VLIV ALKOHOLU NA ČLOVĚKA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra psychologie a patopsychologie

VLIV ALKOHOLU NA ČLOVĚKA Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Iveta Tichá

Zpracovala : Jana Čtvrtlíková

Olomouc 2010

-7-

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedených pramenů v seznamu literatury.

V Olomouci 12. dubna 2010

……..……………………… Jana Čtvrtlíková

-8-

Obsah Úvod………………………………………………………………………………………………..7 1 HISTORIE A VÝVOJ ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU, TERMINOLOGIE…………………9 1.1 Objev alkoholu 1.2 Účinky alkoholu na člověka 1.3 Význam alkoholu 1.4 Postoj společnosti k alkoholu 1.5 Společenské zneuţívání alkoholu 1.6 Tresty za pití a opilost 1.7 Základní terminologie 2 Co je ALKOHOLISMUS.................................................................................................14 2.1 Společenský pohled na alkoholismus 3 TEORIE VZNIKU ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU……………………………..………….17 3.1 Biologické teorie 3.2 Sociální teorie 3.3 Psychologické teorie 3.4 Integrativní modely 4 VÝVOJOVÁ STÁDIA ZÁVISLOSTI………………………………………………….………19 4.1 Fáze závislosti dle E.M Jellineka 4.1.1 Fáze občasné konzumace (iniciální) 4.1.2 Fáze varovná (prodromální) 4.1.3 Fáze rozhodné (kritické) 4.1.4 Fáze konečná (terminální) 4.2 Příznaky závislosti 4.3 Základní typy abúzu

-9-

5 ZÁVISLOST NA ALKOHOLU JAKO NEMOC………………………………………..……23 5.1 MKN – 10 5.1.1 Akutní intoxikace (F10.0) 5.1.2 Škodlivé pouţití (F10.1) 5.1.3 Syndrom závislosti (F10.2) 5.1.4 Odvykací stav (F 10.3) 5.1.5 Odvykací stav s deliriem (F 10.4) 5.1.6 Psychotická porucha (F 10.5) 5.1.7 Amnestický syndrom (F 10.6) 5.1.8 Psychotická porucha reziduální a s pozdním nástupem (F 10.7) 6 NEGATIVNÍ DŮSLEDKY ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU…………………...……………28 6.1 Poškození zdraví v důsledku závislosti na alkoholu 6.2 Poškození plodu alkoholem 6.2.1 FAS ( Fetální Alkoholový Syndrom) 6.3 Sociální důsledky 7 LÉČBA ALKOHOLISMU A JEHO PŘÍZNAKŮ…………………………………………….32 7.1 Efektivní léčba 7.2 Formy léčby 7.3 Postup léčby alkoholismu 7.3.1 Averzívní hypnoterapie 7.3.2 Senzibilizující terapie 7.3.3 Psychoterapeutické postupy 7.3.4 Program léčby závislosti v ústavních podmínkách 8 ALKOHOL V RODINĚ…………………………………………………………….………….37 8.1 Problémy rodin s výskytem závislosti 8.2 Rodinná terapie

- 10 -

9 DĚTI Z RODIN ALKOHOLIKŮ……………………………………………………………....40 9.1 Reakce dětí na závislost rodičů 9.2 Problémy dětí ţijící s rodičem alkoholikem 10 SPOLEČENSKÉ DŮSLEDKY ALKOHOLISMU………………………………………….42 10.1 Posuzování trestných činů způsobených pod vlivem alkoholu 10.2 Vliv alkoholu na řidiče 10.2.1 Statistické údaje dopravních nehod pod vlivem alkoholu 10.3 Vliv alkoholu na kriminalitu 10.4 Legislativa

Závěr…………………………………………………………………….……………….……….47 Literatura……………………………………………………………….…………………………48 Přílohy……………………………………………………………………………………………..50

- 11 -

Úvod Alkohol a různé typy alkoholických nápojů provázejí lidstvo tisíce let. Alkohol byl a je nedílnou součástí našeho ţivota. Kdyţ se podíváme do historie zjistíme, ţe uţ tehdy se neobešel téměř ţádná obřad, slavnost a mnoho jiných společenských událostí bez přípitku či bujarého pití. Průřez i dobou či stoletími je nám skýtá stále stejný pohled. Pili Keltové, Římané stejně tak Řekové a jiné národy po celém světě. Jsou tu i národy nebo kmeny, kteří alkohol neznali a po kontaktu s ním mu podlehly a po generace se dodnes snaţí s negativním vlivem alkoholu bojovat. Do této skupiny patří například původní obyvatelé Ameriky – Indiáni nebo například Eskymáci . Bez pití se neobejde ţádný večírek. Jakmile se něco slaví, nikdy nechybí nabídka alkoholických nápojů k uvolnění či umocnění proţitků. Pití alkoholu částečně závisí na ročním období. Mění se především volba druhu alkoholického nápoje. Pivo se hlavně v česku pije celoročně avšak jeho spotřeba stoupá v letních měsících. Nemalý význam má i kultura a tradice dané země. Například Francie, Španělsko, Řecko nebo Itálie jsou země ve kterých na první místo v řadě alkoholických nápojů zcela bez pochyb zaujme víno. Ţít společensky znamená pro většinu lidí pít. Většina dospělé má zkušenost s alkoholem. Co je ale horší, ţe tuto zkušenost mají i mnozí mladí lidé jak uvádí Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z roku 2003. Projděte se ulicí vašeho města a dříve či později narazíte na nějakou láhev od alkoholu povalující se převáţně u laviček, zastávek městské dopravy, ale i na různých místech kde by jste to téměř nečekali. Do očí vás udeří reklama, na skvěle chutnající alkoholový nápoj. Pak minete pár obchodů ve kterých rozhodně nechybí sortiment s alkoholickými nápoji a co nevidět narazíte na nějaký bar či hospodu. Moţná se kolem vás bude kymácet nějaký smutný opilec nebo projde osoba v alkoholovém opojení. Mnoţství alkoholových lákadel která jsou tolik na očích a všem aţ příliš snadno dostupná, jsou základním stavebním kamenem pro problémy způsobenými pitím. Pro zpracování své závěrečné práce jsem si zvolila téma „Vliv alkoholu na člověka“. Důvodem, proč jsem si vybrala právě toto téma, je zejména to, ţe závislost na alkoholu představuje sice nemoc, avšak nejde jen o nemoc v běţném klinickém smyslu, ale i o poruchu a rizikové chování. Skutečnost, ţe se mnoho společností dnešního světa nedovedlo uspokojivě vyrovnat s jevy, jako je abúzus a závislost na alkoholu, ukazuje, jak tento svět, potaţmo i dnešní doba přes všechny materiální, sociální, technické a jiné vymoţenosti má tímto směrem co napravovat. Uţívání alkoholu a následné propadnutí jeho účinků, které lidé vyuţívají k řešení svých ţivotních problémů, uspokojení a navození psychické pohody a odklonu od reality běţného ţivota, mají za následek nejen poškození zdraví osoby závislé nebo zneuţívající alkohol, ale sociální a společenský dopad. Je téměř děsivé potkat rodiče jeţ na první pohled konzumovali značné mnoţství alkoholu, kteří vedou v ranních hodinách malé dítě do Mateřské školy a uvědomovat si všechny negativní důsledky vlivu alkoholu nejen na rodinné prostředí a negativní vývoj dítěte.

- 12 -

Nemoc zvaná alkoholismus je ţivotu nebezpečná a mnohdy i smrtelná. Můţe postihnou bezdomovce v parku, matku od rodiny, můţe postihnout kaţdého. Dnešní uspěchaná doba, neochota zasahovat do problémů, které se nás přímo netýkají, lidská nespokojenost, empatie se kterou se dnes setkáme jen zřídka, ale i ekonomická situace rodin, mezilidské vztahy a nároky na kaţdého jednotlivce dávají odpovědi na otázku typu: Proč má alkohol neustále vzrůstající vliv a stává se hrozbou pro nás, naše děti a jejich potomky? Cílem této práce je v obecné rovině přiblíţit teoretické poznatky vycházející z praktických zkušeností zneuţívání alkoholu, jeho účincích a negativních dopadech na člověka a jeho okolí.

- 13 -

1 Historie a vývoj závislosti na alkoholu, terminologie

1.1 Objev alkoholu Alkohol a jeho účinky poznali lidé zřejmě jiţ ve starověku. Ve formě vína z vinné révy je znám lidstvu více neţ osm tisíc let, kdy se poprvé začal vyrábět v oblasti Blízkého Východu. Řekové víno dováţeli, často pro čistě lékařské účely. V Římské říši bylo pití vína velmi rozšířené a vinařské umění velmi dokonalé. Kolem 5. století se začala pěstovat vinná réva v dnešních známých vinařských oblastech Francie a Porýní. Po staletí znají Japonci víno z rýţe, mexičtí Indiáni z agáve a Inkové z kukuřice. Staří Vikingové, ale i Slované znali medovinu z kvašeného medu. Pivo vařili jiţ staří Babylóňané před 7 - 8 tisíci lety. Postupně se velmi rozšířilo v Egyptě a západních částech Římského impéria. Také staří Čechové znali pivo velmi dobře. Kvašením lze vyrobit roztok, kde je obsah alkoholu maximálně 12 - 13% . Čistý alkohol byl poprvé získán v 10. století, kdy Arabové vynalezli proces destilace a dostal název "al-ka-hal" - coţ je arabský výraz pro "něco nejlepšího" a od té doby máme k dispozici silnější vína a tvrdý alkohol. Takovýto alkohol se pouţívá pouze k lékařským účelům. „V polovině 16.století bylo na starém kontinentu pouţívání destilace k získání koncentrovaných alkoholických nápojů velmi rozšířenou technologií.Na výsledný produkt se zprvu pohlíţelo jako na lék, ale zanedlouho se stal základem výroby nových alkoholických nápojů. Koncentrované alkoholické nápoje se daly sehnat v kaţdé evropské zemi, zvlášť kladného přijetí se jim ovšem dostalo v severských zemích, kde kvůli klimatu nebylo moţné pěstovat víno. Nové technologie výroby drog mohou snadno narušit dosavadní rovnováhu. Destilace byla ve své době průlomem a posunula drogový trh zase o něco dál.“(Griffith,2004) Nejvyšší moţné koncentrace alkoholu jsou kolem 95%.Nejvyšší koncentrace konzumního alkoholu bývá většinou kolem 40%.

- 14 -

1.2 Účinky alkoholu na člověka „Alkohol, res. etylalkohol, chemicky etanol ( C2H5OH). Obr.č.1: Schématické vyjádření vzorce alkoholu ( etanolu)

Zdroj: http://ucitse.vitej.net/files/chemie/2009_05_04_ethanol_neboli_ethylalkohol.doc

Etanol patří do skupiny hypno – sedativ a svými účinky se blíţí barbiturátům s krátkým aţ středním působením. Alkohol napodobuje účinek mnoha drog. Působí podobně jako kokain a amfetaminy. Tím vyvolává pocity vzrušení. Alkohol je velmi dobře sliznicemi přijímám do krevního oběhu - v dutině ústní , ţaludku, ve střevech,taktéţ při podání konečníkem, a při aplikaci na kůţi (u novorozenců můţe způsobit těţkou intoxikaci vedoucí aţ ke smrti) . Velmi dobře je absorbován z plic (dýchání inhalačních par alkoholu). Určité velmi malé mnoţství alkoholu tělo vytváří samo a to asi 0,04 promile fermentací potravin přirozenou střevní mikroflorou. Alkohol je zpracován alkoholdehydrogenázou (detoxikační enzym) > acetaldehyd je zpracován na kyselinu octovou. Většina alkoholu však dojde do střeva. Odtud velmi snadně přestupuje do krevního oběhu. Účinek je závislý na mnoţství pouţitého etanolu a koreluje s hladinou etanolu v krvi.Při hladině kolem 0,5 promile je patrné zklidnění, hladina kolem 1,5 promile je provázena narušením svalové souhry a vzrušeností, mezi 1,6-2 promile se etanolová otrava projevuje jako klasická opilost. Poruchy vědomí nastupují kolem 3-4 promile etanolu, nad tyto hladiny je reálné nebezpečí smrti, buď z útlumu důleţitých center ve středomozku nebo oběhovým selháním. I velmi nízké dávky etanolu silně narušují souhru zrakově pohybovou a souhru pohybů na komplexní smyslové podněty. Pomocí nejrůznějších testů sledujících stanovení inteligenčního kvocientu (IQ) lze zjistit po etanolu sníţení jak verbálních sloţek, tak výkonových schopností. Narušení intelektuálních schopností a trvalejší úbytek IQ je znatelný při dlouhodobém zneuţívání etanolu.“( Kvapilík J., Svobodová A. a kol.,1985) 1.3 Význam alkoholu Alkohol vstoupil lehkým krokem do lidského ţivota z toho důvodu, ţe v prvopočátku lidem pomáhal a zpříjemňoval ţivot. Lidem vyhovovaly především ty vlastnosti alkoholu, jichţ bylo moţno vyuţít v lékařství. O blahodárných účincích alkoholu najdeme svědectví v pracích antického lékaře Hippokrata - 15 -

(460-370 př. n. l.) i filozofa a lékaře Ibn Síny (980-1037). Lidé pouţívali různé vínové obklady, které přinášely pacientovi úlevu, také po samotném poţití alkoholického nápoje se pacientovi ulevilo a bolest byla snesitelnější. Důleţitou roli v rozvoji poţívání alkoholických nápojů sehráli i bylinkáři a lidoví léčitelé. Alkohol usnadňoval lidem ţivot a činil jej příjemnějším, ale jiţ v této době dokázal alkohol svádět člověka ze správné cesty. Lidé vítali, ţe pod jeho účinky se mění jejich psychické vlastnosti spojené s vlastním odpoutáním z kaţdodennosti. Po poţití alkoholu měli lepší náladu, byli veselejší, snadněji se sbliţovali, různé osobní problémy a útrapy se jim nejevily jiţ tak nesnesitelné a nepřekonatelné. Poţití alkoholu je přivádělo ke kolektivnímu veselí, prazáklady sociálně účelného abúzu se spojil s obecnou formou konzumace alkoholu při významnějších událostech, jako jsou narození dítěte, svatby, pohřby a další. Význam alkoholu přešel postupně z posvátného a léčivého nápoje v nápoj obecný. Lidé se tak sami nevědomky dostali na šikmou plochu, z které pro mnoho z nich jiţ nebylo úniku. 1.4 Postoj společnosti k alkoholu Alkoholické nápoje provázejí lidstvo tisíce let, není tedy divu, ţe se s nimi setkáme i při čtení bible. Je zajímavé, ţe křesťanští sluţebníci nejen mohou , ale dokonce musí v práci, tedy při bohosluţbě pít. Ve zvláštní podobě se uchovalo víno jako krev Kristova v přijímání křesťanského náboţenství se víno stalo mimo své další role významným symbolem. Podobně můţeme studovat Korán, který postupně zpřísňuje pravidla poţívání vína aţ po jeho úplný zákaz. Lze se tedy oprávněně domnívat, ţe tyto dvě základní knihy reprezentují odraz utváření základních morálních pravidel pro poţívání alkoholických nápojů. Součástí utvářených norem, byly i změny v sociálním a morálním posouzení vhodného chování. Postoje lidské společnosti k poţívání alkoholických nápojů a k výstřelkům s tím spojeným se měnily dle doby, stupně kultury a soudobých názorů. „Postoj naší společnosti k alkoholu je v současné době velmi liberální. Často se lze setkat s tvrzením, ţe nenormální je ten, který nepije, a ne ten, který se alkoholové subkultuře přizpůsobuje.“ ( http://dejinyalkoholu.blogspot.com/2008/03/sociln-dusledky-alkoholu.html) 1.5 Společenské zneužívání alkoholu Z historického hlediska je typickým příkladem zneuţívání alkoholu ovládání lidí pomocí alkoholických nápojů. Typickým příkladem je kolonizace Ameriky a pouţití alkoholu proti vzpurným Indiánům. Došlo k degeneraci indiánských kmenů, kteří vyjma svého kaktusového vína, nepoznali sílu destilátů. To je důvod proč i dnes 500 let od kolonizace Ameriky je ţivot v indiánských rezervacích poznamenán nadměrným poţíváním alkoholu. K rozmachu alkoholu přispělo i to, ţe v mnoha případech byla část mzdy pracovníka proplácena v poukázkách na alkoholické nápoje, či někteří

- 16 -

pracovníci měli přímo nárok na sklenku pálenky k snídani, jak tomu bylo v 19. století ve Švédsku. 1.6 Tresty za pití a opilost Z nádob archeologové zjistili, ţe víno se vyrábělo jiţ před 7000 lety!1220 př. n. l. – Čína – smrt kaţdému, kdo je přistiţen opilý.5. a 6. století – Konfucius a Budha: zakázali pití alkoholických nápojů. Indie (nedatováno) – při přistiţení v opilosti byli opilci nuceni pít vařící víno, vodu, kraví moč nebo vřelé mléko aţ k smrti Indické ţeně, která byla přistiţena v opilosti ţhavým ţelezem vypálili do kůţe čela podobu nádoby, z níţ alkohol pila. Pak byla vyhnána. Mohamed zakázal pít alkohol. Papeţové se snaţili zabránit pití alkoholu tím, ţe dali příkaz k vylití sudů s alkoholem do řek. Kaţdý Říman měl právo zabít svou ţenu, pokud ji přistihl opilou. Opilý otrok byl trestán 80 ranami holí, opilý svobodný člověk 40 ranami. Byli i záměrně opíjeni otroci a ti byli ukazováni mládeţi jako odstrašující příklady. Athény – za opilost smrt. Karel Veliký – opilci byli trestáni, pokud pili dál, byli popraveni. 1.2 Základní terminologie Úzus znamená „mírné“ konzumování alkoholických nápojů. Mluvíme o něm, jestliţe alkohol v alkoholických nápojích je poţíván v přijatelném mnoţství( koncentrace alkoholu v krvi není vyšší neţ 0,5 aţ 0,6 g/l , tedy maximálně 0,6 promile), v přijatelném věku, zdravotním stavu a vhodné době. Alkoholické nápoje jsou konzumovány jako doplňující nápoj či pochutina. Misúzus (zneuţívání) je širší pojem. Jedná se o konzumaci alkoholu, která porušuje právní či zdravotní normu.Pro příklad můţeme uvést řidiče vozidla, jeţ před jízdou vypil jedno pivo nebo těhotnou ţenu, poţívající malé dávky alkoholu,neboť i ty mohou vést k poškození plodu a vzniku fetálního alkoholového syndromu (FAS). Abúzus (naduţívání alkoholických nápojů) představuje všechny další formy nadměrné konzumace alkoholu ( koncentrace alkoholu v krvi je vyšší jak 0,6 promile), které nebyly uvedeny u předchozích pojmů (úzus,misúzus). Abúzus můţe být občasný, periodický nebo pravidelný. I jednorázový abúzus, ve formě velkých dávek alkoholu, představuje riziko stejně velké jako abúzus periodický či systematický. Závislost na alkoholu je chápána jako onemocnění, jeţ se postupně vyvinulo z opakovaných dávek konzumovaného alkoholu. Alkoholické psychózy jsou duševní poruchy a onemocnění, u nichţ lze prokázat alkoholickou etiologii. Patří sem především derilium třemene, alkoholická halucinóza, alkoholická epilepsie, Korsakovova psychóza, alkoholická demence, alkoholická paranoidní psychóza a další.

- 17 -

Tolerance se pouţívá pro vyjádření snášenlivosti organismu na alkohol. Významnou úlohu hraje schopnost odbourávaní alkoholu v játrech, ale i zralost CNS. Abstinenční příznaky jsou nepříznivé stavy projevující se při poklesu hladiny alkoholu v organismu. Jedná se především o třesy, poruchy spánku, nesoustředěnost, zvýšené pocení, přecitlivělost a nepřiměřené řešení podnětů, zvýšené úzkostné chování a další. Palimpsest neboli alkoholické „okénko“ je příznakem funkčního postiţení paměti v důsledku těţší opilosti. Po vystřízlivění můţe dojít k rozpomenutí se na některé úseky předchozí doby. Pravidelnější výskyt těchto okének signalizuje postupující narušení CNS.

- 18 -

2 Co je alkoholismus

„Termín „ alkoholismus“ poprvé pouţil švédský psychiatr Magnus Huss v roce 1849. Dnešní význam a obsah mu dal ve své disertační práci francouzský lékař Gabriel v r. 1866.“( Skála, 1982) „První expert Světové zdravotnické organizace v problematice AT prof. E. M. Jellinek přišel v padesátých letech se svým konceptem alkoholismu jako choroby. Jeho názory podstatně přispěly k tomu, ţe lidé s problémy souvisejícími s poţíváním alkoholických nápojů ochotněji přistupovali k jejich řešení, tj. k léčení závislosti na alkoholu. V pozdějších letech SZO ve spolupráci s experty – alkoholový z různých zemí opakovaně formulovala definici alkoholismu, která prodělala svůj vývoj.“( Novotná a kol. 1989) „Alkoholismus v nejširším slova smyslu je souhrn problémů a škod, ke kterým vedou a které zaviňují nevhodné formy požívání alkoholických nápojů po stránce eticky společenské, národohospodářské i zdravotní. „ ( .Skála, 1982) „Tato široce pojatá definice nám umoţňuje zahrnout pod pojem alkoholismu nejrůznější jevy jako např. škody na zdraví, nehodovost v dopravě způsobenou uţitím alkoholických nápojů, výtrţnictví a trestní činnost v opilosti, pracovní absenci a úrazy všeho druhu, manţelské rozvraty, nedostatečnou výchovu dětí, sebevraţednost apod.“( Viewegh ,1967) „Alkoholismus je chorobná závislost na alkoholu. Jedná se o nemoc, která poškozuje zdravotní stav postiţeného a výrazně zasahuje do jeho osobních, pracovních a sociálních vztahů. Alkoholismus narušuje společenskou , hospodářskou i zdravotní strukturu státu, takţe všechny vyspělé země se tímto problémem intenzivně zabývají. Ať jsou však následky alkoholismu jakékoli, základ zůstává stejný: vliv narkotického jedu na lidský organismus. Proto je alkoholismus v podstatě problém biologicko – medicínský a v uţším slova smyslu znamená nemoc, chorobný návyk organismu na alkohol. Alkohol nepříznivě ovlivňuje především nervový systém, zejména jeho ústředí – mozek. Při jednorázovém napití navozuje u člověka slabší či silnější stavy opilosti. Nejzávaţnější a nejpodstatnější nebezpečí alkoholu však tkví v návyku organismu na alkohol.“ ( Viewegh ,1967) O alkoholové závislosti můţeme hovořit, pokud osoba pokračuje v uţívání alkoholu navzdory škodlivým následkům, má potíţe s kontrolou konzumace, pociťuje silnou touhu pít a v případě odnětí alkoholu se u ní objevují abstinenční příznaky. Mezi tyto příznaky patří úzkost, pocení, třes, nevolnost, zvracení, malátnost, zrychlení tepu a v nejzávaţnějších případech delirium tremens. Alkoholismus se většinou projeví aţ po několika letech zvyšující se konzumace, u mladistvých jiţ po několika měsících. Jako kaţdá choroba má i alkoholický návyk svůj vývoj.

- 19 -

„Mezi nejvýznamnější sociologicky orientované výkladové teorie alkoholismu patří sociokulturní model a výklady opírající se o teorii deviace. V sociokulturním modelu jsou rozsah a typ pití i alkoholismus ve společnosti určovány strukturou sociálních norem a tzv. sociální definicí alkoholu. Klasickou prací je studie R. K. Balese z roku 1946, podle které kaţdá kultura ovlivňuje stupeň a rozšíření pijáctví a alkoholismu několika způsoby: 1) sociální strukturou, která můţe plodit sociální napětí a stres u jedinců 2) postoji ke konzumaci a k intoxikaci, které rozhodují tom, zda se alkohol pouţívá jako prostředek k uvolnění 3) případnými alternativními mechanismy uvolnění napětí“ (http://dejinyalkoholu.blogspot.com/2008/01/mezi-nejvznamnj-sociologicky-orientovan.html)

„Jak vypadá alkoholik? Podle statistik zkonzumuje průměrný člověk nejvíce alkoholu mezi svým 16. a 25. rokem ţivota. Poté jiţ jeho spotřeba alkoholu klesá. U alkoholika je situace opačná. I po 30. roce si udrţuje svůj „standard“ nebo dokonce konzumaci alkoholu ještě zvyšuje.“ (http://www.ulekare.cz/clanek/alkoholismus-1056). Alkoholik se mění postupně, neznatelně, takţe zprvu mnohdy ani jeho nejbliţší okolí, manţelka, děti, přátelé, vidí spíše společenské a výchovné důsledky stupňujícího se pití a snaţí se vzniklou situaci řešit domluvami, vynucováním slibů atd.. Návyk se však prohlubuje a nabývá na pravidelnosti a intenzitě. Dlouhodobým působením alkoholu na buňky mozkové kůry nastávají podstatné změny osobnosti člověka. V normálním zdravém stavu by byl schopen posoudit závaţné změny, které se s ním dějí. Alkoholik však uţ není schopen zdravého úsudku. Alkohol vnikl do jeho ţivota tak podstatně, ţe alkoholik přizpůsobuje svůj ţivot alkoholu, který stále více vytlačuje z jeho osobnosti zdravé prvky jako je cílevědomost, radost z úspěchu, zájem o práci, smysl pro čest, vztahy k rodině a přátelům, úctu k sobě samému.

2.1 Společenský pohled na alkoholismus Chápání alkoholu a problémy s ním spojené se vyvíjejí od dávné historie aţ do dnešní doby. Alkohol můţe být hodnocen velmi kladně vzhledem ke svým léčebným účinkům, při posuzování přínosu pro ekonomiku, ale i jako prostředek který díky svým uvolňujícím účinkům a vlivu na psychiku člověka je součástí běţného ţivota. Můţeme se na alkohol dívat z pohledu přínosů, ale pro člověka a lidský organismus má i odvrácenou tvář. Jsou to zdravotní, psychické, ekonomické, sociální aj. problémy, které se postupně vkrádají do ţivota člověka jeţ povaţuje alkohol za svého přítele a bez něj si nedokáţe představit svůj ţivot. I ve společnosti se názory na alkohol liší. Společensky odlišné hodnocení

- 20 -

alkoholu a jeho uţívání, prevence a informovanost o škodlivosti alkoholu a důsledcích alkoholismu bývají různorodé. Chápání alkoholu ve společnosti a problémů s ním spojených: konzumace alkoholu je chápána z morálního hlediska alkoholismus chápán jako choroba multidimenzionální přístup k problémům spojeným s alkoholem Toto chápání nenásleduje za sebou v přísně oddělených intervalech, můţe existovat i zároveň v rámci jedné společnosti.

- 21 -

3 Teorie vzniku závislosti na alkoholu

„Závislost na uţívání psychoaktivní látky je multifaktoriálně podmíněnou poruchou, na jejímţ vzniku se mohou podílet somatické a psychické vlastnosti jedince i vlivy vnějšího prostředí, především sociálního.“(Vágnerová,2004) Vzájemná působení těchto činitelů určuje pravděpodobnost i míru rizika vzniku závislosti.“ Různorodost hypotéz odpovídá skutečnosti, ţe závislost je sloţitým interdisciplinárním problémem. V odborné literatuře se nenachází jednoznačné přímé vysvětlení vzniku závislosti.“(Řehan 1994,Pančocha 2006) 3.1 Biologické teorie Biologické teorie hledají vznik a příčinu v somatické sloţce. Přímé genetické dispozice jsou povaţovány svým etiologickým významem za faktor, který můţe zvýšit riziko uţívání psychoaktivní látky. Toto riziko se týká genetického ovlivnění u dětí alkoholiků jehoţ význam připisujeme k obecnému ovlivnění funkcí CNS. Bylo identifikováno celkem 295 genů, které zodpovídají za regulaci alkoholu. 3.2 Sociální teorie Sociální teorie vycházejí z makrospolečenských vztahů a zákonitostí. Migrace lidí do velkých měst, rozvoj komunikace, vzrůstající tlak na člověka, emancipace ţen , pracovní a psychické vypětí, technická vyspělost a poţadavky na její zvládnutí, měnící se společnost, ekonomické zázemí lidí, nezaměstnanost, obecná dostupnost alkoholu, vzrůstající spotřeba alkoholu na obyvatele. Značnou roli zde hrají i historické příčiny vnitřní destrukce norem a pravidel, jako jsou války, revoluce, tyranie, politické převraty, to vše a mnoho dalších ve značné míře dle analýz a výzkumů zvyšuje tendenci k uţívání alkoholu. „Mezi významné sociální faktory zvyšující sklony a pravděpodobnost rozvoje závislosti mimo jiné patří :  vliv rodiny (dysfunkční rodina, anomalita rodičů, syndrom CAN apod.),  vliv sociální skupiny (party, subkultury),  vliv ţivotního prostředí (prostředí měst, vybraných aglomerací – sídliště a průmyslové zóny, sníţená společenská kontrola a anonymita, migrace obyvatel, vykořeněnost – chybějící kořeny a vztahy, např. problematika odsunu německého obyvatelstva a vyvlastnění majetku)  sociální konformita (uchování a tvorba sociálních kontaktů a vazeb, např. prostředí realizace podnikatelských aktivit.)“ (Fischer ,2009)

- 22 -

3.3 Psychologické teorie Psychologické teorie, kde se předpokládá, ţe důleţitým faktorem je existence psychické poruchy či choroby např. schizofrenie, deprese, úzkostné poruchy nebo poruchy osobnosti, které zvyšují konzumaci alkoholických nápojů, v jehoţ důsledku dochází k ovlivnění stavů jako je strach, úzkost, stres, frustrace apod. Jako další faktor můţeme uvést např. emoční proţívání, typické nedostatkem vnitřní pohody, zvýšenou dráţdivostí, labilitou, psychickým napětím, neuspokojených emočních stavů nebo zvýšenou touhou po větším vzrušení. Neméně důleţité jsou i tendence k určitému způsobu chování, způsob uvaţování a hodnocení situace a osobnostní vlastnosti člověka. 3.4 Integrativní modely Integrativní modely se snaţí o sloučení různých intervenujících proměnných. Eduard Urban, významný český psycholog navázal na Kielholzův model připojením čtvrté proměnné vytvořil tzv. tetraedr vzniku a rozvoje závislostí. Jde o faktory: Farmakologické (droga) Enviromentální (prostředí) Provokující (podnět) Somatické a psychické ( organismus)

- 23 -

4 Vývojová stádia závislosti

4.1 Fáze závislosti dle E.M Jellineka Proces rozvoje závislosti je nejčastěji popisován dle amerického alkoholová českého původu E. M. Jellineka, který stanovil v roce 1952 čtyři fáze závislosti. (Vágnerová,2004 ;Skála 1987)

4.1.1 Fáze občasné konzumace ( iniciální) V tomto období lidé pijí alkohol většinou ve společnosti. Jeho konzumace můţe být projevem sociální konformity, v určitých sociálních vrstvách se stala normou. Pokud je jedinec členem této skupiny, je značné riziko, ţe se zvýší frekvence jeho pití alkoholu, event. stoupnou denní dávky. Konzumace alkoholu v zátěţové situaci slouţí k potlačení nepříjemného napětí, k dosaţení uvolnění a dobré nálady. Rizikovým mechanismem je zafixování zkušenosti, ţe alkohol přináší úlevu. Potřebné dávky alkoholu rostou zejména tehdy, kdyţ se problémy nakumulují a takto disponovaný člověk se je ani nepokouší řešit účelnějším způsobem. 4.1.2 Fáze varovná ( prodromální) Alkohol pomáhá zvládat stresové situace, jedinec se cítí výkonnější a sebejistější, bez problémů přijímá rizika. Ale k tomu, aby byl schopen fungovat, potřebuje pít stále víc. V důsledku dlouhodobě zvýšené konzumace stoupá tolerance k alkoholu, a proto dochází ke zvyšování dávek ebeny. Jsou častější. Někdy pije sám, případně tajně. Nad svým pitím občas ztrácí kontrolu a opije se. Alkoholové výpadky paměti (palimpsesty), kdy si nepamatuje, co v této době dělal, signalizují, ţe své jednání uţ plně neovládá. V této fázi si začíná uvědomovat svou potřebu alkoholu a to vše pociťuje jako nepříjemné varování. 4.1.3 Fáze rozhodné (kritické) Pokračuje růst tolerance k alkoholu a v závislosti na tom i míra jeho konzumace. Tento člověk přestává být schopen své pití regulovat, stavy opilosti jsou stále častější, objevují se alkoholické amnézie, nepamatuje si , co v opilosti dělal. I kdyţ si po vystřízlivění dělá výčitky, ani příště se nedokáţe ovládat. Není toho schopen, kdyţ by rád, a někdy se o to pokouší. V tomto stadiu ztrácí kontrolu nad svým pitím, nedovede pít s mírou. Stal se závislým, potřebuje alkohol denně, neobejde se bez něj, ať uţ byla jeho primární motivace k pití

- 24 -

jakákoli. Alkohol mu přestal poskytovat tak ţádoucí pocity jako dřív, ale kdyby se nenapil, cítil by se špatně, ţe by dlouho abstinovat nevydrţel. Svou závislost si nechce přiznat, je přesvědčen, ţe by dokázal přestat pít ( i kdyţ si občas připustí pochybnosti). Osciluje mezi střízlivým stavem, v němţ je odhodlán své chování změnit, a porušením tohoto rozhodnutí, které můţe být spojeno s následným sebeobviňováním a výčitkami. Uţívání alkoholu vede ke vzniku různých problémů, zejména sociálního charakteru, např. ke konfliktům v rodině a na pracovišti. Alkoholik na ně reaguje obrannou racionalizací. Dává přednost společnosti lidí, kteří rovněţ pijí a nic mu nevyčítají. Pod vlivem alkoholu se začínají měnit některé osobnostní vlastnosti. Dochází k proměně hodnotového systému, k oploštění zájmů i vztahů k lidem. 4.1.4 Fáze konečná ( terminální) V důsledku poškození funkce jater se tolerance k alkoholu začíná sniţovat. Člověk se rychleji opije, ale bez alkoholu nevydrţí. Pije prakticky nepřetrţitě, první dávku si dává hned ráno. V této fázi se objevují psychické i somatické poruchy podmíněné dlouhodobým abúzem alkoholu. Sociálněadaptační problémy a konflikty s lidmi jsou stále četnější a závaţnější. Postoj okolí je jednoznačně negativní, odmítavý a odsuzující. Důsledkem je sociální izolace, kontakty s lidmi se nakonec omezují na kohokoli, kdo je ochoten jej přijmout a pít s ním, resp. mu naslouchat. Toto stadium je typické stavy bezmocnosti, alkoholik si uvědomuje svou neschopnost zvládnout závislost. Má potíţe, kdyţ pije, i kdyţ nepije. Pokračuje tělesné i psychické chátrání a úpadek v sociální oblasti. Otřesen tělesně i duševně stává se lidskou troskou, která – nenajde-li východisko v protialkoholním léčení – velmi často sahá k sebevraţdě jako zdánlivě jedinému způsobu řešení. Kaţdá z výše uvedených vývojových fází představuje v alkoholikově ţivotě řadu let, často i celou desítku let. Alkohol tak člověku ničí nejlepší léta, kterých by mohl uţívat v plné síle, zdraví a radosti. Alkoholik se proměňuje v rozumového a citového primitiva, ačkoli dříve byl pečlivým úředníkem, dobrým učitelem nebo starostlivým rodičem. Tupý pohled, upřený do prázdna, ztrhané rysy v obličeji – to je vnější výraz bezvýchodné situace, konec cesty, která byla kdysi před léty započata připíjením „na zdraví, na štěstí“. Mnohý alkoholik skončí i v psychiatrické léčebně s duševní nemocí, vyvolanou alkoholem. 4.2 Příznaky závislosti Uvedené čtyři fáze lze charakterizovat i několika desítkami příznaků : I. fáze 1. zvyšuje se frekvence pití 2. stoupají dávky alkoholických nápojů

- 25 -

II. fáze 3. jednotlivec pije často tajně, protoţe se bojí, aby nebyl rozpoznán jeho abúzus spojený s návykem 4. myslí trvale na alkohol 5. shromaţďuje zásoby alkoholických nápojů 6. dychtivě pije svou první dávku 7. má pocit viny 8. je citlivý na zmíňku o alkoholu 9. začíná mít okénka III. fáze 10. jednotlivec ztrácí spolehlivou kontrolu 11. vyhýbá se ovlivnění ze strany svého okolí co se týče abuzu 12. dělá si výčitky 13. vykazuje nápadné výkyvy nálady 14. činí opakované a marné pokusy pít zdrţenlivě 15. dochází u něj k zúţení zájmů a 16. k oploštění meziosobních vztahů 17. ke konfliktů na pracovišti a společenskému sestupu 18. dostavují se tělesné příznaky související s abuzem 19. často přicházejí i sexuální problémy 20. provázené popřípadě ţárlivostí a jejími projevy 21. tolerance dále stoupá 22. dostavují se kratší či delší období „vynucené“ abstinence IV. fáze 23. je charakterizována výrazným oslabením tělesného i duševního zdraví 24. dostavuje se sníţená tolerance na alkohol 25. dochází k několikadenním „tahům“ 26. k ranním douškům 27. dotyčný vyhledává druhé osoby, které jsou pod jeho sociální úrovní, k příleţitosti abúzu 28. dochází k poţívání technických prostředků obsahující alkohol (Alpa, Okena, ředění lihu čistou vodou apod.) 29. a k bezmocnosti: „bez alkoholu to nejde a s alkoholem také ne (debakl)“ 4.3 Základní typy abúzu Následně E. M. Jelinek rozšířil původní diagnostiku o popis pěti základních typů abúzu (1960) 1.- typ alfa: psychogenní souvislosti, abúzus pro ulehčení vnitřních konfliktů a problémů, většinou nebývá progrese, nedochází k závislosti.

- 26 -

2.- typ beta: sociogenní souvislosti, vliv okolí, snaha nelišit se. Vzhledem k vnější podmíněnosti je riziko zvyšování tolerance i frekvence a další rozvoj. 3.- typ gama: typické společenské pití s vývojem, nejpřesněji odpovídá vývojovým fázím II – IV. Přesto,ţe uvádíme společenské pití, je důleţitá „psychická“. 4.- typ delta: samotářské pití,vyznačující se protrahovaným konzumem dlouhodobě do subintoxikace, v závěrečném stádiu aţ do intoxikací. 5.- typ epsilon: epizodický abúzus, dříve spojovaný s tzv. dipsomanií či kvartálním pitím. Současné výzkumy prokázaly úzkou vazbu na primární karbovanou afektivní poruchu s cyklickým průběhem. Charakteristické jsou náhlé nástupy vícedenních alkoholických excesů a to i po poměrně dlouhodobé abstinenci

- 27 -

5 Závislost na alkoholu jako nemoc

„Kromě donedávna zakořeněného názoru, ţe opilost je nepříjemným důsledkem poţívání alkoholu, došli lidé postupně k dalšímu poznatku – ţe někteří se opakovaně opíjejí a porušují zásady slušnosti i veřejný pořádek. Nereagují na ţádné napomínání, tresty ani zoufalství a pláč své rodiny. Kromě běţné opilosti, kterou vídáme kaţdou chvíli, si lidé začali všímat, ţe někteří z nich mají silný sklon opít se, kdykoliv k tomu dostanou příleţitost. Tito pijáci se vyznačují tím, ţe ztratili nad pitím kontrolu,znovu a znovu se opíjeli a pokračovali v tomto chování navzdory jakémukoliv nátlaku, který je nutil ke změně a k nápravě“ (Griffith, 2004) „Pojem alkoholismu jako nemoci je pojmem spíše neutrálním, vyhýbající se hodnocení.“( Kvapilík J., Svobodová A. a kol.,1985) „Bezpečná dávka - pro zdravého dospělého člověka je podle expertů Světové zdravotnické organizace do asi 20 g 100 % lihu za den (16 g pro ţenu, 24 g pro muţe), coţ je asi do půl litru piva nebo 200 ml vína, 50 ml destilátu. Alkohol je jednoznačně nejpopulárnější, nejdostupnější a nejzneuţívanější drogou. Euforizující, povzbuzují účinky alkoholického nápoje okusila alespoň jedenkrát většina lidí, mnozí z nich pak i následky po jeho předávkování. Jen málokdo z těch, kdo zaţili zmíněné nepříjemné pocity, se však s alkoholem navţdy rozţehná. Téměř nikdo nepochybuje o tom, ţe je návykovou látkou, na její škodlivost však nemají všichni stejný názor. Je jisté, ţe časté pouţívání alkoholu zdraví neprospívá, rovněţ větší jednorázová dávka má prokazatelně negativní, někdy aţ toxické účinky. Alkohol přímo poškozuje centrální nervový systém, dráţdí zaţívací ústrojí a při jeho odbourávání jsou zatěţována játra.. Alkohol působí poruchy zrakového vnímání (tunelové vidění, zhoršené vnímání barev), sklon nebezpečně riskovat, přeceňovat se, horší odhad vzdálenosti, reakční čas se prodluţuje, při vyšší hladině poruchy rovnováhy. Častější je polytraumatizace (výskyt mnohočetných poranění), častější jsou i smrtelné nehody. Alkohol ovlivňuje mozek dvěma způsoby. Je to anestetikum, které otupí smyslové vnímání a cítění. Zároveň zpomaluje akce a reakce. Po alkoholu se člověk můţe cítit šťastnější, chytřejší a jistější. Nicméně je to stejná situace jako u všech ostatních drog - tento pocit má pouze ten, kdo je pod vlivem alkoholu.. Dlouhodobým poţíváním alkoholu si člověk ničí zdraví a můţe u něho dojít k poškození mozku a jater, ţaludku či zaţívacího systému, ale i k mnoha dalším problémům. Časté jsou jaterní nemoci a další choroby trávicího systému, po dlouhodobě přijímaných vysokých dávkách se mohou objevovat duševní poruchy a poruchy paměti. Vyšší riziko nádoru v oblastech, které přicházejí do styku s alkoholem a rakoviny prsní ţlázy u ţen. Periferní polyneuropatie je postiţení periferních nervů (nejčastěji dolních končetin) v důsledku mnohaletého pití alkoholu. K dalším rizikum patří alkoholová epilepsie, alkoholické psychózy atd.“ ( http://dejinyalkoholu.blogspot.com/2008/03/inky-alkoholu-dsledky-alkoholismu.html)

- 28 -

„Alkoholismus je nemoc trvalá a provází člověka od prvních příznaků typických pro alkoholismus aţ do konce ţivota. Člověk ţije a musí ţít na úrovni této nemoci. Léčení alkoholici jsou lidé, kteří mohou být zdraví, jestliţe zachovávají doporučené podmínky ţivotosprávy, ţivotního stylu, přijímá a podřizuje se daným pravidlům.“ ( Kvapilík J., Svobodová A. a kol.,1985) 5.1 MKN – 10 Dle manuálu Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN – 10) uvedené v V. kapitole Poruchy duševní a poruchy chování způsobené uţíváním psychoaktivních látek (F10–F19) je uvedena následující charakteristika: 5.1.1 Akutní intoxikace (F10.0) Stav po aplikaci psychoaktivní látky vedoucí k poruchám úrovně vědomí‚ poznávání vnímání‚ emotivity nebo chování‚ nebo jiných psychofyziologických funkcí a reakcí. Poruchy jsou vyvolány přímým akutním farmakologickým působením a časem mizí‚ s úplným návratem‚ pokud nedojde k poškození tkání nebo se neobjeví jiné komplikace. Za komplikace počítáme trauma, vdechnutí zvratků, derilium, kóma, křeče, eventuálně další zdravotní obtíţe. Původ komplikací je odvislý od substance a způsobu pouţití. Akutní opilost u alkoholismu „Špatné cesty” (faux pas), drogy, opilost, NS, patologická intoxikace, stavy tranzu a posedlosti při intoxikaci psychoaktivní látkou. 5.1.2 Škodlivé použití (F10.1) Příklad uţití psychoaktivní látky vedoucí k poruše zdraví. Poškození můţe být somatické (hepatitida při injekčním podání)‚ nebo psychická (epizody sekundární deprese aţ těţký alkoholismus). Abúzus psychoaktivní látky. 5.1.3 Syndrom závislosti (F10.2) Jako soubor behaviorálních‚ kognitivních a fyziologických stavů‚ které se vyvíjí po opakovaném uţití substance a který typicky zahrnuje silné přáni uţít drogu‚ porušené ovládání při jejím uţívání‚ přetrvávající uţívání této drogy i přes škodlivé následky‚ priorita v uţívání drogy před ostatními aktivitami a závazky‚ zvýšená tolerance pro drogu a někdy somatický odvykací stav. Syndrom závislosti můţe být pro specifickou psychoaktivní substanci (např. tabák‚ alkohol nebo diazepam)‚ pro skupinu látek (např. opioidy) nebo pro širší rozpětí farmakologicky rozličných psychoaktivních substancí.

- 29 -

Diagnostikování uţívání látky jako škodlivé, musí být mimo jiné jasný důkaz o tom, ţe konkrétní látka je příčinou somatického či psychického poškození a doba, po kterou toto poškození trvá je delší jak jeden měsíc nebo k němu musí dojít opakovaně v průběhu jednoho roku. Diagnóza závislosti je adekvátní, pokud v průběhu jednoho roku se projevili nejméně tři z níţe popsaných faktorů:  silná touha nebo pocit puzení uţívat látku  potíţe v sebeovládání při uţívání látky, především co do mnoţství, u alkoholu schopnost „odolat puzení prvního doušku“ schopnost přestat pít  tělesný odvykací stav (dříve abstinenční příznaky), puzení k „rannímu doušku“  průkaz tolerance k účinku látky – u alkoholu tolerance vzrůstá tak, ţe závislý denně můţe poţít dávku, která by zneschopnila či zabila uţivatele bez tolerance  postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů  pokračování v uţívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků – deprese a úzkosti, zdravotní problémy, změny myšlení se znaky patologie aj. 5.1.4 Odvykací stav (F 10.3) Skupina příznaků různého seskupení a stupně závaţnosti‚ vyskytující se při absolutním nebo relativním odvykání psychoaktivní látky po jejím dlouhotrvajícím uţívání. Nástup a průběh odvykacího stavu jsou časově ohraničeny a mají vztah k typu psychoaktivní látky a dávce‚ která byla uţita bezprostředně před zastavením nebo redukcí uţívání. Odvykací stav můţe být komplikován křečemi. 5.1.5 Odvykací stav s deliriem (F 10.4) Stav‚ definováný charakteristikou. 3 na čtvrtém místě‚ je komplikován deliriem‚ jak je definováno v F05.–. Mohou se také objevit křeče. Pokud je podezření‚ ţe organické faktory hrají roli v etiologii‚ stav by měl být zařazen do F05.8. Delirium tremens (vyvolané alkoholem) . 5.1.6 Psychotická porucha (F 10.5) Soubor psychotických fenomenů‚ které se objevují během pouţití psychoaktivních látek nebo poněm‚ které však nelze vysvětlit pouze akutní intoxikací a nejsou součástí odvykacího stavu. Porucha je charakterizována halucinacemi (typicky sluchovými‚ ale často ve více neţ jen jedné senzorické modalitě)‚ percepčními zkomoleními‚ bludy (často paranoidní nebopersekuční

- 30 -

povahy)‚ psychomotorickými poruchami (vzrušením nebo stuporem) a abnormálním afektem‚ který se můţe objevit v rozsahu od intenzivního strachu aţ k extázi. Vědomí je obvykle jasné‚ ale určitý stupeň jeho zastření můţe být přítomen‚ nikoliv však těţký stav zmatenosti. Alkoholická: halucinóza , ţárlivost, paranoia, psychóza NS. Nepatří sem: psychotická porucha indukovaná alkoholem anebo jinými psychoaktivními látkami‚ reziduální nebo s pozdním nástupem (F10–F19 se společnou charakteristikou. 7 na čtvrtém místě) . 5.1.7 Amnestický syndrom (F 10.6) Syndrom sdruţený s výrazným chronickým postiţením paměti na nedávné i vzdálené skutečnosti. Bezprostřední vybavování je obvykle zachováno a čerstvá pamět je typicky více poškozena neţ paměť dávná. Narušení pocitu času a řazení událostí jsou obvykle zřejmé‚ jako je porušena schopnost učit se novému. Konfabulace můţe být vyjádřena‚ ale není vţdy přítomna. Jiné kognitivní funkce mohou být relativně dobře zachovány a amnestické defekty jsou v nepoměru k ostatním poruchám. Amnestická porucha‚ vyvolaná drogami anebo alkoholem‚ Korsakovova psychóza nebo syndrom‚ vyvolané alkoholem anebo jinou psychoaktivní substancí nebo neurčeného původu. Nepatří sem: nealkoholický Korsakovův syndrom (F04). 5.1.8 Psychotická porucha reziduální a s pozdním nástupem (F 10.7) Porucha‚ u níţ změny v poznávání‚ afektu‚ osobnosti nebo chování‚ vyvolané alkoholem nebo psychoaktivní substancí‚ přetrvávají za období‚ kdy přímý účinek ve vztahu k psychoaktivní látce můţe být předpokládán. Nástup poruchy by měl mít přímý vztah k uţití psychoaktivní látky. Případy‚ kdy se úvodní nástup stavu objevuje později neţ epizoda (epizody) uţití látky‚ by měl být kódován zde jen tehdy‚ je–li dosaţitelný jasný a přesvědčivý doklad‚ ţe tento účinek můţeme přisoudit reziduálnímu účinku psychoaktivní látky. „Flashbacks” mohou být částečně odlišeny od psychotického stavu svou epizodickou povahou‚ běţně velmi krátkého trvání a svým opakováním dřívějších zkušeností ve vztahu k alkoholu nebo jiné psychoaktivní látce. Alkoholická demence NS Chronický alkoholický mozkový syndrom Demence a jiné lehčí formy přetrvávajícího poškození kognitivních funkcí „Flashbacks” Psychotická porucha s pozdním začátkem vyvolaná psychoaktivní látkou Posthalucinogenní percepční porucha Reziduální: afektivní porucha porucha osobnosti a chování. Nepatří sem: alkoholem nebo psychoaktivní látkou vyvolaný: Korsakovův syndrom (F10–F19‚ se společnou charakteristikou. 6 na čtvrtém místě) . psychotický stav (F10–F19) se společnou charakteristikou. 5 na čtvrtém místě .

Ve Spojených státech se pouţívají kritéria Americké psychiatrické asociace (DSM-IV). Srovnáním kritérií MKN-10 a DSM – IV zjistíme, ţe přes

- 31 -

mírně odlišnou formulaci jsou totoţné. Diagnostický proces nekončí stanovením diagnózy, ale prolíná se s léčbu, protoţe nezřídka aţ dlouhodobé sledování klienta umoţní stav správně posoudit. Dle MUDr. Karla Nešpora diagnóza závislosti podle Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace (DSM-IV) se stanovuje podle toho, zda pacient vykazuje alespoň tři ze sedmi následujících příznaků ve stejném období dvanácti měsíců:  růst tolerance (zvyšování dávek, aby se dosáhlo stejného účinku, nebo pokles účinku návykové látky při stejném dávkování),  odvykací příznaky po vysazení látky,  přijímání látky ve větším mnoţství nebo delší dobu, neţ měl člověk v úmyslu,  dlouhodobá snaha nebo jeden či více pokusů omezit a ovládat přijímání látky,  trávení velkého mnoţství času uţíváním a obstaráváním látky nebo zotavováním se z jejích účinků,  zanechání sociálních, pracovních či rekreačních aktivit v důsledku uţívání látky nebo jejich omezení,  pokračující uţívání látky navzdory dlouhodobým nebo opakujícím se sociálním, psychologickým nebo tělesným problémům, o nichţ člověk ví a které jsou působeny nebo zhoršovány uţíváním látky. Uvedená kritéria mají velice blízko ke kritériím Světové zdravotnické organizace (WHO) v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) - viz výše.

- 32 -

6 Negativní důsledky závislosti na alkoholu

6.1 Poškození zdraví v důsledku závislosti na alkoholu Negativní důsledky alkoholu na lidské zdraví jsou mnohostranné. Jsou podmíněny, mnoţstvím konzumovaného alkoholu, jeho pravidelností a dobou pití, věkem konzumenta, pohlavím a individuální predispozicí k alkoholickému poškození. Dlouhodobé uţívaní alkoholu má negativní vliv na plodnost a potenci. Nadměrné uţívání alkoholu vede k poškození zdraví, předcházející většinou několik let vlastní závislostí a alkoholu. Současně dochází k stárnutí organismu, odčerpávání tělesných i duševních sil. Krátkodobé účinky alkoholu: Oslabení pozornosti, zhoršená výslovnost, zpomalené reakce na změnu prostředí, sníţená koordinace pohybů, coţ má za následek především úrazy, zvýšené riziko nehod. Tendence se prosazovat, agresivní chování. Sníţená schopnost přemýšlet, zhoršení paměti. Zarudlé oči, poruchy vidění, problémy s chůzí a rovnováhou. Zvracení, ţaludeční potíţe. Útlum, nespavost. Při předávkování ztráta vědomí. Abúzus alkoholu můţe poškodit zdraví somatické i psychické. Somatická poškození, zapříčiněna nadměrnou konzumací alkoholu se mohou týkat prakticky všech částí lidského organismu. Mezi somatické poškození můţeme zařadit:  Poškození gastroinetinálního taktu (rakovina ústní dutiny, jícnu, ţaludku, rakovina tlustého střeva a konečníku, poškození jater aj.).  Poškození centrálního nervového systému (nevratné ničení neuronů, demence aj.).  Poškození ledvin, spermatogeneze.  Fetální alkoholický syndrom.  Srdeční alkoholická léze, arytmie, hypertenze aj..  Sníţená odolnost vůči infekčním chorobám.

- 33 -

Nejčastější neurologické nálezy:  Alkoholická polyneuritida  Alkoholický tremor  Epileptické záchvaty Psychické poškození a změny chování  Alkoholické psychózy (např. delirium třemene, Korsakovova psychóza).  Narušení a trvalý úbytek intelektuálních schopností, jak verbálních sloţek, tak výkonových schopností (např. alkoholická demence).  Nálady alkoholiky přecházejí z prvotního rozjaření, mnohomluvnosti do deprese, únavy a ospalosti či spánku. Dochází k zvýšení impulsivity, povrchnosti a nevyrovnanosti.  Alkohol zvyšuje sklon k agresivnímu chování člověka, agresivita stoupá při uţívání alkoholu ve společnosti. Při individuálním pití je agresivní chování podmíněno více osobnostními vlastnostmi neţ samotnou látkou.  Dlouhodobé pití a závislost na alkoholu, silně potlačuje snový spánek a dochází ke ztrátě hlubokého“ telencefalického“ spánku. To vede k výskytu nočních děsů, jeţ mohou přecházet do bdělého stavu (např. paranoidní alkoholická psychóza). 6.2 Poškození plodu alkoholem „Neustále se upozorňuje na moţnost poškození plodu alkoholem, kdyţ zejména matka pila alkohol během oplodnění a těhotenství. Nejsou známy přesné mechanismy, je však dokázáno, ţe alkohol můţe negativně ovlivnit jak spermie, tak vajíčka, avšak nejintenzivněji je ovlivněn plod zejména v prvních týdnech a měsících nitroděloţního ţivota. Nezávaţnějším postiţením je postiţení centrálního nervového systému s poruchou intelektu. Vţdy je přítomno opoţdění duševního vývoje různého stupně a rozsahu. Při vyšetření má dítě nápadně menší hlavu, špatnou koordinaci pohybů, svalovou hypotonii, jako kojenec je zvýšeně dráţdivé a později v dětském věku nadměrně aktivní aţ eretické. Růst se opoţďuje jak prenatálně, tak po porodu, v klinickém obrazu bývá patrný disproporcionální úbytek tukové tkáně. „ (Kvapilík,Svobodová ,1985)

- 34 -

6.2.1 FAS ( Fetální Alkoholový Syndrom) Fetální alkoholový syndrom (FAS) připadá na jedno ze 750 narozených dětí, u alkoholiček se ale vyskytuje aţ u třetiny novorozeňat. Příčinou fetálního alkoholového syndromu je etylalkohol. Etylalkohol je prokázaný teratogen, který nepříznivě ovlivňuje vývoj plodu – a to po celou dobu těhotenství, nejvíce v průběhu 1. trimestru. Ţeny jeţ během těhotenství konzumují alkohol, ţeny alkoholičky, které otěhotní, vystavují plod váţnému riziku postiţení. V důsledku poţívání alkoholu během těhotenství se můţe u plodu vyvinout tzv. FAS ( Fetální Alkoholový Syndrom), který se projevuje růstovou retardací (děti hůře prospívají a pomalu rostou), dále postiţením centrální nervové soustavy a deformitami na obličeji. Pokud jsou přítomny pouze poruchy chování a intelektu, bez jiných známek postiţení, pak hovoříme o FAE ( Fetální Alkoholový Efekt).

Obr. č.2 : Příznaky FAS s projevem deformity obličeje

Zdroj : http://www.alkoholik.cz/zavislost/tehotenstvi_a_alkohol/piti_alkoholu_v_tehotenstvi_a_fetalni_al koholicky_syndrom_fas.html

- 35 -

6.3 Sociální důsledky U chronických alkoholiků dochází i ke změně zevnějšku, jeţ bývá zanedbaný, špinavý. Zapáchající oblečení je důsledkem špatného udrţování osobní hygieny. Silná závislost na alkoholu obvykle výrazně negativně změní celou osobnost, její chování i její morální a volní sloţku. Obdobná destrukce provází většinou i alkoholikův společenský ţivot, jako by klesla jeho hodnota jako člověka. Lidé si ho přestávají váţit, nevěří jeho slovu, nepočítají s ním. Rozpadá se i rodina z důvodu jako je například nespolehlivost, manţelské spory, verbální agrese vůči dětem a partnerovi, ztráta úcty k členům rodiny, zanedbávání dětí, ekonomický úpad rodiny a další. A to i v případě, ţe neprojevuje známky agresivity. Seznam nejdůleţitějších sociálních důsledků :

      

rozbité nebo problémové rodiny s negativním dopadem na děti dopravní nehody sníţená pracovní výkonnost zvýšená kriminalita vysoké náklady na léčení při častějších úrazech, jaterních ledvinových a jiných onemocnění předčasná invalidita popř. smrt

- 36 -

7 Léčba alkoholismu a jeho příznaků

Pro efektivní léčbu alkoholismu je velmi důleţitá spolupráce pacientů, jejich motivace případně i dobrovolné podstoupení léčby. Pokud má být léčebný program účinný, pak musí být v programu zahrnuta péče o manţelské páry, o rodinné příslušníky, pokud moţno i o celé rodiny. Léčebný program musí zajistit tyto úkoly : odstranit drogu z organismu obnovit a rehabilitovat somatické funkce organismu obnovit psychické funkce a vytvořit pozitivní struktury psychiky odstranit základní problém – doplnit schopnost odpovědi na otázky ţivota  přijetí a stabilizace ţivotního stylu s dietou  resocializace    

7.1 Efektivní léčba

Karel Nešpor se ve své publikaci o „ Návykovém chování a závislosti“ zmiňuje o důleţitosti několika principů, které by měly být dodrţeny nebo alespoň, kterým by jsme se při efektivní léčbě měli co nejvíce přiblíţit.         

Správnost volby nejvhodnějšího typu léčby Rychlost a dostupnost léčby Individuální přístup k potřebám pacienta Důleţitost pruţnosti na měnící se potřeby pacienta Doba léčby Individuální nebo skupinové poradenství Podávání vhodných léků Integrace léčby na další např. dušení choroby Detoxikace

- 37 -

Diagram č.1 Doporučený postup při léčbě závislosti Diagnostika závislosti, neúspěch krátké intervence

Práce s motivací, edukace, případně práce s okolím nemocného

Komplexní léčba není moţná nebo ji pacient neakceptuje

Komplexní léčba je moţná a pacient ji akceptuje.

Komplexní léčba závislosti (léčba somatických a psychiatrických komplikací, psychoterapie, farmakoterapie, rodinná terapie, svépomocné organizace typu Anonymních alkoholiků, relaxační a rehabilitační cvičení, úprava ţivotního stylu atd.). Léčba je na počátku abstinence intenzivnější, později se intenzita při příznivém průběhu sniţuje.

Krátká intervence, případně mírnění škod ( substituční léčba, výměnné programy, poradenství, sociální pomoc atd.)

Nabídku komplexní léčby při vhodné příleţitosti opakovat. Případně návrat na 2. řádek diagramu

Dlouhodobé udrţování kontaktu, prevence recidiv. V případě recidivy se pacient vrací na 2. řádek diagramu.

Uvedené v publikaci Psychiatrie: Doporučené postupy psychiatrické péče II. (Raboch 2006)

7.2 Formy léčby

Osobám škodlivě uţívajícím alkohol a osobám závislým, se poskytuje odborná péče, jejímţ cílem je mírnění škod na zdraví působených alkoholem. Tato odborná péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních, zařízeních sociální péče, popřípadě v jiných zařízeních zřízených za tímto účelem. Typy odborné péče o osoby závislé na alkoholu nebo jiných návykových látkách jsou přesně vymezeny zákonem 379/2005 Sb. (viz.příloha č.1). Mezi základní formy léčby zahrnujeme léčbu ambulantní, ústavní a stacionární:

Ambulantní léčba Jedná se o poradny různého typu, soukromé praxe,ambulantní sloţky státního, obecného i soukromého zřizovatele. Ambulantní péče můţe být realizována v rozsahu několika měsíců aţ několika let. Alkoholik dochází na schůzky s odborníkem bez toho, aby byl umístěn v protialkoholické léčebně. Tento způsob léčby je vhodný spíše u počátečního alkoholismu nebo tzv. lehčích případů. Těţký alkoholik i přes svojí upřímnou snahu většinou

- 38 -

nezvládne být dobrovolně bez alkoholu, a proto se doporučuje spíše ústavní léčba.

Ústavní léčba Tato léčba je poskytována pacientům na lůţkovém oddělení, je intenzivnější a více zabraňuje závislému poţití alkoholického nápoje. Ústavní léčby vyuţívají většinou pacienti s rozvinutějšími příznaky závislosti na alkoholu, včetně řady sekundárních somatických komplikací . Délka léčby je různá, někdy je konstantní, lze individuálně upravit podle stavu pacienta. Ústavní léčba můţe mít různou formu: Krátkodobý pobyt např. deset dní k překonání odvykacích potíţí a zlepšení tělesného stavu (tzv. detoxikační pobyty). To samo o sobě k překonání závislosti obvykle nestačí. Středně dlouhá léčba trvá od několika týdnů do několika měsíců. Dlouhodobé programy mohou trvat rok i déle. K dlouhodobé léčbě jsou určeny některé terapeutické komunity (léčebná společenství).

Výhodou ústavní léčby je také fakt, ţe se zde daří bezpečněji zvládat zdravotní komplikace, které alkoholikovi hrozí.Při léčbě pacientovi pomáhají lékaři, zdravotní sestry, psycholog, sociální pracovnice, rehabilitační pracovnice apod. Nevýhodou je delší odhodlávání k této léčbě a následná čekací doba na umístění. Při této léčbě je pacient izolován od běţného ţivota . Stacionární léčba Tato forma je něco mezi ambulantní léčbou a ústavní léčbou. Jedinec dochází do protialkoholické léčebny nebo nízkoprahových zařízení. Většinou mívá pracovní neschopnost, ale není zde omezen kontakt s rodinou. Sluţby denního stacionáře vyuţívají často pacienti končící ústavní léčbu, pro které návrat do běţného ţivota není tak náhlý.

7.3 Postup léčby alkoholismu

Prvním krokem je zjištění existence problému s alkoholem. Pokud jsou přítomny jasné problémy, lékař potvrdí diagnózu. V případě vzniku podezření, se pomocí různých screeningových technik snaţí lékař zjistit co nejvíce informací. Důleţitou součástí je motivace k léčbě. Jestliţe se pacient rozhodne pro léčbu alkoholové závislosti, je nutné zajištění detoxikace pod lékařským dohledem. „Od samého počátku se léčba alkoholismu rozdělovala na léčbu léky - 39 -

a psychoterapii. Dříve bývala úvodem protialkoholní léčby tzv. averzívní terapie, která je zaloţena na spojení podstatných charakteristik alkoholu ( vzhled, vůně, chuti) s nepříjemnými pocity – jako je např. zvracení, pocit na omdlení, nepříjemný pocit horkosti atd. Opuštěna je také elektroaverzívní terapie, spočívající v aplikaci jednoduchých bolestivých elektrických stimulů , které mají funkci nepodmíněných podnětů. Jejich účinek byl ještě posilován tenzí a nejistotou při očekávání úderu. 7.3.1 Averzívní hypnoterapie Averzíní hypoterapie je uplatňována uţ přes sto let, má své zastánce i odpůrce. Podmíněná averzívní reakce pacienta se vypracovává hypnózou. Zastánci této metody především zdůrazňují stabilnější léčebný efekt a sníţení zdravotního rizika. Sezení můţe končit navozením sugescí o ţivotě bez alkoholu čí sugescí, vztahující se k celkové úpravě tělesného i psychického stavu pacienta. 7.3.2 Senzibilizující terapie Senzibilizující terapie si klade za cíl senzibilizaci organismu na alkohol, čehoţ dosahuje především léky. Jejím výsledkem jsou vědomé zábrany vůči poţívání alkoholických nápojů. Za podstatnou sloţku těchto zábran bývá pokládán strach z reakce při porušení abstinence. Nejznámějším podávaným lékem je Antabus, mezinárodně nazývaný disulfiram. Léčba s jeho pomocí začíná tzv. Antabus – alkoholovou reakcí. Pacientům jsou podávány tablety Antabus a poté alkoholický nápoj. Za deset aţ dvacet minut se dostaví reakce – zčervenání tváře, krku a postupně horní části hrudníku, prokrvení spojivek, pulsace v hlavě a na krku, pocení, zvracení, bušení srdce atd. V dalším období se Antabus podává při tzv. udrţovací léčbě. Podávání Antabusu dvakrát týdně přináší s sebou v ambulantních podmínkách také automatickou kontrolu pacienta. Po vysazení Antabusu docházejí pacienti ještě nadále pravidelně na psychoterapii. 7.3.3 Psychoterapeutické postupy Psychoterapeutické postupy se při léčbě závislosti na alkoholu se provádí terapeutickým působením se soustředěním na jednotlivce nebo na skupinu. Uţívá se především psychoterapie racionální, sugestivní, abreaktivní, behavioriální a psychosomatická. Racionální psychoterapie je zaměřena na porozumění, logický úsudek a jejím cílem je vyuţití poznávací regulace chování. Podobá se výuce, ale liší se od ní úsilím změnit to, co uţ bylo vytvořeno.

- 40 -

Sugestivní psychoterapie vyuţívá sugesci, opřenou o autoritu psychoterapeuta anebo jim záměrně navozený stav. Abreaktivní psychoterapie navozuje znovuproţití emočních záţitků, podporující vznik závislosti a jejím cílem je katarze. Je na místě právě v těch případech, kdy dříve proţitá psychotraumata sehrála důleţitou roli při tvorbě závislosti. Behaviorální psychoterapie vychází z principů, zaloţených na jednom z psychologických směrů učení – behaviorismu, který vznikl v USA. Směřuje k vymizení neţádoucích a vytvoření ţádoucích reakcí a návyků. Při aplikaci této metody se velmi často uţívá tzv. pozitivního tréninku, čímţ se rozumí přímý nácvik ţádoucích reakcí. Psychoanalytická psychoterapie se snaţí nalézt chybějící souvislosti zjišťování potlačených přání a obsahů nevědomí, které se snaţí dostat do obsahů vědomí a tak redukovat jejich negativní působení. K tomuto účelu uţívá analýzy pacientových projevů, volných asociací a analýzy odporu, tj. pacientovy obrany vůči uvědomování si potlačovaných nevědomých obsahů. 7.3.4 Program léčby závislosti v ústavních podmínkách Program léčby závislosti v ústavních podmínkách bývají nejdokonaleji rozvinuty. Obvykle zahrnují : Reţimovou léčbu jako způsob hodnocení chování pacientů. Hodnocení se týká jednotlivce i skupiny ( např.při úklidu pokoje). Z dobrého celkového hodnocení vyplývají individuální i skupinové výhody. Detoxikační léčba, probíhající první dva týdny po přijetí pacienta. Jejím cílem je vyrovnání vegetativní rozkolísanosti, špatné výţivy a zmírnění somatických i psychických odvykacích symptomů. U závislých na alkoholu averzívní terapie, vyvolávající nepříjemné pocity a nevolnost ve vztahu k alkoholickým nápojům. U závislých na alkoholu Antabus – alkoholová reakce a léčba Antabusem. Pacient se obvykle podrobuje pokusu ve třetím týdnu pobytu, následně pak dvakrát týdně uţívá Antabus v tabletách v navozené atmosféře rituálu. Přednášky o škodlivosti psychoaktivních látek na lidský organismus. Rozbory deníkových záznamů, event. také záznamů o snech. Vypracování ţivotopisu a jeho analýza ve skupině. Individuální a skupinová psychoterapie.“ (J.Marhounová, K.Nešpor, 1995)

- 41 -

8 Alkohol v rodině

Závislost na alkoholu představuje pro rodinu značnou zátěţ materiální, sociální i psychickou. „Na úrovni rodiny lze vysledovat řadu rizikových, ale i projektivních faktorů. Jinými slovy, rodina se můţe přímo nebo nepřímo podílet na vzniku a rozvoji závislosti některého člena, ale rodina také můţe rozvoji závislosti předcházet nebo velmi pomoci při překonání návykového problému. Člověk s návykovým problémem se často vyhýbá komunikaci s dalšími členy rodiny, zejména pokud by se týkala jeho problémového chování a souvisejících komplikací. Komunikaci a společně trávenému času se mnohdy vyhýbají ti rodiče, proti kterým uzavřel druhý rodič mezigenerační koalici ( např. závislý syn je v koalici s matkou a otec, který neschvaluje jednání syna a permisivní přístup matky, „ řeší“ situaci tím, ţe tráví co nejvíce času v zaměstnání a co nejméně času doma).“(Nešpor,2000) „Alkoholik se nechová tak, jak poţaduje jeho role, neplní své povinnosti, stává se bezohledným k partnerovi i k dětem. Lţe a nedodrţuje sliby, je nespolehlivý. Postupně v rodině ztrácí své postavení i úctu. Stává se nenáviděným a opovrhovaným. Partnerské souţití nepříznivě ovlivňují poruchy potence a sexuální apetence alkoholiků. Narušují jej i ţárlivecké tendence, které se rozvíjejí bez ohledu na skutečnost. Manţelský partner alkoholika můţe trpět víc neţ alkoholik.“(Vágnerová,2004) „Omezená komunikace a rostoucí problémy vedou často k odcizení a rozpadu rodiny. Dokladem toho, ţe se jedná o častý vývoj, je poměrně velký počet závislých pacientů bez rodinného zázemí, s nimiţ se setkáváme. Opakovanou volbou nevhodného partnera nebo partnerky můţeme zaznamenat nejen u dospělých, ale často si je volí i děti z rodin, kde se vyskytuje závislost, coţ zvyšuje jejich ohroţení. “(Nešpor,2000)

K. Nešpor uvedl několik rizikových faktorů na úrovni rodiny  Výskyt jakékoliv neléčené a nezvládané návykové choroby u rodičů zvyšuje riziko jakékoliv návykové choroby u dětí. Neplatí tedy pouze, ţe děti závislých na alkoholu se častěji samy stávají závislých na alkoholu, ale tyto děti jsou více ohroţeny i závislostí na jiných návykových látkách. Podobně jsou různými návykovými nemocemi více ohroţeny i děti z rodin, kde se u otce nebo matky objevil např. vleklý a nezvládaný problém s patologickým hráčstvím.  Neexistující jasná pravidla týkající se chování dítěte.  Nedostatek času na dítě zvláště v časném dětství, malá péče, nedostatečný dohled, nedostatečné citové vazby dítěte.  Nesoustavná a přehnaná přísnost, nepřiměřené fyzické násilí vůči dítěti, týrání dítěte, sexuální zneuţívání dítěte.  Schvalování pití alkoholu a uţívání drog.  Malá očekávání od dítěte a jeho podceňování.

- 42 -

 Špatné duševní a společenské fungování rodičů, rodiče jsou osamělí, vůči širšímu okolí lhostejní nebo dokonce nepřátelští.  Váţná duševní choroba rodičů.  Velmi těţké hmotné podmínky rodiny.  Rodina špatně funguje, výchova pouze jedním rodičem, který ji časově nebo jinak nezvládá a nemá moţnost vyuţít pomoci dalších příbuzných.  Časté stěhování rodiny.  Dítě ţije bez rodiny a bez domova.  Závislost na návykové látce, škodlivé či rizikové uţívání návykové látky nebo jiný návykový problém u manţela (manţelky) nebo partnera (partnerky).  Váţná duševní nemoc u manţela (manţelky).  Manţel (manţelka) nebo jiný blízký člověk funguje jako „ umoţňovač“, tedy někdo, kdo usnadňuje návykové jednání a chrání závislého před následky, čímţ se oslabuje motivace k pozitivní změně.

8.1 Problémy rodin s výskytem závislosti

Pseudoinividualizace (zdánlivé osamocení) Dospívající nebo mladý dospělý s návykovým problémem odmítá autoritu rodičů, ale není schopen se o sebe postarat a selhává v ţivotní rolích, coţ zvyšuje jeho závislost na rodině a oddaluje jeho budoucí osamostatnění. Triangulace (vytváření trojúhelníků) Zde dochází k vytváření si prostoru osobu závislou, která si stěţuje např. matce na otce, otci na matku, prarodičům na rodiče, rodičům na terapeuta apod. Tím získává prostor pro pokračování v návykovém chování a znesnadňuje spolupráci svému okolí. Obranou proti tomuto je upevnění a zlepšení komunikace mezi dospělými. Rozmělnění meziosobních a mezigeneračních hranic (přebírání odpovědnosti za jiného člena rodiny) V rodinách, kde se vyskytuje návykový problém u jednoho z rodičů, dochází často k tomu, ţe rodič s návykovou nemocí se dostává do role zlobivého dítěte a naopak dospívající děti přebírají rodičovské role. Patologická rovnováha (něco za něco) V takových rodinách dochází k toleranci pití jednoho z partnerů výměnou něco co by za normálních okolností netoleroval, např. za mimomanţelský vztah. Umožňování ( umoţňovač) je člen rodiny, který umoţňuje návykové chování svým omluvným jednáním. Takový člen rodiny vymýšlí omluvy pro školu, zaměstnavatele, platí dluhy, vyřizuje problémy s úřady a soudy, poskytuje závislému bydlení a stravu, často dokonce mu finančně vypomáhá, čímţ oddaluje skutečné řešení problému. - 43 -

8.2 Rodinná terapie

„Rodinným vlivům na spotřebu alkoholických nápojů a jejich abúzu je věnována v literatuře mimořádná pozornost. Nejčastěji bývá zdůrazňován rozhodující vliv rodinné výchovy a rodičovskému modelu pití na pozdější vztah k alkoholickým nápojům. Jiné studie (např. Matějíček) sledují nepříznivé důsledky alkoholismu rodičů pro další vývoj dětí, které vychovávají. V literatuře věnované abúzu alkoholu v souvislosti s rodinou se objevuje stále více prací inspirovaných potřebami klinické práce, především diagnostiky a terapie alkoholismu. Na počátku 50. let vzniká nová léčebná strategie, tzv. rodinná terapie , která přinesla také odlišný pohled na problémy drogových závislostí. Abúzus přestává být v úvahách zastánců “rodinného hnutí“ pojímán jako důsledek více či méně vzdálených příčinných faktorů, přítomných v individuální historii ale je vysvětlován v jeho aktuálním manţelském či rodinném kontextu. Neznamená to však, ţe by příčinou alkoholismu byla rodina, je jen nejvhodnějším rámcem, v němţ jej lze chápat. K přejetí rodinné perspektivy vedly mnohé pracovníky zkušenosti s alkoholickými relapsy, k nimţ velice často docházelo po návratu úspěšně léčeného pacienta do rodiny. Jako účinná terapie s kontrolovanými důsledky pro sféru nejintimnějších vztahů pacienta se proto jevila léčba celé rodiny. (event. bou manţelů společně). S rostoucími klinickými zkušenostmi se ukázalo jako výhodné rozšířit pohled i na zbývající členy celé rodiny, neboť poţívání alkoholu neovlivňuje pouze komunikaci alkoholika s partnerem a dětmi, ale i interakci dětí s partnerem a mezi sebou navzájem.“ (Skála 1987)

- 44 -

9 Děti z rodin alkoholiků

„Závislost na alkoholu postihuje nejen alkoholiky samotné, ale nepříznivě zasahuje i do jejich společenského prostředí. Ohroţena je rodina a děti, které v takové rodině vyrůstají.“ ( Kvapilík,Svobodová 1985) Mnoho autorů se ve svých publikací zmiňuje o důleţitosti prostředí ve kterém děti vyrůstají. Děti vyrůstající v narušených rodinách jsou ohroţeny ve vývoji a taktéţ dochází k negativní změně jejich osobnosti. Dochází k nedůslednosti a nejednotnosti ve výchově, k nevhodnému utváření sociálních vztahů, trpí nedostatkem vhodných identifikačních vzorů v nejbliţších osobách, nedostatkem rodičovské lásky, jsou nedostatečně uspokojovány potřeby dítěte a jistoty, jeţ jsou pokládány za nejzákladnější pro pozitivní vývoj psychických potřeb dítěte. Můj názor na funkčnost rodiny, ve které je jeden z rodičů alkoholik se shoduje s výsledkem výzkumu jeţ uveřejnil J. Kvapílík a A. Svobodová ve své publikaci – tj. nepříznivě hodnocen je nejenom otec alkoholik, ale i matka, která má v rodině rozhodující roli. Výchovná účast otce je výrazně niţší, vztahy a porozumění mezi otcem a dítětem, ale i matkou a dítětem, se postupem času zhoršují. Bohuţel v důsledku narušených pozitivních vztahů v rodině dochází k posunu rolí v rodině alkoholiků a je ohroţen psychosexuální vývoj dětí i vývoj jejich rodičovských postojů, jeţ se projeví v budoucnosti. 9.1 Reakce dětí na závislost rodičů Typické reakce dětí na závislost jednoho nebo obou rodičů popsala Wegscheiderová – Cruseová (1989) Rodinný hrdina (nejčastěji nejstarší sourozenec)přebírá nároky za problémového rodiče, coţ přirozeně přesahuje jeho moţnosti, zejména pokud by ho měl přesvědčovat, aby „se polepšil“. V dospělosti můţe takové dítě trpět pocity méněcennosti a nedostatečnosti, i kdyţ můţe být po vnější stránce celkem úspěšné. Bývá také ohroţeno nezdrţenlivým vztahem k práci. Při léčbě dítěte je třeba ho směřovat k náleţitostem, které odpovídají jeho věku a nečinit ho zodpovědným za problémy dospělých. Ztracené dítě bývá uzavřené a staţené do sebe, málo a obtíţně komunikuje, uniká do fantazií a vnitřního světa. Důleţité je opět překonat návykový problém v rodině a to, aby se těmto dětem věnovala pozornost, dostalo se jim potřebné vřelosti a naučily se oceňovat vnější svět a ţít v něm. Klaun se snaţí vyvolávat veselí, a tak odvádět pozornost od problémů, které rodinu ohroţují. Jeho heslo je „lépe, kdyţ se smějeme, neţ abychom se hádali nebo prali“. Podstatné je zase překonat návykový problém a šaškování neposilovat. Měli by se hledat přiměřené způsoby, jak pomoci dítěti se projevit a posilovat jeho zdravé sebevědomí. - 45 -

Černá ovce upozorňuje na sebe zlobením, delikvencí apod., a tak odvádí pozornost od problémů dospělých. I zde je důleţité překonat návykový problém, neposilovat nevhodné chování, stanovit hranice a meze a posilovat sebevědomí. Odborníci uvádějí, ţe dívky se častěji identifikovali s rolí klauna a ztraceného dítěte, přičemţ identifikace s rolí klauna byla méně častá v rodinách, kde se závislost vyskytovala u obou rodičů. 9.2 Problémy dětí žijící s rodičem alkoholikem Publikace zabývající se problémem alkoholismu uvádějí různé výzkumy a výstupy z dotazníku prováděných na dětech, kde je otec závislý na alkoholu. I relativně mírný stupeň otcovy závislosti na alkoholu nepříznivě mění emoční a sociální atmosféru v rodině. Získané informace shrnují následující body:



 

 

Děti jsou různé inteligence, kterou nevyuţívají a ve školním vzdělání a častěji z různých důvodů selhávají. Jsou méně připraveny k tomu, aby svou inteligenci v určitých sociálních situacích vhodným způsobem projevily a uplatnily. V důsledku narušených rodinných vztahů, dochází k výchovným problémům, je ohroţen psychický a psychosexuální vývoj a dochází k negativní vývoji jejich rodičovských postojů. Hodnocení těchto dětí ve školním prostředí je spíše negativní , jak chlapci tak dívky jsou méně často voleni za kamarády, chlapci jsou častěji označováni jako rváče. Hodnocení ţádoucích školních i povahových vlastností je ze strany pedagogů často nepříznivé. Otcův alkoholismus působí nepříznivě na chlapce v pracovním či společenském uplatnění, dívky mají problém spíše ve společenských postojích a v psychosexuálním vývoji. Děti z rodin alkoholiků se častěji stávají alkoholiky a tím se alkoholismus udrţuje i v několika generacích.

- 46 -

10 Společenské důsledky alkoholismu

„V české společnosti je tolerance k alkoholu velká, drobnější výkyvy nejsou povaţovány za závaţné, a proto ani nejsou sankciovány. Alkohol má určitou sociální funkci, konzumuje se při různých společenských příleţitostech, kdy je ţádoucí, aby se člověk uvolnil, odreagoval a snadněji navazoval kontakty (např.na oslavách). Společnost ovšem očekává, ţe lidé vědí, kde leţí hranice přijatelného chování. Pokud člověk ztrácí schopnost pití alkoholu regulovat, přestává jej tolerovat. Důvodem ke změně postoje je jeho neschopnost plnit základní sociální poţadavky. Jestliţe nerespektuje běţné normy a očekávání a vyvolává konflikty, není svým okolím akceptován. Role alkoholika má nízký sociální status, tito lidé bývají odmítáni, odsuzováni a vystaveni opovrţení. Děje se tak zejména tehdy, pokud se chovají nápadný způsobem nebo pokud u nich dojde k viditelnému sociálnímu úpadku. Ţeny bávají za takové chování odsuzovány více neţ muţi. Alkohol odstraňuje zábrany a narušuje schopnost sebeovládání i adekvátního reagování na podněty vnějšího prostředí. Proto se pod jeho vlivem zvyšuje riziko nehod, úrazů a materiálních škod. Proto se pod jeho vlivem zvyšuje riziko nehod, úrazů a materiálních škod. Intoxikace alkoholem je příčinou mnoha násilných trestných činů, mimojité proto, ţe u predisponovaných lidí alkohol sniţuje schopnost sebekontroly a posiluje sklon reagovat agresivně. Neléčený alkoholik často končí jako bezdomovec, neschopný se o sebe přijatelným způsobem postarat. Ztrácí soběstačnost a parazituje na společnosti. Zdrojem obţivy se stává ţebrání, vybírání odpadkových košů a drobné krádeţe“. (Vágnerová 2004) 10.1 Posuzování trestných činů způsobených pod vlivem alkoholu „Dopustí - li se alkoholik s diagnózou alkoholové závislosti trestného činu pod vlivem alkoholu, přichází dotaz na ochranná opatření. Ochranné protialkoholní léčení můţe být na doporučení znalců nařízeno jako ambulantní nebo ústavní. Protialkoholní léčení můţe nařídit soud i v případě, ţe alkoholik stálým poţíváním alkoholu hrubě ohroţuje vlastní zdraví nebo existenci své rodiny, aniţ má jeho počínání charakter trestného činu.“ (Pavlovský a kolektiv,2009) 10.2 Vliv alkoholu na řidiče Alkohol sniţuje schopnost reagovat na stále se měnící situaci, zvyšuje pohotovost k agresivnímu jednání. U řidiče, který poţil alkohol během čtyř hodin před jízdou, významně roste riziko smrtelné dopravní nehody. Jak uvádějí zahraniční studie (například Krueger, SRN) alkohol za volantem zvyšuje nejenom agresivitu za volantem a přeceňování řidičských schopností, ale má i výrazný vliv na periferní vidění řidiče. Zvýšená míra alkoholu v krvi řidiče způsobuje takzvaný „tunelový efekt“ obdobný jako při jízdě vysokou rychlostí.

- 47 -

Zorné pole řidiče se se zvyšujícími se promile, případně rychlostí sniţuje a řidič je schopný čím dál tím méně vnímat prostor před sebou. Jestliţe střízlivý řidič je schopen vnímat celý prostor, řidič s 0,8 promile v krvi jiţ necelé ¾ prostoru a řidič s 1,8 promile v krvi jiţ necelou třetinu. Jinými slovy, i kdyţ opilý řidič pojede pomalu, jeho zorné pole je sníţené, a to je zdrojem potenciálních konfliktů a závaţných dopravních nehod.

Obr.č.3 Zorné pole řidiče v závislosti na hladině alkoholu v krvi

Zdroj: Spolkové ministerstvo dopravy, Rakousko; Kuratorium pro bezpečnost silničního provozu, Rakousko

- 48 -

10.2.1 Statistické údaje dopravních nehod pod vlivem alkoholu

Dopravní nehody pod vlivem alkoholu jsou zaviněné nejen řidiči, ale i cyklisty a chodci. Podíl počtu dopravních nehod s alkoholem kvalifikovaných jako nedbalostní trestný čin neustále roste. V roce 2000 byl 12%, od roku 2007 roste na 38% a v roce 2008 dosáhl hodnoty více jak 40% ( 4 222 dopravních nehod). V praxi to znamená, ţe v roce 2000 byla kaţdá 8. dopravní nehoda zaviněna účastníkem silničního provozu pod vlivem alkoholu s více jak 1 promile v krvi, zatímco v roce 2008 to byla jiţ kaţdá 2,5 dopravní nehoda. Dopravní nehody zaviněné pod vlivem alkoholu v roce 2008 tvořily: 4,8 % z celkového počtu dopravních nehod , 8,1 % z celkového počtu usmrcených osob, 10,2 % z celkového počtu zraněných osob.

10.3 Vliv alkoholu na kriminalitu „Pod vlivem alkoholu jsou prováděny především delikty násilné 35 – 75 % případů. V případě znásilnění je to v 36 %, ublíţení na zdraví ve 40 % , těţké újmy na zdraví v 53 %, vraţdy v 50 %, rvačky v 53 %, útoku na veřejného činitele v 72 %, výtrţnictví v 75 %. Dále jsou uváděny trestné činy zanedbávání povinné výţivy nebo výchovy. Agresivní jednání pod vlivem alkoholu je doloţeno i experimentálně u zvířat. Alkohol uvolňuje morální zábrany a podněcuje agresivitu, která by bez jeho vlivu byla jen latentní. Zvyšuje sebevědomí, oslabuje autokritiku, vyvolává senzitivní vztahovačnost aţ situační paranoiditu. Častá je pak agrese pod vlivem alkoholu u predisponovaných psychopatických osobností, u organiků a morálně dopravovaných. Typický je sexuálně stimulující účinek alkoholu, jeţ vede u těţkých deviantů často aţ k vraţedné sexuální agresivitě. S alkoholem pak souvisí i trestná činnost majetková.Jde o opatřování prostředků na pití, zanedbávání povinností výţivy, krádeţe, podvody, defraudace.“ (Kříž, 2002)

10.4 Legislativa

Ve zvláštní části zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, se nachází několik skutkových podstat, spjatých s alkoholem. Dvě z nich nalezneme v Hlavě páté upravující Trestné činy hrubě narušující občanské souţití. Třetí skutkovou podstatu obsahuje hlava následující, která se zabývá Trestnými činy proti rodině a mládeži. Ve zvláštní části zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, se nachází několik skutkových podstat, spjatých s alkoholem. Dvě z nich nalezneme v Hlavě páté upravující Trestné činy hrubě narušující občanské

- 49 -

souţití. Třetí skutkovou podstatu obsahuje hlava následující, která se zabývá Trestnými činy proti rodině a mládeţi. Ustanovení § 201 upravuje trestný čin Ohroţení pod vlivem návykové látky. V souladu s dikcí ustanovení § 89 odst. 10 trestního zákona se mimo jiné návykovou látkou rozumí i alkohol. Tento trestný čin spáchá ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, ačkoliv jiţ u něj buď v minulosti nastala jedna ze zákonem předpokládaných situací nebo toto jednání spáchal za určitých zákonem předpokládaných podmínek, a to ţe byl za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloţeného za takový trestný čin propuštěn, nebo byl za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postiţen, nebo spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek, nebo způsobí-li takovým činem, byť i z nedbalosti, jinému ublíţení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závaţný následek. Dalším trestným činem, který je v úzkém vztahu s alkoholem, je trestný čin Opilství podle § 201 a trestního zákona. Trestného činu Opilství se dopustí ten, kdo se poţitím, aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němţ se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu. V takovémto případě můţe být pachatel potrestán odnětím svobody v rozmezí 3 – 8 let. Za delikt, který v tomto stavu spáchal, pachatel trestného činu opilství neodpovídá. Ustanovení § 218 trestního zákona upravuje trestný čin Podávání alkoholických nápojů mládeţi. Trestné je jednání toho, kdo soustavně nebo ve větší míře podává osobám mladším neţ osmnáct let alkoholické nápoje. Pro tento trestný čin tak můţe být stíhán i ten, kdo alkohol podal jen jednou, pokud splní podmínku, ţe to bylo ve větší míře. Organizaci a koordinaci protidrogové politiky upravuje zákon č. 379/2005 Sb., (příloha č.1) o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění zák. č. 225/2006 Sb., zák. č. 274/2008 Sb. a zák. č. 305/2009 Sb.Tento zákon pojednává opatřeních směřující k ochraně před škodami na zdraví působenými alkoholem, o omezení dostupnosti alkoholických nápojů, podmínkách a omezení prodeje alkoholických nápojů a povinnosti osob prodávajících alkoholické nápoje. S opatřeními a omezeními tohoto zákona, která by měla vést nejen k prevenci, ale i k ochraně zdraví se setkáváme ve svém kaţdodenním ţivotě. Bohuţel praxe ukazuje,ţe drtivá většina prodejců je informována o svých právech a povinnostech, avšak méně jak polovina z nich je ochotna důsledně kontrolovat věk osob nakupujících alkoholické nápoje. Následně je pak společnost médii informována o negativních výsledcích kontrol Policie ČR za účelem dodrţování zákona 379/2005 Sb. v restauracích, barech, zábavních podnicích a jiných zařízení prodávajících alkoholické nápoje.

- 50 -

Uveřejňované reportáţe z těchto kontrol, poskytují společnosti pohled na opilé mladistvé a výmluvy prodávajících alkoholické nápoje bez náznaku jakékoli snahy dodrţovat zmiňovaný zákon z ekonomických důvodů, kde hlavní roli hraje zisk zařízení neboť alkohol je zde základním prodejním artiklem.

- 51 -

Závěr Tato práce se zabývá problematikou spojenou s alkoholem, alkoholismem, postoji, tradicemi a motivy celé společnosti, které vedou ke konzumaci alkoholu. Jeho příčiny vzniku, následky a způsoby boje. Alkoholismus není jev epizodický, který působí rušivě jen chvíli. Stal se problémem, který má nabývá větších rozsah a zasahuje do ţivota kaţdého z nás, buď přímo nebo nepřímo. Poznatky o rozměrech uţívání a zneuţívání alkoholu ukazují, ţe i do budoucna alkoholismus zůstane velmi závaţný problém. Problémy spojené s alkoholem jsou ve světě i u nás. Neustále prodělávají změny v pojetí klasifikace vývoje závislosti, přístupech k němu. Kaţdý stát bojuje s problematikou závislosti na alkoholu dle svých moţností a zkušeností. Dochází k předávání poznatků a zkušeností v prevenci, léčbě a práce různých organizací zabývající se problematikou alkoholismu. Alkohol je u nás stabilní a přijímanou drogou která se řadí na první místo oblíbenosti spolu s kouřením. Narůstající spotřeba alkoholu sebou přináší škody, které by mohly být podstatně vyšší a bez regulačních mechanismů by jsme zcela určitě zaznamenali i vyšší výskyt závislostí. Zvyšující se spotřeba alkoholu se týká celé společnosti včetně dětí.Tradice a společenské rituály jsou z hlediska závislost u dětí a mládeţe snad nebezpečnější neţ sám alkohol. Naše společnost je velmi tolerantní jak k pravidelnému pití alkoholických nápojů, tak k excesivnímu pití. Tato tolerance k alkoholu u dospělých vytváří i špatný pohled a postoje dětí a mladých lidí k alkoholu. Děti a mládeţ díky tomuto pohledu berou alkohol jako zcela běţný a dostupný prostředek napomáhající k zábavě, druţnosti uvolňující zábrany a alkohol je nedílnou součástí večírků, oslav a sociálních kontaktů. Nejen ty, ale i mnoho dalších se stávají moţnými spouštěči rizik spojených s alkoholovou závislostí. Kaţdá společnost se snaţí různými mechanismy předcházet škodám způsobenými nadměrným uţíváním alkoholu. Jeho přitaţlivost jako společenského fenoménu je mnohdy silnější neţ případné negativní postoje. Tradice a zvyky se mění jen velmi obtíţně. Je ale velmi důleţité, aby si kaţdý z nás uvědomil nejen pozitivní a příjemné stánky alkoholového působení, ale i rizika a problémy spojené s pitím alkoholu. Podstatou v řešení tohoto problému je prohloubení prevence a zabránění tomu, aby alkoholu propadali uţ mladí lidé. Co dodat? Problémy s alkoholem jak uvádí Karel Nešpor je moţné překonat, mnohem lepší je ale jim předcházet.

- 52 -

Literatura Budinský V., Ať žije alkohol. Vimperk : Zevl M. – LUCIE Vimperk, 2007, 1. vydání, ISBN 80-903639-8-9 Fischer S., Škoda J., Sociální patologie. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009, 1. vydání, ISBN 978-80-247-2781-3 Griffith E., Záhadná molekula: Mýty a skutečnosti o alkoholu. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2004. 1. vydání, ISBN 80-7106-696-6. Jenč F. a kol., Alkohol jako lék. Praha: Herbainfo společně s Volvox Globator, 1998. 1. vydání, ISBN 80-7207-151-3. Kvapilík J., Svobodová A. a kol., Člověk a alkohol. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1985. 1. vydání, ISBN 08-091-85. Marádová E., Prevence závislostí. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. ISBN 80-86991-70-9. Marhulová J., Nešpor K., Alkoholici ,feťáci a gambleři.Praha: Empatie, 1995, 1. vydání, ISBN 80-901618-9-8. Novotná J. a kol., Drogové závislosti včetně alkoholu, Brno :Institut pro další vzdělávání středních zdravotních pracovníků, 1989 .1. vydání, ISBN 80-7013-005-9. Nešpor, K., Jak překonat problémy s alkoholem. Praha: Sportpropag pro Ministerstvo zdravotnictví ČR ,1999. 2. rozšířené vydání Nešpor,K.,Návykové chování a závislost Současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál, 2000. 1. vydání, ISBN80-7178-432-X. Punčocha K., Speciálně pedagogická dimenze závislostního chování. Brno :Masarykova univerzita, 2006.1. vydání, ISBN 80-86633-61-6. Řehan V., Adiktologie 1. Olomouc: UP Olomouc, 2007, 1. vydání, ISBN 978-80-244-1745-5. Řehan V., Závislost na alkoholu a jiných drogách. Olomouc: UP Olomouc, 1994.1. vydání, ISBN 80-7067-359-1. Skála J., Závislost na alkoholu a jiných drogách. Praha: Avicenum, 1987. 1. vydání Skála J. a kol., Ochrana společnosti před alkoholismem a jinými toxikomániemi .Praha: Zdravotnické nakladatelství, 1982 .1. vydání. ED.č. 828503 Skála J.,Alkohol a jiné (psychotropní)drogy:abuzus a závislost. Praha: Aviceum, 1986. č.08-090-86 ed.86 6515. Skála J.,…až na dno!? Praha:Aviceum, 1988. 4.vydání, 08-045-88 ed.88 7327. Vágnerová M., Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha : Portál, 2004. 3. vydání, ISBN 80-7178-802-3. Viewegh J., Alkohol můj nepřítel:o životě a díle protialkoholního pracovníka J.Novotného, Třebíč 1967, Syst. číslo 000401335. Články : MF Dnes vztaţné články 2007-2008;U alkoholika trpí nejvíce okolí 30.9.2008;Jste už závislí? 17.5.2008;

- 53 -

Policejní prezidium ČR. Statistický výkaz č. 1 - kriminalita za období od 1.1.2006 do 30.12.2006 [online] 2010 [citováno 30.3.2010] Dostupné z WWW:http://mvcr.cz/ Karel Nešpor – Knihy [online] 2009 [citováno 12.12.2009] Dostupné z WWW :http://www.drnespor.eu/knizkycz.html MeDitorial s.r.o. [online] 2010 [citováno 10.2.2010] Dostupné z WWW : http://www.ulekare.cz/clanek/alkoholismus-1056 (10.2.10) http://dejinyalkoholu.blogspot.com/2008/01/mezi-nejvznamnj-sociologickyorientovan.html) Smetak [online] 2009 [citováno 29.12.2009] Dostupné z WWW: http://dejinyalkoholu.blogspot.com/2008/03/sociln-dusledkyalkoholu.htm Petra Henychová [online] 2009 [citováno 2.12.2009] Dostupné z WWW:ucitse.vitej.net/files/chemie/2009_05_04__ethanol_neboli_ethylal kohol.doc Mudr.Zbyněk Mlčoch [online] 2009 [citováno 2.12.2009] Dostupné z WWW: http://www.alkoholik.cz/zavislost/

- 54 -

Příloha

Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ČÁST PRVNÍ OCHRANA PŘED ŠKODAMI PŮSOBENÝMI TABÁKOVÝMI VÝROBKY, ALKOHOLEM A JINÝMI NÁVYKOVÝMI LÁTKAMI HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ §1 Tento zákon stanoví a) opatření směřující k ochraně před škodami na zdraví působenými tabákovými výrobky1), alkoholem a jinými návykovými látkami2), b) opatření omezující dostupnost tabákových výrobků a alkoholu, c) působnost správních úřadů a orgánů územních samosprávných celků při tvorbě a uskutečňování programů ochrany před škodami působenými uţíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek. §2 Pro účely tohoto zákona se rozumí a) prodejnou provozovna určená k prodeji zboţí a poskytování sluţeb kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu3), b) provozovatelem fyzická nebo právnická osoba, která splňuje podmínky stanovené zvláštními právními předpisy3),4),5), c) velkoplošnou prodejnou prodejní prostory obchodních domů, nákupních středisek a velkoprodejen se specializovanými odděleními nebo pulty, d) specializovaným oddělením velkoplošných prodejen i stavebně neoddělené, zjevně a viditelně označené prostory provozoven určené k nabídce alkoholických nápojů, e) smíšenou prodejnou prodejna vybavená pro prodej potravin a ostatního zboţí, f) zařízením společného stravování zařízení poskytující stravovací sluţby podle zvláštních právních předpisů4),6), g) alkoholickým nápojem lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí téţ nápoj, který není uveden ve větě první, pokud obsahuje více neţ 0,5 objemového procenta alkoholu, h) škodlivým uţíváním způsob uţívání tabákových výrobků, alkoholu nebo jiných návykových látek, vedoucí k poškození tělesného nebo duševního zdraví uţivatele, i) škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami škody, které zahrnují poškození zdraví, zejména závaţná chronická onemocnění, úrazy, otravy a škody způsobené dopravními nehodami, poškození plodu v těhotenství, předčasná úmrtí, sociální problémy, zejména ztrátu zaměstnání a rodinné problémy, včetně škod ekonomických souvisejících s uţíváním těchto látek, poţáry a kriminalitu, j) protidrogovou politikou zahrnující primární prevenci, sekundární prevenci a terciární prevenci soubor právních, organizačních a dalších opatření přijímaných a prováděných na úrovni vlády, správních úřadů a orgánů územních samosprávných celků s cílem sniţovat dostupnost tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek a předcházet jejich uţívání, rizikům a škodám, jeţ z jejich uţívání plynou, a vzniklé škody mírnit, k) odběrem biologického materiálu zejména odběr vzorku ţilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůţe či sliznic, l) orientačním vyšetřením dechová zkouška, odběr slin, stěr z kůţe nebo sliznic nebo jiný

- 55 -

obdobně účinný způsob, m) odborným lékařským vyšetřením cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky, odběru vzorků biologického materiálu nebo jiného obdobně účinného vyšetření. HLAVA II OMEZENÍ DOSTUPNOSTI TABÁKOVÝCH VÝROBKŮ A ZÁKAZY KOUŘENÍ §3 Tabákové výrobky1) lze prodávat pouze v prodejnách podle zvláštního právního předpisu3), a to na vyčleněném místě, dále ve stáncích s prodejem denního a periodického tisku, v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti5) nebo v ubytovacích zařízeních, s výjimkou ubytovacích zařízení určených k ubytování dětí a mládeţe7). Další omezení a zákazy prodeje tabákových výrobků a tabákových potřeb stanoví zvláštní právní předpis8). Zákazy a omezení prodeje tabákových výrobků a povinnosti osob prodávajících tabákové výrobky §4 Prodej tabákových výrobků a tabákových potřeb pomocí prodejních automatů, u nichţ nelze vyloučit prodej osobám mladším 18 let věku, je zakázán. Veškeré další formy prodeje, při kterých není moţno ověřit věk kupujícího, jsou zakázány. §5 Zakazuje se prodej výrobků napodobujících tvar a vzhled tabákových výrobků ve formě potravinářských výrobků nebo hraček. §6 (1) Prodávat tabákové výrobky osobám mladším 18 let se zakazuje. (2) Prodej tabákových výrobků na kulturních, společenských a sportovních akcích určených pro osoby mladší 18 let je zakázán. §7 (1) Provozovatel je povinen na místech prodeje tabákových výrobků umístit pro kupujícího zjevně viditelný text zákazu prodeje tabákových výrobků osobám mladším 18 let; text musí být pořízen v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě, o velikosti písma nejméně 5 cm. (2) Osoba prodávající tabákové výrobky musí být starší 18 let, pokud se nejedná o ţáka připravujícího se soustavně na budoucí povolání v oborech hotelnictví a turismus, kuchař-číšník a prodavač. Zákaz kouření §8 (1) Zakazuje se kouřit a) na veřejných místech, kterými jsou uzavřené prostory přístupné veřejnosti, prostředky veřejné dopravy, veřejně přístupné prostory budov související s veřejnou dopravou, nástupiště, přístřešky a čekárny veřejné silniční a dráţní dopravy a městské hromadné dopravy, s výjimkou stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených a při pobytu osob trvale větraných do prostor mimo budovu, b) ve vnějších i vnitřních prostorách všech typů škol a školských zařízení7), c) v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti5), pokud tato zařízení nemají zvláštní prostory vyhrazené pro kuřáky a označeny zjevně viditelným nápisem "Prostor vyhrazený pro kouření" nebo jiným obdobným způsobem a zajištěné dostatečné větrání podle poţadavků stanovených zvláštním právním předpisem4),

- 56 -

d) v uzavřených zábavních prostorách, jako jsou kina, divadla, výstavní a koncertní síně, dále ve sportovních halách a prostorách, kde jsou pořádána pracovní jednání s výjimkou zvláštních, stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených se zajištěným dostatečným větráním podle poţadavků stanovených zvláštním právním předpisem4), e) ve vnitřních prostorách zdravotnických zařízení všech typů, s výjimkou uzavřených psychiatrických oddělení nebo jiných zařízeních pro léčbu závislostí, a to v prostorách, které jsou stavebně oddělené a při pobytu osob s moţností větrání do prostor mimo budovu. (2) V budovách státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zařízení zřízených státem nebo územním samosprávným celkem poskytujících veřejné sluţby a finančních institucí včetně jejich zařízení společného stravování, jsou osoby pověřené jejich řízením povinny zajistit, aby občané byli v těchto budovách chráněni před škodami působenými kouřením. Ustanovení odstavce 1 tím není dotčeno. (3) Prostory vyhrazené pro kuřáky musí jejich provozovatel označit zjevně viditelným nápisem "Prostor vyhrazený pro kouření" nebo jiným obdobným způsobem. (4) Ve veřejné dráţní dopravě musí být v kaţdém vlaku zařazena alespoň polovina vozů bez prostor vyhrazených ke kouření. §9 (1) Na místech, kde je podle § 8 zakázáno kouřit, je provozovatel povinen umístit u vstupu zjevně viditelný text zákazu kouření, který musí být pořízen v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě na ploše o velikosti písma nejméně 5 cm, a grafickou značku zákazu kouření, jejichţ vzhled je stanoven zvláštním právním předpisem9). (2) Nedodrţuje-li osoba zákaz kouření v místech uvedených v § 8 odst. 1 a 2, a to ani po výzvě provozovatele, aby v tomto jednání nepokračovala nebo aby prostor opustila, je provozovatel oprávněn poţádat obecní policii, nebo Policii České republiky o zákrok směřující k dodrţení zákazu. HLAVA III OMEZENÍ DOSTUPNOSTI ALKOHOLICKÝCH NÁPOJŮ § 10 Podmínky prodeje a podávání alkoholických nápojů (1) Alkoholické nápoje lze prodávat pouze a) ve specializovaných prodejnách alkoholických nápojů, b) ve specializovaných odděleních velkoplošných prodejen určených k prodeji alkoholických nápojů, v prodejnách potravin a smíšených prodejnách, nebo c) v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti, v ubytovacích zařízeních a kulturních zařízeních s výjimkou zařízení určených pro osoby mladší 18 let. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na příleţitostný prodej rozlévaných alkoholických nápojů při slavnostech, tradičních akcích, výročních trzích a jim podobných akcích. § 11 Omezení prodeje a dovozu (1) Zakazuje se prodej a dovoz hraček napodobujících tvar a vzhled alkoholických nápojů. (2) Osoba prodávající nebo podávající alkohol musí být starší 18 let, pokud se nejedná o ţáka soustavně se připravujícího na budoucí povolání v oborech hotelnictví a turismus, kuchař-číšník a prodavač. Zákaz prodeje nebo podávání alkoholických nápojů a povinnosti osob prodávajících alkoholické nápoje

- 57 -

§ 12 (1) Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholické nápoje a) osobám mladším 18 let, b) na všech akcích určených osobám mladším 18 let, c) osobám zjevně ovlivněným alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, d) ve zdravotnických zařízeních, e) v prostředích výlučně určených pro vnitrostátní hromadnou dopravu osob s výjimkou ţelezničních jídelních vozů, palub letadel a určených prostor plavidel veřejné lodní dopravy, f) na sportovních akcích, s výjimkou výčepního piva s extraktem původní mladiny do 10 hmotnostních procent, g) ve všech typech škol a školských zařízení7). (2) Prodej alkoholických nápojů pomocí prodejních automatů, u nichţ nelze vyloučit prodej osobám mladším 18 let věku, nebo umístěných v prostorách, do nichţ mají vstup osoby mladší 18 let, se zakazuje. Veškeré další formy prodeje, při kterých není moţno ověřit věk kupujícího, se zakazují. (3) Další omezení a zákazy prodeje lihovin stanoví zvláštní právní předpis8). § 13 Obec v samostatné působnosti můţe v případě konání kulturní, společenské nebo sportovní akce přístupné veřejnosti s důvodným rizikem nárůstu problémů a negativních společenských jevů způsobených jednáním fyzických osob pod vlivem alkoholu obecně závaznou vyhláškou omezit nebo zakázat v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitých místech prodej, podávání a konzumaci alkoholických nápojů. § 14 Provozovatel je povinen na místech prodeje alkoholických nápojů umístit pro kupujícího zjevně viditelný text zákazu prodeje osobám mladším 18 let. Text musí být pořízen v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písma nejméně 5 cm. HLAVA IV OPATŘENÍ K PŘEDCHÁZENÍ A MÍRNĚNÍ ŠKOD PŮSOBENÝCH TABÁKOVÝMI VÝROBKY, ALKOHOLEM A JINÝMI NÁVYKOVÝMI LÁTKAMI § 15 Zákaz vstupu pro osoby, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek Osobám, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek2) a jsou ve stavu, v němţ bezprostředně ohroţují sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, se zakazuje vstupovat do a) všech veřejných prostor, kde by mohly způsobit sobě nebo jiné osobě škodu nebo vzbudit veřejné pohoršení, b) veškerých prostředků veřejné dopravy, c) veřejně přístupných prostor budov souvisejících s veřejnou dopravou, d) přístřešků zastávek a nástupišť veřejné silniční a dráţní dopravy a městské hromadné dopravy, e) prostor, kde probíhají sportovní akce; pořadatel sportovní akce je povinen zajistit zabránění vstupu těmto osobám. § 16 Vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky (1) Osoba, která vykonává činnost, při níţ by mohla ohrozit ţivot nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí poţívat alkoholické nápoje nebo uţívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. (2) Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níţ se lze důvodně domnívat, ţe vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem

- 58 -

alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, ţe přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s poţitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem9a), odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, ţe osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření. (3) Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky neţ alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níţ se lze důvodně domnívat, ţe vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem jiné návykové látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření, ţe přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s uţitím jiné návykové látky. (4) Vyzvat osobu podle odstavců 1 aţ 3 ke splnění povinnosti podrobit se vyšetření podle odstavce 2 a 3 je oprávněn příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské sluţby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, stráţník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek. (5) Orientační vyšetření provádí útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská sluţba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie. Odborné lékařské vyšetření provádí zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé. Odmítne-li osoba podle odstavců 1 aţ 3 vyšetření podle odstavců 2 a 3, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. (6) Zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé je povinno poskytnout subjektům uvedeným v odstavci 4 potřebnou pomoc provedením odběru biologického materiálu. (7) Zdravotnické zařízení je povinno sdělit výsledky vyšetření subjektům uvedeným v odstavci 4 na základě jejich ţádosti. To neplatí, je-li pacient vyšetřován na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v organismu pouze v souvislosti s poskytovanou zdravotní péčí pro diferenciální diagnostiku. (8) Vyšetření biologického materiálu a dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, ţe se prokáţe přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neţ alkoholu, vyšetřovaná osoba. Neprokáţe-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady podle věty první nese osoba, která podle odstavce 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisů10). (9) Za dopravu osob do zdravotnického zařízení odpovídá osoba, která k vyšetření podle odstavce 4 vyzvala. § 17 Ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (1) Protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice (dále jen "záchytná stanice") je zdravotnického zařízení, které zřizuje územně samosprávní celek, který můţe v samostatné působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení téţ smluvně, a to tak, aby na celém jeho

- 59 -

území byla zajištěna záchytná sluţba s dojezdovou vzdáleností do 45 minut. (2) Pokud zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé zjistí, ţe ošetřovaná osoba není ohroţena na ţivotě selháním základních ţivotních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohroţuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. (3) Za dopravu osob do záchytné stanice odpovídá osoba, která k vyšetření podle § 16 odst. 4 vyzvala. (4) Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, ţe se prokáţe přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, ţe se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáţe, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. (5) Ošetření osoby přijaté na záchytnou stanici oznamuje záchytná stanice jejímu registrujícímu praktickému lékaři. Jde-li o osobu mladší 18 let, oznamuje se tato skutečnost také jejímu zákonnému zástupci, popřípadě jiné osobě odpovědné za její výchovu. Při přijetí osoby mladší 18 let se tato skutečnost oznamuje téţ orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jde-li o osobu s omezenou způsobilostí k právním úkonům nebo zbavenou způsobilosti k právním úkonům, oznamuje se tato skutečnost opatrovníkovi určenému soudem11). § 18 Preventivní opatření Realizaci preventivních opatření koordinuje vláda, finančně a organizačně zajišťují a) vláda, b) Ministerstvo zdravotnictví, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence, c) Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, jde-li o opatření primární prevence, realizovaná v rámci minimálních preventivních programů a výchovné péče o osoby mladší 18 let a o uţivatele tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek mladší 18 let, d) Ministerstvo vnitra, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence pro příslušníky Policie České republiky a ţáky policejních škol, e) Ministerstvo obrany, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence pro příslušníky Armády České republiky, f) Ministerstvo práce a sociálních věcí, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence pro oblast sociální péče, g) Ministerstvo spravedlnosti, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence pro osoby ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody. § 19 Krátká intervence Zdravotničtí pracovníci12) jsou při výkonu svého povolání povinni u osob uţívajících tabákové výrobky, alkohol nebo jiné návykové látky provést krátkou intervenci spočívající ve včasné diagnostice škodlivého uţívání. § 20 Typy odborné péče poskytované osobám škodlivě užívajícím tabákové výrobky, alkohol nebo jiné návykové látky a osobám na těchto látkách závislým (1) Osobám škodlivě uţívajícím tabákové výrobky, alkohol nebo jiné návykové látky a osobám

- 60 -

závislým na těchto látkách se poskytuje odborná péče, jejímţ cílem je mírnění škod na zdraví působených tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Tato odborná péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních13), zařízeních sociální péče, popřípadě v jiných zařízeních zřízených za tímto účelem. (2) Typy odborné péče o osoby závislé na tabákových výrobcích, alkoholu nebo jiných návykových látkách jsou: a) akutní lůţková péče, kterou je diagnostická a léčebná péče poskytovaná pacientům, kteří se poţitím alkoholu nebo jiných návykových látek uvedli do stavu, v němţ jsou bezprostředně ohroţeni na zdraví, případně ohroţují sebe nebo své okolí, b) detoxifikace, kterou je léčebná péče poskytovaná ambulantními a ústavními zdravotnickými zařízeními při předcházení abstinenčnímu syndromu, c) terénní programy, kterými jsou programy sociálních sluţeb a zdravotní osvěty pro problémové uţivatele jiných návykových látek a osoby na nich závislé, d) kontaktní a poradenské sluţby, e) ambulantní léčba závislostí na tabákových výrobcích, alkoholu a jiných návykových látkách, f) stacionární programy, které poskytují nelůţkovou denní léčbu problémovým uţivatelům a závislým na alkoholu a jiných návykových látkách, jejichţ stav vyţaduje pravidelnou péči bez nutnosti vyčlenit je z jejich prostředí, g) krátkodobá a střednědobá ústavní péče, kterou je léčba problémových uţivatelů a závislých na alkoholu a jiných návykových látkách ve zdravotnických zařízeních lůţkové péče v obvyklém rozsahu 5 aţ 14 týdnů, h) rezidenční péče v terapeutických komunitách, kterou je program léčby a resocializace ve zdravotnických zařízeních lůţkové péče a v nezdravotnických zařízeních v obvyklém rozsahu 6 aţ 15 měsíců, i) programy následné péče, které zajišťují zdravotnická zařízení a jiná zařízení; obsahují soubor sluţeb, které následují po ukončení základní léčby a pomáhají vytvářet podmínky pro udrţení abstinence, j) substituční léčba, kterou je krátkodobá nebo dlouhodobá léčba závislosti na návykových látkách, jeţ spočívá v podávání nebo předepisování látek nahrazujících původní návykovou látku, je prováděna ve zdravotnických zařízeních ambulantní péče pod vedením lékaře; zdravotnická zařízení, která poskytují substituční léčbu, jsou povinna hlásit pacienty do Národního registru uţivatelů lékařsky indikovaných substitučních látek, zřízeného na základě zvláštního právního předpisu14). (3) Technické, organizační a personální podmínky poskytování typů odborné péče uvedených v odstavci 2 písm. a), b), e), f), g), h), i) a j) stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou a kontroluje jejich dodrţování. HLAVA V ORGANIZACE A PROVÁDĚNÍ PROTIDROGOVÉ POLITIKY § 21 Státní orgány (1) Realizaci protidrogové politiky zajišťuje a koordinuje vláda prostřednictvím ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, jak vyplývá z jejich působnosti na základě zvláštního právního předpisu15). Komplexní preventivní opatření v oblasti protidrogové politiky provádějí zejména a) Ministerstvo zdravotnictví, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence zdravotních škod působených uţíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek, b) Ministerstvo práce a sociálních věcí v oblasti sociálních sluţeb, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence sociálních škod působených uţíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek,

- 61 -

c) Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy v oblasti primární prevence ve školách a školských zařízeních, v léčebné výchovné péči o děti a mladistvé do 18 let a o uţivatele návykových látek mladší 18 let. (2) Vláda můţe za účelem koordinace protidrogové politiky zřídit zvláštní poradní orgán a případně ho pověřit přímým výkonem některých činností. (3) Orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 se podílejí na financování programů protidrogové politiky a kontrolují účelné vyuţití finančních prostředků ze státního rozpočtu. Při své činnosti se řídí Národní strategií protidrogové politiky, kterou schvaluje vláda. Národní strategii protidrogové politiky předkládá pověřený člen vlády. § 22 Územní samosprávné celky (1) Kraj v samostatné působnosti a) koordinuje a podílí se na realizaci protidrogové politiky na svém území, za tím účelem spolupracuje se státními orgány, s orgány obcí a s poskytovateli sluţeb v oblasti protidrogové politiky, b) ve spolupráci se státními orgány i s orgány obcí zpracovává krajskou strategii protidrogové politiky, c) podílí se na financování programů protidrogové politiky a kontroluje účelné vyuţití těchto finančních prostředků, d) zřizuje za účelem koordinace protidrogové politiky na svém území funkci krajského protidrogového koordinátora, e) zřizuje svůj iniciativní nebo poradní orgán pro oblast protidrogové politiky v souladu se zvláštním právním předpisem16), f) zřizuje záchytné stanice v rozsahu stanoveném vyhláškou Ministerstva zdravotnictví, g) koordinuje zřizování a činnost záchytných stanic zřizovaných obcemi v samostatné působnosti, h) ročně soustřeďuje a vyhodnocuje údaje o situaci týkající se škod působených tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami na svém území. (2) Obec v samostatné působnosti a) podílí se na realizaci protidrogové politiky na svém území, za tím účelem spolupracuje se státními orgány, s orgány kraje a s poskytovateli sluţeb v oblasti protidrogové politiky, b) v případě potřeby a ve spolupráci s orgány kraje zpracovává a přijímá místní plán protidrogové politiky, který schvaluje zastupitelstvo obce, c) v případě potřeby se podílí na financování programů protidrogové politiky a kontroluje účelné vyuţití těchto finančních prostředků, d) v případě potřeby zřizuje za účelem koordinace protidrogové politiky na svém území funkci místního protidrogového koordinátora, případně zvláštní iniciativní nebo poradní orgán17), e) je oprávněna zřizovat záchytné stanice, nebo se podílet na financování takových stanic. (3) Obce mohou uzavřít smlouvu o společném výkonu některých činností podle odstavce 218). (4) Obec v přenesené působnosti kontroluje dodrţování ustanovení tohoto zákona a dalších předpisů týkajících se ochrany před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, činí opatření k odstranění zjištěných nedostatků a vyvozuje důsledky, zejména ukládá sankce. § 23 Krajský a místní protidrogový koordinátor (1) Krajský protidrogový koordinátor a) napomáhá při uskutečňování veškerých činností kraje v oblasti protidrogové politiky, b) koordinuje, průběţně kontroluje a vyhodnocuje plnění úkolů vyplývajících z krajské strategie protidrogové politiky, c) spolupracuje s obcemi na tvorbě místních plánů protidrogové politiky, d) spolupracuje se státními a nestátními subjekty zabývajícími se programy prevence a léčby návykových nemocí, e) řeší úkoly v oblasti protidrogové politiky státu na úrovni kraje a poskytuje součinnost státním

- 62 -

orgánům v oblasti protidrogové politiky. (2) Místní protidrogový koordinátor a) napomáhá při uskutečňování veškerých činností obce v oblasti protidrogové politiky, b) koordinuje, průběţně kontroluje a vyhodnocuje plnění úkolů vyplývajících z místního plánu protidrogové politiky, c) spolupracuje se státními a nestátními subjekty zabývajícími se programy prevence a léčby návykových nemocí. (3) V rámci pracovního poměru krajského protidrogového koordinátora nemůţe být sjednán jiný druh práce, neţ je plnění úkolů krajského protidrogového koordinátora. Vedlejší činnost krajského protidrogového koordinátora u téhoţ zaměstnavatele je vyloučena. V rámci pracovního poměru místního protidrogového koordinátora můţe být sjednán i jiný druh práce, pokud tím není ohroţeno plnění úkolů místního protidrogového koordinátora19). HLAVA VI KONTROLA, SPRÁVNÍ DELIKTY A SANKCE § 24 (1) Kontrolu dodrţování povinností stanovených tímto zákonem vykonává a) obecní policie, b) Policie České republiky, c) obec v přenesené působnosti, d) Česká obchodní inspekce, jde-li o alkohol, e) Státní zemědělská a potravinářská inspekce, jde-li o tabákové výrobky, f) orgán ochrany veřejného zdraví, jde-li o stravovací sluţby. (2) Sankce za správní delikty ukládají orgány uvedené v odstavci 1 písm. c) aţ f). (3) Při provádění kontroly a při ukládání sankcí postupují kontrolní orgány podle zvláštních právních předpisů20). (4) Provozovatel se dopustí správního deliktu tím, ţe a) poruší zákaz týkající se prodeje tabákových výrobků nebo tabákových potřeb nebo prodeje a podávání alkoholického nápoje stanovený tímto zákonem nebo obecně závaznou vyhláškou obce, b) umoţní kouření na místech, na nichţ je kouření tímto zákonem zakázáno, nebo c) poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem. (5) Za správní delikt podle odstavce 4 lze uloţit provozovateli, který je fyzickou osobou, pokutu do 50 000 Kč nebo zákaz činnosti aţ na dobu 2 let a provozovateli, který je právnickou osobou, pokutu do 500 000 Kč nebo zákaz činnosti aţ na dobu 2 let. Při stanovení sankce se přihlédne k délce doby, po kterou porušování povinnosti trvalo, k okolnostem, za nichţ k protiprávnímu jednání došlo a k následkům tohoto jednání. (6) Řízení o uloţení sankce lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se kontrolní orgány o porušení povinnosti dozvěděly, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. (7) Pokutu nelze uloţit, byla-li za totéţ jednání uloţena pokuta podle jiných právních předpisů. (8) Na řízení o správních deliktech se vztahuje správní řád. (9) Orgán, který pokutu uloţil, ji vybírá. Pokuta je příjmem státního rozpočtu, s výjimkou pokuty uloţené obcí, která je příjmem rozpočtu obce. Při vybírání a vymáhání uloţených pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu21). (10) Probíhá-li souběţně několik řízení o tomtéţ správním deliktu, v řízení pokračuje a dokončí je orgán, který řízení zahájil jako první. HLAVA VII § 25 Přechodné ustanovení Krajskou strategii protidrogové politiky podle § 22 odst. 1 písm. b) kraj poprvé vytvoří pro rok 2006. § 26 Zmocňovací ustanovení

- 63 -

Ministerstvo stanoví vyhláškou podrobnosti k organizaci a činnosti záchytné stanice. HLAVA VIII ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ § 27 Zrušují se: 1. Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. 2. Zákon č. 190/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů. 3. Vyhláška č. 187/1989 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Účinnost § 33 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006, s výjimkou části první § 4, 5, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 2, které nabývají účinnosti dnem 1. července 2006, a s výjimkou části páté, která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007. ____________________________________________________________ 1) § 2 písm. v) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 4) Vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závaţných. 5) Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 6) § 23 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2003 Sb. 7) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 8) § 132 a 133 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. 9) Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nařízení vlády č. 405/2004 Sb. 9a) Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění vyhlášky č. 65/2006 Sb. 10) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11) Občanský soudní řád. 12) § 2 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. § 2 písm. b) zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). 13) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 14) § 67d a bod 13 přílohy zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 15) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 16) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 17) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 18) § 46 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2002 Sb. § 22 a 23 zákona č. 131/2000 Sb.

- 64 -

19) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 20) Například zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 21) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a popl

- 65 -

Jméno a příjmení:

Jana Čtvrtlíková

Katedra:

Psychologie a Patopsychologie

Vedoucí práce:

Mgr. Iveta Tichá

Rok obhajoby:

2010

Název práce: Vliv alkoholu na člověka Název v angličtině: Effect of acohol on human being Anotace práce:

Klíčová slova:

Závěrečná práce se zabývá závislostí na alkoholu v obecné rovině. Pojednává o vlivu alkoholu na člověka, popisuje teorii vzniku závislosti člověka na alkoholu a rozebírá stádia závislosti, příznaky a základní diagnostiku alkoholismu a typů abúzu. Popisuje negativní dopady alkoholu na lidský organismus, společnost a sociální vztahy. Uvádí formy a způsoby léčby osob závislých na alkoholu. alkohol, alkoholismus, závislost, zneuţívání, porucha, syndrom, poškození, abstinence

Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

This final project deals with the reliance on alcohol in the general terms. It takes into account the influence of alcohol on humans and describes the theory of origination of alcohol addiction. It analyzes the stages of alcohol reliance, its symptoms and the essential diagnosis of alcoholism, as well as the kinds of abuse. It describes the negative impacts of alcohol on human body, society and social relationships. It lists the forms and treatment options of alcoholism. alkohol, alcoholism, dependence, abuse, disorder, syndrom, damage, abstinence

Přílohy vázané v práci: Zákon č. 379/ 2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. 49 stran Rozsah práce: Jazyk práce:

Český

- 66 -