Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální patologie a prevence
Závislost na alkoholu – možnosti komplexní léčby Bakalářská práce
Autor:
Petra Hamáčková
Studijní program:
B5705 Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Sociální patologie a prevence
Vedoucí práce:
PhDr. Stanislav Pelcák, Ph.D.
Hradec Králové, 2015
UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta Akademický rok: 2014/2015
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU) Jméno a příjmení: Osobní číslo: Studijní program: Studijní obor: Název tématu: Zadávající katedra:
Petra Hamáčková P12623 B7507 Specializace v pedagogice Sociální patologie a prevence Závislost na alkoholu - možnosti komplexní léčby Katedra sociální patologie a sociologie
Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í: V první části se práce zabývá multikauzální etiologií závislostí, klasifikací závislostí dle MKN 10 a problematikou alkoholové závislosti. Druhá část práce se věnuje moţnostem komplexní terapie závislosti na alkoholu, pozornost je zaměřena na společenství AA Anonymní alkoholici. Empirická část mapuje faktory posilující abstinenci pomocí metody polostrukturovaného rozhovoru. Rozsah grafických prací: Rozsah pracovní zprávy: Forma zpracování bakalářské práce: Seznam odborné literatury: Vedoucí bakalářské práce:
PhDr. Stanislav Pelcák, Ph.D. Katedra sociální patologie a sociologie
Datum zadání bakalářské práce: Termín odevzdání bakalářské práce:
14.2.2014 22.4.2015 L.S.
doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D. Děkan Dne
PhDr. Václav Bělík, Ph.D. vedoucí katedry
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně (pod vedením vedoucího bakalářské práce) a uvedla jsem všechny pouţité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne
Poděkování
Děkuji všem ve své rodině za to, ţe mi svou pomocí umoţnili, abych vůbec mohla studovat.
Anotace
HAMÁČKOVÁ, Petra. Závislost na alkoholu – možnosti komplexní léčby. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015, s. Bakalářská práce.
Tématem bakalářské práce je Závislost na alkoholu – moţnosti komplexní léčby. Práce nejprve obecně definuje závislosti, faktory vzniku závislostí, jejich důsledky a léčbu. Dále se jiţ konkrétně věnuje závislosti na alkoholu, příčinami a důsledky závislosti na alkoholu pro jedince, osobnosti alkoholika, včetně indikace dle MNK 10. Práce se zabývá léčbou alkoholismu a uvádí některé moţnosti terapie v České republice. V následující části se zaměřuje na společenství Anonymních alkoholiků a rozpracovává koncept tohoto svépomocného sdruţení. V souvislosti s Anonymními alkoholiky je v další kapitole obecně zpracováno téma skupinové psychoterapie. Praktickou část práce tvoří kvalitativní výzkumné šetření ve skupině Anonymních alkoholiků v Hradci Králové. Pro tuto část byla zvolena metoda polostrukturovaného rozhovoru s účastníky setkání, která mapuje faktory posilující abstinenci i spokojenost oslovených respondentů s terapií ve společenství Anonymní alkoholici.
Klíčová
slova:
závislost,
polostrukturovaný rozhovor.
alkohol,
terapie,
klasifikace,
skupinová
psychoterapie,
Annotation
HAMÁČKOVÁ, Petra. Alkohol addiction – possibilities of global treatment. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2015. pp. Bachelor Degree Thesis.
The theme of the bachelor thesis is alcohol addiction - possibilities of comprehensive treatment. The introduction of the thesis includes the definition of addictions in general, factors of formation, their consequences and treatment. The following part of the thesis is specifically focused on the alcohol addiction and its causes and consequences for an individual, alcoholic personality, including indication according to MNK 10. The thesis deals with addiction treatment and presents some possibilities of treatment in the Czech Republic. In the next part, the thesis is aimed to an anonymous alcoholic community and elaborates the concept of this self-help community. Consequently, the next chapter considers the topic of group psychotherapy in general. The practical part of the thesis consists of a qualitative research survey in the anonymous alcoholic community in Hradec Králové. The method of semi structured interview with the participants of meeting was chosen for this part, witch maps factors supporting abstinence and satisfaction addressing respondents with therapy in anonymous alcoholic community.
Keywords: addiction, alcohol, therapy, classification, group psychotherapy, semistructured interview.
MOTTO:
Magický vliv skupiny „Jeden z našich abstinujících přátel, který neumí anglicky, měl baţení a rozhodl se jít na setkání Anonymních alkoholiků. Přišel ale omylem na meeting v angličtině. Bylo mu trapné odejít, proto tam zůstal. Baţení pominulo, i kdyţ nerozuměl ani slovo. Váţení přátelé, střízlivosti zdar“! Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................................... 10 1. Závislost ............................................................................................................................................ 10 1.1 Základní faktory vzniku závislostí .............................................................................................. 13 1.2 Vývojová stadia závislostí ........................................................................................................... 13 1.3 Druhy závislostí ........................................................................................................................... 14 1.4 Odvykací stav .............................................................................................................................. 16 1.5 Důsledky závislostí...................................................................................................................... 17 1.6 Léčba závislostí ........................................................................................................................... 17 2. Závislost na alkoholu......................................................................................................................... 18 2.1 Vliv alkoholu na člověka ............................................................................................................. 20 2.2 Klasifikace alkoholismu .............................................................................................................. 21 2.3 Evropská charta o alkoholu ......................................................................................................... 21 2.3.1 Etické zásady a cíle .............................................................................................................. 21 2.3.2 Strategie o alkoholu .............................................................................................................. 22 2.4 Teorie alkoholismu ...................................................................................................................... 23 2.5 Osobnost alkoholika .................................................................................................................... 24 2.6 Stupně opilosti ............................................................................................................................. 25 2.7 Příčiny alkoholismu ..................................................................................................................... 27 2.8 Důsledky alkoholismu ................................................................................................................. 27 3. Léčba závislostí ................................................................................................................................. 28 3.1 Léčba závislosti na alkoholu ....................................................................................................... 29 3.1.1 Ambulantní léčba ................................................................................................................. 30 3.1.2 Ústavní léčba ........................................................................................................................ 30 3.2 Moţnosti léčby v ČR ................................................................................................................... 31 3.3 Abstinence ................................................................................................................................... 33 4. Anonymní alkoholici ......................................................................................................................... 34 4.1 Historie AA ................................................................................................................................. 34 4.2 Dokumenty a současnost AA ...................................................................................................... 35 4.3 Základní pravidla AA .................................................................................................................. 37 4.4. Typický průběh setkání AA ....................................................................................................... 37 5. Skupinová psychoterapie ................................................................................................................... 38
8
5.2 Sloţení skupin ............................................................................................................................. 39 5.3 Rozdělení skupin ......................................................................................................................... 39 5.4 Vztahy v psychoterapeutických skupinách.................................................................................. 40 5.5 Účinné faktory skupinové psychoterapie .................................................................................... 40 5.6 Negativní faktory skupinové psychoterapie ................................................................................ 41 6. Výzkum ............................................................................................................................................. 42 Závěr...................................................................................................................................................... 50 POUŢITÉ ZDROJE. ............................................................................................................................. 53 Přílohy. .................................................................................................................................................. 57
9
Úvod Výběr tématu pro mou bakalářskou práci byl z mé strany záměrný. Hlavním důvodem je to, ţe mi vadí, jakým způsobem je alkohol ze strany společnosti tolerován a naopak je netolerován ten, kdo jednoduše nepije. I kdyţ je závislost na alkoholu oblastí, která je, nejen v literatuře, docela dobře zmapovaná, denně můţeme ze zpráv slyšet, kdo další spáchal trestný či jiný čin pod vlivem alkoholu. Myslím, ţe to lidé přijímají s klidem, na rozdíl od situace, kdy se něco podobného stane pod vlivem jiných návykových látek. To uţ pak je senzace. Je to dáno právě přijímáním alkoholu obecně ve společnosti. Konzumentem je téměř kaţdý. Alkohol je přijímám jako zdroj dobré nálady a uvolnění, je nezbytnou součástí oslav a výročí, kdo odmítne skleničku šampaňského na přípitek je přinejmenším divný, protoţe se chová jinak neţ ostatní. Přitom alkohol má stejné účinky, důsledky a moţná i příčiny jako jiné drogy. Jednou z příčin, které jiné drogy nemají, je tolerance společnosti. A to dělá ve výsledku alkohol tak mocnou a pro někoho i netušenou zbraň. Cílem mé práce bylo zmapovat faktory posilující abstinenci ve skupinách AA Anonymní alkoholici. Společenství AA Anonymní alkoholici je jednou z terapeutických moţností pro závislé na alkoholu. Svůj výzkum jsem prováděla ve skupině AA v Hradci Králové. Během toho, co jsem zde s nimi byla, jsem nabyla dojmu, ţe bych terapii ve společenství nenazvala skupinovou psychoterapií, a ţe ani oni to tak necítí. Sama za sebe bych ji nazvala nenucenou terapií vlastním slovem. Áčkaři o svých slovech přemýšlí a sami si z nich dělají závěry. Je pro ně samozřejmě důleţité i to, co slyší od ostatních. Nejsou to ale reakce na jejich vlastní slova, ale jen další nezávislé slovo a zkušenost. Jsou tu lidé s různým vzděláním a názory, v běţném ţivotě by na sebe nejspíš nenarazili, ale přesto se kaţdý s nich těší na další společné setkání. Tímto chci také poděkovat skupině AA v Hradci Králové za jejich přijetí, těm, kteří to dokázali, ale i nedokázali, mě odmítnout, a hlavně těm, kteří byli ochotni se mnou sdílet svůj příběh.
1. Závislost Pojem závislost – lat. addictus. Otřepaný, často pouţívaný, aţ zevšednělý; v literatuře najdeme mnoho definic. Sociologický slovník představuje závislost jako vztah: „ ….ve 10
kterém nějaký objekt nebo jev nemůţe plně nebo trvale existovat bez jiného objektu nebo bez podmínek tímto objektem vytvářeným“. (Jandourek, 2001, str. 278) Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10) definuje syndrom závislosti takto: „ Soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických stavů, který se vyvíjí po opakovaném uţití substance a který typicky zahrnuje silné přání uţít drogu, porušené ovládání při jejím uţívání, přetrvávající uţívání této drogy i přes škodlivé následky, priorita v uţívání drogy před ostatními aktivitami a závazky, zvýšená tolerance pro drogu a někdy somatický odvykací stav. Syndrom závislosti můţe být pro specifickou psychoaktivní substanci (např. tabák, alkohol nebo diazepam), pro skupinu látek (např. opioidy) nebo pro širší rozpětí farmakologicky
rozličných
psychoaktivních
substancí“.
(Dostupné
z:
http://www.uzis.cz/cz/mkn/seznam.html) V krátkosti nahlédneme do historie drog. „Je dosti těţké zjistit, od kdy lidstvo zneuţívá rozličné drogy. Historie zneuţívání drog je zřejmě stará jako lidstvo samo…… Lidé věřili, ţe se dají připravit různé látky, které přinášejí zapomnění nebo naopak způsobují nesmrtelnost, umoţňují stýkat se s nadpřirozenými bytostmi, vracejí mládí, navozují lásku, případně zase zbavují člověka vlastní vůle a podrobují ho vůli druhého“. (Dušek, 1990, str. 13) V dávné historii byly drogy spojeny především s náboţenstvím. Bohové dali Řekům mák, který přinášel spánek. Indické mytologické pověsti uvádí, ţe konopí pochází z vlasů boha Višnu. Aztékové poţívali drogu, aby lépe snášeli únavu a hlad v bojích. Také nápoje lásky, obsahující často afrodiziaka, měly někdy za následek těţké otravy. (Dušek, 1990) Kromě náboţenství měly drogy velký význam v čarodějnictví. Čarodějnické masti obsahovaly afrodiziaka a hypnotika. V kultuře a umění se setkáváme s inspirací drogami u vytváření obrazů, soch a hudebních děl. (Dušek, 1990) Spolu s dalšími nebezpečnými látkami jde od počátku lidstva ruku v ruce i alkohol. Prakticky všechny národy světa dnes alkohol znají a snad právě proto se setkáváme s různými opatřeními, která pití alkoholu omezují nebo úplně zakazují. (Dušek, 1990) „A historie se stále opakuje. Sotva se podařilo zmírnit nebo potlačit jeden druh toxikomanie, jiţ se vynoří další, často ještě zákeřnější a společensky nebezpečnější především proto, ţe si zpočátku neuvědomujeme hrozící nebezpečí a ţe na boj s toxikomanií nejsme dostatečně připraveni. …. Na jedné straně účinný a nezbytný lék se můţe stát nebezpečným jedem jak pro jedince, tak pro společnost“. (Dušek, 1990, str. 30) 11
Je nesporné a mnohokrát popsané, ţe závislost odměňuje ztrátou zájmu o sebe sama, o okolí, odsunuje do pozadí zájmy a hodnoty, které byly pro závislého dříve přednější: „ ….závislý člověk dává návykové látce přednost před hodnotami, které pro něj byly dříve mnohem důleţitější. Svoji touhu po návykové látce často neovládá, můţe, ale nemusí mít odvykací potíţe a pokračuje v uţívání návykové látky, i kdyţ je to ve zjevném rozporu s jeho zájmy“. (Nešpor, 1995, str. 32). Závislost tělesná způsobuje tělesné potíţe po vysazení drog, závislost psychická je většinou mnohem závaţnější, trvá podstatně delší dobu a obtíţněji se léčí. (Nešpor, 1995) J. Křivohlavý (2001) rozlišuje dva druhy závislostí:
substanční (ingestivní) závislost,
procesuální závislost.
Substanční závislost je závislost na přijímaných drogách jako je alkohol, nikotin, halucinogenní, psychoaktivní a psychedelické drogy, stimulancia apod. Můţe to být i káva. Tyto látky navozují změnu emocí, kognitivní i konativní činnosti. Závislostí procesuální se označuje závislost na určitém druhu činnosti - hazardní hráči, workoholici, lidé, kteří jsou nadměrně pohlceni určitou činností. (Křivohlavý, 2001) Obecně je k posuzování závislostí moţné pouţít následující kritéria, u kterých platí, ţe pokud se minimálně tři během posledního roku u pacienta objeví, lze diagnostikovat syndrom závislosti. Jsou to:
silná touha nebo nucení uţít látku,
problémy při sebeovládání,
somatický odvykací stav,
rostoucí tolerance,
zanedbávání zájmů,
pokračování v uţívání i přes jasné důkazy škodlivých následků. (Pecinovská, 1996)
Vedle všech odborných vymezení se setkáváme s laickým posuzováním závislosti. Veřejnost často nepovaţuje závislost za nemoc a závislého člověka často hodnotí tak, ţe se do problémů dostal jen svým vlastním přičiněním, má na ní svou vlastní vinu a především v ní převládá názor, ţe kdyby postiţený chtěl, pomůţe si sám. (Heller, 1996). Atˇ je tomu jakkoli, nataţená ruka, která přijímá, je vţdy jen naše, naše je také rozhodnutí přijmout, záleţí však zcela jistě i na okolnostech, na vůli a na osobnosti jedince. 12
1.1 Základní faktory vzniku závislostí Mezi základní faktory vzniku závislosti, které uvádí O. Pecinovská (1996), patří genetická transmise a biochemické zvláštnosti organismu. Dalšími faktory jsou osobnostní struktura, prostředí a tolerantní postoje společnosti, droga a její dostupnost a podnět – startér. V přítomnosti těchto faktorů pak působí průběhové mechanismy, kterými jsou vznik a opakování situací a nepřítomnost jiných alternativ k řešení situací. O. Pecinovská (1996) dále uvádí dva mechanismy, které jsou rozhodující v dynamice vývoje závislosti. Tolerancí se nazývá jev, při kterém je k dosaţení určité typické reakce organismu zapotřebí stále větší mnoţství látky. Organismus můţe postupně tolerovat i takové mnoţství drogy, která by pro něj byla ze začátku ohroţující. Tato tolerance se v konečném stadiu sniţuje, do výchozí úrovně se jiţ nikdy nevrací. Druhým mechanismem je kontrola. Je to schopnost kriticky a reálně vyhodnocovat situaci z hlediska osobních a společenských potřeb a povinností. Např. s vyšším obsahem alkoholu v krvi se mění psychické procesy a tak i kontrola. Ta se následně stává méně spolehlivou i při niţší hladině alkoholu v krvi, vzhledem k tomu, jak postupně prohlubuje její změna. V určitém stadiu se pak pro závislého stává trvalá abstinence nevyhnutelnou. „Interakce mezi změněnou kontrolou a zvýšenou tolerancí pak vede k nutnosti trvalého zřeknutí se alkoholu nebo drogy. Změna v kontrole tvoří podstatu poruchy organismu a chorobného stavu bez moţnosti vyléčení – lze dosáhnout pouze úzdravy bez odstranění základní poruchy. Tento fakt spolu s přesvědčením, ţe patofyziologický stav překonám vůlí ovlivněnou drogou, vede člověka k marnému, předem prohranému souboji, končícímu v terminálním stadiu a bez léčby popřípadě i smrtí“. (Pecinovská, 1996, str. 13) Vývojovými stadii závislostí se bude věnovat následující kapitola.
1.2 Vývojová stadia závislostí Závislost má podle Jellineka čtyři fáze – stadia. První je stadium počáteční (iniciální). V této fázi se člověk chová v podstatě stejně jako jeho okolí, navenek se nijak neodlišuje. Neobjevuje se např. při zřetelné opilosti, můţe tak být za toho, který „hodně snese a není to na něm vidět“. V kaţdém případě neumí své problémy řešit jinou cestou, v intoxikaci dokáţe 13
překonávat situace, které pro něj byly dosud bolestné a neřešitelné. Najde-li řešení problému, často se pak omezí v konzumaci, není však vyloučené, ţe další bude řešit stejně tak. Druhé stadium – varovné (prodromální) – se vyznačuje rostoucí tolerancí. Závislý vyhledává příleţitost a důvody jak se dostat k látce. Později uţívá látku o samotě. Třetí stadium: rozhodné (kruciální). Stále se zvyšuje tolerance, závislý snese vysoké dávky látky, aniţ by na něm byla patrná intoxikace. Dochází ke změně kontroly v uţívání. Látka se stává součástí metabolismu, změní se i reakce organismu na určitou dávku. V této chvíli ještě u postiţeného převládá pocit, ţe můţe kdykoliv z rozjetého vlaku vystoupit a látku nebude potřebovat. Většina závislých v tomto stadiu nevyhledá léčbu a pokračuje dál. Tím se dostávají do čtvrtého stadia, konečného (terminálního). Charakteristický je pro tuto fázi nepříjemný stav po odeznění účinků látky, který si pak vyţaduje poţití další dávky drogy. Klesá tolerance v důsledku poškození organismu. Nevyhnutelně nastupuje degradace osobnosti, závislý je hnán jediným poţadavkem na ţivot, a tím je získání další drogy. Přestává pečovat o sebe, o své blízké – nastává stav, kdy to bez drogy nejde, ale ani s ní. (Pecinovská, 1996)
1.3 Druhy závislostí Závislost je nespíš nejstarší chorobou lidstva a boj s ní, navzdory osvětě a prevenci, stále prohráváme, přinejmenším je tento boj velmi nevyrovnaný. Člověk asi můţe být závislý na čemkoliv, různých druhů závislostí přibývá. Návykové látky, léky, závislost na nakupování, sexu, práci, výherních automatech, internetu, telefonování, jídle nebo hubnutí. Výčet závislostí tímto zdaleka nekončí. „Vzhledem k tomu, jak dlouhou dobu jiţ drogy lidstvo provázejí, nelze objektivně předpokládat, ţe by tomu v budoucnosti mělo být jinak. Mnohokrát jsme měli moţnost přesvědčit se, ţe ani prohibice, ani vysoké tresty tento problém nevyřeší“. (Kolektiv autorů sdruţení SANANIM, 2007, str. 138) Dle této publikace jsou nejčastěji uţívanými drogami:
alkohol: působí na centrální nervový systém, uţ v malém mnoţství je patrný jeho účinek na rychlost reakcí, pohyby, rozhodování. Závislost na alkoholu je svou závaţností srovnatelná se závislostí na opiátech, projevuje se fyzickými abstinenčními příznaky; 14
nikotin: nejrozšířenější je uţívání nikotinu kouřením tabáku, jiné aplikační formy jsou poměrně nebezpečné, nikotin je velmi toxický. Právě obsah nikotinu je po dlouhých výzkumech povaţován za příčinu závislosti na tabáku, jeho účinek na psychiku není dosud plně objasněn;
léky: jedná se o velmi širokou skupinu látek, které ovlivňují mozek, tedy centrální nervovou soustavu. Vyvolávají euforii, zbavují strachu a napětí, zvyšují jak tělesný tak duševní výkon, mění smyslové vnímání. Závislost na lécích se povaţuje za jednu z nejzávaţnějších;
těkavé látky: obecně jsou povaţovány za nejnebezpečnější, nebezpečnější neţ kokain, pervitin nebo heroin. Mají narkotický účinek a snadno dochází k jejich předávkování. Vzhledem k tomu, ţe znatelně poškozují mozek, dochází u uţivatele k úbytku rozumových schopností a tím samozřejmě klesá pravděpodobnost léčebného ovlivnění. Uţívání se provádí vdechováním, jiné moţnosti aplikace jsou moţné, ale málo časté, intoxikace je bezprostřední a podobá se opilosti. Nejběţnějšími zástupci jsou toluen, perchloretylen, aceton, chemopren, éter nebo chloroform;
konopné drogy: zcela jistě nejznámější konopnou drogou je marihuana. Intoxikace se projevuje např. změnou vnímání času, pocity blaţenosti a euforie, typický je bezdůvodný smích, mohou se také vyskytovat halucinace, dlouhodobí uţivatelé jsou zpomalení a trpí poruchou krátkodobé paměti, závislost je spíše psychická a bývá spojená s ţivotním stylem;
halucinogeny: skupina přírodních a syntetických látek, které vyvolávají změny vnímání aţ po halucinace, nejběţnějšími zástupci jsou LSD a lysohlávky, ovlivňují mnoho receptorových systémů v mozku a efekt je vyvolaný jejich interakcí, tyto látky nevyvolávají závislost, nenastává tedy odvykací stav;
stimulační drogy: stimulancia jsou chemické látky působící na centrální nervový systém, především mozek, vyvolávají tělesné a duševní povzbuzení, pocity svěţesti aţ nekontrolovatelné vzrušení. Mezi nejvýznamnější zástupce se řadí nelegální pervitin, kokain a extáze, mezi legální zástupce patří káva a čaj. Látky této skupiny vyvolávají spíše psychickou závislost;
opiáty: mají tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, z tělesných funkcí pak tlumí aktivitu hladkého svalstva, způsobují významné zvyšování tolerance a jsou vysoce návykové psychicky i fyzicky, nejznámějším zástupcem je heroin a opium. (Kolektiv autorů sdruţení SANANIM, 2007)
15
1.4 Odvykací stav Odvykací stav je asi nejhorší noční můrou pro kaţdého závislého. Všechny moţné příznaky, které tento stav provázejí, byly také mnohokrát popsány a zdokumentovány. Mezinárodní klasifikace nemocí definuje odvykací stav takto: „Skupina příznaků různého seskupení a stupně závaţnosti, vyskytující se při absolutním nebo relativním odvykání psychoaktivní látky po jejím dlouhotrvajícím uţívání. Nástup a průběh odvykacího stavu jsou časově ohraničeny a mají vztah k typu psychoaktivní látky a dávce, která byla uţita bezprostředně
před
zastavením
nebo
redukcí
uţívání“.
(Dostupné
z
http://www.uzis.cz/cz/mkn/seznam.html) Odvykání a ústupové příznaky lze také charakterizovat jako abstinenční syndrom. Ústupové příznaky se objevují u závislého, který se snaţí odvyknout konzumaci a jsou také příznakem toho, ţe si tělo zvyklo na danou drogu natolik, ţe jiţ bez ní nemůţe být a obvykle bývají opačného charakteru neţ při jejím působení. Pokud je to droga, která tlumí, způsobuje snadnější usínání, pak jsou příznaky při vysazení charakterizovány naopak výraznou aktivitou či neklidem nebo zlostným chováním. (Křivohlavý, 2001) Odvykací syndrom – absťák – vyvolá obvykle aţ delší uţívání poměrně vysokých dávek drogy. Způsobuje příznaky jak tělesné (křeče), tak duševní (deprese). (Nešpor, 1995) Některé prameny pouţívají i termín syndrom odnětí drogy: „Pramení z narušení závislé homeostázy, na kterém se podílí vysazení pravidelných dávek drogy, předchozí předávkování a vyčerpání rezerv organismu. Začátek a průběh odvykacího stavu jsou časově omezeny“. (Pecinovská, 1996, str. 21) O. Pecinovská (1996) dále uvádí moţné příznaky, se kterými se můţeme setkat u syndromu odnětí drogy:
ranní uţití
třes
poruchy spánku
nauzea
kolísání tlaku krve, pocení
úzkost, deprese.
16
K prvním příznakům odnětí drogy dochází za 6-8 hodin, ty ustupují, pokud pacient sáhne po další dávce drogy. Řada závislých se tak vyloţeně bojí střízlivění. (Pecinovská, 1996)
1.5 Důsledky závislostí Daň, kterou je závislý za svou nemoc nucen zaplatit, je obrovská. Zdravotními komplikacemi, ať uţ somatickými nebo duševními, počínaje, konče problémy v rodině, především s dětmi, v zaměstnání a v celém okruhu sociálních vazeb závislého. „Pokud hovoříme o důsledcích, které způsobuje závislost na návykových látkách v rodině, představujeme si jako oběti závislosti rodičů především děti. Menší následky připisujeme závislosti otce a větší závislosti matky. Závislost však přináší více obětí a v podstatě destruuje celý rodinný systém i jeho jednotlivé členy. Od tohoto faktu se pak odvíjí i destrukce společenských struktur a celých populací“. (Heller, 1996, str. 77) Většina společnosti bere problém závislostí jako zdravotní, závislost jako nemoc těla, málokdo si však uvědomuje, ţe zde dochází k moţná i důleţitějšímu problému v sociální a ekonomické sféře. Zatímco důsledky, např. nadměrného pití alkoholu na organismus, jsou dnes dobře známé, kdo si ale poloţí otázku, jak vlastně funguje závislý jedinec v rodině či v zaměstnání? Jakákoli závislost jedince se výrazně dotýká všech v jeho okolí. Jednání pod vlivem drogy znemoţňuje normální, přirozenou komunikaci, závislému nedovoluje pruţné
a tvůrčí rozhodování. (Heller, 1996)
1.6 Léčba závislostí Tato pasáţ se jen v krátkosti zmíní o léčbě závislostí. Pro kaţdého závislého, ale i jen pro pozorovatele, je důleţité si uvědomit, ţe úspěšná léčba spočívá v doţivotní abstinenci. Je to velmi jednoduché, nic více a nic méně. „Pokud se ze zneuţívání vyvine chorobná závislost a postiţený ztratí schopnost svými vlastními silami zvládnout cestu zpátky, přichází ke slovu léčba. Léčba však nevede k odstranění poruchy způsobující změnu v kontrole, ani není moţné odstranit vnitřní afinitu organismu k droze. Léčba tedy nevede k vyléčení chorobného stavu (tzn. k návratu do stavu 17
před vznikem choroby), ale dosahuje pouze úzdravu (tj. vymizení příznaků choroby), pro jejíţ udrţení je nutné důsledné a trvalé dodrţování bezalkoholní diety – vzdání se konzumace alkoholických nápojů v jakkoliv i malém mnoţství a trvale po celý ţivot“. (Heller, 1996, str. 83) V případě závislostí je úplná abstinence platná jak pro alkohol, tak i pro ostatní látkové i nelátkové závislosti.
2. Závislost na alkoholu Závislost na alkoholu je bezpochyby nejhorší, často skrývanou, závislostí. Tento fakt z ní dělá především celkem legální konzumace, tolerance společnosti k alkoholu jako k prostředku zabezpečující dobrou zábavu i tlumící různé chmury člověka. Málokdo si však dokáţe představit, jakou sílu má alkohol, a ţe je závislost na něm v podstatě srovnatelná s jinými závislostmi, které jiţ tolik tolerovány společností nejsou. Tato síla spočívá především v dostupnosti alkoholu. Nadměrné uţívání alkoholu se označuje pojmem alkoholismus. Tento termín byl poprvé pouţit v roce 1849 švédským lékařem Magnussem Hussem, aţ o sto později začal být chápán jako
medicínský
problém
(WHO
v roce
1951).
(Dostupné
z
http://nemoci.vitalion.cz/alkoholismus/) „Mezi nejzávaţnější a nejrozšířenější formy návyku patří alkoholismus. Samozřejmě ţe ne kaţdé poţívání alkoholických nápojů lze nazvat alkoholismem. O něm lze hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, ţe škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma“. (Janík, 1990, str. 58) Alkoholismus, stejně jako ostatní závislosti, jsou nemocemi na celý ţivot. Závislý musí tento fakt přijmout a musí se s nemocí naučit ţít: „Alkoholismus je nemoc trvalá a provází člověka od prvních příznaků typických pro alkoholismus aţ do konce ţivota. Člověk ţije a musí ţít na úrovni této chorobě přizpůsobené, a tedy vyrovnat se jinak se svým prostředím, s jeho zvyky
a jeho ceremoniály kolem alkoholických nápojů. Alkoholik musí znát sebe co
nejdokonaleji, poučení o své chorobě přijímat co nejochotněji a pravidlům, která z nich
18
vyplynou, podřizovat svou ţivotosprávu trvale, soustavně a beze zbytku“. (Kvapilík, Svobodová, 1985, str. 33) Účinky alkoholu na člověka popisuje Kvapilík a Svobodová takto: „Alkohol, resp. etylalkohol, chemicky etanol (C2H5OH), svou jednoduchou a malou molekulou, vznikající kvašením cukrů, patří mezi látky ovlivňující především látkovou přeměnu a nervový systém“. (Kvapilík, Svobodová, 1985, str. 13) „Podle odborníků Světové zdravotnické organizace je pro zdravého dospělého člověka ještě bezpečnou dávkou alkoholu kolem 20g 100% lihu za den (16 g pro ţenu, 24 g pro muţe), 20 g lihu odpovídá zhruba půl litru piva nebo 2 ,deci´ vína.“ (Nešpor, Csémy, 1995, str. 59) Z medicínského hlediska se u závislosti na alkoholu setkáváme s pojmy úzus, abúzus a misúzus. Úzus označuje poţívání alkoholu při společenských událostech nebo jako doplněk jídla. Dávky alkoholu zde nemají podstatnější vliv na psychickou a fyzickou činnost člověka. Dá se říci, ţe je to pití v takovém mnoţství a časových odstupech, kdy se nevytváří závislost. Abúzus můţeme charakterizovat jiţ jako zneuţívání nebo uţívání v nadměrném mnoţství a v nevhodnou dobu. (Janík, 1990). „V roce 1969 experti Světové zdravotní organizace charakterizovali abúzus jako trvalé nebo řídce se vyskytující nadměrné zneuţívání drog neslučitelné s přijatelnou lékařskou praxí nebo nesouvisející s ní“. (Janík, 1990, str. 58). Ani v tomto případě však nemusí dojít k vytvoření závislosti na alkoholu, můţe jít o časté pití alkoholu, ale v menších dávkách a nedochází k opilosti nebo podnapilosti. Termín misúzus vyjadřuje nenáleţité nebo nepřiměřené uţívání. (Janík, 1990) Podle Jellineka a Feuerleina je v následující tabulce popsána typologie abúzu (alfa, beta) nebo závislosti (gama, delta, epsilon). V tabulce je také uvedena schopnost pití alkoholu kontrolovat nebo abstinovat. Typologie abúzu či závislosti (Kvapilík, Svobodová, 1985, str. 34):
Jellinek
Alfa
Abúzus či
Schopnost pití Schopnost
Možný
závislost
kontrolovat
abstinovat
vývoj
Abúzus –
Ano (+)
Ano (+)
Gama
Feuerlein
Konflikt–
převáţně
trinker
psychogenní
(konfliktový
19
piják) Beta
Abúzus –
Ano (++)
Ano (++)
převáţně
(gama)
Gelegenheis-
delta
trinker
sociogenní
(příleţitostný piják)
Gama
Závislost –
Ne
Süchtiger
Ano (+)
převáţně
Trinker
psychická
(náruţivý piják)
Delta
Závislost –
Ano (+)
Ne
Gewohnheits
převáţně
- trinker
somatická
(návykový piják)
Tab.1: Typologie abúzu či závislosti.
Epizodický abúzus se přisuzuje poslednímu typu epsilon, často má dramatický a protahovaný průběh se ztracenou kontrolou. (Skála, 1986)
2.1 Vliv alkoholu na člověka Pokud člověk přijímá větší mnoţství alkoholu, musí také pak nést jeho negativní důsledky, a to jak přímé, tak nepřímé. Přímé negativní důsledky jsou spojeny s ohroţením fyzického a psychického zdraví. Mezi nejčastější se řadí cirhóza jater a různé psychózy, nádorová onemocnění, nemoci kardiovaskulárního systému. Nejčastější cirhóza jater neboli ztukovatění jater je onemocnění, u kterého dochází vlivem neustálého
zatěţování
jaterních
buněk
odbouráváním
etanolu
k hromadění
tuků
v hepatocytech. Stav je doprovázen zvětšením jater. (Pecinovská, 1996) K nepřímým nepříznivým vlivům alkoholu patří účast podnapilých řidičů na dopravních nehodách, alkohol můţe být tam, kde dochází ke kriminálním činům a vraţdám. V praxi i v laboratořích byl prokázán vztah mezi alkoholem a agresivitou, lidé pod vlivem alkoholu
20
jsou sebevědomější a vyzývavější, mění se jejich uvaţování, vnímání, koordinace a ztrácejí schopnost správného uvaţování. (Křivohlavý, 2001)
2.2 Klasifikace alkoholismu MKN 10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) řadí alkoholismus do skupiny F, mezi poruchy duševní a poruchy chování. Konkrétně se jedná o skupinu nemocí F10 – F19 a následující členění na čtvrtém místě. Obsah této skupiny je uveden v příloze č. 1.
2.3 Evropská charta o alkoholu Evropská charta o alkoholu byla jednomyslně přijatá zástupci vlád evropských zemí dne 14.12.1995 v Paříţi. 2.3.1 Etické zásady a cíle
„Všichni lidé mají právo na ţivot v rodině, společnosti a v pracovním prostředí, kde budou chráněni před úrazy, násilím a dalšími negativními důsledky konzumu alkoholu.
Všichni lidé mají od časného věku právo na nestranné informace a vzdělávání, týkající se následků konzumu alkoholu na zdraví, rodinu i společnost.
Všechny děti a všichni dospívající mají právo vyrůstat v prostředí, které je chráněno před negativními důsledky konzumu alkoholu a pokud moţno i před propagováním alkoholických nápojů.
Všichni lidé, kteří rizikově nebo škodlivě poţívají alkoholické nápoje, a členové jejich rodin mají právo na dostupnou léčbu a péči.
Všichni lidé, kteří si nepřejí poţívat alkoholické nápoje, nebo kteří je poţívat nemohou ze zdravotních nebo jiných důvodů, mají právo být chráněni před tlakem alkoholické nápoje pít. Při odmítání alkoholu by se jim mělo dostávat podpory“. (Dostupné z http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/evropska-charta-o-alkoholu)
21
2.3.2 Strategie o alkoholu
Deset strategií Světové zdravotnické organizace týkajících se alkoholu naplňují etické principy a cíle v souladu s rozdílnými sociálními, kulturními, ekonomickými a právními prostředími ve členských státech:
informace a vzdělávání - šířit informace o škodlivosti alkoholu s ohledem na zdraví a kvalitu ţivota jednotlivce, rodiny i společnosti;
veřejné, soukromé a pracovní prostředí - kontrola dostupnosti alkoholu při veřejných akcích, kde dochází ke škodám v souvislosti s alkoholem;
řízení vozidla pod vlivem alkoholu - zajištění vysoké vynutitelnosti současné právní úpravy o řízení pod vlivem alkoholu;
dostupnost alkoholických nápojů - usilovat o nízké ceny nealkoholických nápojů a prostřednictvím daňové politiky zajistit vysoké reálné ceny alkoholu a vyšší daně u alkoholických nápojů s vyšším obsahem alkoholu;
propagace alkoholických nápojů - omezit reklamu na pouhou informaci o výrobku a jen na tiskoviny pro dospělé nebo uplatnit ještě zásadnější zákaz;
léčba - vytvořit komplexní systém léčby odpovídající potřebám, tj. dostupný, účinný, pruţný a ověřitelný;
odpovědnost výrobců alkoholických nápojů a odvětví pohostinství - hodnotit účinky strategií alkoholového průmyslu v oblasti sociálních a ekonomických dopadů na zdraví vést ho k převzetí zodpovědnosti za tyto škody;
schopnost společnosti čelit škodlivému vlivu alkoholu - vzdělávání a praktický výcvik ve strategiích omezování škod působených alkoholem pro odborníky z oblasti školství, sociální péče a spravedlnosti, s cílem zajistit účinný komplexní přístup;
nevládní organizace - podporovat je, aby na mezinárodní i národní úrovni prosazovaly takové postupy a programy, které povedou k mírnění škod působených alkoholem;
formulování, realizace a monitorování programů - vytvořit národní program a akční plán o alkoholu s jasně specifikovanými cíli. (Nešpor, 2001)
22
2.4 Teorie alkoholismu Tak jako u čehokoliv jiného se lidé odjakţiva ptají proč? Proč vůbec někdo pije, uţívá drogy? V následujících řádcích tato kapitola uvede několik teorií, které vznikly právě k otázkám „proč?“.
Morální teorie: tato teorie stála na úplném počátku. Vychází z toho, ţe určité chování je morálně správné a jiné naopak nemorální. Chování alkoholiků je z tohoto hlediska absolutně nepřípustné.
Genetický model: je to medicínský pohled na alkoholismus, který povaţuje za projev dědičnosti. Na základě mnoha studií bylo zjištěno, ţe určitá, ale ne příliš velká, část chování alkoholiků je pravděpodobně geneticky ovlivnitelná. Nelze jím však vysvětlit zcela všechny faktory, které se na vzniku a trvání alkoholismu podílejí.
Pojetí alkoholismu jako nemoci: tento model byl zhruba před šedesáti lety velice preferován, dává moţnost zařadit alkoholika do určité fáze „nemoci“, ale nic jiného v podstatě nepřináší.
Teorie očekávání: jedná se o to, co vlastně alkoholik od alkoholu čeká. Zaměňováním placeba s alkoholem bylo zjištěno, ţe se alkoholici, kteří dostali placebo místo alkoholu, chovali, jako kdyby alkohol dostali. Na rozdíl od nealkoholiků, kde tomu v tak velké míře nebylo.
Teorie sníţení napětí: niţší dávka alkoholu umoţňuje lepší zvládání stresu, vyšší však sniţuje úroveň reakce na stresový podnět. Experimentálně bylo prokázáno, ţe alkoholik se řešení těţkých situací spíše vyhýbá, neţ aby proţíval vnitřní napětí.
Sníţené sebeuvědomování: zjednodušeně, alkoholik ztrácí schopnost vnímat sebe i své okolí, čas a realitu. Důsledkem pak bývá řada výtrţností, sexuální agresivita či hostilita.
Sebepovyšování alkoholiků: výsledky experimentu ukázaly, ţe alkoholici sebe hodnotí podstatně lépe pod vlivem alkoholu, neţ za střízliva.
Sniţování úzkosti a stresu: vliv samotného alkoholu na sníţení úzkosti nebyl experimentálně prokázán. K výraznému sníţení došlo pouze při kombinaci s jiným podnětem, např. odvedení pozornosti.
Model sociálního učení: vyuţívá zákonitostí učení v sociálním kontextu. Alkohol přináší potěšení a je slučitelný s určitým sociálním kontextem, jeho příjem můţeme 23
vidět na sociálních vzorech, které slouţí jako modely. U prvního tvrzení byly zjištěny mimořádné rozdíly mezi jednotlivými kulturami (co je normál a co ne) a vliv modelu byl prokázán pouze u silných alkoholiků. Zastánci této teorie míní, ţe silné alkoholiky posiluje „strašák“ odvykání. Pokud se alkoholik napije, není mu zle, a pozitivní vliv alkoholu posiluje kladný postoj. (Křivohlavý, 2001) Teorie nejspíš vţdy zůstanou teoriemi. Nicméně, na kaţdého, kdo bojuje nebo nebojuje se závislostí, by zcela určitě mohl být pouţitý některý z těchto modelů, ještě lépe moţná kombinace různých teorií, které: „ …dávají podněty jednak pro prevenci alkoholismu, jednak pro jeho léčení (terapii)“. (Křivohlavý, 2001, str. 200)
2.5 Osobnost alkoholika Kdo je vlastně alkoholik? Podle slovníku cizích slov je to člověk, který je chorobně oddaný nadměrnému pití alkoholu. (Dostupné z http://slovnik-cizich-slov-online.com/alkoholik) Podle Hoska můţeme alkoholiky rozdělit do čtyř skupin. Běţný konzument je první typ, který občas pije, někdy to přeţene a následující den pak trpí „kocovinou“. (Hosek, 1998) Kocovina: „ je způsobena více vlivy: narušením minerálního a vodního hospodářství a metabolismu, nevyspáním, účinky alkoholu na mozek aj. Při kocovině je vhodné doplnit minerály a tekutiny (např. formou nějaké lehce stravitelné polévky), naprosto nevhodný je další alkohol“. (Kolektiv autorů sdruţení SANANIM, 2007) Druhým typem je iniciativní konzument. Má blízko k závislosti, alkohol vyhledává. Třetím typem je stop alkoholik. Tento typ vţdy několik dní pije, pak má v pití několik dní pauzu. Čtvrtý typ – nonstop alkoholik – pije neustále a bez přestávky. (Hosek, 1998) Varovné známky krátkodobé a dlouhodobé konzumace alkoholu (Nešpor, Czémy, 1995, str. 58):
BRZSKÉ ZNÁMKY
ZNÁMKY DLOUHODOBÉHO PITÍ
Alkohol v dechu (někdy maskovaný bonbony Okénka (nepamatuje si, co dělal pod vlivem 24
apod.)
alkoholu)
Zarudlé oči
Třes, i kdyţ nebyl poţit alkohol
Zhoršená pohybová souhra
Zvyšování odolnosti vůči alkoholu
Bolesti hlavy v kocovině
Ospalost
Nejistá chůze
Samotářské pití
Ospalost
Hltavé pití
Nezřetelná výslovnost
Ztráta nepijících přátel
Často oslabení zábran
Alkohol pouţíván k uklidnění
Slovní nebo i fyzická agrese
Sníţená schopnost pití ovládat a zastavit Častější úrazy, pády, popáleniny, pořezání Tělesné nemoci – např. jaterní, trávícího systému, vyšší krevní tlak Pití při nevhodných příleţitostech
Tab. 2: Varovné známky krátkodobé a dlouhodobé konzumace alkoholu.
2.6 Stupně opilosti Tak jako u závislosti či alkoholismu existuje mnoho definic opilosti a mnoho rozlišení stupňů opilosti. Samotná opilost (jinak také ebrieta) je stavem lidského organismu vznikající po poţití alkoholu. Lze říci, ţe na kaţdého člověka tento stav působí jinak. Můţe se projevit zvýšenou hovorností, povznesenou náladou, rozšířenou sociální otevřeností, zvýšeným sebevědomím, ale také pomalejšími reakcemi, sníţenou pozorností, agresivitou, poruchami vědomí a příp. dalšími projevy. (Dostupné z: http://alkoholia.cz/encyklopedie/opilost) Stupeň opilosti je charakterizován vnějšími a vnitřními projevy. Mezi vnější projevy patří vrávoravá chůze, porucha rovnováhy, vnitřním projevem je obsah alkoholu v krvi. Hladina nad dvě promile alkoholu v krvi vykazuje 100% shodu vnitřních a vnějších projevů. (Skála, 1988) „Vnější projevy opilosti se mohou totiţ za určitých okolností (např. úlekem při dopravní nehodě) náhle a alespoň na krátkou dobu změnit a člověk jako najednou „vystřízlivěl“. Naproti tomu není znám ţádný prostředek, který by výrazněji ovlivnil hladinu alkoholu v krvi“. (Skála, 1988, str. 14) 25
Jak jiţ bylo zmíněno, existuje spousta rozlišení stupňů opilosti. V tom zásadním, a to je míra koncentrace alkoholu v krvi, se ale v podstatě shodují. Podle Skály (1988) dávka 0,6 – 0,8‰ alkoholu v krvi vyvolává většinou příjemné účinky, ovšem dávky způsobující koncentraci nad 0,8‰ mohou způsobit neţádoucí účinky, tedy pravý opak. První stadium opilosti (koncentrace alkoholu v krvi 1 – 1,5‰) se projevuje veselým výrazem obličeje, výřečností, smíchem a spokojeností. Právě tento stav svádí sahat častěji po alkoholu, protoţe si v něm člověk připadá velmi schopný. Ve druhém stadiu opilosti (1,5 – 3‰) se objevuje impulsivní a nepromyšlené chování a jednání. Charakterizuje ho nekritičnost, netaktnost, pijící člověk nedbá na své okolí, nedokáţe naslouchat druhým, rudne v obličeji a stoupá mu tep. Těţkou akutní otravou alkoholem se vyznačuje třetí stadium opilosti (3 i 4‰). Dostavuje se únava, zvracení, obličej bledne, opilost se můţe podobat narkóze (úplné bezvědomí, necitlivost). Člověk je někdy zmatený a blouzní. V těţkých případech bez dostatečné pomoci můţe dojít i k úmrtí. (Skála, 1988) Dalším podobným dělením je šest fází opilosti:
excitační opilost – do 1 promile: hovornost, povznešenější nálada, formální nemoţnost řídit vozidlo;
mírná opilost – 1 aţ 1,5 promile: euforie, zvýšené sebevědomí a sebedůvěra, zpomalení reakcí;
střední opilost – 1,5 aţ 2 promile: zhoršení koordinace pohybů, sníţená pozornost, agresivita;
těţká opilost – 2 aţ 3 promile: špatná artikulace, neschopnost chůze, zvracení;
otrava alkoholem – 3 aţ 4 promile: těţké poruchy vědomí, poruchy dýchání a srdečního rytmu, riziko zástavy tělesných orgánů;
riziko smrti – nad 4 promile: kóma, riziko následné smrti otravou alkoholem. (Dostupné z: http://alkoholia.cz/encyklopedie/opilost)
Pro názornost a porovnání dělení opilosti dle Kolektivu autorů sdruţení SANANIM (2007):
lehká – spíše excitace, dávka do 1,5 g/l;
středně těţká – útlum, ospalost, dávka 1,6 – 2,0 g/l;
těţká – stav hraničí s narkózou, dávka 2,0 – 3,0 g/l;
velmi těţká – bezvědomí, hrozí zástava dechu a oběhu, dávka nad 3,0 g/l. (Kolektiv autorů sdruţení SANANIM, 2007) 26
Pozn. hodnota 1 promile alkoholu v krvi znamená, ţe jeden litr krve obsahuje jeden gram čistého alkoholu.
2.7 Příčiny alkoholismu Alkohol má v mnoha zemích postavení dobrého doplňku k jídlu, jedná se většinou o místní zvyk. Víno k jídlu se běţně pije v jihoevropských zemích, ve středu Evropy zase pivo a na východě Evropy to jsou destiláty. Alkohol je také součástí různých společenských setkání, přinejmenším se podává sklenička šumivého vína na přivítanou. Přitom od poţívání alkoholu k jeho zneuţívání vede často jen malý krůček. Přechod bývá pozvolný, nenápadný a individuální. (Janík, 1990) Příčiny závislosti na alkoholu můţeme rozdělit na společenské a individuální. Mezi společenské příčiny řadíme sbliţující účinek alkoholu, nedostatek hlubšího ţivotního smyslu, který vede ke konzumnímu stylu ţivota místo jeho tvůrčího naplnění a s tím související správné vyuţívání volného času. K těmto příčinám se přidávají příčiny či sklony individuální, jako nepříznivé rodinné prostředí, špatné záţitky z dětství, výskyt alkoholismu u nejbliţších příbuzných, dále i zkušenost, která říká, ţe pokud jsme v napětí, dá se tento stav rychle a výrazně upravit a nakonec mimořádné ţivotní situace, které vyvolávají úzkost. Individualita kaţdého z nás hraje při vzniku závislosti velkou roli. Alkoholikem se můţe stát úplně bezproblémový jedinec, ale i ten, který z této normy vybočuje. To co u jednoho vede k abúzu, můţe druhého dovést k úspěchu. (Skála, 1988) „Je tedy moţné říci, ţe vrozené rysy osobnosti hrají při vzniku závislosti na alkoholu sice důleţitou roli, ţe však neexistuje ţádný specifický rys, který předurčuje člověka právě jen k závislosti na alkoholu. Jinak řečeno, nikdo není předurčen k tomu, aby se stal závislým na alkoholu, ale nikdo také nemá předem jistotu, ţe se jím nestane“. (Skála, 1988, str. 39)
2.8 Důsledky alkoholismu Důsledky nadměrného poţívání alkoholických nápojů, dalo by se říci stejně jako u příčin alkoholismu, jsou jednak pro člověka samotného v podobě narušeného fyzického a psychického zdraví a narušeného kontaktu s okolím, tedy osobní, pak také společenské, 27
protoţe v první řadě rodina, dále spolupracovníci, známí, musí se závislým člověkem nějak ţít. V kapitole 2.1 jiţ bylo zmíněno několik zásadních onemocnění, která závislého na alkoholu mohou provázet. Dalšími onemocněními psychického rázu jsou alkoholické psychózy. Častá je alkoholická halucinóza s převaţujícími sluchovými halucinacemi, alkoholická paranoia, kterou provází impotence a méně časté epileptické záchvaty. Charakteristickou alkoholickou psychózou je delirium tremens vyprovokované exogenními příčinami, u kterého lze pozorovat příznaky jako tachykardie, pocení, hrubý třes prstů a rukou, neklid, úzkost, optické halucinace, dezorientace nebo změny vědomí. (Skála, 1986) Rodina alkoholika je v důsledku jeho závislosti postiţená celá. Často se hovoří o dětech, závislost má však více obětí, rozloţí celý rodinný systém a jeho jednotlivé členy a od tohoto faktu se dále odvíjí destrukce společenských struktur a populací. (Heller, 1996) „Závislost jednoho člena rodiny na alkoholu či jiné droze se výrazně dotýká i jejích ostatních členů. Postupně onemocní celá rodina“. (Heller, 1996, str. 77) V první řadě je znemoţněna normální, přirozená komunikace se závislým. Ten není schopen nést odpovědnost, nemůţe pruţně reagovat a rozhodovat. Po čase nelze v rodině komunikovat ani pokud jsou všichni střízliví, nemohou najít společná řešení apod., a to můţe opět vést k potřebě řešit komplikace alkoholem. (Heller, 1996) Podle Hellera (1996) jsou při vzniku závislosti a jejím rozvoji v rodině dominující utajování a zdůvodňování pití. „Utajení devastuje v rodině komunikaci, vzájemnou důvěru, zpřehází hodnotový systém apod. Oproti tomu zdůvodňování rozvrací vzájemné vztahy, pozitivní emoční projevy, sexuální aktivitu atd.“ (Heller, 1996, str. 78) Rodina pak ztrácí své základní funkce.
3. Léčba závislostí Jiţ v předchozím textu bylo uvedeno, ţe kaţdá léčba dosahuje pouze vymizení příznaků choroby, nikdy nedovede závislého do stavu před vznikem choroby. Ono uzdravení pak musí být dodrţováno přísnou dietou – např. bezalkoholovou. Lze říci, ţe tento poţadavek bývá pro léčbu nejobtíţnější a v počátcích léčby je to pro závislého takřka nepředstavitelné. 28
Pro úspěšné zvládnutí léčby je nutné, aby závislý získal potřebný náhled na svou nemoc, ve smyslu toho, ţe je opravdu nemocný a léčbu potřebuje. Zde hraje velkou roli rodina, která je v podstatě nucena spoluproţívat závislost. (Heller, 1996) „ Jen blízcí rodinní příslušníci znají skutečný rozsah důsledků chybějícího náhledu. Jen ti, kteří se závislým člověkem ţijí, vědí o nekonečných snahách přesvědčit jej o jeho chorobě, o tom, ţe jeho intoxikace jiţ přestaly souviset s tím, co se děje v jejich okolí. Jen oni vědí, jak je těţké sdělit závislému, ţe problémy s drogou jiţ plně vyplnily celý jeho obzor a především to, ţe jejich aktivity nejsou namířeny proti osobě závislého, ale proti jeho chorobné závislosti. V tuto dobu je to skutečný zápas o ţivot člena rodiny, který vyţaduje nekonečnou trpělivost, obětavost a pevný vztah“. (Heller, 1996, str. 83) Jsou i tací, kteří nikoho kolem sebe nemají, anebo nemají takovou houţevnatost. I přes všechny snahy se však někdy stane, ţe se nemoc prohloubí aţ do chronického stavu, který končí předčasnou smrtí. Z toho celého vyplývá, ţe závislost je nemoc, ke které patří nezodpovědnost a neukázněnost a pro rodinu je největší šancí přemluvit závislého, aby dobrovolně nastoupil léčení. Kaţdé léčení je dobrovolné a pacient o něm můţe rozhodnout jen sám. Nucená je léčba pouze z nařízení soudu. (Heller, 1996)
3.1 Léčba závislosti na alkoholu V současné době rozlišujeme léčbu ambulantní a ústavní, dále je to léčba probíhající v poradnách nebo stacionářích. V naléhavých případech je moţné volat záchrannou sluţbu, v méně naléhavých případech i Policii ČR. (Nešpor, 2006) Podle Křivohlavého (2001) můţeme boj s alkoholem rozdělit dle cíle terapie na dvě skupiny. Cílem první skupiny je stoprocentní abstinence aţ do smrti, u druhé skupiny je to dosaţení přijatelné a zdravotně snesitelné míry pravidelného příjmu alkoholu. U doţivotní abstinence autor uvádí několik moţných způsobů řešení. Jedním z nich je organizace AA – Anonymní alkoholici, dále psychoterapie alkoholiků a chemoterapie. Činnostmi AA se zde budou zabývat některé následující kapitoly. V oblasti chemoterapie se při odvykání alkoholu vyuţívají dva léky, antabus a emetin. Obě látky způsobují nepříjemné fyzické stavy při poţití léku a alkoholu zároveň. Psychoterapie, stejně jako metody dosaţení sníţení příjmu alkoholu na přijatelnou míru, mají své limity v efektivitě. Jsou to většinou osobní predispozice jako věk, stav a vzdělání. (Křivohlavý, 2001)
29
Protialkoholní péči lze rozdělit do čtyř fází. První je fáze kontaktu, která probíhá v ambulancích i ústavech a můţe trvat několik dnů, ale i měsíců, podle důsledků závislosti. Druhá detoxikační fáze trvá nejméně týden v lůţkovém zařízení, kde je pacientovi poskytnutá odborná péče při odvykacích potíţích. Odvykací fáze můţe probíhat opět jak v ambulantní, tak v ústavní péči, doba trvání se počítá na měsíce. Doléčování v průběhu fáze následné péče je záleţitostí terapeutů, odborných lékařů, stacionářů, skupin apod. a je nutné počítat s tím, ţe se protáhne i na celá léta. (Kvapilík, Svobodová, 1985) K jakési protialkoholní péči řadíme i PZS – protialkoholní záchytné stanice. Nemají sice v popisu práce léčit pacienty, nicméně jejich hlavním úkolem je „zachytit“ osoby, které ve stavu akutní intoxikace alkoholem ohroţují bezpečnost a zdraví okolí i vlastní. (Skála, 1986) První záchytnou stanici u nás zaloţil v Praze u Apolináře v roce 1951 Jaroslav Skála. 3.1.1 Ambulantní léčba
Ambulantní léčba probíhá ve specializovaných zařízeních. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o jednotlivé návštěvy, její výhodou je moţnost dostavit se po pracovní době a nevyţaduje tedy pracovní neschopnost. V těchto zařízeních často pracují i psychoterapeutické skupiny, zapojují se rodiny apod. Je moţné tímto krokem léčení zahájit, není však zdaleka vhodné pro kaţdého. Pokud závislý s pitím nedokáţe přestat ani při této léčbě, je lépe zvolit variantu ústavního léčení. (Nešpor, 2006) Rozpoznat vhodnou formu léčení lze podle indikačních kritérií. Indikační kritéria pro ambulantní léčbu jsou:
osoby, které jsou dostatečně motivované, bez těţkých tělesných a duševních důsledků na zdraví, relativně dobře sociálně integrované;
osoby, které jsou v přípravě na léčbu v lůţkovém zařízení;
osoby propuštěné z lůţkové péče do ambulantní následné péče. (Kvapilík, Svobodová, 1985)
3.1.2 Ústavní léčba
S léčbou důsledků nadměrného pití alkoholu můţe pomoci i psychiatrické, interní nebo neurologické oddělení. Pro samotný problém a příčinu alkoholismu je však mnohem vhodnější specializovaná odvykací léčba. Délka trvání léčby je v těchto zařízeních různá. (Nešpor, 2006) Indikacemi pro ústavní léčbu jsou: 30
osoby s důsledky na zdraví (tělesném i duševním) nebo ve společenských vztazích;
osoby s více závislostmi;
osoby s těţkými důsledky, tzv. organický psychosyndrom;
osoby s těţkými změnami osobnosti;
osoby, u kterých selhala ambulantní léčba. (Kvapilík, Svobodová, 1985)
Náplň léčení bývá v různých zařízeních odlišná a pokud je to moţné, je vhodné vybrat zařízení s kvalitním a vyhovujícím programem. Při nástupu většinou probíhá lékařská prohlídka s následnou léčbou tělesných i duševních obtíţí. Nezbytnou součástí pobytu je psychoterapie, která můţe být individuální, většinou se však jedná o terapii ve skupině, další terapií jsou různé relaxační techniky, ergoterapie, terapeutická komunita a podle zdravotního stavu pacientů také cvičení, výlety, neboť tělesná aktivita pomáhá v zotavování mozku a při obnově mozkových buněk a jejich sítí. (Nešpor, 2006)
3.2 Možnosti léčby v ČR V České republice je poměrně dost moţností jak bojovat se závislostí na alkoholu. Jsou to krizové telefonní linky, ambulance lékařů a léčeben, poradny, sdruţení nebo lůţková zařízení s programem. Tato kapitola připomene některé z nich. Centrum sociálně zdravotních sluţeb v Praze – Řepích provozuje AT poradnu a AT linku. Zajišťují poradenství, psychoterapii včetně doléčovacího programu. AT linka nabízí krizovou intervenci
a
poradenství,
v
případě
nepřítomnosti
záznamník.
(Dostupné
z:
http://www.cszs.cz/?page_id=66) Jednou z aktivit Centra sociálních sluţeb Praha je Krizové centrum RIAPS, které ve spolupráci sociálních pracovnic, terapeutů, psychologů a psychiatrů pomáhá klientům v náročných ţivotních situacích. Pouţívají metody krizové intervence, skupinové psychoterapie, relaxační techniky i sociální poradenství. Cílovou skupinou jsou lidé
v osobní,
vývojové,
vztahové,
pracovní
http://www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps)
a
Denní
sociální
krizi.
(Dostupné
psychoterapeutické
z:
sanatorium
Ondřejov, oddělení pro léčbu závislostí, nabízí pomoc ambulantní, v poradenství klientům od 18 – ti let, kteří se ocitli v ohroţení závislostí a chtějí ve svém ţivotě udělat změnu. Péče je věnována i partnerům, rodičům nebo blízkým závislého. To vše v denním stacionáři nebo odpoledním
doléčovacím
programu.
(Dostupné z: 31
http://www.ondrejov.cz/zavislosti)
Anonymní alkoholici jsou společenstvím ţen a muţů působícím po celé ČR, kteří se scházejí, aby spolu sdíleli zkušenosti se závislostí na alkoholu a společně zkoušeli tento problém řešit. K AA
můţe
přijít
kaţdý,
kdo
chce
zůstat
střízlivý.
(Dostupné
z:
http://www.anonymnialkoholici.cz/index.html) Pobytová zařízení:
VFN, „Apolinář“, Praha 2, Klinika adiktologie – léčba závislostí na návykových látkách, patologického hráčství, terapie duálních poruch, rodinná terapie návykových nemocí;
(Dostupné
z:
http://www.vfn.cz/pracoviste/kliniky-a-oddeleni/klinika-
adiktologie/charakteristika-pracoviste/)
Psychiatrická nemocnice Marianny Oranţské, Bílá Voda – nemocnice o 150 lůţkách přijímá pacienty od 15 - ti let se všemi duševními nemocemi dle MKN-10, kapitoly F. Je vyhledávaná klienty se závislostí na alkoholu a jiných psychoaktivních látkách, pro které tu je několik léčebných programů včetně terapeutické komunity pro drogově závislé; (Dostupné z http://oblibene.biz/pl.bila.voda/)
Psychiatrická léčebna Červený Dvůr, p. Český Krumlov – léčebna přijímá pacienty od 18 - ti let s hlavní diagnózou syndrom závislosti, její kapacita je 103 lůţek a má čtyři oddělení (příjmový detox, 3 oddělení psychoterapeuticko – reţimová); (Dostupné z: http://cervenydvur.cz/wp-content/uploads/Informace.pdf)
Psychiatrická léčebna Kosmonosy – zdravotnické zařízení se šesti sty lůţky, poskytuje akutní a následnou psychiatrickou péči, léčbu protialkoholní, detoxifikační, resocializační a ochrannou léčbu psychiatrickou i sexuologickou; (Dostupné z: http://www.plkosmonosy.cz/index1.html)
Psychiatrická nemocnice Kroměříţ, oddělení pro léčbu závislostí – tří měsíční léčba závislosti na alkoholu a lécích, čtyř měsíční léčba závislostí na nealkoholových drogách a detox formou reţimové léčby v terapeutické komunitě, se skupinovou psychoterapií
a
činnostní
terapií;
(Dostupné
z:
http://www.pomocvzavislosti.cz/cs/lecba)
Léčebna návykových nemocí v Nechanicích při Psychiatrické klinice FNHK – střednědobá léčba pro pacienty závislé na psychoaktivních látkách a nelátkové závislosti, hlavní léčebnou metodou je skupinová terapie v komunitě, arteterapie, pracovní terapie a sportovní aktivity; (Dostupné z: http://www.fnhk.cz/psych/soucastikliniky/oddeleni/lnn)
32
dalšími protialkoholními léčebnami jsou PN v Opavě, Jihlavě, Havlíčkově Brodě, Jemnici
ad.
(Dostupné
z:
http://www.alkoholik.cz/zavislost/kontakty_na_lecebny_terapetuty/kontakty_na_proti alkoholni_lecebny_v_cr_a_zarizeni_zabyvajici_se_lecbou_zavislosti.html)
3.3 Abstinence Důleţitými pojmy, které se s léčbou a abstinencí závislosti na alkoholu pojí, jsou recidiva a relaps. Recidiva je porušení zásad abstinence s návratem k abstinenci. U někoho můţe trvat dlouho, jiný ji můţe proţívat jen krátkodobě. Recidiva nemusí mít jen škodlivé účinky, ale můţe být i uţitečnou zkušeností, např. naučí přestat se pokoušet pít s mírou. (Nešpor, 2006) Termínem relaps se rozumí znovupropadnutí
do nepříznivého stavu. Netýká se pouze
závislosti na alkoholu, pouţívá se i u ostatních závislostí. Uvádí se, ţe po roce od ukončení léčby zůstává pouze třetina těch, kteří stále abstinují. Po čtyřech letech jsou jich pouze 4%. (Křivohlavý, 2001) Význam slova abstinence lze zjednodušeně vyjádřit slovem zdrţenlivost nebo zřeknutí se poţitku. „Rozhodne-li se pacient k trvalé abstinenci, dokáţe se při dobré vůli zdrţet pití alkoholu neomezeně dlouho. Abstinující pacient – absolvent – se ovšem musí vyhýbat trvale a důsledně i té nejmenší dávce alkoholu, jinak by dříve nebo později znovu propadl pití. I po prodělaném léčení zůstává pacientem závislým na alkoholu, ovšem jakoby skrytým za abstinentem“. (Skála, 1988, str. 63) Lze shrnout několik zásad zdůvodňujících trvalou abstinenci. Nejdůleţitější je bezesporu ta, která říká, ţe si závislost na alkoholu pacient zavinil sám a musí ji také sám kvůli sobě chtít léčit. Člověk závislý na alkoholu musí dodrţovat přísnou abstinenci, je lepší pokud svoji léčbu netají. Lépe abstinovat pomáhá zdrţet se „spouštěčů“, tzn. situací, ve kterých předtím sáhl po alkoholu. Pokud je to moţné, měl by abstinující zařadit do svého programu setkání s lidmi s podobným problémem v různých klubech apod., tak, aby vhodně vyplnil čas, který předtím věnoval své závislosti. V praxi se také často stává, ţe pacient „vymění“ závislost za závislost (nadměrné kouření, léky apod.), musí tedy dbát o správnou ţivotosprávu. (Skála, 1988) Např. Nešpor (2013) navrhuje vypracování havarijního plánu, který by zahrnoval sice nepříjemné, ale nutné kroky a motivuje pak člověka předcházet recidivě. Mohou to být kroky:
33
kdyţ selţu, odevzdám všechny peníze rodičům; poţádám někoho z rodiny, aby se mnou zašel k odborníkovi apod.; pokud tyto kroky nedodrţím, nemohu dále počítat s jejich další pomocí. Dr. Nešpor se dlouhodobě zabývá různými nestandardními technikami jak pomoci s abstinencí. Patří mezi ně relaxace, meditace, autogenní trénink ad. Pacientům závislým na alkoholu doporučuje např.: v rámci autogenního tréninku vytvoření individuálních formulí, které mají být srozumitelné a kladné. Tyto formule se při tréninku desetkrát opakují. Alkohol je mi lhostejný, jsem klidný a sebevědomý, střízlivost je výhodná …. (Nešpor, 1998)
4. Anonymní alkoholici Anonymní alkoholici (AA) jsou jednou ze svépomocných skupin, které pomáhají závislým na alkoholu s abstinencí.
4.1 Historie AA Historie AA se začala psát ve třicátých letech 20.století v USA. Pojí se s příhodou obchodníka Billa, který byl povaţován za nevyléčitelného alkoholika. Na jedné z cest se dostal do těţké krize a rozhodl se zavolat příteli se stejnými problémy. Bill ho však nepoţádal o pomoc, ale nabídl mu tu svou a to mu pomohlo krizi překonat. Společně pak v roce 1935 zaloţili organizaci Alkoholics Anonymous . Nynější počet skupin AA ve světě se pohybuje okolo čísla 100 000 a více. (Nešpor, 2006) Doba vzniku AA je zajímavá v tom, ţe předběhli svoji dobu, objevili se dlouho předtím, neţ začaly vznikat první terapeutické komunity se skupinovými terapiemi. Po jejich vzoru byly zaloţeny další organizace:
Al – Anon (pro manţelky nebo partnerky závislých na alkoholu);
Alateen (dospívající děti z rodin s výskytem alkoholu);
Parents Anonymous (A rodiče, jejichţ děti jsou závislé na alkoholu nebo drogách);
Narcotics, Smokers, Gamblers, Overeaters, Workaholics Anonymous (A narkomané, kuřáci, hazardní hráči, přejídači, závislí na práci) ad. (Nešpor, 2007) 34
Historie AA v ČR je velmi mladá. Politická situace po 2. světové válce nepřála svépomocným hnutím a pomoc alkoholikům nabízely pouze protialkoholní léčebny. Aţ koncem 80. let se pod vlivem politických a ekonomických tlaků pomalu začal oslabovat vliv tehdejšího Sovětského svazu. Mezníkem byl listopad 1989. V předrevolučním období existovali v naší republice dva členové, Stanislav K. z Prahy a Vladimír S. z Dobrušky. Tito páni udrţovali kontakt s AA v New Yorku, současně v Kalifornii začal Čechoameričan Vladimír S. překládat knihu Anonymní alkoholici do češtiny. Tyto aktivity vedly k pomalému vzniku AA v ČR. Začátkem roku 1988 se v Praze v tajnosti konaly první mezinárodní uzavřené mítinky AA. 2. února 1989 byla na italské ambasádě v Praze zaloţena mezinárodní skupina AA a 14. prosince 1989 první oficiální česká skupina AA s názvem Serenity Group. Krátce nato následovaly další. V dubnu 1991 se konala první konference AA, na které byla schválena první rezoluce. V roce 2006 bylo v ČR 32 skupin AA v osmnácti městech. (Dostupné z: http://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/historie-cr.html)
4.2 Dokumenty a současnost AA Na setkání AA není zapotřebí objednání, ani zdravotní pojištění či peníze, účast není kontrolovaná. Účastníci meetingů si mezi sebou sdělují zkušenosti s pitím alkoholu a rozebírají osobní ţivot. AA pracují s principy 12 kroků a 12 tradic a zásadou 7/7 nebo také 30/30. (Nešpor, 2006) Dvanáct kroků bylo formulováno v začátcích AA, koncem 30. let 20. století v USA. Zakladatelé byli věřící, a to se projevilo při vytváření textu. Nicméně AA se k ţádnému náboţenství neváţí a ve svých řadách mají i lidi, kteří nejsou věřící. 12 kroků:
přijali jsme svoji bezmocnost vůči alkoholu – naše ţivoty začaly být neovladatelné;
dospěli jsme k víře, ţe síla větší neţ naše obnoví naše duševní zdraví;
rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj ţivot do péče Boha tak, jak ho sami chápeme;
provedli jsme důkladnou a nebojácnou inventuru sami sebe;
přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb;
byli jsme zcela svolní s tím, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady;
pokorně jsme ho poţádali, aby naše nedostatky odstranil;
sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublíţili, a kterým to chceme nahradit;
35
rozhodli jsme se provést tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolí, s výjimkou, kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo;
pokračovali jsme v provádění morální inventury, a kdyţ jsme udělali chybu, pohotově jsme ji přiznali;
pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali, a modlili se pouze za to, aby se nám dostávalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit;
výsledkem těchto kroků bylo, ţe jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech svých záleţitostech. (Nešpor, 2006)
Podle Nešpora (2006) se dnes dají některé zastaralé výrazy nebo slovní spojení, jako např. síla větší neţ naše, interpretovat slovy síla tradice, zkušenosti, které se při překonávání závislosti nashromáţdily apod. Dvanáct tradic AA je o ţivotě samotného společenství AA. Jsou to prostředky, kterými udrţují jednotu, podle nich ţijí a rozvíjejí se:
naše společné blaho by mělo být na prvním místě, osobní uzdravení závisí na jednotě AA;
pro účely naší skupiny je jedinou autoritou milující Bůh, tak jak se projevuje sám v našem skupinovém svědomí. Naši vedoucí představitelé jsou pouze spolehliví sluţebníci, kteří nám nevládnou;
jediným poţadavkem pro členství v AA je touha přestat pít;
kaţdá skupina by měla být autonomní s výjimkou případů, které ovlivňují ostatní skupiny nebo AA jako celek;
kaţdá skupina má pouze jediný hlavní účel – předávat naše poselství alkoholikovi, který stále trpí;
skupina AA by nikdy neměla podporovat ani financovat jakékoli příbuzné zařízení nebo podnik stojící mimo AA, ani mu propůjčovat jméno AA, aby nás problémy peněz, majetku a prestiţe neodváděly od našeho hlavního účelu;
kaţdá skupina AA by měla být plně soběstačná a omítat příspěvky zvnějšku;
anonymní alkoholici by měli vţdy zůstat neprofesionální, avšak naše sluţební střediska mohou zaměstnávat pouze potřebné pracovníky;
36
AA jako takové by nikdy nemělo být organizováno, ale můţeme vytvářet sluţební rady nebo komise přímo zodpovědné těm, kterým slouţí;
anonymní alkoholici nemají názory na vnější otázky, proto by jméno AA nemělo být nikdy zataţeno do veřejných sporů;
naše vztahy s veřejností jsou zaloţeny spíše na přitaţlivosti Programu neţ na jeho propagaci, my vţdy potřebujeme zachovávat osobní anonymitu na úrovni tisku, rozhlasu a filmu;
anonymita je duchovním základem všech našich tradic, navţdy nám připomínající, abychom
dávali
přednost
principům
před
osobnostmi.
(Dostupné
z:
http://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/dvanact-tradic.html) Zásada 7/7 nebo 30/30 je v podstatě poučením, které vybízí člověka v krizi, anebo toho, kdo začíná abstinovat, aby navštívil setkání AA po sedm dní v týdnu, tedy kaţdý den. Toto samozřejmě můţe platit jen tam, kde je to moţné. (Nešpor, 2006)
4.3 Základní pravidla AA Základními pravidly jsou:
„setkání zahajuje, končí a řídí volený předseda;
účastníci se oslovují zásadně křestními jmény a respektuje se anonymita;
kdyţ začíná někdo hovořit, představuje se obvykle takto: Jsem…. (křestní jméno) a jsem alkoholik;
ten, kdo hovoří, by neměl být přerušován a neměly by mu být kladeny otázky;
ti, kdo jsou pod vlivem alkoholu, se sice mohou zúčastnit, nesmí ale mluvit“. (Nešpor, 2007, str. 104)
4.4. Typický průběh setkání AA Setkání AA má svůj řád. Nejprve jsou přivítáni nováčci, následně se provádí společná modlitba nebo se čte nějaký tradiční materiál. Po těchto úvodních krocích účastníci vyprávějí své osobní příběhy, které mohou u ostatních vyvolat stejné nebo podobné vzpomínky. Pak
37
přichází čas na malou přestávku, ve které se účastníci mohou občerstvit. V závěru je opět modlitba a případně nějaké praktické informace. (Nešpor, 2007) „Organizace typu Anonymních alkoholiků mají důkladně rozpracovaný systém patronství, při kterém poskytuje zkušený, déle abstinující člen organizace oporu, radu i povzbuzení nováčkovi“. (Nešpor, 2007, str. 105). Skupinu AA můţe zaloţit kdokoliv a kdekoliv, jednotlivé skupiny jsou autonomní, neangaţují se politicky ani např. v reklamě. Jedinou podmínkou účasti je touha abstinovat. (Nešpor, 2007) Nešpor a Czémy (1996) ovšem také upozorňují na to, ţe i kdyţ můţe spolupráce s AA zlepšit výsledky léčby poskytované zdravotníky, nelze však pacientovi doporučit pouze docházení na setkání AA. Je totiţ moţné, ţe mohou existovat i nějaké další, dosud nepozorované symptomy, pro které by byla nutná další medicínská léčba.
5. Skupinová psychoterapie V souvislosti s Anonymními alkoholiky se bude tato kapitola krátce věnovat psychoterapii ve skupině. Skupinová psychoterapie je postup, při kterém se k léčebnému účelu vyuţívá dynamika skupiny, tedy vztahy a interakce mezi jejími členy. (Kratochvíl, 2012) Podle Kratochvíla (2012) často pojem skupinová terapie splývá s pojmem kolektivní terapie, která spočívá v tom, ţe se postupy, na rozdíl od skupinové terapie, které bychom u pacienta pouţili jednotlivě, provádí s několika pacienty současně.
5.1 Role terapeuta
Záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet kooperaci a komunikaci ve skupině. Pro klienta je důleţité získat nové, pozitivnější zkušenosti z účasti a vzájemných vztahů ve skupině. V různých situacích se na základě různých rysů osobnosti, včetně patologických, stává patologickou celá skupina. Její rozvinutí, procesy a mechanismy, kterými se skupina zvládá, ale i vývoj ke zdraví skupiny, se nazývá skupinová dynamika a úkolem terapeuta je pomoci 38
při odstraňování překáţek v komunikaci a nalézt účinné prostředky na zpracování napětí ve skupině. (Vymětal, 2004)
5.2 Složení skupin Důleţité je také sloţení skupiny. Obecnou zásadou je nepřijímat do skupiny jedince s přímými příbuzenskými nebo přátelskými vazbami. Můţe se stát, ţe tito lidé mezi sebou nebudou v komunikaci otevření. Další zásadou je nezařazovat do jedné skupiny pacienty s velmi rozdílnou psychopatologií, např. neurotiky a psychotiky. Terapeut tedy podle svého záměru můţe skládat skupiny s jedinci se stejnými nebo rozdílnými zdravotními či osobními problémy, s přibliţně stejným nebo velkým věkovým rozdílem, dále je moţné rozdělit skupiny na muţe a ţeny apod. (Vymětal, 2004)
5.3 Rozdělení skupin Uspořádání ve skupině obvykle bývá kruhové, tak mohou pacienti i terapeut na kaţdého vidět a s kaţdým udrţovat maximální kontakt. Skupina obvykle trvá 1,5 hodiny, v ambulanci se schází nejčastěji jednou týdně, pokud se jedná o lůţková zařízení či denní stacionáře, často se koná i několik skupin denně. (Vymětal, 2004) Skupiny se z formálního hlediska dělí na otevřené a uzavřené. V uzavřených skupinách jsou po celou existenci skupiny stejní lidé a v otevřených se průběţně sloţení pacientů obměňuje. Skupiny lze rozdělit i podle obsahu na interakční (zabývají se děním ve skupině), tematické (věnují se určitému tématu) a biografické (zabývají se ţivotními osudy jedinců). (Vymětal, 2004) Specifickými skupinami jsou svépomocné skupiny. Nejznámější takovou skupinou jsou Anonymní alkoholici. Mají vlastní pravidla a pracují s anonymitou jedince, který tak nemusí mít obavy z reakcí na svůj problém. (Vymětal, 2004)
39
5.4 Vztahy v psychoterapeutických skupinách Klíčovým faktorem v psychoterapeutické skupině je osobnost terapeuta a to jakým způsobem vede skupinu, s tím souvisí i výběr členů skupiny. Různé vztahy budou ve skupině lidí stejného věku a lidí s rozličným věkem i pohlavím. Na vývoj vztahů má vliv i charakter skupiny, např. to zda je otevřená nebo uzavřená, ale i to, zda ji vede jeden či více terapeutů. Mezi členy psychoterapeutických skupin existují vztahy i mimo skupinu, tzv. paraskupinové dění, které je zpravidla neţádoucí, ale je i tak součástí terapie. Toto dění se do skupiny vrací a při správném vedení je cenným příspěvkem skupině. Typickým aspektem pro skupinové vztahy je koheze skupiny. Umoţňuje jedinci podílet se na síle skupiny a připravuje se tak na vlastní, samostatné rozhodování. Dalším projevem vztahů ve skupině je princip delegování. Ten v případě postojů skupiny umoţňuje vyjádření některého jejího člena za ostatní. (Vymětal, 2004)
5.5 Účinné faktory skupinové psychoterapie Obecným faktorem ve skupinové psychoterapii je zjištění, ţe pacient není sám a má stejné nebo podobné problémy jako ostatní a můţe se bez obav svěřit cizím lidem. Účinným faktorem je altruismus, který pomáhá pacientům s nízkým sebehodnocením spojeným s nemocí zaţít pocit uţitečnosti při pomoci druhým a tím se i jeho terapie stává účinnější. Probíhá zde vývoj způsobů socializace pomocí hraní rolí, vyjadřování emocí apod., kdy si pacient můţe v bezpečném prostředí zkusit různé typy chování a tím obohatit své moţnosti. Současně se projevuje nápodoba, pacient, ať uţ vědomě nebo nevědomě, napodobuje chování terapeuta či někoho, kdo je ve skupině oceňovaný. Prostřednictvím tohoto projevu a zpětné vazby od členů probíhá interpersonální učení a pacient pak lépe porozumí tomu, jak ho vnímá okolí. Skupina funguje jako model rodiny, členové mohou znovu proţít vztahy z původní rodiny a pochopit i dořešit staré problémy. Dalším faktorem je samotné členství ve skupině, zvlášť pokud byl nemocný do té doby izolován od sociálních kontaktů. Tím, ţe si pacienti vzájemně naslouchají, podporují se a zároveň také mezi sebou diskutují, dochází
40
k vytvoření atmosféry bezpečí a přijetí a k působení faktoru emoční podpory členů skupiny. (Vymětal, 2004)
5.6 Negativní faktory skupinové psychoterapie Negativními faktory skupinové psychoterapie jsou ty, které brání pacientovi ve zlepšení nebo jsou překáţkou k ţádoucí změně. „Účinnost terapie se však můţe projevit také negativně v neţádoucích důsledcích působení terapeuta a skupiny“. (Vymětal, 2004, str. 124) Začíná nevhodnou indikací pacienta k psychoterapii, dále nesprávným přístupem terapeuta i nevhodně probíhající skupinovou dynamikou. Pacient negativní vliv vnímá a často z terapie odchází nebo nespolupracuje. Sám terapeut můţe svým chováním negativně ovlivnit léčbu, pokud nejasně nebo nedostatečně komunikuje s nemocným. Měl by se vyvarovat výčitek, moralizování a vést pacienta k zodpovědnosti za sebe sama. (Vymětal, 2004)
41
Empirická část
6. Výzkum Výzkumná metoda. Pro praktickou část své práce jsem zvolila kvalitativní výzkumné šetření, konkrétně metodu polostrukturovaného rozhovoru. Kvalitativní výzkum stál dlouhou dobu v pozadí, někteří metodologové ho berou jako pouhý doplněk k výzkumu kvantitativnímu. Kvalita si však postupně získala v sociálních vědách rovnoměrné postavení s ostatními formami výzkumu. Ve kvalitativním výzkumu neexistuje obecně uznávaný postup, mnoho odborníků tak spatřuje jeho nedostatky v absenci jasných statistických dat. (Hendl, 2005) Kvalitativní výzkum má své výhody i nevýhody. Výhodami jsou přirozené prostředí výzkumu, vhled výzkumníka do osobnosti či skupiny apod., moţnost okamţité reakce na prostředí či situace. Mezi nevýhody patří především osobnost výzkumníka, kdy mohou být výsledky snadněji ovlivněny jeho preferencemi a časová náročnost analýzy a sběru dat. (Hendl, 2005) „Práce kvalitativního výzkumníka je přirovnávána k činnosti detektiva. Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek, provádí deduktivní a induktivní závěry. Seznamuje se s novými lidmi a pracuje přímo v terénu, kde se něco děje. Sběr dat a jejich analýza v kvalitativním výzkumu probíhají v delším časovém intervalu …“. (Hendl, 2005, str. 50) Polostrukturovaný rozhovor, který jsem pouţila jako výzkumnou metodu do své práce, patří mezi nejrozšířenější podobu rozhovorů. Umoţňuje dle potřeby a moţností zaměňovat pořadí okruhů otázek, vynechávat či doplňovat údaje tak, abychom získali co největší výtěţnost interview. (Miovský, 2006) Je náročnější na přípravu a dle Ferjenčíka (2000) je pro tazatele tento typ rozhovoru uprostřed škály ostatních druhů interview, co do kontroly nad svými otázkami, odpověďmi tázaného i stupně přesnosti a opakovatelnosti.
42
Výzkumný soubor a procedura, získání respondentů. Svoje šetření jsem prováděla během měsíce ledna 2015 ve skupině Anonymních alkoholiků (AA) v Hradci Králové. Nejprve jsem předběţně, přibliţně v polovině roku 2014, tuto skupinu kontaktovala, abych si byla jistá jejich přijetím. Mé obavy nejvíce vyplývaly ze samotné podstaty jejich společenství, a tou je anonymita. V Hradci Králové je menší skupinka, kde se průběţně schází přibliţně osm aţ deset lidí jedenkrát týdně. Rozhovory jsem s jejich svolením realizovala s jednotlivými respondenty přímo v jejich prostorách a některé v prostorách Univerzity Hradec Králové. Kaţdému z respondentů jsem předloţila k podpisu souhlas s nahráváním a mou zárukou vymazání záznamu po přepisu, s tím, ţe bude pouţit pouze pro účely této práce. (příloha č.2) Při kaţdém rozhovoru jsem měla připravený seznam s otázkami. V některých případech jsem je vyuţila všechny, v některých, zvláště tam, kde jiţ na příští kladenou otázku bylo v podstatě odpovězeno, jsem některé otázky vynechávala. Během rozhovoru jsem nechávala kaţdého mluvit, jen jsem mírně korigovala tok myšlenek respondentů tak, aby bylo jasné, kam otázkou směřuji. Hlavním důvodem této korekce bylo, ţe některé otázky jsou zdánlivě stejné nebo podobné, nicméně jsem dobře věděla proč. Dále jsem u některých otázek zdůrazňovala, ţe nemusí odpovídat (př. otázka týkající se náboţenství). I kdyţ jsem měla velké obavy z mého přijetí v anonymním společenství, musím konstatovat, ţe v tomto případě vůbec nebyly na místě. Všichni, se kterými jsem hovořila, se chovali velmi mile, a i přes mou snahu zachovat jejich skrytou identitu, mi téměř všichni sdělili své jméno, příjmení a svůj věk. Do přepisu rozhovorů jsem se rozhodla jména změnit, věk jsem upravila tak, aby byl pouze orientační. Dále chci doplnit, ţe si všichni, včetně hostů, tykají, a někteří svou účast na mém výzkumu odmítli. S tím jsem počítala a povaţuji to za fér jednání.
Výzkumné otázky. Pro rozhovor jsem měla připravené tři okruhy otázek. Protoţe jsme se vzájemně jiţ znali ze seznámení na začátku skupiny AA, nezahajovala jsem rozhovory seznámením. Zároveň jsem po vyzvání všem také sdělila, kde studuji, název mé práce, co je cílem mého výzkumného šetření a také to, proč jsem si do své závěrečné práce zvolila právě toto téma. Na konci kaţdého rozhovoru jsem respondentovi poděkovala a zeptala se, zda ještě nechce něco dodat. 43
První okruh - základní údaje: Muţ/ţena – jméno. Kolik je Ti let? Jak dlouho trvá Tvoje závislost na alkoholu? Jsi ţenatý/vdaná? Máš ve svém okolí nějakou oporu? Co to pro Tebe znamená? Máš děti?
Druhý okruh - otázky týkající se období před AA. Kdy jsi začal/a mít s konzumací alkoholu problémy? Za jakou dobu jsi sám sobě přiznal/a, ţe jsi závislý/á na alkoholu? Jak dlouho trvalo, neţ jsi poprvé vyhledal/a odbornou pomoc? Vyuţil/a jsi nějaké moţnosti léčby? (Kolikrát, jakou, dokončil/a, spokojenost). Měli jste někdy v rodině problémy se závislostmi? Máš k závislosti na alkoholu přidruţenou i jinou závislost? S jakými problémy jsi se v souvislosti se svou závislostí v osobním, rodinném či pracovním ţivotě potýkal/a?
Třetí okruh: otázky týkající se období v AA. Jsi abstinent? Co je pro tebe nejsilnější motivací k abstinenci? Vyznáváš nějaké náboţenství? V čem jsou pro Tebe AA přínosem?
44
Proč jsi zvolil moţnost léčby právě ve skupině AA? Co Ti přináší práce ve skupině AA? V čem je podle Tebe terapie ve skupině AA lepší neţ jiné druhy terapií (skupinová, individuální psychoterapie aj.)? Máš nějaké svépomocné techniky při zvládání myšlenek na alkohol (individuální či sdílené ve skupině)? Jak dlouho navštěvuješ setkání AA? Jak často navštěvuješ setkání AA? Myslíš si, ţe Tě AA změnili? Pokud ano, jak? Co povaţuješ za nejdůleţitější léčebný faktor u AA? Vyhovuje Ti skupina bez formálního vůdce? Chtěl/a bys v budoucnu vyuţít i jiné formy léčby? Jaké, případně proč? Uvítal/a bys ve skupině AA nějakou inovaci? Je něco, co Ti v AA vyloţeně chybí nebo s čím jsi vyloţeně nespojen/a? Co Ti ze setkání v AA nejvíce pomáhá v běţném ţivotě?
Cíl práce. Cílem mé práce bylo zjistit, jaké jsou faktory, které nejvíce posilují abstinenci u závislých na alkoholu ve společenství AA Anonymní alkoholici. První okruh otázek má obecný informativní charakter. Druhý okruh otázek je z období před účastí v AA, mapuje závislost respondenta; její vznik, vývoj a problémy s ní spojené. Třetí okruh otázek spadá do období, kdy respondent jiţ začal navštěvovat setkání AA; práce, terapie a připomínky k AA. Základní otázky z prvního okruhu jsem ke kaţdému respondentu shrnula do úvodního odstavce jako jeho představení. Další dva okruhy jsem pak rozepsala po otázkách. Přepisovala
45
jsem doslovně, jen s malými úpravami, které se týkaly zkrácení textu do plnohodnotného kratšího nebo nahrazení nespisovných výrazů spisovnými ekvivalenty.
Výzkum. Jak jsem jiţ uvedla, rozhovory s respondenty jsem nahrávala, kaţdý trval 40 – 60 minut. Proti nahrávání nikdo z tázaných neměl výhrady. Rozhovory jsem realizovala s pěti respondenty, kteří na setkání AA docházejí, je-li to moţné, pravidelně. Přepis rozhovorů je přiloţen. (Příloha č. 3)
Vyhodnocení. Pro přehlednost jsem z jednotlivých okruhů vybrala stěţejní otázky a zpracovala jsem je do dvou následujících tabulek.
AA
Závislost
Náboženství?
v rodině?
Motivace
Přínos pro běžný
k abstinenci?
život?
(všichni alkoh.) Martin
ANO,
OBA NE
TOUHA
RODIĆE
PO ČASTÉ
ZMÉNÉ
PŘIPOMÍNÁNÍ SI TÉMAT
Daniel
TOUHA ŢÍT
BRATR, OTEC NE
KLID
A
ENERGIE Tereza
MATKA
ZÁCHRANA
ANO
ZKLIDNĚNÍ
ŢIVOTA Michal
STRÝC,
BŮH
NE, NOVÝ ŢIVOT
DĚDA,
VYŠŠÍ MOC
OTEC(GAMB.)
46
POMOC
V
ROZHODOVÁNÍ
DĚDA
Alexandra
NE
STRACH
O POMOC
ŢIVOT
ZE
ZKUŠ. OSTATNÍCH
Tab. 3: Souhrn výzkum I.
AA
Martin
Léčba?
Proč
v AA Práce v AA + Léčebné
(ústav.)
lepší terapie? přínos?
1x
ČETNOST,
MŮŢE
ŢÁDNÉ
NEMUSÍ
Inovace AA?
faktory AA? A OTEVÍRÁNÍ
PROPAGACE
TÉMAT
NA
ZÁVĚRY Daniel
2x
INTERNETU
KLIDNĚJŠÍ
MŮŢE, NEMUSÍ
KLID
A ZMĚNIT
+ POHODA
POZIT.LADĚNÍ Tereza
ÚSTAV V
AA
SE ZÁCHRANA
NERADÍ
ŢIVOTA
POHLED NA AA
SDÍLENÍ
NE
+
ZÍSKÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ Michal
1x
ŢÁDNÁ
PODPORA,
DISKUSE
PŘÍKLAD
PŘIPOMÍNÁNÍ, NE + PŘÍKLAD,
NEMYSLÍ NA SDÍLENÍ ALKOHOL Alexandra 6 x
PŘEDÁVÁNÍ SOUDRŢNOST, VYPOVÍDÁNÍ
OMEZENÍ
ZKUŠENOS.
RITUÁLŮ
ZAMYŠLENÍ
SE, ČETNOST
PRO DISKUSI Tab. 3: Souhrn výzkum II.
Cílem mé práce bylo zjistit faktory prodluţující abstinenci u alkoholiků docházejících na pravidelná setkání skupin AA Anonymní alkoholici. Při vyhodnocení výzkumu jsem
47
vycházela z porovnání s účinnými faktory skupinové psychoterapie. Terapeutická zkušenost skupinové psychoterapie je rozdělena do jedenácti základních účinných faktorů:
dodávání naděje,
univerzalita,
předávání informací,
altruismus,
korektivní rekapitulace primární rodiny,
rozvoj socializace,
napodobující chování,
interpersonální učení,
skupinová soudrţnost,
katarze,
existenciální faktory. (Yalom, 2005)
Terapeutické faktory skupinové psychoterapie nemají přesnou hranici a navzájem se společně mísí. (Yalom, 2005) Z tohoto důvodu jsem některé faktory při porovnání propojila. Některé účinné faktory skupinové psychoterapie se ve skupinách AA neobjevují. Je to z jednoho důvodu, a tím je absence terapeuta. Kaţdý Áčkař do svého příběhu můţe zahrnout rodinu nebo to, co se od ostatních naučil (interpersonální učení) a zda má k někomu ze skupiny blízko a zkouší řešit situace podobně (napodobující chování). Nedostane se mu ale přímé reakce nebo rady a ze skupiny si odnáší jen to, co potřebuje a chce. Do rozhovorů jsem otázku týkající se rodiny zařadila. Na cílený dotaz ohledně závislostí v rodině mi všichni respondenti odpověděli kladně. Proces očištění (katarze) je v AA určován stejnými mechanismy. Pokud klient AA cítí tuto potřebu, zahrne ji do svého vyprávění a odchází s pocitem, ţe byl vyslechnut a můţe provést vlastní zhodnocení. Vzhledem k tomu, ţe Áčkaři při terapii nevyuţívají zpětnou vazbu, neuplatňuje se zde ani další účinný faktor skupinové psychoterapie spočívající v rozvíjení sociálních dovedností. Prostředí AA se od skupinové psychoterapie liší právě absencí těchto faktorů. U AA, stejně jako u skupinové psychoterapie, funguje faktor dodávání naděje. Klienti mohou pozorovat zlepšování druhých, u AA navíc je tento faktor posílen skutečností, ţe skupinu tvoří samí alkoholici a navzájem si slouţí jako ţivá inspirace. (Yalom, 2005) Respondenti Martin a Daniel výstiţně odpovídali „ jsme naladěni na jednu strunu, jsme na stejné lodi“.
48
Tento faktor u AA lze propojit s následující univerzalitou. Je to pocit, kdy klient pochopí, ţe opravdu není sám a podobné nebo stejné problémy mají i jiní. Předávání informací je ve skupinách AA a skupinové psychoterapii rozdílné. Např. respondenti Martin a Michal mezi přednosti AA řadí skutečnost, ţe je to čistě na nich, zda se ve skupině zapojí a zda budou naslouchat ostatním. V AA se nediskutuje a ani se nedělají ţádné závěry. Respondentka Tereza přímo uvádí, ţe nechce ţádné rady, protoţe prošla několika léčbami a dostala jich mnoho. AA také těţí z příběhů, navzájem jsou si příkladem, ale ţádné rady a doporučení nikdo z nich nechce, a uţ vůbec ne rady terapeuta. Všichni respondenti prošli různými druhy léčeb a v AA zůstávají kvůli volnosti terapie. Altruismus, jako další účinný faktor skupinové psychoterapie, je také klíčovým faktorem skupin AA. Stejně jako u skupinové psychoterapie si v AA navzájem pomáhají svými příběhy a poskytují si podporu. Z rozhovorů s respondenty jednoznačně vyplynulo, ţe sdílení společných problémů je silným tématem a posiluje jejich vůli, a tím i kvalitu ţivota. V rozhovorech zazněla témata jako předávání zkušeností, neustále si připomínání, příklad, ale i vypovídání se. Skupinová soudrţnost v AA existuje pod jedním pojmem – lidé se stejnými problémy. Od skupinové psychoterapie se velmi odlišuje tím, ţe do skupin AA můţe přijít v podstatě kdokoli. Jsou Áčkaři, kteří chodí pravidelně, jiní jen pokud jim čas dovolí, ale můţe přijít i úplně cizí člověk, z ulice, kdo šel zrovna okolo. Můţe si sednout, představit se, poslouchat a odejít a uţ nikdy nepřijít. Z mého dotazu před skupinou AA jsem zjistila, ţe to není příliš běţné, ale i tak to můţe být. Tento faktor se tedy u AA projevuje jiným způsobem a v kombinaci s ostatními účinnými faktory patří k významným. Ve shrnutí je to svoboda, se kterou na setkávání docházejí, blízkost lidí se stejným problémem, společné sdílení a řád, který dává záruku toho, co můţe kaţdý očekávat. Zatímco stabilní sloţení skupiny je nezbytnou podmínkou a zárukou efektivní skupinové psychoterapie, u AA tomu tak není. U všech respondentů jsem se v otázce motivace k abstinenci setkala se strachem o vlastní ţivot. Částečně to tak souvisí s posledním účinným faktorem skupinové psychoterapie – existenciálními faktory – a převzetím odpovědnosti za svůj ţivot do vlastních rukou. Yalom (2005) uvádí, ţe podle členů AA patří mezi významné terapeutické faktory společné u AA a skupinové psychoterapie dodávání naděje, předávání informací, univerzalita, altruismus a určité aspekty skupinové soudrţnosti. 49
Po dokončení svého vyhodnocení jsem konstatovala, ţe mé zjištění je shodné. Všechny tyto výše uvedené faktory jsem dle výzkumu označila jako společné účinné faktory AA Anonymních alkoholiků a skupinové psychoterapie. Současně bych ze svého vyhodnocení vyzdvihla další účinný faktor skupin AA Anonymní alkoholici, který u skupinové psychoterapie nemůţeme nalézt, a tím je absence terapeuta. Všem respondentům maximálně vyhovuje svoboda volby, kterou jim AA poskytují. Naopak kontraproduktivně vnímají direktivnost terapeuta a model samostatného rozhodování a přijetí odpovědnosti za vlastní chování vítají.
Závěr Ve své bakalářské práci jsem podala teoretický přehled problematiky závislostí a závislosti na alkoholu. Zpracovala jsem jejich příčiny, průběh a důsledky pro ţivot závislého člověka. Hlavním tématem byla terapie závislých na alkoholu ve společenství AA Anonymní alkoholici, s popisem jejich historie a činností. V praktické části jsem provedla výzkumné šetření ve skupině AA v Hradci Králové pomocí metody polostrukturovaného rozhovoru. Největším otazníkem a cílem pro mne byly účinné faktory posilující abstinenci v terapii skupin AA Anonymní alkoholici. Cílem mé práce bylo zjistit, jaké faktory posilují abstinenci těch, kteří docházejí na pravidelná setkání sdruţení AA Anonymní alkoholici. Výzkumné šetření jsem prováděla ve skupině AA v Hradci Králové. Tato skupina patří mezi menší, slovy jedné z nich, komorní, ale ze závěrů mého šetření, podloţené srovnáním s terapií ve skupinové psychoterapii, je zřejmé, ţe mé konečné zjištění platí u všech, tedy i u větších skupin. Kromě účinných faktorů jsem dospěla k několika dalším činitelům, které neméně významně přispívají k úspěšné abstinenci při terapii v AA. Jedná se o prostředí klidu a pohody. Takové prostředí v běţné skupinové psychoterapii nelze nalézt. Všichni, kteří odpovídali na mé otázky, prošli, v některých případech i opakovaně, ústavní léčbou, docházeli nebo stále ještě dochází na ambulanci AT, na soukromou psychoterapii apod., nikde ale takové prostředí nenašli a ještě jinou péči vyhledávají především proto, aby získali i jiný úhel pohledu. Dalším je společné otevírání témat; je to téma, které sekretář vţdy na začátku setkání zvolí. Jedním z takových je třeba 50
odkládání. Kaţdý z nich, v tichosti sám pro sebe nebo před ostatními, můţe vzpomenout, co kdy odloţil, jak dlouho odkládal léčení, jak dlouho odkládal definitivní přiznání sám sobě, ţe je závislý na alkoholu. A pak má celý týden na to, aby o tom mohl přemýšlet anebo ne. Zároveň jsem chtěla alespoň trochu nahlédnout do ţivota respondentů, zajímalo mne, zda mají nebo měli v rodině se závislostmi problémy a dále otázka náboţenství, kterým je, alespoň pro laika, odkaz Anonymních alkoholiků, protkán. Všichni dotazovaní se v rodině se závislostí na alkoholu setkali. Otázkou je, zda jim to setkání slouţilo jako špatný vzor, protoţe u některých to nebyli rodiče, ale třeba prarodiče nebo dokonce i strýc. Na dotaz k víře mi odpověděli všichni. Tři z respondentů věřící nejsou, jeden ano a jeden se přiklání k duchovnu, nikoli však k víře v Boha. Z toho lze usoudit, ţe víra, ať v Boha nebo cokoli jiného, není při setkávání AA vůbec důleţitá. Kaţdý si odtud odnese, co chce, a co sám potřebuje. Zajímavé byly i odpovědi na motivaci k abstinenci. Všichni odpověděli jediné – ţivot. A to v jakékoli podobě. Změna v ţivotě, nový ţivot, strach o ţivot, touha ţít. Je to velmi zajímavé, protoţe to ukazuje, ţe člověk musí mít rád především sám sebe, aby mohl mít rád a strachovat se o ostatní. To souvisí i s dalším mým postřehem, ţe téměř všichni mluvili o alkoholu jako o chlastu a o chlastání. Zpočátku jsem myslela, ţe tyto výrazy nahradím, ale pak jsem je tam záměrně nechala. Je to jejich postoj k alkoholu, nenávidí ho, a také to jim dává sílu abstinovat. Shrnu-li všechny závěry, ke kterým jsem došla, musím konstatovat, ţe nejmocnějším faktorem jsou sami ti lidé. Společenství AA jim poskytuje rámec a oporu, kterou nenašli v ţádné jiné terapii a AA povaţují za vrchol svého boje s démonem alkohol. Nikdo z nich netvrdil, ţe je to konec jejich úsilí, protoţe moc dobře vědí, ţe alkohol bude jejich společníkem aţ do konce ţivota a není cesty zpět. Nezbývá, neţ se z minulosti poučit a nedělat stejné chyby. Jejich povídání na skupinách je utvrzuje v tom, ţe nejsou sami, pomáhají si příkladem druhých a sami zase pomáhají druhým příkladem svým. Práce ve skupině AA se mi líbila. Nedá mi však nereagovat na připomínky některých respondentů v otázce inovace ve společenství AA. Stejně tak, jako jim, mi připadá jejich koncept poněkud zastaralý. Je rozdíl mezi vírou a spiritualitou, ale myslím, ţe právě pro ty, kteří věří. Méně uţ pro ateisty, kterých je u nás většina. Stojí tu síla tradice a víry, které pomohly a pomáhají mnohým lidem po celém světě, proti inovacím, které by zase někteří uvítali. Třeba jen z toho důvodu, ţe někoho, kdo by chtěl začít docházet na setkání AA, docela vystraší právě ty úvodní rituály spojené s tradicí a vírou. Myslím, ţe moţným řešením 51
je propagace, která je podle připomínky jednoho z respondentů, nedostatečná. Díky moderní propagaci by se tak ti, co chtějí přijít, mohli dovědět, ţe je tato terapie hlavně o lidech a jejich příbězích.
52
POUŽITÉ ZDROJE.
Tištěné zdroje. Drogy: otázky a odpovědi: [příručka pro rodinné příslušníky a pomáhající profese]. Praha: Portál, 2007, 198 s. Rádci pro zdraví. ISBN 978-80-7367-223-2. FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 200, 256 s. ISBN 80-7178-367-6. HELLER, Jiří a Olga PECINOVSKÁ. Závislost známá neznámá. Praha: Grada Pub., 1996, 162 s. ISBN 80-7169-277-8. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 80-736-7040-2. JANDOUREK. Jan. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. 285 s. ISBN 978-80-7367-2690. JANÍK, Alojz a Karel DUŠEK. Drogy a společnost. Praha: Avicenum, 1990, 342 s. Ţivot a zdraví. ISBN 80-201-0087-3. KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. Praha: Portál, 2012, 403 s. ISBN 978-80262-0302-5. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001, 279 s. ISBN 80-717-8551-2. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006, 332 s. ISBN 80-247-1362-4. NEŠPOR, Karel a Ladislav CSÉMY. Alkohol, drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat, jak je zvládat. Praha: Sportpropag, 1995, 144 s. ISBN 08-077-87. NEŠPOR, Karel a Ladislav CZÉMY. Léčba a prevence závislostí: příručka pro praxi. Praha: Psychiatrické centrum, 1996, 199 s. ISBN 80-85121-52-2. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: [současné poznatky a perspektivy léčby]. Praha: Portál, 2007, 170 s. ISBN 978-807-3672-676.
53
NEŠPOR, Karel. Sebeovládání: stres, rizikové chování a baţení lze zvládat! Praha: Portál, 2013, 151 s. ISBN 978-80-262-0482-4. NEŠPOR, Karel. Středoškoláci o drogách, alkoholu, kouření a lepších věcech. Praha: Portál, 1995, 129 s. ISBN 80-717-8086-3. NEŠPOR, Karel. Uvolněně a s přehledem: relaxace a meditace pro moderního člověka. Praha: Grada, 1998, 95 s. ISBN 80-7169-652-8. NEŠPOR, Karel. Zůstat střízlivý: praktické návody pro ty, kteří mají problém s alkoholem, a jejich blízké. Brno: Host, 2006, 236 s. ISBN 80-729-4206-9. NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky. Praha: Portál, 2001, 157s. ISBN 80-7178-515-6. SKÁLA, Jaroslav. Alkohol a jiné (psychotropní) drogy: abuzus a závislost.. Praha: Avicenum, 1986, 47 s. ISBN neudáno. SKÁLA, Jaroslav a kolektiv. Závislost na alkoholu a jiných drogách. Praha: Avicenum, 1988, 208 s. ISBN neudáno. VYMĚTAL, Jan. Obecná psychoterapie. Praha: Grada, 2004, 339 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 80-247-0723-3. YALOM, D. Irvin a Molyn LESZCZ. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2007, 648 s. ISBN 978-80-7367-304-8.
Internetové zdroje. AA ANONYMNÍ ALKOHOLICI. Historie Anonymních alkoholiků (AA) v České republice. Anonymníalkoholici.cz [online]. © Copyright 2011-2014 Sdruţení pro sluţby Anonymním alkoholikům
v
České
republice
[cit.
2014-12-17].
Dostupné
z:
http://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/historie-cr.html AA ANONYMNÍ ALKOHOLICI. Dvanáct tradic AA. Anonymníalkoholici.cz [online]. © Copyright 2011-2014 Sdruţení pro sluţby Anonymním alkoholikům v České republice [cit. 2014-12-17]. Dostupné z: http://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/dvanact-tradic.html 54
ALKOHOLIA.CZ. Opilost. Alkoholia.cz [online]. Alkoholia.cz © 2010–2014 [cit. 2014-1124]. Dostupné z: http://alkoholia.cz/encyklopedie/opilost ALKOHOLIK.CZ. Léčba. Kontakty na protialkoholní léčebny v ČR a zařízení zabývající se léčbou závislosti – Alkoholik.cz [online]. © Eva Mlčochová 2003 – 2015 [cit. 2015-01-23]. Dostupné
z:
http://www.alkoholik.cz/zavislost/kontakty_na_lecebny_terapetuty/kontakty_na_protialkohol ni_lecebny_v_cr_a_zarizeni_zabyvajici_se_lecbou_zavislosti.html CENTRUM SOCIÁLNĚ ZDRAVOTNÍCH SLUŢEB. Vítáme Vás! CSZS.cz [online]. [cit. 2014-12-17]. Dostupné z: http://www.cszs.cz/?pageid=66 CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŢEB PRAHA. Krizové centrum Riaps. Csspraha.cz [online]. ©
Centrum
sociálních
sluţeb
Praha
[cit.
2014-11-24].
Dostupné
z:
http://www.csspraha.cz/24829-krizove-centrum-riaps DPS ONDŘEJOV. Závislosti. Ondrejov.cz [online]. © 2011-2014 DPS Ondřejov [cit. 201411-24]. Dostupné z: http://www.ondrejov.cz/zavislosti FAKULTNÍ NEMOCNICE HRADEC KRÁLOVÉ. Psychiatrická klinika. LNN/Psychiatrická klinika
[online].
©
Copyright
2011
FN
HK
[cit.
2015-01-23].
Dostupné
z:
http://www.fnhk.cz/psych/soucasti-kliniky/oddeleni/lnn PSYCHIATRICKÁ LÉČEBNA ČERVENÝ DVŮR. Informace. Cervenydvur.cz [online]. [cit. 2015-01-22]. Dostupné z: http://cervenydvur.cz/wp-content/uploads/Informace.pdf PSYCHIATRICKÁ NEMOCNICE KOSMONOSY. O nemocnici. Plkosmonosy.cz [online]. Psychiatrická
nemocnice
Kosmonosy
[cit.
2015-01-22].
Dostupné
z:
http://www.plkosmonosy.cz/index1.html PSYCHIATRICKÁ NEMOCNICE MARIANNY ORANŢSKÉ. Psychiatrická nemocnice Marianny Oranţské. Psychiatrická nemocnice [online]. (c)2015 Czechproduct.cz s.r.o. [cit. 2015-01-22]. Dostupné z: http://oblibene.biz/pl.bila.voda/ PSYCHIATRICKÁ NEMOCNICE V KROMĚŘÍŢI. Pomoc v závislosti. Pomoc v závislosti: Léčba [online]. © 2011, Psychiatrická nemocnice v Kroměříţi [cit. 2015-01-22]. Dostupné z: http://www.pomocvzavislosti.cz/cs/lecba
55
SLOVNIK-CIZICH-SLOV-ONLINE.COM.
Alkoholik.
Slovnik-cizich-slov-online.com
[online]. 2013 © slovnik-cizich-slov-online.com [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://slovnikcizich-slov-online.com/alkoholik STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Evropská charta o alkoholu. SZU.cz [online]. © Státní zdravotní
ústav
[cit.
2014-11-24].
Dostupné
z:
http://www.szu.cz/tema/podpora-
zdravi/evropska-charta-o-alkoholu?highlightWords=evropsk%C3%A1+charta+alkoholu ÚZIS ČR. Tabelární seznam. Úzis.cz [online]. © ÚZIS ČR 2010-2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: https://www.uzis.cz/cz/mkn/seznam.html VITALION. Alkoholismus. Nemoci.vitalion.cz [online]. © 2014 Vitaloin.cz [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://nemoci.vitalion.cz/alkoholismus/ VŠEOBECNÁ FAKULTNÍ NEMOCNICE V PRAZE. Klinika adiktologie. Vfn.cz [online]. © 2012
Všeobecná
fakultní
nemocnice
v Praze
[cit.
2015-01-22].
Dostupné
http://www.vfn.cz/pracoviste/kliniky-a-oddeleni/klinika-adiktologie/charakteristikapracoviste/
56
z:
Přílohy. Č. 1 - MKN 10 (F 10- F 19) Č. 2 – Informovaný souhlas Č. 3 – Přepis rozhovorů
57
Č. 1 „ .0 Akutní intoxikace Stav po aplikaci psychoaktivní látky vedoucí k poruchám úrovně vědomí, poznávání vnímání, emotivity nebo chování, nebo jiných psychofyziologických funkcí a reakcí. Poruchy jsou vyvolány přímým akutním farmakologickým působením a časem mizí, s úplným návratem, pokud nedojde k poškození tkání, nebo se neobjeví jiné komplikace. Za komplikace počítáme: trauma, vdechnutí zvratků, delirium, kóma, křeče, eventuálně další zdravotní obtíţe. Původ komplikací je odvislý od substance a způsobu pouţití. Akutní opilost (u alkoholismu) „Špatné cesty“ (faux pas) (drogy) Opilost (NS) Patologická intoxikace Stavy tranzu a posedlosti při intoxikaci psychoaktivní látkou Nepatří sem: intoxikace ve smyslu otravy (T36-50) . 1 Škodlivé pouţití Příklad uţití psychoaktivní látky vedoucí k poruše zdraví. Poškození můţe být somatické (hepatitida při injekčním podání)‚ nebo psychická (epizody sekundární deprese aţ těţký alkoholismus). Abúzus psychoaktivní látky . 2 Syndrom závislosti Soubor behaviorálních‚ kognitivních a fyziologických stavů‚ který se vyvíjí po opakovaném uţití substance a který typicky zahrnuje silné přáni uţít drogu‚ porušené ovládání při jejím uţívání‚ přetrvávající uţívání této drogy i přes škodlivé následky‚ priorita v uţívání drogy před ostatními aktivitami a závazky‚ zvýšená tolerance pro drogu a někdy somatický odvykací stav. Syndrom závislosti můţe být pro specifickou psychoaktivní substanci (např. tabák‚ alkohol nebo diazepam)‚ pro skupinu látek (např. opioidy) nebo pro širší rozpětí farmakologicky rozličných psychoaktivních substancí. 58
Chronický alkoholismus Dipsomanie Toxikomanie . 3 Odvykací stav Skupina příznaků různého seskupení a stupně závaţnosti‚ vyskytující se při absolutním nebo relativním odvykání psychoaktivní látky po jejím dlouhotrvajícím uţívání. Nástup a průběh odvykacího stavu jsou časově ohraničeny a mají vztah k typu psychoaktivní látky a dávce‚ která byla uţita bezprostředně před zastavením nebo redukcí uţívání. Odvykací stav můţe být komplikován křečemi. . 4 Odvykací stav s deliriem Stav‚ definovaný charakteristikou .3 na čtvrtém místě‚ je komplikován deliriem‚ jak je definováno v F05.–. Mohou se také objevit křeče. Pokud je podezření‚ ţe organické faktory hrají roli v etiologii‚ stav by měl být zařazen do F05.8. Delirium tremens (vyvolané alkoholem) . 5 Psychotická porucha Soubor psychotických fenomenů‚ které se objevují během pouţití psychoaktivních látek nebo po něm‚ které však nelze vysvětlit pouze akutní intoxikací a nejsou součástí odvykacího stavu. Porucha je charakterizována halucinacemi (typicky sluchovými‚ ale často ve více neţ jen v jedné senzorické modalitě)‚ percepčními zkomoleními‚ bludy (často paranoidní nebo persekuční
povahy)‚
poruchami
psychomotorickými
(vzrušením
nebo
stuporem)
a abnormálním afektem‚ který se můţe objevit v rozsahu od intenzivního strachu aţ k extázi. Vědomí je obvykle jasné‚ ale určitý stupeň jeho zastření můţe být přítomen‚ nikoliv však těţký stav zmatenosti. Alkoholická: . halucinóza . ţárlivost . paranoia 59
. psychóza NS Nepatří sem: psychotická porucha indukovaná alkoholem anebo jinými psychoaktivními látkami‚ reziduální nebo s pozdním nástupem (F10–F19 se společnou charakteristikou .7 na čtvrtém místě) . 6 Amnestický syndrom Syndrom sdruţený s výrazným chronickým postiţením paměti na nedávné i vzdálené skutečnosti. Bezprostřední vybavování je obvykle zachováno a čerstvá pamět je typicky více poškozena neţ paměť dávná. Narušení pocitu času a řazení událostí jsou obvykle zřejmé‚ jako je porušena schopnost učit se novému. Konfabulace můţe být vyjádřena‚ ale není vţdy přítomna. Jiné kognitivní funkce mohou být relativně dobře zachovány a amnestické defekty jsou v nepoměru k ostatním poruchám. Amnestická porucha‚ vyvolaná drogami anebo alkoholem‚ Korsakovova psychóza nebo syndrom‚ vyvolané alkoholem anebo jinou psychoaktivní substancí nebo neurčeného původu. Pokud je amnestický syndrom sdruţen s Wernickeovou nemocí nebo syndromem, je moţno pouţít dodatečný kód (E51.2+, G32.8*). Nepatří sem: nealkoholický Korsakovův syndrom (F04 . 7 Psychotická porucha reziduální a s pozdním nástupem Porucha‚ u níţ změny v poznávání‚ afektu‚ osobnosti nebo chování‚ vyvolané alkoholem nebo psychoaktivní substancí‚ přetrvávají za období‚ kdy přímý účinek ve vztahu k psychoaktivní látce můţe být předpokládán. Nástup poruchy by měl mít přímý vztah k uţití psychoaktivní látky. Případy‚ kdy se úvodní nástup stavu objevuje později neţ epizoda (epizody) uţití látky‚ by měl být kódován zde jen tehdy‚ je-li dosaţitelný jasný a přesvědčivý doklad‚ ţe tento účinek můţeme přisoudit reziduálnímu účinku psychoaktivní látky. „Flashbacks” mohou být částečně odlišeny od psychotického stavu svou epizodickou povahou‚ běţně velmi krátkého trvání a svým opakováním dřívějších zkušeností ve vztahu k alkoholu nebo jiné psychoaktivní látce. Alkoholická demence NS Chronický alkoholický mozkový syndrom Demence a jiné lehčí formy přetrvávajícího poškození kognitivních funkcí „Flashbacks” 60
Psychotická porucha s pozdním začátkem vyvolaná psychoaktivní látkou Posthalucinogenní percepční porucha Reziduální: . afektivní porucha . porucha osobnosti a chování Nepatří sem: alkoholem nebo psychoaktivní látkou vyvolaný: . Korsakovův syndrom (F10–F19‚ se společnou charakteristikou .6 na čtvrtém místě) . psychotický stav (F10–F19) se společnou charakteristikou .5 na čtvrtém místě . 8 Jiné duševní poruchy a poruchy chování . 9 Neurčené duševní poruchy a poruchy chování“. (Dostupné z http://www.uzis.cz/cz/mkn/seznam.html)
61
Č. 2 INFORMOVANÝ SOUHLAS
Výzkumný projekt: Závislost na alkoholu – moţnosti komplexní léčby Výzkumník: Petra Hamáčková Prohlašuji, ţe jsem byl/a seznámen/a s podmínkami účasti na výzkumu a dobrovolně tak souhlasím s účastí na výzkumném projektu. Beru na vědomí, ţe veškeré údaje poskytnuté pro účely výzkumu zůstanou anonymní a budou pouţity pouze pro vypracování bakalářské práce. Souhlasím také s pořízením audio nahrávky rozhovoru mezi mnou a výzkumnicí. Nahrávka bude pouţita pouze pro přepis a následnou analýzu rozhovoru. Audio záznam bude ihned po přepsání smazán a výzkumnice jej neposkytne ţádné jiné osobě.
Dne: Jméno a příjmení respondenta:
Účastník výzkumu
Výzkumník
62
Č. 3 Martin, 40 let. Martin je ţenatý a má děti. Sám neví, jak dlouho trvá jeho závislost na alkoholu. Dokázal by odpovědět na otázku, jak dlouho trvá jeho léčba, abstinence a sám sobě si závislost přiznal tři roky před nastoupením na léčbu. Oporu v okolí má, největší oporou je pro něj trávení času na skupinách AA a na AT. Dochází téţ na soukromou terapii. Jak sám uvedl, jeho rodina funguje jako zrcadlo toho, co sebou abstinence nese. Dílem jeho podpory jsou i zaměstnání, koníčky a hlavně samotná abstinence. Před AA. Kdy jsi začal mít s konzumací alkoholu problémy? „Problémy zkonzumovat alkohol nebudu mít nikdy, ale mně to přineslo problém, kdyţ jsem si uvědomil, ţe to je důsledek, tento problém, poţívání alkoholu. Tak rok před nástupem do léčby, tedy před čtyřmi lety, jsem si uvědomil, ţe nejsem v pořádku. V zaměstnání jsem ani problémy neměl, spíš to byly duševní problémy. To mám dodnes, deprese, ale nevěděl jsem z čeho“. Za jakou dobu jsi sám sobě přiznal, ţe jsi závislý na alkoholu? „V léčebně jsem o tom začal silně uvaţovat, ale bylo to aţ s odstupem času a po návratu z léčebny jsem si to teprve dostatečně uvědomil, protoţe jsem toho daleko víc věděl, a to mě v tom utvrdilo. Návrat z léčebny mě utvrdil v tom, ţe se uţ nepotřebuju na tuhle otázku znovu ptát. Ale i v léčebně jsem si říkal, dobře jsem závislý, ale pořád jsem tak jako nevěděl proč, co to znamená. Závislost pojmenovaná, oddiagnostikovaná, ale jako to pocítit na vlastní kůţi s tím vědomím teď, co jsem se všechno dověděl, a kdyţ jsem si potom po návratu z léčebny srovnal, aha, tohle je toto, tohle je toto, uţ jsem to mohl konkrétně pojmenovat a zapadalo mi to do sebe. Pak jsem si řekl - mám v tom jasno“. Jak dlouho trvalo, neţ jsi poprvé vyhledal odbornou pomoc? „Okamţitě, kdyţ jsem nemohl chodit do práce, protoţe jsem měl strašnou depresi a nevěděl jsem z čeho. Ale to jsem nepil, byl jsem jako obyčejný konzument. Pak jsem se ale v ţivotě dostal do situace, která mi neseděla, a já ji psychicky nezvládl, ale pořád jsem nevěděl. Postupně jsem se začal s tou situací sţívat, ale uţ jen tím, ţe jsem si zašel na pivo. A tak jsem 63
si vypěstoval vlastní fyzickou závislost. Takţe já mám takový vlastní postup v té závislosti. Manţelka mě na to samozřejmě začala upozorňovat a hned jsem navštívil terapeuta. Bavili jsme se o tom, jak to je, dával mi otázky, jestli můţu přestat hned, do 12 hodin apod., testoval mě. Pak jsem se pokoušel abstinovat sám, ale nakonec jsem si dal dovolenou. Takţe odbornou pomoc jsem vyhledal hned, ale neţ mě to odborník zcela ujasnil, ţe to je záleţitost závislosti, to trvalo dost dlouho“. Vyuţil jsi nějaké moţnosti léčby? (Kolikrát, jakou, dokončil/a, spokojenost). „Nechanice, protoţe bylo léto, tak jsem tam spokojený byl. Samozřejmě byly výkyvy, kdy to bylo těţké. Ten omezený pohyb mi vadil, pak jsem si váţil toho, ţe můţu přijít domu, lehnout si. Ale byl jsem tam spokojený, protoţe jsem věděl, proč to dělám“. Měli jste někdy v rodině problémy se závislostmi? „Maximální. Právě proto, ţe jsem neviděl důsledky. Hlavně mámě se podařilo přeţít, dodnes popíjejí, takţe to byl ten špatný příklad“. Máš k závislosti na alkoholu přidruţenou i jinou závislost? „Kouření“. S jakými problémy jsi se v souvislosti se svou závislostí v osobním, rodinném či pracovním ţivotě potýkal? „Ztráta sebevědomí, úzkosti, strach. Přijmutí nějakého úkolu za svůj, jako norma. V rodině ztráta důvěry, ale nikoli v tom, ţe uţ se nenapiješ, to ani ne, protoţe tam jsem domluvený, ţe pokud se napiju, tak jdu. Ani já s tím nemám problém se takhle domluvit. V práci mi výpověď nedali, ale teď teprve doznívá závislost a teprve se ukáţe v tom pravém měřítku. Pak dluhy. Ty jsem si nasekal jakousi bohémskou nerozváţností“. V AA. Jsi abstinent? „Ano“. Co je pro Tebe nejsilnější motivací k abstinenci? „Touha po změně“. 64
Vyznáváš nějaké náboţenství? „Ne“. V čem jsou pro Tebe AA přínosem? „Tady můţu a nemusím, a vím, ţe kdyţ řeknu nějaký svůj názor, nemusím ho obhajovat a nikdo mi na něj nebude sahat. A jak si názor řekneme všichni navzájem k jednomu tématu, je to pro mě přínosem. Mluvíme k tématu, drţíme se té linie, mluvíme ze zkušenosti atd. nikdo s nikým nepolemizuje, drţíme se tématu a je to jen o tom – já mám tu zkušenost“. Proč jsi zvolil moţnost léčby právě ve skupině AA? „Pozval mě kolega z AT a já jsem to pozvání přijal“. Co Ti přináší práce ve skupině AA? „Já myslím, ţe v tom základním principu mám uţ odpracováno, v tom základním smyslu pochopit, co si z těch věcí brát a jak se k nim vyjadřovat. Takţe tady uţ se nedá hovořit o práci, je to o tom naladit se na jednu strunu“. V čem je podle Tebe terapie ve skupině AA lepší neţ jiné druhy terapií (skupinová, individuální psychoterapie aj.)? „Je to prostředí, četnost sezení je dobrá a nemusím si z toho dělat ţádné závěry. Prostě si sedli lidi, poplkali si na téma a to co v té hlavě má zůstat, tak tam zůstane. A v případě potřeby to vyplave. Anebo popřemýšlím“. Máš nějaké svépomocné techniky při zvládání myšlenek na alkohol (individuální či sdílené ve skupině)? „Baţení mám. Zjistil jsem, ţe jsem pomalejší. Moţná se postupně k nějakým technikám dopracuju, ale teď dodrţuju všechna doporučení, a co se týče baţení, ono to odezní. Za pět minut jedeme dál. A tím to hasne. Já se tím chlastem nebudu zabývat déle neţ těch pět minut. Jednou jsem si nevědomě natočil jeden svůj alkoholový úlet na mobil. A stačilo mi to vidět jednou. A nesmazal jsem si ho“. Jak dlouho navštěvuješ setkání AA? „Půl roku, krátce“. 65
Jak často navštěvuješ setkání AA? „Pokud nejsem v práci, tak chodím“. Myslíš si, ţe Tě AA změnili? Pokud ano, jak? „Mě ano, zklidnila mě ta četnost, kaţdý týden a také aţ tady jsem poznal, na jak dlouho trať ten běh vlastně je, změnil jsem se díky tomu klidu. Nejsou tu ţádné mety, milníky, časové horizonty. Za týden, pak za týden zase a najednou je z toho abstinování rok“. Co povaţuješ za nejdůleţitější léčebný faktor u AA? „Otevírání témat, na které člověk sám nepřijde. Ať uţ v rámci poselství, nebo otevírání témat jako třeba obětavost, odsouvání problémů. A pak si říkám, ţe kdo není alkoholik, ten neví tolik věcí“. Chtěl bys v budoucnu vyuţít i jiné formy léčby? Jaké, případně proč? „Já neznám jiné způsoby léčby neţ jakými jsem prošel. Tedy všechny, které lékařský systém nabízí“. Uvítal bys ve skupině AA nějakou inovaci? „Já bych určitě uvítal nějakou inovaci na internetu, protoţe AA nemají stránky. Celkově propagace AA, Nechanická léčebna je taky jen přilepená, propagace je zanedbaná, ale zase na druhou stranu to vyţaduje od těch, kteří opravdu chtějí abstinovat, určité úsilí si AA vyhledat a teprve pak se ukáţe, jestli to opravdu chce“. Co Ti ze setkání v AA nejvíce pomáhá v běţném ţivotě? „Často si vzpomenu na něco, co jsme tady probrali“.
Daniel, 45 let. Daniel je ţenatý a má děti. Svoji závislost na alkoholu si plně uvědomil aţ při svém pobytu v léčebně. Jako svou největší oporu uvedl rodinu, bez níţ by nejspíš skončil špatně – pod mostem. Hlavně jeho ţena mu podporu vyjadřuje především svou důvěrou. Další je pak docházení do AA a práce, kterou si drţí.
66
Před AA. Kdy jsi začal mít s konzumací alkoholu problémy? „Před šesti lety jsem dostal epileptický záchvat a doktor mi rovnou řekl, ţe to mám z chlastu, a kdyţ přestanu pít, srovná se to a bude to v pořádku. Ještě jsem bohuţel doktora neposlouchal, takţe se dostavil další záchvat a stejně jsem prostě chlastal dál. Takţe to jsem si uvědomil, ţe to vlastně mám z chlastu“. Za jakou dobu jsi sám sobě přiznal, ţe jsi závislý na alkoholu? „Já v léčebně, ale aţ ten poslední měsíc. Hned od začátku nám tvrdili, ţe to je nemoc, ale stejně jsem tomu moc nevěřil. Ale aţ ten poslední měsíc to člověku docházelo. Kdyţ ten poslední měsíc vidí ty lidi, jak se měsíc po měsíci jinak tváří, jak jsou spokojenější, to uvědomění pak přišlo. Noví přicházeli skleslí, zkroušení a někteří si to za tu dobu ani nepřiznali, ani doteď“. Jak dlouho trvalo, neţ jsi poprvé vyhledal odbornou pomoc? „Před šesti lety, kdyţ jsem měl první epileptický záchvat. V nemocnici mi doktor doporučil psychiatrii, tam jsem byl, paní doktorka mi dala nějaké uklidňující léky. A pak to bylo o tom odkládání, o kterém jsme dnes mluvili – to zvládnu, to bude v pořádku. Ţeně jsem to slíbil, ale neustále jsem to odkládal, aţ před třemi lety mě tam dokopala právě ţena. U psychiatričky jsme se domluvili na termínu nástupu do Nechanic. Podruhé znova, po čtyřech měsících, jsem věděl, ţe je to to samé, a ţe uţ to nejde zastavit. To uţ jsem ji vyhledal sám a poprosil jsem ji, jestli bych mohl znovu nastoupit na léčbu. Zašel jsem za ní teda osobně, bez nějaké pomoci. Uţ jsem věděl, ţe bych to sám nezvládl, i kdyţ bych docházel třeba i na AA, tak stejně jsem věděl, ţe uţ bych to nedokázal“. Vyuţil jsi nějaké moţnosti léčby? (Kolikrát, jakou, dokončil, spokojenost). „Ale jo, disciplína mi nedělá problém, naopak mě překvapilo, ţe problém to dělalo některým lidem kolem třiceti let, se přizpůsobit nějakému řádu. Přišli tam s tím, ţe se tu budou učit teprve nějakému řádu a budou někam docházet, ale ţe budou ráno brzo vstávat? Úplně mě překvapilo, ţe v pětatřiceti letech lidi, kteří by se uţ měli starat o děti a vychovávat je, oni se teprve jsou učit nějakému řádu“. Měli jste někdy v rodině problémy se závislostmi? 67
„Matka uţ neţije, ale nepila vůbec, otec pije. Brácha pije doteďka. Také jsem ho posílal do léčebny, ale člověk musí chtít sám, jinak se z toho nedostane“. Máš k závislosti na alkoholu přidruţenou i jinou závislost? „Káva“. S jakými problémy jsi se v souvislosti se svou závislostí v osobním, rodinném či pracovním ţivotě potýkal? „Samozřejmě hrozil rozvod, to je prvořadé. V zaměstnání ani ne, uţ za komunistů se pilo pořád. Upozorňovali nás, abysme nepili, ţe z toho bude průšvih, ale ţe by někdo přišel s tím, ţe někdo z nás bude na hodinu propuštěný, to ne. V zaměstnání s tím problém nebyl“. V AA. Jsi abstinent? „Ano“. Co je pro Tebe nejsilnější motivací k abstinenci? „Touha ještě ţít, třeba abych si uţil ještě i vnoučat a zdravotní problémy, které jsem měl“. Vyznáváš nějaké náboţenství? „Ne“. V čem jsou pro Tebe AA přínosem? „Rozdíl je mezi AA a léčebnou, tam člověk něco řekl a hned dostal deset odpovědí a musel hned odpovídat. Tady nás nikdo nenapadá, nechce slyšet proč, nač a jak“. Proč jsi zvolil moţnost léčby právě ve skupině AA? „Mě to doporučila terapeutka v Nechanicích, ţe by to pro mne bylo výhodné. Přemýšlel jsem o tom a dospěl k názoru, ţe to není špatný nápad a můţu to zkusit. No a viděl jsem tady ty veselé lidi a nikdo se na mě špatně nedíval. Kaţdý máme svůj problém, můţeme mluvit a nemusíme, kdyţ se vám to nehodí. Víme, ţe jsme na stejné lodi“. Co Ti přináší práce ve skupině AA?
68
„Já odtud odcházím pozitivně naladěný. Po týdnu se zase těším, ţe tu zase uvidím známé“. V čem je podle Tebe terapie ve skupině AA lepší neţ jiné druhy terapií (skupinová, individuální psychoterapie aj.)? „Je to tady klidnější. Člověk má spoustu jiných starostí, chodí do práce. Je to uvolněnější“. Máš nějaké svépomocné techniky při zvládání myšlenek na alkohol (individuální či sdílené ve skupině)? „Já se s tím srovnávám doteď. S tím, ţe já budu teď abstinovat pořád. Ostatní chlastají a proč já? Je to taková momentální myšlenka, přijde třeba v práci a to buď odezní a myslím na něco jiného. Teď se mi to nestalo uţ asi tak týden, není to tak dlouho a měl jsem baţení dva, tři dny pořád. Vůbec jsem to nechápal, kde se to bere, ale vţdycky jsem tomu nějak odolal. Šel jsem někam jinam něco dělat, abych tomu utekl. Pak jsem přemýšlel, kde jsem k tomu mohl přijít“. Jak dlouho navštěvuješ setkání AA? „Půl roku, po druhé léčbě“. Jak často navštěvuješ setkání AA? „Kaţdou středu“. Myslíš si, ţe Tě AA změnili? Pokud ano, jak? „Nikam se nespěchá, nikdo z nás nikam neţene. Je tady klid a pohoda. Sem přijdu, popovídám si, v klidu a pohodě“. Chtěl bys v budoucnu vyuţít i jiné formy léčby? Jaké, případně proč? „Já bych to sám nezvládl, v případě recidivy chodit jen do AA, to by u mě nefungovalo“. Uvítal bys ve skupinách AA nějakou inovaci? „Spousta lidí si myslí, ţe AA chtějí toho Boha. Takţe si řeknou, ţe tam radši nepůjdou“. Je něco, co Ti u AA vyloţeně chybí nebo s čím jsi nespokojen? „Chybí mi i zaráţí, ţe sem chodí jen alkoholici, mohou sem chodit i narkomani“. Co Ti ze setkání AA nejvíce pomáhá v běţném ţivotě?
69
„Klid a energie, vím, ţe jsem toho zase kus udělal“.
Tereza, 60 let. Tereza se s závislostí na alkoholu potýká dvacet tři let. Je rozvedená a jak sama říká, má dvě skvělé děti. S alkoholem jí pomáhá bojovat celá rodina a hodně to pro ni znamená. Před AA. Kdy jsi začala mít problémy s konzumací alkoholu? „No, to uţ můţe být tak dvacet pět let, moţná i o něco dřív. Pochopitelně se to postupně stupňovalo, před dvaceti třemi lety jsem šla poprvé do AT, čtyři a půl roku jsem abstinovala, zvládla jsem to tam ambulantně. Ale byla to abstinence, stále tam něco chybělo. Zašprajcla jsem se – kdyţ teda říkáte, tak já pít nebudu - ale přesvědčení tam nebylo. V podstatě to nebylo z mé vůle. Vlastně manţelovi to stále vadilo, no a pak kaţdý říkal – jé ty jsi dobrá – tak málem uţ kvůli tomu jsem nepila, ale nebylo to moje vlastní přesvědčení. Pak jsme se přestěhovali, děti vylétly z hnízda. Byli jsme na vesnici, kde mi v podstatě chyběly nějaké dobré podněty okolo, takţe jsem se k tomu postupně vrátila. Na vesnici bylo jediné místo setkávání, a to jednou za týden v hospůdce. I kdyţ nejsem pivař, napřed jsem si říkala – dvě piva, to neujedu. Nějaký rok to vydrţelo, ale pak to bylo víno a zase to šlo do kytek. A hlavně jsem pak začala zase popíjet tajně a byl konec“. Za jakou dobu jsi sama sobě přiznala, ţe jsi závislá na alkoholu? „To trvalo. V roce 2006 jsem šla do Bohnic na léčení. Šla jsem dobrovolně, ale vlastně natlačená událostmi, měli jsme s manţelem velkou rozepři v té době. Tím, ţe to směřovalo k rozchodu a já jsem najednou neměla kde být, sestra si mě vzala pod ochranu, nicméně po návratu z léčebny mi to vydrţelo měsíc. Tehdy uţ jsem si přiznala, ţe jsem alkoholik a říkala jsem si – tak kdyţ uţ jsem rozvedená, děti uţ vylétly, tak ať mě všichni nechají být. Byla jsem bez elánu“. Jak dlouho trvalo, neţ jsi poprvé vyhledala odbornou pomoc? „První léčba, i kdyţ jsem se tomu bránila. Myslela jsem si, ţe vědomosti, které jsem tam načerpala, mě ochrání“.
70
Vyuţila jsi nějaké moţnosti léčby? (Kolikrát, jakou, dokončil/a, spokojenost). „Ústavní. Pak uţ jsem odmítala kamkoli chodit, přestalo mě všechno bavit. Dcera byla poprvé těhotná, ale ani to nebyl důvod. Já jsem přestávala mockrát, vydrţela jsem třeba čtrnáct dní. Většinou jsem přestala, kdyţ byla dcera delší dobu někde pryč, v zahraničí. Nevím proč, nemá to teda vůbec ţádnou logiku. Léčbu jsem vţdy nějakým způsobem vydrţela, ale kdyţ sestra po třech dnech přijela, prosila jsem, aby mě odtamtud vzala pryč. Jsem těţký introvert, okolo mě bylo pořád plno bab, ale miluju doktora Nešpora, říkal nám joginky – abstinentky. Před třemi lety jsem přišla do AA a rozhodla jsem se, ţe ještě na stará kolena půjdu studovat. Jezdím do celoţivotního vzdělávání na Psychoterapeutickou fakultu“. Měli jste někdy v rodině problémy se závislostmi? „Já si myslím, ţe maminka trochu pila. Ona nikdy neujela aţ tak moc, ale měla velice vřelý vztah k alkoholu. Nepila ani tak doma, ale třeba v práci, takţe vyhledávala společnost“. Máš k závislosti na alkoholu přidruţenou i jinou závislost? „Kouřila jsem, teď uţ půl roku ne. Jsem za to ráda, hlavně kvůli dětem“. S jakými problémy jsi se v souvislosti se svou závislostí v osobním, rodinném či pracovním ţivotě potýkala? „Pracovala jsem ve školství jako zástupce ředitele, odešla jsem za pět minut dvanáct. Nestihli mě vyrazit. Pak jsem přešla na účetnictví, pracovala jsem doma, docela dobře. První roky (4,5 let) úplně v pohodě, ono u toho podvojného účetnictví je tolik kontrolních chroustů, ţe na chybu přijdeš. Ale problém to byl, i kdyţ mě to bavilo. Seděla jsem si u počítače, tam jsem nějaký alkohol měla a myslela jsem si, ţe nikdo nic nepozoruje“. V AA. Jsi abstinent? „Ano, piju vodu. Do AA můţe přijít někdo, kdo ten problém uţ cítí, ale ještě nedokáţe přestat. Můţe přijít a poslouchat. Ale většinou tak přijdou jednou a odejdou. Ještě jsem tady nezaţila, ţe by sem někdo s pitím chodil pravidelně. Co vím z doslechu, ještě střízliví třeba přišli a pak si dali. Většinou se po nějaké době dopracovali k tomu, ţe přestali pít“. Vyznáváš nějaké náboţenství? 71
„JO, jo, jo,jo …“. V čem jsou pro Tebe AA přínosem? „Mně to zachránilo ţivot“. Proč jsi zvolila moţnost léčby právě ve skupině AA? „Poprvé jsem přišla na AA v Praze, hodně na mě to společenství zapůsobilo. Za druhé, tady jsem znala jen to AT, kde před dvaceti třemi lety byl jeden pan doktor, na kterého jsem se shodou okolností taky obrátila. Uţ jsem byla tak rozpitá, ţe sestra zaţádala soud, aby mě zbavili svéprávnosti. Pak jsem za to dlouho bojovala a sestra si dodnes myslí, ţe kvůli tomu jsem přestala pít. Ale ona to podala v době, kdy uţ jsem byla rozhodnutá. To jsem pak dva měsíce uţ nepila a najednou to přišlo. Tak první co bylo, tak jsem se opila – tak na co já jsem dva měsíce střízlivá, kdyţ stejně musím jít k soudu, tak ať si trhnou nohou. Byla jsem strašně rozrušená. Tak to jsem neustála“. Co Ti přináší práce ve skupině AA? „Díky AA jsem tady dostala práci a taky jsem to tady sjednávala“. V čem je podle Tebe terapie ve skupině AA lepší neţ jiné druhy terapií (skupinová, individuální psychoterapie aj.)? „Tady se opravdu neradí, protoţe dobrých rad jsem v ţivotě dostala tolik a jak to fungovalo? A ještě navíc od někoho, kdo nepil. Rozdával rady a pro mě to bylo jak mávnutím červeným šátkem před očima. Uţ jsem na to vyloţeně alergická. Na autority taky, my si to tady všechno hezky povíme, nějaký řád to má. Jednou jsem se byla podívat na skupině v Hradci, přišlo mi to, ţe si povídají o nějakých receptech, neviděla jsem ţádný přínos“. Máš nějaké svépomocné techniky při zvládání myšlenek na alkohol (individuální či sdílené ve skupině)? „Fakt je, ţe já uţ ani nevím, co to baţení je. Já jsem to měla vţdycky strašně rychlé, ţe jakoby mě přeskočilo v hlavě, neţ jsem začala v AA. Změna nastala, kdyţ jsem sama přišla na to, ţe já chci být střízlivá. To pro mě bylo to kouzelné slovíčko“. Jak dlouho navštěvuješ setkání AA? „Od začátku, 1.8.2012“. 72
Jak často navštěvuješ setkání AA? „Pokaţdé“. Myslíš si, ţe Tě AA změnili? Pokud ano, jak? „Postupně jsem se začínala vyznávat sama v sobě, ty kroky vůbec nejsou špatné a pomáhá mi to v dalším ţivotě. Netvrdím, ţe AA jsou pro všechny, ale lidem co sem chodí, těm to pomáhá“. Co povaţuješ za nejdůleţitější léčebný faktor u AA? „Sdílení, to je ono. Můţu tu říct bez obav všechno, lidi mi rozumí, coţ kolikrát ani terapeut nedokáţe“. Chtěla bys v budoucnu vyuţít i jiné formy léčby? Jaké, případně proč? „Chodím jednou za měsíc na AT, k psychiatrovi. Některé věci tady neříkám“. Uvítala bys ve skupinách AA nějakou inovaci? „Ani ne. Uţ to zkoušeli jiní, ale vţdycky se vrátili k původnímu. Je rozdíl mezi spiritualitou a náboţenstvím. Původy AA jsou duchovního rázu. I v USA je kupa lidí, co nejsou věřící. Něco jo, vyšší síla mezi nebem a zemí. Bůh tak, jak já mu rozumím“. Je něco, co Ti u AA vyloţeně chybí nebo s čím jsi nespokojená? „Jsem v podstatě spokojená“. Co Ti ze setkání AA nejvíce pomáhá v běţném ţivotě? „Zklidnění, určitě. Jednoduchá modlitba, to je něco úţasného, jak to funguje. Dřív jsem vůbec nebyla schopná čekat někde v čekárně, třeba, teď to uţ není ţádný problém“.
Michal, 40 let. Michal je rozvedený a má dvě děti. Závislý na alkoholu je 26 let. Jako svou velkou oporu uvedl svého bratra a Anonymní alkoholiky. Díky nim nastartoval novou ţivotní cestu, která byla do té doby velmi sloţitá a těţká. Protoţe pochází z hospodské rodiny a vlastně v hospodě vyrůstal, myslí si, ţe ani nějaký normální ţivot neměl. Znal jen hospodu, kromě pěti let, kdy 73
byl ţenatý a měl jinou práci. A kdyţ tam neseděl, tak tam alespoň pracoval. AA vyplňují jeho čas a bratra vidí jako svého anděla, který mu ve všem pomáhá. Bydlí u něj, půjčuje si jeho auto a podporuje ho v této nastoupené cestě. Před AA. Kdy jsi začal mít s konzumací alkoholu problémy? „Kdyţ se nad tím zamyslím, tak jsem vlastně vţdycky pil víc, neţ moji vrstevníci. Maturitní písemnou práci jsem psal a v kapse saka jsem měl placatici griotky a chodil jsem si na záchod loknout. Nevím, zda nervozitou nebo jestli uţ to byla závislost, ten chlast jsem měl odmalička okolo sebe. Strýc je také alkoholik a dodnes si to nepřiznal, děda alkoholik …“. Za jakou dobu jsi sám sobě přiznal, ţe jsi závislý na alkoholu? „Koncem předloňského roku. Nebylo to po léčbě, ale během dvou měsíců jsem ztratil dvě práce, pokaţdé hůř placenou a hrozilo mi, ţe se ocitnu na ulici. Manţelství bylo v té době uţ pasé, manţelka na mě během těch posledních dvou let podala dvě ţaloby, kvůli neplacení alimentů. Styděl jsem se za to, ţe dětem neplatím, tak jsem je ani nekontaktoval a komunikace byla na bodu mrazu“. Jak dlouho trvalo, neţ jsi poprvé vyhledal odbornou pomoc? „O minulých vánocích jsem se nějak probral, nebo jestli se andělé tou alkoholicko – egoistickou slupkou ke mně prokousali a konečně mi to nějak docvaklo. Sebral jsem poslední zbytky sil a vloni 2. ledna jsem se v podstatě dopotácel za primářem Nešporem do Bohnic a tam jsem poprvé vyslovil, ţe jsem alkoholik“. Vyuţil jsi nějaké moţnosti léčby? (Kolikrát, jakou, dokončil, spokojenost). „V Bohnicích jsem nastoupil a 20. května jsem léčbu ukončil. Byl jsem spokojený. Byl jsem rád, ţe mě tam od toho chlastu utnuli, protoţe to jsem nedokázal. Pohyboval jsem se v bludném kruhu, dluhy narůstaly, i z nepovedeného podnikání. Také jsem byl zaměstnáván načerno, takţe jsem neplatil pojištění a celé jsem to utápěl v chlastu“. Měli jste někdy v rodině problémy se závislostmi? „Co vím, tak v rodině jen alkohol. Strýc, děda agresivní alkoholik. Táta byl gambler. Jsem přesvědčený, ţe se závislost dědí“. 74
Máš k závislosti na alkoholu přidruţenou i jinou závislost? „V roce 1998 jsem, kdyţ táta hrál, vyhledal psychiatra, ţe taky hraju bedny. Kdyţ na to tak koukám zpětně, tak to byl spíš útěk od manţelky. Nikdy jsem neprohrál moc. Měl jsem doma tři děti, rodina se u mě konala akorát tak o víkendu, a to ještě, kdyţ nebyla ţádná jiná akce“. S jakými problémy jsi se v souvislosti se svou závislostí v osobním, rodinném či pracovním ţivotě potýkal? „Kaţdopádně jsem měl poslední tři roky deprese, kdy jsem musel někam zalézt. Absťák a do toho někdo volal, telefon jsem měl u ucha, ale nebyl jsem schopný ten telefon zvednout. Nikdo nevěděl, kde jsem, kam jsem zmizel a já byl v takovém stavu, ţe jsem vůbec nedokázal komunikovat se světem. Měl jsem s přítelkyní hospodu, podnikání šlo špatně, přítelkyně odešla a utápěl jsem to v chlastu a dluhy narůstaly. Pak jsem tam byl zaměstnancem u nového majitele a tam se rozjelo větší pití. Sešup šel rychle. Šéf mě pak za chlast vyhodil“. V AA. Jsi abstinent? „Ano“. Co je pro Tebe nejsilnější motivací k abstinenci? „Takový ţivot, jaký ţiju teď, jsem si nepředstavoval ani v nejkrásnějších snech. Dne se dokáţu radovat z kaţdé maličkosti, stačí vykouknout z okna, kde zrovna běhá zajíc. A kdyţ se tyhle maličkosti skládají za sebou, to je pak ten den úţasný. To jsem zaţil snad naposledy jako dítě“. Vyznáváš nějaké náboţenství? „Jako dítě jsem byl babičkou vedený, nevěřím v Boha, ale určitě v nějakou vyšší moc“. V čem jsou pro Tebe AA přínosem? „Kaţdopádně podpora a příklad těch ostatních lidí. Kdyţ vidím ty lidi, kteří jsou třeba po dvou deliriích nebo z ulice, a jsou šťastni, spokojeni, střízliví, třeba pět, deset, patnáct let a ţijí nádherné ţivoty, tak pro mě je to to, ţe vidím, ţe to jde“. Proč jsi zvolil moţnost léčby právě ve skupině AA? 75
„Nevím. S koncem léčby jsem stále nevěděl, netušil jsem, jak můj ţivot venku, bez chlastu, bude vypadat. V rámci stacionáře jsem měl moţnost navštívit AA na Poříčí a poprvé, kdyţ jsem tam přišel, tak to prostředí, aura, náboj pohody, klidu a štěstí, mě úplně dostalo. Ještě neţ na mě někdo promluvil. Jakmile jsem slyšel ty příběhy a viděl ty lidičky, jak se k sobě chovají, věděl jsem, ţe to je ono“. Co Ti přináší práce ve skupině AA? „Radost, potěšení, naplnění. Pomáhá mi to vůbec nemyslet na chlast a hlavně uţ s tím chlastem nemusím bojovat. Dnes uţ si sednu s kamarády, kteří pijí a nevadí mi to. Pomáhám příleţitostně ve výčepu. Po léčbě mi to vadilo, jsem kuchař a tři měsíce jsem vařil v restauraci, ale musel jsem odejít, měl jsem velké baţení“. Máš nějaké svépomocné techniky při zvládání myšlenek na alkohol (individuální či sdílené ve skupině)? „Jsem introvert, alkohol mi pomáhal zvládat vyřizovat věci třeba na úřadech. Dnes mi je chlast lhostejný. V příslibech desátého kroku je to krásně popsané. Kdyţ se před námi objeví tak my před ním ucouvneme. Je to obranná reflexe, nebojuji, ale spíš si to uvědomím – ano, jsi tady, ale já tě nepotřebuju“. Jak dlouho navštěvuješ setkání AA? „Od 9. května loňského roku“. Jak často navštěvuješ setkání AA? „Třikrát aţ čtyřikrát týdně v Pardubicích. Hradec Králové pravidelně, občas do Svitav a jednou aţ třikrát týdně na Poříčí. AA jsou můj druhý ţivot“. Myslíš si, ţe Tě AA změnili? Pokud ano, jak? „Zklidnil jsem se, prozářil“. Co povaţuješ za nejdůleţitější léčebný faktor u AA? „Celý souhrn faktorů. Příklad, neustálé si připomínání toho, ţe jsem jiný, ţe jsem alkoholik a jestliţe chci být střízlivý, tak si to musím neustále připomínat. Sdílení problémů a také, ţe to, co od nich dostávám, můţu předávat dál“.
76
Vyhovuje Ti skupina bez formálního vůdce? „Je strašně hezký, ţe kdyţ někdo chce mluvit, tak musí v první řadě o sobě a nikdo mu nesmí skákat do řeči, ţádná diskuse. Jen kdyţ to někdo poruší, sekretář zasáhne. A samozřejmě je tam rotace těch sekretářů“. Chtěl bys v budoucnu vyuţít i jiné formy léčby? Jaké, případně proč? „Ne, pro mě je to cesta, kterou chci jít“. Uvítal bys ve skupinách AA nějakou inovaci? „Je to těţké, tradice a kroky jsou věci, které pomohly miliónům lidí. Myslím, ţe uţ kolikrát zkoušeli nějaké inovace, ale vrátili se zpátky“. Je něco, co Ti u AA vyloţeně chybí nebo s čím jsi nespokojen? „Ne“. Co Ti ze setkání AA nejvíce pomáhá v běţném ţivotě? „Rozhodování. Dnes nechávám věci plynout a rozhodnutí přijde, třeba aniţ bych si to sám uvědomil. Jedna z hlavních věcí je, ţe mi AA pomáhají vyrovnat se s minulostí. Osobně teď pracuju na devátém kroku. Někdo to nedělá a dělat nebude, ale já jsem to cítil, ţe musím udělat inventuru a nápravu škod, které jsem za dobu svého chlastání způsobil. Chci urovnat dřívější vztahy. Potřebuju to dostat ven, abych se od těch negativních věcí z minulosti oprostil“.
Alexandra, 50 let. Saša je rozvedená, jiţ dlouho ţije s přítelem. Má jedno dítě. Závislost na alkoholu si přiznala před deseti lety. Dodává, ţe probíhala jistě uţ dříve, ale i dnes to období pokládá spíš za zvýšené pití neţ za závislost. Podporu měla ze všech stran, nejvíce od dcery, přítele a své matky. Před AA. Kdy jsi začala mít s konzumací alkoholu problémy?
77
„V roce 2008 jsem začala mít velké deprese a tehdy mě i psychiatrička léčila na úzkostně – depresivní poruchu. Dostala jsem antidepresiva, půl roku jsem nepila, nevadilo mi, ţe nepiju a alkohol mi nechyběl. Nicméně po půl roce jsem si příleţitostně skleničku vína dala a zdánlivě se nic špatného nedělo. Takţe jsem si bohuţel začala dávat častěji, samozřejmě jsem se rozpila, a to si myslím byl ten zvrat ke špatnému. Ale je dost moţné, ţe předchozí deprese byly uţ ze zvýšené konzumace alkoholu. Problémy, tedy zdravotní a psychické, nic jiného jsem nepociťovala, v roce 2006 na klasické psychiatrii, kde se sice uţ mluvilo o alkoholu, ale víceméně ještě pořád u mě řešili deprese a úzkosti. V roce 2007 jsem chodila na stacionář, ale kdyţ jsme měli zpracovat svůj pokrok, napila jsem se na to. Druhý den ráno to ze mě bylo cítit, dali mi dýchnout a tehdy se poprvé začala řešit závislost“. Za jakou dobu jsi sama sobě přiznala, ţe jsi závislá na alkoholu? V roce 2007, ale přistupovala jsem k tomu, ţe mě v podstatě mučí, kdyţ se jednou za tři měsíce napiju. To uţ začínalo být moje pití jiné, protoţe v souvislosti s těmi léky, jsem určité období opravdu nepila, během týdne jsem se rozpila, týden jsem pila a pak jsem se zase dávala do kupy a zase tři měsíce to bylo dobré. Jasné to bylo spíš doktorům, já jsem stále myslela, ţe kdyţ se jednou za tři měsíce napiju, tak proč by to měla být závislost. Takţe, i kdyţ jsem v roce 2007 byla na léčbě, ještě jsem si to nepřipouštěla. Ani dnes, po letech. V roce 2010 a 2011 jsem byla na další léčbě, ale bylo to dost na nátlak rodiny, i kdyţ uţ jsem asi věděla, ţe to není v pořádku. Pak jsem znovu zrecidivovala a v letech 2012 a 2013 jsem byla na léčbě opravdu sama za sebe. Takţe aţ v této době“. Jak dlouho trvalo, neţ jsi poprvé vyhledala odbornou pomoc? „V roce 2007 mě lékař ze stacionáře poslal, abych sem mohla dál chodit, do AT poradny. Takţe to byla ambulantní forma bez mého přesvědčení“. Vyuţila jsi nějaké moţnosti léčby? (Kolikrát, jakou, dokončil, spokojenost). „Léčba třikrát a ještě třikrát přeléčení, které znamenalo kratší období, jednou měsíc a dvakrát po šesti týdnech. Teď abstinuju jeden rok a čtyři měsíce. První léčba pro mě byla trestem, myslela jsem, ţe mi ubliţují, jsou na mě zlí a všichni mě pozorují, a ţe jsou to bachaři, kteří na mně hledají jen chyby a byla jsem ustrašená a vyplašená, i kdyţ jsem plnila všechno, co bylo potřeba. Zapojovala jsem se, pro sebe jsem dělala maximum. Zpětně mi bylo řečeno, ţe jsem vzorná pacientka, nicméně mi to po léčbě vydrţelo tři měsíce“.
78
Měli jste někdy v rodině problémy se závislostmi? „Rodiče ne, otec matky byl alkoholik. Moje máma měla odpor k alkoholu, zrovna tak jako moje dcera. U ní jsem slouţila jako odstrašující případ“. Máš k závislosti na alkoholu přidruţenou i jinou závislost? „Nemám, nekouřím, léky jen na předpis“. S jakými problémy jsi se v souvislosti se svou závislostí v osobním, rodinném či pracovním ţivotě potýkala? „Byly, i kdyţ nevím, jestli to není zkreslený pohled alkoholika, ale já jsem to viděla obráceně. Třeba v práci nastoupila nová šéfová a čtyři z kolektivu jsme skončili na lécích na psychiatrii. Tehdy to byly ty deprese. Ale vyloţeně problémy s alkoholem jsem v zaměstnání neměla. Rodina podporovala, i kdyţ samozřejmě to bylo špatné ve chvílích mých kolapsů“. V AA. Jsi abstinent? „Ano“. Co je pro Tebe nejsilnější motivací k abstinenci? „Strach o ţivot. Ani láska k matce a dceři nestačila k abstinenci. Pořád jsem to viděla – tak teď tu nikdo není, teď můţu. Tak vlastně aţ kdyţ jsem si to uvědomila, ţe se nechci upít k smrti. Z toho mám samozřejmě strach dodnes“. Vyznáváš nějaké náboţenství? „Ne“. V čem jsou pro Tebe AA přínosem? „Do AA chodím dva roky. Zaţila jsem tu dvě recidivy. Pomáhá mi soudrţnost stejně postiţených lidí. Protoţe i ti nejbliţší, i kdyţ se hodně snaţí, to nedokáţou“. Proč jsi zvolila moţnost léčby právě v AA?
79
„Chodím i do AT ambulance, ale nejsou tak často a je to přece jen jiné., kdyţ to vede terapeut, nechci říci, ţe horší, obojí mi něco dává, ale je to jiný úhel pohledu. I nejlepší terapeut, pokud si sám tou závislostí neprošel, tak tu praxi nezná“. Co Ti přináší práce ve skupině AA? „Mohu se znovu zamyslet nad těmi situacemi a zároveň vidím, ţe nejsem jediná, ta hrozná, ošklivá. Po kaţdém napití jsem si připadala jako šílený vyvrhel, necita a vyčítala jsem si to. Tady ty příběhy, jsme na stejné lodi a nejsem jediná“. V čem je podle Tebe terapie ve skupině AA lepší neţ jiné druhy terapií (skupinová, individuální psychoterapie aj.)? „Můţeme si navzájem předávat své zkušenosti a ne zkušenosti vyčtené z knih či slyšené“. Máš nějaké svépomocné techniky při zvládání myšlenek na alkohol (individuální či sdílené ve skupině)? „Teď uţ nemám moc často, a kdyţ, tak jen krátkodobé a méně intenzivní. Promítnu si negativní zkušenosti nebo odejdu se napít. Obyčejné vody. Pomáhá mi to. Útěk k práci moc ne, protoţe se mi to zase spojovalo. Kdyţ jsem třeba šla ţehlit, tak dříve jsem u toho měla skleničku alkoholu. Stejně tak v těch krátkodobých abstinencích mi vadil třeba dţus s vodou nebo třešňová šťáva, okamţitě mi naskočil dţus s vodkou a červené víno“. Jak dlouho navštěvuješ setkání v AA? „Dva roky“. Jak často navštěvuješ setkání AA? „Podle moţností, měla jsem zdravotní problémy a byla v nemocnici na operaci a jiné, ale pokud můţu, tak jdu“. Myslíš si, ţe Tě AA změnili? Pokud ano, jak? „Lehčeji se mi abstinuje, nevím, jestli je to díky AA, ale najednou je to jiné. Není to ten tvrdý boj – nesmím“. Co povaţuješ za nejdůleţitější léčebný faktor u AA?
80
„Člověk se můţe vypovídat. Soudrţnost. Zdejší vztahy mi přijdou bliţší, proti AT, kde se scházíme jednou za měsíc. Takţe vlastně četnost schůzek na AA, byť je to jednou za týden. Pro mě je to akorát“. Vyhovuje Ti skupina bez formálního vůdce? „Je to jiné. Někdy ten odborný pohled taky není špatný. Sama se taky zajímám o psychologii a psychoterapii, takţe mě to vlastně i svým způsobem baví“. Uvítala bys ve skupinách AA nějakou inovaci? „Moţná, pokud se sejdeme bez nováčků, tak, i kdyţ ten vstupní rituál je základ, ale tím, jak se pokaţdé čte to samé, tak asi to mi trochu vadí. S nováčkem to chápu, i kdyţ ten se zase můţe zaleknout slova Bůh a co to vlastně má znamenat a můţe ho to i odradit. Pro mě je nejzajímavější ta část povídací. Samotný rituál bych zkrátila na minimum. Ale určitě to slouţí jako rámec“. Co Ti ze setkání AA nejvíce pomáhá v běţném ţivotě? „Zkušenosti ostatních se snaţím převádět do svého ţivota. Kdyţ se ocitnu v nějaké podobné situaci, hned si vzpomenu“.
81
