Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Doktorská vědecká konference 4. února 2013
T T THINK TOGETHER
Think Together 2013 Institucionalizace sociální ekonomiky v regionální politice: předpoklady a omezení
Institutionalization of Social Economy in the Regional Policy: preconditions and barriers
Eva Kučerová
173
Abstrakt Článek se zabývá uplatňováním konceptu sociální ekonomiky v regionálním rozvoji v České republice. Vychází ze zkušeností, které dovedly k rekonceptualizaci Welfare State ve směru, aby stát méně poskytoval sociální péči, a tím více posiloval roli vrcholného aktéra při institucionalizaci rozličných spolupracujících subjektů v sociální ochraně občanů. Zde mají prostor sociální podniky (subjekty reprezentující sociální ekonomiku), které v české legislativě zatím nemají místo. Článek představuje strukturu ekonomických subjektů, které mají potenci k aktivitám, jež jsou pro sociální podniky charakteristické. Dále dokazuje, na základě analýzy Národního strategického referenčního rámce 2007-2013, že také v regionální politice České republiky není přístup sociální ekonomiky zřetelný. V závěru pak usuzuje, že sociální podnikání jako možný průsečík realizace sociální a regionální politiky inovativním způsobem česká regionální politika zatím nerespektuje.
Klíčová slova sociální ekonomika, sociální podnikání, sociální politika, regionální politika, Welfare State
Abstract The paper deals with social economy concept and its implementation in the regional development at the Czech Republic. The starting point is experience which lead to the Welfare State re-conceptualization in the way of state in the position of crucial political actor. The emphasize is put more on the role of state to institualize rules for various cooperative subjects in social care, neither taken the responsibility for Think Together 2013
the social policy realization. The social economy concept is represented by the social entrepreneurship, which are not in the Czech legislative system implemented. The paper represents the structure of economy subjects with potentials to the activities typical for social entrepreneurships. Author brings arguments for weak support of social economy concept in the regional policy at the Czech Republic based on the analyze of National Strategic Reference Framework 2007-2013. The conclusion gives hypotheses on the non respect of social entrepreneurship which is situated on the crossway of two public policies – regional policy and social policy.
Key Words Social economy, social entrepreneurship, social policy, regional policy, Welfare State
Úvod Téma sociální ekonomiky a jejího konkrétního projevu v rámci podnikání je zvoleno proto, že tento problém lze charakterizovat třemi adjektivy -- sociální, lokální a palčivý. Sociální, neboť cílem sociální ekonomiky je (respektive při vzniku teoretického konceptu bylo) sloužit lidem snahou integrovat řešení sociálních problémů do ekonomiky, tedy člověk se primárně stává středem zájmu podnikání, ne podnikání samo o sobě a jeho orientace na zisk. Lokální, neboť aktivity v rámci sociální ekonomiky předpokládají nejen prosazování sociální solidarity a spravedlnosti v prostředí trhu, ale silně odkazují i na regionální a lokální úroveň působení jednotlivých aktérů sociální ekonomiky a jejich vliv na konkrétní lokality a sociální problémy v nich. Palčivý pro odborníka v přeneseném slova smyslu: teoreticky zajímavý, empiricky aplikovatelný a aktuální v možných praktických dopadech aplikace v době Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
ekonomické krize a sílícího sociálního napětí ve společnosti nejen české, ale i evropské. Základní otázkou tohoto příspěvku je, zda koncept sociálního podnikání, který má ambici na aplikaci v praxi, je zakomponován do institucionálního rámce rozvojové politiky ČR1 zastřešené Evropskou unií.
Cíl a metoda Cílem je tedy zhodnotit na základě analýzy vybraného strategického rozvojového dokumentu regionální politiky ČR, jak zohledňuje a zda zakládá předpoklady pro realizaci sociálního podnikání jako součásti sociální ekonomiky. Analýza Národního strategického referenčního rámce 20072013 (dále NSRR), která byla provedena, aby byl splněn cíl, vychází ze tří rozdílných metodologických přístupů k regionálnímu rozvoji: • liberálního (pochybnosti o ideálním působení trhu dovolují respektovat zásahy prostřednictvím finanční podpory mobility za prací a zvažují se negativní sociální a demografické důsledky této intervence) • keynesiánského (kritizuje působení volného trhu, uznává rozsáhlé státní intervence pro vyrovnávání regionálních disparit) • institucionálního (akcentuje utváření institucí racionální dohodou na úrovni stát-region, tj. hrově smluvní způsob vytváření institucí, přičemž hlavní roli v tom přisuzuje inovativnosti vycházející z endogenních zdrojů pro rozvoj regionu) (Wokoun - Mates 2006; Blažek – Uhlíř 2011). 1 Záměrně užívám širšího pojmu rozvojová politika namísto regionálního politika, abych zdůraznila vyšší obecnost pojmu odpovídající pojmu veřejná politika, která je rozpracovaná konkrétněji do úrovní jednotlivých politik (Potůček 2005).
ISBN: 978-80-213-2379-7
Touto optikou je posuzován NSRR se zřetelem na typické rysy sociálního podnikání. Pokud to dovolí dostupná data o připravovaném srovnatelném dokumentu, je věnována pozornost otázce, zda lze očekávat rozšíření prostoru pro sociální podnikání v období 2014-2020. Ač by bylo zajímavé a odborně přínosné systematické empirické šetření na dané téma, autorka pouze průběžně a dlouhodobě sledovala fenomén sociálního podnikání prostřednictvím odborných textů a případových studií. Proto si neklade nárok na systematickou evidenci regionálních a lokálních projevů a důsledků sociálního podnikání a jejich praktických dopadů na rozvoj lokalit a zabezpečení jedinců ohrožených sociální exkluzí.
Stát v rekonceptualizaci Welfare State: od nemohoucího vykonavatele k vrcholně politickému aktérství Signálem potřebnosti realizace konceptu sociální ekonomiky sociálním podnikáním je pravidelně se vyskytující nepříznivá situace v evropské i světové ekonomice, která zasahuje do hospodářské situace v jednotlivých regionech i lokalitách s návaznými sociálními důsledky, které se projevují zejména fenoménem sociální exkluze (nejčastěji u nezaměstnaných lidí v předdůchodovém věku, tělesně a duševně hendikepovaných, absolventů škol, rodičů se závislými dětmi) a závislostí na nástrojích sociálního státu (zejména pasivního typu, redistribuujících sociální dávky hmotného charakteru) (Dohnalová, 2011). Z toho vyplývá, že sociální ekonomika (potažmo sociální podnikání) je na průsečících dvou veřejných politik – sociální a regionální. Důležitým kontextem sociální ekonomiky a praxe sociálního podnikání je Welfare State a poměr sil a ambicí jednotlivých 175
aktérů: představitelů (sociálních) podniků, neziskových organizací a státu. Právě přístup státu může přispět k posílení, anebo oslabení sociálního podnikání tím, jakou měrou (dominantní až reziduální) a způsobem (koordinátora až poskytovatele a manažera) zasahuje. Počátek posilování vlivu (sociálního) státu je patrný již koncem 19. století, kdy Bismarck čelí vlivu socialistů a jeho první kroky v zavedení sociálního pojištění se rozpracovávájí v několika klíčových momentech vývoje evropského Welfare State (Munková, 2004). Do třicátých let minulého století lze ještě uvažovat o reziduálním vlivu státu prostřednictvím základních pojišťovacích prvků a omezených sociálních dávek, nicméně po druhé světové válce přijímají evropské státy pozici poskytovatele sociálních služeb a manažera řešení všech sociálních problémů. Tato pozice se v šedesátých letech v Evropě utvrzuje přijetím sociální doktríny státu, avšak zároveň postoje liberalistů zpochybňují koncept Welfare State tím, že pochybují o přispění neziskových organizací k efektivnímu naplňování konceptu sociálního státu a svými pochybnostmi spíše posilují univerzalistický přístup a oslabují význam participace a odpovědnosti rozličných aktérů. Proces, kdy stát systematicky předává odpovědnost na jiné aktéry, nazývá Drucker reprivatizací (Drucker, 2004). Stát se tím sice zbaví části svých výkonných aktivit a odpovědnosti, ale zůstává v pozici vrcholné politické instituce, to je rozhodujícího aktéra v současné probíhající rekonceptualizaci evropského sociálního státu: • v posledních dvaceti letech není pochyb o tom, že evropský sociální stát předpokládá participaci rozličných aktérů přispívajících k naplnění konceptu Welfare State, ale existují pochybnosti o tom, že svými aktivitami vytváří dobré podmínky pro efektivní fungování sociální politiky se silnou participací ne státních subjektů ISBN: 978-80-213-2379-7
• Drucker již v 70. letech upozorňuje na nutnost redefinice postoje státu k vládnutí, které, má-li být efektivní, musí se vzdát aktivní role ve společenském a ekonomickém životě (tj. role vykonavatele), ale „pouze“ vytyčovat politické linie, určovat jednotlivá pravidla a normy a předávat vize budoucího státu, společnosti (Drucker, 2004).
Institucionalizace sociální ekonomiky a sociálního podnikání v evropském a českém kontextu Téma sociální ekonomiky se objevuje ve veřejné diskusi v roce 1967 v Paříži, kdy bylo na světové výstavě použito ve smyslu umění šťastného života vázaného ke společenství, nikoliv jen individuím ve společnosti. V 80. letech je pojem institucionalizován a deklarován v rámci Charty sociální ekonomiky. Její hlavní principy fungování jednotlivých kolektivních členů (zejména družstev, nadací a občanských sdružení vzájemné pomoci) odpovídají respektu k tržnímu prostředí a současně ke vzájemné podpoře členů. Jedinečnost aktéra jako subjektu sociální ekonomiky je charakteristická tím, že respektuje právo pozitivního přebytku (zisku subjektu v tržním prostředí), který se nestává ani ziskem děleným mezi členy subjektu, ani pouhou podporou oslabeného člena společenství, ale prvkem vyjadřujícím vzájemnou solidaritu (Dohnalová 2006). Aktéry jednotlivých veřejných politik (sociální a regionální nevyjímaje) a jejich specifické jednání lze rozdělit do tří sektorů regulujících lidské aktivity – trhu, státu a neziskového sektoru (Potůček 1997). Přestože každý z těchto sektorů má předpoklady selhání a příležitostí, sociální podnikání je aktivitou, která posiluje některé příležitosti dané třetím sektorem (zaměření na sociální, nikoliv ekonomickou prosperitu) a zároveň oslabuje možná selhání trhu (nerespekt k zachování lidské důstojnosti, 176
neochota kultivovat lidský kapitál). V sociální ekonomice je zdůrazňována mnohost, pokud možno silně spolupracujících aktérů (Hunčová 2010, kolektiv 2004). Proto se někdy rozkládá do tří komponent neboli sub sektorů -- podnikatelský (social enterprise), lokální (community sector) a občanský (voluntary sector) – působících v rámci malých a středních lokalit. Zahrnuty jsou spíše neformální vazby a aktivity a aktivity, které jsou prospěšné a výhodné více pro komunitu nežli pro podnikatelské subjekty a jedince. Pokud připustíme, že reprezentantem sociální ekonomiky není (nemusí být) podnik, ale nezisková společnost v nejobecnějším slova smyslu, pak to rozhodně nejsou v praxi obvyklé veřejně prospěšné organizace (Public Benefit Organization) produkující veřejné a smíšené statky (např. ekologické, vzdělávací, charitativní), nýbrž vzájemně prospěšné organizace (Mutual Benefit Organization) podporující občany a skupiny občanů spojené společným zájmem (Rektořík, 2001). Mezi sociální podniky se řadí zejména družstva, spolky, nadace a občanská sdružení (Mutual Societies) s podmínkou, že vykonávají ekonomické činnosti. Jejich aktivity vykazují silnou sociální citlivost a orientaci na lokality a mezi hlavní oblasti činnosti zpravidla patří: • pracovní integrace (podpora a zajištění vzdělání, integrace nezaměstnaných) • osobní služby (péče o děti, seniory, znevýhodněné jedince) • místní rozvoj (ve znevýhodněných oblastech, odlehlých venkovských, městských čtvrtích).
Z hlediska lokálního je pro sociální podniky charakteristická známost v lokalitě působnosti (proto také dochází k snazšímu navázání výhodných vztahů s organizacemi místní veřejné správy a dalšími aktéry regionálního rozvoje). Z hlediska sociálního zabezpečení v rámci konceptu Welfare State jde u nich o prosazování mezigenerační solidarity, naplňování konceptu sociální odpovědnosti (v rámci přijetí tzv. Pražské deklarace) a prioritní sledování sociální inkluze (Dohnalová, 2009). Čeští, ale i zahraniční odborníci, kteří empiricky studují fenomén sociálního podnikání, poukazují v tomto smyslu na přetrženou kontinuitu českého sociálního podnikání po roce 1948. Vzájemné spolky (které spíše odpovídají dnešním svépomocným organizacím – Mutualités, nikoliv občanským sdružením v současném českém kontextu) a družstva vznikala v českých zemích již v druhé polovině 19. století (spořitelní a finanční družstva, později spotřební, výrobní, bytová a kulturní, ve 30. letech zažívají rozkvět i humanitární společenství) (Dohnalová, 2009). V současné české společnosti je patrný odborný zájem o problematiku sociální ekonomiky. Česká republika byla první středoevropskou zemí, v níž se konference o sociální ekonomice konala, a je předmětem zájmu i akademických pracovníků. Dochází také k nárůstu potenciálních subjektů sociální ekonomiky (viz tabulka 1)2.
Sociální podniky obecně, respektive aktéři prosazující a realizující principy sociální ekonomiky v praxi, se sdružují za účelem vzájemné spolupráce při provozování ekonomických aktivit, které jsou sociálně prospěšné.
2 V tabulce jsou zahrnuté vybrané významné organizace registrované Českým statistickým úřadem. Ačkoliv nejde o statistické jednotky, u nichž byla zjištěna aktivita, pro představu o potenciálu sociálního podnikání jsou data v této podobě postačující. Nutno doplnit, že tabulka neobsahuje subjekty, které nejsou v ČR zastoupené (například obecní podniky), a subjekty, které nemají v české legislativě oporu (vzájemné spolky, sociální podnik).
ISBN: 978-80-213-2379-7
177
Tabulka č. 1: Vybrané registrované ekonomické subjekty s potencí k aktivitám sociálního podniku
družstva
2008
2009
2010
2011
2 481 863
2 552 149
2 570 611
2 637 551
2 703 444
ekonomické subjekty cekem
2007
2 430 481
Registrované subjekty 2006
14 391 14 887
Obecně prospěšná 1 369 1 543 společnost Sdružení (svaz, spolek, 58 915 62 370 společnost, klub aj.) Církevní organizace
4 503
4 487
15 338
15 636 15 690 15 536
1 721
1 870
66 079
69 154 72 620 76 126
4 439
4 358
2 031
4 362
2 208
4 376
Zdroj: zpracováno z dat ČSÚ, http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobraz =1&cislotab=ORG9020UC&childsel0=1&vo=null&voa=tabulka&str=tabdetail. jsp ze dne 29.12.2012.
Potence k rozvoji sociálního podnikání je omezována zejména těmito překážkami: • nedostatečným legislativním rámcem (pojem sociální podnik není v české legislativě zakomponován) • závislostí organizací zaměřených na sociální otázky na podpoře státu • nedůvěrou jako reakcí na negativní zkušenost z minulosti • nedůvěrou k solidárnímu jednání obecně (striktním oddělováním ekonomického a sociálního zájmu) • prioritou racionality získávání finančních podpor z jednotlivých programů před myšlenkou a vizí naplnění projektu
ISBN: 978-80-213-2379-7
• akcentem vlád na autonomii a silný potenciál trhu (upraveno dle Borzaga, Defourny 2004).
Rámec regionální politiky utvářený strategickým rozvojovým dokumentem: analýza a diskuse V dokumentu NSRR jsou jednoznačně zdůrazněné slabiny regionálního rozvoje území v rámci nižších regionů (pod úrovní NUTS 3), zejména ohrožení periferních území, v nichž jsou mikroregionální disparity nejvýraznější. Nerovnosti vznikají v souvislosti s trhem práce a neadaptabilitou jedinců na něj. Návrh změn pro nové plánovací období se zaměřuje na strategii, která by přispěla k územní soudržnosti tím, že umožní horizontální provázání intervencí realizovaných prostřednictvím jednotlivých programů, což by byl příslib k propojování jednotlivých oblastí – například sociální intervence (zabezpečení aktivní sociální politikou) a podnikání (tedy aktivitou respektující tržní prostředí s pravidly konkurenceschopnosti). Konceptoři dokonce vymezují takový přístup, který významně konvenuje s konceptem solidární ekonomiky3, když zdůrazňují, že prostřednictvím komplexního a strategického přístupu je rozvíjen místní potenciál, optimalizuje se intervence v území, čímž se přispívá k udržitelnosti ekonomických a sociálních struktur v jednotlivých typech území (NSRR, s. 33). Autoři tak akcentují propojení ekonomické a sociální sféry a zaměření do komunity s využitím jejího vnitřního potenciálu a připojují i propojení ekonomické, sociální a územní soudržnosti citlivě vůči nerovnostem mezi jednotlivými sociálními skupinami v regionech. 3 Pojem solidární ekonomiky je synonymickým vyjádřením opímu sociální ekonomika, která je častěji užívaná v českém prostředí a anglickém jazyce, nikoliv francouzském.
178
V rámci rozvoje politiky zaměstnanosti (tj. té politiky, která čelí výše uvedeným nerovnostem včetně návazných problémů) se zaměřují programy na rozvoj podnikání v kontextu synergického rozvoje lidských zdrojů a posilování místní ekonomiky (NSRR, s. 39). Ačkoliv se zdá, že jsou v rámci takového přístupu respektována pravidla solidární ekonomiky, plány na rozvojové aktivity směřují k finanční podpoře vznikajícího technicky zaměřeného podnikání (zvláště užívající šetrné energetické technologie) a s inovativním přístupem, přičemž sociální podnik obecně (zřejmě) není vnímán jako dostatečně inovativní přístup v podnikání. Jediným sociálním aspektem podporovaným v rámci podnikání jsou aktivity vedoucí ke zlepšení podmínek zaměstnanců-rodičů se snahou harmonizovat profesní a rodinný život. V oblasti zaměstnanosti a prosazování aktivní politiky zaměstnanosti se dokument omezuje na „jednoduchá“ neinovativní řešení nezaměstnanosti rekvalifikací, územní mobilitu zaměstnanců, přestože sociální skupiny ohrožené sociální exkluzí v důsledku neadaptability na trhu práce identifikuje přesně. Obecně řečeno, přístup, který lze ve strategickém rozvojovém dokumentu identifikovat, je kombinací přístupu liberálního a keynesiánského, tedy různorodé míry vlivu zásahů státu do regionálního rozvoje (samozřejmě odhlédneme-li od centralistického financování rozvojových aktivit, které jsou smyslem evropské regionální politiky). Institucionální přístup je, dle autorčina soudu, vnořen do dokumentu méně. Podporované aktivity předpokládají inovativnost, vzdělávání se, jsou však jednostranně orientované ke konkurenceschopnosti na trhu práce a „ziskovému“ podnikání respektujícímu normativní pravidla trhu. V dokumentu není zřetelné síťové chápání ekonomiky, kdy region vnímáme jako
ISBN: 978-80-213-2379-7
průsečík prostorových vztahů, sítí a kontaktů (Granovetter, 1985). Toto posouzení nelze chápat pouze jako negativní kritiku, neboť je zřejmé (ačkoliv explicitně nevyslovené), že analyzovaný dokument je zasazen do konceptu nového vládnutí, tedy kolektivní schopnosti ovlivňovat budoucnost k lepšímu (Dror 2001). Jako pozitivní se jeví respekt k přechodu od paradigmatu národního státu k víceúrovňovému vládnutí, kdy stát deleguje pravomoci a stává se více koordinátorem věcí veřejných (Dančák – Hloušek 2007, Potůček 2007). Negativně vyznívá nerespektování toho, že uplatňování takového konceptu (governance) je alternativním koordinačním mechanismem mezi monocentrickým státním aparátem a multicentrickým tržním prostředím (Bernard in Vobecká – Čermák 2011). Participující aktéři pak sledují jak společné, tak individuální zájmy, tedy participace nemusí vždy nutně obsahovat spolupráci s dalšími aktéry ve smyslu racionálního, recipročního jednání. Z provedené analýzy je možné usuzovat, že vytvořený institucionální rámec české regionální politiky: a) již vychází z vícerozměrnosti ekonomických, sociálních a prostorových předpokladů rozvoje a již respektuje inovativní přístup k řešení problémů v regionálně disparitních lokalitách, b) tento rámec je však stále příliš sevřený v tom smyslu, že nedovoluje kombinovat spolupráci rozličných aktérů a jejich participaci v rámci různorodých oblastí aktivit tak, aby byl propojen (a nezůstal oddělen) racionální přístup typický pro podniky v tržním prostředí a solidární a sociálně citlivý přístup typický pro neziskové organizace, jak to vyžaduje princip sociálního podnikání.
179
Závěry Stát je významným aktérem, který v současné evropské společnosti hraje klíčovou roli a má vliv s dosahem na každodenní život jedinců. Na druhé straně dochází k aktivitám, které snímají břemeno státu jako poskytovatele, ochránce a zabezpečovatele sociální autonomie a blaha jedinců, a to v rámci rekonceptualizace Welfare State. Existují předpoklady pro vytváření takových organizací, které mohou alespoň zčásti sejmout břemeno této odpovědnosti z beder státu, omezit tak nákladnost a důsledky centralistické pasivní sociální politiky a přispět k procesu reprivatizace, kdy se stát zbavuje jistých úkolů a odpovědnosti a jeho funkce se tříbí v čistě politickou odpovědnost svrchovaného aktéra, který je konceptorem, vizionářem, koordinátorem a dohlížitelem, nikoliv vykonavatelem. Ke změně pozice státu z nemohoucího ochránce v efektivní stát koordinátora nutí ekonomické krize i neefektivita realizace tzv. sociálních států (takřka bez ohledu na zvolený model sociální politiky). Průsečíkem sociální a regionální politiky, to je dvou z veřejných politik v ČR, je sociální ekonomika reprezentovaná sociálním podnikáním. Jde o sociální jev, který má v praxi veřejných politik na jedné straně potenci, avšak je také omezován, a to negativní historickou zkušeností, neukotvením institutu sociálního podniku v legislativě a obecně panující nedůvěrou. S tímto vhledem byl analyzován strategický rozvojový dokument nejobecnější úrovně -- NSRR 2007-2013, který je konceptorským státním dokumentem představujícím vizi regionální politiky. Oficiální regionální politika České republiky zaměřuje ty sociální skupiny a do značné i ty problémy, na něž by mohl koncept sociální ekonomiky reagovat prostřednictvím ISBN: 978-80-213-2379-7
sociálního podnikání. Avšak jednotlivé aktivity v klíčových oblastech zaměstnanosti, sociální inkluze ohrožených skupin a případně dalších oblastech ve strategickém programovém dokumentu (a návazných programech) striktně odděluje od podnikání. Potenci pro utváření rámce umožňujícího sociální podnikání naznačuje zaměření sociální politiky na vyrovnávání se s tržními podmínkami a čelení problému sociální exkluze jedinců, skupin i regionů. Politika zaměstnanosti je úzce navázána na evropskou sociální politiku s rozpracovaným aktivním přístupem (Aktivní politika zaměstnanosti v Lisabonské smlouvě). Východiska problému jsou vymezena jednoznačně, přístupy k řešení jsou omezené. Dovolené aktivity směřují k spíše triviálním a málo efektivním řešením postrádajícím rozměr udržitelnosti (např. rekvalifikace, mobilita za prací). Problematika sociální exkluze postrádá takovou institucionální bázi, aby mohla být řešena podle principů sociálního podnikání. V průmětu do regionální politiky to znamená, že fenomén sociální exkluze řešený sociálním podnikáním zatím nemůže splňovat rysy inovativnosti, ekonomické konkurenceschopnosti, sociální citlivosti a lokalizace. Politická vize státu reprezentovaná NSRR 2007-2013 omezuje sociální prostor potenciálních aktérů natolik, že nemohou připravovat projekty, které by musely splňovat všechny výše uvedené rysy zároveň. Pokud tak činí, překračují daný institucionální rámec na vlastní zodpovědnost. Představa konání dobra ve veřejné politice české společnosti stále odděluje dva protežované přístupy: dobro poskytované státem nebo dobro poskytované v rámci partnerské spolupráce (např. aktivity MAS, neziskových organizací, nadací), v obou případech mimotržně. Takové přístupy jsou sice legitimní, avšak vyčleňují představu o poskytovaném dobru 180
prostřednictvím tržního prostředí, jeho typickými subjekty – podniky, kde objektem podnikání je sociální blaho.
Literatura BERNARD, Josef. Tradiční a nové modely participace a partnerství v místní veřejné správě: šance a rizika, s. 36-46 In: ČERMÁK, Daniel et al. Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě: význam, praxe, příslib. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. 181 s. Studie; sv. 74. ISBN 978-80-7419-067-4. BLAŽEK, Jiří a UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Vyd. 2., přeprac. a rozš. Praha: Karolinum, 2011. 342 s. ISBN 978-80-246-1974-3. BORZAGA, Carlo., ed. a DEFOURNY, Jacques., ed. The emergence of social enterprise. London: Routledge, 2004. xi, 383 s. Routledge studies in the management of voluntary and nonprofit organizations; 4. ISBN 0-415-33921-9. DANČÁK, Břetislav, ed. a HLOUŠEK, Vít, ed. Víceúrovňové vládnutí v Evropě: zkušenosti, problémy a výzvy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2007. 245 s. Výzkum; sv. č. 2. ISBN 978-80-210-4458-6. DOHNALOVÁ, Marie a kol. Sociální ekonomika. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. 175 s. ISBN 97880-7357-573-1. DOHNALOVÁ, Marie a kol. Sociální ekonomika - vybrané otázky. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2009. 92, 8 s. ISBN 978-80-7416052-3. DOHNALOVÁ, Marie. Sociální ekonomika v evropském kontextu. V Brně: Nadace Universitas, 2006. 314 s. Scientia. ISBN 80-7204-428-1.
ISBN: 978-80-213-2379-7
DROR,Y. The Capacity to Govern. London, Frank Cass 2001. DRUCKER, Peter Ferdinand. Fungující společnost: vybrané eseje o společenství, společnosti a politickém systému. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2004. 242 s. Knihovna světového managementu. ISBN 80-7261-098-8. GRANOVETTER, Mark. Economic Action and Social
Structure: The Problem of Embeddedness The American Journal of Sociology, Vol. 91, No. 3 (Nov., 1985), pp. 481510. HUNČOVÁ, Magdalena. Ekonomický rozměr občanské společnosti. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7357-545-8. MUNKOVÁ, Gabriela a kol. Sociální politika v evropských zemích. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2004. 189 s. ISBN 80-2460780-8. Národní strategický referenční rámec 2007-2013 http://strukturalni-fondy.cz/getmedia/66d8e801-18b1-42eab682-5969a961cdf6/Narodni-strategicky-referencni-rameccervenec-20_66d8e801-18b1-42ea-b682-5969a961cdf6.pdf ze dne 27.12.2012. POTŮČEK, Martin a kol. Strategické vládnutí a Česká republika. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 360 s. ISBN 978-80-247-2126-2. POTŮČEK, Martin. Nejen trh: role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách české společnosti. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 188 s. Studie; sv. 13. ISBN 80-85850-26-5. REKTOŘÍK, Jaroslav a kol. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2001. 177 s. ISBN 80-86119-41-6.
181
Sociální ekonomika v Evropské unii a její aplikace na podmínky České republiky: osvětová publikace. Praha: Orfeus, 2004. 48 s. ISBN 80903519-1-3. WOKOUN, René, ed., MATES, Pavel, ed. a COGAN, Rudolf. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. 351 s. ISBN 80-7201-608-3. Veřejná databáze Českého statistického úřadu: http://vdb.czso. cz/vdbvo/tabdetail.jsp?potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobraz= 1&cislotab=ORG9020UC&childsel0=1&vo=null&voa=tabulka &str=tabdetail.jsp ze dne 29.12.2012. http://www.revesnetwork.net/social-economy-in-europetoday.html ze dne 20.11.2012
ISBN: 978-80-213-2379-7
182
