Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Doktorská vědecká konference 4. února 2013
T T THINK TOGETHER
Think Together 2013 Komunitní zahrady: jejich přínos a iniciativy vzniklé v České republice
Community Gardens: its’ benefits and initiatives arisen in the Czech Republic
Markéta Mikovcová
196
Abstrakt Článek stručně představuje koncept komunitních zahrad jako alternativního městského zemědělství, představuje jejich přínosy na různých úrovních s důrazem na přínosy sociální pro jednotlivé zahradníky i komunitu jako takovou. Zároveň mapuje iniciativy typických i netypických komunitních zahrad, které v Česku v posledních letech vznikly.
Klíčová slova městské zemědělství, komunitní zahrada, občanská společnost, sociální přínosy
Abstract The paper briefly presents concept of community gardening as an alternative urban agriculture, it presents its’ benefits on different levels with accent on social benefits for individual gardeners and for community itself. The paper also maps community gardens initiatives, the typical and untypical ones, which have arisen in the Czech Republic in resent years.
Key Words urban agriculture, community garden, civic society, social benefits
Úvod „Komunitní zahrada“ se běžně používá jako překlad anglického „community garden“. Přestože fakt, že zde dochází k pěstování potravin či spíše zahradničení, je důležitý, účastníci kladou důraz častěji na komunitní charakter činnosti. Podobně Winne (in Corrigan, 2011) uvádí, že slovo zahrada je v tomto slovním spojení to méně důležité a Nemore (in Corrigan, 2011: Think Together 2013
1234) dodává, že „v komunitních zahradách je pěstováno více, než jen rostliny, jsou tam rozvíjeny komunity.“ Komunitní zahradu je možné definovat jako „pozemek využívaný k pěstování potravin lidmi z různých rodin, typicky obyvateli měst s nedostatečným přístupem k vlastní půdě.“ (Okvat and Zautra, 2011) Tato definice ale zachycuje pouze kvantitativní podstatu, tedy definuje prostor a účastníky a nedostatečně specifikuje to, co se v komunitních zahradách skutečně odehrává. Vhodnější definici uvádí Glover (in Corrigan, 2011: 1234), komunitní zahrada je dle něj „organizovaná místní iniciativa využívající pozemky k produkci potravin nebo květin nebo obojího v urbánním prostředí pro individuální či skupinové potřeby.“ Zde je již naznačena spolupráce mezi zahrádkáři a také fakt, že se jedná o iniciativu, která vzniká téměř výlučně zdola („bottom-up“), ze zájmu místních obyvatel. V žádné z těchto definic však není zřejmý sociální přínos, ani na úrovni individuální ani skupinové - tedy vytvoření komunity, který je na základě již provedených studií řešen v tomto příspěvku. Cílem textu je shrnout přínosy komunitních zahrad, s důrazem na přínosy sociální, pro jednotlivé zahradníky i komunitu jako takovou a zároveň zmapovat iniciativy, které v Česku v posledních letech vznikly.
Důvody pro zakládání komunitních zahrad Komunitní zahrady jsou zakládány většinou ve městech, v prostoru kde obyvatelé nemají běžně přístup k pozemku, na kterém by si mohli vypěstovat vlastní potraviny. Hlavní důvod, proč v době krize v 19. stol. v USA začaly komunitní zahrady vznikat, byl nedostatek potravin, a tak ve městech vznikla potřeba si je vypěstovat. (Okvat and Zautra, 2011) Produkce vlastních potravin je motivem i v současných komunitních Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
zahradách, jen v západních zemích již neplní funkci „nasycení hladových“, fungují jako alternativa ke konvenčnímu zemědělství, které je viděno jako neetické a neekologické. Sumner, Mair a Nelson (2010) navrhují dívat se na všechny formy městského zemědělství, tedy i komunitní zahrady, jako na alternativy, které vrací kulturu do zemědělství, které je v současné době zejména velkoobjemové. Ekonomický přínos zahradničení je zřejmý, zahradníci nemusí nakupovat potraviny v obchodě, jelikož si dokáží vypěstovat vlastní. Corrigan (2011) ve své studii prováděné v komunitní zahradě v Baltimoru uvádí, že někteří považují za přínos nejen fakt, že mají vlastní potraviny, ale i to, že nemusí vážit cestu do vzdáleného supermarketu. Dalšími důvody k zakládání komunitních zahrad jsou vedle ekonomických a sociálních, které budou probírány dále, také ekologické. Okvat a Zautra (2011) uvádějí celou řadu přímých i nepřímých důsledků komunitního zahradničení na životní prostředí. Vedle doplnění městské zeleně a snižování uhlíkové stopy, zde lidé znovuobjevují přírodní systémy, začínají se více zajímat o životní prostředí a jsou v tomto ohledu také více aktivní, podobné přínosy zmiňuje i Macias (2008). Autoři dokonce používají koncept „Earth community“ T. M. Berryho, který rozšiřuje komunitu z mezilidských vztahů na vztahy k ostatním živočichům a Zemi jako takové, který je ve své podstatě podobný konceptu Země jako živoucího organismu „Gaia“ J. Lovelocka. (Okvat and Zautra, 2011)
Sociální přínosy komunitních zahrad Někteří autoři se věnují dopadům komunitních zahrad na individuální účastníky těchto projektů, studie jsou většinou zaměřené na vliv na zdravotní stav po výživové a psychologické stránce, zahradničení je pro zahradníky důležité také z důvodu ISBN: 978-80-213-2379-7
udržování fyzické kondice. Okvat a Zautra (2011) uvádějí celou řadu studií dokazujících pozitivní psychický přínos pobytu v zeleni a zahradničení jak na děti tak na dospělé, konkrétně uvádí zlepšení koncentrace, kognitivních funkcí a emoční stability. Autoři také uvádí studie ukazující, že zahrádkáři jedí více čerstvé zeleniny často i v biokvalitě, mohou si dovolit zdravější dietu bez zvýšení finančních nákladů. (Okvat a Zautra, 2011) Wills, Chinemana a Rudolph (2009) ve své studii zabývající se komunitní zahradou v Johanesburgu přináší poznání, že v zemích s vysokou mírou chudoby, kde není zajištěna potravinová bezpečnost, převládá uspokojení z individuálních potřeb nad rozvojem komunitních prvků. Naopak v západních zemích mají individuální a komunitní potřeby stejnou důležitost, v některých případech dokonce převažují ty komunitní. (Sumner, Mair a Nelson, 2010) Přínosu příslušenství člověka k dané komunitě se věnovala celá řada autorů. Ve 20. století přišlo spolu s modernitou vnímání komunity jako kontrastu ke společnosti, což může být vysvětleno celkovou krizí nálad a politickým pozadím doby. V té době vznikly klasické sociologické teorie týkající se komunit. Teorie Ferdinanda Tönniese o pospolitosti a společnosti, považuje komunitu za tradiční lidské uskupení a moderní společnost (městskou) za úpadek tradice. Naopak Durkheim namítá, že lepší komunitní potenciál má město, lidé jsou zde vzdělaní a mají lepší morální základ. Chicagská škola pak rozumí komunitě jako formě přináležení („belonging“), hlavní myšlenkou je, že v moderní společnosti nedochází k ochabování komunity, ale ke ztrátě vztahů přináležení. (Delanty, 2003) Ať už je paradigma jakékoli, pokaždé je komunita vnímána pozitivně, s přínosem pro člověka. Ostatně lidé se sami od nepaměti sdružují, žijí v komunitě kmenové, 198
vesnické, rodinné apod. Gardner (1999: 26) říká, že komunity „nemohou přežít, pokud si nevytvoří takové vztahy, díky nimž mohou zaujmout místo v širším kontextu.“ To je důležité i pro komunity tvořící se v komunitních zahradách, které se nevymezují jen vůči lokálnímu systému městské části a města, ale i vůči běžně fungujícímu zaběhnutému systému. Okvar a Zautra (2011) uvádí celou řadu pozitivních důsledků, které přináší komunitní zahradničení vlastní komunitě. Mezi prvními to je vytvoření kontaktů, které nejsou v městském prostředí běžné, lidé si vzájemně pomáhají a to nejen s problémy týkajícími se zahradničení, ale i v osobním životě, tyto vztahy mezigeneračně spojují lidi rozličného pohlaví, náboženského vyznání i etnické příslušnosti. Lidé se v komunitě naučí spolupracovat a mají i více síly řešit problémy mimo jejich komunitu. Fakt, že se jedná o hnutí vzniklé zespoda, celkově posiluje komunitní sebevědomí a oživuje občanskou společnost, jak píše i Corrigan (2011). Komunitní zahrady však občas přináší i negativní zkušenost, jak píše např. Macias (2008), jsou lidé, kteří kradou vypěstovanou zeleninu ostatním, je to však pouze jeden případ z mnoha a na fungování komunity nemá větší vliv.
Komunitní zahrady v České republice V Česku zatím není projektů komunitních zahrad mnoho. Jako první vznikla v roce 2004 komunitní zahrada U Smrku v Brně, později v Praze a jejím okolí začaly vznikat další, o šest let později vzniklo Ekocentrum Šárynka a Komunitní zahrádka Velvyslanectví USA v Praze, v roce 2011 KomPot a v roce 2012 Kokoza a Prazelenina. Každá z těchto komunitních zahrad se řídí jinými principy, některé slouží jen jako veřejný prostor, jiné nechají na svém pozemku hospodařit své členy společně, nebo pronajímají ISBN: 978-80-213-2379-7
určitou část pozemku na jednotlivá políčka. Z tohoto důvodu, ne každá výše zmíněná zahrada plně odpovídá zde používané definici, jako komunitní se však prezentují a pozitivní vliv na místní komunitu se jim nedá odepřít, proto je důležité je také zahrnout do tohoto přehledu. Každá z těchto zahrad je více přiblížena níže. Komunitní zahrada U Smrku První komunitní zahrada v Česku vznikla v Brně – Králově Poli v roce 2004, založilo ji občanské sdružení Smrk. U Smrku není klasická komunitní zahrada, na které by si lidé mohli pěstovat vlastní zeleninu, slouží spíše jako veřejný prostor, kde si mohou příchozí odpočinout a ve kterém sdružení pořádá různé společenské a sportovní akce. Do zakládání ovocnozeleninové zahrady byly zapojeny děti z okolních mateřských škol, celoročně mohou pozorovat, jak se jimi vytvořená zahrada proměňuje, touto cestou získají podobné poučení jako z klasické komunitní zahrady. (Přírodní zahrada, online 201212-28) Ekocentrum Šárynka Ekocentrum Šárynka založilo občanské sdružení Ekodomov, v údolí Šáreckého potoka v Praze 6 Dejvicích na pozemku bývalého mlýna. Sdružení zde vybudovalo komunitní zahradu a od března 2012 provádí postupnou obnovu starého sadu na ekologický komunitní sad, přičemž zachovají původní ovocné odrůdy. V prostoru Šárynky probíhají tematické vzdělávací workshopy a semináře, funguje zde také Dětský klub vycházející z konceptu lesní školky. (Ekodomov, online 2012-12-28)
199
Komunitní zahrádka Velvyslanectví USA v Praze Další komunitní zahradou, která nefunguje v klasickém pojetí, tedy že na ní nezahradničí lidé z blízkého okolí, je zahrádka Velvyslanectví USA v Praze, byla založena v roce 2010 a v současnosti sídlí v Dendrologické zahradě v Průhonicích. Důležitá je koncepce zahrádky vycházející z americké iniciativy „People´s Garden“, ta prosazuje myšlenku „že společné zahradničení přispívá ke sjednocení okolí ve společném zájmu a pomáhá životnímu prostředí“, je inspirována také zeleninovou zahradou Bílého domu. Zahrada je veřejně přístupná a probíhají zde různé vzdělávací programy týkající se životního prostředí, zahradničení i zemědělství pro dospělé a děti. (Zahrada velvyslanectví, online 2012-12-28) KomPot - Komunitní potraviny ve Středoklukách Občanské sdružení KomPot vzniklo v roce 2011, upravilo pronajatý polní pozemek o ploše 3000 m2 ve Středoklukách na komunitní zahradu fungující od roku 2012, v příštím roce plánují využít pozemek o dvojnásobné rozloze. Na původně monokulturním poli pěstují ovoce i zeleninu dle ekologických zásad. Pozemek nemají rozdělený na jednotlivá políčka, ale všichni členové ho opečovávají celý a vypěstované potraviny si rozdělují rovným dílem. K členství je třeba zaplatit vstupní poplatek 4000 Kč a každoročně přispívat na provozní náklady zahrady. (KomPot, online 2012-12-28) Kokoza
každý na svém záhonku, a proto se spojilo s Kokozou a v následujícím roce dostal každý zájemce přibližně 1 m2 k vlastnímu hospodaření. (Ekolist, online 2012-12-28; Enviweb, online 2012-12-28) Celý projekt je financován z Grantového fondu ERA pro podporu regionů, registrovaní zájemci díky tomu zdarma získají sazenice, nářadí i vodu a jsou pro ně přichystané tematické přednášky. (Enviweb, online 2012-12-28, KC Zahrada, online 2012-12-28) Prazelenina V roce 2012 vznikla v Praze ještě jedna komunitní zahrada, v Holešovicích ji založilo občanské sdružení Prazelenina, při zakládání zahrady jim radily členky výše zmiňované Kokozy. Zelenina je zde kvůli nevhodnému podkladu pěstována ve velkých pytlích, které sdružení pronajímá na jednu sezónu za 850 Kč, v ceně je započítána i voda na zálivku. Díky pytlům o rozměru 1 m2 má každý zájemce možnost starat se právě o ten svůj záhonek. (Ekolist, online 2012-12-28; Enviweb, online 2012-12-28; Prazelenina 1, online 2012-12-28) Pěstování zeleniny, ale nebylo, jak Prazelenina uvádí, hlavním důvodem založení komunitní zahrady. Komunitní zahrada se „zdála být ideálním místem pro střetávání, potkávání se a navazování nových kontaktů“, o tom svědčí i fakt, že v prostoru zahrady byla zřízena kavárna a v letní sezóně se zde pravidelně pořádaly společenské akce. (Ekolist, online 2012-12-28)
Obecně prospěšná společnost Kokoza založila v roce 2012 komunitní zahradu u kulturního centra Zahrada na Jižním Městě. Již v roce 2011 založilo kulturní centrum komunitní zahradu fungující dle pravidel permakultury, o tu ale nebyl zájem, lidé prý měli problém vše sdílet a chtěli hospodařit ISBN: 978-80-213-2379-7
200
Závěr Komunitní zahrady vznikají nejčastěji v městském prostoru, kde mají lidé nejdále k možnosti vlastnit a obhospodařovat půdu. Vznikají jako alternativa ke konvenčnímu zemědělství, které mnohdy nedosahuje kvality potravin vypěstovaných na vlastní zahrádce. Vlastní potraviny, které nemusejí být kupovány v obchodě, jsou jedním z důvodů, proč jsou komunitní zahrady zakládány. Tento ekonomický důvod je hlavním motivem v rozvojových zemích, v zemích rozvinutých se k němu přidávají také ekologické a sociální důvody. Ekologické důvody se týkají snižování uhlíkové stopy a oživení městského prostoru zelení, další je také fakt, že se lidé naučí lépe spolupracovat s přírodou a to je může motivovat k ochraně životního prostředí. Sociální motivy působí jak na individuální zahrádkáře, tak na komunitní úrovni. Na jednotlivé zahrádkáře působí pozitivně jak pobyt v zeleni, tak pohyb na zahrádce i zlepšení složení stravy. Pro celou komunitu pak přináší posílení v městském prostoru jinak slabých vztahů, posílení spolupráce a občanské společnosti. V České republice nejsou komunitní zahrady tak běžné jako v západních zemích a jsou lokalizovány v Praze a okolí a v Brně. První byla založena v Brně a má charakter spíše veřejného prostoru, podobný charakter má také komunitní zahrádka při Velvyslanectví USA v Praze. V Praze a jejím okolí se nachází další, které jsou již klasické, tedy lidé buď na vlastním políčku, nebo na společném pěstují zeleninu a ovoce, o které se pak dělí. I v Česku převažují komunitní důvody zakládání komunit, podobně jak tomu bylo v prezentovaných studiích. Fakt, že v roce 2012 vznikly v Praze hned dvě první komunitní zahrady, je znamením vzniku zajímavého a v českém prostředí dosud neprozkoumaného jevu. Bude zajímavé ISBN: 978-80-213-2379-7
hlouběji prozkoumat, jakým způsobem jsou v tomto prostředí komunitní zahrady utvářeny, jak jsou vnímány zahradníky, jejich organizátory, místními, kteří do života zahrad nejsou zapojeni, a místní správou, i to, jakým způsobem je prezentují média. Pomůže to porozumět, co „komunitní zahrada“ v těchto konkrétních případech znamená. Výsledky pak mohou být použity k dalšímu výzkumu, zaměřenému například na dopady a přínosy komunitních zahrad pro rozvoj města. Autorka se komunitním zahradám, vedle dalších forem městského zemědělství, bude věnovat ve své disertační práci, v níž si klade za jeden z cílů právě identifikovat různé formy městského zemědělství a analyzovat jejich přínosy pro rozvoj regionu.
Zdroje Corrigan, M. P (2011): Growing what you eat: Developing community gardens in Baltimore, Maryland. Applied Geography, vol. 31: 1232 – 1241. Delanty, G.: Community. London, Routledge: 2003. ISBN 0-415-23685-1 Ekodomov. Ekocentrum Šárynka. [online]. © 2005 – 2011. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z:
;
;
. Ekolist. Založte komunitní zahradu a pěstujte zeleninu i sousedské vztahy (2012-11-16). [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: .
201
Enviweb. Zahradníci v džungli betonu (2012-04-29). [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: . Gardner, J. W.: Budování komunity. Praha: Via, 1999. KC Zahrada. [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: . Kompot. [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: ; ; . Macias, T. (2008): Working Toward a Just, Equitable, and Local Food Systém: The Social Impact of Community-Based Agriculture. Social Science Quarterly, vol. 89 /5: 1086 – 1101. Okvat, H. A., Zautra, A. J. (2011): Community Gardening: A Parsimonious Path to Individual, Community, and Environmental Resilience. American Journal of Community Psychology, 47: 374 – 387. Prazelenina. Registrace.[online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: . Přírodní zahrada. [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: ; . Sumner, J., Mair, H. and Nelson, E. (2010): Putting the culture back into agriculture: civic engagement, community and the celebration of local food. International Journal of Agricultural Sustainability, vol. 8 ½: 54 - 61 Wills, J., Chinemana, F. and Rudolph, M. (2009): Growing or connecting? An urban food garden in Johannesburg. Health Promotion International, Vol. 25 No. 1: 34 – 41. ISBN: 978-80-213-2379-7
Zahrada velvyslanectví. Zahrádka Velvyslanectví USA v Praze. [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: .
202
