Gymnázium Přírodní škola, o. p. s.
TAJEMSTVÍ HRADU HOUSKY
Autor: Tobiáš Málek Vedoucí práce: Miroslav Houska Datum odevzdání práce: 18.11.2014
OBSAH:
1
ÚVOD HRAD HOUSKA - KRAJINA, ARCHITEKTURA, HISTORIE, MAJITELÉ Kastelán Housky o nejstarší historii hradu Majitelé hradu – historie Hradní kaple Přestavby hradu Houska v majetku státu HOUSKA - CÍL TURISTŮ KASTELÁN ODPOVÍDÁ NA OTÁZKY VLASTNÍ POZOROVÁNÍ NA HOUSCE ZÁHADOLOGOVÉ, PSYCHOTRONICI, ALCHYMISTÉ, UFOLOGOVÉ A SNÍLCI Symbolika na freskách kaple Geopatogenní zóny Houska a energie Magická prehistorie Svatá Ludmila Záhadná Houska v průběhu věků Dopis Karla Hynka Máchy NADŠENCI – NEŘÍZENÉ STŘELY ZÁVĚR
2
Úvod k příloze II. - PŘEHLED POVĚSTÍ O HRADU HOUSKA PŘÍLOHY:
I.
Obrazová příloha k textu
II.
TAJEMSTVÍ HRADU HOUSKY – POVĚSTI
Návrh publikace pověstí z Housky s mými Ilustracemi, který bych rád nabídl panu kastelánovi k dalšímu využití jako svůj osobní příspěvek Housce
ÚVOD Naše rodina na Kokořínsko často jezdí, pochází odsud. Nejoblíbenějším místem tohoto kraje je pro mě hrad Houska, také proto, že je obestřen řadou záhad. V rámci svého
3
výzkumu jsem na hradě Houska byl několikrát na běžné prohlídce, jednu noc jsem tady i přespal, přestože se ve všech zdrojích, na které jsem narazil, pobývat na hradě přes noc nedoporučuje. Po svém pátrání, hledání pověstí a informací a po vlastní zkušenosti z několika návštěv hradu, jsem došel k závěru, že je možné, že na hradě se skutečně dějí zvlášní věci, ale že je také pravděpodobné, že se kolem hradu vytváří z různých důvodů falešná „tajemná“ pověst. Cílem mé práce původně bylo jen vytvořit „Příběh hradu Housky“, soubor pověstí o hradu Housce a doprovodit ho vlastními ilustracemi, ale pak mi informace připadaly tak zajímavé, že jsem se rozhodl práci rozdělit na dvě části: 1) Informace o hradu Houska z různých zdrojů a z mého vlastního výzkumu a 2) soubor pověstí o Housce s mými ilustracemi, který je k práci přiložen jako příloha.
HRAD HOUSKA - KRAJINA, ARCHITEKTURA, HISTORIE, MAJITELÉ Hrad Houska leží jihovýchodním směrem od České Lípy, v Dubské pahorkatině, na místě, které neleží v blízkosti žádné (nyní ani kdysi) důležité stezky, neměl tedy nikdy strategický účel. Krajina kolem byla odjakživa pustá a nikde v okolí nebyl zdroj vody – ta se musela na Housku dovážet. Proč tak mohutná stavba vyrostla tedy právě tady? Kdo Housku postavil a za jakých okolností, se přesně neví: Zvláštní je podoba hradu: Hrady v té době byly stavěny tak, aby mohly čelit obléhatelů, aby měly třeba cimbuří se střílnami a zdi, za kterými by se obránci hradu mohli skrýt. Byly zkrátka stavěny tak, aby bránily své obyvatele proti nebezpečí zvenku. Houska je ale postavena úplně naopak: Vypadá to, jako by byl postaven proto, aby bránil "někomu" nebo "něčemu" zevnitř hradu dostat se ven. Odborníci ani „odborníci“ale stále nedokážou vysvětlit, co by to „něco“ mělo být. Houska má čtvercový půdorys. Původně tu byla soustava vnitřních věží, které dnes už ale neexistují – svou konstrukcí tedy trochu připomínala „věznici s ostrahou“.
4
Někteří badatelé srovnávají původní Housku se stavbou současné věznice Mírov. Obranné prvky hradu jsou nasměrovány dovnitř – nad nádvoříčkem, jehož nejpodstatnějším místem je vstup do hradní kaple, je soubor ochozů, ze kterých by se pohodlně dalo ostřelovat právě to nádvoříčko, zatímco zvenku hrad vypadá jako normální větší budova. I kastelán, který na Housce žije a provází návštěvníky, říká během prohlídky, že celý hradní komplex údajně plnil funkci jakési gigantické "zátky proti zlu“, která měla „zatnout tipec“ démonům, kteří se tudy prodírali do našeho světa bezednou šachtou, která je prý právě pod hradní kaplí. Kastelán Housky o nejstarší historii hradu: Současný kastelán Housky, pan Miroslav Konopásek, říká o nejstarší historii Housky toto: „…rostl tu všude ohromný prales na březích močálů a vod, po skalistých bludištích i po horách, i na sever až na pomezí, na západ až poblíž Labe, na východ až přes Ještěd. A to až do dob historických, proto tu tolik Dubích i Dubí, Dubic, Doubrav a Doubravic, Dubičin, Bukových i Bukovin, Březí i Březin….A pouze nejzazší okraje na západ (až u Kamenice) a blíže Labe dotčeny byly lidem v prvních stoletích po Kristu. A ještě ani Slované sem nepronikali, uchylujíce se do ochrany skalních bludišť jen v době nepřátelských vpádů. Letopisy franské zmiňují záhadný hrad „Canburg“, zbudovaný na nepřístupném skalním útesu, který byl útočištěm kmenů českých r.805, ustupujících před přesilou útočných vojsk germánských. Až v počátcích doby křesťanské zasahá v tato místa panování pšovského knížete Slavibora, otce sv.Ludmily. Patrně královský hrad (kastelán má na mysli hradiště buď dřevěné nebo skalnaté, které stálo zřejmě na místě pozdější Housky – poznámka TM) v sousedství raných držav Ronovců představoval ještě před vznikem Bezdězu centrum celé rozsáhlé oblasti.
5
Původně se možná nazýval Hausegg, jak je možno usuzovat podle soudobého názvu jiného hradu ve Štýrsku. Pravidelný půdorys Housky ukazuje klasickou vývojovou linii hradní architektury.Je proto docela pravděpodobné, že jej založil již Václav I., jak tomu nasvědčuje výjimečně náročné vybavení. Hrad má rozsáhlou kapli s pětibokým závěrem, podobně jako tomu je u chrámů Anežského dvojkláštera. Na hranolovou věž přímo navazuje palác, další budovy vytvářejí pravidelné palácové těleso s nádvořím ve tvaru lichoběžníkově rozšířeného čtverce. Všechny tyto články byly horizontálně propojeny pavlačí, která je jakoby předlohou pro pozdější zvíkovské arkádové ochozy. Do psaných dějin hrad Houska vstupuje teprve až rokem 1316, a to jako majetek Hynáčka (Hynek) z Dubé. Náročná podoba raně gotického královského hradu vyhovovala šlechtickým majitelům po celý středověk. Dispozice hradu byla dvojdílná. V silně změněné přední části byla archeologickým výzkumem zachycena část opevnění a nádvorní zdi čelní budovy. Zadní část tvořila tři palácová křídla, dochovaná v plné výši na obou bocích a na zadní straně. Na čelní straně tuto část hradu uzavírala hradba a v nároží se na vystupujícím skalním bloku vypínala čtverhranná věž. Přízemí paláců byla plochostropá, v patře se nacházely hlavní obytné a reprezentační prostory…Sestávají ze středního klenutého sálku, sousedícího na jedné straně s klenutou vytápěnou komnatou a na straně druhé s roubenou komorou. Druhé patro již mělo spíše pomocný, obranný a provozní charakter. Na nádvorní straně je osvětlovala sdružená okénka. Nádvoří ve dvou úrovních obíhaly a dosud obíhají pavlače. Architektonicky nejnáročnější a nejreprezentativnější prostorou byla a je kaple v nároží severního křídla, zabírající přízemí i patro. Tak, jak vyplývá z nejstarších svědectví, hrad Houska byl založen na nepřístupném místě, uprostřed neprostupných hvozdů a pralesů. Přes Václava I., Přemysla II. Otakara
6
a Václava II. se dostává do rukou mocného (ve své době nejmocnějšího) a movitého rodu pánů z Dubé (též Ostrev, z Ostrve, Ronovců). Hynek z Dubé…dostal od krále Václava II. po r.1300
v zástavu i královský hrad
Bezděz. To však měl Hynek v zástavě i kraj kolem Housky, takže se jeho država v této zemi značně rozšířila. Bezpečnost hradu zajišťovala především jeho poloha. Téměř kolmé stěny skály, na které byl postaven, chránily hrad ze tří stran, pouze jižní stranu, ze které byl přístup do hradu, bylo nutno opevnit. Cesta vedla nejprve vstupní věží na předhradí, bráněné příkopem, padacím mostem a zdí, kde pravděpodobně stály hospodářské budovy. Odtud se šlo do vnitřního hradu přes nový příkop, vytesaný ve skále, branou, střeženou po pravé straně mohutnou hranolovou věží, postavenou na skále, vystupující až do druhého patra hradu. Průjezdem za branou se vstupovalo na vnitřní nádvoří, obklopené ze všech stran hradními budovami. Jednotlivá poschodí hradu nebyla spojena schodištěm uvnitř stavby (!), ale přístup do nich byl z nádvoří po dřevěných pavlačích, zavěšených na kamenných krakorcích…“ První zmínky o Housce podle jiných zdrojů pocházejí údajně z roku 878. Tehdy prý tu stávalo jen dřevěné hradiště. Písemný záznam o kamenném hradu Houska, který podle tohoto záznamu založil Přemysl Otakar II., se objevuje v roce 1316. Proč se Houska jmenuje Houska, je podle dalších zdrojů nejasné: Jednou z možností je, že se tak jmenovalo to původní dřevěné hradiště, které nechal vystavět pšovanský (slovanský) kníže Slavibor pro svého syna Houseka, někdy také uváděného jako Húska. Další možností, jak vzniklo jméno Houska, ukazují na Kelty, kteří toto území obývali a je tedy možné, že místní název je nějak odvozen z jejich jazyka. V gaelštině totiž slovo "geastam" (gosca) znamená brána. Je tedy možné, že už i oni Keltové spojovali toto místo s branou do jiného světa. Na hradě byly v podzemních chodbách a pod omítkou nalezeny na zdi znaky, podobající se keltským obrazcům nebo runám. Pan kastelán nám je v hradní místnosti ukazoval, do podzemních chodeb se návštěvníci nedostanou,
7
tam jsme se dostali až v noci při samostatné prohlídce všech zákoutí hradu a skutečně jsme tam jakési „runy“ viděli – jsou to spíš takové škrábance „můří nohy“ - ale pravost těchto nálezů je vždycky otázkou skutečného výzkumu, jejich „objev“ tedy může být také součástí obchodní strategie současných majitelů hradu a budování tajemné pověsti Housky.
Ve všech průvodcích, které jsem vyhledal, se o Housce píše podobně: Nabídnou náhled do historie vzniku hradu, potvrdí existenci pověstí a báchorek, které kolem hradu existují od pradávna a doloží výskyt podivných jevů. Podle mých osobních zkušeností je možné se pozastavovat nad tím, že se v hradní kapli stáváme i při obvyklé prohlídce s kastelánem svědky různých podivných jevů takřka pokaždé. Byl jsem na Housce už dřív a během posledního roku několikrát, abych měl srovnání toho, jak to tu vypadá v různých ročních obdobích a jak se v hradní kapli chovají různé skupiny návštěvníků. I podle doložených svědectví jiných návštěvníků, které jsem našel na internetu a odcituji je později, jsem nebyl sám, kdo zažil situaci, kdy se někomu ze skupiny udělalo z ničeho nic velice nevolno a skoro omdlel, kdy psi návštěvníků odmítají do kaple vstoupit a pokud je tam jejich majitel vnese, mají skoro hysterický záchvat a panicky štěkají, dokud nejsou vypuštěni z kaple ven a kdy se malé děti – kojenci a batolata chovají v kapli zcela pravidelně stejně jako psi. Podle toho, co jsem do této doby o Housce přečetl, si myslím, že nebudu tím, kdo záhady, které se zde děly nebo dějí, objasní. Můžu jen shromáždit informace, ale moc moudrý z toho nejsem.. Zpočátku jsem se domníval, že tajemná pověst Housky je jen chytrým obchodním tahem majitelů, rodiny Šimonkových a jejich zaměstnance, pana kastelána Konopáska. Je totiž logické, že pokud o nějakém podobném místě vytvoříte vzrušující legendu, dostaví se na něj více návštěvníků, než tam, kde by stála jen nezajímavá stavba bez „imidže“. Pan kastelán navíc vypadá a vystupuje velice stylově – celý jeho zjev, chování i výklad je
8
podivně tajemný. Má na sobě gotický úbor, má tmavé oči, bradku a delší vlasy. Nijak „mystické teorie“ návštěvníkům nepodbízí, jen mezi řádky naznačuje, že by mohl říct víc, ale že on osobně s tajemnou pověstí Housky problém nemá – viz níže - citace z rozhovoru s ním: Občas upozorní na to, že je podivné, že hradní nádvoří bývá plné mrtvých ptáků a že to je zvláštní atd. Zvláštní také je, že „jeho“ místnost - místnost, kde je pokladna, je z vnitřní strany (zcela mimo pohledové možnosti návštěvníků !) vyzdobena těsně pod stropem jakýmisi runovými černými nápisy po celé šířce jedné zdi, zevnitř nad pokladnou. Předpokládám, že ty nápisy jsou ochranné a slouží k většímu pocitu bezpečí pro ty, kteří tady pracují. Když se pana kastelána zeptáte na konkrétní věci, většinou se svou odpovědí nějak „vykroutí“a nechá na vás, abyste si o tom něco „mysleli“, což znamená vlastně „abyste si sami něco vymysleli“. Majitelé hradu - historie „…Jako první šlechtický majitel se zmiňuje tedy syn Hynka z Dubé, zvaný Hynáček, jeho majetek přešel na staršího Hynka Berku z Dubé (kolem roku 1320), který dovedl své statky ve zmatcích tehdejší doby podstatně rozmnožit, i když na samém sklonku jeho života Karel IV. vyplatil královský Bezděz ze zástavy a souvislý velkostatek Ronovců byl tak jednou provždy roztržen. Podobně i housecké zboží se značně ztenčilo za mladšího syna Hynka Berky, také Hynka, který se pozděi nazýval Jindřich a měl přízvisko Jednooký. Své panství rozdělil mezi svých šest synů. Houska připadla jeho třetímu synovi, Jindřichovi, řečenému Berka nebo i Berousek. Ten se účastnil Čáslavského sněmu r.1421, kde byl císař Zikmund zbaven trůnu. V r.1430 byl již pánem na Housce starší z jeho dvou synů, opět Hynek (Jindřich). To se již vláda pánů z Dubé na Housce chýlila ke konci. V r.1432 prodal Jindřich panství i hrad Housku Janovi ze Smiřic, Smiřického potomci Housku podrželi do r.1502, kdy hrad prodávají Václavu Hrzánovi z Harasova. Hrzánové se na Housce vystřídali čtyři: Postupně Václav, Tobiáš,
9
Václav a opět Tobiáš (Dobeš). Za Hrzánů došlo k renesanční přestavbě hradu Housky, která podstatně změnila jeho vzhled i vnitřní dělení prostor. Přestavby hradu: Po levé straně hlavního vchodu do hradu bylo postaveno schodiště, ploché stropy přízemních komor byly nahrazeny valenými a křížovými renesančními klenbami, úzká střílnová okénka byla rozšířena, první patro bylo po celém obvodu rozděleno na dvě podlaží vložením nové klenby, původně kružbová okna byla zazděna a prolomena nová, byla přestavěna komora vedle kaple a opraveno šnekové schodiště mezi kaplí a východním křídlem hradu. Dřevěné pavlače, které nyní pozbyly smyslu, byly odstraněny. Přestavba se nevyhnula ani kapli a její výzdobě..“
Hradní kaple: „..Původním, nejpozoruhodnějším prostorem hradu je vysoká, jednolodní kaple, uzavřená na východě pěti stranami osmiúhelníku. Západní stranu zakončovala tribuna, přístupná jednak portálkem z vnější dřevěné pavlače, jednak točitým schodištěm z dolní části kaple. Klenba nad západní částí byla šestidílná a její přípory, stejně jako v závěru kaple, dosahovaly až k zemí a členily tak plochu zdi. V přízemí východní části byly raně gotické sedilie, zaklenuté do trojlistů na konzolách. Výzdobu kaple doplňovaly stále ještě zřetelné fresky z přelomu 13.a 14.století, jejichž zbytky byly objeveny v r.1929. Malby… pokrývají stěny kaple v pásu z obdélníkových polí, oddělených příporami na jižní a západní straně ve třech pásech za sebou. Ústředním výjevem je obraz Ukřižování, námět v té době nepříliš obvyklý, umístěný na východní stranu polygonového závěru. Z obou stran jsou postavy světců, snad apoštolů, volně seskupeny jako svědkové výjevu na Kalvárii. Na stěnách jsou zobrazeny výjevy ze života P.Marie a pašíjové scény. Na každé straně lodi jsou proti sobě umístěny velké postavy archanděla
1
Michaela, vážícího lidské duše (Poslední soud) a bojujícího s drakem jako symbolem zla. Stále ještě zřetelná je postava svatého Kryštofa v nadživotní velikosti a dnes již nezřetelné postavy světic. Také obé stěny schodiště jsou pokryty zřetelnou, avšak málo srozumitelnou malbou, kdy levoruká (!) lučištnice – poločlověk polozvíře (!) míří šípem na člověka (!). Původní housecké fresky jsou nejen ojedinělým svědectvím toho, jak vypadala v našich zemích výzdoba hradních kaplí, ale jejich cenu je nutno spatřovat v neobyčejně vysoké umělecké kvalitě, která je řadí mezi nejpozoruhodnější díla monumentálního malířství tehdejší střední Evropy!..“ „..Při přestavbě za dob Hrzánů byly původní nástěnné obrazy v kapli překryty novými freskami s pašíjovými výjevy, gotická klenba byla nahrazena renesační a kaple byla předělena plochým stropem na dvě patra. Byla odstraněna západní tribuna a ve dvou sediliích prolomena nová okna. Vchod do kaple byl ozdoben renesančním portálem. Prostory zmenšené kaple byly také vymalovány, ale zachovaly se pouze stopy této výzdoby. Proměnu hradu na renesanční zámek a prvky gotického hradu dokončily štíty budov a rustiková, sgrafitová výzdoba stěn. Komnata ve východním křídle (Zelená komnata), dříve mylně pokládaná za kapli, která má dodnes zachovánu původní gotickou křížovou klenbu, byla na sklonku 15.století a následně ve století 16. vyzdobena pozoruhodnými renesančními malbami (lovecké výjevy, erby, blíže doposud neurčené malby budov, podoba hradu Houska z období po Třicetileté válce, vítání průvodu sv.Ludmily a pod.) V r.1594 se Houska dostává do rukou Damiána z Pejcldorfu a po jeho smrti…si hrad kupuje příslušík…rodu Ronovců (Ostrve), Václav starší Berka z Dubé (r.1616)…Po bělohorské katastrofě oputil zemi. Jeho zkonfiskované statky, mezi nimi i panství a hrad Housku, koupil r.1622 Adam mladší z Valdštejna, který je však ještě téhož roku vyměnil
1
s Albrechtem z Valdštejna za jiné statky v jižních částech Boleslavského kraje. Houska se stala lenním statkem frýdlantského vévodství, ale Albrecht z Valdštejna hrad připojil ke svým komorním statkům. Panství spravovali hejtmani, kterým působilo mnoho starostí vření mezi poddanými, zvláště když hrozil vpád Sasů nebo Švédů do země. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna (1634) připadly statky Vidim a Houska do společného vlastnictví generálnímu strážmistrovi Janu Bockovi, Veronice ze Sulzu a Hypolitě z Hofkirchenu na úhradu jejich pohledávek u císařské pokladny. Společné vlastnictví jim nevyhovovalo, a tak generál Bock dosáhl toho, že mu v r.1636 byla přiřčena Vidim a Houska zůstala ve společném vlastnictví bývalých spolumajitelek. Složité majetkové poměry, kdy si části panství dělili příslušníci různých rodů, trvaly až do konce 17.století. Krátce po skončení Třicetileté války hrozilo Housce nové nebezpečí. Podle dobrozdání generálního strážmistra Jana von Cron měly být zničeny některé hrady a zámky, aby se při možném válečném konfliktu nemohly stát opěrným bodem nepřítele v zemi - a hrad Houska byl mezi nimi. Zdálo se, že osud Housky bude zpečetěn. Proti tomu se však postavili zplnomocněnci dědiců panství Hofkirchů a dosáhli toho, že r.1658 nebyly na základě dobrozdání inženýra Pieroniho zbořeny hlavní budovy, ale jen poplužní dvůr, jehož zdivem byly zasypány příkopy, dále věž a všechny hradby a bašty. Na sklonku 17.století, kdy jménem sirotků de Souches spravoval panství Housku hrabě Althan, došlo k nepokojům poddaných, kteří se vzepřeli proti zvýšeným robotám. Spor skončil jejich potrestáním. Hrabě Althan požádal potom zemský soud o souhlas k prodeji panství a r.1700 Housku kupuje Jan Vilém Kounic. V r.1823 dal Vincenc Karel Kounic Housku opravit a upravit k obývání. Tehdy byly opětovně postaveny kamenné pavlače kolem nádvoří, sneseny renesanční štíty, postavena nízká střecha s věžičkou, prolomena nová okna a nově omítnuty budovy. Po ukončení oprav byl na Housce (v r.1824) hostem známý hvězdář David.“ …Ten stanovil přesně geografickou polohu Housky takto: „Na 50.st.29
1
´34´´severní šířky a 32.st.17´24´´délky východí od Ferra. II.poschodí leží 232 vídeňské sáhy nad mořem, tj.439,9842 m. Rodu Kouniců zůstala Houska do r.1897, kdy ji získala princezna Hohenlohe. Po její smrti r.1918 zdědila panství hraběnka Eleonora Andrássy a od ní hrad v r.1924 kupuje prezident Škodových závodů, senátor parlamentu Josef Šimonek, který byl z rukou panovníka Karla I. za zásluhy o budování a rozvoj průmyslu v Čechách odměněn dědičným šlechtickým titulem svobodného pána barona. V letech 1929-1930 byl hrad opravován a byly objeveny a restaurovány gotické malby a architektonické články. V období 1939 -1945 na Housce sídlila komandatura SS. Mimo jiné měl hrad sloužit jako depozitář toho, co mělo být z Čech odvezeno do Říše. Pamětníci tvrdili, že zde měla probíhat tzv.plemenitba za árijskou rasu. Nikdy odsud neměly odejít vězněné Polky a Rusky. Po osvobození na hradě po mnoho dní pracovala skupina pyrotechniků a pravidelně přijíždělo nákladní auto, které odsud odváželo cosi. Archivy o tomto období však tajuplně mlčí, nedochovalo se zhola nic.“ Při jedné z mých návštěv mi pan kastelán mezi čtyřma očima vyprávěl, že prý se špičky SS sešly na hradě Houska v roce 1944, aby zde provedli okultní rituál k uchopení vlády nad celým světem, prý pomocí přenosu v časoprostoru. Tajemné síly prý ale pracují tak, že pokud rituály provádíte s negativním úmysly, zničí vás. Proto prý všichni z těch, kteří se toho zúčastnili, do roka a do dne zemřeli. Všechny dokumenty, které na hradě po dobách vlády SS zůstaly, si prý, podle svědectví pamětníků, odvezlo nějaké zvláštní oddělení STB a přestože se současní majitelé Housky pokoušeli je vypátrat, prý se všechno, co v archivech STB o Housce měli, ztratilo. Nikdy potom už se kastelán o těch věcech nezmínil a i když jsem se pokoušel během několika let a různých svých návštěv přivést na tohle řeč, vždycky se této problematice vyhnul.. Našel jsem na netu záznam návštěvy Housky od pana Jiřího Lapáčka, ve kterém píše : „Zlatým hřebem naší prohlídky je návštěva kaple…Dostáváme k debatě o lidech-nelidech, jejichž kostry se podle pověstí mají skrývat pod kaplí. Na
1
otázky, zda se zde bude něco zkoumat, kastelán krčí rameny a říká, že nynější majitel Housky, pan Ing. Šimonek, zásadně žádné výkopy nikomu nepovoluje. Jedním z důvodů může být i obava z působení SS za druhé světové války. Není vyloučeno, že podzemní prostory mohou být zaminovány, případně se zde mohou objevit zbytky bojových látek.“ Jiný zdroj uvádí: „..Bylo to v roce 1939, kdy se na Housku přestěhoval oblastní štáb jednotky SS. Z Housky se rázem stal dům hrůzy a údajně také místní centrum nacistického spolku Lebensborn. Dnes bychom řekli "nevěstinec", ovšem jen pro blonďaté a modrooké. Jeho účelem však nebylo nezávazné pobavení, ale prvoplánové početí dětí pravé árijské rasy, které nahradí odsunuté nebo vyvražděné obyvatelstvo. Tyto informace se dochovaly jen ve vzpomínkách pamětníků, žádné hmotné důkazy pro to nejsou. Potvrzuje to však fakt, že Houska v té době byla centrem výzkumu, vědci ovšem Housku živí neopustili. Aby zajistili stoprocentní mlčenlivost, nacisti je údajně zavraždili a zazdili uvnitř hradu. Uvádí se, že na Housce skonal i někdejší nacistický důstojník Ernst Schambacher. Pravděpodobně spáchal v květnu 1945 sebevraždu.“ Víc konkrétních zmínek o zvláštní činnosti SS na Housce jsem zatím neobjevil, všude jsem narazil jen na nedoložitelné zmínky podobného typu. Houska v majetku státu „…Po znárodnění jsou místnosti hradu Houska využity k sociálním účelům a následně slouží jako depozitář Univerzitní knihovny v Praze.“ Podle svědectví Svatopluka Karáska, chartisty, evangelického faráře a člena skupiny Plastic People, který v tomto období na Housce „kastelánoval“, zde byla uskadněna kvanta křesťanských knih z vyvlastněných a zrušených kláštěrů, které byly určeny k likvidaci. „…Právě z té doby a přímo odsud z Housky pochází některé jeho skladby i
1
natočení první desky Plastic People of the Universe (v interiérech Housky byl potají nahrán pásek, deska byla vydána v Kanadě). „..V 80.letech je hrad Houska „pod dohledem“ Spolany Neratovice. Podnikatelským záměrem (megalomanského ředitele Spolany – poznámka TM) bylo přebudovat původně gotický hrad na moderní noční sanatorium (lázně), kam se, vedle pracujících ze Spolany, měli jezdit rekreovat (vydýchat) i příslušníci spojeneckých vojsk (viz blízké Ralsko). Jako památka na toto období vlády „paní Spolany z Neratovic“ zůstala za Kouniců postavená a Spolanou (i přes protesty památkářů) zbořená vyhlídková věžička (nehodily se základy věže, které ubíraly prostor pro uvažované pokoje budoucích nočních lázeňských hostů), dále 278 metrů hluboká vyvrtaná studna ne vnějším nádvoří, jakož i stopy v dosud neopravovaných prostorách hradu. Po revoluci, v r.1989, se Houska v rámci restitucí dostává do rukou pravnuků pana Josefa Šimonka – pana Ing.Jaromíra Šimonka a paní MUDr.Blanky Horové. Ti v roce 1999 hrad poprvé (!) za celou dobu jeho existence zpřístupňují veřejnosti..“
HOUSKA - CÍL TURISTŮ Od té doby se o Housce píše, hlavně v turistické sezoně, kdy se sem lákají návštěvníci články a reportážemi zhruba v tomto duchu: „Na severovýchodním okraji Kokořínska se na téměř posledních pískovcových skalách tyčí jeden z našich nejpozoruhodnějších hradů, jenž se v mnoha ohledech, od architektury přes neobyčejnou historii až po děsivé příběhy a pověsti, s ním spojené, vymyká obvyklému standardu šlechtických sídel. Jmenuje se Houska, ale říká se mu také Brána do pekel, neboť právě podle jedné z legend vznikl na místě, kde se v zemi nachází puklina, vedoucí až do Luciferova království. Povídání o čertech si tu užijete habaděj a nahlédnout tu můžete i do jejich svatyně. A určitě se vám bude líbit také prohlídka interiérů, okořeněná neobyčejným povídáním zdejšího kastelána, v němž není
1
nouze o různá tajemství a záhady. První z nich se týká hned samotného vzniku hradu, vždyť proč s námahou budovat takové sídlo uprostřed někdejších pralesů a v místě, jímž nevede žádá obchodní stezka, ani hranice a kde dokonce ani není přirozený zdroj vody? Historikové pro tuto strategicky nevýhodnou polohu žádné kloudné vysvětlení nemají, a tak můžeme dát opět slovo lidové báchorce… Od nepaměti se to prý ve zdejším kraji hemžilo pekelnými stvůrami, vylézajícími ze zemské rozsedliny, jejíhož dna nešlo dohlédnout a nebylo možné ji jakkoliv zasypat. Vše, co se do ní hodilo, zmizelo v hlubinách…. Naši předkové se ji tedy rozhodli utěsnit, a protože pekelníci se nejvíce bojí kříže, posloužila jako„zátka“ - kaple, pro jistotu zasvěcená sv.Michaelovi, určenému na boj s padlými anděly. Kaple je také první prostorou, kterou si budete moci prohlédnout při návštěvě hradu.“ Vycházejí a jsou natáčeny i rozhovory s kastelánem hradu, dá se říci, že je mediálně známou osobností. Přestože chápu,.že reprezentuje, jako zaměstnanec majitelů jejich sídlo, které jim slouží v vydělání peněz, a tedy je jasné, že jeho vystupování je v souladu s nějakou obchodní strategií, zároveň jsem si všiml toho, že pan kastelán je skutečně i vnitřně, myšlenkově nastaven tak, jako by opravdu věřil i soukromě tomu zmiňovanému houseckému tajemství. KASTELÁN ODPOVÍDÁ NA OTÁZKY „Pane kasteláne, vy tu bydlíte trvale, s celou rodinou, to se tady nebojíte? …Ano, bydlíme zde všichni. Domek, ve kterém bydlíme, je původně hájovna ze 16.století. Je „přilepen“ na hrad, respektive na skálu, ze které hrad vyrůstá, takže je vlastně
jeho
součástí…Ohledně
obav, spojených
s bydlením
na
tom zřejmě
nejtajuplnějším hradě v Čechách, víte, já si myslím, že například zlí lidé jsou daleko horší, než to, čím je hrad Houska opředen…
1
Když jste zde vlastně neustále, co konkrétně Vy jste tu z toho tajuplného zažil? Nečekejte, že vám budu vnucovat něco lacině senzačního. To opravdu ne. Již jen z úcty k tomuto hradu a těm, kdo jej založili a posléze odpovědně spravovali, či sloužili zde. Na Housce není třeba vymýšlet bezhlavé rytíře , bílé paní apod. Vždyť stačí třeba jen to, že hrad byl téměř tajen před veřejností (budeme-li ovšem slůvko „tajen“ chápat odpovědně). Zpřístupněn byl teprve až současnými majiteli, a to poprvé(!) za celou dobu jeho existence…Umíte si představit, co by jen o tomto šlo vymyslet záhad? Ale je to prostě tak! O Housce donedávna neslyšeli ani mnozí lidé z nedalekého okolí! Ano, je pravda, že jsou tací, kteří se na Housce necítí zrovna ve své kůži,…až příliš často se zde některým lidem dělá nevolno, omdlívají, v některých dnech - konkrétně do kaple – odmítají vstoupit psi, které mají návštěvníci s sebou. Setkal jsem se tu s lidmi, kteří do hradu nakročili..a dál prostě nešli, i když měli vstupenku v ruce! Množí se i případy nepovedených, všelijak zkreslených snímků z hradu…Je pravda, že v některých okamžicích, když se třeba pozdě večer do hradu vracím (zavřít nedovřené okno, přinést něco zapomenutého a pod.), mívám pocit, že teď již je to uvnitř hradu jaksi tabu, že jsem tam navíc, něco zkrátka člověku sedne za krk,…ale rozhodně to není o nějakém strachu, aby odněkud někdo nevyskočil a nepřepadl vás. Je to jen takový zvláštní pocit. Také se mi zdá, že když se uvnitř hradu koná nějaká párty, večírek, zkrátka – posezení do pozdních hodin pro více lidí, že to něco je z hradu jaksi vyčpělé, že druhý den jakoby hrad byl jalový, nevím přesně, jak to správně nazvat. Ale za dva, tři dny se to něco vždy znovu obnoví. S mírnou nadsázkou to tedy komentuji tak, že zdejší mocnosti jsou přeci jen plaché a v případě přítomnosti většího počtu lidí odcházejí dobrovolně na krátký čas do okolních lesů. Jak si tedy vysvětlujete to druhé jméno (název) hradu – Brána do pekel, resp.brána do jiných světů? …Rozhodně bych vyloučil možnost jakéhokoli laciného byznysu. Tak zkažení, zkažení tímto směrem naši prapředci rozhodně nebyli! Domnívám se, že tady muselo být tedy
1
něco, čeho se tehdejší lidé báli, nebo čeho se snad měli bát! …rozhodně to něco zde neexistovalo vždy, to by se zde jaksi nezabydlovali, ale muselo se to neočekávaně objevit! Na místě, kde by pro původní (přírodní) lidi bylo zle a nedobře, by se prostě neusídlili! Na tom trvám, dnešní přecivilizovaní lidé to poznat neumí, dříve to však rozhodně uměli…Problematiku hrad Houska – Brána do jiných světů - evokuje i onen zmiňovaný Máchův dopis. Viděl Mácha opravdu budoucnost?... Rozhodně ale nechci o ničem přesvědčovat, nic vnucovat!...Čili, přijmete-li můj návrh jako jeden z možných, snad v této lokalitě opravdu lidé za dávných časů úspěšně meditovali, snad se skrze čas dostávali jinam, kdo ví? Anebo, že by přece jen Keltové zakopali pod Houskou stroj času, importovaný z daleké Delfské věštírny? Koneckonců, Keltové zde v Čechách rozhodně byli, dokonce slavný kmen Boiů (Boiohaema = Bohemia), kteří již téměř čtyři století před Kristem a po více než sto let vládli Římu! A císařský výnos po Třicetileté válce zněl prostě tak, jak zněl: „…zarumovati prostory pod věží, ve skále vytesané…“, což znamená (a odborníky na průzkum podloží historických objektů rozhodně nepřekvapí), že v pískovci pod Houskou cosi zakopaného je. Svědčí o tom konečně i jiné písemnosti. Při prohlídce hradu jsme v pověstmi opředené kapli pobyli dostatečně dlouho. Já však rozhodně neměl naprosto žádné skličující pocity. Spíše naopak! Tak to vám upřímně gratuluji! Ti, kteří na tomto místě původně pobývali a toto místo si vybrali, rozhodně věděli proč! Konečně, i v těch freskách po stěnách kaple je doslova životní filozofie. Cosi jako návod! Michael váží duše, Michael bojuje s drakem, Kryštof – jinotaj (životní příběh Kryštofa), a co…záhadná malba na kazatelně (Mine) – tělo člověka, pozadí zvířecí (lví nebo snad býčí ocas?). navíc šípem míří na člověka..Co takhle linie Mine – Minoa – Minotaurus, tvor z podzemních labyrintů A co současná věda, ta se nepokouší tuto problematiku objasnit? Ale samozřejmě, že ano! Pokouší! Když zde například Spolana Neratovice vrtala téměř 300m hluboko pro zabezpečení náležitého zdroje vody a dovrtala se až na radioaktivní
1
vodu, přispěchalo se s tvrzením – ejhle, radioaktivita, radon, oni nám po tom ti tehdejší lidé zmutovali, změnili se, zdegenerovali, byli jiní, jiní než ostatní, ti se jich báli, vyhýbali se jim, nazývali je tak, jak je nazývali, tj. nelidmi! Hotovo – dvacet! Řekne se tedy A, ale neřekne se B! …Také…byl na Housce instalován dlouhodobě počítač s patřičnými čidly. A věřte mi, hodnoty naprosto nulové. A to včetně oxidu uhličitého, metanu a ostatních dobrůtek… Pane kasteláne, prosím vás, vysvětlete mi, jak je vůbec možné, že v tom nízkém sále pod oknem (pozn.přepatrovaný Rytířský sál) je dochován motiv, který je totožný s tzv.keltskými vzory, ornamenty? A co dělá pod stropem gotického sálu? To, že se tento ornament (jeho zbytek) dochoval, je díky pozdějším (renesančním) omítkám, které vzor ochránily. Já vám mohu jen potvrdit, že je skutečně původní, vyvedený na omítce gotické. Pro mne onen keltský motiv znamená pouze potvrzení toho, co nám a našim předkům bylo nesmyslně zatajováno a jiné od 19.století lacině podbízeno! Zkrátka byla taková doba, bylo třeba pozvednout hrdost a uvědomění národa, a tudíž posvětit účelem prostředky. Zkrátka doufám, že se nijak nezmění váš vnitřní život a smíříte se s tím, že žádný praotec Čech neexistoval, naopak, všichni můžeme být zdravě pyšni a vážit si toho, že to, co dnes mnohým jaksi nejde příliš přes rty – na mysli mám onen název Česko, bylo součástí Keltické - pravlasti Keltů, etnika, označovaného jako řemeslníci Evropy, zbrojíři Evropy…považte, v kontextu tehdejší doby – doly, hutě, vysoké pece, sklárny, kovárny, hrnčířské kruhy, mincovní soustava (!!!), jednoduché soustruhy, pilky, vrtáky atd. Jak vůbec bylo možné téměř ignorovat existenci a filosofii lidu, který se řídil tím, že – kdo ubližuje zemi, ubližuje sám sobě, pamatuj na druhé, když s pýchou obhlížíš svá pole, chceš-li pochopit Stvořitele, snaž se pochopit věci stvořené, atd…. Nedopustíme
se
tedy
ničeho,
budeme-li
tvrdit,
že
kronikáři
psali
vždy
na
tzv.společenskou objednávku. Zůstaneme však u toho, jak se onen keltský motiv na gotickou omítku dostal! Bezpochyby tak malíř učinil na popud jednoho z keltských
1
pěvců, vykladačů (právě ti byli jakousi pamětí národa a činnost, kterou vykonávali, byla dokonce řemeslem a dědila se z otce na syna. – dodnes funguje např.v severských státech Evropy), bardů, snad i druidů. V každém případě to, co uměli, znali a dovedli Keltové, neuměli později přišedší Germáni a Slované o tisíc let později! Slovanství se však mělo stát (a přiznejme si – stalo se) jakýmsi štítem před hrozící germanizací, čili opět – účel posvětil prostředky. Pane kasteláne,…neříkejte, že s „těmi bytostmi“ pod Houskou nemáte vůbec nic společného! …Mezi námi platí dohoda, že nic z toho, co se o nich dozvím a co ještě není všeobecně známo, nesmím šířit. Rovněž tak je třeba dávat si pozor na to, jak budeme „bytosti pod Houskou“ nazývat. Nikdy ne tak, jak říkáme tomu, co chodí s Mikulášem! Za to se mstí a trestají!....“ VLASTNÍ POZOROVÁNÍ NA HOUSCE Rád bych na některé pasáže odcitovaného rozhovoru s hradním kastelánem volně navázal na základě vlastních zkušeností a materiálu, který se mi podařilo vyhledat. Co tedy může na Housce spatřit návštěvník jako já: Nadzemní podlaží hradu nejsou nijak obrovská. Pro člověka, který je zde poprvé, je sice nějaký čas nutný k tomu, aby se zorientoval, ve které místnosti zrovna je, ale za nějaký čas už nebloudíte a vyznáte se tu. Část horních prostor zámku je velmi hezky opravena a zařízena, každý pokoj je vymalován jinou pastelovou barvou, jsou zde zrcadla ve zlatých rámech, dobový nábytek atd. Místnosti jsou příjemné a honosné a jsou nyní využívány ke svatbám, k hudebním produkcím, k výstavám, jsou zde i záchody atd. Svatební obřady se odehrávají právě v hradní kapli – je to trochu zvláštní, když víme, jak reagují na pobyt v kapli citlivější lidé a psi, ale pan kastelán tvrdí, že se tady ženil i on a že je všechno v nejlepším pořádku.
2
Byl jsem na Housce několikrát a přišlo mi škoda, že nemůžu zažít atmosféru noční Housky. Pak se mi podařilo připojit se k malé výpravě studentů DAMU, kterou nechal pan kastelán přenocovat přímo v prostorách hradu. Studenti putovali tři dny po stopách Karla Hynka Máchy, protože se učili o Máchovi a kraj kolem Housky a Bezdězu je s Máchou spojený velmi úzce (viz „Máchův dopis příteli Eduardovi“, který se Housky a jejího „tajemna“ týká a který slouží panu kastelánovi jako doklad toho, že Houska je „ časoprostorovou branou mezi světy). Pro mě bylo podstatné, že se mi podařilo na Housku proniknout a důkladně ji, bez výpravy turistů za zády, propátrat. V obávané hradní kapli jsme měli možnost být i kolem půlnoci a pak průběžně po celou noc. Atmosféra tu byla tíživější, než ve dne, damačky samozřejmě pištěly, ale já jsem nepozoroval vcelku nic zvláštního. Musím podotknout, že o našem přespání na Housce nesmím, podle přání pana kastelána,nikde psát ani to zveřejňovat víc, než takhle, kdy si to přečte jen pár lidí. Předpokládám, že přespání bylo studentům DAMU výjimečně povoleno, protože pan kastelán má herce a filmaře rád. Myslím, že v rámci „budování tajemné pověsti Housky“ mu kontakty s budoucími umělci jistě mohou připadat výhodné – na Housce se koná totiž v sezóně celá řada akcí, divadelní představení, různé „čertovské“ produkce atd.. Když jsme tu přespávali my (část skupiny v hudebním salónku a tři studenti v loveckém salónku – kde prý straší Švéd Oront), v místnosti vedle hudebního salónku probíhala výstava starých dětských hraček. Staré panenky nás v atmosféře Housky děsily tak, že jsme raději zavřeli dveře do těchto místností. Ze všech místností v horních podlažích je překrásný výhled na široké panorama okolních lesů a kopců. Výrazným protějším vrcholem je Bezděz. – pohled z okna je nezapomenutelný. Podařilo se nám proniknout i na půdu Housky – prošli jsme ovšem zákazem vstupu pro návštěvníky. Tam jsme se opravdu vyděsili. Celá půda vypadala jako kulisa pro nějaké
2
představení. Byla tam obří prostorová truchlivá instalace papírového hřbitova, obrazů s čerty, zavěšených záclon, kterými jste se museli prodírat dál jako obřími pavučinami (na záclonách byly našity umělohmotné mouchy, kobylky a pavouci. Na „hrobech“ byla německá jména a předválečné letopočty a visel tam „oběšenec“ – vycpané šaty, které vypadaly jako figura v životní velikosti. Myslím, že se muselo jednat o nějakou divadelní produkci, výtvarný workshop základní umělecké školy, anebo si tam hrály dlouhou dobu nějaké děti na nějaký hororový román – zkrátka to tam vypadalo, jako by se tam scházel výtvarný kroužek pro léčbu depresivních vrahů. To jsou ovšem prostory, kam se běžný návštěvník Housky nikdy nedostane. My sami jsme sem, jak už jsme říkal, pronikli přes zákaz vstupu.
Dělali jsme (i během noci) na Housce různá pozorování. Nepřišli jsme na nic nového, všechno podstatné je popisováno jinými zdroji.. Pro mě nejzajímavější byly staré, snad germánské, runy v podzemních chodbách, kam se nám podařilo dostat, a pak nevysvětlitelně samy od sebe se zavírající se a otevírající se dveře, které,když jsme je „zkoumali“ později, se nedaly otevřít dost velkého tlaku a jejich pohyb tedy nemohl být náhodný, a přitom se samy od sebe otevřely několikrát za noc. Nejpodivnější byly ony půdní „instalace“, na které jsem se ale, vzhledem k tomu, že vstup do těchto prostor jsme měli zakázaný, neodvážil ráno pana kastelána zeptat.
Běžná návštěvnická prohlídka interiéry Housky vás vede nejprve do nejpodstatnějšího místa Housky, hradní kaple. Je zasvěcena archandělu Michaelovi. Na stěnách hradní kaple jsou kresby. Podle mě je zase těžké pouhým okem poznat, jestli jsou ty kresby původní, nebo jestli jim někdo trochu „pomohl“ a jde o „návštěvnický Disneyland“. Pravdou je, že o freskách v hradní kapli se píše všude jako o mimořádné památce
2
gotické malby. Zvlášť se komentáře ke kapli vždy zabývají vyobrazením lučištnice nebo lučištníka, kter(á)ý je levák – je umístěna proti vchodu do kaple. Právě v místech pod lučištnicí se lidem, pokud jsem byl u toho, nejčastěji dělalo špatně. Bývalý kastelán Housky, Milan Kůt, říkal o vyobrazení levoruké lučištnice s napůl zvířecím tělem, že představuje bojovou scénu. Současný kastelán říká, že je to vyobrazení mimořádné a že ani jeden z motivů, které jsou v kapli není na středověkých malbách ve střední Evropě obvyklý. Chtěl snad neznámý autor maleb poukázat na nebezpečí pohřbené pod kaplí? Nebo cílí (střelkyně) střelec na návštěvníky a nějak jim vyhrožuje..? ZÁHADOLOGOVÉ, PSYCHOTRONICI, ALCHYMISTÉ, UFOLOGOVÉ A SNÍLCI Našel jsem podrobný rozbor v záznamu z přednášky na konferenci KPUFO - SFINGA 2005, která se zvláštnostmi hradu Housky zabývala. Bohužel není dohledatelné pravé jméno autora této přednášky, všichni přednášející jsou uvedeni jen pod nějakými „alchymistickými“ přezdívkami. I její styl je zvláštní. Myslím, že tento záhadolog,Arborius, bude podivná osobnost (podle stylu, jakým mluví). O výzdobě hradní kaple říká: Symbolika na freskách kaple „Symbolika archanděla Michaela je na freskách v hradní kapli je dosti výrazná. Ale už na začátku musím říci, že na severní straně kaple to není archanděl Michael, jak se běžně uvádí, ale hrdina boží Archanděl Gabriel. Lze to poznat nejen z jejich oblečení, ale také z alegorie a atributů jim přiřazených. Archanděl Michael, velitel nebeského vojska, předvádí duše před trůn boží. Je prostředníkem mezi Bohem a lidmi, jest také klíčníkem nebeské říše. Je tradičně zobrazen na jižní straně. Jih je tradičně světovou stranou, kterou obývá Slunce ve východu a své kulminaci tedy poledne, astrologicky pojmenované Medium Coeli, střed nebe. Jest to tedy strana světa a nesilnějšího slunečního vlivu, pod níž Michael spadá.
2
Naproti tomu je Sever, o kterém tradice hovoří jako o místě zajetí. Tradice hovoří, že sever je místem našich nohou, místem naší tělesnosti a naší země. Oproti tomu je tedy Jih místem naší hlavy a vykoupení. Staří hvězdopravci a mágové dávných dob říkali, že ze severu, severní strany Nebe (Severní polokoule) pochází všechno zlo. Sever staří nazývali Immum Colei, hlubina nebe. Zde vládne Luna a archanděl Gabriel. Jest poslem božím, knížetem andělů a vykonavatelem trestů na vzpurných andělích. To on je klíčníkem ke světu zla a záporné polaritě astrálního světla, jenž je na půlnoci. Zde je vidět na první pohled onu polaritu. Michael, Slunce, duch, světlo, den, poledne, versus Gabriel, Luna, duše, tma, noc, půlnoc. Zde je nutno také zmínit, proč se ve středověkých grimoárech a tak rozšířených učebnicích lidové magie,…říká že čas duchů je půlnoc. A tedy pokud chcete evokovat nebo přivolat ducha, uděláte to o půlnoci. Jest to prosté: Luna coby representant duše, noci a měsíčního světla, je paní přízraků a duchů. Jest to také pud, pudové impulsy - Luna je symbolem plodící přírody. Jest to plodivá síla astrálního světla zobrazovaného jako had, nebo drak, příšera, démon… to proti této pudovosti bojuje Archanděl Michael na jižní straně. Bojuje kopím, tedy kovovým hrotem, kov-železo jest přiřazeno tradicí archandělu Samaelovy, jenž představuje planetu Mars. I této síle je přiřazen jih. Tedy železo ve službách slunce ničí démony lunárního světa. Proto se duchové bojí železa (mečů, kopí) neboť je ničí. Slunce představuje vůli a víru, jenž ovládá tento pud, tohoto draka, v nás. Jest to zdánlivý boj polarit, jenž je ve skutečnosti podmínkou veškerého života. Archanděl Michael na jižní straně je zobrazen s kopím, které zabodává do draka. Tato scéna jest dobře popsána v Apokalypse Sv.Jana: Zjevení Janovo 7 I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé
2
jeho. 8 Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi. 9 I svržen jest drak ten veliký, had starý, jenž slove ďábel a satanáš, kterýž svodí všecken okršlek světa; svržen jest, pravím, na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou. 10 A uslyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen jest žalobník bratří našich, kterýž žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí. 11 Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti. 12 Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich. Běda těm, jenž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sestoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.“ Geopatogenní zóny Další z možných výkladů je odkaz na geoanomální (geopatogenní) zóny. Sám pan kastelán také ve výkladu v kapli tento přístup okrajově zmiňuje. Jde o to, že už od starověku si lidé všímali, že v některých místech se cítí hůř, rostliny zde rostou pomaleji, špatně plodí, zvířata, tam ustájená, mohou onemocnět atd. Takovým místům se lidé snažili vyhýbat a dávali jim názvy např.: Čertova rokle, Ďáblovo sedlo, Dračí zub atd., v Číně se takovým místům říkali „dračí žíly, v Anglii – „Magic lines“, v našich pověstech se na nich většinou vyskytují čerti, brány do pekel, ale v několika kronikách jsou tyto zóny popsány i jako dračí (Dalimilova kronika – sv.Ludmila popisovala přelétávání draků z hory Říp na Housku (jinde se ovšem tvrdí, že draci létali z Chloumku na Říp) – na jedné z fresek na Housce, v tzv.Zelené komnatě je skutečně zpodobněna sv.Ludmila a prý i přelétávající drak – ale freska není úplně jasná, tak si draka musíte spíš domyslet). Jména některých křesťanských svatých byla původně jmény bohů pohanských (Svantovít = sv.Vít), podobně je tomu u sv. Jiřího, který je původně: Sanctus Georgius, původně řecký Georgos (Georgios)…, kde předpona GE znamenala země, tedy ochranu před škodlivinami, vystupujícími ze země, Ergon = dílo, práce. I sv.Jiří zabíjí na
2
zemi draka – něco, co vystupuje ze země. Příběh o sv.Jiřím je východního původu, do našich končin byl přinesen křižáky a jeho nejrannější literární podoba pochází z 11.stol., ale tuto legendu lze vystopovat už ve stol. osmém. Legenda praví, že na úsvitu 3.stol. terorizovala obyvatele Libijského Síléne obluda, která měla dlouhý, zakroucený ocas, zelenou krokodýlí kůži, křídla a jedovatým dechem oslepovala všechno živé. Této obludě dávali obyvatelé lidskou oběť, aby měli přístup k pitné vodě. Když chtěli obětovat královskou dceru Alkionu, jel kolem Jiří, který se drakovi postavil a osvobodil princeznu. Drak ztělesňoval všechno zlo, proti kterému Jiří přísahal bojovat. V záznamech o mučednících je Jiří často označován jako „Bithios Drakon“ = „Drak z podsvětí“. I na hoře Říp je od křesťanských dob kaple sv.Jířího. Podle pranostik na sv.Jiří vylézají „hadi a štíři“, ale jedovatí tvorové v této době ještě nemají dostatek jedu, také se otevírají poklady země. „Sv.Jiří volá, zem otevírá, aby tráva rostla, tráva zelená, růže červená, fiala modrá.“-se říkávalo Je tedy pravděpodobné, že vyobrazení andělů, nebo světců, přemáhajících draky, souvisí s něčím, co se týká dějů v podložích těchto míst. Archanděl Michael (jméno se vykládá jako: Ten, který je podoben Bohu), je odvěký bojovník proti zlu, který na počátku světa porazil Satana v podobě draka. Je pravděpodobné, že výše popisované děje (nevolnosti, reakce dětí a psů) se dějí proto, že jsou k patogenním jevům v podloží citliví. Lidé tyhle věci řešili odjakživa: Podle starých tradic se na pozemek, kde si chtěl hospodář postavit stavení, vyhnala kráva a lidé ji pozorovali, tam, kde si kráva lehla a v klidu přežvykovala, se pak stavělo. Geoanomální, negativní zóny se údajně nalézají nad místy, kde jsou v geologickém podloží změny (rudné žíly, zvodnělé vrstvy, tektonické zlomy), je běžné, že se nad těmito místy usazuje hmyz, například mraveniště na povrchu jsou pro tato místa typická. I u nás doma se říká, že kam si lehne kočka, nemáme si lehat my, a naopak: Kam si lehne pes, tam je to pro nás dobré. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2
Je velmi těžké udělat si z toho všeho nějaký normální závěr… Tajemství Housky se neustále snaží objasnit různí záhadologové a senzibilové. Internet i jiné zdroje překypují jejich poznatky. Shodují se vcelku v tom, že pod kaplí se nachází velké podzemní prostory a že je možné cítit tady nějakou negativní energii, která je nejvýraznější mezi čtvrtou a pátou hodinou po půlnoci. Opět cituji z příspěvku jednoho ze záhadologů, diskutujících na konferenci o Housce. Po přečtení vám asi bude jasné, jaký typ lidí Housku „zkoumá“. Houska a energie .“.Nyní přichází chvíle velmi zvláštní, kdy řady skeptiků, ateistů a agnostiků budou opovržlivě špulit rty, podezřívavě se dívat na toto místo a pohlížet na slova, jenž budu pronášet, možná značně s despektem s pocitem, že tato přednáška je pouze senzacechtivá záležitost. Vím, že to co zde budu říkat, se někomu bude zdát, zvláště po přednáškách mých kolegů, jako méně exaktní a vědecký přístup, a nechci jim to vyvracet, protože můj přístup, pracovně jej pojmenujme "magický", pracuje jinými metodami a jinými způsoby dokazování subjektivní pravdy, než exaktní věda. To, co my považujeme za důkaz, stačilo býti důkazem lidem před mnoha staletími a pro nás by to tak, alespoň pro tuto chvíli, mohlo zůstat. Základy magického chápání světa v kontextu hradu Houska Hrad Houska je dle mého názoru, stejně jako mnoho jiných míst (např. Obří Hrad na Šumavě nebo hora Říp), energeticky velmi silná oblast. Ptáte-li se co je to energie a energetická oblast, velmi zjednodušeně to shrnu tak, že mnozí lidé, ať už od prastarých filosofií, náboženství až po kulty, hermetické řády a sekty současnosti, věří a pracují s pojmem, jenž se nazývá éter, akáša, energie, gaia, [ejn sof], Bůh a vše znamená totéž. Že celou naší existencí, časoprostorem prolíná jistá síla, určitý aspekt, jenž je tu silnější tu slabší a z něhož je možné čerpat a pracovat s ním. Existují také určité energetické
2
body, kde se tato "síla" kumuluje a práce s ní je tam mnohem jednodušší. Jedno z těchto míst, je, dle mého názoru, na Housce. Každý trochu vnímavější člověk, zde pocítí cosi, co možná nedokáže definovat a pojmenovat, ale třeba cítí určitou nevolnost, radost, smutek, strach či jinou velmi silnou emoci. Možná někoho z Vás mrazí v zádech. Nevím zda centrum tohoto uzlu je přímo pod hradem, osobně si myslím, že spíše na vrcholu tohoto kopce a navíc si myslím, že hrad Houska díky tomuto není vůbec symbolem a koncentrátem tzv. negativních sil, ba právě naopak. Díky umístění na tomto tzv. dračím uzlu má obrovský energetický potenciál. Toto potvrzují i slova současného kastelána hradu, který na můj dotaz co si on o záhadách a tajemnostech hradu myslí, odpověděl, že jsme na nejlepším místě…“ Magická prehistorie „…Tento fakt, dřívější civilizace cítily mnohem lépe a více a také s ním dokázali pracovat a využívat ho. Ať už to byli Keltové a jejich druidští kněží nebo Slovanští šamani. Každopádně to byli lidé, kteří dokázali tyto síly využívat a tento akumulátor použít a otevřít tak třeba bránu do tzv. jiných světů vnímání…. Zde na Housce je dle mne tzv. brána otevřena natolik, že dovolí relativně jednoduché prolínání obou světů, včetně návštěv z obou stran. Jsem přesvědčen že např. keltští druidové, slovanští šamani aj. této brány využívali a vytvořili podmínky pro trvalé otevření této tzv. "brány". To hezky koresponduje s pravděpodobný výkladem jména hradu z gaelštiny GEA(S)TAM, vyslovováno Gos-ca, případně z dnešního welštiny GIA(S)T, vyslovováno Gos-c. V obou případech jde o stejný význam, který znamená brána. Tedy prapůvodní osídlení této krajiny, ať už to byli pralidé a jejich kmenoví čarodějové, keltští druidové, Markomani či Slované, má na svědomí další trochu tajemný vývoj této krajiny včetně později vystavěného hradu Houska. Myslím si, že právě tyto národy, tuto obránu buď poprvé otevřeli naplno nebo alespoň ji využívali a tím vychodili cestičky do jiného světa a tak oboustranně otevřeli tuto "bránu" do jiných světů…“
2
Svatá Ludmila V kontextu s hradem Houska a jeho tzv. pohanským podhoubím souvisí i kauza sv. Ludmily. Sám kult Housky, podpíraný i oficiálním výkladem na hradě tuto souvislost potvrzuje. „…Ludmila…pocházela z rodu Pšovanů, kteří pobývali v oblasti Mělnicka a blízkého okolí. Slavibor Pšovský (otec Ludmily) byl první kdo nechal postavit v oblasti nynějšího hradu Houska sídlo. Je dosti pravděpodobná, že jako jeho dcera toto místo často navštěvovala a vycítila mnoho ze sil tohoto místa. Legendy hradu Houska říkají, že zde v okolí je místo, kde Ludmila prováděla keltské obřady, které je svým charakterem velmi výjimečné. Sám kastelán hradu toto místo zná a mí přátelé toto místo také objevili. Ovšem zde dochází k první mystifikaci. Dovolil bych si upozornit, že Ludmila v žádném případě Keltkou nebyla a dokonce během svého života přijala křesťanský křest, za muže si vyvolila Bořivoje, popularizátora křesťanství v Čechách. Sv. Ludmila, manželka Bořivoje, matka Vratislava a Spytihněva, babička sv. Václava, rozhodně Keltkou nebyla. Keltové byli naprosto odlišnou etnická skupina, která má se Slovany pramálo společného (Jazykovědou jsou Keltové označováni jako předindoevroský národ, slovanský a keltský kult se prakticky nedochoval - srovnávat tedy nelze, a co se chronologie etnik na našem území týká, tak Keltové byli vystřídáni Germány, Markomany a Langobardy, teprve potom okolo poloviny 6. stol. začali přicházet Slované). O jejím náboženském založení se mnoho neví, snad jen to, že jakožto příslušnice státní elity, musela být křesťankou. O okolnostech jejího křtu není příliš mnoho známo, ani její stáří v době přijetí křtu, tím méně o době předtím. Ale pravděpodobně křest přijala brzo po svém manželovi. I když není známo zda a jestli nebo kdy -pobývala v oblasti Housky, "panství", či spíše úděl jejího otce lze velice nepřesně lokalizovat. Tedy shrnuto a podtrženo:Svatá Ludmila nebyla Keltka, není prokázáno zda vůbec v okolí Housky pobývala a zda v oné výše zmíněné svatyni vůbec kdy prováděla jakýkoliv
2
obřad. A pokud ano, pak to byl spíše obřad nekeltský, pravděpodobně křesťanský nebo tzv pohanský (pohanský zde znamená nekřesťanský a nekeltský). Tedy je dosti pravděpodobné, že jakási žena, ať už to byla Ludmila či někdo jiný, v okolí Housky jakési rituály prováděl a jistě to byla osoba, která věděla co činí a lidová slovesnost tuto situaci mohla zkomolit na akce slavné světice sv. Ludmily. V té době byla okolní obyvatelstvo ještě pod vlivem nekřesťanského náboženství, které velmi prosazovalo ženský aspekt duchovního života, můžeme říci ženský element božství okolní krajiny..“ U zámku vás vítá barokní socha sv.Ludmily…Když se vydáte se kolem ní po modré značce k západu, narazíte na skalní hřbítek, kde jsou zbytky základů kostelíka. Kostelík zbořili v roce 1830…
U Housky přímo před vchodem do hradu stojí barokní sochy sv.Ludmily. Byla babičkou sv.Václava, její socha střeží (jako jedna ze čtyř světců) jezdecký pomník sv:Václava v Praze, místo důležitých srazů národa na Václavském náměstí atd. Proč se nám tahle světice dostává ke hradu Housce? Příběh sv.Ludmily se stal základem pro okruh takzvaných „Ludmilských legend“…Tou první je takzvaná Fuit in provincia Bohemorum, která se vznikem datuje zhruba od roku 975. tehdy založili na Pražském hradě klášter sv.Jiří, kde je právě Ludmila jakousi oficiální světicí. Dodnes tam ukazují její hrob. Ludmila se narodila – patrně – na hradišti Pšovanů, jako dcera knížete Slavibora. Protože se tehdy nevedly matriky, klademe její narození mezi léta 855 až 860.Její život trval přibližně 60 let, což nelze zase tak přesně odvozovat od legend o vraždě, ale z vědeckých poznatků současných archeologů. Český stát byl za časů Ludmily orientován na Bavorsko a jako moc samostatný ho říše necenila. V roce 872 se šest českých knížat utkalo s franckými vojsky a jedním ze zúčastněných byl Bořivoj… Za pár let už byl tak mocný, že si mohl dovolit odvážný čin: Přijmout křesťanství. Krátce po křtu se stal Bořivoj hlavou českého státu.
3
V době přijetí křesťanství byla Ludmila Bořivojovou manželkou. Legendy uvádějí, že křest přijala zároveň s ním, nebo možná o málo později. Ale všechny pohanské zvyky přijetím křesťanství logicky nevymizely – řadu z nich praktikujeme vlastně dodnes… Ale většina šlechtické elity pochopila, že křesťanství je vcelku velmi užitečné. Země byla najednou rovnoprávná se všemi ostatními už křesťanskými státy.
Další zmínky o Ludmile v souvislosti s Houskou jsem našel na mnoha internetových stránkách, jsou opět vcelku podobné tomuhle „ukázkovému“: „…je pravdou, že záznamy mají formu legend..středověcí legendisté..určité skutečnosti znát nemohli, a přesto se nám daří poměrně dobře dešifrovat skryté informace, ukryté v legendách. Máme na mysli poměrně nové poznatky, týkající se změněných stavů vědomí. Na popis těchto zvláštních duševních stavů poměrně často narážíme právě ve středověkých hagiografiích…Začneme českým knížetem Bořivojem,…Bořivojovou manželkou byla Ludmila, později svatá. Oba byli prarodiče svatého Václava, patří mezi naše nejvýznamnější světce a patrony českého národa. Jsou také našimi prvními svatými vůbec. Člověk se stane svatým tak, že žije v souladu s křesťanskými ideály a nadto musí vynikat nad průměr. S velkou většinou světců je spojena celá řada zázraků, které jsou později, při kanonizačním procesu, pečlivě hodnoceny. Dá se říct, že světec disponuje jistými, velice neobvyklými, schopnostmi, díky nimž je schopen činit zázraky, a to jak za svého života, tak i po smrti. Je celkem zajímavé, že spousta zázraků (létání – levitace, léčitelské schopnosti, schopnost být na dvou místech zároveň – bilokace atd.), které známe z křesťanského prostředí je často připisována i tzv.druhé straně – čarodějům, čarodějnicím, mágům… K jednomu ze zázraků patří také schopnost komunikace s bytostmi na jiných úrovních bytí…Představte si lidské tělo jako telefonní přístroj, který je zapojen do určitého energo-informačního systému. Pak už jen stačí
3
znát telefonní číslo a způsob, jakým ho vytočit..Z tohoto pohledu nabývají menhiry, ale pozdější kaple, kostely a vůbec všechny církevní stavby, zcela jiného významu – fungují jako jakési „retranslační stanice“. Svatá Ludmila byla s největší pravděpodobností na jednu z těchto sítí napojena, jak ukazuje její blízká příbuznost se svatým Václavem… Dalo by se říci, že vlohy k „napojení“ jsou dány zřejmě i geneticky. Proto se ptáme: Kde získala Ludmila své schopnosti? Příběh Ludmilin a Václavův spolu velice úzce souvisí. Ke sňatku Ludmily a Bořivoje dochází někdy kolem roku 875. Víme, že jejím otcem byl Slavibor, kníže Pšovanů. Pšované jsou lokalizováni ranně středověkými legendisty, ale i moderními badateli na území dnešního Mělnicka. V Hájkově kronice se píše, že „Slavibor Bšovský (Pšovský), jinak mělnický, kterémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž jméno bylo Housek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Housek nebo Houskov jmenovati…. (následuje výtah z Hájkovy kroniky o potvorách, které vylézaly z díry v zemi – poznámka TM) …Zdá se nepravděpodobné, že by Ludmila nenavštívila sídlo svého bratra Housky. Zřejmě znala i pověsti o díře do pekla. Která by se dala interpretovat ..jako nějaká jáma, vedoucí do země jako trhlina, či lépe řečeno brána mezi naším a paralelním světem. Naskýtá se otázka, jestli Pšované toto místo, důležité pro komunikaci s podsvětím, neobsadili a neopevnili záměrně. Mohla by tu být snaha odříznout pohanské mágy od jednoho významného zdroje jejich síly. Je celkem možné, že Ludmila právě na Housce získala napojení na podzemní informační zdroj podsvětí a díky němu i své mimořádné a zvláštní schopnosti, pro něž byla později prohlášena za svatou. Její citlivost pro paranormální jevy dosvědčuje pověst, že jako dospívající dívka často z oken knížecího paláce na mělnickém hradišti pozorovala ohnivého draka, létajícího za noci ze skalnatého Chloumku na posvátnou horu Říp.“
3
Záhadná Houska v průběhu věků – opět přednáška (Sfinga 2005) „…Nyní se budeme věnovat několika událostem v historii Housky a zkusíme se na ni podívat pod drobnohledem oka esoterního a začneme události téměř prvotní a tou je založení dřevěného hradiště Slavomirem Pšovským pod názvem Housek nebo Houskov. O dokončení stavby nám vypovídá kronika Václava Hájka z Libočan: "…A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy rozličných hovad tvářností proměňujíce se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od tých duchuov překážky a přísahy ten hrad byl pustý zuostaven..." Podívejme se v jaké době se toto stalo. Kraj byl ovlivněn různými kulturami a mýty Keltů, Markomanů, Langobardů, Slovanů a jiných kmenů, kteří zde více či méně pobývali, včetně zkazek duchařských, strašidelných plných ďáblů, pekel různých druhů a barev a přehršel roztodivných čertů, ďáblů a démonů. Křesťanství se jen velmi pozvolna šířilo a tak venkov, jimž okolí Housky dozajista bylo, zůstalo netknuto. Lidí, jenž uměli s energetickým potenciálem zacházet, nebylo mnoho a navíc ne každý byl ochoten lidem vládnoucím těmito schopnosti uvěřit a tak brána zůstala otevřena všemu a všem. Tak je možné, že prostí venkované plni mýtů viděli to, co viděti chtěli. Nepopírám, že touto branou mohli proudit do "našeho" světa objektivně viditelně entity démonické, elementálové, elementárové a egregory všeho možného, ale spíše zastávám názor, že zvýšený energetický potenciál dovolil lidem viděti obrazy astrálního světa. A pak člověk, který nebyl patřičně poučen mohl získat mnohé obrazy, jenž neomylně určil jako duchy a démony pekelné. S další podobnou pověstí se setkáme v 17. století (1612) , když, cituji "…seděl tehda člověk ve vězení a slíbeno mu odpuštění, jestli se po provaze do té díry spustí a jí ohledá. Když ho však spustili, křičel, aby mu raději hlavu srazili. Když ho vytáhli,
3
vypravoval, že mu z velikého smradu, křiku a vřesku tak bylo zle, že nic neviděl. Tedy lidé jinak nemysleli, než že to je vchod do pekla…" Myslím, že zde došlo k něčemu podobnému, muž jenž byl odsouzen k smrti, byl již tak dost vyděšen nadcházejícím potenciálním trestem smrti, měl nervy rozjitřené strachem z toho, že se spouští po laně do temnot pekelných (jistě znal všechny znásobené pověsti týkající se hradu Houska) byl vystaven obrovskému energetickému potenciálu brány "jinam". Jakoby nahlížel z okna do rozlehlých plání astrálních a viděl vše, co mu mohlo přijít jako obraz pekelný se všemi atributy démonů a ďáblů. Vždyť viděl něco, co viděti bylo zapovězeno, co tehdejší násilná rekatolizace jasně presentovala, coby obrazy pekelné a kacířské. Každý člověk, jenž pracuje s astrálním světem, prochází určitými stupni zasvěcení, kde se zbavuje strachu a dogmatické zaslepenosti, by mohl získat určitý "magický" vhled a poznání presentace astrálních obrazů. Proto onen vězeň nepřipraven a nezasvěcen musel nutně být k smrti vyděšen a co nedokončily nervy, to dokončila zvýšený energetický potenciál hradu Houska, zbaven regulace v podobě kaple (ta byla nahoře). Tedy kdyby opravdu všichni věřili, že Houska je branou pekelnou, riskovali by životy nejpřednějších mužů Českého státu, jenž zde měli své državy a vládli tomuto území? Opravdu by tolik riskoval např. Václav II., Hynek Berka z Dubé, pán Jan ze Smiřic, Jan Smiřický, Jindřich z Dubé, Tobiáš Hrzán z Harrasova, Valdštejnové v čele s Albrechtem z Valdštejna? Obzvláště v době silného křesťanského vlivu by vlastnictví pekelného hradu a úmyslné pobývání na něm bylo spíše známkou kacířství, než odvahy a síly ducha v intencích křesťanského dogmatu. V dobách středověku, kdy navzdory inkvizici a křesťanskému vlivu měla magie, alchymie a okultismus vůbec velký vliv na střední a vyšší vrstvy, dovedla k určité míře pochopení - všichni věděli, čím je Houska výjimečná a snad právě proto nebyl v polovině 17.století zbořen, i když byl údajně zchátralý a všechny vnější stavby ochranného charakteru již postrádal. K čemu jinému takový hrad, než k využití této brány?
3
Jedna z pověstí tvrdí, že hradní kaple má fungovat jako zátka do pekel. To že křesťanství využívalo místa, kde dříve stávali menhiry a jiné tzv. "pohanské" svatyně pro místa svých křížů, kaplí a kostelíků, je známá věc (neboť využívaly už "zavedené" energetické kanály) a že by se snažili toto místo využít pro větší slávu svého Pána (Adonai) je docela dobře možné. Vždyť kaple je postavena v gotickém stylu, který jako jediný má výrazné esoterní aspekty. Vždyť legendy praví, že základy gotiky přivezli křižáci ze svatého města. Tedy na bránu s obrovským energetickým potenciálem jen nasadili přístroj, transformující přirozenou energii v tu jejich, křesťanskou. Ovšem to, že se jim to tak zcela nepodařilo, je jasné už jenom z pověstí, které se nadále okolo hradu šířili i poté co kaple stála. Tedy zcela jistě tok energie nedokázali usměrnit celý. O síle kaple se může přesvědčit každý, kdo ji navštíví, mně se dostalo cti, že jsem mohl v kapli přespat a zažít noc i překrásné svítání. Ale myslím, že o hradní kapli budou podrobněji pojednávat mí kolegové a tak se tématicky posunu dále a toto téma nechám zcela na nich. Oront je další postavou z pověstí a také vládne magií a to černou (ponechám úmyslně bez povšimnutí chybné barevné dělení magie). Oront je švédským vojákem a souží kraj, coby čaroděj a loupežník a také při jeho skonu, rukou vesničanů, je známo jasné spříznění s magickými rituály. Patrně byl dalším z mnoha, jenž dokázali sílu Housky využít ve svůj vlastní prospěch. Patrně zcela náhodně zavítal na Housku a poznal její skrytou sílu. Usadil se zde a začal svých znalostí a schopností využívat. Nicméně díky své neslavné historii ulpěl v lidové slovesnosti na rozdíl od mnoha dalších okultně skrytých postav v historii celé Housky. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál … Nyní se již blížíme ke konci mých slov a měli bychom bilancovat k čemu jsme se vlastně dobrali. Veškeré naše výsledky se někomu nemusejí zdáti autentické a já je prosazuji pouze coby svou teorii a nic víc, ale ani nic míň.
3
Tato teorie vychází z základního axiomu, že hrad Houska stojí na místě energeticky významném a toto místo za mnohá staletí neztratilo nic ze své síly. Před staletími byla tato síla využívána druidy, kněžími, rabíny, mágy i mnoha dalšími lidmi pro svoji velkou sílu. Během let se toto místo stalo vyhledávaným akumulátorem přírodního energetického potenciálu a snad pravě proto, pro lepší využití a snad ochranu tohoto potenciálu zde bylo vystavěno sídlo. Nejdříve Pšovanské hradiště a později gotický hrad. Hrad jako takový, včetně hradní kaple, měl usměrnit tok energie jediným akceptovatelným směrem a to ke křesťanství. Tento záměr, jak se můžeme přesvědčit z mýtu Housky, nevyšel zcela. Toto místo se tak stalo otevřenou branou mezi dvěma světy. Světem lidí a světem, chcete-li, nelidí. Tak tomu bylo již staletí před vznikem hradu Houska a patrně tomu tak bude ještě nějaký ten rok po této konferenci. Díky svému obrovskému potenciálu bylo toto místo otevřeno astrálním energeticky hladovým bytostem, můžeme je nazývat elementály, upíry či démony a ti prodchli celou krajinu určitým stigmatem démonického tajemna. Byli to ti první, co čekají za dveřmi třinácté komnaty. Naši předci to věděli, někteří možná jen tušili. A ti kdož věděli, postavili Housku. Postavili ji na správném místě a správným způsobem. Byl to hrad původně gotický, tento styl je natolik nadchnutý mystikou a posvátnou geometrií, že vhodné použití jistých stavebních prvků zaručilo mnohé. Byla to regulace neovládaného toku tajemna do našeho světa. Pro některé méně znalé mohla být opravdu synonymem zátky do pekla. Kdysi jsem narazil na názor, že nyní tuto bránu hlídá jistý služebný duch nejmenovaného mága, jenž zabezpečil takto nebezpečný vstup pro neznalé. Loňský rok se ke mně dostala informace, že v současnosti se na hradě schází čas od času skupina lidí a potenciál Housky využívá. Možná k této tématice by mohl něco říci sám kastelán hradu a tuto informaci vyvrátit, anebo potvrdit. Shrnuto a podtrženo - celá oblast Housky je skvělým magnetem, jak pro positivní síly i pro síly tzv. zlé. Projekce určitých entit se může projevovat tak, jak se můžeme v
3
některých příbězích dočíst. Ovšem valnou část zajisté působí jen rozjitřené nervy a lidská fantazie, jenž podléhá kouzlu tamní atmosféry. Takže nečekejme peklo s adresou Houska. Vždyť jak už jsem jednou podotkl, sám kastelán tvrdí, že zde je to nejlepší místo na světě. Já nevěřím na čertíky a strašáky, které bloudí po okolí a starší lidi. Ale věřím v prezentaci bytostí, které mohou být, bohužel, vykládány jako ďáblové a démoni. Toto místo není apriori špatné. Je jako oheň. Dává sílu, kterou můžeme použít buď k ohřátí pokrmu nebo k zapálení lesa. Důkaz se nedozvíme, pokud opravdoví odborníci… neprovedou průzkum těchto míst. Takoví "odborníci", kteří si hrají s virgulí (tím se nechci nikoho dotknout), nemohou proniknout do nitra problému, natož jeho řešení. Ovšem dalším problémem je, že i kdyby k něčemu takovému došlo (pomíjím souhlas skeptických majitelů hradu Houska), stejně výsledky nebudou všeobecně společností uznávány pro svou pavědečnost. Přijme je pouze relativně malá cílová skupina lidí, kteří tyto důkazy chápou stejně věrohodně, jako jakékoliv jiné...“ Dopis Karla Hynka Máchy Pan kastelán se zmínil všeobecně známý dopis K.H.Máchy. Jde o tento text: Milý Eduarde, ... nazítří na silnici litoměřické před Bohušovicemi mne přepadla nevýslovná touha, že když se dám vpravo, přes lesy a hory, za pár mílí doputuju k Housce a Bezdězu - kdo ví, kdy je zas zhlídnu! Došel jsem na Housku s druhé hodiny půlnoční. Císařský háv nebes, lesy šuměly nočním vánkem. Jasno všude, lampy nepotřebí, v duši horší temnota. Jeť prý na hradě jáma, sluje jakási, vede do pekla. Jedni praví, že ji sám d'ábel vykopal, jiní, že alchymisti prorazili. Jda po nádvoří, v hlubokých stínech zahlédl jsem temnější - otvor v podzemí. Do té pekelné jámy spustil kdys zločince - Eduarde, mně té chvíle bylo zoufaleji, než dávnému odsouzenci - táhlo mě to v neznámé hlubiny stezkou neznámou! Pro tu chvíli zažehl jsem borovou soušku, a Eduarde, já se toho odvážil - vlezl jsem do té díry. Chvíli
3
sestupuju - podobné chodby bývaly na Dobytčím trhu, co klučík jsem jimi prolézal závanem z hlubin louč zhasla. Kolem děsivé nicoty, noha se třásla na výstupcích kamení, chrastění kostlivců, světlo modravé, co odraz v hladině, v něm stíny jak strašidla... Když jsem k sobě přišel - Eduarde - já byl v pekle - nebo v zimničních snách. Mraky bledé, slunce nevidno, nebe povlečené obrovitou sítí pavučin. Povětří sytila síra, prach a čoud štípal v plicích, že jsem stěží dýchal. Pomíšený hluk se rozléhal, dunění a potlumené ryčení - lkala zem z roztaveného kamene. V útesech pískovcových vyhlodaná doupata plála nadpřirozeným jasem, žlutým, sinavým. Kostlivci netvoři se vypínali nad vrcholky bradel, porostlých sežehlými křovinami, ratolestí nevidět. Bytosti lidské s lícemi změněnými, za časté nevidomí, namnoze šaškovskou veteší oděné, chvátaly v zástupech co vichřicí hnány rmutným labyrintem. Štvaly je Dantovy ďábelsky chechtající se měchy s očima ohnivýma - vsávaly a polykaly ty neštastníky. Eduarde, já myslel, že zešílím - ouzkost a smutek mě pojaly ze strašlivé končiny. Pekelných nástrojů jsem se nebál, dalo se jim utýct - zatracenců jsem želel, že se v hořkém chvatu míjejí, na sebe nepromluví, bez usmání, bez pozdravu. Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až dívčina jakási v šedé elfí říze, zářivá co Anjel, ve zlatých vlasech černou čelenku, obepínajicí tvář - pousmála se na mne. Přistoupil jsem k ní, v zoufání svém pravím: „Jsem v pekle... “ Zavrtěla hlavou - já se leknul, že mi nerozumí. Tu sňala z hlavy tenkou pásku, já se opakoval. Smála se, řkouc po česku zpěvným hlasem, leč rychle a podivným přizvučením: „To si myslí mnohý... “ Eduarde, ty vidiny se měnily a přelévaly - na nich skutečné peklo horoucí. Člověk nemůže vypsat, co vidiny ukazovaly. Všechny mé noční přístrahy se otevřely, všechny temnoty, plameny, propasti, lidi, co larvy - kéž bych oči mohl otevřít mimo vidění
3
své...! Rakev temnoty a červů, bolest, hrůznost nejdivější, děsivější otevřeného hrobu... Hrůza... Eduarde, kéž bych směl zapomenout! „Jestli toto není peklo, kde tedy jsem?" táži se vyjeven - člověk je slabé zvíře. „V Praze,“ předci, odvětila sličná Dídó. Mně se zatmělo před očima. Vzpomněl jsem na legendy, kdy člověk opustiv domov, vrací se po řadě roků: „Který letopočet?“ vyhrkl jsem, doufaje, že žertem odpoví. „Dva tisíce šest, “ pronesla. Zakroužila prstem po čele - zmizela mi. Já jí nevěřil, Eduarde - budoucnost nemohla být hrozivější mých nočních můr! Bloudil jsem mezi domy - útesy, tak vidím v povzdálí utěšené villy, zeleň, bílé zídky... Utíkal jsem k nim: zas nebylo vidět živáčka, jen psi štěkali za vysokými ohradami. Najednou zhlídnu kovový plot, kolem trocha křoví, uvnitř jáma, zpustlé rozvaliny - smetí kolem...! Já to místo poznal, Eduarde - poznal jsem ho! Kdybych paměť ztratil, stála tam cedule, na ní ouředním hranatým písmem, špatným českým jazykem sepsané, co za místo se zde nachází... Já to místo předce znával, kolem lesy hluboké a stinné. Sedával jsem tu, slýchal hlahol rohů, třeskot mečů, zvonění pohárů v bujné pitce! Ty ruiny ponuré - toť byvší Hrádek krále Václava! Tma mě zachvátila - víc nevím. Zbloudil jsem na Housce, promočený rosou. Zlý, divný sen hrozné tušení! Pište mi Eduarde - pište, co nejdřívěji! Praha, 10. srpna 1836, Karel Hynek. V něm píše Karel Hynek svému příteli Eduardovi Hindlovi, hajnému z okolí Housky, o zážitku, kdy došel v noci na hrad Housku a octl se v Praze, ovšem až roku 2006. Kde se ovšem Karel Hynek ocitl? Pouze znalí Pražané ví, kde je jediný záchytný bod tohoto vyprávění - hrádek krále Václava je v Kunratickém lese. Pojďme po stopách tohoto dopisu : V Máchově dopise se píše: „V útesech pískovcových vyhlodaná doupata plála nadpřirozeným jasem, žlutým, sinavým.“ - tyto „útesy“ mohou být pouze jediné panelové domy a byty v nich. V obraze : „Kostliví netvoři se vypínali nad vrcholky bradel
3
…“ poznáváme stožáry vysokého napětí. Ty se vyskytují právě mezi sídlištěm Libuš a čtvrtí Zelené domky. Mácha se zřejmě přenesl do letního období, neboť píše, že „bytosti lidské, (…) začasté nevidomé,“ - lidé zřejmě měli sluneční brýle. Spěchající davy „štvály je Dantovy ďábelské, chechtající se měchy s očima ohnivýma - vsávaly a polykaly ty nešťastníky.“ - Vídeňskou ulicí projíždí právě kloubové autobusy a jejich syčení při otvírání a zavírání dveří známe všichni. Mácha potkává jakousi dívku s podivnou skříňkou u pasu a ve vlasech - páska od sluchátek (od walkmena ?). A pak : „Sáhla na skříňku, co u boku nesla, odklopila víko - já uzřel živý obraz, Eduarde, ty vidiny se měnily a přelévaly - na nich skutečné peklo horoucí.“ Co to bylo za skříňku ? Jedině digitální kamera - ta má odklápěcí víko i obrazy na displeji dělají dojem jakéhosi přelévání. Po sdělení letopočtu Mácha utíká pryč - „Bloudil jsem - mezi domy - útesy, tak vidím v povzdálí utěšené vily, zeleň, bílé zídky … Utíkal jsem k nim: zas nebylo viděti živáčka, jen psi štěkali za vysokými ohradami.“ Mezi paneláky lze bloudit velice snadno, a není divu, že jej přilákala právě čtvrť Zelené domky. A již několik set metrů za nimi je cíl jeho cesty : „Najednou zhlídnu kovový plot, kolem trocha křoví, uvnitř jáma, zpustlé rozvaliny - smetí kolem …! (…) Kdybych paměť ztratil, stála tam cedule, na ní ouředním hranatým písmem, špatným českým jazykem sepsané, co za místo se zde nachází …“ Ano, všechno je tak, jak Mácha napsal - na kmeni stromu je i ta cedule - turistický rozcestník s nápisem „Nový Hrádek“. Je zde jáma, i to smetí, jen kovový plot tu ještě není - snad jej tam městská správa brzy instaluje, aby nikdo nedošel k úrazu - času je dost. A zde cesta Karla Hynka končí. Místo jako stvořené k opětovnému přestupu na hrad Houska. Kde však cesta započala? To je už místo poněkud prozaické - někde mezi paneláky sídliště Libuš. Poznámka: V časopise ZAZ č. 3, roč. 1999, byl uveřejněn dopis Karla Hynka Máchy, popisující podivný zážitek. Byl z knihy : „Čas hradů v Čechách III.“ autorů M. Myslivečka, L. Koubové a F. Vrbenska (Horizont, Praha, 1996). Téměř ve stejnou dobu vyšel tento dopis i v Informačním zpravodaji FFC (klubovém časopise Fantasic
4
Fact Clubu : Hejl, P.: Houska: nová fakta a teorie z nich vycházející. IZ FFC č.5, 1999, s.14-22). Autor vyslovuje odvážnou hypotézu, vycházející z údajů z Magazínu záhad 2/98, kde M. Doležal a A. Česal zmiňují možnost, jak Keltové uloupili cosi z věštírny v Delfách a ukryli to na hradu Houska. Na tomto stroji času - zřejmě pocházejícího z Atlantidy - byla založena sláva Delf. Podle názoru autora se Mácha v podzemí dostal ke stroji času, ten nevědomky spustil a přenesl se do budoucnosti. Uvedený dopis v jinak seriózní faktografické knize působil velmi věrohodně. Po dotazech u autorů knihy „Čas hradů v Čechách III.“ na autentičnost otištěného dopisu, sdělila PhDr. L. Koubová, že v knize je pouze jediná mystifikace - tento dopis. Přenos v čase se tedy nekonal. Po přečtení této poznámky jsem hledal ještě podrobnější zdroj a našel jsem článek Aleše Česala:
„…V roce 1997 jsme v měsíčníku fantastická fakta uveřejnili spolu s Milanem Doležalem, tehdy novinářem Českolipského deníku, článek „Díra do pekel“, či přestup do jiné dimenze. Článek se zabýval tajemstvími hradu Houska u Mšena. Tehdy nás zajímalo podzemí, pověsti o tom, že hradní kaple stojí na průrvě vedoucí snad do samotného pekla, nacistická minulost hradu atd. Netušili jsme, že jsme stvořili legendu. Houska se odté doby dostala do hledáčku záhadologů, konají se tam pravidelná letní setkání s tajemnem a s populárními osobnostmi. Četní návštěvníci se tam setkali s tajemnými přízraky, psychotronikové zjišťovali podivné energie. Ale tenkrát jsme ještě netušili, že se hrad Houska stane součástí máchovského mýtu. Mácha samozřejmě Housku navštívil. Poprvé se tak stalo 2.srpna 1832 při první cestě na Bezděz. A Housku také namaloval. Jak jsem zmiňoval, po vyjití článku o Housce se v tajemstvích hradu začali šťourat další milovníci tajemství a záhad, kteří samozřejmě nemohli nechat bez povšimnutí Máchův zájem o Housku. Ještě lepší by bylo,kdyby se
4
Máchovi na Housce něco tajemného přihodilo. A skutečně se takovýto doklad podařilo objevit. Stal se jím Máchův dopis Eduardu Hindlovi, uveřejněný v publikaci „Čas hradů v Čechách“ rok před tím, než vyšel zmíněný článek. Skutečně zajímavé. Máchův dopis Eduardovi Hindlovi popisující vizi Prahy v roce 2006. navíc sen, který se básníkovi zdál na tajuplném místě na Hradě Houska. Šlo by o senzaci, kdyby celý dopis nebyl mystifikací. Autor se dovedně pokusil využít Máchův osobitý styl i reálie a vše zakomponoval do tajuplných hradních kulis. I když vím, kdo dopis napsal, nechám si tuto informaci pro sebe. Jde o dobře provedenou mystifikaci, u níž není důležité, zda se skutečně odehrála, ale že se odehrát mohla. A v každém případě jde o důkaz, že se Máchův mýtus neustále rozvíjí a košatí.“ Je tedy jasné, že pan kastelán v rozhovoru uvádí evidentní mystifikaci jako jeden z argumentů pro existenci časoprostorové brány. NADŠENCI – NEŘÍZENÉ STŘELY Je pravdou a jasně to vyplývá z uvedených citací, že kolem Housky se „motá“ obrovské množství záhadologů, mágů, novodobých achymistů, podivných lidí, ufologů a jiných, z pohledu normálního člověka
- „bláznů“.
Je velmi obtížné, rozlišit, kdo z nich je
skutečně vědec a odborník a kdo je jen snílek a fantasta, hledající senzaci za každou cenu. Že je Houska pro tento typ lidí lákavým terčem, dosvědčuje i tento inzerát: „Mohli bychom být spokojeni, že se právě v našem regionu vyskytla záhada, zaměstnávající badatele i laiky už několik let, přitahující pozornost široké veřejnosti. Obratný obchodník by uměl takové reklamy jistě využít, a také se tak mnohdy děje. Ovšem to není sféra činnosti badatele, kterému nejde o slávu ani mediální povyk, ale o fakta a pravdu. Hrad Houska je již několik let v centru pozornosti badatelů a hledačů záhad, a všech, které láká tajemno. Proč? Je to skutečně místo plné mysteriózních sil nebo jde o mediálně nafouknutou bublinu? Na to se budeme snažit nalézt odpověď. Malý sborníček prací, který vydal Klub psychotroniky a
4
UFO Česká Lípa, pochází z badatelské činnosti Klubu psychotroniky a UFO, a obsahuje různé statě a články z jeho internetových stránek a časopisu ZAZ, reagující na vývoj problému kolem tohoto hradu. Je na čtenářích, aby posoudili, kde je pravda. Klub psychotroniky a UFO Česká Lípa. O publikaci si můžete napsat na adresu KPUFO,Borská 19,Hotel Victoria, 320 22 Plzeň“
ZÁVĚR Po té době, kterou jsem strávil bádáním o Housce, vlastně nevím, jestli se můžu na stupni svých znalostí a zkušeností s tímhle tématem nějak dobře vypořádat. Rád bych věřil tomu, že záhadné věci se na Housce vážně dějí, ale spíš mám pocit, že bohužel ne. A že se kolem Housky motá spousta dobrodruhů a poblázněných hledačů tajemna, kteří si vždycky něco vycucají z prstu. Ale když beru Housku jako místo z nějaké science-fiction knížky, tak se musím přiznat, že jsem moc rád, že se o ní všechny tyhle nesmysly vyprávějí, protože mě to zkrátka baví. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úvod k příloze II. - PŘEHLED POVĚSTÍ O HRADU HOUSKA -K hradu Houska patří pověsti, které pocházejí z různých zdrojů a některé z nich jsou (převyprávěné) v příloze s ilustracemi. K nim přikládám i pár novodobých zážitků turistů a „hledačů tajemna“, které jsem našel na různých záhadologických fórech na internetu. - Pod hradní kaplí je zazděná průrva do pekla, místa se odjakživa lidé báli, a tak ji nechali zasypat, ukázalo se ale, že je bezedná, a tak ji museli nechat zazdít a přímo nad ní postavili hradní kapli
4
- Do otvoru jámy spustili houseckého vězně, kterému slíbili milost za to, že řekne, co viděl. Vězeň ale po chvíli začal křičet a prosit o pomoc. Vytáhli ho. Pověst má řadu variant konců - Tajemným otvorem se dá údajně sestoupit do světa nelidí. - Pod Houskou prý vedou podzemní chodby. Podle různých pověstí vedou - buď na nedaleký Bezděz, ale podle některých až do Tibetu. - Skutečná brána do pekla se podle některých nenachází pod hradní kaplí, ale několik kilometrů od hradu, na vrcholu nedalekého kopce, kde kdysi stával barokní kostelík - Tajemný průchod stráží mnich bez tváře, oděný do černého pláště. Potuluje se skalními chodbami i v okolí hradu a varuje pocestné. - Na Housce straší Oront, vůdce švédských vojáků z Třicetileté války. Je prý ve spolku s ďáblem, od kterého dostal černou slepici, která mu měla zaručit nesmrtelnost - Nedaleko hradu se nachází Ďáblův kámen. Kdysi tudy procházel čert a na zádech nesl lakomého sedláka. Ten byl ale tak těžký že ho usadil na kámen a sám se posadil vedle něj. V kameni po něm zůstala stopa kopyta a řetězu - V noci se na Housce ozývají děsivé hlasy, praskání, hlasité kroky i neidentifikovatelné zvuky, které přicházejí jakoby odnikud - V hradní studni, o které se také mluví jako o jednom z možných vchodů do pekla, sedí čert. Tomu nahrává i fakt, že na Housce byla vždycky nouze o vodu. - Na Vyhlídce prý bývalo dávné pohanské obřadní místo, na jaře se tam konával obřad „první brázdy“, který měl zajistit bohatou úrodu. Kameny, které se dodnes na místě dochovali, prý toto posvátné místo vytyčovaly. Skutečná jáma do pekel je prý právě poblíž tohoto místa. - Novodobou pověstí se mystifikační dopis K.H.Máchy příteli Eduardovi, vyprávějící o tom, co Mácha zažil během spánku na Housce – přestože je doloženo, že se jedná o
4
velmi zdařilou mystifikaci, housecký kastelán tento dopis cituje jako pravý - ve své brožuře „Kastelán o Housce“. - K pověstem patří i často zmiňovaný pobyt kněžny Ludmily na Housce a její pozorování draků.
Použitá literatura: Průvodce údolím kokořínským a mšenským Švýcarskem (Jos.B.Cinibulk, odborný učitel ve Mšeně, nákladem okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí, tiskem J,Jelena na Mělníce)
4
Toulavá kamera 13 (Iveta Toušlová, Marek Podhorský, Josef Maršál, 2011, vydalo: Freitag a Berndt, Praha) Kastelán o Housce (Miroslav Konopásek, 2008, Nakladatelství VEGA-L) Tajemná tvář – Záhady a tajemství v životě a díle Karla Hynka Máchy 1810-1836 (Aleš Česal, 2011, vydalo nakladatelství Levné knihy, a.s.) Máchův kraj Kokořínsko (Jiřina Doležalová, Karel Uzel, 2007,vydalo nakladatelství Regia v roce 2007) Pověsti z Kokořínska a Mšenska (jiří Zubík, Josef Houžva – vycházelo na pokračování jako příloha nějakých novin, bohužel se mi nepodařilo dohledat jakých a kdy, našel jsem v antikvariátu již hotový svazeček) Z bezdězských lesů (I a II) (Karel Sellner, 1995,vydáno nákladem vlastním, vyrobila tiskárna Čistá u Mladé Boleslavi, redaktor Jaroslav Diblík) 25 pověstí ze Mšenska a okolí (Miroslav S.Podolecký, 1683, z nikdy nevydané knihy, pouze strojopis, získaný přímo od autora) Internetové zdroje: http://www.ludmilka.estranky.cz/clanky/utajene-dejiny-tisice-let/legendy-prinaseji-informace.html http://www.tajemnamista.cz/magazin/51-hrad-houska-brana-do-pekla-nebonacisticka-svatyne http://www.mistapametinaroda.cz/?id=68 http://cody.eldar.cz/srazy/sfinga2005.htm http://cody.eldar.cz/clanky/index.htm http://www.lideazeme.cz/clanek/noc-na-hrade-houska http://www.novinky.cz/cestovani/300975-houska-hrad-kde-se-nachazi-prurva-dopekel.html
4
http://www.virtualtravel.cz/houska/hrad-houska/lovecky-sal.html http://katus06.blog.cz/1401/ukryva-podzemi-hradu-houska-vstup-do-pekla-druhacast
a ještě mnoho dalších, s více méně podobným obsahem
Filmy: dokument ČT - Třináctá komnata Svatopluka Karáska dokument ČT - Bohemia Incognita – Houska
4
PŘÍLOHA I.: Obrazová příloha k textu TAJEMSTVÍ HRADU HOUSKY
Hrad (zámek) Houska z pohledu přicházejícího návštěvníka (současná podoba)
4
Houska – historická podoba
4
5
5
Houska - staré vyobrazení
5
Vyobrazení Housky na malbě v Zelené komnatě
5
Housecký kastelán, pan Konipásek – na nádvoří, - v kapli
5
Interiér kaple
5
Sedilie - detail
5
Levoruká lučištnice (půlčlověk – půlzvíře) mířící šípem na člověka - kaple
Archanděl Michael (?) zabíjející draka -kaple
5
Lovecký salonek – detail skalní stěny, která je částí zdi
5
Zelená komnata – malby – lovecké výjevy
5
Zelená komnata – v rohu Houska (?) ve své historické podobě
Zelená komnata – Vítání průvodu kněžny Ludmily
6
Pohled z nádvoří Housky na jediný vstup do hradu, vstupy do obytných prostor (původní krakorce)
6
Svatopluk Karásek, bývalý kastelán Housky s Plastic Peoples, foto z doby, kdy na Housce pracoval
6
Z tohoto pohledu je patrné, že v okolí Housky jsou i dnes jen husté lesy
6
Z tohoto pohledu je dobře vidět, že je hrad postaven na skalním výběžku
Takhle vidí Housku návštěvník po vstupu za kovová vrata
6
Vstupenky
6
„Díra do pekla“
6
Barokní socha sv.Ludmily před Houskou
6
Plastika za vstupem ke vchodu do Housky
6
„Ďáblův kámen“
6
Výzdoba dveří u vstupu do Housky
7
Houska vchod
7
