SYNULOX LC ÚSPĚCH LÉČBY JE TÉMĚŘ SAMOZŘEJMOSTÍ PRO ÚSPĚŠNOU LÉČBU MASTITID V LAKTACI ANTIBAKTERIÁLNÍ A PROTIZÁNĚTLIVÝ ÚČINEK

SYNULOX LC PRO ÚSPĚŠNOU LÉČBU MASTITID V LAKTACI

•

ANTIBAKTERIÁLNÍ A PROTIZÁNĚTLIVÝ ÚČINEK

•

SCHOPNOST NIČIT I VYSOCE ODOLNÉ BAKTERIE

ÚSPĚCH LÉČBY JE TÉMĚŘ SAMOZŘEJMOSTÍ Pfizer spol. s r.o., veterinární divize, Stroupežnického 17, 150 00 Praha 5, tel.: +420 283 004 111

Česká buiatrická společnost Klinika chorob přežvýkavců PFIZER ANIMAL HEALTH

SBORNÍK REFERÁTŮ ODBORNÉHO SEMINÁŘE

MASTITIDY SKOTU

Odborný garant: Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc. Brno, Hotel Voroněž, 11. listopadu 2006

Obsah

Obsah Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc., ČBS Vzpomínka na prof. MVDr. Antonína Klobouka, DrSc. k 50. výročí jeho úmrtí ....................................... 7 Doc.MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D., doc. MVDr. Alena Pechová, CSc., prof. MVDr. Rudolf Dvořák, DrSc., Fakulta veterinárního lékařství VFU Vybrané nutriční faktory ve vztahu k nespecifickým mastitidám ................................................................ 9 Prof. Med.vet.. Dr. Manfred Fürll, Medizinische Tierklinik, Universität, Leipzig Vliv látkové výměny na zdraví mléčné žlázy ................................................................................................. 13 MVDr. Josef.Krejčí, Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno - Medlánky Imunita mléčné žlázy .....

20

Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc. , Fakulta veterinárního lékařství, VFU Nové pohledy na bakteriální původce mastitid............................................................................................. 22 MVDr. Jaroslav Kratochvíl, PFIZER ANIMAL HEALTH Kombinace antibiotické a neantibiotické léčby v zaprahlosti – cesta ke snížení výskytu mastitid ............ 25 MVDr. Pavla Novotná, Mgr. Lucie Pokludová, MVDr. Jiří Bureš, Prof. MVDr. Alfred Hera, CSc. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Brno - Medlánky Problematika terapie mastitid s ohledem na zásady správného používání antibiotik ................................ 27 Ing. Růžena Seydlová, MILCOM a.s., VÚM Praha Řešení problematiky enviromentálních mastitid v zemědělských provozech ............................................. 31

Spolupořádající firma: Bayer Healthcare A.G.

5

Vzpomínka na prof. MVDr. Antonína Klobouka, DrSc. u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí

VZPOMÍNKA NA PROF. MVDr. ANTONÍNA KLOBOUKA, DrSc. U PŘÍLEŽITOSTI 50. VÝROČÍ JEHO ÚMRTÍ Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc., Česká buiatrická společnost, Brno V roce 1918 byla založena Vysoká škola zvěrolékařská v Brně, v historii první česká (československá) vysoká veterinární škola. Klinika zabývající se chorobami přežvýkavců byla nazvána „Buiatricko-porodnická a ambulantní klinika“ a později (1935) po vyčlenění porodnické kliniky nesla jméno „Buiatrická a ambulantní klinika“. Život, pedagogická a vědecká aktivita prof. Klobouka je nerozlučně spjata s její historiií. V říjnu 1919 byl jmenován adjunktem na zřízené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně a po habilitaci v roce 1920 byl ustanoven docentem a pověřen vybudováním a vedením kliniky. Řádným profesorem se stal v roce 1927. Během jeho dlouholeté pedagogické a vědecké aktivity (1919-1956) prošel buiatrickou a ambulantní klinikou bezpočet studentů a asistentů. Stěžejním a objevným dílem na poli vědeckého bádání a triumfem české buiatriky se staly Kloboukovy práce o nakažlivé obrně vepřů, brucelóze skotu, slintavce a kulhavce, jakož i o porodní paréze a osteomalácii. Jedinečný okruh buiatrických odborníků, kteří prošli „Kloboukovou buiatrickou školou“ se později vynikajícím způsobem uplatnili na úseku státní veterinární správy, ve vědě i jako pedagogové a to nejen doma, ale i v zahraničí. Z nich je možno jmenovat: prof. MVDr. E. Přibyla, prof. MVDr. T. Gdovina, prof. MVDr. M. Bártíka, prof. MVDr. J. Dražana, prof. MVDr. V. Koubu, prof. MVDr. L. Černého, prof. MVDr. L. Slaninu, prof. MVDr. L. Vrzgulu, prof. MVDr. B. Hofírka, doc. MVDr. T. Laxe, doc. MVDr. J. Menšíka, doc. MVDr. M. Pavlase, doc. MVDr. R. Hubíka, CSc., doc. MVDr. P. Čaneckého, , doc. MVDr. M. Hojovcovou, doc. MVDr. V. Hamšíka, doc. MVDr. J. Černohouse, MVDr. R. Rademachera, MVDr. M. Dvořáka, MVDr. J. Hybáška, MVDr. L. Švestku, MVDr. F. Spáčila, MVDr. S. Zajíčka, MVDr. S. Dokoupila, MVDr. V. Valentu, MVDr. R. Dombeka a řadu dalších nejmenovaných vynikajících buiatriků působících v praxi. Plným právem pokládáme proto profesora Klobouka za zakladatele české buiatriky a k jeho odkazu se trvale hlásíme. Ptáme-li se, jaké to byly předpoklady, které umožnily, že profesor Klobouk se stal tak vynikající osobností české veterinární medicíny. Odpověď nalezneme v několika .příznivých okolnostech, které spolupůsobily. Profesor Klobouk se narodil v zemědělské rodině na Hané blízko Olomouce. Přinesl si do života selskou houževnatost a pracovitost.

Na Slovanském gymnáziu v Olomouci se mu dostalo klasického vzdělání, byl ovlivněn antickou kulturou a filozofií, zejména učením Sokratovým a dalších antických filozofů, které mohl číst přímo z originálních pramenů. Měl zájmy umělecké, literární i hudební, které se doplňovaly se zájmy jeho manželky, s kterou prožil harmonické manželství. Původně chtěl studovat filozofii, ale na přání otce zvolil praktické povolání zvěrolékaře. Pro pedagogickou i vědeckou dráhu měl velmi dobré předpoklady, neboť po skončení zvěrolékařských studií v roce 1910 se stal na dva roky asistentem na buiatrické a ambulantní klinice ve Vídni u profesora Reisingera a posléze vědeckým pracovníkem na právě založeném Státním veterinárním ústavu pro výrobu očkovacích látek v Mödlingu u Vídně. Po vynuceném odchodu českých studentů v roce 1918 z Vídně a rozhodnutí o založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, věděl, kde je jeho místo, neváhal, a dal se k dispozici pro její budování. Zaměření vědeckého bádání profesora Klobouka mělo vždy praktický význam a dopad a obsáhlo téměř celý obor buiatriky. Výsledky pomáhaly řešit aktuální problémy zaměřené na etiologii, patogenezi, diagnostiku a účinnou terapii a prevenci chorob hospodářských zvířat. Vědeckou práci nepřerušil ani v době druhé světové války, kdy se věnoval výzkumu slintavky a kulhavky a vytvořil tak předpoklady pro vybudování pracoviště orientovaného na výrobu vakcíny proti slintavce a kulhavce v Terezíně v poválečných letech. Pedagogická činnost profesora Klobouka představovala výuku posluchačů v oboru buiatriky a porodnictví a po druhé světové válce také na úseku infekčních chorob. Za jeho práci na Vysoké škole veterinární v Brně se mu dostalo ocenění tím, že byl zvolen jejím rektorem pro funkční období 1947 – 1949. Profesor Klobouk zavedl do české veterinární terminologie celou řadu nových názvů nahrazující nevyhovující termíny vzniklé překladem cizojazyčných textů a neodpovídajících duchu českého jazyka. Jako obecně uznávaná vědecká autorita ve svém oboru byl poradcem vlády a Státní veterinární správy. Navštívil celou řadu mezinárodních kongresů a sjezdů, a také ústavů v zahraničí, kde získával důležité poznatky, které byly doma plně využity. Za své zásluhy byl jmenován akademikem a byl mu udělen doktorát veterinárních věd.

–7–

Vzpomínka na prof. MVDr. Antonína Klobouka, DrSc. u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí

Profesor Klobouk byl aktivní až do konce svého života a na zasloužený odpočinek vůbec nepomýšlel. Zemřel náhle ve věku 71 let, 12. listopadu 1956, po mozkové embolii v předvečer před propuštěním z nemocnice, kde úspěšně podstoupil operaci kýly. Pro českou (československou) veterinární medicínu to byla velká ztráta.

Kontakt: Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc., Česká buiatrická společnost Palackého třída 1-3 612 42 Brno e-mali: [email protected]

Rektorem 1947–1949

–8–

Vybrané nutriční faktory ve vztahu k nespeciﬁckým mastitidám

VYBRANÉ NUTRIČNÍ FAKTORY VE VZTAHU K NESPECIFICKÝM MASTITIDÁM Pavlata L., Pechová A., Dvořák R. Klinika chorob přežvýkavců, Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Mastitidy jsou ekonomicky nejvýznamnějším a nejčastěji se vyskytujícím onemocněním dojnic mléčných plemen. Jedná se o typicky polyfaktorové a polyetiologické onemocnění, které vzniká ve vzájemné interakci 3 biosystémů – makroorganismus (dojnice), mikroorganismus (původci mastitid) a vnější prostředí. V rámci řešení problematiky výskytu mastitid je nutné se zaměřit na všechny tyto tři složky: posilovat, respektive neoslabovat faktory přirozené obranyschopnosti dojnic, eliminovat negativní vlivy prostředí a omezovat možnosti šíření patogenních mikroorganismů. V rámci kompletního systému tlumení výskytu zánětů mléčné žlázy se doporučují následující kroky: plnohodnotná a vyvážená výživa, pravidelná a pečlivá evidence s využíváním informací z kontroly užitkovosti a výsledků vyšetření bazénových, ale především individuálních vzorků mléka, pravidelná údržba dojících zařízení a správná technika dojení, vysoký standard hygieny prostředí a mléčné žlázy s prováděním důsledné dezinfekce struků, včasná a účinná léčba všech typů mastitid a vyřazování problematických dojnic z chovu. Diagnostika různých forem mastitid vychází z výsledků klinického vyšetření zvířete s důrazem na posouzení stavu mléčné žlázy a smyslové posouzení mléka, testů pro vyšetření počtu somatických buněk a mikrobiologického vyšetření mléka. Podle výsledků jednotlivých vyšetření pak můžeme diagnostikovat různé formy mastitid, které jsou uvedeny v následující tabulce: Nespecifické mastitidy jsou nejčastěji způsobovány drážděním tkáně mléčné žlázy bez vlivu infekčních faktorů. Jsou charakterizovány především zvýšeným počtem somatických buněk v mléce. Nejčastěji je jejich

zvýšený výskyt identifikován na základě zvýšení počtu somatických buněk v bazénových vzorcích mléka, který sice nemusí být doprovázen zvýšeným výskytem klinických mastitid, ale nespecifické mastitidy jsou bezesporu významným predispozičním faktorem pro uplatnění infekčních agens a vznik klinických forem zánětu mléčné žlázy. Řešení tohoto problému spočívá v odstranění vyvolávajících příčin – faktorů dráždění. Příčinou zvýšeného výskytu nespecifických mastitid jsou nejčastěji chyby ve výživě, dále se na jejich vzniku může podílet špatná zoohygiena, narušení komfortu dojnic s následně zvýšenou stresovou zátěží, v neposlední řadě pak nesprávný postup při dojení a nekvalitní dojící zařízení. Všechny tyto faktory mohou způsobit oslabení odolnosti mléčné žlázy a umožnění průniku patogenů, některé faktory pak působí negativně přímo v mléčné žláze. V tomto příspěvku se zaměříme především na vliv nutričních faktorů na výskyt metabolických poruch, a tím i nespecifických mastitid. Tyto faktory lze rozdělit do následujících skupin: 1) Kvantitativní chyby v sestavení krmné dávky způsobující vznik metabolických poruch: a. Bachorová indigesce b. Bachorová acidóza c. Metabolická acidóza d. Bachorová alkalóza e. Metabolická alkalóza f. Ketóza g. Karence stopových prvků (Zn, Se) h. Karence vitaminů (vitamin E, A)

Typ onemocnění

Výskyt klinických příznaků

Smyslové změny mléka

Počet SB > 100 000

Kultivace patogenů

Nespecifická mastitida (iritace mléčné žlázy)

-

-

+

-

Latentní infekce

-

-

-

+

Subklinická mastitida

-

-

+

+

Klinická mastitida

+

+

+

+

–9–


2) Špatná kvalita jednotlivých krmiv způsobující vznik metabolických poruch z důvodu: a. Sníženého příjmu krmné dávky (ketóza) b. Snížení koncentrace energie v krmné dávce (ketóza, alkalóza) c. Přebírání krmné dávky (acidóza, bachorové indigesce) d. Zvýšeného příjmu dusičnanů a dusitanů s následným vznikem methemoglobinémie 3) Zkrmování narušených nebo špatně konzervovaných krmiv: a. Vysoký příjem exogenních kyselin, především kyseliny máselné b. Příjem čpavku a toxických aminů v důsledku rozkladu dusíkatých látek v objemných krmivech c. Zvýšený příjem toxických látek, které vznikají při rozkladných procesech v narušených silážích v důsledku pomnožení Coli bakterií, Clostridií, hnilobných bakterií d. Příjem mykotoxinů z jadrných krmiv e. Příjem mykotoxinů z objemných krmiv, které mohou vznikat jak před sklizní z polních plísní, tak i při konzervaci při nedostatečném udusání f. Příjem zeminou znečištěných objemných krmiv Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že vznik nespecifických mastitid mohou způsobovat prakticky všechny metabolické poruchy. Vzestup počtu somatických buněk v mléce jednotlivých dojnic je velmi rozmanitý, může dojít k nárůstu o 100 – 300 000, ale výjimkou nejsou ani výraznější nárůsty. Ke zvýšení počtu somatických buněk v bazénových vzorcích mléka dochází pouze při vysoké incidenci metabolických poruch ve stádě. Vzhledem k tomu, že metabolické poruchy jsou většinou vázány na období rozdojování a na první třetinu laktace, nelze považovat počet somatických buněk v bazénových vzorcích mléka za citlivý ukazatel výskytu metabolických poruch. Většinou dochází v důsledku naředění pouze k mírnému zvýšení celkového počtu somatických buněk. Odlišná situace je při zkrmování narušených objemných krmiv, protože tomuto tlaku jsou vystaveny všechny dojnice bez ohledu na aktuální dojivost a krmnou skupinu. Zvýšení počtu somatických buněk v bazénových vzorcích bývá proto markantní a pohybuje se často kolem 200 000 SB, takže se chovatelé mohou dostat do problémů týkající se dodržení kvality mléka pro výkup.

V našich podmínkách se často setkáváme s poruchami metabolismu mikroprvků a vitaminů, které zdraví mléčné žlázy ovlivňují poměrně zásadním způsobem, především prostřednictvím jejich vlivu na obranyschopnost a imunitní systém. Tyto vyvolávající příčiny je nutno odhalit a eliminovat. Problematika těchto nutričních faktorů ve vztahu k mastitidám je podrobněji prezentována v následující části příspěvku. Selen a vitamin E ovlivňují zdravotní stav mléčné žlázy a mají vliv na kvalitu kolostra a mléka. Jejich deficit je spojován se vzestupem incidence a závažnosti intramamárních infekcí a se vzestupem počtu somatických buněk v individuálních i bazénových vzorcích mléka. Navíc byl zaznamenán také pozitivní vliv aplikace vitaminu E na snížení edému mléčné žlázy u prvotelek a trend ke zvýšení obsahu bílkovin a tuku v mléce po aplikaci selenu a vitaminu E. Vitamin E a selen jsou esenciální nutriční složky s významnou biologickou funkcí spočívající především v antioxidačním působení. Spolu s dalšími antioxidanty, jako je β-karoten, vitamin C, zinek a měď, udržují nízké tkáňové koncentrace reaktivních forem kyslíku (ROS). ROS jsou v řadě situací pro organismus prospěšné (fagocytóza, detoxikace, regulace hladkosvalového tonu, aktivita osteoklastů), ale uplatňují se také v etiopatogenezi mnoha onemocnění a patologických procesů jako jsou zánětlivá a degenerativní onemocnění. Vitamin E je první linií obrany proti peroxidaci polyenových kyselin (vyšší mastné nenasycené kyseliny s více dvojnými vazbami) vyskytujících se ve fosfolipidech buněčných membrán. Jeho biologicky nejaktivnější formou je D-α-tokoferol. Druhou linii ochrany proti peroxidům představuje glutathionperoxidáza (GSH-Px), která obsahuje selen jako svoji strukturální součást. Základní funkcí GSH-Px je odstraňování nadbytku H2O2 z cytoplazmy buněk. Udává se, že 98 % aktivity GSH-Px v krvi je vázáno na erytrocyty. Uvedený mechanismus působení selenu a vitaminu E sice ukazuje, že v působení proti peroxidům lipidů se vzájemně podporují, ale v buňkách působí na různých místech. Funkčním místem pro GSH-Px je cytozol buněk a vitamin E působí uvnitř lipidových membrán. Při deficitu vitaminu E a selenu dochází u zvířat k alteraci metabolismu polyenových kyselin, což může následně vést k poruchám funkcí buněk jako jsou polymorfonukleární neutrofily, které jsou hlavním ochranným mechanismem proti infekci. Protože při deficitu selenu a vitaminu E dochází k narušení metabolismu kyseliny arachidonové, může mít deficit selenu a vitaminu E negativní vliv na

– 10 –


zánětlivou odezvu po průniku patogenů do organismu. Tímto způsobem zprostředkovaný efekt selenu a vitaminu E na funkci polymorfonukleárů hraje důležitou roli v ochraně před infekcí i v mléčné žláze. Díky podobným biologickým účinkům selenu a vitaminu E dochází k jejich vzájemnému ovlivňování i v rámci metabolismu. V mnoha studiích již bylo prokázáno zmírnění, nebo dokonce úplné odstranění klinických příznaků deficience v případě, že zvířatům byly podány obě tyto nutriční látky současně. Například u dojnic, které dostávaly denně spolu s pouhými 0,1 mg.kg-1 selenu 4 000 IU vitaminu E, byl výskyt klinických mastitid méně pravděpodobný v porovnání s dojnicemi přijímajícími při stejné dávce selenu jen 100 IU vitaminu E. Účinky selenu a vitaminu E jsou tedy synergické. Saturace organismu naplňující fyziologické potřeby a někdy i jejich podávání v dávkách převyšujících fyziologické požadavky, vede k posílení obranyschopnosti organismu. Proto je možné tyto nutriční složky používat i k cílené imunostimulaci. Imunomodulační účinky vitaminu E (podpora tvorby protilátek zasahováním do aktivit Th lymfocytů, zvyšování proliferační aktivity lymfocytů zvyšováním jejich vnímavosti k mitogenním impulsům, lymfopoetická aktivita, ochrana leukocytů před působením kortikosteroidů a toxických látek, stimulace fagocytární aktivity, nespecifické zvyšování odolnosti proti infekci) jsou při pokusech na domácích zvířatech dosahovány při podávání dávek třikrát až desetkrát přesahujících deklarovanou fyziologickou potřebu. Jedním ze základních mechanismů ovlivňujících zdravotní stav mléčné žlázy je, že se v polymorfonukleárech mléčné žlázy selendeficitních krav zvyšuje koncentrace peroxidu vodíku, klesá jejich životaschopnost a schopnost usmrcovat intracelulárně pohlcené patogeny. Vzhledem k tomu, že selenem a vitaminem E in vitro suplementované bovinní polymorfonukleáry mají vyšší chemotaktickou a migrační aktivitu a že vitamin E zvyšuje fagocytární aktivitu vůči opsonizovanému Staphylococcus aureus, má dotace selenu a vitaminu E dojnicím potenciál zlepšovat jejich přirozenou odolnost k mastitidám. Opakovaně bylo zjištěno, že krávy s mastitidami mají v porovnání se zdravými krávami průkazně nižší koncentrace vitaminu E v plazmě a mléce. Ve stádech dojnic s nízkými počty somatických buněk v mléce bývá také signifikantně vyšší aktivita GSH-Px a koncentrace selenu v krvi v porovnání se stády s vysokými počty somatických buněk v mléce. Mezi prevalencí intramamárních infekcí způsobovaných hlavními patogeny mléčné žlázy a aktivitou GSH-Px a koncentrací selenu byla prokázána negativní korelace.

V různých pracích byl u krav s dotací selenu popsán průkazně menší výskyt zánětů mléčné žlázy a případů jejich terapie v porovnání s dojnicemi bez jeho dotace. Wichtel a kol. (1994) zjistili snížení počtu somatických buněk, trend ke zvýšení dojivosti a zvýšení obsahu sušiny v mléce u krav po aplikaci intraruminálních selenových pelet. Klawonn a kol. (1996) prováděli sledování krav s rozdílným příjmem selenu po dobu 15 měsíců a zjistili, že po třech měsících sledování se začala u krav s deficitem selenu zvyšovat incidence mastitid. Z hlediska koncentrace vitaminu E v krvi dojnic je rizikové období kolem porodu. V tomto období bývají plazmatické koncentrace vitaminu E u dojnic nejnižší. Koncentrace vitaminu E klesá 7 až 10 dní před porodem a zůstává nízká během 1. a 2. týdne laktace. Toto období je pak kritické z hlediska výskytu intramamárních infekcí. Suplementace vysokými dávkami vitaminu E (nejméně 1000 IU.den-1) během stání na sucho a v období časné laktace snižuje výskyt mastitid, což je pravděpodobně způsobeno zvýšením aktivity imunitního systému. Aplikace vitaminu E během pozdní gravidity vede ke zlepšení funkcí neutrofilů a se zvyšující se celkovou aplikovanou dávkou vitaminu E se průkazně snižuje výskyt klinických mastitid. Z hlediska dosažení pozitivního efektu na snížení výskytu mastitid je doporučováno, aby u krav v období stání na sucho a v počátku laktace byla zajištěna denní suplementace vitaminu E větší než 1000 IU. Snížení výskytu mastitid je v takovém případě pravděpodobně způsobeno zvýšením aktivity imunitního systému suplementovaných krav. Z důvodu dosažení imunostimulačních účinků zlepšujících parametry zdraví krav se v období před porodem často jednorázově injekčně aplikují vysoké dávky (3000 – 5000 IU) vitaminu E. O pozitivním vlivu aplikace selenu a vitaminu E v období před porodem na kvalitu kolostra a zdraví mléčné žlázy svědčí i naše výsledky, kdy jsme studovali vliv rozdílné úrovně saturace dojnic selenem a vitaminem E na vybrané parametry metabolismu, kvality kolostra a zdravotní stav. Sledování bylo realizováno na dojnicích z chovu s výskytem karence selenu, které byly rozděleny do 2 pokusných a jedné kontrolní skupiny. Kravám jedné pokusné skupiny byl 4 týdny před očekávaným porodem aplikován i. m. Selevit inj. a.u.v. v dávce 20 ml pro toto a kravám druhé pokusné skupiny byl stejný preparát aplikován dvakrát (8 a 4 týdny před očekávaným porodem). Kontrolní skupina byla bez aplikace preparátu. U krav pokusných skupin byly při odběru v den porodu zjištěny vyšší koncentrace selenu i vitaminu E v po-

– 11 –


rovnání s kontrolou. U krav, kterým byl Selevit před porodem aplikován dvakrát byla v porovnání s kontrolní, ale i druhou pokusnou skupinou zjištěna průkazně vyšší koncentrace imunoglobulinů v kolostru, vyšší koncentrace selenu a také v období prvního měsíce po porodu byl zaznamenán menší výskyt mastitid v porovnání s dojnicemi dalších skupin. Dalším z významných nutričních faktorů, který má vliv na počet somatických buněk v mléce je zinek. O obsahu Zn v kravském mléce bylo doposud publikováno poměrně málo informací a faktory ovlivňující koncentraci Zn v mléce nejsou přesně známy. Z hlediska fáze laktace existují rozdíly mezi kolostrem a zralým mlékem, kdy v kolostru je vyšší zastoupení Zn než ve zralém mléce. Byly publikovány práce, které dokumentují pozitivní vliv suplementace zinku do krmné dávky dojnic na počet somatických buněk v mléce. V 90 denním pokusu, ve kterém pokusné skupině krav byl podáván Zn ve formě bioplexu v dávce 400 mg na kus a den došlo u suplementované skupiny k poklesu SB o 24 %, zatímco u kontrolní skupiny za stejné období počet SB o 36 % stoupl. Další autoři publikovali výsledky pokusu při suplementaci 300 mg Zn ve formě bioplexu, kdy zjistili snížení počtu SB o 45 %. Také naše vlastní sledování z poslední doby dokladují pozitivní vliv dotace zinku na zdraví mléčné žlázy. Cílem této naší práce bylo ověření možnosti zvýšení koncentrace zinku v mléce zvýšenou suplementací tohoto prvku do krmné dávky ve formě chelátu a sledování vlivu zvýšené suplementace Zn na počet somatických buněk v mléce. Sledování bylo realizováno v chovu českého strakatého skotu. Do pokusu bylo zařazeno 40 dojnic, které byly rozděleny na skupinu pokusnou a kontrolní. Pokusné skupině byl přidáván Zn ve formě chelátu (Alltech) v dávce 2,2 g na kus a den. V průběhu pokusu byly odebírány vzorky krve a mléka na začátku pokusu, dále na konci 1. 2. a 3. měsíce pokusu. Suplementace zinku ve formě chelátu do krmné dávky dojnic sice neovlivnila koncentraci zinku

v krevní plazmě ani v mléce, ale v počtu somatických buněk byl zjištěn mezi pokusnou a kontrolní skupinou průkazný rozdíl v počtu somatických buněk ve prospěch skupiny suplementované zinkem, která měla v průměru o téměř 100 000 nižší průměrné počty SB. Mezi počtem somatických buněk a koncentrací zinku v mléce byl zjištěn negativní korelační vztah – čím vyšší koncentrace zinku v mléce, tím nižší pošty somatických buněk. Zvýšení suplementace zinku do krmné dávky se tak sice neodráželo ve vzestupu koncentrace zinku v krvi, ale pozitivní vliv suplementace Zn na počet SB respektive zvýšení využití Zn z krmné dávky by se na základě našich výsledků dal vysvětlit vyšším vstupem Zn do mléčné žlázy, kde může pozitivně působit na imunitní funkce buněk a snížení počtu somatických buněk. Tento vyšší vstup Zn do mléčné žlázy se potom může odrazit ve vyšší koncentraci zinku v mléce. Ve vztahu k mastitidám byly zatím většinou sledovány pouze koncentrace Zn v krvi. Někteří autoři popsali průkazně nižší koncentraci Zn v krvi krav se subklinickou mastitidou ve srovnání se zdravými krávami. Z představení vybraných nutričních faktorů ve vztahu k výskytu nespecifických, ale i dalších tipů mastitid, vyplývá potřeba věnovat náležitou pozornost i těmto faktorům, které mohou významnou měrou ovlivňovat obranyschopnost mléčné žlázy a tím i výskyt mastitid různých forem. Při řešení problému zvýšeného počtu SB a výskytu mastitid by tak v diagnostickém postupu měla být zahrnuta i analýza výše uvedených faktorů. Práce vznikla v rámci řešení Výzkumného záměru MŠMT č. MSM6215712403.

– 12 –

Kontakt: doc. MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D. Klinika chorob přežvýkavců FVL VFU Brno Palackého 1-3, 612 42 Brno tel./fax. 54156 2407 e-mail: [email protected]

Vliv látkové výměny na zdraví mléčné žlázy

VLIV LÁTKOVÉ VÝMĚNY NA ZDRAVÍ MLÉČNÉ ŽLÁZY Prof. Dr. habil. Manfred Fürll, Medizinische Tierklinik, Universität Leipzig V rámci výzkumů o významu lipomobilizačního syndromu u dojnic, etiologii a patogenezi dislokace slezu a v rámci prováděných preventivních metabolických vyšetření byly získávány také poznatky o zdraví mléčné žlázy. V této souvislosti získané zkušenosti byly shrnuty do následujících okruhů: 1) Záněty mléčné žlázy a roční období 2) Záněty mléčné žlázy a fáze zaprahnutí 3) Záněty mléčné žlázy a zátěže spojené s porodem 4) Záněty mléčné žlázy a antioxidanty 5) Mastitidy a ekologický chov

Onemocnění mléčné žlázy kulminovala v měsíci květnu a červnu. Následkem zvýšených teplot v květnu přijímaly krávy méně krmiva, jak je patrno z obrázku 1.Bylo proto krmeno více jadrného krmiva. Následek byl vznik subklinické acidózy bachorového obsahu a další pokles příjmu krmiva a s tím spojený prudký nárůst incidence mastitid. V moči byl zaznamenán pokles pH a redukované hodnoty acidobazického výlučku. Z toho lze odvodit následné důsledky vzhledem k mastitidám:

Nedostatek efektivní vlákniny

1. Mastitidy a roční období

acidózní zátěž U černostrakatého skotu v zemědělském podniku o počtu 600 dojnic (podnik A) a cca dojivosti 8200 kg/rok mléka, byla prováděna sledování v době od března 1998 do dubna 1999 na 66 dojnicích (stáří 3 – 8 roků) a 52 jalovicích. Šlo o volné ustájení v boxech. Vedle analýzy krmiva se prováděl 10 dní před porodem, 3. den po porodu a opět 4 týdny po porodu odběr krve, kontrola moči za účelem stanovení pH , acidobazického výlučku moči, hladiny cholesterolu v séru. (obr. 1).

redukovaný příjem krmiva ketóza

mastitis Tuto kaskádu lze pozorovat vždy při obdobných chybách v krmení a také je doprovázena onemocněními paznehtů a částečně také průjmy telat. V důsledku acidózy je snížená aktivita leukocytů v krvi a také alveolárních mikrofágů v mléčné žláze.

Obr. 1: podnik A, žlutá – 10 dní a.p., červená - 3 dny p.p., modrá - 4 týdny p.p.

– 13 –


2. Mastitidy a fáze zaprahnutí Vztah mezi prevalencí mastitid a tělesnou kondicí spolu s narušenou látkovou výměnou v průběhu zaprahnutí byl hodnocen na základě dvou sledování: a) Bylo sledována ultrasonograficky síla hřbetního tuku a v krvi obsah bilirubinu, cholesterolu a kreatinkinázy do tří dnů po porodu u 250 černostrakatých dojnic, z nichž onemocnělo 23 na katarální a 17 flegmonózní mastitidu (podnik B). b) U 228 sledovaných černostrakatých dojnic, jeden týden před porodem a dva týdny po porodu, metodicky stejným způsobem jako pokus předchozí, bylo odhaleno 11 dojnic s katarální a 22 s flegmonózní mastitidou (podnik C).

Při analýzách během zaprahnutí bylo možno konstatovat na základě rozdílů v síle hřbetního tuku zjištěného v různých časových intervalech , že dojnice , které onemocněly později mastitidou právě v tento čas, obtížněji mobilizovaly tuk (obr. 2), nejobtížněji pak krávy s pozdější flegmonózní mastitidou. Nižší hladina cholesterolu signalizovala nižší příjem krmiva, vyšší hodnota bilirubinu vyšší odbourávání tuku a zvýšená aktivita kreatinfosfokinázy třetí den po porodu zvýšený výskyt endometritid. V závislosti na síle hřbetního tuku před porodem tak jako na poporodním odbourávání tuku mohly být zjištěny následující vztahy k onemocněním.

Obr. 2: Podnik B, zelená – zdravé krávy, fialová - dojnice s katarální mastitidou, červená – dojnice s flegmonózní mastitidou

– 14 –


Síla hřbetního tuku a diference 1 týden a.p. k 2 týdnům p.p. u zdravých a nemocných krav Síla hřbetního tuku

Onemocnění

Diference hřbetního tuku

Onemocnění

x ± s mm

počet (n)

x ± s mm

počet (n)

35,0 ± 8,7

* dislokace slezu (6)

13,7 ± 4,2

*dislokace slezu (5)

34,4 ± 5,0

* mastitis catarrhalis (5)

12,2 ± 2,6

* mastitis catarrhalis (6)

26,0 ± 5,4

mastitis phlegmonosa (11)

9,3 ± 2,8

mastitis phlegmonosa (11)

25,0 ± 6,3

zdravé krávy (52)

8,9 ± 3,7

zdravé krávy (52)

22,4 ± 5,7

retencio secundinarum (5)

8,8 ± 2,1

pneumonie (5)

*= statisticky významné <0,05 ve srovnání se zdravými dojnicemi Krávy s nejvyšším tukem a největším odbouráváním tuku po porodu onemocněly přednostně na dislokaci slezu, následovány dojnicemi, které onemocněly katarální a coli-mastitidou. Tyto údaje zdůrazňují význam nadměrné kondice podmíněné způsobem chovu a krmení v období stání nasucho tak jako stoupající lipolýzy, která právě před porodem začíná a porodním stresem je urychlena, pro vznik mastitid včetně dislokací slezu:

provokuje zesílení zánětlivé reakce s negativním projevem zánětlivých mediátorů na látkovou výměnu a rovněž vyvolává redukovanou endotoxinovou clearance a neutralizaci (FÜRLL, 2002, DRAKLEY, 2004).) V důsledku toho musí být při prevenci mastitid uplatněny stejné zásady jako při prevenci lipomobilizačního syndromu (FÜRLL 2002).

3. Mastitidy a zátěž při porodu

Ztučnění v době zaprahnutí odbourávání tuku před a po porodu poruchy látkové výměny endometritis

katarální mastitis

coli mastitida (mastitis acuta gravis) Uvedené schéma představuje od konce 70tých let minulého století známý lipomobilizační syndrom (MORROW 1976), pro který platí následující klíčové znaky (FÜRLL 2000):  ztučnění dojnice, síla hřbetního tuku >30 mm  nedostatečný příjem pohotové energie již před porodem  vzrůstající lipolýza s relativní inzulinovou rezistencí  ztučnění orgánů, zejména jater před i po porodu  různé orgánové alterace a onemocnění K takovýmto onemocněním patří především poporodní komplikace , endometritidy, ovariální cysty a na to navazující poruchy plodnosti, ketóza a onemocnění paznehtů (laminitis). Ve vztahu k mastitidám lipomobilizační syndrom ovlivňuje negativně obrannou schopnost mléčné žlázy,

V úzkém vztahu k lipomobilizačnímu syndromu stojí také zátěže při porodu, které vznikají následkem ztučnění dojnic i jalovic a tím ke zúžení porodních cest, což se projeví zejména při porodech velkých telat samčího pohlaví (FÜRLL 2001). Odpovídající vztahy byly studovány na 245 dojnicích stáda o počtu 2000 kusů s průměrnou užitkovostí 8500 kg mléka/rok (podnik D) Dojnice byly sledovány v době zaprahnutí a až do dvou týdnů po porodu periodickou krevní kontrolou. U 50 dojnic se objevila do tří měsíců po porodu mastitida. Jako měřítko porodní zátěže byl sledován protein akutní fáze haptoglobin, jakož i koncentrace železa, které vazbou na akutní fázový protein feritin je rovněž do tohoto procesu zapojeno. V druhé studii byla ověřována v séru koncentrace endotoxinu a také titr ALA-AK (δaminolevulové kyseliny) (podnik A). Dojnice s mastitidami měly třetí den po porodu signifikantně vyšší haptoglobin a nižší koncentraci železa, to znamená, že musely zvládnout silný porodní stres.To ale současně znamená také velké odbourávání tuku a indukci lipomobilizačního syndromu se všemi následky. (Možnou) interakci mezi odbouráváním tuku a závažnou zátěží při porodu a mastitidami ukazuje následující schéma:

– 15 –


Obr. 3: Haptoglobin, železo a koncentrace endotoxinu u zdravých a mastitidou postižených dojnic (závod D a A); zelená – zdravé, červená – mastitidou postižené dojnice

4. Mastitidy a antioxydanty

Odbourávání tuku vazba endotoxinu v krvi + vylučování přes játra volný endotoxin v krvi prostupnost ze střeva + krevních cév průnik bakterií vznik mastitid a jiných orgánových alterací

Role endotoxinové interakce byl experimentálně prokázán (BIRK, 1988, DREIST, 1988). Již týden před porodem klesající hladina železa dosáhne minima třetí den po porodu. Význam nižší koncentrace železa pro odolnost je předmětem diskuse. Koncentrace endotoxinu nebyly rozdílné ve srovnání se zdravými kravami, ALA-AK titr ukázal významnější zátěž dva týdny po porodu.

Význam antioxydantů pro zdraví mléčné žlázy je dobře doloženo. Početné publikace popisují např. pozitivní efekt dávek selenu proti mastitidám. Při vlastním vyšetřování byl na zkoušku použit tzv. TEAC (Trolic Äquivalent of Antioxidative Capacity nach MILLER et al. 1996). TEAC test byl použit následovně: a) dojnice byly sledovány od zaprahnutí až do dvou týdnů po porodu; bylo vyšetřeno 25 zdravých zvířat a 50 dojnic, které později onemocněly na mastitidy. b) 25 zdravých a 35 dojnic , které později onemocněly mastitidami bylo vyšetřováno od 10 dne před porodem a až do 4 týdnů po porodu. V pokusech se prokázal v době zaprahnutí pokles koncentrace TEAC, která dosáhla minima třetí den po otelení.

– 16 –


a)

b)

Obr. 4: Vodorozpustné antioxidanty: (TEAC) v krvi u dojnic v období zaprahnutí a na počátku laktace v podniku D a A; zelená – dojnice zdravé, červená - dojnice s mastitidami

Patologickofyziologické vlivy antioxydantů působí v prvé řadě ve směru zlepšení obranných procesů v mléčné žláze cestou zvýšení fagocytární aktivity polymorfonukleárů. (SMITH, HOGAN, WEISS 1997). Schematicky to lze vyjádřit:

Příjem potravy

zásobení

Z hlediska substituce selenu je třeba brát ohled na to, že jeho terapeutická šíře je poměrně malá a proto je nebezpečí z předávkování. Aktuální studie o stavu zabezpečení zvířat mikroelementy ukazují, že v Mecklemburku a Předních Pomořanech je u selenu dobrý, někdy marginální (WOLF At al.1998. HASSLER,FÜRLL 2004). U manganu a mědi je třeba počítat spíše s karencemi, které souvisejí s náchylností k mastitidám. V tomto smyslu se doporučuje jednou ročně analýza srsti (FÜRLL 2003).

5. Mastitidy a ekologický chov

antioxidanty (Se, vit E,C,A, karoten) schopnost obrany (obzvláště v mléčné žláze) mastitidy

Význam selenu pro zdraví mléčné žlázy je zdůrazňován mimo jiné tak, že klinická karence selenu je u telat nazývána jako enzootická svalová dystrofie, u mladého skotu jako paralytická myoglobinurie a u krav jako „mastitis“ (KLEE,HEINRITZI 1977).

V průběhu jednoho roku byl v pěti saských mléčných hospodářstvích s různou formou hospodaření, s rozdílným způsobem krmení, užitkovostí, nemocností a úrovní metabolismu prováděna čtvrtletní kontrola. Jeden podnik z nich byl podnik s ekologickou formou hospodaření (I). V ekologicky vedeném hospodářství byla nejvyšší incidence mastitid. Mezi obsahem draslíku v krmivu a prevalencí mastitid byla zjištěna pozitivní korelace, tak jako mezi draslík-kreatinin kvocientem v moči. Tato zjištění hovoří pro alkalickou zátěž, která podobně jako acidóza je predispozičním faktorem pro vznik mastitidy.

Charakteristika sledovaných zemědělských podniků počet

užitkovost

ret. sec.

porodní

mastitis

nemoc.

draslík

dojnic

kg mléka

%

paréza %

%

paznehtů %

g/kg suš.kr.

E

230

6600

3,5

1,7

1,8

4,5

17,5

F

875

7225

9,6

3,6

5,0

18,0

17,0

G

1940

6382

15,5

0,5

2,1

1,5

13,1

H

480

6321

5,8

4,8

-

-

13,3

I

610

5334

2,2

0

5,7

5,4

12,9

Podnik

– 17 –


Literatura:

K, příjem bílkovin alkalický charakter metabolismu pokles obranyschopnosti- fagocytární aktivity (obzvláště v mléčné žláze) mastitida

SPRANGER et al. (2000) je toho názoru, že po vyčerpání všech preventivních možností chovu, odchovu, krmení a hygieny by mastitidy v biozávodech měly být výjimkou. Incidence mastitid v biozávodech ale není lepší jako v konvenčních podnicích (OFFERHAUS et al 1993; BUSATO et al.2000).

Závěr: Mastitidy mají charakter faktorových onemocnění, k jejichž vzniku přispívají především negativní vlivy krmení a metabolismu, které uzavírají patogeneticky mechanismus lipomobilizačního syndromu. To vytváří předpoklady pro pomnožení fakultativně patogenních původců onemocnění. V průběhu roku se mastitidy objevují nejčastěji v květnu a červnu během období horka, kdy vznik mastitid je umocňován acidotickou zátěží následkem menšího příjmu krmiva a vyšších dávek jadrného krmiva. Během stání nasucho se objevuje tučnění dojnic s následnou mobilizací tuku před porodem a obzvláště po porodu, vedle známých alterací spojených s porodem jako retence sekundin a dislokace slezu, faktorů, které napomáhají vzniku mastitid. Mastitidy u dojnic byly pozorovány především v souvislosti s velkou zátěží při porodu, která napomáhá lipomobilizaci a tím také vzniku závažným poruchám látkové výměny včetně ketózy. V literatuře dobře dokumentované vztahy mezi incidencí mastitid a nedostatkem antioxydantů byly prokázány na základě vodorozpustných frakcí (TEAC). Ze zemědělských podniků různého charakteru bylo nejvíce mastitid na ekologických farmách. Tam bylo zdůrazněno nepříznivé působení alkalické zátěže (kalium), jako příčina četnosti vzniku mastitid. Při profylaxi mastitid náleží obzvláštní pozornost zabránění vzniku lipomobilizačního syndromu, poruchám acidobazické rovnováhy jakož i dostatečné zaopatření antioxydantů

Ali-Vehmans, T., Vikerpuur, M., fang, W., Sandholm, M. (1997): Giving selenium supplements to dairy cows strengthens the inflammatory response to intramammary infection and induces a growth-suppressing effect on mastitis pathogens in whey. Zbl. Vet. Med. A 44, 559–571 Birk, S. (1988): Endotoxine – ihre Bedeutung für die Entstehung boviner postpartaler Kolimastitiden unter besonderer Berücksichtigung der Endotoxin-Nachweisverfahren. Vet. Med. Diss. Hannover Busato, A., Trachse, P., Schällibazum, M., Blum, J. (2000): Präventive Veterinary Medicine 44, 205–220 Drakley, J. (2004): Advances in transition cow biology: new frontiers in production diseases. Proceedings 12th ICPD, Lansing, Michigan, 1. Dreist, M. (1988): Verlaufsuntersuchungen des Endotoxinspiegels in Blut und Milch von Kühen mit gastrointestinalen Störungen unter besonderer Berücksichtigung der Pathogenese der Koli-Mastitis. Vet. Med. Diss. Hannover Fritsche, D., Fürll, M., Jäkel, L. et al. Tierärztl Prax /(2000): 28 (G), 264–270 Goerres, A., Fürll, M (2002): Endotoxine (ET) und ET-Effektoren (ALA-AK, APP) bei häufigen Rinderkrankheiten. In: Fürll, M. (Hrgb) Stoffwechselstörungen bei Wiederkäuern: Erkennen – Behandeln - Vorbeugen, Leipzig, 137–144, ISBN 3-00-009263-3 Fürll, M. (2000): Das Fettmobilisationssyndrom – eine Herausforderung für den Tierarzt. Grosstierpraxis 1, H 11, 24–34 Fürll, M. (2001): Dislocatio abomasi (DA) beim erwachsenen Rind. Handlexikon der Tierärztlichen Praxis, Enke Verlag Stuttgart, 181 xa-181 xw (23 S) Fürll, M. (2002): Fettmobilisationssyndrom/Fettlebersyndrom. In: Wiesner E. Hrgb.): Handlexikon der Tierärztlichen Praxis, Enke Verlag Stuttgart, 260 fh–260 fh5 (6 S) Fürll, M. (2002a): Grundlagen der Stoffwechselüberwachung und –diagnostik. In: Fürll, M. (Hrgb) Stoffwechselstörungen bei Wiederkäuern: Erkennen – Behandeln - Vorbeugen, Leipzig, 28-44, ISBN 3-00-009263-3 Fürll, M. (2003): Haaranalyse: Was Haare verraten. Die Landwirtschaftliche Zeitschrift, (12), 76-78 Fürll, M. Dabbagh, M.N., Jäkel, L. (1999): Körperkondition und Dislocatio abomasi (DA): Vergleichende Untersuchungen zum Verhalten der Rückenfettdicke sowie weiterer Kriterien bei Rindern. Dtsch. Tierärztl. Wschr. 106, 5–9

– 18 –


Fürll, M., Müller, D., Wilken, H. (2002): Antioxidativer Status bei gesunden Kühen mit unterschiedlicher Milchleistung im peripartalen Zeitraum. In: Fürll, M. (Hrgb) Stoffwechselstörungen bei Wiederkäuern: Erkennen – Behandeln - Vorbeugen, Leipzig, 147–152, ISBN 300-009263-3 Hassler, A. Fürll, M. (2004): Spurenelementstatus bei gesunden und kranken Hochleistungskühen. 29. Fortbildungsveranstaltung Labordiagnostik, Leipzig, 4. Juni. Hemingway, R. G. (1999): The influences of dietary selenium and vitamin E intakes on milk somatic cell counts and mastitis in cows. Vet. Res. Commun.23, 481–499 Klee, W., Heinritzi, K. (1977): Klinische Beobachtungen bei der paralytischen Myoglobinurie des Rindes. Tierärztl. Umschau, 32, 236–245 Kutas, F. (1965): Determination of net acid-base excretion in urine of cattle. Acta Vet. Acad. Sci. hung. 15, 147–153. Lachmann, G. (1981): Ätiologie, Pathogenese, Diagnostik, Therapie und Prophylaxe der alimentären metabolischen Azidose des Rindes. Vet. - Med. Habil-Schrift, Leipzig Miller, NJ, Sampson J, Candeias LP et al. FEBS Letters 1996; 384: 240-2

Morrow, D.A. (1976): Fat cow syndrome. J. Dairy Sci. 59, 1625–1629 Röpke, M. (1999): Vet Med. Diss. Leipzig Smith, K.L., Hogan, J.S., Weiss, W.P. (1997): Dietary vitamin E and selenium affects mastitis and milk quality. J. Anim. Sci. 75, 1659–1665 Offerhaus, E.J., Baars, T., Gromemrs, F.J. (1993): Gesondheid en vruchtbaarheid van melkvee op biologische bedrijven. Louis Bolk Institute – Publications, 84. Spranger, J., Walkenhorst, M., Klocke, P., Notz, C., Merck, C.C., Garbe, S. (2002): Komplementärmedizinische Ansätze zur Mastitisbekämpfung. Proceedings BpT-Kongress, Nürnberg 7.–10. November Wendt, K., Lotthammer, K. H., Fehlings, K., Spohr, M. (1998): Handbuch Mastitis. Kamlage Verlag Osnabrück Wolf, C., Bladt, A., Altmann, B. (1998): Selenversorgung von Kühen - Mangel oder Überschuß? 3. Mitt.: Selen-Überschuss in der Milchkuhfütterung. Prakt. Tierarzt, 79, 1048–1053. Adresa autora.: Prof. Med.vet. Dr. Manfréd Fürll, Medizinische Tierklinik Leipzig, An den Tierklinken 11, 04103 Leipzig; E-Mail: [email protected]

– 19 –

Imunita mléčné žlázy

IMUNITA MLÉČNÉ ŽLÁZY MVDr. J. Krejčí, Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno - Medlánky Máme-li hovořit o imunitě mléčné žlázy, je nutné zmínit se především o mechanizmech, které ji chrání před infekcí a vysvětlit skutečnost, proč tak často selhávají. Infekční záněty mléčné žlázy jsou totiž jednou z nejrozšířenějších infekcí v chovech skotu a stávají se jedním z limitů jejich dalšího rozvoje. Protiinfekční ochrana mléčné žlázy je zaměřena na to, aby zabránila pronikání patogenních mikroorganizmů do jejich hlouběji položených, převážně produkčních částí. Ke splnění tohoto cíle je využito celého spektra nespecifických obranných mechanizmů bariérové povahy. Na tomto místě je nutno připomenout, že obrana většiny sliznic, v různém stupni komunikujících s povrchem těla, je v největším rozsahu a intenzitě zajišťována právě těmito nespecifickými mechanizmy. Je tomu tak především díky skutečnosti, že právě v důsledku své nespecifičnosti jsou připraveny k výkonu své funkce okamžitě. Nevyžadují, poměrně dlouhý čas, nezbytný k tomu, aby se organismus adaptoval na přítomnost infekčního agens. Dalo by se proto říci, že specifická imunita zajišťuje zejména ukončení infekčního procesu a vytváří dlouhodobou ochranu před opakovanou infekcí. Pro obranu proti patogenům s nimiž se setkává poprvé, je specifická imunitní reakce příliš pomalá. Nespecifické mechanizmy chránící mléčnou žlázu před infekcí je možno rozdělit na buněčné a humorální. Buněčná obrana mléčné žlázy je vázána především na buňky strukového kanálku a jejich produkty a na fagocytující buňky přítomné přímo v mléce. Pokud jde o strukový kanálek, vedle toho, že čistě mechanicky odděluje parenchym mléčné žlázy od vnějšího prostředí, produkty jeho buněk výrazně znesnadňují pronikání mikroorganizmů přes tuto zábranu. Je to zejména mazová zátka strukového kanálku - laktosebum - tvořena keratinem a obsahuje kationický protein, který váže bakterie s negativním nábojem. Fagocytující buňky mléka, které se podílejí na nespecifické obraně mléčné žlázy proti bakteriální infekci, jsou dvojího druhu: makrofágy (hlavní buněčná komponenta dutinového systému zdravé mléčné žlázy) a neutrofily (hlavní buněčná komponenta při akutním zánětu). Výkon jejich hlavní funkce - fagocytóza - je však velmi omezená z důvodů, které budou dále uvedeny. Humorálních faktorů, které chrání mléčnou žlázu před infekcí je celá řada: laktoferin, laktoperoxidázový

systém, myeloperoxidáza, lysozym, defenzíny a především komplement. Přes toto široké spektrum velmi účinných látek, jejich praktická účinnost je nízká s ohledem na to, že jejich produkce je dimenzována na přirozenou laktaci divokého skotu. U vysokoprodukčních dojnic jsou tyto látky mnohonásobně ředěny nefyziologickou nadprodukcí mléka. Ředěním ztrácí tento systém svou účinnost. Specifickou složku obrany mléčné žlázy zajišťují zejména protilátky - imunoglobuliny se specifickou vazebnou aktivitou. Uplatňují se především tím, že neutralizují toxiny, a adhezivní faktory na povrchu bakterií, aglutinují je a usnadňují tak jejich vyplachování produkovaným sekretem. Mimoto působí jako specifické opsoniny a také jako struktury na něž se váže komplement. Nedostatkem této, jinak účinné, antibakteriální obrany je opět nízká koncentrace jejích hlavních složek v sekretu mléčné žlázy. Pokud máme odpovědět na otázku, proč jsou záněty mléčné žlázy tak rozšířené, je nutné podívat se na zánět mléčné žlázy skotu a jiných domácích přežvýkavců poněkud z jiného úhlu než z jakého jsme se na něj dívali v minulosti. Ačkoliv je všeobecně známo, že zánět je obranný proces jimž organismus reaguje na bezprostřední ohrožení, ať již infekční, nebo neinfekční, podle zažitých schémat na něj hledíme jako na patologický proces. Tím se však stává pouze v případě, že není dost účinný, tj dost rychlý a intenzivní, popřípadě, překročí-li jeho rozsah únosnou mez, nebo stane-li se generalizovaným. Dobře zvládnutý zánět proběhne natolik rychle, s přiměřenou intenzitou a v omezeném rozsahu, že klinicky není patrný. Pouze v případech, kdy zánětlivá reakce není dostatečně intenzivní a pohotová, nabývá na rozsahu a doba jejího průběhu se prodlužuje. V těchto případech se její průběh stává klinicky patrným a je doprovázen typickým morfologickým obrazem. Toto platí pro zánětlivé reakce obecně, v případech zánětů mléčné žlázy skotu, k tomuto obecnému schématu je nutno připočíst ještě další faktory, které zde hrají svoji roli a celou situaci znepřehledňují. Mléčná žláza skotu je orgán vystavený extrémní nefyziologické zátěži. Tato skutečnost vynikne, porovnáme-li laktaci divokého, nebo i pastevního skotu s laktací vysokoprodukčních dojnic. V přirozených podmínkách je dutina mléčné žlázy vystavována infekci jen výjimečně, neboť ji ve většině pří-

– 20 –

Imunita mléčné žlázy

padů zastaví bariérové mechanizmy strukového kanálku. V těch řídkých případech, kdy přes ně infekce přece jen pronikne, je zánět dostatečně výkonným mechanizmem k její likvidaci. Naopak je-li mléčná žláza dlouhodobě vystavena nefyziologické zátěži, nastává situace, kdy porušená, málo funkční obrana strukového kanálku, příliš často propouští infekci do prostředí jehož antibakteriální kapacita je dimenzována pro podstatně nižší mléčnou produkci. V těchto případech opakované infekce doprovázené zánětem indukují chronické změny, často vedoucím až k trvalému poškození sekrečního parenchymu.

Imunoprofylaxe infekcí mléčné žlázy Vzdor skutečnosti, že infekční záněty mléčné žlázy patří k nejrozšířenějším a hospodářsky nejvýznamnějším onemocněním skotu chovaného ve velkovýrobních podmínkách, jejich tlumení pomocí vakcinace se zatím nedaří. V případě infekčních zánětů mléčné žlázy, pokusy o jejich tlumení pomocí vakcinace zatím vždy končily nezdarem. Pokusy s vakcínami namířenými proti hlavním původcům tohoto onemocnění ztroskotávaly většinou až v průběhu jejich terénního ověřování. Experimentální studie uskutečněné v laboratorních podmínkách, byly ve většině případů relativně úspěšné. Většina těchto vakcín byla založena na indukci systémové humorální imunity spojené s dosažením vysokých hladin specifických protilátek v krvi dojnic a jejich přestupu do mléka. První úskalí tohoto postupu spočívá ve faktu, že přestup protilátek z krve do mléka se neděje prostou difúzí, ale aktivním transportem nezávislým na jejich koncentraci v krvi, ale jen na fyziologickém stavu mléčné žlázy.

Avšak ani relativně vyšší hladina specifických protilátek v mléce nacházejícím se v dutinách mléčné žlázy není zárukou její vyšší ochrany. Je třeba si uvědomit, že protilátky, samy o sobě nejsou výkonnou složkou imunity, ale pouze plní roli specifických značek, které na specifický cíl navádějí nespecifické humorální a buněčné faktory imunity (opsonizace mikroorganizmů k usnadnění fagocytózy, aktivace komplementu a pod.). Právě v tomto bodu zatím pokusy o kontrolu specifických infekcí mléčné žlázy prostřednictvím indukce specifické imunity selhávají. Je to především způsobeno tím, že výkonné složky, jak humorální, tak i buněčné imunity jsou v mléčných žlázách produkčních dojnic nedostatečné. Hladina komplementu v mléce je nízká a neutrofily málo výkonné. Jejich malá efektivita je dána tím, že na svém povrch pouze v malém procentu exprimují receptory pro Fc fragmenty imunoglobulinů a pak tím, že jejich metabolická aktivita není dostatečně efektivní. Pro jejich funkci je zásadní vysoká spotřeba kyslíku, v mléce je však jeho koncentrace stokrát nižší než v krvi. Krom toho, fagocytující buňky mohou svoji vysokou spotřebu energie čerpat pouze z glukózy, jíž je v mléce jen velmi málo. Jejího rezervního zdroje – glykogenu je ve fagocytujících buňkách mléka je asi o třetinu méně než ve stejných buňkách krve. Nadto, velká část fagocytárních buněk mléka je ze své funkce vyblokována pohlcenými tukovými kapénkami, buněčným detritem a pod. Z uvedeného je tedy zřejmé, že specifická imunita zprostředkovaná protilátkami, není schopna zajistit dostatečně účinnou ochranu před infekcí. Pokud se týče specifické buněčné imunity, zdá se, že v obraně mléčné žlázy před infekcí nehraje významnou roli.

– 21 –

Nové pohledy na bakteriální původce mastitid

NOVÉ POHLEDY NA BAKTERIÁLNÍ PŮVODCE MASTITID Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc., Fakulta veterinárního lékařství, VFU Brno Při pohledu na spektrum bakterií, které jsou spojovány s infekcemi mléčné žlázy skotu můžeme zmínit klasický citát : „Nic nového pod sluncem“. Existuje snad jen několik výjimek potvrzujících pravidlo. Co je tedy opravdu nového? Jsou to především poznatky získané molekulárně biologickými metodami, které potvrzují naše tušení, že mikrosvět se dále rychle mění. Nové informace se týkají jednotlivých agens, zejména z hlediska poznání jejich dalších faktorů patogenity a virulence, ale i genotypové diverzity. Právě genetické studie ukazují jak často a efektivně si bakterie v rámci druhu, ale i mezi druhy, vyměňují geny, které jim umožní nejenom jejich replikaci v místě infekce, ale i zajištění jejich odolnosti proti obraným mechanismům v mléčné žláze krav a také rezistenci proti působení antibakteriálních látek.

Staphylococcus aureus Typickým příkladem výrazného posunu v kvalitě našeho poznání v posledních letech je bakteriální druh Staphylococcus aureus, jeden z nejvýznamnější patogenů zvířat a mléčné žlázy skotu. Můžeme konstatovat, že celková odolnost a virulence tohoto mikroorganismu je vymezena základní genetickou sestavou. Předpokládá se, že S.aureus má modulární genom, který kromě jeho standardní části obsahuje řadu variabilních genetických elementů. Proto je studium faktorů patogenity a virulence jakož i antibiotické rezistence zaměřeno na detailní analýzu struktury a funkce variabilní složky genomu, která může objasnit proč pokaždé nepozorujeme totéž, když se jedná o infekci kmeny S.aureus.

Analýza genomu klíč k pochopení variability Genom S.aureus tvoří kružnicový chromozóm a přídatné extrachromozomální genetické elementy. Sekvencování úplného genomu několika izolátů S.aureus humánního původu a jednoho kmene bovinní provenience přineslo velké množství dat, která se postupně vyhodnocují. Chromozom. Srovnání chromozomů izolátů S.aureus, různého původu svědčí o tom, že obsahují shodné geny přítomné v konzervativním pořadí. Z analýzy obsahu genů 36 kmenů S.aureus však vyplynulo, že asi 78 % genů je společných pro všechny kmeny a zbývajících 22 % může hrát roli v kmenové specifitě, tedy fenotypové odlišnosti. Ze srovnání podobností hlavních sekvencí dále vyplývá, že

S.aureus je na rozdíl od jiných druhů bakterií velmi klonální. Geny tedy podléhají změnám způsobeným mutací mnohem častěji než rekombinací. Hlavním praktickým přínosem sekvencovaní genomů S.aureus je možnost konstrukce DNA čipů, které se stanou základem pro studium genetické variability a rozšíření variabilních genetických elementů u klinicky významných izolátů S.aureus. Umožní tak prakticky pochopit mechanismus patogeneze stafylokokové infekce na základě zapínání genů v čase. Variabilní genetické elementy. Přídatný genom S.aureus se skládá z mobilních variabilních genetických elementů, které mohou být horizontálně přenášeny mezi kmeny. K těmto elementům se řadí profágy (bakteriofágy), ostrovy patogenity, chromozomové kazety, genomické ostrovy, genomické ostrůvky, transpozony a plazmidy. Právě v této přídatné části genomu se ukrývají dosud funkčně necharakterizované geny, jejichž role musí být teprve prozkoumána. Pro klinické použití je významné zejména studium horizontálního (nepohlavního) přenosu těchto elementů mezi kmeny ale i jejich rozšíření u různých klonů, které nesou geny kódující významné faktory virulence. Dominanci určitých klonů S.aureus v populaci lze právě vysvětlit jejich schopností získávat tyto elementy ve vysoké frekvenci. Bakteriofágy. Ve stavu profágů se začleňují do specifických míst na chromozomu. Z dosavadních studií vyplývá, že v genomu S.aureus se vyskytuje jeden a více profágů, které jsou značně geneticky variabilní. Kmeny S.aureus s odlišnými bakteriofágy se proto mohou významně lišit ve svém patogenním vybavení. Ostrovy patogenity. Další skupinou variabilních genetických elementů jsou ostrovy patogenity. K jejich horizontálnímu přenosu dochází pomocnými transdukujícími fágy a v případě výskytu vhodného fága jsou přenášeny s vysokou frekvencí. V humánních izolátech bylo zatím prokázáno celkem sedm těchto ostrovů, kódujících většinou tzv. superantigeny. Chromozomové kazety. Stafylokokové chromozomové kazety (SCC) mohou nést řadu genů, jako je oblast mec odpovědná za methicilinovou rezistenci ale i jiné sady genů související s tvorbou pouzdra. Kazety SCC slouží jako prostředek přenosu různých genetických informací mezi stafylokoky tedy i mezi S.aureus a koaguláza negativními stafylokoky (KNS). V případě SCC není dosud známo jakým mechanismem se přenášejí.

– 22 –


Genomické ostrovy. Vyskytují se stabilně ve dvou oblastech chromozomu. Je známo, že mohou kódovat rezistenci k antibiotikům nebo potenciální faktory virulence, jako například leukocidin DE nebo bakteriociny. Genomické ostrůvky. Představují velmi malé elementy obsahující obvykle jen jeden gen. Typickým příkladem genomického ostrůvku je gen pro stafylokokovou koagulázu (coa) u něhož bylo identifikováno celkem 10 alelických typů. Transpozony a inzerční sekvence. Transpozony (skákající geny) a inzerční sekvence (IS) se nacházejí na různých místech stafylokokového a bakteriofágového genomu. Transpozony mou nést zejména geny pro rezistenci a IS mohou inzercí do genů inaktivovat jejich funkci . Plazmidy. S.aureus může nést jeden nebo více plazmidů, které jsou volné nebo integrované do chromozomu. Všechny typy plazmidů nesou obvykle rezistenci proti antibiotikům a antiseptikům. Většina plazmidů je přenášena transdukcí tedy fágem, tedy nikoliv konjugací. Vzhledem k multirezistetním kmenům S.aureus jsou však největším rizikem konjugativní plazmidy enterokoků (E.faecium) kódující současně rezistenci na vankomycin (VRE).

Biofilmy S.aureus a mastitidy skotu Novější poznatky týkající se stafylokoků vyvolávajících mastitidy skotu zahrnují jejich schopnost růst v podobě biofilmu. Tuto podobu růstu známe z praxe jako slizké povlaky vytvářející se na povrchu předmětů ve velkém prostředí. Biofilm je definován jako mikrobiální společenství, uložené v mezibuněčné hmotě a současně adherující k neživým i živým povrchům. Biofilm tvořený společenstvím bakterií je obklopen slizovitou mezibuněčnou matrix tvořenou bakteriálními exopolysacharidy. Tato vrstva, která vytváří ochrannou bariéru obsahuje současně kanálky, kterými proudí k bakteriím voda a živiny. Bakterie rostoucí v podobě biofilmu se proto zásadně liší od bakterií rostoucích izolovaně. Na rozdíl od nich jsou bakterie rostoucí v biofilmu více chráněny před nepříznivými podmínkami prostředí, jako je vysychání a účinek desinfekčních látek. Tato společenstva bakterií v těle hostitele daleko více odolávají účinku fagocytů, protilátek ale i antibiotik, které likvidují spolehlivě jen jednotlivé (planktonické) buňky. Opakovaně bylo prokázáno, že rekurentní klinické případy a chronické infekce vyvolané S.aureus po předchozí neúspěšné léčbě, mohou souviset s růstem těchto bakterií v biofilmu. Dosavadní výsledky naznačují, že izoláty S.aureus získané z bovinních mas-

titid jsou vysoce rezistentní k antimikrobiálním látkám pokud jsou testovány v podobě biofilmu, na rozdíl od dosud standardně prováděných vyšetření planktonových kultur, při průkazu minimálních inhibičních koncentrací. To by vysvětlovalo velmi časté případy rozčarování související s léčbou postavenou na předchozím zjištění dobré citlivosti in vitro. Nově byly dále popsány povrchové proteiny S.aureus , které jsou důležitými prvky v procesu formace biofilmu. První takový protein byl nazván jako Bap (Biofilm associated protein). Tento protein má strukturální vlastnosti, které odpovídají mimo jiné za kapacitu tvořit biofilm a hrát odpovídající roli v bakteriálním infekčním procesu. Předpokládá se, že protein je kódován mobilními elementy. Je stále zřejmější, že budoucnost spočívá ve studiu biologie a virulence biofilmů nejenom u druhu S.aureus, ale i u druhů koaguláza negativních stafylokoků.

Rezistence S.aureus proti antibiotikům Antibiotická rezistence izolátů S. aureus pocházejících z případů bovinních mastitid je trvale spojena s vývojem rezistence proti beta-laktamovým antibiotikům. Jak ukazují některé dlouhodobé monitorovací programy podařilo se v některých zemích zastavit růst rezistence k penicilinům. Daleko větší obavy však panují z výsledků experimentálních studií používajících genotypizační metody. Například methicilin rezistentní S.aureus (MRSA) je definován přítomností genu mecA, který se považuje za gen získaný horizontálním přenosem od neznámého bakteriálního druhu. Kandidátem takového evolučního prekurzoru je velmi rozšířený druh koaguláza negativního stafylokoka S. sciuri. Nepřekvapuje proto, že u izolátů S. sciuri pocházejících z případů mastitid byly prokázány mecA-like geny, které mají vysoké procento homologie s mec A geny S.aureus.

Koaguláza negativní stafylokoky Role koaguláza negativních stafylokoků v infekci mléčné žlázy skotu je trvalým cílem mnoha studií. Seznam druhů KNS, které mají souvislost se zánětem mléčné žlázy se stále rozšiřuje. Podstatné jsou však novinky související s klinickou charakteristikou a perzistencí případů bovinních mastitid vyvolaných druhy KNS. Mimořádným přínosem je použití nových metod identifikace KNS, které jsou založeny na technikách molekulární biologie na místo dosud málo spolehlivého biochemického vyšetření, které nedokáže některé izoláty spolehlivě rozpoznat. Právě spolehlivost druhové identifikace založe-

– 23 –


ná na genotypu umožní vyhodnotit skutečnou účinnost použité léčby ve srovnání s obdobím před několika lety. K nejčastěji prokazovaným původcům bovinních mastitid patří druhy S.simulans a S.chromogenes. V obou případech bylo opakovaně prokázáno, že vyvolávají klinické mastitidy s převážně mírným průběhem, kde jediným příznakem byly změny vzhledu mléka. Zvýšené teploty těla nebyly společným příznakem. Ve stejném poměru ke klinicky probíhajícím mastitidám byly zjištěny i subklinicky probíhající mastitidy. Úspěšnost antibiotické léčby beta-laktamovými antibiotiky dosahuje maximálně

hodnot kolem 75 %, zatímco k přirozenému uzdravení dochází u méně než poloviny případů. Jsou tedy všechny předpoklady k vyslovení závěru, že KNS jsou schopny perzistovat v mléčné žláze po dlouhou dobu.

Závěr Mohu konstatovat, že oblast studia původců mastitid skotu prostřednictvím metod molekulární biologie přináší nové poznatky doplňující postupně mozaiku, která by mohla přinést tolik očekávaná řešení v prevenci, diagnostice i léčbě infekcí mléčné žlázy.

– 24 –

Kombinace antibiotické a neantibiotické léčby v zaprahlosti – cesta ke snížení výskytu mastitid

KOMBINACE ANTIBIOTICKÉ A NEANTIBIOTICKÉ LÉČBY V ZAPRAHLOSTI – CESTA KE SNÍŽENÍ VÝSKYTU MASTITID MVDr. Jaroslav Kratochvíl, PFIZER ANIMAL HEALTH Navzdory mnohaleté snaze zabránit a mít pod kontrolou výskyt mastitid zůstává tato infekce u dojeného skotu onemocněním, které přináší nejvyšší ekonomické ztráty. Ztráty jsou způsobeny hlavně sníženou produkcí mléka nemocné krávy, mlékem vyřazeným z dodávky, náklady na léčbu, zvýšenou pracností a event. vyřazením z chovu, nebo úhynem. V chovu s průměrnou laktací 11.500 litrů činily ztráty na produkci 700 - 1200 litrů na jednu krávu postiženou mastitidou. V chovech s laktací 6.000 až 7.000 litrů se ztráty mohou pohybovat kolem 600 l. Při současné ceně mléka je to 4500 Kč na jednu nemocnou krávu. Ztráta z mléka vyřazeného z dodávky je potom u takové krávy 900 Kč. I když nezapočítáme ostatní položky, je možno kostatovat, že jedna mastitida způsobuje finační ztrátu chovateli ve výši kolem 5000 Kč na jeden nemocný kus. Za poslední roky došlo k výraznému pokroku v kontrole kontagiózních mastitid představovaných hlavně Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae a Streptococcus dysgalactiae. To se následně projevuje ve zlepšené kvalitě mléka a poměrně velkém poklesu incidence kontagiózních mastitid. Zároveň ale získaly na významu environmentální patogeny Escherichia coli a Streptococcus uberis v absolutních i relativních číslech. Environmenální patogeny pronikají příležitostně do mléčné žlázy krav strukovým kanálkem. Nelaktující mléčná žláza je na tyto environmentální infekce citlivá. Největší nebezpečí hrozí v první a poslední čtvrtině období zaprahlosti. Období zaprahlosti by mělo být pro každou krávu dobou regenerace. Bohužel je to také zároveň období největšího rizika vzniku nových intramammárních infekcí. Antibiotická léčba v zaprahlosti je ve většině chovů rutinní záležitostí. Proč je tedy toto období pořád takovým problémem? Krávy v období stání na sucho mají vlastní obranný systém proti mikroorganismům. Tímto nástrojem je keratinová zátka, což je látka voskové konzistence, která v průběhu zhruba prvního týdne po zaprahnutí vytváří uvnitř strukového kanálku bariéru, přes kterou bakterie nemohou proniknout. Problémem je, že ne vždy se tato zátka vytvoří. Z aktuálních vědeckých poznatků vyplývá, že téměř u jednoho ze čtyř struků dochází k problémům při jejich uzavírání v průběhu stání na sucho. Tím se u mnoha vemen otevírá cesta k řadě infekcí. Ve vědeckých pracech z nedávné

doby se uvádí, že po 6 týdnech od zaprahnutí není uzavřeno 24 % struků a u 5% keratinová zátka nevytvoří až do konce období stání na sucho. To znamená, že přirozená obrana krávy se může stát klíčovým faktorem pro její náchylnost k novým infekcím vemene v průběhu stání na sucho. Pokud se keratinová zátka nevytvoří, vzniká velké riziko infekce. Včasná tvorba keratinové zátky ve strukovém kanálku během stání na sucho je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících citlivost k nově vzniklým infekcím vemene. Otevřené čtvrtě u krav způsobují vyšší citlivost ke vzniku infekcí. U krav s jednou neuzavřenou čtvrtí byla tato citlivost 1,8 krát vyšší. V případě dvou a více otevřených čtvrtí bylo potom riziko vzniku infekce čtyřikrát vyšší. Bylo zjištěno, že v otevřených čtvrtích vzniká 90% nových infekcí v době zaprahlosti. U významného počtu krav s otevřenými struky se jednalo o plemenice s vysokou užitkovostí. O to vyšší jsou tedy ztráty v případě, kdy dojde k rozvoji infekce. Mezi ostatní faktory, které ovlivňují výskyt infekce u zaprahnutých krav, patří tvar struku, jeho neporušenost a stupeň bakteriální kontaminace na jeho konci. Krávy tedy vyžadují ochranu, která trvá po celou dobu stání na sucho, a ne jenom několik prvních týdnů. Klasická antibiotická léčba v zaprahlosti má dva cíle: eliminovat stávající infekce a prevenci nových infekcí během doby zaprahlosti. Vzájemný poměr těchto dvou cílů se začíná postupně měnit ve prospěch prevence, protože v dobrých chovech klesá počet krav, které mají infekci v době zaprahování. V chovech, které důsledně dodržují všechna potřebná opatření k tlumení mastitid je prioritou prevence nových infekcí. Terapeutická hladina antibiotik ve vemeni nepřetrvává po celou dobu stání na sucho. Na konci období stání na sucho se vemeno opětovně stává zranitelným vůči patogenům z okolního prostředí. Aby zůstal struk „zapečetěn“ a chráněn po celou dobu stání na sucho, představila společnost Pfizer Animal Health přípravek OrbeSeal, který je z inertního materiálu a nemá charakter antibiotika. Při zaprahnutí je aplikován do všech čtvrtí, ze kterých je poté jednoduchým způsobem vydojen při otelení. OrbeSeal poskytuje fyzikální bariéru před průnikem baktérií strukovým kanálkem do vemene po celou dobu stání na sucho.

– 25 –

Kombinace antibiotické a neantibiotické léčby v zaprahlosti – cesta ke snížení výskytu mastitid

Důležité je, aby OrbeSeal byl aplikován pouze zdravým kravám, které nemají žádný nález bakterií, nebo mastitídu během poslední laktace. Vhodná kráva na aplikaci přípravku OrbeSeal by neměla mít více jak 200.000 SB v 1 ml mléka. Kravám, které tohle kritérium nesplňují, se doporučuje aplikovat běžná antibiotická léčba v zaprahlosti. Výhodou této selektivní aplikace přípravku OrbeSeal je to, že antibiotikum se aplikuje pouze kravám, které jej skutečně potřebují. Limitem této metody je riziko vynechání aplikace antibiotika infikovanému zvířeti, náročnější evidence a zvýšená pracnost. Druhou možností, jak používat OrbeSeal, je aplikace přípravku následně po aplikaci antibiotika. V tomto případě je chráněno 100% struků zaprahovaných krav před

průnikem zárodků z vnějšího prostředí. Při použití tohoto kombinovaného způsobu je třeba chovateli zdůvodnit zvýšené náklady na léčbu v zaprahlosti. Ve studiích publikovaných v odborném tisku, docházelo při kombinovaném způsobu aplikace přípravku OrbeSeal s antibiotikem ke 30 - 60% snížení nových infekcí během doby zaprahlosti a ke snížení rizika vzniku mastitidy na začátku další laktace o 30%. Vzhledem k vysokým ztrátám z jedné klinické mastitidy byla ekonomická návratnost tohoto způsobu ošetření krav na začátku doby zaprahlosti velmi dobrá. Jak bylo řečeno na začátku, mastidy stále přináší chovateli značné ekonomické ztráty. Používání přípravku Orbeseal je novou možností, jak tyto ztráty snížit.

– 26 –

Problematika terapie mastitid as ohledem na zásady správného používání antibiotik

PROBLEMATIKA TERAPIE MASTITID S OHLEDEM NA ZÁSADY SPRÁVNÉHO POUŽÍVÁNÍ ANTIBIOTIK MVDr. Pavla Novotná, Mgr. Lucie Pokludová, MVDr. Jiří Bureš, Prof. MVDr: Alfréd Hera, CSc. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Mastitida jako nejčastější onemocnění dojnic vyžaduje v mnoha případech terapii antibiotickými přípravky , a to buď pouze intramammárními nebo i v kombinaci s parenterálními (pokud to vyžaduje klinický stav zvířete) . Výběr přípravku je závislý na mnoha faktorech. Vhodně zvolený antibiotický přípravek společně s včasným zahájením terapie je jedním ze základních předpokladů vyléčení zánětu mléčné žlázy, což je následně zárukou zlepšení kvality mléka a zvýšení jeho produkce. Používání antibiotik však s sebou přináší i jistá rizika. Vedle možnosti přítomnosti reziduí v mléce a výskytu případných nežádoucích účinků nebo alergických reakcí je to zejména rozvoj rezistence mikroorganismů k antibiotikům. Proto je důležité, aby se používání antibiotik při terapii mastitid řídilo pravidly, které stanovuje Antibiotická politika České republiky (verze č.5. po úpravách dohodnutých na schůzce subkomise pro ATB politiku dne 6.10. 1999). Tato antibiotická politika je souhrn opatření pro účinné a bezpečné používání antibiotik v humánní i veterinární praxi. Jejím cílem je zajistit vysokou odbornou úroveň antimikrobní léčby, omezit vznik a šíření rezistentních mikroorganismů a tak zachovat co nejdelší účinnost antibiotik. Je jednotná pro humánní i veterinární oblast a je koordinována Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem zemědělství. V příloze Antibiotické politiky je uvedena kategorizace veterinárních antibiotických léčiv na volná a s indikačním omezením. Jestliže má přípravek indikační omezení, znamená to, že by měl být použit pouze pro léčbu závažných infekcí, na základě klinických zkušeností podpořených diagnostikou původce onemocnění a zjištění citlivosti k dané účinné látce a rezistence k běžným antibiotikům. V současné době se jedná o přípravky s následujícími substancemi: cefalosporiny III. a IV. generace, fluorochinolony, ansamyciny a aminoglykosidy II. a III. generace (gentamicin, amikacin). Indikační omezení může být stanoveno i pro další antibakteriální substance – takové rozhodnutí však musí vycházet z podložených informací (např. výsledky monitoringu rezistence). Stojí za zmínku, že v ČR je toto opatření „prudent use of antimicrobials“ s vyznačováním indikačního omezení zavedeno již téměř 10 let a v rámci kontextu s legislativou EU je jasné, že tento trend byl a je opodstatněný.

V evropském kontextu existují pro používání antimikrobních látek také legislativní podklady, které mohou napomoci při správném postupu a používání antimikrobních léčiv. Jedná se o dokumenty : CVMP STRATEGY ON ANTIMICROBIALS 20062010 AND STATUS REPORT ON ACTIVITIES ON ANTIMICROBIALS přijatý CVMP 15.3.2006 pod číslem EMEA/CVMP/353297/2005 Reflection paper on the use of fluorochinolones in food-producing animals in the Europena Union: Development of resistance and impact on human and animal health EMEA/CVMP/SAGAM/184651/2005- consultation Guideline for the demonstration of efficacy for veterinary medicinal products containing antimicrobial substances Guideline for the conduct of efficacy studies for intramammary products for use in cattle (EMEA/CVMP/344/ 99 – FINAL) V současnosti jsou také v jedání návrhy pokynů ( guidelines drafts): Revised guideline on the SPC for antimicrobial products (EMEA/CVMP/SAGAM/383441/2005) Guideline on phramaceutical fixed combination products (EMEA/CVMP/EWP/290779/2006) Pro volbu účinné léčby je jedním ze základních předpokladů průkaz původce mastitidy a stanovení jeho citlivosti k antibiotikům. Metody stanovení citlivosti mají vycházet z mezinárodně daných standardů (NCCLS). Základní požadavky na údaje, které musí být uvedeny v registrační dokumentaci přípravků s indikací na zánětlivé onemocnění mléčné žlázy, vychází z vyhlášky 288/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o registraci léčivých přípravků. Vzhledem k obsahu antibiotických substancí v přípravcích musí být podrobně zpracována část zaměřená na předklinické hodnocení, které zahrnuje mimo jiné i informace o mechanismu účinku daného antibiotika, spektru účinku, aktuální data o MIC pro indikované patogeny resp. i jiné mikroorganismy, údaje o možné rezistenci a jejích mechanismech, farmakokinetické údaje, apod. Viz také dokument VICH GL 27 Guidance on Pre-approval information for registration of new veterinary medicinal products for food producing

– 27 –


animals with respect to antimicrobial resistance. V současné době je (pro klinické používání) v ČR registrováno celkem 45 intramammárních antibiotických přípravků. Jedná se o přípravky jednosložkové i kombinované, určené buď pro laktující krávy (celkem 24 přípravků) nebo krávy v období zaprahlosti (celkem 21 přípravků). U přípravků určených pro období zaprahlosti jsou účinné látky zaměřené spíše na Grampozitivní zárodky a mají prodlouženou dobu působení účinné koncentrace (a také delší ochranné lhůty) – v této skupině jsou nejčetnější přípravky obsahující jako účinnou látku kloxacilin. Z účinných látek jsou ve všech intramammárních přípravcích nejčastěji zastoupena betalaktamová antibiotika (zejména kloxacilin), ale zastoupena jsou i antibiotika z jiných tříd (aminoglykosidy, ansamyciny, cefalosporiny, tetracykliny), z dalších antimikrobních látek najdeme mezi intramammárními přípravky – kolistin, novobiocin, linkomycin, pirlimycin a také kombinaci sulfonamid-trimetoprim. Kombinace antibiotik jsou voleny tak, aby se rozšířilo spektrum účinku a využilo se co nejlépe farmakokinetických vlastností kombinovaných látek. Musí být prokázán jejich synergistický účinek. Při léčbě akutních mastitid je často podáno antibiotikum lokálně i celkově. Parenterálních přípravků s indikací na mastitis je registrováno v současné době 43, zastoupeny jsou následující třídy antibiotik: aminoglykosidy, betalaktamová antibiotika včetně cefalosporinů, tetracykliny, makrolidy, fluorochinolony, linkosamidy, potencované sulfonamidy, polymyxiny (kolistin). Z hlediska farmakokinetického jsou mezi nimi značné rozdíly, preferován je zejména penicilin, amoxicilin v kombinaci s kyselinou klavulanovou, potencované sulfonamidy a fluorochinolony. Ideální antibiotikum by mělo mít nízkou MIC, vysokou biologickou dostupnost, musí být co nejvíce rozpustné v lipidech, mít krátkou ochrannou lhůtu a minimální nežádoucí účinky. Vedle farmakologických vlastností antibiotické látky je nutné při výběru přípravku vzít v úvahu i další faktory: 1) spektrum účinku antibiotika – přednost by měly mít látky úzkospektrální, je však nutné laboratorně potvrdit původce mastitidy (včetně stanovení jeho citlivosti). Mezi antibiotika s úzkým spektrem patří penicilin, kloxacilin, linkomycin nebo rifaximin. 2) stav rezistence k antibiotikům - je potřeba sledovat úroveň rezistence v daném chovu či regionu. V letech 2000 – 2004 byla Výzkumným ústavem veterinárního lékařství prováděna studie týkající se kontaminace mléka rezistentními mikroorganismy. Z výsledků

vyplynulo, že u S. aureus se nejčastěji vyskytuje rezistence k penicilinu (50% izolátů), streptomycinu (30%) a tetracyklinu, pokud se jedná o koaguláza negativní stafylokoky, přidává se navíc rezistence i k oxacilinu (až 25% izolátů). Z Gram negativních zárodků byla sledována E. coli, kde byla v nejvyšší míře zastoupena rezistence ke streptomycinu (30%), tetracyklinu (20%), a ampicilinu (10%). Proto je žádoucí znát citlivost bakterií in vitro ještě před zahájením léčby, jinak terapie nemusí být účinná a navíc je značně neekonomická. Používáním stále stejných antibiotik (nebo příbuzných látek, kde se vyskytuje zkřížená rezistence) vede k selekčnímu tlaku a dalšímu nárůstu rezistence. 3) Kromě pohledu klinického a farmakologického se zaměřením na správné použití antimikrobních látek a dalších účinných látek ovlivňujících průběh onemocnění nelze opomíjet také ekonomické náklady, které jsou pro chovatele také jedním z klíčových momentů v léčbě mastitis z pohledu léčby individuálního zvířete, ošetření stáda a také z pohledu produkce mléka. Do těchto ekonomických nákladů je nutné v přímé souvislosti s léčbou zahrnout :  léčiva (konkrétní použité léčivo primárně aplikované – zvýšení nákladů při neúspěchu léčby a případné aplikaci následných léčebných postupů)  náklady na veterinární péči (náklady na vyšetření a ošetření veterinárním lékařem)  odběr a mikrobiologická analýza vzorků mléka (primárně zvyšující náklady l z dlouhodobého hlediska při získání přehledu o epidemiologické situaci a citlivosti a rezistenci v daném chovu případně v širší lokalitě může však náklady snížit)  likvidace mléka v případě laktujících krav (z důvodu změn kvality mléka, probíhající terapie, při které mléko nelze použít pro lidský konzum nebo zavedené ochranné lhůty s ohledem na použitý přípravek s antimikrobní látkou)  ochranné lhůty na maso  při nejhorším scénáři neúspěchu léčby porážka nemocného zvířete K zefektivnění pak může přispět právě správná volba terapie a použití správné antimikrobní látky nebo jejich kombinací. Jako investice do budoucna se nejen s ohledem na správnou terapii antibiotiky jeví také získání přehledu patogenů a stav jejich citlivosti a rezistence

– 28 –


v konkrétním chovu a okolních lokalitách. Pro získání takového validního přehledu je však nutný monitoring v pravidelných intervalech (zahrnující především klinické vyšetření, bakteriologickou kultivaci asepticky odebraného vzorku mléka, stanovení počtu somatických buněk, případně dalších vyšetření jako je stanovení obsahu bílkovin, enzymů a obsahu elektrolytů v mléce) . Při aplikaci léčivého přípravku (intramammárního či parenterálního) je nutné dodržet pokyny uvedené na přípravku a v jeho příbalové informaci. V opačném případě se zvyšuje pravděpodobnost selhání léčby, výskytu nežádoucích účinků či přítomnosti reziduí antibiotik v mléce. Při používání veterinárního léčivého přípravku obsahujícího antimikrobní látky mohou vyvstat následující rizika pro zdraví člověka. První, které lze omezit právě správným používáním antibiotik, je spojováno s příjmem potravin živočišného původu obsahujících přímo bakterie selektované pod vlivem antimikrobní terapie. Toto riziko je však třeba důsledně odlišit od jiného rizika, které je v přímé souvislosti s reziduí antimikrobních látek pocházejících z veterinárních léčiv. Příjem reziduí veterinárního léčiva s účinnou látkou antimikrobní povahy může představovat dvojí riziko pro lidské zdraví. První rizikový faktor spočívá v narušení kolonizace normální lidské intestinální flóry. Druhý faktor představuje možné zvýšení populace rezistentních bakterií a to buď v důsledku získání rezistence dříve citlivých kmenů nebo prostřednictvím relativního zvýšení podílu méně citlivých mikroorganismů. Pro minimalizaci nebo eliminaci rizik spojených s rezidui je nutné pro každé veterinární léčivo stanovit správnou ochrannou lhůtu. Ochrannou lhůtou se rozumí interval mezi posledním podáním (aplikací) veterinárního léčivého přípravku zvířatům za normálních podmínek použití a výrobou potravin z takových zvířat k zajištění, že takovéto potraviny neobsahují rezidua v množství přesahujícím maximální reziduální limity (MRL). Jak u parenterálních tak u inramammárních přípravků používaných pro terapii mastitis, pokud obsahují antimikrobní látky, je následující princip stanovení ochranných lhůt (OL), které se týkají všech potravin a produktů živočišného původu určených pro lidský konzum (maso, vnitřnosti a mléko). Nejprve je nutné, aby každá antimikrobní účinná látka obsažená v těchto přípravcích měla stanoven MRL (maximální reziduální limit). Hlavní farmakologický účinek je v případě antimikrobních látek zaměřen proti bakteriím, proto je MRL založeno na mikrobiologickém ADI (akceptovatelný denní příjem).

Z mikrobiologického hlediska se hodnotí možné účinky na mikroflóru lidského střeva a možné účinky na mikroorganismy užívané v potravinářském průmyslu. U většiny antimikrobních látek je známá jejich nízká toxicita, proto stanovení ADI vychází z hodnocení mikrobiologické účinnosti reziduí a nikoli z výsledků toxikologických testů. Data pro stanovení mikrobiologického ADI vycházení z údajů:  stanovení MIC (minimální inhibiční koncentrace in vitro metodou (vychází se  z údajů MIC vhodně vybraných zástupců lidské střevní mikroflóry)~ z in vivo studií používajících HFA chovy potkanů kolonizovaných lidskou intestinální mikroflórou (human-flora-associated)  údajů o rezistenci a mechanismu přenosu rezistence Konkrétní výpočet byl stanoven komisí CVMP/ EMEA. Jestliže je znám ADI , lze postupovat dále a jako jeden z klíčových údajů jej využít pro stanovení MRL. Hodnota MRL je stanovena pro každou individuální farmakologicky aktivní látku u cílových druhů zvířat (nebo může být stanovena pro všechna potraviny produkující zvířata) a pro každou poživatelnou tkáň (sval, játra, ledviny, tuk a kůže, místo vpichu) a pro každou relevantní potravinu živočišného původu (mléko, med, vejce). MRL jsou stanoveny tak, aby celkové množství reziduí denně konzumovaných v potravinách nepřesáhlo přijatelný denní příjem (ADI). MRL jsou přidělovány účinným látkám na základě studií předkládaných Evropské lékové agentuře EMEA a jsou flexibilní, aby byly v souladu s aktuálními vědeckými poznatky. Při hodnocení bezpečnosti se kalkuluje s hodnotami tzv. potravinového koše – určité (teoreticky stanovené) množství konzumovaných potravin živočišného původu na osobu s průměrnou hmotností 60 kg a den (např. u savců 1 500 g mléka a pro maso a vnitřnosti – sval 300 g, tuk (+ kůže ) 50 g, játra 100 g, ledviny 50 g). Jestliže je znám MRL, lze přistoupit k provedení studií reziduí na konkrétním veterinárním léčivém přípravku v souladu s pokyny EMEA/CVMP, při akceptování správné klinické a správné laboratorní praxe. Výsledky získané v těchto studiích reziduí, jsou-li relevantní s ohledem na naplnění všech požadovaných kritérií, dále slouží ke stanovení ochranné lhůty. Jsou také hodnoceny farmakokinetické a farmakodynamické parametry. Stanovení OL lze provést pomocí harmonizovaných statistických přístupů pro stanovení reziduí v mase a mléce (statistical approaches) nebo použitím jiného validního nestatistic-

– 29 –


kého alternativního přístupu (non-statistical alternative approaches). V individuálních případech hodnocení (case by case) je nutno k vypočtené OL připočíst tzv. safety span (10 – 30 % OL), aby byla ve výsledku poskytnuta maximální ochrana zdraví konzumenta. Příklad : Je provedena aplikace léčiva ve třech po sobě následujících dnech, po skončení léčby jsou v určitých přesně definovaných časových intervalech odebírány vzorky všech sledovaných poživatelných tkání a mléka a je stanovována deplece reziduí. V jednotlivých časových bodech jsou stanovovány hladiny rezidua antimikrobní látky a srovnává se zejména, kdy jsou nad MRL, kdy klesnou pod MRL ( a jsou-li např. pod limitem kvantifikace nebo detekce – oba limity musí být pro validní metodu použitou k detekci reziduí, kromě jiných důležitých parametrů,definovány). Následně jsou pak prováděny analýzy takto získaných dat. Specificky se přistupuje také při stanovení OL u laktujících krav a u krav v době zaprahlosti. S přidělením MRL musí být zajištěna dostupnost rutinní validované analytické metody, která slouží jako základ pro oficiální monitoring a také musí být schválené oficiální referenční metody (MRL musí přesahovat jejich limit detekce). Na trhu v ČR jsou v současné době dostupné registrované intrammamární přípravky indikované v laktaci – zde je ochranná lhůta kratší v porovnání s přípravky aplikovanými v době zaprahnutí. Jen pro orientaci lze uvést, že u těchto přípravků se OL pohybuje v rozmezí 3 dojení až 10 dojení. U přípravků indikovaných v zaprahlosti je nutné upřesnění, že OL je specifikována ve vztahu k délce zaprahlosti a předpokládanému termínu otelení. Příklad: 39 dní (po poslední aplikaci) v případě délky zaprahlosti kratší než 35 dní, 96 hodin po porodu v případě délky zaprahlosti delší než 35 dní. Je třeba zdůraznit, že přesně stanovená doba OL se řídí nejen typem antimikrobní látky, eventuelně kombinacemi antimikrobních látek v přípravku, ale závisí také na přesném složení přípravku a jeho farmakokinetických a farmakodynamických vlastnostech, které byly prokázany v předložených studiích deplece reziduí. Nezbytnou součástí používání léčiv obecně, problematiku ošetřování mastitid nevyjímaje, tvoří sledování a hodno-

cení vedlejších projevů léčiv a jejich bezpečnosti v podmínkách širokého klinického použití. Tato oblast je předmětem discipliny označované veterinární farmakovigilance. Veterinární farmakovigilance tak zahrnuje v prvé řadě problematiku sledování nežádoucích účinků léčiv u zvířat a nežádoucích účinků, které se v souvislosti s použitím veterinárního léčivého přípravku vyskytnou u člověka. V širším pojetí zahrnuje veterinární farmakovigilance oblast sledování vzniku a šíření rezistence, podezření na nedostatečou účinnost, nepříznivý vliv veterinárních léčivých přípravků na životní prostředí a výskyt vedlejších účinků po podání přípravku mimo podmínky stanovené v rozhodnutí o registraci (off-label). Pokud jde farmakovigilanční hlášení, v ČR se potýkáme s jejich velmi nízkým počtem. Toto je obecný problém veterinární farmakovigilance a lze odhadovat, že v ČR je hlášeno pouze asi 1‰ z celkového počtu, t.j. 1 případ na 1000 výskytů. V České republice je tak ročně přijato asi 20 farmakovigilančních hlášení. Pokud jde o situaci v EU, zde se situace v jednotlivých členských státech značně různí a do značné míry odráží i dospělost systému veterinární péče. Nejvyšší počet farmakovigilančních hlášení tak mají v EU Spojené království a Francie, následované Německem a Skandinávskými zeměmi. V rámci EU je ročně (podle údajů získaných z databáze EudraVigilance) hlášeno cca. 20 případů vedlejších účinků ve vztahu k použití intramamárních přípravků. Z toho je asi 30% případů akutních mastitid po jejich podání, 25% procent případů, které jsou klasifikovány jako alergické reakce, 15% případů přítomnosti reziduí a zbytek, t.j. asi 30% jsou případy ostatní, které zahrnují příznaky jako aborty, úhyn a další klinické projevy. Farmakovigilanční hlášení nejsou žádném případě prázdným administrativním aktem. Jednotlivá hlášení jsou posuzována jak držitelem rozhodnutí o registraci, tak oficiálně ustanovenými odbornými autoritami a v případě, že jsou naplněna stanovená kritéria, jsou ve vztahu k příslušnému přípravku, látce či v některých případech ve vztahu k určité skupině látek přijata příslušná bezpečnostní opatření s cílem, aby veterinární lékaři a další uživatelé léčivých přípravků měli k dispozici aktuální a úplné informace o podmínkách bezpečného používání léčivých přípravků.

– 30 –

Řešení problematiky environmentálních mastitid v zemědělských provozech

ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY ENVIROMENTÁLNÍCH MASTITID V ZEMĚDĚLSKÝCH PROVOZECH Ing. Růžena Seydlová, MILCOM a.,s.., VÚM Praha Mastitidy způsobené patogeny z vnějšího prostředí, ve kterém dojnice žijí, nabývají nejenom z hlediska statistických přehledů, ale i z pohledu reálné veterinární praxe dominantní postavení. Ve statistických přehledech bakteriálních původců mastitid dominují zástupci environmentálních mastitid nad kontagiózními a lze zkonstatovat, že je to rozdíl téměř dvojnásobný. Nejčastěji jsou pak diagnostikovány zástupci potenciálních enviromentálních patogenů, k nimž patří Micrococcus sp., Staphylococcus epidermidis a Staphylococcus PK-. Nezanedbatelnou roli hrají i patogeny z řad plísní, kvasinek a řasa Prototheca zophii, které jsou rozborovány jen okrajově, protože požadavky na diagnostiku jsou ze strany provozovatele farmy velice ojedinělé. Přesto 2,1% pozitivních nálezů není zanedbatelné číslo a koresponduje se statistickými přehledy ve světové odborné mastitidní literatuře. Příčiny této situace lze diagnostikovat z několika pohledů. Jednou z nejzávažnějších je absence sanitačních (desinfekčních) opatření ve stájích pro dojnice, kumulovaná alternativními ustájeními pro krizové kategorie. Jednoznačně k nim patří hluboká podestýlka v porodních boxech, hluboká podestýlka pro zaprahované či zasušené dojnice nebo vysokobřezí jalovice. Není raritou společné ustájení vysokobřezích či otelených dojnic a jalovic společně s mastitidními. Hluboká podestýlka či její obdoba v podobě odklidu hnoje jedenkrát za 3 – 4 týdny z porodních boxů určitě splňují ekonomické požadavky hospodaření zemědělské farmy, ale určitě nerespektují možný vysoce negativní vliv na zdravotní stav mléčné žlázy. Zdálo by se, že pryžové matrace budou mít méně negativních charakteristik z hlediska potenciálních vlivů na zdravotní stav žlázy, ale ani zde není situace úplně jasná – nejsou používány vždy ty nejkvalitnější, nedochází k čištění tlakovou vodou, ani k následné aplikaci desinfekčních prostředků. Podle posledních přehledů Výzkumného ústavu zemědělské techniky v Praze v Ruzyni téměř 17% chovaných dojnic je v bezstelivových provozech a 83% ve stelivových a z toho 6% je chováno na hluboké podestýlce. I když by se zdálo, že počet pasoucích se dojnic se stále zvyšuje, statistické přehledy vykazují pouze necelé 1%. Bez jakéhokoli pobytu na pastvě je téměř 82% dojnic. Dalším negativním faktorem je i často chybné nastavení dojící techniky, nerespektování ISO norem, a to nejen ze strany provozovatele farmy, ale i servisních pracovníků.

Technická nedokonalost nastavení dojíren vytváří podmínky pro snazší vstup patogenů z vnějšího prostředí do strukových kanálků a dál do mléčné žlázy (kolísání vakua v době dojení). Klasickým důkazem jsou stavy hyperkeratózy (nadměrného rohovatění pokožky) konce strukového kanálku. Hyperkeratóza, která je primárně výslednicí seřízení dojící techniky, má celou škálu viditelných projevů na strucích počínaje různou úrovní zduření, zatvrdlých míst, přes tvorbu strupů a šupin na povrchu kůže. Hyperkeratóza se projevuje v různé úrovni i na konci struku, a to jeho zesílením až tvorbou typických zatvrdlých ploch a kroužků. Systémem hodnocení stupně hyperkeratózy struku se zabývala řada vědeckých pracovišť. Zecconi a Hamman z Ústavu kvality a bezpečnosti potravin Veterinární univerzity v Hannoveru vypracovali v roce 2004 pětistupňový systém posouzení hyperkeratózy, který hodnotí explicitně kůži struku, konec struku a jeho zesílení. Ideálem je hladká vláčná kůže bez prasklin a šupin s hladkým vyústěním strukového kanálku. Nežádoucí je právě suchá kůže s prasklinami a příčnými trhlinami včetně zatvrdnutí a změn spodní části strukového kanálku. Stav kůže struku a strukového kanálku může gradovat až do stavu s hlubokými prasklinami a vředovitými lézemi. Rozšiřování patogenů z vnějšího prostředí je jednoznačně podporováno i sprchováním mléčné žlázy při přípravě na dojení včetně nedostatečného osušení. Je naprosto absurdní, že tento sytém je stále doporučován servisními dojírenskými společnostmi při nových instalacích dojíren ještě v dnešní době poznatků. Původci environmentálních mastitid se dostávají do mléčné žlázy často neaseptickou aplikací antibiotik v době laktace nebo při zaprahování. Příčiny je nutno vidět i v rezistenčních mechanismech samotné mléčné žlázy – stavu pokožky, keratizované vrstvy ve strukovém kanálku a ve stavu svěračů strukového kanálku, které jsou významně ovlivněné úrovní krmné dávky (vitamin E, selen, vápník), která hraje klíčovou roli i v imunitním systému dojnice. Faktorů způsobujících environmentální mastitidy je mnoho a ve většině případů jsou spolu vzájemně kauzálně propojeny. Environmentální patogeny pocházejí z vnějšího prostředí dojnice. Nejznámější je především skupina environmentálních streptokoků, gramnegativních bakterií. Nelze se ovšem nezmínit o skupině potenciálních envi-

– 31 –


ronmentálních patogenů jako je například Staphylococcus epidermidis, Staphylococcus huyicus, Staphylococcus xylosus nebo Staphylococcus PK- atd. Do této skupiny se řadí i zástupci plísní, kvasinek a řas (Tab. 1). Do mléčné žlázy se dostávají strukovým kanálkem v době dojení nebo v pauze mezi dojením, kdy jsou struky vystaveny působení hnoje, podestýlce a blátu. Strukový kanálek lze charakterizovat jako první obrannou linii proti mastitidě. Tab. 1 Zástupci původců environmentálních mastitid mikroorganismus

Druhy S. acidominimus S. alactolyticus S. canis

Streptococcus sp.

S. dysgalactiae S. egui S. eguines S. parauberis S. uberis E. faecium

Enterococcus sp.

E. faecalis E. durans E. saccharolyticus Escherichia coli Klebsiella sp. Enterobacter sp.

Gramnegativní bakterie

Serratia sp. Pseudomonas sp. Proteus sp. Pasteurella sp.

Sporulující mikroorganismy

Bacillus cereus Micrococcus koliformní bakterie Streptococcus epidermidis Staphylococcus sciuri

Potenciální environmentální patogeny

Staphyloccus hyicus Staphylococcus xylosus Arcanobacterium aerobní sporulát kvasinky plísně řasy

Stáda s výskytem environmentálních mastitid mají typické znaky, a to nízký výskyt nových infekcí během laktace, nízkou hladinu PSB (počet somatický buněk v bazénu, PSB), infekce trvají krátkou dobu, nové infekce se profilují v případech klinických mastitid. Bakteriální infekce dosahuje svého maxima velice záhy – během 5 - 16 hodin. Některé gramnegativní mastitidní patogeny zkvašují laktosu a využívají tak její vysoký obsah v mléce spolu s teplotními podmínkami a anaerobiosou v mléčné žláze pro rychlý růst. Násled-

ná produkce toxinů vyvolává zánětlivou reakci a akutní klinickou mastitidu. Postižená čtvrť vykazuje všechny signifikantní znaky zánětu – rubor (zarudnutí), tumor (otok), calor (zvýšenou teplotu) a dolor (bolestivost). Mléko může být vodnaté a obsahovat kousky hnisu. Dochází k zásadní ztrátě produkce mléka. Některé případy přecházejí do endotoxaemie a mohou vést až ke smrti zvířete. Nebezpečí vzniku mastitid způsobených gramnegativními bakteriemi je čtyřikrát vyšší během stání na sucho, zejména pak dva týdny po zaprahnutí a dva týdny před otelením. Každé následné stání nasucho toto nebezpečí dále zvyšuje. Evironmentální mastitidy se častěji vyskytují u vysokoužitkových dojnic, u kterých dochází k přeplnění mléčné žlázy a následné dilataci strukového kanálku, která pravděpodobně umožňuje snadný průnik zmiňovaných patogenů do mléčné žlázy. Mléčná žláza je tak vystavena silnému bakteriálnímu tlaku během počátečních 90 dní laktace. Proto nejenom ze zdravotních důvodů je důležité vícečetné dojení po otelení. Z rodu Streptococcus mají pro vznik environmentálních mastitid význam především dva druhy, a to Streptococcus uberis a Streptococcus dysgalactiae. Streptococcus uberis se vyskytuje všude v okolním prostředí dojnice, a tak je mléčná žláza kontinuálně vystavena nebezpečí kontaminace během laktace i v období zaprahlosti. Výskyt nových zánětů není ovlivněn ročním obdobím. Nález mastitid způsobených Streptococcus uberis významně stoupá s pořadím laktace. Zejména pak, pokud nebyla aplikována léčba antibiotiky v zaprahlosti. Právě ta výrazně snižuje výskyt nových infekcí během prvních týdnů po zaprahování, ale nemá žádný vliv na prevenci nových mastitid způsobovaných Streptococcus uberis na konci období stání na sucho. Informace o Streptococcus dysgalactiae, který nese příznačné charakteristiky jak kontagiosních, tak environmentálních patogenů, jsou ojedinělé. Byl izolován jak z nakažených mléčných žláz, tonsil a vagíny, ale objevil se i jako nová infekce v období zaprahování a lze tedy přepokládat, že se chová také jako environmentální patogen. Gramnegativní mastitidní patogeny jsou identifikovány v půdě a intestinálním traktu živočichů. Mohou přežívat a množit se nejenom zde, ale i v hnoji, kontaminované vodě a materiálu podestýlky. Čím vyšší je bakteriální tlak ve vnějším prostředí, tím vyšší je nebezpečí infekce a vzniku mastitid. Escherichia coli představuje nejznámějšího zástupce této kategorie. Nejvyšší záchyt infekcí způsobených tím-

– 32 –


to patogenem je v poporodním období a jejich výskyt klesá s pokračující laktací. Na aplikovaná antibiotika nereaguje. Klebsiella sp. se vyskytuje často tam, kde se používají piliny na zastýlání. Vysoká teplota a vlhkost zvyšují pravděpodobnost nálezu tohoto patogenu. Významný problém představuje zejména během letních měsíců, kdy vysoké teploty a vlhkost vytvářejí ideální vnější podmínky pro růst. Spolu s E. coli jsou typické zejména jednak pro období poporodní a jednak jako odpověď na nevhodnou antibiotickou léčbu. Je zde ale významný rozdíl mezi délkou trvání mastitidy způsobené E. coli a rodem Klebsiella. Zatímco infekce mléčné žlázy způsobené E. coli jsou záležitostí velice krátkodobou, mastitidy způsobené rodem Klebsiella přetrvávají týdny a měsíce. Ostatní gramnegativní mastitidní patogeny – Enterobacter, Serratia, Pseudomonas, Pasteurella, Proteus sp. Etiologie a prevence vzniku nových zánětů je podobná jako u jiných gramnegativních bakterií, ovšem někdy vykazují jiné vlastnosti. Serratia sp., která je odolná vůči některým germicidním látkám (chlorhexidin glukonát), často způsobuje chronické infekce, které trvají i několik laktací. Bakteriální rod Pseudomonas způsobuje chronické infekce. Takto postižené dojnice je nutné vyřadit ze stáda. Reservoárem Pseudomonad je často kontaminovaná voda. V některých případech je rod Pseudomonas rezistentní k určitým sanitačním prostředkům.

Kvasinky, plísně, řasy Všechny tři skupiny mikroorganismů se dostávají do mléčné žlázy z vnějšího prostředí za určitých typických okolností a jsou schopny vyvolat v mléčné žláze zánětlivý proces, mykotickou mastitidu. Aplikace antibiotik bez předchozí identifikace patogenu a zjištění citlivosti vede často ke zvýšené až nesmyslně prodlužované aplikaci, která může vytvářet startovací podmínky pro nástup kvasinkových mastitid. Ve většině případů mykotické mastitidy nenastupují primárně, ale až sekundárně po bakteriální infekci v souvislosti s procesem hojení tkáně. Nelze opomenout i možnost proniknutí z tkáně střev při zvýšené prostupnosti. Do mléčné žlázy se dostávají jednak v průběhu dojení, ale také v pauze mezi dojeními z kontaminovaných lehacích ploch, hnoje, krmení a ze vzduchu při snížení imunity zvířete. Mezi významné zástupce kvasinek patří zejména rody Candida, Cryptococcus, Debaromyces, Galactomyces a

Kluyveromyces. Z mastitidního mléka jsou izolovány i četné plísně. Jsou známy případy mykotických mastitid, kde původcem je řasa Prototheca zophii. Kvasinky se mohou vyskytovat v mléce jen jako kontaminace, a to v maximální koncentraci 1.101 – 1.103 cfu/ml. Vyšší množství signalizuje riziko vzniku mykotických mastitid, jejichž eradikace ze stáda je velice problematická. Je nutné zdůraznit příčinnou souvislost mezi zdravotním stavem mléčné žlázy, základní hygienou během dojení a obsahem kvasinek v syrovém mléce. Jedinou účinnou zbraní je frekvenční vydojování. Antibiotické léčba je zásadně neúčinná, ba přímo kontraindikovaná. Cílem každého farmáře by mělo být snížení výskytu klinických mastitid na úroveň nižší než 3% dojených krav za měsíc. Dosažitelnost takovéto hodnoty v souvislosti s výskytem environmentálních mastitid je možná pouze s dlouhodobým zabezpečením čistého a suchého vnějšího prostředí pro laktující a zaprahlé dojnice. Dodržování zásad hygieny získávání mléka je třeba považovat za realizaci preventivní medicíny, kdy dochází k minimalizaci počtu mikroorganismů v prostředí dojnice. Jakýkoli krok, který sníží bakteriální tlak na konec strukového kanálku je účinný, proto patří např. provádění predippingu a postdippingu k účinným nástrojům snížení bakteriální kontaminace. Predipping, desinfekční ošetření mléčné žlázy před dojením, je schopno snížit výskyt zánětů způsobených patogeny z vnějšího prostředí až o 50 – 55%. Predipping může být prováděn dvojím způsobem. Buďto se na struky aplikuje desinfekční pěna, která se nechává určitou dobu působit a otře se papírovým ubrouskem nebo se struk rovnou otírá jednorázovou papírovou utěrkou namočenou v roztoku desinfekčního roztoku. Obě dvě varianty mají své výhody i nevýhody. Zásadní možnou nevýhodou pěnového predippingu je to, že se obecně aplikuje na znečištěné struky, tzn. že spíše působí jako prostředek, díky kterému se snáze otírá špína ze struku než jako desinfekční agens. Pokud by se používal i na struky relativně čisté, je nutné dodržet určitou dobu expozice pro zabezpečení účinnosti. Hodnoty mikrobiologických stěrů z povrchu kůže struku před a po aplikaci pěnových predippingů nevykazují předpokládanou antibakteriální účinnost. Účinné látky, ve kterých se namáčejí papírové utěrky, se zásadně liší. Predipping by nikdy neměl způsobit významné zvlhčení struku. Dojit by se měly zásadně jen struky suché. Účinný predipping by měl vždy znamenat významné snížení bakteriální kontaminace kůže struku včetně snížení kontaminace konce strukového kanálku. Jak již bylo výše zmíněno, strukový kanálek je první

– 33 –


obranná linie dojnice proti mastitidě. Jako takový je ho proto nutné spolu s koncem struku chránit aplikací desinfekčních prostředků po dojení, postdippingem. Náš trh je zaplaven desinfekčními prostředky po podojení. V souvislosti s nárůstem mastitid způsobených environmentálními patogeny je nutné se orientovat na skutečně bariérové prostředky, které kůži struku ochrání pružným obalem a konec struku zaslepí. Nedávné testace, které byly prováděny ve veterinární laboratoři v návaznosti na provozní zkoušky, prokázaly propastné rozdíly mezi jednotlivými údajně bariérovými prostředky. Studie došla k velice zajímavým závěrům. Nejdůležitější charakteristika bariérových prostředků je tvorba pružného obalu okolo struku a vyústění strukového kanálku. Deklarovaná desinfekční složka není podstatná. Ta se de facto spotřebovává již v první fázi po aplikaci. Aplikovaný postdip musí na povrchu struku dobře a rychle zasychat a nevytvářet podmínky pro nalepování zbytků hnoje, krmení a slámy. Je nutné, aby obsluha kvalitní bariérový postdip mechanicky stáhla při přípravě dojnice na dojení. Účinná bariérová elastická vrstva je často zaměňována některými distributory za barevný efekt, který zanechává na povrchu kůže struku. Je nutné však zdůraznit, že barva není bariéra. Látkové utěrky mohou být významným zdrojem nejenom enviromentálních patogenů. Je důležité, jaký režim praní si provozovatel zvolil. Tou nejlepší variantou je praní v pračce (vyvařování) a následné ponoření do roztoku kyseliny peroctové do doby dalšího použití. Při praní je nutné, aby byl používán prací prostředek v teplé vodě, který je schopen odstranit z látky zbytky tuku a bílkovin, které vytváří pro bakterie ochrannou vrstvu. Bakteriologický nález z utěrky doporučované k používání pouze po vyprání v pračce bez použití pracích prostředků je alarmující. Kontaminace povrchu dosahuje 100 000 – 1 000 000 mikroorganismů na jednotku plochy. Stejně zavádějící je i jednoduché propírání utěrek na mléčnou žlázu pod proudem sprchy na dojírně. Významnou roli hraje aplikace antibiotik v období zaprahnutí, kdy dochází v první a třetí třetině stání na sucho k fyziologickému narušení strukové zátky a zvýšení pravděpodobnosti prostupu environmentálních bakterií. Období zasušení by však nemělo být delší než 100 dnů. Farmaceutický průmysl vyvinul neantibiotický přípravek na zaprahování, který plně nahrazuje málo funkční strukovou zátku a chrání tak strukový kanálek nepřetržitě po celou dobu stání na sucho. Aplikovaná „struková zátka“ je s prvním dojením otelené dojnice vytlačena. Evropská veterinární pracoviště doporučují duální terapii spočívající v současném podávání antibiotik a neantibiotické

Tab. 2 Vlivy působící na environmentální mastitidy Predipping Postdipping hygiena v čase dojení

sprchování mléčné žlázy hadry na otírání mléčné žlázy čistota konvové dojící jednotky časté sprchování dojící jednotky charakter lože charakter podestýlky sanitační opatření četnost odklidu hnoje přerušení řetězce bakteriálního tlaku únava stájí, pastva koncentrace zvířat

hygiena vnějšího prostředí

ventilace vzduchu ustájení vysokobřezích krav ustájení jalovic vliv ročního období velikost stáda čistota porodních boxů kontrola letního hmyzu prevence sání mezi zvířaty zamezení přístupu k vlhkým pastvinám kolísání podtlaku tvar pulsační křivky

technické parametry dojící

stavy keratosy konce strukového

soupravy

kanálku Sklouzávání čistota dojící jednotky absence diagnostiky patogenů dlouhodobá aplikace ATB bez vyhodnocení

léčebné metody

aplikace ATB bez desinfekce hrotu struku zavedení aplikátoru ATB (poranění tkáně) Vakcinace hluboká podestýlka společné ustájení s otelenými na

ustájení vysokobřezích jedinců

hluboké podestýlce absence desinfekčních opatření ve stáji poranění struku

absence ATB při zaprahování

aplikace neantibiotických přípravků na zaprahování (duální terapie) průjmová onemocnění

Výživa

– 34 –

vliv na imunitu zvířete obsah vitaminu E a selenu


Tab. 3

Vliv toalety vemene na snížení mikrobiální kontaminace kůže struku

Metoda

snížení

pouze suchá utěrka

4%

pouze vlhká utěrka

40%

vlhká papírová utěrka s desinfekčním roztokem

85%

predipping + ruční osušení

85%

strukové zátky v době zaprahnutí. Dojnice ustájené v přeplněných stájích se špatnou ventilací a malou četností odklidu hnoje jsou postihovány daleko častěji mastitidami z vnějšího prostředí než dojnice v příznivých podmínkách. Významnou roli sehrává i charakter materiálu na stlaní. Zdá se, že úplnou novinkou je zastýlání lisované rašeliny do lehacích boxů místo vrstvy uzrálého hnoje. Nelze se také nezmínit o narůstajícím počtu stájí, kde se na stlaní používá separát. Používání separátu je jednoznačně ekonomická záležitost, ale nelze zapomínat, z čeho vznikl a jaká jsou jeho úskalí. Nezbytnou nutností při stlaní separátu musí být postdipping kvalitním bariérovým prostředkem. Zvířata, která mají kvalitní imunitní systém podporovaný kvalitní TMR (total mixed ratio, TMR) trvale obohacenou o selen a vitamin E, jsou schopna se s infekcí lépe vypořádat. Odpovídající obsahy selenu a vitaminu E významným způsobem snižují výskyt mastitid jednak snížením času nutného k vycestování bílých krvinek z krve do mléčné žlázy a jednak zvýšením jejich fagocytární schopnosti.

Pro zajímavost uvádím procentuální zastoupení vykultivovaných patogenů od mastitidních dojnic s nadlimitním počtem somatických buněk ustájených na separátu bez aplikace jakýchkoli bariérových prostředků – Staphylococcus PK- byl diagnostikován v 28,6% případů, E. coli nebo E. coli s Micrococcus sp. v 42,8% a Enterococcus nebo ve vazbě na E. coli v 28,6%. Význam environmentálních mastitidních patogenů vzrostl zejména během posledních let. K nejčastěji diagnostikovaným patogenů patří Streptococcus uberis, Streptococcus dysgalactiae, Escherichia coli, Klebsiella sp. a čím dál tím častěji i zástupci plísní a kvasinek. Nejúčinnější zbraní proti výskytu nových environmentálních mastitid je prevence, kdy jednu z nejdůležitějších rolí hraje režim pre- a postdippingu mléčné žlázy, aplikace antibiotik v době zaprahování, odpovídající výživa a požadavek udržování prostředí stáje v optimálně dosažitelné čistotě. Brakace dojnic s diagnostikovanými environmentálními původci není řešením. Řešením je prevence v podobě realizace příznivých hygienických zásad vnějšího prostředí, které neumožní pomnožení nežádoucích patogenů. Kontakt: Ing. Růžena Seydlová Milcom a.s. Praha [email protected] Tel. 602 140 858

– 35 –

ORBENIN EXTRA DC OSVĚDČENÝ PROSTŘEDEK NA LÉČBU MASTITID KRAV V OBDOBÍ STÁNÍ NA SUCHO • SPECIÁLNÍ ÚPRAVA ÚČINNÉ LÁTKY ZAJIŠŤUJE VYSOKOU PENETRACI DO MLÉČNÉ ŽLÁZY A VYSOKOU ÚČINNOST

• TÉMĚŘ 100% ÚČINNOST PROTI INFEKCÍM STAPHYLOCOCCUS AUREUS:

93,3 %

66 % 58 %

ORBENIN EXTRA DC

CEFALONIUM

Ý R E T K , L Á I IN Š G I A R V O E M A L NEZK VĚRU DŮ

KLASICKÝ KLOXACILIN

Sol J., Sampimon O.C. (1995) National Mastitis Council Annual Meeting Proceedings, 146-147.

Pfizer spol. s r.o., veterinární divize, Stroupežnického 17, 150 00 Praha 5, tel.: +420 283 004 111

I

TICK O I B

Á

TERAPIE

A N T

Společně k zásadnímu snížení výskytu mastitid Dokonce ani ta nejlepší péče o zaprahnuté dojnice nemusí ochránit stádo před novými infekcemi mléčné žlázy, zvláště ke konci stání na sucho. Použítí Orbesealu v kombinaci s antibiotickou léčbou může významně snížit toto nebezpečí a dále omezit výskyt mastitid v následující laktaci. Orbeseal je přípravek, který vytvoří zátku ve struku mléčné žlázy a poskytne tak ochranu proti vniknutí bakterií do strukového kanálku po celé období stání na sucho. Použití Orbesealu spolu s dosavadním antibiotickým ošetřením zaprahnutých krav může vést k nižšímu výskytu zánětů mléčné žlázy, snížení počtu somatických buněk, menšímu množství znehodnoceného mléka a většímu zisku ze stáda. Orbeseal napodobuje přirozenou keratinovou zátku struku, která brání vniknutí bakterií do mléčné žlázy po celé období stání na sucho.

Stroupežnického 17, 150 00 Praha 5, tel.: +420 283 004 111

SYNULOX LC ÚSPĚCH LÉČBY JE TÉMĚŘ SAMOZŘEJMOSTÍ PRO ÚSPĚŠNOU LÉČBU MASTITID V LAKTACI ANTIBAKTERIÁLNÍ A PROTIZÁNĚTLIVÝ ÚČINEK

Recommend Documents