poãátkûm ãeskokrumlovského hradu

PrÛzkumY památek II/1999

k

poãátkÛm ãeskokrumlovského hradu

(v˘sledky archeologického v˘zkumu v letech 1994 - 1995)

Michal Ernée, Karel Nováãek

Obr. 1: Český Krumlov - hrad, půdorys hradního areálu podle D. Menclové (1976/I, obr. 233). Vyznačeny jsou plochy prozkoumané archeologickým výzkumem v letech 1994 - 1995 (černě, jednotlivé sondy jsou číslovány), jednotlivé fáze výstavby hradu podle autorky (op. cit.) a jednotlivé části hradního areálu zmiňované v textu: 1 - Hrádek, 2 - Horní hrad, 3 - Máselnice, 4 - Buchalterie, 5 - eggenberská mincovna, 6 - barokní kočárovny, 7 - renesanční pivovar, 8 - solnice (kresba I. Mirkovičová a M. Ernée).

Vedle obecně hodnotících a informativních statí, které byly architektuře krumlovského hradu (obr. 1) doposud věnovány,1) se začínají v poslední době objevovat i studie svědčící o prohlubujícím se analytickém zájmu o neobyčejně komplikovaný vývoj této jedinečné památky.2) Spadá sem i provedení prvního archeologického výzkumu na hradě (1994 - 1995), který přinesl řadu podnětů k úvahám o počátcích hradní dispozice i o funkčním a komunikačním schématu hradu.3) Jeho počátky jsou spjaty s krumlovskou a posléze rožmberskou větví rodu Vítkovců, v jejímž držení zůstal až do roku 1601. Za první zmínku dokládající existenci hradu se všeobecně pokládá predikát „de Chrumbenowe“ u Vítka, svědka na listině vévody rakouského a štýrského a markraběte moravského Otakara, vydané dne 1. dubna 1253 v Praze.4) Nejednoznačně je přijímána starší zpráva z doby kolem ro-

ku 1240 5) o místě zvaném Krumbenowe v díle „Frauendienst“ štýrského šlechtice a minessängera Ulricha von Liechtenstein: pasus sice nedokládá přímo existenci sídla, jak upozornila D. Menclová, podle J. Muka a L. Lancingera je však „nepochybné, že se turnaj musel konat v blízkosti hradu“ a že se zmínka týká bezpečně Českého, nikoli Moravského Krumlova.6) Za zakladatele hradu se obvykle pokládá Vítek mladší z Krumlova,7) popřípadě jeho otec Záviš z Nechanic8) či dokonce děd Vítek starší.9) Dosavadní bádání se v zásadě shodlo na rekonstrukci základních vývojových etap hradu ve 13. až 1. polovině 14. století. Za nejstarší část areálu je obvykle pokládán tzv. Hrádek, ležící na nevelkém skalním výchozu nad Vltavou, v jihovýchodní části dnešního zámeckého areálu. Sestává z velkého válcovitého bergfritu o průměru 11,2 m, těsně obepjatého hradební zdí, a z paláce tvaru L. Hrádek byl po-

1) Sedláček 1884; Dvořák a kol. 1948; Menclová 1976/I, II; Poche a kol. 1977; Durdík 1995; Kuča 1996. 2) Cf. diskuse o opevnění západního předpolí hradu: Vlček - Zahradník 1996; Razím 1997 a jiní. 3) Výzkum na ploše 1. a 2. hradního nádvoří (obr. 1) byl realizován spoluprací Jihočeského muzea v Českých Budějovicích a OVM v Českém Krumlově. Dosud byla publikována úplná terénní dokumentace (Ernée - Militký 1997), studie věnovaná dokladům pravěkého osídlení ostrožny (Ernée - Militký 1996) a podrobný rozbor jedinečného nálezu metalurgického pracoviště (Ernée - Militký - Nováček 1996; Ernée - Militký - Nováček 1999; Ernée - Nováček 2000). 4) Např. Schmidt - Picha 1908, č. 3, 1; Minářová 1996, 17.

5) D. Menclová datuje zmínku přímo k roku 1240 (Menclová 1976/I, 177); podle J. Muka a L. Lancingera (1991, 1 - 2) by se zmínka o rytířském turnaji „v české zemi na Krumlově“, spadající do období vlády rakouského vévody Bedřicha II. Bojovného (1230 - 1246), „nejlépe hodila před rok 1240 nebo po roce 1242“. 6) Sedláček 1884, 21. 7) Např. Dvořák a kol. 1948, 12 - 13; Muk - Lancinger 1991, 201. 8) Sedláček 1884, 21; Záviš je doložen v letech 1216 - 1257: Kubíková 1988, 87. 9) Např. Poche a kol. 1977, 214; Vítek starší je doložen 1213 - 1236: Kubíková 1988, 87.

21

M. Ernée, K. Nováãek - k poãátkÛm ãeskokrumlovského hradu

Obr. 2: Český Krumlov - hrad, lomený portálek v prvním patře okrouhlého bergfritu Hrádku (není-li uvedeno jinak, je autorem všech následujících fotografií a kreseb M. Ernée).

kládán za intaktně dochované hradní jádro,10) jehož datování do 2. poloviny 13. století bylo dodatečně (a podle našeho názoru nepříliš odůvodněně) D. Menclovou podpořeno poukazem na tvar portálku (obr. 2) v prvním patře bergfritu.11) Tuto představu přejali takřka všichni další autoři.12) Horní hrad, ležící v západní části ostrožny (obr. 3), měl vzniknout později, ve druhé stavební etapě. Ta bývá nejčastěji spojována s osobou Petra I. z Rožmberka a kladena do 30. let 14. století: často je uváděn jako rok dokončení stavby rok 1331, popřípadě rok 1334, kdy je v pramenech poprvé zmíněna nedlouho předtím dokončená hradní kaple sv. Jiří.13) Podle názoru J. Muka a L. Lancingera14) mohl být stavitelem již otec Petra I. Jindřich I. z Rožmberka, „pokud snad horní hrad nebyl započat již dříve“. V této souvislosti zůstává ojedinělou hypotéza A. Sedláčka, přisuzující hradu již v době jeho vzniku v 1. polovině 13. století existenci obou jader: „hrad založen tak, že vedle předhradí dva hrady (horní hrad a Hrádek) obsahoval“.15) Budiž uvedeno již na tomto místě, že výsledky ar10) Uveden již u Dvořáka a kol. 1948, 13. 11) Menclová 1976/I, 178. 12) Muk 1974, 17; Poche a kol. 1977, 214; Durdík 1995, 74; Muk - Lancinger 1991, 201. 13) Např. Dvořák a kol. 1948, 22, obr. 16; Muk 1974, 18; Menclová 1976/I, 407 a další. 14) Muk - Lancinger 1991, 201.

22

cheologického výzkumu umožňují tuto představu částečně rehabilitovat. O propojení Hrádku s horním hradem (vzdálenost mezi nimi činí 80 m) nebylo dosavadnímu bádání známo téměř nic. Dvořák a kol.16) uvádějí, že „oba hrady byly navzájem spojeny dřevěným mostem, který vedl z brány nového hradu do zvláštní schodišťové věže, tvořící dnešní ‚máselnici‘; značný výškový rozdíl obou hradů znemožňoval totiž přímé spojení“. Z textu je možné usuzovat, že plocha mezi Hrádkem a „novým“ horním hradem měla být již před výstavbou horního hradu součástí „starého“ hradu (míněn zřejmě Hrádek, pozn. aut.). Podle mapky č. 8 v téže práci má však budova tzv. Máselnice pocházet až z období 2. pol. 14. - 15. století. Podle D. Menclové bylo východní hradní předpolí spojeno s hradem mostem. I ona se však domnívá, že budova „Máselnice“ je mladšího původu, nežli horní hrad z 1. poloviny 14. století.17) Také J. Muk uvádí, hovoří-li o horním hradu, že „na východní straně se vycházelo z brány vysoko položené na most, který směřoval do schodišťové věže, změněné později na tzv. máselnici“.18) V elaborátu stavebně historického průzkumu (dále SHP) J. Muk s L. Lancingerem tento názor modifikují, když píší, že „máselnice je půdorysně natolik mimo osu průjezdu, že se do ní mostem sotva mohlo procházet“, a že tedy „dřevěný most předcházel dnešní zděné rampě a ústil do neznámého předbraní v linii před tímto dalším příkopem“19) (je myšlen příkop mezi horním hradem a 2. nádvořím, pozn. aut.). Způsob komunikačního propojení mezi horním hradem a Hrádkem tedy zatím jednoznačně vyřešen nebyl. Jen stručně se zmíníme o mladších etapách stavebního vývoje hradu. Výraznější gotické přestavby byly nejspíše realizovány během druhé třetiny 15. století, za vlády Oldřicha II. z Rožmberka (1418 - 1451). Stavební práce jsou doloženy v areálu horního hradu.20) Uspokojivě však není dosud datována zástavba v prostoru dnešního 4. hradního nádvoří; někteří autoři kladou její počátky rovněž do doby Oldřicha II.21) O možných současných úpravách ploch dnešního 2. či 1. nádvoří nevíme z písemných pramenů zhola nic. Další fáze zvýšené stavební aktivity se předpokládá v době vlády Petra IV. (1493 - 1523). Výstavba, řízená mimo jiné architektem Oldřichem Pesnitzerem,22) se soustředila především na prostor 4. nádvoří, kde vznikl nový trojkřídlý palác. Na 1. nádvoří vyrostla tehdy budova „solnice“; někdy se s érou Petra IV. a O. Pesnitzera spojuje také vznik nového opevnění celého hradu.23) Renesanční a barokní přestavby, související především s osobami posledních Rožmberků či Jana Kristiána z Eggenberku, nejsou již předmětem této studie, přesto se k některým dílčím otázkám lze na základě výsledků archeologického výzkumu vyjádřit.

15) Sedláček 1884, 21. 16) Dvořák a kol. 1948, 22. 17) Menclová 1976/I, obr. 233; II, 261. 18) Muk 1974, 18. 19) Muk - Lancinger 1991, 197. 20) Např. Muk 1974, 19; Menclová 1976/II, 259 - 261; Durdík 1995, 74; Vlček - Zahradník 1996; Razím 1997; Kubíková 1997, 21. 21) Např. Muk 1974, 19; Razím 1997, 106; nechybí však domněnky o starším (Muk - Lancinger 1991, 198-199), popř. mladším (Durdík 1995, 74) původu. 22) Kubíková 1996, 8; Menclová 1976/II, 485 - 487. 23) Dvořák a kol. 1948, 74.


která neobsahovala žádné archeologické nálezy. Na ní ležela vrstva hnědočerné hlíny s příměsí písku a drobných kamenů 15023. Obsahovala keramiku pravěkého stáří, náležející přelomu starší a střední doby bronzové, respektive konci starší doby železné. Následující souvrství (15022, 15021, 15020, 15019, 15025, 15028, 15030, 15029, 15026, 15018, 15007B, 15007A, 15007) tvořily vrstvy, lišící se výrazně barvou i složením, sbíhající šikmo ze svahu směrem k jihu v úhlu cca 36° k vodorovné rovině (horizont X; obr. 5 - 7). Poslední vrstvou souvrství (15007) byla plocha zarovnána. Většina vrstev horizontu x obsahovala Obr. 3: Český Krumlov - hrad, pohled z vrcholu věže Hrádku na horní hrad a plochu 2. nádvoří. Uprostřed dokeramické zlomky, které datujele střecha eggenberské mincovny, vpravo severní křídlo Buchalterie a jižní průčelí Máselnice. me obecně do 2. poloviny 13. století. Následující vrstvy se již ukládaly na vzniklé rovné ploNálezová situace na 2. nádvofií še - z nich nejstarší vrstvu 15005 vyčleňujeme jako horizont Sondy 13, 14, 15 a 18 ležely v jihozápadní části nádvoří A. Na jejím povrchu byly zjištěny konstrukce 15009, 15010, podél severní obvodové zdi mincovny (obr. 1). Povrch skal15011 a 15014 - pozůstatky výrobních zařízení (horizont B). natého podloží byl dokumentován v sondě 13 (cca 503,80 Do horizontu C řadíme vrstvy 15005A a 15005B, vyplňujím n. m.), v severní části sondy 15 (504,00 m n. m. u bodu cí již zaniklé výrobní objekty. Následuje horizont D, tvoře77; obr. 4: A) a v severní části sondy 18 (503,80 m n.m. u boný planýrkovou vrstvou 15004. Na základě nálezů keradu 68; obr. 4: B). Přibližně v liniích řezů 62 - 63 (sonda 15) mických zlomků datujeme horizonty A - D na sklonek 13. a 72 - 68 (sonda 18) byl zjištěn zlom, kde relativně rovný vrnebo na počátek 14. století. Toto datování podporuje i náchol skalního bradla přechází v prudký svah, sbíhající k jilez feniku bavorského vévody Ludvíka II. (1253 - 1292) ve hu do údolí Vltavy. Za příklad stratigrafických poměrů v tévrstvě 15005A.24) Posledním dochovaným horizontem středověkého původu (horizont E) je zeď 18030 (16030, 19030; to části nádvoří dobře poslouží situace v sondě 15 (řez 61 až 77; obr. 5 - 6). Na povrch skalnatého podloží nasedala 24) Blíže Ernée - Militký - Nováček 1999, pozn. 2. vrstva hnědé, písčité hlíny s četnými malými kameny 15031,

Obr. 4: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, půdorysy sond 14, 15 (A) a 18 (B).

23


Obr. 5: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, sonda 15, řez 61 - 77.

obr. 4: B). Její základ běžel rovnoběžně se severní zdí mincovny a byl zachycen v délce 10 m v sondách 18, 16 a 19. Zeď byla postavena z lomových kamenů spojovaných maltou. Její severní líc byl přímý, jižní členěný několika ústupky a náznakem příčné zdi u řezu 73 - 96. U řezu 74 - 75 byl odkryt východní líc otvoru, probíhajícího celou sílou zdiva. Zeď nebyla založena na podloží, ale na vrstvách horizontu X. Archeologickým materiálem není doba jejího vzniku přímo datována, její základový vkop však porušuje vrstvu 18020 (horizont D). Dobu výstavby klademe tedy nejdříve do průběhu 1. poloviny 14. století. Vzhledem ke způsobu jejího založení do nestabilních vrstev navážek nelze zeď považovat za základ náročnější konstrukce. Jiné intaktně dochované stratigrafické jednotky pozdně středověkého původu nebyly v dotčených sondách identifikovány. Výše ležící vrstvy jsou vesměs novověkého až recentního stáří. Sondy 4, 6 a 7 byly situovány v jihovýchodní části nádvoří (obr. 1). Ve všech bylo dosaženo rostlého skalního podloží, jehož povrch byl místy uměle upraven (v sondách 4 a 6 byl téměř do roviny odsekaný povrch podloží zjištěn ve výškách 502,90 - 503,25 m n. m.), místy dochován v původní podobě (v sondě 7 vystupoval neodtesaný vrchol skalního bradla až do úrovně současného povrchu nádvoří ve výšce 503,70 m n. m.). V sondách 6 a 7 byly odkryty stavební konstrukce, zděné vesměs z lomových kamenů spojovaných maltou - kanál A a zdi B, C, D a E (obr. 8). Kanál A byl zachycen v délce 10,8 m. Jeho dno, vyložené velkými plochými kameny, leželo na severním konci ve výšce 502,7 m n. m. a mělo spád 5,6 cm/m směrem k jihu, k Hrádku. Stěny kanálu, silné cca 20 cm, byly uvnitř pečlivě lícovány. Výška ode dna kanálu po dochované koruny zdiva jeho stěn činila až 90 cm, světlá šířka byla 60 - 70 cm (obr. 9). Při jihovýchodním okraji zkoumané plochy byl kanál přehrazen cihlovou zazdívkou. Jeho dále pokračující, již nezasypanou část překrývaly velké ploché kameny. Pokračování se záhy větvilo do dvou ramen: zatímco severní bylo po několika metrech ukončeno závalem, rameno jižní pokračovalo směrem k Hrádku a jeho konec nebyl zjištěn. Na severním konci se kanál prudce lomil k východu a končil lícem u zdi B. Konstrukce kanálu byla provázána se zbytky zdi B, které místy téměř splývaly s vrchem skalního bradla. Zeď B sbíhala ze svahu směrem od západu k východu v celkové délce téměř 6 m. Její odkrytý pozůstatek měl přibližně tvar písmene I. Západní patka, ze které vybíhala konstrukce kanálu, měla rozměry 1 × 2,25 m, patka východní pak 1,7 × 2,45 m. Dřík mezi patkami byl dlouhý 2,55 a ši-

24

roký 1 m. Odkryt byl pouze severní a východní líc zdi; na jižní straně, působící dojmem substrukce, nebyl líc zachycen. Na východním líci zdi se dochovaly zbytky omítky. Maximální dochovaná výška zdi činila u jejího severovýchodního nároží 1,6 - 1,7 m. Východní patka zdi B přecházela ve své jihovýchodní části plynule v zeď C, vybudovanou na strmém svahu, sbíhajícím pod východní křídlo Buchalterie. Obě zdi byly provázány a tvořily jeden celek. Zatímco východní líc zdi nad svahem byl dochován do výšky nejméně 1 m, splývaly na západní straně zbytky jejích základů s povrchem skalního bradla. Dochovaná síla zdi se pohybovala mezi 0,9 - 1,3 m. V jižní části sondy byl východní líc zdi porušen novověkým kanálem. Ve vzdálenosti 2,05 m od severního líce zdi B, rovnoběžně s ní, byla v profilu sondy dokumentována část jižního líce zdi E a její východní nároží, ležící v prodloužení osy tvořené východním lícem zdí B a C. Maximální zjištěná délka zdi E činila 1,5 m, dochovaná výška u východního nároží téměř 1,8 m. Zdi B a E spojovala zeď D ve tvaru širokého písmene U, přizděná na obou koncích na spáru k východním lícům zdí B a E. Zeď D byla rovněž založena na strmém svahu sbíhajícím k východu. V místě koruny byla silná 0,6 m (východní část) - 0,8 m (jižní část) a byla značně porušena výkopy pro recentní inženýrské sítě. Její vnitřní líc byl svislý, vnější spadal po svahu dolů mírně šikmo v úhlu cca 9° ke svislici a ve výši zjištěné koruny předstupoval 90 cm před východní líce zdí B a C. Základové spáry nebylo na vnější straně zdi dosaženo, na vnitřní straně činila maximální dochovaná výška zdiva od základové spáry po zjištěnou korunu 1,6 m. Zhruba uprostřed zdi, v úrovni základové spáry, byl vyzděn pravoúhlý obdélný otvor vysoký 0,4 a široký 0,25 m - vyústění kanálku, probíhajícího s největší pravděpodobností napříč zdí. Archeologické nálezy středověkého stáří pocházejí z výplně kanálu A (obr. 9) a z prostoru šachty mezi zdmi B, D a E (obr. 10 - 11). Nejspodnější vrstva ve výplni kanálu (6009c, 11009c, 7012b, 12012) měla náplavový charakter a obsahovala větší množství zlomků keramiky 15. století a železné předměty. V šachtě nasedaly přímo na skálu vrstvy 9012 a 9013. Také z nich pochází keramika a železné předměty stejného stáří. Zbývající prostor šachty byl z větší části vyplněn vrstvou sypké suti (stavební destrukce), obsahující kromě jiných nálezů také salcburský dvoufenik Arnošta Bavorského z roku 1552.25) Jeden keramický zlomek vrcholně středověkého stáří (13. století) byl obsažen pří25)Blíže Militký 1997.


mo v pojivu zdi B. Sondy č. 3 a 3R. Přiléhaly k jižní obvodové zdi budovy Buchalterie. Neporušené archeologické situace vrcholně středověkého a časně novověkého stáří zůstaly dochovány pouze v jihovýchodní části sondy. Pod tvrdě ušlapanými povrchovými vrstvami (3001-3006) byla odkryta místy až 1 m mocná sypká vrstva lomového kamene, cihel a maltoviny (3007). Ještě níže byla dokumentována řada různě mocných vrstev (3008, 3011, 3013-3019), sbíhajících vesměs prudce k severovýchodu, pod východní nároží Buchalterie. Geologického podloží sice nebylo v sondě dosaženo, sklon vrstev však jasně dokládá původně dosti členitou konfiguraci terénu v těchto místech. Při severozápadním rohu byla sonda rozšířena. V hloubce kolem 0,5 m od současného povrchu se objevila sypká vrstva s kameny a maltovinou, podobná vrstvě 3007. Interpretujeme ji jako zásyp planýrku, ke které bylo využito stavební destrukce. Vzhledem k charakteru a mocnosti vrstvy bylo její ruční odebírání z bezpečnostních důvodů zastaveno a situace tu byla dále sledována při strojním hloubení šachty. Do hloubky cca 5 m od stávajícího povrchu (kolem 498,5 m.n.m.) nebylo dosaženo geologického podloží. Stratigrafie byla tvořena z větší části vrstvou raně novověké suti, místy promíšenou výrazně zahliněnými písky.


Diskuse k situacím odkrytým na 2. nádvoří Pravěké fázi osídlení krumlovské hradní ostrožny byla věnována detailní pozornost na jiném místě.26) Zjištěné situace novověké spíše doplňují znalosti získané studiem jiných druhů pramenů nebo obohacují naše představy o hmotné kultuře obyvatel zámku a jejich analýza není předmětem tohoto sdělení. Nejstarším reliktem středověkých terénních úprav je více než 4 m mocné souvrství šikmo 26) Ernée - Militký 1996.

Obr. 7: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, situace na řezu 61 - 77 (sonda 15) ve vztahu k řezu budovou eggenberské mincovny (podle plánu A. E. Martinelliho z r. 1729; SOA Č. Krumlov, Vs ČK zn. I 7 B beta 11).

25


Obr. 9: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, sonda 7, řez 46 - 48 výplní kanálu A.

Obr. 8: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, půdorysy sond 4, 6 a 7, relikty kanálu A a zdí B, C, D a E.

ukládaných navážek v jihozápadní části nádvoří (horizont X), datované do průběhu 2. poloviny 13. století (obr. 7). Souvrství je nepřímým, ale jednoznačným dokladem existence hradby v místech severní obvodové zdi eggenberské mincovny.27) Volná plocha o rozměrech zhruba 50 × 25 m (asi 0,125 ha) mezi hradební zdí a vrcholem skalního bradla byla navážkami zarovnána a uzpůsobena k zástavbě. Po nějaké, patrně krátké době, kdy došlo k akumulaci 27) Stavba budovy mincovny, zahájená stavitelem Jakubem de Maggi roku 1684, se protáhla až do konce 90. let. Dobová dokumentace hovoří o tom, že severní zeď stavby „měla vzniknout využitím staré hradební zdi při obvodu nádvoří“ (Muk -Lancinger 1990a, 2). Autoři SHP (op. cit.) dále interpretují nedatovaný soupis prací, pocházející zřejmě z počátku výstavby („protože odborník tuto zeď uznal za velmi špatnou, měl k ní na vnější straně ze základu přizdít a zavázat zesilující přizdívku do výše její stávající koruny“).

26

vrstev horizontu A (např. 15005), vzniklo v jižní polovině nádvoří poměrně nedlouho fungující metalurgické pracoviště (viz níže). Relikty zaniklé huti byly překryty vrstvami horizontů C a D (např. 15005A, 15005B, 15004). Poslední přímo doloženou etapu využívání této části plochy 2. nádvoří (etapa E) představují zbytky zdi 18030 (16030, 19030), porušující situace předchozích horizontů. Vrstvy pozdně středověkého a mladšího původu byly později z velké části odstraněny. Také zkoumaná plocha sond 4, 6 a 7 byla někdy nejdříve v pozdním 15., spíše však v průběhu 16. století zplanýrována a snesena až na úroveň povrchu podloží. Došlo k odstranění všech starších kulturních vrstev a zachovány zůstaly pouze základy architektury, případně vrstvy vyplňující její dutiny a přirozené deprese. Na ploše byly zachyceny pozůstatky tří staveb středověkého stáří. Zbytky základů konstrukcí A, B a C byly přitom provázány bez jakýchkoli náznaků spár. Stavbu 1 (zeď C), ležící na hraně skalního výchozu, interpretujeme jako torzo hradební zdi nad předpokládaným příkopem. Vnitřní líc hradby se nedochoval; tloušťka zdi - s ohledem na její štítové umístění - však asi přesahovala maximální zjištěný rozměr torza 1,3 m. Konstrukce B a E tvořily stavbu 2, komunikačně prostupný objekt, umístěný přibližně v hlavní komunikační ose zámku a orientovaný průjezdem ve směru východ - západ (obr. 12). Objekt na snad čtvercovém půdorysu měl vnější rozměry cca 5,3 × 5,15 m, vnitřní 2,5 × 2,8 m. Vnitřní šířka průjezdu činila 2,05 m. Zatímco čelní, východní zeď byla silná 1,7 m, jižní a západní pouze 1 m. Stavba nepochybně fungovala jako brána do prostoru dnešního druhého nádvoří směrem od východu. Kanál A (stavba 3) byl vyspádován směrem k Hrádku a sloužil patrně k odvodu dešťové vody



z cesty, vstupující do průjezdu brány, případně ze stavby samotné. Zeď D, předsunutá o celou tloušťku před vnější, východní líc brány, prostorově i funkčně souvisela s šachtou, vylámanou do skály v celé šířce průjezdu. Ploché dno šachty bylo oproti (velmi poškozené) koruně zdi D zahloubeno cca 1,65 m. Situace je výmluvným pozůstatkem konstrukce padacího mostu tzv. kolébkového typu.28) Zajímavým detailem je průduch se šikmou špaletou ve spodní části zdi, určený k případnému odvodnění šachty. Připojení zdi D k tělesu brány na spáru podle všeho není dokladem mladší, samostatné stavební fáze, neboť oba objekty tvořily logicky skloubený funkční celek, charakter obou zdiv je shodný a průjezdní zeď respektuje existenci mostní šachty (obr. 11). Zeď D můžeme tedy pokládat za integrální součást brány - stavby 2. Předpokládáme, že všechny zděné konstrukce, jejichž pozůstatky byly v sondách 4, 6 a 7 odkryty, vznikly během jedné stavební etapy. Její datování není bez problémů. Zatímco nález keramického zlomku 13. století v pojivu zdi B je pouhou indicií, větší význam mají nálezové soubory ze sedimentárních výplní kanálu a mostní šachty, poskytující orientační termín ad quem pro postupné zanášení a zánik obou objektů, což je průběh 15. století; pro definitivní zánik šachty je však rozhodující až jednorázová zavážka s raně novověkým materiálem a mincí z roku 1552 (vrstva 9015; obr. 10). Vznik staveb tedy předcházel 15. století, přičemž neumíme odhadnout, jak dlouho mohly být dešťovod a šachta udržovány v provozu a čištěny. Z širších topografických souvislostí a z toho, co bylo řečeno o počátcích dnešního 2. nádvoří, však vyplývá, že vznik nalezeného východního úseku opevnění prostoru mezi Hrádkem a horním hradem lze nejpravděpodobněji položit do 2. poloviny 13. století. Existence jižní hradební zdi, doložená nepřímo šikmo ukládanými vyrovnávkami v sondách 14, 15 a 18 (horizont X), totiž předpokládá souvislé opevnění celé plochy, a tedy existenci hradeb přinejmenším také na severní a východní straně. Oba úseky hradební zdi - jižní, totožný se severní zdí mincovny a východní, odkrytý v sondě 7 - směřují v úhlu cca 65° k severozápadnímu nároží paláce Hrádku, se kterým mohly tvořit jediný fortifikační celek. Renesanční budova Buchalterie byla podle Březanovy zmínky postavena „nad branou Dolejšího placu“,29) v souladu 28) Durdík 1995, 138, s doklady tohoto typu mostu na hradech doby Václava IV. Kolébkového padacího mostu však bylo užito prokazatelně dříve (Horažďovice, Pražská brána: Nováček 1996). 29) Pánek ed. 1985, 291.

Obr. 11: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, sonda 7, pohled do interiéru brány (stavba 2) od severu.

Obr. 12: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, sonda 7, kresebná rekonstrukce základů brány (stavba 2).

s našimi zjištěními zřejmě do příkopu mezi dnešním 1. a 2. hradním nádvořím, mezi dva pásy gotického opevnění.30) V elaborátu SHP budovy není ani zmínky o výskytu pozůstatků staršího zdiva v jejích interiérech,31) existence nějaké starší fortifikované stavby v prostoru příkopu je nicméně - s ohledem na nálezy reliktu padacího mostu - takřka mimo pochybnost. Určitou stopou by mohlo být prameny neověřené tvrzení schwarzenberského archiváře Th. Wagnera a stavebního ředitele E. von Hartenthala z let 1912 - 14 o demolici věže nad vstupní branou roku 1589, tedy až 11 30) K problematice vnějšího opevnění hradu viz níže. 31) Muk - Lancinger 1990.

27


Obr. 13: Český Krumlov - hrad. Takto si představoval podobu nejstarší fáze krumlovského hradu Emil von Harthental ve své práci Kurze Baugeschichte des Schlosses Krumau (SOA Č. Krumlov, sbírka rukopisů č. 187). Zde reprodukovanou kopii originální kresby vytvořil v roce 1881 J. Štěrbik. Za pozornost stojí zejména stavba na místě horního hradu a brána ve východní části 2. nádvoří (Garde-Platz).

let po pravděpodobném dostavění Buchalterie (obr. 13).32) J. Muk s L. Lancingerem jsou toho mínění, že „pokud byla ‚puchalterie‘ v traktu nad vjezdem vskutku dokončena roku 1578, muselo být se vstupní branou nějak naloženo již před tím“.33) Věž ovšem byla jediným komunikačním článkem mezi hradem a jeho východním předpolím, a byla by tudíž logicky stržena až v závěrečné fázi stavby nového objektu. V průběhu výstavby Buchalterie či po jejím dokončení roku 1578 byly odstraněny a zasypány sutí i tehdy již nefunkční části fortifikace - tj. východní úsek opevnění 2. nádvoří s bránou a vnitřní eskarpou příkopu. Tím se plocha nádvoří výrazně zvětšila a získala přibližně dnešní podobu. Interpretace situací v sondách 3 a 3R není jednoznačná. Ani v jedné ze sond nebyly zjištěny zděné konstrukce středověkého původu. Také nález malého množství keramických zlomků vrcholně středověkého stáří ve vrstvě 3016 není zcela průkazným datovacím vodítkem (z vrstvy 3015, ležící bezprostředně nad ní, pochází keramika datovaná až do 18. - 19. století). Není sice zcela vyloučeno, že vrstvy 3019 - 3016 jsou skutečně pozůstatkem vrcholně středověkých terénů z doby před výstavbou budovy Buchalterie, výskyt bělniny již ve vrstvě 3015 však naznačuje výrazné narušení situací v místě sondy v době relativně nedávné, možná v souvislosti s budováním mohutného zděného kanálu 3021. Nelze tedy zcela pominout ani možnost, že vrcholně středověká keramika ve vrstvě 3016 je pouze příměsí v horizontu podstatně mladším. Jednodušší stratigrafická situace v sondě 3R pak jasně dokládá existenci k severu sbíhajícího svahu v těchto místech v době předcházející vý32) SOA Č. Krumlov, sbírka rukopisů č. 187, 188. 33) Muk - Lancinger 1990, 2.

28

stavbě Buchalterie. Severní linie fortifikace nádvoří se tedy jistě nacházela jižně od zkoumané plochy, přestože provedené geofyzikální měření zatím nepřineslo jednoznačné výsledky.34) Opevnění v této části zaniklo nepochybně také během výstavby Buchalterie.

Nálezová situace na 1. nádvofií Sonda 1. Byly dokumentovány dva jasně odlišitelné stratigrafické horizonty (obr. 14). Svrchní souvrství (do hloubky až 70 cm od současného povrchu35) tvořily jen několik cm silné, tvrdě ušlapané (uježděné) a barvou se výrazně lišící vrstvičky. Spodní souvrství (v hloubce cca 70 - 300 cm od současného povrchu) sestávalo z hlinitopísčitých vrstev o síle až několika decimetrů. I přes značnou hloubku sondy nebylo dosaženo geologického podloží.36) Mohutné navážky spodního souvrství dokládají relativně jednorázové vyrovnání terénu, ukládání vrstev horního souvrství souvisí s dlouhodobějším komunikačním provozem. Ze sondy 1 nepocházejí žádné archeologické nálezy. Velmi podobná stratigrafická situace byla zjištěna i v sondách 2 a 21. 34) Geofyzikální měření provedl na ploše 2. nádvoří počátkem r. 1996 A. Majer z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech v Praze (zpráva čj. 289/96). Měření svislého gradientu totálního vektoru magnetického pole Země bylo provedeno protonovými magnetometry PM2 při výšce čidel 0,3 + 1,3 a 1,3 + 2,3 m nad zemí. Vzhledem k rušivému charakteru prostředí a způsobu úpravy povrchu nádvoří bude však nutno ne zcela průkazné výsledky ověřit jinými geofyzikálními metodami. 35) Niveleta povrchu terénu v místě sondy 1 se v době výzkumu pohybovala v intervalu 493,97 - 494,02 m n. m. 36) Geologický posudek zpracoval RNDr. Václav Novák z Jihočeského muzea v Č. Budějovicích.




Sonda 5. Byla umístěna v ose průjezdu mezi stavbami tzv. kočároven (obr. 15).37) Komunikace míří skrze hradební zeď, dochovanou jinak po obou stranách průjezdu, k vjezdu do velké klenuté prostory bývalých koníren v suterénu severního křídla budovy Buchalterie. V sondě byla vypreparována část spodní partie hradební zdi stavěné z hrubě opracovaných lomových kamenů spojovaných maltou. Koruna zdi byla zjištěna ve výšce 494,20 m n. m. Minimální zjištěná síla zdi činila 220 cm, maximální zjištěná výška na vnější (severní) straně byla 162 cm. Základové spáry nebylo dosaženo. Severní stěna zdi byla pečlivě lícována a sbí37) Budovy tzv. kočároven byly přistavěny k vnějšímu líci hradby nejspíše na počátku 18. století.

hala šikmo dolů v úhlu cca 13° ke svislici. Na vnitřní (jižní) straně nebyl líc zjištěn; odkrytá část hradby se tu opírala o vrstvy písčitých jílů 5008a a 5008b. Vrstvy 5011, 5014 - 5016, prozkoumané před vnějším lícem zdi, obsahovaly soubor nálezů ze 16. a 17. století (keramika, kamenina, sklo). V úrovni vrstvy 5016 byly zjištěny zbytky zetlelých dřevěných kůlů, z nichž dva se podařilo vypreparovat v původní pozici. Jejich funkce (konstrukční, fortifikační ?) není jasná. Byly však umístěny v jamkách, záměrně zahloubených z povrchu vrstvy 5016 (492,62 m n. m.), který byl tedy snad po nějakou dobu provozně využíván. Geologické podloží nebylo v sondě dosaženo.

29


Obr. 16: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, sonda 15, objekt 1, pozůstatky úpravnického zařízení k pražení rudy nebo kamínku.

Obr. 17: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, sondy 14/15, objekt 2, předpecní jáma nedochovaného hutnického zařízení - patrně šachtové pece.

Diskuse k situacím zjištěným na 1. nádvoří Datem ante quem pro dosažení zhruba současné úrovně nivelety povrchu terénu ve zkoumané části nádvoří (sondy 1, 2, 21) je doba výstavby budov při severní hradební zdi nádvoří. To se týká stavby pivovaru, postaveného koncem 50. let 16. století. Již od roku 1560 sem vedl vodovod zbudovaný Jakubem Krčínem.38) Nárůst terénu minimálně do úrovně rozhraní obou souvrství v sondě 1 (cca 493,30 m n. m.) byl tedy ukončen nejpozději v průběhu 16. století. V prozkoumaných sondách nebyly odkryty intaktně dochované situace středověkého původu. Větší prostor k diskusi nabízí odkrytá spodní partie zaniklého úseku hradební zdi mezi barokními kočárovnami. Hradba byla doposud považována za renesanční či raně barokní,39) byť někteří autoři připouštějí, že alespoň její část mohla vzniknout „na místě staršího předsunutého opevnění gotického“.40) Pozdní datování vzniku hradby je však v rozporu s nálezovou situací i s celkovou topografií opevnění hradu. Prolomení zdi je druhotné a souvisí zřejmě se zřízením přístupu do koníren v suterénu Buchalterie, dokončené roku 1578. Ze soudobého popisu Václava Březana víme, že konírny jsou původní součástí objektu.41) Úzká časová návaznost průlomu do již nefunkčního opevnění na vznik koníren je dosti pravděpodobná. Z profilu hradby je zřejmé, že byla odkryta její spodní, rozšiřující se, jednostranně lícovaná partie - jasně v úrovni eskarpy příkopu, který byl, podle nálezů z výplně, zasypán rovněž v intervalu 16. - 17. století. Hradba, která je s výjimkou zkoumaného prostoru nadzemně dochována v celé původní délce souběžně se severním průčelím Buchalterie, je tedy pozůstatkem starší fortifikace, která již v raném novověku ztrácela funkci. Na tomto konstatování nemůže mnoho změnit ani fakt, že hradba patrně byla r. 1618 modernizována přístavbou několika bastionů hejtmanem císařských vojsk Fernandem Carattim z Carary.42) Morfologii terénu a funkci cca 35 m širokého prostoru mezi touto vnější hradbou a předpokláda-

nou severní zdí 2. nádvoří nelze po rozsáhlých terénních změnách způsobených vznikem Buchalterie identifikovat: mohl se zde nacházet příkop, parkán, ale také přirozený svah bez výraznějších úprav. Ten zaznamenáváme na protilehlé, jižní straně ostrožny. U reliktu zdi, která probíhá po úpatí svahu kopírujíc břeh Vltavy (obr. 20: 8), se zachytila smetištní vrstva, z níž byl získán výrazný soubor keramických zlomků z 2. poloviny 13. až počátku 14. století (obr. 20: D).43) Hradba tak nejenže s velkou pravděpodobností pochází z počáteční etapy výstavby hradu, ale představuje také relikt dosud neidentifikovaného středověkého vnějšího prstence opevnění hradu. Jeho součástí mohla být i popisovaná hradba na severním svahu ostrohu, tvořící dnes jižní průčelí tzv. kočároven (obr. 20: 9).44)

38) Kubíková 1995. 39) Např.: „z roku 1620 pochází příkop a opevnění před novým purkrabstvím“ (Kuča 1996, 569). 40) Muk - Lancinger 1990, 28. 41) „V dolejším place naskrze zgruntu krásné stavení a pořádně dvoje klenutí, jedno na druhém, kdež zespod marštele a z druhé strany světnice, kuchyně a špižírna jest, a nahoře k úřadům hradským příhodní pokojové vyzdviženi“ (Pánek ed. 1985, 371). 42) Dvořák a kol. 1948, 132.

30

Metalurgické pracovi‰tû z pfielomu 13. a 14. století Objev pozůstatků metalurgického pracoviště na 2. nádvoří má značný význam pro pochopení významu a funkce krumlovského hradu na přelomu 13. a 14. století. Vzhledem k již publikované detailní analýze se zde omezíme na základní údaje. V sondách č. 14, 15 a 18 byly odkryty relikty šesti metalurgických zařízení a souvisejících objektů (obr. 4), které reprezentují všechny základní kroky technologického postupu hutnění mědi (od počáteční fáze pražení rudy, přes drcení a pražení tzv. „kamínku“, jeho redukci na měď, až po rafinaci černé mědi). Objekt 1 (obr. 16) považujeme za úpravnické zařízení k pražení rudy nebo kamínku. Sousední zahloubený objekt 2 (obr. 17) souvisel patrně s nedochovaným hutnickým zařízením - šachtovou pecí a zřejmě plnil funkci předpecní jámy. Objekty 3 a 4 interpretujeme jako tavicí zařízení, tvarové a konstrukční odlišnosti i nálezy rozdílných metalurgických odpadů však indikují jejich příslušnost k různým fázím technologického procesu. Objekt 3 (obr. 18) klasifikujeme s jistými výhradami jako pozůstatek tyglíkové pece, obecně určené k jemnému 43) Ernée - Militký 1997, obr. 19 - 21. 44) Za současného stavu poznání hradního celku nelze verifikovat domněnku některých autorů o vzniku obvodové zdi kolem 1. nádvoří dnešního vnějšího opevnění zámku - již v 1. polovině 14. století (např. Dvořák a kol. 1948, obr. 8). V souvislosti s výše diskutovanými indiciemi středověké hradební linie s příkopem v místě kočároven nabývá otázka přesnějšího datování vnějšího opevnění zvláštního významu, mimo jiné i vzhledem k úzkému vztahu mezi průběhem tohoto opev-


Obr. 18: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, sonda 18, objekt 3, pozůstatek tyglíkové pece s tyglíkem dochovaným in situ v ústí topného kanálku.

Obr. 19: Český Krumlov - hrad, 2. nádvoří, sonda 18, objekt 4, pozůstatek zařízení sloužícího patrně k oxidačně - redukčnímu tavení bohatého kamínku a k finální výrobě černé mědi.

tavení a rafinaci barevných kovů a stříbra, k prubířským účelům a k výrobě slitin. Konstrukčně jednodušší objekt 4 (obr. 19) sloužil patrně k oxidačně - redukčnímu tavení bohatého kamínku a k finální výrobě černé mědi. Všechny metalurgické objekty přináleží jednomu stratigrafickému horizontu přelomu 13. a 14. století, a souvisejí spolu nejen časově, ale i prostorově a funkčně. Maximální vzdálenost mezi nimi činí 15 m, což je odpovídající rozměr pro výrobní jednotku, zařízení byla zřejmě uspořádána do řady od západu k východu v souladu s technologickým postupem: od zařízení k úpravě a surovému tavení rudy v sondách 14 a 15 k dokončovacím tavicím objektům v sondě 18. Prostorově-funkční vazby a popsaná typová rozmanitost objektů činí z krumlovského pracoviště nejúplněji prozkoumanou středověkou neželeznou huť v Čechách a jeden z nejlépe dokumentovaných soudobých příkladů v Evropě. Výsledným kovem prvořadého zájmu však s největší pravděpodobností nebyla měď, ale drahé kovy (stříbro, event. i zlato). Barevná metalurgie je ve vnitřních areálech opevněných sídel dokumentována jen výjimečně a obvykle měla výrazně strategický charakter.45) Z hradního prostředí nám není znám žádný srovnatelný případ úplného metalurgického procesu (tj. včetně transportu a zpracování rudy). Na krumlovském hradě tedy zachycujeme mimořádný stupeň koncentrace výroby. Poloha poměrně rozlehlého pracoviště ve vnitřní, dobře opevněné a komunikačně exponované zóně mezi oběma hradními jádry zjevně vycházela vstříc potřebě zvýšené ochrany a kontroly hutnického provozu. Tak výrazné topografické atributy dávají podle našeho názoru oprávnění k hypotéze o zaměření hutnické dílny na výrobu drahého kovu. Tento závěr je možno do jisté míry podpořit i technologickou indicií. Zatímco analyzovaný vzorek malachitické rudy, nalezený ve vrstvách souvisejících s hutí, byl velmi bohatý stříbrem, vyprodukovaná černá měď vykazuje jen hodnoty řádově odpovídající zbytkovým hodnotám drahého kovu. Tento rozdíl mohl velmi pravděpodobně vzniknout odstříbřením měděného meziproduktu. Počátky těžební aktivity v českokrumlovském revíru se dosud kladly do těsně pohusitského období.46) Za první jednoznačný doklad dolování se považuje až horní privilegium

z roku 1475,47) v němž Rožmberkové suverénně disponují horním regálem. Nález vítkovské huti v prostoru dnešního druhého hradního nádvoří, zpracovávající jednoznačně rudu místní provenience, posouvá datování krumlovské těžby o jedno a půl století níže. Kromě tohoto důkazu existuje ještě jedna, báňskými historiky dosud nepovšimnutá zpráva o dolování na Krumlovsku z roku 1315. Tehdy odkázal Bavor III. ze Strakonic cisterciáckému klášteru Zlatá Koruna pětici vsí jihovýchodně od kláštera, převážně v povodí Jíleckého potoka (5 - 6 km východně od Krumlova), přičemž v pertinenční formuli se mimo jiné uvádějí zlaté doly (aurifodinis).48) Nálezy specifického typu strusky ve vrstvách, vzniklých až dlouho po zániku hutnického pracoviště (teprve po zániku kanálu A v sondách 6 a 7 a po jeho zasypání, tedy nejdříve v 15. -16. století), mohou být vodítkem pro lokalizaci rožmberské hutě, o níž se první zmínka objevuje v již zmíněném horním privilegiu z roku 1475. Huť tedy byla velmi pravděpodobně situována rovněž do prostoru kolem dnešního druhého nádvoří, obdobně jako huť z doby kolem roku 1300 a jako pozdější eggenberská mincovna, činná v letech 1642 - 1688.49) Zprávy o rožmberské huti jsou hojné ještě v 16. století a nasvědčují jejímu dominantnímu postavení v revíru. V 15. století s ní prostorově i provozně souvisela patrně i mincovna.50)

45)Např. lití munice: Jenčová - Mihok - Briančin 1995. Další doklady podrobuje rozboru Janssen 1983. 46) Pošepný 1895; Kořan 1959; Klomínský 1964.

47) Schmidt - Picha 1910, č. 858; blíže k nejstarším písemným dokladům těžby Ernée - Militký - Nováček 1999. 48) Pangerl 1872, č. 22, 23, str. 56, 59. Ve jmenované oblasti (např. v okolí Mirkovic a jinde) se dochovaly terénní pozůstatky, svědčící o plošně rozsáhlém a velmi intenzivním těžení zlatonosných rozsypů. K těmto reliktům nelze vztáhnout žádné mladší zprávy (od 16. století výše), a jsou tedy snad skutečně pozůstatkem jedné a téže vlny systematické prospekce a dolování, která dala vzniknout i zkoumanému hutnickému pracovišti na krumlovském hradě (blíže Ernée - Nováček 2000). 49) Meyer 1888; Záloha 1973; Kubíková 1992. 50) Činnost krumlovské rožmberské mincovny lze s velkou pravděpodobností předpokládat ve 20. - 40. (?) letech 15. století, po udělení mincovního privilegia Oldřichu z Rožmberka roku 1422 (Castelin 1953, 170 - 180; Radoměrský 1976, 188 - 194; Hásková 1995, 108), a posléze kolem roku 1468 za Jana II. z Rožmberka (Castelin 1953, 237 - 240; Radoměrský 1983, 53 - 54, 59 - 60).

31


Obr. 20: Český Krumlov, půdorysné interpretační schéma hradu: A - minimální rozsah hradu koncem 13. století, B - minimální rozsah horního hradu nejpozději za Petra I. z Rožmberka ve 30. letech 14. století, C - minimální rozsah metalurgického pracoviště (přelom 13. a 14. století), D - místo, kde byla zjištěna smetištní vrstva obsahující keramiku 2. poloviny 13. - počátku 14. století, 1 - Hrádek, 2 - plocha 2. nádvoří, 3 - horní hrad, 4 - východní část horního hradu, opevněná bezpečně již ve 2. polovině 13. století, 5 - jižní hradební zeď 2. nádvoří stála na místě dnešní severní obvodové zdi mincovny již ve 2. polovině 13. století, 6 - úsek východní hradební zdi 2. nádvoří s bránou (2. polovina 13. století), 7 - brána v příkopu pomáhala překonat značnou vzdálenost (30 m) i výškový rozdíl mezi vnitřním a vnějším pásem opevnění středověkého hradu, 8 - jižní hradební zeď vnějšího pásu opevnění hradu (konec 13. - počátek 14. století), 9 - severní (východní) hradební zeď vnějšího pásu opevnění hradu, 10 - hradební zeď 1. nádvoří.

Stavební podoba vrcholnû stfiedovûkého hradu - shrnutí v˘sledkÛ Situace odkryté na 2. nádvoří, zejména s jistotou prokázané opevnění této plochy kamennou hradbou nejpozději na sklonku 13. století, mají zásadní význam při úvahách o podobě hradu v počátečních fázích jeho vývoje (obr. 20). Východní část ostrohu horního hradu, kam i dnes stoupáme strmým průjezdem, ležela totiž původně o 10 až 15 m výše, nežli povrch 2. nádvoří.51) Pokud by toto místo nebylo fortifikačně zajištěno, postrádalo by rozsáhlé a nákladně budované opevnění pod ním ležícího nádvoří (obr. 20: 5, 6) smyslu. Považujeme proto za nepřímo, přesto však téměř s jistotou prokázané, že v téže době stála nějaká stavba fortifikačního charakteru i na místě horního hradu, minimálně v jeho východní části (obr. 20: 4). Již před koncem 13. století stál tedy v Krumlově hrad se dvěma jádry (na místech dnešního Hrádku a horního hradu) a opevněnou plo-

51) Muk - Lancinger 1991, 191-192.

32

chou cca 0,125 ha mezi nimi (obr. 20: 1, 2, 4). Opevněné nádvoří bylo na východní straně prolomeno bránou s nástupem na kolébkový padací most (obr. 20: 6). V jižní části opevněného prostranství byla v této době v provozu huť, specializovaná zřejmě na produkci stříbra, popřípadě zlata z místních polymetalických rud (obr. 20: C). V témže horizontu již bylo, nepochybně alespoň na jižní straně, opevnění hradu zdvojeno (obr. 20: 8). O opevnění na severní straně (obr. 20: 9) - ve formě vnějšího příkopu a dodnes stojící hradby - víme alespoň tolik, že bylo postupně od 2. poloviny 16. století likvidováno. Do širokého, značně svažitého prostoru mezi oběma pásy opevnění byl vyhlouben příkop (na východě) nebo byl ponechán bez úpravy (jižní strana). Obě fortifikační linie plnily funkci až do razantních přestaveb sídla na zámek za posledních Rožmberků (zde zejména do výstavby dvoukřídlého objektu tzv. Buchalterie). Otevřenou otázkou zůstává datace ohrazení 1. hradního nádvoří (obr. 20: 10), a tím i urbanistických počátků Latránu.

PrÛzkumY památek II/1999 Literatura Castelin, K. 1953: Česká drobná mince doby předhusitské a husitské (1300 - 1471). Praha. Durdík, T. 1995: Encyklopedie českých hradů. Praha. Dvořák, F. a kol. 1948: Český Krumlov. Jeho život a umělecký růst. Praha. Ernée, M. - Militký, J. 1996: Pravěké osídlení hradního návrší v Českém Krumlově, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 9, 179 - 188. Ernée, M. - Militký, J. 1997: Archeologický výzkum v areálu Státního hradu a zámku Český Krumlov v letech 1994 - 1995, in: Acta Crumloviensia I. Český Krumlov (v tisku). Ernée, M. - Militký, J. - Nováček, K. 1996: Počátky těžby a zpracování polymetalických rud na Českokrumlovsku, in: Hornická Příbram ve vědě a technice, sborník z konference, nestr. Ernée, M. - Militký, J. - Nováček, K. 1999: Vítkovci a těžba drahých kovů na Českokrumlovsku, příspěvek k dějinám středověké metalurgie v Čechách. In: Medievalia archeologica bohemica II, (im Druck). Ernée, M. - Nováček, K. 2000: Die Wittigonen und die Edelmetallgewinnung im Umgebung von Český Krumlov (Böhmisch Krummau). In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen - Archeologická pracovní skupina východní Bavorsko/západní a jižní Čechy, 9. Treffen in Neukirchen bei Hl. blut. 1999, (im Druck). Hásková, J. 1995: Mince - problém a dokument husitské epochy, Numismatické listy 50, 104 - 109. Janssen, W. 1983: Die Bedeutung der mittelalterlichen Burg für die Wirtschaft- und Sozialgeschichte des Mittelalters, in: Das Handwerk in vor- und frühgeschichtlicher Zeit II, Göttingen, 261 - 316. Jenčová, M. - Mihok, Lį. - Briančin, J. 1995: Metalurgická dielňa objavená na hrade Čičva, Štúdijné zvesti AÚ SAV 31, 265 - 278. Klimesch, J. H. 1889: Urkunden und Regesten zur Geschichte des Gutes Poreschin im 14. und 15. Jahrhunderte. Prag. Klomínský, J. 1964: Polymetalické rudní žíly a impregnace v okolí Českého Krumlova, Acta Universitatis Carolinae, Geologica 3, 189 - 206. Kořan, J. 1959: Rožmberské báňské podnikání, Časopis společnosti přátel starožitností 67, 129 - 146. Kubíková A. 1988: Rožmberské kroniky krátký summovní výtah. Úvod. I. kapitola - počátky Vítkovců (mýtus a skutečnost). Jihočeský sborník historický LVII/2, 83 - 91. Kubíková, A. 1992: Stará eggenberská mincovna v Českém Krumlově. Numismatické listy 47, 97 - 99. Kubíková, A. 1995: I kašna by mohla vyprávět. Českokrumlovské listy č. 94, 21. 4. 1995. Kubíková, A. 1996: Příspěvek k životu a dílu Hanse Götzingera. Památkové listy 11, 8 - 9. Kubíková, A. 1997: Jindřich III. a Oldřich II. z Rožmberka. In: Českokrumlovsko 1400 - 1460. Státní okresní archiv v Českém Krumlově, s. 9 - 25.

Kuča, K. 1996: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Praha. Menclová, D. 1976/I,II: České hrady. Praha. Meyer, A. 1888: Die Münzen und Medailen der Familie Eggenberg, Numismatische Zeitschrift 20, 183 - 236. Militký, J. 1997: Nálezy středověkých a novověkých mincí na okrese Český Krumlov, Acta Crumloviensia 1, Historický sborník (v tisku). Minářová, J. 1996: Město Český Krumlov ve světle nejstarších dochovaných písemných dokumentů. In: Českokrumlovsko v době prvních Lucemburků, 1310 - 1380. Státní okresní archiv v Českém Krumlově, s. 17 - 24. Muk, J. 1974: Nástin stavebního vývoje Českého Krumlova. In: 5 století Českého Krumlova ve výtvarném umění. Český Krumlov, s. 17 - 25. Muk, J. - Lancinger, L. 1990: Český Krumlov. Stavebně historický průzkum areálu zámku, čp. 59, oblastní archív a zámecká knihovna. SÚRPMO Praha. Muk, J. - Lancinger, L. 1990a: Český Krumlov. Stavebně historický průzkum areálu zámku, čp. 59, mincovna. SÚRPMO Praha. Muk, J. - Lancinger, L. 1991: Český Krumlov. Stavebně historický průzkum. Horní zámek. SÚRPMO Praha. Nováček, K. 1996: Addenda k městskému opevnění v Horažďovicích, Hláska - Zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka VII, č. 1, 2 - 3. Pánek, J. ed. 1985: Václav Březan. Životy posledních rožmberků I/II. Praha. Pangerl, M. ed. 1872: Urkundenbuch des ehemaligen zisterzienser Stiftes Goldenkron in Böhmen. Wien. Poche, E. a kol. 1977: Umělecké památky Čech 1. Praha. Pošepný, F. 1895: Das Goldvorkommen Böhmens und der Nachbarländer, Archiv f. prakt. Geol. 2, 1 - 484. Freiberg. Radoměrský, P. 1976: Beischlag doby husitské a příspěvek k jihlavskému a rožmberskému mincovnictví 15. století, ČNM 145, 165 - 204. Radoměrský, P. 1983: Dva zvírotické nálezy a příspěvek k otázce rožmberského mincovnictví, Numismatický sborník 16, 35 - 62. Razím, V. 1997: Tzv. Plášť v Českém Krumlově (Příspěvek k diskusi o tzv. Renesančním domě čp. 177). Průzkumy památek I/1997, 105 - 126. Sedláček, A. 1884: Hrady, zámky a tvrze království českého III, Budějovsko. Praha. Schmidt, V. - Picha, A. ed. 1908: Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen, Band I. Praha. Schmidt, V. - Picha, A. ed. 1910: Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen, Band II. Praha. Vlček, P. - Zahradník, P. 1996: „Renesanční dům“ čp. 177 v Českém Krumlově, Průzkumy památek I, 3 - 16. Záloha, J. 1973: Českokrumlovská mincovna v 17. století. Český Krumlov.

Zu den Anfängen der Krumauer Burg Der vorgelegene Text ist eine kurze Zusammenfassung der Ergebnisse der archäologischen Untresuchung, die im Areal der Krumauer Burg (Abb. 1) in den Jahren 1994-1995 die Mittarbeiter des Südböhmischen Museums in České Budějovice/Budweis (Mgr. J. Militký) und des Heimatkundlichen Kreismuseums in Český Krumlov/Krumau (Mgr. Michal Ernée) durchgeführt haben. Die Situationen, die auf dem 2. Burghof freigelegt wurden, besonders die mit Sicherheit nachgewiesene Befestigung dieser Fläche mit einer steinernen Mauer spätestens am Ende des 13. Jahrhunderts (Abb. 5 – 8, 10 – 12), haben eine grundlegende Bedeutung bei den Überlegungen von der Gestalt der Burg in den Anfangsphasen ihrer Entwicklung (Abb. 20). Der östliche Teil des Felsenvorsprungs der oberen Burg (Abb. 3) lag nämlich ursprünglich um 10 bis 15 m höher als die Fläche des Burghofs. Soweit diese Stele nicht befestigt gewesen würde, würde die umfangreiche und kostspielig gebaute Befestigung des unter ihr liegenden Burghofes (Abb. 20: 5, 6) keinen Sinn gehabt haben. Wir halten es deswegen für eine undirekt, trotzdem jedoch fast mit Sicherheit nachgewi-

esene Tatsache, daß in derselben Zeit irgendeiner Bau des Befestigungscharakters auch an Stelle der oberen Burg, mindestens in seinem östlichen Teil, stand (Abb. 20: 4). Schon vor dem Ende des 13. Jahrhunderts stand also in Český Krumlov/Krumau eine Burg mit zwei Kernen (an Stelle der heutigen kleinen Burg - Hrádek und der oberen Burg) und einer befestigten Fläche etwa 0,125 ha zwischen ihnen (Abb. 20: 1, 2, 4). Der befestigte Burghof war auf der Ostseite mit einem Tor durchgebrochen mit dem Zugang zu einer wiegenartigen Fallbrücke (Abb. 11, 12, 20: 6). Im südlichen Teil des befestigten Raumes war in dieser Zeit eine Hütte im Betrieb, die sich wahrscheinlich für die Silber-, beziehungsweise Goldprodukion aus den hiesigen polymetalischen Erzen spezialisierte (Abb. 4, 16-19, 20: C). In demselben Horizont war die Burgbefestigung, zweifellos wenigstens auf der Südseite, schon verdoppelt (Abb. 20: 8). Von der Befestigung auf der Nordseite (Abb. 15, 20: 9) – in der Form eines Außengrabens und einer Mauer, bis heute in der Südstirnwand der barocken Kutschenlager enthalten – wissen wir wenigstens soviel, daß sie seit der 2. Hälfte

33

M. Ernée, K. Nováãek - k poãátkÛm ãeskokrumlovského hradu des 16. Jahrhunderts schrittweise liquidiert wurde. In den breiten, erheblich abfallenden Raum zwischen den beiden Befestigungsgürteln wurde ein Graben ausgehoben (im Osten) oder er wurde ohne eine Herrichtung belassen (die Südseite). Beide Befestigungslinien haben ihre Funktion bis zu dem rasanten Umbau des Sitzes zum Schloß unter den letzten Rosenbergen erfüllt (hier besonders bis zum Aufbau des zweiflügeligen Objekts der sog. Buchalterie). Eine offene Frage bleibt die Datierung der Einfriedung des 1. Burghofes (Abb. 20: 10) und dadurch auch der städtebaulichen Anfängen des Latráns.

ABBILDUNGEN Abb. 1: Český Krumlov/Krumau – die Burg, der Grundriß des Burgareals laut D. Menclová (1976/I, Abb. 233). Bezeichnet sind Flächen, die während der archäologischen Untersuchung in den Jahren 1994-1995 untersucht wurden (schwarz, einzelne Sonden sind nummeriert), einzelne Phasen des Aufbaus der Burg nach der Autorin (op. zit.), und einzelne, im Text erwähnte Teile des Burgareals: 1 - Hrádek, 2 - obere Burg, 3 – Schmalzkasten, 4 – Buchalterie, 5 – Eggenberger Münzstätte, 6 – barockes Kutschenlager, 7 – Renaissance-Brauerei, 8 – Salzniederlage (Zeichnung I. Mirkovičová und M. Ernée). Abb. 2: Český Krumlov/Krumau – die Burg, ein spitzbögiges kleines Portal im ersten Stock des runden Bergfriedes von Hrádek (falls nicht anders angeführt wird, ist der Autor von allen folgenden Fotos und Zeichnungen M. Ernée). Abb. 3: Český Krumlov/Krumau – die Burg, Blick vom Gipfel des Turmes von Hrádek auf die obere Burg und die Fläche des 2. Burghofes. In der Mitte unten das Dach der Eggenberger Münzstätte, rechts der Nordflügel der Buchalterie und die Südstirnwand des Schmalzkastens. Abb. 4: Český Krumlov/Krumau, die Burg, 2. Burghof, Grundrisse der Sonden 14, 15 (A) und 18 (B). Abb. 5: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, die Sonde 15, der Schnitt 61 – 77. Abb. 6: Český Krumlov/Krumau, - die Burg, 2. Burghof, die Sonde 15, der Schnitt 61 – 77. Abb. 7: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, die Situation auf dem Schnitt 61 – 77 (Sonde 15) in Beziehung zum Schnitt durch das Gebäude der Eggenberger Münzstätte (laut des Plans A. E. Martinelli aus dem Jahr 1729; SOA Č.Krumlov/Krumau, VsČK sign. I 7 B beta 11). Abb. 8: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, Grundrisse der Sonden 4, 6 und 7, Relikte des Kanals A und der Mauern B, C, D und E. Abb. 9: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2.Burghof, die Sonde 7, der Schnitt 46 – 48 durch den Einsatz des Kanals A. Abb. 10: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, die Sonde 7, der Schnitt 37 – 41. Abb. 11: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, die Sonde 7, Ansicht des Torinterieurs ( Bau 2) vom Norden.

34

Abb. 12: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, die Sonde 7, eine zeichnerische Rekonstruktion der Fundamente des Tores (Bau 2). Abb. 13: Český Krumlov/Krumau – die Burg. So hat sich die Gestalt der ältesten Phase der Krumauer Burg Emil von Harthental in seiner Arbeit Kurze Baugeschichte des Schlosses Krumau (SOA Č. Krumlov/Krumau, Handschriftensammlung Nr. 187) vorgestellt. Die hier reproduzierte Kopie der originalen Zeichnung hat im Jahre 1881 J. Štěrbik geschaffen. Besondere Aufmerksamkeit gebührt dem Bau an Stelle der oberen Burg und dem Tor in dem östlichen Teil des 2. Burghofes (Garde-Platz). Abb. 14:Český Krumlov/Krumau – die Burg, 1. Burghof, die Sonde 1, der Schnitt 4 – 3. Abb. 15: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 1. Burghof, die Sonde 5, der Schnitt 25 – 26. Abb. 16: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, die Sonde 15, das Objekt 1, Überreste einer Einrichtung zum Schmelzen des Erzes oder Steinchens. Abb. 17: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, Sonden 14/15, das Objekt 2, eine Grube vor dem Schmelzofen einer nicht erhaltenen metallurgischen Einrichtung – wahrscheinlich eines Schachtofens. Abb. 18: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, die Sonde 18, das Objekt 3, ein Überrest eines Tiegelofens mit einem, in der Mündung des Heizkanälchens in situ erhaltenen, Tiegel. Abb. 19: Český Krumlov/Krumau – die Burg, 2. Burghof, die Sonde 18, das Objekt 4, ein Überrest einer Einrichtung, die wahrscheinlich zum Oxydations-Reduktions-Schmelzen des reichen Steinchens und zur Finalerzeugung des schwarzen Kupfers diente. Abb. 20: Český Krumlov/Krumau, ein Grundriß der Burg mit der Analyse der Bauentwicklung: A - der minimale Umfang der Burg am Ende des 13. Jahrhunderts, B – der minimale Umfang der oberen Burg spätestens unter Peter I. von Rosenberg in den 30er Jahren des 14. Jahrhunderts, C – der minimale Umfang des metallurgischen Arbeitsortes (Wende des 13. Und 14. Jahrhunderts), D – die Stelle, wo eine, die Keramik aus der 2. Hälfte des 13. Jahrhunderts – Anfang des 14. Jahrhunderts enthaltende, Müllschicht festgestellt wurde, 1 – Hrádek, 2 – Fläche des 2. Burghofs, 3 – obere Burg, 4 – östlicher Teil der oberen Burg, 5 – die südliche Schanzmauer des 2. Burghofes stand an Stelle der heutigen nördlichen Umfassungsmauer der Münzstätte schon in der 2. Hälfte des 13. Jahrhunderts, 6 – Abschnitt der östlichen Schanzmauer des 2. Burghofes mit dem Tor (2. Hälfte des 13. Jahrhunderts), 7 – das Tor im Graben hat die erhebliche Entfernung (30 m) und auch den Höhenunterschied zwischen dem inneren und äußeren Gürtel der Befestigung der mittelalterlichen Burg zu überwinden geholfen, 8 – südliche Schanzmauer des äußeren Gürtels der Burgbefestigung (Ende des 13. – Anfang des 14. Jahrhunderts), 9 – nördliche (östliche) Schanzmauer des äußeren Gürtels der Burgbefestigung, 10 – Schanzmauer des 1. Burghofes. (Übersetzung J. Kroupová)

poãátkûm ãeskokrumlovského hradu

Recommend Documents