Světové dějiny
Nejstarší civilizace
Starověké Řecko
Mgr. Jiří Staňa © 2012
Vznik 5.–3. tisíciletí př. n. l. (Egypt, Mezopotámie, Indie a
Čína). Společné rysy: vznik v povodí velkých řek subtropického pásma, existence rozsáhlých zavodňovacích prací, přežitky prvobytně pospolné společnosti.
panovník kněží
úředníci kupci vojáci
řemeslníci rolníci otroci
Říční civilizace v údolí Nilu, dělí se na Horní a Dolní Egypt. Periodizace dle říší:
Stará říše (3000–2065) I. až X. dynastie hlavním městem Memfis (Menofer)
Střední říše (2065–1785) XI. až XII. dynastie hlavním městem Veset (Theby) Přechodné období (1785–1580) XII. až XVII. dynastie Egypt je ovládán tzv. Hyksósy (1730–1580) (jejich centrem Avaris)
Nová říše (1550–1085) XVIII. až XX. dynastie Hlavním městem Amarna Pozdní období (1085–332) XXI. až XXX. dynastie Egypt pod nadvládou Alexandra Velikého; Ptolemajovci; Římská nadvláda (332 p. n. l. – 393 n. l.)
Úplně první pyramidu si od svého prvního ministra Imhotepa nechal postavit panovník III. dynastie Džoser v Sakkaře. Podle toho také nazývána Džoserova pyramida. Uprostřed areálu, který byl dlouhý 545 m a široký 280 m, stojí šestistupňová pyramida vysoká 60 m. Na rozdíl od pozdějších pyramid byl její půdorys obdélníkový (125 krát 109 m). Má velmi členité podzemí s mnoha šachtami, chodbami a místnostmi, které kdysi sloužily k uložení ostatků panovníka a členů jeho rodiny.
Cheopsova pyramida je největší ze všech egyptských
pyramid. Stavba největší z pyramid, by znamenala úctyhodný technický výkon i dnes. Odhaduje se, že během celého období vlády (23 let) faraona Cheopsa z IV. dynastie museli dělníci v lomu vylomit a opracovat 100.000 obrovských kamenných bloků o váze asi dvě a půl tuny, dopravit je na místo a uložit s milimetrovou přesností. Její základna měří 230 x 230 metrů, na výšku má 146 m.
Menkaureova pyramida je nejmenší pramida, která se
nachází v Gíze u Káhiry. Její jméno v překladu znamená „Božský je Menkaure“. V době jejího vzniku už byla egyptská říše pravděpodobně oslabena, ale není známo, kvůli čemu se tak stalo. Jeho pyramida je na poli v Gíze nejmenší, ale i tak už nikdo jiný po něm vyšší pyramidu nepostavil. Základna pyramidy měří 108,4 metru a vysoká je „jen“ 66,45 metru. Na její stavbu bylo použito větší množství žuly, což byl materiál mnohem prestižnější než pískovec. Podle dostupných zpráv byla pyramida ze všech nejkrásnější, a to díky obložení, které mělo být v dolní třetině z asuánské červené žuly, ve střední třetině z bílého turského vápence a špička byla zase z červené žuly. Toto obložení se dochovalo až do 16. století, kdy bylo uloupeno mamlúky.
Písmo užívané ve starověkém Egyptě. Základní typy egyptského písma, obrázkové (tzv. hieroglyfické, od konce 4. tis. př. n. l.), kurzívní obrázkové (tzv. hieratické, od počátku 3. tis. př. n. l.), respektive zjednodušené lidové (tzv. démotické, od 8. stol. př. n. l.) se skládaly z ideogramů (obrazové znaky), fonogramů (znaky vyjadřující skupiny 1 – 4 hlásek) a tzv. determinativů (znaky pouze blíže určující význam). Od 3. – 4. stol. n. l. nahrazeno egyptské písmo koptským písmem (řecká abeceda doplněná o 6, respektive 7 alfabetických znaků).
Neúplně zachovaná bazaltová deska (114 × 72 cm), objevená 1798 v egyptském přístavu ar-Rašíd (francouzsky Rosette). Její text, zaznamenaný řeckým a dvojím egyptským písmem (hieratickým a démotickým), obsahuje kněžský dekret na počest Ptolemaia V. (196 př. n. l.). J. F. Champollionovi Rosettská deska umožnila rozluštit egyptské písmo. Nyní v Britském muzeu v Londýně.
Veletoky Jang-c’-ťiang - Chang Jiang [čchangťijang] délka 6 300
km (v jednotlivých úsecích různé názvy, např. Jinsha Jiang, Chang J., Yangtze J.), Huang He - Chuang-che (Žlutá řeka) délka 5 464 km Stát s nejdelší kontinuitou civilizace na světě, označován jako Říše středu. Nejstarší osídlení z doby před 1,5 mil. – 850 000 lety. První státní útvary Sia, Šang-Jin, Čou vznikaly od přelomu 3. a 2. tis. př. n. l. kolem řek Chuang-che a Jang’c’. Severní, západní a jižní oblasti dnešní Číny osídleny nečínskými kmeny. V 1. tis. př. n. l. vznik nových nových států Čchun-čchiou, Čankuo. Při středním a dolním toku Chuang-che zformováno etnické společenství Chua-sia (předchůdci dnešních Číňanů). Od 4. stol. př. n. l. ve velkých státech nová centralizace moci, v roce 221 př. n. l. území Číny sjednoceno dynastií Čchin (odtud název Čína ve většině evropských jazyků).
Sto škol je označení pro nejstarší období čínské filozofie v 6. –
2. stol. př. n. l. Bouřlivý politický vývoj až po rané období dynastie Chan vyvolal vznik velkého množství filozofických škol. Nejvýznamnější z nich byly KONFUCIANISMUS, TAOISMUS, MOHISMUS, LEGISMUS, škola dialektiků (mingťia) a škola přírodních filozofů (jin-jang-ťia). Myslitelé sta škol se zaměřili především na etické a politické teorie a problém společenské harmonie, čímž reagovali na tehdejší politickou a společenskou krizi. Raní konfuciáni (Konfucius, Mencius, Sün-c’) vypracovali systém etických pravidel, zákonů a mravních norem. Taoisté (Lao-c’, Čuang-c’) viděli řešení v návratu člověka do původní přirozenosti. Mohisté (Mo Ti a další) definovali cestu univerzální lásky a všeobecného prospěchu, legisté naopak viděli řešení ve vytvoření despotického státu. Škola dialektiků byla jediná, která se věnovala logickým a epistemologickým problémům. V současné Číně náboženství: asi 58 % bez vyznání, asi 30 % taoismus a konfuciánství, buddhisté (8 %), muslimové (2,5 %), ostatní jako křesťané (? %).
Hlavní období budování „Velké čínské zdí“: • za dynastie Čchin (Qin) (kolem roku 210 př. n. l.) • za dynastie Chan (Han) v 1. století př. n. l. •v období Pěti dynastiií a Deseti království (1138 – 1198) •za dynastie Ming (1473 – 1620)
Za dynastie Chan území rozšířeno téměř do současných
hranic a otevřena cesta na západ (hedvábná stezka). Ve 4. – 6. stol. n. l. severní Čína ovládána státy vytvořenými kočovníky z Mongolska a sibiřských stepí. Za dynastie Tchang pronikání na jih a západ, se sousedními státy často uzavírány mírové smlouvy potvrzené sňatkem. Od počátku 10. stol. expanze Džürčenů, Kitanů a Tangutů omezila území Číny na jižní polovinu. Ve 13. – 14. stol. nadvláda Mongolů (dynastie Jüan), navázány styky s Evropou (Marco Polo). Za poslední národní čínské dynastie Ming (15. až 17. stol.) se v Číně usazovali evropští obchodníci a přicházeli misionáři. V 17. stol. Čína dobyta Mandžuy (dynastie Čching).
Veletoky Indus (Sindh) délka 3190 km a Ganga (Ganges) délka 2700 km
Nejstarší kultura předsóánská (před 0,5 mil. let) a sóánská, dále
madráská, névaská (asi 40 000 př. n. l.), kvétská, předharappská (4. – 3. tis. př. n. l.) a HARAPPSKÁ. Příchod Árjů asi ve 13. stol. př. n. l. zahájil éru kultury védské (asi do 600 př. n. l.); tehdy vznikly nejstarší indické státní útvary MAHÁDŽANAPADY. V 6. – 5. stol. př. n. l. působení Buddhy a Džiny. Asi 500 př. n. l. rozmach Magadhska, poté říše Maurjů (šíření buddhismu za krále Ašóky), Šungů, Sátaváhanů, Kušánů, 320 př. n. l. založena říše Guptovců. Po jejím rozpadu pod náporem Hunů skončila za krále Harši severoind. hegemonie a Indii ovládly regionální dynastie Čálukjovců, Pallavů, Pálů, Gurdžárů-Pratihárů, Ráštrakútů, Čolů, Pándjů, rádžpútských dynastií aj. V roce 712 n. l. dobytí Sindhu vojsky arabského chalífátu. Po roce 1000 vpády Mahmúda z Ghazny do severní Indie.
Různorodé proudy indického myšlení od doby véd do
současnosti. Neoddělila se od náboženských představ. Náboženství a filozofie indická z velké části splývají. Od období upanišad je jejím typickým rysem učení o karmanu a o sansáře. Zaměřena zejm. na úsilí vymanit se z karmanového zákona, rozvíjena však též logika, teorie poznání (NJÁJA), gramatika aj. Ortodoxní filozoficko-náboženské systémy vycházejí z tradice véd. Některé novodobé směry usilují o syntézu evropské a indické spirituality (Rámakršna, Vivékánanda). Nejvýznamnějším neortodoxním filozoficko-náboženským systémem jsou různé školy buddhismu a džinismus.
V roce 1206 založen DILLÍSKÝ SULTANÁT, který obsáhl
téměř celé území Indie; jeho vládcové šířili islám. Otřesen mongolskými vpády 1398 se rozpadl a severní Indii vládli z Dillí sultánové z afghánských dynastií Lódiů a Súrů. Zač. 16. stol. příchod Portugalců. 1526 Indie dobyta a postupně znovu sjednocena indizovanou dynastií Mughalů v jednu z nejmocnějších říší středověku; největší rozmach za Akbara, sídelní město Ágra. Od 17. stol. pronikání Francouzů a Angličanů. V roce 1707 rozpad říše Mughalů. 1763 pařížský mír potvrdil britskou hegemonii v Indii; v dalších válkách hlavně s Maisúrem, Maráthy a sikhy si Britové podrobili celý subkontinent. 1858, po porážce „Velkého indického povstání“, se Indie stala britskou korunní kolonií, 1877 královna Viktorie indickou císařovnou.
Historické území mezi tokem řek Eufratu a Tigridu v dnešním Iráku a východní Sýrii; jádro se rozkládálo od dnešního Mosulu na severu až po Basru na jihu. ve starověku se Mezopotámie dělila na část jižní - Babylonii a severní - Asýrii. Babylonie se dělila na část dolní – Sumer a horní část – Akkad. Do oblasti Babylónie býval umísťován biblický ráj a to díky bohatým zahradám s palmovými háji a granátovníky, které byly zavlažovány důmyslnou sítí kanálů.
Ur bylo starověké centrum v jižní Mezopotámii (dnešní pahorek Tell alMukajjar). Lokalita osídlena od dob prehistorických do zániku starověkých kultur. Nálezy z džemdetnasrského a raně dynastického období (26.–24. stol. př. n. l.), zvláště hroby vysoce postavených osob, v nichž byl rovněž pohřben doprovod osob a zvířat. Pohřební výbava velmi bohatá na šperky (diadémy, náhrdelníky, náušnice), hudební nástroje (harfy a lyry s výzdobou na ozvučných skřínkách) a další předměty (tzv. standarta, hry, kovové nádoby). Zčásti dochovaný zikkurat a další mohutné stavby pocházejí z doby III. dynastie urské (2111– 2003 př. n. l.), která sjednotila sumerské státy pod jednou centralizovanou mocí. Ur prosperoval i v dalších obdobích. V hlavním chrámu města byl uctíván bůh měsíce Nanna a jeho manželka Ningal.
Klínové písmo bylo písmo některých národů západní a střední Asie. Vzniklo z obrázkového písma, o kterém jsou první doklady na území Mezopotámie z konce 4. tis. př. n. l. Místo původního vrývání jednotlivých tahů do navlhčené hliněné tabulky se znaky vtlačovaly a rákosové pisátko zanechalo na tabulce otisk v podobě klínu. V nejstarších dokladech grafém znamenal celé slovo, později se písemný systém vyvinul v složitou kombinaci grafémů reprezentujících jak celé slovo, tak slabiku, nebo i jen jednu hlásku. Zápis slovních tvarů často kombinoval grafémy s různou relevancí a většina grafémů bývala zároveň polyfonní, popř. homofonní. Jejich interpretace z velké části podmíněna kontextově a historicky.
SEDM DIVŮ SVĚTA
V antické tradici umělecky nebo technicky významná díla starověku, která budila mimořádný obdiv. Všeobecně přijímaný výčet podal helénistický spisovatel Filón Byzantský (3. – 2. stol. př. n. l.):
a) Visuté zahrady královny Semiramidy v Babylóně; b) Egyptské pyramidy;
c) Artemidin chrám v Efesu na východním pobřeží Malé Asie; d) Hrobka krále Mausóla (mausoleum) v Halikarnássu na jihozápadním pobřeží Malé Asie; e) Kolos rhodský, obrovská socha boha Hélia v přístavu na ostrově Rhodu; f ) Diova socha v Olympii od Feidia; g) Maják na ostrově Faru před Alexandrií v Egyptě.
STAROVĚKÉ ŘECKO
STAROVĚKÉ ŘECKO – CHRONOLOGIE
