Studijní opora: Základy nového občanského práva. Úvodní vysvětlení

Studijní opora: Základy nového občanského práva Úvodní vysvětlení Tento text má za cíl překlenout období od účinnosti nových soukromoprávních předpisů (nového občanského zákoníku, zákona o korporacích a prováděcí legislativy) do vydání kompletní nové učebnice pro právní obory. Slouží jako orientační pomůcka a snaží se postihnout nejdůležitější změny v soukromém právu. Cílem této opory je v prvé řadě poukázat na nové koncepty soukromého práva, na novou terminologii a na některé nové právní instituty, které jsou (znovu)zaváděny do českého právního řádu. Vzhledem k rozsahu nové úpravy, která má několik tisíc paragrafů (nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích a další), nemůže jít ani o systematický ani o vyčerpávající přehled změn v právním řádu, ale o upozornění na to nejdůležitější, co po 1. lednu 2014 nastane. Pro rozšíření znalostí může sloužit Úplné znění Občanského zákoníku s rejstříkem (Sagit), důvodová zpráva dostupná na internetu na portal.justice.cz (pozor, jiné čísla paragrafů neodpovídají konečné verzi), dále lze získat další informace z publikace Bezouška, P., Piechowitzová, L., Nový občanský zákoník, nejdůležitější změny, 1. vydání, ANAG 2013 nebo publikace Eliáš K. a kol., Občanské právo pro každého, 1. vydání, Wolters Kluwer Praha, 2013. Z internetových zdrojů je nutné uvést stránky ministerstva spravedlnosti, na nichž lze nalézt texty, důvodové zprávy a základní vysvětlení a definice: http://obcanskyzakonik.justice.cz/

© VŠEM 2013

1

Studijní opora: Základy nového občanského práva

OBSAH I.

Stručné shrnutí změn ................................................................................... 3 1.

Obecně .................................................................................................... 3

2.

Některé nové pojmy a některá výkladová pravidla ......................................... 3

3.

Členění NOZ ............................................................................................. 6

II. Obecná část NOZ .......................................................................................... 7 4.

Některé zásady a principy soukromého práva dle NOZ ................................... 7

5.

Fyzické osoby ........................................................................................... 9

6.

Právnické osoby ........................................................................................ 9

7.

Věci ........................................................................................................11

8.

Právní skutečnosti ....................................................................................13

III. Absolutní majetková práva ......................................................................... 16 9.

Obecně ...................................................................................................16

10.

Držba ..................................................................................................16

11.

Vlastnictví ............................................................................................16

12.

Věcná práva k věcem cizím ....................................................................18

13.

Správa cizího majetku ...........................................................................19

IV. Relativní majetková práva .......................................................................... 20

V.

14.

Obecná úprava smluvního práva – vznik smlouvy ......................................20

15.

Změna závazků ze smluv .......................................................................22

16.

Zánik závazků.......................................................................................23

17.

Zajištění a utvrzení dluhů .......................................................................24

18.

Závazky ze smluv – některé smluvní typy ................................................25

19.

Závazky z právního jednání jedné osoby (jednostranné závazky) ................27

20.

Závazky z deliktů ..................................................................................27

Některá přechodná ustanovení ................................................................... 30

VI. Závěr .......................................................................................................... 31 VII. Příloha č. 1 - Přehled některých nových pojmů ........................................ 32 VIII. Příloha č. 2. – Některé další změny ......................................................... 35

© VŠEM 2013

2


I.

STRUČNÉ SHRNUTÍ ZMĚN

1. OBECNĚ Nová legislativa přináší oproti stávajícímu soukromému právu celou řadu koncepčních změn, tj. změn oproti tomu, co je dosud uzákoněno v občanském zákoníku (1964) a v obchodním zákoníku (1991) i v řadě dalších dosavadních zákonů. Dochází též k významným strukturálním změnám v právním řádu, zejména ke koncentraci řady stávajících právních předpisů právě do nového občanského zákoníku (do zák. č. 89/2012 Sb., dále jen „NOZ“) a k přesunům rozsáhlých materií do tohoto zákoníku. Úprava smluvního práva jak pro občanské, tak i pro obchodní smluvní vztahy, je téměř celá přesunuta do NOZ. Dále byla do NOZ přesunuta právní úprava: 

zneužití a omezení soutěže (obchodní zákoník, kde dosud byla obsažena úprava nekalé soutěže (§ 44 a násl.), byl zrušen; nyní je zařazena do tzv. části relativní majetková práva, jako závazky z deliktů a (dříve náhrada škody);



práva k bytům/jednotkám (přesunuta ze zákona o vlastnictví k bytům, který byl zrušen)



nájmu a podnájmu nebytových prostor (zák. z r. 1990 zrušen);



rodinných vztahů (dosavadní zákon o rodině z roku 1963 byl zrušen);



obecně prospěšných společností, občanských sdružení, nadací a nadačních fondů (příslušné dosavadní zákony byly zrušeny);



cenných papírů (zákon o cenných papírech zrušen);



přepravních řádů (příslušné vyhlášky zrušeny);



pojistných smluv (speciální zákon o pojistné smlouvě byl zrušen).

Současně s účinností NOZ bylo zrušeno přes 230 právních předpisů.

2. NĚKTERÉ NOVÉ POJMY A NĚKTERÁ VÝKLADOVÁ PRAVIDLA Nové pojmy. Nový občanský zákoník a s ním související zákon o obchodních korporacích přinášejí celou řadu nových pojmů a některé dosavadní výrazy mají buď nové pojmenování a/nebo i částečně nový či doplněný obsah. Slovník těch nejdůležitějších nových pojmů je uveden v příloze této učební opory. Jak některá slova vykládat? Důvodová zpráva k NOZ také uvádí, jak jednotlivá ustanovení vykládat, resp. definuje, co některá slova znamenají. Tak např. slova „má se za to, že ….“ znamenají, že ustanovení obsahuje tzv. vyvratitelnou právní domněnku. „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí …..“. Jde o určitý předpoklad, že každý má rozum průměrného člověka, avšak tento předpoklad je možné vyvrátit nějakým důkazem, že konkrétní osoba takovou úroveň rozumových schopností nemá. Nebo výraz "má se za to, že se ujednaná

© VŠEM 2013

3

Studijní opora: Základy nového občanského práva výše úroků týká ročního období“ (§ 1803 NOZ), znamená, že je možné prokázat, že bylo sjednáno jiné než roční období. Slovní obrat „platí, že…“ znamená nevyvratitelnou právní domněnku. Tak např. zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla pro účely lékařské vědy apod., „platí, že s pitvou ani s použitím těla nesouhlasí“ (§ 115). Tuto domněnku není možné vyvrátit žádným protidůkazem. Slova „považuje se za …..“ nebo „hledí se na něj, jako by ….“ vyjadřují právní fikci. Fikci zákon používá, např. proto, aby bylo stanoveno místo bydliště člověka, který fakticky bydliště nemá. Pro různé právní účely je ovšem nutné i v takovém případě jeho bydliště nějak definovat. Ustanovení § 80 NOZ uvádí: „Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy (§ 80 NOZ).“ Podle § 1740 „Projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku.“ I když takový projev vůle není označen jako nová nabídka, považuje se za ni právě proto, že obsahuje dodatky, výhrady apod. Při výkladu je samozřejmě důležité výslovné znění zákona; není-li k dispozici žádné výslovné ustanovení zákona, může se použít analogické (podobné) ustanovení zákona, tedy je využívána tzv. analogie. Ale ani výslovné znění zákona neznamená absolutizaci, protože podle § 2 odst. 3 se „nikdo nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Není-li k dispozici ani analogické ustanovení zákona, musí soud aplikovat princip spravedlnosti a zásady občanského zákoníku ve spojení s poznatky právní nauky a závěry ustálené rozhodovací praxe (§ 10). Posloupnost jednotlivých kroků při výkladu zákonů:

Výslovné ustanovení zákona (musí ale být ve shodě s Listinou a účelem) není-li, použije se … Analogické ustanovení zákona (§ 10/1)

není-li, použijí se

Principy spravedlnosti a obecné právní zásady a zvyklosti soukromého života (10/2)

nejsou-li soudce musí přihlédnout k principům spravedlnosti, závěrům právní vědy a k ustálené soudní praxi (§ 10/2)

Výklad smluv a jiných právních jednání

© VŠEM 2013

4

Studijní opora: Základy nového občanského práva Kromě zákona je nutné v právní praxi vykládat i smlouvy a jiná právní jednání. Jak je uvedeno v 555 a násl. NOZ, právní jednání se vykládá zejména podle úmyslu jednajícího, přičemž je rozhodný takový význam, jaký by jednání přikládala osoba v postavení adresáta tohoto jednání. Nejasná právní ujednání (pojmy, výrazy) se navíc vykládají contra proferentem (tj. v neprospěch toho, kdo s nimi přišel, kdo je vnesl do jednání o smlouvě), vždy se však vykládají ve prospěch spotřebitele. Mezi podnikateli se také přihlíží k obecným nebo odvětvovým obchodím zvyklostem (např. k tomu, jak se v minulosti předávalo zboží či v jakých lhůtách byly placeny faktury). NOZ dále zakotvuje princip „stare decisis“ (§ 13) – tedy příkaz pro soudy, který lze doslovně přeložit jako „setrvati při rozhodnutém“ a který platí jak pro výklad zákonů, tak pro výklad právních jednání a dalších okolností. To znamená, že každý má právo na to, aby soudce rozhodl jeho věc obdobně jako jiný právní případ, který již byl dříve (nějakým jiným soudem či soudcem) rozhodnut a který se s jeho situací shoduje v podstatných znacích. V případě odchylného rozhodnutí musí být toto odchýlení se od dřívějšího rozhodnutí přesvědčivě vysvětleno. Tento princip platí i pro rozhodování jiných orgánů než jsou soudy, pokud tyto rozhodují o záležitostech soukromého práva. Dispozitivní a kogentní právní normy Pro výklad zákona je důležité rozlišování mezi kogentními a dispozitivními právními normami. Na rozdíl od staré úpravy klade NOZ důraz na dispozitivnost právních norem, tedy na možnost stran ujednat si o svých záležitostech jinak, než je stanoveno v zákoně. Pro rozlišení kogentních (majících donucovací povahu) a dispozitivních právních norem (nemajících tuto povahu) je důležité ustanovení § 1 NOZ, které na rozdíl od dřívějšího práva stanovícího jako kriterium „povahu ustanovení“, umožňuje lépe odlišit kogentní právní normy od dispozitivních. Ustanovení § 1 odst. 2 NOZ uvádí: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona.“ Zákaz zákona může být výslovný (zakazuje se např. založit právnickou osobu a nadaci za určitým zakázaným účelem - § 145, 345, přivádění imisí na pozemek - § 1013, zakázaná ujednání v zástavním právu - § 1315 a další). Kogentní charakter právní normy může být také vyjádřen tak, že k ujednáním, která jsou v rozporu s určitým ustanovením NOZ se nepřihlíží (např. ujednání o převzetí neomezeného ručení nadací - § 338, přenesení prokury prokuristou na někoho jiného - § 451, právní jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu - § 898, vzdání se práva namítat promlčení předem - § 610, ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat - § 1753, a další. Také hovoří-li NOZ o neplatnosti určitých právních jednání, jde o kogentní právní normu. Definice kogentních právních norem je však ještě širší. Jak vyplývá z § 1 odst. 2, právní norma je kogentní (tedy povinně aplikovatelná), pokud obsahuje pravidlo chování, u něhož by jeho nerespektování znamenalo rozpor s principem dobrých mravů nebo s veřejným pořádkem. Důsledkem porušení takového kogentního ustanovení je absolutní neplatnost příslušného právního jednání. Kogentní jsou též ustanovení stanovící pravidla vztahující se k postavení osob a k ochraně osobnosti (§ 81 a násl.). Účelem řady kogentních ustanovení je ochrana slabší strany. Např. ustanovení § 630 odst. 2 chrání slabší stranu tím, že zakazuje ujednání, která by zkracovala nebo prodlužovala promlčecí lhůty v neprospěch slabší strany. Jde tedy o kogentní ustanovení. Dále jsou kogentní ta ustanovení, jejichž účel a smysl vylučují, aby se smluvní strany od nich mohly odchýlit.

© VŠEM 2013

5

Studijní opora: Základy nového občanského práva Zvyklosti mezi stranami Zvyklosti zavedené mezi účastníky právních vztahů hrají nyní mnohem větší roli při výkladu právních jednání (§ 10 odst. 2, § 32, § 499, § 1017 aj.). Někdy NOZ odvozuje právní pravidlo od toho, jak strany smlouvy jednaly v minulosti a odkazuje na „zvyklosti a ustálenou předchozí praxi stran“ (§ 545, § 1959). Ke zvyklostem jakožto pramenům (předpisům) občanského práva lze ovšem přihlížet, jen dovolává-li se jich zákon (§ 9, § 707, § 1017 aj.). Vedle toho NOZ definuje tzv. „obchodní zvyklosti“, jako zvyklosti v obchodních vztazích zachovávané obecně, anebo v daném odvětví; není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna (§ 558). Relativně neurčité hypotézy NOZ některé právní otázky upravuje mnohem podrobněji než dosavadní předpisy. Jinde ovšem zůstává v rovině poměrně velké obecnosti. Pro NOZ je typické množství nových relativně neurčitých hypotéz, tj. neurčitě vyjádřených prvků, které jsou předpokladem pro aplikaci pravidla chování obsaženého v právní normě. Ze dřívější právní úpravy soukromého práva již známe pojmy: dobré mravy, pravidla hospodářské soutěže a důvod zvláštního zřetele hodný a některé jiné. K nim nyní přibývají nové pojmy a obraty, jako jsou pojmy zvyklosti soukromého života (§ 10 odst. 2), mimořádný zájem (§ 98), obecné blaho (§ 146), spravedlivý důvod (§ 220, 1244), spravedlivý zájem (§ 326), mimořádná okolnost (§ 755) mimořádná událost (§ 1542), zjevná svévole (§ 1551), mimořádný případ (§ 1659), hrubý nepoměr (§ 1299, 1765, 1793, 1796), zvlášť hrubý nepoměr (1765), hrubý rozpor s obchodními zvyklostmi (§ 1801) nebo zjevná či hrubá nespravedlnost (§ 1162, 1963), podstatná změna okolností (§ 1765) pojem spravedlivě požadovat (§ 191 a řada dalších obecně formulovaných výrazů. U každého z těchto výrazů různí lidé mohou představit každý něco jiného. U všech těchto případů musí stanovit tyto hypotézy soudy, protože ze zákona je nevyčteme. Zákon nedefinuje pojem dobré mravy, obecné blaho zjevná nespravedlnost apod. Soud je musí definovat vždy podle okolností daného případu. Bude proto třeba delší doby, než bude ohledně těchto pojmů a výrazů dosaženo působením judikatury potřebného stupně právní jistoty. 3. ČLENĚNÍ NOZ Nový občanský zákoník je tematicky rozdělen do pěti částí:     

Obecná část Rodinné právo Absolutní majetková práva (dříve zejména pod pojmem věcná práva, sem spadá i dědické právo) Relativní majetková práva (zahrnuje oblasti dříve známé zejména pod pojmy závazkové či smluvní právo, náhrada škody) Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

V rámci studia na VŠEM se neprobírá rodinné právo a dědické právo, s výjimkou některých situací souvisejících s podnikáním. Vedle toho je ovšem součástí soukromého práva zejména právní úprava korporací (viz zák. č. 90/2012 Sb.) a úprava mezinárodního práva soukromého. Těžiště poznávání NOZ bude spočívat v obecné části a v majetkových právech.

© VŠEM 2013

6


II.

OBECNÁ ČÁST NOZ

Obecně. Úvodní ustanovení NOZ tvoří jeho nejdůležitější část, protože obsahuje základní právní pravidla, která se pak používají nejen v dalších částech NOZ, ale i v jiných předpisech, např. v zákoně o korporacích a v doprovodné legislativě. Tato ustanovení definují základy soukromého práva a způsoby, jak ustanovení soukromého práva vykládat a používat. Další část pojednává o osobách (fyzických a právnických) a o tom jak tyto osoby jednají, o věcech, o právních skutečnostech. V úvodních ustanoveních je definována filozofie nového kodexu, vyjádřitelná slovy, že středem zájmu zákonodárce je člověk. 4. NĚKTERÉ ZÁSADY A PRINCIPY SOUKROMÉHO PRÁVA DLE NOZ NOZ je postaven na konceptu, že středem zájmu soukromého práva je člověk, a že je nutné respektovat jeho svobodné rozhodnutí. Některé zásady, resp. principy soukromého práva, jak je dosud známe, zůstávají, některé jsou akcentovány nebo jinak vyjádřeny. Principů a zásad soukromého práva je ovšem celá řada, přičemž nikdy nepůsobí izolovaně a je nutné je navzájem poměřovat (princip proporcionality známý z judikatury ESLP nebo Ústavního soudu). Předpoklad poctivosti jednání, priorita zachování platnosti, relativní neplatnost Jedním z východisek NOZ je představa, že lidé jednají vůči jiným lidem poctivě. To se odráží v zásadě předpokládané poctivosti, tj. z předpokladu, že účastníci právních vztahů jednají vůči sobě i vůči třetím stranám poctivě, jakkoliv se v reálném světě může taková představa jevit jako naivní. Tato představa má odraz v principu zachování platnosti právních jednání a stanovení jejich neplatnosti až jako krajního řešení. Vychází se z logické úvahy, že když někdo chce uzavřít smlouvu, chce, aby byla platná a pokud má ujednání vady, nemusí to znamenat vždy její neplatnost. Zavedením principu zachování platnosti právních jednání s možností zhojení jejích případných vad a zesílením principu relativní neplatnosti se zužuje prostor pro zásahy soudů a jiných orgánů veřejné moci do soukromoprávních vztahů. Zhojení nebo také vyjasnění konkrétního problematického právního jednání je možné v případech neurčitosti a nesrozumitelnosti takového právního jednání (§ 553), v případech nedostatku zákonem požadované formy (§ 582) a v případech neplatného rozsahu plnění (§ 577). Pokud už má být právní jednání podle NOZ neplatné, pak je dávána přednost relativní neplatnosti (tj. toho typu neplatnosti, které se musí dovolat postižená strana) před neplatností absolutní, která nastupuje automaticky jako důsledek kvalifikované vady právního úkonu a k níž soudy musí přihlížet z moci úřední i bez návrhu. Případy relativní neplatnosti již nejsou jednotlivě vyjmenovány v zákoně, jako dříve, ale o relativní neplatnost jde vždy, když se nejedná o neplatnost absolutní. NOZ představuje odklon od zásady priority absolutní neplatnosti vadných právních úkonů a dává přednost jejich relativní neplatnosti. Ponechává se více na soukromé vůli dotčené osoby, zda se neplatnosti právního jednání dovolá, či nikoliv. Neplatnost právního jednání (smlouvy) má své důsledky. Je-li smlouva o převodu vlastnického práva neplatná, zůstává prodávajícímu vlastnické právo, může se domáhat vydání věci a toto jeho právo se nepromlčuje, zatímco právo kupujícího na vrácení kupní ceny se promlčuje.

© VŠEM 2013

7

Studijní opora: Základy nového občanského práva Autonomie vůle a ochrana slabší strany I nadále platí jako vůdčí princip soukromého práva princip autonomie vůle a v některých aspektech je dokonce jeho působení zesíleno. Obecně NOZ znamená posun od principu formální rovnosti účastníků právních vztahů ve prospěch principu autonomie vůle. Autonomie vůle se realizuje tak, že lidé mezi sebou uzavírají smlouvy. Autonomie vůle v širším slova smyslu znamená určení a utváření vlastního právního postavení jednotlivce z jeho iniciativy a nikoliv zásahem veřejné moci. Často je ovšem právní postavení jednotlivce determinováno nikoliv zásahem státu, ale vůlí jiného (zpravidla ekonomicky silnějšího) subjektu soukromého práva. Proto dalším rysem NOZ, který vyvažuje princip autonomie vůle, je ochrana slabší strany. Nová úprava tohoto konceptu je podrobnější a projevuje se jednak v rámci smluvních vztahů (uzavírání adhezních smluv podle § 1798, u smlouvy o dílo § 2898 aj.), ale i v ustanoveních rodinného práva (zvláštní ustanovení proti domácímu násilí v souvislosti s úpravou bydlení manželů). Slabší stranou je nově vždy též osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje jako spotřebitel nebo jinak mimo souvislost s vlastním podnikáním a dále též „malý a střední podnikatel“ (viz § 1315, 1964, 1972). Jak jsme uvedli dříve, ustanovení NOZ na ochranu slabší smluvní strany jsou kogentní, tedy donucujícího charakteru a nelze je vyloučit dohodou. Neformálnost právních jednání S principem autonomie vůle souvisí novým občanským zákoníkem preferovaná zásada neformálnosti právních jednání. Na rozdíl od dřívějšího stavu klade NOZ menší důraz na formu právních jednání; vytváří větší prostor pro zhojení formálních vad právních jednání. Tak např. okruh povinně písemných jednání se zužuje a je ve více případech ponecháno na vůli stran, zda chtějí mít svá ujednání zachycena v písemné formě či v ústní. Písemná forma zůstává povinná u převodu nemovitostí a u některých dalších úkonů, na druhé straně odpadá povinnost učinit právní jednání písemně u některých zajišťovacích institutů, jako je smluvní pokuta apod. Princip právní jistoty Tento princip existoval i za dřívější právní úpravy, avšak v NOZ je akcentován ve vztahu k veřejným rejstříkům (katastr a jiné seznamy). NOZ chrání více víru veřejnosti ve správnost zápisů zapsaných do veřejných rejstříků jako je obchodní rejstřík či katastr nemovitostí. Hovoříme o principu materiální publicity veřejných rejstříků. To se projevuje v posílení pozice nabyvatele věci zapsané do takového veřejného rejstříku. Pro věcná práva pak platí, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis (§ 984). S právní jistotou souvisí také to, že po uplynutí určité doby nelze úspěšně podat žalobu. NOZ však tuto možnost svěřuje více do rukou osob a omezuje četnost případů prekluze práv a upřednostňuje koncept promlčení. Prekluze je v NOZ stanovena vždy výslovně a bývá uvedena slovy „není-li právo uplatněno (u soudu) do …. měsíců/let zaniká“, např. v § 242 (práva vyloučeného člena) § 366 (právo vyloučeného člena správní rady nadace), § 1209 (právo přehlasovaného vlastníka jednotky), § 1795 (právo neúměrně zkrácené osoby) atd. atp.

© VŠEM 2013

8

Studijní opora: Základy nového občanského práva Zákaz zneužití práva Opět nejde sice o nic nového, ale NOZ některé pojmy blíže definuje. V jednom z úvodních ustanovení NOZ formuluje příkaz jednat takovým způsobem, abychom nezpůsobili bezdůvodně újmu druhým (§ 3). Navíc ustanovení § 6 přikazuje, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Dělení osob

fyzické obchodní korporace

osoby

korporace spolek

právnické

fundace

nadace nadační fond

ústav FYZICKÉ OSOBY Obecná část NOZ upravuje mj. základy postavení osob. NOZ klade důraz na lidskou svobodu a definuje mj. přirozené právo lidí hledat si své štěstí (§ 3 odst. 1). Druhou stranou mince a protipolem svobodného jednání je zákaz zneužití svobodného výkonu práva. NOZ ovšem zakazuje jen zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8). NOZ používá některé nové pojmy jako právní osobnost (místo způsobilosti k právům a povinnostem) a svéprávnost (místo způsobilost k právním úkonům). NOZ rozlišuje svéprávnost a zletilost, přičemž svéprávnosti lze nabýt i před dosažením zletilosti (§ 37). NOZ také upravuje podrobněji poměry člověka v rámci jeho rodiny. Podrobněji jsou upraveny záležitosti opatrovníka, manželství, rozhodování o záležitostech rodiny, osvojení, apod. Protože středem zájmu nové právní úpravy je člověk, je také daleko podrobněji upravena ochrana osob (jméno, čest apod.), a velmi podrobně jsou upravena práva osob, které nemohou samy jednat a ochrana nezletilých. Novým pojmem je pojem opatrovnická rada (472). 5. PRÁVNICKÉ OSOBY Obecně Právnická osoba je organizovaný útvar, která nevzniká sama od sebe, ale jejíž existenci stanoví nebo uznává zákon (§ 20). Právní úprava právnických osob je obsažena kromě

© VŠEM 2013

9

Studijní opora: Základy nového občanského práva NOZ i v zákoně o obchodních korporacích (tj. o obchodních společnostech a družstvech, zák. č. 90/2012) a v zákoně o veřejných rejstřících. Výklad vztahující se k obchodním korporacím není předmětem tohoto dokumentu. Regulace právnických osob v novém občanském zákoníku je mnohem podrobnější a koncentrovanější než ve stávající úpravě dle starého občanského zákoníku. Právnickou osobu lze ustavit ve veřejném nebo v soukromém zájmu. Tato její povaha se posuzuje podle hlavní činnosti právnické osoby. NOZ také poměrně podrobně sestavení a působnost orgánů právnické osoby (§ 151), stanoví povinnost loajality a péče řádného hospodáře. Nově se umožňuje zastoupení jednoho člena orgánu jiným členem při hlasování (§ 159) a to, aby členem voleného orgánu právnické osoby byla jiná právnická osoba (§ 154). Právnické osoby se zapisují do veřejných rejstříků (spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek, obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností), které vede nebo bude vést příslušný soud. Právní úprava veřejných rejstříků je předmětem tzv. doprovodné legislativy. Korporace Pro korporace (obchodní i jiné) je typické, že jde o společenství osob, fungující na členském základě. Korporace se dělí na spolky a na obchodní korporace. Právní úprava obchodních korporací je svěřena zákonu o obchodních korporacích, právní úprava spolků je v NOZ. Spolky Spolky (§ 214 a násl.) nahrazují zejména dřívější občanská sdružení. Hlavním rysem spolků je samospráva, dobrovolnost členství, oddělení majetku členů od majetku spolku a vyloučení zákonného ručení členů spolku za dluhy spolku. Účelem případné hospodářské aktivity spolku může být jen podpora hlavní spolkové činnosti, nikoliv vlastní podnikání. Založení spolků je jednodušší než u občanských sdružení, avšak právní úprava jde do větších podrobností, včetně zákazů některých činností. NOZ upravuje existenci tzv. pobočných spolků, které budou zapisovány do veřejného rejstříku, a které budou samostatným nositelem práv a povinností (budou tzv. právnickou osobou s odvozenou subjektivitou). Zvláštním útvarem podle rodinného práva je tzv. rodinný závod, což je závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Tyto osoby mají mj. podíl na zisku rodinného závodu a předkupní právo (§ 700). Fundace Fundace nejsou společenstvím osob, jako je tomu u korporací, ale jejich základem je majetek. Jde v podstatě o dosavadní nadace a nadační fondy. Nadace a nadační fondy byly dosud upraveny zvláštním zákonem. Nová úprava v NOZ je zpřesňující (§ 303 až 401). Nově může být nadace založena i k jinému než obecně prospěšnému účelu. Musí zde být ale „trvalá služba ke společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu“.

© VŠEM 2013

10

Studijní opora: Základy nového občanského práva Ústav Nová forma právnické osoby (ústav) nahrazuje právní formu obecně prospěšné společnosti. Je to právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky; nemusí se jednat o obecně prospěšnou činnost. Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených (§ 402). Ústav se smí účastnit na podnikání jiných osob, nesmí být pouze neomezeně ručícím společníkem. Ústav také nesmí převzít neomezené ručení za třetí osobu a nesmí být založen za účelem podpory politických stran a politických hnutí. NOZ definuje také nový pojem, kterým je „veřejná prospěšnost“ a rozumí se jím vlastnost spočívající v tom, že taková osoba přispívá k obecnému blahu a může se ucházet o různá plnění z veřejných zdrojů; nezávisí při tom na právní formě (§ 146). Zastoupení Osoby jednají přímo nebo svými zástupci. Zástupce je samostatná osoba (fyzická nebo právnická), která jedná za zastoupeného a měla by hájit jeho zájmy. Zástupce a zastoupený jsou lidé, a proto mohou vznikat konflikty mezi zájmy zastoupeného a zájmy zástupce. Proto NOZ stanoví, že zástupcem nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného (§ 437). NOZ obsahuje klasické dělení na zastoupení; rozlišuje celkem tři druhy zastoupení:   

vzniklé ze zákona, z rozhodnutí orgánu veřejné moci (opatrovnictví) a na základě smlouvy (včetně prokury) - § 441 a násl.

U právnických osob jedná za společnost jako zástupce statutární orgán nebo jiná osoba, která dává najevo, co ji k tomu opravňuje nebo u níž to plyne z okolností. Jestliže má právnická osoba zaměstnance, jsou ti jejími zákonnými zástupci. Rozsah jejich oprávnění zastupovat právnickou osobu je dán tím, co je obvyklé pro jejich pracovní zařazení. Pro posílení právní jistoty NOZ stanoví, že pokud člen statutárního orgánu jedná způsobem zapsaným ve veřejném rejstříku, nelze namítat vady usnesení orgánu, např. že právnická osoba k tomu nedala souhlas potřebnou většinou statutárního či jiného příslušného orgánu, nebo že zástupce jednal v rozporu s tímto usnesením (§ 162). 6. VĚCI Obecně NOZ definuje pojem „věc“ velmi obecně, jako „vše, co je odlišné od osoby a slouží potřebě lidí.“ (§ 489). Kritériem je užitečnost, jako objektivní schopnost lidí s daným předmětem nakládat (přivlastnit si jej, zcizit apod.) a ovladatelnost. Věci mají hodnotu a je-li tato vyjádřitelná v penězích, jde o cenu. Věci hmotné a nehmotné Nově se vytváří pojem „věcí nehmotných“. Dříve se majetek určité osoby mohl dělit na věci (tj. hmotné předměty vnějšího světa a ovladatelné přírodní síly), které mohly být ve vlastnictví určité osoby a na práva a jiné nemajetkové hodnoty, které ve vlastnictví být nemohly. Podle NOZ jsou i práva a jiné majetkové hodnoty věcmi, a to věcmi nehmotnými. Nehmotnými věcmi jsou práva a věci, které nemají hmotnou podstatu (§

© VŠEM 2013

11

Studijní opora: Základy nového občanského práva 496). Jde např. o předměty průmyslového vlastnictví (ochranná známka, patent, investiční nástroje, zaknihované cenné papíry, různé licence). Hmotné věci jsou movité a nemovité, ale nemovitostí může být výjimečně i věc nehmotná (právo stavby). Nemovitými věcmi jsou pozemky, podzemní stavby se samostatným účelovým určením (metro, tunely) a věcná práva k nim (nikoliv již stavby) a dále jednotky (byty, nebytové prostory a podíly na společných částech – viz § 1159). Zvláštní právní kategorií se stávají zvířata. Zvířata již podle NOZ nejsou movitými věcmi, mají zvláštní status. Analogicky ale na ně lze použít ustanovení o věcech, neodporuje-li to povaze případu, tj. tomu, že jde o smysly nadané tvory (§ 494). NOZ rozlišuje několik druhů zvířat (divoká, domácí, chovaná nebo též zajatá či zkrocená, hospodářská apod. (viz § 1046 a násl.). Součást věci Součástí věci je stejně jako dříve to, co od věci nejde oddělit, aniž by se tím věc znehodnotila. To se posuzuje vzhledem k povaze této součásti věci a k hospodářské, estetické aj. funkci celku. Součást věci není samostatným předmětem práv. Její právní režim se řídí režimem věci hlavní. Stavba součástí pozemku Dříve byly samostatnými nemovitostmi pozemky a stavby. Podle NOZ již stavby nejsou samostatnými věcmi ale součástmi pozemků (§ 506), stejně tak jako rostlinstvo na pozemku vzešlé. Konflikt vzniklý novou právní úpravou v případech, kdy nyní skutkově i právně existuje jiný vlastník pozemku a jiný vlastník stavby na něm postavené, řeší přechodná ustanovení NOZ, zejména formou oboustranného zákonného předkupního práva. Součástí pozemku ale nejsou stavby dočasné, kritériem ale není subjektivní hodnocení vlastníka, ale objektivní hlediska (není např. zkolaudovaná). Dále nejsou součástí pozemku inženýrské sítě. Nová úprava výslovně upravuje, že součástí pozemku je i prostor nad povrchem a pod povrchem. NOZ zavádí pojem „veřejný statek“ (jako podmnožinu pojmu věc) a definuje jej jako věc určenou k obecnému užívání, přičemž není rozhodující, kdo je vlastníkem věci definované jako veřejný statek, ale účel, k jakému má tato věc sloužit (§ 490). Dále NOZ zavádí pojmy obchodní závod a pobočka, přičemž obchodní závod definuje jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který slouží k provozu jeho činností (§ 502). Příslušenství věci Příslušenství je definováno jako věc vedlejší ve vztahu k věci hlavní, přičemž obě věci patří vlastníkovi. Věc, která je příslušenstvím, je určena k tomu, aby byla užívána společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Příslušenstvím ze zákona jsou u pohledávky úroky, úroky z prodlení, ale i náklady spojené s jejím uplatněním (§ 513). Dále NOZ podrobně upravuje režim cenných papírů (§ 514 a násl.).

© VŠEM 2013

12

Studijní opora: Základy nového občanského práva 7. PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI Typickými právními důvody, z nichž vznikají závazky, jsou zejména právní jednání (smlouvy a jednostranná jednání) a protiprávní činy neboli delikty (škodné jednání). Podobně jako dosud, se právní skutečnosti dělí na právní jednání (dříve právní jednání a jiná jednání závislá na lidské vůli) a na právní události (nezávislé na lidské vůli). Zvláštní díl byl vytvořen pro pravidla promlčení a prekluze.

Právní jednání

Právní skutečnosti

Právní události

Promlčení a prekluze

Právní jednání Každé právní jednání svéprávné osoby má následky, a to nejen ty, které jsou vyjádřeny v zákoně (zaplatit kupní cenu) ale i ty, které vyplývají z:   

dobrých mravů, zvyklostí (tj. obecná praxe v oboru) zavedené praxe stran, např. platit určitým způsobem a v určité době, není-li ve smlouvě nic konkrétního sjednáno - § 545.

Neplatnost, zdánlivá jednání NOZ nově odlišuje právní jednání neplatná od jednání zdánlivých. Vedle absolutní a relativní neplatnosti, které známe z dosavadní úpravy, jsou nově definována i zdánlivá jednání, k nimž se nepřihlíží (§ 551 a násl. NOZ). Dřívější OZ považoval nedostatek vůle a nedostatek vážnosti, určitosti nebo srozumitelnosti projevu vůle za důvod pro vyslovení absolutní neplatnosti právního úkonu. Neplatnost je situace, kdy právní úkon vznikl, je existujícím, ale protože trpí vadou, je neplatným. Vada projevu vůle byla sankcionována zásadně tzv. absolutní neplatností právního úkonu dle § 37 původního občanského zákoníku a nebylo možné ji zhojit. K absolutní neplatnosti přihlížely soudy automaticky z úřední povinnosti. Podle NOZ jednání postižená vadou projevu vůle (nevážnost, neurčitost, srozumitelnost, donucení apod.), tj. jednání, která nemají příslušné základní náležitosti, nejsou právními jednáními, ale jsou pouze jednáními zdánlivými, nebo-li z hlediska práva neexistujícími. Taková jednání nejsou neplatná, ale nepřihlíží se k nim vůbec (jako by nebyla). NOZ dává možnost dodatečně zpřesnit původně neurčitý či nesrozumitelný obsah jednání, a to i se zpětnými účinky (§ 553).

© VŠEM 2013

13

Studijní opora: Základy nového občanského práva Forma právních jednání NOZ omezuje počet situací, kdy je povinně stanovena písemná forma a není zdaleka tak přísný v případech, kdy dojde k nedodržení této formy. Pro písemnou formu je nutný podpis jednajícího, ten je možno uskutečnit i elektronicky. NOZ také umožňuje osobám, které neumějí číst ani psát, místo podpisu učinit před alespoň dvěma svědky na listině rukou nebo jinak vlastní znamení (§ 563). NOZ dále vymezuje práva a povinnosti související s tzv. soukromými listinami a veřejnými listinami. Zákon zakládá důkazní břemeno ohledně pravosti a správnosti soukromé listiny na bedra toho, kdo se této listiny dovolává, vyvratitelnou domněnku pravosti. Má-li být taková listina použita proti tomu, kdo i podepsal (i jeho dědicům či nástupcům), je dána vyvratitelná domněnka uznání této listiny tím, kdo ji podepsal (§ 565). Právní jednání prostřednictvím internetu je upraveno v rámci jednání distančním způsobem, tedy vůči nepřítomnému účastníkovi právních vztahů (§ 570), dále u smluv spotřebitelských (§ 1820) i jinde. Jak již shora uvedeno, NOZ upřednostňuje metodu výkladu v zájmu zachování platnosti smlouvy a právních jednání obecně před vyslovováním jejich neplatnosti. Dává se přednost jiným prostředkům nápravy vadného právního jednání, než je vyslovení neplatnosti, jako např. možnost zhojení vady dohodou, dodatečným schválením. Zatímco dřívější občanský zákoník (1964) stíhal většinu vad právních úkonů absolutní neplatností, v NOZ je absolutní neplatnost spíše výjimkou. Jedná se o posun od absolutní neplatnosti k neplatnosti relativní a ke konceptu zdánlivého jednání. O neplatnost absolutní se však jedná i nyní tehdy, odporuje-li právní jednání dobrým mravům. Jestliže však právní jednání odporuje „jen“ zákonu, jde o neplatnost jen tehdy, narušuje-li se tím současně veřejný pořádek (pak jde o neplatnost absolutní), anebo je-li to k újmě určité osoby (neplatnost relativní). Je-li tedy zjištěn rozpor se zákonem, je ještě třeba posoudit, zda smysl a účel zákona vyžaduje dospět k závěru o neplatnosti právního jednání. Pak zbývá již jen posoudit, zda jde o neplatnost relativní (zda ustanovení zákona slouží k ochraně zájmů dotčené osoby). Pokud ne jde o neplatnost absolutní, ale jen bude-li shledán rozpor s dobrými mravy nebo takový rozpor se zákonem, který zjevně narušuje veřejný pořádek. Dále se neplatnost vztahuje na případy, kdy je sjednáno plnění nemožné (od samého počátku, viz § 580) a na případy jednání v omylu, týká-li se omyl nějaké podstatné (nikoliv vedlejší) okolnosti jednání (§ 583). Právní události Pod právní události řadíme jako dříve důsledky plynutí času a NOZ stanoví podrobně pravidla pro počítání času (§ 600 a násl.). Promlčení a prekluze Téměř každé právo je nutné uplatnit v určitém časovém úseku (lhůtě) a to nejčastěji u soudu (někdy ovšem u druhé smluvní strany, jako např. právo z vadného plnění). NOZ rozlišuje „lhůty“, během nichž je nutné právo uplatnit, jinak zanikne nebo nebude přisouzeno, a „doby“, po jejichž uplynutí právo nebo povinnost zanikají (výpovědní doba, doba trvání nájmu sjednaného na dobu určitou, pracovního vztahu apod.)

© VŠEM 2013

14

Studijní opora: Základy nového občanského práva Promlčení. Promlčí-li se právo, zaniká uplynutím promlčecí lhůty, dlužníkova povinnost k plnění zaniká, jeho oprávnění plnit však existuje nadále. Ergo, splnění dluhu dlužníkem po uplynutí promlčecí lhůty není bezdůvodným obohacením (dle § 2992 NOZ). Promlčení podléhají majetková práva s výjimkou vlastnického práva a práva osobní (na život, apod.); vznikne-li však v souvislosti s osobním právem nějaká majetková újma, tato se promlčuje, jako jiná majetková práva. NOZ v různých jiných ustanoveních umožňuje vzdání se práva předem. To dřívější právo v zásadě neumožňovalo. Ohledně vzdání se námitky promlčení však tento princip neplatí a k případnému vzdání se námitky promlčení předem se nepřihlíží (§ 610). Nová právní úprava promlčení posiluje postavení věřitele a více se přihlíží k subjektivní stránce. Promlčecí doba počíná okamžikem, kdy může být právo uplatněno poprvé. Tento moment se však odvozuje od vědomosti věřitele o okolnostech rozhodných pro jeho nárok. Toto pravidlo ovšem neplatí pro nedbalé věřitele, kteří se o svá práva nestarají. Promlčecí lhůta začne běžet i v případech, kdy věřitel o rozhodných skutečnostech sice neví, ale měl a mohl se o nich dozvědět. Projevem smluvní svobody je možnost sjednání smluvní promlčecí lhůty (od 1 do 15 let), avšak nikoliv v případech, kdyby to mohlo být v neprospěch slabší strany. K tomuto ujednání by se nepřihlíželo.

© VŠEM 2013

15


III. ABSOLUTNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA 8. OBECNĚ Absolutní majetková práva jsou taková práva, která působí vůči každému. Jde o věcná práva (držbu, vlastnictví, spoluvlastnictví, věcná práva k cizím věcem jako je právo stavby, věcná břemena, zadržovací a zástavní právo) a dále jde o dědické právo. Ustanovení o věcných právech mají vesměs kogentní povahu (§ 979). Absolutní práva se člení takto:

Držba Věcná práva

Absolutní práva

Vlastnictví a spoluvlastnictví

Věcná práva k věcem cizím

Správa cizího majetku

Právo stavby Služebnosti sti Věcná břemena

Reálná břemena

Zástavní právo

Dědické právo

9.

DRŽBA

Podle NOZ je držitelem ten, kdo fakticky ovládá určitou věc a pokládá se za jejího vlastníka (i když jím ve skutečnosti není). Předmětem držby může být nově pouze právo (nikoliv věc), přičemž se rozlišuje držba vlastnického práva a držba jiných práv. Držba je (zjednodušeně řečeno) výkonem vlastnického práva někým, kdo není vlastníkem. NOZ rozlišuje řádnou držbu, poctivou držbu a pravou držbu (§ 991 až 995). Tzv. řádná držba se zakládá na platném právním důvodu. Poctivost držby nespočívá na subjektivním přesvědčení držitele, který musí pro toto své přesvědčení také mít přesvědčivý důvod. Nepoctivá držba předpokládá, že držitel ví nebo z okolností musí vědět, že jím držené právo mu nenáleží. Poctivá držba se může změnit nepoctivou od okamžiku, kdy byla držiteli doručena žaloba skutečného vlastníka. 10. VLASTNICTVÍ Vlastnictví znamená množinu majetku (věcí), k jehož jednotlivým kusům má konkrétní osoba vlastnické právo. Vlastnické právo je souhrnem dílčích oprávnění vlastníka,

© VŠEM 2013

16

Studijní opora: Základy nového občanského práva zejména právem se svým vlastnictvím nezávisle (volně) nakládat a vyloučit z nakládání s tímto majetkem jiné osoby (§ 1012). To však neznamená, že může s předmětem vlastnictví dělat, co ho napadne. V rámci detailnějších pravidel o zákonných omezeních vlastníka (zákonem a subjektivními právy jiných) upravuje NOZ velmi podrobně tzv. imise, tj. zásahy do vlastnických práv majitelů sousedních či okolních pozemků (§ 1013 – 1028). Jestliže zásah do práva vlastníka působí provoz, který byl úředně schválen, má vlastník právo jen na finanční náhradu. Zákon také upravuje tzv. přímé imise, (např. svádění vody trativodem na sousední pozemek), které jsou zakázány ze zákona, bez ohledu na míru a stupeň obtěžování. V souvislosti s vlastnictvím upravuje NOZ podrobněji tzv. nezbytnou cestu (§ 1029), tentokrát nikoliv jako věcné břemeno. Pravidlo, že toto právo je za náhradu a že je soud povolí jen v nezbytném rozsahu, je doplněno i možnost žádat vykoupení pozemku, na němž se nezbytná cesta nachází. Nabytí vlastnického práva NOZ podrobněji definuje pravidla nabývání vlastnictví přivlastněním (věci, která nikomu nepatří), nálezem věci, kterou vlastník ztratil, přírůstkem (tj. nabytím plodů), naplaveninou a strží, zpracováním, stavbou apod. (§ 1045 a násl.). Převod vlastnického práva při koupi Vlastnické právo k movité věci určené individuálně podle NOZ přechází již účinností smlouvy. Není tedy k převodu vlastnického práva nezbytné její předání, pokud to nebylo sjednáno (viz § 1099 NOZ). Okamžik nabytí vlastnictví je ovšem možné odložit smlouvou na pozdější dobu, např. na okamžik předání věci nebo na okamžik zaplacení kupní ceny apod. Vlastníkem se stává ten, kdo věc nabyl v dobré víře. To ale neplatí absolutně. Při prodeji autobazarech, zastavárnách, obchodech se starožitnostmi, antikvariátech, vetešnictvích dochází někdy k prodeji kradených věcí. NOZ usnadňuje pozici původního vlastníka, který v těchto případech nemusí vyvracet dobrou víru nabyvatele (toho, kdo v autobazaru či zastavárně nakoupil), ale prokazuje jen, že věc byla jeho a že mu byla ukradena nebo že ji ztratil (§ 1110). K nabytí vlastnického práva k nemovitostem dochází - jako nyní – zápisem do veřejného seznamu (katastru). Podle NOZ již nebude možné dovolávat se neznalosti existence práv zapsaných ve veřejných seznamech. Věcná práva k cizím věcem zapsaná do veřejných seznamů (např. zástavní právo) budou mít přednost před věcnými právy, která ve veřejném seznamu zapsaná nejsou. Bude přednostně chráněn nabyvatel, který byl v dobré víře v zápis do veřejného seznamu. Součástí doprovodné legislativy je i návrh nového katastrálního zákona, který má zajistit ochranu vlastníků nemovitostí před podvodnými zápisy do veřejných seznamů. Zmocněnec zastupující vlastníka (prodávajícího či zástavce) bude muset předložit úředně ověřenou plnou moc. Katastrální úřad také bude mít povinnost zaslat účastníkům vkladového řízení zprávu o tom, že právní vztahy jsou dotčeny změnou (návrhem na změnu). Vlastník tak bude informován o každém návrhu, který se týká jeho nemovitosti. Spoluvlastnictví NOZ obsahuje velmi podrobnou úpravy správy společné věci spoluvlastníky, umožňuje zrušení rozhodnutí většiny spoluvlastníků soudním rozhodnutí apod. Nově může každý ze spoluvlastníků požádat o své oddělení ze spoluvlastnictví nebo o zrušení spoluvlastnictví © VŠEM 2013

17

Studijní opora: Základy nového občanského práva (§ 1140). Dochází rovněž k omezení předkupního práva ostatních spoluvlastníků k podílu (§ 1124). Jako zvláštní kategorii upravuje NOZ tzv. bytové spoluvlastnictví, avšak tato ustanovení platí i pro nebytové prostory (§ 1158 a násl.). Dále je nově definováno tzv. přídatné spoluvlastnictví k věcem, které slouží ke společnému užívání více vlastníkům jiných věcí (§ 1223). 11. VĚCNÁ PRÁVA K VĚCEM CIZÍM Jde o případy, kdy určité věcné právo k věci patří někomu jinému než vlastníkovi. Věcná práva zatěžují věc (lpí na věci), působí vůči všem osobám a omezují vlastníka. Některá věcná práva jsou nově definována a upravena (věcná břemena) některá jsou zcela nová (právo stavby).

Právo stavby Je to dočasné zcizitelné a zděditelné právo k cizímu pozemku, které umožňuje vlastníkovi tohoto práva (stavebníkovi) postavit stavbu na tomto cizím pozemku (§ 1240). Stavebníkem postavená stavba se pak na dobu trvání zástavního práva stává součástí tohoto zástavního práva (§ 1240 a násl.). Věcná břemena. Věcná břemena, tj. zatížení věci vlastníka ve prospěch jiného, se nově člení na služebnosti (s možností zřídit služebnost i ve prospěch vlastní věci) a reálná břemena (§ 1257 a násl.). Služebnost spočívá v povinnosti něco strpět nebo něčeho se zdržet. Služebnostmi jsou například služebnost odpovídající právu zřídit inženýrské sítě, strpět oporu cizí stavby, strpět svod dešťové vody na svou nemovitost, strpět přístup k vodě na svém pozemku, strpět chození po stezce nebo cestě, strpět pastvu apod. Reálná břemena spočívají v aktivní povinnosti vlastníka nemovitosti něco dávat (např. část úrody, dřevo) nebo konat (udržovat studnu), (§ 1303). Reálné břemeno zakládá vlastníku věci zpravidla dočasnou povinnost k plnění vůči oprávněné osobě. Vlastník věci ručí oprávněnému za plněné své povinnosti zatíženou věci (tato věc ale musí být zapsána ve veřejném seznamu. Pokud by bylo sjednáno časově neomezené reálné břemeno, musí být toto vykupitelné, tj. musí být dána možnost vlastníka se vyvázat z povinnosti. Právo zástavní NOZ upravuje kromě zástavního práva k movitým a nemovitým věcem též komplexně i zástavní právo k obchodnímu podílu v korporaci (obchodní společnosti) a zástavní právo k cenným papírům. Nově je možné (v jiné než zástavní smlouvě) ujednat, že vlastník nedá svou věc do zástavy (angl. negative pledge), tedy vyloučit zřízení zástavního práva k určité věci. Takové ujednání má ale věcněprávní účinky vůči třetím stranám, jen když je tento zákaz zapsán do veřejného rejstříku (§ 1309). Doposud nebylo možné v zástavní smlouvě sjednat přechod vlastnictví na zástavního věřitele při prodlení dlužníka (tzv. propadná zástava). Nyní to NOZ umožňuje. Je možno sjednat, že věřitel si může zástavu ponechat, a to za sjednanou nebo za libovolnou (!) cenu, avšak až poté, co dluh dospěje, tj. stane se splatným (§ 1315).

© VŠEM 2013

18

Studijní opora: Základy nového občanského práva Dále je zakázáno ujednání, že dlužník nemůže zástavu vyplatit nebo že se věřitel nebude domáhat uspokojení ze zástavy. Podle dosavadních předpisů bylo možné realizovat zástavu jen soudním prodejem či ve veřejné dražbě. Nově je např. dána možnost sjednání jiného způsobu realizace zástavy než pouze soudním prodejem či veřejnou dražbou avšak věřitel musí při tom zachovat odbornou péči. Nový prvkem je také tzv. „uvolněné zástavní právo“, kdy vlastník věci je při zániku zástavního práva oprávněn bez nutnosti jeho předchozího výmazu ve veřejném seznamu zřídit k téže věci nové zástavní právo. Výhodou je zachování původního pořadí. Podle NOZ se většina staveb stane buď součástí jiné nemovité věci a to pozemku, na němž stojí (§ 506 odst. 1, § 3054 a § 3058 odst. 1 NOZ), anebo se stane součástí práva stavby, které bylo k pozemku sjednáno (§ 1242 NOZ). Zástavní právo bude nově možné zřídit jen k pozemku, anebo k právu stavby, nikoliv již ke stavbě. Právo zadržovací V podstatě je zachována dosavadní úprava s tím, že nyní lze zajistit zadržovacím právem i nesplatný dluh (§ 1395). Zadržet cizí věc ale nemůže ten, kdo ji má u sebe neprávem.

12. SPRÁVA CIZÍHO MAJETKU Pravidla o správě cizího majetku se uplatní všude tam, kde nejde o smluvní úpravu (např. v rámci smlouvy příkazní) ani v rámci korporace či nadací apod. Naopak bude platit v rámci správy věci v podílovém spoluvlastnictví, u bytového spoluvlastnictví apod. Ustanovení o správě cizího majetku jsou zpravidla kogentní. Správce je zástupcem beneficienta (zpravidla vlastníka) a vykonává činnost osobně, přičemž mu náleží obvyklá odměna. Při tzv. prosté správě správce usiluje jen o zachování majetku a je povinen jednat obezřetně (§ 1406 a násl.), vyhýbat se riziku a usilovat o bezpečný, i když možná menší výnos. K některým jednáním je zapotřebí souhlas beneficienta. Naproti tomu správce, kterému je svěřena plná správa cizího majetku, dbá o jeho rozmnožení a uplatnění v zájmu beneficienta. Má větší volnost a může s majetkem činit cokoliv, co bude považovat za nutné a užitečné. Při tom ovšem musí zachovávat obezřetnost a měřítkem jeho péče je tzv. péče řádného hospodáře (§ 1409 a násl.) Nová je právní úprava právního institutu svěřenského fondu. NOZ umožňuje vyčlenění určitého majetku určitého vlastníka (zakladatele) do takového fondu s tím, že tento majetek po vyčlenění již nemá vlastníka (jde o oddělený nezávislý majetek), má jen správce a beneficienty, tedy příjemce užitků (§ 1448 a násl.). Tento majetek může být určen k veřejně-prospěšnému i k soukromému účelu (§ 1449).

© VŠEM 2013

19


IV. RELATIVNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA 13. OBECNÁ ÚPRAVA SMLUVNÍHO PRÁVA – VZNIK SMLOUVY Obecně Význam NOZ spočívá mj. v odstranění duality úpravy smluv a závazků obecně. Dosud existovaly u řady smluvních typů souběžně právní úpravy závazků ze smluv, jiná podle občanského a jiná podle obchodního práva. NOZ zavádí jednotnou úpravu smluv a závazků jak pro oblast občanského práva, tak i pro obchodní vztahy. Odlišnosti obchodních závazků pak NOZ upravuje tam, kde je to potřebné, tak, že upravuje specificky některé situace, ve kterých vystupují podnikatelé. Dále NOZ výrazněji usiluje o ochranu slabší smluvní strany a to tak, že zavádí nové právní instituty v podobě zákazu lichvy a neúměrného zkrácení. Do okruhu osob spadajících pod pojem „slabší smluvní strana“ přibývají v souladu s legislativou EU i malí a střední podnikatelé. Rovněž specifikuje blíže i pravidla pro adhezní smlouvy (§ 1798). Smlouva Základem relativních majetkových práv je v drtivé většině případů smlouva. Smlouva představuje právo (zákon) mezi účastníky smlouvy. Strany mohou sjednat obsah smlouvy svobodně, ovšem musí to být v mezích právního řádu. Mechanismus uzavírání smlouvy se nemění, jedná se o návrh (nový termín pro návrh na uzavření smlouvy je „nabídka“) a přijetí návrhu (nabídky). Předsmluvní jednání Z hlediska NOZ je právně významné i jednání před uzavřením smlouvy. NOZ ukládá stranám tzv. informační povinnost, tj. povinnost sdělit si všechny významné skutkové i právní skutečnosti významné pro konečné rozhodnutí o uzavření smlouvy. Porušení této povinnosti může být důvodem pro vznik povinnosti nahradit škodu (§ 1728 a násl.). Strana, která při sjednávání smlouvy jedná nepoctivě, např. tak, že vyvolá ve druhé straně důvodné očekávání, že k uzavření smlouvy dojde a pak ji neuzavře, odpovídá za škodu (§ 1729). Aby bylo možné hovořit o nepoctivosti, musí se jevit uzavření smlouvy jako vysoce pravděpodobné, a jedna ze stran přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Pravděpodobně se budou hradit nejen náklady vzniklé v kontraktačním procesu, ale i ušlý zisk, který oprávněné straně ujde v důsledku neuzavření smlouvy. Vznik smlouvy Namísto návrhu na uzavření smlouvy používá NOZ pojem „nabídka“. Nabídka musí obsahovat podstatné náležitosti toho kterého smluvního typu. Jestliže příjemce (adresát nabídky) v odpovědi nabídku modifikuje, přičemž ale podstatně nezmění podmínky nabídky a navrhovatel tyto modifikace bez zbytečného odkladu neodmítne (resp. jestliže jeho nabídka od začátku neobsahovala doložku vylučující takové modifikace), pak smlouva vznikne v příjemcem modifikované znění. To je rozdíl oproti dřívějšímu mechanismu, kdy upravená nabídka znamenala vlastně protinávrh. NOZ také stanoví fikci uzavření smlouvy v případech, kdy si strany neujednaly některou z nepodstatných náležitostí nezbytných pro vznik smlouvy. V takových případech se má

© VŠEM 2013

20

Studijní opora: Základy nového občanského práva smlouva za uzavřenou, lze-li rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřeli i tak; při tom se přihlíží k jejich následnému jednání (§ 1727). Nově je upraveno uzavření smlouvy příklepem v dražbě. Zatímco dle současné úpravy zák. č. 26/2000 Sb., zákon o veřejných dražbách, dojde dražbou k přechodu vlastnického či jiného práva, nyní podle NOZ dojde k uzavření smlouvy příklepem (§ 1771). Obsah závazků Obsahem závazků ze smluv je povinnost dlužníka poskytnout plnění ve formě dání něčeho, aktivního konání, zdržení se určitého jednání nebo strpění něčeho (§ 1789). Tento obsah lze v zásadě měnit jen dohodou stran. Není-li sjednáno plnění za úplatu (rozuměj za odměnu či cenu), ač by dle typu smlouvy sjednáno být mělo, je zakotven mechanismus, jak tuto cenu zjistit, tj. rozhodující je výše ceny obvyklá v době a v místě uzavření smlouvy a nelze-li ji objektivně zjistit, rozhodne jinak soud (§ 1792). Obchodní podmínky Část obsahu závazku ze smlouvy může být uvedena v obchodních podmínkách. Jsou-li tyto podmínky vypracovány odbornými nebo zájmovými organizacemi, postačí na ně ve smlouvě odkázat. V ostatních případech musí mít druhá strana možnost se s nimi seznámit, přičemž postačí odkaz na internetové stránky (§ 1751 a násl.). Tzv. překvapivá (neobvyklá) ustanovení obchodních podmínek jsou účinná pouze tehdy, jestliže je druhá strana přijala výslovně. Spotřebitelské smlouvy (smlouvy uzavírané se spotřebitelem) Právní úprava spotřebitelských smluv v NOZ vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů. Spotřebitel je ve vztahu k podnikateli slabší smluvní stranou. Zákonná ochrana jeho práv se zaměřuje na tzv. distanční smlouvy a na smlouvy uzavírané mimo obvyklou provozovnu a spočívá zejména v tom, že NOZ stanoví informační povinnost podnikatele vůči spotřebiteli, a dále spočívá v právu spotřebitele na odstoupení od smlouvy ve speciální lhůtě (§§ 1811 a 1820). NOZ akcentuje nutnost zachovat rovnováhu práv a povinností, tak aby nedošlo k újmě spotřebitele. Neúměrné zkrácení Tento zcela nový právní institut má za cíl zajistit ekvivalenci vzájemných plnění, tj. zásadu, že vzájemná protiplnění dvou smluvních stran by měla být v rozumném poměru a neměla by být v příkrém rozporu, pokud jde o rozsah, případně výši plnění. Strana, která se domnívá, že byla nepřiměřeností plnění poškozena, se může dožadovat nápravy buď doplněním jednoho z plnění, nebo na žádost zkrácené strany může soud vyslovit zrušení smlouvy a navrácení do původního stavu (§ 1793) avšak v určité lhůtě. Jde o jedno z mála ustanovení, kde se uplatňuje zánik práva (prekluze). Lichva Podobný účel má i ustanovení o lichvě, která je také novými prvkem, ale kde však je chráněna jen strana jednající v tísni nebo strana nezkušená, rozrušená či lehkomyslná (§ 1796). Zákonodárce stanoví jako sankci absolutní neplatnost lichevní smlouvy. Ustanovení o neúměrném zkrácení a lichvě se však nemohou dovolávat podnikatelé.

© VŠEM 2013

21

Studijní opora: Základy nového občanského práva Smlouvy uzavírané adhezním způsobem Zvláštnost těchto smluv spočívá v tom, že jedna strana určí základní podmínky smlouvy (zpravidla na formuláři) a druhá strana může jen přistoupit, přičemž nemá reálnou možnost tyto základní podmínky ovlivnit. Může pouze smlouvu neuzavřít. Nečitelnost, nesrozumitelnost či nedůvodná odchylka od podobných smluv v neprospěch slabší strany jde k tíži iniciátora adhezní smlouvy. Úroky Na rozdíl od dřívějšího občanského zákoníku obsahuje NOZ obecnou úpravu úroků a také ustanovení, které chrání dlužníka před někdy úmyslnou liknavostí vymáhat dluhy, aby úroky co nejvíce narostly. Navíc, soud přisoudí maximálně úroky v takové výši, která se rovná jistině (§ 1805). Závdavek Závdavek je část plnění poskytnutá jako potvrzení o tom, že byla uzavřena smlouva a současně představuje i určitou jistotu, že smluvní povinnost bude splněna. Pokud svou část smlouvy nesplní ten, kdo závdavek dal, propadá tento druhé straně. Pokud svou část smlouvy nesplní druhá strana, má poskytovatel závdavku právo požadovat dvojnásobek. Závdavek též plní funkci odstupného, pokud od smlouvy odstoupí poskytovatel závdavku. 14. ZMĚNA ZÁVAZKŮ ZE SMLUV Smlouvy je vždy možné měnit dohodou stran. Výjimku představují všeobecné obchodní podmínky, kdy je u opětujících se plnění stejného druhu možná jednostranná změna za předpokladu, že je předem ujednán způsob informace o změnách podmínek. Druhá strana však musí mít právo změny odmítnout a právo odstoupit od smlouvy. Novým prvkem je změna závazku v důsledku podstatné změny okolností. Tato změna může spočívat buď v neúměrném zvýšení nákladů na plnění, nebo v neúměrném snížení hodnoty předmětu přijímaného plnění (např. v důsledku inflace apod.) a musí k ní dojít až po uzavření smlouvy. Dále je ovšem podmínkou, že takové okolnosti není možné rozumně předvídat ani ovlivnit (§ 1765). Je-li splněna tato podmínka, je možné ve lhůtě 2 měsíců od zjištění takové okolnosti iniciovat jednání o smlouvě (o změně smlouvy) a požadovat změnu v plnění (o rozsahu, ceně) v přiměřené době. Nedojde-li k dohodě o změně, je možné se obrátit na soud, který může o změně takového závazku rozhodnout (§ 1766 a násl.). Postoupení pohledávky a postoupení smlouvy Na rozdíl od staré úpravy není u postoupení pohledávky nutná písemná forma. Dále NOZ výslovně upravuje možnost postoupení souboru pohledávek, tzv. globální cessi (§ 1879). Na rozdíl od dřívější právní úpravy je možné postoupit celou smlouvu, pokud s tím postoupená strana souhlasí (§ 1895). Převzetí dluhu U tohoto institutu přibývá nový významný prvek, kterým je vyvratitelná domněnka přechodu dluhu. Jestliže někdo získá pozemek, na kterém vázne zástavní právo, má se zato, že na kupujícího přejde i dluh, který byl zástavním právem zajištěn; předpokládá se ovšem souhlas věřitele (§ 1888).

© VŠEM 2013

22

Studijní opora: Základy nového občanského práva Převzetí majetku Převzetí majetku je novým institutem. Majetkem se rozumí vše, co určitá osoba vlastní. Nabyvatel tohoto majetku se stává dlužníkem z dluhů zcizitele vedle zcizitele. To platí u dluhů, o kterých nabyvatel věděl nebo musel vědět a nemusí plnit více, než kolik činí hodnota převzatého majetku. Je-li nabyvatelem osoba blízká zciziteli (dlužníkovi), pak toto omezení neplatí. Novace a narovnání V případě novace jde o úplné nahrazení původního závazku mezi stejnými stranami závazkem novým. Narovnání pak znamená nahrazení sporných závazků novým závazkem. 15. ZÁNIK ZÁVAZKŮ Splnění Splněním dluhu závazek zaniká. Novým prvkem je výslovné ustanovení, že dlužník musí splnit svůj závazek na svůj náklad a na své nebezpečí. Splnění nastává v místě a čase sjednaném mezi stranami. Není-li sjednána doba plnění, je cena za zboží či služby splatná do 30 dnů od obdržení faktury nebo od převzetí plnění (§ 1963). Slovo „ihned“ představuje povinnost splnit do 5 (případně 2 či 10) dnů. Vadné plnění má za následek odpovědnost za vady, které nastává, jestliže dlužník poskytne plnění, které nemá stanovené nebo sjednané vlastnosti, neupozorní na neobvyklou vadu, nebo jestliže dlužník neoprávněně zcizí cizí věci jako svoji (§ 1916). NOZ dále přebírá dosavadní judikaturu soudů ohledně nemožnosti požadovat náhradu škody nebo jiné plnění, je-li možné dosáhnout nápravy uplatněním práva z vadného plnění (§ 1925). Dlužník má právo určit, na jakou část jeho dluhu se má jeho plnění započítat. Jestliže to neurčí, započítává se plnění nejprve na již (soudem či dohodou) určené náklady spojené s uplatněním pohledávky, poté na úroky z prodlení, následně na úroky a pak na jistinu (§ 1932). Má-li více dluhů, pak při mlčení dlužníka NOZ stanoví podrobná pravidla, na který z dluhů se plnění dlužníka započítává (1933). Odstoupení od smlouvy Důsledkem prodlení při plnění závazku ze smlouvy může být i odstoupení od smlouvy. NOZ zachovává model známý z obchodního zákoníku, tj. možnost okamžitého odstoupení při prodlení znamenajícím podstatné porušení. U nepodstatného porušení je odstoupení možné po uplynutí dodatečné přiměřené lhůty. Dodatečnou lhůtu lze nově poskytnout i mlčky. Pokud lhůtu poskytne smluvní strana výslovně a jestliže prohlásí, že lhůtu již dále neprodlouží, pak platí nevyvratitelná domněnka, že marným uplynutím lhůty od smlouvy odstoupil (1978). U započtení pohledávek je nově neurčitých (co do rozsahu). Dále splatným, má-li dlužník právo plnit plnění před splatností a jde o soudně

© VŠEM 2013

vyloučeno započtení pohledávek nejistých nebo je možné započíst i nesplatné pohledávky vůči před splatnostní nebo věřitel má právo požadovat vymahatelné právo.

23

Studijní opora: Základy nového občanského práva 16. ZAJIŠTĚNÍ A UTVRZENÍ DLUHŮ Zajištěním dluhů se myslí hospodářské zajištění, a vzniká tím jiná možnost uspokojení věřitele, který se tak nemusí spoléhat pouze na exekuci, ale může dosáhnout plnění od dlužníka jinak. Zajištění spočívá v dání zástavy nebo dání jistoty způsobilým ručitelem. Dále sem patří zejména zajišťovací převod práva a dohoda o srážkách ze mzdy. Utvrzením dluhu se míní smluvní pokuta a uznání dluhu, které negarantují hospodářské zajištění (dlužník, který nebude schopen zaplatit dluh, nebude pravděpodobně ani schopen uhradit smluvní pokutu a uznání dluhu žádné bezprostřední hospodářské zajištění nedává, jde hlavně o přechod důkazního břemene). Nově mají věřitelé zákonnou informační povinnost bez zbytečného odkladu a kdykoliv informovat ty, kteří poskytli nějakou jistotu, jaká je výše zajištěného dluhu (§ 2012). Ručení. NOZ vyžaduje nejen prohlášení ručitele o tom, že dluh za dlužníka uhradí, ale i přijetí ručitele věřitelem. Věřitel může konkrétního ručitele odmítnout, avšak učiní-li tak, nemůže po něm nic požadovat. Prohlášení ručitele o tom, že dluh za dlužníka uhradí, je jedním z mála povinně písemných jednání (§ 2018). Finanční záruka. Finanční záruka je v podstatě bankovní záruka, avšak dle NOZ může být poskytnuta jakýmkoliv subjektem, nikoliv jen bankami. Výstavce finanční záruky se v záruční listině zavazuje do určité peněžní částky. I zde je nutná písemná forma prohlášení (§ 2029 a násl.). Zajišťovací převod práva. Zde dochází v NOZ k detailnější úpravě. Jde o převod práva (i např. vlastnického) na věřitele s rozvazovací podmínkou pro případ vrácení dluhu. Trvání převodu je časově omezeno a podmíněno. Je-li dluh splněn, ujímá se dlužník (nebo třetí osoba, která věc na věřitele převedla) automaticky znovu výkonu svého práva. V případě nesplnění dluhu podmínka zaniká a převod na věřitele se stává nepodmíněným. Zástavní právo má věcnou povahu, tj., je spjato se zajištěnou věcí. Podrobnější výklad k zástavnímu právu je uveden v části týkající se věcných práv. Smluvní pokuta. Zde byl v NOZ opuštěn princip povinné písemné formy. Smluvní pokutu je možné dle NOZ sjednat i ústně a navíc i ve formě nepeněžitého plnění. Právo na smluvní pokutu nezaniká ani v případech nezaviněného porušení smluvní povinnosti, jak tomu bylo dříve (§ 545/2 starého OZ). Dlužník má právo požadovat u soudu snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty (§ 2051), avšak pozor na konflikt s § 588 NOZ, podle něhož soud může i bez návrhu přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům apod. Smluvní pokuta je však vyloučena u nájmu bytu jako utvrzení nároku na nájemné (§ 2239). Uznání dluhu. Tento institut vychází z dřívější úpravy ve starém OZ. Konkludentním uznáním dluhu je i nadále placení úroků nebo části dluhu, ovšem jen, není-li pohledávka již promlčena (§ 2053 a násl.). Jde opět o jeden z mála zajišťovacích institutů, kdy je zachována povinná písemná forma.

© VŠEM 2013

24

Studijní opora: Základy nového občanského práva 17. ZÁVAZKY ZE SMLUV – NĚKTERÉ SMLUVNÍ TYPY Kupní smlouva NOZ upravuje kupní smlouvu podobně jako starší předpisy, přesto je nutné upozornit na důležité změny. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat prodávanou věc kupujícímu a umožnit mu nabýt vlastnického práva, oproti zaplacení kupní smlouvy (§ 2079). Nabytí vlastnického práva (jeho okamžik) je však upravován jinde, v rámci věcných práv (§ 1099). Pokud má být věc odeslána, pak je odevzdána kupujícímu tím, že je předána prvnímu dopravci k přepravě (§ 2090 odst. 1). Dle ustanovení § 2165 kupující bude moci stejně jako dnes uplatnit práva z vady, která se u spotřebního zboží vyskytne v době 24 měsíců od jeho převzetí. Pokud jde o odstranění vad, je kupující vázán svou volbou. NOZ opouští dělení na vady opravitelné a neopravitelné jako základního hlediska pro stanovení práv kupujícího z vad věci a nahrazuje toto dělení hlediskem intenzity, jakou vada porušuje smlouvu. Tedy i opravitelnou vadu, pokud zásadně porušuje smlouvu, nemusí dát kupující v rámci reklamace opravit, ale může se domáhat jiného vyřízení vady. Kupní smlouva k nemovitostem musí být písemná, některá ujednání (nejde-li o zřízení věcného práva) mohou být i ústně. Nový občanský zákoník více chrání pro kupujícího, který může skryt vady nemovitosti reklamovat po celých pět let od nabytí nemovitosti (§ 2129). Smlouva o dílo Předmět smlouvy. NOZ rozšiřuje působnost ustanovení o smlouvě o dílo i na činnosti, které nemají hmotně zachycený výsledek. Takové činnosti bylo možné provádět i s rámci smlouvy příkazní, avšak rozdíl je v tom, že podle smlouvy o dílo odpovídá zhotovitel za výsledek, zatímco u smlouvy příkazní nikoliv (jen za řádné provedení příkazu). Zhotovení stavby. Dílo (stavba) se považuje za provedené, je-li dokončeno a převzato bez výhrad nebo s výhradami. Je-li dílo převzato bez výhrad, nelze později přiznat zjevné vady. U skrytých vad je nutné tyto vady oznámit významné skutkové i právní bez zbytečného odkladu, maximálně však do 5 let od převzetí stavby. Novinky v odpovědnosti za vady. NOZ také nově zakotvuje společnou odpovědnost za vady. Se zhotovitelem může být zavázán společně a nerozdílně též poddodavatel, dodavatel stavební dokumentace nebo stavební dozor, a to i když nejsou přímo smluvně zavázáni objednateli (§ 2630). Nájem obecně Nově je možné zapsat nájemní právo do veřejného seznamu, tj. nájem k nemovitosti do katastru (§ 2203). Další novinkou je vyvratitelná domněnka pro případy sjednání nájmu na dobu určitou přesahující 50 let. V tom případě se má za to, že nájem byl sjednán na dobu neurčitou, ovšem s tím, že v prvních padesáti letech je možné nájem vypovědět jen ze sjednaných důvodů a ve sjednaných výpovědních dobách (§ 2204). NOZ mění pravidla pro situaci, dochází-li ke změně vlastníka nemovitosti. "Převedl-li pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro nového vlastníka závazná ujednání o

© VŠEM 2013

25

Studijní opora: Základy nového občanského práva pronajímatelových povinnostech, která zákon nestanoví. To neplatí, pokud nový vlastník o těchto ujednáních věděl." (§ 2221/2 NOZ). Nájem bytu a domu NOZ definuje nově pojem bytu. Z důvodu ochrany nájemce již není nutné, aby pronajímané prostory byly zkolaudovány pro bytové účely. NOZ výslovně připouští podnikání v bytech, pokud to ovšem nezatěžuje byt nebo dům (§ 2255). Nájemné k bytu či domu nesmí být utvrzováno smluvní pokutou (§ 2239). Přechod nájmu bytu. NOZ zachovává pravidlo, že po smrti nájemce a nejde-li o společný nájem, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt (potomek má přitom přednostní právo). Nově platí, že je-li členem domácnosti někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, musí pronajímatel s přechodem nájmu vyslovit znovu souhlas (i když před tím souhlasil s jejich předchozím bydlením v bytě). Nájem bytu po přechodu nájmu končí ze zákona uplynutím do dvou let. Výjimkou jsou senioři, kterým je v době přechodu nájmu 70 let a více, a také nezletilí. Tiché pokračování. Jestliže nájem skončil a nájemce pokračuje v užívání bytu nejméně 3 měsíce po dni skončení a není vyzván k opuštění bytu, platí, že nájem je znovu sjednán na stejnou dobu, nejdéle však na dva roky (§ 2285). Výpověď nájmu bytu. Nově nebude už k žádné výpovědi nájmu ze strany pronajímatele zapotřebí přivolení soudu (§ 2288). Pokud nájemce s výpovědí nebude souhlasit, musí se obrátit na soud sám. O tom ho pronajímatel musí ve výpovědi poučit. Výpovědní lhůta je tříměsíční. Nájem prostorů pro podnikání Jde v podstatě o dřívější nájem nebytových prostor, který je nově upraven v § 2307 a násl. obch. zák. s některými novými prvky, jako jsou tzv. námitky vypovídané strany proti výpovědi (§ 2314), které musí být písemné a jejichž nepodání má za následek zánik práva brojit proti výpovědi. Dalším novým prvkem je např. tzv. náhrada z převzetí zákaznické základny (§ 2315). Pacht Od právní úpravy nájmu byl oddělen pacht. Je to právní institut podobný nájmu, fakticky existující i nyní, ale byl dosud podřazen pod pojem nájem. Jde také o přenechání věci jako je tomu u nájmu, ale předpokládá se, že pachtýř bude věc hospodářsky využívat (typicky přenechání zemědělské či lesní půdy, ale též honitby nebo rybářského revíru), tedy že z věci bude mít výnos (plody, peníze apod.). Pacht se platí v penězích nebo v podobě části výnosu z věci. Společnost Tato právní úprava nahrazuje dosavadní smlouvu o sdružení a také v tomto případě nevzniká uzavřením smlouvy žádný nový právní subjekt (právnická osoba). Nově obsahuje občanský zákoník velmi podrobná ustanovení o pojištění. Dosud byla právní úprava obsažena v zákoně o pojistné smlouvě.

© VŠEM 2013

26

Studijní opora: Základy nového občanského práva Nové smluvní typy NOZ také upravuje některé nové smluvní typy, např. zájezd, zápůjčku, důchod, výměnek, sázku, hru, los aj.

18. ZÁVAZKY Z PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ JEDNÉ OSOBY (JEDNOSTRANNÉ ZÁVAZKY) Do této skupiny řadí NOZ veřejný příslib, jako příslib odměny a ve formě vypsání ceny za nejlepší výkon). Druhým jednostranným závazkem je slib odškodnění.

19. ZÁVAZKY Z DELIKTŮ Pojem NOZ nepoužívá pojem „odpovědnost“ ale nahrazuje jej pojmem „závazek z deliktu“, místo odpovědnosti za škodu se jedná o „povinnost k náhradě škody“ (§ 2894). Dále NOZ definuje pojem újma, kterou se rozumí jakákoliv ztráta, kterou subjekt utrpí na právem chráněném zájmu. V rámci toho rozlišuje pojem „škoda“ (neboli majetková újma), která se hradí vždy a pojem „nemajetková újma“, která se hradí jen v situacích, které definuje zákon nebo je-li to mezi stranami sjednáno. Protiprávní jednání Předpokladem pro vznik povinnosti nahradit škodu zůstává protiprávní jednání a to ve formě porušení smlouvy nebo porušení mimosmluvní odpovědnosti. V prvním případě, tj. při porušení smlouvy, vzniká poškozenému právo na náhradu škody bez zřetele na zavinění škůdce. Ten se však může této povinnosti k náhradě újmy zprostit z důvodu mimořádné a nepřekonatelné překážky mimo jeho vůli, resp. je-li dán nějaký liberační důvod pro zproštění odpovědnosti (§ 2913). U mimosmluvní odpovědnosti, jejímž základem je porušení nějaké povinnosti stanovené přímo zákonem, musí být podle NOZ dáno zavinění škůdce. Toto zavinění se předpokládá ve formě nedbalosti (§ 2911). Prevenční povinnost Dosavadní široká prevenční povinnost (§ 415 starého obč. zák.) je definována v NOZ přesněji a kritériem pro posuzování jsou okolnosti případu a zvyklosti soukromého života. Účelem je předcházení nedůvodné újmy na svobodě, životě, zdraví nebo majetku jiné osoby (§ 2900). Kromě toho je definována tzv. zakročovací povinnost, kterou má každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo má nad ní kontrolu nebo ten, kdo může hrozící závažnou újmu snadno odvrátit. Náhoda NOZ nově definuje následky náhodných jednání. V § 2904 řeší důsledky újmy způsobené náhodou. Za takovou újmu odpovídá ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.

© VŠEM 2013

27

Studijní opora: Základy nového občanského práva Vyloučení povinnosti nahradit újmu NOZ uvádí dva obecné důvody vyloučení odpovědnosti, a to nutnou obranu a krajní nouzi. Při tom se na tyto dva důvody pohlíží více subjektivně, protože se přihlíží i k „omluvitelnému vzrušení mysli“ toho, kdo jednal v krajní nouzi nebo v nutné obraně (§ 2905 a násl.). Zvláštní ustanovení o povinnosti nahradit újmu (§ 2920 a násl.) NOZ stanoví zvláštní pravidla pro některé typy škody, kterou způsobí nesvéprávní, nezletilí, provozovatelé různých provozů a dopravních prostředků a chovatelé zvířat, provozovatelé restaurací a hotelů aj. zařízení, kde je běžné odkládání věcí apod.). Podrobnější úprava je věnována škodě způsobené věcí (použitím vadného nástroje, zřícením domu apod.) Specificky je upravena i škoda způsobená vadami výrobků. Způsob náhrady újmy (§ 2951 a násl.) Pokud jde o způsob náhrady škody, je zde zásadní změna, protože NOZ dává přednost naturální restituci, tj. uvedení do předešlého stavu. V dřívější právní úpravě bylo prioritou peněžní odškodnění. Nyní jen když uvedení do původního stavu není možné nebo když o peněžní odškodnění požádá poškozený. U poškození věcí se hradí nejen skutečná škoda (tj. snížení hodnoty věci, ale i náklady, které musel poškozený účelně vynaložit na obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci (§ 2969). Při ublížení na zdraví a při usmrcení jsou zrušeny tabulky bodového ohodnocení na bolestné a ztížení společenského uplatnění a nově tyto částky stanoví soud, nedojde-li k dohodě. je ponecháno na soudu, aby výši částky určil. Musí tak samozřejmě učinit s respektem k takovým principům, k jakým patří zásada legitimního očekávání či zásada právní jistoty a obdobného přístupu v obdobných případech. Hradí se náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného a o jeho domácnost, náklady pohřbu a peněžité dávky ve formě peněžitého důchodu jako náhrady za ztrátu na výdělku a jako náhrady po skončení pracovní neschopnosti. Při usmrcení tvoří peněžitý důchod náklady na výživu pozůstalých. Namísto peněžitého důchodu je možné přiznat též odbytné, jako jednorázovou platbu. Zákonodárce se snaží posílit postavení poškozeného a vychází z principu, že člověk odpovídá za své jednání v plném rozsahu. NOZ obsahuje některé nové prvky, které tomu mají napomáhat. Např. stanoví, že při ublížení na zdraví a při usmrcení se náhrady vyvažující vytrpěnou bolest a vynahrazující ztížení společenského uplatnění mohou stanovit i podle tzv. zásad slušnosti (§ 2958). Nově se odškodňují i utrpěné duševní útrapy příbuzných přímé oběti (tzv. sekundárních obětí) a to při usmrcení či závažném ublížení na zdraví přímé oběti a opět lze výši určit podle zásad slušnosti (§ 2959). Nemajetková újma se odčiní „přiměřeným zadostiučiněním“ a odškodňuje se v penězích. Zneužití a omezení hospodářské soutěže Ustanovení § 2972 a násl. nahrazují dosavadní text obchodního zákoníku, přičemž definuje, co je zakázaná konkurenční doložka, co je nekalá soutěž apod. a z větší míry přejímá dosavadní pravidla obch. zák.

© VŠEM 2013

28

Studijní opora: Základy nového občanského práva Bezdůvodné obohacení Zatímco starý občanský zákoník definuje bezdůvodné obohacení jako plnění bez právního důvodu, NOZ je definuje jako plnění bez spravedlivého důvodu. Ten kdo příjme určité plnění nemusí mít vždy pro to právní důvod, přesto však k tomu může mít spravedlivý důvod. Dále NOZ chrání dlužníka, který plnil proto, že byl obelstěn. Na druhou stranu nelze žádat vydání toho, co bylo placeno na nežalovatelný nebo promlčený dluh, nebo na dluh neplatný z důvodu nedostatku formy (§ 2997).

© VŠEM 2013

29


V.

NĚKTERÁ PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Některé právní vztahy se budou i po lednu 2014 řídit původní úpravou, některé bude třeba transformovat. Dosavadní sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona. Sdružení má právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona. Právnické osoby budou muset svou společenskou smlouvu nebo statut přizpůsobit pravidlům NOZ a to do tří let od účinnosti NOZ (§ 3041). Zvláštní úprava ale platí pro obchodní korporace. Přechodná ustanovení zavádějí v určitém smyslu a pro některé případy tzv. pravou retroaktivitu, tj. působení nové právní normy do minulosti, když v ustanovení § 3030 se uvádí, že i na práva a povinnosti posuzované podle starých právních předpisů se použijí ustanovení hlavy I. Zde půjde zejména o nové posuzování kogentnosti/dispozivity právních norem, o výklad zákona v souladu s Listinou základních práv a svobod, v souladu se smyslem zákona a s dobrými mravy, o domněnku poctivosti jednání, o výklad zákonů podle principů spravedlnosti, stavu právní nauky a ustálené rozhodovací praxi. Zvláštní režim bude mít přechod na systém „stavba je součástí pozemku“. Od účinnosti nového zákona mohou nastat dva případy. Vlastník stavby a vlastník pozemku je jedna a tatáž osoba. V tom případě stavba právně zaniká jako samostatná věc a stává se automaticky součástí pozemku. V druhém případě, kdy ke dni účinnosti NOZ existuje vlastník stavby odlišný od vlastníka pozemku, se stavba nestává součástí pozemku, ale zůstává samostatnou nemovitou věcí. Oba vlastníci (stavby a pozemku) mají vůči sobě vzájemné předkupní právo ze zákona. Toto právo není možné vyloučit dohodou a nepřihlíží se k němu (§ 3054a násl.).

© VŠEM 2013

30


VI. ZÁVĚR Nové předpisy soukromého práva, zejména nový občanský zákoník podstatně mění pravidla hry pro řadu společenských vztahů. Nové právo zavádí celou řadu relativně neurčitých hypotéz právních norem, celou řadu právních domněnek a přináší některé nové právní instituty. Jen čas ukáže, která z dosavadních rozhodnutí českých soudů budou aplikovatelná i na nové poměry a kde budou muset soudy vytvářet nová pravidla. Dále lze očekávat celou řadu novelizací nových soukromoprávních předpisů. Proto i jakýkoliv učební text zabývající se novým soukromým právem musí být živým dokumentem, průběžně doplňovaným o nové poznatky z judikatury a právní vědy. srpen 2013

© VŠEM 2013

31


VII. PŘÍLOHA Č. 1 - PŘEHLED NĚKTERÝCH NOVÝCH POJMŮ adhezní způsob uzavření smlouvy

Jedna ze stran určí základní podmínky smlouvy (zpravidla na formuláři) a druhá strana může jen přistoupit, přičemž nemá reálnou možnost tyto základní podmínky ovlivnit.

beneficient

Obecně ten, v jehož prospěch je spravován určitý majetek; osoba, která bere užitky ze svěřenského fondu a kterou určil zakladatel fondu, nadace nebo nadačního fondu.

cena zvláštní obliby

Náhrada při poškození věci ze svévole nebo škodolibosti.

finanční záruka

Je nový institut podobný bankovní záruce s tím, že záruku může poskytnout nyní kdokoliv, nejen banka.

fundace

Forma právnické osoby, jejímž základem je majetek vyčleněný k určitému účelu a nikoliv osobní členství.

korporace

Forma právnického osoby, jejímž základem je společenství osob (nebo i jednou osobou); jde o spolky (dle NOZ) a obchodní společnosti a družstva, které upravuje zákon o korporacích.

lichva

Nový institut známý dosud jen z trestního práva. Stanoví pravidlo neplatnosti smlouvy v případě zneužití něčí tísně, nezkušenosti apod. – neplatí v podnikatelských vztazích.

neúměrné zkrácení

Nový institut umožňující napravit neadekvátnost vzájemných plnění (§ 1793) tak, že dotčená strana může žádat doplnění nebo zrušení smlouvy.

obmyšlený

Osoba, která má získat ze svěřenského fondu určité plnění určená zakladatelem.

odbytné

Plnění, které může peněžitého důchodu

omluvitelné vzrušení mysli

Kritérium, k němuž se přihlíží při zkoumání přiměřenosti krajní nouze nebo nutné obrany.

© VŠEM 2013

32

soud

přiznat

poškozenému

namísto

Studijní opora: Základy nového občanského práva pacht

Institut podobný nájmu, ale předpokládá se, že nájemce/ pachtýř bude věc hospodářsky využívat (typicky zemědělská půda). Pacht se platí v penězích nebo v podobě části výnosu z věci.

právní jednání

NOZ opouští pojem právní úkon tak, jak jsme ho znali a zavádí pojem „právní jednání“ (§ 545 a jinde).

právo stavby

nový právní institut, který patří mezi práva k věcem cizím. Dočasné, zcizitelné a zděditelné právo, které umožňuje oprávněnému stavět na cizím pozemku, zřízenou stavbu po sjednanou dobu užívat; po skončení doby připadne stavba majiteli pozemku.

přídatné spoluvlastnictví

např. parkoviště, příjezdová cesta, bazén, které účelově mají sloužit několika majitelům určitého celku (bytového domu, průmyslového areálu apod.).

reálné břemeno

zatížení věci zapsané ve veřejném seznamu ve prospěch jiné osoby, přičemž dočasný vlastník je povinen ve prospěch oprávněné osoby něco dát či konat (např. platit rentu, odevzdat část úrody aj.).

rodinný závod

závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i někteří jejich příbuzní v určitém stupni. Spolupracující členové rodiny mají právo na podíl na zisku a mají předkupní právo.

rozum průměrného člověka

Předpokládá se, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Když s někým jednám, mohu oprávněně předpokládat, že druhý je nadán tím, čemu se běžně říká zdravý selský rozum a že ho umí používat.

služebnost

zatížení věci ve prospěch jiné osoby; vlastník musí něco strpět nebo se něčeho zdržet (pasívní věcné břemeno).

spolek

Je typem korporace, jehož rysem je samospráva, dobrovolnost členství, oddělení majetku členů od majetku spolku a vyloučení zákonného ručení členů spolku za dluhy. Nahrazuje dosavadní občanská sdružení.

svěřenský fond

Jedná se o vyčlenění určitého majetku určitého vlastníka (zakladatele) do majetkového fondu s tím, že tento majetek po vyčlenění již nemá vlastníka. Správce svěřenského fondu odpovídá za to, že majetek bude používán v souladu s účelem ve prospěch beneficientů.

ústav

Forma právnické osoby (vedle korporace a fundace); je to právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky; má nahradit o.p.s.

© VŠEM 2013

33

Studijní opora: Základy nového občanského práva zdánlivá právní jednání

© VŠEM 2013

Nesrozumitelná, neurčitá, vážně nemíněná jednání (zpravidla očividná) – nemají žádné právní následky, tj. nepřihlíží se k nim – nahrazují některé případy absolutní neplatnosti podle dřívější úpravy.

34


VIII.

PŘÍLOHA Č. 2 – NĚKTERÉ DALŠÍ ZMĚNY Novinky z civilního procesu

Povinná předžalobní upomínka. Právo na náhradu nákladů soudního řízení úspěšnému žalobci je podmíněno tím, že žalobce zašle nejméně 7 dní před podáním žaloby tzv. předžalobní upomínku. Má se tím předejít těm sporům, kde dlužník neodmítá platit, ale pouze na to zapomněl. Dovolání Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. není od 1. ledna 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (uplatněném dovolatelem). Jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1)při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak, pak je dovolání (s výjimkami dle § 238 o. s. ř.) přípustné bez dalšího. (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, ze dne 30. 5. 2013) Novinky z akciového práva Od 1. 1. 2014 se u všech českých akciových společností mění listinné akcie na majitele, které nejsou imobilizovány (tedy uložení listinných akcií u bank), na listinné akcie na jméno. S tím souvisí i změna stanov. K účinnosti této změny formy se nevyžaduje zápis do obchodního rejstříku, nicméně do 30. 6. 2014 je představenstvo takovéto akciové společnosti nutno dát stanovy do souladu a podat návrh na zápis změny formy akcií do obchodního rejstříku. Dále má podle tohoto zákona má akcionář povinnost do 30. 6. 2014 předložit akcie a společnosti sdělit údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů. Pokud bude akcionář s tímto požadavkem v prodlení, nemůže vykonávat akcionářská práva, ani nemá právo na dividendu. Nejpozději do 3 měsíců před uplynutím lhůty pro předložení akcií musí společnost uveřejnit výzvu k předložení stejným způsobem, jakým se svolává valná hromada. Jako datum emise je uveden den, kdy představenstvo rozhodlo o nahrazení stávajících akcií novými akciemi. Od 1. 7. 2013 již musí být podpisy smluvních stran na každé smlouvě o převodu cenných papírů ověřeny. Účinek převodu cenných papírů nastává vůči společnosti dnem doručení smlouvy do společnosti.

© VŠEM 2013

35

Studijní opora: Základy nového občanského práva. Úvodní vysvětlení

Recommend Documents