ZAHRADA - inscenace Dětského divadelního souboru PIRKO

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA Ateliér Divadlo a výchova Studijní obor: Divadlo a výchova

„ZAHRADA“ - inscenace Dětského divadelního souboru PIRKO Mapování procesu vzniku inscenace na motivy knihy Jiřího Trnky „ZAHRADA „ Diplomová práce

Autorka práce: BcA. Emilie Machálková Vedoucí práce: prof. PhDr. Silva Macková Oponent práce: MgA. Jitka Vrbková

Brno 2014

Osnova

Předmluva ............................................................................................ 8 Úvod ...................................................................................................... 9 1

Předpoklady vzniku inscenace „Zahrada“ ................................ 11 1.1

Jiří Trnka a jeho „Zahrada“ ..................................................... 11

1.1.1

Syžet ................................................................................ 13

1.1.2

Fabule .............................................................................. 19

1.1.3 Předpoklady Trnkovy „Zahrady“ pro tvorbu divadelní inscenace ...................................................................................... 20 1.2

Soubor PIRKO ........................................................................ 22

1.2.1

Historie souboru PIRKO ................................................... 23

1.2.2

Jindra Delongová ............................................................. 26

1.2.3 Předpoklady souboru PIRKO pro inscenování Trnkovy Zahrady ......................................................................................... 28 2

Proces tvorby inscenace „Zahrada“ souboru PIRKO .............. 30 2.1

3

Dramaturgicko-režijní koncepce inscenace „Zahrada“ ........... 32

2.1.1

Tematický plán ................................................................. 33

2.1.2

Kompozice ....................................................................... 35

2.1.3

Žánr.................................................................................. 36

2.1.4

Tvorba scénáře ................................................................ 36

2.1.5

Postavy ............................................................................ 44

2.1.6

Scénografie ...................................................................... 46

2.1.7

Hudba .............................................................................. 51

2.1.8

Vedení herecké tvorby ..................................................... 52

Realizace inscenace „Zahrada“ ................................................. 54 3.1

Komunikace inscenace s diváky ............................................. 54

3.2 Účast DDS PIRKO s inscenací „Zahrada“ na festivalu „Jiráskův Hronov“............................................................................................. 56 3.3

Zahraniční zájezdy souboru PIRKO s inscenací „Zahrada“ .... 61

3.4 Natáčení inscenace v Československé televizi a její uvedení na televizní obrazovce ........................................................................... 65 Závěr ................................................................................................... 67 Použité zdroje .................................................................................... 71 Přílohy ................................................................................................ 74

Bibliografický záznam Machálková, Emilie. „Zahrada“ – inscenace Dětského divadelního souboru PIRKO. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, ateliér Divadlo a výchova, 2014. 71 s. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Silva Macková

Anotace Diplomová práce pojednává o vzniku inscenace „Zahrada“ Dětského divadelního souboru PIRKO od jejího počátku až po vybrané realizace. Analýzou předlohy Jiřího Trnky, dramatizace a režijního vedení Jindry Delongové, ale také spolupráce různých věkových skupin v souboru PIRKO, se snaží najít odpovědi na ústřední otázku této práce: Jaké faktory byly příčinou výjimečného úspěchu zmiňované inscenace?

Annotation The Diploma Thesis deals with creation of Zahrada (Garden) play staging by the PIRKO Children's Theatre Group describing the whole process from its beginning up to selected performances. Analysis of Jiří Trnka's fairy tale, dramatisation and direction of Jindra Delongová as well as the PIRKO group members of various ages all tries to find answers to the principal question of the Thesis: What factors contributed to such an extraordinary success of the play?

Klíčová slova Dětský divadelní soubor PIRKO, Jindra Delongová, divadlo hrané dětmi, proces inscenační tvorby, tvorba inscenace, Jiří Trnka – Zahrada, literární předloha, divadelní představení, festival Jiráskův Hronov

Keywords PIRKO Children's Theatre Group, Jindra Delongová, children's theatre, staging process, staging creation, Jiří Trnka – Garden, adaptation, theatre performance, Jirásek's Hronov festival

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně 25. května 2014

BcA. Emilie Machálková

Poděkování Chtěla

bych

poděkovat

za

odborné

vedení,

rady

a

podporu

prof. PhDr. Silvě Mackové. Dále bych chtěla poděkovat Báře, Zuzce a Mírovi za trpělivost a podporu. Tuto

práci

bych,

Jindře Delongové.

s velkými

díky,

ráda

věnovala

„PANÍ“

Předmluva „Zahrada“, to není jen kniha, kterou napsal pro děti Jiří Trnka, není to také pouze představení souboru PIRKO, jsou to především čtyři krásné roky, které jsem prožila s touto inscenací. Jsou to také dlouholetá přátelství, která pojí všechny ty, kdo u toho byli. Téma této diplomové práce jsem si zvolila především proto, že jsem byla

jedním

z aktérů

tohoto

úspěšného

představení

Dětského

divadelního souboru PIRKO (dále jen DDS) a také proto, že si podle mého názoru tato výjimečná inscenace zaslouží pozornost. Když jsem se v roce 1964 jako sedmileté dítě poprvé zúčastnila školní soutěže v recitaci a jedním z členů poroty byla Jindra Delongová, netušila jsem, co všechno mi ona sama a také členství v tomto souboru přinese. Po skončení zmíněné recitační soutěže, mě Jindra Delongová pozvala, abych s maminkou přišla do tehdejšího Domu pionýrů a mládeže. Do té doby jsem nikdy o divadelním souboru PIRKO neslyšela a ani jsem do žádného kroužku chodit nechtěla. Přišly jsme se s maminkou přesto podívat na jednu schůzku souboru a já už v PIRKU zůstala. A jsem jeho členkou (s přestávkami) dodnes. Jak už jsem napsala výše, přátelství, která jsem v souboru PIRKO získala, stále trvají. Téměř všichni, kteří byli účastníky celého inscenačního procesu představení „Zahrada“, se pravidelně schází, jezdí spolu na dovolenou, mnozí z nich jsou životními partnery a jejich děti také chodí do souboru PIRKO. Je ještě jeden vzácný člověk, který je se „Zahradou“ a námi všemi spojen. Je to „PANÍ“ Jindra Delongová. Především pro ni a díky ní jsem se rozhodla napsat diplomovou práci na téma „Zahrada – inscenace Dětského divadelního souboru PIRKO“.

8

Úvod „V podstatě jediný soubor se výrazněji odlišil od ostatních, a to jak výběrem textu, tak formou realizace. Byl to soubor PIRKO Domu dětí a mládeže z Brna, který soutěžil s inscenací Trnkovy „Zahrady“ (pro jeviště ji upravila vedoucí souboru Jindra Delongová).

Po úspěšné

vystoupení tohoto kolektivu se hodně diskutovalo o vhodnosti jeho účasti

v Hronově.

Dráždil

a

provokoval

stoupence

tradičního

ochotnického divadla, opírajícího se tak často o klasickou jevištní formu. V té souvislosti je spravedlivé a patří to jistě k pozitivním stránkám letošního Hronova, že porota ocenila progresivní tendenci tohoto směru v amatérském divadelním hnutí, přihlédla k významu divadla jako účinného výchovného prostředku dětí a mládeže a udělila mu jednu ze dvou hlavních cen“.1 V PIRKU vzniklo mnoho inscenací jak před realizací „Zahrady“, tak i po ní. Já jsem se ale rozhodla podrobněji se zabývat touto inscenací, a to od prvních kroků dramatizace, zkoušení až do první realizace před diváky a následných repríz. A protože reprízováno bylo toto představení čtyřicetkrát, což bylo ve své době a obzvlášť v dětském divadle ojedinělé, je dobré o této inscenaci napsat diplomovou práci. Záznam představení se bohužel nedochoval, proto se v této práci budu opírat o textové materiály z archivu DDS PIRKO a také o vzpomínky aktérů, kteří se zúčastnili tvorby inscenace „ Zahrada.“ Jsou to bývalí i stávající členové souboru PIRKO, dále jeho dlouholetá vedoucí Jindra Delongová a nynější hlavní vedoucí Silva Macková. V neposlední řadě ohlasy diváků, jak z odborných tak i laických řad, budou důležitým materiálem v této práci. K tomu bych chtěla využít všechny dostupné články, které vyšly v denním tisku, či ve zpravodajích z přehlídek, ale i články, které byly publikovány v zahraniční. 1

Jubilejní 40. Jiráskův Hronov, červenec 1970 - Zpravodaj, viz příloha č. 1

9

Ústředním zájmem práce bude hledání příčin úspěchu zmiňované inscenace. Podle mého zjištění nikdy předtím ani potom žádný dětský divadelní soubor nereprízoval jedno představení v takové míře jako právě DDS PIRKO. „Zahrada“ byla vysílána v televizi a soubor byl s tímto představením pozván na festivaly do Anglie, Německa, Arménie a Maďarska. Analýzami předlohy Jiřího Trnky, dramatizace a režijním vedením Jindry Delongové, ale také vzájemné spolupráce různých věkových skupin v souboru PIRKO, bych ráda odpověděla na hlavní výzkumnou otázku, kterou si pro práci kladu: „Jaké jsou hlavní faktory úspěchu inscenace „Zahrada“?“. Tato formulace je však velmi obecná, a proto je třeba zaměřit se na tři základní prvky, které jsou příčinou tohoto úspěchu – kvalitní literární předloha, koncepce a vedení J. Delongové a schopnost spolupráce různého věkového složení členů souboru PIRKO v dané době. Z těchto tří složek vyplývají i následující otázky, které je nutné si zodpovědět: • je důvodem tohoto úspěchu kvalitní literární předloha; nebo • vedení a koncepce J. Delongové při práci s dětmi; anebo • věkové složení souboru PIRKO a jeho schopností vzájemné spolupráce? Věřím, že závěry, které z této práce vyplynou, budou přínosem pro všechny, kteří se věnují dětskému divadlu.

10

1 Předpoklady vzniku inscenace „Zahrada“ V této části práce se budu zabývat rozborem literární předlohy, dále analýzou inscenace souboru PIRKO a také souborem vedeným Jindrou Delongovou v letech 1969 – 1971. Podle mého názoru je každá z těchto tří složek nositelkou předpokladů k vzniku této úspěšné inscenace.

1.1 Jiří Trnka a jeho „Zahrada“ Je hlavní příčinou úspěchu inscenace „Zahrada“ její literární předloha?

Kniha Jiřího Trnky „Zahrada“ je velmi půvabné dílo, které je napsáno a ilustrováno autorem pro dětské čtenáře. Podle mého názoru, ale není tato kniha žádným „bestselerem“ mezi malými čtenáři. „Zahrada“ se stala literární i výtvarnou předlohou pro stejnojmenný loutkový seriál Břetislava Pojara (1978), který nenavázal na úspěchy předchozího díla (mj. „Potkali se u Kolína“) tohoto tvůrce. Kromě adaptace Jindry Delongové byl tento příběh zpracován dalšími divadelníky – Ivou Peřinovou2

(Branka zavřená na knoflík, 1977), Josefem Lédlem3

(Zahrada 1990).

„Jiřímu Trnkovi (24.2.1912 – 30.12.1969) právem patří významné místo v galerii předních výtvarníků, kteří šíří dobrou pověst české ilustrace ve 2

Dramatička Iva Peřinová vystudovala loutkoherectví na DAMU (absolvovala 1969) a s loutkovým divadlem je spjata její celá profesionální kariéra. První texty začala psát v sedmdesátých letech. 3

Dramaturg Josef Lédl vystudoval dramaturgii na DAMU a dlouhodobě působil v opavském divadle

11

světě. Kromě ilustrací knih pro děti i pro dospělé čtenáře jej proslavily zejména animované filmy. Byl zakladatelem české školy animovaného filmu a stál u zrodu filmového studia „Bratři v triku“. Zahrada je jediná kniha, kde se Jiří Trnka představil nejen jako výtvarník, ale rovněž jako originální spisovatel.“4 Jiří Trnka Zahradu napsal v roce 1962. Vyprávění o pětici kluků, kteří objeví zpustlou zahradu, spadá do vlny moderní autorské pohádky, jejímiž představiteli byli Jan Werich, Ludvík Aškenazy, Daisy Mrázková, Miloš Macourek a další. „Fantazijní proud dětské prózy se v 60. letech překotně rozvíjel. Jednotícím prvkem nově vznikajících autorských pohádek byla – podobně jako v poezii s obdobnými náměty- snaha navázat kontakt s fantazií dítěte. Evokací atmosféry pohody, humorem a důrazem na experiment, improvizaci a hru se syžetem i jazykem přitom tato literatura velmi snadno oslovovala i starší adresáty.“5 Kniha byla vydána v roce 1962 v nakladatelství SNDK (Státní nakladatelství dětské knihy). Zatím její poslední 6. vydání je z roku 2002 v nakladatelství Euromedia Group k.s. – Knižní klub v Praze. "Nejtěžší je začátek. Strach z prázdného papíru, který se někdy projevuje jako lenost, dokud vás něco nedožene, třeba i nuda, k tomu, vzít tužku a začít..."6 Zahrada Jiřího Trnky patří mezi díla, která léta oslovují děti i dospělé. Má své kouzlo, poezii i humor. Jedná se o prozaický příběh, konkrétně o pohádku – v ději se objevují nadpřirozené, fantastické jevy a postavy - zvířata, která mluví (sloni, psi, velryba, moucha, kocour….), dokonce i

4

Doslov k poslednímu vydání knihy Zahrada z roku 2002

5

Pavel Janoušek a kol. Přehledné dějiny české literatury 1945-1989, Academia 2012

6

Helena Chvojková, Jiří Trnka (1990) str. 71

12

neživé postavy ožívají (trpaslík). Díky jednoduchému stylu vyprávění obsahujícímu i lyricko – groteskní prvky, lze dílo považovat za propojení klasické a moderní pohádky. Tímto autor rozšiřuje i cílovou skupinu čtenářů, dílo tedy nemusí být řazeno výhradně do dětské literatury. Postavy v příběhu mají své charakteristické vlastnosti. U kluků najdeme jednoho, který stále nabádá k opatrnosti, další je odvážný, třetí opravuje nespisovné výrazy, čtvrtý je malý a nesmělý a pátý, který nemá rád rýmy, si je po představení hraném slony oblíbí. Sloni jsou dobráci, a jak říká autor, jsou hraví, ne divocí. Kocour je mrzout a samotář, ale přátelství s kluky ho změní. Moucha je domýšlivá. Trpaslík má svou specifickou (archaickou) mluvu, velryba je učená a ráda čte a u psů najdeme dobráckého bernardýna, nafoukaného psa Čau – Čau, třesoucího se ratlíka, veselého jezevčíka a další. Příběh je vyprávěn v er-formě, vypravěč je nad dějem, nijak nezasahuje, komunikuje přímo se čtenářem. „Uvnitř bylo vidět spoustu vysoké trávy, šla klukům až nad hlavu, a taky nějaké keře a dosti šero. Pod jedním keřem stál kamenný trpaslík a usmíval se. Měl čepici ještě trochu červenou, ale ostatní barvy už byly pryč, deště je vzaly. No prosím, ještěže trpaslík byl kamenný, toho se žádný kluk nemusí bát.“7

1.1.1 Syžet

„Syžet (z francouzského le sujet – námět, látka, téma) – způsob, jakým jsou v literárním díle uspořádány tematické složky (tj. děj, postavy, vypravěč, prostředí) a jak jsou ztvárněny informace o fabuli.“8

7

Jiří Trnka, Zahrada, str. 5

8

Dušan Karpatský, Malý labyrint literatury, str. 536

13

Zahrada je uspořádána tak, že dějově jdou příběhy jeden po druhém následně. Jedinou výjimkou je vyprávění příběhu, který se už stal (trpaslík – velryba). Kniha je rozdělena do devíti kapitol, které nejsou nijak pojmenovány ani číslovány. Významným prvkem, který podporuje členění textu na jednotlivé kapitoly je jednak obsahová stránka textu (příběh se slony, kocourem atd.) a také grafická stránka úpravy textu - začátek každé kapitoly uvádí iniciála9 a taktéž strana s ilustrací. V první kapitole autor čtenáře seznamuje s pěticí hlavních hrdinů – kluků, kteří na své cestě do školy objeví branku ve vysoké zdi. „To šlo jednou pět kluků do školy. Oni ovšem chodili do jiné školy, než do jaké děti chodí. Nebyla to první ani druhá třída, ale úplně jiná škola, jakou nikdo ani nezná. Tak šli a cestou uviděli ve vysoké zdi z kamenů starou železnou branku, celou rezavou. Tu zeď však nebylo vůbec vidět, protože byla zarostlá psím vínem, že vypadala jako pralesová zeď, a ne obyčejná.“10 Dostanou se tak do staré zarostlé zahrady, kterou obývá mrzutý kocour, který klukům nadává, a oni raději utíkají. Při útěku ze zahrady se k nim přidá pět slonů, kteří jim pomohou dostat se včas do školy. V této části příběhu jde o skloubení dětských her a fantazie. Kluci se vůbec nediví, že zvířata mluví a na ulici se najednou objeví sloni. „Když běželi přes Mostní náměstí, potkali pět slonů. Ti také utíkali a přidali se k nim. A říkali: „Vy si hrajete na honičku, my si budeme hrát s vámi a dáme vám babu.“ Byli to hraví slonové, ne nějací divocí.“ 11

9

Iniciála – zvětšené první písmeno na začátku textu, jde o zdobný, nikoliv funkční prvek, nicméně určitou funkci má – přilákat pozornost. Zdroj:Open Office.cz 10


11

Jiří Trnka, Zahrada, Albatros 1962,str. 7

14

Druhá kapitola čtenáře přivede spolu s kluky opět do zahrady, kde dojde k prvnímu střetu s kocourem. Kluci ho chtějí ulovit a nemohou se shodnout na tom, co bude lepší. Zda lov nebo hon. Nakonec se s kocourem honí a při honičce spadne kocour do sudu s vodou. Karta se obrací a kocour naopak honí kluky a chce po nich skočit. „Na všechny dojde,“ ječel kocour, „jste připravení? Já už jsem,“ a připravil se ke skoku. „Už skáču,“ vykřikl a skočil, ale pozdě, protože přes zeď se natáhlo pět chobotů, chytlo pět kluků, zvedlo je. Bylo to pět hodných slonů, kteří přišli na pomoc.“12 Přes vzájemné hony a lovy se zde začíná navazovat přátelský vztah mezi kluky a kocourem (i když se kluci kocoura stále trochu bojí). Nadávky kocoura jsou zde dovedeny do zdrobnělin, což tento vztah dokládá (darebáci – darebáčci, nosáči – nosáčci atd.). V třetí části v zahradě kromě kocoura, který je nemocný a kluci se ho snaží vyléčit, potkávají trpaslíka, který jim nabídne vyprávění příběhu o velrybě. Kluci při vyprávění usínají. Tady je už vztah jasný, kocour je nemocný a kluci si hrají na doktory – léčí ho. Ožívá další postava, trpaslík, který nabízí další příběh tajemné zahrady. „Tedy – jak jsem předeslal – je tomu již pradávno, můžeme říci drahně let, když tento starý sad ještě hýřil květy, večer zářily lampiony a voněly noční fialy. Pod stinnými listnáči zněla tklivá hudba.“ Ten trpaslík tu totiž stál už tak dlouho, že vypravoval starosvětským způsobem, jako když byl malý. Tenkrát se naučil mluvit a jinak to neuměl.“13

12

Jiří Trnka, Zahrada, Albatros 1962, str. 22

13


15

V další části se čtenáři seznamují s další obyvatelkou zahrady – učenou velrybou, o které vyprávěl trpaslík. Velryba, která čte, vzor učenosti a moudrosti. V páté kapitole jdou kluci navštívit učenou velrybu, aby jim pomohla s posledním zkoušením ve škole před prázdninami. Ale velryba má jen spoustu „zbytečných“ vědomostí, které vyčetla z časopisů. Kluci jsou z ní však popletení. V této části příběhu se ukazuje, že jen čtení nestačí. Velryba ví sice všechno, ale klukům nemůže pomoci. „Slyším vás, leč nevidím,“ huhňala velryba, „odsuňte prosím těchto 12 ročníků Mladého čtenáře od roku 1912 a dále ty ročníky Nové epochy z roku 1869. Pak již pouze domácího rádce z roku 1903, těch je 28, a lednová čísla jsou dvojčísla – to máme tedy 28x12 = 336 + 28=364,“ hladce vypočítala velryba.“ „Ta to umí,“ úžasem vzdychli kluci a přendali časopisy.“14 Šestá část pojednává o vysvědčení, o tom, že kluci mají jít za odměnu do divadla. Ale neví na co a moucha, která je poslouchá, se nabídne, že doletí do města a zjistí jim to. Při čekání na mouchu se spustí déšť a kluci zmoknou. „Ale co tam bylo napsáno?“ smutně se ptali kluci.“ Jak to mám vědět, byla tam krásně modrá a červená písmena. Krásná, škoda, že jste je neviděli.“ „Opravdu škoda“ podotkli hoši, „ byli bychom věděli, co se hraje v divadle. My jsme se vás ptali, umíte-li číst.“ „No, já také umím, to bych si vyprosila, všechna písmena jsem obchodila, tak to přece umím číst, ne?“15

14


15


16

Sedmá kapitola se odehrává v sobotu večer, kluci jsou nachlazeni po předešlém zmoknutí a nemohou jít do divadla na představení „Princezna Pampeliška“. Sedí doma u oken a jsou smutní, ale najednou se objeví sloni a sehrají jim divadlo o „Šípkové Karkulce“ jako náhradu za představení, na které nemocní kluci nemohli jít. „Slon se hluboce uklonil, šoupl jednou nohou dozadu a drobnými krůčky cupital k oknům, znovu se uklonil a už vážně podával chobotem klukům nějaké lístky. Zde

vezměte

vstupenky,

které

vás opravňují

zhlédnouti naše

představení, jež je uděláno jen pro vás, a nikdo jiný je nikdy nespatří, neboť si toho zasloužíte svou křivdou.“16 Divadlo je plné zmatků, dokonce se sloni i poperou a zboří kousek stodoly, ale klukům se líbí. „Kdepak, kam se hrabe pampeliška, tohle bylo divadlo,“ říkali všichni a hodně tleskali. „To byl dnes den, pánové,“ řekl jeden kluk. „Vlastně večer, řekli všichni,“ a šli spát, protože teď už byla noc.“17 Osmá kapitola přivádí čtenáře společně s kluky opět do zahrady, kde sledují z úkrytu v lopuchu skupinu psů, kteří do zahrady chodí za úplňku, vypráví si, co zažili, a pijí psí víno. „A opravdu byli tady. Tak nejdříve šli bernardýni, pak šli křepeláci, pak stavěči, pak setři, pak obyčejní jezevčíci, pak trpasličí jezevčík a ten byl jen jeden a jmenoval se Cvoček, pak šli pudlíci, pak foxteriéři, pak vlčáci, potom takový ten malý, jak se třese, to nevím ani, jak se jmenuje, pak foxteriéři, ne, ti ne, ty už jsem říkal, a konečně pes ČauČau, kterého ještě nikdo neviděl.“18

16


17


18


17

Psi kluky objeví a chtějí je vytahat za uši, ale kluky zachrání kocour, který na psy hází svoje blechy. Přátelství s kocourem je uzavřeno. V poslední kapitole kluci přijdou po létech opět k brance do zahrady, ale už do ní nejdou. Jdou se raději projít do Školní ulice, což může být chápáno jako ukončení dětského života a hraní, zájem chlapců se přenáší jinam. „Já mám nové kalhoty,“ povídá jeden. „Já mám dlouhé,“ řekl druhý. „My také,“ říkali ostatní, „to jsou krásné kalhoty, pojďme se projít Školní ulicí, třeba někdo uvidí naše nové kalhoty,“ a utíkali do Školní ulice. Branka zůstala zavřená. Byla už hodně stará a rezavá, ale pořád ještě pevná. A beránci na nebi pořád někam utíkají a utíkají.“19 Je tak vytvořen poetický, humorný i nostalgický obraz čistého dětství a jeho dočasnosti. Svět dětské fantazie se uzavřel. V příběhu lze nalézt několik druhů lexikálních prostředků. Nejčastějším z nich je spisovná čeština. Autor využívá jazykové charakteristiky. Rozlišuje mluvu chlapců a postav ze zahrady. „To je horko jako vo prázdninách, říkali kluci, když se vraceli ze školy. „O prázdninách se říká, „ opravil jeden.“ Starý trpaslík ve svém vyprávění o velrybě používá archaismy. „A tak naše rozmilá rybka už vážila třicet dvě libry a snědla velkou mísu té krmě, po které tolik rostla.“ Mluva velryby odpovídá jejímu „načtenému“ vzdělání. „Vím, pravila velryba, která všechno věděla, to je něco, co myslil filozof, dávno před naším letopočtem, řka: Já vím, že nic nevím. Byla to tajenka v jedné křížovce v časopisu Žena a móda roku 1921, ročník XIII, číslo 3, strana 30 vlevo.“ 19


18

Zvířata v příběhu jsou personifikována, mluví a často se chovají jako lidé (psi si vypráví příběhy, velryba čte časopisy, sloni hrají divadlo…). Kocour

eufemicky

klukům

nadává

(nosáči,

nosáčci,

hlaváčci,

kyblíčky…). Vyskytují se zde i metafory (…zeď byla tak zarostlá psím vínem, že vypadala jako pralesová zeď, ne obyčejná). Autor používá velmi často zdrobněliny a citoslovce (vrrrzúúúúúúú, šuškrt, prsk….) Celý text je přizpůsoben dětskému čtení, jsou použity jednoduché věty. V knize je hodně používána přímá řeč, ať formou dialogů mezi kluky či při vyprávění příběhů, které zažili psi. Jiří Trnka tímto přiblížil pohádkový svět fantazie dětskému i dospělému čtenáři.

1.1.2 Fabule

„Fabule - z latinského fabula - vyprávění, bajka. Fabule je souhrn událostí, o nichž se vypráví v literárním díle, seřazený tak, jak by se odehrály, kdyby se o nich vyprávělo podle toho, jak po sobě následovaly z hlediska časového a příčinného. Fabule tvoří dějový půdorys díla a čtenář si ji uvědomuje (sestavuje) až zpětně po přečtení díla, protože autor může jednotlivé motivy umístit i všelijak na přeskáčku.“ 20 V příběhu Zahrada se na začátku čtenáři dovídají o existenci staré, tajemné zahrady a pěti klucích, kteří do ní vejdou. Následují příběhy této pětice, které prožívají s obyvateli zahrady, ale i mimo zahradu, se slony. Vyskytuje se tu i retrospektivní vyprávění trpaslíka o učené velrybě. Děj knihy je pomyslně rozdělen na rámcový příběh o pěti chlapcích, kteří si chodí hrát do staré zahrady a potkávají zde další postavy, jejichž příběhy fungují také jako příběhy epizodní. Jednotlivé příběhy se však

20


19

prolínají s rámcovým příběhem – chlapci se sami vydají za velrybou, o které bylo vyprávěno. Pohádkové prvky se netýkají pouze prostředí zahrady, prolínají se také s normálním životem chlapců, například když sloni ze zahrady přijdou chlapcům hrát divadlo. Děj je zakončen otevřeně, chlapci do zahrady přestanou chodit, čtenáři je naznačeno, že již vyrostli a jejich zájem se ubírá jiným směrem.

1.1.3 Předpoklady Trnkovy „Zahrady“ pro tvorbu divadelní inscenace

„Základní kritéria pro výběr předlohy jsou: •

Obsahová a estetická zajímavost pro náš soubor a našeho diváka

•

Dramatičnost – především míra jednání řešící napětí ve vztazích

•

Divadelnost – tedy účinná předveditelnost předlohy divadelními prostředky Je-li odpověď na tato tři kritéria kladná, lze věřit, že předloha může být nadějným základem pro další inscenační práci. „21 Zahrada J. Trnky je vhodným východiskem pro tvorbu divadelní inscenace. Z výše uvedené analýzy literárního díla je patrné, že dílčí situace v celém příběhu jsou vždy uzavřeny. Je potom na autorovi dramatizace, zda bude pracovat s celou předlohou, nebo si vybere jen některé příhody pěti kluků. Předpokladů pro tvorbu inscenace je několik. Především příběh, který je pro inscenační práci nosný a inspirující. Téma celého příběhu, bezstarostné dětství se vším, co k němu patří, přátelství, fantazie, hry a k tomu tajemno, které představuje stará zahrada a její obyvatelé. Myšlenka celého díla by se dala shrnout takto: dětství však jednou 21

Luděk Richter, Praktická dramaturgie v kostce, str. 23

20

končí a děti na prahu dospělosti začíná zajímat spoustu jiných (pro ně v tu chvíli důležitějších) věcí a událostí. Po estetické stránce je celá předloha napsána krásným jazykem, který je jedním z dalších (zůstane-li zachován) předpokladů k inscenování. V textu se nachází hodně přímé řeči, která může zůstat zachována beze změn. Archaický jazyk, kterým mluví trpaslík, je pro čtenáře příjemným oživením stejně jako „učená“ mluva velryby. A podle mého názoru tomu tak bude stejně i v divadelním zpracování. Dalším estetickým prvkem, který je možno použít při inscenování, jsou Trnkovy ilustrace, které mohou být inspirací pro realizaci scény. V předloze lze najít několik dramatických situací, z nichž jsou všechny vhodné k tvorbě divadelní inscenace. Ať už se jedná o setkávání kluků s kocourem (kde je znatelný vývoj vzájemného vztahu), dále se slony, velrybou a psy. Divadelní představení Šípková Karkulka, které sehrají sloni, se přímo nabízí k tvorbě divadelní inscenace. Začneme-li postavami, ať už zvířecími, lidskými, či jednou neživou (trpaslík), najdeme jich v celém příběhu více než dvacet. Zachová-li se původní počet, je inscenace vhodná i pro větší soubor. Samozřejmě je dost prostoru i pro více herců, protože postavy se v tomto případě dají připsat (vypravěč, více psů apod.). Naopak menší soubor může využít jen několik příběhů a najde tak uplatnění pro všechny své členy. „Vše, co divadlo sděluje, může a musí sdělovat jen v konkrétní viditelné a slyšitelné podobě. Protože v divadle jde o názorné, smyslově vnímatelné jevy, je jedním z kritérií vhodnosti literárního díla pro divadlo jeho divadelnost – skrytá smyslově názorná atraktivita, přítomnost vizuálně a zvukově zajímavých, přitažlivých prvků v předloze. Ty jsou žádoucí nejen pro divadelní proveditelnost v čase a prostoru, nýbrž i

21

pro účinnost předváděného děje, při níž se má uplatnit syntetický divadelní „jazyk“: pohyb, obraz, zvuk a slovo.“22 Dle výše uvedeného Trnkova předloha všechno nabízí. Epický příběh je atraktivní, ať už jde dějovou linku, postavy, dílčí příhody, které se dají všechny převést do divadelního tvaru. Dále ilustrace v knize, které jsou jasnou inspirací pro vytvoření scény, kostýmů a rekvizit. Jazyk, kterým je celý příběh napsán, je použitelný bez větších zásahů či škrtů. Naopak je dobré ho zachovat se všemi jeho prvky (archaismy, učené projevy……). Velmi výhodné je pro divadelní zpracování hodně přímé řeči v původním textu. Další možností, jak zachovat text, je přidat postavu vypravěče, který se tak stane průvodcem všemi příhodami hlavních hrdinů, v tomto případě pěti chlapců. Předloha obsahuje všechna tři kritéria z úvodu této části (obsahová a estetická zajímavost, dramatičnost, divadelnost), a proto je velmi dobrým základem pro inscenační práci.

1.2 Soubor PIRKO Stojí za úspěchem inscenace složení souboru PIRKO a jeho schopnost vzájemné spolupráce?

Souborem prošlo za 65 let jeho existence množství oddílů, které se přechodem členů na střední školu dílem rozpadly, ale někteří z nich zůstali a ujali se vedení mladších dětí v souboru. Jen některé oddíly setrvaly v souboru až do vysokoškolského věku. Právě o nich a jejich mladších svěřencích pojednává tato práce, protože jak menší děti, tak i jejich vedoucí byli společně s Jindrou Delongovou tvůrci představení „Zahrada“.

22


22

1.2.1 Historie souboru PIRKO

Dětský divadelní soubor PIRKO byl založen v roce 1949 především pro potřebu Českého rozhlasu v Brně. Odtud také pochází název souboru “ PIonýrský Rozhlasový KOlektiv“. Vedoucím souboru se stal rozhlasový režisér Miroslav Nejezchleb. Krátce po svém vzniku nalezl soubor své působiště v tehdejším Domě pionýrů a mládeže v Brně Lužánkách (pod hlavičkou Lužánek působí PIRKO dodnes v jednom z pracovišť s názvem Labyrint SDV v Brně – Bohunicích). Členové souboru byli v té době vybíráni na základě konkurzu v rozhlase a jejich hlavní náplní byla hlasová průprava, rozvíjení techniky řeči a čtení role přímo z textu. Vedoucí souboru si ale uvědomili, že jen práce v rozhlase neuspokojuje potřeby dětí, a postupně rozšiřovali činnost. Ať už se jednalo o letní a zimní soustředění či společné výlety a na druhé straně směřování práce souboru k jevištnímu tvaru. V roce 1959 odešel Miroslav Nejezchleb ze souboru. V té době už s ním spolupracovala Jindra Delongová a po krátkém čase, kdy soubor vedl rozhlasový režisér V. Vozák, se sama ujala jeho vedení.

J.

Delongová začala hledat vlastní cestu práce s dětmi. Dalo by se říci, že to byla cesta od rozhlasové práce k dětské hře a dále k dětskému divadlu. Spojení divadla a dětské hry vedlo k dramatické výchově. První inscenací, kterou se souborem J. Delongová vytvořila, bylo představení „Hrajeme si na pohádky“ v roce 1966. Předlohou byly drobné lidové pohádky. Rámec inscenace (dětská hra v přirozeném prostředí, na pískovišti), se stal předchůdcem toho, co má v dětském divadle název „Dvoreček“. Další inscenací byla dramatizace pohádek Aloise Mikulky s názvem „Aby se děti divily“. V této inscenaci se také poprvé objevili vedle sebe mladší a starší členové souboru ve velkém věkovém rozpětí 8 – 17 let. Toto spojení ovlivnilo i další inscenace celého souboru. Nutno dodat, že 23

inscenaci vysílala Československá televize v přímém přenosu v rámci nedělního vysílání pro děti. Přelomovou inscenací pro PIRKO byla dramatizace barokní lidové hry „Komedie o Františce, dceři krále anglického a též o Honzíčkovi, synu kupce londýnského“ z roku 1968. Přelom v historii proto, že s touto hrou byl soubor PIRKO v létě roku 1968 vyslán na festival do Velké Británie. Poprvé bylo PIRKO hostem „Redbridge Drama Center – Redbridgského střediska dramatické výchovy a souboru, který u tohoto střediska působil – Redbridge Youth Theatre Workshop. Návštěva festivalu v Anglii znamenala pro soubor velmi mnoho. Především proto, že se zde Jindra Delongová a členové souboru setkali s existencí dramatické výchovy v podobě vyučovacího předmětu.

Už v té době měla v Anglii dramatická výchova tradici a

vyučovala se na většině škol. Zajímavé bylo zjištění, že způsob práce, ke kterému dospěla J. Delongová spíše intuicí, pozorováním a přejímáním spontánní dětské hry, je jádrem dramatické výchovy v Anglii. S „Františkou“ mělo PIRKO v Anglii i doma velký úspěch a také tato inscenace byla vysílána živě v Československé televizi. Další velmi úspěšnou inscenací souboru byla dramatizace knihy J. Trnky Zahrada, o níž pojednává tato práce. Soubor PIRKO vytvořil mnoho dalších představení a za dobu svého trvání získal nejedno ocenění na různých přehlídkách. Byl také vysílán na mnohé festivaly do zahraničí. Členové PIRKA v čele s Jindrou Delongovou se účastnili i lektorovali mnoho seminářů, vystupovali na školách, pro nemocné děti v nemocnicích, pro důchodce a na souborových setkáních. Odehráli desítky rozhlasových i televizních rolí a také propůjčovali své hlasy v dabingu. Sloučení dvou nejstarších oddílů v roce 1970 vytvořilo divadlo malých jevištních forem Kolektiv, který, jak už název napovídá, pracoval

24

kolektivně autorsky, režijně i scénograficky. Účastnili se několika ročníků Šrámkova Písku a také festivalů ve Francii či Jugoslávii. V současné době má soubor padesát členů, kteří jsou rozděleni do čtyř oddílů podle věku dětí. Učí se dýchat, mluvit, pohybovat se. Hraje se tu divadlo, improvizuje, natáčí se filmy atd. Pracuje se s tvořivostí vycházející z dětské fantazie. Každý oddíl má své vedoucí, rekrutující se většinou z odrostlých členů PIRKA, kteří svým svěřencům předávají vše, co se zde sami naučili. Snaží se ale obohacovat činnost dětí vždy něčím novým, vymýšlejí stále nové programy. Bývalá hlavní vedoucí souboru Jindra Delongová je stále aktivní, každý pátek za dětmi dochází a postupně se všemi oddíly pracuje především na hlasové průpravě. Soubor je nyní veden její dcerou prof. PhDr. Silvou Mackovou. Mnozí z bývalých členů PIRKA jsou absolventy JAMU a dále se ve svých profesích zabývají dramatickou výchovou a dětským divadlem23. Jindra Delongová, jak sama říká, se nikdy nesnažila z dětí v PIRKU vychovávat herce. Přesto některé ovlivnilo členství v souboru natolik, že se herectví začali věnovat s úspěchem profesionálně.24 „Já jsem v PIRKU získal především celoživotní kamarády a to je vlastně to nejdůležitější, co mně členství v PIRKU přineslo.“25 V PIRKU vzniklo mnoho celoživotních přátelství a soubor se schází každých pět let při příležitosti výročí založení PIRKA. Potkává se tu

23

MgA.Ondřej Vodička, MgA. Radka Macková, MgA. Tomáš Gruna, MgA. Jana Jevická, MgA. Adam Hrabal, MgA. Tereza Muzikářová, BcA. Barbora Špatná 24

Pavel Kříž, Jiří Dvořák, Dita Kaplanová, Zuzana Slavíková, Radim Fiala, Jana Janěková ml.,

Martin Sláma, režisér Radek Balaš 25

Z rozhovoru s bývalým členem PIRKA Jiřím Vodičkou

25

několik generací „Pirkařů“. V letošním roce oslaví soubor již 65. výročí od svého založení.

1.2.2 Jindra Delongová

Stojí za úspěchem inscenace „Zahrada“ práce Jindry Delongové?

Jindra Delongová

- zvaná členy souboru “PANÍ“, vystudovala

Umělecko průmyslovou školu v Brně a nějaký čas pracovala jako návrhářka v oděvním průmyslu. Současně se věnovala lidovému a výrazovému tanci. Byla členkou taneční skupiny Elmíry Divíškové v Brně. Do PIRKA přišla v roce 1959, aby v souboru pomohla s pohybovou průpravou. (V té době byla již členkou i její dcera Silva.) Po několika měsících po odchodu M. Nejezchleba a poté jeho nástupce V. Vozáka se na žádost nejstarších členů souboru stala jeho vedoucí. Byla tehdy úplným začátečníkem, její jediná zkušenost byla spojena s účinkováním v ochotnických představeních v Hranicích na Moravě. „S dětským divadlem jsem neměla žádné zkušenosti, a tak jsem připravovala drobná recitační vystoupení. Děti si jednou přinesly časopis Mateřídouška a začaly si s pohádkami, které byly v časopise, improvizovaně hrát. Používaly při tom spontánně zástupné rekvizity. Sledovala jsem je a začala jsem jejich hru nenápadně usměrňovat k opakovatelnému tvaru. Takhle jsme náhodou našli cestu, kterou jsme už neopustili“.26 Za jejího působení se původně rozhlasový kolektiv stal dětským divadelním kroužkem. Hlavním cílem J. Delongové nebylo z dětí vychovávat herce, ale spíše je připravovat pro život. A to především prostřednictvím divadla. Proces vzniku představení byl tak využíván

26

Z rozhovoru s J. Delongovou

26

k rozvoji všech stránek osobnosti dětí. Inscenace vznikaly spoluprací všech členů souboru. S literárními předlohami si děti hrály – improvizovaly. Výsledný tvar byl J. Delongovou nenásilně usměrňován. Brzy bylo PIRKO známým dětským divadelním souborem, který se zúčastňoval

divadelních

přehlídek,

jezdil

nejen

po

celém

Československu, ale také do zahraničí. Bez nadsázky lze tvrdit, že úspěchy, kterých PIRKO dosahovalo, byly zapříčiněny na tehdejší dobu novátorským přístupem J. Delongové a jejích pokračovatelů, které v PIRKU vychovala a doposud vychovává. „Postupy Jindry Delongové usvědčují všechny staré pohádky hrané dětmi, všechna dětská divadla nutící dětského herce do šablony, do drezury pohybu, hlasové křeče, do starých šarží z hlubokého omylu a neporozumění vývoji této oblasti u nás. Učí tomu, co zmůže dětská fantazie má-li volný prostor, pracuje-li na dobrém literárním základě.“27 Jindra Delongová přednášela na

Pedagogické fakultě MU a JAMU.

Působila jako předsedkyně krajského poradního sboru pro dětské divadlo.

Byla oceněna titulem Zasloužilý pracovník kultury, dostala

Cenu Matice slovenské, ke svým 85. narozeninám dostala z rukou ministra kultury prestižní vyznamenání za celoživotní činnost. Velkou část svého života se věnovala a stále věnuje studiu života a díla J. A. Komenského, za což dostala

medaili J. A. Komenského Univerzity

Karlovy ke 400. výročí jeho narození (1992) a další ceny. Na tomto místě bych ráda citovala J. A. Komenského, který je celoživotní inspirací a „láskou“ J. Delongové. Zmiňovaná citace přesně vystihuje filozofii J. Delongové při divadelní práci s dětmi.

27

Zpravodaj 40. Jiráskův Hronov, srpen 1970 (pp) viz. příloha č. 2

27

„Přáli bychom si, aby učitelé povětšině se zúčastnili zábav žáků nikterak ne jako přísní strážci, jejichž přítomnosti by se báli a přáli, aby se vzdálili, nýbrž jako milí spoluhráči nebo jako diváci.“28 Také její zásluhou vzniklo v roce 1989 v tehdejším Domě pionýrů a mládeže v Brně Lužánkách nové oddělení „Středisko dramatické výchovy“ a v roce 1992 na Divadelní fakultě JAMU „Ateliér dramatické výchovy“, který vede její dcera prof. PhDr. Silva Macková. Jindra Delongová svou prací nepochybně ovlivnila mnoho významných osobností dramatické výchovy, vedoucí dramatických kroužků, učitele na školách a členy souboru PIRKO. Nadále aktivně pracuje se stávajícími členy souboru, pomáhá prakticky i radami nynějším vedoucím v souboru. Bez nadsázky se dá říci, že Jindra Delongová je opravdovou legendou pro všechny (bývalé i současné) členy souboru PIRKO.

1.2.3 Předpoklady souboru PIRKO pro inscenování Trnkovy Zahrady

Na prvním místě bych chtěla zmínit, že velmi důležitým předpokladem byla základna členů souboru. PIRKO se v roce 1969 (tedy v době začátků práce na inscenaci) skládalo ze čtyř oddílů, ve věkovém rozpětí 7 – 20 let. Celkový počet členů byl v té době 46 dětí i dospělých (žáci základní a střední školy i studenti vysokých škol). Všichni členové souboru byli zvyklí spolupracovat. Na soustředěních pracovali ve skupinkách malé děti s většími i s dospělými. Právě díky těmto okolnostem nebyl v PIRKU nikdy problém s prací na celosouborových inscenacích a Zahrada byla jednou z nich. Nutno dodat, že v tomto případě se úplně celý soubor v inscenaci nesetkal. Přesto byl věkový rozptyl dětí i dospělých základním předpokladem k obsazení všech 28

Jan Amos Komenský, Škola hrou

28

postav v příběhu. Naopak se mohou ještě připsat další, v tomto případě vypravěčky, žabička, psi. Toto představení se hrálo více než dva roky, proto, když někteří z dětských rolí povyrostli, převzali je mladší členové souboru. Obsahová a estetická zajímavost – epické dílo J. Trnky nabízelo pro tehdejší členy souboru mnoho zajímavých možností. Přímá řeč, která se v textu hojně vyskytuje, byla předpokladem a možností, jak si vyzkoušet hru s různými typy postav a také jejich způsoby mluveného slova. Atraktivní byla možnost zahrát si postavy zvířecí (sloni, velryba, kocour, psi). Také jednotlivé příběhy, které kluci v Zahradě i mimo ni prožívají, byly pro členy souboru výzvou pro divadelní zpracování. „Pro mne to bylo nejzvláštnější v tom, a možná to byla taková magie, která působila i na publikum, že to pro mě nebylo divadlo, ale byl to reálný svět. Já si pamatuji, že když jsem nastupoval jako hoch na scénu a otevírala se zahrada a v ní byl zlej kocour, tak na to mám velice intenzivní vzpomínky, jako na skutečný pobyt, se skutečnými kamarády, se skutečnými zvířaty, se vší tou, dnes bych řekl, poezií, kterou to reprezentovalo. Trnkova předloha nám všem dávala svým kouzlem, možnost si celý příběh prožít.“29 Kromě již zmíněné základny členů PIRKA, byl dalším předpokladem pro inscenování také fakt, že děti si předlohu vybraly samy a také si s ní samy začaly hrát. Je jisté, že jejich hry a nadšení byly pro inscenování „Zahrady“ velmi zásadním faktorem.

29

Rozhovor s členem PIRKA S. Zajíčkem

29

2 Proces tvorby inscenace „Zahrada“ souboru PIRKO Jak již bylo uvedeno výše, inscenace zahrada byla velmi úspěšným představením, které bylo zároveň ve své době zcela ojedinělé, a to jak ve smyslu práce s neprofesionálním dětským divadelním souborem, tak i díky uměleckému přínosu v oblasti tvorby s dětským souborem. V roce 1969 na letním soustředění souboru PIRKO (v Křižanově na Vysočině) někdo z dětí přivezl knihu J. Trnky Zahrada. Mladší členové přečetli a začali si zkoušet různé scénky inspirované knihou. Při jednom z večerních programů souboru předvedl jeden oddíl scénku o tom, jak sloni hrají nemocným klukům divadlo. To byl jeden z hlavních impulsů následující práce na inscenaci. Na soustředění začaly téměř všechny oddíly zkoušet další a další scénky z knihy a J. Delongová začala členy souboru v jejich hře s předlohou usměrňovat a vést. „Když se v PIRKU připravuje pořad (vždycky na základě textu, který děti znají a je jim blízký), improvizuje se a hrají se etudy, které připraví dětem atmosféru pro jeho realizaci. Jindra Delongová o tom v Amatérské scéně kdysi napsala“ „Má-li se stát hra skutečně dětskou HROU, má-li se stát součástí života dětí, nesmí se zbytečně spěchat. Musí se jim stát důvěrně blízká ještě dříve, než přijdou k nejtěžšímu úkolu“ k studiu textu. Musí zvládnout text tak dobře, aby se mohly vrátit ke své hře a upřesnit ji tak, aby bylo možné přenést ji na jeviště a ukázat divákům. A co je nejdůležitější, aby přitom zůstala zachována dětská hravost a bezprostřednost a aby byl přitom plně respektován text.“30 Uvedená citace je přesným vystižením práce J Delongové s dětmi při dramatizaci a inscenování Trnkovy Zahrady.

30

Deník Rovnost, 1971, R. Kučerová

30

Dalším a důležitým aspektem bylo to, že malí i velcí členové souboru měli spolu výborné vztahy, dokázali spolupracovat bez sebemenších problémů. Dá se říci, že tento vztah se ukázal být velmi významným prvkem celé inscenace. Soubor měl při počátečním zkoušení a improvizacích dost časového prostoru, protože letní soustředění souboru trvalo celý měsíc. Děti i ti dospělejší v souboru si zkoušeli hrát s příběhy, které se v Zahradě odehrávaly. V předloze se píše o tom, že psi chodí do Zahrady pít psí víno a slavit svatby. Tato zmínka spustila lavinu táborových „svateb“ mezi členy PIRKA a nakonec to vyústilo k tomu, že ač v původním příběhu reálně svatba není (je o ní jen zmínka), tak do inscenace byla připsána role psí nevěsty a nakonec se tam celá svatba zahrála. Dále se vymýšlely postavy, které by se mohly do příběhu přidat, aby mohlo v inscenaci hrát více dětí. Tak se přidaly k původní velké žábě dvě malé žabičky (její děti) a k psům byla připsána psí slečna Amálka. Byly přidány také dvě vypravěčky, které se staly průvodkyněmi celého příběhu. Téměř celý měsíc oddíly menších dětí zkoušely pod dohledem svých vedoucích a J. Delongové různé situace z původní předlohy. Dospělejší členové souboru se k mladším přidali později (v závěru tábora a poté dále v Brně). „Samozřejmě, že jsme si ty výstupy, které se nám líbily (třeba ta svatba zrovna nebo další) sehráli na tom táboře. Ale hráli se vlastními slovy. My jsme si toho Trnku však vybrali pro krásu toho textu, takže pomalu se muselo přecházet k tomu, že už to nebylo to jejich přirozené hraní, ale že jsme respektovali ten text, protože se nám tak strašně líbil.“ 31 Se začátkem školního roku 1969/1970 začal soubor, který se scházel v úterý a v pátek, pracovat na inscenaci soustavně. 31

V druhé půli

Rozhovor s J. Delongovou

31

inscenování se celý soubor scházel i při sobotních zkouškách. Na těchto zkouškách se k dětem přidávali i jejich vedoucí, kteří v inscenaci také hráli. „My jsme do toho vstoupili až jako poslední, byli jsme vedoucí a původně jsme v Zahradě hrát nechtěli. Já jsem do toho vlastně vstupoval jako poslední, a proto jsem dostal roli toho trpaslíka, kde jsem se nemusel ani hnout a jen jsem vstrčil hlavu do toho výřezu. Takže jsem ani moc nezkoušel.“32 Z rozhovorů se členy souboru, kteří se účastnili celé realizace inscenování a následných představení, vyplývá (jak je uvedeno výše), že prvními aktéry byly menší děti a literární předloha byla vybrána hlavně z jejich iniciativy. „Já si pamatuji, že mne to celé hodně bavilo, líbila se mi předloha a celá práce na inscenaci. Vzpomínám si také na to, že jsem jako slon – babička v představení „Šípková Karkulka“, měl pléd, který půjčila moje babička.“33

2.1 Dramaturgicko-režijní „Zahrada“

koncepce

inscenace

V této části práce se budu zabývat podrobněji analýzou samotné inscenace „Zahrada“ s ohledem na všechna její specifika. Tato analýza bude vycházet ze vzpomínek aktérů inscenace a dochovaných dokumentů (deníky souboru, novinové články apod.). Pro tuto analýzu je nejprve nutné zaměřit se na inscenační vizi vedoucího souboru, tedy dramaturgicko-režijní koncepci.

32

Rozhovor s členem Pirka Jaroslavem Svozilem

33

Rozhovor s členem Pirka Pavlem Reichem

32

Inspirujícím podnětem byl pro J. Delongovou zájem členů souboru o realizaci inscenace Zahrada. S ohledem na výše zmíněné (četba předlohy, improvizace, hry inspirované příběhem), byla skupina již dostatečně motivována a seznámena s literární předlohou tak, aby se mohla věnovat práci na divadelním tvaru. Aktuálnost předlohy pro danou skupinu vycházela právě z motivace dětí, které samy vytvářely herní situace a předlohu dále rozvíjely. Zásadním rysem inscenace bylo zachování již zmíněné poetiky literární předlohy a její převedení do divadelního tvaru. Ať už šlo o identickou přímou řeč či vypravěčského partu, který je v předloze napsán ve třetí osobě a v inscenaci jej převzaly dvě členky souboru. „Delongová Trnkův text v maximální míře zachovala v původní podobě, provedla úpravy technicky umožňující provedení na jevišti, ale ponechala mu epický, vyprávěcí charakter. Proto je velmi důležitá funkce obou vypravěček.“34 Dramatizace oproti původnímu textu (literární předlohy) nedoznala velkých změn. Jednotlivé příhody chlapců zůstaly zachovány tak, jak jdou po sobě v knize a celkově doznaly jen malých škrtů. Celá scénografie nechávala všem aktérům na jevišti dostatek prostoru a volnosti k jejich hře.

2.1.1 Tematický plán

Záměrem či plánem J. Delongové a souboru PIRKO bylo nastudování inscenace, která by neztratila nic z poetiky literární předlohy, ať už po stránce

jazykové

tak

i

výtvarné.

Dramatizace

celého

příběhu

zachovávala původní téma a také krásný jazyk, kterým byl celý příběh 34

Dětské divadlo, sborník her pro dětské divadelní soubory, uspořádala Eva Machková, str. 280

33

napsán. Epické vyprávění, příběh o dětství plném fantazie, her a překvapujících zážitků, bylo hlavním tématem a cílem inscenační tvorby J. Delongové a všech členů souboru, kteří se na této tvorbě jakkoliv podíleli. Tematický plán inscenace nejlépe vystihují slova Jindry Delongové, která jsou uvedena níže. „Samotné práci na konečném tvaru předcházela dlouhá etapa her a improvizací na motivy z předlohy, jejímž výsledkem byla dramatizace, která využívala vedle dramatického textu i text vypravěčský. Kostýmy, scéna, hudba i projev dětí by měly podtrhnout vyznění textu – místy poetického, místy rozverného, plného křehkého slovního humoru, a proto jsme se vyvarovali těžkopádnosti, zbytečného popisu a snahy po realistickém zobrazení. Více jsme věřili ve fantazii dětí, těch na scéně i těch v hledišti. Realita sama je porušena tím, že sloni a psi mluví, zpívají a že mají lidské starosti. Nutná byla ovšem perfektní znalost textu, tak, aby si děti mohly opravdu bezstarostně na scéně hrát a nemusely spoléhat na nápovědu. Nákladná scéna a krásné kostýmy nezachrání nic, bude-li projev dětí nepřirozený, těžkopádný a nedotažený.“35 Tematická linie inscenace se tedy odvíjela ve stejné rovině jako literární. Šlo tedy o pohádkový příběh založený na fantazijním světě dětí, na jejich hravosti a vytváření si vlastních světů bez hranic. Tento svět představuje v inscenaci, stejně jako v literární předloze, „Zahrada“, do které se dostane skupina chlapců, aby tak mohli prožívat mnohá dobrodružství s obyvateli zahrady. Inscenace nesla také témata samotného souboru, která se projevovala především v interakci mezi členy souboru, během tvorby inscenace i v jednotlivých představeních. Přes poetiku literární předlohy byla 35

Dětské divadlo, Sborník her pro dětské divadelní soubory, doslov Jindry Delongové str. 164

34

divákům představena poetika samotného souboru, jeho myšlení, schopnost hrát si a vzájemná přátelství, která umocňovala dojem z celé inscenace a posilovala tak její význam.

2.1.2 Kompozice

„Latinsky compositio – složení sestavení. V uměleckém díle kompozicí rozumíme uspořádání jednotlivých složek (jazykových, tematických), které dohromady vytvářejí strukturu díla.“36 Kompozičně je inscenace Zahrada sestavena následně. Jednotlivé scény jsou odděleny vypravěčkami s jejich textem, který zůstal nezměněn a je shodný s předlohou J. Trnky, jednak proto, aby zůstala zachována poetická podoba předlohy a také proto, aby byly odděleny scény, které se odehrávaly v různém čase a prostředí. Vypravěčky rovněž komentovaly dění na scéně a posouvaly svým textem děj. Scény byly také odděleny světly, hudbou a vypravěčky jednoduchým způsobem (zatahováním a roztahováním oponek) měnily prostředí jednotlivých scén. Všechny příhody chlapců následovaly po sobě stejně jako v literární předloze. Menší škrty byly provedeny například ve vyprávění psů (vyprávějí si, co kdo zažil za poslední měsíc), avšak většinou zůstal původní text zachován. „Epika je založena na vyprávění příběhu a jeho kompozice není nepodobná rozvětvenému stromu.“37

36


37

Luděk Richter, O divadle (nejen) pro děti, str. 9

35

2.1.3 Žánr

„Žánr (z francouzského le genre), znamená jednak zobrazení typických scén ze života různých vrstev lidu, jednak se jako žánry označují dílčí literární (i divadelní) formy nebo typy, vyznačující se určitými shodnými obsahovými i formálními znaky.“38 „Žánr je určen především autorovým pohledem na látku, spjatým s tematickými,

kompozičními,

případně

i

dalšími

formovými

vlastnostmi.“39 Žánr divadelní inscenace Zahrada by se dal charakterizovat jako epický divadelní tvar, který je složen z dílčích příhod, které prožívají hlavní postavy (v tomto případě pět chlapců). Děj je zde chápán jako volná hra s fantazií.

2.1.4 Tvorba scénáře

Tvorbě scénáře předcházela různá průpravná cvičení (seznámení s literární předlohou, improvizování vybraných částí předlohy atd.), ze kterých následně vznikl bodový scénář. Východiskem, kterým tato průprava byla, se stal scénář napsaný J. Delongovou. Základním aspektem pro vytvoření scénáře bylo pro jeho autorku zachování jazyka literární předlohy. O to samé se J. Delongová snažila i při připisování nových postav do inscenace. Potvrzuje to srovnání scénáře s knihou J. Trnky. „Je-li v souboru více členů, než kolik je postav, může se text rozdělit mezi více osob. V našem případě jsme například rozdělili text žabičky mezi dvě malé děti. Ke psům jsme přidali po několika reprízách ještě 38


39


36

psí slečnu Amálku, která nedoslýchá. Ve vhodných chvílích se jen ptá: „Říkal jste snad něco?“, když předcházející pes zopakuje poslední větu, odpovídá: „Ale vždyť já rozumím, nemusíte tak křičet“. Tím jsme dali bez velkého zásahu do textu dalšímu dítěti možnost zahrát si. Opatrněji si musíme počínat při připisování nového textu, raději připíšeme novou postavu tak, že převezme neutrální text jiných postav. V případě „Zahrady se můžeme vrátit k původní předloze J. Trnky a hledat textové možnosti zde.“40

Scénář – jednotlivé scény Následující část obsahuje popis jednotlivých scén inscenace. Celý scénář je dostupný v příloze č. 8

1. scéna Před zahradou – vypravěčky diváky seznamují se zahradou za vysokou zdí a také s kluky, kteří okolo ní jdou do školy. „1. Vypravěčka Budeme vám vyprávět o jedné kouzelné zahradě za vysokou zdí z kamene. Tu zeď však nebylo vůbec vidět, protože byla zarostlá psím vínem, že vypadala jako pralesová zeď, a ne jako obyčejná.“41 Kluci, kteří přijdou na scénu, se pokouší pomocí věcí, co mají v kapsách, otevřít branku, což se jim po chvíli podaří. Potkají se zde s kocourem, který není zrovna slušný, a po krátkém vzájemném dialogu ze zahrady odchází. Venku zjistí, že přijdou pozdě do školy, tak utíkají a

40

J. Dětské divadlo, sborník her pro dětské divadelní soubory, doslov J. Delongové str. 164

41

Zahrada – scénář J. Delongové

37

pláčou. Přidá se k nim pět slonů, kteří jim pomohou dostat se včas do školy. „1. Vypravěčka Sloni chytili každého kluka kolem bříška a naráz si je posadili na záda. Utíkali ke škole a oknem je vstrčili do třídy do lavic. 2. Vypravěčka A to je celé o těch slonech.“42

2. Scéna Začíná před zahradou, kde se kluci domlouvají, jak ulovit kocoura a pomalu vstupují dovnitř. Nikde ale kocoura nevidí a začnou ho volat. Kocour jim odpovídá jako ozvěna. „1. Chlapec To bylo málo, Musiš takhle: „KOCOURE“! Kocour Mňou – mňoure!!! 3. Chlapec To byla divná ozvěna, taková kňouravá.“43 Následuje honička, v níž napřed honí kluci kocoura a pak zase honí kocour kluky, chce po nich skočit, když je zachraňují sloni, kteří je dovezou domů.

3. Scéna Opět před zahradou. Kluci chtějí kocoura „uplatit“ dobrotami. Vstupují do zahrady a najdou nemocného kocoura. Od něho se dovídají, že se přejedl čokoládových myší a raků, které dostal od slonů. Sloni chtěli, aby kocour byl na kluky hodný, pouštěl je do zahrady a hrál si s nimi. Ale teď je nemocný, tak se kluci rozhodnou, že ho vyléčí. Chtějí si půjčit starý vozík a udělat z něj sanitku. Přitom vyruší žábu s jejími dětmi. 42


43


38

„Žába

Kvak, kvak. No – no – prosím vás, jaké to máte chování,

nevidíte, že tu spíme? 2. chlapec Promiňte, prosím, madame Žabička Mami, já se bojím, kdo to je? Žába Vidíte, vylekali jste mi dítě, vůbec se neumíte chovat. Neboj se, jsou to jenom kluci.“44 Kocour nakonec usíná, kluci si lehnou také a dělají, že spí. „1. Vypravěčka

A zahrada taky dělala, že spí, protože stromy

nešuměly, včely nebzučely, ani ptáčkové nezpívali. Jen slunce pálilo a blížilo se poledne. A bylo ticho, až ho bylo skoro slyšet.“45

4. Scéna Trpaslík stojící v zahradě ožívá a nabízí klukům vyprávění o velrybě, která žije v zahradním jezírku. „Trpaslík Já bych, prosím, něco povídal, kdyby bylo zájmu. Chlapci Tak ano. Kocour Hmmmmmmmmmmrrrrrrr Trpaslík Kdybych směl prosit, je to velmi zajímavé a je to pravda, věřte mi. Posloucháte mě, prosím?“46 Kluci i kocour spí a trpaslík vypráví celý příběh o učené velrybě. Když nakonec zjistí, že všichni spí, urazí se a už nepromluví. 44


45


46


39

5. Scéna Do zahrady přichází pět slonů, kteří vidí spící kluky. Protože je poledne a svítí slunce, mají strach, aby kluci nedostali úžeh nebo úpal, a budí je. Chtějí si s nimi hrát, ale kluci mají plnou hlavu zkoušení ve škole příští den. Vypraví se tedy hledat učenou velrybu, o které si myslí, že by je mohla vyzkoušet, a tak jim pomoci. Najdou ji, ale zkoušení se úplně nepovede, protože velryba je sice velmi sečtělá, ale kluci potřebují něco jiného. „Chlapci Promiňte, my jsme na to nepomysleli. 1.Chlapec Ono to vypadalo spíše jako astronomie a to my jsme ještě neměli. Velryba Opět se mýlíte, v této vědě se zabýváme pohybem nebeských těles. Uprostřed se nalézá mléčná dráha – mléko dává kdo co? Chlapci Kráva Velryba Kráva je co? Chlapci Zvíře Velryba Nu vidíte, jedná se tedy o vědu zvanou zvířatopis. Dále máme dráhu, dráha je jaká?“47 Velryba klukům ale moc nepomůže, a ti nakonec odchází a sloni je odvezou domů.

6. Scéna Je pátek a kluci dostali vysvědčení. Sedí u plotu zahrady, hrají karty a povídají si o sobotním večeru. Mají jít s rodiči do divadla a chtěli by 47


40

vědět, co hrají. Přemýšlí, jak to udělat, když vtom se objeví moucha, která jim nabídne pomoc. „Moucha Já bych tam třeba dojela. Vypravěčka Povídala moucha, která přiletěla na plot a poslouchala. Byla to pyšná moucha a myslela, že všechno ví, taková moudrá byla. 2. chlapec To by nebylo zlé, ale máte lístek na autobus a čepici: Moucha Nemám, ale mohu tam doletět. 2. chlapec A co čepice? Moucha Čepice je pro mouchu zbytečnost. Můj synovec byl ve městě a neměl žádnou čepici. Ovšem potom ho sezobla vlaštovka, ale to byla jeho vlastní neopatrnost. Neměl na ni sedat.“48 Moucha tedy do města doletí, a když se vrátí, kluci zjistí, že neumí číst. Moucha jim ale řekne, že všechna písmenka oblezla a nakreslí je proutkem do písku. Kluci tak zjistí, že v divadle hrají Princeznu Pampelišku. Začíná pršet a kluci běží domů.

7. Scéna Je sobotní večer a kluci sedí doma (v oknech), protože nastydli po předešlém zmoknutí. Je jim líto, že neuvidí divadlo. Vtom se venku pod nimi objeví sloni, kteří jim přišli zahrát divadlo. „Slon

Dobrý večer, velevážené obecenstvo, dovolte nám, abychom

vám zahráli divadlo, neboť je známo, že jste utrpěli křivdu. Že jste nevinní deštěm, který vás nastydl, nýbrž, že vás zdržela moucha, taková modrá.“49 48


49


41

A sloni začnou hrát zrýmované představení o „Šípkové Karkulce“ V představení je mnoho zmatků, nakonec se sloni poperou, ale klukům se líbí. „Chlapci Bylo to výborné, to bylo ono! 1.chlapec To byl dnes den, pánové. Chlapci Vlastně večer, tak dobrou noc…. Vypravěčka Ze stodoly se ozývalo ještě nějaké přešlapování, ale možná také, že to jen žáby kuňkaly. A kluci šli spát, protože teď už byla noc.“50 „Je pravda, že tahle scéna hodně brala diváky, protože si v ní něco našli i ti, kteří by jinak dětskou poezii nevyhledávali.“51

8. Scéna Kluci jsou opět v zahradě a povídají si s kocourem. Chtějí po něm, aby je vzal večer za psy. Je měsíc v úplňku a v ten den večer chodí psi do zahrady. Kocour ale usíná, a tak se kluci vydají hledat psy sami. Schovají se v lopuchu a čekají. Psi přijdou, posadí se a jdou trhat psí víno, aby mohli připít na svatbě Filípkovi s Fifinkou. Odehraje se svatba a potom si psi začínají vyprávět, co zažili za poslední měsíc. Pes Čau – Čau chce neustále zpívat, ale psi chtějí raději poslouchat příhody ostatních. „Bernardýn Jo, já jsem zažil vuřty. Hodně vuřtů. To bylo tak, já ty vuřty viděl v jednom krámě, tak jsem se pořád díval a ty vuřty voněly a sluníčko hřálo. Potom něco křičelo, tak tenounce vám křičelo. Tak jsem

50


51

Rozhovor s členem Pirka Jaroslavem Svozilem

42

šel k potoku, bylo moc vody a byla taková rychlá. A ono to v ní dělalo glo-glo-glo-glo-glo. Tak jsem tam skočil. Hned jsem byl nohama nahoře, hned dole a pak jsem to chytl. A ona to byla taková malá holka, no úplně vám malá. Tak oni si ji vzali, ona brečela a já jsem se šel koukat na ty vuřty. Bylo mi zima a ten chodník hřál. Potom přišel nějaký pán, koupil vuřty a já jsem si myslel – to už je neuvidím. A on vám ten pán šel ven a dal mi ty vuřty. Tu máš, chceš ještě? Já na to děkuji, to snad by bylo moc. A on se smál.“ Po povídání se Čau- Čau chystá zpívat, když se kluci v lopuše začnou smát, lopucha se třese a psi je vyčuchají. Chtějí je vytahat za uši, ale objeví se kocour a začne na psy házet blechy. Psi utečou a kluci jsou zachráněni.“52 „Vypravěčka Ale ti kluci věděli, co se patří. Postavili se do řady, uklonili se a řekli naráz: Chlapci

Děkujeme srdečně za naše zachránění, že jsme nebyli

vytažení za uši. Kocour To ne. Já jsem zlý. Ale ten trpaslík pořád škytal, a tušil, že se vám něco stane a plakal kamenné slzy – budilo mě to. Já jsem prosím pořád zlý. Tak honem domů, vy darebáčci, knedlíčci, lopatičky, koláčci, kytičky, chlapečci.“53 Kluci si před zahradou slíbí, že tam budou chodit pořád.

9. Scéna Poslední scéna se odehrává před zahradou, kam přichází pět velkých kluků.

52


53


43

„Vypravěčka

A tak chodili a chodili a přišlo jedno jaro a druhé a třetí a

ti kluci pokaždé o kousek povyrostli. A pak bylo zase jednou jedno jaro a nebe bylo světlemodré a na něm plno beránků. Celé houfy jich byly. A všechny lístečky na stromech a keřích byly malinké, žlutavé a stříbrné a všechno se tetelilo a třáslo a třepetalo studeným větříkem, který nestudil, ale rozehříval.“54 Kluci by rádi šli zase do zahrady, ale nemohou otevřít branku. Jeden z nich navrhne, aby vylezli na plot, ale všichni mají nové dlouhé kalhoty, které by si mohli ušpinit. Jdou se tedy projít Školní ulicí, kde by si někdo mohl všimnout jejich nových kalhot.

2.1.5 Postavy

V inscenaci souboru vystupovalo třicetdva postav. Některé z nich v literární předloze nejsou, byly však připsány pro další členy souboru. V některých případech byl text rozdělen a v dalších připsán.

Postavy lidí

Vypravěčky: Pro dvě vypravěčky, které jsou v inscenaci průvodkyněmi příběhu, byl text vypravěče z předlohy zachován. V původní verzi je vyprávění ve třetí osobě, ale v inscenaci byly vypravěčky na scéně, glosovaly dění, a jejich dalším úkolem bylo měnit scénu pomocí oponek. Pět kluků: Postavy pěti kluků, z nichž každý má nějaký povahový rys. Jeden je opatrný, druhý moudrý, další bojácný, čtvrtý nemá rád 54


44

rýmování, ale v průběhu hry mu přijde na chuť a pátý mluví občas nespisovně. Jsou to v podstatě hlavní postavy v celé inscenaci. Pět velkých kluků: V poslední scéně celé inscenace vystupuje pět velkých kluků. Jsou to hlavní hrdinové, kteří vyrostli. Postavy zvířat. Zvířata jsou v příběhu lidmi, není tu žádná snaha z nich udělat kočku či slona. „Často se chybuje v pojetí zvířecích postav. Snaha udělat z dítěte „realisticky“ psa nebo kočku je zbytečná a my jsme ji při realizaci „Zahrady“ úplně pustili z hlavy. Snažili jsme se kostýmem a projevem dětí spíše podtrhnout určitou charakteristickou vlastnost. Snažili jsme se v kostýmech i v projevu dětí (pohybu a intonaci) o charakteristiku vlastností lidských, což v podstatě je už v textu všech her (pro děti i dospělé), ve kterých vystupují zvířata.“55 Pět slonů: Sloni jsou kamarádi kluků, kterým pomáhají, zahrají jim divadlo. Jsou dobráčtí a vystupují všichni jako „velcí“ kamarádi malých. Kocour: Obyvatel zahrady starý, mrzutý kocour. Stále nadává a prská, ale postupem času si společně s kluky vytvoří vzájemný vztah. Žába a dvě její děti:

Stará žába a její dvě malé žabky jsou také

obyvatelkami Zahrady. Dvě malé žabky byly do příběhu přidány. V této epizodě kluci žábu vyruší při hledání vozíku. Pyšná moucha: Moucha, která si o sobě myslí, že je chytrá, nabídne klukům pomoc, když chtějí zjistit, co se hraje v divadle. Moudrá velryba: Sečtělá velryba, která žije v jezírku v Zahradě a stále čte různé časopisy. Kluci u ní hledají pomoc, kterou potřebují na

55

J. Delongová, Dětské divadlo, sborník pro dětské divadelní soubory, Albatros 1976, str. 164

45

zkoušení ve škole. Velryba mluví velmi chytře, ale kluci jí moc nerozumí. Psi: Osm psů, kteří do Zahrady chodí, když je měsíc v úplňku, vypráví si, co zažili, pijí psí víno a mají tu i svatby. Je tu pes Čau-Čau, který je krásný a pyšný a který se snaží být vůdcem ostatních, dále dobrácký bernardýn, veselý foxteriér Cvoček, chytrý křepelák, zvědavý pes Asta, psí slečna Amálka, psí ženich Filípek a jeho nevěsta Fifinka. Do této části byly připsány dvě postavy a to psí slečna Amálka a Fifinka. Neživé postavy Trpaslík: Trpaslík je další obyvatel Zahrady, který svým archaickým jazykem vypráví kluků příběh velryby.

2.1.6 Scénografie

„V antickém Řecku byla „skénographia“ umění zdobit divadlo a dekorační malba jako výsledek této techniky. V období renesance byla scénografie technika, spočívající v rozkreslení a malbě perspektivní dekorace a zadního prostoru. Dnes naopak scénografie nevidí svůj úkol jako ideální a jednoznačnou ilustraci dramatického textu, ale jako scénickou dispozici, uspořádání scény, jež nemá ilustrovat, nýbrž osvětlovat text a lidské jednání, představit určitou situaci a spoluvytvářet smysl inscenace v neustálých korespondencích prostoru a textu.“56 Autorkou scénografie, která se více než v předchozích představeních přiblížila divadelnímu pojetí, byla Jindra Delongová, která v návrzích kostýmů (spolupráce s Janem Růžičkou) i scény vycházela z Trnkových ilustrací v knižní předloze.

56

Patrice Pavis, Divadelní slovník, str. 371, 372

46

„Měla jsem tu zásadu, že tam nebudeme dělat žádné kulisy nebo makety stromů, takže jsme to vyřešili závěsy v různých barvách, které budou odhrnovací a jejich pomocí se budou objevovat různá prostředí.“57 „Celé představení hrajeme bez přestávky. Jednu přestávku by bylo možné zařadit před sloní divadlo „O Šípkové Karkulce“. Složitou přeměnou kulis by se úplně rozbila poetická atmosféra hry. Kostýmy, scéna, hudba i projev dětí by měly podtrhnout vyznění textu.“58 Jednotlivé scény byly oddělovány jednak vypravěčkami a jejich textem, jednak světly a v neposlední řadě hudbou. Protože u pěti chlapců jde o co nejpřirozenější projev a jejich nástupy, prohledávání zahrady, honičky s kocourem nebyly nikdy přesně naaranžovány, ale byly skutečnou hrou, musela být scéna přizpůsobena tak, aby na ní byl dostatečně vhodný prostor. Ve scénografii (jak vyznívá z rozhovorů s J. Delongovou) také nebyla žádná snaha o to, aby zvířecí postavy vypadaly opravdu jako zvířata. V kostýmech a projevech dětí se spíše podtrhávaly charakteristické vlastnosti postav.

Scéna „V počátcích řeckého divadla označoval pojem „skéné“ stan či boudu postavenou za „orchestron“. Skéné, orchestra a theatron tvoří tři základní prvky řeckého představení. Orchestra či prostor pro hru spojuje scénu s obecenstvem. Pojem scény se během divadelního vývoje stále významově rozšiřuje: postupně označoval dekoraci, poté prostor pro hru, poté místo děje, 57


58

Dětské divadlo, sborník pro dětské divadelní soubory, doslov J. Delongové, str. 165

47

časový úsek v rámci dějství, a konečně označuje metaforicky jakoukoli násilnou, krutou a zároveň spektakulární událost (udělat někomu scénu).“59 Autory návrhů scény byli Jindra Delongová a jeden z dalších vedoucích PIRKA Jan Růžička, kteří scénu navrhli tak, aby byla funkční, jednoduchá a bylo na ní dost prostoru pro všechny dějové linky. „Představitel trpaslíka přišel s požadavkem, že ten trpaslík musí mít vyndavací okno (obličej trpaslíka), protože on musí vidět ty, na které mluví. On nemůže mluvit schovaný za kulisou, on to potřeboval. Já jsem mu na to neměla co říct. Měl naprostou pravdu“60 „Na scéně tedy máme: Branku, přední rozhrnovací oponky, dvě zídky (menší s oponkami, větší v zahradě), plošnou postavu trpaslíka s vysunovacím obličejem, která se celá zasunuje do trojrozměrného podstavce, kterého využívají kluci při honičkách, ale také při vyprávění povídek, plošnou kulisu sudu, dva závěsy s lopuchami, množství barevných i průhledných závěsů a za nimi stůl pro velrybu. Když hovoří trpaslík, vsune jeho představitel jen obličej do otvoru, ze kterého předtím vysunul nakreslený obličej trpaslíka. Plošná figura trpaslíka je vyrobena podle ilustrace J. Trnky stejně jako sud, branka a přední oponky. Scéna je tedy prostorově řešena tak, aby se dala jednotlivá prostředí měnit v průběhu hry, bez přestávek a spouštění opony.“61 Z výše uvedené citace byly na scéně nataženy dvě oponky, které byly pomalovány jako zahradní zeď s brankou výtvarně pojatou tak, že vypadala jako by byla porostlá psím vínem. Po rozhrnutí oponek do dvou stran se objevila zahrada. Před barevnými závěsy v pozadí byly zavěšeny průhledné tylové závěsy, pošity barevnými listy. Podobně 59

Patrice Pavis, divadelní slovník, str. 364

60


61

J. Delongová, Dětské divadlo, sborník pro dětské divadelní soubory, Albatros 1976, str. 165

48

byla také udělána lopucha, za kterou se kluci schovávali, a sud. Po pravé straně stála zídka, na kterou se později nasazovala okna, a stala se tak domem s okny, ze kterých se kluci dívají na divadlo hrané slony. Na scéně bylo vytvořeno dost místa pro autentickou hru kluků (honičky, hraní karet apod.), ale také se dala jednoduchým způsobem proměnit na různá prostředí v různém čase, především díky vypravěčkám, dále pomocí světel a hudby. „ V zahradě nejsou kulisy stromů, ale jen barevné závěsy v pozadí a před nimi průhledné tylové závěsy, pošité barevnými listy a také lopucha je naaplikována na dvou průhledných závěsech, připevněných k tahům. Tam, kde nejsou na scéně tahy, jsou přední oponky i zadní závěsy navlečeny na duralové tyčky, které jsou na krajích vsunuty do stojanů. (Výška dva metry stejně jako výška branky.) Podle šíře jeviště je možno nastavit i dvě tyčky, je pak nutno přichytit je středem ke stropu jeviště, aby se oponky nepronášely. Chlapci mohou při honičkách v zahradě běhat okolo trpaslíka, vyskočit nebo usadit se na jeho podstavci, vylézt na zídku, proplétat se volně mezi visícími oponkami a závěsy. Mají tak dostatečně členěný a přitom přehledný prostor pro svou hru.“62 Velryba seděla za malým stolkem, obloženým maketami knih a časopisů, za zadními závěsy uprostřed jeviště. Kluci při hledání velryby závěsy rozhrnuli a tímto způsobem uvedli velrybu na scénu. Celá scéna je vyrobena tak, aby odpovídala původním ilustracím J. Trnky a je prostorově vyřešena tak, aby se dala jednotlivá prostředí měnit v průběhu představení (scénu měnily vypravěčky), které nemá přestávku a velkou oponu.

62

Dětské divadlo, sborník pro dětské divadelní soubory, doslov J. Delongové, str. 165

49

Kostýmy Kostýmy v inscenaci Zahrada byly ve velké většině rovněž navrženy v souladu s ilustracemi J. Trnky, s tím rozdílem, že postavy zvířat měly kostýmy lidské, jen s malými charakteristickými rysy. Vypravěčky – jejich kostým tvořily dlouhé šatové sukně se šněrováním na prsou, které byly doplněny bílou halenkou. Každá vypravěčka měla jiný barevný odstín sukně (hnědý a zelený) a byla bosa. Kluci - jejich kostým tvořily civilní šaty, tričko či košile a krátké kalhoty, které byly velmi důležitým prvkem představení. Sloni měli také civilní oblečení, trička a montérky. Při představení „Šípkové Karkulky“ byly jejich kostýmy doplněny takto: Slon Karkulka – červený čepec a červená zástěrka Slon tetička – dámské šaty s bílým límečkem a klobouk Slon myslivec – vesta, myslivecký klobouk Slon babička – noční košile a čepec Slon vlk – dlouhé uši a buřinka Starý kocour - byl oblečen do hnědého kostkovaného županu a na nohou měl kostkované bačkory. Žáby - zelená pelerína a jen stará žába měla ještě na hlavě čepec, který byl lemován bílou krajkou. Velryba - měla téměř stejný čepec jako žába, jen byl šedý a také olemovaný bílou krajkou, dalším doplňkem velryby byly brýle s tlustou obroučkou. Pyšná moucha - byla oblečena do lehké bleděmodré peleríny a na očích měla velké kulaté brýle.

50

Psi – kostýmy psů sjednocoval jeden společný prvek. Byl to krátký kazak, nebo krátké šaty „do zvonu“. Pes Čau –Čau měl tyto šaty v bílé barvě, na nich byly našity růžové mašličky a stejné měla představitelka psa i v účesu. Vysoké bílé kozačky umocňovaly vzhled psa z lepší společnosti. Bernardýn měl šaty hnědé, kostkované a ve vlasech na místě uší byly připevněny části mopu a stejný mop měl kolem krku. Psí slečna Amálka měla přísné černé šaty s bílým límečkem, vysoké šněrovací boty a jako doplněk lorňon na řetízku. Křepelák připomínal trošku detektiva (byl podezíravý) v hnědém oblečení s kloboukem. Foxteriér Cvoček měl šaty i mašle ve vlasech černobílé, trošku jakoby šachovnice. Psí ženich Filípek a jeho nevěsta Fifinka byli oblečení do stejných růžových šatů, bílých kalhot po kolena, které byly lemovány krajkou, a okolo krku měli bílé kulaté límce. Při jejich svatbě jim ostatní „psi“ přidali – Fifince závoj a Filípkovi cylindr. Pět velkých kluků mělo civilní oblečení a hlavně dlouhé kalhoty. Autorem návrhů kostýmů byli Jindra Delongová a Jan Růžička, kteří se v některých návrzích drželi ilustrací J. Trnky a v ostatních se jim snažili přiblížit tak, aby kostýmy zapadaly do výtvarné stránky představení.

2.1.7 Hudba

Celou inscenaci provázela hudba, zkomponovaná právě jen pro toto představení. Hudebníci Karel Cón a Vladimír Kramář se inspirovali jednak literární předlohou a také byli přítomni u vznikající inscenace od začátku a hudební doprovod skládali v průběhu celé práce na 51

divadelním

tvaru.

Hudební

motivy

tak

dokreslovaly

všechna

dobrodružství kluků, slonů a obyvatelů zahrady. V neposlední řadě měl hudební doprovod funkci předělování jednotlivých scén. Hudba, která představení dokreslovala, byla hrána živě jejími autory. Karel Cón a Vladimír Kramář při skládání hudby k „Zahradě“ přesně vystihli krásu celého příběhu a svým hudebním doprovodem celý příběh či jednotlivé epizody dokreslili. Karel Cón hrající na klavír vlastně doprovázel všechny scény a každá z postav měla své hudební motivy. Vladimír Kramář se svou hornou byl jakýmsi průvodcem slonů (nástupy slonů měly své stejné tóny, hrané na hornu). Nutno dodat, že oba výše zmínění hudebníci byli také členy PIRKA, a také se účastnili celé práce na inscenaci od jejího začátku, hudbu komponovali postupně během zkoušení. Melodie, které představení provázely, se tak staly jeho součástí, naprosto přirozeně zapadající do celé poetiky Zahrady.

2.1.8 Vedení herecké tvorby

Ve vedení herecké tvorby zůstala J. Delongová věrna svému stylu práce s dětmi. Skrze původní improvizace a hry začala děti usměrňovat a lehce vést. Po dohotovení scénáře začali zkoušet členové souboru po skupinách. Například většina členů jednoho z oddílů hrála v Zahradě psy. Zkoušeli tedy i s naučeným textem „psí scénu“. Podobně to bylo i s dalšími skupinami, které se scházely na úterních a pátečních zkouškách. Jako poslední se ke všem skupinám přidaly představitelky vypravěček a pod vedením J. Delongové se jednotlivé scény „sehrávaly“ dohromady při sobotních zkouškách celého souboru. Nutno dodat, že pokud něco nového či zajímavého napadlo kohokoliv ze souboru v průběhu inscenování, nikdy nebyl odbyt. Naopak právě 52

v této fázi vznikla spousta zajímavých a vtipných situací (vlk Karkulka trhá malé imaginární kytičky pro babičku způsobem, jako by je vyvrtával ze země, za velrybu, která rozhazuje při svém poučování rukama ploutvemi se schovala další z aktérek inscenace a velryba měla rázem ruce - ploutve čtyři atd.) J. Delongová nechala všem členům souboru volnost při jejich projevu a kreativitě, pouze lehce usměrňovala jejich hru. Vyžadovala však perfektní znalost textu, hlavně pro zachování jeho krásy, jak už zde bylo několikrát zmíněno.

53

3 Realizace inscenace „Zahrada“ Tvorba divadelního tvaru inscenace, která začala v srpnu v roce 1969 na soustředění souboru PIRKO a následně pokračovala dalších devět měsíců, vyvrcholila generální zkouškou 29. května 1970. Premiéra

se

uskutečnila

v tehdejším

Komorním

studiu

Miloše

Waserbauera, což byla v té době operní scéna JAMU v Brně, Králově Poli na ulici Svatopluka Čecha (dnes zde sídlí Divadlo Barka), dne 30. května 1970. Na premiéru se přišli podívat nejen rodiče dětí z PIRKA, ale i pracovníci DDM Lužánky, přátelé tvůrců a také novináři. Inscenace „Zahrada“ byla tehdy publikem přijata velmi příznivě. Bohužel nejsou zachovány články, které byly k premiéře napsány. „Pamatuji si premiéru „Zahrady“ hlavně proto, že inscenace byla úplně jiná, než všechna představení PIRKA, které jsem viděla předtím. Trošku jsem hercům záviděla, že si v zahradě nemůžu hrát s nimi.“63

3.1 Komunikace inscenace s diváky Inscenace, jak už je napsáno výše, byla velmi úspěšná. Podle mého názoru jedním z hlavních důvodů bylo to, že děti na scéně dokázaly svou hrou vtáhnout diváky do děje a komunikovat s nimi svou hravostí, přirozeností a v neposlední řadě improvizacemi, které se udály při představení „Spíše než dramatizaci jsme viděli v Hronově poetické pásmo, ztvárněné s věkově různorodým kolektivem, v němž se prvňáčci i vysokoškoláci pohybovali na jevišti uvolněně, mluvili čistě a přirozeně,

63

Rozhovor s Leou Podraskou, účastnicí premiéry

54

jednali logicky a hráli si radostně, nápaditě i ukázněně na situace a postavičky Trnkova dílka.“64 Každé představení si aktéři užívali a právě tuto svou radost dokázali předat i divákům, kteří reagovali potleskem i po jednotlivých scénách. „Každé představení bylo jiné, většinou jsem nevěděla, co se může stát. Děti

pokaždé

sehrály

nové

scény,

jiné

než

ty

v předešlých

představeních.“65 Předchozí poznámka se týkala hlavně scén, kdy se kluci honí s kocourem, prohledávají zahradu apod. Tyto výstupy nebyly pohybově nazkoušeny

a

J.Delongová

nechávala

hru

chlapců

na

jejich

spontánnosti. Pro diváky, kteří viděli představení vícekrát, tak bylo pokaždé trošku jiné. Pro všechny zúčastněné (herce a diváky), byla všechna představení jakousi „společnou hrou“. Představení, která se hrála na zahraničních zájezdech, byla přijímána diváky příznivě, i když byla hrána v češtině. Publikum v zahraničí bylo sice ochuzeno o krásný text Trnkovy předlohy, ale i tak téměř vždy dokázalo pochopit poetiku inscenace. Často se stávalo, že si diváci vyžádali opakování některých scén. „Obecenstvo doslova nechtělo pustit soubor z jeviště a diváci nechtěli odejít ze sálu a skandovaně tleskali. Velmi často aplaudovalo obecenstvo i v průběhu hry. Mezi jevištěm a hledištěm byl navázán velmi srdečný kontakt a za scénou se počáteční obavy a tréma měnily v radostnou a tvořivou náladu.“66 Vzájemná komunikace mezi jevištěm a hledištěm byla jedním z významných kladů inscenace „Zahrada“. Herci na scéně svým 64

Článek v hronovském Zpravodaji „Komenský byl při tom“, Jiří Beneš, viz příloha č.3

65

Rozhovor s Jindrou Delongovou

66

Jindra Delongová, Hodnocení zájezdu Pirka do Hamburku v roce 1971

55

projevem dokázali zaujmout diváky natolik, že hlediště si začalo hrát také. O úspěchu, který soubor s tímto představením zaznamenal, svědčí zejména počet repríz, kterých bylo čtyřicet, což bylo velmi neobvyklé. Dá se tvrdit, že ještě v dnešní době se inscenace dětských souborů dočkají nejvíce tak pěti až deseti repríz.

3.2 Účast DDS PIRKO s inscenací „Zahrada“ na festivalu „Jiráskův Hronov“ Soubor PIRKO se v letech 1970 – 1971 zúčastnil se zmiňovanou inscenací několika přehlídek, seminářů a festivalů ať v Československu či v zahraničí. Mimo jiné přijel také do Hronova, aby zde ukázal divákům svou „Zahradu“. „V roce 1970 zaujal na 40. Jiráskově Hronově soubor PIRKO inscenací prózy J. Trnky Zahrada (dramatizace a režie J. Delongová).“67 Na festivalu Jiráskův Hronov se soubor představil poprvé v roce 1967 s dvěma inscenacemi.68 Byla to první zkušenost souboru na tomto setkání divadelních ochotníků a PIRKO zde vystoupilo jako metodická ukázka dětského divadelního souboru, tedy nesoutěžně. „Opět vystupuje na Jiráskově Hronově brněnský soubor PIRKO, vedený Jindrou Delongovou s inscenací úpravy známé knížky Jiřího Trnky Zahrada. Pohled na práci tohoto souboru vždycky vzbuzuje příjemné pocity, protože v jejich vystoupení je vždycky naděje – naděje do příští práce, kterou slibuje mladá generace citlivě vedená k lásce k divadlu a prvním krokům amatérské tvorby.“69

67

Základní pojmy divadla, Teatrologický slovník, str. 72

68

: Borská – I. Štuka: Svět se točí dokolečka, A. Mikulka: Aby se děti divily

69

Zpravodaj Jiráskova Hronova, článek Amatérské naděje, (et) viz příloha č. 4

56

Druhou pozvánku na základě výběru odborné poroty dostalo PIRKO na jubilejní 40. Jiráskův Hronov v roce 1970, jako soubor, ve kterém byli určitě nejmladší účastníci festivalu. „Jiráskův Hronov je skutečný unikát, byl založen v roce 1931 v Hronově, kde se konal jeho první ročník na oslavu osmdesátých narozenin Aloise Jiráska. Festival od té doby existuje nepřetržitě a je nejdéle trvajícím amatérským festivalem na světě. Za devětasedmdesát let své existence se Jiráskův Hronov stal celostátní přehlídkou, na které se představují všechny divadelní žánry. Jsou tu k vidění inscenace klasické činohry, experimentálního a studentského divadla i malých jevištních forem. Vystupují tu loutkoherci, diváci si tu najdou představení tanečního a pohybového divadla i hry pro děti. Pro ochotnické divadelníky je účast na Jiráskově Hronově prestižní záležitostí.“70 V roce 1970 se konal v Hronově ve dnech 30. července – 8. srpna 1970 jubilejní

40.

ročník

festivalu,

na

kterém

vystoupilo

se

svými

představeními, kromě PIRKA, deset ochotnických divadelních souborů z Československa a jeden soubor z Rumunska.

Soubor PIRKO byl na festivalu jediným dětským souborem, který se představil v úterý 4. srpna 1970. Představení bylo diváky přijato s velkým ohlasem. Soubor se po skončení inscenace na scénu vracel několikrát přivoláván dlouhotrvajícím potleskem publika.

„Vzpomínám si, že potlesk trval hodně dlouho, určitě více než deset minut. Byli jsme unavení a už se nám ani nechtělo vracet na jeviště“71

70

www.jiraskuvhronov.cz

71

Rozhovor s členem PIRKA Lubomírem Jeřábkem

57

Inscenace byla hronovskými diváky přijata příznivě, o čemž svědčí články v Hronovských zpravodajích či ohlasy v anketách tamtéž.

„Představení souboru Pirko, který vede Jindra Delongová, je zajímavé ve dvou věcech: jednak ve způsobu ztvárnění textu pro potřeby tohoto souboru, kde se uplatňuje více věkových kategorií, dětí a mládeže, jednak tím, že z tohoto věkového složení vyplývá naprosto rozdílný přístup určitých skupin herců k textu. Jindra Delongová zpracovala Trnkův text tak, aby v maximální míře umožňoval uplatnit hravost dětí, improvizaci, která činí toto představení tak přitažlivým pro diváky. Není sporu o tom, že zatím získalo největší divácký ohlas, nejtěsnější kontakt jeviště s hledištěm.“72

„Zúčastnily jsme se diskuse ve volné tribuně věnované dětskému divadlu a především inscenaci Pirka. Představení Zahrada se nám velice líbilo a uvítali jsme i diskusi k němu, protože problematiku dětského divadla považujeme u nás za prvořadou. Dětské soubory jsou u nás ustaveny na každé škole, mezi jednotlivými školami jsou pořádány soutěže a jen letos oznámily dětské soubory 45 premiér. Velice nás zaujal styl práce paní Delongové a zjistily jsme, že se máme mnoho

co

učit,

abychom

se

postupně

k podobnému

stylu

dopracovali.“73

Z Hronova si soubor odvezl jednu ze dvou hlavních cen. Byla to cena ministra kultury SSR (Slovenské socialistické republiky). Porota74

72

Zpravodaj Jiráskova Hronova, Petr Průša, viz příloha č. 2

73

Zpravodaj, diskuze, Ema Jurzejcova Zofie Kowolerejkova, Český Těšín

74

Členové poroty: Miloš Pietor, režisér, Bratislava, Zdeněk Dinter, dramaturg Realistického divadla, Praha, Marian Mikola, Bratislava, Jaroslav Šindelář, ÚDLUT, Praha, Olga LIchardová, Osvětový ústav, Bratislava, Ivan Šenšel, SZDO

58

se v roce 1970 rozhodla neudělit titul vítěze, ale místo toho udělila dvě hlavní ceny.75 Jindra Delongová také ještě obdržela cenu Ústředního domu lidové umělecké tvořivosti v Praze, za dlouholetou pedagogickou práci s dětmi. Pro celý soubor byla tato prestižní cena velkým oceněním a i když ne všichni ostatní účastníci festivalu souhlasili s rozhodnutím poroty, byla to pro všechny členy PIRKA opravdová a veliká radost, která byla ještě umocněna tím, že Jiráskův Hronov byl soutěžním festivalem pro nejvyspělejší soubory dospělých

„Nám se také stalo, když tam byla potom diskuse, že všichni ti ochotníci vás ze začátku strašně chválili. Ale když začalo prosakovat, že bychom mohli dostat cenu, tak se názory začaly měnit: „Vždyť oni si na tom jevišti jen hráli a za to by měli dostat cenu?“ 76

„Toho, kdo se jako my účastní už tři roky národního festivalu československých amatérských divadelních souborů, který se tradičně koná v Hronově, rodišti velkého českého autora divadelních her A. Jiráska, čeká vždycky překvapení. Letos nás překvapil dětský soubor Pirko z Domu dětí a mládeže v Brně a režisérka Jindra Delongová. Kolektivně

připravené

představení

bylo

předvedeno

veřejnosti

s jednoznačným úspěchem.“77

Cenu přebírala Jindra Delongová (soubor už odjel do Brna), která se účastnila všech diskuzí a dalších představení až do konce festivalu.

„Když se mne při jedné veřejné diskuzi ptal jeden ochotník, kolik platím klukům, co hrají slony za to, že tahají menší kluky na jevišti na zádech, 75

Viz příloha č. 5

76


77

Diomede Capelloni, italský divadelník, návštěvník Jiráskova Hronova, viz příloha č. 6

59

přihlásil se mladý člen souboru z Karlových Varů s otázkou: „Paní Delongová, kolik Vám musíme zaplatit za to, abychom mohli ty vaše báječné kluky nosit na zádech?“ To byla reakce na to, jak byl na jevišti velmi dobře viditelný vztah všech členů souboru.“78

Účast PIRKA na Jiráskově Hronově a získání jedné z hlavních cen upozornila širší divadelní veřejnost na určitý pohyb v dětském divadle.

„Snad je dobře, že paní Jindra Delongová se svými mladými herci připomněla letos v Hronově divadelním ochotníkům, že divadlo je hra, radost, schopnost se sám bavit. Je paradoxem, že právě divadelní ochotníci osedlávají svého koníčka těžkou a úmornou dřinou. Jindra Delongová zasluhuje uznání nejen proto, že dala letošnímu Jiráskovu Hronovu lekci v tomhle směru, že ukázala opravdové tvořivé možnosti amatérské scény a že v podstatě se svým souborem jako jediná letos v Hronově prolomila konvenční, konzervativní styl ochotnické divadelní tvorby, ale zasluhuje také uznání proto, že její práce se souborem má určitě inspirující význam i pro profesionální pedagogy při jejich hledání nových, co nejúčinnějších, moderních forem výchovy.“79

Úspěch v Hronově přinesl PIRKU několik pozvání jednak do zahraničí a jednak také na mnohá místa a různé akce v Československu. Scénář Zahrady vydal Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti Praha jako „Texty dětské scény“ a vyšel také ve sborníku her pro dětské soubory „Dětské divadlo“.80 Ke scénáři ve výše zmiňované publikaci je připojeno také doporučení k inscenování, které na základě svých zkušeností napsala Jindra Delongová. 78


79

Zpravodaj Jiráskova Hronova, Jiří Tvrzník, článek s názvem Hronovská zahrada dětství, vizpříloha č. 7 80

Dětské divadlo, sborník her pro dětské divadelní soubory, uspořádala Eva Machková

60

3.3 Zahraniční zájezdy souboru PIRKO s inscenací „Zahrada“ Úspěch PIRKA na Jiráskově Hronově odstartoval pozvánky na zahraniční festivaly. Soubor vyjel s inscenací „Zahrada“ do čtyř evropských zemí. Hronovu ale předcházel první zahraniční zájezd s touto inscenací. Byla to účast na týdnu Československé kultury v Anglii v okrese Redbridge od 20. března do 1. dubna v roce 1970. „Zájezd se uskutečnil na pozvání London Borough of Redbridge – Education Office, konkrétně inspektorem dramatu pana H. Lovegrovea. Soubor jel na stejné místo už podruhé. Význam letošního zájezdu spočíval v tom, že Pirko jednak ukázalo výsledky zájmové činnosti československé mládeže, za druhé zde byla možnost porovnat vzájemně nejen výsledky práce s dětmi a mládeží v oboru dramatu, ale i metody a konečně za třetí, že obrátil pozornost řady tamějších lidí k československé kultuře.“81 PIRKO zahrálo během svého pobytu pět představení, čtyřikrát „Zahradu“ a jednou lidovou barokní hru „Komedie o sv. Jiřím, mučedlníku“. Soubor také navštívil tři školy, kde se aktivně zúčastnil vyučování v hodinách školního dramatu. Všechna představení byla přijata příznivě a s velmi kladnou odezvou od diváků v různém věku. „Nejlépe vyznělo závěrečné vystoupení pro veřejnost a oficiální hosty. Diváci velmi živě reagovali a aplaudovali mnohokrát v průběhu představení a velmi dlouho po ukončení hry. Také odborníci se vyjádřili o představeních souboru velmi pochvalně. Ti, kteří viděli několik představení, hodnotili zvláště schopnost dětí improvizovat na scéně

81

Dr. Vratislav Kubálek, zástupce ÚDLUT, hodnocení zájezdu

61

v průběhu hry a vyrovnat se s neznámým prostorem (většinou bez možnosti před vystoupením zkoušet z časových důvodů).“82 V červnu (6. až 12.) roku 1971 se PIRKO zúčastnilo festivalu „Amateurtheaterfestival in Hamburg“, kam bylo pozváno jedním z organizátorů festivalu panem Wernerem Gerhardtem, který viděl inscenaci „Zahrada“ na Jiráskově Hronově. „Byl (podle jeho vlastních slov) vystoupením PIRKA tak nadšen, že je hned navrhl k účasti na festivalu. Také předsedqa „Hamburger Amateur Theater“ pan Bernt Lidner znal PIRKO z návštěvy DPM v Brně a byl zaujat metodikou práce v souboru.“83 Členové souboru byli první den po příjezdu oficiálně přijati zástupcem města na radnici v Hamburku. Vedle účasti na festivalu byl souboru zajištěn

bohatý program

(prohlídka

Hamburku,

návštěva

ZOO,

projížďka na lodi přístavem či návštěva televizní věže). Soubor byl také v

profesionálním

divadle

pro

děti

na

představení

„Maximilian

Pfeiferling“. Festivalu se zúčastnilo sedm souborů, kromě PIRKA byly všechny německé. Soubor PIRKO byl tedy jediným zahraničním hostem v Hamburku. Samotné představení mělo u obecenstva největší ohlas ze všech dalších inscenací na festivalu. „Velmi často aplaudovalo obecenstvo i v průběhu hry. K porozumění pomohl i podrobný obsah, který dali pořadatelé v dostatečném množství vytisknout. Mezi jevištěm a hledištěm byl navázán velmi srdečný kontakt a za scénou se počáteční obavy a tréma změnily v radostnou, tvořivou náladu. V diskuzi po představení účastníci zdůrazňovali, že

82

Jindra Delongová, Hodnocení zájezdu souboru Pirko do Anglie

83

Jindra Delongová, Hodnocení zájezdu souboru DPM z Brna Pirko

62

měli pocit, jakoby rozuměli každému slovu, že ani na zlomek vteřiny nebylo na scéně hluché místo a že nenacházejí nic, co by mohli představení vytknout.“84 Velký úspěch v Německu a uznání, které díky inscenaci „Zahrada“ PIRKO získalo, bylo pro všechny členy souboru včetně jeho vedení velmi radostné a dodávalo všem chuť k další práci.

V témže roce (1971) byl soubor PIRKO pozván do tehdejší Arménské SSR. Zájezd se uskutečnil ve dnech 10. – 25. Listopadu. Do Arménie PIRKO odjelo s dvěma představeními. Především se „Zahradou“, ale také s pásmem „Děti by si měly hrát“, které bylo sestaveno z autentických veršů a deníků dětí z koncentračních táborů. Soubor hrál v Arménii „Zahradu“ celkem devětkrát, a opět s velkým úspěchem u publika. „Slavnostní první představení v Divadle mladého diváka v Jerevanu. Představení se zúčastnili zástupci MK a MŠ, novináři, zástupci televize (natočili záběry pro večerní zpravodajství), členové divadla a studenti. Představení mělo velký ohlas. S. Aramjan (hlavní redaktor MK) po představení prohlásil, že soubor rozbil divadelní tradice a je pro arménské divadelníky něčím novým a podnětným. Po představení byl rozhovor s novináři o historii metodě práce v souboru. Zástupci televize projevili zájem o natočení samostatného pořadu se souborem.“85 Televizní natáčení se souborem se opravdu v Arménii uskutečnilo. Byl natočen hodinový pořad s úryvky obou her a beseda s vedoucími. 22. listopadu byl pořad vysílán v hlavním večerním čase v arménské televizi.

84

Jindra Delongová, Hodnocení zájezdu souboru DPM z Brna Pirko

85

Jindra delongová, Zpráva o zájezdu souboru Pirko do Arménské SSR

63

„Podle ohlasů odborníků, tisku rozhlasu i televize splnil soubor dobře odbornou náplň. Absolvoval všech deset plánovaných vystoupení, což bylo velmi náročné a namáhavé. Pořadatelé navrhovali, že v případě únavy vypustí některá představení. Zájem dětí byl však tak velký, že jej ani odehraná představení nemohla uspokojit a stovky diváků se na představení vůbec nedostaly.“86 Zájezd PIRKA do Arménie se setkal s velkou publicitou i po návratu do ČSSR. Byla otištěna řada článků např. v Rovnosti, Mladé frontě a dalších. Posledním zájezdem do zahraničí byla návštěva festivalu v maďarské Kazincbarzcice ve dnech 1.– 4. ledna 1972. Zmíněný festival byl prvním celostátním festivalem dětských a mládežnických souborů v Maďarsku. Jeho pořadatelé navštívili v roce 1970 Jiraskův Hronov a zde viděli představení „Zahrada“ souboru PIRKO a rozhodli se ho pozvat, protože podle jejich mínění bylo divadlo hrané dětmi v Maďarsku zatím opomíjeno. „Vystoupení souboru Pirko mělo velký ohlas u účastníků festivalu. V průběhu

představení

obecenstvo

nesčíslněkrát

přerušilo

hru

potleskem a v závěru tleskalo skandovaně a vyvolávalo členy souboru znovu a znovu na scénu.“87 Ihned po vystoupení se uskutečnil rozhovor J. Delongové s novinářkou Flórou Fenczikovou, jehož podstatná část vyšla v deníku ESTI HÍRLAP v Budapešti dne 4. ledna 1972. V úvodu rozhovoru bylo napsáno: „První senzaci a velké ponaučení týdenního celostátního ochotnického divadelního festivalu, který byl včera zahájen v Kazincbarcice, poskytlo pohostinské vystoupení divadelního souboru PIRKO z Domu mládeže 86

Jindra delongová, Zpráva o zájezdu souboru Pirko do Arménské SSR

87

Jindra Delongová, Zpráva o účasti souboru Pirko na Mezinárodním divadelním festivalu v Maďarsku

64

v Brně. Soubor předvedl Trnkovu Zahradu. Co jsme viděli, nebylo divadlo, byla to hra. Nadšená a opravdová. Po tolika smutných zážitcích v dětském divadle, jež byly zastíněny násilným nacvičováním a snahou o vystoupení za každou cenu, bylo osvěžující vidět hru, která se vrací k podstatě hry.“ Publikum, které se skládalo z členů souborů, kteří byli účastníky festivalu (bylo jich dvacet pět), mladých lidí, pedagogů a dalších návštěvníků festivalu, bylo s dějem seznámeno před představením. Pořadatelé

také

zajistili

překlad

během

hry,

ten

ale

zanikl

v opakovaných potlescích, diváci hře rozuměli a bavili se i přes jazykovou bariéru. Pro soubor byla škoda, že nemohl zůstat v Maďarsku po celou dobu trvání festivalu (3. – 9. ledna 1971). Na rozdíl od maďarských žáků a studentů, kteří měli v té době prázdniny, členy souboru PIRKO čekaly školní povinnosti a museli tedy odjet několik dnů před skončením festivalu v Kazincbarcice.

3.4 Natáčení inscenace v Československé televizi a její uvedení na televizní obrazovce Na jaře roku 1971 soubor PIRKO se štábem československé televize, studio Brno, natáčel inscenaci „Zahrada“ pro televizní vysílání. Nebylo to poprvé. Zkušenosti v televizních studiích už soubor měl. Nikdy předtím se ale jejich inscenace nepředtáčely. Pásmo pohádek Aloise Mikulky „Aby se děti divily“ a barokní hru „Komedie o Františce, dceři krále anglického též o Honzíčkovi, synu kupce londýnského“ zahrál soubor vždy v živém vysílání ČsT. Režie natáčení se ujal brněnský televizní režisér Milan Peloušek. Pro všechny v souboru to byla nová zkušenost, protože „Zahradu“ až dosud hráli bez přestávek. Přesná pravidla televizního natáčení ovšem 65

souboru trochu vadila, protože jejich základem byly improvizace a hry na jevišti a každé představení bylo trochu jiné. Jindra Delongová o televizním natáčení napsala: „Jeviště je malé, dá se říci malinkaté. K nástupu na scénu se musí účinkující protahovat po jednom. Ti, kteří vycházejí ze scény, vadí těm, kteří nastupují, a tak hra poněkud vázne. Dětské obecenstvo v sále je na počátku zaujato především kamerami. Všichni za scénou cítí, že to není ono. Vzpomínají na krásnou atmosféru v Hronově, kdy se jim vůbec nechtělo odejít z jeviště.“ Hra byla režií při natáčení trochu zkrácena a tak televizní „Zahrada“ byla vlivem všech okolností jiná než při divadelních představeních. „Zahrada – tak se jmenuje dramatizace poetického příběhu národního umělce Jiřího Trnky o dětech a kouzelné zahradě. Pionýrský oddíl Pirko Krajského domu pionýrů a mládeže v Brně vyhrál loni s touto hrou dětský Jiráskův Hronov. Na našich obrazovkách uvidíme hru asi v polovině dubna,“88 Televizní záznam inscenace byl uveden v Československé televizi v neděli 12. dubna 1971 dopoledne ve vysílání pro děti. Záznam se bohužel zřejmě nedochoval, všechny naše snahy najít „Zahradu“ v televizních archívech byly neúspěšné. Je to opravdu velká škoda, protože záznam tohoto představení by určitě dokreslil tuto práci a v neposlední řadě by byl inspirací pro nynější vedoucí PIRKA, kteří pracují s dnešními mladými „Pirkaři.“

88

Týdeník ČsT (Československá televize), duben 1971

66

Závěr Pro správné uchopení celé práce bylo nutné zvolit si na začátku metodu, která by mi pomohla při analyzování inscenace. Problém spočíval

především

v neexistujícím

záznamu

inscenace,

což

vyžadovalo uchopit analytickou část z jiného úhlu. Nejprve bylo zapotřebí zvolit základní otázky, které bylo třeba zodpovědět a které se tak staly i hlavními otázkami této práce. Vycházely ze základních prvků ovlivňujících samotnou tvorbu inscenace: • předloha pro tvorbu inscenace, • osobnost a koncepce vedoucího souboru, který danou předlohu zpracovává, • schopnost

samotného

souboru

přetvořit

danou

předlohu

v jevištní tvar. Z těchto jednotlivých bodů vyplynuly tři základní otázky, na které jsem se v magisterské práci snažila odpovědět.

Je hlavní příčinou úspěchu inscenace „Zahrada“ její literární předloha? Literární předloha „Zahrada“ Jiřího Trnky představuje poetickou knihu napsanou krásným jazykem, s nádhernými ilustracemi autora. V době inscenování PIRKEM však nebyla tato kniha mezi malými čtenáři rozšířená a známá, podle mých zjištění je tomu tak doposud. Jak vyplývá z analýz a různých hodnocení představení PIRKA (novinové články, recenze atd.), samotná poetika jazyka literární předlohy nebyla zcela zásadním prvkem, mnohem zásadnější byla dějová a tematická linie. O tom svědčí především velmi úspěšné realizace inscenace v zahraničí, kde diváci měli k dispozici pouze popis děje v tom kterém jazyce. Zcela zásadní bylo přetvoření dějových a tematických linií 67

v samotný jevištní tvar – inscenaci. Právě originální zpracování předlohy mělo zásadní vliv na pochopení inscenace ze strany domácího i zahraničního publika.

Stojí za úspěchem inscenace „Zahrada“ práce Jindry Delongové? Koncepční řešení literární předlohy pro divadelní tvorbu a vedení Jindry Delongové bylo zcela nepopiratelně nové v dětském divadle tehdejší doby. To zahrnuje přístup vedoucí k souboru a samotný proces tvorby inscenace. Jak už bylo zmíněno, vedení J. Delongové nebylo žádným „drilem“ ve smyslu příkazů: „Přijdeš na toto místo a zůstaneš tu stát. Řekneš text tímto způsobem...“. J. Delongové nikdy nešlo o přesně naučené a nacvičené představení a napodobování divadla dospělých. Nechávala všem členům souboru volný prostor pro jejich hru a jen je jemně usměrňovala. Jak sama tvrdí, jejím cílem bylo výchovné působení na děti prostřednictvím hry. Snažila se rozvíjením dětské fantazie, přirozenosti a bezprostřednosti připravit děti pro život.

Stojí za úspěchem inscenace věkové složení souboru PIRKO a jeho schopnost vzájemné spolupráce? Na inscenaci se podíleli děti i dospělí. Jejich věkové složení se pohybovalo od 9 do 20 let. Přes celkem velký rozdíl, co se týká věku, všichni spolu dokázali spolupracovat, komunikovat, hrát si a to nejen na jevišti. Podle mého názoru tento fakt byl velkou výhodou celého souboru. Je pravda, že tato spolupráce je v PIRKU samozřejmostí i dnes. Všichni protagonisté si inscenování a následné realizace představení užívali a přicházeli se svými nápady, které ve většině přispěly k tak výjimečnému úspěchu inscenace „Zahrada“.

68

Z výše uvedených analýz ať už literární předlohy či samotné dramatizace a realizace představení vychází následující. Zásadní a největší podíl na úspěšnosti a výjimečnosti inscenace „Zahrada“ lze najít jednak v dramatizaci Jindry Delongové, dále v jejím přístupu k inscenování a vedení herecké tvorby. Dalším faktorem úspěchu je tehdejší složení souboru PIRKO, kreativnost a hravost jeho členů. Účast členů souboru na procesu tvorby při všech jeho složkách, účast věkově různých skupin při tvorbě inscenace byla v době vzniku inscenace zdrojem nových metod a postupů v dětském divadle. Úspěch souboru byl zcela jistě přínosem pro vývoj dětského divadla a dramatické výchovy v naší republice. Literární předloha v tomto případě hrála také velkou roli, ale určitě ne tak zásadní, jako Jindra Delongová a soubor PIRKO. Na „Zahradu“ vzpomínají všichni zúčastnění velmi často, jako na jednu z nejlepších inscenací souboru za celou dobu jeho existence. V roce 1999, kdy soubor slavil 50. výročí vzniku PIRKA, si tuto inscenaci po třiceti letech členové souboru zahráli v původním složení ještě jednou. Bylo velmi zajímavé, že téměř nikdo neměl problém s textem a všichni si příběh pěti kluků, slonů a všech obyvatel zahrady zahráli s velkou chutí a energií znovu. Publikum tvořilo několik dalších generací souboru a představení bylo na mnoha místech přerušováno potleskem, stejně jako před lety. V této práci jsem se snažila zdokumentovat proces tvorby inscenace „Zahrada“ souboru PIRKO a také jsem hledala příčiny výrazného úspěchu této inscenace. Obojí mi komplikoval fakt, že záznam představení bohužel neexistuje. Opírala jsem se tedy o materiály, které jsem našla v archivu PIRKA a Lužánek – SVČ (dříve Dům pionýrů a mládeže), ale také o vzpomínky pamětníků a aktérů zmiňované inscenace.

69

Na závěr doufám, že tento dokument bude inspirací pro všechny, kteří se dramatickou výchovou a dětským divadlem zabývají.

70

Použité zdroje

Použitá literatura HERÁKOVÁ, Darina. Jindra Delongová, PIRKO a dramatická výchova. Praha, 2004. Diplomová práce. Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze. Vedoucí práce doc. Eva Machková. CHVOJKOVÁ, Helena. Jiří Trnka. Vyd. 1. Czech Západočeské nakl., 1990, 129 p. ISBN 80-708-8009-0.

Republic:

JANOUŠEK, Pavel. Přehledné dějiny české literatury, 1945-1989: na základě Dějiny české literatury, 1945-1989, sv. I-IV. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, 487 p. ISBN 80-200-2057-8. KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint literatury. 3., dopl. vyd. Praha: Albatros, 2001, 671 s. Klub mladých čtenářů (Albatros). ISBN 80-0000972-2. MACHKOVÁ, Eva. Dětské divadlo: Sborník her pro dětské divadelní soubory. Praha: Albatros, 1976. PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Albatros, 2003, 493 s. ISBN 80-7008157-0. PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. Vyd. 1. Praha: Národní divadlo, 2004, 348 p. ISBN 80-727-7194-9. RICHTER, Luděk. Co je co v pohádce: (pohádkové reálie). Vyd. 1. Praha: Dobré divadlo dětem, 2004, 54 s. Klub mladých čtenářů (Albatros). ISBN 80-902-9753-6. RICHTER, Luděk. Co skrývá text: dramaturgicko-režijní úvahy nad oblíbenými literárními předlohami divadla pro děti, dětského a mladého divadla. Vyd. 1. Praha: Dobré divadlo dětem, 2005, 128 s. Klub mladých čtenářů (Albatros). ISBN 80-902-9755-2. RICHTER, Luděk. O divadle (nejen) pro děti: úvahy z časopisu ČTVRTletník DDD/Divadlo pro děti 1994-2006. Vyd. 1. Praha: Dobré divadlo dětem, 2006, 131 s. Klub mladých čtenářů (Albatros). ISBN 80902-9756-0. 71

RICHTER, Luděk. Praktická dramaturgie v kostce: (pohádkové reálie). Vyd. 1. Praha: Dobré divadlo dětem, 2003, 60 s. Klub mladých čtenářů (Albatros). ISBN 80-902-9751-X. TRNKA, Jiří. Zahrada. 5. vyd. Praha: Albatros, 1996, 109 s. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-00246-9. ULRYCHOVÁ, Irina. Drama a příběh: tvorba scénáře příběhového dramatu v dramatické výchově. 1. vyd. Praha: Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, 2007, 103 s. ISBN 978-807-3310967. URBANOVÁ, Alena. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993, 68 s. ISBN 80-706-8063-6.

Internetové zdroje: Česká bibliografická databáze. Jiří Trnka. [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-2482-jiri-trnka Databáze českého amatérského divadla. DELONGOVÁ Jindra, Brno. [online]. [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.amaterskedivadlo.cz Databáze knih. Zahrada. [online]. © 2014 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/knihy/zahrada-134629 Město Hronov. Jiráskův Hronov. [online]. [cit. 2014-05-08]. Dostupné z: http://www.mestohronov.cz/jiraskuv-hronov/clanky/hlavni-informacnistranka Slovník české literatury po roce 1945. Jiří Trnka. [online]. [cit. 2014-0426]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz

Další zdroje: Archiv SVČ – Lužánky (Archiv Střediska volného času – Lužánky, Brno) Deníky souboru PIRKO z let 1969 – 1970 (Dům dětí a mládeže, oddělení umělecké výchovy, Lidická 50, Brno) 72

Kronika souboru PIRKO z roku 1969 (archiv souboru PIRKO) Rozhovory s aktéry inscenace „Zahrada“ – J. Delongovou, S. Mackovou, J. Vodičkou, L. Jeřábkem, B. Hálou, J. Hrabalovou, P. Reichem, A. Zábojem, J. Svozilem, L. Fridrichem, Z. Stránským. S. Zajíčkem

73

Přílohy Příloha č. 1 – Hronovský otazník: mládí, Deník Rovnost, Jiří Tvrzník, srpen 1970

74

75

Příloha č. 2 – Divadelní zahrada, Zpravodaj, 40. Jiráskův Hronov, (pp) srpen 1970

76

Příloha č. 3 – Komenský byl při tom, Rudé právo, Jiří Beneš, srpen 1970

77

Příloha č. 4 – Amatérské naděje, Zpravodaj, 40. Jiráskův Hronov, (et) srpen 1970

78

Příloha č. 5 – Ceny Jiráskova Hronova, Zpravodaj, 40. Jiráskův Hronov, srpen 1970

79

Příloh č. 6 – Diomede Capelloni, Československý festival, italský časopis RIDOTTO, Anno XX N.10, ROMA VENEZIA, 1970

80

81

82

83

Příloha č. 7 – Deník Rovnost, Hronovská zahrada dětství, Jiří Tvrzník, srpen 1970

84

85

Příloha č. 8 – Scénář inscenace „Zahrada“

86

87

88

89

90

91

92

93

94

95

96

97

98

99

100

101

102

103

104

105

106

107

108

109

110

111

112

113

114

115

116

117

118

119

120

121

122

123

124

Příloha č. 9 – Fotodokumentace inscenace „Zahrada“ z roku 1969

Kluci před zahradou

Vypravěčka 1

125

Vypravěčka 2

Kluci s kocourem

126

Žába a žabičky

Velryba

127

Moucha

Kluci v oknech

128

Sloni hrají divadlo

Sloni hrají divadlo

129

Slon „Myslivec“

Slon „Karkulka“ a slon „Vlk“

130

Karel Cón

Natáčení inscenace v Československé televizi (režisér Milan Peloušek)

131

Natáčení inscenace v Československé televizi (režisér Milan Peloušek)

Cesta do Hamburku (na dálničním odpočívadle s americkými vojáky)

132

Příloha č. 10 – Fotodokumentace inscenace „Zahrada“ po 30 letech (k 50. výročí založení PIRKA), 1999

Vypravěčky

133



134

Slon „Karkulka“

Psí svatba

135

Sloni a kluci

Psi

136

ZAHRADA - inscenace Dětského divadelního souboru PIRKO

Recommend Documents