Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. m. Prahy Hellichova 3, 118 00 Praha 1
Závěrečná práce studentského projektu B31
Vliv civilizace na člověka
Autoři Daniel Suchařípa, 5.A Adam Chejstovský, 5.A Jakub Fara, 5.A Matyáš Nekvasil, 5.A
Vedoucí práce Rok 2014 E:\
Mgr. Jiř Kadlec,učite GJN OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Prohlášení Prohlašujeme, že jsme práci vypracovali samostatně výhradně s použitím uvedené literatury, internetových informačních serverů a vlastních výzkumů.
_________________________________ Daniel Suchařípa, 5.A
_________________________________ Adam Chejstovský, 5.A
_________________________________ Jakub Fara, 5.A
_________________________________ Matyáš Nekvasil (5.A)
E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Anotace Byli jsme lovci, byli jsme sběrači. Obojí po staletí. Pokud porovnáme časový úsek, ve kterém máme všeho dost, a země jsou relativně ekonomicky stabilní, je jasné, že v malém měřítku je tato doba zanedbatelná. Jak moc stihl náš organismus degradovat? Jak moc jsme změnili vnímání světa a ztratili návyky prehistorických lovců, které jsou pro přežití stále nezbytné? Jedná se o evoluci či pravý opak? Odchýlení se od tradičních hodnot, požitků, strachu a přirozených stresových situací, má na náš organismus nepopíratelný dopad. Kde jsme dnes? Kde budeme za 100 let? Hlavní otázkou ale stále zůstává: Jsme stále přizpůsobiví nečekaným stresovým podmínkám? Nyní tuto otázku zodpovědět nedokážeme. Nemůžeme říci ano, či ne. Můžeme vytvářet pouze teorie. Jsme rozhodnuti tuto skutečnost změnit. Konkrétně prežít jeden týden v divočině. Dokážeme to? Vydržíme a nevzdáme se? Další otázkou je, kolik toho za týden zvládneme vytvořit. Jaké mezi námi budou vztahy? Nevyhasne někomu při stráži oheň? Jak se nám za tak krátkou dobu změní složení naší krve? Jsme rozhodnuti dojít s kompromisy k realizaci a přinést cenný výsledek. Co divočinou myslíme? Prostředí českých oblastí. Zde jsme všichni narozeni. Konkrétně využití míst, kde byly usazeny generace před námi, druidská opida apod. Práce bude zaměřena i na život našich předků. Cílem by bylo natočit 15ti minutový dokument, kde bychom konzultovali náš nápad s antropology a jinými znalci (Sehnat biology, antropology není problém. Už teď máme 3 osoby k dispozici). Dále bych rád zmínil, že veškeré naše přežití a přípravy budou také dokumentovány (Foto, popř. Video a výsledným výstupem může být zase 10ti minutový dokument, prezentace). Nakonec bych rád jmenoval pár osob, které nás v projektu podporují a jsou ochotny podat nám pomocnou ruku: Jana Uhlířová, studentka biologie Vladimír Košík, student medicíny – zajištění odběru a rozborů Martina Povolná, antropoložka Martin Chejstovský, odb. por. v oblasti jedlých plodin a využití skladby zemského povrchu Mgr. Jan Poláček, advokát
Obsah Teoretická část Před realizací celého projektu jsme narazili na řadu problému. Nebylo jasné co použijeme, jak to použijeme. Nevěděli jsme co budeme jíst. Nevěděli jsme v jaké oblasti by byli ideální podmínky. Navrhoval jsem (Adam) soustředit se na místa, kde byla civilizace již dříve, říkal jsem si, že to zákonitě není náhoda, když ta místa využívali lidé již po řadu let. Nebylo tomu tak zcela, příroda se mění, někde ryhcleji, někde pomaleji. Ale spousta toho co bylo je již pryč. Důležité je také věnovat pozornost faktu, že naši púředci vybrali mnoho lokací na základě spirituálních či duševních důvodů. E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Neméně důležitá byla také obrana. Po konzultaci s M. Chejstovským jsem začal svou pozornost upínat spíše směrem ke sluným místum, světlo a potažmo sluneční teplo je v přírodě bez technologií neuvěřitelně silnou silou, je důležité pro obyvatelnost místa, je důležité pro okolní faunu. Postupně jsme také zjišťovali jak těžké je najít místo člověkem netknuté. Řekněme, že v podmínkách Čech, Moravy a Slezska téměř nemožné. Samozřejmě znatelný rozdíl je v nejvýše chráněných národních parcích, zde jsou však podmínky mnohdy natolik náročné k realizaci přežití, že nemělo příliš velkou cenu o nich přemýšlet. Nadále by pak byl problém i ohledně povolení a formalit. Velkou roli ale hraje zda v daném území je vůbec vyhlášena ochrana vzácných druhů rostlin či zvířat. Sám tento fakt symbolizuje značné diferentní zastoupení. To je pro nás samozřejmě důležité z mnoha důvodů. Budou zde bylinky, budou zde složením pestré půdy. Ve finálním výběru jsme vyčlenili podkrkonoší (Krkonoše by byly taky perfektní, ale brzy z jara velmi těžko obyvatelné, také by zde nejspíš nastalo mnohem více problému ohledně zón národního parku), Český ráj a Šumava. Ve všech těchto územích se dříve civilizace bezesporu nacházela. Všechna jsou pestrá. Až na Krkonoše jsou všechny poměrně bez problému schůdná a obyvatelná. A nakonec všechny byly poměrně na dosah, pokud zhodnotíme naše cestovní a časové možnosti. Český ráj získal nakonec navrh zejména proto, že jsme s danými místy už byli mnohem lépe seznámeni. Také jsme zhodnotili tuto možnost jako schuůdnější vůči turismu a skladbě území. Velmi důležité bylo, co budeme jíst. Dříve si lidé na zimu udělali zásoby. Také značně lovili, i přesto že jsme brali v potaz možnost použití pastí, nejspíš by nebyly příliš úspěšné a další věc, jestli bychom vůbec byli schopni zpracovávat živé tvory. Také by nás to málo co by se nám vůbec mohlo podařit ulovit příliš nenasytilo .Pak zde je samozřejmě možnost využití plodů přírody. Z časových důvodů jsme však byli nuceni vzít za své datum brzké, jarní. Kdy se příroda stále ještě probouzí, noci jsou chladné a v přírodě je toho velmi málo. Naše příroda, tak jako téměř každá jiná (snad až na území geologicky tak nevýhodně postavená, že tam pro růst není dostatek vláhy) dává ale neustále tolik prostředků ke zpracování. Po prostudování odpovídajících materiálu1 a ze vlastních zkušeností a znalostí jsem však věděl, že zdroje jsou obrovské a pro pár osob téměř nevyčerpatelné, naši předkové čerpali z přírody mnohem víc než si dookážeme představit. Špenát nebyl plodina jako ji známe dnes, špenát byl soubor divoce rostoucích plevelů se značným množstvím esenciálních živin, kyselin a minerálů pro které ještě naše babičky chodily do přírody. Možná proto se i říká, že kdo jí špenát, bude silný (mimoto, že špenát ‐‐‐doplnit odborný název ‐‐‐ obsahuje obrovské množství železa, které je samozřejmě pro funkci svalové soustavy, kontrakce či růst svalové hmoty nezbytný). Dělali ze směsi saláty, dochucovali či z nich jednoduše udělali polévku. Určitě by byl problém, že v takto přijimáné potravě by bylo spousta vlákniny, spousta celulózy, spousta toho co nestrávíme. Není to ale jediné, důležité oleje a tedy potažmo aspoň trochu tuků bychom mohli získat vyvařením květů či výhonků, které olejíčky a silice obsahují. Výhonky jsou skupina sama o sobě. Na jaře příroda vydává spoustu uskladněné energie do prvních svých pokusů. A tak výhonky většiny jehličnanů mohou být neuvěřitelně přínosné, a nejen to, naproti mnohému z přírody, dokonce vcelku chutné. Možností je mnoho, dokonce třeba lýko většiny stromů je velmi výživné, nijak odporné a k najití po celý rok. Bršlice kozí noha –zjara nekvete, můžeme ale jíst řapíky a lodyhy, dokonce při dobré přípravě chutově podobná zelí Bříza bělokůrá – lýko těsně pod kůrou je vcelku chutné a výživné. Popřípadně se dá první jarní týdny bříza „naseknout“ a nechat stékat velmi výživná březová míza Česnáček ‐ 100mg nahradí cca ½ citrónu obsahem vit. C. Sbíráme mladé lístky, česnekovitá chuť, také obsahuje jako česnek silice a enzymy Česnek medvědé – sbíráme listy před rozkvětením, příjemná chuť Hluchavka bíla – kořínky po očištění jsou chutnou zeleninou Jetel luční – pouze ten kvetoucí červeně, velký obsah vlákniny E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Jitrocel – mladé lístky jsou výborné do salátů, do polívky i kořen Kerblík lesní – výborné dochucovadlo/koření Kopřiva dvoudomá – vužití mladých lístků téměř jakkoli Šťovík kyselý ‐ dochucovadlo Kokoška pastuší tobolka – semana ‐>spoustu tuků a olejů. Mladé lístky Kozlíček polní – velmi chutné lístky Mateřídouška obecná – skvělé koření Pampeliška lékařská – mladá poupata, mladé lístky a výhonky do salátů Podběl lékařský –velmi široce využitelné a chutné mladé listy Penízek rolní – vysoký obsah olejů, až 30% v semenech Prvosenka jarní – mladé lístky Sedmikráska obecná – lístky a květy
Jídlo Jeden z nejdůležitějších aspektů ohledně lidského života je jídlo. Člověk jídlo potřebuje, potřebuje ho hodně a každý den. Nyní můžete všude vidět trendy jako například jíst šeskrát denně. Jenže kde by člověk to jídlo vlastně vzal, neměl by na každém rohu supermarket nebo fast food? Sami se zamyslete, dejme tomu, že by zmizeli všechny místa, kde si můžete koupit jídlo. Jak byste se uživili? Já osobně bych si zcela jistě neobstaral ani zdaleka tolik jídla, kolik nyní denně konzumuji. Názorně vysvětlím na příkladu. Normální makronutriční výživa by měla procentuelně vypadat cca 50/30/20. To znamená, že 50% přijmutých kalorií (energie) by mělo pocházet z cukrů neboli sacharidů. 30 % by mělo pocházet z proteinu a 20% z tuku. Vezměme si pampelišku, jedna z lepších rostlin, kterou můžeme ve volné přírodě konzumovat. Chuťově je velice neuspokující, nejlépe je jí jíst co nejdřív, čím je starší, tím je hořčí. Avšak mi nyní nejíme kvůli potěšení, nýbrž kvůli přežití. 100 gramů pampelišky nám dá přibližně 40 kalorií. 9gramů sacharidů, 3,5 gramů vlákniny a 2.7 gramů proteinu a takřka žádný tuk. Většina rostlin co bychom mohli konzumovat má velice podobné nutriční hodnoty, většina má však ještě míň kalorií. Na první pohled tam není moc problémů, málo tuku – aspoň nebudeme tlustí. Vláknina‐ ta je přeci zdravá, nebo ne? Málo kalorií, znova, nebudeme tlustí, kde je problém? Začněme u tuku. Jak jistě víte, tuk hraje několik rolí v našem tělě, avšak ta nejdůležitější je ta, co je nejmíň vidět. Tuk totiž neslouží jen k tomu, abyste se v létě styděli za svojí „gumu“ na břiše. Hraje také esenciální roli ve stavbě buněk, přesněji membrán. Živočisné (prokaryoty) buňky mají membrány téměř kompletně z lipidů (tuků). Bez tuku tedy naše tělo nemůže fungovat. Je tedy pěkné, že asi nějaký ten tuk, bychom shodili, ale postupem času by sme se dostali pod 4% tělesného tuků u mužů a 10% u žen a tak nějak by nám naše těla přestali fungovat. Jedna z prvních věcí, která by se nám začala porouchávat je termoregulace, což v létě není takový problém. Ale v zimě bychom dlouho nepřežili. Poté by nám postupně začalo selhávat srdce a ostatní orgány. Pak by následovala smrt. Problém číslo 2. Vláknina, ano, sice furt slyšíte, že bychom měli jíst více vlákniny, ale všeho moc škodí. Doporučená denní dávka vlákniny je 25g. Ve 100 gramech pampelišky nalezneme 3,5 gramů (pro porovnání, například v kopřivě je gramů 7). Naše průměrná spotřeba energie denně je přes 3000 E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
kalorií, tzn. Že kdybychom jedli jen pampelišky, tak sníme 260 gramů vlákniny a 8kilogramů pampelišek. Mám takový pocit, že náš trávící systém takovouhle nálož nebude schopen strávit, vzhledem k tomu, že přijmeme o 230g neboli skoro 10krát víc vlákniny, než bychom měli. Samozřejmě že nebudeme jíst jen pampelišky, avšak pampeliška je navíc ještě jedna z více kalorických rostlin. Některé mají třeba jen 20 kalorií na 100 gramů, jako například chřest, nebo celer, který vyžaduje více energie na strávení, než vám dodá. (ideální jídlo do diety, pro ty, kteří chtěji shodit mimochodem) Energie potřebná pro lidské tělo. Lze nejde napsat jednotné číslo, které platí obecně pro všechny. Existuje totiž mnoho faktorů, které toto ovlivňují. Mezi nimiž je váha, věk, aktivita a i pohlaví. Pak samozřejmě záleží na jednotlivci, ale tyto 4 faktory nám dají relativně přesné hodnoty. Nejdříve si musíme vypočítat BMR‐ basic metabolic rate – to znamená kolik energie by naše tělo spotřebovalo na základní operace, abychom neztráceli a ani nenabírali váhu, kdybychom jen bez hnutí leželi. Ženy – BMR = 65 + (9.6 x váha v kg) + (1.8 x výška v cm) – (4.7 x věk) Muži – BMR = 66 + (13,7 x váha v kg) + (5 x výška v cm) – (6.8 x věk) Mě, muž 18 let, 78 kg 182 cm z tohoto vzorce vychází 1922. Tudíž logicky budu potřebovat mnohem více energie než‐li třeba 50 letá žena co váží 50kg a měří 160 cm. Dá se tedy říct, že čím je člověk větší a těžší, tím více energie potřebuje.
Další faktor, který nyní zvážíme je aktivita. Na tabulkách dole, lze vidět o kolik energie musí člověk pojmout víc, když má nějakou fyzickou aktivitu. Modrá je pro muže a lososová je pro ženy. Já s tím jak momentálně žiji, se řadím do high activity (velká aktivita) což mě dává někam nad 3000 kalorií na to, abych neztrácel a nenabíral váhu. Toto je s tím, že velkou část času trávim nehybně ve E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
škole, nebo doma u počítače, kde musím dělat úkoly a podobné nefyzické aktivity.
E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Nyní si vemte, že abychom přežili v divočině, museli bychom se hejbati neustále (stavění obydlí, chození pro vody atp...). Je tedy možné, že bych potřeboval mnohem více energie, než‐li potřebuji teď. Ale kde jen tu energii vzít. Je tedy téměř nemožné pro mne si svojí váhu udržet, při dlouhodobém přežití bych zcela jistě ztratil jak svalovou hmotu, tak i velké procento tuku. Abychom omezili ztrátu svalové hmoty, chtělo by to jíst velké množství proteinu. Avšak jak již sme si řekli, z rostlin ho tolik vzít nemůžeme, je to pro nás prostě nestravitelné, navíc bychom také celé hodiny denně museli jíst, jen abychom do sebe dostali tolik energie, a to při přežívání není úplně nejefektivnější využití času. Je tady naštěstí další možnost a to lov a hmyz.
Hmyz v našich podmínkách je kvůli zimnímu klidu a sněhové pokrývce nalezení hmyzu či bezobratlých možné jen část roku. Zejména pak v létě či v teplém deštivém počasí se dají nalézt a chytit žížaly, hlemýždi, slimácí, larvy dřevokazného hmyzu, ponravy, mravenci, včely, vosy, kobylky a řada dalších. Dají se jíst syrový, avšak lepší je si je nějak připravit. My si v naší postavené „kuchyni“ můžeme hmyz buďto osmahnout na kameni či povařit ve vodě, abychom je zabili a zbavili nečistot. Po osmahnutí jsou některé typy hmyzů pěkně křupavé a i relativně poživatelné. E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Musíme si ale dávat pozor, abychom nejedli hmyz pro konzumaci nevhodný a i jedovatý. Z běžných druhů jsou to slunéčka, ruměnice, většina druhů černo‐červeného zbarvení, puchýřci a na jaře majky. U nás dobří kandidáti na potravu : Mravenci. Mravence je potřeba opakovaně vyvařit v čisté vodě a zbavit je tak kyseliny mravenčí. Velmi výživné a bez nepříjemné kyseliny jsou jejich kukly a larvy. Kukly získáme s použitím kusu látky, nebo pomocí listů. Rozprostřeme je, zahneme okraje a nasypeme na ni část mraveniště. Jak se mravenci snaží kukly ukrýt, nanosí je pod okraje listů. Slimáci/plzáci (a jejich vajíčka) či žížaly mají na povrchu vrstvu slizu, kterou povařením ve vodě alespoň částečně odstraníme, slimáky je vhodné vykuchat. Z uvedených zástupců české fauny je nejchutnější svalnatá noha hlemýždě zahradního, který je jako pochutina vyvážen do zahraničí. Je možné ho vařit i s ulitou a částečně ho vykuchat. Dá se ochutit solí či kořením, které použijeme a dostatečně povařený ztrácí i svoji "gumovost". Vydatné jídlo můžete zejména v teplejších oblastech získat chytáním kobylek, cvrčků a sarančí. Jejich masitý zadeček je relativně chutný jak povařený, tak pečený.
Kde hledat Hlemýždě, slimáky a plzáky nalezneme nejlépe po dešti ve stinných místech, jako jsou příkopy a vlhké stráně. Za sucha a vysokých teplot je můžeme nalézt ve stínu pod kameny či kusy dřeva nebo ve vyšší trávě, kde se drží vlhkost. Na stejných místech snadno nalezneme i žížaly. Larvy dřevokazného hmyzu jsou k nalezení trochu obtížněji pro svůj skrytý způsob života. Larvy můžeme hledat ve starých či umírajících stromech nesoucích znaky jako díry v kůře nebo už padlé, trouchnivějící kmeny. V těsné blízkosti napadeného stromu může být slyšet i zvuk jak si larvy vyžírají ve dřevu chodbičky. Z pomocí kamene nebo někdy i rukou lze odlomit kůru a larvy posbírat. Ponravy a v zemi žijící larvy se nám může podařit najít pod kameny nebo tlejícími kusy dřeva (a často jsou na jednom místě ve větším množství.)
Lov Jako zdroj proteinu a tuku by byl ideální lov, neboli maso. Avšak zde jsou hned dva velice závažné problémy. První z nich je nedostatek zvěře u nás. Civilizace (člověk) způsobila, že zvířata si nyní už jen tak volně po přírodě neběhají, tedy, né ve velkém počtu. Kdybychom se je pokusili lovit, tak se buďto okamžitě přesídlí, pokud tedy dříve nevyhynou. Předpokládejme, že jsme v oblasti, kde alespoň trochu lovit můžeme. Nyní přichází druhý problém. Jak vůbec můžeme lovit? Postavit si luk, dostatečně silný na to, aby se s ním dalo něco ulovit, je velice težké. A i kdyby se nám to povedlo, kdo z nás s takovým lukem umí střílet dostatečně dobře na to, aby trefil běžícího králíka? Já luk doma mám a můžu vám říci, že přesná střelba, navíc do pohybujícího se cíle, je velice těžká. S lukem to tedy nepůjde. Druhá možnost je vyrobit si „oštěp“. Jednoduše vememe tenčí pevný kus dřeva a uděláme ostrou špičku. Avšak pokud nejste Šebrle tak nevím jestli hodem něco trefíte, a pokud nejste Usain Bolt (a asi ani kdybyste byli) tak žádné zvíře nedoženete. E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Jediná věc co s naším oštěpem můžeme dělat, je postavit, pokud je poblíž mělká část potoka, „hráz“ z kamenů a snažit se nabodnout ryby. Ty by se totiž u hráze měli „zasekávat“ a by byste práci měli o dost lehčí. Toto již provést lze, ale i tato možnost je velice nespolehlivá a je dost možné, že se vám některé dny nepodaří vůbec nic ulovit. Zbývá nám tedy poslední řešení. Pasti. Zde jsem si pro vás přichystal jednu z nejlehčích na vyrobení a zároveň efektivní. Postup: Nejprve zaražte do země na konci rozdvojenou větev. Do této vidlice vložte jinou, rovnou větev tak, aby ve vzduchu tvořila s předchozí větví pravý úhel. Pod její padající konec vložte novou větev, z níž přesně ve středu vybíhá další, daleko užší. Všechny konce tohoto ,,trojklacku" naostřete do špičky. Vrchní špičkou podepřete klacek nahoře, aby nepadal a dolní špičku podložte kouskem dřeva nebo kůry. Na zbývající špici, která ční do prostoru nabodněte návnadu. Vznikl vám jakýsi rám. Na vrchní větev na tomto rámu opírejte těžké kusy dřeva nebo veliké kameny,které budou sloužit jako smrtící břemeno. Nyní se jen musí čekat, a doufat že se nám něco chytne.
Voda Voda je také velice důležitá, nejlepší a také i nezbytné je, si udělat obydlí poblíž nějakého potoku/ řeky. Pokud toto neuděláme, dlouhodobější přežití je téměř nemožné. Když se avšak ocitneme v situaci, kde jediná voda co vidíme kolem sebe je 2 týdny stará a hnědá louže (když se třeba vydáme E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
na nějaký delší cestu/lov ), je tu řešení. Můžeme si vyrobit takzvané „filtrační brčko“. Není to sice ideální, ale voda díky tomu bude mnohem poživatelnější. Postup: Najděte nějakou rostlinu s dutým stonkem (např. rákos nebo něco podobného). Vyrobte ze stonku brčko. Hlavně, aby se skrz něj dalo nadechnout. Do něj dejte nejprve uhlíky z ohniště, které pohltí škodlivé látky a pak tam nacpěte trochu trávy, která má za úkol zachytit větší nečistoty. Pak si odpárejte dva kousky svého trička a překryjte jimi oba konce stébla.
Počasí Předpověď počasí Chcete‐li přežít v přírodě, musíte se naučit předpovídat. Tak budete lépe připraveni na to, co přijde. Nechcete přeci stavět přístřešek v noci a v bouřce. Budete‐li vědět co pro vás příroda připraví, budete mít možnost se připravit. Předpovídání počasí vám do jisté míry pomůže. Je to však poměrně složité a občas nepřesné. Ale i docela malá pomoc se hodí. Bezvětří ‐ znamená krásné počasí, ale v brzké době by se mělo zhoršit. Červánky‐ ranní červánky předpovídají déšť. Večerní červánky předpovídají pěkné počasí Snížený tlak‐ ptáci létají nízko, ryby vyskakují z vody ‐ špatné počasí Další příznaky pěkného počasí: Chladné ráno a rosa kvákání žab vlaštovky poletují vysoko večer se může blýskat cvrčkové cvrkají pavouci si tkají sítě ráno bývá mlha Špatné počasí: z lesů stoupá mlha v podvečer obloha zežloutne žížaly vylézají na povrch ranní rosa téměř žádná smetánky zavírají květy vlaštovky létají nízko nad zemí E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Jak odhadovat počasí pomocí mraků: Cumulus ‐ Kopulovité, malé mraky. Předpovídají jasnou oblohu a krásné počasí.
Cirokumulus ‐ Malé, oválné mráčky známy také pod názvem beránky. Znamenají krásné počasí, ale v brzké době může nastat výrazné zhoršení. Když je uvidíte, připravte se, že další den bude pršet.
E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Stratus ‐ Dlouhé mraky, které se proplétají. Často pokrývají celou oblohu. Jsou doprovázeny mrholením a občas mlhou. Předpovídají špatné, deštivé počasí.
Cirrus ‐ Mraky připomínající šmouhy. Nepřinášejí déšť. Za jejich přitomnosti je krásné počasí, ale po nich příjde deštivo.
E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Cirrostratus ‐ Vypadá jako podlouhlý bílý závoj. Zvěstí špatné počasí.
Altocumulus ‐ Malé mráčky podobné beránkům. Jsou srovnány v řadě. Při jejich spatření máte nějakých 5‐8 hodin čas, než začne pršet.
E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Altostratus ‐ Pruhovaná vrstva mraků. Předpovídají špatné počasí. Déšť není tolik silný, ale může trvat déle.
Cumunolimbus ‐ Mraky s přezdívkou "hrady" nebo "králové mraků" jsou mohutné, mírně našedlé a často se táhnou velmi vysoko. Přicházejí za teplého počasí, když je dusno. Tito mraky předpovídají velmi silný, dlouhotrvající déšť a bouřky, které jsou občas doprovázeny kroupami.
Stavba přístřešku První věc, kterou musíme zvážit při tvorbě přístřešku je dostupný materiál. Neexistuje universální návod, jak takový přístřešek postavit, protože je velký rozdíl, jestli chcete stavět iglů někde na severním pólu, nebo jen nějakou stříšku v pralese proti dešti. V této práci se ale budu věnovat pouze stavbě typického přístřešku v lesích mírného pásu. Poté taky velmi důležitá věc je najít vhodné místo, kde přístřešek budeme stavět. Nejlepší volbou je zvolit kotlinu, nebo nějakou prohlubeň, protože část zdí úkrytu máme hotovou dřív, než začneme stavět. Musíme dát ale pozor na velké přívalové deště, protože ty by vás mohli vytopit. Pro to je důležité vyřešit odtok vody například nějakou brázdou. Poté s pustíme do samotné stavby. Předpokládám, že v jakémkoli lese můžete najít velké množství dřeva, které bude vhodné na kostru přístřešku. Začneme nejdříve tlustými a pevnými klacky, které se nejlépe na konci rozdvojují, abychom z nich mohli postavit opěr která bude mít tvar takové trojnožky. Na tuto konstrukci začneme pokládat tenčí klacky, tí nám začne vznikat takové týpí. Když máme konstrukci hotovou, začneme hledat ty E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
nejrozvětvenější a nejtenčí větývky, které budeme pokládat na kostru. Tyto klacky by měl sloužit na udržení třetí vrstvi. Na tu můžeme dát vše co v lese najdeme, protože tato vrstva má za úkol nepropustit vodu a udržovat vevnitř bezvětří. Nám se nejvíce osvědčil mech, ten jde vytrhnout po velkých kusech, z kterých lze vytvořit mozajka, skrz kterou neproteč voda. Úplně na vrchol této stavby lze položit ještě třetí vrstvu z těžších klacků, aby se nám umístěný mech nesesouval dolu. Dalším o nic méně důležitým atributem přístřešku by mělo být teplo, tedy vyřešit, kam umístíme oheň. My jsme to zkoušeli píckou. Vyhrabali jsme otvor do zdi, kterým šel kouř, poté jsme ve vnitř udělali z jílu samotnou pícku. Tento způsob byl sice dobrý z hlediska bezpečnosti a odtahu kouře, ale do vnitř se moc tepla nedostalo. Lepší způsob je udělat oheň přímo uvnitř. To ovšem vyžaduje kromě kotle udělat i díru do střechy přístřešku, kudy bude odcházet kouř, aby jste se vevnitř neudusili Nad tento otvor je šikovné udělat stříšku, která bude sloužit proti dešti. Ačkoli se to nezdá a je přes den venku i přes dvacet stupňů celsia, tak v noci klesnou teploty klidně až jen k jednotkám stupňů. Proto je důležité mít nejen rozdělaný oheň, ale také izolovanou půdu, protože od země jak známo je největší chlad. Asi nejlehčí a dost účinnou izolací může být velký hromada listí, na kterou si v noci lehneme.
Rozdělání ohně Jednou z nejtěžších a nejdůležitějších věcí, které je třeba v přírodě udělat pro pohodlné přežití je rozdělat oheň. V dnešní době už nikoho nenapadne, jak moc obtížná věc to je, pokud k dispozici máme jen věci, které najdeme v přírodě. I my jsme s tím velmi zápasili a trvalo velmi dlouho, než se nám to povedlo. Zde vám popíši nějaké možnosti jak takový oheň udělat. První variantou je rozdělat oheň pomocí tření, teda využít fyzikálního zákonu, který říká že se třením vzniká také teplo. Seženeme tedy dvě dřeva jedno by mělo být spíš měkké (můžeme použít lipové), to bude sloužit jako takzvané podkladové dřevo, do tohodle dřeva uděláme díru a otvor, kterým bude odlétat žhavé uhlí. Druhé dřevo tzv. vrták by měl být naopak z tvrdého dřeva (průměr cca 2 cm a délka 25 cm). Konec, který bude v důlku, mu být tupý, aby vyvolal co největší tření. Opačná část musí být naopak zaoblená, aby se co nejlépe protáčela v ložisku. Ložisko je nejlepší vytvořit z kamene nebo tvrdého dřeva (opatřete ho důlkem pro lepší protáčení a stabilitu). E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
Už v této chvíli by se dal rozdělat oheň. Jednodušší je si pro otáčení klacíkem vytvořit pomocníka v podobě luku. Jeho tětivmůže tvořit třeba tkanička či jiný provázek.Když máme zařízení hotovo, je třeba si připravtroud. Ten zasuneme pod výsek, ze kterého budou vypadávat uhlíky. Pohybem luku, jehotětiva je omotaná kolem vrtáku, bychom měli být schopni vyvinout dostatečné tření pomůžeme si rozfoukáním a oheň by měl být na světě.
Druhou varionrou je křesání. V takovém případě může posloužit známý křemen, pazoure nebo křesadlo. Problém je v tom, že zachytit jiskru je velmi obtížné. Proto místo dvou kamenů použijte jen jeden a křesacím předmětem by měl být kus kovu (ocílka, pilník). Žhavá šupinka kovu, která se při křesání odloupne, vydrží žhavá déle než ta kamenná. T však ještě není všechno. Jiskřička má i tak jepičí život, a proto velmi záleží na tom, na jakou plochu dopadne ‐ troud (jemná březová kůra, suchá tráva, práchno atd.).
Závěr Snad nikdo z nás na začátku nevěděl co čekat. Snad všichni jsme se ale na zkušenost těšili. Očekávání se splnila i padla. Člověk snadno podcení v přírodě třeba teplotu, viděli jsme to při přespávání v úkrytu. Podcenili jsme doporučení vystlat podlahu pořádně starým listím či aspoň větvičkami a k ránu to bylo citelné, země sálala chlad. Stejnak tak si člověk neuvědomí jak závislý je na jídle, pracovat a být výkonný i bez obrovských a nadměrných porcí, které jsme zvyklí přijímat je výzva. Co ale každý z nás čekal a na co se těšil byl pobyt v přírodě. Samotný čas souvisle strávený odevzdaný svému zelenému okolí (potažmo „odevzdaný“) byl něčím výjimečným. Klid a harmonie, které zde E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014
panují jsou výjimečné a absence časového plánu a stresu okolí, hluku, nepříjemností a problému lidí je velmi posilující. Přál bych to každému a myslím, že je to nezapomenutelná zkušenost. Hlavně lákající k zažití znovu. A co si budem povídat. Znovu to přijde a tentokrát ve velkém a ve větším
ZDROJE – literatura, internet a multimédia: http://www.jaknahmyz.cz/entomofagie_preziti http://preziti‐v‐prirode.blog.cz/ http://nutritiondata.self.com/ Alois Fuchs – Pokrmy z lesů a luk http://www.pohora.cz/trenink‐a‐zdravi/jak‐rozdelat‐ohen‐pomoci‐daru‐prirody‐video/ http://www.menshealth.com/
E:\
OPPA\_B31 Vliv civilizace na cloveka\2014-06-12_OPPA_B31_Vliv civilizace LAST.doc
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
18.6.2014