5. Nejstar í stfiedoevropské mince vzestup a pád keltské civilizace ve stfiední Evropû z pohledu numismatiky

NEJSTAR·Í ST¤EDOEVROPSKÉ MINCE

5. Nejstar‰í stfiedoevropské mince – vzestup a pád keltské civilizace ve stfiední Evropû z pohledu numismatiky Jifií Militk˘

Úvod Rozvoj laténské civilizace ve stfiední Evropû v prostoru severnû od Dunaje byl dlouhá desetiletí sledován témûfi v˘hradnû prostfiednictvím archeologie, neboÈ písemn˘ch zmínek vztahujících se k tomuto území je dochováno jen naprosté minimum a jejich interpretace je také znaãnû sloÏitá – pro území b˘valého âeskoslovenska se jimi naposledy souhrnnû zab˘val J. Dobiá‰ (1964). Zcela specifick˘m druhem pramenÛ jsou v‰ak keltské mince, tradiãnû spojované pfiedev‰ím s kmenem BójÛ. Právû roz‰ífiení tzv. bójsk˘ch mincí umoÏÀuje vymezit velmi rozsáhlé území, které lze s urãitou nadsázkou oznaãit jako tzv. „bójské teritorium“. Kromû âech a Moravy jde o oblast jihozápadního Slovenska, koridor Dunaje na území Rakouska a dále o území Slezska a ãásti Malopolska. Je zjevné, Ïe na takto rozsáhlém území nelze pfiedpokládat jednotn˘ v˘voj a také keltsk˘ch kmenÛ zde koexistovalo zfiejmû více. Nicménû nominálovû obdobné mûnové systémy tvofiené zlat˘mi a stfiíbrn˘mi druhy raÏeb ukazují jednoznaãnû na pfiinejmen‰ím ekonomické a zfiejmû i spoleãenské vazby, které byly nadfiazeny lokálním politick˘m konstelacím. Tím ale jiÏ trochu pfiedbíháme – a vraÈme se tedy zpût k poãátkÛm numismatického poznání keltské stfiední Evropy. Poãátky stfiedoevropské vûdecké keltské numismatiky sahají do poslední tfietiny 19. století. Základy dodnes uÏívané terminologie a relativní chronologie bójského mincovnictví poloÏil Rudolf Paulsen (1933). Na jeho práci v roce 1965 navázal Karel Castelin (1965), kter˘ definoval ãtyfii relativnû-chronologické úseky raÏby mincí (A aÏ D). Podle tehdej‰ího stavu znalostí byly poãátky raÏby bójsk˘ch mincí 139

PRAVùK

kladeny do období pfied vznikem oppid, tedy zhruba 1. poloviny 3. století aÏ poloviny 2. století pfi. Kr. Tuto tzv. „krátkou“ chronologii raÏby keltsk˘ch mincí poprvé zpochybnil H. Polenz (1982), kter˘ jako prv˘ na základû anal˘zy nálezÛ keltsk˘ch mincí z hrobÛ doloÏil, Ïe poãátky raÏby keltsk˘ch (a také bójsk˘ch) mincí je tfieba hledat jiÏ hluboko ve 3. století pfi. Kr. Tento názor se v prÛbûhu 80. a zejména 90. let 20. století podafiilo postupnû nezávisle potvrdit a vyãlenit tak dva základní horizonty keltského mincovnictví, pfiiãemÏ pfiedûl mezi nimi pfiedstavuje doba vzniku oppid. Poznatky numismatiky byly dlouhá desetiletí vnímány pro archeologii spí‰e jako okrajové. Vlastní numismatické bádání o keltském mincovnictví se odehrávalo do znaãné míry izolovanû a jen málo komunikovalo s poznatky archeologie. Docházelo tak ke znaãn˘m zkreslením a nepochopení vzájemn˘ch vztahÛ. ZároveÀ aÏ do 80. let 20. století pfieÏívala v ãesk˘ch zemích tradice „krátké“ chronologie keltského mincovnictví. PfiibliÏnû aÏ do poãátku 90. let 20. století operovala keltská numismatika pfiedev‰ím s tzv. star˘m nálezov˘m fondem, tedy materiálem postrádajícím vesmûs kvalitní nálezové okolnosti. Právû v této dobû se v‰ak situace zaãala radikálnû mûnit, neboÈ i ve stfiední Evropû nastupují na scénu nové technologie – detektory kovÛ – a s nimi nové metody povrchov˘ch prÛzkumÛ. Jak jiÏ to tak b˘vá, Ïe zloãinné praktiky vÏdy pfiedcházejí zákonné úpravy, tak i uÏívání detektorÛ pfii povrchov˘ch prÛzkumech nezaãali archeologové – a tento trend trvá bohuÏel dodnes. Motivace k nalézání keltsk˘ch mincí není totiÏ ãasto u amatérsk˘ch hledaãÛ vyvolána touhou po vûdeckém poznání, ale finanãním ziskem z prodeje nalezeného materiálu. BohuÏel pfii prodeji se zpravidla vytrácí údaj o nalezi‰ti, ãímÏ do-

Obr. 1. Zlat˘ statér typu Niké – bójská napodobenina statéru Alexandra III., nález Star˘ BydÏov (archiv autora).

140


chází k obrovsk˘m nenávratn˘m ztrátám – mince v fiadû soukrom˘ch sbírek jsou tak ãasto odtrÏeny od sv˘ch nálezov˘ch kontextÛ, ãímÏ je moÏnost jejich interpretací znaãnû sníÏená. Nelze neÏ konstatovat: „·koda pro vûdu!“ Realita v‰ak nikdy není jednostranná a pfies v‰echnu komplikovanost nelegálního uÏívání detektorÛ kovÛ k povrchov˘m archeologick˘m prÛzkumÛm to byly právû ony, které ve stfiedoevropské keltské numismatice zpÛsobily témûfi revoluci a obrátily naruby dosavadní pfiedstavy o bójském mincovnictví. Velmi dÛleÏit˘m metodick˘m posunem je také skuteãnost, Ïe mincovní spektra z jednotliv˘ch lokalit jsou jiÏ hodnocena v archeologickém kontextu a nikoliv izolovanû, jak tomu b˘valo dfiíve.

Poãátek bójského mincovnictví O nejstar‰ích bójsk˘ch mincích víme zatím pomûrnû málo – jde o zlaté napodobeniny statérÛ Alexandra III. Makedonského (336–323 pfied Kr.), naz˘vané typem Niké – podle obrazu stojící bohynû Niké na rubu tûchto mincí. Na lícní stranû je vÏdy hlava bohynû Athény v korintské pfiilbû (obr. 1). K mincím tohoto typu neznáme zatím Ïádné díly statérÛ a je moÏné, Ïe na poãátku byl raÏen skuteãnû pouze jedin˘ nominál – statér s hmotností okolo 8,5 aÏ 8,3 g. Statéry se jménem Alexandra III. byly obchodním platidlem zaveden˘m po roce 336 pfi. Kr. postupnû na celém území novû vzniklé fií‰e a byly raÏeny v mnoha mincovnách od pevninského ¤ecka aÏ po Babylon (Price 1991). V jejich raÏbû pokraãovali také Alexandrovi nástupci (obr. 2). Je velmi pravdûpodobné, Ïe právû s tûmito raÏbami se setkávali kelt‰tí váleãníci pfii sv˘ch v˘bojích do fieckého svûta a Ïe s nimi byli zfiejmû také vypláceni z moravského území jiÏ je registrován nejménû jeden exempláfi importovaného zlatého statéru tohoto typu. Rozhodnû to byla aktivní zku‰enost s tûmito nominály, která zpÛsobila, Ïe je v dobû (nejpozdûji) okolo poloviny 3. století zaãali stfiedoevrop‰tí Bójové sami produkovat. Zatím nevíme, kde pfiesnû hledat je-

Obr. 2. Zlat˘ statér se jménem Alexandra III. raÏen˘ posmrtnû v mincovnû Amfipolis v letech asi 315–300 pfied Kristem (archiv autora).

141

PRAVùK

jich pÛvod –nejpravdûpodobnûji v ãesk˘ch zemích. Zdá se v‰ak, Ïe mohou b˘t ale je‰tû o trochu star‰í, neÏ je doba rozkvûtu stfiedoevropsk˘ch obchodnû-v˘robních center. Zfiejmû mohly b˘t raÏeny na více místech a patrnû i del‰í dobu. Takto jemné rozdíly v‰ak zatím neumíme spolehlivû rozli‰it. Zavedení mincí u stfiedoevropsk˘ch KeltÛ znamenalo nepochybnû zásadní zmûnu spoleãensk˘ch vztahÛ. Komunity, které pfiistoupily k raÏbû vlastních mincí, demonstrují svoji ekonomickou moc – jsou schopny zajistit si drah˘ kov pro jeho raÏbu (vlastní tûÏbou i obchodem). ZároveÀ je zfiejmé, Ïe k produkci mince pfiistupují s vûdomím její uÏiteãnosti a potfiebnosti pro obchodní aktivity – jin˘mi slovy, mince mÛÏe plnohodnotnû zavést a uÏívat jen ten, kdo chápe jejich vyuÏitelnost. Jde tedy o nepfiím˘ dÛkaz velmi vyspûlé spoleãenské organizace stfiedoevropsk˘ch BójÛ. Zavedení mince je ale také jedním z nejhmatatelnûj‰ích dokladÛ pfienosu antické fiecké vzdûlanosti do stfiedoevropského prostoru. V tomto kontextu je pak zcela logické, Ïe napodobovány jsou nejkvalitnûj‰í zlaté mince své doby – Alexandrovy statéry, které byly jakousi univerzální mûnou celého „starého“ svûta. ZároveÀ je tfieba dodat, Ïe bójské teritorium patfií mezi prvé keltské regiony, kde k zavedení mince v rámci celé Evropy do‰lo.

Obchodnû-v˘robní centra v koridoru Jantarové stezky a jejich mincovnictví AÏ do 90. let 20. století pfievládal názor, Ïe v dobû pfied vznikem oppid neexistovala Ïádná vût‰í sídelní centra. Prv˘m náznakem velké centrální osady z pfiedoppidálního období byly poãetné nálezy mincí v Roseldorfu v Dolním Rakousku – zpoãátku v‰ak u této lokality nebyly správnû pochopeny chronologické souvislosti a archeologické poznávání tohoto sídli‰tû nastoupilo aÏ v dal‰í fázi, geofyzikální prÛzkum od roku 1995 a archeologick˘ v˘zkum od roku 2001. K roseldorfskému sídli‰ti se je‰tû vrátíme, zamûfime se v‰ak nyní na stfiední Moravu. Od konce 90. let 20. století zaãal vydávat svá tajemství velk˘ sídelní areál v Nûmãicích nad Hanou na stfiední Moravû. Lokalita sama byla známa jiÏ dlouhá léta, ale teprve nástup uÏívání detektorÛ kovÛ umoÏnil rozpoznání jejího skuteãného v˘znamu. BohuÏel i v tomto pfiípadû velké mnoÏství mincí a dal‰ích nálezÛ nenávratnû zmizelo bez moÏnosti zpûtné identifikace, pfiesto v‰ak máme o nûmãickém sídli‰ti jiÏ pomûrnû dobrou pfiedstavu. Jde o neopevnûnou lokalitu rozkládající se na mírném návr‰í na plo‰e asi 30 ha. Vzájemnou komparací archeologick˘ch a numismatick˘ch dat lze dobu existence lokality vymezit zhruba od poloviny 3. do 2. tfietiny 2. 142


Obr. 3. Zlatá 1/3statéru typu Athéna-Alkis, nález Kopidlno (archiv autora).

století pfi. Kr.. V˘znam nûmãické lokality dokládají pfiedev‰ím hmotné nálezy a mezi nimi také mince. Právû anal˘za tohoto nálezového fondu umoÏnila definovat nov˘ typ lokalit doby laténské –obchodnû-v˘robní centra. Nûmãické sídli‰tû leÏící na stfiední Moravû lze spojit s existencí historické komunikace –Jantarové stezky (âiÏmáfi, Kolníková 2006; Kolníková 2006; Kolníková, SmrÏ 2007; âiÏmáfi, Kolníková, Noeske 2008). Zamûfime se nyní na svûdectví numismatick˘ch nálezÛ. Z uvedené lokality je registrováno více neÏ 1000 mincí (skuteãn˘ poãet nalezen˘ch exempláfiÛ je v‰ak daleko vy‰‰í –tyto vûdecky nepodchycené exempláfie zmizely v bezpoãtu soukrom˘ch sbírek po celém svûtû). Lokální mincovní produkce umoÏÀuje definovat star‰í fázi bójského

Obr. 4. Zlatá 1/8statéru typu Athéna-Alkis, bez známého nalezi‰tû (archiv autora).

143

PRAVùK

Obr. 5. Stfiíbrná tetradrachma Antigona II. Gonatase s rubním motivem Athény Alkidemos raÏená v mincovnû Amfipolis asi v letech 274/271–260/255 pfied Kristem (archiv autora).

mincovnictví, která principiálnû odpovídá fázi A v rámci periodizace K. Castelina (1965). Za nejstar‰í raÏby objevené na tomto sídli‰ti lze povaÏovat zlaté napodobeniny statérÛ Alexandra III. Makedonského z doby okolo poloviny 3. století pfi. Kr. Z nálezÛ v Nûmãicích jsou tyto statéry známy ãtyfimi exempláfii – tfii z nich jsou naseknuté nebo pÛlené. Není tedy jasné, jestli tyto mince zde neslouÏily uÏ jen jako staré emise urãené k pfietavení pro dal‰í mincovní v˘robu. Bezpeãnû lze za nûmãickou lokální produkci povaÏovat mûnov˘ systém naz˘van˘ podle rubního motivu jako Athéna-Alkis. U statérÛ oznaãovan˘ch jako typ Athéna/Athéna-Alkis (nûkdy také typ Plumlov) je obraz ãasto jen málo zfieteln˘. Naopak dobfie ãitelné jsou star‰í emise dílÛ statérÛ –1/3–, 1/8– a 1/24statéru typu Athéna-Alkis (obr. 3–4). Zatímco lícní strana tûchto mincí se u kaÏdého z nominálÛ zásadnû li‰í (je zde vÏdy zcela jin˘ typ hlavy), rubní motiv zÛstává stejn˘. Jde o obraz kráãející Athény Alkidemos s pfiilbou, kopím a ‰títem doleva a zkomolen˘m fieck˘m nápisem. Jde o jedno ze standardizovan˘ch vyobrazení bohynû Athény v fieckém prostfiedí. S tímto obrazem se setkáváme na egyptsk˘ch tetradrachmách Ptolemaia I. z let 310/305 pfi. Kr., na makedonsk˘ch tetradrachmách Antigona II. Gonatase z let 277/239 pfi. Kr. (obr. 5) ãi na tetradrachmách Filipa V. z let 221/179 pfi. Kr. Právû raÏby Antigona Gonatase mohly b˘t nejspí‰e pfiedlohami pro bójské zlaté mince. Tuto pfiedstavu do jisté místy podporuje také zkomolen˘ fieck˘ nápis na nûkter˘ch 1/3statérÛ, jehoÏ souãástí jsou také písmena _NV. Mohlo by jít o zbytek nápisu ANTI_ONOY, kter˘ je na Antigonov˘ch tetradrachmách. Tento chronologick˘ koncept by velmi dobfie odpovídal chronologii nûmãického sídli‰tû. Nominály ty144


Obr. 6. Stfiíbrn˘ obol typu Roseldorf/Nûmãice II, bez známého nalezi‰tû (archiv autora).

pu Athéna-Alkis byly raÏeny zfiejmû po dobu zhruba jednoho století a jejich obrazy byly postupnû silnû barbarizovány a sniÏovala se i jejich hmotnost. Zatímco typy zlat˘ch bójsk˘ch mincí byly jiÏ dfiíve dobfie známy z fiady star‰ích nálezÛ, o raÏbû stfiíbrn˘ch nominálÛ ve star‰í fázi bójského mincovnictví nebylo aÏ do objevu nûmãického sídli‰tû známo mnoho. Dnes je zfiejmé, Ïe Bójové od poãátku vytvofiili bimetalick˘ monetární systém, do urãité míry inspirovan˘ fieck˘m mincovnictvím. Toto zji‰tûní zásadním zpÛsobem pozmûÀuje dosavadní pohled na funkci mincí v keltském svûtû –je totiÏ témûfi jisté, Ïe zvlá‰tû drobné stfiíbrné mince slouÏily k lokálnímu obchodu. Produkci stfiíbrné mince v pfiedoppidálním období lze rozdûlit na dva horizonty. Do star‰ího období patfií skupina tetradrachem, drachem a obolÛ s motivem konû na rubní stranû, doplnûného symboly v podobû tzv. lyry nebo rosety. Tyto mince jsou zatím dosti vzácné a ani v Nûmãicích nejsou zastoupeny pfiíli‰ poãetnû. Mohou v‰ak pocházet z jin˘ch bójsk˘ch oblastí – napfi. tetradrachmy pfiedev‰ím z území jihozápadního Slovenska. Mlad‰í fázi produkce stfiíbrn˘ch nominálÛ v rámci trvání nûmãického sídli‰tû reprezentují jiÏ pouze oboly typu Roseldorf/Nûmãice I a II (obr. 6). Tyto mince mají na líci hladk˘ hrbol a na rubu obraz koníka – typ I doprava a typ II doleva. Typ I typologicky jednoznaãnû navazuje na star‰í emise s rosetou nad koníkem – jde tedy o potvrzení chronologické návaznosti obou typÛ mincí. Typ II je dominujícím nominálem nûmãické lokality. Mince byly raÏeny masovû také v Roseldorfu v Rakousku a na základû tamních nálezÛ byly také poprvé definovány (Dembski 1991). Naprosto pfievratn˘m objevem na nûmãickém sídli‰ti je spektrum importovan˘ch mincí. Kromû neãetn˘ch mincí z území Galie a z v˘chodokeltsk˘ch oblastí jde pfiedev‰ím o kolekci mincí antick˘ch, reprezentovan˘ch více neÏ 80 pfiedev‰ím bronzov˘mi nominály, raÏen˘mi v rÛzn˘ch ãástech antického svûta s v˘jimkou v˘chodního Stfiedomofií. Je zde zastoupena Massalia, Thracia, Makedinie, Ill˘rie, Etrurie, fiímská republika, Kampania, Apulia, Bruttium, Kalabria, 145

PRAVùK

Obr. 7. Mapa míst pÛvodu antick˘ch mincí nalezen˘ch v Nûmãicích nad Hanou (podle: âiÏmáfi – Kolníková – Noeske 2008).

Lucania, Sicilie, Kyrenaika, Egypt a Karthágo (obr. 7). Nejmlad‰í mince pocházejí z let 180/176 pfi. Kr. Takto rozsáhlá kolekce nemá ve stfiední Evropû obdoby a je jedineãn˘m dokladem bójsko-fieck˘ch kontaktÛ, které se mohly odehrávat v úrovni obchodníkÛ ãi bójsk˘ch vojákÛ-ÏoldnéfiÛ, vracejících se do své domoviny. Je také zajímavé, Ïe vût‰ina mincí se dobou raÏby koncentruje do doby trvání 2. punské války v letech 218–201 pfi. Kr. (âiÏmáfi, Kolníková, Noeske 2008, 676–690). Právû toto zji‰tûní by mohlo naznaãovat, Ïe vût‰ina antick˘ch mincí v Nûmãicích by mohla skuteãnû souviset s vyplácením ÏoldnéfiÛ a jejich návratem do matefiské oblasti. Konec nûmãického sídli‰tû spadá kamsi do prÛbûhu 2. poloviny (nejspí‰e 3. ãtvrtiny) 2. století pfi. Kr. – pfiesnûji jej zatím stanovit neumíme. Rozhodnû v‰ak toto sídli‰tû nepfietrvalo do oppidálního období. Nûmãické obchodnû-v˘robní centrum pfiedstavuje nov˘ prototyp sídelní formy pfiedcházející mohutnû opevnûn˘m oppidÛm. Sídli‰È tohoto typu je dnes známo více. Analogické spektrum mincovních nálezÛ je známo také z velkého obchodnû-v˘robního centra Roseldorf v Dolním Rakousku (Dembski 1998b; 2009). Na této roz146


sáhlé osadû s dvorcovit˘m uspofiádáním a nûkolika prozkouman˘mi svatynûmi probíhají privátní povrchové prÛzkumy s detektory kovÛ jiÏ od 80. let 20. století a systematické archeologické v˘zkumy od roku 2001. V areálu lokality bylo nalezeno jiÏ asi 1500 mincí, pfiiãemÏ pfievaÏují zlaté emise typu Athéna-Alkis a stfiíbrné oboly typu Roseldorf / Nûmãice I a II. Ojedinûle jsou zde zastoupeny také importované fiecké mince, podobnû jako v Nûmãicích (Dembski 2009, 99, Abb. B28). Tfietím analogick˘m obchodnû-v˘robním centrem je Nowa Cerekwia, leÏící v blízkosti Moravské brány, a tedy opût na trase Jantarové stezky. Také tato lokalita je známa desítky let a byla dlouhodobû archeologicky zkoumána, ale teprve nové detektorové nálezy umoÏnily pochopení jejího v˘znamu. Povrchové v˘zkumy s detektory kovÛ v posledních tfiech letech umoÏnily shromáÏdit kolekci témûfi 300 mincí. Jde o zcela identické spektrum známé z Nûmãic nad Hanou, ve kterém pfievaÏují zlaté emise typu Athéna-Alkis a stfiíbrné oboly typu Roseldorf/Nûmãice. V men‰ím mnoÏství se i zde objevují importované fiecké mince.1 Tuto lokalitu lze povaÏovat za dÛkaz kolonizaãní expanze KeltÛ z moravského území do Slezska. V‰echny tfii lokality jsou spojeny s trasou Jantarové stezky a je velmi zajímavé, Ïe se na tûchto lokalitách objevují stejné typy mincí. Lze pfiedpokládat, Ïe zlaté emise typu Athéna-Alkis i stfiíbrné oboly typu Roseldorf / Nûmãice byly raÏeny na v‰ech lokalitách paralelnû. Toto zji‰tûní naznaãuje velmi zajímavou urãitou sounáleÏitost mezi obyvateli uveden˘ch lokalit – jedinû tak si lze vysvûtlit produkci a uÏívání stejn˘ch druhÛ mincí na tak velkém území, neboÈ vzdálenost mezi nimi je témûfi 300 km. Nejpozdûji v poslední tfietinû 2. století v‰echna tato sídli‰tû zanikají (v pfiípadû Roseldorfu je nutné pfiedpokládat pfiinejmen‰ím radikální úpadek v˘znamu osídlení). V blízkosti Nûmãic v‰ak vzniklo oppidum Staré Hradisko, za pokraãovatele Roseldorfu lze s v˘hradami povaÏovat oppidum Oberleiserberg. Bez náhrady zaniklo sídli‰tû Nowa Cerekwia – z okolí není známo Ïádné oppidum a také pozdnû laténské osídlení není v tomto regionu doloÏeno. Nûkdy se zánik tûchto lokalit spojuje aÏ s taÏením KimbrÛ a TeutonÛ (asi 113–101 pfi. Kr.), nicménû toto datování je jiÏ ponûkud v rozporu s obecnû pfiedpokládan˘m poãátkem oppid na poãátku poslední tfietiny 2. století pfi. Kr. V kaÏdém pfiípadû zánik obchodnû-v˘robních center znamenal velkou spoleãenskou zmûnu, jejíÏ pfiíãiny v podstatû neznáme. Rozhodnû se v‰ak událo cosi, co pro dal‰í období existence stfiedoevropské keltské spoleãnosti v˘raznû pozmûnilo sídelní strategii lokálních center. 1

Nepublikováno, za sdûlení dûkuji M. Rudnickému z Var‰avy.

147

PRAVùK

Obr. 8. Zlat˘ statér, raÏba tzv. vedlej‰í fiady s motivem kleãícího bojovníka, nález Nechanice (archiv autora).

O tom, co se dûlo v âechách v období mezi polovinou 3. a 2. tfietinou 2. století pfi. Kr., zatím víme jen málo. Za souãasného stavu poznání nelze spolehlivû doloÏit, jestli i zde byly raÏeny zlaté statéry typu Niké a emise typu Athéna-Alkis. S jistotou ale mÛÏeme na ãeském území hledat pÛvod emisí tzv. vedlej‰ích fiad, které poprvé definoval Karel Castelin (1965, 40–52). Jde o zlaté mince stejného mûnového systému jako emise Athéna-Alkis, av‰ak ikonograficky jsou tyto raÏby zcela odli‰né. Kromû motivÛ napodobujících typ Athéna-Alkis se zde objevují napfi. kleãící bojovník (obr. 8), kanec/stojící postava (obr. 9), kÛÀ, gryf, svastika, abstraktní symetrick˘ motiv ãi rÛzné lidské hlavy. V nov˘ch nálezech se zaãínají vyskytovat jiÏ také stfiíbrné oboly, jed-

Obr. 9. Zlat˘ statér, raÏba tzv. vedlej‰í fiady s motivem stojící postavy a kance, nález Peruc (archiv autora).

148


noznaãnû patfiící ke skupinû tzv. vedlej‰ích fiad. U nûkter˘ch skupin lze bezpeãnû doloÏit produkci 1/4statérÛ na místo 1/3statérÛ. Z v˘tvarného hlediska tyto mince pfiedstavují vrchol stfiedoevropského keltského mincovního umûní. Je pravdûpodobné, Ïe jde o lokální mûnové systémy vzniklé pfiedev‰ím na ãeském území, a vût‰inu z nich lze s jistotou datovat do období mezi polovinou 3. a polovinou 2. století pfi. Kr. Kde konkrétnû byly emise tzv. vedlej‰ích fiad raÏeny, zatím nevíme – podle rozloÏení dosavadních nálezÛ lze uvaÏovat spí‰e o severní polovinû âech. Je velmi pravdûpodobné, Ïe mince tzv. vedlej‰ích fiad mohou b˘t indicií existence v˘znamného, dosud neobjeveného obchodnû-v˘robního centra (ãi spí‰e více center) na ãeském území. Na rozdíl od mlad‰í fáze keltského mincovnictví, spojené s existencí oppid, známe ze star‰í fáze bójského mincovnictví jen nûkolik málo pokladÛ a men‰ích hromadn˘ch nálezÛ. NejdÛleÏitûj‰ím z nich je depot z Nechanic, kter˘ obsahoval více neÏ 10 statérÛ typu Niké a tzv. vedlej‰ích fiad (Radomûrsk˘ 1955, 54–55, ã. 71). Do sledovaného horizontu patfií také hromadné nálezy mincí z Trutnova – dvû 1/3statérÛ typu Athéna-Alkis a jeden exempláfi téhoÏ typu ze stfiíbra (Radomûrsk˘ 1955, 66, ã. 123) ãi soubor od myslivny Lísek u Stradonic – 8 dílÛ statérÛ tzv. vedlej‰ích fiad (Radomûrsk˘ 1955, 53, ã. 62). DÛleÏit˘m, av‰ak jen jedin˘m dochovan˘m kusem je depot pÛvodnû sestávající z asi 50–60 statérÛ typu Athéna/Athéna-Alkis, odkryt˘ v Plumlovû na Moravû (Radomûrsk˘ 1955, 77–78, ã. 180). V˘znamné, av‰ak rovnûÏ jen fragmentálnû dochované jsou poklady z území Slezska. Depot Gorzów obsahoval nejménû 25 mincí – barbarizované statéry, 1/3, 1/8 a 1/24statérÛ typu Athéna-Alkis (Woêniak 1967, 224, ã. 6, tab. I:2–10; Castelin 1976, 245–248). Podobného sloÏení byl také depot Brzezinka Âredszka, tvofien˘ pÛvodnû asi 30 kusy, z nichÏ se dochovaly jen tfii (Woêniak 1967, 223, ã. 1, tab. I:14–16; Castelin 1976, 241–242). Oba tyto depoty dnes lze spojovat s existencí jiÏ zmínûného obchodnû-v˘robního centra Nowa Cerekwia. Zdá se tedy, Ïe v pfiedoppidálním období nebylo ukr˘vání mincí do zemû jako zpÛsob ochrany majetku pfiíli‰ roz‰ífieno.

Oppida v ãesk˘ch zemích a jejich mincovní produkce V prÛbûhu 1. poloviny 2. století pfi. Kr. dochází ve stfiedoevropském prostoru k v˘znamné zmûnû – vznikají prvá mohutnû opevnûná oppida. Tyto lokality zfiejmû principiálnû pfievzaly funkci star‰ích obchodnû-v˘robních center a staly se rovnûÏ produkãními lokalitami s koncentrací obchodu. Nûkteré z nich také razily vlastní mince. S oppidy je ov‰em 149

PRAVùK

Obr. 10. Typick˘ zlat˘ mu‰lovit˘ statér, nález oppidum Stradonice (archiv autora).

spojena také jedna v˘razná nejasnost, a to jejich geografické rozloÏení, neboÈ v âechách se dÛslednû vyskytují jen v oblastech mimo nejúrodnûj‰í zemûdûlské regiony –chybí od severov˘chodních po severozápadní âechy a na Moravû neznáme Ïádné na jih od Starého Hradiska. Tento fakt zatím neumíme uspokojivû vysvûtlit, rozhodnû nejde jiÏ jen o stav poznání. S nástupem oppid se zfietelnû mûní také bójské mincovnictví, které v rámci relativnû-chronologického systému definovaného Karlem Castelinem (1965, 12–16) reprezentují úseky raÏby B aÏ D. Na základû svûdectví dosavadních mincovních nálezÛ je zfiejmé, Ïe nejv˘znamnûj‰ím centrem v˘roby mincí a penûÏního obûhu bylo oppidum Hradi‰tû u Stradonic, leÏící na fiece Berounce. ProtoÏe velk˘ poklad zlat˘ch mincí objeven˘ zde v roce 1877 byl témûfi cel˘ roztaven (Radomûrsk˘ 1955, 44–45, ã. 28), máme k dispozici pfiedev‰ím poãetné spektrum jednotlivû nalezen˘ch, tzv. ztrátov˘ch mincí. Kromû nûkolika dílãích prací (Militk˘ 2004; t˘Ï 2010), zatím bohuÏel postrádáme moderní vyhodnocení celého souboru a klíãov˘ v˘znam tak stále nepozbyla práce Josefa Ladislava Píãe, vydaná v rámci monumentálního nûkolikasvazkového díla –StaroÏitností zemû âeské (Píã 1903). Celkem je dnes ze Stradonic podchyceno témûfi 2000 jednotlivû nalezen˘ch mincí (lze jen odhadovat, kolik dal‰ích raÏeb nalezen˘ch pfii amatérsk˘ch prÛzkumech s detektory kovÛ v posledních 20 letech zÛstalo neregistrováno). Tímto poãtem se Stradonice fiadí mezi nejv˘znamnûj‰í lokality v celé Evropû a jsou srovnatelné s lokalitami jako Manching v Bavorsku (Kellner 1990) ãi Bibracte ve Francii (Gruel, Popovitch 2007). Ve srovnání s pfiedoppidálním obdobím se mincovní produkce znaãnû zmûnila. Hmotnostní standard zlatého statéru se sníÏil na 7,3 150


aÏ 7,2 g a redukce se projevila také u 1/3– a 1/8statérÛ. Vzhledem k tomu, Ïe sniÏování hmotnosti v prÛbûhu oppidálního období dále pokraãovalo, jde zfiejmû o dÛsledek inflaãních procesÛ. S nástupem oppid pfiestaly b˘t v âechách raÏeny 1/24statérÛ– jejich produkce pokraãovala pouze na Moravû. Podívejme se nyní na svûdectví stradonick˘ch mincovních nálezÛ, tzv. ztrátov˘ch mincí. ¤ádovû v desítkách exempláfiÛ jsou odtud známy zlaté raÏby –typické jsou mu‰lovité statéry a jejich díly (1/3 a 1/8statéru), reprezentující místní mincovní v˘robu. Nejtypiãtûj‰í série z období B (star‰í relativnû-chronologick˘ úsek raÏby) mají na líci nepravideln˘ hrbol (patrnû zcela stylizovanou hlavu) a na rubu pÛlmûsíc a plochu s paprsky (ãi bez nich) okolo stfiedové jamky. Statéry z období C (mlad‰í relativnû-chronologick˘ úsek raÏby) nesou na líci navíc stylizovanou lidskou ruku nebo oválnou ãi obdélnou prohlubeÀ na vrcholu hladkého hrbolu, nûkdy lemovaného klikatkou (obr. 10). Rubní obraz mu‰lovit˘ch statérÛ vznikl zfiejmû postupnou barbarizací rubu typu Athéna/Athéna-Alkis, získal v‰ak posléze nov˘ obsah. Jeho v˘znam není jasn˘, mÛÏe jít napfi. o zobrazení slunce a mûsíce; témûfi s jistotou ale nejde o zobrazení mu‰le a v‰eobecnû akceptované oznaãení této skupiny raÏeb je de facto nesprávné. Velmi vzácné jsou atypické statéry s obrazem stoãeného draka (obr. 11). U 1/3statérÛ mÛÏeme sledovat postupnou barbarizaci od typu Athéna-Alkis, která dala vzniknout novému motivu, tvofienému dvûma ovály lemovan˘mi klikatkou v fiadû variant (obr. 12). Geneze rubního motivu 1/8statéru je ménû zfietelná. Obraz se ustálil do formy trojúhelníku lemovaného paprsky a dole zpravidla dvûma fiadami kuliãek – v˘znam tohoto motivu je ov‰em nejasn˘ (obr.

Obr. 11. Zlat˘ statér s obrazem stoãeného draka, nález oppidum Stradonice (archiv autora).

151

PRAVùK

Obr. 12. Zlatá 1/3statéru mu‰lové fiady, nález oppidum Tfiísov (archiv autora).

13). Detailní typologii zlat˘ch mincí známe pfiedev‰ím z pokladÛ, o kter˘ch bude je‰tû fieã. Stradonickou mincovní produkci velmi dobfie dokumentují nálezy drobn˘ch stfiíbrn˘ch mincí s obrazem koníãka na rubní stranû – jde o jedin˘ znám˘ stfiíbrn˘ nominál. V souãasné dobû je z této lokality registrováno okolo 1600 kusÛ tûchto mincí – jejich produkce musela b˘t skuteãnû obrovská. Tyto drobné nominály naz˘váme typ Stradonice (hlava/koník) a mlad‰í emise s v˘raznû miskovit˘mi stfiíÏky (hladk˘ líc/koník), blízké mincím typu Karlstein, oznaãujeme jako typ Stradonice / Karlstein. Oproti pfiedoppidálním obolÛm typu

Obr. 13. Zlatá 1/8tatéru mu‰lové fiady, nález oppidum Stradonice (archiv autora).

152


Obr. 14. Stfiíbrn˘ obol typu Stradonice, nález oppidum Stradonice (archiv autora).

Roseldorf / Nûmãice I a II se znaãnû sníÏila hmotnost drobn˘ch stfiíbrn˘ch mincí – zpravidla se pohybuje v rozmezí 0,5 aÏ 0,3 g (obr. 14). Zfiejmû v‰ak i tyto raÏby je moÏné oznaãovat jako oboly, které patrnû slouÏily pfiedev‰ím k lokálnímu drobnému obchodu. To je nejspí‰e také dÛvod, proã tyto mince zatím neznáme z pokladÛ – drobné mince patrnû nepouÏívaly k tezauraci. Stále více se ukazuje, Ïe tyto nominály byly bûÏnû roz‰ífieny také ve venkovském prostfiedí. Vyskytují se také jako jednotlivé exempláfie na v˘znamn˘ch lokalitách v Bavorsku – tyto nálezy dokumentují intenzivní osobní kontakty mezi obûma regiony. Kromû drobn˘ch obolÛ s koníãkem byly v dobû oppid raÏeny také kvináry praÏského typu – jejich ãesk˘ pÛvod je v‰ak jen málo pravdûpodobn˘ – spí‰e jde o raÏby importované z oblasti Bavorska (Kellner 1965). Lokální mincovní v˘robu ve Stradonicích dokládá poãetná kolekce zlomkÛ tavících destiãek a nálezy pfiedev‰ím stfiíbrn˘ch stfiíÏkÛ. Lokální produkci mincí raÏen˘ch ve Stradonicích doplÀují pomûrnû poãetné nálezy importovan˘ch keltsk˘ch a v men‰í mífie také fiímsk˘ch republikánsk˘ch mincí. Jako velmi intenzivní se ve svûtle mincovního importu jeví pfiedev‰ím kontakty do jihobavorské oblasti a Galie. Závûreãná fáze raÏby mincí ve Stradonicích není zatím úplnû zfietelná, do této doby spadají nejmlad‰í typy statérÛ a zfiejmû i znaãná ãást produkce stfiíbrn˘ch obolÛ typu Stradonice / Karlstein (Militk˘ 2008, 124, 127). Tato fáze stradonického mincovnictví a existence celé lokality je nepochybnû paralelní s obdobím raÏby D (asi 70. aÏ 40. léta 1. století pfi. Kr.), které K. Castelin (1965, 213–224) pfiedpokládal jiÏ pouze na bratislavském oppidu. Toto datování dokládají také nále153

PRAVùK

zy stfiíbrn˘ch mincí typu Simmering, raÏen˘ch v této dobû na oppidu Bratislava. Byla to právû bójsko-dácká válka v letech 44/40 pfi. Kr., která mohla nepfiímo zpÛsobit postupn˘ zánik stradonického oppida. K otázce závûru bójsk˘ch oppid se v‰ak je‰tû vrátíme. Pfii srovnání se Stradonicemi je z ostatních ãesk˘ch oppid známo mincí nesrovnatelnû ménû, v‰echny v‰ak pocházejí ze systematick˘ch v˘zkumÛ (nûkteré z nich lze provázat s archeologick˘mi situacemi) ãi profesionálních povrchov˘ch prÛzkumÛ. Dlouholet˘ v˘zkum oppida Závist pfiinesl kolekci 16 pfiedev‰ím bójsk˘ch raÏeb. Byla zde nalezena 1/3statéru a dvû 1/8statéru mu‰lovit˘ch fiad, 11 obolÛ typu Stradonice a Stradonice / Karlstein. Jedním exempláfiem je zastoupen obol typu Staré Hradisko a nejspí‰e bavorsk˘ kvinár praÏského typu (Drda, Rybová 2001, 314–316). Je otázka, které z bójsk˘ch mincí vznikly pfiímo na Závisti a které sem byly pfiineseny z jin˘ch lokalit. Lokální mincovní v˘robu zde v‰ak dokládá poãetná kolekce zlomkÛ tavících destiãek. Je zfiejmé, Ïe z privátních detektorov˘ch prospekcí existuje i dal‰í nálezov˘ materiál, vûdeckému bádání je v‰ak nepfiístupn˘. Pouhé tfii bójské mince (1/8statéru a dva oboly typu Stradonice) pocházejí z oppida Hrazany (Castelin 1967). I zde ojedinûlé nálezy tavících destiãek dokládají mincovní v˘robu. Poãet zde registrovan˘ch mincí není zfiejmû reprezentativní – z privátních detektorov˘ch prospekcí taktéÏ existuje dal‰í nálezov˘, bohuÏel v‰ak nepfiístupn˘ materiál. Oficiální detektorové prÛzkumy probíhaly pomûrnû intenzivnû na oppidu âeské Lhotce, mince zde v‰ak zatím byla objevena pouze jediná – suberátní mu‰lovit˘ statér. Do nedávné doby bylo také z oppida Tfiísov známo pouh˘ch ‰est mincí, objeven˘ch v prÛbûhu systematického v˘zkumu Národního muzea v letech 1954 aÏ 1983 (Militk˘ 1995, 38, ã. 12; 2010, 46, ã. 77). Od roku 2006 zde v‰ak probíhají profesionální prÛzkumy s detektory kovÛ a do jara 2011 zde bylo registrováno jiÏ celkem 110 mincí. Struktura tfiísovského mincovního souboru se do znaãné míry podobá kolekci ze Stradonic. V˘raznû zde pfievaÏují typické bójské raÏby – je zde zastoupen zlat˘ mu‰lovit˘ statér a jeho díly, stfiíbrné oboly typu Stradonice a Stradonice / Karlstein. Nûkolika exempláfii jsou zde zastoupeny atypické drobné stfiíbrné mince, které by mohly b˘t lokálními raÏbami. Mince se tu nepochybnû vyrábûly – dokládají to nálezy stfiíbrn˘ch stfiíÏkÛ a také jeden zlomek tavící destiãky. Spektrum bójsk˘ch mincí doplÀují také importované raÏby z Bavorska, Galie, západního Norika, naddunajského Rakouska a jedním exempláfiem je zde zastoupen také fiímsk˘ republikánsk˘ as z roku 147 pfi. Kr. Právû mincovní importy velmi dobfie ilustrují nadregionální charakter této lokality. Na moravském území jsou známa dvû oppida – Host˘n a Staré Hradisko. Zatímco z Host˘na pochází jen nûkolik mincí (Kolníková 154


Obr. 15. Zlatá 1/24tatéru s abstraktním motivem, nález oppidum Staré Hradisko (archiv autora).

2002), kolekce ze Starého Hradiska ãítá jiÏ témûfi 300 exempláfiÛ. Ani tato kolekce nebyla dosud v úplnosti vyhodnocena (Meduna 1970a; t˘Ï 1970b; âiÏmáfi 1995; t˘Ï 1997; t˘Ï 2002), takÏe je zatím nutné omezit se pouze na základní charakteristiku. JiÏ nyní je zjevné, Ïe toto oppidum je z numismatického hlediska velmi specifické. Je nápadné, Ïe je zde pomûrnû vysoká koncentrace mincí je‰tû z pfiedoppidálního období – zlaté nominály Athéna-Alkis a stfiíbrné oboly typu Roseldorf/Nûmãice II. MÛÏe jít o náznak velmi raného zaloÏení oppida nebo neopevnûné osady, která teoreticky mohla opevnûné fázi pfiedcházet. Pfiirozenû jádro kolekce ze Starého Hradiska tvofií mince datovatelné do prÛbûhu oppidálního období. Mezi standardní bójské raÏby zde patfií pouze mu‰lové statéry, 1/3– a 1/8statérÛ mu‰lov˘ch fiad – jde o dÛkaz, Ïe tyto mince mûly skuteãnû nadregionální charakter. Jsou zde ov‰em zastoupeny také zcela atypické zlaté emise. Jde

Obr. 16. Stfiíbrn˘ obol typu Staré Hradisko, nález oppidum Staré Hradisko (archiv autora).

155

PRAVùK

pfiedev‰ím o jednoznaãnû lokálních 1/8statérÛ s abstraktním motivem. Nejasn˘ je také pÛvod 1/8statérÛ s motivem písmene T na rubu – tyto raÏby rovnûÏ mohou b˘t lokálním specifikem, ale i importem z naddunajského Rakouska. Jednoznaãnû lokálního pÛvodu jsou 1/24statéry s abstraktními motivy, raÏené v fiadû variant (obr. 15). Tento nominál je v oppidálním období typick˘ jen pro Moravu, v âechách jiÏ raÏen nebyl. Velmi zajímavá je produkce lokální drobné stfiíbrné mince – jde o zcela specifické stfiíbrné oboly nûkolika typÛ, jeÏ na jin˘ch oppidech nemají obdoby (obr. 16–17). Na Starém Hradisku je nejlépe v ãesk˘ch zemích dokumentována místní mincovní v˘roba. Známe odtud stfiíbrné stfiíÏky, poãetné zlomky tavících destiãek, ale také zku‰ební olovûn˘ odraÏek a pfiedev‰ím dvû mincovní razidla (obr. 18). Je zajímavé, Ïe ve spektru zastoupen˘ch mincí z této lokality tvofií importy jen mal˘ díl. Pomineme-li mince z ãeské oblasti, jsou nûkolika exempláfii zastoupeny raÏby z Galie, jiÏního Bavorska, Norika a je tu také jeden fiímsk˘ republikánsk˘ as z roku 133 pfi. Kr. Zdá se, jako by obyvatelé této lokality mûli spoleãenské a obchodní vztahy se vzdálen˘mi oblastmi, zvlá‰tû pfii srovnání se strakonick˘m oppidem, na daleko ménû intenzivní úrovni. Skuteãn˘m pfiíãinám tohoto jevu ale zatím nerozumíme. Do období existence oppid spadá celá fiada mincovních pokladÛ. Ukládání kovov˘ch pfiedmûtÛ ãi jejich zlomkÛ do zemû má tradici jiÏ od star‰í doby bronzové. V konkrétních pfiípadech je obtíÏné rozhodnout, kdy jde o depozity majetkového charakteru a kdy jde o depozity votivní. Po celou dobu laténskou se také je‰tû setkáváme s hromadn˘mi nálezy Ïelezn˘ch pfiedmûtÛ, z nichÏ fiada je zfiejmû právû votivního charakteru (napfi. Michálek 1999). Zatímco v pfiedoppidál-

Obr. 17. Stfiíbrn˘ obol typu Staré Hradisko, nález oppidum Staré Hradisko (archiv autora).

156


Obr. 18. Îelezné razilo na oboly typu Staré Hradisko, nález oppidum Staré Hradisko (archiv autora).

ním období jsou mincovní poklady pomûrnû vzácné, od pozdního 2. století pfi. Kr. se i v âechách stává ukládání mincí do zemû zfiejmû pomûrnû obvykl˘m zpÛsobem manipulace s penûzi. Je zajímavé, Ïe na Moravû zatím obdobné nálezy chybí. BohuÏel vût‰ina z tûchto pokladÛ se dochovala jen jako torzo nebo zanikla zcela, navíc zlaté mince byly ãasto roztaveny. Nejvût‰í dochovan˘ poklad pochází ze Starého Kolína – obsahoval 197 mu‰lovit˘ch statérÛ a 107 1/3statérÛ (pÛvodní poãet nalezen˘ch mincí v‰ak byl rovnûÏ vy‰‰í). DÛleÏit˘ je spoleãn˘ v˘skyt obou nominálÛ, umoÏÀující synchronizaci jednotliv˘ch typÛ (Neme‰kalová-Jiroudková 1998). Nález lze datovat do relativnû chronologického úseku raÏby B (Castelin 1965, 12–14). Stejnû lze datovat také depot z Leskovic, kter˘ obsahoval nejménû 27 zlat˘ch mincí, z nichÏ se dochovalo 7 mu‰lovit˘ch statérÛ a jedna 1/8statéru (Militk˘ 1995, 35–36, ã. 4). V˘znamn˘ soubor pfiedstavuje kolekce 38 mu‰lovit˘ch statérÛ údajnû ze západních âech z blíÏe neznáme lokality (Kellner – Castelin 1973). Do relativnû-chronologického období raÏby C (Castelin 1965, 14–15) patfií dva nejvût‰í a nejznámûj‰í ãeské keltské zlaté poklady. První byl objeven v roce 1771 u obce Podmokly, kde bylo v bronzovém kotli fiímského pÛvodu ukryto asi 5–10 tisíc mincí o hmotnosti 30–50 kg. Více neÏ 99 % nálezu bylo roztaveno (Radomûrsk˘ 1955, 59–60, ã. 92; Arnold, P., Castelin 1972–1975). Tento soubor byl jedineãn˘ sv˘m sloÏením, neboÈ zde byly spoleãnû zastoupeny raÏby v‰ech nominálÛ z mincovních období A aÏ C vãetnû mincí tzv. vedlej‰ích fiad. Navíc byl v nálezu také zlat˘ tordovan˘ kruh (torques nebo náramek), kter˘ mÛÏe naznaãovat symbolick˘ ãi obûtní charakter tohoto depotu. Nelze v‰ak vylouãit ani moÏnost, Ïe podmokelsk˘ depot byl „královsk˘m“ nebo „kmenov˘m“ majetkem uloÏen˘m za neznám˘ch okolností, moÏná v souvislosti se zánikem oppida Stradonice. Druh˘ v˘znamn˘ poklad tohoto horizontu byl odkryt v roce 1877 v areálu oppida Stradonice (Radomûrsk˘ 1955, 44–45, 157

PRAVùK

ã. 28). Obsahoval asi 700 mincí a byly v nûm zastoupeny mu‰lovité statéry z období B i C, jejich díly, ale i mince typu Athéna-Alkis a statéry tzv. vedlej‰ích fiad typu obliãej/Rolltier. AÏ na nûkolik kusÛ byl cel˘ soubor roztaven. Velmi dÛleÏité jsou zahraniãní poklady, které obsahovaly zlaté bójské mince. Ty lze rozdûlit do dvou skupin: prvou reprezentují depoty obsahující v˘hradnû bójské mince, druhou skupinu pak reprezentují nálezy smí‰ené. Do období bezprostfiednû pfiedcházejícího zavedení raÏby statérÛ mu‰lovit˘ch fiad, tedy na sam˘ závûr období A (Castelin 1965, 11), spadá depot z lokality Baãki Obrevac v Srbsku, kter˘ obsahoval nejménû 122 v˘hradnû bójsk˘ch statérÛ (Mariç 1960; Castelin 1969 a 1975). Do období B patfií mimofiádn˘ poklad z oppida Manching, odkryt˘ v roce 1999 (Ziegaus 2000). Obsahoval 483 kusÛ bójsk˘ch pfiedev‰ím mu‰lovit˘ch statérÛ v pestrém typologickém spektru. Souãástí nálezu, uloÏeného pÛvodnû v koÏeném ãi textilním vaku, je také zlat˘ ingot o hmotnosti 217 g, odpovídající zfiejmû 30 statérÛm. Tento druh nemincovního platidla byl pro keltskou stfiední Evropu prokázán poprvé a je zfiejmû dokladem, Ïe nûkteré, zvlá‰tû velké platby probíhaly i v neraÏeném kovu. Dal‰ím nálezem, kter˘ obsahoval nejménû 43 v˘hradnû mu‰lovit˘ch statérÛ v fiadû typÛ, je Nádasd/Rohrbach v Maìarsku (Paulsen 1933, 115–116). Ve stfiední Itálii, v lokalitû Campiglia Marittima – San Vincenzo byl v roce 1912 odkryt depot 1/3statérÛ mu‰lovit˘ch fiad v poãtu asi 300 kusÛ, z nichÏ bylo 83 publikováno (Neme‰kalová-Jiroudková 1975; Kaãerovská 1991–1992). V pfiípadû tohoto nálezu nelze vylouãit, Ïe jeho ukrytí spadá aÏ do období C. Soubor je v˘znamn˘m dokladem pronikání bójsk˘ch mincí do prostfiedí fiímské Itálie. Zlaté bójské mince datovatelné do období B byly jako pfiímûs mezi cizími keltsk˘m raÏbami zastoupeny i v nûkolika dal‰ích pokladech. V Bavorsku jde o dÛleÏit˘ depot z lokality Großbissendorf, tvofien˘ 339 vindelick˘mi statéry a 1/4statéry a dále 36 bójsk˘mi mu‰lovit˘mi statéry a ‰esti 1/3statérÛ mu‰lovit˘ch fiad (Ziegaus 1995). Pfiíkladem nálezu spadajícího jiÏ do období C je Gaggers v Bavorsku, kter˘ obsahoval asi 1300–1400 mincí, pfiedev‰ím vindelick˘ch statérÛ (Kellner 1990, 171–175, ã. 1968–1977). Z dochovan˘ch 32 mincí tvofií 10 kusÛ mu‰lovité statéry. Bójské mince jako jednotlivé nálezy jsou zastoupeny také v fiadû zahraniãních nálezÛ (souhrnnû: Waldhauser 1995; t˘Ï 1996). Import bójsk˘ch mincí do ‰irokého evropského teritoria je zfiejmû odrazem obchodních a dal‰ích aktivit. Velké penûÏní hotovosti typu Manching ãi Campiglia Marittima–San Vincenzo lze interpretovat více zpÛsoby – kromû plateb za obchodní transakce pfiicházejí v úvahu napfi. dary, politické platby, vûna ãi dokonce tributy nebo kofiisti. Pro spí‰e obchodní charakter importu raÏené mince svûdãí smí‰ené nálezy a pfie158


dev‰ím pfiítomnost jednotliv˘ch mincí na oppidech a sídli‰tích. Zvlá‰tû poãetn˘ v˘skyt drobn˘ch bójsk˘ch stfiíbrn˘ch obolÛ na lokalitách v jiÏním Bavorsku a Horním Rakousku naznaãuje ãilé vzájemné obchodní styky. Zlaté bójské mince byly za hranice ãeské kotliny vyváÏeny také díky hodnotû kovu – v jiÏním Bavorsku zfiejmû pfiedstavovaly jeden ze zdrojÛ suroviny pro raÏbu vindelick˘ch mincí.

Oppida ve stfiedním Podunají Pro pochopení konce keltské civilizace v naddunajském prostoru je tfieba zamûfiit pozornost do Rakouska a na jihozápadní Slovensko. Zde se nachází nûkolik v˘‰inn˘ch sídli‰È s doklady osídlení v pozdní dobû laténské. Na rakouském území severnû od Dunaje lze za skuteãné oppidum oznaãit v‰ak jedinou lokalitu – vrch Oberleiserberg, leÏící poblíÏ mûsteãka Ernstbrunn. Toto polykulturní nalezi‰tû je zkoumáno s pfiestávkami jiÏ od konce 20. let 20. století a známe odtud bohaté doklady osídlení od 2. poloviny 2. století zhruba do poloviny 1. století pfi. Kr. (Stuppner 2005). Pochází odtud také velmi zajímavá kolekce více neÏ 140 keltsk˘ch mincí (Militk˘, v tisku). Zlaté mince zde tvofií typické bójské nominály – zajímavá je pfiítomnost 1/8statéru s motivem T na rubu. Poãetnû jsou zde zastoupeny drobné stfiíbrné bójské mince s koníãkem – oboly typu Karlstein. Právnû bójské raÏby umoÏÀují povaÏovat i oppidum Oberleiserberg za pfieváÏnû bójské, nebo pfiesnûji fieãeno za lokalitu s velmi v˘raznou bójskou komponentou. Velmi pravdûpodobnou etnickou smûsici obyvatel Oberleiserbergu zajímav˘m zpÛsobem odráÏejí mince – typy tzv. lokální raÏby. Jde pfiedev‰ím o zcela specifické nominály – tfii typy didrachem s hmotností okolo 5 g, nemající jinde Ïádné analogie (obr. 19). Tyto mince napodobují norické a panonské pfiedlohy (Castelin 1972; Göbl 1973 a 1987). Dal‰í tfii skupiny lokálních raÏeb reprezentují drachmy napodobující typ Kapos z oblasti Panonie. Spektrum zdej‰í mincovní kolekce doplÀují importované stfiíbrné tetradrachmy, drachmy a drobné nominály pfiedev‰ím z oblasti TauriskÛ a Panonie. Naopak jen mal˘ je podíl mincí ze západního Norika, jiÏního Bavorska a Galie. Jádro zde nalezen˘ch mincí patfií pfiedev‰ím do prÛbûhu 1. a 2. tfietiny 1. století pfi. Kr., tedy z doby pfied kolapsem stfiedoevropské keltské civilizace. Na Oberleiserbergu lze sledovat velmi zajímav˘ fakt – aãkoliv tato lokalita leÏí pouh˘ch 80 km od Bratislavy, nena‰la se zde zatím jediná mince typu Biatec ãi Simmering, tedy mince typické pro bratislavskou sídelní aglomeraci. Pfii v˘znamu této lokality, je‰tû o ní bude fieã, je absence numismaticky doloÏiteln˘ch obchodních kontaktÛ na Oberleiserbergu jen tûÏko uvûfiitelná. 159

PRAVùK

Obr. 19. Tzv. lokální didrachmy raÏené a nalezené na rakouském oppidu Oberleiserberg (archiv autora).

Pfiirozenû se nabízí otázka, proã zde bratislavské mince chybí. Zde se ov‰em jiÏ pohybujeme v úrovni hypotetick˘ch spekulací, ale zdá se, jako by se zde oráÏel náznak nûjaké historické reality, jejíÏ souãástí bylo neobchodování s bratislavsk˘m oppidem. Tento fakt jen dokreslují numismaticky zfietelné vztahy k Panonii a TauriskÛm (usazen˘m na území ·t˘rska a Slovinska), coÏ jen podtrhuje zcela jinou obchodní a snad i politickou orientaci. Tento jev je tedy zfiejmû indicií nûjaké politické reality, jde zfiejmû o náznak existence vnitfiní teritorializace formálnû vnûj‰kovû kompaktního tzv. bójského teritoria v pozdní dobû laténské. A právû proto je toto zji‰tûní velmi zajímavé a v úrovni bûÏn˘ch moÏností interpretace numismatick˘ch a archeologick˘ch pramenÛ svého druhu unikátní. Oberleiserberg je velmi dÛleÏit˘ také pro hledání odpovûdi na otázku, kdy a proã se vytrácí laténská kultura z mapy stfiední Evropy. Byly to právû tzv. lokální didrachmy, které svého ãasu R. Göbl inter160


pretoval jako velmi mladé keltské tetradrachmy, raÏené od 30. let 1. století pfi. Kr. aÏ do roku 15 pfi. Kr., kdy k Dunaji pfii‰li ¤ímané (Göbl 1983). Tento názor pak v˘raznû ovlivnil pfiedstavy o datování konce lokality, která mûla pfiedstavovat nejmlad‰í oppidum nad Dunajem. Nová anal˘za mincí a velmi poãetného kovového archeologického inventáfie z lokality v‰ak naznaãuje ponûkud jiné datování. Pfiedev‰ím rozbor spon ukazuje, Ïe Ïivot na Oberleiserbergu se zastavil nûkdy na poãátku 2. poloviny 1. století pfi. Kr. Chybí zde zjevné doklady násilného zániku, a je tedy znaãnû pravdûpodobné, Ïe i zde keltské osídlení skonãilo nejspí‰e v souvislosti s prohranou válkou s Dáky na konci 40. let 1. století pfi. Kr. – k této válce se je‰tû vrátíme. Na jihozápadním Slovensku bylo v 90. letech 20. století objeveno (opût pfii amatérsk˘ch prÛzkumech detektory kovÛ) v˘znamné oppidum Trnãianské Bohuslavice (Pieta 2008, 76–77, 114, 356). Kromû jednotliv˘ch mincí zde byl objeven také poklad zlat˘ch bójsk˘ch mu‰lovit˘ch statérÛ a jejich dílÛ. Souãástí nálezu byly také drobné stfiíbrné mince typu Karlstein (Kolníková 1998). Právû jejich spoleãn˘ v˘skyt v pokladu je dÛleÏit˘ pro chronologii – mj. díky tomuto souboru je zfiejmé, Ïe oboly typu Karlstein jsou typické pro celou 1. a 2. tfietinu 1. století pfi. Kr. V pfiehledu v˘znamn˘ch lokalit pozdní doby laténské v podunajské oblasti se dostáváme k nejdÛleÏitûj‰í lokalitû stfiedního Podunají – oppidu Bratislava. Jeho archeologické poznání je znaãnû komplikované, neboÈ laténské situace se nacházejí pod historickou zástavbou hradu a historického jádra mûsta – pfiesto v‰ak jiÏ bylo prozkoumáno velmi mnoho situací z doby existence oppida (Pieta 2008, 120, 138–140, 193). Mimofiádnû v˘znamné svûdectví k v˘voji lokality pfiiná‰í také numismatika. Kromû ãetn˘ch nálezÛ jednotliv˘ch mincí pochází z Bratislavy jiÏ nejménû 10 mincovních depotÛ a známe odtud i poãetné doklady mincovní v˘roby v podobû nálezÛ tyglíkÛ a tavících destiãek (Ondrouch 1958; 1961, 44–48; Kolníková 1991 a 1996; Vrtel 2006). Mincovní systém na bratislavském oppidu reprezentuje fiada zlat˘ch a stfiíbrn˘ch nominálÛ. Zlaté mince tvofií mu‰lovité statéry se jmény BIATEC a jejich díly – 1/3statéru se zkratkou jména BIAT a 1/8statéru se zkratkou jména BIA. Tyto mince byly donedávna známy pouze z jediného depotu, objeveného v roce 1855 u obce DeutschJahrdorf (Paulsen 1933, 113–115), a jeden exempláfi z Parndorfu (Dembski 1998a, 78, ã. 536). Dal‰í statéry se jménem BIATEC byly v roce 2009 zji‰tûny v depotu na hradním návr‰í, kter˘ poskytl poprvé také tfii statéry se jménem NONNOS (Musilová, Kolníková 2009). Prostfiednictvím pokladu z Deutsch-Jahrdorfu v‰ak známe rovnûÏ do161

PRAVùK

klady o paralelní produkci anonymních mu‰lovit˘ch statérÛ a jejich dílÛ. Úloha tûchto anonymních emisí b˘vá ve vztahu bratislavskému mincovnictví ponûkud podceÀována, av‰ak právû tyto mince naznaãují, Ïe produkce zlat˘ch mincí i zde mohla b˘t vy‰‰í, neÏ naznaãují zlaté nominály s nápisy. V kaÏdém pfiípadû nápisové i anonymní emise zlat˘ch mincí lze oznaãit jednoznaãnû za bójské mince, umoÏÀující spojení s ãesk˘m prostfiedím. Tato zjevná souvislost stála za pfiedstavou o odchodu keltsk˘ch elit z ãesk˘ch zemí do stfiedního Podunají. Tento pfiedpoklad má jistû své logické opodstatnûní a nelze tvrdit, Ïe k nûmu nedo‰lo, ale ukazuje se, Ïe tento transfer obyvatelstva rozhodnû v âechách nezpÛsobil úpadek osídlení. Z numismatického pohledu je také zjevné, Ïe ani v závûreãném období D nedo‰lo v âechách k pfieru‰ení produkce zlat˘ch a stfiíbrn˘ch mincí (Militk˘ 2008, 124, 127). Nápisy na zlat˘ch nominálech mají obrovsk˘ interpretaãní v˘znam – umoÏÀují spolehlivû propojit do jednoho mincovního systému také stfiíbrné mince typu Biatec a jejich díly. Velké stfiíbrné mince, souhrnnû oznaãované jako typ Biatec (ãi také tzv. biateky), byly dfiíve oznaãovány jako tetradrachmy (Kolníková 1991). Anal˘za R. Göbla (1994) prokázala, Ïe jde v‰ak o hexadrachmy. Atypická vysoká hmotnost tûchto mincí okolo 17,2 aÏ 16,9 g odpovídá prakticky pfiesnû osmi exempláfiÛm mincí (drachem) typu Simmering. Stfiíbrné hexadrachmy typu Biatec (obr. 20) jsou v rámci bójského mincovnictví zcela jedineãné jako nominály a mimofiádné jsou také z epigrafického hlediska. Kromû jediné anonymní emise nesou vÏdy na rubu v˘hradnû latinkou psaná osobní jména – AINORIX, BIATEC, BUSSU, BUSSUMARUS, COBROVOMARUS, COISA, COVIOMARUS, COVNOS, DE-

Obr. 20. Stfiíbrná hexadrachma typu Biatec s nápisem COVNOS raÏená na bratislavském oppidu, bez známého nalezi‰tû (archiv autora).

162


VIL, EVOIURIX, FARIARIX, IANTUMARUS, MACCIUS, NONNOS a TITTO. Z hromadn˘ch nálezÛ je zfiejmé, Ïe nejintenzivnûji byly raÏeny mince se jménem BIATEC a NONNOS, ostatní emise byly zfiejmû daleko ménû poãetné. Také ikonografická podoba mincí typu Biatec je v rámci bójského mincovnictví jedineãná. ¤ada z tûchto raÏeb má jednoznaãnû identifikovatelné pfiedlohy v fiímsk˘ch republikánsk˘ch denárech z rozmezí let 80 aÏ 46 pfi. Kr. (Göbl 1994, 13–21) – jde tedy o nejpfiesnûji post quem datovatelné bójské mince. ¤ada motivÛ je v‰ak specificky keltská, nemající v‰ak nikde obdoby. Mnohokrát opakovan˘ byl fakt pfiítomnosti latinkou psan˘ch keltsk˘ch jmen na bratislavsk˘ch mincích. V kontextu doloÏiteln˘ch pfiedloh republikánsk˘ch denárÛ jde v‰ak o jedineãn˘ doklad fiímské kulturní infiltrace elit bratislavského oppida, a to bez ohledu na to, jestli jde o jména skuteãn˘ch vládcÛ ãi pouze vysoce postaven˘ch osob z aristokratického prostfiedí – snad jak˘chsi úfiedníkÛ odpovûdn˘ch za raÏbu mince, podobnû jako v ¤ímû. V rámci stfiedoevropského keltského mincovnictví, na rozdíl od Galie a Británie, je pfiítomnost latinkou psan˘ch nápisÛ na mincích velmi v˘jimeãná. Pouze v západním Noriku, pravdûpodobnû pfiímo na Magdalensbergu, byla raÏena fiada emisí stfiíbrn˘ch tetradrachem s latinkou psan˘mi nápisy – TINCO, COPPO, ELVIOMAR, ESCINGOMA, ADNAMATI, NEMET, SVICCA a ECCAIO (Göbl 1973). Magdalensberg byl jiÏ v dobû pfied fiímskou okupací Norika pod siln˘m fiímsk˘m vlivem a jeho nezávislost na ¤ímu skonãila v roce 15 pfi. Kr. Nové archeologické nálezy v prostoru akropole bratislavského oppida zásadnû pozmûnily dosavadní pfiedstavy o podobû tamní zástavby. V˘zkumy zde prokázaly existenci zdûné architektury se zdoben˘mi maltovinov˘mi podlahami po fiímském zpÛsobu (Musilová – Kolníková 2009), av‰ak s vysokou dávkou pravdûpodobnosti datovatelné do doby, kdy zde byly je‰tû v obûhu zlaté a stfiíbrné mince typu Biatec – depot tûchto mincí byl objeven pfiímo v interiéru jedné z budov. Existence velmi vyspûlé antické zdûné architektury v oppidálním kontextu umoÏÀuje zcela nov˘ pohled na fiímsko-keltské kontakty v pozdní dobû laténské a v této souvislosti se pouÏití latinského písma na mincích jeví jako jeden z projevÛ fiímské kulturní infiltrace do bójského prostfiedí na stfiedním Dunaji. Kromû hexadrachem typu Biatec existují dva typy velmi vzácn˘ch nominálÛ, patrnû 1/3hexadrachem se jmény BIATEC a NONNOS (Göbl 1994, typ II/6 a XIV/2). Masová byla v Bratislavû naopak produkce drobn˘ch mincí typu Simmering (obr. 21). Jde o drachmy s hmotností v rozmezí 2 aÏ 2,4 g, raÏené v fiadû typÛ mnoha razidly. Typologie tûchto mincí byla dosud zpracována jen ãásteãnû (Kolníková 1991, 82, ã. 17–24; Göbl 1994, Taf. 8:23–33). Aãkoliv je iko163

PRAVùK

Obr. 21. Stfiíbrná drachma typu Simmering raÏená na bratislavském oppidu, bez známého nalezi‰tû (archiv autora).

nografie drachem typu Simmerig oproti hexadrachmám znaãnû odli‰ná, lze je s nimi bezpeãnû provázat do jednoho mûnového systému. Kromû ãastého spoleãného v˘skytu v depotech je na rubu jednoho typu drachmy také nápis NONN (Göbl 1994, Taf. 8:28), coÏ je zcela bezpeãnû zkratka jména NONNOS. Souãást bratislavského mûnového systému tvofií také drobné oboly typu Karlstein, doloÏené z fiady jednotliv˘ch nálezÛ v rámci oppida (Kolníková 1991, 34–38)2 – tyto raÏby lze obecnû datovat do 1. aÏ 2. tfietiny 1. století pfi. Kr. Konec bratislavského mincovnictví spadá na sklonek 40. let 1. století pfi. Kr. Nûkdy v rozmezí let 44 aÏ 40 byli bratislav‰tí Keltové úãastníky války proti dáckému králi Burebistovi. Jeho protivníkem byl vÛdce BójÛ a TauriskÛ Kritasir (Dobesch 1994, 51–68; Pieta 2008, 45). Tohoto vojenského dobrodruÏství se zfiejmû úãastnili i Bójové z ãesk˘ch zemí. Válka skonãila pro Kelty katastroficky; poráÏka BójÛ byla tak stra‰livá, Ïe historik Strabon mluví dokonce o „bójské pou‰ti“. Tato událost byla zfiejmû zlomov˘m momentem, vû‰tícím konec keltské civilizace na rozsáhl˘ch územích severnû od Dunaje.

Kolaps pozdnû laténské civilizace Kolaps oppidálních komunit v prostoru severnû od Dunaje je téma, které pfiedstavuje zásadní zlom v dûjinném v˘voji stfiední Evropy. Naprost˘ nedostatek písemn˘ch pramenÛ nedává pfiíli‰ prostor k vyAutorka je v dobû publikace je‰tû tradiãnû povaÏovala za mince norické – dnes je zjevné, Ïe jde o typické drobné bójské nominály, patrnû oboly.

2

164


tváfiení sloÏit˘ch historick˘ch interpretací. Drtivou vût‰inu informací pfiiná‰ejí pouze nûmé archeologické prameny a mince. Z náhodnû dochovan˘ch písemn˘ch zpráv t˘kajících se BójÛ víme napfi. o jejich úãasti pfii neúspû‰ném obléhání mûsta Noreia v Noriku na pfielomu let 64/63 pfi. Kr. Okolo roku 58 pfi. Kr. se mûli Bójové zúãastnit taÏení do Galie. Tyto akce mûly b˘t doprovázeny i stûhováním obyvatelstva. Uvádûné údaje jsou jen obtíÏnû ovûfiitelné, ale pfiinejmen‰ím dokládají kontinuitu velké mobility pozdnû laténsk˘ch elit a s nimi provázan˘ch dal‰ích bojovníkÛ. Tradiãnû se pfiedpokládá pfiesun ãásti ãesk˘ch BójÛ do Podunají, do Bratislavy a dále do Panonie, ke kterému mûlo dojít v prÛbûhu 1. tfietiny 1. století pfi. Kr. (Dobiá‰ 1964, 29–30). Nevíme, jak byl tento transfer obyvatelstva poãetn˘, rozhodnû ale neznamenal v˘razné vylidnûní ãeské kotliny a opu‰tûní ãesk˘ch oppid – naopak právû pro to období je archeologicky dokumentovateln˘ rozvoj centrálních lokalit. Také svûdectví mincí dokazuje, Ïe pfiinejmen‰ím oppidum Stradonice produkovalo mince i v dobû existence bratislavského oppida (asi 70–40 pfi. Kr.) – jde o jiÏ zmínûné nejmlad‰í mu‰lovité statéry s hmotností okolo 6,5 g a stfiíbrné oboly typu Stradonice/Karlstein (Militk˘ 2008, 124, 127). JiÏ del‰í dobu je zfiejmé, Ïe zánik oppidální civilizace v naddunajském prostoru nesouvisí primárnû s pfiíchodem GermánÛ. O jejich patrnû postupném pfiíchodu víme samozfiejmû velmi málo a lze pfiedpokládat, Ïe urãitû docházelo i k vojensk˘m konfliktÛm (k poãátkÛm doby fiímské: Droberjar 2006). Nicménû k okamÏiku zlomu do‰lo zfiejmû je‰tû pfied jejich masovou invazí, a tedy i dÛvody zániku mocensk˘ch center jsou tedy jiné. Ze svûdectví archeologie lze odvodit, Ïe oppida zanikají, zfiejmû pozvolnû, v dobû po polovinû 1. století pfi. Kr. – pfiesné datování zánikov˘ch horizontÛ jednotliv˘ch lokalit je ov‰em velmi komplikované. Zatímco pro Bratislavu pfiedpokládáme zánik vojensk˘, u dal‰ích oppid tomu tak není. ·lo zfiejmû o více let trvající úpadek v dÛsledku zniãující poráÏky Dáky. Lze pfiedpokládat, Ïe válka znamenala zánik elit a s tím spojen˘ rozpad spoleãensk˘ch i hospodáfisk˘ch vazeb. BohuÏel nevíme, jak konkrétnû se tato situace projevila na Stradonicích, Hrazanech, Tfiísovû ãi Starém Hradisku. Ve v‰ech pfiípadech se ale Ïivot z tûchto preurbálních center vytratil právû v prÛbûhu 3. ãtvrtiny 1. století pfi. Kr.. Paradoxnû nejkomplikovanûj‰í situace je pfiímo v Bratislavû. Zde je i archeologicky doloÏen tzv. zánikov˘ horizont, kter˘ by mûl odpovídat horizontu bójsko-dácké války. Lokalita v‰ak zfiejmû pokraãovala dále a je zde pfiedpokládán tzv. norick˘ horizont (Kolníková 1996, 43–50). Z numismatického hlediska lze v‰ak s tímto spí‰e hypotetick˘m horizontem spojit pouze doÏívání star‰ích typÛ mincí a import mincí norick˘ch, doloÏen˘ch v Bratislavû ale pouze jedin˘m depotem (Kolníková 1996, 10–11, 165

PRAVùK

14–23). Jak dlouho toto epizodní osídlení trvalo, je tûÏké fiíci, hranicí je ale rok 15 pfi. Kr., kdy se Dunaj stal na nûkolik staletí severní hranicí fiímské fií‰e. Zatímco z Dûvína je dokumentován stfiedo- a pozdnûaugustovsk˘ horizont (Pieta 2008, 177), dokládající fiímskou pfiítomnost na tomto strategickém bodu, z území bratislavského oppida fiímské nálezy zcela chybí. Je tedy velmi pravdûpodobné, Ïe nejpozdûji v dobû pfiíchodu ¤ímanÛ bylo jiÏ oppidum pusté. Pfiíchod ¤ímanÛ k Dunaji znamenal zásadní geopolitickou zmûnu na mapû stfiední Evropy, zmûnu, která radikálnû zasáhla do zbyl˘ch komunit BójÛ. Jejich budoucnost se rozdûlila na ty, ktefií zÛstali na území severnû od Dunaje, a na ty, ktefií sídlili a nebo pfie‰li na území fiímského záboru. Kelty v ãesk˘ch zemích, ale i na jihozápadním Slovensku ãekala asimilace Germány. Ti se totiÏ stali klíãov˘m etnick˘m elementem posledních desetiletí pfied zlomem letopoãtu a jejich pfiítomnost je zfietelná zvlá‰tû v ãeské kotlinû (Droberjar 2006). Osud BójÛ na fiímském území byl jin˘ – stali se souãástí obyvatel provincie Noricum a bylo jim umoÏnûno si zde vytvofiit jak˘si právní útvar – „Civitas Boiorum“. I oni se v‰ak v prÛbûhu ãasu vytratili a splynuli s provinciálním obyvatelstvem. Jejich Ïivotní perspektivy ale byly nepochybnû v˘raznû odli‰né od KeltÛ, které postupnû integrovaly a asimilovaly germánské komunity z kmenÛ MarkomanÛ a KvádÛ.

Epilog Vrchol a pád stfiedoevropsk˘ch BójÛ je zajímavû dokumentovateln˘ prostfiednictvím jejich mincí. Keltové byli první, ktefií raÏbu mincí de facto po fieckém zpÛsobu v prostoru na sever od Dunaje zavedli. Byli schopni zajistit dostatek kovu pro jejich raÏbu, zorganizovat mincovní v˘robu a distribuovat mince do celé laténské spoleãnosti. Podle aktuální potfieby a politické situace dokázali sjednotit mincovní ikonografii, kterou u nûkter˘ch typÛ zlat˘ch mincí akceptovali pfiíjemci i ve vzdálen˘ch oblastech – ostatnû stále ‰lo o kvalitní kov. Prv˘ náznak kolapsu laténské spoleãnosti pfiedstavuje zánik obchodnû-v˘robních center. Ne‰lo v‰ak o spoleãenskou destrukci bez kontinuity – následnû vznikají fortifikovaná oppida. Dal‰í otfies systému pfiedstavuje bójsko-dácká válka. To, co následovalo po ní, v‰ak jiÏ vedlo jen ke konci keltského svûta. Je nutné si uvûdomit, Ïe jen nedlouho pfiedtím, v letech 58–51 pfi. Kr., do‰lo k podrobení Galie expandující fiímskou republikou. Politick˘ zájem ¤ímanÛ o stfiední Evropu musel b˘t mezi Bóji velmi dobfie znám – uãebnicov˘m pfiíkladem je bratislavské oppidum, kde stály zdûné stavby, plynulo sem fiímské zboÏí vãetnû amfor s vínem a lokální mince, kromû napodobování motivÛ republikán166


sk˘ch denárÛ to hlásala jména psaná latinkou. Kolik obyvatel oppida je dokázalo pfieãíst, nevíme, ale kulturní a zfiejmû i politick˘ zásah si jen tûÏko dokáÏeme pfiedstavit lépe. A právû v tomto okamÏiku pfiichází bójsko-dácká válka a s ní strm˘ pád, destrukce a ve sv˘ch dÛsledcích kolaps laténské spoleãnosti na stfiedním Dunaji bez moÏnosti návratu. Jaká byla reakce ¤ímanÛ, není známo, rozhodnû jim v‰ak zmizel jeden z potenciálních siln˘ch budoucích nepfiátel. Systém se zadrhl – a s ním skonãilo i mincovnictví. Tato antická vymoÏenost jako by naráz vymizela z celé stfiední Evropy. Do prvních desetiletí po Kr. pfietrvala pouze mincovní aktivita nositelÛ púchovské kultury v izolovan˘ch oblastech severního Slovenska. Spí‰e jako kuriozita pÛsobí raÏba 1/8statérÛ bójského stylu z vesmûs nekvalitního zlata v okolí Kali‰e v Polsku – zde hluboko v barbariku zfiejmû pfietrvala mincovní§ produkce také aÏ do poãátku 1. století po Kr. (Rudnicki – Mil ek – Zia ¸bka – Ke ¸dzierski 2009). Zatímco u KeltÛ na fiímském území jejich mince je‰tû nûjakou dobu obíhaly, neÏ byly vytlaãeny fiímsk˘ch obûÏivem, v barbariku peníze obíhat pfiestaly. Germáni po pfiíchodu do stfiední Evropy zjevnû nechápali jejich v˘znam. Trvalo dvû aÏ tfii generace, neÏ germánské komunity zaãaly vyuÏívat importovan˘ch fiímsk˘ch mincí k obchodním úãelÛm, samy v‰ak na území b˘valého bójského teritoria mince nikdy razit nezaãaly. A tak jedním z dÛsledkÛ kolapsu keltské spoleãnosti je následná „numismatická pou‰È“ celé stfiední Evropy, trvající aÏ do 2. poloviny 10. století, tedy zhruba tisíc let, kdy se objevily první ãeské pfiemyslovské denáry.

Literatura Arnold, P.; Castelin, K. 1972–1975 Münzen aus dem Fund von Podmokly im Münzkabinett Dresden. Beiträge und Berichte der Staatlichen Kunstsammlungen Dresden 1972–1975, 161–170. 1965 Die Goldprägung der Kelten in den böhmischen Ländern. Akademische Druck- und Verlagsanstalt Graz. 1967 Keltské mince z Hrazan. Numismatické listy 22, 33–39. 1969 K nálezu ãesk˘ch duhovek v Jugoslávii. Numismatické listy 24, 97–100. 1972 Spätkeltische „Didrachmen“ in Noricum und im Karpatenbecken. Schweizer Münzblätter 22, 42–50. 1975 Bemerkungen zum Schatzfund von Baãki Obrovac 1956. In Frappe et ateliers monétaire dans ºantiquité et Moyen age. Symposium Narodni Múzej. Beograd, 19–25. 167

PRAVùK

1976 Keltenmünzen in Schlesien. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 20/21, 245–248. âiÏmáfi, M. 1995 K mincovnictví na keltském oppidu Staré Hradisko. Archeologické rozhledy 47, 614–618. 1997 Mähren. In Lehrberger, G.; Fridrich, J.; Gebhard, R.; Hrala, J. (eds.). Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren: Herkunft – Technologie – Funde. Band I: Textband, 227–228; Band II: Kataloge, 299–302. Památky archeologické, Supplementum 7. 2002 Keltské oppidum Staré Hradisko. Archeologické památky stfiední Moravy. Svazek 4. Olomouc 2002. âiÏmáfi, M.; Kolníková, E. 2006 Nûmãice – obchodní a industriální centrum doby laténské na Moravû. Archeologické rozhledy 58, 2006, 261–283. âiÏmáfi, M.; Kolníková, E.; Noeske, H.-C. 2008 Nûmãice–Vícemûfiice – ein neues Handelsund Industriezentrum der Latènezeit in Mähren. Germania 86, 655–700. Dembski, G. 1991 Neue Keltenmünzen aus Niederösterreich. Mitteilungen der Österreichischen Numismatischen Gesellschaft 31, 5–10. 1998a Münzen der Kelten. Kataloge der antiken Münzen Reihe A: Griechen II: Massalia und Keltenstämme. Sammlungskataloge des Kunsthistorischen Museums. Band 1. Wien. 1998b Zu den Fundmünzen aus dem keltischen Oppidum bei Roseldorf. Das Waldviertel 47, 109–113. 2009 Eigenprägung und Fremdgeld – Die Fundmünzen aus Roseldorf. In Holzer, V. Roseldorf. Interpdisziplinäre Forschungen zur großten keltischen Zentralisierung Österreichs. Schriftenreihe der Forschung im Verbund. Band 102, 87–101. Dobesch, G. 1994 Zur Chronologie des Dakerkönigs Burebista. In Göbl, R.(ed.). Die Hexadrechmenprägung der Gross-Boier. Ablauf, Chronologie und historische Relevanz für Noricum und Nachbargebiete. Wien 1994, 51–68. Dobiá‰, J. 1964 Dûjiny ãeskoslovenského území pfied vystoupením SlovanÛ. Nakladatelství âeskoslovenské akademie vûd Praha. Drda, P.; Rybová, A. 2001 Model v˘voje velmoÏského dvorce 2.–1. století pfi. Kr. Památky archeologické 92, 284–349. Droberjar, E. 2006 PlaÀanská skupina grossromstedtské kultury. K chronologii germánsk˘ch nálezÛ a lokalit v âechách na sklonku doby laténské 168


a v poãátcích doby fiímské. In Droberjar, E.; Lutovsk˘, M. (eds.). Archeologie barbarÛ 2005. Sborník pfiíspûvkÛ z I. protohistorické konference „Pozdnû keltské, germánské a ãasnû slovanské osídlení“. Kounice, 20.–22. záfií 2005. Praha, 11–90. Göbl, R. 1973 Typologie und Chronologie der keltischen Münzprägung in Noricum. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. 1983 Neues zur post-norischen Keltenprägung. Litterae Numismaticae Vindobonenses 2, Wien, 181–185. 1987 Supplementa celtica 1. Litterae Numismaticae Vindobonenses 3, Wien, 247–252. 1994 Die Hexadrachmenprägung der Gross-Boier. Ablauf, Chronologie und historische Relevanz für Noricum und Nachbargebiete. Fassbaender Wien. Gruel, K.; Popovitch, L. 2007 Les Monnaies gauloises et romanes de oppidum de Bibracte. Collection Bibracte 13. Glux-en-Glenne. Kellner, H.-J. 1965 Die keltischen Silbermünzen vom „Prager Typus“. Zur Silberprägung der Boier. Jahrbuch für Numismatik und Geldgeschichte 15, 195–207. 1990 Die Münzfunde vom Manching und die Keltischen Fundmünzen aus Südbayern. Stuttgart: Franz Steiner Verlag. Kellner, H.-J.; Castelin, K. 1973Ein Fund keltischer Muschelstatere Goldmünzen aus Westböhmen. Jahrbuch für Numismatik und Gelgeschichte 23, 93–113. Kolníková, E. 1991 Bratislavské keltské mince. Bratislava: Tatran. 1996 Norische Münzen im Oppidum Bratislava und in seinem Hinterland. Slovenská numizmatika 14, 9–57. 1998 V˘poveì nálezov mincí o keltskom hradisku v Trenãiansk˘ch Bohuslaviciach. Slovenská numizmatika 15, 11–44. 2002 Mince z keltského oppida Host˘n. Památky archeologické 93, 272–277. 2006 V˘znam mincí z moravského laténského centra Nûmãice nad Hanou pre keltskú numizmatiku. Numismatick˘ sborník 21, 3–56. Kolníková, E.; SmrÏ, Z. 2007 Rímske Aes grave z Nûmãíc nad Hanou – prv˘ nález na Morave. Numismatick˘ sborník 22, 3–18. Kuãerovská, T. 1991–1992 Poklad keltsk˘ch mincí z ãesk˘ch zemí nalezen˘ ve Sv. Vincenzu. Folia Numismatica Musei Moraviae 6–7, 73–74. Maric ´, R. 169

PRAVùK

1960 Iz numizmatiãke zbirke Narodnog muzeja. Zbornik II Narodnog muzeja 1958/59. Beograd, 191–224. Meduna, J. 1970a Das keltische Oppidum Staré Hradisko in Mähren. Germania 48, 34–59. 1970b Staré Hradisko II. Katalog der Funde aus den Museen in Brno (Brün), Praha (Prag), Olomouc, Plumlov und Prostûjov. Fontes Archeogiae Moravice, Tomus 5. Brno. Michálek, J. 1999 Keltsk˘ poklad z Bezdûdovic na Blatensku. Blatná–Strakonice. Militk˘, J. 1995 Nálezy keltsk˘ch a antick˘ch mincí v jiÏních âechách. Zlatá Stezka 2. Sborník Prachatického muzea, 34–67. 2004 Münzen. In Karasová, Z.; Schönfelder, M. Die Funde aus dem Oppidum „Hradi‰tû“ bei Stradonice (okr. Beroun, CZ) im Römisch-germanischen Zentralmuseum Mainz. Jahrbuch des Römisch-germanischen Zentralmuseum Mainz 51, 219–242. 2005 Nálezy mincí na âeskokrumlovsku. Sborník Národního muzea, ¤ada Ahistorie 58, 1–88. 2008 Mincovnictví v dobû laténské. In Venclová, N. (ed.). Archeologie pravûk˘ch âech/7. Doba laténská. Praha, 122–128. 2010 Keltské a antické mince z oppida Hradi‰tû u Stradonic v b˘valé fürstenberské sbírce na hradû Kfiivoklát a v Donaueschingen. Numismatick˘ sborník 24 (2009), 27–64. (v tisku) Die keltischen Münzen vom Oberleiserberg (Niederösterreich). Actes XIV. international numismatic congres. Glasgow 31. 8.–4. 9. 2009. Musilová, M.; Kolníková, E. 2009 Bratislavsk˘ hrad odr˘va tajomstvá Keltov. Historická revue 20, 58–61. Neme‰kalová-Jiroudková, Z. 1975 Keltské zlaté mince z ãesk˘ch zemí ve stfiední Itálii. Památky archeologické 66, 383–416. 1998 Keltsk˘ poklad ze Starého Kolína. Praha: Vy‰ehrad. Ondrouch, V. 1958 Keltské mince typu Biatec z Bratislavy. Poklad veºk˘ch strieborn˘ch mincí z roku 1942. Bratislava: Vydavatelstvo Slovenskej akademie vied pre Múzeum mûsta Bratislavy. 1964 Nálezy keltsk˘ch, antick˘ch a byzantsk˘ch mincí na Slovensku (I.). Bratislava. Paulsen, R. 1933 Die Münzprägungen der Boier. Leipzig–Wien. Pieta, K. 170


2008 Keltské osídlení Slovenska. Mlad‰ia doba lalénska. Nitra. Píã, J. L. 1903 âechy na úsvitû dûjin. StaroÏitnosti zemû âeské. Díl II/2. Hradi‰tû u Stradonic jako historické Marobudum. Praha. Polenz, H. 1982 Münzen in latènezeitlichen Gräbern Mitteleuropas aus der Zeit zwischen 300 und 50 vor Christi Geburt. Bayerische Vorgeschichtsblätter 47, 27–222. Price, M. J. 1991 The coinage in the name of Alexander the Great and Philips Arrhidaeus. A British Museum katalog. Zurich–London. Radomûrsk˘, P. 1955 Nálezy keltsk˘ch mincí v âechách, na Moravû a ve Slezsku. In Nohejlová-Prátová, E. Nálezy mincí v âechách, na Moravû a ve Slezsku. I. díl, 54–55, ã. 71. Praha: Nakladatelství âeskoslovenské akademie vûd. Rudnicki, M.; Milek, S.; Zia ¸bka, L.; Ke ¸dzierski, A. 2009 Mennica celtycka pod Kaliszem. Wiadomosći numizmatyczne 53, 103–145. Stuppner, A. 2005 Rund um den Oberleiserberg. Ernstbrunn–Niederleis. Vrtel, A. 2006 Das Münzwessen im Oppidum von Bratislava. In Humer, F. Legionsadler und Druidenstab. Vom Legionslager zur Donaumetropole. Textband, 184–189. Waldhauser, J. 1995 Keltské zlaté mince z ãesk˘ch zemí jako produkt v˘robní specializace a jejich distribuce v Evropû. Archeologické rozhledy 47, 619–631. 1996 Gold und Bernstein der Hallstatt- und Latènezeit in Böhmen und ihre Kontakte zur „Bernsteinsrtraße“ aufgrund der Mobilität. In Kontakte längs der Bernsteinstra3e (zwischen Caput Adriae und den Ostseegebieten) in der Zeit um Christi Geburte. Materialien des Symposium – Kraków 26.–29. April 1995, 77–93. Woêniak, Z. 1967 Monety celtyckie z ziem polskich. Wiadomosci numizmatyczne 11, 1967, 224, ã. 6, tab. I 2–10. Ziegaus, B. 1995 Der Münzfund von Großbissendorf. Eine numismatische Untersuchung zu den spätkeltischen Goldprägungen in Südbayern. München. 2000 Der Goldfund. In Sievers, S. Vorbrericht über die Ausgrabungen 1998–1999 in oppidum von Manching. Germania 78, 378–382. §

171

5. Nejstar í stfiedoevropské mince vzestup a pád keltské civilizace ve stfiední Evropû z pohledu numismatiky

Recommend Documents