Niall Ferguson: Civilizace

Filosofický časopis

/

právě dichotomii prostoty a božství rozbít, svědčí jeho poznámka ze stejného odstavce: jako „existuje prázdná šířka, tak existuje i prázdná hloubka“. Již výše bylo zmíněno, že překladatelka převádí několika různými způsoby pojem „das Jenseits“. Překlad tím ruší souvislost tohoto strukturálně podstatného fenoménu. Může být však i v jiném ohledu shledán jako zavádějící. Na úrovni, na níž Hegel pojednává o moralitě, se v originále píše: „die Einzelheit hat auch ihr Jenseits an sich.“ Překladatelka větu převádí jako „jednotlivosť má v sebe aj niečo sebapresahujúce“. Hegel míní, že jednotlivost si na této úrovni vytváří v sobě samé „zásvětí“: zatímco zásvětí má ovšem v Hegelově díle zjevně negativní konotace, je sebepřekračování pozitivní vlastností každého sebevědomí, ale dokonce i každého jevu. Tato souvislost je ostatně vyjádřena v závěru téže věty: vědomí upínající se na své zásvětí ničí sebe sama. Hegel by však rozhodně nechtěl tvrdit, tak jak čteme v překladu, že vědomí překračující sebe sama se ničí. Vědomí překračující sebe sama se právě naopak stává skutečným. Především je však třeba zdůraznit, že slovenský překlad Fenomenologie je významným počinem – nejen v kontextu novověké filosofie, ale i v kontextu překladové filosofické literatury vůbec. R. Maco v závěru svého Doslovu poznamenává, že jen četbou Fenomenologie se lze postavit jejím neslýchaným nárokům i nedostatkům. Jistě, ale kvůli samému zdůrazňování chyb by neměla zapadnout podstatnější okolnost. Fenomenologie je jedno z nejpozoruhodnějších filosofických děl. Pojímá-li Hegel vzdělání jako překračování vlastní omezenosti, je příznivá právě okolnost, že Fenomenologie nevychází současnému čtenáři vstříc – ani svým jazykem, ani svým předmětem zkoumání, ani svou intencí. Tereza Matějčková

Niall Ferguson: Civilizace Západ a zbytek světa Z anglického originálu „Civilization. The West and the Rest“ (2011) přeložil Emanuel Geissler. Praha, Argo–Dokořán 2014. 348 s. Britský historik skotského původu Niall Ferguson už na sebe upozornil řadou pozoruhodných knih, např. Colossus. The Rise and Fall of the American Empire (2004) či The Ascent of Money (2008). Profesor historie působící na Harvardově univerzitě a na Univerzitě v Oxfordu předkládá v nové knize Civilizace. Západ a zbytek světa pozoruhodnou filosofii dějin. Tamtéž. Tamtéž, s. ; český překlad (c.d.): s. Maco, R., Doslov, c.d., s. .

Kniha 4_2015.indb 616

.

7.9.2015 15:01:14

Recenze Lidé bez historické zkušenosti mají sklon zapomínat. Ferguson nabízí velký příběh – metapříběh toho, proč jedna civilizace překonala omezení, jež svazovala všechny civilizace předešlé. Tak jako o všech velkých civilizacích i o Západu platí, že měl dvě tváře: někdy dokázal být ušlechtilý a někdy hanebný. Před půl tisíciletím by představa, že by Západ mohl vládnout zbytku světa, připadala většině lidí jako velmi divoká myšlenka. Přesto se to stalo. Kolem roku 1500 poznání Evropanů výrazně zaostávalo za čínskou technologií, indickou matematikou a arabskou astronomií. Koncem 15. století však začaly malé státy západní Evropy – s jejich pokroucenými jazykovými výpůjčkami z latiny a řečtiny, s jejich náboženstvím odvozeným od učení Žida z Nazaretu a s nastupujícími vědeckými úspěchy – vytvářet civilizaci schopnou nejen dobýt velké orientální říše a podmanit si Afriku, obě Ameriky a Austrálii, ale rovněž přesvědčit národy po celém světě o přednostech západního způsobu života. Takové míry převahy, jaké dosáhl Západ nad zbytkem světa, nedosáhla podle Fergusona žádná předchozí civilizace. Říci, že vzestup západní civilizace je jedinečným historickým jevem druhé poloviny druhého tisíciletí našeho letopočtu, není žádným „egocentrismem“ nebo antiorientalismem. Nyní jde o to vysvětlit, jak k tomu došlo. Přitom je třeba zdůraznit, že to, co civilizaci západní Evropy 15. století umožnilo „přetrumfnout“ navenek silnější říše Orientu, bylo něco víc než nádhera Sixtinské kaple. Vzestup západní civilizace představuje hádanku, kterou řeší historikové a filosofové. A měli bychom se ji snažit vyřešit nejen proto, abychom ukojili svou zvědavost. Neboť pouze tehdy, odhalíme-li skutečné příčiny úspěchu Západu, můžeme si dělat naděje, že s jistou mírou přesnosti dokážeme odhadnout, jak blízko je nebezpečí našeho sestupu a pádu. V procesu rozmachu západní civilizace sehrály podle Fergusona rozhodující roli instituce. Instituce jsou v jistém smyslu produktem kultury, přesto však vtiskávají pevnou formu soustavě norem, a tak zajišťují nejen to, že je civilizace spravedlivá, ale zároveň určují, jak dalece vede spíše k dobrému než ke špatnému chování. Ferguson analyzuje šest klíčových momentů úspěchu západní civilizace: konkurence, věda, vlastnická práva, medicína, konzumní společnost a pracovní morálka. Západní Evropa předhonila Čínu proto, že na Západě existovala silnější konkurence, a to jak v politické, tak v hospodářské sféře. V Rakousku, Prusku a později i v Rusku fungovala administrativa i armáda efektivněji. Bývalé severoamerické kolonie si vedly lépe než jihoamerické, protože britští osadníci zavedli na severu úplně jiný systém vlastnických práv a politické reprezentace než Španělé a Portugalci na jihu. Už Adam Smith mluvil o Číně jako o jedné z nejbohatších, nejúrodnějších a nejlidnatějších oblastí světa, přesto však kritizoval její dlouhodobou stagnaci. Velké říše Orientu ustrnuly ve vývoji a nakonec podlehly nadvládě Západu. Důvodem bylo podle Smithe to, že nepodporovaly zahraniční obchod, a přišly proto o přínos komparativních výhod a mezinárodní dělby práce. Pro Evropu tak příznačná politická rozdrobenost podle Fergusona spolehlivě zabránila vzniku jakéhokoli


7.9.2015 15:01:14


/

státního útvaru, který by jen vzdáleně připomínal čínské císařství. Malé bylo v Evropě hezké, protože znamenalo konkurenci, konkurenci nejen mezi státy, ale rovněž uvnitř států. A zatímco kvůli tomu Evropané hledali hospodářské, geopolitické a náboženské příležitosti ve vzdálených zemích, cesta Číny a Japonska v 15-19. století – odmítnutí zahraničního obchodu a uzavření se do sebe – vedla k tomu, že s nárůstem obyvatelstva se snižovaly nejen příjmy, ale i množství stravy, výška obyvatel a produktivita. Říše středu, kdysi matka vynálezů, byla najednou průměrnou říší, která se úmyslně stavěla nepřátelsky vůči inovacím jiných národů. Teprve ve 20. století Japonci a dnes i Číňané pochopili, že žádná země, která se chce rozvíjet, se nemůže držet politiky zavřených dveří. Západ vládl zbytku světa od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Byla to éra nejen impérií, ale i imperialismu, doba zámořských expanzí, která ospravedlňovala oficiální i neoficiální nadvládu nad nezápadními národy na základě jak vlastních zájmů, tak altruismu. Impérium představovalo životní prostor pro přebytek evropských obyvatel. Znamenalo stabilní vývozní trhy, na které soupeřící velmoc nemohla uvalovat cla. V předvečer první světové války zahrnovalo britské impérium zhruba čtvrtinu zemské pevniny a přibližně stejnou část lidstva. Francouzské impérium pokrývalo téměř 9 % světové pevniny. Zámořské kolonie získali rovněž Belgičané, Němci a Italové. Portugalci a Španělé si udrželi velké části svých bývalých impérií. V roce 1913 vládla světu západní impéria. Svalovat ovšem vinu za dnešní těžkou situaci „dolních miliard“ lidí, žijících v nejchudších zemích světa, na bývalý imperialismus je stále obtížnější. V Africe nepředvedli nezávislí vládci nic lepšího než kolonizátoři před získáním nezávislosti, většina z nich si dokonce vedla mnohem hůře. A západní civilizační mise, která působí v podobě vládních a rozvojových agentur, dosáhla mnohem méně, než se očekávalo. Druhým zdrojem úspěchu Západu byla věda. Cesta Evropy k vědecké revoluci a osvícenství ovšem ani zdaleka nebyla krátká a přímá, ale spíše dlouhá a křivolaká. Od určité doby však již většina nejvýraznějších vědeckých postav pocházela z Evropy. Muslimští vědci, kteří kdysi dodávali evropským badatelům myšlenky a inspiraci, byli náhle odříznuti od nejnovějšího bádání. Ferguson oceňuje zejména rozvoj západní filosofie v době racionalismu a osvícenství. Filosofové 18. století se přitom povětšinou věnovali otázce, jak by měla vypadat lidská společnost. Snad největším počinem této éry byla Smithova analýza vzájemného propojení občanské společnosti a tržní ekonomiky. Třetím zdrojem úspěchu Západu byla koncepce vlastnických práv. V této souvislosti Ferguson zdůrazňuje, že převratný význam pro Evropu mělo objevení obou Amerik. Bez zámořských amerických polí a bez otroků, kteří na nich pracovali, by podle Fergusona k žádné evropské průmyslové revoluci nedošlo. Dominantní silou západní civilizace se postupně staly Spojené státy americké. Přitom to, co zásadně odlišovalo britskou Ameriku od iberské, byla idea, jak by si lidé měli vládnout: idea demokracie a vlády práva. Zatímco vývoj společnosti i politiky v Severní Americe


7.9.2015 15:01:14

Recenze zásadním způsobem ovlivnily myšlenky Johna Locka, který hájil svobodu člověka nakládat se svou osobou, činy, majetkem a celým svým vlastnictvím, latinskoamerická politika po získání nezávislosti naopak skončila v oscilaci mezi Hobbesovým anarchickým přirozeným stavem a karikaturou jeho autoritářského panovníka. Symbolem tohoto příběhu jsou dvě lodě: na jedné se plavili španělští a portugalští dobyvatelé, na druhé britští a francouzští osadníci. Jedna skupina snila o okamžité kořisti – o horách zlata a stříbra. Ti druzí věděli, že je čekají léta těžké dřiny, ale rovněž odměna v podobě nejlepší americké půdy a navíc možnosti spoluúčasti na tvorbě zákonů. Půda a zastupitelská demokracie: takový byl severoamerický sen. Sny Španělů a Portugalců narazily na to, co ekonomové nazývají prokletím přírodních zdrojů, neboť conquistadoři našli v Mexiku a Peru doslova hory drahých kovů. Naopak pobřeží obou Karolín vypadalo na první pohled jako pohřebiště vybělených kmenů stromů. V konečném důsledku však britská kolonizace přinesla lepší hospodářské výsledky než španělská nebo portugalská, ať už k ní docházelo kdekoli. Arizona je dnes bohatší než Mexiko a Hongkong je bohatší než Manila. Jedním z nejproblematičtějších filosofických spisů, které se v západní civilizaci objevily, byla podle Fergusona kniha Jeana-Jacquesa Rousseaua O společenské smlouvě (1762). Podle Rousseaua je člověk „ušlechtilým divochem“, který se jen neochotně podřizuje autoritě. Soudci a zákonodárci se mají sklonit před „všeobecnou vůlí“. Svoboda je sice dobrá věc, ale podle Rousseaua je důležitější ctnost. Ne náhodou byla Francouzská revoluce plná násilí od samého počátku. Alexis de Tocqueville měl podle Fergusona pravdu, když tvrdil, že Francouzi postavili rovnost nad svobodu. Nezvolili si Locka, nýbrž Rousseaua. Jak na základě klasické politické teorie předvídal Edmund Burke, takový typ demokracie musela nutně vystřídat oligarchie a nakonec tyranie generála. Začalo to Rousseauem a skončilo jako nová verze pádu římské republiky. Čtvrtým zdrojem úspěchu západní civilizace byla medicína. V západní Evropě došlo v průběhu 20. století k výraznému zvýšení střední délky života. V předvečer první světové války byly v Evropě díky zlepšení zdravotní péče a hygieny vymýceny břišní tyfus a cholera, také záškrt a tetanus byly dík očkování víceméně pod kontrolou. K obrovskému zlepšení zdravotních podmínek však došlo na všech kontinentech, včetně Afriky. Vítězství na poli medicíny nepomohla jen „imperialistům“, ale i jejich poddaným v koloniích. Pátým zdrojem úspěchu západní civilizace byla spotřební společnost. Jde o jednu z poměrně nedávných novinek, díky nimž se Západ dostal před zbytek světa. Konzum je univerzálně přitažlivý. Zatímco moderní medicína byla západním koloniím často vnucována silou, konzumní společnost je „zabijácká aplikace“, kterou si zbytek světa podle Fergusona zpravidla touží zkopírovat. V této souvislosti Ferguson mj. tvrdí, že Marx a Engels se mýlili ve dvou bodech. Za prvé, jejich železný zákon mzdový byl nesmysl. Majetek se za kapitalismu skutečně vysoce koncentroval, nicméně zároveň s tím se zvyšovaly reálné mzdy všech


7.9.2015 15:01:14


/

vrstev obyvatelstva. Kapitalisté pochopili to, co Marx opomněl: že dělníci jsou rovněž spotřebitelé. Nedávalo proto žádný smysl pokoušet se ořezávat jejich mzdy na úroveň holého živobytí. Druhá světová válka byla, jak uvádí Ferguson, bojem mezi čtyřmi odlišnými verzemi západní civilizace: nacionálním socialismem, sovětským komunismem, evropským imperialismem (který převzali Japonci) a americkým kapitalismem. Válku proti Němcům vyhrála kombinace britských zpravodajských služeb, ruské lidské síly a amerického kapitálu. Britové rozluštili německé kódy, Rusové zmasakrovali německé vojáky a Američané srovnali se zemí německá města. Po válce pak USA začaly lidem nabízet mnohem přitažlivější variantu civilního života, než si mohli dovolit Sověti. Centrální plánování ekonomiky bylo sice výhodou v závodech ve zbrojení, ale bylo zcela nevhodné pro uspokojování požadavků spotřebitelů. Sladění hromadné spotřeby a standardizace, která ji provázela, s nespoutaným individualismem, byl jeden z „nejmazanějších triků“, které se podle Fergusona západní civilizaci povedly. Pokud totiž byl člověk studentem, který žil za komunismu za železnou oponou, nechtěl nosit pionýrský nebo svazácký stejnokroj. Chtěl se oblékat jako všichni mladí frajeři na Západě. Konzumní společnost představovala pro sovětský systém smrtelné ohrožení, protože jejím základem byl trh. Zlikvidovat politickou opozici se komunistům sice někdy dařilo, jejich odolnost vůči západní konzumní společnosti však byla vesměs slabší. Šestým zdrojem úspěchu západní civilizace byla podle Fergusona pracovní etika. Už Max Weber ve své Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus (1904) vyslovil hypotézu, že mezi materiálním úspěchem Ameriky a jejím čilým náboženským životem existuje spojitost. Protestantství podle Webera osvobozuje nabývání bohatství od zábran tradicionalistických etik tím, že je chápe přímo jako vůli boží. Po většinu dějin lidé pracovali, aby žili. Ale protestanti žijí, aby pracovali. Náboženství také přineslo – podle Fergusona – západní civilizaci ještě jeden obrovský příspěvek: přimělo Západ nejen pracovat, ale rovněž šetřit a číst. Průmyslová revoluce byla přirozeně dítkem technologických inovací a spotřeby, vyžadovala však také vyšší intenzitu práce a delší pracovní dobu, zkrátka lidský kapitál. Životně důležitá byla rovněž gramotnost – a tu podporovalo právě protestantství. Dnes Evropané nejen méně pracují, ale rovněž se méně modlí a méně věří v Boha. Bůh je důležitý jen pro každého desátého Němce a Nizozemce, ve Francii je to jen o málo více. Pro srovnání: 58 % Američanů říká, že Bůh hraje v jejich životě velmi důležitou úlohu. Pro dnešní Evropany, uvádí Ferguson, je náboženská víra anachronismus a náboženská horlivost Američanů jim připadá podivná, aniž by si uvědomili, že skutečnou odchylkou od normy je jejich vlastní nedostatek víry. Západní civilizace je tak dnes rozdělená na dvě části: bezbožnou Evropu na východě a bohabojnou Ameriku na západě. Ferguson varuje, že v základní kameny západní civilizace Evropané přestávají věřit. Riskujeme, že nám nezůstane nic než bezdu-


7.9.2015 15:01:14

Recenze chá konzumní společnost a kultura relativismu, která hájí předpoklad, že každá teorie a názor, jakkoli výstřední, jsou stejně dobré jako cokoli, v co jsme věřívali. Civilizace jsou podle Fergusona složité systémy, rozvíjejí se mezi řádem a zmatkem. Po nějakou dobu se může zdát, že fungují poměrně stabilně, že jsou v rovnováze, ve skutečnosti se však neustále přizpůsobují. Zcela náhle může přijít okamžik, kdy se dostanou do krize. Jediné zrnko písku může způsobit, že zdánlivě pevný hrad se sám od sebe zhroutí. Neměli bychom však propadat fatalismu. Na věci, které kdysi oddělily Západ od zbytku světa, už sice nemáme monopol: Číňané mají kapitalismus, Íránci mají vědu, Rusové mají demokracii, Afričané moderní medicínu. A Turci mají konzumní společnost. To ale neznamená, že západní způsob fungování je na ústupu. Naopak: až na pár zbývajících ohnisek odporu se mu daří téměř všude. To, co nyní prožíváme, je konec pěti set let dlouhé převahy Západu. Tentokrát na Východě vyvstal skutečný soupeř, jak po stránce ekonomické, tak geopolitické: Čína. Skutečnou hrozbu však nepředstavuje vzestup Číny, islámu nebo zvyšování emisí oxidu uhličitého, nýbrž ztráta víry v civilizaci, kterou jsme zdědili po svých předcích. Jak uvádí Ferguson, největší ohrožení pro západní civilizaci nepředstavují jiné civilizace, ale naše vlastní ustrašenost a neznalost dějin. Marek Loužek


7.9.2015 15:01:14

Niall Ferguson: Civilizace

Recommend Documents