STUDIJNÍ OPORA K PŘEDMĚTU

STUDIJNÍ OPORA K PŘEDMĚTU

INFORMATIKA I A II

Jan Vymětal Zdeněk Matúš

OSTRAVA 2013

Vysoká škola podnikání, a.s.

OBSAH

Informatika I a II

strana

Úvodem

4

Výstupy z učení

5

Průvodce studijní oporou

7

Používané grafické symboly

8

A1

Současné informační prostředí, informační procesy, struktura informačních zdrojů

10

A2

Primární informační zdroje

23

A3

Příprava některých primárních informačních zdrojů

39

A4

Sekundární informační zdroje

64

A5

Terciární informační zdroje

79

A6

Ostatní informační zdroje

91

A7

Informační zdroje v elektronické formě

98

A8

Odborné knihovny a informační pracoviště

111

A9

Strategie vyhledávání informací a jejich zpracování

119

Autoři textu

2


Informatika I a II

B1

Hardwarové a softwarové zajištění práce s daty a informacemi

128

B2

Struktura databázových sítí , přenos a uchovávání dat

143

B3

Hromadné zpracování dat a číselných údajů s pomocí tabulkového procesoru

155

B4

Tabulkový procesor pro vizualizaci a jako databázový nástroj

164

B5

Příprava e-dokumentu k prezentaci

171

B6

Počítačové zpracování textů a úprava dokumentů

183

B7

Internet – zdroj informací, moderní webové technologie, základní pojmy elektronického obchodování

190

B8

Počítačová grafika, prezentace informací, multimédia

198

B9

Algoritmické řešení problémů – principy, intuitivní vysvětlení

208

B10

Základní pojmy a operace z relačních databází

216

B11

Informační systémy

223

Autoři textu

3


Informatika I a II

ÚVODEM Váţené studentky a studenti,

Slovo autorů

studijní opora modulu „Informační kompetence“ má Vám vytvořit teoretickou i praktickou základnu pro komplexní orientaci v informačních zdrojích odborné i podnikatelské literatury, struktuře informačních zdrojŧ v písemné i elektronické formě a v nezbytných základech vyuţívání informačních a komunikačních technologií. Znalost této problematiky Vám usnadní vyhledávání relevantních informací v současné informační explozi, umoţní Vám optimálně publikovat své výsledky v písemné, elektronické i verbální formě a tak Vám umoţní získat individuální konkurenční výhodu jak v podnikatelském prostředí, tak v osobním ţivotě. Studijní opora je primárně určena pro kombinovanou formu výuky studentŧ Vysoké školy podnikání, a.s. Jedná se o základní studijní materiál k danému modulu, který však v ţádném případě nenahrazuje základní studijní literaturu. Studijní opora Vás provede základy dané problematiky, které je nezbytné si doplňovat studiem povinných, doporučených i nově vycházejících informačních zdrojŧ. Znalost této problematiky Vás vybaví komplexní a funkční dokumentovou gramotností, která je v současné době preferována, před úzce zaměřenou specializací.

Studijní opora

Modul „Informační kompetence“ patří spolu se znalostí všech forem komunikace a prezentace k základním předpokladŧm úspěšného studia na vysoké škole. Mezi nezbytné výchozí předpoklady patří základní znalosti počítačové gramotnosti, operačních systémŧ, vyuţívání internetu a přístupu i vyuţívání elektronických informačních zdrojŧ – tedy základní počítačová a internetová gramotnost.

Vstupní požadavky

K úspěšnému zvládnutí modulu Vám přejeme hodně vytrvalosti, optimizmu a chuti překonávat nezdary i překáţky s dobrou náladou.

Další

Autoři textu

4


Informatika I a II

VÝSTUPY Z UČENÍ

Po prostudování textu a vypracování úkolů v rámci studijní opory Budete umět:         

se orientovat v nejrŧznějších informačních zdrojích, informačních procesech a současném informačním prostředí, se orientovat v depozitech informačních zdrojŧ v knihovnách, databázích, informačních střediscích i spolupracovnících, vyhledávat relevantní informace zpracovat je ve formě rešerše,, vyuţívat informační a komunikační technologie k řešení praktických problémŧ v oblasti jejich zaměření, studia i praxe, počítačově zpracovat texty, vyuţívat tabulkový procesor pro hromadné zpracování dat, pro jejich vizualizaci a jako databázový nástroj vytvořit a upravit jednoduchou databázi, logo firmy, vizitku upravit fotografie, uloţit v rŧzných formátech vytvořit vlastní web s vyuţitím publikačního systému a umístit na internet charakterizovat informační systémy a jejich sloţky, algoritmizovat jednoduchou úlohu,

Získáte:       

Budete umět

Získáte

praktický přehled o současném informačním prostředí, informační společnosti a informační vědě, základní vědomosti o charakteru dat, informací, znalostí, zkušeností, vědomostí, informačním i znalostním managementu, praktické návyky pro prezentaci informací v informačních zdrojích tištěné i elektronické formě, praktické návyky ve správném chápání ITC jako souboru principŧ, metod a aplikací, praktický přehled o webových technologiích, elektronickém obchodování, e-learningu základní dovednosti a návyky při vyuţívání hromadné korespondence, revize, pouţívání stylŧ v podnikové praxi přehled moţností vyuţití relačních databází a algoritmizace v podniku

Autoři textu

5


Informatika I a II

Budete schopni

Budete schopni:          

vyhledávat relevantní informace v knihovnách, databázích, databázových centrech, informačních bránách a portálech i informačních střediscích, napsat odborný článek, vědecko-kvalifikační práci a připravit odbornou přednášku s diskuzí, napsat recenzní a oponentní posudek, zadat rešeršní dotaz, schopni pouţívat digitální media a digitální prostředí ke komunikaci a on-line spolupráci, řešit problémy algoritmicky navrhnout strukturu tabulek pro řešení databázového problému a jejich relace (spojení) vytvořit rozsáhlejší prezentaci obsahující nabídky, navigační prvky, zvuk a případně i video pouţívat nástroje pro revizi dokumentu, vyuţívat sloupcovou sazbu, iniciálu, styly, bibliografii vytvořit ekonomické analýzy dat za pomocí tabulek, vzorŧ a funkcí a scénářŧ, modifikovat grafy nejrŧznějších typŧ a doplňovat je o trendy vývoje

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

A : 108 + 11 HODIN B : 32 + 60 HODIN

Autoři textu

(SAMOSTUDIUM TEXTU + ŘEŠENÍ ÚLOH) (SAMOSTUDIUM TEXTU + ŘEŠENÍ ÚLOH)

6


Informatika I a II

PRŮVODCE STUDIJNÍ OPOROU

Studijní opora vychází ze Sylabu modulu, Průvodce studiem pro kombinovanou formu studia, Průvodce studiem pro prezenční formu studia a souhrnu povinné literatury modulu. Pouze práce se všemi těmito a dalšími doporučenými materiály Vás provede základy celé problematiky. Tématika modulu sestává ze dvou základních částí. Části A týkající se informačních zdrojŧ v odborné a podnikatelské literatuře a části B zabývající se vyuţíváním informačních a komunikačních technologií pro zajištění práce s daty a informacemi i s prezentací a komunikací výsledkŧ.

Postup při studiu

Oporu tvoří 20 kapitol, z čehoţ 9 kapitol je z oblasti informačních zdrojŧ a 11 kapitol z oblasti informačních a komunikačních technologií. Jednotlivé kapitoly jsou řazeny tak, aby Vám umoţnily návazný logický výklad základŧ dané problematiky v souladu se základní literaturou a návody, které Vám umoţní danou problematiku úspěšně vyuţít v praxi. Definice uvádění v textu vám mají usnadnit a zpřesnit podstatu definovaného pojmu nebo procesu. Nejsou určeny k tomu, aby jste se je učili zpaměti, ale k tomu aby jste příslušný pojem či proces dovedli správně svými slovy vysvětlit tak, aby jste pedagoga přesvědčili, ţe pojmu rozumíte správně. Kapitoly z oblasti informačních a komunikačních technologií obsahují i příklady a korespondenční úkoly k procvičení dané problematiky. K těmto příkladŧm je k dispozici tzv. rychlá nápověda. Na přiloţeném CD je moţné nalézt zdrojové soubory k jednotlivých úkolŧm.

Co zde najdete

V opoře nenaleznete vše, co potřebujete k úspěšnému zvládnutí studované látky, nenaleznete zde všechny potřebné informace, ani hotová řešení. To je předmětem vašeho samostudia, vyhledávání doplňujících informačních zdrojŧ a praktického procvičování.

Co zde nenajdete

Otázky v textu Vám napomohou k lepšímu osvojení studované tématiky, kontrole pochopené látky a k přípravě na písemné testy. Rozvíjejí zpŧsob uvaţování a schopnost argumentace. Tyto otázky je také moţné rozebrat na konzultacích.

Otázky textu

Všechny úkoly, které jsou v textu vyznačeny, mají za cíl rozvinout poţadované vědomosti, získat dílčí praktické zkušenosti a proto jsou pro Vaše studium naprosto nezastupitelné. Řadu z nabytých vědomostí a zkušeností uplatníte při vypracovávání bakalářských i diplomových prací. Po zvládnutí těchto úkolŧ bude daleko lépe připraveni na prŧběţné testy.

Úkoly

Autoři textu

7


Informatika I a II

SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK Průvodce studiem, kapitolou

Průvodce kapitolou, textem, podnět

Shrnutí

Výstupy z učení

Čas potřebný ke studiu

Kontrolní otázka

Samostatný úkol

Test a otázka

Řešení a odpovědi, návody

Korespondenční úkoly

Autoři textu

8


Informatika I a II

Zapamatujte si

Řešený příklad

Definice

Úkol k zamyšlení

Část pro zájemce

Další zdroje

Nezbytná dávka pohody

ZAPAMATUJTE SI

Nevědět není zlé, zlé je jen nechtít vědět !

Autoři textu

(čínská moudrost)

9


Informatika I a II

A1. SOUČASNÉ INFORMAČNÍ PROSTŘEDÍ, INFORMAČNÍ PROCESY, STURUKTURA INFORMAČNÍCH ZDROJŮ

VÝSTUPY Z UČENÍ

Po prostudování textu a vypracování úkolů této kapitoly Budete umět:  

se orientovat v současném informačním prostředí a informační společnosti, v základních disciplínách informační vědy, v nomenklatuře a normách informační vědy i ve struktuře informačních zdrojŧ. vysvětlit základní pojmy jako data, informace, znalosti, vědomosti, zkušenosti, informační proces, řízení informací, řízení znalostí,

Získáte:  

 

Získáte

přehled o podílu jednotlivých zemí na informační explozi a kriteriích podle kterých se jejich přínos hodnotí, přehled o vývoji informační společnosti, její charakteristice, vývojových fázích a rizicích

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

pochopit vývojové trendy informační společnosti a perspektivu jejího přechodu ke společnosti znalostní i celoţivotního učení, pochopit význam informací, znalostí, celoţivotního učení a komunikace v současné i budoucí vývojové fázi společnosti. posoudit hodnotu informačního zdroje podle příslušných kriterií

Autoři textu

10


Informatika I a II


20 + 0 hodin (samostudium + řešení úloh)

KLÍČOVÁ SLOVA informační společnost, znalostní společnost, učící se společnost, informační prostředí, informační věda, data, informace, znalosti, vědomosti, zkušenosti, normalizace, terminologie, struktura informačních zdrojŧ, struktura informační vědy, řízení informací, řízení znalostí,

PRŮVODCE KAPITOLOU

Tato úvodní kapitola Vás stručně seznámí ze současným informačním prostředím, informační společností, informační vědou a informačními procesy. V závěru se seznámíte se strukturou informačních zdrojŧ jako základním schématem pro další, podrobnější studium. Znalost širších souvislostí je zcela nezbytná pro pochopení významu informací a znalostí v podnikání, ve vědě i v současném globalizovaném světě.

Autoři textu

11


Informatika I a II

A1.1 Informační společnost Na počátku třetího tisíciletí se lidská společnost nachází ve vývojové fázi nazývané informační společnost. Obvykle se tím rozumí „společnost, kde kvalita života Informační i perspektiva sociálních změn a ekonomického rozvoje v rostoucí míře závisí na společnost informacích a jejich využití“ (Martin), „systém, pro nějž je typický fakt, že rychlé a spolehlivé uspokojování potřebnými informacemi je normální stav“ (Garfield) resp. „společnost, kde kvalita života i perspektiva sociálních změn a ekonomického rozvoje v rostoucí míře závisí na informacích a jejich využití“ (Kazdová). V této fázi mají a stále více budou mít informace a znalosti podobnou roli, jako měla v předchozí industriální etapě rozvoje společnosti energie. Energie je přitom základním pojmem v oblasti přírodních věd, fyziky a technických oborŧ, vztahujících se k materiálnímu světu. V informační společnosti tomu odpovídá soustředění pozornosti i vývoje na informační a komunikační technologie a to bez ohledu na přenášený obsah. Informace a znalosti se naproti tomu vztahují k člověku a lidskému bytí, čímţ se postupně zvýrazňuje význam humanitních vědních oborŧ. To vše vede ke změnám a posunŧm ve významu a váze jednotlivých pohledŧ a profesionálních přístupŧ k informacím a znalostem v současnosti i v budoucnosti. Základem informační společnosti je informační gramotnost jejich členŧ. Informační gramotností je míněna schopnost uvědomit si a formulovat své informační potřeby, orientovat se v informačních zdrojích, vyhledat informace prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, tyto informace vyhodnotit a využít Informační při řešení konkrétní životní situace, či odborného úkolu (SKIP -2004). Jako kaţdá gramotnost vývojová fáze, má i informační společnost své vývojové fáze, přednosti a svá rizika. Mezi rizika lze řadit globalizaci (finančních tokŧ, energetických zdrojŧ, informačních tokŧ, obchodu a trhu práce), liberální konkurenční prostředí, démono- Rizika polizaci telekomunikací, některé filozofické a morální problémy, informační a publikační explozi, současný vzdělávací systém, některé zdravotní problémy a ochranu dat a informací. Podle Tofflera „rozhodující ekonomickou a politickou moc získává ta společnost či skupina (v průmyslu), která dokáže kontrolovat tok informací od zákazníka k výrobci. Informační sítě byly sice původně vytvořeny jako technické či administrativní nástroje, ale stále více se ukazuje, že dnes jsou to nástroje strategické, pro ochranu starých či získávání nových trhů. A proto hrají podobnou roli jako v 19. století měla v rozvoji průmyslu železnice. Moc dnes a do budoucna závisí více na informacích, nežli na kapitálu. Protože na určité úrovni průmyslového rozvoje je snadnější získat peníze, než příslušné know-how. Skutečnou mocí se tedy stávají informace, vědění, poznatky, průmysl informací.

Autoři textu

12


Informatika I a II

Dalším charakteristickým fenoménem informační společnosti je informační prostředí jehoţ prŧvodním je informační exploze. Ta je charakterizovaná přebytkem informací, přebytkem publikací, prostředkŧ záznamu, explozí šíření in-formací, infrastruktury a prudkým rozvojem informačních technologií. Často se dnes stále Informační ještě zaměňuje exploze informací a exploze publikací. Je zřejmé, ţe se nejedná o prostředí a totoţné a zaměnitelné pojmy. Exploze publikací převyšuje explozi informací, ne- informační exploze boť jedna a tatáţ informace mŧţe být předmětem několika publikací. Je tedy zřejmé, ţe kdo by si chtěl sám opatřit a vyhodnotit všechny relevantní informace, nebude mít čas na jinou práci, na včasné rozhodování, přemýšlení, ani na další tvŧrčí činnost. Proto je nezbytné přijmout určitá kritéria, jejichţ pouţitím mŧţeme optimalizovat získávání relevantních a nejdŧleţitějších informací a zvýšit pravděpodobnost jejich rychlého nalezení. Jednou z často uţívaných moţností je posuzování jednotlivých státŧ z hlediska jejich přínosu pro světový pokrok obecně, či v daném vědním oboru. Mezi hodnotící kriteria obvykle patří udělení Nobelovy ceny (1.USA, 2.GB, 3.BRD), podíl HDP na vědě a výzkumu (Izrael, Švédsko, Finsko), patentová aktivita (Japonsko, USA, Korea), publikační aktivita (USA, Japonsko, BRD), investiční aktivita (USA, Finsko, Dánsko) a zastoupení jazykŧ v prezentaci vědeckých a odborných informaci (nad 90% angličtina)

A1.2 Informační věda Teoretickým základem informační společnosti i informatizace společnosti prŧmyslové je informační věda. Tato vědní disciplina se vyvíjela poměrně sloţitě Informační věda a neuspořádaně z mnoha proudŧ lidské zkušenosti, poznání a výzkumŧ, jeţ se nějakým zpŧsobem dotýkaly informačně – komunikačních jevŧ a procesŧ ve společnosti. Jako nový vědní obor vznikla v padesátých letech 20. století jako dŧsledek tehdy probíhající vědecko-technické revoluce a kybernetiky. Encyklopedické definice těchto pojmŧ se zpravidla snaţí o co nejširší pojetí a více méně se shodují na for-mulaci, ţe „informační věda studuje cesty nebo vlastnosti, kterými organizmy zpracovávají informace“. Pod takovouto definici je moţno zahrnout jak některá odvětví biologických disciplín, studujících přenos genetických informací Definice v buňce, nebo zpŧsoby šíření nervových vzruchŧ, tak teorie signálŧ a jejich zkreslování šumem, problematiku kódování a šifrování, i obsáhlou problematiku funkce sdělovacích prostředkŧ ve společnosti. Na základě současného stavu mŧţeme tedy infor-mační vědu charakterizovat jako teoreticko-praktický interdisciplinární vědní obor, zaměřený na výzkum a zabezpečení informačně-komunikačních procesů ve společnosti. Přesnější vymezení předmětu informační vědy musí vzít v úvahu sku-tečnost, ţe výsledná podoba té které aplikace je prŧnikem tří hlavních vědních dis-ciplín informační vědy a to informační teorie,informační technologie a techniky (informatiky) a aplikované informační vědy (informační servis a sluţby), jak je znázorněno na obr.1.

Autoři textu

13


Informatika I a II

Informační teorie

matematická informatika, kybernetika, umělá inteligence, lingvistika, teorie poznání, některé filozofické discipliny

Informační a komunikační technologie

teorie signálŧ, spojovací technika, výpočetní technika, reprografické techniky

INFORMAČNÍ

VĚDA

INFORMATI Aplikovaná KA

informační věda

knihovnictví, archivnictví, databázová centra, informační střediska, informační brokeři,

Obr.1 : Vymezení pojmu informační věda.

A1.3 Informační proces Základní jednotkou informační vědy a informačního procesu jsou data, představující obvykle něco, co se dá v praxi získat experimentem, měřením, pozorováním (monitorováním smysly) nebo šetřením. Data tedy objektivně zobrazují stavy nebo vlastnosti objektŧ nebo probíhající procesy v reálném prostředí kolem nás a to nezávisle na našem vědomí. Základem dat jsou znaky, coţ mohou být zejména Data číslice, písmena a symboly (tečky, čárky, noty apod.). Posloupnost znakŧ (např. abeceda, stupnice, desítková soustava čísel) představuje komunikovatelný prvek. Význam znakŧ a jejich posloupností je smluvní – je nutno se dohodnout na zpŧsobu interpretace jevŧ reálného světa. Soustava znakŧ je pak v podstatě kódem pro záznam dat jako základního prostředku přenosu a uchování. V širším pojetí se pojmu data pouţívá pro numerické (dnes především), textové, obrazové a zvukové údaje, aniţ posuzujeme co znamenají pro příjemce. Jde nám především o jejich vy-ádření a uloţení pro perspektivní zpracování. Data proto mŧţeme povaţovat za jednoduché reprezentační nástroje faktŧ s jednorozměrným, jedinečným významem. Informace jsou data, kterým příjemce přisuzuje určitý význam na základě

Autoři textu

14


Informatika I a II

znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje, a která u příjemce sniţují en- Informace tropii (neurčitost, neuspořádanost), vzhledem k jeho potřebám a poţadavkŧm.V uţším slova smyslu se informací rozumí takový údaj, který je uţitečný vzhledem ke skrytým nebo projeveným potřebám uţivatele. Jedná se tedy o takový údaj, fakt, zprávu či sdělení, která obohacuje příjemcovo poznání. Informace proto musí být pro příjemce nová. Ve své podstatě je informace výsledkem subjektivního poznání a myšlení, které opětovně iniciuje tvořivé myšlení a následně i jednání. Lze tedy informace povaţovat za zdroj, jehoţ disponibilita musí být zhodnocena správným pochopením a schopností informace zpracovat na základě poznávacích a myšlenkových procesŧ. Např. jsme-li hudebně vzdělaní, mŧţe pro nás být partitura informací, nejsme-li hudebně vzdělaní je pro nás partitura souhrnem nesrozumitelných dat. Informace lze také chápat jako data obohacená o relevantnost a účelnost; přeměna dat na informace tedy vyžaduje znalosti (P.Drucker). Mezi typické vlastnosti „dobré“ informace patří její kvalita, závisející na relevanci, správnosti, včasnosti, aktuálnosti, úplnosti, přiměřené podrobnosti a ekonomičnosti (nákladovosti jejího získání). Třetím základním pojmem informačního procesu jsou znalosti. Ty vznikají odvozením z informací pomocí určité posloupnosti formálních pravidel, do nichţ lze zahrnout porovnávání informací, jejich třídění, analyticko-syntetické vyhodnocování, ověřování, prověřování v praxi apod. Do neformálních pravidel vzniku znalostí lze zahrnout interakce mezi zkušenostmi, dovednostmi, fakty, vztahy, hod- Znalosti notami, myšlenkovými procesy a významem. Znalosti souvisejí s vymezováním pojmŧ, s kategorizací, s definováním a odvozováním závěrŧ z dostupných informací a dat a to často za pouţití schémat (hypotéz), vymezování z mechanizmŧ odvozování závěrŧ, vyuţití mimosmyslového vnímání (intuice, předpoklady, odhad) apod. Znalosti tedy vznikají zasazením určitého mnoţství informací do kontextu, jsou definovány v kontextu jiných informací, vyvíjejí se a nejsou konečné. Znalosti tak vymezují základní rámec pro poznávací (kognitivní) procesy interpretace a poskytují předpoklady k pochopení systému souvislostí a moţností. Poskytují tak individuální kompetenci pracovat s informacemi, vyhledávat vhodné datové i informační zdroje a tvŧrčím zpŧsobem je vyuţívat a interpretovat. Na obr.2. jsou znázorněny vzájemné souvislosti mezi základními pojmy informačního a vzdělávacího procesu. Informační proces představuje posloupnost jednotlivých činností, které pouţíváme při práci s informacemi. Informačním imperativem současného informačního procesu je nalézt přesné, spolehlivé, aktuální a relevantní informace a ty zpracovat do zpravodajství (komunikovat je). Za základní Informační proces fáze klasického informačního procesu se obvykle povaţuje z hlediska informační vědy posloupnost data – informace - znalosti. Z hlediska práce s informacemi (knihovnické hledisko) posloupnost těchto činností : získávání - zpracování – ukládání – vyhledávání - distribuce – vyhodnocování – finalizace informací. Autoři textu

15


Informatika I a II

INFORMAČNÍ PROCES

VZDĚLÁVACÍ PROCES

experimenty, měření. pozorování

rodina

škola

DATA

INFORMACE

řízení informačních zdrojů

VĚDOMOSTI

řízení toku informací

ZKUŠENOSTI

ZNALOSTI

řízení znalostí učící se organizace

mimosmyslové vnímání - intuice

rozhodování

realizace rozhodnutí

ZISK

Obr. 2: Souvislosti mezi základními pojmy informačního a vzdělávacího procesu. V případě jiţ uloţených informací se posloupnost činností v informačním procesu mění na : identifikace problému – vyhledávání - získávání – distribuce – vyhodnocování - finalizace informací. Z hlediska informačního a znalostního Autoři textu

16


Informatika I a II

managementu se informační proces mění na fáze : identifikace problému vyhledávání – získávání – kritické vyhodnocení informací – rozhodnutí realizace rozhodnutí – zisk. Získávání resp. akvizice informací, zahrnuje obstarání informace resp. informací z nejrŧznějších informačních zdrojŧ podle odborného zaměření (gesce) příslušného informačního pracoviště (knihovny, informačního střediska, informačního brokera apod.). Zpracování získané informace zahrnuje bibliografické zpracování informace, přiřazení identifikačních deskriptorŧ a indexování informace, její kata- Fáze informačnho logizaci, zpracování abstraktu, anotace apod. Ukládání informací spočívá v jejich procesu uloţení podle předchozího zpracování i podle přijatých zásad a systému pouţívaného v informačním pracovišti (knihovně, informačním středisku, databázovém středisku apod.). Mŧţe se jednat o uloţení informací resp. informačních zdrojŧ do depozitu (depozit knih, časopisŧ, zpráv, patentŧ, norem, firemní literatury), kartotéky (abstrakta, uloţení informací dle deskriptorŧ, indexŧ), do databáze (abstrakta, plné texty, uloţení jen bibliografických citací), do archivŧ (archiválie, písemná korespondence) atd. Identifikace problému spočívá v precizaci zadávané problematiky, ve volbě správné otázky, správného zadání, ve specifikaci všech moţných nebo předpokládaných souvislostí apod. Pro daný informační proces má tato fáze zcela zásadní a rozhodující význam. Vyhledávání představuje výběr všech relevantních informací podle zadaného tématu, dotazu, problému, ze získaného interního a/nebo externího informačního zdroje nebo zdrojŧ. V této fázi je významným kritériem informační ekonomika, relevantnost informačního zdroje atp. Distribuce je variabilní fází informačního procesu, která mŧţe stát na kterémkoliv místě počínaje fází vyhledávání. Poskytování vyhledaných informací mŧţe být provedeno nejrŧznějšími komunikačními prostředky (dopis, fax, telefon, e-mail, internet, rozhovor) a to v nejrŧznější fází jejich zpracování (pouze vyhledané informace, vyhodnocené informace, zpracované informace z hlediska předem daného cíle apod.). Vyhodnocování reprezentuje komplexní kriticko-analytické a analytickosyntetické vyhodnocení všech relevantních informací, získaných z informačních zdrojŧ podle výchozího zadání, jeho účelu a cíle. Finalizace informací představuje závěrečné vyhodnocení všech relevantních informací podle předem stanoveného kritéria, cíle nebo poţadavkŧ zadavatele, se specifikací variantních řešení daného problému,pregnantní interpretací a cílenou stručnou prezentací ve formě zpráv, studií, návrhŧ apod. Cílem informačního procesu je 



poskytnout maximálně vyhovující sluţby za minimální ceny maximálnímu počtu uţivatelŧ za minimální administrativní náročnosti v optimálním čase a v poţadované formě,poskytovat vyhodnocené informace ve formě alternativních návrhŧ, přímo pouţitelných pro rozhodovací proces (obecně) resp. pro Cíle strategické a taktické řízení (v oblasti manaţeringu), realizovat prŧběţný informační servis zejména pro strategický a střední

Autoři textu

17


  

Informatika I a II

horizont rozvoje organizace; v prŧběhu informačního procesu je nutné dávat mimořádný dŧraz na komplexní informační servis, kritické analyticko-syntetické hodnocení informací, kompetentní zpracování variantních řešení konkrétního problému, optimální vyuţívání informačních a komunikačních technologií

Podstatou řízení toku informací (informační management) je poskytování správných informací ve správný čas na správném místě správným lidem v poţadované formě. Podstatou řízení znalostí (znalostní management) je propojování informací, znalostí a lidí je vlastnících – tedy chápání znalostních pracovníkŧ jako znalos- Informační tní zdroj a jejich řízení tak, aby jejich znalostí bylo maximálně a optimálně vyuţi- a znalostní to. Podstatou učící se organizace je nepřetrţitý proces vyuţití znalostí a zkuše- management ností jako největšího interního kapitálu organizace, resp. preference aktivního a prŧběţného učení se z vlastní činnosti, činnosti spolupracovníkŧ i konkurence. Učení je v tomto případě povaţováno za výrobní proces, kterým se generují nové poznatky, znalosti, vědomosti i zkušenosti. „Modus operandi“ tohoto procesu je řízení znalostí a právo jednotlivce na osobní zdokonalování a rŧst.

A1.4 Struktura informačních zdrojů Základním informačním zdrojem je dokument, coţ je informační zdroj, sestávající z nosiče informací a mnoţiny dat neb informací, které jsou na nosiči zaznamenány a formálně i obsahově uspořádány. V současné době pojmem dokument označujeme všechny primární informační zdroje, bez ohledu na jejich fyzikální podstatu, obsah a zpŧsob prezentace. Jsou to hmotné jednotky vznikající libovolným zaznamenáváním dat či informací, za účelem jejich uchování v čase (archivace) a jejich přenosu v prostoru (distribuce). V současné době se jako nejúčelnější Struktura rozdělení informačních zdrojŧ odborné a vědecké literatury jeví dělení podle informačních charakteru a účelu. Při tomto dělení nejlépe vyniknou jak vzájemné souvislosti zdrojů jednotlivých druhŧ informačních zdrojŧ, tak logická stavba a vzájemné souvislosti členění. Základním kriteriem pro rozdělení zdrojŧ odborné a vědecké literatury podle charakteru a účelu je stupeň zpracování a utřídění pŧvodních vědeckých a odborných výsledkŧ, faktŧ, dat a informací. Na základě tohoto kriteria se informační zdroje dělí do čtyř skupin, znázorněných na obr.3. Primární informační zdroje tvoří pŧvodní prameny, obsahující bezprostředně nová sdělení o výsledcích odborné a vědecké práce. Obvykle sem zařazujeme pŧodní sdělení, výsledky experimentŧ, výpočtŧ, měření a tvorbu závěrŧ či koncepcí.Tato skupina zahrnuje tedy nové výsledky tvŧrčí práce a je tudíţ jejich při- Primární márním odrazem. Z řady primárních informačních zdrojŧ uvedených na obr.2, jsou nejdŧleţitějšími dokumenty články v odborných časopisech a patenty. Pod pojmem šedá literatura se obvykle rozumí ty druhy primárních informačních Autoři textu

18


Informatika I a II

zdrojŧ, které nejsou běţně dosaţitelné, jsou vydávány v malých nákladech a mají menší oběh mezi odborníky neţ ostatní druhy primárních zdrojŧ. S rozvojem informačních technologií, díky specializovaným databázím a stále narŧstajícímu zpracovávání těchto zdrojŧ v sekundárních zdrojích, se zvyšuje přehled o existenci šedé literatury, jejím obsahu a dostupnosti. Lze očekávat, ţe v blízké době termín šedá literatura postupně zanikne. Posledním primárním zdrojem jsou tajné informace, zahrnující státní, sluţební, zdravotní, bankovní, obchodní, vojenské a další informace, podléhající určitému stupni utajení. Někdy se označují jako černá literatura a nejsou veřejně přístupné. Sekundární informační zdroje zpracovávají primární informační zdroje systematicky ve formě periodických (např.referátové časopisy) nebo neperiodických (např.kompendia) publikací. Sekundární zdroje neposkytují detailní informace uvedené ve zdrojích primárních, ale informují o tom, kde jsou informace k nalezení (bibliografická citace) a jaký je stručný souhrn těchto informací (anotace, re- Sekundární sumé, souhrn). Terciární informační zdroje zpracovávají primární i sekundární zdroje selektivně. Zpracování bývá podřízeno konkrétnímu účelu, úvaze i kritickému pohledu autora a uváděné skutečnosti nebývají dokládány literárními citacemi. Hlavním poţadavkem zde není úplnost informací (jako u sekundárních zdrojŧ), ale vhodnost výběru a zpŧsob prezentace (logika, přehlednost, účelnost a hutnost). Infor- Terciární mace jsou obvykle zpracovávány ve formě souvislého uceleného textu, nikoliv ve formě abstraktŧ, či anotací. Dŧraz je kladen na definování pojmŧ, vzájemné souvislosti a návaznosti, zdŧraznění těch nejdŧleţitějších informací majících zásadní význam pro objasnění a pochopení dané problematiky v širších souvislostech. Ostatní informační zdroje obvykle neobsahují fakta, ale plní funkci organizační, pomocnou a signální. Jsou to v podstatě informace o informacích. Zařazují se sem rŧzné seznamy periodik, překlady, seznamy autorŧ a specialistŧ, biografie významných osobností, seznamy soudních znalcŧ, knihovní katalogy, atp. Do této skupiny lze zařadit i další informační zdroje, jejichţ začlenění do předchozích kaOstatní tegorií mŧţe být zatím diskutabilní, neustálené a variabilní. Patří sem i individuální informační zdroje jsou vlastní především příslušnému specialistovi, odborníkovi, manaţerovi apod. Ti získávají informace mimo jiné i komunikací s kolegy, spolupracovníky, ostatními odborníky a to neorganizovaným i organizovaným zpŧsobem. Dělení zdrojŧ odborné literatury podle charakteru a účelu je znázorněno na obr.3.

Autoři textu

19


Informatika I a II

DATA, INFORMACE, ZNALOSTI, ZKUŠENOSTI, VĚDOMOSTI

PRIMÁRNÍ INFORMAČNÍ ZDROJE - vědecké, technické a odborné časopisy - patenty, prŧmyslové a uţitné vzory, ochranné známky apod. - normy - zákony a legislativní dokumenty šedá literatura - materiály z vědeckých a odborných setkání - vědecko-kvalifikační práce - výzkumné a technické zprávy - interní firemní informace černá literatura - tajné informace

SEKUNDÁRNÍ - kompendia - referátové časopisy - literatura citací - šedá literatura - sek.patentová literatura - externí firemní informace - souhrny ekonom.inform.

TERCIÁRNÍ - naučné slovníky - encyklopedie - monografie - učebnice - příručky - numerické a faktografické zdroje - účelové firemní inf. - webovské stránky

OSTATNÍ - individuální zdroj - seznamy periodik - překlady - seznamy autorŧ - ostatní zdroje

Obr. 3 : Dělení odborné literatury dle charakteru a účelu

Autoři textu

20


Informatika I a II

SHRNUTÍ

 informační společnost vyţaduje informační gramotnost, čímţ je míněna schopnost uvědomit si a formulovat své informační potřeby, orientovat se v informačních zdrojích, vyhledat informace prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, tyto informace vyhodnotit a vyuţít při řešení konkrétní ţivotní situace.  na světovém pokroku se podílí především USA, Japonsko,Němec-ko a skandinávské země; z jazykŧ je to angličtina.  informační věda studuje cesty nebo vlastnosti, kterými organizmy zpracovávají informace.  data jsou znaky vyjádřené výsledky pozorování, experimentŧ a měření; informace jsou data , kterým příjemce přisuzuje určitý význam a musí být pro něj nová; znalosti jsou informace defino-vané v kontextu jiných informací; vědomosti představují souhrn zapamatovatelných faktŧ a vztahŧ mezi nimi; zkušenosti se zís-kávají praktickým ověřováním a vyuţíváním znalostí vědomostí  informační proces je z hlediska informačního managementu chá-pán jako posloupnost činností : identifikace problému - vyhledá-vání – získávání – kritické vyhodnocení informací - rozhodnutí – realizace rozhodnutí – zisk.  informační management se týká řízení toku informací (v organi-zaci), znalostní management se zabývá řízením znalostí resp. zna-lostních pracovníkŧ.  informační zdroje se dělí podle charakteru a účelu na primární, publikující nové informace poprvé, sekundární zpracovávající při-mární informace systematicky, terciární zpracovávající primární informace selektivně a ostatní zdroje, plnící funkci informačně in-dividuální, organizační, pomocnou a signální.

Autoři textu

21


Informatika I a II

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Co charakterizuje informační společnost, její přednosti a rizika?

2.

Jakých základních oblastí se skládá informační věda ?

3.

Co je informační prostředí, čím je v současné době charakterizováno ?

4.

Jaký je rozdíl mezi daty, informacemi, znalostmi, zkušenostmi, vědomostmi ?

5.

Jaká je základní struktura informačních zdrojŧ a jejich obsah ?

DALŠÍ ZDROJE

1.

VYMĚTAL, J. Informační zdroje v odborné literatuře. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 436 s. ISBN 978-80-7357-520-5.

2.

CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. Praha : Karolinum, 1998. 179 s. ISBN 80-7184-77-4.

3.

Další soubor relevantních informačních zdrojŧ je uveden v publikaci ad 1, citace zdrojŧ 1 – 34.

Autoři textu

22


Informatika I a II

A2. PRIMÁRNÍ INFORMAČNÍ ZDROJE

VÝSTUPY Z UČENÍ

Po prostudování textu a vypracování úkolů této kapitoly Budete umět:   

Budete umět

rozpoznat charakteristické vlastnosti, obsah a účelnost jednotlivých druhŧ primárních informačních zdrojŧ posoudit výhody a nevýhody elektronických zdrojŧ, rozlišit jednotlivé druhy dokumentŧ ochrany duševního vlastnictví

Získáte přehled o :

Získáte

 druzích vědeckých a odborných setkáních a formách prezentace sdělení, včetně jejich zdrojŧ  dokumentech ochrany duševního vlastnictví  mezinárodních, evropských, národních a podnikových normách  zdrojích zákonŧ a legislativních dokumentŧ  materiálech z vědeckých a odborných setkání  druzích vědecko-kvalifikačních prací a udělovaných titulech  druzích výzkumných a technických zpráv  souboru interních firemních informací  zdrojích a ochraně tajných dokumentŧ

Budete schopni: 

Budete schopni

posoudit z jakého primárního informačního zdroje mŧţete získat relevantní informace k řešenému problému

Autoři textu

23


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA Články, odborné časopisy, patenty, vynálezy, uţitné vzory, MPT, prŧmyslové vzory, zlepšovací návrhy, tématické úkoly, know-how, ochrana práv na označení, ochranné známky, normy, zprávy; práce bakalářské, diplomové, disertační, rigorózní, habilitační; interní firemní informace, zákony, legislativa, informace tajné, šedá literatura; černá literatura

PRŮVODCE, KAPITOLOU

V kapitole se seznámíte se zaměřením, strukturou a obsahem jednotlivých druhŧ primárních informačních zdrojŧ jako jsou články a časopissy, dokumenty ochrany duševního vlastnictví (patenty, uţitné a prŧmyslové vzory, topografie polovodičových výrobkŧ, podniková prŧmyslová práva, ochrana práv na označení, autorské právo), normy (mezinárodní evropské, národní, české, podnikové),informace z vědeckých a odborných setkání, vědecko-kvalifikační práce (bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační, habilitační), interní firemní informace, zákony a legislativní dokumenty i tajné informace). Pro dŧkladné seznámení s touto problematikou je nezbytné podrobně prostudovat základní literaturu, protoţe její znalost podstatně usnadní pochopení návazných kapitol.

Autoři textu

24


Informatika I a II

Cílem primárních publikací je plnění dvou hlavních poţadavkŧ – informování zájemce (funkce novin) a uloţení informací i poznatkŧ pro budoucnost (fun-kce archivu). Po uveřejnění práce v primárním zdroji se stává práce, nebo přes-něji informace a poznatky v ní obsaţené, předmětem zpracování v sekundárních informačních zdrojích. Z hlediska šíření informací cíle se jedná o klíčový stupeň. Proto musí primární zdroje do jisté míry vycházet vstříc tvorbě zdrojŧ sekundár-ních. Časopisy – ať jiţ vědecké, technické či odborné jsou jedním z nejdŧleţitějších informačních zdrojŧ zprostředkování informací a poznatkŧ při tvŧrčí čin- časopisy nosti. Jejich smyslem je přesun informací od autora ke čtenáři, přičemţ tento přesun by měl být rychlý, pohodlný, levný a přístupný všem. Tomu v současné době stále více vyhovuje nahrazování klasické tištěné formy časopisŧ formou elektronickou. Pro formální úpravu příspěvkŧ do periodik a jiných seriálových publikací je doporučeno dodrţovat zásady uvedené v normě ČSN ISO 215 : 2001. Většina časopisŧ má naučný a informační charakter, vyskytují se však i časopisy, které jsou zaměřeny pouze na novinky a zprávy, na obchodně-ekonomickou problematiku, marketing, management, uţší specializace, rešerše apod. Širší přehled o souvislostech s dalšími přírodovědnými, technickými i vědeckými oblastmi poskytují interdisciplinární časopisy jako jsou Nature, New Scientist, Vesmír apod. Mezi hlavní zdroje časopisŧ patří knihovny (především vysokoškolské, státní, vědecké a rezortní knihovny, technické knihovny firem a knihovny ústavŧ AV ČR (viz kapitola A8) a soupisy periodik dostupných v knihovnách ČR. Kopie článkŧ mŧţeme získat z databázových středisek, z redakcí referátových časopisŧ, i z národních knihoven v tištěné formy pomocí sluţby DDS (Document Delivery Servis), EDS (Electronic Document Service), pomocí online spojení s databázemi (plnotextovými) nebo z nově budovaných mezinárodních oborových elektronických archivŧ. Dokumenty ochrany průmyslových práv jsou druhou významnou částí primárních zdrojŧ jsou. Uvádí se, ţe aţ 70% všech informací z oblasti vědy a techniky není publikováno nikde jinde neţ v dokumentech ochrany prŧmyslových práv a to především v patentech. Kromě patentŧ řadíme do této skupiny informačních zdrojŧ prŧmyslové a uţitné vzory, topografii polovodičových výrobkŧ, podniková prŧmyslová práva, odrŧdy rostlin a plemena zvířat a ochranu práv na označení. Jedná se o dokumenty, jejichţ hlavní funkcí je zajistit práva autorŧ nebo vlastníkŧ dokumentu na vyuţívání jeho předmětu pro podnikatelské účely. Tato práva jsou všeobecně zajišťována státem a proto je moţno např. na patent pohlíţet jako na právní smlouvu mezi autorem (resp. vlastníkem) patentu a státem. Patenty jsou právní ochranou vynálezŧ, jimiţ se rozumí světově nové patenty, vynálezy vyřešení technického problému, prŧmyslově vyuţitelné a vzniklé tvŧrčí vynálezeckou činností. V patentové literatuře a v příslušných zákonech se přímo stanoví co nemŧţe být předmětem patentové ochrany a na co se patenty neudělují. Patent platí 20 let od data podání přihlášky! V patentové literatuře se setkáváme Autoři textu

25


ještě s dalšími pojmy jako je ekvivalentní patent (patent podaný ve více zemích současně nebo postupně), patentová rodina (soubor pŧvodního patentu, patentŧ ekvivalentních a patentŧ souvisejících). Patent chrání pouze potenciální vyuţití a nic nevypovídá o reálném nebo realizovaném vyuţití. Primárními zdroji patentových informací jsou především patentové spisy, které jsou publikovány asi 180 národními a 4 nadnárodními institucemi. Celkové mnoţství patentových spisŧ je více neţ 25 miliónŧ a současná roční světová produkce se odhaduje na více neţ milion dokumentŧ. Pro třídění patentŧ rŧzného zaměření se pouţívá Mezinárodní patentové třídění (MPT). Dalším dokumentem je užitný vzor, coţ je forma ochrany nových technických řešení (tedy i vynálezŧ), lišící se od patentové ochrany v tom smyslu, ţe řešení má niţší vynálezeckou hodnotu nebo časově omezený ekonomický účinek. Platnost uţitného vzoru je 4 roky ode dne podání přihlášky a tuto platnost lze dvakrát o tři roky prodlouţit. Průmyslový vzor se týká především vnější úpravy výrobkŧ, která je nová a prŧmyslově vyuţitelná – jedná se zejména o design. Platnost osvědčení na prŧmyslový vzor je 5 let a je moţno jej prodlouţit o dalších 20 let. V oblasti topografie polovodičových výrobků lze chránit pouze topografie, které jsou výsledkem tvŧrčí činnosti pŧvodce a které nejsou v prŧmyslu polovodičových výrobkŧ běţné. Doba platnosti ochrany končí uplynutím 10 let. Mezi podniková průmyslová práva patří podnikový vynález (vynález vzniklý za podpory firmy), zlepšovací návrh (řeší firemní technicko-organizační a hospodářské problémy) a tématický úkol (řeší úkoly vypsané firmou). Do kategorie podnikových prŧmyslových práv lze zařadit i know-how, pokud je nedílnou součástí intelektuálního kapitálu firmy a její významnou konkurenční výhodou. Mŧţe se jednat o vědecké, výzkumné a vývojové zprávy, projekční, technickou a výrobní dokumentaci i další interní firemní informace. Práva na označení tvoří další významnou skupinu práv prŧmyslového vlastnictví a řadíme do ní především ochranné známky, označení pŧvodu (chráněné zeměpisné označení), obchodní jméno, nezapsaná označení, doménová jména. Základními druhy ochrany práv na označení jsou prvé tři. Existuje však forma ochrany tzv.„nezapsaným průmyslovým vzorem Společenství“, která vzniká bez jakékoliv přihlášky a následné registrace pouhým uvedením výrobku, ve které je prŧmyslový vzor ztělesněn, na trh Evropské unie. Také doménová jména se stále častěji stávají předmětem ochrany práv na označení. Ochrannou známkou se rozumní slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované grafické označení, které je zpŧsobilé odlišit výrobky nebo sluţby pocházející od rŧzných producentŧ nebo poskytovatelŧ a je zapsáno v rejstříku ochranných známek. Ochranná známka nemŧţe existovat sama o sobě, ale vţdy jen ve spojení s konkrétními výrobky nebo sluţbami, které označuje a které jsou pod touto známkou poskytovány. Ochranná známka je prodejním nástrojem, neboť zákazník si často vybírá výrobky nebo sluţby právě na základě označení, které je s nimi spojeno. Z hlediska funkčnosti plní ochranná známka v trţním hospodářství především funkci ochrany soutěţní pozice jednoho podnikatele proti druhému, funkci rozlišovací, propagační a funkci soutěţní. Přihlášku ochranné známky k zápisu mŧţe podat ÚVP jak fyzická, tak právnická osoba pro výrobky nebo sluţby, které jsou předmětem její činnosti. Autoři textu

Informatika I a II

užitný vzor průmyslový vzor topografie polovodičových výrobků podniková průmyslová práva

ochranná známka

26


Informatika I a II

Zápisem do rejstříku ochranných známek získá její majitel výluční právo tuto známku pouţívat. Platnost zápisu trvá 10 let a tuto dobu mŧţe majitel, po zaplacení příslušného poplatku, prodluţovat na další desetiletí. Nejvýznamnějšími prostředky ochrany jsou tzv. známky proslulé – např. ŠKODA, PILSNER URQUELL, BARUM, FORD, SIEMENS, ZEISS. Těmto historicky významným známkám se poskytuje zvýšená ochrana. V praxi se často zaměňují pojmy značka a ochranná známka. Značka je nechráněné označení. Naproti tomu ochranná známka je značkou, která byla zapsána do rejstříku ochranných známek a pouţívá právní ochrany. Označována bývá ® (registered) nebo ™ (trade mark). Pro ochranu na celém území EU lze podat přihlášku ochranné známky Spole- označení původu čenství (CTM – community trademark). Označením původu ve smyslu zákona je zeměpisný název země, regionu nebo místa, který se stal obecně známý jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehoţ jakost nebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, včetně činitelŧ přírodních nebo lidských. Podmínkou ochrany je, ţe výroba zpracování a příprava takového zboţí probíhá ve vymezeném území. Řízení o udělení ochrany provádí ÚPV na základě ţádosti podané sdruţením výrobcŧ nebo zpracovatelŧ produktŧ z určité oblasti za zákonem stanovených podmínek. Řízení je kladně vyřízeno zápisem obchodní značka do rejstříku vedeného ÚPV a předáním osvědčení ţadateli. Trvání ochrany není časově omezeno. Obchodní značka (obchodní jméno, obchodní známka) je název, který je principiálně spojen s podnikatelskou činností. Jedná se o jméno, pod kterým podnikatel, ať jiţ je právnickou či fyzickou osobou, činí své právní úkony jako podnikatelský subjekt. To znamená, ţe vstupuje do práv a závazkŧ, uzavírá smlouvy, činí prohlášení, vystupuje před správními a soudními orgány, pod nímţ jako firma ţaluje a mŧţe být ţalován. Obchodní jméno také svým specifickým zpŧsobem identifikuje podnikatele od jiných podnikatelŧ a pomáhá vytvářet jeho podnikatelskou pověst (goodwill). Základním zákonným poţadavkem pro obchodní jméno je jeho nezaměnitelnost a zápis do obchodního rejstříku, který povoluje rejstříkový soud. Obchodní jméno mŧţe být současně chrá- autorské právo něno jako ochranná známka nebo se krýt se zeměpisnými prvky označení pŧvodu výrobkŧ. Předmětem autorského práva podle autorského zákona (zákon č.121/2000 Sb. v platném znění zákona č.216/2006 Sb.) je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvŧrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Dílem je zejména dílo slovesné, vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo uţitného umění a dílo kartografické. Za dílo se povaţuje téţ počítačový program, je-li pŧvodní v tom smyslu, ţe je autorovým vlastním duševním výtvorem. Za dílo souborné se povaţuje databáze, která je zpŧsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem. autorským. Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila a právo autorské vzniká okamţikem, kdy je Autoři textu

27


dílo vyjádřeno v jakékoliv vnímatelné podobě. Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla, osobovat si autorství a má právo na nedotknutelnost svého díla. Při pouţití díla je nutno uvést jméno autora, název díla a pramen (citace díla). Za uţití díla podle autorského zákona se nepovaţuje uţití pro osobní potřebu; to neplatí pro zhotovení rozmnoţeniny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoţeniny či napodobeniny díla architektonického stavbou. Rozmnoţenina zhotovená pro osobní potřebu nesmí být pouţita k jinému účelu. Majetková práva autora trvají po dobu autorova ţivota a 70 let po jeho smrti. V praxi se často setkáme s termínem „copyright“ , který se pouţívá jako synonymum k termínu „autorsko-právní ochrana“ zaměřená více i na osobnostní práva autora.Také se pouţívá jako zkratka ke copyrightové výhradě, sestávající ze značky © a jména nositele autorského práva a roku prvního zveřejnění díla. Tato copyrightová doloţka se uvádí na jedné z prvních stran díla.Ústředním orgánem státní správy ČR na ochranu prŧmyslového vlastnictví je Úřad prŧmyslového vlastnictví (ÚPV)Úřad plní především funkci patentového a známkového úřadu, základního informačního zdroje v této oblasti a disponuje největší sbírkou patentových dokumentŧ i ostatních dokumentŧ ochrany prŧmyslových práv). Významným zdrojem informací z oblasti prŧ-myslového vlastnictví je také Komora patentových zástupcŧ, která sdruţuje všechny patentové zástupce v ČR. Prvotním zdrojem informací o dokumentech prŧmyslově právní ochrany jsou především originální patentové spisy, popisy uţitných a prŧmyslových vzorŧ, vyobrazení ochranné známky apod. V současné době je většina patentových dokumentŧ publikována v elektronické formě. Současný celosvětový trend v tvorbě databázových informačních systémŧ preferuje plnotextové vyhledávání poţadovaných informa-cí pomocí rŧzných logických kombinací klíčových slov z textu. Nejpouţíva-nějším selekčním jazykem na světě je univerzální Mezinárodní patentové třídění (MPT), včetně jeho denně aktualizované varianty Evropského patentového třídění. Vzhledem k prakticky 100 % standardizaci dat uváděných v patenových dokumentech a především na jejich titulních stranách, není problém se v doku-mentu orientovat. Pro rychlou orientaci jsou bibliografická data blíţe definová-na čísly v závorkách. Tato čísla, jinak nazývaná INID kódy (norma WIPO ST 9), v překladu „mezinárodní čísla pro identifikaci dokumentu“, podrobně určují druh informace.

Informatika I a II

copyright

ÚPV Praha

MPT

kódy INID

Normy jsou v širším smyslu primární dokumenty, které jsou spolehlivě ověřeným a přesně zpracovaným popisem vlastností výrobkŧ, metod jejich zkouše- normy ní, terminologických zásad a pravidel, bezpečnostních pokynŧ a ekologických zásad. Uvedené vlastnosti normy specifikují aţ do nejmenších podrobností tak, aby při dodrţování předepsaného postupu byly vyloučeny veškeré pochybnosti nebo dvojí výklad. Předmětem technických norem mohou být tedy rŧzné stupně a parametry výrobního procesu (ukazatelé jakosti surovin, materiálŧ, výrobkŧ, analytické metody včetně reprodukovatelnosti, správnosti a shodnosti postupu, balení výrobkŧ a jejich skladování), opatření zabezpečující ochranu zdraví a Autoři textu

28


Informatika I a II

bezpečnost práce i ochrany majetku a dalších zájmŧ, pokud nejsou stanoveny obecně závaznými právními předpisy. V normách jsou rovněţ zachyceny definice, symboly, názvy veličin, jednotky, názvosloví a pojmy. Technické normy se obvykle třídí do jednotlivých stupňŧ na normy mezinárodní – ISO, IEC – vydávané mezinárodní organizací ISO (International Standard Organization) a IEC (International Electrotechnical Commitee), normy evropské – EN, HD, ENV, ETS, I-ETS – vydávané organizacemi CEN (Evropský výbor pro normalizaci), CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice), ETSI (Evropský výbor pro telekomunikační normalizaci), normy národní – ČSN, DIN, ASTM, BS, GOST – vydávané národními normalizačními orgány, normy podnikové – PN (podniková norma), PS (podnikový standard) a TP (technická podmínka), vydávané konkrétními podniky. V současné fázi rozvoje společnosti jsou normy kvalifikovaná doporučení, jejichţ pouţívání je dobrovolné, avšak doporučení hodné a všestranně výhodné. Pokud však jsou normy smluvní součástí dodavatelsko-odběratelských vztahŧ, pak je jejich pouţívání závazné. Pouţívání a dodrţování norem je významným marketingovým faktorem a efektiv- ÚNMZ ním nástrojem konkurenceschopnosti. České technické normy jsou i po rozdělení Československa publikovány pod označením ČSN. Spolupráce ČR s organizací ISO je řízena Úřadem pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) Praha. V těchto organizacích lze získat podrobné informace o platných normách i samotné normy. Dŧleţitým zdrojem informací, je studium časo- zdroje pisu Magazín ČSN (poskytujícího kromě článkŧ z oboru normalizace a řízení jakosti, přehledy registrovaných návrhŧ a publikovaných mezinárodních norem ISO a přehledy o předpisech Evropské unie).Dalším zdrojem je Věstník ÚNMZ, informující kromě jiného o nově schválených ČSN, o změnách a návrzích na zrušení ČSN a o připravovaných úkolech tvorby ČSN. Komplexní informace o české normalizaci lze získat na adrese http://wise.felk.cvut.cz/CSNI/index.html. Informace o platných ČSN lze také získat i v Seznamu českých norem, v databázi ČSNI BINOR a v plnotextové databázi norem CELEX Justis.. Základním informačním zdrojem v oblasti mezinárodních norem je databáze PERINORM. Dalším světově vyuţívaným informačním systémem v normalizaci je celosvětová databáze STANDARDS INFODISK a WORLDWIDE STANDARDS INDEX PLUS. Zákony a legislativní dokumenty jsou skupinou primárních zdrojŧ, které zdánlivě nemají v odborné a vědecko-technické literatuře takový význam jako předchozí zdroje. Při řešení a realizaci řady problémŧ je však nutno je brát na vědomí a beze zbytku plnit jejich poţadavky. Do této skupiny patří především zákony, vyhlášky, směrnice a nařízení jednotlivých ministerstvech, centrálních úřadŧ a institucí, mezinárodní smlouvy, dokumenty EU, OECD, OSN a dalších mezinárodních organizaci platných na území ČR. Z širšího hlediska patří do této skupiny primárních informací i dokumenty ochrany duševního vlastnictví. Z terminologického hlediska je legislativa zákonodárná moc (oprávnění) vydávat zákony, právní řád je soubor platných zákonŧ, legislativní proces je proces přijímání zákonŧ, zákon je obecně závazný platný předpis přijatý zákonoAutoři textu

zákony, legislativní dokumenty

29


dárným sborem (parlamentem) a podzákonné předpisy zahrnují vyhlášky, směrnice a nařízení vydávané Vládou ČR, Poslaneckou sněmovnou Parlamenttu, Senátem Parlamentu, prezidentem republiky, Ústavním soudem, ministerstvy a ostatními centrálními institucemi. Centrálním zdrojem legislativních dokumentŧ v ČR je Sbírka zákonŧ ČR vydávaná redakcí, spadající do pŧsobnosti Ministerstva vnitra ČR. Plné znění legislativních dokumentŧ zveřejněných ve Sbírce zákonŧ je moţno získat i na Portálu veřejné správy ČR. V tištěném znění je moţno vyuţít také kaţdoročně vydávané příručky ostravské firmy Sagit pod názvem UZ – ÚPLNÉ ZNĚNÍ. V této příručce je kromě plného znění platných zákonŧ uveden vţdy i přehled prováděcích předpisŧ ke kaţdému zákonu.V současné době se připravuje závazné vyhlašování elektronické podoby sbírky zákonŧ a mezinárodních smluv, která by měla mít přednostní postavení vedle rovněţ závazné listinné sbírky zákonŧ. Systém bude zaručovat stát zvláštním zákonem Přehled o legislativních dokumentech Evropské unie lze získat na Portálu EUROPA, coţ jsou internetové stránky Evropské unie. Dalším portálem, kde lze získat informace o EU je Europedirect, kde lze získat adresy Evropských dokumentačních středisek Terminologickým zdrojem pro harmonizaci českého a evropského komunitárního práva je Tezaurus Eurovoc coţ je slovník slouţící k vyhledávání informací a knih v informačních systémech EU – databázích, knihovnách, katalozích apod. Přehled světové legislativy lze získat na portálu Ministerstva financií ČR - Světová legislativa na internetu, v sekcích Zdroje zdrojŧ, Legislativní dokumenty, Parlamenty a Normy (DIN, AFNOR, ANSI, ISO). Národní technická knihovna (NTK) v Praze umoţňuje přístup do českých zdrojŧ o EU v řazení EURO INFO CENTRA, EUROLEG (přehled právních předpisŧ EU se zaměřením na ČR), EUROPEUM (institut pro evropskou politiku), EUROskop (oficiální server MZV ČR o EU), Evropské informační středisko UK v Praze, ISAP (informační systém pro aproximaci práva) a ZASTOUPENÍ EVROPSKÉ KOMISE V ČR Ze zahraničních zdrojŧ o EU zpřístupňuje NTK databáze EUROPAS (oficiální server EU), EUR-Lex (informace o legislativě v EU), Projekt EL VIL (Evropská legislativní virtuální knihovna), SCAD PLUS (informace o legislativě a činnosti EU), Vydavatelství Evropské unie (informace o publikacích EU) a TED (dodatek k Úřednímu věstníku EU, databáze veřejných zakázek). Informace z vědeckých a odborných setkání jsou skupinou primárních informací, kterou je moţno získat většinou pouze účastí na kongresech, konferencích, sympoziích, kolokviích, sjezdech, seminářích apod. Jsou to bezprostřední informace, jejichţ obsah lze zpřesňovat dotazy z publika nebo diskuzemi v kuloárech v prŧběhu samotné akce.Hlavním komunikačním prostředkem na vědeckých a odborných setkáních je ústní sdělení – přednáška. Plenární přednáška má obvykle podobu obsáhlejšího referátu, shrnujícího výsledky a stav bádání v daném oboru za určité časové období. O přednesení plenární přednášky bývají zpravidla pořadatelem setkání ţádáni významní zahraniční i domácí odborníci. Doba plenární přednášky zpravidla nepřevyšuje 45 aţ 70 minut. Tento typ předAutoři textu

Informatika I a II

zdroje

informace z odborných setkání přednáška

30


nášky bývá zařazován jako úvodní sdělení určitého tématického bloku, na nějţ navazují krátká pŧvodní sdělení a/nebo postery. Krátké původní sdělení bývá přednášeno v úţeji specializovaných odborných sekcích setkání. Jeho časové rozmezí bývá 15 aţ 20 minut. V této době má autor za úkol stručnou a koncentrovanou formou seznámit přítomné se nejčerstvějšími závěry své práce. Tento typ sdělení nabízí autor organizátorŧm setkání ze své iniciativy. Poster je vývěska (plakátové sdělení, nástěnka) uvádějící závěry pŧvodní práce, podaná názornou (rovnice, grafy, tabulky, minimum textu), leckdy i velmi vtipnou a graficky přitaţlivou formou. Také tento typ sdělení nabízí autor organizátorŧm setkání. Vzhledem ke specializaci účastníkŧ a časovým úsporám nahrazují stále častěji vystavované postery krátká sdělení. Diskuze je odborná rozprava účastníkŧ vědeckého či odborného setkání k přednesené plenární přednášce či krátkému sdělení. Uskutečňuje se kladením otázek posluchačŧ přednášejícímu, a to buď bezprostředně po přednášce (v plénu) nebo individuálním kontaktem obou partnerŧ (v kuloárech), zpravidla v rámci neoficiální části setkání (přestávky na kávu, večerní recepce, rauty apod.). Řada diskusí se odehrává i u vystavených posterŧ. Lze se setkat také s „round-table-discussion“, kdy skupina odborníkŧ postupně přednese svá krátká expozé k danému problému (mnohdy protichŧdná) a pak mezi sebou diskutují za účasti publika. Na převáţné většině odborných setkání je autor povinen dodat ke své přednášce nebo posteru předem stručný souhrn, který je vytištěn jiţ před akcí ve sborníku souhrnů. Tento sborník slouţí účastníkŧm k tomu, aby si mohli vybrat přednášky a postery, které je nejvíce zajímají. Další alternativou je vyţádání si plného znění přednášek organizátory setkání, kteří je pak v prŧběhu akce nebo po ní, vydají jako sborník přednášek dané konference. Jindy je sborník dostupný na CD-ROM, jindy jsou přednášky umístěny na webovských stránkách. Stále častěji se setkáváme s online video přenosem jednání především významnějších mezinárodních setkání na internetu a zveřejnění prezentací buď v plném znění nebo v PowerPoint na www stránkách setkání. Sborníky přednášek hledáme jako ostatní knihy podle editora, organizátora setkání, pod označením „Sborník ..“, „Proceedings..“, případně pod předmětovými hesly charakterizujícími daný obor. Někdy tvoří sborníky z odborných setkání zvláštní skupinu knihovního fondu. Často nalezneme informace jak o chystaných, tak o uskutečněných setkáních a o vydání sborníkŧ v příslušně specializovaných časopisech. Přednášky z konferencí bývají často vydávány i jako jedno (zvláštní) číslo časopisu specializovaného v tématice jednání setkání. Významným zdrojem informací o pořádaných odborných setkáních a vydávaných sbornících jsou i samotní účastníci setkání. Dŧleţitým zdrojem informací o publikovaných sbornících přednášek jsou referátové časopisy z oblasti sekundární literatury. Přes všechny úspěchy, které byly dosaţeny na tomto poli kompletace informačních zdrojŧ z odborných setkání zŧstává faktem, ţe přibliţně 30 aţ 50 % sdělení přednesených na setkáních není nikdy a nikde publikováno. Proto konferenční materiály zŧstávají dosud často nedořešeným problémem jak pro knihovníky, tak pro odborné a zejména výzkumné pracovníky. Další nepříjemnou skutečností je to, ţe často ústní prezentace přednášky se významně liší od zveřejněného textu ve sborníku a také Autoři textu

Informatika I a II

poster

diskuze

sborníky

zdroje

31


Informatika I a II

prŧběh diskuse zŧstává nezveřejněn. Pak nezbývá, neţ se spolehnout na přímé účastníky setkání, na jejich poznámky a osobní interpretaci informací, které na setkání zazněly. Vědecko-kvalifikační práce jsou zpracovávané jako písemný dokument a podklad pro získání vysokoškolské kvalifikace, akademického titulu, vědecké či vědecko-pedagogické hodnosti. Podle druhu je dělíme na práce bakalářské, Práce vědeckodiplomové, rigorózní, disertační a habilitační. Bakalářská práce má prokázat, kvalifikační ţe student je schopen se samostatně orientovat v příslušné odborné oblasti, ţe si umí poradit s odbornou literaturou, je schopen vyřešit dílčí odborný problém a bakalářská získané informace i poznatky je schopen odpovídajícím zpŧsobem literárně zpracovat do srozumitelného odborného textu. Rozsah práce se obvykle pohybuje kolem 40 s. Diplomová práce je odbornými i vědeckými metodami zpracovaný určitý odborný úkol studijního oboru, kterou má student prokázat své tvŧrčí a odborné schopnosti. Vzhledem ke krátké době řešení a menšímu rozsadiplomová hu úkolu nebývá informační hodnota této práce velká. Řadíme sem práce pro získání titulu magistr nebo inţenýr o rozsahu kolem 60 - 100 s textu. Rigorózní práce mají vyšší stupeň vědecké úrovně neţ práce diplomové a vyšší informační hodnotu. Předkládají je absolventi univerzit po dalším ročním studiu v rámci rigorózních zkoušek, pro získání titulu doktor určitého oboru. Jejich rozsah bývá srovnatelný s rozsahem diplomových prací resp. o něco vyšší. Dirigorózní sertační práce jsou předkládané uchazeči o přiznání kvalifikačního vědeckého stupně – doktor. Jejich zpracování bylo zavedeno v České republice v rámci doktorského licenčního studia v roce 1990. V letech 1953-1990 byly u nás obdisertační hajovány tzv. kandidátské a doktorské práce. Po jejich úspěšném obhájení byla uchazeči udělována vědecká hodnost kandidáta věd (CSc.) nebo doktora věd (DrSc.). Všechny tyto práce jsou ve formě souhrnŧ zveřejňovány jako tzv. autoreferáty. Informační hodnota těchto prací je vysoká. Mívají rozsah 100 160 stran v přírodních a technických vědách a 100 - 220 stran ve společenských autoreferát vědách. Pod pojmem disertační práce se také nazývá práce, kterou zpracovávají absolventi vysokoškolského studia, kteří se po třech letech v manaţerské funkci přihlásí k obvykle tříletému distančnímu studiu podnikového hospodářství a managementu (MBA). Zákon jej řadí do tzv.celoţivotnímu vzdělávání, které stojí mimo klasické stupně univerzitního vzdělání. Akreditovaná vysokoškolská pracoviště poskytují vzdělávání pouze v rámci spolupráce se zahraniční akreditovanou univerzitou, kvalita výuky je sledována předsednictvem České asociace MBA škol (CAMBAS) a musí odpovídat metodickým směrnicím vypracovaným Europeann Foundation for Management Development (EFMD) v Bruselu. Habilitační práce se předkládají za účelem získání vědecko-pedagogické hodnosti docent nebo profesor, v rámci habilitačního řízení na vysokých školách. Rozsah prací bývá 200 stran a více. O existenci vědecko-kvalifikačních prací se habilitační dovídáme spíše náhodou a s lokálním omezením. Bakalářské a diplomové práce bývají uloţeny pouze v knihovnách kateder (ústavŧ) nebo fakult příslušných vysokých škol. Soupisy diplomových prací za kaţdý rok se někdy zveřejňují ve Autoři textu

32


Sborníku vědeckých prací dané vysoké školy. Rigorózní a disertační práce stejně tak, jako práce habilitační, jsou práce veřejné, neboť jejich obhajoba se většinou provádí veřejnou rozpravou. Tyto práce jsou ve formě souhrnŧ veřejně publikovány jako tzv. autoreferáty a předávány do odborných knihoven a tématicky příbuzných pracovišť. V autoreferátu je vţdy uvedeno datum obhajoby, jména školitelŧ a oponentŧ a místa, kde je moţno nahlédnout do práce před její obhajobou. Všechny uvedené práce jsou uloţeny ve fakultní a centrální knihovně vysoké školy. O existenci a přístupnosti vědecko-výzkumných prací se lze dovědět ze zdrojŧ sekundární literatury a šedé Výzkumné a technické zprávy jsou písemné informace o výzkumných a technických aktivitách jednotlivcŧ nebo kolektivŧ, o zpŧsobu řešení, vyřešení a závěrech řešení zadaného úkolu. Výzkumné a technické zprávy mají velmi rŧznorodý charakter a strukturu. Pro jejich obsah a strukturu jsou normované zásady uvedeny v ČSN ISO 5966 : 1996. Pokud slouţí záměrŧm výrobní sféry, nejsou obvykle veřejně dosaţitelné, neboť jsou duševním vlastnictvím dané firmy. Existuje však řada organizací, především státních, jejichţ výzkumné zprávy je moţno získat legálně. Výzkumné zprávy se dělí obvykle podle svého účelu, podle určité tradice a zaměření zpracovávající organizace (firmy) a podle právní subjektivity organizace. Z předchozího období přetrvává dělení výzkumných zpráv na rešeršní – podávající retrospektivní přehled o rozvoji daného tématu za určité uplynulé období; vstupní - shrnující podklady, stanoviska, dŧvody a cíle pro rozhodnutí o zahájení řešení určitého problému; průběžné, etapové – shrnující postup řešení úkolu za určité časové období, konfrontaci dílčích výsledkŧ se zadanými cíli a návrh zpřesněného postupu pro další etapu, práce obsahují obvykle podrobnější zhodnocení výsledkŧ, popis experimentálních postupŧ, analytických metod, diskusi závěrŧ, polemiky, hypotézy apod. a závěrečné – uzavírající řešení zadaného problému. Obvykle neobsahují experimentální část a soustřeďují se na výsledky, závěry a jejich porovnání se současným stavem vědy a techniky. Jako primární dokument obvykle figurují závěrečné zprávy, které bývají v případě rozpočtových organizací zprávami veřejně přístupný-mi. Ostatní zprávy mívají obvykle povahu interních zpráv, v pŧvodní podobě neveřejných, slouţících často jako podklad pro zpracování publikací, přednášek apod. Kromě výzkumných zpráv se ve výzkumných, výrobních i ostatních organizacích zpracovávají nejrŧznější druhy technických zpráv. Lze do nich zařadit podklady pro poloprovozní nebo zkušební provozní výrobu,zprávy o výsledcích poloprovozních a provozních pokusŧ, nejrŧznější prŧzkumné zprávy, technicko-ekonomické studie, studie příleţitosti a řadu dalších nejrŧznějších zpráv, studií a podkladŧ. Všechny uvedené zprávy mají interní charakter a jsou neveřejné. Jejich struktura je zcela podřízena účelu jejich zpracování, zvyklostem příslušné organizace a odborné erudici autora. V mezinárodním měřítku je pro strukturu a obsah vědeckých a technických zpráv určující norma ISO 5966 : 1982 (ČSN 01 0173 :1996) a ISO

Autoři textu

Informatika I a II

zdroje

Výzkumné a technické zprávy

rešeršní vstupní průběžné

závěrečné

technické

33


Informatika I a II

104444 : 1994 (ČSN 01 0190 : 1997). Interní firemní informace jsou z hlediska třídění informačních zdrojŧ povaţovány za informace primární, protoţe bezprostředně odráţí informační prostředí, informace,zkušenosti a znalosti v konkrétní firmě. Je nutno si uvědomit, ţe v případě primárních firemních informací do této kategorie zařazujeme i sekundární firemní informace o konkurenčních firmách, které byly v dané firmě vy-hodnoceny z hlediska jejich záměrŧ, potřeb a plánŧ. Tak vznikly nové primární informace reagující na vnější konkurenční prostředí a odráţející je do strategie rozvoje firmy. Ve vnitřním informačním prostředí firmy jsou interní informace obvykle uchovávány v informačním systému (datovém skladu) a jednotlivé in-formační subsystémy obvykle zahrnují problematiku informací obchodních, ekonomických, technických, výrobních, personálních a strategických (manaţerských – vize firmy, poslání, cíle, analýza SWOT, strategický rozvoj firmy). V odŧvodněných případech jsou informace děleny podrobněji např. na marketingové, bezpečnostní, environmentální, logistické apod. Z jiného hlediska dělíme interní firemní informace na neveřejné (např. měsíční rozbory hospodaření firmy) a veřejné (např.výroční zprávy a firemní literatura). Do firemní literatury zařazujeme např. firemní časopis a noviny, www stránky, firemní publikace, broţury, kníţky, příručky, zprávy, katalogy, prospekty, nabídky, inzeráty apod. Zdrojem těchto interních firemních publikací bývá firemní informační středisko, propagační oddělení firmy, marketingové oddělení apod. Tajné informace (černé informace) jsou informace, jejichţ obsahem je předmět státního, sluţebního, zdravotního,obchodního, bankovního, vojenského či jiného tajemství. Tyto informace jsou veřejně nepřístupné a podléhají určitému stup-ni utajení. Základními zákony v této oblasti jsou zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní zpŧsobilosti, ve smyslu platných znění, a zákon č. 413/2005 Sb., o změně zákonŧ v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní zpŧsobilosti, ve smyslu platných znění. Orgánem výkonné moci je Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) ([email protected] ; [email protected]), který byl zřízen zákonem č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonŧ. Utajované informace klasifikuje zákon č. 412/2005 Sb. stupněm utajení přísně tajné – jestliţe její vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneuţití mŧţe zpŧsobit mimořádně vážnou újmu zájmŧm ČR; tajné – vážnou újmu....; důvěrné – prostou újmu ....; vyhrazené – může být nevýhodné pro zájmy ČR. Ochrana utajovaných informací je podle zákona. 412/2005 Sb. zajišťována bezpečností personální, průmyslovou, administrativní, fyzickou, bezpečností informačních nebo komunikačních systémů a kryptografickou ochranou. Práci a jakoukoliv činnost s utajovanými informacemi smí vykonávat pouze fyzické osoby, které mají ověřenu bezpečnostní způsobilost od NBÚ a vlastní o tom příslušný dok-lad nebo osvědčení. Ověřování Autoři textu

interní firemní informace

tajné informace

NBÚ stupně utajení

34


bezpečnostní zpŧsobilosti probíhá na NBÚ v rámci bezpečnostního řízení a doklad je platný 5 let. Ochranou utajovaných informací se také zabývá Bezpečnostní informační služba (BIS) (www.bis.cz), která se podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských sluţbách ČR. Úkolem BIS je mimo jiné zpravodajsky chránit subjekty, které s utajenými informacemi a poznatky pracují a vyhodnocovat a označovat klíčová místa, kde hrozí potenciální nebezpečí úniku. NBU vydává pro veřejnost minimálně dvakrát ročně periodickou publikaci Věstník (www.nbu.cz/cs/vestnik), který obsahuje řadu dŧleţitých informací z oblasti utajovaných informací a bezpečností zpŧsobilosti. Dŧraz je kladen na informace, které svým charakterem vymezuje zákon č. 412/2005 Sb. Současně Věstník informuje o řadě zásadních opatření, které přijal NBU, včetně komentářŧ a stanovisek k novým právním předpisŧm v uvedených oblastech. Na www.stránkách NBÚ jsou v plném znění také uvedeny základní prováděcí právní předpisy pro činnost tohoto úřadu. Kromě jiţ uvedených dvou zákonŧ jsou zde uvedeny příslušné vyhlášky, zákony upravující citlivé činnosti, Předpisy EU vztahující se k ochraně utajovaných informací a Předpisy NATO vztahující se k ochraně utajovaných informací.

Informatika I a II

druhy bezpečnosti

BIS

Řada příkladŧ je v této i následujících kapitolách je převzata především z chemických informačních zdrojŧ. Chemie má totiţ ze všech vědních oborŧ nejdŧsledněji propracovaný informační systém, jehoţ základ se datuje jiţ od poloviny devatenáctého století. V chemii mŧţeme hovořit v pravém smyslu o štěstí, ţe generace našich předchŧdcŧ včas rozpoznala potenciální obtíţe spojené s kumulováním nových informací i poznatkŧ a zavedla výhodné formy jejich systematického zpracovávání. V nezanedbatelném rozsahu je v publikaci kladen dŧraz na interní i externí firemní informace a na jejich zařazení do klasické hierarchie informačních zdrojŧ. Je tomu tak proto, ţe zejména v informační společnosti, v rámci postupující globalizace podnikatelského prostředí a zostřujícím se konkurenčním prostředí, mají a budou mít tyto informace stále větší význam..

Autoři textu

35


Informatika I a II

SHRNUTÍ

Autoři textu



časopisy se dělí na vědecké, technické, odborné a interdisciplinární a otiskují publikace obsahující nové informace ve formě článkŧ



mezi dokumenty ochrany duševního vlastnictví se řadí patenty (národní, evropský, světový, tajný, ekvivalentní), uţitné a prŧmyslové vzory, topografie polovodičových výrobkŧ, podniková prŧmyslová práva ( podnikový vynález, zlepšovací návrh, tématický úkol, know-how), odrŧdy rostlin a plemena zvířat, dokumenty ochrany práv na označení (ochranné známky, označení pŧ-vodu, obchodní jméno, nezapsaná označení, doménová jména) a autorské právo.



normy dělíme na mezinárodní, evropské, národní a podnikové



mezi zákony a legislativní dokumenty zahrnujeme především zákony, vyhlášky, směrnice a nařízení jednotlivých ministerstvech, centrálních úřadŧ a institucí, mezinárodní smlouvy, dokumenty EU, OECD, OSN a dalších mezinárodních organizaci platných na území ČR



materiály z vědeckých a odborných setkání obsahují plenární přednášky, krátká sdělení, postery, sborníky přednášek



mezi vědecko-kvalifikační práce zahrnujeme práce bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační, habilitační a jejich autoreferáty



výzkumné zprávy dělíme na rešeršní, vstupní, prŧběţné, etapové, a závěrečné, řadíme sem i nejrŧznější zprávy technické



interní firemní informace se obvykle člení na informace obchodní, marketingové, ekonomické, finanční, technické, výrobní, bezpečnostní, environmentální, personální, strategické a ostatní

36




Informatika I a II

mezi tajné informace (černé informace) zahrnujeme ty, jejichţ obsahem je předmět státního, sluţebního, zdravotního, obchodního, bankovního, vojenského či jiného tajemství. Tyto informace jsou veřejně nepřístupné a podléhají určitému stupni utajení.

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Co je cílem primárního informačního zdroje a jaké tyto zdroje znáte ?

2.

Vysvětlete rozdíl mezi patentem, vynálezem, prŧmyslovým vzorem, uţitným vzorem, ochrannou známkou a značkou !

3.

Jaké jsou základní podmínky pro udělení patentu ?

4.

Jaké znáte normy a jaký je jejich význam ?

5.

Co jsou to legislativní dokumenty ?

6.

Jaký je rozdíl mezi plenární přednáškou, krátkým sdělením a posterem ?

7.

Jaké znáte druhy vědecko-kvalifikačních prací ?

8.

Jaké znáte druhy výzkumných zpráv ?

9.

Co obsahují interních firemních informací, kde vznikají ?

10.

Vysvětlete pojem tajné informace, specifikujte jejich druhy !

11.

Co je to publikace a dokument ? Uveďte příklady !

Autoři textu

37


Informatika I a II

DALŠÍ ZDROJE

1.


2.

Další soubor relevantních informačních zdrojŧ je uveden v publikaci ad 1, citace zdrojŧ 34 – 59

3.

VYMĚTAL, J. aj. Odborná literatura a informace v chemii. Praha : ORAC, 2001. 377 s. ISBN 80-86199-33-9.

4.

KUDLÁČEK, R. Odborná literatura a informace ve farmacii. Praha : ORAC, 2003. 354 s. ISBN 80-86199-52-5.

Autoři textu

38


Informatika I a II

A3. PŘÍPRAVA NĚKTERÝCH PRIMÁRNÍCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ

VÝSTUPY Z UČENÍ

Po prostudování textu a vypracování úkolů této kapitoly Budete umět:    

Budete umět

napsat odborný článek nebo vědecko-kvalifikační práci v poţadovaném strukturním členění, ve správné grafické úpravě a správném citování informačních zdrojŧ podle normy napsat recenzní i oponentní posudek připravit přednášku ve správném strukturním členění, správně ji prezentovat a obstát v diskuzi k přednášce připravit poster

Získáte:

Získáte

 přehled o tom, jak optimálně vyuţít účast na odborné konferenci  přehled o prŧběhu obhajoby vědecko-kvalifikační práce a oponentury výzkumné zprávy  přehled o vydavatelském procesu  přehled o jednotlivých fázích patentového řízení

Budete schopni:   

Budete schopni

správně citovat pouţité informační zdroje v písemné i elektronické formě poţívat korekturní znaménka při opravě textu diskutovat k předloţeným dokumentŧm

Autoři textu

39


Informatika I a II


25 + 5 hodin (samostudium + řešení úkolŧ)

KLÍČOVÁ SLOVA etika publikování, druhy odborných textŧ, struktura odborného textu, grafická úprava textu, citování literárních zdrojŧ, vydavatelský proces, korektura, recenze, korekturní znaménka, příprava přednášky, struktura přednášky, diskuze, přednesení přednášky, poster, účast na konferenci, struktura výzkumné zprávy, oponentní posudek, oponentura, obhajoba práce, patentové řízení

PRŮVODCE STUDIEM, KAPITOLOU

Kapitola je zaměřena na praktickou stánku přípravy odborné publikace, přednášky, posteru, recenzního či oponentního posudku, seznámení se s prŧběhem a prezentací obhajoby odborné práce či oponentního řízení, s prŧběhem vydavatelského procesu a s patentovým řízením na ÚPV. Kapitolu vyuţijete při sepisování bakalářské práce, zpracování odpovědí na recenzní posudek i při vlastní prezentaci práce před státní komisí. Pro širší seznámení s prezentační a komunikační problematikou, lze doporučit seznámení se s modulem „Komunikace v podnikání„ a s prŧvodcem tímto modulem.modulem.

Autoři textu

40


V předchozí kapitole jsme si ozřejmili co jsou to primární informační zdroje, jaký je obsah jejich jednotlivých forem a kde je moţno je nalézt. V minulém i současném období byla a je opomíjena otázka, jak primární literaturu připravit a strukturovat, aby byla snadno srozumitelná, pochopitelná a informačně dále zpracovatelná. Proto byla do tohoto modulu zařazena kapitola shrnující zásady přípravy některých forem primární literatury. V koncentrované podobě jsou tak studentu poskytnuty základní metodické i takticko-psychologické zásady pro úspěšnou prezentaci výsledkŧ, ať jiţ formou publikace, přednášky, posteru, výzkumné zprávy, vědecko-kvalifikační práce či patentové přihlášky.

Informatika I a II

Úvod

A3.1 Příprava publikace Výsledky vědeckého bádání, technické, technologické i jakékoliv odborné práce nabývají plné hodnoty teprve tehdy, kdyţ jsou srozumitelně zveřejněny ať jiţ v tištěné, elektronické či jiné formě. Teprve pak slouţí lidské společnosti a to jak přímým uplatněním v praxi nebo jako základ další vědecké či odborné práce. Proto je logickým zakončením kaţdé práce shrnutí a prezentace výsledkŧ pozorování. Tento souhrn je předmětem vědeckých nebo odborných článkŧ publikací. O závaţnosti a významu publikace svědčí skutečnost, ţe zveřejněná práce není pouze věcí cti a odborné erudice autora. Podle souhrnu a celkové náplně publikací té či oné země lze usuzovat i o její úrovni a vyspělosti. Dŧleţitým faktorem publikování je etika publikování řešící co, kdo, kdy, kde a jak má a musí autor publikovat. Má a musí, protoţe i neodŧvodněné zamlčování známých skutečností oslabuje celkový pokrok Podle charakteru, rozsahu a závaţnosti práce lze rozlišit několik forem publikací, se kterými se setkáme ve většině odborných časopisŧ. Hlavním typem odborného či vědeckého článku je tzv. původní práce či sdělení (full paper), coţ je obvykle delší stať, sumarizující ucelenější pŧvodní výsledky tvŧrčí činnosti na bázi experimentální, výpočetní či teoretické. Kratší formou dávající dŧraz na rychlost zveřejnění je urychlené sdělení (accelerated communication), krátká sdělení (communications, short communications) nebo tzv. poznámky (notes). Přehledné referáty (reviews,souborné sdělení) zpracovávají určité téma za dané časové období, včetně podrobné sumarizace informací a poznatkŧ a jejich kritického zhodnocení. reflexi toho kde se daná problematika nachází a kam směřuje její vývoj, ke spekulacím, k hledání souvislostí, k posouzení celku, ke kritické analýze a syntéze dosavadních informací i poznatkŧ. Další druhy článkŧ, publikací a informací je dán zaměřením a zvyklostmi příslušného časopisu.

etika publikování

druhy publikací

Kaţdý odborný časopis má svoje specifické rysy a zásady. V řadě časopisŧ jsou Autoři textu

41


tyto zásady a pokyny pro autory uváděny kaţdoročně v textu v doplňcích, jinde je třeba pro instrukce napsat do redakce. Existují však společné obecné zásady, které v současné době musí autor jakékoliv publikace akceptovat. Jedná se o charakteristiku současné publikace, její jazyk i styl a konečně její strukturní členění. Charakteristikou vědecké i odborné publikace současné doby je : * stručné aţ heslovité vyjadřování; * předpoklad znalosti běţných myšlenkových a experimentálních postupŧ ; * pouţívání celosvětově smluvených kódŧ,jednotek,symboliky a nomenklatury; * neosobní přístup autora, tj. potlačování vedlejších faktorŧ,spojených s osobou autora; * potlačování historického pohledu na prezentovanou práci; * zařazení odstavce, který je samostatně schopen podat přiměřenou informaci obsahu, výsledcích či závěrech publikace, a který mŧţe být přímo převzat sekundárními informačními zdroji jako anotace práce. Většina publikací mívá tuto posloupnost kapitol : název – jména autorů a kontakty – klíčová slova – n souhrn – úvod – experimentální část – výsledky – diskuze – závěry – seznam symbolů a zkratek – souhrn informačních zdrojů. Jazyk a styl současné publikace musí akceptovat zásadní pravidlo : při psaní je třeba mít na paměti čtenáře. Proto musí být jazyk a stylizace sdělení jednoznačné, srozumitelné, úsporné, bez gramatických a stylistických chyb. Tento styl je neosobní a prostý všech emocí. Časování sloves nezná prvé osoby jednotného čísla. Nelze podat obecný předpis jak psát odborné práce, a proto nezbývá neţ opakovaně zdŧraznit : "Piš stručně a jasně ! Název je prvou částí práce, se kterou se čtenář setkává. Musí jasně vystihovat práci jako celek s maximální informační vypovídací hodnotou, měl by tedy obsahovat 5 - 10 slov. Název by neměl obsahovat obecná, nic neříkající slova, zkratky, ani vytvořené termíny definované teprve v textu. Je třeba upozornit na skutečnost, ţe název publikace nabyl v současné době na významu, neboť seznamy názvŧ článkŧ jsou zveřejňovány jako nejrychlejší informace o tom, které práce vyšly. Také další druhy sekundární literatury povaţují název práce za jeden ze základních signálních údajŧ. Nelze pominout ani marketingový prvek, protoţe název práce je prvotní informací o tom, ţe článek na dané téma existuje a název rozhoduje o tom, zda si čtenář přečte pouze anotaci nebo plné znění práce. Jména autorů a adresy pracovišť mají umoţnit individuální kontakt čtenáře s autorem. V případě kolektivu autorŧ vyţadují redakce některých časopisŧ označení autora, který je pověřen korespondencí, např.hvězdičkou, podtrţením jména apod. Jméno města je nutno doplnit poštovním směrovacím číslem pracoviště. Obvyklým se je i uvedení e-mailové adresy kontaktního autora nebo pracoviště. Některé redakce vyţadují uvedení 3-5 klíčových slov, kterými autor co nejvýstiţněji charakterizuje obsah publikace. Souhrn je anotací informující o výsledcích a závěrech práce. Nemá obsahovat informaci uvedenou v názvu práce, má být stručný, výstiţný a jednoznačný. Přiměřená délka (max. 200 slov) má usnadňoAutoři textu

Informatika I a II

Charakteristika publikace

struktura

zásady

název

kontakty autorů

klíčová slova

42


Informatika I a II

vat jeho mechanické přejímání sekundárními informačními zdroji dokumentačsouhrn ními sluţbami. Z výsledkŧ se uvádějí pouze ty hlavní. Souhrn je druhou informací po názvu, která rozhoduje o tom, zda si čtenář vystačí s anotací nebo se bude zajímat o plné znění práce. Často je souhrn pouţíván jako autorská anotace práce, pouţívaná v sekundárních referátových zdrojích. Někdy jej nahrazuje závěrečná kapitola Závěry. Úvod práce má vytvořit potřebnou vazbu předěládané publikace na dosavadní stav poznání v problematice, na níţ je práce zaměúvod řena. Musí tedy obsahovat stručné, ale výstiţné kritické zhodnocení dosavadních poznatkŧ s nejnutnějšími odkazy na literaturu. Přednost se dává citování přehledných referátŧ, základních prací či prací nejnovějších a neuvádí se jakékoliv obecně poučující pasáţe. Závěrečný odstavec úvodu musí obsahovat jasnou a stručnou formulaci cíle práce. V některých případech lze úvod nahradit kapitolou nazvanou rozbor problému resp. teoretická část. Experimentální část je určena pro stručný popis experimentálních postupŧ, technik a metodik, zpŧsobŧ přípravy a zpracování vzorkŧ, preparativ-ních údajŧ, fyzikálních chaexperimentální rakteristik a analytických postupŧ. Operace, postupy, přístroje a látky jiţ známé část se nepopisují, ale uvádí literárním odkazem. Je nutné přesné definování podmínek a všech údajŧ potřebných pro úspěšnou reprodukci pokusŧ. Do této kapitoly nepatří úvahy, závěry ani výsledky, je-jichţ získání bylo cílem práce. U publikací výpočetního charakteru, dotazníkových šetření nebo teoretických prací se někdy experimentální část nahrazuje kapitolou nazývanou praktická část. V ní se uvádí konkrétní příklady aplikace odvozeného výpočetního postupu či teorie, za pouţití dat z literatury i provozních záznamŧ. Výsledky soustřeďují v co nejpřehlednější formě experimentální data, jejichţ získání bylo předmětem experivýsledky mentální části a tedy cílem práce. Vhodnou formou je tabelární sestavení výsledkŧ. Tam, kde nejde o absolutní čísla, ale spíše o vyšetření kvalitativního prŧběhu závislostí, rozptylŧ apod., mŧţe lépe poslouţit grafické zobrazení. Většinou však grafy slouţí k teoretickému vyhodnocování číselných dat a k vyvozování obecných trendŧ. Zásadně je třeba se vyhnout duplicitám, kde graf neřekne více neţ tabulka a naopak. Diskuze obvykle obsahuje vývody a závěry, informace a poznatky, které jsou z primárních dat odvozeny na základě hypotéz, sice v celkovém kontextu oprávněných, ale nikoliv nutně bez výhrad přijímaných. V této části se objevují také polemiky s údaji v literatuře, které jsou v rozporu s diskuze výsledky předkládané práce, kritická analýza výsledkŧ vlastních i cizích apod. Diskuze je často doplňována rovnicemi, grafy a tabulkami, na které jsou v textu odkazy a z nichţ je dokazovaná skutečnost zřetelně patrná. V odŧvodněných případech lze obě posledně uvedené části spojit do statě "Výsledky a diskuze". Závěry jsou jako samostatná kapitola dnes jiţ nadbytečné, protoţe v nich mŧseznam symbolů a ţeme pouze opakovat tvrzení z části Souhrn. V publikaci proto uvádíme pouze zkratek jednu z těchto kapitol. Seznam symbolů a zkratek se uvádí obvykle na závěr práce, pokud jsou tyto obsaţeny v textu a v rovnicích ve větším mnoţství a nejsou jiţ normalizovány. V „Souhrnu informačních zdrojů“ se uvádí pouze souhrn práce, které jsou nezbytně nutné pro uvedení předkládané práce do souvislosti informačních s dosavadním stavem poznání, pro pochopení argumentace, nebo doloţení fakzdrojů tŧ. Jen výjimečně se pouţívá odkazŧ na "šedou literaturu" nebo firemní literaAutoři textu

43


Informatika I a II

turu neperiodického charakteru. Odkazy na obtíţně dostupné primární zdroje a patenty se doplňují odkazem na sekundární zdroje. Citace primárních zdrojŧ se provádí chronologicky nebo abecedně podle autorŧ. V současné době se nahrazuje pŧvodní název této kapitoly „Souhrn pouţité literatury“ nebo „Literatura“ nově uváděným názvem, neboť s postupující elektronizací se v řadě případŧ uvádí v této kapitole většinou webové adresy, na nichţ jsou příslušné dokumenty či informace dostupné. V odŧvodněných případech lze v této kapitole citovat i další informační zdroje, které navazují a rozšiřují oblast řešené problematiky. Grafická úprava publikace vychází z poţadavkŧ redakce časopisu. Obvykle se do redakce posílají "rukopisy" v elektronické formě, někdy doplněné kopií na papíru. Text však musí být psán tak, aby bylo moţno v něm provádět změny a pokud moţno v něm nebyla rozdělovací znaménka. V textu se ţádná slova nepodtrhují ani neprokládají mezerami, pokud redakce nepřipouští výjimky. Pak se řídíme redakčními zvyklostmi označování jiného druhu písma jako např. proloţeně, kurzíva, polotučně či verzálka. Odkazy na literaturu se uvádí přesně podle zvyklostí časopisu nebo podle normy ČSN ISO 690 a 690-2 (ne všechny časopisy tuto normu akceptují). Matematické a jednoduché chemické rovnice se obvykle zařazují do textu. Sloţitější vzorce a rovnice se mohou napsat na zvláštní list papíru s jednoznačným označením umístění v textu. Na kaţdou tabulku, obrázek, vzorec či citaci musí být v textu odkaz, přičemţ nadpis tabulky se píše nad tabulku, název obrázku pod obrázek! Úprava rukopisu se řídí v České republice ČSN 01 6910: Úprava písemností psaných strojem. Symbolika a terminologie je vázána příslušnými normami. Pokud se výjimečně zavádí symbolika vlastní, je nutno ji v textu jednoznačně vysvětlit. Ve všech publikacích se pouţívají zásadně jednotky soustavy SI. Výhodně se uplatňují jejich násobky či zlomky vyjádřené standardními předponami (např. 0,25 ms místo 0,00025 s či 2,5.10-4 s). Podrobný seznam jednotek a zkratek nalezneme např. v příručce "IUPAC Manual of Symbols and Terminology for Physicochemical Quantities and Units" a dalších příručkách IUPAC i účelových příručkách českých autorŧ a příslušných ČSN (např. ČSN 01 1300 Zákonné měřící jednotky, ČSN 01 1301 Veličiny a jednotky ve vědě a technické praxi). Z posledních prací je nutno upozornit na přehlednou publikaci Julákové a zpřesňující dodatky. V publikaci musí být pouţíváno jednotné nomenklatury, přednostně se vyuţívá mezinárodních pravidel. Zkratky se pouţívají ve vzorcích a rovnicích podle národních či mezinárodních uzancí a norem. Zejména v zahraničních časopisech se dává tomuto zkrácenému zápisu skupin přednost oproti zápisu klasickému.

grafická úprava

symbolika, terminologie,

zkratky

A3.2 Citování literárních odkazů Velmi dŧleţitou zásadou při sestavování publikace je, ţe : „ každá práce by měla důsledně odkazovat na veškeré své části, které jsou přebírány z prací jiAutoři textu

44


ných, ať již jako východiska pro danou publikovanou práci, nebo pro podporu vlastních závěrů, či naopak pro vyvrácení závěrů jiných autorů“ . Smyslem citování je poskytnout dostatek údajŧ k tomu, aby byl kdokoliv schopen spolehlivě vyhledat a získat pŧvodní dokument, z něhoţ autor práce při jejím zpracovávání čerpal. Prostřednictvím odkazŧ na jiné publikace tak autor uvede svoji vlastní práci do souvislosti s dosavadním stavem poznání, potvrdí myšlenky, pomocí nichţ dospěl k formulování vlastních závěrŧ, případně doloţí fakta, o něţ se při své práci opírá. Cílem citování je tedy přesně oddělit výsledky vlastní činnosti od výsledkŧ jiných autorŧ a začlenit vlastní práci do kontextu ostatní vědecké, výzkumné či odborné činnosti probíhající v dané oblasti. Obecně vzato je citační praxe ve všech vědeckých i odborných pracích zcela zásadní záleţitostí a musí jí být proto věnována patřičná pozornost. V České republice je tvorba bibliografických citací a jejich uvádění v odborných neperiodických i periodických publikacích normována v ČSN ISO 690 : 1996 a ČSN ISO 690 - 2 : 2000. V nich se uvádí, ţe bibliografická citace je souhrn údajŧ o citované publikaci nebo její části, umoţňující její přesnou identifikaci. Od bibliografické citace se odlišuje odkaz na citaci, kterým se rozumí odvolání v textu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou nebo v seznamu informačních zdrojŧ na konci článku, knihy, kapitoly apod.). Formální stránka uvádění citací je často věcí zvyklostí a pravidel konkrétního časopisu, jelikoţ redakce ne vţdy dodrţují a respektují příslušnou normu. Zpŧsoby bibliografických citací jednotlivých primárních pramenŧ nejlépe ozřejmí následující příklady Časopisy 1. HANNICK, S.M., KISHI, Y. J.Org. Chem., 1983, roč. 48, s. 3833. 2. LOVRIC, M. Diferential pulse voltmetry on spherical microelectrodes. Electroanalysis, 1999, roč. 11, č. 15, s.1089-1093. 3. BLEDNOV, Y.A., SIMPSON, V.J. J. Pharmacol. Toxicol. Methods,1999, roč. 41, č. 2, s. 91. In : CA Select Plus - Gas Chromatography, 1999, č. 25, s .5, ref. 7334341. 4. PARSONS, R. Proc.Ind.Int.Congr.Surface Activ, 1957, roč. 3, s. 38. In: DELAHAY, P. Double Layer and Electrode Kinetics. New York : Interscience, 1965, s.57. Knihy 5. KATUŠČÁK, D. et al. Informační výchova. Terminologický a výkladový slovník. Bratislava (SK) : Slovenské pedagogické nakladateľstvo,1995. 375 s. (zväzok). ISBN 80-08-02818-1. 6. Gower Handbook of Library and Information Management. Ed. Ray J. Prytherch. Hants : Gower, 1998. 441 s. ISBN 0-566-08052-4. 7. HUDEC, Imrich aj. Úrazová chirurgia. 1. vyd. Ilustroval Štefan Chlumický. Martin : Osveta, 1986, část C, kap. III. Poranenie chrbtice a miechy, s. 508-579. 8. AMR, Y., WOLFF, A. Stereoids. V tisku. Přednášky a vědecká setkání 9. BENOITON, N.L., CHEN, F.M.F. Peptides 1990. Sborník z 21. evropského Autoři textu

Informatika I a II

bibliografická citace odkaz na citaci

příklady citací

45


Informatika I a II

peptidářského symposia konaného ve dnech 2.-8. září 1990 v Platja DÁro. Ed. Giralt E., Andreu D. Leiden : ESCOM, 1991. 10. BOLD, G.F. Přednáška na 3. mezinárodní konferenci o stereochemii, konané v Liblicích, dne 1. dubna 1998. Vědecko-kvalifikační práce 12. ROSENSTERN, M. Disertační práce. Praha : Universita Karlova, 1988, 143 s.. 13. SHIU-SI, Sako. Thesis. Kyoto : Geisha University, 1973, 99 s. Patenty 14. CGE spol. s r.o., Praha. Dekorativní stavební materiál a způsob jeho výroby Pŧvodce vynálezu : LINGART, J., TICHONOVA, N.A., WALTERS, J.Int. Cl 6 C03C 14/00. Česká republika. Patentový spis CZ 281794. 1997-01-15. 15. XAAR Limited, Cambridge. Passivation of ceramic piezoelectric ink jet print heads. Inventors : ASHE, James, Basildon. Int. Cl 6 B413 2/16. EPO 844 089 A2. 1994-09-12. 16. Sekisui Chemical Co. Compposite laminates of rigid boards and niscoelastic flexible boards and their manufacture. Inventors: AZUMA, Kenichi. Int. Cl 6 B33 B27/00. JP 11 300,893. 1999-11-02. In : CA Select Plus – Catalysis 1999, roč. 13, č. 25, ref. 300434. Normy 17. ČSN 01 0199 : 1975. Vydavatelská úprava odborných časopisů. Praha : Vyd. ÚNM, 1971. 11 s. 18. ISO 2709 : 1981. Documentation.- Disposition des données sur bande magnétique pour ĺ échange dìnformations bibliographiques. Firemní literatura 19. Ergoclean UZ 964.Åmål (Sweden) : Electrolux – Eurochean AB, 1993, 5 s. 20. Výroční zpráva a.s. DEZA. Valašské Meziříčí (CZ) : DEZA, 1998. 68 s. Zprávy výzkumné 21. NACHTIGAL, Václav. Národní důchod v Československu. Výzkumná zpráva č. 321. Praha : Ekonomický ústav ČSAV, 1969. 58 s. 22. HÜBSCH, J. Výzkumná zpráva č. 184. Valašské Meziříčí (CZ) : VÚKCH, Urxovy závody, 1967, s.184. Zprávy cestovní 23. SPIRIT, J. Zpráva ze zasedání ISO/TC 46, Budapest, říjen 1964. Praha : UVTEIN, 1964. 24. PRŦŠA, Zbyněk, KOŠŤÁL, Daniel. Zpráva ze služební cesty do Rakouska a SRN ve dnech 5.-9.11.1990. Zpráva č. 500. Valašské Meziříčí (CZ) : Urxovy závody, 1990, 15 s.. Ostatní dokumenty a informační zdroje 25. SHELDRICK,G.M. SHELX76-Program for Structure Determination. Cambridge : University of Cambridge, 1976. 26. GUTHRIE, C. soukromé sdělení (1998-11). 27. FRANCESCONI, E. nepublikované výsledky (1994-05).

Autoři textu

46


Informatika I a II

Informační zdroje v elektronické formě 28. WALKER, Janice R. MLA – Style Citations of Electronic Sources. Dostupné na : http://www.cas.usf.edu/english/walker/mla.html (cit. 1995-10-26). 29. THOMPSON, B. Virtual Reality. Personal e-mail (cit. 1995-01-25). 30. BOUTELL, Thomas. What can I du to protect my legal rights on the web ? Dostupné na : http://nswt.tuwien.ac.at:8000/htdocs/boutell/ (cit. 2005-05-3). 31. QUITTNER, J. Far Out: Welcome to Their Built of MUD. Published in Newsday, 7.Nov. 1993. Gopher /University of Koeln / Abant MUDs, MOOs and MUSEs inf Education / Selected Papers / newsday (cit. 1994-12-05). 32. BRUCKMANN, A. Approaches to Managing Deviant Behavior in Virtual Communities. Dostupné na : ftp.medic.mit.edn pub/asb/papers/deviance-chi 94 (cit. 1994-12-04). 33. DOHNAL, J. Statistické údaje o hospodaření firmy BCD. Soukromé sdělení. e-mail : [email protected] (cit. 1998-02-13).

A3.3 Vydavatelský proces Od odevzdání rukopisu do otištění publikace v časopise (nebo vydání knihy) probíhá vydavatelský proces v posloupnosti fází : předložení rukopisu - posouzení redaktorem – posouzení recenzentem – přepracování – posouzení redaktorem - sazba - korektura - tisk - distribuce. Celý tento proces trvá u pŧvodního sdělení obvykle 7-12 měsícŧ, u krátkého sdělení dva měsíce, u knihy podle jejího rozsahu od čtyř do osmi měsícŧ. Autor, který odešle rukopis do redakce, dostane obvykle nejprve vyrozumění, ţe rukopis byl registrován, tj. zapsán do protokolu došlých prací. Přitom rukopis dostane svoje číslo a razítko s datem, kdy došel do redakce. Odborný redaktor pak práci přečte a rozhodne, zda příspěvek je vhodný k otištění v daném časopise, zda interpretační část je úměrná a v souladu s částí experimentální nebo teoretickou. Dále rozhodne, zda je rozsah práce odpovídající a zda se v něčem ne-prohřešuje proti publikační etice. Poté určí recenzenty, kteří obvykle do jedno-ho měsíce zhodnotí práci po odborné stránce. Po obdrţení recenzních posudků redaktor posoudí závaţnost připomínek a eventuálních formálních nedostatkŧ. Pokud v práci něco chybí a je-li připomínek více, zašle autorovi práci zpět k přepracování. Současně redaktor připojí recenzní posudek spolu se svými poznámkami uvedenými přímo v textu publikace. Po vrácení přepracované práce zpět do redakce, redaktor opět práci posoudí. Jsou-li odstraněny nejasnosti, chyby a nepřesnosti, začne redaktor práci redigovat. To znamená, ţe odstraní formální nedostatky rukopisu, opatří jej poznámkami o typech písma pro jednotlivé části (nadpisy, symboly apod.) a dalšími poznámkami pro technickou redakci. Technická redakce spočívá v opakované kontrole textu, tabulek a obráz-kŧ, úpravě literárních citací, symbolŧ, vzorcŧ a rovnic, kontrole, zda kaţdá tabulka a obrázek jsou zmíněny v textu, ve vyznačení jejich přibliţného umístění v textu, eventuálním zmenšení Autoři textu

fáze

recenze

47


obrázkŧ apod. Současně se označí znaky a slova, která se mají tisknout jinak neţ standardním písmem. Takto upravený rukopis je odeslán do tiskárny. První tištěnou verzi (tzv. sloupcové korektury) obdrţí tiskárenský korektor, odborný redaktor a autor. V této prvé tiskové verzi provedou všichni tři nezávisle na sobě opravy textu (korekturu) pomocí korektorských značek. Po vrácení opravené verze se v technické redakci opravy sjednotí a zašlou tiskárně k provedení. Je-li vše v pořádku, dá technická redakce povolení k tisku čísla časopisu, tzv. imprimatur. Po vytisknutí čísla pořizuje tiskárna, podle zvyklostí jednotlivých redakcí, tzv. autorské výtisky - separáty. Separáty obsahují pouze článek příslušného autora a neobsahují text jiné práce. Obvykle autor obdrţí 10-30 kusŧ autorských výtiskŧ svého článku nebo 5 – 10 výtiskŧ své knihy. S rozvojem e-mailu, faksimilního přenosu, elektronického publikování a kopírovacích technik se od praxe zasílání separátŧ postupně upouští. O něco jednodušší je tisk publikace přímo z diskety nebo z počítačového souboru. V tomto případě je práce psána na počítači včetně všech úprav a oprav ve formě tzv. camera ready. Posouzení odborným redaktorem, recenze a redakční úpravy takovéto publikace však zŧstávají zachovány. Posíláme-li publikaci do redakce na disketě, současně přikládáme i jednu aţ dvě tištěné verze. Recenze náleţí do odborné literatury a to do téhoţ oboru jako posuzovaná práce. Stejně tak styl recenzí je stylem odborným a proto má i některé zvláštnosti, kterými se liší od ostatních literárních útvarŧ. Slovo recenze má zúţený význam ve smyslu shrnujícího kritického zhodnocení odborné publikace. Cílem recenze je objektivně posoudit kvalitu práce a doporučit či nedoporučit redakci její otištění. Autor článku musí připomínky recenzenta respektovat, aby si nepopudil redaktora, přičemţ jméno recenzenta zŧstává autorovi většinou utajeno. Z toho tedy vyplývá, že recenzent má (téměř) vždy pravdu. Jiným cílem recenze je umoţnit čtenáři dozvědět se, co a kde se o čem píše, co se kde děje (recenze knihy, divadelní premiéry, koncertu, výstavy apod.) a usnadnit mu rozhodování, zda je pro něho posuzovaná práce či akce zajímavá či potřebná a zda stojí za to si ji opatřit, prostudovat či navštívit. Napsat dobrou recenzi je úkol poměrně obtíţný, a to nejen po stránce věcné, ale i stylistické a jazykové. Podobně jako odborná publikace má i recenze svou tradiční strukturu. Jako příklad uveďme modelové členění recenze. Záhlaví obvykle obsahuje jméno autora, název díla (článku, knihy, sborníku, přednášky, výstavy), podle potřeby také jméno vydavatele, vydání, název vydavatelství, místo a rok vydání, počet stran, obrázkŧ, tabulek a event. cenu. Úvod recenze bývá zpravidla krátký. Obsahuje např. odŧvodnění proč byla publikace vydána, co je v ní podstatného, pro koho je určena (to bývá někdy aţ v závěru recenze) a další všeobecné informace. Zhodnocení díla bývá nejdŧleţitější a nejrozsáhlejší částí recenze. Má přehledně shrnout obsah publikace, zachytit popř. zvlášť vyzvednout významné okolnosti a posoudit celkovou charakteristiku díla. V případě, ţe se jedná o recenzi publikace před jejím otištěním v časopise, se obvykle recenzent zaměřuje na soulad názvu práce s jejím obsahem, proporcionální délku článku jako celku Autoři textu

Informatika I a II

korektura

separát

camera ready

recenzní posudek

48


Informatika I a II

i jednotlivých kapitol, vypovídající hodnotu tabulek a obrázkŧ, metodiku provedení experimentŧ a interpretaci výsledkŧ, úplnost a správnost literárních odkazŧ, hodnověrnost a zdŧvodněnost závěrŧ atp. Závěr recenze bývá obvykle kratší neţ úvod. V případě článku recenzent obvykle musí zvolit jednu ze tří moţností, a to nedoporučit otištění (podle kvality časopisu to mŧţe být aţ napoloviční většina prací došlých do redakce), doporučit otištění bez výhrad (tento případ se zpravidla nevyskytuje) nebo doporučit otištění po respektování hlavních recenzentových výhrad - tedy po přepracování. Pro opravy chyb v tištěném textu (korekturu) se pouţívají korekturní znaménka, jimiţ se vyznačují chyby, změny nebo technické nedostatky, zjištěné v korekturním otisku sazby. Jednotnost a závaznost konkrétních znamének je předepsána normami ČSN 88 0410 a ISO 5776. Kaţdý otisk musí být podepsán a opatřen datem provedení korektury. Redakce časopisu obvykle na provedení korektury velmi spěchá, obvyklá doba vrácení otisku do redakce je dva aţ čtyři dny.V současné době je uplatňování korekturních znamének technikou, která je vyuţitelná nejen při styku autora s tiskárnou, ale je vyuţitelná v informační spolupráci vedoucího pracovníka a jeho sekretářky. Jedná se o opravy v napsaném textu, grafické zvýraznění relevantní části textu apod.

korekturní znaménka

A3.4 Příprava ústního sdělení – přednášky Druhým nejpouţívanějším postupem sdělení nových výsledkŧ, pozorování, souvislostí, studia a hodnocení současného stavu vědomostí i znalostí je ústní sdělení. I tato forma primární literatury vyţaduje pro úspěšnou prezentaci dodrţení řady metodických, komunikačních a především takticko-psychologických zásad. Tyto zásady se týkají jak přípravy přednášky, kdy je nutno posoudit její obsah a strukturu, tak pouţití vhodných pomŧcek a stanovení i dodrţení poţadované nebo optimální délky, promyšlení si "reţie" vystoupení, příprava na diskuzi apod. Určitou modifikací ústního sdělení je prezentace výsledkŧ pomocí posteru, kdy je rozhodujícím faktorem, kromě výběru výsledkŧ, je nápaditá a přitaţlivá forma grafické prezentace spolu s přímou osobní diskuzí s případnými zájemci.Hlavním cílem přednášky je sdělení dosaţeného pokroku v poznání. Před přípravou přednášky je nezbytné si předem ujasnit několik otázek : jaký je účel vystoupení,jaké jsou jeho hlavní poţadavky, co chceme říci především ?; čeho chceme vystoupením dosáhnout ?; komu to chceme říci ?; kolik máme na vystoupení času ?; jaké informace je posluchačŧm nutné poskytnout, jaké by se jim měly poskytnout a jaké by se jim eventuálně mohly poskytnout ?. Po promyšlení základních úvodních otázek lze přistoupit k sestavení přednášky. Obvykle se doporučuje posluchače nejprve seznámit s obsahem přednášky a to podrobněji, neţ pouhým sdělením názvu. Je výhodné promítnout na prvém obAutoři textu

obsah

49


Informatika I a II

rázku název přednášky, jméno přednášejícího včetně kontaktŧ, cíl a strukturu přednášky v bodech. Opakovaně je nutné zdŧraznit poţadavek logického a zřetelného strukturního členění přednášky. V prŧběhu vystoupení není na závadu občas udělat dílčí shrnutí a opakovaně se odkázat na výchozí strukturu, zejména jedná-li se o delší přednášku. Posluchač nesmí ztratit niť výkladu. Je výhodné se při přednášce řídit podle pomŧcky strukturního členění : 1. řekni jim, co jim řekneš 2. řekni jim to 3. řekni jim, co jsi jim řekl

(úvod, 5% času). (hlavní část, 80% času). (závěr 20% času)..

Při přednášce je vţdy třeba počítat s tím, ţe tématika je posluchačŧm málo známá aţ neznámá. Základním poţadavkem proto je, ţe přednáška má být pokud moţno jednoduchá, jasná a zajímavá. Je ţádoucí především uvádět výsledky a příliš podrobně nerozebírat, jak jich bylo dosaţeno. Pečlivě je nutno zváţit, zda je nutno podávat dŧkazy svých tvrzení, pokud v nich není podstata vystoupení. Všechno musí být řečeno jednodušeji a názorněji neţ v písemném projevu. Zatím co v písemné publikaci je moţné odkázat čtenáře na předchozí fakta příslušnou citací,v přednášce to moţné není – co posluchači unikne při slovním projevu, je ztraceno! Mezi neomluvitelné, bezohledné a nepřípustné chování mnoha přednášejících patří překročení přiděleného časového limitu. Stejně tak je nepřípustné prodlouţí-li řečník svou přednášku i na dobu určenou pro diskuzi. Pro autora z tohoto hlediska vyplývá poţadavek nepřekračovat limit přednášky, nechtít říkat příliš mnoho a přednášku si připravit v časové délce cca 80% povoleného limitu. I v tomto případě platí „Stručnost nade vše“ a staré dobré rčení „Mozek může vstřebat jen to, co zadek vydrží!“ Vhodným doplňkem kaţdé přednášky jsou obrázky, ilustrace, kresby, fotografie, modely, diapozitivy, film, grafy nebo tabulky. Při jejich pouţívání se vychází z jiţ uvedeného poznatku, ţe posluchači si více zapamatují to, co vidí a slyší. Prŧzkumy ukazují, že člověk získává 83% informací zrakem. Přitom si zapamatuje pouze : 10% z toho, co četl; 20% z toho, co slyšel; 30% z toho, co viděl; 50% z toho, co viděl a slyšel; 70% z toho, co sám řekl; 90% z toho, co sám dělal. Přednáška je sdělení mluveným slovem a vše, co je navíc, má mluvené slovo učinit srozumitelnějším, poutavějším a pokud moţno i zábavnějším. Proto má obrázek obsahovat jednoduchá a přehledná schémata, jejichţ smyslem je ozřejmit to, čeho lze i dobře voleným slovem těţko dosáhnout. Graf či histogram obvykle informují posluchače názorněji a rychleji neţ tabulka. Barevné provedení a zvýraznění schémat přispívá k lepší srozumitelnosti výkladu. Podobně promítání obrázkŧ, jejichţ heslovitý slovní obsah přednášející komentuje a vysvětluje, výrazně přispívá k orientaci posluchače ve struktuře, návaznostech a souvislostech celé přednášky. V současné době se většina přednášek připravuje na počítači v programu PowerPoint, i kdyţ se ještě setkáme i se zpětným projektorem pro promítání fólií. Z dalších audiovizuálních pomŧcek bývají velmi často k dispozici flipchart a tabule (bílá, černá, tmavě zelená).

Autoři textu

čas

pomůcky

50


Přednáška by měla začít představením řečníka, pokud jej jiţ posluchači neznají. Pokud přednášejícího představuje jiná osoba (předsedající sekce, vedoucí pracovník apod.) je vhodné, aby si pro ni přednášející předem připravil několik osobních poznámek, které charakterizují jeho odbornost, odbornou dráhu i dosaţené úspěchy. Řečník se tak vyhne mnohdy nevhodně improvizovanému představování své osoby. Je nutno připomenout, ţe rozhodující je první dojem, který přednášející na posluchače svým úvodem udělá.Vlastní přednesení přednášky mŧţe mít několik alternativ : přednes bez přípravy, přednes z psaného textu, přednes zpaměti, improvizovaný přednes. Přednes bez přípravy vyţaduje okamţitou reakci na danou situaci a schopnost rychlé improvizace. Obvykle postačí si vytyčit v myšlenkách dva neb tři záchytné body, flexibilně zareagovat na dané prostředí i danou situaci. Měl by být stručný, výstiţný a bez nároku na preciznost projevu. Přednes z psaného textu je v podstatě četbou připravené přednášky. I kdyţ zkušený řečník umí napsaný text přednést tak, ţe posluchači nemusí poznat, ţe je čten, ve vědeckých a odborných kruzích se čtení přednášky povaţuje téměř za „kriminální čin“. Neexistuje nic tak utlumujícího pozornost posluchačŧ na konferenci (kromě prvé přednášky po obědě) jako čtení přednášky, jejíţ totoţný plný text je jiţ uveden ve sborníku. Posluchači se tak obvykle soustředí buď na kontrolu přednášejícího zda umí číst nebo na interní relaxaci (dřímotu). Přednes zpaměti je variantou přednesu z psaného textu s tím rozdílem, ţe řečník se napsaný text naučí nazpaměť. Výhodou této alternativy je přesně naplánovaná stylizace, připravené fráze, věty, nacvičený projev atd. Nevýhodou je obtíţné odpoutání se řečníka od připraveného textu, psychický tlak a obavy z eventuálního zapomenutí textu, nebezpečí dojmu „nabiflovaného“ projevu při ztrátě spontánnosti a přirozenosti. Improvizovaný přednes obvykle vychází z napsané osnovy, klíčových slov nebo posloupnosti promítaných obrázkŧ, které přednášející spontánně rozvíjí a na jejichţ základě volněji improvizuje. Tato alternativa umoţňuje přednášejícímu vyuţít vysokého stupně volnosti, pruţně reagovat na okamţitou atmosféru a na reakce posluchačŧ, zaměřit se na detaily, volněji pracovat s časem atp. Postup však vyţaduje pečlivější přípravu a promyšlenou „reţii“ vystoupení. Do této reţie patří i to, ţe vlastní předáška se mŧţe lišit od textu zaslaného k otištění ve sborníku setkání. Nevýhodou je, ţe to co přednášející řekne zŧstane pouze řečeno a není obvykle nikde jinde zaznamenáno. Úspěšná přednáška by měla být v ideálním případě nejen poučná, ale i zábavná a zejména podnětná. Humor lze pro prezentaci vřele do-poručit, musí však vyznívat přirozeně, nikoliv nuceně. Dŧleţité je, aby měl vztah k přednášenému tématu. Dobře vyznívá trocha humoru i na vlastní účet, přednášející pak pŧsobí „lidštějším“ dojmem a posluchači se s ním snáze identifikují. I humor je však nezbytné do struktury prezentace uváţeně a přesně zakomponovat. Vtipná přednáška je potěšením pro všechny, přílišné vtipkování unavuje. Je vhodné také pouţívat prvkŧ neverbální komunikace. Řečník je povaţován za dŧvěryhodnější, kdyţ udrţuje s posluchači kontakt očima,usmívá se a pouţívá přátelské prvky neverbální komunikace. Při přípravě přednášky musíme počítat s diskuzí a proto je vhodné se na ni připravit. Třeba tím, ţe si připraAutoři textu

Informatika I a II

představení se

příprava přednesení

51


víme heslovitě odpovědi na otázky, které by naše vystoupení mohlo vyvolat, a které bychom asi sami poloţili, kdybychom byli na místě posluchačŧ. Také neuvedené detaily v přednášce otevírají cestu otázkám v diskuzi. Někteří zkušení přednášející dokonce úmyslně nechávají ve svém vystoupení několik „děr“. To proto, aby pomohli diskuzi, aby si ověřili, jak posluchači vystoupení pochopili a sledovali, a někdy i proto, aby řízeně zkrátili čas pro dotazy nepředvídané. On totiţ i čas pro diskuzi po kaţdé přednášce bývá přísně vymezen. Za nešvar je moţno povaţovat předem zreţírované a připravené dotazy z pléna od svých kolegŧ, přátel a známých.

A3.5

příprava diskuze

Přednesení přednášky, diskuze, poster

I kdyţ máme svou přednášku řádně připravenou, procvičenou a udělali jsme vše pro její úspěch, zcela zákonitě lze počítat s tím, ţe blíţí-li se čas našeho vystoupení, dojde k nějaké nepředvídané okolnosti přesně v duchu Murphyho zákoI kdyţ máme svou přednášku řádně připravenou, procvičenou a udělali jsme vše pro její úspěch, zcela zákonitě lze počítat s tím, ţe blíţí-li se čas našeho vystoupení, dojde k nějaké nepředvídané okolnosti přesně v duchu Murphyho zákonŧ. Je proto ţádoucí omezit tyto okolnosti na minimum (tedy na neovlivnitelně nepředvídané), předvídat ty, které ovlivnit mŧţeme a připravit se na ně. Před vystoupením (před zahájením přednášky, v přestávce apod.) je vhodné si prověřit místo, techniku, pomŧcky i osoby, které s námi budou spolupracovat. Pozornost je nutno věnovat především počítači nebo projektoru – vypínání, zapínání, zaostřování, zkoušce funkčnosti, zkušebnímu promítnutí několika obrázkŧ nebo fólií; přípravě a funkčnosti ukazovátka (pozor na laserové ukazovátko a trémou se třesoucí ruce – trému není nutno vizuálně inzerovat !!!); organizaci poznámek a, fólií na přednášecím pultu (kam co dávat, kam co odkládat ); přípravě mikrofonu, zkouška funkčnosti (nefunět do mikrofonu !!!); funkčnosti signálních světel na pultu přednášejícího; kontaktu s osobou, která bude prezentaci uvádět, eventuálně přednášejícího představovat a předat jí své poznámky k vlastní osobě; volbě kolegy/kolegyně, kteří budou sedět v popředí sálu a signalizovat např. zbývající dobu přednášky, signál k zesílení hlasu, korigovat gestikulaci, psychicky nás podporovat apod. Před vystoupením se obvykle projeví u většiny řečníkŧ určitá forma stresu, nervozity obvykle označované jako tréma. Tento stav bývá často doprovázen fyziologickými příznaky, jako jsou třaslavý hlas, sevřený krk, červenání tváří, obličej s výraznými červenými skvrnami, staţení ţaludku, zpocené a roztřesené ruce, třesoucí se kolena, nadměrné pocení, zrychlený i zkrácený dech, sucho v ústech, bušení srdce apod. Tento stav poznal v rŧzné míře téměř kaţdý přednášející před svým vystoupení a je to normální. Obvykle po několika minutách přednášky stresové příznaky pominou (přednášející se zahřál na „provozní“ teplotu). Před vlastním vystoupením lze příznaky zdravé trémy sníţit řadou technik a opatření, z nichţ některé jsou uvedeny v zák-ladní knize. Je samozřejmé, ţe v rámci vystoupení musíme vzít v úvahu Autoři textu

Informatika I a II

před přednáškou

tréma

52


řadu zásad verbální komuni-kace i základy neverbální a paralingvistické komunikace. První větou vystoupení je řádné a slušné oslovení posluchačŧ. Zahájení na zpŧsob „No tak teda…….“ není to pravé. Přiměřené je zahájení např. „ Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové“ nebo „Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové“. Pak proneseme několik připravených (zpaměti naučených) úvodních vět, seznámíme posluchače s cílem přednášky a její strukturou, promítneme prvý obrázek nebo slide, oznámíme posluchačŧm, kdy počítáme s jejich dotazy (po jednotlivých tématech výkladu, na závěr apod.) a vystoupení je úspěšně odstartováno. Nešvarem zahájení je pouţívání frází typu „ve stručnosti vás seznámím“ (a avizovaná stručnost trvá tři hodiny), „nechci vás zdržovat“, nebo „nejsem nijak dobrý řeč-ník“ (předem a vŧbec se za svou řeč neomlouváme!). Na závěr je ţádoucí se pokusit o shrnutí celého výkladu, zdŧraznění jeho podstaty, spojení myšlenek, které tvořily jádro celého vystoupení, jejich rekapitulaci a zhodnocení. Je třeba připomenout, ţe posluchači mají tendenci si nejlépe zapamatovat to, co je řečeno naposled. Je také uţitečné, kdyţ závěrečná slova vyzní optimisticky. Posluchači si musí odnést dojem, ţe jste řekli vše, co jste říci chtěli. Na závěr je korektní poděkovat posluchačŧm za jejich pozornost při výkladu. Po přednášce se většinou ve vymezeném čase počítá s otázkami a odpověďmi. Čeká-li přednášející na otázky pasivně, je pravděpodobné, ţe se jich nedočká. Aktivní výzva k otázkám sestává jak z gesta zdviţení ruky, přistoupení blíţe k publiku a s výzvy („Chtěl by mi někdo položit otázku,“, „Jaké máte otázky?“, ale nikdy „Jsou nějaké otázky?“). Předpokládáme tedy, ţe se posluchači ptát budou. Poté, kdy poţádáme o otázky, je vhodné udělat krátkou přestávku (vyplněnou nějakou zajímavostí související s přednáškou), aby si posluchači měli čas otázky rozváţit. Je moţno také pouţít alternativu „V souvislosti s předneseným tématem se mne často posluchači ptají…..“ a problém prvé otázky je vyřešen.V případě zkušenějšího předsedajícího mívá jiţ první otázku připravenu on sám. Další rady a poznámky jak k přípravě přednášky, k její realizaci, k eliminaci trémy, řečnických zlozvykŧ a výpadku paměti lze nalézt ve specializované literatuře. V posledních letech jsou na vědeckých a odborných setkáních velmi populární tzv. postery (vývěsky, plakátová sdělení). V podstatě se jedná o to, ţe autor místo přednesení krátkého ústního příspěvku, vyvěsí materiály svého sdělení na vhodném panelu a je připraven o nich podat výklad a diskutovat. Některá setkání se v současné době redukují pouze na přednesení plenárních přednášek a posterových sekcí. Výhodou tohoto organizačního uspořádání je moţnost prezentace daleko většího počtu krátkých sdělení ve formě posterŧ a podstatně větší přitaţlivost pro účastníky. Kaţdý z odborníkŧ si zvolí posterovou sekci, která jej zajímá a bezprostředně u posteru mŧţe diskutovat s jeho autorem. Zamezí se tím přednášení sdělení, která zajímají jen velmi úzký okruh odborníkŧ a diskuzím, které jsou pro plénum i uţší sekci nezáţivné.

Autoři textu

Informatika I a II

přednáška

diskuze

poster

53


Informatika I a II

Pro přípravu posteru dostaneme většinou od organizátorŧ základní informace, obsahující obvykle velikost plochy posteru (2 x 1,3 , 2,5 x 1,3, 1,3 x 1,3 m apod.), umístění, délku doby vystavení a často i pokyny pro rozvrţení materiálu. Protoţe autor posteru je současně i zájemcem o ostatní sdělení, bývá v instrukcích stanovena doba vystavení posteru a kromě toho i časové rozmezí, kdy autor musí být u svého posteru k dispozici zájemcŧm (minimálně hodinu). Základními předpoklady jsou zde jednoduchost, jasnost, kreativita, logické uspořádání, nápaditost a přitaţlivost. Je nezbytné zdŧraznit, ţe text a obrázky posteru musí být zřetelně čitelné z odstupu 3 aţ 4 krokŧ. Jedním z nejdŧleţitějších prvkŧ úspěšnosti posteru je kromě volby tématiky i správný název. Měl by být krátký, výstiţný a připoutající potenciální zájemce. Názvem mŧţe být i výstiţně volená otázka. Pod názvem posteru, provedeném obvykle největším písmem z pouţitých velikostí v posteru, bývá umístěno jméno autora a adresa pracoviště. V logickém sledu zleva doprava pak v úvodu následují stručné aţ heslovité dŧvody proč se autor tématem zabýval, metody, které k řešení problému pouţil, výsledky, kterých dosáhl a konečně stručné závěry, které z jeho práce vyplývají. Výsledky je výhodné prezentovat ve formě obrázkŧ, grafŧ, fotografií, tabulek apod. Také závěry je výhodné uvádět stručně ve formě bodŧ nebo krátkých vět. Je třeba maximálně vyuţít výhody posterového sdělení, totiţ ţe všechny detaily mŧţe autor neformálně prodiskutovat se zájemci přímo. Pro větší názornost posteru a jeho přitaţlivost je povoleno uváţlivě pouţívat nejrŧznějších barevných i humorných kreací, vyuţít sluţeb profesionálních výtvarníkŧ apod. Na závěr této kapitoly uveďme ještě několik zásad správného vyuţití návštěvy vědeckého a odborného setkání – kongresu, konference, sympozia apod. Je to vynikající příleţitost nejen pro získání a předávání nových poznatkŧ, ale i pro navazování kontaktŧ a moţností se tak zapsat do podvědomí účastníkŧ těchto akcí. A to vlastní přednáškou, posterem, vystoupením v diskuzi nebo nezávaznou komunikací s účastníky (small talk). Otázku v diskuzi je třeba mít vhodně formulačně připravenou, stručnou a k věci. Není na škodu upoutat pozornost účastníkŧ nějakou vtipnou poznámkou, kterou si vás určitě účastníci konferencí zapamatují a současně jim poskytnete první podnět pro navázání kontaktu ať jiţ o přestávce, při večerním posezení, či kdekoliv jinde. Pro optimální vyuţití účasti na vědeckém či odborném setkání se obvykle doporučuje dodrţovat určité zásady (www.educity.cz), z nichţ je moţno zdŧraznit : pečlivý výběr přednášek a posterŧ, které vás zajímají; je výhodné se účastnit setkání s kolegou /kolegyní; ubytujte se v hotelu vyhrazeném pro účastníky konference; mějte sebou dostatek vizitek; buďte aktivními účastníky konference, pokládejte otázky a projevujte nahlas své dotazy a připomínky.

A3.6

zásady účasti na konferenci

Výzkumná zpráva a oponentní řízení

Jako primární dokument v písemné formě obvykle figuruje zpráva závěrečAutoři textu

54


ná, ostatní zprávy mívají povahu interních zpráv, slouţících především jako podklad pro zprávu závěrečnou, pro publikace, přednášky, patentové řízení apod. Struktura zprávy mívá nejrŧznější podobu danou charakterem řešeného úkolu. Zpracovaná zpráva musí mít logickou strukturu. Pouţitý formát zprávy záleţí na jejím celkovém rozsahu a na závazná doporučení pouţívaná v organizaci. Obvykle mívají zprávy tuto strukturu : titulní strana – obsah - úvod – shrnutí - shromáţdění potřebných dat a informací - analýza dat a informací – závěry z analýzy – doporučení - přílohy. Závěrečná zpráva technologicky zaměřeného úkolu by měla pro ilustraci obsahovat následující kapitoly : stručný a výstiţný popis postupu prací při řešení úkolu - popis dosaţených výsledkŧ řešení s uvedením základních schémat ukazatelŧ a bilancí - spotřeby energie, materiálu, obsluhy apod., včetně výsledkŧ ověřovacích, provozních a poloprovozních zkoušek - porovnání dosaţených výsledkŧ s předpokládanými cíli, technicko-ekonomickými parametry a charakteristikami, uvedenými v zadání úkolu a ve vstupních podkladech - porovnání dosaţených výsledkŧ řešení se světovou úrovní v době ukončení řešení úkolu - posouzení vlivu realizace výsledkŧ řešení úkolu na ochranu ţivotního prostředí - rozbor úrovně právní ochrany výsledkŧ řešení, zejména přihláškami vynálezŧ, prŧmyslových vzorŧ nebo ochranných známek v tuzemsku i v zahraničí - zhodnocení moţnosti a účelnosti prodeje licence, know-how, dokumentace a pod. - návrh rozsahu a postupu realizace řešení, včetně příslušného harmonogramu a zodpovědných pracovníkŧ – ekonomické závěry obsahující rozbor nákladŧ na řešení úkolu, ekonomický rozbor navrhované výroby a návrh předběţné ceny budoucího výrobku - návrh dalšího postupu prací, pokud z uzavřeného úkolu vyplývají náměty na zadání dalších úkolŧ k řešení. V příloze moţno uvést podklady pro zkušební provozní výrobu ve formě provozní směrnice, normy technologického reţimu a další dokumenty. V mezinárodním měřítku je pro strukturu a obsah výzkumných a technických zpráv rozhodující norma ČSN ISO 5966 : 1996 Dokumetace – Formální úprava vědeckých a technických zpráv. Podobně jako publikace se předkládá k recenznímu řízení, předkládají se výzkumné a některé technické zprávy k oponentnímu řízení, majícímu za cíl objektivně posoudit kvalitu předloţené práce. Je třeba zdŧraznit, ţe postavení oponenta a recenzenta je téměř protikladné. Recenzent má za úkol sepsat na publikaci recenzní posudek. Většinou je mu zatajeno jméno autora, aby mohl být dostatečně objektivní. Sepsáním posudku úloha recenzenta končí a autor musí jeho připomínky respektovat (za předpokladu, ţe jsou správné). Jinak je tomu u řízení oponentního, kdy oponent autora nebo autorský kolektiv zná a připomínky k práci musí hledat a musí najít! Zhostit se úlohy oponenta a vyhnout se riziku, ţe oponentní řízení bude probíhat triumfem autora nad slabomyslností oponenta či naopak, není snadné. První fáze je procesu je stejná s recenzí - oponent vypracuje posudek. Základní struktura oponentního posudku, mívá obvykle čtyři části : stručný obsah práce – připomínky - celkové zhodnocení práce - závěr a doporučení pro oponentní radu. Mezi hodnotící kriAutoři textu

Informatika I a II

obsah výzkumné zprávy

obsah závěrečné zprávy

oponentní řízení

struktura 55


teria oponentního posudku obvykle patří : splnění zadání a cíle práce - struktura, návaznost a úplnost jednotlivých částí práce - vyuţití poznatkŧ z informačních zdrojŧ - odborná úroveň a přínos práce, nově získané poznatky, porovnání s dosavadním stavem poznání (rešeršní zprávou) - významné klady a nedostatky práce - ostatní připomínky - formální úroveň práce - zpŧsob vyuţití práce. V závěru se obvykle práce doporučuje či nedoporučuje ke schválení oponentní radou, a to i přes uvedené připomínky a výhrady. Je třeba si uvědomit, ţe oponentovou povinností je prokázat ve druhé části oponentského posudku („připomínky“), ţe práci skutečně prostudoval, a ţe si zaslouţí honorář za zpracování posudku. Je tedy zřejmé, ţe oponent se uvedení výtek a nalezení chyb nemůže vyhnout. Aby oponent umoţnil autorŧm obhájit práci, měl by v části „připomínky“ volit své výhrady velmi pečlivě, vyhnout se osobním invektivám a přemíře detailních námitek. Při klasickém prŧběhu oponentury, či oponentního řízení nejprve přednese autor oponované zprávy před oponentní radou základní cíle, závěry a teze zpracované zprávy, poté oponenti přečtou své oponentní posudky a autor se vyjádří k námitkám a připomínkám oponentŧ. Povinností autora není dát oponentům za pravdu, ale vést polemiku, diskutovat s oponenty, pokusit se vyvrátit jejich námitky a obhájit své názory. Za úspěšnou oponenturu se pak obvykle povaţuje taková, během níţ se prokáţe, ţe předloţená práce je kvalitní, „vynaložené náklady odpovídají dosaženým výsledkům“ a dojde k rámcové shodě názorŧ autora s oponenty.

Informatika I a II

oponentního posudku

průběh oponentury

A3.7 Vědecko-kvalifikační práce a její obhajoba Vědecko-kvalifikační práce jsou zpracovávané jednotlivci jako písemný dokument a podklad pro získání vysokoškolské kvalifikace, akademického titulu a vědecké či vědecko-pedagogické hodnosti. Odborná náplň vědecko-kvalifikační práce bývá u prací bakalářských, diplomových, rigorózních a doktorských určena písemným zadáním. Toto zadání např. diplomové práce obvykle obsahuje : jméno a příjmení studenta - název tématu a základní schéma pro zpracování práce (obsah) - rámcové určení rozsahu práce - seznam základní literatury – termín zadání a odevzdání práce - jméno vedoucího práce, případně konzultanta. Vedoucí práce má ve většině případŧ zodpovědnost za postup odborných fází práce, jejich materiální zabezpečení, má funkci odborného poradce a schvaluje definitivní podobu práce. V ţádném případě však nepřebírá odpovědnost za celkové vyznění práce – za to plně odpovídá autor, který také práci musí před příslušnou státní komisí nebo vědeckou radou obhájit.Formální stránka vědecko-kvalifikační práce se řídí obecnými doporučeními modifikovanými tradičními zvyklostmi dané specializace, fakulty, katedry, ústavu apod. Modifikace by neměly být v rozporu s mezinárodními standardy, pokud jde o strukturu práce, pořadí kapitol, titulní stranu, formát, papír, okraje, číslování kapitol, standardizovanou formu soupisu pouţitých informačních zdrojŧ, standardními zpŧsoby Autoři textu

zadání

obsah

56


citování, umístění a úpravu ilustrací, abstraktu, psaní veličin, jednotek, rovnic a dalších náleţitostí. Mezinárodním standardem pro psaní a úpravu vědecko-kvalifikačních prací je norma ČSN ISO 7144 : Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentŧ, ČSN ISO 690 : Dokumentace – Bibliografické citace. Obsah forma a struktura , ČSN ISO 690 – 2 : Informace a dokumentace – Bibliografické citace – část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části a ČSN ISO 214 : Dokumentace – Abstrakty pro publikace a dokumentaci. Standardní členění práce sestává z těchto kapitol : Titulní list - Errata* - Abstrakt – Předmluva - Čestné prohlášení* - Obsah - Seznam ilustrací a tabulek* - Seznam zkratek a symbolŧ* - Slovník termínŧ* - Úvod (2-3 strany) - Hlavní část práce teoretická část* (15 - 20 stran) - experimentální část* (10 -– 20 stran) – výsledky a diskuze* (35 – 40 stran) - Závěr (2-3 strany) - Soupis bibliografických citací - Přílohy* - Rejstříky* - Curriculum vitae* - Ostatní materiály a přílohy. Hvězdičkou jsou uvedeny názvy kapitol, jejichţ zařazení do práce není povinné. V souvislosti s úpravou práce je nutno zdŧraznit, ţe norma ČSN ISO 7144 upravuje i rozsah údajŧ a jejich pořadí na titulní stránce vědecko-kvalifikační práce a doporučuje i typ a druh písma (např.Times New Roman, Arial). Pro citování literatury v textu preferuje norma ČSN ISO 7144 abecední citování podle jména a data (moţná alternativa z normy ČSN ISO 690), i kdyţ nevylučuje citování podle odkazového čísla. Např. ….jak uvádí Katuščák (1998, s. 107); … jak se obecně doporučuje (Katuščák, 1998); ….jak se obecně doporučuje (1). Citování podle jména a datumu tedy znamená, ţe na příslušném místě v textu se napíše jméno autora a datum publikování dokumentu. V soupisu bibliografických citací se pak záznam upraví tak, ţe za jménem se přidá rok vydání, který se pak zopakuje na příslušném místě za místem vydání a vydavatelem. V daném případě se dvojtečka za jménem autora a datem nepíše. Na některých pracovištích se doporučuje zařadit po kapitole „Výsledky a diskuze“ ještě kapitolu „Návrh dalšího postupu prací“, kde autor navrhne alternativní varianty dalšího moţného postupu prací v oblasti řešené problematiky a tím prokáţe i svou tvŧrčí invenci. Po dokončení vědecko-kvalifikační práce se svázaná práce odevzdá vedoucímu katedry (ústavu, fakulty), kde bylo téma zadáno či schváleno, a to v poţadovaném počtu výtiskŧ. Obvykle obdrţí jeden exemplář vedoucí závěrečné práce, vedoucí katedry (ústavu) či děkan fakulty, druhý resp.třetí exemplář recenzenti a další exempláře jsou ponechány k dispozici členŧm katedry, fakulty, komise, knihovně či informačnímu středisku. Práci posuzuje kromě vedoucího práce (vyjma prací habilitačních) i jeden či více recenzentŧ z řad pedagogŧ katedry, odborníkŧ z praxe a specialistŧ. Recenzenty jmenuje vedoucí pracovník ústavu (katedry) nebo fakulty, na které se bude obhajoba konat, a která je pro příslušnou obhajobu akreditována. Při zpracování posudku se přihlíţí zejména k těm kritériím, které charakterizují příslušnou vědecko-kvalifikační práci. Základním kritériem je porovnání zadaných a skutečně dosaţených cílŧ práce. Někdy bývá jiţ v ţádosti o zpracování posudku uvedeno, na co se má recenzent při posuzování práce zaměřit, aby bylo předem zajištěno komplexní posouzení práce. PodAutoři textu

Informatika I a II

struktura

recenze

57


le zvyklostí pracoviště obdrţí kandidát příslušný počet dní před stanoveným datem obhajoby posudek vedoucího práce a posudky recenzentŧ. Posudky jsou pro kandidáta (diplomanta) podkladem pro přípravu k obhajobě. Při studiu posudkŧ a přípravě obhajoby se kandidát především zaměřuje na připomínky, popř. dotazy, které jsou v posudku formulovány. Práce bývá obhajována před komisí jmenovanou děkanem fakulty (v případě bakalářských, diplomových rigorózních a doktorských prací) nebo před vědeckou radou fakulty a vysoké školy (v případě habilitačních prací). Vlastní obhajoba práce má ve většině případŧ ustálený prŧběh. Nejprve kandidát přednese úvodní vystoupení (úvodní slovo) k práci, které obvykle nemá přesáhnout 10 minut. V něm se zaměří především na : stručné zdŧvodnění výběru tématu - hlavní rysy metodologie experimentŧ, techniky, analytického hodnocení - hlavní obsahové problémy práce a nově vzniklé otázky (problémy) - stručné závěry. Poté vedoucí práce a recenzenti přednesou své posudky a následuje diskuze, ve které znovu dostane slovo kandidát. Cílem této části jeho vystoupení je reagovat na dotazy a připomínky obsaţené v posudcích a v pravém slova smyslu obhájit svou práci, své výsledky, názory a závěry. I kdyţ si kandidát připraví písemné poznámky a podklady k obhajobě, měl by hovořit samostatně a v ţádném případě by neměl poznámky číst. V dalším prŧběhu diskuze pokračuje rozprava, jejímţ účelem je zjistit, jak kandidát ovládá odbornou problematiku své práce i širší souvislosti, a jak kvalifikovaně, pohotově a přesvědčivě odpovídá na dotazy. Zásadně se doporučuje příliš nepolemizovat s recenzentem, aby při obhajobě nedošlo ke klasickému dilema ve formě otázky předsedy státní zkušební komise ke kandidátovi : „Chcete mít pravdu nebo diplom ?“ Obhajoba práce končí, nemají-li členové hodnotící komise či rady další dotazy a připomínky. Pak, s vyloučením veřejnosti i kandidáta, hodnotí komise jak samotnou obhajobu, tak i úroveň odpovědí, celkovou kulturu projevu, schopnost vyjadřování, logiku argumentace apod. Výsledek obhajoby sdělí kandidátovi předseda komise nebo vedoucí habilitačního řízení.

Informatika I a II

obhajoba

A3.8 Patentová přihláška a patentové řízení Zpracování patentové přihlášky není jednoduchou záleţitostí a vyplatí se vyuţít znalostí školených specialistŧ z oboru tzv. patentových zástupců. Platí jiná pravidla pro vynálezy z oblasti strojírenství, jiná pro oblast chemie či dalších prŧmyslových odvětví. Lze velmi obtíţně vytvořit jakousi „kuchařku“, která by jednoznačně stanovila obecně platná pravidla přípravy patentové přihlášky tak, aby vyhovovala všem zákonným poţadavkŧm. Přes veškeré snahy se specialistŧm nepodařilo plně sjednotit poţadavky na patentové přihlášky, kde kromě zákonných poţadavkŧ je třeba brát v úvahu i poţadavky komerční (patentové úřady jsou obvykle samofinancovatelné) a kdy se zapisují v jedné zemi vynálezy, které by z hlediska například vynálezecké úrovně v jiné zemi neprošly řízením.

Autoři textu

patentová přihláška

58


Podání patentové přihlášky u národního patentového úřadu. Datum podání = datum priority

Informatika I a II

Moţnost podání přihlášek u patentových úřadŧ dalších zemí nebo mezinárodních organizací do 12 měsícŧ od podání první přihlášky

patentové řízení

Národní úřad provede předběţný prŧzkum patentovatelnosti a formální správnosti přihlášky

Přihláška je po uplynutí 18 měsíců zveřejněna, zveřejnění je oznámeno v patentovém věstníku

Je otevřena moţnost podávání námitek proti udělení patentu

Patentový úřad zahájí úplný prŧzkum přihlášky, o který musí přihlašovatel poţádat nejpozději do 36 měsícŧ od podání přihlášky

Na základě úplného prŧzkumu a celého patentového řízení je přihláška národním patentovým úřadem buď zamítnuta, nebo je řízení zastaveno, nebo je udělen patent

Obr. 4 : Posloupnost jednotlivých fází průběhu patentového řízení Proto je vhodné, aby vynálezce nejdříve sám zpracoval návrh patentové přihlášAutoři textu

59


Informatika I a II

ky v dále uvedeném členění a patentově právní formulace i „doladění“ přihlášky ponechal na zkušeném patentovém zástupci.Vlastní patentová přihláška musí obsahovat : název vynálezu - vymezení oblasti techniky, jíţ se vynález týká popis současného stavu techniky s vyznačením nedostatkŧ - popis podstaty vyobsah přihlášky nálezu ze zdŧrazněním, které nedostatky současného stavu techniky řeší a jak příklady provedení vynálezu, včetně jeho prŧmyslové vyuţitelnosti – patentové nároky. Je výhodné pouţít jako vzor patentové přihlášky jiţ udělený patent z příbuzné oblasti a vyuţít zavedených obecných a uvádějících formulací jednotlivých hlavních odstavcŧ. V období po zveřejnění přihlášky mŧţe kdokoli podat u ÚPV věcně zdŧvodněné námitky proti zveřejněné přihlášce, které se potom berou v úvahu při podrobném prŧzkumu. Tomuto systému řízení říkáme „odložený průzkum“ přihlášky vynálezu. Většina úkonŧ prováděných ÚPV, tj. přijmutí přihlášky, zveřejnění, prŧzkum, apod. je zpoplatněna správními poplat- odložený průzkum ky. Veškeré poplatky jsou zveřejňovány v příslušné vyhlášce ministerstva financí o správních poplatcích. Patent zanikne, jestliţe uplyne doba jeho platnosti, nezaplacením udrţovacích poplatkŧ nebo vzdáním se práva k patentu. V prŧběhu patentového řízení se provádí celá řada rešerší majících za cíl usnadnit a objektivně posoudit současný stav vědy a techniky a patentovatelnosti hodnoceného vynálezu. Jednotlivé fáze patentového řízení jsou znázorněny na obr. 4.

Autoři textu

60


Informatika I a II

SHRNUTÍ

Jakákoliv nová informace, zkušenost, či znalost obohacující stav lidského poznání musí být nejen pečlivě a srozumitelně formulována, ale také vhodně, účelně aţ marketingově prezentována. Proto prezentace 

formou odborného článku musí dodrţovat etiku publikování a zvyklosti daného časopisu, poţadovanou formu textového zpracování, struktury, grafické úpravy, citací informačních zdrojŧ i respektovat vydavatelský proces a připomínky recenzenta.



ústním sdělením formou přednášky vyţaduje její dŧkladnou přípravu s ohledem na nejdŧleţitější sdělované poznatky,sloţení posluchačŧ i vymezenou dobu, i zde je nezbytné zachovávat optimální strukturu přednášky včetně volby pomŧcek, verbálních, paralingvistických i neverbálních komunikačních prvkŧ, zvládnutí psychického napětí a nekonfliktní, kompromisní vedení diskuze.



posterem vyţaduje kromě jiţ výše uvedených zásad navíc dostatek kreativity, improvizačních schopností i nadhledu.



výzkumnou zprávou vyţaduje dodrţení struktury zprávy při akceptování zvyklostí organizace, pečlivou a logickou stylizaci a formulace výsledkŧ a taktickou přípravu na připomínky oponenta.



vědecko-kvalifikační prací vyţaduje dodrţení všech normativních poţadavkŧ a zvyklostí vysoké školy, pečlivou volbu struktury práce, její stylizaci, logické návaznosti i prŧkaz tvŧrčí invence autora. Mimořádnou pozornost je nutno věnovat verbální prezentaci práce i taktické přípravě na připomínky recenzenta. Nezapomínat, ţe hlavním a jediným cílem je dosaţení poţadované kvalifikace !



patentovou přihláškou a dalšími dokumenty nutně vyţaduje výbornou znalost zásad sepisování úspěšné přihlášky, spolupráci patentového zástupce a znalost úskalí prŧběhu patentového řízení .

Autoři textu

61


Informatika I a II

KORESPONDENČNÍ ÚKOL

Najděte si libovolný primární informační zdroj (článek, kniha apod), kde je v soupisu literatury min. 30 literárních citací, neodpovídajících normě ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Opravte tyto citace podle uvedených norem. Na adresu [email protected] zašlete do konce prosince a) citaci primárního zdroje b) pŧvodní seznam citací z primárního zdroje c) opravený seznam citací dle uvedených norem. Do týdne bude Vám sděleno, zda je zadaný úkol vyřešen min. ze 80% správně a zda bude zahrnut do konečné klasifikace modulu.

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Co řeší etika publikování ?

2.

Z jakých kapitol sestává odborný článek ?|

3.

Z jakých fází se skládá vydavatelský proces ?

4.

Specifikujte rozdíly mezi recenzním a oponentním posudkem !

5.

Jaké aspekty je nutno vzít v úvahu při přípravě plenární přednášky ?

6.

Z jakých kapitol se skládá vědecko-kvalifikační práce a jak probíhá její obhajoba ?

7.

V čem se liší citace článku a knihy podle normy?

Autoři textu

62


Informatika I a II

DALŠÍ ZDROJE

1.


2.

KATUŠČÁK, D., DROBÍKOVÁ, B., PAPÍK, R. Jak psát závěrečné a kvalifikační práce : jak psát bakalářské práce, diplomové práce, disertační práce, specializační práce, habilitační práce, seminární a ročníkové práce, práce studentské vědecké a odborné činnosti, jak vytvořit bibliografické citace a odkazy a citovat elektronické a tradiční dokumenty. Nitra (SK) : Engima, 2008. 161 s. ISBN 978-80-8913270-6.

3.

VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací. Efektivní komunikace v praxi. Praha : Grada Publishing, 2008. 322 s. ISBN 978-80-2472614-4.

4.

JULÁKOVÁ, E. Rovnice, jednotky a veličiny – jak s nimi? Chem. Listy, 2005, roč.99, č.4, s. 250 – 257.

5.

PITTER, R. Poznámky k článku E. Julákové o rovnicích, jednotkách a veličinách. Chem.Listy , 2005, roč. 99, s.528.

6.

TATIERSKY, J. Niekolko pripomienok . Chem.Listy, 2007, roč.100, č. l0, s. 821 – 823. (připomínky k článku Julákové).

7.

HIERHOLD, E. Rétorika a prezentace. Jak s jistotou prezentovat a působivě přednášet. Praha : Grada Publishing, 2005. 408 s. ISBN 80247-0782-9.

8.

Další soubor relevantních informačních zdrojŧ je uveden v publikaci ad 1, citace zdrojŧ 60 – 95..

Autoři textu

63


Informatika I a II

A4. SEKUNDÁRNÍ INFORMAČNÍ ZDROJE

VÝSTUPY Z UČENÍ

Po prostudování textu a vypracování úkolů této kapitoly Budete umět:   

Budete umět

vyhledávat souhrny a obsahy primárních zdrojŧ ve zkrácené formě v jednotlivých druzích sekundární literatury zpracovat anotaci z primárního zdroje vyhledávat informace o konkurenčních firmách

Získáte:

Získáte

 přehled o databázových zdrojích dokumentŧ ochrany prŧmyslových práv a zdrojích informací o konkurenčních firmách  přehled o referátové literatuře a literatuře citací

Budete schopni: 

Budete schopni

komplexně zpracovat soubor informací o konkurenční firmě z veřejných zdrojŧ

Autoři textu

64


Informatika I a II


20 + 0 hodin (samostudium + řešení úkolŧ) KLÍČOVÁ SLOVA abstrakt, anotace, bibliografické citace, odkaz, kompendium, referátový časopis, databáze sekundární literatury; externí firemní informace, informace personální, historické, strategické, technické, ekonomické, bankovní, kreditní, obchodní, marketingové, burzovní, regionální; adresář, katalog, EIU


Ve čtvrté kapitole se seznámíte se základními sekundárními informačními zdroji jako jsou kompendia, referátové časopisy, literatura citací, šedá literatura, sekundární dokumenty ochrany prŧmyslových práv a se zdroji a obsahem externích firemních informací. Všechny uvedené zdroje zpracovávají primární literaturu systematicky (všechnu) a to ve zkrácené formě abstraktu nebo anotace. Z podnikatelského hlediska jsou významné poznatky o získávání a členění informací o konkurenčních organizacích.

Autoři textu

65


Cílem sekundárních informačních zdrojŧ, resp.sekundární literatury, je zpřístupnit poznatky uvedené v primárních zdrojích na základě jejich systematického zpracování. Univerzální metodou tohoto převodu informací a znalostí z primárních do sekundárních informačních zdrojŧ je zkrácení textu pŧvodních prací do stručné formy vhodné k registraci. Podle rozsahu zkrácení a formy prezentace lze sekundární zdroje rozdělit na kompendia, referátovou literaturu, literaturu citací a dokumenty ochrany prŧmyslových práv, externí firemní literaturu a ostatní sekundární literaturu. Informace a znalosti obsaţené v dokumentech primární literatury mají v pře-váţné většině případŧ hodnotu trvalejší a proto je nevyhnutelné mít vypraco-ván systém jejich ukládání a spolehlivého vyhledávání. Proto je nutné popsat jak příslušný primární dokument, tak informace v něm obsaţené. To zna-mená, ţe popis dokumentu musí obsahovat údaje o tom kdo je autorem dané-ho dokumentu, jaký je název dokumentu, kde a kdy byl daný dokument zve-řejněn, resp. kde je dostupný a co daný dokument obsahuje, o jaké hlavní in-formace se v něm jedná. Prvé tři body popisu dokumentu představují jeho identifikační popis resp.tzv. bibliografickou citaci, čtvrtý bod představuje anotaci (resumé, souhrn) obsahu primárního dokumentu. Pojem anotace se někdy volně zaměňuje za pojem abstrakt a představuje vlastně faktografickou informační podstatu přimárního dokumentu. Pro další výklad budeme dále pouţívat vztahu : abstrakt = bibliografická citace + anotace. Zásadou je, ţe podle bibliografické citace musí odborník jednoznačně nalézt primární zdroj, ze kterého byl abstrakt (citace) vytvořen. Při předběţné identifikaci primární-ho zdroje lze vyuţít některých charakteristických znakŧ, např. je-li v citaci uvedena cena, jedná se zpravidla o knihu; je-li uvedeno datum v kombinaci s kódem země, jedná se o patent; je-li uvedena posloupnost zkratky časopisu, roku, ročníku, (periodického čísla) a stránkového rozsahu, jedná se o časopis; je-li v citaci slovo Thesis, jedná se o vědecko-kvalifikační práci; je-li v citaci uvedeno slovo Report, jedná se zpravidla o (technickou) zprávu. Strukturu a obsah abstraktu specifikuje norma ISO 214 : 1976. Anotace je obvykle definována jako intelektuálně zpracovaný obsah daného dokumentu do formy velmi stručného výtahu, který by měl co nejvýstiţněji popsat informační obsah celého dokumentu. Obecně by měla kaţdá anotace obsahovat informace o cíli a rozsahu práce, uţitých technikách, resp. metodice, o nejdŧleţitějších zjištěních a výsledcích a konečně o moţnostech vyuţití a dalších perspektivách rozvoje dané problematiky. Text anotace se píše souvisle jako jeden odstavec. Musí být psaný tak, aby mohl práci samostatně suplovat. Pouţívá se v něm odborná terminologie, stručný, věcný a úsporný informační styl. Celý abstrakt by neměl přesáhnout jednu stránku. Společnou zásadou je poţadavek, aby text anotace obsahoval co nejvíce termínŧ maximálně vystihujících konkrétní informace obsaţené v daném primárním dokumentu. Tyto základní významové termíny z anotací se obvykle označují jako klíčová slova (Keywords) a jejich sestavování do rejstříkŧ významně usnadňuje vyhledávání příslušného dokumentu. Pro volný rejstřík klí-čových slov vytrţených ze svého kontextu se Autoři textu

Informatika I a II

cíl

bibliografická citace abstrakt,

anotace

klíčová slova 66


také pouţívá označení KWOC (Key – Words – Out – Contents). Klíčová slova jsou nekorigované výrazy nebo jejich skupiny převzaté z primárních dokumentŧ, které charakterizují podstatná fakta primárního dokumentu. Jiný přístup k věcnému popisu primárního dokumentu spočívá v charakterizování jeho obsahu předem vytvořeným souborem znakŧ (slovní termíny, předmětová hesla, rŧzné kódy, názvy chemických sloučenin, obchodní názvy atp.). Daný dokument pak mŧţeme popsat pouze výběrem z těchto předem daných hesel. Tento závazný seznam hesel se často označuje jako vázaný slovník. Kaţdý z uvedených postupŧ má své výhody a nevýhody, které lze do jisté míry řešit systémem tzv. křížových odkazů (cross references). Kříţové odkazy upozorňují na moţnou existenci dalších relevantních informací na jiných místech daného systému. V praxi vedou oba druhy slovníkŧ k vytváření rejstříků – seznamŧ termínŧ a předmětových hesel doplněných lokačními údaji (např. stránkou) o tom, kde se dokument nebo informace označená daným heslem nachází. Krom toho kaţdý vědní obor vyuţívá specifické znaky jako jsou např. registrační čísla látek, strukturní vzorce, sumární vzorce, kódy atp. Z dalších zpřesňujících označení se pouţívají termíny jako deskriptor (normované slovo nebo slovní spojení, které je součástí deskriptorového tezauru), předmětové heslo (klíčové slovo nebo znak stručně vystihující obsah dokumentu) a uniterm ( jednoslovné heslo označující vedle ostatních klíčových slov vţdy jeden pojem na určité hladině významnosti – např.pořadí autorŧ, pořadí čísel patentŧ, přírŧstková čísla v knihovnách apod.). Systémem, který se snaţí klasifikovat a roztřídit veškeré lidské vědění je Mezinárodní desetinné třídění (MDT). Jedná se o univerzální, mezinárodně srozumitelný klasifikační jazyk hierarchického typu, slouţící k indexování a vyhledávání věcných informací o dokumentech, jejich částech apod. Ve slovníku MDT jsou abecedně uspořádána hesla, ke kterým jsou přiřazeny číselné kódy, jimiţ lze numericky vyjádřit všechny obory lidského poznání a činností. Veškeré poznání je v MDT uspořádáno do deseti číslic od 0 do 9.

Informatika I a II

volný rejstřík

vázaný slovník křížové odkazy rejstříky

deskriptor, předmětové heslo, uniterm MDT

Kompendium je souhrn základních poznatkŧ jednoho určitého vědního oboru nebo jeho ucelené části. V převáţné většině jsou to kniţní kompilace kompendium vydávané nepravidelně a prŧběţně aktualizované v doplňcích. Ve svém souhrnu je v kompendiu charakterizován stav poznání v dané oblasti vědního oboru za celé nebo určité období jeho trvání. Úkolem kompendia je systematické zpracování primární literatury daného vědního oboru a to beze zbytku. Při zdŧraznění poţadavku na úplnost zpracování veškerých primárních zdrojŧ je pochopitelné, ţe při vydávání těchto kniţních publikací dochází k poměrně značnému zpoţdění mezi vydáním primární publikace a jejího systematického zpracování v kompendiu. Zpoţdění u těchto děl bývá kolem 20 let. Vyuţitím moderních informačních technologií se tato prodleva daří zkracovat. Cílem je poskytnout odborníkŧm kritické zhodnocení publikovaných výsledkŧ v přístupné a ucelené formě. Často se uvádí souhrn relevantních informací a dat s tím, ţe nevýznamné, nepotvrzené a spekulativní údaje se ignorují. Text Autoři textu

67


Informatika I a II

v kompendiu často umoţňuje vzájemné porovnání rŧzných výsledkŧ a poznatkŧ bez ohledu na druh konkrétního zdroje a časovou chronologii. Data jsou často souhrnně porovnávána v tabulkách. Údaje jsou ve všech případech dopr-vázeny odkazy na příslušné primární dokumenty. Informace z kompendia lze s výhodou pouţívat jako spolehlivý podklad pro rešerši aţ k datu zpracování pouţitého dílu nebo doplňku. Pro vyhledávání v kompendiu mŧţeme vyuţít buď systematiky řazení informací nebo rejstříkŧ. Je skutečností, ţe zpŧsoby prezentace primární literatury se v nejrŧznějších kompendiích mohou významně lišit především s ohledem na příslušnou oblast vědy a techniky. Je zřejmé, ţe jinak bude strukturované kompendium poznatkŧ např. z fyziky, jinak z biologie a jinak z oblasti těţby nerostŧ. Proto je velmi dŧleţité se v kaţdém vědním i technickém oboru dŧkladně seznámit se strukturou a zpracováním kompendií, která koncentrují celkový stav poznání oboru. Informačním zdrojem jsou obvykle knihovny a informační centra. Referátová literatura systematicky zpracovává a zpřehledňuje primární informační zdroje a koncentruje jejich obsah do souhrnu nejdŧleţitějších informací a poznatkŧ (referátŧ – abstraktŧ). Jedná se o univerzální metodiku a referátová litenejspolehlivější prostředek pro získání přehledu o vývoji v určité vědní oblas- ratura ti. Tato literatura je vydávána periodicky v relativně krátkých časových úsecích (týdny) se zpoţděním 3 aţ 6 měsícŧ od zveřejnění primárního dokumentu. Oblíbenost referátových časopisŧ a především jejich elektronických verzí, jako významných zdrojŧ sekundární literatury vystihuje skutečnost, ţe v současné době existuje více neţ 1 000 časopisŧ, majících v názvu slovo „abstracts“. Jako příklady lze uvést časopisy Chemical Abstracts (USA), Referativnyj žurnal (Rusko), Abstracta Botanica (Švédsko), Abstract of UK Patent Applications (Anglie), Bioengineering Abstracts (USA), Composits Industry Abstracts (USA), Metals Abstracts (USA) a další. Na rozdíl od kompendií jsou v těchto časopisech zpracovány do individuálních abstraktŧ jednotlivé primární informační zdroje. Pro usnadnění vyhledávání potřebných informací v referátové literatuře slouţí vytváření rejstříkŧ. Většina referátových časopisŧ má zpracován svŧj rejstříkový aparát, obsahující jak rejstříky obecného zaměření, tak rejstříky zaměření typického pro daný obor. Mezi obecně zaměřené rejstříky řadíme autorský rejstřík (Author Index), který je určen pro zpětné vyhledávání abstraktu, nebo bibliografické citace primárního doku- rejstřík autorský mentu na základě znalosti jména autora. Problémy někdy nastávají s transkripcí ruských, japonských a čínských jmen, kdy bývá obtíţné rozeznat, co je jméno autora a co příjmení. V těchto případech lze v rejstříku doporučit kombinaci hledání jak příjmení, tak jména. Rejstřík klíčových slov (Keyword Index) vyuţívá klíčová slova, resp. klíčové fráze jako termíny označující klíčových slov předmětný obsah a identifikující obsah a zaměření dané práce. Obvykle se tyto termíny volí z názvu práce a z textu anotace. Rejstřík je volný a pouţívá se většinou pro prŧběţné sledování dané problematiky nebo při retrospektivních rešerších. Předmětový rejstřík (Subject Index) slouţí k vyhledávání Autoři textu

68


širších a přesně definovaných tématických oblastí. Na rozdíl od rejstříku klíčových slov jsou předmětová hesla určena předem a při indexaci obsahu práce musí být vybírána pouze z povoleného seznamu. Hesla předmětového rejstříku tvoří např. rŧzné názvy procesŧ a dějŧ, aparatur, koncepční termíny, aplikace, vlastnosti, experimentální postupy, farmaceutická terminologie, termíny z medicíny, názvy biologických objektŧ, názvy chemických sloučenin, reakcí atp. Jedná se tedy o rejstřík vázaný. I předmětová hesla však procházejí určitým vývojem a jejich změny či doplňky jsou předem oznamovány na následující časové období (pětileté a delší). Patentový rejstřík (Patent Index) obvykle uvádí soupis všech patentŧ abstrahovaných podle zemí, kde byly uděleny a podle vzrŧstajících čísel udělených patentŧ. Často se setkáváme s tím, ţe záznamy jsou redukovány pouze na abstrakty tzv. „základních patentŧ“, které byly publikovány poprvé. Ostatní odvozené patenty tvořící součást tzv. „patentových rodin“, bývají uváděny jen někdy, a to podle zvyklostí a zásad konkrétního referátového časopisu. Zásadou však je, ţe v tomto případě bývají tyto patenty a jejich citace vztaţeny k patentu základnímu. Patentové rejstříky se pouţívají pro vyhledání záznamu citujícího vynález, včetně těch, které jsou přihlášeny v několika rŧzných zemích. Rejstřík zdrojů (Source Index) je pomocný zdroj informací, který vydávají jen některé referátové časopisy. Tato rejstříková pomŧcka uvádí obvykle podrobné údaje o všech primárních periodických i neperiodických zdrojích, které jsou v referátovém časopise zpracovávány. Jde v podstatě o abecední soupis všech primárních pramenŧ (časopisŧ, patentŧ, zpráv, prací), uváděných jak pod plným názvem, tak normalizovanou zkratkou. Rejstříkový průvodce (Index Guide) je vydáván jako pomŧcka usnadňující orientaci v jednotlivých druzích rejstříkŧ příslušných k danému referátovému časopisu. Je obvykle vydáván pro určité období (pětileté, desetileté). Jeho hlavní funkcí je koordinovat klíčové odkazy mezi rŧznou terminologií uţívanou v primárních dokumentech a závaznou terminologií uţívanou v daném referátovém časopise. Kromě rejstříkové části jsou v tomto sekundárním zdroji otiskovány i stati vysvětlující organizaci a pouţívání jednotlivých rejstříkŧ, zásady tvorby předmětových hesel a zásady nomenklatury příslušného vědního oboru. Kromě těchto obecně zaměřených rejstříkŧ vydávají referátové časopisy ještě další rejstříky, zaměřené na usnadnění vyhledávání v daném vědním oboru. Vydavatelé referátové literatury se snaţí svými doplňkovými sluţbami co nejvíce usnadnit odborným pracovníkŧm orientaci v komplexu produktŧ světových informačních center a získání primárních dokumentŧ. Kromě řady specializovaných periodik, vycházejících obvykle z obsahu základního referátového časopisu, jsou to sluţby konzultační, expertní, servisní a řada dalších (např.sluţby DDS, EDS). V současné době, kdy informační technologie umoţňují nebývalým zpŧsobem ukládání, utřídění, vyhledávání a zasílání dokumentŧ je běţnou praxí zpracování záznamŧ, abstraktŧ a bibliografických citací primárních dokumentŧ elektronickou formou do databází. Ty pak mohou být zdrojem jak pro klasické tištěné formy referátové literatury (pokud jsou ještě vydávány), tak přímo zpřístupňovány prostřednictvím počítačŧ a globálních počítačových sítí. Elektronické formy referátoAutoři textu

Informatika I a II

předmětový

patentový

zdrojů

průvodce

69


Informatika I a II

vé literatury dále umoţňují vynikající zpětné vyhledávání dokumentŧ, pouţití vícekriteriálního vyhledávání (např. kombinací několika rejstříkŧ současně), speciální zpracování záznamŧ (např. statisticky) atp. U jednotlivých vědních oborŧ a databází referátové literatury je nutno upozornit na skutečnost, ţe počítačové databáze bývají často organizovány odlišným zpŧsobem neţ jako tomu je u rejstříkŧ verze tištěné. Literatura citací je třetím významným zdrojem sekundárním informací. Tento druh literatury na rozdíl od kompendií a referátových časopisŧ zveřejňuje pouze názvy článkŧ a bibliografické údaje primárního zdroje. Podrobnější údaje o obsahu primárního dokumentu jako anotace, vzorce, závěry a další zpřesňující informace uváděny nejsou. Literatura citací plní v podstatě dva literatura citací základní úkoly a to poskytování rychlé informace o obsahu primárních zdrojŧ (časopisu) na základě jejich obsahu (tedy na základě názvu dokumentu) a být ukazatelem bibliografických citací, jako podkladu pro zpracování citační analýzy, retrospektivní rešerše a dalších informací. Výhodou literatury citací je rychlost zveřejnění citací publikovaných prací, protoţe primární literatura je zpracována během 1- 4 měsícŧ, tedy rychleji neţ v referátových časopisech. V řadě případŧ se bibliografická citace objeví v databázi jiţ o dva týdny dříve, neţ práce vŧbec tiskem vyjde. Mezi přední časopisy a databáze tohoto typu patří resp.patřily např. Current Contents, Index to Scientific Review, Chemical Titles, Index to Scientific Technical Proceedings, Index Chemicus, Science Citation Index, Social Science Citation Index, Arts and Humanities Citation Index a početná řada dalších. Pro vyhledávání v literatuře citací slouţí opět rejstříky, z nichţ se nejčastěji pouţívají autorský rejstřík, seznam vydavatelŧ přimárních časopisŧ, rejstřík titulních slov, předmětový rejstřík,rejstřík citací, rejstřík citovaných zdrojŧ, rejstřík citovaných patentŧ, rejstřík organizací, kumulované rejstříky a pod. V současné době nahradily pŧvodní tištěnou literaturu citací elektronické databáze jako např. Web of Science, Journal Citation Reports, Current Contents Connect ,Web Citation Index, SCOPUS, National Science Indicator, PubMed, Periodicals Contents Index, Ulrich’s Periodical Directory, Biological Abstracts, Zoological Abstrakt, CrossRef, Česká národní bibliografie. Informačními zdroji literatury citací jsou jednak knihovny a především databázová střediska. Šedá literatura je další kategorií sekundární literatury. Velká producentská centra databázových sluţeb dnes zpracovávají jakékoliv objemy primárních dat, o které je zájem a které jsou rozumně dostupné v originální podobě. Postupně tak padá mýtus o špatné dostupnosti šedé literatury, o jejím opomí- šedá literatura jení producenty sekundárních informačních zdrojŧ a tento druh literatury se postupně stává součástí standardně zpracované primární literatury v sekundárních zdrojích. Podíl šedé literatury z celkového objemu publikovaných dokumentŧ se prudce zvyšuje a přesáhl jiţ 25%. Protoţe je akvizice šedé literatury poměrně obtíţná, ustanovili někteří z jejich producentŧ národní a posléze i Autoři textu

70


nadnárodní centra, která se bibliografickou kontrolou šedé literatury a zajištěním její dostupnosti zabývají. V roce 1992 byla zaloţena mezinárodní organizace GreyNet, jejímţ cílem je zprostředkovat komunikaci mezi odborníky a organizacemi produkujícími šedou literaturu, pořádání Mezinárodní konference o šedé literatuře, vytváření a údrţba webových stránek a vydávání časopisu The International Journal on Grey Literature. Moderními představiteli informačních systémŧ o šedé literatuře jsou především databáze OpenSIGLE, NTIS a Disertation Abstracts. Bibliografická databáze OpenSIGLE (System for Information on Grey Literature in Europe) je významný informační produkt, který má ambice být širším systémem pro zpřístupňování evropské šedé literatury. Bibliografická databáze NTIS je produktem jednoho z nejznámějších informačních center v USA – National Technical Information Service. Tato státní instituce získává, zaznamenává a podporuje vydávání a zpracovávání vládních dokumentŧ NASA a organizací Department of Defense, Department of Energy, Environmental Protection Agence, výzkumných a technických zpráv,federálních strojem čitelných souborŧ a software od roku 1960. Databáze je zaměřena na USA a v současné době výběrově zahrnuje zprávy z celého světa. Bibliografická databáze The Dissertation Abstracts Database je polytematickou mezinárodní databází americké společnosti UMI (University Microfilms International). Jedná se o centrální a základní zdroj informací o magisterských pracích (Master Theses) a doktorských disertacích (Doctoral Dissertations), především ze severoamerických univerzit a výběrově i z Evropy. V ČR realizovala STK spolu s VŠE v Praze projekt NUSL – Národní úloţiště šedé literatury – jako portál, jehoţ hlavním cílem je vytvoření centrálního rozhraní pro vyhledávání tzv. nepublikovaných či polopublikovaných dokumentŧ. Projekt je zaměřen na získávání metadat a případně plných textŧ z oblasti vzdělávání, vědy a výzkumu. Kromě uvedených zdrojŧ se zabývá sekundární šedou literaturou řada portálŧ, databází a digitálních knihoven přehledně uvedených v základní literatuře tohoto modulu.

Informatika I a II

GreyNet

OpenSIGLE NTIS

Dissertation Abstracts

NUSL

sekundární patentová literatura

Sekundární patentová literatura má svá specifika lišící se od předchozích druhŧ této kategorie i po formální stránce. Je tomu tak proto, ţe je na rozdíl od ostatních druhŧ primární literatury zpracována ve stejné formě dvakrát. Po-prvé je to při primárním oficiálním uveřejnění a anotování v národním patentovém věstníku a podruhé v mezinárodních referátových časopisech a databázích. Protoţe sekundárních patentových informačních zdrojŧ je celá řada, zaměříme se pouze na pět druhŧ a to na národní patentové věstníky, referáto- patentové vé časopisy a databáze DERWENT-WPI, INPADOC a esp@cenet. Pod poj- věstníky mem patentová literatura budou v této kapitole rozuměny všechny druhy dokumentŧ ochrany prŧmyslových práv. Patentové věstníky sice plní úlohu národní-ho primárního informačního zdroje, patří však ve své většině do skupiny sekundárních informačních pramenŧ, protoţe poskytují „informaci o informaci“, tedy anotaci o primárním dokumentu – patentovém spisu. Jsou dŧleţitým referenčním informačním pramenem, protoţe poskytují komprimovaAutoři textu

71


nou informaci o primárním dokumentu, jeho právním stavu a další údaje nezbytné pro patentověprávní činnost. Velmi dŧleţitými, z hlediska informační hodnoty jsou národní patentové věstníky USA – Official Gazette, WIPO–PCT Gazette, Japanese Patent Gazette Kokai, Japanese Patent Report, Patentblatt, Auszüge aus den Patentanmeldung (SRN), Propriete Industrielle (Francie), Recueil des brevets dìnvention) (Belgie), Official Journal Abridgments of Specifications (Velká Británie) i Věstník Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky. Věstníky jsou většinou publikovány pouze v elektronické formě. Referátové časopisy pracovávají patentovou literaturu spolu s ostatními primárními zdroji. Jak jiţ bylo uvedeno, bývá součástí referátového časopisu patentový rejstřík, usnadňující vyhledávání záznamŧ patentŧ podle zemí a vzrŧstajících čísel udělených patentŧ. Je třeba upozornit na skutečnost, ţe ne všechny referátové časopisy zpracovávají patenty všech zemí, někdy jsou zpracovávány pouze patenty domácích autorŧ. Abstrakty patentŧ v elektronické podobě jsou součástí databáze příslušného referátového časopisu. Např. referátový časopis Chemical Abstracts zahrnuje ve své databázi patentové dokumenty 29 národních patentových úřadŧ a dvou nadnárodních organizací. Dokumenty patentové literatury představují 16% obsahu databáze, coţ představuje cca 4% miliónu záznamŧ. Významné místo ve zpracování a zpřístupňování patentových informací mají databáze a především informační systém britské firmy Thomson Derwent. Společnost produkuje největší světovou patentovou bázi dat označovanou jako Derwent World Patent Index (DWPI), obsahující kolem 26 miliónŧ patentŧ s retrospektivou od roku 1963, přičemţ týdně přibývá cca 20 000 nových patentových dokumentŧ. Asi 50 % patentŧ je v současné době z oblasti chemie, farmacie a hraničních oborŧ. V současné době je sledována patentová aktivita 40 prŧmyslově vyspělých zemí a dvou mezinárodní organizací. DWPI je dnes zřejmě největší a nejdŧleţitější sekundární informační zdroj pro provádění patentových rešerší, dávající dŧraz na podrobné indexování a rychlost zveřejnění. Patentové informace je moţno získávat ve formě online rešerší ze základní báze dat DERWENT – WPI (WPI - World Patet Index) v ča-sovém intervalu od roku 1963 do současnosti. Další moţností je řada tištěných informačních materiálŧ (časopis Derwent), moţnost dodávky informací na CD-ROM, včetně výběrŧ „šitých na míru“ zadavateli. Mezi další významné zdroje informací o patentech patří báze dat Evropského patentového úřadu (EPO) ve Vídni The International Patent Documentation Center, známá pod zkratkovým názvem INPADOC. Databáze INPADOC obsahuje bibliografic-ké informace a údaje o 62,5 miliónu patentŧ z 80 zemí, včetně tzv. patentŧ ev-ropských a světových a pokrývá s týdenní aktualizací cca 95% všech patento-vých dokumentŧ publikovaných na celém světě od roku 1973Výhodou této databáze je širší rozsah zpracovávaných zemí neţ v databázi DWPI. Databáze esp@cesnet je informační systém EPO - jedná se o volně přístupnou databázi patentových dokumentŧ prostřednictvím informační sítě EPO a internetových stránek některých národních patentových úřadŧ. Cílem databáze je poskytnout uţivatelŧm snadno dostupný zdroj patentových informací, zvyšovat povědomí o veřejném přístupu k těmto Autoři textu

Informatika I a II

referátové časopisy

databáze DWPI

INPADOC

esp@cesnet ÚPV

72


Informatika I a II

informacím na národní i mezinárodní úrovni. Da-tabáze však nemŧţe plně nahradit profesionální rešeršní systémy, protoţe in-formace v ní uvedené nejsou úplné, a proto tato databáze nemŧţe být povaţo-vána za kompletní a komplexní oficiální zdroj patentových informací. Databáze obsahuje záznamy cca 60 miliónŧ patentových dokumentŧ z 81 zemí, s retrospektivou od roku 1920 u cca 17 miliónu záznamŧ je uvedena anotace v angličtině a řada dokumentŧ je k dispozici v plném textu. České rozhraní této databáze provozuje ÚPV v Praze. V ČR jsou na ÚPV k dispozici odkazy na právní předpisy, na mezinárodní smlouvy, na zahraniční patentové úřady, na zdroje informací z oblasti prŧmyslového práva a dále jsou k dispozici i tyto databáze : Databáze patentů a užitných vzorů ÚPV, Databáze českých národních ochranných známek , Databáze mezinárodních ochranných známek platných v České republice, Databáze průmyslových vzorů, Světové patentové a známkové databáze a Databáze průmyslových vzorů volně přístupné na internetu. Uvedené databázové zdroje jsou jen malou ukázkou z nepřeberného mnoţství databázových zdrojŧ sekundární patentové literatury ve světě. Externí firemní informace jsou souborem všech dostupných (i běţně nedos- externí firemní tupných) informací o firmách, zabývajících se analogickým nebo podobným informace programem – tedy o konkurenčních firmách, o firmách jiţ spolupracujících, nebo ke spolupráci vhodných. Jedná se o podrobný souhrn informací o konkurentech, partnerech, odběratelích, dodavatelích, ale také o rozvoji příslušného oboru v celosvětovém i regionálním měřítku z hlediska mateřské (hodnotící) organizace. Cílem firemních informací je poskytnout vrcholové-mu vedení hodnotící společnosti resp. firmy, takové poznatky, které usnadní a zpřesní rozhodovací proces, týkající se formulování optimální strategie rozvoje firmy a její prosperity.Kvalitně zpracované firemní informace dávají vrcholovému vedení dŧleţitý podklad pro kvalifikované rozhodování, přehled o konkurenčních a odběratelských firmách, o situaci na trhu surovin, produktŧ, technolocíl gií, o záměrech konkurence apod. Cílem informačního a analytického rozboru firemních informací, by měl být posun hodnotící firmy z role subjektu reagujícího na podněty trhu, do role subjektu tyto vlivy předvídajícího, případně je i v rámci moţností ovlivňujícího. Je zřejmé, ţe zejména v trţním prostředí je obecně zájem podnikatelské sféry o firemní informace intenzivní. Obecná pravidla pro členění informací o konkurenční firmě či regionálních firemních informací neexistují. Zpracování těchto informací závisí na zvyklostech hodnotícího pracoviště, převaţujících typech poţadovaných informací, druhu poţadovaných analytických a hodnotících zpráv apod. Děle-ní je proto zcela neformální, často nahodilé a má jediný cíl – usnadnit třídění získaných informací a jejich sumarizaci do profilu hodnocené firmy. Na obrázku 5 je uvedeno členění firemních informací, jako příklad jejich moţného roztřídění předcházejícího hloubkovou analýzu firmy. Význam jednotlivých druhŧ informací je zřejmý, podrobnější vysvětlení si vyţadují jen některé.

Autoři textu

73


Informatika I a II

struktura Firemní informace

organizace firmy

kancelářské

personální obsazení

bankovní

kreditní

historický vývoj

výroční zprávy

obchodní

strategický rozvoj

marketingové

burzovní

technologický popis výroben

ostatní

ekonomické

souhrny z jednání

regionální

finanční

Obr. 5 : Příklad členění externích firemních informací Kancelářské informace obsahují obvykle adresu, moţnosti spojení, statut podnikání, jména vedoucích pracovníkŧ firmy, počet zaměstnancŧ, strukturu společnosti a základní ekonomické údaje. Tyto informace mají za úkol charakterizovat firmu tak, aby se dala spolehlivě odlišit od jiných firem a umoţnila navázat obchodní styk. Kancelářské informace proto zahrnují jak identifikační údaje o firmě, tak někdy i její základní finanční charakteristiku. Strategie rozvoje firmy - zde se obvykle soustřeďují informace o perspektivních podnikatelských aktivitách hodnocené firmy. Patří sem zejména informace o nových investicích, inovacích, patentové aktivitě, o zavádění nových produktŧ na trh, o zastavení výroby některých produktŧ, o licenční politice firmy, informace o jejím výzkumném a vývojovém programu, směrech diverzifikace, ceAutoři textu

kancelářské

strategické

74


Informatika I a II

nové politice, ale také informace o zakládaných společných podnicích, dceřiných společnostech, fúzích, o akviziční politice, firemní politice při ochraně ţivotního prostředí apod. Souhrny z jednání obsahují chronologicky řazené záznamy z jednání zástupcŧ hodnotící firmy se zástupci firmy hodnocené, ať souhrny z jiţ se tato jednání konala kdekoliv. Chronologické řazení záznamŧ z jednání jednání (spolu s osobními poznámkami jednajících spolupracovníkŧ) dává poměrně ucelený obraz vývoje jednání a vývoje vztahŧ mezi oběma firmami. Jde o neocenitelný zdroj informací, jak pro pracovníky vstupující do probíhajícího jednání, navazujícího na předešlá jednání, tak pro pracovníky zahajující jednání v novém směru. Regionální informace zahrnují a popisuje rozvoj daného oboru v určitém zeměpisném regionu, kterým mŧţe být oblast regionu, stát regionální jako celek, světadíl. Na rozdíl od firemních informací o individuální firmě, umoţňují regionální firemní informace širší pohled na stav dané problematiky v daném regionu. Regionální informace obvykle zahrnují přehled firem zabývajících se příslušnou (výrobní) činností s jejich teritoriálním rozmístěním v daném regionu. Z hlediska rozmístění firem jsou dŧleţité informace o vzdálenostech a lokalizaci jednotlivých firem, jejich dopravních moţnostech a napojení na hlavní komunikační toky, hodnocení současného stavu a perspektiv daného oboru v příslušném regionu, o přístupu a záměrech státních orgánŧ a nadnárodních společností k rozvoji daného regionu a případné porovnání stávajícího stavu a perspektivních záměrŧ firem v regionu s celosvětovým trendem rozvoje daného oboru, legislativní informace apod. Ostatní informace do této kapitoly zařazujeme informace, které dobře „nezapadají“ do výše uvedeného členění, informace nezaručené, neověřené, sporné, diskutabilní, rŧzné ostatní „drby“, agenturní zprávy apod. I tyto informace mohou při dotváření obrazu a mozaiky informací o dané firmě sehrát významnou úlohu. Kromě toho se do této kapitoly zařazuje i firemní literatura nevyuţitá v předchozích kapitolách. Jako příklady těchto informací lze uvést monitoring vyšlých článkŧ o konkurenčních firmách, hodnocení image a goodwilu firmy, monitoring a hodnocení inzertní aktivity,www stránek,info-flow,propagační aktivity a public relations. V současné záplavě informací a jejich zdrojŧ je hlavním problémem volba vhodné strategie, umoţňující získat poţadované relevantní informace rychle, efektivně a spolehlivě. Principiálně existují dva základní zdroje firemních informací – veřejné a neveřejné. Obvykle se uvádí, ţe zdroje informací jsou z 80 aţ 90 % veřejné a pouze z 10 aţ 20 % jsou informace získávány z neveřejných pramenŧ. Je skutečností, ţe vyhledávání informací a informačních zdrojŧ s sebou přináší neustálou nejistotu. Tato informační práce znamená nepřetrţitý proces hledání a korigování poznaného, neustále sniţování značné počáteční nejistoty a její postupnou přeměnu v přijatelné riziko. všeobecně dostupné. Zdroje těchto informací mŧţe v podstatě vyuţívat kaţdý občan, pokud splní základní podmínky (např. zaplacení informace) a dodrţí určitá pravidla (např. zákaz dalšího komerčního šíření). Mezi veřejné (někdy téţ nazývané formální) informační zdroje řadíme především veřejně přístupné databanky, databáze, adresáře, denní tisk, odborné časopisy, výroční zprávy, monografic- veřejné zdroje ké studie, patenty se všemi podkladovými spisy, zprávy ze seminářŧ, kongresAutoři textu

75


Informatika I a II

sŧ, konferencí apod., prŧmyslové filmy, televizní a rozhlasové reportáţe, veřejně přístupnou firemní literaturu a některé další zdroje, obvykle zařazované do podkapitoly „ostatní zdroje firemních informací“. Mezi neveřejné informace obvykle řadíme manaţerské, strategické, tajné, bankovní a kreditní informace, informace získané z osobního styku, některé politické a diplomatic- neveřejné zdroje ké informace apod. Zkušenosti ukazují, ţe tyto zdroje informací jsou často cennější neţ prameny formální, které mnohdy bývají staršího data. Významným informačním zdrojem jsou obchodní zastupitelství při velvyslanectví ČR v příslušném státu. Dotazy na zahraniční i tuzemské firmy patří ve firemní informační praxi k těm nejčastějším. Ţadatelé obvykle potřebují získat informace v širokém rozsahu – tedy od kontaktních (kancelářských) informací aţ po informace co nejúplnější a nejpodrobnější. V podstatě platí, ţe téměř všechny údaje lze získat v databázích. Databází zaměřených na firemní informace je však nepřeberné mnoţství a nalézt poţadované informace nemusí být jednoduchá záleţitost. Ve světě existuje několik velkých a velké mnoţství menších společností, které se zabývají poskytováním informací o firmách. Společnosti zpracovávají informace do databází, které jsou buď zaměřeny co nejšířeji nebo jsou specializovány pouze na určitý druh firemních informací.Databáze jsou obvykle k dispozici u zástupcŧ příslušných společností (zejména velkých) v jednotlivých zemích, v centrále společnosti, ve velkých databázových střediscích ne-bo na internetu. Při vyhledávání informací o konkrétní firmě je vhodné zahájit pátrání v clustru databází COMPANIES, kterou má k dispozici databázové středisko STN International v Karlsruhe. V této databázi lze za relativně nízkou cenu zjistit, v kterých dalších databázích jsou informace o databáze konkrétní firmě obsaţeny. Z dalších zdrojŧ lze např. uvést databázi INVESTEXT (investiční analýzy), TradStat (expoert/import), PROFOUND (marketingové studie), PROMT (obchodně-ekonomická), JUSTIS Celex (legislativa EU), The Economist Inteligenmce Unit (EIU – regionální informace), Dialog (komplexní) apod. Z dalších zdrojŧ jmenujme Obchodní rejstřík (kancelářské informace v ČR) firmu Albertina icome Praha (informační sluţby a přistup k databázím), katalogy (produkty), adresáře firem (kancelářské informace), tiskové zprávy (např. Ekonomické zpravodajství ČTK, agentura Čekia, Financial Times, The Economist), banky (finanční informace), společnost Dun & Bradtstreet Corporation (kreditní informace) atd.. Souhrny ekonomických informací jsou nejhodnotnějším zdrojem globálních regionálních informací, které podávají podnikatelským subjektŧm poměrně souhrny objektivní přehled o trendech, perspektivě a mezinárodních vazbách v oblasti ekonomických obchodu, ekonomiky, financí a investování. Tyto zprávy vydávají mezinárod- informací ní a nadnárodní organizace jako OSN, EEC, OECD, IMF), vydavatelství EIU, nejrŧznější agentury (např. Reuters, Bloomberg) a společnosti (např. Frost and Sullivan, Arthur S.Little, Euromonitor) tisková periodika (např. Financial Times, The Economist, Handelsblat) atd.

Autoři textu

76


Informatika I a II

SHRNUTÍ

Sekundární informační zdroje zpřístupňují informace a poznatky z primárních zdrojŧ systematicky (všechny) a to ve zkrácené formě abstraktu, anotace nebo citace. Do těchto zdrojŧ řadíme : 

kompendia shrnující základní informace a poznatky určitého vědního oboru nebo jeho ucelené části ve formě neperiodické kniţní publikace za určité časové období. Informace jsou prezentovány s časovým odstupem a komplexně. Nehodnotí se tedy jednotlivé zdroje (články, patenty, přednášky atd.).



referátovou literaturu zpracovávající jednotlivé primární zdroje periodicky s malým časovým odstupem ve formě abstraktŧ. K vyhledávání informací slouţí rŧzné rejstříky.



literaturu citací zveřejňující pouze nadpis a citaci primárního zdroje, aniţ se uveden anotace.



šedou literaturu zpracovávající primární šedé zdroje ve formě abstraktŧ ve specializovaných databázích



sekundární patentovou literaturu, zpracovávající primární dokumenty ochrany prŧmyslových práv ve formě abstraktŧ v patentových věstnících, referátových časopisech a specializovaných databázích.



externí firemní informace shrnující informace o konkurenčních firmách a stavu v regionech ve specializovaných databázích, adresářích, katalozích, tiskových zprávách a agenturách, apod.



souhrny ekonomických informací zpracovávaných mezinárodními a nadnárodními organizacemi (OSN,EEC, OECD, IMF, EIU) a podávající objektivní přehled o trendech, perspektivě a vztazích v oblasti obchodu, ekonomiky, financí a investování.

Autoři textu

77


Informatika I a II

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Jaký je rozdíl mezi kompendiem, referátovým časopisem a literaturou citací ?

2

Jaké znáte rejstříky a jaký je jejich význam ?

3.

Jaké znáte databáze z oblasti literatury citací ?

4.

Jaké znáte sekundární zdroje z oblasti ochrany prŧmyslových práv ?

5.

Proč se termín šedá literatura vyskytuje v primárních i sekundárních informačních zdrojích ?

6.

Co jsou to externí firemní informace, jaký je jejich význam ?

7.

Vysvětlete obsah jednotlivých částí externích firemních informací ! Jaké znáte zdroje externích firemních informací?

8.

Co jsou to regionální informace, jaký je jejich význam a jaké znáte zdroje?

DALŠÍ ZDROJE

1.


2.


Autoři textu

78


Informatika I a II

A5. Terciární informační zdroje VÝSTUPY Z UČENÍ


vyuţívat především encyklopedie a naučné slovníky k rychlé orientaci o daném problému orientovat se v příručkách i numerických a faktografických zdrojích vyuţívat a vyhledávat příručky z hlediska metodik, odbornosti, nomenklatury, a oborového přehledu

Získáte:  

Získáte

přehled o terciárních informačních zdrojích a jejich vyuţitelnosti přehled o encyklopediích v elektronické formě

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

rychle získat koncentrované informace o dané problematice


7 + 0 hodin (samostudium + řešení úkolŧ) Autoři textu

79


Informatika I a II

KLÍČOVÁ SLOVA terciární informační zdroje, slovník naučný, encyklopedie, monografie, učebnice, skripta, příručky, numerické a faktografické informace, databáze, účelové firemní publikace

PRŮVODCE TEXTEM, PODNĚTY

V kapitole se seznámíte s terciárními informačními zdroji, slouţícími k rychlé orientaci v libovolné problematice a to jak z hlediska definičnosti a nomenklatury, tak z návazných širších souvislostí. Do tohoto druhu informačních zdrojŧ řadíme naučné slovníky, encyklopedie, monografie, učebnice, nejrŧznější příručky, numerické a faktografické publikace a účelové firemní informace.

Autoři textu

Rozumíte textu?

80


Informatika I a II

Cílem terciárních informačních zdrojŧ, resp. terciární literatury, je zpřístupnění poznatkŧ obsaţených v primárních a sekundárních pramenech na základě konkrétního účelu, tématu, záměru apod. Poznatky jsou na rozdíl od sekundární literatury zpracovány selektivně a nikoliv systematicky.Hlavním poţadavkem na terciární informační zdroje není úplnost zpracovávaných dokumentŧ, ale účelnost, hutnost, přehlednost, výběrovost a logika jejich prezentace. Utřídění informací a znalostí, vhodnost a účelnost jejich výběru a zpŧsob zpracování předurčuje terciární literární zdroje pro didaktické účely, pro získání souhrnného rámcového přehledu o dané problematice, pro encyklopedické zpracování a pro zpracování dat a informací do formy tabulek, příruček, grafŧ a přehledŧ. Proto do terciárních informačních zdrojŧ obvykle zahrnujeme naučné slovníky, encyklopedie, monografie, učebnice, příručky, numerické a faktografické publikace i účelové firemní publikace. Dělení zdrojŧ terciární literatury není zcela rigorózní; mezi jednotlivý- struktura mi kategoriemi mŧţe existovat určitý významový překryv. Na rozdíl od sekundárních informačních zdrojŧ neobsahuje terciární literatura všechny primární literární prameny publikované k danému tématu. Jejich výběr je dán stupněm dŧleţitosti, který příslušným informacím přisuzuje autor (resp. autorský kolektiv) a předpokládaným stupněm vzdělání uţivatele. Informace a poznatky jsou obvykle zpracovávány ve formě souvislého uceleného textu, nikoliv ve formě abstraktŧ. Dŧraz je kladen na definičnost pojmŧ, vzájemnou souvislost a návaznost, zdŧraznění těch nejdŧleţitějších poznatkŧ majících zásadní význam pro objasnění a pochopení daného tématu resp. oblasti znalostí v širších souvislostech. Při citování literárních odkazŧ se v terciární literatuře setkáváme opět buď jen s výběrem citací nejdŧleţitějších primárních resp.sekundárních zdrojŧ nebo se citace neuvádí vŧbec. Jsou tedy terciární informační zdroje určeny především k prvotní neb souhrnné informaci o dané problematice, k výuce a k rutinnímu vyuţívání dat a poznatkŧ. Jejich význam význam neustále vzrŧstá, neboť v rozvíjející se informační společnosti se začíná projevovat nedostatek komunikativnosti, zpŧsobený především nekorektním a nepřesným pouţíváním odborných a vědeckých termínŧ. A právě potřeba a znalost stručných a přesných definic, stovek termínŧ a pojmŧ, jejich správné a výstiţné pouţívání v celém komplexu vědy i techniky, mŧţe napomoci k větší přehlednosti a srozumitelnosti sdělování informací, znalostí i vědomostí. Naučné slovníky, jako jeden z druhŧ terciárních informačních zdrojŧ, jsou naučný slovník zpracovávány za účelem rychlého podání informace o určitém pojmu, ať jiţ se jedná o předmět, zákonitost, jev, metodu apod. Jednotlivá hesla jsou v naučném slovníku uspořádána abecedně. Dŧraz je kladen na maximální stručnost, definičnost a přesnost výkladu, často doplněného schématy, vzorci, matematickými

Autoři textu

81


vztahy apod. a to bez zbytečných komentářŧ. Naučný slovník je tedy zdrojem definice uţšího pojmu. Často se však setkáváme s překryvem mezi zařazení dané publikace mezi naučné slovníky či encyklopedie. Naučné slovníky lze rozdělit na všeobecné, oborové či speciální. Všeobecné naučné slovníky se zabývají výkladem všeobecných pojmŧ dané doby. Mezi všeobecné české naučné slovníky mŧţeme zařadit především Ottův slovník naučný, Velký slovník naučný nebo Akademický slovník cizích slov. Jako příklady dalších všeobecných naučných slovníkŧ lze uvést : Dictionary of Scientific and Technical Terms, DK Illustrated Oxford Dictionary, Academic Press Dictionary of Science and Technology,Webster´s New Encyclopedic Dictionary, Technický slovník naučný, Příruční slovník naučný. Oborové naučné slovníky zpracovávají pojmy z jednoho vědního oboru nebo jeho uţší části. Jako příklady uvádíme : The Dictionary of Modern Medicine, Lexicon Medicum, Lesnický naučný slovník, Sociologický slovník, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Dictionary of Biochemistry, Filosofický slovník, Technický naučný slovník. Speciální naučné slovníky se zabývají pojmy ze specializované oblasti širšího vědního oboru, mezioborŧ nebo oblastí. Jako příklad lze uvést : Gardner´s Chemical Synonyms and Tradenames, Glossary of Chemical Terms, Malý slovenský biografický slovník, Nový biblický slovník, Slovník bankovních a finančních služeb, Výkladový slovník leasingu, Encyklopedický slovník podnikatelů.

Informatika I a II

všeobecný

oborový speciální

Encyklopedie je souhrnným zpracováním jednoho, více nebo všech vědních encyklopedie oborŧ, zpravidla v abecedním uspořádání hesel či témat. Společným rysem všech encyklopedií je výklad tématu formou stručných a přesných definic včetně nejrŧznějších souvislostí, stručný popis hesel, pouţívání ilustrujících obrázkŧ, grafŧ i tabulek. Encyklopedická hesla bývají doplněna výběrem významnějších odkazŧ na primární literaturu, včetně patentŧ. Souhrnně lze encyklopedie dělit, podobně jako naučné slovní-ky, na všeobecné, oborové, technologické a speciální. Podle čtenářského zamě-ření lze encyklopedie dělit na encyklopedie vědecké a populárně-vědecké. Všeobecné encyklopedie obvykle zpracovávají všeobecná všechny vědní obory lidského poz-nání v nejrŧznějším rozsahu a obsahu. Jako příklad lze uvést The New Encyclo-pedia Britannica, The Cambridge Encyclopedia, Ilustrovaná encyklopedie vědy, Všeobecná encyklopedie Diderot, Velká obrazová encyklopedie atd. Odborné encyklopedie zpracovávají jeden vědní obor nebo jeho uţší část. Mezi tato díla řadíme např. Ullmann´s Encyclopedia of odborná Industrial Chemistry, Encyclopedia of Material Science and Engineering, Polymeric Material Encyclopedia, Malá encyklopedie kosmonautiky, Malá encyklopedie kybernetiky, Papírenská encyklopedie, Encyklopedie estetiky, Encyklopédia archeológie, Encyclopedia of Geochemistry and Environmental Sciences apod. Technologické encyklopedie jsou úţeji zaměřené publikace na technologické výrobní či jednotlivé postupy určitého oboru. Patří sem např. McGraw – technologická Hill Encyclopedia of Science and Technology, Chemical and Process Technology Encyclopedia, Encyclopedia of Polymer Science and Technology, Kirk–OthAutoři textu

82


mer Encyclopedia of Chemical Technology, The Encyclopedia of Materials Science and Technology a další. Speciální encyklopedie jsou nejúţeji zaměřená souhrnná díla na nejrŧznější subdisciplíny vědních oborŧ. Řadíme sem např. Encyclopedia of Electrochemistry, Encyclopedia of Nuclear Magnetic Resonance, Encyclopedia of Energy, Laboratorní encyklopedie, International Encyclopedia of Abbrevations, Encyklopedie automobilů kategorie Classic, Malá encyklopédia bádatelov a vynálezcov apod. Přechod mezi zpracováním informací a poznatkŧ formou encyklopedie, naučného slovníku či monografie nemusí být zcela ostrý. Jednou z nejprestiţnějších světových všeobecných encyklopedií, zahrnující ve 32 dílech, na přibliţně 32 000 stránkách, zpracovaných 4 000 mezinárodních expertŧ, 60 000 hesel, více neţ 81 000 témat s 23 000 fotografiemi, kresbami, mapami a reprodukcemi uměleckých děl je The New Encyclopedia Britannica. Encyklopedie je přístupná i online na internetu tato obsahuje více neţ 72 000 hesel, více neţ 12 000 ilustrací a desetitisíce odkazŧ na relevantní články. V současné době je zřejmě nejrozsáhlejší otevřenou encyklopedií světa Wikipedie). Jedná se o internetový projekt, jehoţ cílem je vytvořit rozsáhlou a přesnou, volně dostupnou multijazyčnou encyklopedii. Největším přínosem a zároveň i nejkritizovanější skutečností Wikipedie je její neomezená otevřenost a to, ţe ţádná vydavatelská autorita neručí za správnost jejího obsahu. To, co tuto encyklopedii dělá zajímavou je,ţe ji téměř kdokoliv mŧţe upravovat, rozšiřovat, aktualizovat a precizovat. Tak je zajištěn jednak rŧst encyklopedie, její aktuálnost i neomezený počet jejich autorŧ. Na druhé straně nelze všechny uvedené informace povaţovat za zcela a jedině objektivně správné a ověřitelné. Zcela vyloučeny nejsou ani rizika nepřesností a vandalizmu. Z těchto dŧvodŧ lze Wikipedii povaţovat za velmi uţitečnou výchozí pomŧcku při rešerších, pokud je její obsah brán s nutnou rezervou.

Informatika I a II

speciální

Brittanica Wikipedie

Monografie je poměrně široké označení pro kniţní publikace, které více či mémonografie ně vyčerpávajícím zpŧsobem zpracovávají nějaký uţší vědní obor nebo odborné téma. Tématem mŧţe být určitý vědecký nebo technický problém, událost, osobnost, určitá vymezená část vědního oboru atp. Do kategorie monografií lze zahrnout naprostou většinu odborných knih. Zpracování tématiky v kniţní monografii mŧţe být provedeno rŧzně a to od podání historického přehledu, zachycení rozvoje tématu či disciplíny za určité časové období, aţ po zachycení aktuálního současného stavu, či přiblíţení se učebnicové formě. Vydávání knih majících úzce specializované zaměření má za cíl seznámit odborníky se stavem a úrovní určitého vědního či technického oboru a to detailně, do hloubky a pokud moţno vyčerpávajícím a kriticky hodnotícím zpŧsobem. Autor resp. autorský kolektiv při sepisování monografie musí vyuţívat, kriticky hodnotit a zpracovat všechny relevantní poznatky o daném tématu. Současně tyto poznatky obohacuje o nové pŧvodní poznatky, které jsou výsledkem jeho vlastní tvŧrčí práce a předkládá své vlastní závěry. Pro soustředění značného mnoţství bibliografických údajŧ se monografie často vyuţívají jako jeden z výchozích pramenŧ při literárních rešerších. Uvádět příklady monografií z nejrŧznějších vědních oborŧ a technických Autoři textu

83


Informatika I a II

oblastí zde není účelné, protoţe kaţdý obor má své specifikace a zvyklosti. S významnými monografiemi je nutno se seznámit při studiu daného oboru či specializace. Učebnice i vysokoškolská skripta jsou druhem terciární literatury psaným se záměrem podat pokud moţno souhrnný a didakticky utříděný obraz určitého vědního či technického oboru nebo jeho vymezené části. Tento zdroj informací učebníce resp. vědomostí je základní výchozí pomŧckou pro pedagogické účely a proto jsou na zpracování kladeny zvýšené didaktické, metodické a pedagogické poţadavky. Učebnice patří mezi adresné publikace resp. informační zdroje. Jsou zřetelně zaměřené na určité, rámcově vymezené skupiny uţivatelŧ a cílevědomě jsou přizpŧsobené jejich potřebám. Členíme je obvykle podle druhu učebního programu, jehoţ bývají nedílnou součástí. Rozeznáváme např. učebnice pro základní školy, gymnázia, střední odborné školy, střední odborná učiliště a pro vysoké školy. Zvláštní skupinu učebnic tvoří publikace pro rŧzné typy doškolování, jazykové a jiné kurzy určené pro sebevzdělávání, učebnice pro výuku hry na hudební nástroje a další specializovaná díla. Při tvorbě učebnic se klade dŧraz na řadu pedagogických principŧ, z nichţ lze zdŧraznit především soustavnost, přístupnost, názornost, přiměřenost apod. I zde je nutno zdŧraznit selektivnost výběru poznatkŧ a jejich utřídění. Kritériem je jednak rozsah a hloubka vědomostí, které musí ţák či student prostřednictvím učebnice získat, jednak upozornění na informační zdroje, kde jsou soustředěny další potřebné poznatky. Selektivita výběru vědomostí je dána obvykle sloţením autorského kolektivu, historickým vý- skripta vojem výuky dané disciplíny v dané zemi a zaměřením daného stupně školy (střední, vyšší odborná, vysoká). Vysokoškolská skripta jsou zpravidla učebnice vydávané pedagogy příslušné vysoké školy pro studenty této školy. Jejich hlavním úkolem je vyváţená sumarizace podstatných, spolehlivých a jiţ ověřených poznatkŧ, zprostředkování vývojových tendencí a uvedení diskutabilních, zatím ne zcela vyjasněných problémŧ v dané vědecké či odborné oblasti. Celkovou koncepcí, utříděním studijní látky, vzájemným navazováním faktŧ a celkovým přístupem mají vysokoškolská skripta ukazovat nové směry ve vývoji dané disciplíny. Proto představují dŧleţitý informační zdroj nejen pro studenty, ale i pro odborníky daného oboru i oborŧ příbuzných. Zde se tedy projevuje ještě více míra selektivnosti výběru vědomostí do příslušného skripta neţ je tomu u učebnic. Vysokoškolská skripta mŧţeme povaţovat ze určitou náhradu a dočasnou formu učebnic, kterou je řešena nemoţnost vydávat kniţní texty určené pouze několika stovkám uţivatelŧ, v cenových relacích přístupných studentŧm. Skripta podléhají obvykle pouze odborné recenzi, nebývají redigována jazykově, bývají vydávána v broţované vazbě a jejich cena je výrazně niţší neţ cena učebnice vázané v kniţní formě. Vývoj postupně směřuje k tomu, ţe učební texty příslušné vysoké školy jsou studentŧm k dispozici v elektronické formě na serveru dané školy. Podobně jako u monografií není účelné v tomto přehledu uvádět příklady učebnic a skript z nejrŧznějších oborŧ a oblastí. S významnými i mezinárodními učebnicemi je moţno se seznámit při studiu daného oboru a Autoři textu

84


Informatika I a II

s příslušnými skripty je nutno se seznámit podrobně při studiu na vysoké škole. Příručky jsou další významnou kategorií terciární literatury. Shrnují obvykle informace o metodách, pracovní technice a pracovní činnosti. Většinou se jedná příručky o informace druhu „jak se to dělá“, „jak se to připraví“ nebo „jak se to správně řekne“. Lze tedy říci, ţe příručky jsou publikace obsahující základní poznatky z určitého vědního nebo technického oboru, zpracované přehledným a názorným zpŧsobem, slouţící k pohotovému získání základního poučení nebo jednotlivých informací zcela konkrétního praktického charakteru. Tyto příručky soustřeďují nejdŧleţitější informace pro kaţdodenní potřebu rŧzných specialistŧ (např.strojní inţenýr, lékař, učitel, elektrotechnik apod.). Obsah příručky je zpravidla zpracováván tak, aby se mohl bezprostředně vyuţít v praxi. Značná část obsahu pří-ručky mŧţe mít formu tabulek, výpočtŧ, schémat a vzorcŧ. Součástí příruček bývá i část návodŧ, shrnující poznatky a pokyny jak nejlépe a nejefektivněji vykonávat určitou činnost . Do skupiny příruček patří i nejrŧznější atlasy a klíče, pouţívané pro určování druhŧ minerálŧ, rostlin, hmyzu apod. V praxi se lze setkat s existencí poměrně značného mnoţství příruček s nejrŧznějším zaměřením. metodické Metodické příručky jsou věnovány především správnému či doporučenému postupu pro provádění nejrŧznějších měření, pracovním technikám, vyhodnocovacím metodám apod. Jako příklady lze uvést : Základy fyzikálních měření, Laboratorní technika organické chemie, Chemie pro každého (receptář), Praktická cvičení z fyziky, Corrosion Tests and Standards apod. Odborné slovníky jsou určeny pro překladatelskou činnost v určitém širším či uţším vědním nebo tech- odborné slovníky nickém oboru z jednoho jazyka do druhého. Od běţných slovníkŧ všeobecného zaměření se tyto příručky liší právě zaměřením na odbornou terminologii daného oboru. Např. Anglicko-český a česko-anglický technický slovník, Anglickočeský chemický slovník, Německo-český právnický slovník, Anglicko-český architektonický stavební slovník, Anglicko-český lékařský terminologický slovník. nomenklaturní Nomenklaturní příručky se zabývají především správným názvoslovím v jednotlivých vědních a technických oborech, normalizovanými symboly veličin, správnými jednotkami apod. Jako příklad uvádíme : Quantities, Unites and Symbol in Physical Chemistry, A Guide to IUPAC Nomencclature of Organic Compounds, Malý slovník jednotek měření, Odborné česko-německé právnické názvosloví, Přehled chemického názvosloví. Oborové příručky jsou zaměřeny na oborové souhrn informací, znalostí event. dat, které příslušný odborný pracovník potřebuje mít kaţdodenně k dispozici, aniţ by je musel hledat v nejrŧznějších informačních zdrojích. V některých případech se oborové příručky překrývají s příručkami metodickými, s numerickými a faktografickými informacemi (příruční tabulky), jindy obsahují modelové příklady výpočtŧ, statistických hodnocení.. Obsah oborových příruček se liší podle zaměření a potřeb jednotlivých vědních a technických oborŧ. Jako příklad lze uvést : Perry´s Chemical Engineers Handbook, Handbook of Heterogeneous Catalysis, Příručka textilního odborníka, Aluminium Handbuch, Strojně-technická příručka, Hornická příručka, Repetitorium praktického lékaře, Radiotechnická příručka. Atlasy a klíče jsou velmi Autoři textu

85


oblíbené příručky pouţívané odborníky i laiky k určování druhŧ rostlin, minerálŧ, hmyzu, volby vhodnosti nejrŧznějších materiálŧ ke konkrétnímu pouţití, k výuce.atp. Jako příklady lze uvést publikace s názvy Houbařský atlas, Velký obrazový atlas rostlin, Atlas ptáků světa, Atlas pro použití kovů ve strojírenství, elektrotechnice a chemickém průmyslu, Psychologický výkladový atlas, Anatomický atlas. Další druh atlasŧ bude zmíněn v následující části pojednávající o numerických a faktografických zdrojích. Ostatní příručky zahrnují nejrŧznější informace speciálního i všeobecného zaměření, které odborníci pro svou kaţdodenní práci potřebují. Na rozdíl od oborových příruček mívají zaměření všeobecné, mezioborové a jejich obsah i rozsah nelze blíţe specifikovat. Lze říci, ţe zpracování a sestavení těchto příruček si mnohdy vyţádá praxe. Jako příklady lze uvést : Statistická ročenka České republiky, Chemická ročenka, Stavební ročenka, Hutnická ročenka, Elektrotechnická ročenka, 1998 Anual Book of ASTM Standards a řadu dalších. Z širšího hlediska řadíme do příruček i nejrŧznější návody, umoţňující optimální a všestranné vyuţití nejrŧznějších produktŧ ve vědecké, technické i spotřební praxi (např. příručky dodávané k nově zakoupenému mikroskopu, analyzátoru, šicímu stroji, pračce, automobilu apod.).

Informatika I a II

atlasy a klíče

ostatní

Numerické a faktografické zdroje poskytují informace ve formě hodnot a dat a jsou jako informační zdroj pro praxi zcela nepostradatelné. V současné do- numerické a fakbě se tyto informace vyskytují v tištěné formě pod souhrnným názvem „tabulky“ tografické zdroje nebo v elektronické formě jako báze dat.Tabulky řadíme mezi informační zdroje obsahující numerické údaje fyzikálních, fyzikálně -chemických, chemických, toxikologických, matematických, statistických i jiných dat a veličin uspořádané tabulky do tabelární formy. Setkáme se i z formou tabelárního vyjádření vzájemné závislosti dvou veličin, chronologických posloupností, převodŧ rŧzných hodnot atp. Často se tabulkové uspořádání dat kombinuje s ostatními úspornými zpŧsoby publikování – vzorci, diagramy, grafy, atp., s čímţ se mŧţeme setkat např. v příručkách. Cílem tabulek je poskytnout uţivateli maximálně koncentrovaný, minimálně redundantní a pokud moţno úplný soubor potřebných faktŧ. Obvykle se pod pojmem tabulky setkáváme s nejrŧznějšími jednosvazkovými díly s názvy Tabulky..., Handbuch …, Handbook …, Spravočnik …apod. Je však nutno zdŧraznit, že pro každé nové vydání se údaje obvykle znovu nerevidují s ohledem na data novější !!! Proto mohou být údaje i v nejnovějším vydání staršího data a nemusí odpovídat nejnovějším měřením.Jako příklady jednosvazkových tabulek mohou poslouţit Strojnické tabulky, Vodohospodářské tabulky, Stavební tabulky, Spravočnik chimika, Elektrotechnické tabulky apod. Příruční tabulky jsou obvykle jednosvazkové pomŧcky velmi často pouţívané v kaţdodenní vědecké, odborné i inţenýrské praxi. Jsou to tabulky výběrové a omezují se na nejdŧleţitější údaje dle subjektivního uváţení sestavovatelŧ. Na druhé příruční tabulky straně mívají poněkud širší a všeobecnější rozsah neţ specializované tabulky dle oborŧ. Kromě nejrŧznějšího druhu potřebných tabelovaných dat a závislostí z jednoho nebo více oborŧ, mohou obsahovat i stručné textové doplňky z oblasti nomenklatury, bezpečnosti práce, norem, modelových výpočtŧ apod. Tím se do Autoři textu

86


jisté míry mohou překrývat s příručkami. Jako příklad mohou slouţit tituly : Příruční tabulky pro chemiky, Strojnické tabulky, Tabulky pro požárníky, Tabulky normalizovaných závitů a šroubů, Statistické tabulky, Elektrotechnické tabulky a grafy, Tepelné tabulky a diagramy apod. Atlasy jsou v přeneseném významu obrazové sbírky analogových veličin a závislostí, jako jsou např. sbírky nejrŧznějších druhŧ spekter, krystalografických dat apod. Jako příklady mŧţeme uvést The Aldrich Library of Infrared Spectra, The Aldrich Library of NMR Spectra, Atlas of Spectral Data and Physical Constants for Organic Compounds, Atlas chromosomových aberací. Tabulková kompendia a seriály jsou vícesvazkové tabulkové publikace shrnující kritickým zpŧsobem data z nejrŧznějších oblastí vědy a techniky. Příkladem kritické kompilace numerických veličin z oblasti fyziky, chemie a techniky je Landolt – Börnsteinovo kompendium. V současné době existuje 6.vydání pod názvem „Landolt – Börnstein´s Zahlwerte und Funktionen aus Physic,Chemie und Technik“. Na uvedený soubor volně navazuje tzv. New Series, coţ jsou v podstatě velmi úzce specializované doplňky, vydávané postupně od šedesátých let minulého století. Počátkem roku 2010 bylo vydáno toto kompendium v elektronické formě pod názvem Springer Materials – The Landolt-Börnstein Databaze nakladatelstvím Springer. Tato databáze zahrne celkem 190 000 stran ze 70 000 online dokumentŧ vyňatých z 380 tištěných dílŧ kompendia, 120 000 obrázkŧ a milion literárních citací. Databáze mají v oblasti numerických a faktografických informací velmi významné zastoupení. Je v nich k dispozici mnoho nejrŧznějších údajŧ o nejrŧznějších vlastnostech látek a materiálŧ. Jsou to v podstatě tabulky v elektronické podobě, obohacené o moţnost rychlého i multikriteriálního vyhledávání, rychlého přístupu k přehledu primárních pramenŧ resp.přímo k primárním zdrojŧm a datŧm. Obecně lze numerické a faktografické databáze rozdělit např.dle obsahu na databáze fyzikálních a chemických vlastností, spektrálních údajŧ, krystalografických údajŧ, toxikologických, biochemických a biologických vlastností, environmentálních a bezpečnostních údajŧ, struktur chemických surovin atd.

Informatika I a II

atlasy tabulková kompendia a seriály

databáze

Do terciárních informačních zdrojŧ mŧţeme zařadit i výběr z účelových firemních informací, které podnikatelské subjekty vydávají především z dŧvodŧ pro- účelové firemní pagačních a representačních. Patří sem např. nejrŧznější prospekty, reklamní tis- informace koviny, propagační materiály týkající se firmy, její historie, mimopodnikatelských aktivit, sponzoringu atd. Informační hodnota těchto materiálŧ bývá ve srovnání s předchozími dokumenty poměrně nízká.. Mnohé firmy inzerují své výrobky ve speciálních časopisech určených přímo pro prezentaci nových produkŧ a zařízení (např.časopisy International Laboratory, World Industrial Reporter, Sulzer Technical Review, Siemens Telkom Report, Baukeramik, European Semiconductor, Nippon Steel Technical Report). Velké firmy vydávají někdy i vlastní literaturu ve formě firemních propagačních periodik. Tyto tiskoviny propagují především výrobky dané firmy, ale obsahují někdy i velmi cenné přehledné články a výjimečně i pŧvodní sdělení pracovníkŧ firmy (např. periodika Herald Packard Journal, Aldrichimica Acta, Varian Instrument AplicatiAutoři textu

87


Informatika I a II

ons). Do této skupiny terciární literatury lze zařadit i tzv. newsletters. Jsou to newsletters periodika zpřístupňující analýzy, doporučení a komentáře o specializované oblasti podnikání a obchodu. Pro svou úzkou specializovanost a rychlost zpracování jsou newsletters určeny pro uţší okruh uţivatelŧ. Obsahují často informace a postřehy, které není moţné nalézt nikde jinde. Pro obvykle úzký náklad a častou aktualizaci informací bývá cena newsletters velmi vysoká. V menším rozsahu neţ newsletters se vyskytují rozborové zprávy (Syndicated Intelligence Servi- rozborové zprávy ces). Sestavovatelé těchto analytických studií se soustřeďují na určitý konkrétní problém a výsledky výzkumu prodávají zájemcŧm. Velmi častými oblastmi tohoto typu publikací jsou prŧzkum trhu a finanční informace. Protoţe se obvykle jedná o vyčerpávající aktuální objektivní rozbor daného problému, bývají rozborové zprávy velmi drahé. Vzorovým příkladem tohoto typu publikací jsou Dun & Bradstreet Credit Reporting. Velmi cenným a ceněným zdrojem informací jsou např. studie firem Frost and Sullivan a Freedonia Group. Jsou to v podstatě marketingové studie, které se kromě pečlivého a odloţeného rozboru aktuální trţní situace zaměřují i na prognostické výhledy. Studie bývají bohatě faktograficky vybaveny a jsou velmi často a s respektem citovány v odborném tisku. Dalším významným terciárním informačním zdrojem o organizaci jsou její webové stránky. WWW stránky organizace jsou stále více a více nejčastějším www stránky zdrojem informací i pro mediální sféru. Webové stránky mají významnou vypovídací hodnotu o tom, jaký význam přikládá vedení organizace public relations organizace, jejímu goodwilu a informování veřejnosti. Stránky neaktualizované více neţ 2 – 3 měsíce mají o daných kriteriích významnou vypovídací hodnotu.

.

Autoři textu

88


Informatika I a II

SHRNUTÍ

Terciární informační zdroje sumarizují informace a poznatky z primárních i sekundárních zdrojŧ selektivně (výběrově) ve zkrácené formě textu určené k výuce nebo k úvodnímu rychlému informování. Do těchto zdrojŧ řadíme : 

naučné slovníky, zpřístupňující informace pouze ve formě definičně přesného výkladu bez dalších souvislostí.



encyklopedie, souhrnně zpracovávající, definující a vysvětlující nejrŧznější pojmy, termíny a tématické celky včetně vzájemných vztahŧ.



monografie, zpracovávající obvykle v kniţní podobě komplexně nějaký uţší vědní obor nebo odborné téma, které je současně kriticky hodnoceno z hlediska odborné úrovně a současného stavu.



učebnice a vysokoškolská skripta podávající utříděný přehled určitého vědního nebo technického oboru či jeho vymezené části a to s didaktickým, metodickým a pedagogickým zaměřením.



příručky, shrnující informace o metodách, pracovní technice a pracovní činnosti určitého vědního nebo technického oboru s výrazným zaměřením na praktické pouţití.



numerické a faktografické zdroje, zahrnující jak nejrŧznější formy tabelárně nebo graficky uspořádaných dat, tak textové zpracování informací a poznatkŧ publikovaných dostupných především v databázích.



účelové firemní publikace, zahrnující propagační a reprezentační firemní publikace, newsletry zpřístupňující analýzy, doporučení a komentáře o specializovaných oblastech podnikání a obchodu v širším aţ celosvětovém měřítku.

Autoři textu

89




Informatika I a II

www stránky organizací, informující veřejnost o základních kancelářských informacích organizace a dalších informacích, dotvářející obrázek o tom, jak by organizace chtěla být veřejností viděna a chápána.

KONTROLNÍ OTÁZKY

1

Jak by jste charakterizovali terciární informační zdroje, a které zdroje do této kategorie řadíme ?

2.

Jaké jsou hlavní rozdíly v pojetí naučného slovníku, encyklopedie a monografie ?

3.

Jak lze charakterizovat příručky a jejich účel ?

4.

Charakterizujte numerické, grafické a faktografické zdroje !

5.

Jaké informace zahrnují účelové firemní publikace a www stránky ?

DALŠÍ ZDROJE

1.


2.


Autoři textu

90


Informatika I a II

A6. OSTATNÍ INFORMAČNÍ ZDROJE VÝSTUPY Z UČENÍ

Po prostudování textu a vypracování úkolů této kapitoly… Budete umět:  

vyhledávat individuální kontakty v biografických publikacích navázat osobní styk se specialisty, odborníky a významnými lidmi v oboru a vyuţívat je jako zdroj informací a znalostí,

Získáte:  



Získáte

přehled o seznamech periodik, překladech, seznamech autorŧ, rejstřících, seznamech soudních znalcŧ,advokátŧ, patentových zástupcŧ, kódech zemí v patentových zdrojích, přehled o moţnostech networkingu v oblasti získávání informací,

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

se zapojit do profesních, zájmových a spolkových odborných organizací a vyuţívat je jako zdroj informací docenit význam pozitivní komunikace a základních signálŧ komunikace osobnosti


3 + 3 hodin (samostudium a řešení úkolŧ)

Autoři textu

91


Informatika I a II

KLÍČOVÁ SLOVA biografické publikace, individuální informační zdroje, networking, pozitivní komunikace, signály komunikace osobnosti, společenské události, odborné organizace, spolkové organizace, zájmové organizace, vědecká a odborná setkání, buzzmarketing, osobní kontakty.

PRŮVODCE TEXTEM, PODNĚTY

Obsah šesté kapitoly se poněkud vymyká klasickému členění informačních zdrojŧ se kterými jste se seznámili v kapitolách předchozích. Tato skupina informačních zdrojŧ pŧvodně zahrnovala pouze funkci organizační a pomocnou, protoţe do ní jsou zahrnovány nejrŧznější seznamy, rejstříky, katalogy, MDT i MPT apod. Nepominutelným informačním zdrojem je však samotný člověk a schopnost navazování profesionálních osobních kontaktŧ. Proto do této kapitoly nepochybně patří zmínka o biografických publikacích,individuálních informačních zdrojích, navazování sítě kontaktŧ (networking), pozitivní komunikace, neverbální komunikace osobnosti , navazování kontaktŧ na nejrŧznějších společenských událostech, odborných a vědeckých setkáních, nezbytnost členství v odborných, zájmových a spolkových organizacích apod. V tomto smyslu navazuje tato kapitola na modul Sociální kompetence a Komunikace v podnikání.

ZAPAMATUJTE SI

Základ kariéry nespočívá v tom, co umíte nebo víte, ale v tom koho znáte ! (čínská moudrost)

Autoři textu

92


Informatika I a II

Poslední skupinou dělení odborné literatury podle charakteru a účelu (viz obr. obr. 3) jsou tzv. ostatní informační zdroje.Tato skupina informačních zdrojŧ plní v plní v diskutované oblasti často funkci organizační a pomocnou. Zařazují se sem rŧzné seznamy periodik, překlady, seznamy soudních znalcŧ, advokátŧ, expertŧ, katalo gy, logy, rejstříky, katalog MDT, MPT, kódy zemí v patentové literatuře, kódy jedjednot notlivých zemí, lze sem zařadit telefonní seznamy. Patří sem i další i osobní informa formační zdroje, jejichţ začlenění do předchozích kategorií primárních, sekundrníc dárních a terciárních zdrojŧ mŧţe být prozatím neustálené. Jako příklad informačních zdrojŧ řazených do této kapitoly mŧţeme uvést biografie biografické publikace Who´s Who in the World, Who´s Who in the Europe, Who´s Who in Science and Engineering, Men of Achievment, Who´s Who in World Petrochemical & Plastics, International Who´s Who of Profesionals, Kdo je kdo v České republice, portál Researcher ID a další. Rozvoj informačních technologií vedl i ke vzniku virtuálního mezinárodního souboru autorit VIAF VIAF (Virtual International Autority File), který vzniká jako mezinárodní sluţba, která bude zdarma umoţňovat přístup k velkým světovým souborŧm autorit, zaznamenávajících standardizované a variantní formy jmen osob. Významnou součástí této skupiny jsou individuální informační zdroje, individuální zejména naši přátelé, spolupracovníci, kolegové, známí a spe-cialisté, s nimiţ zdroje máme navázán osobní kontakt. Nástroj pomocí něhoţ budujeme vztahy a sítě známostí se nazývá networking. Je to schop-nost a umění metodicky vytvářet a networking navazovat osobní vztahy i mluvit s kýmkoli, kdykoli a kdekoli s cílem vytvořit podnět k tomu co chceme. Základní dovedností pro navázání a udrţení dlouhodobých vý-hodných vztahŧ je umění naslouchat, pozitivní komunikace, přátelský přístup, otevřenost, vstřícnost, čestnost, upřímnost a z neverbální stránky signály komunikace osobnosti. Rozhodujícím faktorem pro úspěch v profesním ţivotě je mimo jiné i to, jaké lidi známe a jaký dojem dokáţeme znalostní vzbudit. V informační i následné znalostní společnosti neustále vzrŧstá význam specialisté informací a znalostí i osobních předpokladŧ nositelŧ znalostí – znalostních specialistů. Počet znalostních specia-listŧ bude postupně narŧstat a právě vzájemné kontakty mohou sehrát významnou aţ rozhodující roli při získávání informací, při konkurenčním zpravodajství i efektivní zpětné vazbě. Velmi často dochází k navazování kontaktŧ při návštěvě nejrŧznějších společenských událostí např. v divadle, na premiéře, na plese, při rŧzných oslavách, přátelských posezeních, recepcích apod. Všeobecným pravidlem při společenské návštěvě těchto akcí je nenápadné chování a ohleduplnost vŧči ostatním, pečlivé události Autoři textu

93


Informatika I a II

oblečení, slušnost, takt, pozornost a vybrané chování dělající z muţe gentlemana a z ţeny dámu. Čím jsou okruhy lidí na těchto setkáních rozmanitější z hlediska věku, poh-laví, národnosti, vzdělání nebo náboţenství, tím více informací a zkušeností lze vstřebávat přirozenou a neformální cestou. Opomíjení společenských vztahŧ vede k nedostatku nápadŧ, inspirace a k horší ko- vědecká a munikaci.Proto si zahraniční manaţeři velmi pečlivě kontakty budují. Jinou odborná příleţitostí pro navazování kontaktŧ jsou vědecká a odborná setkání – setkání kongresy, konference, sympozia apod. I zde mŧţeme jak ús-pěšně navazovat kontakty, tak se zapsat do podvědomí účastníkŧ těch-to akcí. A to vlastní přednáškou, posterem nebo v diskuzi. Další moţností realizace networkingu je členství v nejrůznějších odborných, zájmových a spolkových organizacích ať jiţ národního nebo mezinárodního významu. Dŧvodŧ proč se stát členem např. odborné či vědecké členství společnosti je celá řada, z nichţ pět je základních : stavovská příslušnost k profesní organizaci, umoţňující kaţdému členu moţnost odborné komunikace; moţnost vyuţívání sluţeb a slev, které společnost svým členŧm poskytuje; moţnost aktuální informovanosti o oboru i o pořádaných odborných a společenských akcích v tuzemsku i v zahraničí; optimální moţnost cíleného individuálního vzdělávání a konečně moţnost prezentace výsledkŧ své činnosti na odpovídající odborné úrovni a vyuţívání vysoce odborné recenzní a oponentní činnosti členŧ společnosti. Členství v odborné společnosti by pak mělo být prestiţní záleţitostí kaţdého odborníka. Přehled odborných českých společností najdeme v nejrŧznějších asociacích, spo-lečnostech a svazech příslušného odborného zaměření, v rámci Rady vědeckých společností ČR, v rámci Českého svazu vědecko-technických společností i v rámci mezinárodních odborných společností. Z ostatních společností je moţno uvést např. Rotary Club, Učenou společnost ČR, New York Academy of Sciences a pod. V posledních letech se v souvislosti s networkingem a marketingem rozšiřuje v odborné literatuře pojem buzzmarketing. Jedná se o marketingové chování, buzzmarketing které zadává podněty ke konverzacím, vyvolává rozruch a poskytuje dŧvody k šíření osobních doporučení. Základem tohoto chování je osobní nabídka něčeho chytrého, přitaţlivého, neobvyklého, zábavného, chytlavého a pozoruhodného svému okolí. I kdyţ buzzmarketing byl pŧvodně zaměřen na oblast marketingu, kde selhá-vají tradiční marketingové přístupy, jeho rozšíření v prezentaci jednotlivce neb skupiny jednotlivcŧ v oblasti networkingu je více neţ nadějné. osobní Za hlavní zdroj neformálních informací lze povaţovat také osobní styk kontakty pracovníků s pracovníky jiných firem. Velmi cenné jsou z to-hoto hlediska sluţební cesty a jednání, i kdyţ jsou nákladným zdrojem informací. Proto musí Autoři textu

94


Informatika I a II

být věnována značná pozornost promyšlené organizaci sluţební cesty, zejména z hlediska její přípravy, vlastního jednání a především komplexnímu vyuţití výsledkŧ. Také vyuţití osobních kontaktŧ na seminářích,kongresech, odborných konferencích apod., bývá zdrojem řady dŧleţitých poznatkŧ neformálního charakteru. Mnoho poznatkŧ lze získat i pozorováním účastníkŧ těchto akcí a sledováním otázek a odpovědí v diskusích. Tak lze zjistit, čím se odborné a konkurenční prostředí zabývá. Při odborné diskusi často zaniká, ţe spolu jednají zástupci konkurujících si firem a do popředí se dostává jejich odborný, kolegiální a neformální vztah. Zdrojem poznatkŧ mohou být i obchodní jednání, kde se často nejen vyjednává, ale lze slyšet i mnoho zajímavého z podnikové strategie sledované firmy. Také dodavatelé firmy, kteří jsou často také dodavateli konkurence, mají mnoho informací o poţadavcích konkurence na dodávky. Z jejich informací lze vhodně doplňovat mozaiku znalostí (externí firemní informace) a činit příslušné závěry. Analogické poznatky lze někdy získat i od pracovníkŧ odbytu a nákupu vlastní i sledované firmy, od obchodních zástupcŧ, závozníkŧ, řidičŧ a od zaměstnancŧ filiálek sledované firmy. Pro získávání neveřejných informací, firemních či obchodních tajemství, není většinou zapotřebí pouţívat nelegálních posupŧ. Ve většině případŧ postačí pouţívat Competitive legálních metod, spočívající v komunikaci s lidmi a většinu neveřejných Intelligence informací se podaří odha-lit (Competitive Intelligence – konkurenční zpravodajství). Často bývají podceňovány i vlastní vnitropodnikové informační zdroje. Zkušenosti ukazují, ţe většina potřebných informací jiţ ve interní zdroje firmě někde je, většinou však nebývají k dispozici tam, kde by byly právě zapotřebí a ve vlastní firmě je nikdo ani nehledá !?!

Autoři textu

95


Informatika I a II

SHRNUTÍ

Ostatní informační zdroje plní funkci organizační a pomocnou. Kromě těchto zdrojŧ se do této kategorie řadí celá problematika předávání in-formací mezi lidmi komunikací, tedy člověk jako zdroj informací, zkušeností a znalostí předávaných neoficiální verbální komunikací. Do této kategorie informačních zdrojŧ proto řadíme : 

nejrŧznější seznamy, katalogy, některé rejstříky, kódy, překlady apod.



individuální informační zdroje při vyuţití networkingu, společen-ských událostí, vědeckých a odborných setkání, členství v odbor-ných zájmových a spolkových organizacích, buzzmarketing a osobní kontakty.

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Jaké zdroje řadíme do ostatních informačních zdrojŧ ?

2.

Co je to netweorking, popiště jeho význam při získávání informací!

3.

Jak mohou společenské události slouţit jako informační zdroj, jaké druhy těchto událostí lze vyuţívat ?

4.

Jaké alternativy je moţno vyuţívat při osobním kontaktu k získávání informací, znalostí, zkušeností a know-how ?

5.

Co je to Competitive Inteligence a čím se zabývá ?

Autoři textu

96


Informatika I a II

DALŠÍ ZDROJE

1.


2.

VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací. Efektivní komunikace v praxi. Praha : Grada Publishing, 2008. 322 s. ISBN 978-80-2472614-4.

3.

MEZULÁNÍK, J., PAVELCOVÁ, M., NOVÁKOVÁ, D. Sociální kompetence. Sylabus modulu. Ostrava : VŠP, 2009. 14 s

4.

VYMĚTAL, J. Komunikace v podnikání. Sylabus modulu a Prŧvodce modulem. Ostrava : VŠP, 2010. 7 + 6 s.

5.

Další soubor relevantních informačních zdrojŧ je uveden v publikaci ad 2 .

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ

Zhodnoťte kriticky své přednosti a nedostatky při navazování osobních kontaktŧ a stanovte si prioroty v odstraňování nedostatkŧ profesionální komunikace. Koho řadíte mezi stálé partnery svého networkingu, jaký partner Vám chybí, co by jste od něj očekávali, kde jej máte šanci najít a seznámit se s ním ?

Autoři textu

97


Informatika I a II

A7. INFORMAČNÍ ZDROJE V ELEKTRONICKÉ FORMĚ VÝSTUPY Z UČENÍ


posoudit výhody a nevýhody elektronických informačních zdrojŧ kvalitativně posoudit a porovnat rŧzné databáze podle obecných kriterií

Získáte:   



Získáte

přehled o hlavních druzích databází a jejich obsahu, popisu primárního dokumentu a typu zpracovaných dokumentŧ, přehled o hlavních databázových centrech a moţnostech přístupu v ČR přehled o nadstavbových nástrojích pro e-zdroje

Budete schopni:  

Budete umět

Budete schopni

posoudit výhody a nevýhody přístupu k databázím se zorientovat v hlavních databázích základních oblastí vědy a techniky se zorientovat v hlavních zahraničních nakladatelstvích a vydavatelstvích


7 + 0 hodin (samostudium a řešení úkolŧ) Autoři textu

98


Informatika I a II

KLÍČOVÁ SLOVA Elektronické informační zdroje, druhy databází, kvalitativní kriteria databází, databázová centra, informační prŧmysl, zahraniční nakladatelství a vydavatelství, nadstavbové nástroje pro e-zdroje, informační brány, portály, konsorcia.


V této kapitole se seznámíte přístupy k elektronickým informačním zdrojŧm , s výhodami i nevýhodami těchto zdrojŧ, s rozdělením databází z hlediska obsahu primárního dokumentu, z hlediska obsahu, z pohledu typu zpracovaných dokumentŧ a hlavních databází některých vědních oborŧ. Dále se seznámíte s předními databázovými centry, zahraničními nakladatelstvími a vydavatelstvími i nadstavbovými nástroji pro e-zdroje jako jsou např. informační brány, portály a konsorcia.

V předchozích kapitolách byla zaměřena pozornost na strukturu informačních zdrojŧ z hlediska jejich utřídění a zpracování. Jen okrajově byly podchyceny rozdíly mezi nosiči informací – především mezi papírovou a elektronickou formou. Za elektronické informační zdroje jsou povaţovány všechny zdroje, které jsou uchovávány v elektronické podobě a jsou dostupné v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat. Elektronický přístup k informačním zdrojŧm přináší významný přínos jak uţivatelŧm, tak knihovnám i vydavatelŧm. Objektivně je však třeba uvést, ţe kromě výhod přinášejí sebou elektronické zdroje i některé nevýhody. Výhody elektronických informačních zdrojŧ pro uţivatele spočívají především v dostupnosti autorizovaným uţivatelŧm v libovolném čase a na libovolném výhody místě; dostupnosti na webu podstatně dříve neţ v tištěné formě; moţnosti jejich vyuţívání v reálném čase neomezeným počtem uţivatelŧ; eliminaci ztráty, krádeţe a vandalizmu, tak častých u tištěných zdrojŧ; úspoře času potřebného k získání přístupu ke konkrétnímu dokumentu; jejich snadné a rychlé vyhledatelnosti, dostupnosti, aktuálnosti a flexibilně; přepojování na jiné elektronické zdroje, zatímco u tištěných zdrojŧ se za výhodu povaţovala především jejich spolehlivost, serióznost i renomé vydavatele a jednoduchost pouţití, bez sloţiAutoři textu

99


Informatika I a II

tější technologie; širokých moţnostech prohledávání dalších zdrojŧ, coţ u tištěné formy není moţné; rozvoji marketingového přístupu knihoven a informačních center k uţivateli. Nevýhody elektronické formy zpřístupňování dokumentŧ lze v současné době vidět v nekomplexním pokrytím problematiky, srovnatelným s tištěnou formou (např. odborné časopisy); nezabezpečení dlou- nevýhody hodobé ochrany (archivace); nedostatečně kontrolovatelném přístupu knihoven k elektronickým zdrojŧm, srovnatelným s propracovanějším přístupem k tištěným formám; technických problémech, zpŧsobujících někdy dočasnou nedostupnost elektronických zdrojŧ; přetrvávající autorské preferenci publikování v tištěné formě před formou elektronickou; přetrvávající absenci recenzních mechanizmŧ u publikací; obtíţnější ověřování priority publikace ve srovnání s tištěnou formou; vyšším vyuţívání elektronických zdrojŧ k vyhledávání informací, neţ jejich vyuţívání k publikování; v přetrvávajícím názoru, ţe dŧvěryhodnost informací na internetu klesá a je zde větší prostor pro manipulaci s nimi. Vzhledem k tomu, ze existuje nepřeberné mnoţství informačních zdrojŧ v elektronické podobě, např. databáze, elektronické časopisy, elektronické knihovny, elektronické konference, slovníky, katalogy, internet a řada dalších, zaměříme se v této kapitole na některé z nejdŧleţitějších databází, databázových center a nastavbových nástrojŧ. DATABÁZE. Velké mnoţství dat, informací a explicitních znalostí, které se v současné době nachází v elektronické formě na nejrŧznějších nosičích, vyţaduje určitou organizovanost a utříděnost, které by usnadnily jejich vyhledávání a zpracovávání. K tomuto účelu slouţí dnes především databáze. I kdyţ v předchozích kapitolách jiţ byla zmínka o významnějších databázích z hlediska struktury informačních zdrojŧ, budou v této kapitole uvedeny obecnější databáze se širším obsahovým rozsahem a vysokou četností uţivatelŧ. Podle normy ČSN/ISO/IEC 2382-17 : 1999 rozeznáváme báze dat – v pravém slova smyslu databáze, jako soubor dat; báze informací – jako soubor vyhodnocených dat; báze znalostí – jako soubor vyhodnocených informací ve formě explicitních znalostí. Avšak báze dat i báze informací a znalostí jsou ukládány a zpřístupňovány na podobném principu. Proto se pro všechny soubory ukládané na elektronických paměťových médiích a zpřístupňované elektronickou cestou obecně pouţívá název databáze. Databáze je tedy soubor záznamů (dat, informací, znalostí) spolu s jejich organizací v technických zařízeních informačních a komunikačních technologií. Z hlediska popisu primárního dokumentu mŧţeme databáze dělit na bibliografické, obsahující především přesnou a úplnou bibliografickou citaci informačního zdroje i anotaci (výstiţnější by byl tedy název abstraktová). Faktografické uvádějí konkrétní údaje – data, ve formě přímé odpověďi na dotaz. Podle typu a formátu je lze dělit např. na numerické (zejména tabulky), verbální (faktografické - textově shrnující podstatná fakta z pŧvodního pramene) typu průAutoři textu

databáze

bibliografické faktografické

100


Informatika I a II

vodce (adresáře, katalogy )a modelů (poţadovaný výstup vzniká výpočtem plnotextové z uloţených dat. Plnotextové jsou určeny k uchovávání velkého mnoţství informací v textové podobě.Tyto databáze jsou specifické tím, ţe pouţívají efektivní algoritmy pro práci s obsaţnými dokumenty a výhodnější pomocné datové struktury pro vyhledávání v uloţených dokumentech (např. hypertext). Z hlediska obsahu lze databáze dělit podle oborŧ lidské činnosti. Jsou to např.: zemědělství, strojnictví, energetika, stavebnictví a architektura, ţivotní prostředí, informační technologie, společenské vědy, prŧmysl, finance a obchod, umění, hudební věda, filozofie, teologie, historie, jazyky, chemie, aplikovaná informační věda, právo, ţurnalistika, ostatní technické obory atd. Z pohledu typu zpracovaných dokumentů se databáze dělí na referátové, soustřeďují informace z primárních zdrojŧ ve formě abstraktu typického pro sekundární literaturu. Pareferátové tentové obsahují informace o dokumentech prŧmyslově právní ochrany opět patentové v plnotextové nebo abstraktové formě. Databáze šedé literatury zahrnují abstrakta této oblasti a řadu dalších informací odpovídajících zcela neb částečně šedé literatuře. Databáze norem poskytují informace o existenci národních, mešedé literatury zinárodních a ostatních norem, obvykle v plném znění. Firemní databáze posnorem kytují údaje rŧzně zpracované a zaměřené a informace o firmách na rŧzné regionální úrovni podle oborŧ. Referenční databáze soustřeďují informace o tom, ve které databázi nebo jiném informačním zdroji lze ţádané informace s určitou firemní pravděpodobností nalézt, o nejrŧznějších připravovaných akcích (konference, referenční výstavy, veletrhy, kongresy, semináře). Lze sem zařadit i adresáře a publikace odpovídající na dotaz „kdo je kdo“ a některé firemní adresáře nebo produktové katalogy, seznamy nově vyšlých knih, knihovní fondy a jejich rejstříky atp. Legislativní databáze zahrnují zákony, prováděcí předpisy, právní předpisy, směrnice a další dokumenty jak jednotlivých zemí, společenství zemí (EU, OSN, legislativní OECD), tak i dalších seskupení. Databáze studií nabízejí především syntetickoanalytické zpracování dat a informací ve formě nejrŧznějších typŧ dokumentŧ. Mŧţe se jednat např. o marketingové studie pro určitý produkt v daném segstudií mentu trhu, stav a perspektivu rozvoje určitého odvětví, o rozborové zprávy, prŧzkumy trhu, studie zaměřené na specializované oblasti podnikání atp. Průvodcovské databáze jsou zaměřeny především na přehledné zpracování dat a informací o výrobcích (katalogy), kancelářských informací o firmách (adresáře) a nejrŧznějších vyhledávacích a identifikačních informací (rejstříky, návody, příručky, seznamy databází). Ostatní databáze zahrnují poměrně pestrou paletu in- průvodcovské formací, které nebylo moţno zatřídit do předchozích kategorií. I kdyţ kategorizace databází nemŧţe být zcela přesná a u řady databází mŧţe existovat i určitý významový překryv zatřiďovaných informací, existují databáze, které jsou ostatní svým profilem mezioborové. Sem mŧţeme zařadit např. databáze z oblasti toxikologie, z oblasti nebezpečných látek, ţivotního prostředí, přepravních předpisŧ, logistiky, databáze technologické, databáze z oblasti obchodu a ekonomiky, databáze zaměřené na zpravodajství apod. Patří sem i databáze obrazové, akustické apod.

Autoři textu

101


Pro vzájemné porovnávání databází mohou slouţit kvalitativní kritéria, podle nichţ hodnotíme databáze zejména podle celkového počtu záznamŧ, retrospektivy, počtu sledovaných informačních zdrojŧ, výtěţnosti zpracovaných informačních zdrojŧ, operativnosti a včasnosti záznamŧ, ceny (připojení, za jeden záznam, za vyhledávací heslo apod.), typu sledovaných dokumentŧ, vypovídací schopnosti a vyhledávacích moţností, četnosti vyuţívání (v organizaci, online, CD-ROM, aktualizace). I zde je nutno zdŧraznit všeobecnou dŧleţitost kombinování rŧzných informačních zdrojŧ pro efektivní a ekonomické získání maximálního rozsahu relevantních informací. Moţnosti operativní kombinace rešerší z rŧzných databází je i v tomto případě dŧleţitým strategickým faktorem úspěšného postupu.

Informatika I a II

kvalitativní kriteria

výchozí databáze

Z významnějších bibliografických databází, které nebyly zatím zmíněny v předchozích kapitolách a které mohou slouţit jako vstupní informační zdroje do zvolené problematiky, lze např. uvést pro oblast techniky databáze: AGRICOLA Plus Text, AGRIS, CAB Abstracts, COMPENDEX, CSA, MATERIALS RESEARCH DATABASE with METADEX, INIS – International Nuclear Infoprmation System, INSPEC – Information Service in Physis, Electronic and Computing, METAL; pro oblast přírodních věd : BIOLOGICAL ABSTRACTS, CHEMICAL ABSTRACTS, MathSci; pro oblast medicíny : CINAHL, EMBASE – Excerpta Medica Databáze, MEDLINE, TOXLINE, MEDIS-ALARM a z oblasti polytematických a multioborových databá- databázová zí : Česká národní bibliografie, EBSCO Publishing, OXFORD REFERENCE centra ONLINE, ProQuest Central, SCIENCE DIRECT, SCOPUS, ULRICH´S - Ulrich´s International Periodicals Direktory, Wiley/Blackwell, WorldCat . -

DATABÁZOVÁ CENTRA. Databázové centrum je obvykle virtuální organizace, která soustřeďuje, nakupuje, výjimečně vytváří a online přístupňuje řadu databází. Od informací volně dostupných na internetu se centra liší především významnou přidanou hodnotou dodávaných informací, spočívající v garanci přesnosti, spolehlivosti, úplnosti a aktuálnosti, čemuţ odpovídá jejich vyšší přístupová cena. Svou činností zaloţenou na komerčním základě představují databázová centra relativně nový druh prŧmyslu – informační průmysl. Princip distribuce a vyhledávání informací je zaloţen na rozvoji informačních a telekomunikačních technologií. Databázová centra poskytují nejrŧznější druhy informačních sluţeb. Jedná se zejména o jednorázové dialogové rešerše, prŧběţné interaktivní rešerše, vystavování plnotextových primárních i sekundárních do- služby kumentŧ, distribuci dokumentŧ (e-mail, DDS, EDS), přebírání záznamŧ z externích databází do paměti počítače uţivatele (downloading), speciální analýzy, statistiky, speciální výstupy apod. Uţivatel online přístupu k databázím databázového centra musí mít uzavřenou smlouvu se střediskem, které mu poté přidělí uţivatelské oprávnění, klíč a heslo na vyuţívání databází. Další smlouvu musí mít uţivatel uzavřenou s provozovatelem sítě přenosu dat. Hlavní služby databázových center spočívají především v Autoři textu

102


Informatika I a II



moţnosti provádění rešerší v online i offline reţimu – tedy provádění prŧběţné rešerše přímo v prohlíţeči, za pomoci vyhledávacího rozhraní, nebo pomocí periodických rešerší, spočívajících v periodickém opakování jednoho rešeršního dotazu v mnoţině nových záznamŧ a odesílání výsledkŧ na adresu ţadatele;  přímém dodávání primárních dokumentŧ (DDS nebo EDS);  poskytování informací o nově zaváděných sluţbách, novinkách a změnách;  poskytování výukových programŧ a školících databází;  popisech a definicích databází (tzv.bluesheety s podrobnou dokumentací ) Řada databází i mimo databázová centra je umístěno přímo na internetových Open Acces serverech. Jedná se většinou o databáze volně přístupné, které jsou často vytvářeny neziskovými nebo státem (či jinak) dotovanými organizacemi. Pro rozšiřování otevřeného přístupu k informacím se dnes pouţívá termín „otevřený přístup“ (Open Access,), coţ je v podstatě trvalý a bezplatný online přístup k dokumentŧm, zejména k úplným textŧm, pro všechny uţivatele. Dokumenty Dialog jsou přístupny bezplatně je umoţněno jejich neomezené čtení, kopírování, stahování, sdílení, ukládání, tištění, vyhledávání a hypertextové propojování. Z hlavních světových databázových center lze např. uvést tyto : DIALOG je největším světovým poskytovatelem přístupu k profesionálním informačním zdrojŧm v databázových centrech. Centrum nabízí přes 1 200 databází ze všech oblastí lidské činnosti, zejména zaměřených na technologický rozvoj, trendy, trţní rozbory, marketing, firemní informace apod. v celkovém objemu přes 15 TB dat. CELEX – Communitatis Europeae Lex – je oficiální databáze plných textŧ právních dokumentŧ EU, rady, parlamentu a soudu DataStar je švýcarské centrum zpřístupňující online celkem cca 350 databází s významným podílem databází zaměřených na farmaceutický prŧmysl, obchod, marketing, trendy, medicínu, zdravotnickou péči apod., vše s výrazným dŧrazem na evropský prostor. Market Research Profound je zaměřen na marketingové, obchodněekonomické, analytické a prognostické informace. DIMDI – Deutsches Institut für medizinische Dokumentation und Information – je německé informační a databázové centrum, specializované zejména na databáze z oblasti medicíny, toxikologie a léčiv. GBI – German Business Information je významné databázové centrum, nabízející především ekonomické, firemní a marketingové zdroje z cca 425 titulŧ novin a časopisŧ v plném textu. Významná je i serie databází z oblasti sociálních a humanitních oborŧ. GENIOS irtschaftsdatenbankenken je nejprestiţnějším německým databázovým centrem. Převaţující zaměření více neţ 350 databází a 10 miliónŧ dokumentŧ je problematika obchodu, ekonomiky, financí a technologií zejména v německém informačním prostoru. Lexis/Nexis je přední poskytovatel informačních dialogových sluţeb v USA, zaměřený především na informace z oblasti práva, legislativy, vládních informací, daní, účetnictví a lékařství. Jedná se o informační oddělení společnosti Reed Elsevier. OCLC - Online Computer Library Center je americké knihovnicko-informační a databázové centrum, světový producent odborných informací. Spravuje největší bibliografickou databázi na světě „WorldCat“ a k disAutoři textu

Celex DataStar Market Research Profound DIMDI,GBI GENIOS

Lexis/Nexis OCLC QUESTEL/ ORBIT OVID

103


pozici je asi 75 databází s informacemi o knihách, časopisech, audiovizuálních médiích, mapách, počítačových souborech a dalších dokumentech. QUESTEL /ORBIT je francouzsko-americké databázové centrum specializující se na patentové databáze a oblast techniky, vědy, ekonomiky, obchodu, humanitních a sociálních věd. OVID je americké databázové centrum nabízí přes 300 bibliografických databází a přístup do plnotextových časopisŧ a příruček především z oblastí medicíny, vědy a techniky. STN International – The Scientific & Technical Information Network je významné nadnárodní databázové centrum pro oblast vědecko-technických a patentových informací zahrnujících více neţ 220 databází s dŧrazem na přírodní a technické vědy a jejich rozdělení do téma tických klastrŧ.

Informatika I a II

STN International

Albertina icome Praha (AiP)

Z českých zprostředkovatelských sluţeb do databázových center lze uvést firmu Albertina icome Praha jako nejvýznamnějšího distributora elektronických informačních zdrojŧ pro ČR. Nabídka AiP zahrnuje všechny obory a typy informací a aktuálně pokrývá více neţ 2 100 bibliografických, faktografických a plnotextových databází. AiP zastupuje více neţ 50 vydavatelŧ a agregátorŧ z celého světa. Partnery AiP jsou nejvýznamnější světoví vydavatelé elektronických informačních zdrojŧ jako Wolters Kluwer, Ovid, ProQuest, Oxford University Press, ebrary, Springer, EIU aj. Nejvýznamnější odbornou akcí AiP Medistyl je konference o profesionálních informačních zdrojích INFORUM, která je jiţ několik let pořádána ve spolupráci s VŚE v Praze. Kaţdoročně se tak setkává více neţ 600 účastníkŧ z celého světa. V roce 2010 se uskutečnil jiţ 16.ročník této konference. MEDISTYL je středoevropský zástupce databázového centra STN International pro ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Více neţ 200 databází jsou základním zdrojem informací vědecko-technického charakteru především pro oblast chemie, farmacie a patentŧ. Firma zajišťuje retrospektivní literární a patentové rešerše i pravidelný monitoring vybraných databází v týdenních, měsíčních nebo čtvrtletních intervalech, zpracovávání studijních zpráv apod. Specialitou firmy je zpracovávání bezpečnostních listŧ v souladu s českou i evropskou legislativou a to z vlastních podkladŧ nebo s pouţitím podkladŧ zadavatelŧ a nejrŧznějších databází. Medistyl je také zpracovatelem a producentem databáze nebezpečných látek MEDIS-ALARM, zahrnující více nakladatelství neţ 8 800 nebezpečných látek. Společně s firmou DEKRA-Automobil je pravidelně aktualizován rovněţ softwarový produkt ADRem, zaměřený na podobné podmínky přepravy nebezpeč-ných látek. vydavatelství NAKLADATELSTVÍ A VYDAVATELSTVÍ. Nakladatelství je podle normy ČSN ISO 5127-3A : 2003 právnická nebo fyzická osoba odpovědná za uvedení neperiodické publikace (knihy, hudebniny, reprodukce, mapy, fotografie apod.) na kniţní trh. Zajišťuje hmotné prostředky k vydávání publikací, pečuje o odbornou a výtvarnou stránku vydávaných publikací, zajišťuje jejich vytištění a někdy téţ distribuci. Vydavatelstvím se podle téţe normy rozumí právnická nebo fyzická osoba odpovědná za přípravu neperiodické (hudebniny, Autoři textu

104


noty) či periodické publikace k vydání a oprávněná k vydání této publikace. V dalším textu budou uvedeny příklady a charakteristiky nejvýznamnějších světových nakladatelstřví a vydavatelství, které mohou slouţit jako výchozí bod pro hledání informačních zdrojŧ především v elektronické formě. ebrary® je čistě internetová knihovna odborné literatury. Umoţňuje bezplatné fulltextové prohledávání dokumentŧ a čtení online více neţ 170 000 elektronických knih od více neţ 300 předních nakladatelŧ a agre-gátorŧ. Společnost je distributorem elektronických knih i ze střední a východní Evropy. Cambridge University Press je součástí University of Cambridge a celosvětově zpřístupňuje významné akademické publikace, časopisy, zkušební testy apod. V současné době produkuje ročně 200 časopisŧ a 2 500 knih. ELSEVIER - nizozemské nakladatelství je jedním z předních světových multimediálních nakladatelŧ a poskytovatelŧ sluţeb a informačních produktŧ. Ročně vydává cca 2 000 odborrných časopisŧ a cca 1 900 kniţních titulŧ, pokrývajících všechny hlavní vědecké, technické a lékařské obory, právnickou literaturu a obchodní informace. KNOWEL je americké vydavatelství zpřístupňující online databázi více neţ 2 000 faktografických (referenčních, tabelárních, plnotextových) děl z oblasti přírodních a technických věd. OXFORD University Press je nakladatelství, které ročně vydává přes 4 600 knih a je hlavním poskytovatelem informací jak pro knihovny, tak pro jednotlivce po celém světě. Nakladatelství má své zastoupení ve všech krajích ČR. Thomson Reuters je světový lídr v poskytování informací a mediální společnost. Informace posky-tuje v oblastech medií, financí, zdravotní péče, práva, vědy a daní s účetnictvím. SpringerLink je sluţba zpřístupňující online 2 104 časopisŧ, 33 400 knih, 1 050 kniţních serií a řadu dalších publikací nakladatelství Springer Verlag v plnotextové podobě.Nakladatelství je druhým největším světovým vydavatelstvím časopisŧ především pro medicínu, techniku a přírodní vědy, největším nakladatelem kniţních publikací a disponuje také největší světovou kolekcí elektronických knih pro uvedené obory. Thieme Publishing Group je skupina vydavatelství sídlící ve Stuttgartu zaměřená především na tituly z medicíny a přírodních věd. WileyBlackwell vydavatelství poskytuje online zdroje z celého spektra vědeckých, technických, medicínských a ekonomických informací. Wolters Kluwer International Company je předním vydavatelem a poskytovatelem informačních sluţeb zejména v oblastech účetnictví, daní, zdravotnictví, korporátních a finančních sluţeb, právních a regulačních sektorŧ v 33 zemích světa. V ČR má zastoupení, které se zaměřuje především na oblast práva, daní, účetnictví, mezd a bezpečnosti práce.

Informatika I a II

ebrary Cambridge University Press Elsevier

KNOWEL Oxford University Press Thomson Reuters SpringerLink Thieme Publishing Wiley-Blackwell Wolters Kluwer

nadstavbové nástroje

NADSTAVBOVÉ NÁSTROJE PRO e-ZDROJE. Současní poskytovatelé informací v elektronické formě zpřístupňují uţivatelŧm nejen vlastní zdroje, ale ve stále větší míře i informační zdroje vzdálené. Prostřednictvím internetu je dnes teoreticky i prakticky dostupné obrovské mnoţství informačních zdrojŧ nejrŧznějšího charakteru od metadat aţ po plné texty, obraz i zvuk. Praktickou vyuţitelnost této moţnosti však velmi komplikuje mnoţství rŧzných uţivatelsAutoři textu

105


Informatika I a II

kých rozhraní, nutnost opakovaného přihlašování a odhlašování se k rŧzným sluţbám, zbytečné procházení „slepých uliček“ s nulovým výsledkem, obtíţná orientace v příliš velkém mnoţství hitŧ a nutnost procházení duplicitních či multiplicitních záznamŧ popisujících stejný informační zdroj. Moderním trendem zpřístupňování elektronických i ostatních informačních zdrojŧ je jejich integrace a přístup přes jednotné uţivatelské rozhraní při stejném zpŧsobu zadávání rešeršních dotazŧ a stejném zobrazení výsledkŧ rešerše. Za hlavní výhody pro uţivatele se povaţuje snadnější vyhledávání a orientace v dostupných informačních e-zdrojích, úspora času při správě e-zdrojŧ a všeobecně vyšší vyuţití a efektivita investic do e-zdrojŧ. K tomuto účelu se vyuţívá zejména nas- AiP tavbových nástrojŧ a hostovaných sluţeb. V ČR se touto problematikou zabývá především společnost Albertina icome Praha a je moţno vyuţívat i tuzemských bran, portálŧ a konsorcií. Mezi základní nadstavbové nástroje pro práci s elektronickými informačními zdroji je moţno v současné době povaţovat sluţby centrálního vyhledávání,linkovací nástroje, portály pro přístup k e-zdrojŧm, hostované sluţby a řadu dalších. Většina nadstavbových nástrojŧ je poskytována jako online sluţba na bázi předplatného. Jako příklad jsou dále uvedeny nadnárodní sluţby a systémy, které lze v ČR vyuţívat prostřednictvím firmy AiP. Centralizované vyhledávání - jeho základem je tzv. „metavyhledávač“ („fedederativní vyhledávač“), coţ je systém, vytvářející jednotné vyhledávací prostředí pro velký počet rŧznorodých informačních zdrojŧ. Do těchto zdrojŧ se zahrnují i systémy OPAC (Online Public Access Catalogue), coţ je veřejně dostupný online katalog určený uţivatelŧm knihovny, umoţňující kromě vlastního vyhledávání záznamŧ dokumentŧ i další sluţby. Podstatnou výhodou tohoto systému je, ţe uţivatel získá jediným vyhledáním strukturovaný přehled o nalezených relevantních záznamech ze všech zdrojŧ. Jako příklady pouţívaných systémŧ lze uvést : Serials Solutions® 360 Search, Serials Solutions® Summon, a AquaBrowser®. Linkovací nástroje umoţňují uţivatelŧm rychlý přechod z bibliografického záznamu, federálního vyhledávače nebo sluţby GogoleScholar k plnému textu dokumentu, e-knize, OPAC, webu nebo formuláři mezinárodní výpŧjční sluţby (MVS). Jako příklady těchto nástrojŧ lze uvést : Ovid LinkSolver a Serials Solutions® 360 Link. Portály pro přístup k e-zdrojům jsou základním nástrojem pro zpřístupnění k e-časopisŧ a e-knihám s moţností vyhledávání v seznamech titulŧ a prohlţení podle oborŧ ( např. Serials Solutions® 360 Core). Osobní nástroje pro práci s e-zdroji umoţňují uţivateli vytvářet si osobní bibliografické databáze ze zázna-mŧ staţených z online i offline zdrojŧ, popřípadě vytvořených manuálně (Ref-Works); umoţňují přebírat záznamy i z dalších bází na základě protokolu Z39.50, vytvářet seznamy www stránek, exportovat do stovek citačních formá-tŧ včetně ČSN ISO 690-2 a dalších (RefAvare); umoţňují prŧběţný monitoring nejnovějších informací z oblasti zájmu uţivatele apod. Do této oblasti se řadí i kluby v nichţ člen uvádí svŧj informační profil, na jehoţ základě jsou mu zasílány aktuální informaAutoři textu

centralizované vyhledávání

linkovací nástroje

osobní nástroje

106


ce a usnadňován přístup do dalších rozsáhlých elektro-nických zdrojŧ). Elektronické konference a diskusní skupiny jsou další moţností získávání mnohdy neformálních informací, které si vyměňují zájmové skupiny dříve, neţ jsou informace oficiálně publikovány. Elektronické konference umoţňují účastníkŧm výměnu příspěvkŧ týkajících se určitého tématu. Příspěvky zasílané elektronickou poštou na adresu konference jsou automaticky rozesílány všem ostatním účastníkŧm konference, stejně tak, jako odpovědi na příspěvky. V některých případech je prŧběh konference přenášen přímo na internetu. Vedle diskuse formou elektronických konferencí existuje forma diskusních skupin, tzn.síťové noviny. Diskusní skupiny jsou organizovány hierarchicky na podskupiny i jemněji a uţivatel aktivně přijímá jen ty příspěvky, které jej zajímají. Informační brány, portály a konsorcia tvoří další velkou skupinu nadstavbových zdrojŧ. Podle České terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (báze TDKIV) je informační brána „služba v síťovém prostředí určená pro zprostředkování přístupu k vybraným online informačním zdrojům určitého oborového nebo tématického zaměření. Zpřístupňované informační zdroje procházejí procesem intelektuálního nebo automatického výběru a zpracování na základě definovaných formálních a kvalitativních kriterií. Součástí předmětové brány je obvykle klasifikační systém členící informační zdroje podle oborů; kromě toho lze předmětovou bránu prohledávat pomocí klíčových slov“. V ČR patří mezi nejrozšířenější Jednotná informační brána (JIB), která je národním projektem realizovaným Národní knihovnou ČR a Ústavem výpočetní techniky Univerzity Karlovy. Pro uţivatele a zájemce informací o určitý obor představuje JIB nejen zbytečný prŧchod centrálním „univerzálním“ vstupem, ale i další omezení. Pro konkrétní obor nemŧţe JIB poskytnout takový komfort jako oborová brána, coţ je webová stránka, která umožňuje vyhledávat a prohlížet online zdroje zaměřené na specifický obor. Popisy zdrojů v oborové bráně jsou vytvářeny spíše ručně než automaticky, což většinou zaručuje jejich vyšší kvalitu oproti automatické indexaci u běžných webových vyhledávačů. Koncem roku 2009 byly v ČR zprovozněny čtyři oborové brány z plánovaných 25 a a to Knihovnictví a informační vědy (KIV); Musica (MUS), Umění a architektura (ART) a Technika a přírodní a aplikované vědy (TECH). Dalším nadstavbovým nástrojem pro elektronické zdroje informací jsou portály. Databáze TDKIV rozeznává dva druhy portálŧ. Horizontální portál definuje jako „webové sídlo, které poskytuje širokou škálu služeb a informací, často s možností jejich přizpůsobení podle osobních potřeb a zájmů. Nabídka zahrnuje především vyhledávání webových informačních zdrojů a dokumentů, freemailovou službu, denní zpravodajství, mapy, vyhledávání kontaktních informací na osoby, filmy, zábavu ( hry, horoskopy, vtipy apod.), elektronické obchody, bezplatný prostor pro publikování webových stránek apod. Naprostá většina nabízených služeb je pro koncového uživatele bezplatná, díky ziskům z reklamy. Široce (obecně) zaměřené portály se označují jako horizontální portály, na rozdíl od vertikálních portálů“. Vertikální portál je podle téAutoři textu

Informatika I a II

kluby elektronické konference, diskusní sklupiny

informační brána

JIB

oborová brána

KIV, MUS, ART, TECH portály horizontální

107


Informatika I a II

hoţ zdroje charakterizován jako „specializovaný portál zpřístupňující informační zdroje zaměřené na určitou cílovou skupinu uživatelů, která může být vymezena např. geograficky nebo tematicky“. Portál mŧţeme také charakterizovat jako publikační panel, mediální prostor, či „jednotný vstupní bod“ podávající uţivateli přehled o elektronických informačních zdrojích v oblasti jeho zájmŧ a poskytující odkazy na webové adresy (sídla), jejichţ kvalita byla ově- vertikální řena experty. Někdy se pouţívají pojmy brána a portál jako synonyma. V ČR jsou v provozu portály JIB, portály oborových bran KIV, MUS, ART a TECH, Portál pro podporu informační gramotnosti (Infogram), Portál Regionálních informačních servisŧ, Portál veřejné správy ČR, Portál INFOZDROJE (portál AiP), Portál elektronických informačních zdrojŧ UK, ECONLIB (portál virtuální knihovny VŠE), WebArchiv (portál českých webových zdrojŧ) a portál Elektronické informační zdroje na vysokých školách v ČR. Nejefektivnějším portály v ČR zpŧsobem zpřístupnění elektronických informačních zdrojŧ většímu počtu institucí současně, je sjednání tzv. konsorcionálních licencí. Tento zpŧsob je v ČR rozšířen především mezi akademickými institucemi.V podstatě se jedná o sdruţování finančních prostředkŧ účastníkŧ na přístup k elektronickým informačním zdrojŧm, pokrývající větší počet organizací. Termínem „konsorcium“ se zde rozumí skupina několika institucí (např. vysokých škol, knihoven, soukromých společností apod.), které se sdruţily za účelem společného nákupu a provozování elektronických informačních zdrojŧ. V ČR je předním zprostřed- konzorcia kovatelem konsorciálních licencí společnost AiP. Velké praktické zkušenosti s utvářením konsorcií v oblasti chemie mají pracovníci Ústřední knihovny Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Autoři textu

108


Informatika I a II

SHRNUTÍ



za elektronické informační zdroje jsou povaţovány všechny zdroje, které jsou uchovávány v elektronické podobě a jsou dostupné v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat.



databáze je soubor záznamŧ (dat, informací, znalostí) spolu s jejich organizací v technických zařízeních informačních a komunikačních technologií.



databáze dělíme podle popisu primárního dokumentu (bibliografické, faktografické, plnotextové, ostatní), podle obsahu resp. oborŧ lidské činnosti, podle typu zpracovaných dokumentŧ (referátové, patentové, šedé literatury, norem, firemní referenční, legistativní, studií, prŧvodcovské, ostatní), oborŧ technických, přírodovědných, medicínských a polytematických (multioborových).



databázová centra jsou virtuální organizace, které soustřeďují, nakupují, vytváří a online přístupňují databáze.



mezi nadstavbové nástroje pro e-zdroje se zahrnují centrální vyhledávání, linkovací nástroje, portály pro přístup k e-zdrojŧm, osobní nástroje pro práci s e-zdroji, informační brány, portály a konsorcia.

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Jaké jsou výhody a nevýhody elektronických informačních zdrojŧ ?

Autoři textu

109


2.

Podle jakých kriterií dělíme databáze ? Uveďte příklady !

3.

Co jsou to databázová centra? Uveďte hlavní centra a jejich zaměření!

4.

Vyjmenujte a charakterizujte nadstavbové nástroje pro e-zdroje!

Informatika I a II

DALŠÍ ZDROJE

1.


2.

KAREN,V., SVRŠEK, L. Nástroje pro práci s elektronickými informačními zdroji : Jak na ně? [cit. 2009-08-10]. Dostupný na adrese www.aip.cz/dowloand/20050912_Nadstavbova_reseni.php

3.

POSPÍŠILOVÁ, J., KOŠ´TÁLOVÁ , K., NEMEŠKALOVÁ, H. Jednotná informační brána jako nástroj vyhledávání informací. Zpravodaj UVT MU, 2007, roč.XVII, č. 5, s. 1– 5. [cit. 12009-08-11]. Dostupné na www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/555., html.

4.

Další soubor relevantních informačních zdrojŧ je uveden v publikaci ad 1 , citace zdrojŧ 130 – 144. .

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 1

Na základě získaných vědomostí a vlastních zkušeností navrhněte systém zlepšení a optimalizace Vaší profesní i osobní informovanosti.

Autoři textu

110


Informatika I a II

A8. ODBORNÉ KNIHOVNY A INFORMAČNÍ PRACOVIŠTĚ

VÝSTUPY Z UČENÍ

Po prostudování textu a vypracování úkolů této kapitoly Budete umět: 

posoudit moţnosti vyhledávání v knihovním fondu, orientovat se v jednotlivých katalozích, katalogizačních záznamech

Získáte: 

Získáte

přehled o soustavě odborných a vědeckých knihoven, vybraných poskytovatelŧ informačních sluţeb a informačních středisek v ČR

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

posoudit informační sluţby poskytované odbornou knihovnou, informačním střediskem a informačním brokerem



Autoři textu

111


Informatika I a II

KLÍČOVÁ SLOVA odborná knihovna, informační pracoviště, informační středisko, broker, informatizovaná knihovna, virtuální knihovna, digitální knihovna, knihovní fond, kniţní fond, katalogy, katalogizační záznam, signatura, signum, přírŧstkové číslo, NTK.


V kapitole se seznámíte se soustavou odborných knihoven v ČR, transformací knihoven,základními sluţbami poskytovanými odbornými kni-hovnami, s moţnostmi vyhledávání v knihovním fondu, s některými dalšími informačními pracovišti a s činností informačního brokera.

Autoři textu

112


Informatika I a II

Jako knihovnu obecně označujeme kulturní, informační a vzdělávací organizaci, která shromaţďuje, zpracovává a uchovává knihovní fond a poskytuje knihovnické a informační sluţby. Knihovnu lze také definovat jako systematicky uspořádanou sbírku informačních nosičŧ, které jsou určeny pro pouţívání veřejnosti nebo určité skupiny lidí s cílem uspokojovat především je- knihovnické jich informační, kulturní, vzdělávací a rekreační potřeby. Současné knihov- prostředí nicko - informační prostředí formují tyto zásadní faktory : nárŧst počtu publikovaných informací; rozmach přístupu k informacím pomocí informačních a komunikačních technologií; rostoucí poptávka po fyzickém přístupu k dokumentŧm; sniţování kupní síly knihoven, nutící je utratit více finančních prostředkŧ za méně dokumentŧ a informací; knihovnami v rŧzných etapách ţivota projde 83% veškeré populace; marketingový přístup k uţivatelŧm knihoven, chápání a uspokojování jejich měnících se informačních potřeb; přechod knihoven od poskytování sluţeb k informačnímu a sociálnímu partnerství. Úko- úkoly lem všech vědeckých i odborných knihoven je především získávat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat knihovní a informační fondy a tím přispívat k rozvoji vědy, techniky i kultury. Zpřístupňování informací tak představuje soubor rŧzných sluţeb, jejichţ cílem je uspokojovat potřeby uţivatelŧ s vyuţitím vlastního fondu knihovny i fondŧ dalších knihoven a to prostřednictvím tradičních i nově vznikajících informačních sluţeb v závislosti na rozvoji informačních technologií. Knihovny v ČR je moţno rozdělit na :  

    

státní knihovny vědecké (vědecké knihovny všeobecné) V ČR repub- typy knihoven lice zastává tuto funkci např. Národní knihovna v Praze a regionální vědecké knihovny . vědecké knihovny speciální, resp. ústřední - např. Národní lékařská knihovna, Ústřední zemědělská a lesnická knihovna, Národní technická knihovna, knihovna ÚPV, knihovna Českého manaţerského centra, Parlamentní knihovna ČR, Studijní knihovna odborŧ. knihovny Akademie věd ČR – Základní knihovna AV ČR a knihovny jednotlivých ústavŧ AV ČR. knihovny vědeckovýzkumných ústavů – knihovna Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě, Kriminalistického ústavu v Praze, Vědeckovýzkumného uhelného ústavu v Ostravě-Radvanicích . knihovny vysokoškolské knihovny firemních informačních středisek knihovny ostatních odborných institucí a agentur – např. knihovny některých středních škol a knihovny ostatních odborných institucí (např. muzejní, galerijní, klášterní, zámecké a archivní knihovny apod.).

V současné době došlo vlivem mohutného rozvoje informačních technologií k nové funkci, kterou na sebe knihovny přebírají. Je jí transformace knihoven z archivŧ (depozitŧ) tradičně publikované odborné literatury v moderní funkční organizace, jejichţ cílem je poskytovat a zprostředkovávat uţivateAutoři textu

113


Informatika I a II

lŧm co nejkvalitnější a nejširší informační sluţby. Knihovny mění svou koncepci vlastnictví dokumentŧ na koncepci přístupu k informačním zdrojŧm. Je zřejmé, ţe součástí těchto sluţeb zŧstane i nadále pŧjčování existujících knihovních fondŧ. Stále více však je kladen dŧraz na schopnost zajistit informace z externích zdrojŧ, pomocí moderních informačních technologií a za optimálního vyuţití informační ekonomiky.Současně se těţiště poskytovaných sluţeb přesouvá z oblasti zprostředkovávání informací do oblasti poradenské, vzdě- knihovna lávací i informačně-osvětové a rozvoje vlastní publikační aktivity knihovny. V odborné literatuře se setkáme s termínem „elektronická resp. informatizovaná knihovna“, vyjadřující míru uplatnění informační a telekomunikační elektronická technologie a jimi zprostředkovaných informací. Dalším frekventovaným tervirtuální mínem je „virtuální knihovna“, zdŧrazňující neohraničenost přístupu uţivatelŧ k fondŧm pouze na jejich „vlastní knihovnu“ a sdílenost fondŧ i sluţeb digitální při jejich zpřístupňování více knihovnami propojenými do sítí. A konečně je to termín „digitální knihovna“ zdŧrazňující sbírku elektronických dokumentŧ převedených do digitální formy a v této formě rozšiřovaných a zpřístupňovaných. Je tedy zřejmé, ţe virtuální elektronické knihovny jako organická součást počítačových telekomunikačních sítí s přidanou hodnotou jsou dnes jiţ realitou. Je však skutečností, ţe pojmy elektronická, informatizovaná, virtuální a digitální knihovna se pouţívají dnes jako synonyma, i kdyţ to tak úplně synonyma nejsou a význam těchto pojmŧ se překrývá jen zčásti. knihovní fond Materiálním základem činnosti jakékoliv knihovny je její knihovní fond, představující soubor vybraných, uspořádaných, evidenčně a odborně knihovnicky zpracovaných dokumentŧ, shromáţděných a uchovávaných v knihovně, které jsou k dispozici uţivatelŧm pro absenční a prezentační pŧjčování a pro poskytování dalších knihovnických a informačních sluţeb. Knihovní fond tvoří v širším měřítku především knihy (knižní fond), časopisy, noviny, ma- knižní fond py, atlasy a encyklopedie, ale také patenty, normy, firemní literatura, diapozitivy, mikrofilmy, kompaktní disky, magnetofonové pásky, notový materiál, partitury, videa a ostatní informační zdroje. Knihovní fond je prostředkem, kterým knihovna reaguje na informační potřeby a poţadavky svých uţivatelŧ, resp. kterým naplňuje své gesční zaměření (knihovna vědecká, technická, odborná, firemní, univerzitní apod.). Součástí knihovního fondu je informační systém, který usnadňuje vyuţívání fondu a přímo přináší uţivatelŧm příslušné relevantní informace nebo informační zdroje. Do informačního systému knihovny patří dále klasické katalogy, bibliografie, kartotéky, ale také moderní moţnosti elektronické komunikace, informační technologie a vyhledávání v jiných kniţních fondech prostřednictvím internetu, online spojením s databázovými středisky apod. Knihovní fond lze charakterizovat podle základního informačního procesu jako soubor vybraných, uspořádaných, zpracovaných, uchovávaných a přímo fyzicky zpřístupňovaných dokumentŧ v souladu s funkčním zaměřením informačního systému knihovny, kterého je součástí.

Autoři textu

114


Informatika I a II

Kaţdý dokument v knihovně je registrován v několika katalozích. Katalog Katalog je podle TDKIV „sekundární informační zdroj obsahující soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech, nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje, vytvářený podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů“. Je především dŧleţitým prostředníkem mezi uţivatelem a knihovnou. Základní jednotkou katalogu je informační záznam dokumentu ve formě katalogizačního katalogizační záznamu. Katalogizační záznam plní funkci lokalizační (informuje o uloţení záznam dokumentu a organizaci fondu signaturou – kombinací písmen a čísel), bibliografickou (informuje o existenci dokumentu bibliografickým záznamem), rešeršní (záznam umoţňuje efektivní vyhledání dokumentu např. podle přísignatura rŧstkového čísla) a propagační (informuje o nově vydaných dokumentech). Katalogizační záznam často ještě obsahuje i zařazení dokumentu podle MDT. Podle druhu katalogů a jejich formálních znakŧ se katalogy v knihovně dělí druhy katalogů na katalog jmenný – je uspořádán podle abecedního seznamu jmen autorŧ, je výhodný zejména proto, ţe současně upozorňuje i na ostatní publikace autora; katalog názvový – záznamy jsou řazeny abecedně podle názvu dokumentu; katalog předmětový – záznamy jsou uspořádány abecedně podle předmětových hesel, která vyjadřují obsah a tématiku dokumentu; katalog systematický – obsahuje záznamy, které jsou uspořádány tématicky podle znakŧ pouţívaných v klasifikačním systému MDT; katalog věcný –zachycující knihovní fond z hlediska jeho obsahu, jedná se tedy o spojený katalog předmětový a systematický; katalog generální – sluţební katalog knihovny, který komplexně zachycuje celý knihovní fond; není volně k dispozici; soupis periodik – je specializovaný a uvádí jaké časopisy se nachází v knihovnách ČR a v jakém časovém období byly odebírány. S tímto katalogem se setkáme ve všech větších knihovnách ČR; katalog souborný – obsahuje záznamy několika knihovních fondŧ rŧzných knihoven, přičemţ u kaţdého záznamu se uvádí značka příslušné knihovny (siglum) a signatura dokumentu. Ve většině knihoven jsou jiţ přístupné katalogy i v elektronické formě. Tento tzv. automatizovaný katalog umoţňuje vyhledávat poţadované dokumenty a publikace podle rŧzných kritérií, zejména podle jména autora, názvu dokumentu, předmětové skupiny, předmětového hesla nebo logické kombinace předmětových hesel (klíčových slov). Prostřednictvím počítačových sítí se informační význam katalogŧ i knihoven doslova globalizuje jak z hlediska rychlosti vyhledávání, spolehlivosti, úplnosti, tak z hlediska získání nalezeného dokumentu. Řada knihoven jiţ přistoupila k tomu, ţe nabízí rychlé zaslání plného textu poţadovaného dokumentu prostřednictvím počítačových sítí. Při osvojování si vyhledávacích moţností v rejstřících knihoven je tedy mimořádně dŧleţité zvládnout práci s katalogy i v elektronické podobě. Kromě odborných knihoven jsou zdrojem a zprostředkovatelem informací nejrŧznější typy informačních pracovišť. Řadíme mezi ně databázová středisAutoři textu

115


ka, informační instituce, firemní informační střediska, informační brokery a ostatní informační pracoviště, která soustřeďují a poskytují informace nejrŧznějšího zaměření. Mezi informační pracoviště v širším pojetí mŧţeme zahrnout např. i městská informační střediska zaměřená na turistický ruch, regionální agentury pro podporu rozvoje regionŧ, Evropské dokumentační středisko, Informační centrum Evropské unie atd. Informační středisko je obvykle zvláštní pracoviště organizace, které trvale vykonává informační činnost především pro vlastní organizaci nebo i v rámci širší pŧsobnosti, vymezené tématicky, regionálně či administrativně. Jako příklad lze uvést městská informační střediska, poskytující informace o daném městě z hlediska historického, turistického, památkového atp.Z hlediska zaměření tohoto modulu lze za informační středisko povaţovat firemní informační středisko, coţ je pracoviště, jehoţ úkolem je shromaţďovat, zpracovávat a zpřístupňovat externí informace potřebné pro zajištění úspěšné činnosti firmy a především jejího strategického rozvoje. Cílem získat konkurenční výhodu především ve středně a dlouhodobém časovém horizontu (taktické a strategické řízení) kritickým analyticko-syntetickým zpracováním získaných informací. Součástí tohoto typu informačního střediska bývá také odborná knihovna, mající uţší gesční zaměření neţ odborné knihovny uvedené v úvodu této kapitoly. Informační broker (informační zprostředkovatel) je profesionální informační specialista, pŧsobící jako prostředník mezi informačními zdroji a koncovým uţivatelem. Broker zprostředkovává kontakt koncového uţivatele s informačním systémem např. při výběru databáze, navázání telekomunikačního spojení, formulování dotazŧ ve správné syntaxi, vyhodnocení relevance vyhledávání a optimalizace informační ekonomiky. Kvalitní informační broker mŧţe poskytnout za podstatně výhodnějších časových i ekonomických podmínek poţadované informace s minimem informačního šumu. Je tomu tak proto, ţe broker pracuje s nejrŧznějšími databázemi, databázovými středisky a ostatními informačními zdroji téměř denně. Ostatní informační pracoviště (např. firemní informační střediska) z tohoto dŧvodu nemusí mít aktuální přehled o nejekonomičtějším i optimálním získávání informací z nejrŧznějších zdrojŧ, ani přehled o stavu těchto zdrojŧ, druhu dotazovacích jazykŧ či informační ekonomice.

Autoři textu

Informatika I a II

Informační středisko

Informační broker

116


Informatika I a II

SHRNUTÍ



úkolem všech vědeckých i odborných knihoven je především získávat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat knihovní a informační fondy a tím přispívat k rozvoji vědy, techniky i kultury.



základní druhy soustavy odborných knihoven v ČR tvoří knihovny vědecké (všeobecné), speciální (ústřední), Akademie věd ČR, vědecko-výzkumných ústavŧ, vysokoškolské, firemních informačních středisek a knihovny ostatních odborných institucí a agentur.



knihovny mění svou koncepci vlastnictví dokumentŧ na koncepci přístupu k informačním zdrojŧm.



základní jednotkou katalogu v knihovně je katalogizační záznam, obsahující signaturu, přírŧstkové číslo, autory, název dokumentu, rok vydání, počet stran dokumentu, nakladatelství, číslo ISBN, cenu, předmětová hesla a zkratku anotátora..



v knihovně se setkáme s katalogem jmenným, názvovým, předmětovým, systematickým, věcným, automatizovaným (generálním, soupisem periodik, souborným).



informační středisko je pracoviště organizace, trvale vykonávájící informační činnost především pro vlastní organizaci i v rámci širší pŧsobnosti, vymezené tématicky, regionálně či administrativně.



informační broker je profesionální informační specialista, pŧsobící jako prostředník mezi informačními zdroji a uţivatelem.

Autoři textu

117


Informatika I a II

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Jaké znáte druhy odborných knihoven v ČR a co je jejich úkolem ?

2.

Jaké znáte druhy katalogŧ,co je to katalogizační záznam,co obsahuje ?

3.

Charakterizujte postavení a sluţby informačního střediska a brokera!

4.

Jaký je rozdíl mezi knihovním a niţním fondem ?

DALŠÍ ZDROJE

1.


2.

ANDRLOVÁ, A. a kol. Role knihovny v ekonomickém prostředí informační společnosti. Ikaros, [online], roč.13, 2009, č.2.[cit. 2009-0207]. Dostupný na www.ikaros.cz/node/5258.

3.

VYMĚTAL, J., DIAČIKOVÁ, a., VÁCHOVÁ, M. Informační a znalostní management v praxi. Praha : LexisNexis CZ, 2005, 399 s. ISBN 80-86920-01-1.

4.

Další soubor relevantních informačních zdrojŧ je uveden v publikaci ad 1, citace zdrojŧ 145 - 151.

Autoři textu

118


Informatika I a II

A9. STRATEGIE VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A JEJICH ZPRACOVÁNÍ VÝSTUPY Z UČENÍ


zadat literární rešerši, tak aby optimálně splnila vaše poţadavky, zpracovat literární rešerši v optimální struktuře

Získáte:  

Získáte

přehled o strategii vyhledávání informací v nejrŧznějších informačních zdrojích přehled o rŧzných druzích literárních rešerší a jejich cílech

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

komunikovat s informačním pracovníkem se znalostí jeho moţností, informačních zdrojŧ, databází i databázových center a



Autoři textu

119


Informatika I a II

KLÍČOVÁ SLOVA rešerše,strategie rešerše,zadání rešerše,druhy rešerší, zpracování řešetše


V závěrečné kapitole bloku A se seznámíte se zpracováním informací, znalostí, zkušeností i vědomostí z informačních zdrojŧ do kvalitní rešeršní zprávy. Získáte informace o správném zadání rešeršního dotazu, o strategii vyhledávání informací, o zpracování a struktuře rešeršní zprávy

Autoři textu

120


Informatika I a II

V odborné literatuře se uvádí, ţe při rozhodování se vyuţívá maximálně 40 – 60 % dostupných relevantních informací, přičemţ se obvykle postrádá 10 – 20 % dŧleţitých informací. Obvykle se uvádí, ţe zdroje informací jsou z 80 aţ 90 % veřejné a pouze z 10 aţ 20 % jsou informace získávány z neveřejných pramenŧ. Aţ 75 % odchylek v nákladech projektŧ se vysvětluje především nedostatkem relevantních informací před zahájením nějaké akce, před přípravou rozhodnutí apod. Při přípravě rozhodnutí se obvykle věnuje 70 % času vyhledávání infor-mací a pouze 30 % vyhodnocováním informací. V této souvislosti je proto nutné zdŧraznit nezbytnost systematické, systémové a soustavné práce s informacemi, coţ jinými slovy znamená zabývat se optimální informační strategií. Ta mŧţe být rŧzná, podle toho jaký je informační cíl a v jaké odbornosti se po- informační hybujeme. V současné záplavě informací a jejich zdrojŧ je hlavním problémem strategie volba vhodné strategie, umoţňující získat poţadované relevantní informace rychle, efektivně a spolehlivě. Je skutečností, ţe vyhledávání informací a informačních zdrojŧ s sebou přináší neustálou nejistotu. Tato informační práce znamená nepřetrţitý proces hledání a korigování poznaného, neustále sniţování značné počáteční nejistoty a její postupnou přeměnu v přijatelné riziko. I zde je zásady nezbytné zdŧraznit hlavní zásady a to : jediný informační zdroj je krajně nespolehlivý; čím více informačních zdrojů kombinujeme, tím více informací získáme; každý informační zdroj, každá získaná informace musí být posouzena kritickým analyticko-syntetickým postupem z hlediska významu pro konkrétní řešený problém; každá informace musí být označena přesnou bibliografickou citací. Obecně mŧţeme strukturu informační strategie rozdělit např. na : formulaci informačních cílů – orientace na stav poznání, technologická orientace, orientace na zákazníka (konkurenci), orientace na produkt.; rozložení informačního cíle na parametry – příznakové, systematické, nutné, hledané, inovační, obchodní výkonnost, finanční síla; výběr a kritické hodnocení informačních zdrojů i informací; metody zpracování informací – zpracování dat, informací a znalostí, rešerše, specifikace variantních řešení; zabezpečení dat, informací – zajištění jejich bezpečnosti. Není moţné uvést univerzální návod pro hledání, protoţe v kaţdém individuálním případě bude konkrétní postup a výběr zdrojŧ záviset především na tom, co chceme hledat a jaké máme výchozí informace nebo zadání. V prvé řadě je dŧleţitá otázka, jak podrobné informace o daném problému chceme získat. Zda se jedná pouze o orientační či faktografický dotaz, či zda potřebujeme podrobné informace. V prvém případě postačí zvolit jeden dostatečně věrohodný zdroj, v druhém případě se bude jednat o relativně časově náročnější rešerši z rŧzných informačních zdrojŧ. Informace vyhledáváme zpravidla v okamţiku, kdy je potřebujeme, přičemţ tato potřeba mŧţe být velmi rŧznorodá. Z toho vyplývá, ţe budou velmi rŧznorodé i zvolené informační zdroje a metodické přístupy. I přesto je moţno charakterizovat základní a typické problémy a situace. Autoři textu

121


Prvotním zdrojem informací je stupeň dosaţeného vzdělání, dále postupně získávané vědomosti a zkušenosti, praxe a naše paměť. Toto základní informační zázemí je obvykle získáváno v prŧběhu studia a je bezpodmínečně nutné je dále rozšiřovat, doplňovat a udrţovat po celou dobu aktivního ţivota i déle. Zpravidla se uvádí, ţe vysokoškolsky vzdělaný odborník by měl strávit týdně 5 aţ 10 hodin rozšiřováním svých znalostí, sledováním literatury a nových informací a vědomostí – tedy studiem. Průběžné sledování informací je ve vědě, odborné i technické praxi, velmi dŧleţité. Proto jako pomoc profesionálŧm vznikla celá řada sluţeb zaměřená k tomuto účelu (např. „Current Awareness Services“). Je rovněţ moţné objednat a nechat si zasílat výpisy prŧběţného sledování dané problematiky z databází. Tato sluţba je někdy označována jako selektivní distribuce informací – SDI – „Selective Dissemination of Information“ a je poměrně rozšířená. Podle poţadovaných informací začíná obecně průzkum v naučném slovníku, pak v příslušné encyklopedii, monografii, poté kompendiu, dále v referátovém časopise a nakonec v primárních pramenech. Praktické kombinace zdrojŧ jsou závislé na individuální konkrétní situaci, dosaţitelnosti zdrojŧ a praxi ve vyhledávání. Přednosti a nevýhody postupu však vysvitnou aţ poté, kdy se podrobně seznámíme s jednotlivými informačními zdroji. Konkrétní volba informačního zdroje pro nalezení konkrétních odpovědí závisí na celé řadě faktorŧ, počínaje jejich dostupností časovou i místní a konče např. finančními moţnostmi pro vyuţití rozsáhlých elektronických bází dat. Někdy je moţné dojít k ţádané odpovědi rŧznými cestami, jindy existuje prakticky jediný zdroj pro nalezení dané informace. Rešerše zaměřené zejména na obchodně ekonomické informace (s výjimkou cen) a informace o produktech lze s výhodou provádět z volně přístupných zdrojŧ na internetu. Tento zdroj bývá vhodný i pro výchozí orientační rešerše. Volně se na internetu nachází především obchodně –ekonomické informace, které jsou ze zákona veřejné (např. výroční zprávy). Současně však platí, ţe čím preciznější a ověřené informace chceme získat, tím draţší je placený vstup do příslušných databází. Zde je nutno opakovaně zdŧraznit, ţe internet přináší obrovské mnoţství informací z celého světě na konkrétní témata. Je vhodným prostředkem pro operativní zasílání informací i pro diskutování určitého problému. Na základě vlastností internetu jako celku je vhodné upozornit i na skutečnost, ţe ne všechny informace z internetu získané musí být zcela věrohodné a spolehlivé. Proto i zde platí obecná zásada, ţe kaţdá informace musí být ověřena z dalšího nezávislého zdroje resp.zdrojŧ (důvěřuj, ale prověřuj !). K základním pravidlŧm vyhledávání informací patří skutečnost, ţe ţádná databáze ani ţádný jiný informační zdroj neobsahuje nikdy všechno, a ţe kombinace zdrojŧ mŧţe vţdy celkový výsledek obohatit a tím sníţit rizikovost rozhodování.

Informatika I a II

průběžné sledování informací

průzkum

volba zdroje

Pod označením „rešerše“ chápeme prakticky jakoukoliv cestu vedoucí k zís- rešerše kání informací na dané téma. Rešerše je tedy výsledkem informačního prŧzkumu a poskytuje soubor informací odpovídající danému poţadavku či dotazu. Autoři textu

122


Informatika I a II

V modernějším pojetí jsou to strukturované a interpretované informace, které odstraňují nedostatečný stav poznání uţivatele v dané problematice. Někdy se pod pojmem rešerše rozumí celý informační prŧzkumový proces. V současné době se klasické rešeršní sluţby, zaloţené vesměs na bibliografických a na faktografických databázích, mění na vyhledávání zdrojových textŧ a vyobrazení. Finálním produktem kvalifikované informační sluţby, provozované často uţ jen specializovanými firmami, bývá nejen prostá rešerše.Jde o sluţbu často nazývanou „studijně rozborová činnost“ resp.„rešerše s přidanou hodnotou“, „data mining“ (dolování informací) i „knowlegde mining“ (dolování znalostí). Do jisté míry tento současný stav vyplývá z celkově převaţujícího trendu uţivatelské orientace profesionálních informačních sluţeb z vědy a výzkumu, zejména na podníkání, konkurenční prostředí, management, obchod a finanční sféru. Před vlastním zpracováním nebo zadáním rešerše je třeba rozhodnout o jejím rozsahu a obsahu. Podle tohoto základního kritéria se jedná o komplexní rešerši - zpracovávající všechny dostupné informace od prvé zmínky v minulosti do současnosti ; periodická rešerši – zpracovávající všechny dostupné informace za určité časové období ; průběžnou rešerši – prŧběţné sledování informací v dané oblasti.Podle specifických hledisek zaměření rozeznáváme rešerši předmětovou - s označením co má být předmětem rešerše, např. klíčovým slovem; účelovou - pro technicko-právní prŧzkum, novost řešení; patentovou – zaměřeenou od prostého vyhledání patentŧ týkající se daného problému nebo odhalující patentovou aktivitu nějaké firmy či jednotlivce, aţ po tzv. rešerši na patentovou čistotu ; funkční - pro zahájení výzkumného úkolu, výroby ; subjektovou - informace o patentové aktivitě konkrétní firmy, autora ; druhovou - rešerše jen z časopisŧ, jen z patentŧ, atp; místní - pouze z určitých regionŧ ; jazykovou - zaměření na určité lingvistické oblasti ; výběrovou - jen z určitého informačního zdroje, média apod.; orientační - pro rozhodnutí, zda rešerši rozvinout nebo ukončit. Kaţdou z uvedených specifických druhŧ rešerší lze dále konkretizovat a obsahově zúţit. Stanovit obecně platný postup zadání rešerše je obtíţné. Základním předpokladem je komplexní písemné zadání rešeršního poţadavku. Z hlediska rešeršního pracovníka je ţádoucí, aby zadání osahovalo následující údaje : jméno a příjmení žadatele, jeho adresu, telefon a e-mailovou adresu; pracoviště žadatele, jeho adresu, telefon, e-mail a www stránky; název rešerše – vystihující co nepřesně-ji její poţadované zaměření; klíčová slova – vystihující co nejpřesněji obsah re-šerše; účel a cíl rešerše – blíţe specifikující za jakým účelem je rešerše poţado-vána, včetně specifikace hraničních oblastí a vedlejších cílŧ; časové vymezení –s jakou retrospektivou má být rešerše zpracována; druhy dokumentů a databází – ze kterých je poţadováno resp.doporučováno rešerši provést podle zna-lostí zadavatele; jazykové vymezení rešerše – specifikace v jakých jazycích, vyjma angličtiny, je poţadované rešerši zpracovat, resp.zajistit primární zdroje; kontakty na Autoři textu

druhy

písemné zadání

123


Informatika I a II

tuzemské, evropské či světové specialisty, kteří se problematikou zabývají; finanční limit – který je pro zpracování rešerše k dispozici; požado-vaný termín předání rešerše. Při zpracovávání rešerše je dŧleţité dodrţovat určitá základní pravidla. Šilhánek ve svých skriptech uvádí následující „desatero“ shrnující nejdůležitější zásady, kterými je ţádoucí se při rešerši řídit. 1. Je bezpodmínečně nutné si pečlivě rozmyslet a ujasnit co máme hledat, v jakém rozsahu (časovém i odborném) a jaký má být cíl rešerše. V případě provádění rešerše na zakázku je na místě písemné zadání tématu zadavatelem.2. Práci začínáme pokud moţno vţdy hledáním prvotních informací ve všeobecných zdrojích terciární literatury (např. naučné slovníky, encyklopedie), které nás nejrychleji uvedou do dané problematiky. 3. Vţdy postupujeme chronologicky od nejnovějších zdrojŧ do minulosti. Konkrétně v referátovém časopisu začínáme od posledních rejstříkŧ a pokračujeme zpět. Dŧvodem je to, ţe v nedávné době mohl být zveřejněn přehledný referát, který nám mŧţe práci podstatně usnadnit. 4. Co nejpečlivěji zaznamenáváme, jaké zdroje jsme jiţ prohlédli, resp.jaké rejstříky, či klíčová slova jsme jiţ sledovali. 5. Nejčastější formou přebírání tištěných informací v knihovnách bylo a ještě je pořizování výpisŧ na kartoteční lístky (A6), se kterými se pak velmi dobře pracuje při konečném zpracovávání získaných informací do souborné rešerše. V současné době se stále více vyuţívá i pro tento účel výpočetní techniky, a jak pro přímé přebírání jednotlivých záznamŧ z elektronických zdrojŧ, tak pro jejich účelovou organizaci v počítači. 6. Získanou informaci budeme vţdy někde citovat a budeme muset uvádět, odkud jsme ji získali. Proto je nezbytné ihned při převzetí informace zapsat co nejpřesnější bibliografickou citaci primárního zdroje. 7. Při přejímání záznamŧ z referátových časopisŧ zaznamenáváme nejenom bibliografickou citaci a celou nebo část anotace, ale i číslo abstraktu a plnou citaci sekundárního zdroje. 8. Výpisy z literárních zdrojŧ pořizujeme vţdy v jazyce originálu (většinou v angličtině). Zabráníme tak pozdějším pochybnostem o správnosti prvotního překladu. 9. Během rešerše konfrontujeme nalezené informace s pŧvodním zadáním a dílčí poznatky konzultujeme se zadavatelem.Velmi často je totiţ nutné pŧvodní záměry přizpŧsobit skutečně nacházeným relevantním i hraničním informacím. 10. Výsledkem rešerše má být relativní jistota, ţe relevantní obraz o dané problematice co nejpřesněji odpovídá výsledkŧm rešerše, ţe ţádná podstatná informace nebyla přehlédnuta ani zapomenuta. Proto musí být rešerše výsledkem pečlivé a systematické práce. Při konečném textovém zpracování získaných informací se lze řídit zásadami uvedenými v kapitole 3A pro zpracovávání publikací.V kaţdém případě byla na získání souboru informací vynaloţena určitá práce a je ţádoucí, aby tato práce byla účelně a komplexně vyuţita pro dosaţení daného cíle. Ať jiţ je zpŧsob vyuţití jakýkoliv, je nutné, aby výsledky rešerší byly zpracovány adekvátně svému účelu a zaměření, patřičně dokumentovány, evidovány a řádně archivoAutoři textu

obecní zásady zpracování

textové

124


vány. Z praxe lze doporučit :  provádí-li vyhledávání konkrétních faktografických údajŧ informační pracoviště na zakázku, předá informace zpravidla přímo jen s citací, bez formálního zpracování např.v podobě zprávy. Podobná je situace, kdy vyhledané údaje mají podobu numerických vztahŧ, tabulek, grafŧ nebo strukturních diagramŧ či jiných grafických informací, pak se tento soubor předává zadavateli obvykle bez dalšího hodnocení nebo jen s velmi stručným komentářem.  při zpracování rešerše, zaměřené na současný stav informací a poznatkŧ o určité problematice, je obvykle nezbytné zpracovat získané dokumenty, anotace a ostatní materiály do písemné formy rešeršní zprávy. Zpráva obvykle shrnuje, co jsme v rŧzných informačních zdrojích nalezli a získané informace a poznatky kriticky hodnotí, jak z hlediska celého získaného souboru informací, tak z hlediska zadání rešerše. Pro logické utřídění získaných informací je vhodné zvolit osnovu, obvykle vyplývající z obsahu zpracovávaného tématu. Tak např. mŧţeme materiál roztřídit na otázky teoretické, experimentální, analytické, aplikační atd.; vyuţít k členění probíhající procesy, mechanizmy i jednotkové operace; rozčlenit text podle struktury pouţitých dílčích subtémat;  jde-li o zpracování rešerše pro top management, nelze obvykle předávat řešeršní zprávu ve formě objemnějšího souboru několika desítek či stovek abstraktŧ. V tomto případě je vhodné zodpovědět příslušný rešeršní dotaz návrhem stručně formulovaných variantních řešení problematiky (max. formát A4), které informační pracovník provede na základě kritického zhodnocení provedené rešerše. Variantní řešení mají obvykle podobu návrhŧ na rozhodnutí se stručným uvedením kladŧ, záporŧ i rizik a nejasností jednotlivých alternativ. Kaţdá zpracovaná rešerše by měla také končit závěrem, ve kterém je stručnou a výstiţnou formou zodpovězen rešeršní dotaz a to pouze konstatačně, bez dalšího zdŧvodňování. Samozřejmě nechybí podpis pracovníka, přebírajícího tak konečnou zodpovědnost jak za úplnost provedené rešerše, za zpracování a zhodnocení variant navrţených ke konečnému posouzení, včetně jeho osobního názoru.

Informatika I a II

zpracování

Jiţ bylo uvedeno, ţe obecný návod jak zpracovat rešerši dát nelze. Zdŧraznit je však třeba stručnost vyjadřování při zachování maximální jasnosti a přesnosti vyjadřování, logického členění obsahu na kapitoly, podkapitoly, odstavce a ko-nečně přesné bibliografické citování všech pouţitých zdrojŧ a to jak u příslušné informace (obvykle číslem odkazu),tak v seznamu informačních zdrojŧ uváděných v samotném závěru rešeršní práce.

Autoři textu

125


Informatika I a II

SHRNUTÍ



strategie vyhledávání informací předpokládá nezbytnost systematické, systémové a soustavné práce s informacemi a zahrnuje prŧběţné sledování informací, optimální volbu informačních zdrojŧ, a je podníměna informačním cílem a konkrétní odborností.



mezi hlavní zásady zpracování informací patří tyto : jediný informační zdroj je krajně nespolehlivý; čím více informačních zdrojŧ kombinujeme, tím více informací získáme; kaţdý informační zdroj, kaţdá získaná informace musí být posouzena kritickým analyticko-syntetickým postupem z hlediska významu pro konkrétní řešený problém; kaţdá informace musí být označena přesnou biblio-grafickou citací.



podle obsahu lze rešerše dělit na komplexní, periodické a prŧběţné; podle zaměření rešerše je lze dělit na předmětové, účelové, patentové, funkční, subjektové, druhové, místní, jazykové, výběrové a orientační.



je nezbytné vyţadovat písemné zadání rešerše, obsahující všechny poţadované údaje.



zpracování rešerše do formy rešeršní zprávy vyţaduje maximální jasnost a přesnost ve vyjadřování, logické členění kapitol, přesné bibliografické citování všech pouţitých informačních zdrojŧ, akceptování druhu a účelu rešerše, variantní návrhy řešení rešeršního dotazu a stručný závěr.

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Jaké jsou základní strukturní prvky informační strategie ?

2.

Jaké jsou hlavní zásady zpracovávání informací ?

Autoři textu

126


3.

Jaké znáte druhy rešerší a jejich účel či obsah ?

4.

Co musí obsahovat zadání rešerše ?

5.

Jaké jsou zásady zpracování rešeršní zprávy ?

Informatika I a II

DALŠÍ ZDROJE

1


2..

ŠILHÁNEK, J. Úvod do chemické informatiky. Skripta VŠCHT. Praha : VŠCHT, 1994. 151 s. ISBN 80-7080-218-9.

3.

ŠILHÁNEK, J. Chemická informatika. Praha : Vydavatelství VŠCHT, 2002. 355 s. ISBN 80-7080-465-3.

4.


ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 2

Zvaţte jaká problematika z oblasti vašich zájmŧ neb zájmŧ vaší organizace by byla ţádoucí zpracovat formou rešerše. Při dobře promyšleném tématu, cíli, účelu a strategii postupu lze rešeršní záměr navrhnout jako téma bakalářské práce.

Autoři textu

127


Informatika I a II

B1. HARDWAROVÉ A SOFTWAROVÉ ZAJIŠTĚNÍ PRO PRÁCI S DATY A INFORMACEMI

VÝSTUPY Z UČENÍ


vysvětlit základní pojmy jako informační a komunikační technologie, motherboard, CPU, LCD, RAM, DPI, skener, freeware, shaweare, OEM se orientovat v programovém vybavení a právních aspektech uţívání softwaru

Získáte:  

 

Získáte

znalosti z oblasti technického vybavení počítačŧ a jejich externích zařízení přehled o pouţívání současných technologiích a softwaru

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

rozlišit jednotlivé části počítače a porozumět parametrŧm počítače při jeho výběru pochopit vývojové trendy v oblasti informačních technologiích vyuţívat moţnosti bezpečnostní politiky (zabezpečení dat, počítačŧ, zálohování, počítačové viry)

Autoři textu

128


Informatika I a II

čAS POTŘEBNÝ KE STUDIU


KLÍČOVÁ SLOVA informační a komunikační technologie, case, BIOS, motherboard, CPU, LCD, RAM, DPI, skener, freeware, shaweare, OEM

PRŮVODCE KAPITOLOU

Tato úvodní kapitola Vás stručně seznám s hardwarovými a softwarovými prostředky pro zajištění práce s daty a informacemi. Budete schopni porozumět parametrŧm počítače a jeho základním komponentŧm při jeho výběru. Ve druhé kapitole pak získáte přehled o softwarovém vybavení na trhu a moţnosti licencování. Třetí kapitola je věnována bezpečnostní politice a ochraně dat.

B1.1 Hardwarové prostředky ICT (z anglického Information and Communication Technologies) zahrnuje veškeré technologie pouţívané pro komunikaci a práci s informacemi. Hardware – technické vybavení počítačŧ. Hardware jsou součástky počítače bez nichţ by nebyl schopen pracovat. Autoři textu

hardware

129


Informatika I a II

Samotná hranice mezi softwarem a hardwarem však není nijak ostrá – existuje tzv. firmware, coţ je název pro programy napevno vestavěné v hardware. Jeden bit je základní jednotka informace. Jednotka bit se označuje b a mŧţe nabývat pouze dvou hodnot - 0, 1. Značka bitu je malé písmeno b Z jednoho bitu jako základní jednotky vycházejí jednotky odvozené - kilobity (1 kb=1000 b), megabity (1 Mb = 1000000 b), gigabity (1 Gb = 109 b). V bitech a jednotkách odvozených se obvykle vyjadřují přenosové rychlosti dat v souvislosti se sítěmi a internetem. Bity sdruţují do skupin.Nejběţnější skupinou bitŧ chápaných jako jeden celek je skupina osmi bitŧ, která se nazývá byte, v češtině téţ bajt. Značka bajtu je velké písmeno B. Z jednoho bajtu jako základní jednotky vycházejí jednotky odvozené - kilobajty (KB), megabajty (MB), gigabajty (GB), terabajty (TB). Na rozdíl od bitŧ, kde jeden kilobit je skutečně 1 000 bitŧ, není jeden kilobajt tisíc bajtŧ, ale 1024 bajtŧ. Pro naši potřebu si stačí pomatovat, ţe 1 KB je cca 1000 B. V bajtech a odvozených jednotkách se obvykle vyjadřují kapacity paměťových zařízení a velikosti datových souborŧ napětí. Typický osobní počítač (PC – personal computer) je sloţen z počítačové skříně (case) , monitoru a dalších vstupně-výstupních periferií jako je klávesnice, myš, multimediální periferie atd. Mezi základní typy počítačŧ patří:  stolní - jsou vytvořeny pro uţívání na pracovním nebo jiném stole  přenosné (notebook, netbook) - lehké mobilní osobní počítače s plochou obrazovkou  kapesní - také označované jako osobní digitální asistenti (PDA), jsou bateriemi napájené počítače malých rozměrŧ  iPad - multimediální počítač typu tablet (nikoli Tablet PC) od společnosti Apple. Pouţívá iPhone OS a lze ho pouţít k práci s rŧznými multimediální formáty včetně novin, časopisŧ, knih, učebnic, fotografií, videí, hudby, textových dokumentŧ, tabulek a videoher. Typy počítačové skříně:  desktop – skříň poloţená na šířku  tower – skřín postavení na výšku Podle velikosti dělíme ještě na minitower, slimtower, bigtower…

Desktop Autoři textu

byte

iPad

case

Tower

130


Informatika I a II

Základní součásti počítače Co najdeme uvnitř počítačové skříně (case): 1. Základní desku (motherboard) Jedná se o desku s plošnými spoji s mnoţstvím konektorŧ a slotŧ připravených pro vloţení konkrétních prvkŧ (grafická karta, operační paměť, procesor, …) Tvoří jakousi fyzickou páteř, která spojuje jednotlivé části uvnitř počítače. Základní deska určuje typ procesoru a operační paměti, který se do ní dá pouţít. Desku pro Athlon nelze pouţít pro Pentium a naopak. Čipová sada (chipset) je "mozkem" základní desky. Právě ona určuje výkon a moţnosti základní desky. Je to sada integrovaných obvodŧ speciálně zkonstruovaná pro práci s konkrétním typem. BIOS (Basic Input Output System) – základní program počítače, který je uloţen v elektricky nezávislé paměti (dříve EPROM, nyní Flash) na základní desce. Stará se o komunikaci mezi operačním systémem a hardwarem počítače. Nastavit se dá při startu počítače stiskem klávesy Delete při startu počítače, kdy se objeví hláška „Press Del to Enter Setup“ (setup znamená nastavení). V setupu lze nastavit např. pořadí zařízení, ze kterých se počítač snaţí při svém startu bootovat (načíst operační systém), lze ovlivnit rychlosti některých komponent základní desky, nastavit heslo pro spuštění setupu nebo celého počítače a podobně. Vhodně nastavenými parametry BIOSu lze počítač urychlit, ale nevhodnými nastaveními lze zpŧsobit aţ nefunkčnost počítače. Pod pojmem sběrnice rozumíme soustavu vodičŧ, která umoţňuje přenos signálŧ mezi jednotlivými částmi počítače. Pomocí těchto vodičŧ mezi sebou jednotlivé části počítače komunikují a přenášejí data. Vodiče jsou zakončeny konektory (sloty), do kterých lze zasunout přídavné karty (grafická, síťová…). procesoru. 2. Procesor (anglická zkratka CPU) Jedna z nejdŧleţitějších součástek počítače. Bývá často Autoři textu

motherboard

BIOS

131


charakterizován jako mozek počítače, bez něhoţ počítač není schopen vykonávat ţádné operace. Rychlost se udává v GHz (Hertz). Dva nejznámější výrobci procesorŧ jsou Intel a AMD. Dual-Core - dvě procesorová jádra v jednom procesoru ke zvýšení výkonu. Ke chlazení procesoru se vyuţívá aktivní chladič („větráček“) a pasivní chladič („kovová ţebra“). Pokud chlazení selţe, nebo není dostačující, dojde u procesorŧ Intel k tzv. throttlingu, coţ je umělé sniţování výkonu procesoru posíláním prázdných instrukcí. 3. Operační paměť (RAM) Slouţí k ukládání a načítání informací, s nimiţ počítač právě pracuje. - je velmi rychlá - při vypnutí počítače se vymaţe - na základní desku se vkládá do tzv. patic - kapacita paměti se udává v MB aţ GB (512 MB, 1 GB, 2 GB, 4 GB, 8 GB…) Pokud máte pouze minimální doporučené mnoţství paměti pro daný program, nebo máte spuštěno více programŧ naráz, mŧţe se to projevit pomalou odezvou počítače a velmi častou prací harddisku bez zjevné příčiny. Nesoulad mezi rychlostí procesoru (rychlejší neţ operační paměť) a operační paměti se řeší především pomocí rychlé cache paměti (tzv. vyrovnávací paměti) umístěné přímo v těle procesoru. V současnosti se pouţívají moduly typu DIMM. 4. Pevný disk (HDD) Hlavní záznamové médium uvnitř počítače,kde jsou data uloţena dlouhodobě. Jeho kapacita se udává dnes uţ v GB až TB (terra). Dalším parametrem HDD je rychlost v otáčkách za minutu a s tím související přístupová doba a přenosová rychlost. Typická rychlost současných diskŧ ve stolních PC je 7 200 ot/min. Externí pevné disky se k počítači připojují pomocí kabelu (nejčastěji k portu USB). Mohou slouţit jak k zálohování, tak k přenosu velkých objemŧ dat mezi počítači a pod. Autoři textu

Informatika I a II

CPU

RAM

HDD

132


Defragmentace je proces přeuspořádání dat na disku tak, aby leţela fyzicky vedle sebe a odstranila přebytečné mezery a tím zrychlila Váš PC. Defragmentační program je součástí instalace operačního systému. Softwarové rozdělení disku na aspoň dva samostatné diskové oddíly (tzv. partitions) zajišťuje program FDISK. Výhodou je lepší správa a bezpečnost dat. Na jedno disku se umístí systémové soubory a druhém disku uţivatelská data. Formátování disku se provádí programem FORMAT. Formátování smaţete veškerá data (pouţívá se v případě nevyléčitelného zavirování). 5. Disketová mechanika (FDD) Dnes uţ prakticky nepouţívaná, pro svoji malou kapacitu, nízkou rychlost zápisu a nespolehlivost uchování dat (kapacita diskety – 1,44 MB). 6. CD-ROM / CD-RW mechaniky  CD – ROM – mechanika schopná pouze číst kompaktní disky (CD)  CD – RW – mechanika schopná zapisovat na disk CD-R nebo CD-RW Kapacita kompaktních diskŧ se pohybuje 650 MB-700MB. 7. DVD-ROM / DVD-RW mechaniky – nahrazují CD.  DVD – ROM – mechanika schopná pouze číst disky (CD, DVD)  DVD – RW – mechanika schopná zapisovat na disk  Combo mechanika – je moţné zapisovat i číst CD, ale pouze číst DVD. Kapacita DVD diskŧ je cca 4,7 GB – 17 GB. 8. Blu-ray Patří k třetí generaci optických diskŧ, určených pro ukládání digitálních dat. Je nástupcem nahrazujícím DVD. Tak jako CD, má i blu-ray disk prŧměr 12 cm v menší variantě 8 cm a tloušťku 1,2 mm . Disky umoţňují záznam dat s celkovou kapacitou aţ 25 GB u jednovrstvého disku, 50 GB u dvouvrstvého disku aţ po 80 GB u oboustranné dvouvrsté varianty. Čtecí zařízení pro disky blu-ray jsou vyvíjena s ohledem na kompatibilitu s CD a DVD,to znamená, ţe mají umoţňovat čtení všech tří typŧ diskŧ.  BD-ROM – disk pouze pro čtení  BD-R – disk k jednorázovému zápisu  BD-RE – přepisovatelný disk 9. Zdroj napájení – zabezpečuje napájení veškerých komponentŧ uvnitř skříně. Autoři textu

Informatika I a II

optická média

blu-ray

133


Plug and Play (v překladu „připoj a hraj“) - počítačová technologie umoţňující jednodušší rozpoznávání hardwaru. Umoţňuje operačním systémŧm správně zjistit, jaký hardware je v počítači, na základě čehoţ mŧţe automaticky k tomuto hardware nainstalovat či spustit příslušné ovladače. Externí zařízení počítače 1. CRT monitor (trubice s katodovými paprsky) Monitor je čistě výstupní zobrazovací zařízení. Je připojen ke grafické kartě počítače. CRT monitory je moţné vybírat a hodnotit podle rŧzných kategorií: a) velikost úhlopříčky: udává se v palcích je několik velikostí ( 15“, 17“, 19“, 21“…) b) obrazová frekvence udává kolik obrazovek je monitor schopen zobrazit za 1 sekundu rozpětí se pohybuje od 50 Hz – 120 Hz (čím vyšší tím lepší pro naše oči) c) rozlišení určuje počet bodŧ na šířku krát počet bodŧ na výšku základní rozlišení je 640x480, podrobnější 800x600, 1024x768, 1280x1024 Autoři textu

Informatika I a II

plug and Play

monitory

134


jaké mŧţeme pouţít rozlišení záleţí na parametrech grafické karty 2. LCD monitor (displej z tekutých krystalŧ) Dnes plně nahrazují klasické CRT monitory. Jsou lehké a ploché. Zabírají méně místa, spotřebovávají méně elektřiny neţ CRT monitory, mají delší ţivotnost a jsou šetrnější pro oči. Slabinou především levnějších LCD mŧţe být niţší kontrastní poměr neţ u CRT, zobrazovací úhel (při pohledu zešikma nemusí být obraz vidět). Pro sledování filmŧ či hraní her si volte dobu obnovy displeje niţší neţ 30 ms. LCD monitory je moţné vybírat a hodnotit podle rŧzných kategorií: a) o velikost úhlopříčky – podobné jako u CRT monitorŧ b) o kontrastní poměr udává se poměrem X:1 (např. 350:1) a platí ţe čím vyšší, tím lepší c) obnova displeje 3. Tiskárny Jsou čistě výstupní zařízení, které do počítače připojujeme paralelním rozhraním nebo přes USB port. DPI je údaj určující, kolik obrazových bodŧ (pixelŧ) se vejde do délky jednoho palce. Do jisté míry platí, ţe tiskárny s vyšší hodnotou DPI produkují jasnější a detailnější výstup. a) jehličková tiskárna princip: úderem jehel přes barvící pásku výhody: nízká pořizovací cena a nízké náklady na tisk, moţnost prŧklepŧ nevýhody: hlučná, pomalá, nekvalitní tisk, pouze jednobarevná náplň – páska b) inkoustová tiskárna princip:kapičky inkoustu se zahřejí a pod tlakem vystřikují na papír nevýhody: vysoké provozní náklady, rozpití, vysychání inkoustu výhody: tichá, kvalitní tisk, barevná náplň – cartridge [kártridţ] c) laserová tiskárna princip: válec se elektricky nabije podle předlohy, na válec se přilepí prášek, který se obtiskne na papír nevýhody: vyšší pořizovací cena výhody: levný a rychlý tisk, tichá, kvalitní tisk, barevné náplň – toner Autoři textu

Informatika I a II

LCD

tiskárny

135


Informatika I a II

4. Skener Jedná se vstupní zařízení, které se do počítače připojuje přes USB port. Výraz pochází z angl. scanner - zařízení, které slouţí ke snímání a digitalizaci obrazu z předlohy do počítače. Dokáţe zaznamenat obrázek, kresbu, fot ografii, text či jinou obrazovou informaci do počítače, kde s ní mŧţeme dále pracovat v digitální podobě. S podporou tzv. OCR softwaru lze text naskenovaný z předlohy převést na text v počítačové podobě. 5. Plotter Kreslí pomocí tuţky nebo pera a je určen pro technické výkresy., především pro výstup z CAD aplikací. 6. Modem Klasický modem je zařízení, které slouţí pro připojení počítače k telefonní lince. Jednou z hlavních činností takového zařízení je převádění digitálního signálu z počítače na analogový telefonní a naopak. Od dob vzniku prvních modemŧ se vyvinuly i jiné typy připojení k internetu (ISDN, kabelová televize, ADSL…). I tato připojení potřebují nějaké zařízení, které data z počítače odesílá a zároveň přijímá. I kdyţ přijímaná i odesílaná data mohou být přímo v digitální podobě, pouţívá se pro tato zařízení zavedeného označení modem. Často se taková podobná zařízení kombinují (ADSL + Wi-Fi, router). Podle umístění uvnitř nebo vně skříně rozlišujeme externí a interní.

Interní modem

skener

modem

Externí modem

7. Dataprojektor Zařízení, které promítá zvětšený obsah obrazovky počítače na plátno nebo na zeď a je připojen ke grafické kartě počítače. Vyuţívá se v učebnách, školících střediscích, na přednáškách a prezentacích. 8. Tablet Polohovací zařízení skládající se z pevné podloţky s aktivní, zpravidla obdélníkovou či čtvercovou, plochou a z pohyblivého Autoři textu

136


snímacího zařízení v podobě bezdrátového pera nebo tak zvaného puku (obdoba myši s nitkovým kříţem a tlačítky). 9. Webová kamera Vstupní zařízení slouţící k přenosu videosignálu na web. Vyuţijí se při videokonferencích, chatování a podobně.Jsou to malá zařízení, která se obvykle připojí někde k okraji monitoru a odesílají obraz uţivatele jako video druhé straně. Součástí bývá i vestavěný mikrofon. Draţší jsou schopny sledovat uţivatele i v pohybu, poskytují kvalitnější obraz a rovněţ mohou slouţit jako bezpečnostní zařízení bytu či kanceláře, kdy necháte zapnutý počítač a v případě pohybu v místnosti kamera sama odešle obrázky na zvolenou stránku na internetu 10. USB disk Slouţí k přenášení větších objemŧ dat a připojují se přes USB port. Jedná se o velmi malé zařízení s velkou kapacitou – od 256MB – 16GB. 11. Compactflash karty Miniaturní přenosné záznamové médium, které se pouţívá především v digitálních externích přístrojích – digitální fotoaparát, videokamera, mobilní telefony, diktafony. Abychom dokázali číst a zapisovat data z karty, je nutná buď speciální čtečka nebo zařízení, které ke kartě patří (digitální fotoaparát, videokamera, … ). 12. UPS záložní zdroj (nepřerušitelný zdroj napájení) V případě výpadku proudu je schopen UPS ještě nějakou dobu počítač napájet proudem z akumulátoru. Uţivateli tak dává čas ukončit práci s počítačem a regulérně jej vypnout, na nějakou delší práci kapacita bateri nedostačuje. 13. Interaktivní tabule Velká interaktivní plocha, ke které je připojen počítač a datový projektor. Projektor promítá obraz z počítače na povrch tabule a přes ni mŧţeme prstem, speciálními fixy, nebo dalšími nástroji ovládat počítač nebo pracovat přímo s interaktivní tabulí. 14. Myš a) klasická– snímá pohyb pomocí kolečka b) optická Pokud vám myš svítí, pak máte optickou myš s diodou LED a příslušným senzorem, pokud světélko nevidíte pak jde o optickou myš s laserem. c) bezdrátová – snímání probíhá rádiovým signálem Autoři textu

Informatika I a II

tablet

UPS

137


15. Digitální fotoaparáty, videokamery, mobily Digitální fotoaparát se v principu liší od klasického fotoaparátu na film v tom, ţe obraz snímá CCD snímač, nikoliv políčko filmu a tento obraz se ukládá na paměťovou kartu. 16. iPhone Je produkt společnosti Apple, který v sobě spojuje funkce mobilního telefonu s digitálním fotoaparátem, multimediálního přehrávače (iPod) a zařízení pro mobilní komunikaci s internetem. Ovládá se pomocí velkého dotykového displeje s virtuální klávesnicí.

Informatika I a II

iPhone

B1.2 Software Software – programové vybavení počítačŧ  Systémový – programy zajišťující komunikaci s uţivatelem, správu programŧ, diskŧ, ... (operační systém)  Aplikační – pro koncové uţivatele.Word, Excel, ICQ, Skype,…) Podle toho jakého rozhraní software vyuţívá mŧţeme zavést rozdělení:  znakově (textově) orientovaný – komunikace s uţivatelem probíhá v textovém reţimu (např. DOS)  graficky orientovaný – s uţivatelem komunikuje pomocí GUI (Graphical User Interface), tedy grafickým uţivatelský rozhraním (např. Windows)

software

GUI

Jako poslední rozdělení software uveďme rozdělení podle licencí:  volně šiřitelný – program je moţno bezplatně pouţívat;  komerční – pro vyuţívání tohoto typu software je nutné uhradit poplatek, tedy zakoupit licenci V praxi se mŧţeme setkat s následujícími typy licencí:  freeware – software je moţno bezplatně pouţívat;  GNU/Open Source – software, který je moţno bezplatně vyuţívat a distribuovat v nezměněné podobě;  shareware – software je moţno pouţívat po časově omezenou dobu nebo má omezeny některé funkce. Po zaplacení poplatku lze software dále vyuţívat bez jakéhokoli dalšího omezení;  OEM (Original Equipment Software) – cenově zvýhodněný plnohodnotný software při zakoupení nového hardware; Autoři textu

138


 trial verze - šíření programu je stejný jako u sharewaru, ale ale po dané zkušební době se program zablokuje;  demo – program slouţí pouze k předvedení schopností daného produktu, ne však k jeho plnému nasazení. Funkčnost produktu je nějakým zpŧsobem omezena, např. ukládání, zobrazování nebo zpracování;  public Domain – uvedením této licence se autor vzdává kontroly nad publikovaným software - mŧţete jej volně šířit a pouţívat, ale i měnit či zahrnout do svých aplikací.

Informatika I a II

OEM

public domain Softwarové pirátství Jedná se o pouţívání komerčního softwaru v rozporu s licenčním ujednáním. Většinou jde o nelegální kopírování těchto produktŧ. K zabránění softwarového pirátství se pouţívá:  registrační číslo, které je nutno při instalaci zadat. Toto samotné opatření by nestačilo, často pak následuje ještě další krok, kdy svou nainstalovanou verzi ještě musíte registrovat u výrobce, nejčastěji přes internet nebo telefon (třeba Windows XP);  instalační CD/DVD má speciální formát, který běţným kopírováním nelze zachovat a pořízenou kopii nelze pro instalaci pouţít;  hardwarový klíč - do počítače se spolu s instalací dodá speciální hardwarové zařízení, bez kterého software nebude fungovat. Pouţívá se pouze u velmi drahých programŧ a jedná se asi o nejúčinnější zpŧsob ochrany.

Autoři textu

sofwarové pirátství

139


B1.3 Bezpečnost dat Malware je souhrnný název pro všechny typy škodlivého softwaru. Spyware jsou programy, které na internet odesílají nějaké informace o uţivateli, třeba jaké stránky navštěvuje, jak dlouho se na nich zdrţuje. Adware jsou programy, které zobrazují reklamu. V některých případech je to v pořádku a zobrazováním reklamy uţivatel „platí“ za program, který je jinak zadarmo. Autoři textu

Informatika I a II

malware spyware adware

140


Obrana proti virům a proti jinému škodlivému softwaru:  Pravidelně aktualizovaný antivirový program se zapnutým rezidentním štítem. Dnešní antiviry lze při jejich instalaci nakonfigurovat i pro kontrolu elektronické pošty.  Neotevírat podezřelé maily a uţ vŧbec ne jejich přílohy.  Mít na počítači funkční firewall, který kromě jiného chrání počítač před červy.  Aktualizovat systém (záplaty, patche) i další programy. Některý škodlivý software vyuţívá známých bezpečnostních „děr“ v rozšířených programech. Pokud spustíte speciálně vytvořený kód (třeba na nějaké www stránce nebo jako přílohu mailu), mŧţe strŧjce tohoto kódu převzít vládu nad vaším počítačem. Automatické aktualizace nevypínejte.  Při surfování na internetu je rovněţ doporučováno nepoužívat administrátorský účet, protoţe případný úspěšný útočník mŧţe přes administrátorský účet děla cokoliv.  Pokud při surfování na internetu navštěvujete méně dŧvěryhodné stránky (warez, porno), nedovolte spouštění skriptů a ActiveX prvků těchto stránek, protoţe právě v nich se často škodlivý kód skrývá. Tyto věci lze nastavit přímo v prohlíţeči  Pro některé jedince jsou dobrým doplňkem anonymizéry – programy, které např. zabraňují získat vaši IP adresu, typ operačního systému a podobné údaje provozovatelŧm webových serverŧ.

Informatika I a II

firewall

Pro zabezpečení dat lze využít různá opatření:  Zálohování dat. Mŧţe být denní nebo méně časté. Data z zabezpečení dat harddisku se zálohují na jiný typ média. Pro trvalejší zálohu lze vyuţít CD nebo DVD, ale pozor, ani jejich ţivotnost není neomezená, zvláště při nevhodných podmínkách skladování. Zálohovaná data by neměla zŧstávat fyzicky ve stejné místnosti/budově se zdrojovým počítačem, protoţe při nějaké katastrofě (poţár, povodeň, krádeţ) je velká pravděpodobnost jejich zničení nebo ztráty současně s počítačem. kryptografie  Šifrování dat (kryptografie). V případě zcizení počítače s daty, nebo jejich zkopírování se k vlastnímu obsahu běţný zloděj nedostane.  Bezpečné mazání dat pomocí specializované utility, která v principu nejdříve dané soubory mnohonásobně přepíší náhodně generovanými daty a teprve pak je smaţou.  Rozdělení pevného disku aspoň na dva oddíly, jeden pro programy a druhý pro data. Autoři textu

141


Informatika I a II

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Jaké jsou základní součásti počítače?

2.

Co znamená pojem UPS?

3.

Vysvětlete pojem OEM licence?

4.

Jaké znáte druhy softwarového pirátství?

5.

Jaké základní opatření lze vyuţít pro zabezpečení dat?

DALŠÍ ZDROJE

1.

KRAJČÍK, V., LENERT, J., MATUŠKOVÁ, L. Informační systémy I.studijní opora pro KS. Ostrava : VŠP, 2005. ISBN 80-86764-24-9.

2.

MINASI, M. Velký průvodce hardwarem. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0273-8.

Autoři textu

.

142


Informatika I a II

B2. STRUKTURA DATOVÝCH SÍTÍ A PŘENOS A UCHOVÁVÁNÍ DAT

VÝSTUPY Z UČENÍ


vysvětlit dŧleţitost zavedení počítačových sítí v podniku posoudit výhody a nevýhody jednotlivých topologií

Získáte:  

Získáte

přehled o počítačových sítí (princip, fungování ) základní informace jakým zpŧsobem zajistit bezpečnost přenosu dat při jejich přenosu prostřednictvím počítačové sítě


Budete umět

Budete schopni

rozlišit základní typy počítačových sítí vytvářet online dokumenty a tyto dokumenty sdílet vyhledat e-learningové zdroje

Autoři textu

143


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA LAN, WAN, wifi, topologie, peer to peer, klient-server, network, hub, server, digitální podpis, online dokumenty,

PRŮVODCE KAPITOLOU

V této kapitole se dozvíte o dŧleţitosti počítačových sítí pro běţnou praxi, budete schopni rozlišit základní typy počítačových sítí a které základní prky se pouţívají při zavedení počítačové sítě. Druhá kapitola je zaměřena na principy zabezpečení přenosu dat a na jakém principu funguje digitální podpis. V poslední části se dozvíte jak zdarma vytvořit online dokumenty a jak je nasdílet ostatním uţivatelŧm. Velmi praktická je tvorba formulářŧ pro dotazníky, popř. ankety a jejich automatické vyhodnocení.

B2.1 Počítačová síť (network) Počítačová síť - technické prostředky, které realizují spojení a výměnu informací mezi počítači. Server – řídící počítač. Workstation – pracovní stanice v síti. Administrátor – správce sítě. Co zahrnuje počítačová síť:  uzly (počítače, servery, tiskárny….)  přenosová média (kabely, rádiové bezdrátové spoje…)  síťové prvky (hub, router, firewall, síťová karta…)  softwarové prostředky (síťový operační systém) K čemu slouţí počítačová síť:  komunikace mezi uţivateli (elektronická pošty, ICQ…) Autoři textu

network

144


   

Informatika I a II

sdílení hardwaru (tiskárny, skenery, disky…) sdílení a aktualizaci dat a informací (dokumentŧ, tabulek, databází…) archivaci dat a správa programŧ zabezpečení dat a uţivatelŧ pomocí přístupových práv a hesel

Nevýhody sítí:  vstupní investice do síťového hardwaru a softwaru  mzdové náklady správce sítě  zvýšené riziko, ţe se k citlivým datŧm dostane někdo nepovolaný (hacker) nebo data zničí počítačový vir Výhody sítí ale jednoznačně převaţují nad nevýhodami. Vloţené finance se časem mnohonásobně vrátí a rizika se dají minimalizovat na nepatrnou úroveň, takţe z pŧvodních rizik je nakonec výhoda.celkově lepšího zabezpečení Rychlost přenosu dat v síti závisí na pouţitém hardwaru. Obecně se přenosové rychlosti v sítích udávají v jednotkách odvozených od bitu. Nejběžnější přenosové rychlosti u kabelových sítí jsou 10 Mb/s, 100 Mb/s nebo 1 Gb/s. Z hlediska rozlohy mŧţeme sítě rozdělit  LAN - Local Area Network, lokální sítě. Spojují uzly v rámci jedné budovy nebo několika blízkých budov, vzdálenosti stovky metrŧ aţ km (při pouţití optiky).  MAN - Metropolitan Area Network, Metropolitní sítě. Propojují lokální sítě v městské zástavbě, slouţí pro přenos dat, hlasu a obrazu. Spojuje vzdálenosti řádově jednotek aţ desítek km.  WAN - Wide Area Network - rozsáhlé sítě. Spojují LAN a MAN sítě s pŧsobností po celé zemi nebo kontinentu, na libovolné vzdálenosti. Podle počtu řídících počítačŧ mŧţeme definovat tyto typy sítě:  Peer to peer (rovný s rovným) Všechny počítače v síti jsou si rovny. Jedná se o levný a jednoduchý systém pro menší počet počítačŧ (v domácnosti nebo malé firmě s několika zaměstnanci, kde si uţivatelé dŧvěřují).  Klient – server Jeden počítač v síti je vyhrazen jako centrální (server), ostatní počítače jsou klienti, kteří vyuţívají sluţeb serveru. Server je obvykle výkonný, speciálně konstruovaný (tedy i drahý) počítač. Je nepřetrţitě zapnutý a je na něm nainstalována speciální verze operačního systému pro servery. Autoři textu

přenosová rychlost

dělení sítí

peer to peer

klient-server

145


Informatika I a II

V případě výpadku serveru síť nefunguje. Klienti mohou být plnohodnotné počítače, ale i pracovní stanice, které nemusejí mít ţádné mechaniky pro vstup/výstup dat, dokonce nemusejí mít ani harddisk (operační systém i data jim poskytne server, tzv. terminály.). Je výhodný při větším počtu počítačŧ, především z hlediska správy sítě. Nevýhodou sítě klient – server je cena serveru a jeho softwaru. Hlavní výhodou je lepší zabezpečení dat a uţivatelŧ oproti typu peer to peer.

B2.2 Topologie sítě Topologie sítě - popis zpŧsobu připojení počítačŧ do sítě, popisuje vlastní strukturu síťového hardwaru.  Sběrnicová (bus) Jde o uspořádání, kdy jednotlivé uzly jsou napojeny na jednu sběrnici, která vede od jednoho prvku k druhému a na koncích je ukončena terminátory. Pouţití především u menších lokálních sítí. Velmi snadné připojení dalších uţivatelŧ. Délka kabelu je však omezená (potřebujeme zařízení, tzv. repeater - signál s přibývající délkou slábne, je nutné jej zesílit). Jako nevýhoda se uvádí časté přehlcení sítě. K úplnému výpadku sítě dojde při porušení kabelu sběrnice.



Autoři textu

topologie sítí

Hvězdicová (Star) Je potřeba zařízení, které se jmenuje HUB (rozbočovač) - z kaţdého počítače do něho jdou informace. Je to velmi rozšířený typ topologie Hvězdicová topologie nabízí centralizované zdroje a správu. Protoţe jsou však všechny počítače připojeny k centrálnímu bodu, vyţaduje tato topologie při instalaci velké sítě velké mnoţství kabelŧ. Selhání hubu ve hvězdicové topologii zpŧsobí "spadnutí" sítě u stanic k němu připojených. Je proto vhodné ho chránit před výpadkem el. proudu zdrojem UPS. Při poruše jednoho úseku nebo počítače nejsou další počítače ohroţeny. Další výhodou je snadná modifikace, přidávání nových počítačŧ a centrální monitorování a správa. 146


Autoři textu



Kruhová (ring) Kruhová topologie propojuje počítače pomocí kabelu v jediném okruhu. Neexistují ţádné zakončené konce. Signál postupuje po smyčce v jednom směru a prochází všemi počítači. Na rozdíl od pasivní sběrnicové topologie funguje kaţdý počítač jako opakovač, tzn. ţe zesiluje signál a posílá ho do dalšího počítače. Protoţe signál prochází všemi počítači, mŧţe mít selhání jednoho počítače dopad na celou síť (nefunkčnost celé sítě). Největší nevýhodou je také obtíţná identifikace problémŧ.



Stromová Jedná se o rozšíření sběrnicové sítě o aktivní prvky, které ji mohou hierarchicky rozčlenit a zvýšit její propustnost. Mŧţe to být třeba několik hvězdic, jejichţ centrální prvky jsou vzájemně sběrnicově propojeny. Takovéto propojení se pouţívá především v rozsáhlých počítačových sítích ve velkých firmách. Jednotlivé hvězdice často představují jednotlivá oddělení firmy, patra budovy nebo celé budovy. Tyto hvězdice jsou pak znovu spojeny hvězdicovitým zpŧsobem.

Informatika I a II

147


Informatika I a II

Shrnutí Topologie Výhody Sběrnicová Ekonomické vyuţití kabelu. Média nejsou drahá a snadno se s nimi pracuje. Jednoduchá, spolehlivá. Snadno se rozšiřuje. Prstencová Rovnocenný přístup pro všechny počítače. Vyváţený výkon i při velkém počtu uţivatelŧ.

Hvězdicová Snadná modifikace a přidávání nových počítačŧ. Centrální monitorování a správa. Selhání jednoho počítače neovlivní zbytek sítě.

Nevýhody Síť mŧţe při velkém provozu zpomalit. Problémy se obtíţně izolují. Porušení kabelu mŧţe ovlivnit mnoho uţivatelŧ. Selhání jednoho počítače mŧţe mít dopad na zbytek sítě. Problémy se obtíţně izolují. Rekonfigurace sítě přeruší její provoz. Pokud selţe centrální prvek, selţe celá síť

B2.3 Přenosová média a další prvky sítě Přenosová méda:  koaxiální kabel Skládá se z vnitřního a vnějšího vodiče odděleného izolační vrstvou, na povrchu je rovněţ izolace. V současnosti se jiţ v sítích příliš nepouţívá.  kroucená dvojlinka Nejvíce se pouţívají osmivodičové kabely, které se připojují pomocí Autoři textu

přenosová média

148






konektoru RJ-45. Data je schopna vést do vzdálenosti 100 m. K výhodám dvoulinky patří to, ţe při jejím poškození nehavaruje celá síť, jak by se stalo u propojeníkoaxiálním kabelem. Asi nejrozšířenější typ kabelu v sítích LAN. kabel s optickým vláknem Jedná se o skleněnou nebo plastovou trubici tenkou jako vlas, signál se nevede pomocí elektřiny jako u předchozích typŧ, ale pulzující laser vysílá světelný paprsek. Vede data spolehlivě aţ do vzdálenosti 10 km. pouţívá se především na překlenutí větších vzdáleností a je velmi drahý a náročný na technologii. bezdrátové sítě Mají výhodu v tom, ţe se při jejich instalaci nemusí „vrtat do zdi“. Nevýhodou mŧţe být snadnější „odposlouchávání“ přenášených signálŧ případným útočníkem. Tato slabina se řeší šifrováním přenášených dat. I bezdrátové sítě mohou být realizovány několika zpŧsoby: Rádiové vlny - asi nejčastější, ale jejich dosah silně tlumí zdi budov Infračervené paprsky - málo rozšířené, lze pouţít pouze na krátkou vzdálenost a zařízení na sebe musí ,,vidět" Satelitní signál - vhodný pro přenášení velkého objemu dat na obrovské vzdálenosti, nevýhodou je cena.

Síťová karta V dnešní době je jiţ obvykle síťová karta součástí základní desky, ale existují i samostatné karty určené k zasunutí do příslušného slotu na základní desce. Síťová karta (síťový adaptér) je technický prostředek, který zajišťuje vlastní přenos dat po zvoleném přenosovém médiu. Karty určené pro kabelové sítě mají rozhraní pro zasunutí příslušného konektoru, karty pro bezdrátové sítě mají malou anténu.

Aktivní prvky kabeláže:  Hub (rozbočovač) - slouţí k vytváření topologií typu hvězda. Signál pošle na všechny k němu připojené uzly, coţ mŧţe vést ke kolizím v síti. Autoři textu

Informatika I a II

síťová karta

hub

149






Switch (přepínač) je v podstatě „inteligentnější“ rozbočovač, protoţe signál, který od některého zařízení dostane, pošle (přepojí) pouze tomu zařízení, kterému je určen. Router (směrovač) - je zařízení, který přesměrovává data (pakety) mezi sítěmi.

B2.4 Bezpečnost přenosu a ochrany dat v síti Základní způsoby a ochrana dat v síti ze strany uživatelů:  1. úroveň bezpečnosti - vyžádání hesla při přihlášení uţivatele k síti. • 2. úroveň bezpečnosti - přístupová práva - existuje seznam uţivatelŧ a jejich práv přístupu k jednotlivým adresářŧm, příp. periferiím. Mezi přístupová práva patří např. právo vidět, číst, zapisovat, mazat nebo upravovat soubory. • 3. úroveň bezpečnosti - sledování chování uţivatelŧ v síti.

Informatika I a II

switch router bezpečnost přenosu dat

Bezpečnost elektronických dat a elektronické komunikace Pro mnoho uţivatelŧ je obvykle šokující zjištění, ţe běţný přenos dat po Internetu je ve své podstatě nezabezpečený a data jsou přenášena v té podobě (obvykle otevřené), jakou jim dal uţivatel. Nejvíce je tato neznalost patrná v prostředí elektronické pošty, kdy se často uţivatelé diví, ţe obsah jejich zpráv si cestou mŧţe přečíst i někdo jiný, neţ pouze adresát. Přitom i ve světe počítačŧ existuje bezpečný zpŧsob, jak vybavit elektronické zprávy podpisem a pravost tohoto podpisu ověřit, či jak zajistit obsah přenášených dat před neţádoucími slídily. Je jím elektronický podpis a šifrování obsahu zprávy. Pro vytvoření bezpečné (šifrované) zprávy a elektronického podpisu se v současné době vyuţívají principy tzv. asymetrické kryptografie, která pracuje s dvojicí klíčů (keypair). Jeden z klíčŧ - veřejný - se uţívá k zašifrování dat a je moţné jej zveřejnit. Druhý z klíčŧ, tzv. privátní, je určen k dešifrování; ten musí být pečlivě chráněn a musí jej znát pouze jeho majitel. Dvojice privátní/veřejný klíč je navrţena tak, ţe z klíče veřejného není moţné ţádným zpŧsobem odvodit ani spočítat klíč privátní. To zaručuje, ţe pouze drţitel privátního klíče mŧţe zašifrovanou zprávu dešifrovat a získat její obsah. Výměna zabezpečené (zašifrované) zprávy mezi odesílatelem a příjemcem vypadá následovně: odesílatel zašifruje data veřejným klíčem příjemce a odešle je na adresu příjemce; příjemce vezme svŧj privátní klíč a zprávu rozšifruje. Podmínkou takové komunikace ovšem je, ţe odesílatel má k dispozici veřejný klíč adresáta. Získat jej mŧţe např. tak, ţe před započetím šifrované komunikace si uţivatelé vymění elektronicky podepsané zprávy, čímţ si vzájemně vymění i své veřejné klíče. Autoři textu

kryptografie

150


Elektronický podpis je vlastně informace, která se připojuje k datŧm, aby identifikovala odesílatele. Při procesu vytvoření el. podpisu není podepisována samotná zpráva, jak je u mnoha uţivatelŧ zakořeněno z ekvivalentu papír-tuţka, ale ze zprávy se nejprve pomocí tzv. hashovací funkce spočítá kontrolní součet (message digest) a ten se zašifruje privátním klíčem odesílatele. Při ověřování elektronického podpisu se postupuje tak, ţe se pomocí stejné hashovací funkce vypočte kontrolní součet zprávy, pomocí veřejného klíče osoby, která data podepsala, se dešifruje el. podpis a získá kontrolní součet zprávy. V případě, ţe se oba kontrolní součty shodují, je pravost elektronického podpisu potvrzena. CA (Certifikační autority) jsou dŧvěryhodné objekty, které vystavují certifikáty a ověřují totoţnost ţadatelŧ. Certifikáty se obvykle vydávají na dobu určitou, tzn. ţe jejich platnost je omezena E-learning je vzdělávací proces, vyuţívající informační a komunikační technologie k tvorbě kursŧ, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia. Pro tyto účely slouţí specializované aplikace pro řízení procesu vzdělávání - LMS (Learning Management System) např. systém MOODLE. LMS jsou aplikace, které v sobě integrují zpravidla nejrŧznější on-line nástroje pro komunikaci a řízení studia (nástěnka, diskusní fórum, chat, tabule, evidence ad.) a zároveň zpřístupňují studentŧm učební materiály či výukový obsah on-line nebo i off-line. Dnes se také začíná hovořit o m-learningu – mobilním vzdělávání (pomocí mobilních telefonŧ).

B2.5 Tvorba a správa online dokumentů Dokumenty se tak vytvářejí a upravují přímo na Internetu prostřednictvím webového prohlíţeče. Online dokumenty umoţňující spolupráci v reálném čase,tzn. ze dokumenty, tabulky a prezentace umoţňují upravovat stejný soubor zároveň několika uţivatelŧm, a proto máte vţdy k dispozici nejnovější verzi. Dalším přínosem je centrální zálohování dat (nemusíte si hlídat soukromé zálohování na vlastním počítači). Veškerý potřebný SW běţí na cizích počítačích, jejichţ majitelé Vám umoţní se připojit a tento SW pouţívat jako sluţbu. Proto se tomu říká SaaS – Software as a service – SW jako sluţba. Kvalitní řešení zdarma v českém jazyce nabízí společnost Google pod názvem Google Apps. Obsahuje ty nejdŧleţitější funkce – vytváření textŧ, tabulek i prezentací. Software se neustále vyvíjí a kaţdý týden se objevují nové funkce. Praktickou funkcí je např. moţnost zpřístupnit vytvořenou prezentaci na Internetu. Jedná se o zajímavou formu vhodnou např. pro výuku, kdy se hlasově spojíte prostřednictvím telekonference a na obrazovce svého monitoru sledujete, co vám kolega ukazuje. Autoři textu

Informatika I a II

elektronický podpis

e-learning

on-line dokumenty

151


Informatika I a II

Samozřejmě jsou tu i nevýhody:  závislost na konektivitě ( u kriticky potřebných dokumentŧ je potřeba offline záloha);  omezené funkce oproti desktopovým kancelářským balíkŧm;  centrální úloţiště dat – zabezpečení. Sdílené dokumenty Google Apps nabízí i takové speciality jako moţnost vytvářet a rozesílat automatické dotazníky v emailové podobě. Data se sbírají automaticky do přehledné tabulky. Nemusíte tedy nic kompletovat a výsledky dostanete jiţ přímo zpracované.

B4.6 Tvorba on-line formuláře 1. Vytvořte tento on-line formulář: Nadpis: Prŧzkum spokojenosti zákazníkŧ Komentář: Vyjádření ke spokojenosti ELEKTRO

zákazníkŧ

s výrobky

1. otázka - Typ text Nadpis otázky: Prosím napište svůj e-mail Text nápovědy: Pokud napíšete svůj e-mail budou Vám zaslány novinky a slevy naší společnosti

tvorba on-line formuláře

2. otázka

3. otázka (vytvořte povinný dotaz)

Autoři textu

152


Informatika I a II

4. otázka

5. otázka

6. otázka

2. Tento formulář odešlete na e-mailové adresy aspoň 4 lidem a proveďte jeho tabulkové a grafické vyhodnocení. 3. Importujte textový dokument pro s názvem PRODUKT.DOCX jako on-line dokument. 4. Tento dokumenty nasdílejte svým dvěma spoluţákŧm, kteří se vyjádří (mistr a vedoucí oddělení). 5. Sám se přihlaste jako vedoucí stavby a napište také vyjádření. 6. Po úpravách zobrazte historii verzí.

Autoři textu

153


Informatika I a II

KONTROLNÍ OTÁZKY

1.

Jak mŧţeme charakterizovat síť peer to peer?

2.

Jaké výhody přináší počítačová síť?

3.

Vysvětlete pojmy hub, switch, router?

4.

Jak funguje digitální podpis?

5.

Kde vyuţijete optický kabel?

DALŠÍ ZDROJE

1.

KRAJČÍK, V., LENERT, J., MATUŠKOVÁ, L. Informační systémy. I.studijní opora pro KS. Ostrava : VŠP, 2005. ISBN 80-86764-24-9.

2.

HABIBALLA, H. Technologie elektronického podnikání. Ostrava : VŠP, 2009. Text dostupný na: http://www1.osu.cz/home/habibal/publ/pvp.pdf

Autoři textu

154


Informatika I a II

B3. HROMADNÉ ZPRACOVÁNÍ DAT A ČÍSELNÝCH ÚDAJŮ POMOCÍ TABULKOVÉHO PROCESORU

VÝSTUPY Z UČENÍ

Po prostudování textu a vypracování úkolů této kapitoly Budete umět: 

provádět automatické výpočty v tabulkách na základě zadaných dat

Získáte:  

Získáte

přehled o pouţívání jednotlivých vzorcŧ k ekonomickým, analytickým a statistickým výpočtŧm znalosti o vyuţití tabulkového procesoru pro modelování a rozpočty


Budete umět

Budete schopni

vytvořit ekonomické analýzy dat za pomocí tabulek, vzorŧ a funkcí vytvářet scénáře pro jednotlivé varianty

Autoři textu

155


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA Absolutní adresování, vzorce, funkce, formáty, výpočty, scénář

PRŮVODCE KAPITOLOU

Tato kapitola Vás naučí vytvářet tabulky a vyhodnocovat je pomocí vzorcŧ a funkcí. Tyto tabulky je moţné pouţít ke statistickým, matematickým, ekonomickým i jiným výpočtŧm. Budete také umět vyuţívat základní statistické funkce (MAX, MIN, PRŦMĚR, SUMA, COUNTIF), logické (KDYŢ), vyhledávací (SVYHLEDAT), matematické (SUMIF, ZAOKR.DOLU, ZAOKR.NAHORU) a další. Velmi vhodným doplňkem je také moţnost tvorby scénáře při rozhodování a plánování.

B3.1 Příklad - výpočty 1. Otevřete soubor TAB, list SLEVA. 2. S vyuţitím podmíněného formátování odlište prodeje od 15 do 22 ks zelenou barvou.

formátování

3. Setřiďte celou tabulku podle sloupce Prodej vzestupně. 4. Do volného sloupce D vloţte vzorec počítající Slevu v Kč z udané ceny s pomocí absolutní adresy (buňka B1). Výsledky zobrazte na dvě desetinná místa.

Autoři textu

156


Informatika I a II

5. Pouţijte funkci ZAOKR. NAHORU pro výpočet sloupce Cena po slevě se zaokrouhlením na jedno desetinné místo. Výsledky zobrazte pomocí měny (Kč) s jedním desetinným místem. 6. Celý list zkopírujte, změňte slevu na 12 % a list nazvěte SLEVA12.

funkce

7. Přepněte se zpět na list SLEVA a vloţte nový sloupec s názvem Číslo na první místo před sloupec Typ a vyplňte hodnotami od 1 do 35. 8. Do sloupce Plán zadejte pomocí funkce KDYŢ a sloupce Prodej tyto výroky: 1 - 10 ks prodeje ………. splněno 11 ks a více ……………..překročeno

výpočty

9. Přepněte se na list TRŢBY. Vyberte oblast buněk C6:C13 a nastavte formát číslování s oddělovačem tisícŧ a měnou Kč bez desetinných míst. 10. Do buňky D14 vloţte funkci, která sečte obsah buňky D6:D13. Funkci z buňky D14 zkopírujte do oblasti buněk E14:F14. 11. Do buňky G6 vloţte vzorec, který sečte obsah buňky D6:F6. Vzorec z buňky G5 zkopírujte do oblasti buněk G7:G14. 12. Do buňky D17 vloţte funkci pro výpočet minimálních počtu prodaných ks z oblasti buněk D6:D13. Vzorec z buňky D17 zkopírujte do oblasti buněk E17:G17. 13. Do buňky D18 vloţte funkci pro výpočet maximálních počtu Autoři textu

157


Informatika I a II

prodaných ks z oblasti buněk D6:D13. Vzorec z buňky D18 zkopírujte do oblasti buněk E18:G18. 14. Do buňky D19 vloţte funkci pro výpočet prŧměrného počtu prodaných ks z oblasti buněk B5:B10. Vzorec z buňky B15 zkopírujte do oblasti buněk E19:G19. Výsledky zobrazte na dvě desetinná místa. 15. Do buňky D21 pomocí funkce KDYŢ zobrazte text Ano, pokud v buňce D14 bude číslo větší neţ 30. Při niţších hodnotách se zobrazí text Ne. Vzorec zkopírujte do oblasti E21:F21.

funkce Když

16. Na buňky H6:H13 nastavte formát % se dvěma desetinnými čísly. 17. V buňce H6 vytvořte vzorec s absolutním odkazem na buňku G14 tak, aby buňka G14 byla dělitelem buňky G6 (G6 děleno G14). Vzorec z buňky H6 zkopírujte do oblasti buněk H7:H13. 18. Pouţijte dvojité dolní ohraničení oblasti buněk A4:H4.

19. Přepněte se na list SCENAR a pomocí vyuţití scénáře vytvořte 3 moţné alternativy výše zisku při vyuţití sluţeb tří firem (ABA, BAS, FIR):

Autoři textu

scénář

158


Informatika I a II

B3.2 Příklad - malisa 1. Otevřete soubor MALISA, list DATABAZE 2. Pomocí funkce SVYHLEDAT doplňte sloupec Cena sloupce Služba z listu CISELNIK.

podle

svyhledat

3. Pomocí SVYHLEDAT doplňte sloupec Měrná jednotka (MJ) podle sloupce Služba z listu CISELNIK. 4. Pomocí absolutního odkazu na buňku B3 vypočtěte sloupec DPH. Výsledky zobrazte na jedno desetinné místo. 5. Pomocí funkce ZAOKR.DOLU vypočtěte sloupec Cena s DPH se zaokrouhlením celá čísla. 6. Vypočtěte sloupec Tržby v Kč = Zobrazte na celá čísla.

zaokrouhlit

Počet ks * Cena s DPH.

7. Vypočtěte pomocí funkce SUMIF vypočtěte denní trţbu (buňky H3:H6). 8. Pomocí funkce KDYŢ doplňte sloupec Provize : Počet ks Provize 0 – 300 ………200 Kč Nad 300… ..…500 Kč 9. Vypočtěte maximální a minimální počet ks (buňky B49 a B59) s pomocí funkce PRŦMĚR a MAXIMUM. Výsledky Autoři textu

159


Informatika I a II

prŧměrného počtu ks zobrazte na dvě desetinná místa.

10. Přepněte se na list ZAJEZD a pomocí vyuţití scénáře vytvořte 3 moţné alternativy ceny zájezdu při vyuţití sluţeb tří firem (MAX, NIM, COZ):

scénář

B3.3 Příklad funkce 1. Otevřete soubor TATRA, list MZDY. 2. Pomocí funkce SVYHLEDAT určete sloupec Mzda podle sloupce Mzdový tarif z listu TARIF.

příklad funkce

3. S pomocí absolutního odkazu na buňku I2 vypočtěte sloupec Autoři textu

160


Informatika I a II

Sociální pojištění. Zobrazte na celá čísla. 4. S pomocí absolutního odkazu na buňku J2 vypočtěte sloupec Zdravotní pojištění. Zobrazte na celá čísla. 5. Vypočtěte sloupce SHM (Superhrubá mzda) s pomocí funkce ZAOKROUHLIT DOLU na stovky. Vzorec SHM = 1,34 * Mzda.

absolutní odkaz

6. Vypočtěte sloupce Daň s pomocí abs. odkazu na buňku a SHM

7.

Zjistěte pomocí funkce COUNTIF jednotlivými tarify (B29:B34).

počet pracovníkŧ s

8.

Zjistěte pomocí funkce SUMIF součet mezd u jednotlivých tarifŧ (C29:C34).

countif

sumif

9. Na liste VYBER dopočítejte procentuelní vyjádření úspěšnosti jednotlivých firem při výběrovém řízení (tedy buňky C3:C10). Výsledné hodnoty zobrazte v %. 10. Pro postup od II. kola výběrového řízení je potřeba, aby firma získala minimálně 20 % bodŧ. V opačném případě nepostupuje. Doplňte tedy buňky D3:D9 s pomocí funkce KDYŢ slovy „ano“ v případě postupu do II. kola a „ne“ v případě vyřazení. Autoři textu

161


Informatika I a II

B3.4 Nápověda funkce Funkce KDYŽ  Klepněte do výsledné buňky. Pomocí ikonky pro vložení funkce vyberte funkci KDYŽ.  Zapište podmínku, kdy se ptáte vždy na „testovací“ buňku, která se v podmínce nemění  např. B3=“text“, popř. B3>=15.  Text (řetězec) píšete do uvozovek  Pokud hodnota leží v daném intervalu zapíšete i znaménko „=“, vždy ale nejdříve znaménko „>“ a potom teprve „=“.  Do řádku (Ano) zadáte hodnotu nebo text, která splňuje danou podmínku.  Do řádku (Ne) zadáte hodnotu nebo text, která danou podmínku nesplňuje.

Nápověda

Funkce COUNTIF  Klepněte do výsledné buňky. Následně na ikonu pro vložení funkce a ze seznamu vyberete funkci COUNTIF.  Do prvního řádku (Oblast) označte celou databázi a s pomocí klávesy F4 ukotvěte tuto oblast.  Do druhého řádku (Kritérium) vepište odkaz na buňku, která nám označuje podmínku výběru.

Funkce SUMIF  Klepněte do výsledné buňky. Zvolte ikonu pro vložení funkce a ze seznamu vyberete funkci SUMIF.  Do prvního řádku (Oblast) označte sloupec, ze kterého budete vybírat kritérium s pomocí klávesy F4 ukotvěte tuto oblast.  Do druhého řádku (Kritéria) vepište buňku, která nám označuje podmínku výběru. Autoři textu

162




Informatika I a II

Do třetího řádku (Součet) vepište sloupec, ve kterém jsou hodnoty, které chcete sečíst.

Funkce ZAOKR.DOLU (NAHORU)  Klepněte do výsledné buňky. Zvolte ikonu pro vložení funkce a ze seznamu vyberete funkci ZAOKR.DOLU (NAHORU).  Do prvního řádku (Číslo) zadejte buňku, kterou chcete zaokrouhlit nebo zapište příslušný vzorec.  Do druhého řádku (Číslice) napište buď číslo desetinné pro zaokrouhlení na doprava od desetinné čárky (např. 0,01 je zaokrouhlení na setiny) nebo pomocí jednotek, desítek... pro zaokrouhlení směrem doleva (např. 1000 na tisíce).

nápověda

DALŠÍ ZDROJE

1.

BROŢ, M. Excel pro manažery a ekonomy. Brno : Computer Press, 2006. ISBN 80-251130-78.

2.

MATÚŠ, Z. Excel v příkladech. Kralice na Hané : Computer Media, 2005. ISBN 80-86686-40-X.

3.

MATÚŠ, Z., ŠTĚPÁN, R. Informačně technologický základ. Kralice na Hané : Computer Media, 2008. ISBN 80-7402- 009-4.

Autoři textu

163


Informatika I a II

B4. TABULKOVÝ PROCESOR PRO VIZUALIZACI A JAKO DATABÁZOVÝ NÁSTROJ

VÝSTUPY Z UČENÍ


navrhnout a vytvořit vhodný typ grafu ze seznamŧ třídit a filtrovat data a vytvářet kontingenční tabulky, umoţňující dynamický pohled na data

Získáte: 

Získáte

znalosti a dovednosti jak vyuţít tabulkový procesor jako databázový nástroj


Budete umět

Budete schopni

modifikovat grafy nejrŧznějších typŧ a doplňovat je o trendy vývoje pomocí zadaných podmínek ověřit vstupní data upravit vzorové šablony staţené z internetu podle svých poţadavkŧ

Autoři textu

164


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA grafy, filtry, třídění, kontingenční tabulka, podmíněné formátování, šablony, ověření vstupních dat

PRŮVODCE KAPITOLOU

Tato kapitola Vás naučí vyuţívat grafy pro zobrazení vývoje, popř. předpovědi další perspektivy. Pomocí automatického filtru se naučíte vybírat záznamy podle stanovených podmínek a tyto vybrané záznamy dále analyticky zpracovávat, třídit, popř. editovat. Pomocí kontingenční tabulky pak mŧţete získat tzv. třetí rozměr tabulek. Velmi uţitečné se jeví také staţení a úprava on-line šablon (např. formuláře, faktury, rozpočty…).

B4.1 Příklad - grafy 1. Otevřete soubor GRAFY. Na list TRZBY vytvořte vhodný typ grafu pro procentuelní vyjádření trţeb v jednotlivých prodejnách nábytku:   

Autoři textu

grafy

Nadpis grafu „Rozdělení trţeb v %“ s výplní libovolné textury. Vloţte obrázek nábytku nalezeného na internetu do pravého horního rohu. Zobrazte popisky s procenty a s názvy kategorií. Legenda nebude zobrazena. 165


  

Informatika I a II

Barva řady SIMEO vyplňte pomocí vhodného obrázku a oddělte od ostatních řad. Pomocí textového pole doplňte text „Údaje za rok 2009“. Do záhlaví listu napište své jméno (doprostřed).

2. Na list ELEKTRO vytvořte vhodný typ grafu z této tabulky: Počet zákazníků Tržeb

    

leden 40 3100

únor březen 62 54 3400 3400

duben 60 4300

květen 83 4800

červen 92 5000

Nadpis bude „Srovnání počtu zákazníkŧ a trţeb v prodejně ELEKTRO“ Název osy y „počet zákazníkŧ“. Název vedlejší osy y „trţby v tis. Kč“ Legendu umístěte dole pod graf. Stránku otočte na šířku.

3. Na listě ZAKAZNICI vytvořte typ grafu, který bude vystihovat srovnání struktury zákazníkŧ v letech 2006 – 2007 z této tabulky:

  

malé

živnostníci

střední

velké

2006

18

40

19

25

2007

40

60

12

10

Nadpis grafu bude „Vývoj a struktura zákazníkŧ“ (zformátujte bílým písmem, zvolte modré pozadí) Legendu umístěte nahoře. Nejvyšší hodnotu (ţivnostníci v roce 2007) odlište pomocí jiné barvy.

4. Na listě AKCIE vytvořte graf, který bude kopírovat vývoj prŧměrné ceny akcií dvou společností. z této tabulky: leden

únor

březen duben květen červen červenec

SINTA 1500 1650 1800 1900 2100 2500 2800 FILA 650 550 500 400 700 450 500  Nadpis grafu bude „Prŧměrná cena akcií“, název osy y „cena“.  Tabulka s hodnotami umístěna pod grafem.  Minimum na ose y stanovte na hodnotu 0, maximum na hodnotu 3500, hlavní jednotku 500.  Graf bude bez mříţek. Autoři textu

166




Informatika I a II

Přidejte exponenciální spojnici trendu u firmy SINTA na tři periody dopředu s názvem „vývoj“.

Na listě VOLBY doplňte do spojnicového grafu sloupce rŧstu (zelenou barvou) a poklesu (červenou barvou). 6. Stáhněte šablony rozpočtu sluţební cesty a upravte podle následující předlohy: 5.

šablona

7. Tento rozpočet překopírujte na list SLUZEBKA.

B4.2 Příklad – databáze 1. Otevřete soubor DATABAZE, list OSOBY. 2. Odstraňte duplicitní údaje, které jsou stejné ve všech polích. 3. Rozdělte sloupec Zaměstnanec na dva sloupce Jméno a Příjmení.

Databáze

4. Nalezněte a nahraďte všechny střediska „Alfa“ za středisko „A“. 5. Kolik zaměstnancŧ má mzdu od 10000 Kč do 15000 Kč? 6. Jaké příjmení má nejstarší zaměstnanec z Ostravy? 7. Jaká je prŧměrná mzda zaměstnancŧ bez titulu? 8. Kolik ţen se narodilo v roce 1971? 9. Kolik zaměstnancŧ se narodilo v březnu? 10. Jaký je počet zaměstnancŧ – ze střediska A, B, E? 11. Vyberte všechny záznamy zaměstnancŧ, kteří mají mzdu menší neţ prŧměr.

Autoři textu

167


12. Pomocí podmíněného formátování zvýrazněte červenou barvou prvních 10 pracovníkŧ s nejvyšší mzdou.

Informatika I a II

podmíněné formátování

13. Zajistěte, aby při vyplňování záznamŧ databáze byla dodrţena tato pravidla (pouţijte ověření hodnot):  sloupce Datum narození - větší neţ 1.1.1930;  sloupec Středisko - ověření pomocí seznamu nabízených středisek (buňky L1:L5) ;  sloupec Mzda - celé číslo v rozsahu 5000-40000. 14. Seřaďte databázi zaměstnancŧ podle příjmení (vzestupně) a druhým klíčem bylo jméno (vzestupně). 15. Vytvořte kontingenční tabulku, ze které bude moţno vyčíst prŧměr mezd u jednotlivých středisek a za jednotlivé pohlaví.

kontingenční tabulka

16. Stáhněte šablony rozpisu směn a upravte podle následující předlohy sluţby pondělí aţ úterý.

šablony

17. Tento rozpis sluţeb překopírujte na nový list s názvem SMENY.

B4.3 Příklad - elektro 1. Otevřete soubor DATABAZE, list ELEKTRO. 2. Nalezněte a nahraďte všechny značky „Sony“ za středisko „Master“. 3. Kolik prodejŧ (záznamŧ) se uskutečnilo minulý rok (tedy v r. 2009)? 4. Jaké je pořadové číslo produktu, který byl nejpozději prodán v Brně ? 5. Zjistěte maximální počet ks prodaných na splátky? Autoři textu

168


Informatika I a II

6. Prŧměrnou cenu DVD prodaných v Brně nebo Olomouci? 7. Kolik se prodalo výrobkŧ v lednu? 8. Jaký je součet trţeb v Praze, Brně a Ostravě (dohromady)? 9. Vyberte všechny záznamy, které mají trţby od 300000 do 400000. 10. Seřaďte databázi podle výrobkŧ (vzestupně) a druhým klíčem bude datum prodeje (vzestupně). 11. Vytvořte kontingenční tabulku, ze které bude moţno vyčíst maximální cenu u jednotlivých produktŧ a za jednotlivých značek v Ostravě.

B4.4 Rychlá nápověda: Setřídění  Pro jednoduché setřídění (podle jednoho sloupce) klepněte do libovolné buňky sloupce a vyberte ikonku pro sestupné (A-Z) nebo vzestupné řazení (Z-A).  Pro setřídění podle dvou a více kritérií nebo kalendářní třídění klepněte do libovolné buňky databáze a zvolte Seřadit a filtrovat.

nápověda

Filtrace  

Klepněte do libovolné buňky databáze. Zapnutí automatického filtru ikonku Filtr. Objeví se šipky směřující dolŧ.  V seznamu poloţek, podle kterých lze záznamy filtrovat, je mimo jiné i poloţka (Filtry čísel, textu, kalendářní dat... , kde zadáte kritérium pro výběr záznamŧ. Lze zadat aţ dvě podmínky spojené: a) logickým „a“ – pouţívá se především u čísel a datumu (matematicky prŧnik) b) logickým „nebo“ – pouţívá se především u textu (matematicky sjednocení)

Zjištění statistických hodnot pomocí funkce  Po filtraci označte hodnoty ve sloupci.  Vpravo dole na stavovém řádku mŧţete zjistit hodnotu funkcí (součet, prŧměr, maximum, minimum, počet). Autoři textu

169


Informatika I a II

Pokud není některá funkce aktivována, klepněte pravým tlačítkem myši na stavový řádek a zatrhněte chybějící funkci. Kontingenční tabulka  Klepněte na kteroukoliv buňku databáze.  Na kartě Vložení ve skupině Tabulky klepněte na ikonku Kontingenční tabulka. Zde by měla být v prvním poli označena oblast databáze (pokud není musíte ji celou označit) a potvrďte tlačítko OK.  Umístěte jednotlivé poloţky databáze, tzn. ţe nejprve zatrhněte pole, které se umístí na pole ŘÁDEK.  Na pole SLOUPEC přetáhněte pomocí levého tlačítka příslušný sloupec podle zadání.  Na pole STRÁNKA umístěte sloupec, který nám udává tzv. třetí rozměr tabulky, ze které později budete vybírat  Na pole DATA přetáhněte pomocí levého tlačítka myši sloupec funkce. Dvakrát poklepejte na poloţku a vyberte funkci.

DALŠÍ ZDROJE

1.

BROŢ, M. Excel pro manažery a ekonomy. Brno : Computer Press, 2006. ISBN 80-251130-78.

2.

MATÚŠ, Z. Excel v příkladech. Kralice na Hané : Computer Media, 2005. ISBN 80-86686-40-X.

3.


4.

KORVINY, P. Příručky/manuály on-line [online]. 2007. [cit. 2010-08-29]. Dostupné z: http://suzelly.opf.slu.cz/~korviny/prirucky.html>.

Autoři textu

170


Informatika I a II

B5. PŘÍPRAVA E-DOKUMENTŮ K PREZENTACI

VÝSTUPY Z UČENÍ


vytvořit šablony, ukládat je a pouţívat připravit dokument k tisku

Získáte:  

Získáte

přehled o vyuţívání stylŧ k profesionální prezentaci základní informace o typografii dokumentŧ


Budete umět

Budete schopni

pouţívat styly, nadpisy, vytvořit obsah ukládat dokumenty v souborech rŧzného typu

Autoři textu

171


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA šablona, styly, obsah, pdf, Wordart, víceúrovňové odráţky, formulář, záhlaví a zápatí, tisk dokumentu, vzhled stránky, typografie

PRŮVODCE KAPITOLOU

V této kapitole si procvičíte vytváření dokumentŧ za pomocí stylŧ. Budete umět vygenerovat obsah příslušného dokumentu a vytvoříte šablonu pro seminární práce, kterou potom mŧţete pouţívat i v jiných modulech. V úvodní části se seznámíte se základními pravidly typografie.

B5.1 Základy typografie Nejzákladnější zásady, které snad každý zná  Řádek se neukončuje, program řádky organizuje sám.  Klávesa Enter ukončuje odstavec.  Mezi slovy se dělá právě jedna mezera.  Za nadpisem se tečka nedělá.  U vícestránkového dokumentu vkládáme na kaţdou stránku její ukončení. Jestliţe pak provedeme změnu na prvé straně, neprojeví se nám na stranách následujících.  Po napsání textu je vhodné zkontrolovat, jak jsou rozmístěné tzv. netisknutelné znaky. Ve Wordu k tomu slouţí ikona Zobrazit nebo skrýt .  Zde je přehled těch nejdŧleţitějších znakŧ: běţná mezera • Autoři textu

typografie

172


Informatika I a II

konec odstavce ¶ pevná mezera ° Obecná pravidla  Nepouţívejte více neţ dva druhy písma.  Odstavce textu zarovnávejte vlevo. Zarovnání do bloku je vhodné na sloupcovou novinovou sazbu, ale pro běţný text opravdu ne.  Pro písmo základních odstavcŧ bychom měli volit při tvorbě běţného textu patkové písmo (např. Times New Roman), protoţe je čitelnější.  Bezpatkové písmo (např. Arial) je vhodnější pro dokumenty určené k prohlíţení na monitoru (např. webové stránky, prezentace).  Ke zvýrazňování pouţívejte spíše kurzívu neţ tučné, nikdy podtrţené, přeškrtnuté, barevné nebo p r o s t r k á v a n é. Zvýrazňujte střídmě, čím méně, tím lépe.  V celém dokumentu dodrţujeme stejný styl. Znamená to, ţe stejné formátování (druh písma, velikost, zarovnání, odsazení,…) budou mít všechny nadpisy stejné úrovně a všechny odstavce textu. Psaní mezer Interpunkční znaménka jako tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník atd. mají za sebou mezeru. Před nimi se mezera nedělá. Nikdy. U závorek se mezera vkládá před otevírací a za uzavírací závorku. Vnitřní mezery se u závorek nedělají (ani tečka na konci věty není uvnitř, ale aţ za závorkou). Na místo, kde nelze dovolit rozdělení, se vkládá mezera pevná (nezlomitelná). Napíšeme jí klávesovou zkratkou Alt+0160. Word i jiné textové editory podporují naštěstí jednodušší zkratku Ctrl+Shift+mezerník. Následuje seznam nejdŧleţitějších míst, kam se pevná mezera vkládá. Na konci řádku by neměla zŧstat jednopísmenná předloţka (v, s, k, z, u, o), proto za ní musí být pevná mezera. Toto za vás udělá Word automaticky, pokud to nebudete mít v Moţnostech automatických oprav jinak nastavené. Je dobré raději vţdy pevné mezery zkontrolovat. Netoleruje se ani spojka i na konci řádku, takţe za ní patří pevná mezera. Toto bohuţel Word neumí. Musíte ji tam napsat sami. Vícepísmenné předloţky a spojka a se na konci řádku toleruje. Neuděláte ale chybu, kdyţ i za ně vloţíte pevnou mezeru. Je to především vhodné u dvojpísmenných předloţek (ve, ze, do, ke, na, od). Pouţijeme-li řadovou číslici, píšeme za ní tečku. Za tečkou pak bude nezlomitelná mezera, která spojuje číslici s následujícím slovem Autoři textu

psaní mezer

173


Informatika I a II

(6. ročník, 2. pololetí, atp.). Vhodnější je však číslovky v neodborném textu psát slovy, pŧsobí to přehledněji (šestý ročník, druhé pololetí). Datum píšeme s pevnými mezerami uprostřed a s nezkráceným rokem (24. 5. 2008 nebo 24. května 2008). U čísel oddělujeme pevnou mezerou trojciferné skupiny (např. 16 250 000 nebo 0,000 05). Toto se nepouţívá u čtyřmístných čísel, proto rok píšeme bez oddělení tisícŧ (např. 2008). Psát mezi skupinami číslic tečky (např. 16.250.000) je nevhodné. Zkratka titulu se nezlomitelnou mezerou spojuje se jménem (např. Mgr. Jan Novák). Před značky jednotek se píše pevná mezera (např. 10 kg nebo 150 Kč). Značka procent se od čísla odděluje nezlomitelnou mezerou (např. 75 %). Pokud napíšeme značku procent hned za číslo (např. 90%), pak to má význam přídavného jména (devadesátiprocetní). Psaní pomlček a spojovníků Klávesou leţící vedle pravého Shiftu se píše spojovník. Není to pomlčka, ta má poněkud větší délku. Spojovník neoddělujeme mezerami. Poţívá se při dělení slov a spojení dvou neoddělitelných celkŧ (Brno-Ţidenice, Frýdek-Místek, chceme-li, atd.). Pomlčka na klávesnici není. Lze ji napsat klávesovou zkratkou Alt+0150. Pokud při psaní ve Wordu vloţíme mezi slova spojovník, který oddělíme mezerami, bude automaticky nahrazený pomlčkou, postarají se o to Automatické opravy. Jak je známé z hodin češtiny, pomlčkou se značí mezera v řeči, vloţená věta nebo vloţené slovní spojení. Pomlčka se pak odděluje z obou stran mezerami (např. mám rád maso – to jsem celý já), z nichţ ta prvá by měla být pevná, aby pomlčka nemohla začínat nový řádek. Pomlčka se ještě pouţívá na spojení dvou samostatných slov, mezi nimiţ je nějaký vztah. Pak se píše bez mezer (např. Brno–Praha). Toto za nás Word neudělá. Musíme proto opravdu pomlčku vloţit klávesovou zkratkou. Naštěstí kromě systémové zkratky Alt+0150, která se hŧře pamatuje, nabízí Word ještě svou Ctrl+Num- (Ctrl společně s mínus v numerické části). Pomlčku také často vkládáme mezi čísla, aby vyznačila rozsah. Má pak význam intervalu od do. Tady ji píšeme bez mezer (např. v letech 1990–2008 nebo 70–90 kg). Psaní uvozovek Oblíbený znak, který se napíše klávesou označenou písmenem ŧ, je znak palce (např. disketa 3,5"). Textové editory jako Word automaticky nahrazují tento znak, pokud jsou Automatické opravy zapnuté, za české uvozovky. Ty mají na začátku tvar dvou malých devítek a na konci dvou malých šestek (např. „Kde domov mŧj?“). Autoři textu

pomlčky a spojovníky

uvozovky

174


Informatika I a II

Pokud bychom potřebovali české uvozovky napsat, pouţijeme klávesové zkratky Alt+132 a Alt+147.

B5.2 Nápověda Vytvoření nového rychlého stylu Vyberte text, který chcete vytvořit jako nový styl. Proveďte formátování textu. Klepněte pravým tlačítkem myši na vybraný text, přejděte v místní nabídce na poloţku Styly a klepněte na příkaz Uložit výběr jako nový rychlý styl. Zadejte název stylu a klepněte na tlačítko OK. Generování obsahu Klepnutím označte místo, kam chcete umístit obsah. Na kartě Odkazy klikněte ve skupině Obsah na tlačítko Obsah a potom klikněte na poţadovaný styl obsahu. Výběr stylu víceúrovňového seznamu z galerie Na kartě Domů klikněte ve skupině Odstavec na šipku vedle tlačítka Víceúrovňový seznam. Klepněte na víceúrovňový seznam v galerii stylŧ.

styly

víceúrovňový seznam

Styly a jejich změna Změny stylu jednotlivých nadpisŧ budeme na kartě Domů – Styly. Styly, z kterých si jiţ mŧţete vybrat a které jsou předdefinované, se nacházejí ve skupinovém rámečku Styly. Pokud chceme příslušný styl na odstavec pouţít, stačí na něj nastavit kurzor. U kaţdého stylu si v jeho rozevírací nabídce mŧţete vybrat následující funkce: Vybrat všechny výskyty stylu, Změnit …, Odstranit …. Aktualizovat. Vložení nové stránky (ukončení stránky) Klepněte v dokumentu na místo, kam chcete vloţit novou stránku. Vloţená stránka se zobrazí před umístěním kurzoru. Na kartě Vložení klikněte ve skupině Stránky na tlačítko Prázdná stránka (popř. Konec stránky). Zobrazení tlačítek pro formuláře Karta Vývojář (implicitně tato karta není zobrazena). Zobrazení proveďte klepnutím na tlačítko Office a na tlačítko Možnosti aplikace Word. Ve skupině Oblíbené zatrhněte Zobrazit na pásu kartu Vývojář.

Autoři textu

formuláře

175


Informatika I a II

Vložení titulní stránky Na kartě Vložit klepněte ve skupinovém rámečku Stránky na poloţku Titulní stránka. Záhlaví a zápatí Na kartě Vložení, skupina Záhlaví a zápatí obsahuje ikonky pro vloţení  záhlaví  zápatí  číslování stránek s umístěním čísla

záhlaví a zápatí

Tabulátory Nastavení tabulátorŧ lze provést ve skupině Odstavec (šipka vpravo dole), ve kterém klikněte vlevo dole na tlačítko Tabulátory. Jednodušší je ale pouţití vodorovného pravítka. Nastavení vzhledu stránky Většinu nastavení vzhledu celého dokumentu najdete na kartě Rozloţení stránky. U vybraných oblastí se napravo dole nachází malé

vzhled stránky

tlačítko , které vyvolá příslušné dialogové okno s detailnějšími moţnostmi příslušné oblasti. Tato dialogová okna v drtivě většině vycházejí ze starší verze Wordu 2003.

B5.3 Příklad - šablona 1. Vytvořte novou šablonu s názvem SEMINARKA.DOTX. 2. První stranu vytvořte pomocí textového pole formuláře napište pole: o Název práce (velikost písma 24, tučné písmo, typ písma Arial Narrow). o Jméno, Příjmení a Skupina (velikost písma 20, typ písma Arial Narrow). o Seminární práce (velikost písma 16, Arial Narrow, pravý okraj odstavce nastavte na 7 cm).Vloţte logo VŠP. 3. Vytvořte spodní, horní a ohraničení vpravo jednoduchou čarou. 4. Na druhou stranu vloţte slovo OBSAH, kde bude později vygenerován obsah seminární práce. 5. Vytvořte nový rychlý styl s názvem Nazev (zaloţeno na stylu Normalni, typ písma Times New Roman, velikost 14, tučné písmo, všechna velká.

Autoři textu

příklad šablona

176


Informatika I a II

6. Na třetí stránku napište slovo „úvod“ a aplikujte styl Nazev, pod toto napište slovo text stylem Normální.

Autoři textu

177


7. Vytvořte nový rychlý styl s názvem Casti zaloţený na stylu Normální (tučné písmo, kapitálky, rozšířené mezer o 0,25 b.). 8. Napište text „Teoretická část I“ doprostřed čtvrté stránky a aplikujte styl Casti. 9. Vytvořte nový rychlý styl s názvem Odrážky zaloţený na stylu Normální (zvolte odráţky – plná kolečka). 10. Změňte víceúrovňové seznamy dokumentech na ty ., 1.1, 1.1.1 atd.. 11. Upravte styl Nadpis 1 (zaloţený na stylu Normální, velikost 14 bodŧ, tučně, všechna velká, barva černá, mezera před odstavcem 12 bodŧ a za odstavcem 6 bodŧ). 12. Upravte styl Nadpis 2 (zaloţený na stylu Normální, velikost 14 bodŧ, barva černá, mezera před odstavcem 12 bodŧ a za odstavcem 6 bodŧ). 13. Upravte styl Nadpis 3 (zaloţený na stylu Normální, velikost 12 bodŧ, barva černá, mezera před odstavcem 12 bodŧ a za odstavcem 6 bodŧ). 14. Na pátou stránku zapište podle vzoru nadpisy 1-3 (styl Nadpis 1,2,3) a text (styl Normální) podle vzoru.

Autoři textu

Informatika I a II

úprava stylů

178


15. Napište text „Praktická část II“ doprostřed šesté stránky a aplikujte styl Casti. 16. Na sedmou stránku zapište podle vzoru nadpisy 1-3 (styl Nadpis 1,2,3) a text (styl Normální) podle vzoru. 17. Očíslujte stránky (kromě první stránky doprostřed v zápatí). 18. Na druhou stránku vygenerujte obsah. 19. Šablonu uloţte s názvem SEMINARKA.DOTX na plochu.

Informatika I a II

obsah

B5.3 Příklad - celkový příklad 1. Do záhlaví se doprostřed podepište a vlevo napište svoji skupinu. 2. Do zápatí vloţte automatické číslování stránek (vpravo) 3. Upravte styl nadpisu1 (písmo velikost 18, tučné, rozšířené mezery na 3 body, barva červená) 4. Napište nadpis FIRMA UCTO V POHODE a aplikujte na něj styl NADPIS1 5. Ohraničte celý řádek nadpisu dvojitou čarou šířky 2,25 bodu nahoře a dole. 6. Napište podnadpis Nabídka služeb a aplikujte na něj styl NADPIS2 Autoři textu

záhlaví

179


Informatika I a II

7. Vloţte obrázek, pomocí odráţek napište tuto nabídku, vytvořte logo společnosti (pouţijte dva trojúhelníky a textové pole, symbol telefonu - písmo Windings)

1. Na druhou stranu napište nadpis Příklad cen služeb a aplikujte na něj NADPIS1 2. Vytvořte, vypočítejte tuto tabulku pomocí Excelu – ohraničení dvojitá čára, slovo Sluţba napsat pomocí WordArtu stylem trojúhelník nahoru. Vypočtenou tabulku zkopírujte do wordu pod nadpis Příklad cen sluţeb.

3. Pod tabulku vynechejte dva řádky a napište Objednávka (aplikujte styl NADPIS2). 4. Vytvořte tento formulář: firma – text na 20 znakŧ , Sluţba rozbalovací nabídka (daňová evidence, podvojné účetnictví, daňové poradenství), zatrţítko pro plátce DPH a vloţit aktuální datum u poloţky Zasláno. Formulář zatím nezamykejte.

odrážky

tabulka

formulář

5. Na třetí stranu napsat nadpis Informace a zformátujte stylem NADPIS1. 6. Pod tento nadpis napište Graf struktury a aplikujte styl NADPIS2. Uloţte si soubor a přepněte se do Excelu. 7. Vytvořte válcový graf z této tabulky graf překopírujte do tohoto souboru. 2006 2007 Autoři textu

malé 18 40

živnostníci střední 40 19 60 12

velké 25 10

180


Informatika I a II

Vývoj a struktura zákazníků 60 60 50

graf 40

40 30 20 10 0 2006 malé

2007 živnostníci

střední

velké

8. Napište pod graf podnadpis Slevy v roce 2008 u stálých zákazníků a zformátujte stylem NADPIS2. Pomocí tabulátorŧ zapište tabulku slev (tabulátory jsou na pozicích 2, 8 a 14cm. Typ tabulátorŧ určete sami podle vzoru. Sluţba ...................................................... Sleva

tabulátory

Daňová evidence ........................................ 5 % Podvojné účetnictví .................................... 7 % 9. Na čtvrtou stranu napište slovo Obsah (styl NADPIS1), vloţte obsah. 10. Celý soubor uloţte do souboru ZPRAVA ve formátu PDF.

B5.4 Příklad - styly

styly

1. Otevřete soubor STYLY.DOCX. 2. Změňte v dokumentu sadu stylŧ na Módní, sadu barev natavte na Lití písma. 3. Vyberte řádek s textem Černé zlato a naformátujte jej stylem Název. 4. Posuňte se v textu dolŧ a vyberte najednou tyto řádky nesouvislého textu: Proč kompostovat?, Co je to kompost?, Jak se zaloţí kompost?, Horký nebo studený? a nakonec Kompost a pŧda. Aplikujte na veškerý vybraný text styl Nadpis 1. 5. Vytvořte nový styl pro odstavec s názvem Nadpis 1 modry, který bude zaloţen na stylu Nadpis 1, text bude mít velikost písma 16, barvu písma modrou. Styl následujícího odstavce bude Normální. Nový styl přidejte do galerie rychlých stylŧ. Autoři textu

181


Informatika I a II

6. Přesuňte se na začátek dokumentu a vyberte veškerý text v dokumentu s podobným formátováním jako ostatní řádky s nadpisy. 7. Na vybraný text aplikujte styl Nadpis 1 modry. 8. Styl Nadpis 1 modry změňte tak, ţe z něho odstraníte kurzívu. Všimněte si změny formátování textu v dokumentu. 9. Provedené změny v dokumentu uloţte a zavřete dokument.

DALŠÍ ZDROJE

1.

PELIKÁN, P. Informační systémy. II studijní opora pro KS. Ostrava : VŠP, 2005. ISBN 80-86764-14-1.

2.


3

KORVINY, P. Příručky/manuály on-line [online]. 2007. [cit. 2010-08-29]. Dostupné z : < http://suzelly.opf.slu.cz/~korviny/prirucky.html>.

Autoři textu

182


Informatika I a II

B6. POČÍTAČOVÉ ZPRACOVÁNÍ TEXTŮ A ÚPRAVA DOKUMENTŮ

VÝSTUPY Z UČENÍ


vyuţívat nástroje ke slučování textu a informací z databáze upravit dokument k publikování

Získáte:  

Získáte

přehled o základním sluţbách k revizi dokumentu základní informace o vyuţívání hromadné korespondence v podnikové praxi


Budete umět

Budete schopni

pouţívat nástroje pro revizi dokumentu vyuţívat sloupcovou sazbu, iniciálu, komentáře, bibliografii

Autoři textu

183


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA hromadná korespondence, revize, iniciála, sloupcová sazba, rejstřík

PRŮVODCE KAPITOLOU

Tato kapitola je věnována vyuţití hromadné korespondence jako nástroji pro tvorbu a odeslání dokumentŧ uţivatelŧm uloţených v databázi. Druhý příklad je věnován tvorbě rejstříku a třetí příklad je ukázka zobrazení revizí jednotlivých autorŧ, kteří pracují na stejném dokumentu.

B6.1 Hromadná korespondence Tuto funkci programu Word vyuţijeme v situaci, kdyţ chceme rozesílat stejné znění dopisu na rŧzné adresy, které máme předem připravené v adresáři programu Microsoft Outlook nebo v jiném souboru (typu .doc, .xls apod.). Podobně mŧţeme tisknout poštovní obálky nebo adresní či jiné štítky

hromadná korespondence

Nastavení Hlavního dokumentu Vytvořte nebo otevřete Hlavní dokument (text pozvánky, nabídky případně jiného dokumentu, který chceme rozeslat na jednotlivé adresy). Přejděte na kartu Korespondence, ve skupině Spustit hromadnou korespondenci klepněte na tlačítko s tímto shodným názvem a z nabídky vyberte poloţku Dopisy. Autoři textu

184


Informatika I a II

Propojení Hlavního dokumentu se Zdrojem dat Klepněte na tlačítko Vybrat příjemce, z nabídky vyberte poloţku Použít existující seznam… V okně prŧzkumníka pak vyberte soubor s databází, čili tabulkou s adresami, na které chceme rozeslat naši pozvánku. Vložení slučovacích polí Klepněte v dokumentu na místo, kam budete chtít vloţit jednotlivé poloţky Zdroje dat (tzn. na místo, kam budete vkládat jednotlivé adresy příjemcŧ hromadné korespondence). Klepněte na tlačítko Vložit slučovací pole. Zobrazí se názvy poloţek Zdroje dat. Vyberte pole, která chcete do Hlavního dokumentu vloţit. Tlačítko Náhled výsledků nám zobrazí namísto názvŧ polí zobrazit konkrétní data tabulky. Filtrování příjemců Jestliţe potřebujete „filtrovat seznam příjemcŧ“ – tzn. vyřadit některé adresy ze seznamu, klikněte na tlačítko Upravit seznam příjemců. Tlačítky se mŧţete přepínat mezi příjemci hromadné korespondence. Sloučení dokumentu Klepněte na tlačítko Dokončit a sloučit a z nabídky vyberte poloţku Upravovat jednotlivé dokumenty.Po následném potvrzení bude vytvořen zcela nový dokument, pracovně pojmenovaný Dopisy1, ve kterém se opakuje text Hlavního dokumentu, avšak mění se hodnoty u vloţených slučovacích polí. Zbývá nově vytvořený tzv. Sloučený dokument uloţit, případně vytisknout.

B6.2 Rejstřík Označení slov nebo frází v rejstříku Pokud chcete pouţít jako poloţku rejstříku stávající text, vyberte jej. Chcete-li text teprve vloţit, klepněte na poţadované místo. Na kartě Použitá literatura klepněte ve skupinovém rámečku Rejstřík na poloţku Označit položku. Hlavní poloţku rejstříku vytvoříte zadáním textu do

Rejstřík

pole Hlavní poloţka nebo úpravou textu v něm. Vnořenou poloţku vytvoříte zadáním textu do pole Vnořená položka.

Označení oblasti textu nacházející se na více stránkách jako položky rejstříku:  Vyberte příslušnou oblast textu, na kterou bude odkazovat poloţka rejstříku. Na kartě Vložit klepněte ve skupinovém rámečku Autoři textu

185


   

Informatika I a II

Odkazy na poloţku Záložka. Do pole Název záložky napište název a klepněte na Přidat do seznamu. V dokumentu klepněte na konec textu označeného záloţkou. Na kartě Odkazy klepněte ve skupinovém rámečku Rejstřík na poloţku Označit položku. Do pole Hlavní položka zapište poloţku rejstříku pro označený text. Ve skupině Možnosti klepněte na přepínač Rozsah stránek a vyberte název záloţky.

Generování rejstříku Zvolte kartu Odkazy, skupinu Rejstřík a ikonku Vložit rejstřík.

B6.3 Revize Nastavení jména uživatele a iniciály ve vlastnostech dokumentu Na kartě Revize ve skupině Sledování zvolte ikonku Sledování změn-Změnit jméno uživatele… Zapnutí/vypnutí sledování změn Na kartě Revize ve skupině Sledování zvolte ikonku Zobrazení revizí v bublinách Na kartě Revize ve skupině Sledování zvolte ikonku Bubliny-

revize

Zobrazení revize v bublinách

Změna revizních značek Na kartě Revize ve skupině Sledování zvolte ikonku Sledování změn-Změnit možnosti sledování

B6.4 Příklad – hromadná korespondence 1. Zkopírujte si soubor KREY a Zákazníci. 2. Otevřete soubor KREY. 3. Pod jméno a adresu firmy KREY vloţte následující poloţky ze souboru Zákazníci (podle vzoru dopisu):  jméno a příjmení,  ulice,  PSČ město 4. Nad samotný text dopisu (podle vzoru) vloţte oslovení Váţená paní, – Váţený pane, podle toho, zda se jedná o ţenu nebo o muţe. Pro třídění vyuţijte poloţku Pohlaví (Z nebo M). 5. Do databáze zákazníkŧ přidejte libovolného dalšího zákazníka. 6. Do databáze zákazníkŧ vloţte poloţku <Mobil> a vyplňte ji u Autoři textu

hromadná korespondence

186


Informatika I a II

4 zákazníkŧ. Poloţku <Mobil> vloţte pod adresu zákazníka (do formulářového dopisu – soubor KREY) s vynecháním jednoho řádku. Před poloţku napište Mobil:, aby bylo jasné, o jaké číslo jde. 8. U zákazníkŧ z Nového Jičína zajistěte, aby se do formulářového dopisu (soubor KREY) vloţila na konec dopisu (nad větu Mnoho štěstí s novou módou Vám přeje …) věta: Zboţí Vám doručíme bezplatně na uvedenou adresu. Dopisy setřiďte podle abecedy – podle poloţky příjmení. 9. Celý formulářový dopis upravte tak, aby se vešel právě na jednu stránku. 10. Takto upravený formulářový dopis slučte do nového souboru s názvem DOPISY. 7.

B6.4 Příklad – rejstřík 1. Otevřete soubor REJSTRIKY.DOCX. 2. Vyberte v druhém odstavci Úvodu text image obchodního zástupce a označte jej jako hlavní poloţku rejstříku. 3. Vyberte celý text kapitoly 1. Osobní image včetně podkapitol a vloţte zde záloţku s názvem osobní_image. Označte celou tuto kapitolu pomocí záloţky jako další poloţku rejstříku (hlavní) s názvem osobní image. 4. Přesuňte se na kapitolu 1.2 Vzhled a vyberte slovo vzhled v 1. větě kapitoly. Toto místo označte jako vnořenou poloţku rejstříku s názvem osobní vzhled, poloţka bude vnořená do hlavní poloţky s názvem osobní image. Zavřete dialogové okno Označit poloţku rejstříku. 5. Přesuňte se na konec dokumentu pod nadpis Rejstřík a vytvořte zde rejstřík pojmŧ se stránkami zarovnanými doprava, jeden sloupec, typ odsazený. 6. Vyhledejte v dokumentu poloţku rejstříku (pole XE) Dale Carnegie. Poloţku rejstříku přejmenujte na Carnegie, Dale. 7. Aktualizujte rejstřík na konci dokumentu. 8. Provedené změny v dokumentu uloţte a zavřete dokument.

rejstřík

B6.4 Příklad – revize 1. Otevřete soubor HISTORIE.DOCX. 2. Nastavte jméno uţivatele a iniciály ve vlastnostech dokumentu na Vaše jméno a příjmení tak, aby byly všechny změny provedené v dokumentu zaznamenány pod Vaším jménem. 3. Zapněte v dokumentu Sledování změn. 4. Přesuňte se na začátek dokumentu a vyberte druhý odstavec začínající slovy Zařízení k výpočtu…. Vybraný odstavec Autoři textu

187


odstraňte z dokumentu. 5. Umístěte kurzor před text prvního odstavce pod nadpis Co je kompost? a vytvořte zde nový odstavec s textem „Počítačový hardware byl základní součást procesu vypočítavosti a ukládání dat od té doby, co to stalo se uţitečné pro numerické hodnoty být zpracovaný a sdílený".. 6. Přemístěte se v dokumentu na poslední stránku a proveďte zarovnání nadpisu „Nejčasnější zařízení“ na střed, modré písmo. 7. Nastavte jméno uţivatele (Novák) a iniciály (No) ve vlastnostech dokumentu. 8. Na druhé straně první odstavec zarovnejte na oba okraje a zvolte řádkování 1,5. 9. Zobrazte v podokně revizí (vodorovné zarovnání) všechny změny. 10. Vypněte v dokumentu Sledování změn. 11. V dokumentu zrušte zobrazování značek pro vloţený a odstraněný text a pro formátování. 12. Zobrazte pouze konečný dokument. 13. Provedené změny v dokumentu uloţte a zavřete dokument.

Informatika I a II

revize

B6.4 Příklad – celkový příklad 1. Napište tento text velikostí 13, Times New Roman, obyčejné písmo, zarovnání na oba okraje. Proto je vhodné, aby se s tímto informačním systémem seznámili i studenti škol. Originálním zpŧsobem zpracované právní informace v elektronické podobě. Zachycuje vývoj právní kultury, vztahující se k území současné České republiky i Slovenské republiky v rozsahu dvou století. Systém ASPI je de facto standarde, v orgánech státní správy. Je uţíván na absolutní většině centrálních orgánŧ, okresních úřadŧ, úřadŧ práce, soudŧ a bank.

celkový příklad

2. V celém textu změňte řádkování na 1,5 . 3. Do záhlaví napište vpravo jméno a příjmení, do zápatí vlevo třídu a vpravo vloţte automatické číslování stránek. 4. Zkopírujte celý odstavec ještě jednou pod tento text s jedním vynechaným řádkem 5. Doplňte nadpis - Autorizovaný systém právních informací velikost 15, tučně , kurzíva, zarovnání doprostřed, ohraničení pouze nadpisu jednoduchou čarou tloušťky 1,5 b nahoře a dole. 6. Mezi nadpisem a textem vynechejte jeden volný řádek 7. V celém textu změňte meziodstavcové mezery před na 6 bodŧ a za 12 bodŧ. Autoři textu

188


Informatika I a II

8. První odstavec dejte do dvou sloupcŧ s 1,5 cm mezerou a velkým počátečním písmenem na dva řádky. 9. Druhý odstavec levý okraj posuňte na 6 cm a pravý okraj na 1 cm. 10. Vlevo od druhého odstavce vloţte libovolný obrázek U obrázku zvolte Obtékání textu – Před textem, Přebarvit Světlé varianty, hnědá, Ohraničení obrázku – černá barva, Tvar obrázku – elipsa, Efekty obrázku – Záře, Varianty záře – barva hnědá. Velikost obrázku nastavte 3 x 3 cm. 11. Pod text vytvořte tuto tabulku – pozor na čáry (kolem silnější, dvojitá), šedé stínování v hlavičce a tučné písmo v hlavičce, pozor také na zarovnávání vertikální horizontální, pozor na zarovnání na desetinná místa. Cena produktŧ ASPI Instituce Podniky Školy Zdravotnictví

Produkty Cena za 1 ks 550,50 250 230

2- 5 ks 1200 980,50 900

multilicence 1800 1500,50 1200

12. Barvu stránky změňte na světle ţlutou, ohraničte libovolným efektem. 13. Vloţte titulní stranu, kde zadejte název dokumentu ASPI, vyberte dnešní datum a podepište se. Na titulní stranu přidejte vodoznak – NETISKNOUT.

DALŠÍ ZDROJE

1.

KORVINY, P. Příručky/manuály on-line [online]. 2007. [cit. 2010-08-29]. Dostupné z : < http://suzelly.opf.slu.cz/~korviny/prirucky.html>.

2.


Autoři textu

189


Informatika I a II

B7. INTERNET – ZDROJ INFORMACÍ, MODERNÍ WEBOVÉ TECHNOLOGIE, ZÁKLADY A POJMY ELEKTRONICKÉHO OBCHODOVÁNÍ

VÝSTUPY Z UČENÍ


vytvořit vlastní web s vyuţitím publikačního systému umístit www stránku na internet

Získáte:  

Získáte

přehled o základním sluţbách, připojení a fungování internetu základní informace o elektronickém obchodování


Budete umět

Budete schopni

stahovat objekty na internetu (obrázky, zvuky, videa, texty…) aplikovat zásady dobrého webu

Autoři textu

190


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA IP, TCP/IP, URL, WWW, FTP, hypertext, DNS, B2B, C2C, e-shop,

PRŮVODCE KAPITOLOU

Tato kapitola je věnována největší a nejrozsáhlejší počítačové síti Internet. Kromě pochopení základních pojmŧ, moţnosti připojení a sluţeb Internetu, studenti také zvládnou vytvořit a upravit www stránku za pomocí publikačního systému. V této části se také dozvíte o jednotlivých kategoriích elektronického obchodu a charakteristických rysech elektronického bankovnictví.

B7.1 Internet Jedná se o mezinárodní počítačovou síť typu klient – server. Jedná se o celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí („síť sítí“), ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomocí rodiny protokolŧ TCP/IP (soubor pravidel pro komunikaci). Společným cílem všech lidí vyuţívajících Internet je bezproblémová komunikace (výměna dat). Kaţdý počítač připojený k Internetu má v rámci rodiny protokolŧ TCP/IP svoji IP adresu, např. 192.168.0.1. IP adresa umoţňuje jednoznačné určení zařízení, které přes Internet komunikuje. Síťovým zařízením mŧţe být síťová karta. Pro snadnější zapamatování se místo IP adres pouţívají doménová jména, tzv. URL adresy (jednoznačné určení zdroje) například: www.vsp.cz. Adres obsahuje protokol, (např. u webu je to http), který říká jaký program se má Autoři textu

TCP/IP

191


pouţít. Jednotlivé domény jsou odděleny tečkami. Doména prvního řádu je zcela vpravo (např. cz), doména druhé úrovně pak hned za poslední tečkou (např. vsp), doména třetího řádu před ní (např. www). K překladu IP jmenných názvŧ na IP adresy slouţí DNS servery. Internet nikdo nevlastní. nemá ţádného jednotlivého vlastníka. Své vlastníky mají jednotlivé dílčí sítě – tzv. provideři (poskytovatelé připojení k Internetu).

Informatika I a II

URL DNS provider

B7.2 Připojení k Internetu K Internetu lze připojovat: samostatné počítače, celé lokální sítě, malé i velké, celé rozlehlé sítě. Přípojky mohou být:  komutované (dial-up) - přístup do Internetu se zde zřizuje dočasně, aţ v okamţiku skutečné potřeby a poté je zase zrušen (analogová tel. linka, digitální varianta ISDN). Tento zpŧsob prakticky zmizel;  mobilní - připojený počítač se mŧţe pohybovat i během svého připojení, připojení přes síť GSM;  tzv. pevné (trvalé) - nabízí moţnost přístupu z/do Internetu trvale, (téměř) nutné pro provozování vlastních serverŧ, např. WWW.

dial-up

Pevné připojení lze realizovat:  klasické telefonní linky pomocí nové technologie ADSL;  bezdrátové sítě typu Wi-Fi;  rozvod kabelové televize;  nedostupná místa - přes satelit. Způsob zpoplatňování (tarifikace):  v závislosti na čase: komutované připojení;  podle objemu přenesených dat: pevné (trvalé) a mobilní připojení;  paušálně: bez ohledu na dobu připojení a objem přenesených dat, pevné (trvalé) a mobilní připojení. Pozor na tzv. agregaci (tj. kolik uţivatelŧ sdílí jednu linku). Internet se objevil v ČR v roce 1995. V listopadu 2008 mělo připojení k internetu 32 procent domácností a na jaře 2009 mělo přes 90 % domácích počítačŧ v ČR moţnost připojit se k Internetu. Nejrozšířenějším typem připojení v domácnostech bylo bezdrátové (36 %), nejčastěji realizované technologií Wi-Fi, následované pevnou telefonní linkou s ADSL (25 %) a po kabelu (23 %). Připojení prostřednictvím mobilního telefonu vykázalo pouze 5 % a kdysi nejvyuţívanější technologie dial-up (vytáčené připojení) zanedbatelné 2 %.

Autoři textu

Wi-fi

agregace

192


Informatika I a II

B7.3 Služy Internetu Sluţby internetu:  WWW – systém webových stránek zobrazovaných pomocí webového prohlíţeče o běţně pouţívá protokol HTTP o pro zabezpečený přenos pouţívá protokol HTTPS

www

 E-mail – elektronická pošta o pro přenos zpráv pouţívá protokol SMTP o pro komunikaci s poštovními programy pouţívá protokoly POP3, IMAP  Instant messaging – online (přímá, ţivá) komunikace mezi uţivateli o vyuţívá nejrŧznější protokoly o aplikace se někdy jmenují stejně, jako protokol (ICQ, Jabber, …)

instant messaging

 VoIP – telefonování pomocí Internetu (SKYPE)  FTP – přenos souborŧ o sluţba se jmenuje stejně, jako protokol o pro přenos souborŧ se vyuţívá téţ protokol HTTP  Telnet – připojení ke vzdálenému počítači

VoIP FTP

 sluţební protokoly o DHCP – automatická konfigurace počítačŧ pro komunikaci v sítích s TCP/IP Hypertext je označení pro provázání skupiny (textových) dokumentŧ prostřednictvím odkazŧ, s jejichţ pomocí lze mezi dokumenty přecházet. Rovněţ odkazuje i na jiné informace v systému a umoţňuje snadné publikování, údrţbu a vyhledávání těchto informací. Nejznámějším takovým systémem je World Wide Web (WWW). Programy, které zobrazující obsah WWW stránek se nazývají browsery (prohlíţeče).

telnet

hypertext

Sociální sítě se stávají novým komunikačním kanálem. Pomocí sociálních sítí se prostřednictvím internetu sdruţují lidé, kteří by se Autoři textu

193


jinak fyzicky nemohli setkat. V současné době proţívají sociální sítě rychlý rozvoj, který je urychlován nově vznikajícími technologiemi (Web 2.0, blog a podobně). O popularitě sociálních sítí svědčí i fakt, ţe se do nich připojuje stále více uţivatelŧ. Účel sociálních sítí se rŧzní, některé slouţí ke sdílení informací a k zábavě, jiné pomáhají hledat práci, případně sdruţují etnika nebo umělce. Známé sociální sítě jsou například:  Facebook  Lidé.cz  Twitter

Informatika I a II

sociální sítě

B7.3 Nebezpečí Internetu  

 

ovládnutí počítače (backdoor) – umoţní otevřít některé porty počítače a umoţní přístup do PC; odcizení obsahu počítače, např. programem keylogger (sledování stisknutých kláves) nebo dataminder (shromaţďuje data o činnosti uţivatele); vyuţití PC pro nelegální činnost (spam, uloţení pornografie…); ukradení (zneuţití) identity – phishing (rozeslání podvodných e-mailŧ pro získání PIN kódŧ, hesel atd..

backdoor

B7.4 E-business Elektronické podnikání (E-Business) je tvořen elektronickým obchodem E-commerce, jehoţ součástí je Internetový obchod. e-business

Pod pojmem elektronický obchod se obecně rozumí podnikání prostřednictvím elektronických prostředkŧ. To zahrnuje nejen obchodování se zboţím (hmotným i nehmotným) a sluţbami, ale i všechny související kroky od reklamy, přes uzavření smlouvy, její plnění, a to včetně poprodejní podpory a sluţeb. Kategorie elektronického obchodu:  obchodování mezi podniky/obchodníky navzájem – B2B (business to business);  spotřebitelské smlouvy s koncovými zákazníky – B2C (business to customer); Autoři textu

B2B,B2C

194


 



Informatika I a II

obchod mezi dvěma nepodnikateli/spotřebiteli navzájem, např. elektronické aukce – C2C (customer to customer); obchody, kdy zákazník oslovuje podnikatele, např. definuje zboţí a vyzývá obchodníky k podání nabídek – C2B (customer to business); vztahy ke státní správě (eGovernment), např. elektronické podání daňového přiznání – B2A, C2A (business/customer to administration).

Jaké jsou výhody a nevýhody elektronického obchodu? Výhody Nevýhody Nebezpečí "pirátŧ" zlodějŧ Nový distribuční kanál myšlenek Minimální náklady na zahájení Nezralost trhu pro nabízenou podnikání sluţbu Automatizace procesŧ, odstranění Někdy slabá právní ochrana chybovosti Vysoký počet potencionálních zákazníkŧ Zlepšení komunikace se zákazníkem (on-line sluţby, podpora ...)

výhody, nevýhody el. obchodu

Mezi hlavní brzdy elektronického obchodu patří zejména:  nízké reálné příjmy obyvatelstva;  omezený přístup k Internetu některých skupin obyvatel (dŧchodci)  koupěschopnost obyvatelstva;  nedŧvěra obyvatelstva v elektronického obchodu - obava ze zneuţití (karta, ebanking); Autoři textu

195




Informatika I a II

funkční negramotnost.

B7.4 Elektronické bankovnictví Pojem elektronické bankovnictví se vţil pro označení elektronické formy komunikace mezi bankami a jejich klienty. Při vyřizování svých bankovních operací nepřichází klient do osobního kontaktu s pracovníky banky, ale provádí operace ze svého terminálu nebo jiného technického zařízení, které je veřejně dostupné. Charakteristické rysy služeb zařazovaných do oblasti elektronického bankovnictví jsou následující:  k poskytování sluţeb dochází prostřednictvím elektronického kanálu  na jedné straně je klient s určitým technickým vybavením a na druhé straně je buď přímo automatický systém banky nebo pracovník obsluhující tento systém  klient musí být při elektronické komunikaci vţdy jednoznačně identifikovatelný a jeho právo vykonat poţadovanou operaci je vţdy ověřeno určitým autorizačním mechanismem  nejčastějšími operacemi jsou zde tuzemský platební příkaz a stav peněz na účtu

elektronické bankovnictví

Výhodou pro klienta je ušetřený čas (nemusí navštívit banku, nepřetrţitý pracovní provoz) a mŧţe s bankou komunikovat z rŧzných míst. Banka rovněţ ušetří a sice na transakčních nákladech. Nevýhodou pro klienta je nutnost mít a umět ovládat patřičné technické vybavení. Banka se v prvních fázích při zavádění patřičných systémŧ potýká s vysokými finančními náklady, problémem je rovněţ nutnost jednoznačné identifikace klienta bez osobního kontaktu a vysoké nároky na bezpečnost komunikace. Praktické rady Použití textu z webu Označte text na webu zkopírujte do schránky (CTRL+V) a přepněte se do textového editoru. Na kartě Domů, ve skupině Schránka zvolte ikonku Vložit – Vložit jinak.. a pak poloţku Neformátovaný text. Použití obrázku z webu Pravým tlačítkem myši klepněte na obrázek a zvolte Kopírovat. Přepněte se do textového editoru. Na kartě Domů, ve skupině Schránka zvolte ikonku Vložit – Vložit jinak.. a pak formát Nezávislá bitová mapa

Autoři textu

kopírování z webu

196


Informatika I a II

B7.4 Příklad - tvorba www stránky Vytvořte s pomocí on-line systému (např. google Apps nebo webnode.cz,…) www stránku fiktivního podniku. Stránka bude obsahovat logo společnosti – v levém horním rohu, název firmy. Do zápatí zapište své jméno. Web bude obsahovat stránky Úvodní stránka, Kontakt, Produkty (Sluţby), Ceník, Knihu návštěv. Stránka bude obsahovat minimálně 3 obrázky, mapu, video.

tvorba www stránky

DALŠÍ ZDROJE

1.

ZEMÁNEK, J. Stavba a správa sítě aneb cesta do hlubin internetu. Kralice na Hané : Computer Media, 2010. ISBN 80-86686-26-4.

2.


Autoři textu

197


Informatika I a II

B8. POČÍTAČOVÁ GRAFIKA, PREZENTACE MULTIMÉDIÍ, GRAFIKA

VÝSTUPY Z UČENÍ


vytvořit jednoduché logo pomocí vektorové grafiky upravit fotografie, uloţit v rŧzných formátech

Získáte:  

 

Získáte

přehled o základních pojmech a principech počítačové grafiky základní informace o obecných zásadách úspěšné prezentace

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

vytvořit rozsáhlejší prezentaci obsahující nabídky, navigační prvky, zvuk a případně i video vytvářet online dokumenty a tyto dokumenty sdílet pouţívat efekty počítačové prezentace a vkládat objekty orientovat se v běţně pouţívaných formátech zvukových a video souborŧ

Autoři textu

198


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA bitmapa, vektorová grafika, animace, slide, multimédia, rozlišení, RGB, CMYK,

PRŮVODCE KAPITOLOU

Tato kapitola je věnována počítačové grafice. V úvodní části se studenti seznámí se základními rozdíly mezi bitmapovou a vektorovou grafikou a hlavní zásady při tvorbě prezentace. Praktická část je zaměřena na tvorbu loga a vizitky pomocí vektorové grafiky, vytvoření prezentace včetně animací a úpravy rastrových obrázkŧ.

B8.1 Počítačová grafika Existují dva základní způsoby ukládání grafické informace: 1. Bitmapová grafika (rastrová) je definována barvou jednotlivých bodŧ (včetně bodŧ podkladu). Proto je vhodná např. k zobrazení fotografií. Při zvětšování bitmapových obrázkŧ však dochází k jejich „kostrbatosti“ a při zmenšování ke ztrátě informace. 2. Vektorová grafika se skládá z objektŧ (křivek, geometrických obrazcŧ) s rŧznými vlastnostmi (barva obrysu a výplně, tloušťka…). V paměti je uloţena ve formě matematického zápisu těchto objektŧ. Jednotlivé objekty lze vzájemně přesouvat a měnit jejich překrývání. Při změně velikosti nedochází ke změně kvality nebo ztrátě informace Poznámka: mnohé programy umoţňují konverze mezi jednotlivými formáty. Někdy lze kombinovat bitmapovou a Autoři textu

bitmapa

vektor

199


Informatika I a II

vektorovou grafiku (např. vloţení bitmapy do vektorového obrázku). Rozlišení je počet bodŧ na jednotku délky se říká rozlišení. Jednotkou délky je bohuţel jeden palec (cca 2,5 cm), jednotka se nazývá DPI (počet bodŧ na palec). Obrázek s rozlišením 300 DPI obsahuje na kaţdý palec 300 bodŧ.

DPI

Příklad - výpočet velikosti grafického souboru: Nekomprimovaný bitmapový obrázek o rozměrech 400 x 600 bodŧ s 32 bitovou barevnou hloubkou spotřebuje ke svému uloţení 400 x 600 x 32 bitŧ = 7 680 000 bitŧ. Protoţe 8 bitŧ je 1 bajt a 1024 bajtŧ je 1 kilobajt, je velikost tohoto obrázku: 7 680 000 : 8 = 960 000 bajtŧ = 960 000 : 1024 = 937,5 KB. Ve skutečnosti bude velikost grafického souboru ještě o něco větší, protoţe musí obsahovat ještě další řídící informace. Je vidět, ţe takovýto soubor je dost velký, proto se pouţívají i komprimované formáty, např. JPG. Vektorových i bitmapových formátŧ existuje velké mnoţství. K nejdŧleţitějším patří tyto: Bitmapové formáty BMP Základní bitmapový formát Windows, pouţívá ho např. program Malování. GIF Pouţívá se na internetu zejména k zobrazování kreseb, lze nastavit prŧhlednou barvu. Speciálním případem je tzv. animovaný GIF – měnící se sled několika obrázkŧ. JPG Další internetový formát – hlavně k zobrazení fotografií. Je komprimovaný, k ušetření paměti vyuţívá nedokonalosti lidského oka.

bitmapové formáty

Vektorové formáty ZMF Formát programu Zoner Callisto. CDR Formát programu Corel Draw Barevná hloubka je počet barev, který mŧţe nabývat kaţdý bod obrázku. Barevné fotografie většinou obsahují 16,7 miliónu barev (barevná hloubka 24 bitŧ na bod), grafické prvky na webu 256 barev (barevná hloubka 8 bitŧ na bod). Obrázky určené pro tisk na černobílé laserové tiskárně mŧţeme převést do 256 stupňŧ šedi.

Autoři textu

barevná hloubka

200


Modely RGB a CMYK Monitory a tiskárny vytvářejí barvy úplně jinak. Proto je velkým problémem udrţet barevnou věrnost, tj. docílit, aby barvy vytištěné fotografie odpovídaly barvám téhoţ obrázku na obrazovce. Monitory pouţívají barevné paprsky v reţimu RGB - Red, Green, Blue (červená, zelená, modrá). Pokud svítí všechny, je bod bílý, pokud ţádný, černý.

Informatika I a II

RGB

CMYK Tiskárny pouţívají barevné inkousty (obecně pigmenty) v reţimu CMYK - Cyan, Magenta, Yellow (azurová, fialová, ţlutá). Pokud se všechny smíchají, je bod černý, pokud netiskne ţádný, zŧstane papír bílý. Protoţe je nehospodárné tisknout černé texty soutiskem tří barevný ch sloţek, a navíc mícháním barev nevznikne zcela perfektní černá, přidává se do tiskáren barva černá (blacK). Fotorealistické tiskárny pouţívají často více inkoustŧ, běţně 5 aţ 6, někdy i 8.

multimédia

B8.2 Multimédia Multimédia jsou oblast informačních a komunikačních technologií, která je charakteristická sloučením audiovizuálních technických prostředkŧ s počítači či dalšími zařízeními. Jako multimediální systém se označuje souhrn technických prostředkŧ (např. osobní počítač, zvuková karta, grafická karta nebo videokarta, kamera, mechanika CD-ROM nebo DVD, příslušný obsluţný software a další), který je vhodný pro interaktivní audiovizuální prezentaci. Multimediální aplikace vyuţívají kombinaci textových, zvukové soubory obrazových, zvukových či animovaných nebo filmových dat. Zvukové soubory:  zvuková (audio) stopa hudebního CD nebo DVD disku. Nejedná se o počítačové soubory, ale počítač je umí přehrát.  WAV - přímo zaznamenaný zvuk nebo písnička. Velmi rozsáhlé soubory.  MP3 - komprimované zhuštěné soubory. Komprimace je ztrátová. Kvalitu záznamu určuje stupeň komprese a také zvolený kodek.  MID – sekvence not, tedy vlastně notový záznam. Velmi malé Autoři textu

video soubory

201


Informatika I a II

soubory. Video soubory:  AVI – krátké videosekvence, který nemá dobrou kompresi.  MPEG – filmy na DVD discích, které umoţňují kvalitní obraz i zvuk při velmi dobré kompresi.  DivX – filmy na discích CD (niţší kvalita neţ MPEG).

kodek

Kodek (kompresor + dekompresor) je algoritmus, který snímky daného videa zakóduje do menši podoby a při přehrávaní videa jej zase dekóduje.

B8.3 Prezentace Nejčastější chyby, kterých se přednášející dopouštějí při prezentaci odborného textu  neodhadnou časové propozice přednášky a nestihnou vše ukázat;  příliš mnoho textu na obrázku;  nekontrastní barvy – písmo není čitelné;  sloţité grafy bez popiskŧ;  rychlé střídání obrázkŧ;  přednášející čte text, který je na obrázku;  nepřehledné webové stránky jako prezentace. Hlavní zásady při tvorbě prezentace Struktura prezentace:  Na první stránce by měl být název prezentace a jména autorŧ.  Na druhé stránce by měla být osnova přednášky, která plní funkci úvodu.  Na poslední stránce by mělo být shrnutí, které plní funkci závěru.  Na poslední stránce je dobré mít odkazy na literaturu a další zdroje, pokud by na to došlo.  Na poslední stránce mŧţe být rozloučení/poděkování za trpělivost. Počet snímkŧ:  Na kaţdý snímek dejte posluchačŧm alespoň 2 minuty.  Na 20 minutovou prezentaci si připravte 10 snímkŧ. Písmo:  Pouţívejte bezpatkové písmo.  V nadpise pouţívejte 40 Pt písmo.  Text nejméně 32 Pt.  V grafech a tabulkách nejméně 20 Pt. Autoři textu

chyby prezentace

zásady prezentace

202


Informatika I a II

 Ještě nikdo si nestěţoval na velké písmo.

B8.4 Nápověda – powerpoint Spuštění

START – PROGRAMY – MICROSOFT OFFICE - POWERPOINT

Vloţení nového slidu (snímku)

Karta Domŧ – Nový Snímek…

Číslování snímkŧ Zápatí (např. vloţení jména) snímku Vloţení obrázku Vloţení tabulky Vloţení diagramu Spuštění prezentace Ukončení prezentace Změna odráţky Vloţení obrázku na kaţdý snímek na stejné místo (např. logo)

Karta Vloţení – Číslo snímku… (zatrhněte Číslo snímku, potvrďte Pouţít u všech) Karta Vloţení – Záhlaví a zápatí… (napište do políčka Zápatí „text“ a potvrďte Pouţít u všech) Karta Vloţení – Obrázek nebo Klipart… (napsat název a tlačítko Hledat) Karta Vloţení – Tabulka… Karta Vloţení – SmartArt… klávesa F5 klávesa ESC Pravým tlačítkem myši klepněte na text (ne odráţky) a z nabídky Odráţky zvolte Odráţky a číslování (vyberte odráţku, popř. barvu nebo obrázek) Karta Zobrazení – Předloha snímku… Vloţím obrázek (buď z Klipartu nebo zkopírujte z internetu) Ukončíte pomocí tlačítka Zavřít předlohu

Automatická prezentace (promítání snímkŧ bez klikání nebo ENTER)

Prezentace – Přechod snímku – zatrhnout automaticky po a napsat počet sekund Potvrdit Pouţít u všech

Uloţení prezentace

Soubor – Uloţit jako – vybrat sloţku a pak napsat název.

nápověda powerpoint

Vloţení tabulky, grafu, smarArtu, obrázku, klipartu, videoklipu Animace celého snímku Autoři textu

Karta Animace – Animovat… 203


Animace jednoho objektu (text, obrázek…) Přechod snímku

Informatika I a II

Karta Animace – Vlastní animace Přidat efekt … Karta Animace – Přechod….

B8.4 Příklad - logo, vizitka, prezentace 1. Otevřete vektorový editor a vytvořte toto logo společnosti:  Velikost vnější kruţnice bude cca 160 mm.  Velikost vnitřní kruţnice bude cca 100 mm.  Vloţte obrázek KYTARA.  Vnější kruţnice bude mít fialovou barvu, tloušťku přibliţně 3 mm.  Výplň mezikruţí bude ţlutá.  Na nápis „FIRMA MUZIKA“ zvolte černou barvu.  Vloţte symboly not.  Objekty seskupte.  Uloţte vytvořené logo pod názvem MUZIKOS s příponou GIF jako prŧhledný obrázek.

logo

vizitka 2. Vytvořte vizitku firmy MUZIKA s vyuţitím lineárního kopírování a vloţení obrázku. Vizitky vytvořte na celou stranu A4 – minimálně 9 stejných vizitek (včetně loga firmy), velikosti 9 x 5 cm.

prezentace

3. Otevřete prezentační program a vytvořte krátkou prezentaci. Nazvěte ji PREZENTACEMUZIKA.  Na pozadí kaţdého snímku bude ţluto-bílý přechod.  Vpravo nahoře u kaţdého snímku zobrazte logo (obrázek MUZIKOS). Velikost obrázku cca 2,7 cm, umístěný vpravo nahoře. Autoři textu

204


Informatika I a II



Všechny texty na snímcích budou tmavě modré barvy, typ písma ARIAL.  Na kaţdém snímku (vpravo dole) je umístěno tlačítko pro přechod na další snímek. 4. Otevřete program Power Point a vytvořte prezentaci MUZIKA.ppt o sedmi snímcích, na kterých budete představovat firmu MUZIKA. 5. Na pozadí kaţdého snímku bude ţluto-bílý přechod. 6. Vpravo nahoře u kaţdého snímku zobrazte logo (obrázek MUZIKOS). Velikost obrázku cca 2,7 cm, umístěný vpravo nahoře, v zápatí umístěte Firma MUZIKA – kromě prvního snímku. 7. Všechny texty na snímcích budou tmavě modré barvy, typ písma ARIAL. 8. Na kaţdém snímku (vpravo dole) je umístěno tlačítko pro přechod na další snímek. 9. Na prvním snímku bude nadpis FIRMA MUZIKA, jako podnadpis text prodej elektrotechniky. Proveďte animace obou textových polí a nastavte přechod snímku. 10. Na druhý snímek (Nadpis a text) napište nadpis Věnujeme se hrám a do dalšího textového pole tento přehled. Odráţky u prvních čtyř řádkŧ budou v první úrovni s importovanou obrázkovou odráţkou, ve druhé úrovni libovolná odráţka Prodej hudebních nástrojŧ o klávesy o kytary o bubny Nahrávací studio Software pro hudebníky Prodej hudebních nosičŧ (DVD, CD) Zvolte vhodné animace obou textových polí, nastavte přechod snímku. 11. Třetí snímek (Nadpis a diagram) bude mít nadpis Struktura firmy. Organizační schéma bude vypadat dle obrázku.

Autoři textu

animace

smartArt

205


Informatika I a II

12. Čtvrtý snímek (Nadpis a tabulka) bude mít nadpis Slevové akce, tabulku vytvořte dle předlohy: Zboţí Termín Sleva Akustické kytary

září - říjen

15 %

video,mp3

Klávesové říjen - listopad 10 % nástroje 13. Vloţte do Poznámky text – Tento snímek je moţné vynechat. 14. Na pátý snímek vytvořte graf dle předlohy. Zvolte vhodné animace grafu jednotlivých řad, nastavte přechod snímku. 15. Šestý snímek (Nadpis a text). Zapište nadpis „Ukázky videa a mp3 souborŧ“ a vloţte objekty zvuku a videa.  píseň 1  píseň 2  video 16. Všechny snímky prezentace očíslujte. 17. Vloţte jako druhý snímek obsah prezentace. 18. Celou prezentaci načasujte a zajistěte, aby se nepřetrţitě opakovala. 19. Prezentaci uloţte také jako WWW stránku s příponou HTML.

úprava fotek

B8.4 Příklad - úprava fotek 1. Otevřete soubor KLAVESY.JPG v programu pro úpravu obrázkŧ. Autoři textu

206


Informatika I a II

2. Otočte obrázek o 180 stupňŧ . 3. Doplňte text „Hudba budoucnosti“ modrou barvo do obrázku dle vzoru. 4. Vloţte obrázek NOTY.JPG podle vzoru. 5. Přidejte modrý rámeček. 6. Přidejte měkký stín. 7. Změňte velikost rozměrŧ na 300 x 200 pixelŧ. 8. Uloţte pod názvem UPRAVENEKLAVESY.JPG. 9. Uzavřete program pro úpravu obrázkŧ.

DALŠÍ ZDROJE

1.

ROUBAL, P. Počítačová grafika. Brno : Computer Press, 2003. ISBN 80-7226-896-1.

2.

ROUBAL, P. Výuka základů počítačové grafiky [online]. 2002. [cit. 2010-05-09]. Dostupné z : < http://archiv.jsi.cz/grafika/zaklady_grafiky/index.htm>.

Autoři textu

207


Informatika I a II

B9. ALGORITMICKÉ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ – PRINCIPY, INTUITIVNÍ VYSVĚTLENÍ

VÝSTUPY Z UČENÍ


vysvětlit pojem algoritmu a jeho základní vlastnosti algoritmizovat jednoduchou úlohu

Získáte:  



Získáte

přehled o vyuţití algoritmu v běţné podnikové praxi základní informace jakým zpŧsobem algoritmy zapisovat (slovně, graficky)

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

pouţívat základní programové techniky (příkaz, cyklus, vstupy, výstupy, podmínka….) vytvářet jednoduché vývojové diagramy

Autoři textu

208


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA algoritmus, determinismus, strukturogram, cyklus, vývojový diagram, syntaxe, syntaktické a logické chyby.

PRŮVODCE KAPITOLOU

V této kapitole se studenti naučí sestavovat algoritmy řešení základních problémŧ. Cílem je prověřit a posílit schopnost logického uvaţování, algoritmického myšlení a řešení problémŧ v manaţerské a ekonomické praxi. Pomocí vývojových diagramŧ bude schopni graficky znázornit jednotlivé dílčí operace procesu. Pouţívají se také jako část dokumentace projektu.

B9.l Algoritmus Algoritmus je jednoznačný a přesný popis řešení problému. Jedná se o transformaci vstupních dat na výstupní data. Vlastnosti algoritmu:  Elementárnost Skládá se z konečného počtu jednoduchých (elementárních) činností (krokŧ).  Determinovanost V kaţdém kroku lze rozhodnout, jak se má pokračovat (a jestli nenastal konec).  Konečnost (rezultativnost) Algoritmus vţdy skončí po konečném počtu krokŧ a má Autoři textu

algoritmus

209


 

Informatika I a II

alespoň jeden výstup. Hromadnost Pouţitelný pro celou třídu podobných problémŧ. Opakovatelnost Pro stejné vstupy vţdy stejný výstup.

Algoritmizace je proces vytváření a sestavování algoritmŧ. Algoritmizaci lze rozdělit do několika etap:  Formulace problému V této etapě je třeba přesně formulovat poţadavky, určit výchozí hodnoty, poţadované výsledky, jejich formu a přesnost řešení. algoritmizace 

Analýza úlohy Při analýze úlohy si ověříme, zda je úloha řešitelná a uděláme si první představu o jejím řešení. Dále zjistíme, zda výchozí hodnoty jsou k řešení postačující a zda má úloha více řešení. Podle charakteru úlohy vybereme nejvhodnější řešení.



Vytvoření algoritmu úlohy Sestavíme jednoznačný sled jednotlivých operací, které je třeba provést, aby byla úloha správně vyřešena. Algoritmus přesně popisuje postup zpracování daného úkolu, nedává však odpověď na daný problém, ale pouze postup, jak ji získat.



Sestavení programu Na základě algoritmu řešené úlohy sestavíme program (zdrojový text) v konkrétním programovacím jazyce. Ze zdrojového textu se pomocí překladače do strojového kódu vytvoří spustitelný program. Dá se tedy říci, ţe dobře provedená analýza úlohy a algoritmizace daného problému je základním předpokladem sestavení programu pro počítač.



Autoři textu

etapy algoritmizace

Odladění pro gramu Cílem odladění je odstranění chyb z programu. Nejčastější chyby jsou chyby v zápise, tzv. syntaktické - ty odhalí překladač. Závaţnější jsou logické chyby, vyplývající z nesprávně navrţeného algoritmu, nebo chyby, vzniklé špatným předpokladem v etapě formulace nebo analýzy úlohy - ty se projeví nesprávnou činností programu nebo špatnými výsledky - při odstraňování těchto chyb mŧţe pomoci ladící program (debugger) umoţňující sledování aktuálního stavu proměnných a krokování. Teprve po odstranění všech druhŧ chyb mŧţeme program pouţít k praktickému řešení úloh. Prověření, zda získané 210


Informatika I a II

výsledky řešení vzorového příkladu odpovídají správným výsledkŧm říkáme simulace. Programování = přepis algoritmu do zvoleného programovacího jazyka. Algoritmy mŧţeme zapisovat slovně nebo graficky, například pomocí tzv. vývojových diagramŧ nebo strukturogramů (viz obrázek). Vývojové diagramy Pro znázornění algoritmŧ se pouţívají grafické značky spojené orientovanými spojnicemi. Tvary a významy některých značek, které budeme při kreslení vývojových diagramŧ pouţívat, jsou na následujícím obrázku:

programování

strukturogram vývojový diagram

značky vývovojových diagramů

Název popis

Sekvence je posloupnost příkazŧ, které se

Diagram

Slovní vyjádření

Proveď příkazy P1, P2, P3.

sekvence

postupně provedou

Autoři textu

211


Větvení umoţňuje rozdělit program do 2 větví podle toho, zda je nebo není splněna podmínka

Informatika I a II

Jestliţe platí podmínka P, proveď příkaz P1, jinak proveď příkaz P2.

větvení

Větvení s prázdnou akcí umoţňuje provést příkaz jenom tehdy, kdyţ je splněna podmínka

Cyklus s podmínkou na začátku Kdyţ podmínka není na počátku splněna, cyklus nemusí proběhnout ani jednou.

Cyklus s podmínkou na konci Tento cyklus musí proběhnout aspoň jednou.

Autoři textu

Jestliţe platí podmínka P, proveď příkaz P1.

Dokud platí podmínka P, prováděj příkaz P1.

cyklus

Opakuj příkaz P1, aţ do splnění podmínky P.

212


Informatika I a II

Příklad 1 Sestavte algoritmus pro výpočet obvodu a obsahu kruhu. Vstupní hodnoty R, výstupní hodnoty O (obvod) a S (obsah). Podmínka – hodnota R musí být kladná. Oba výsledky vytiskněte. Příklad 2 Jsou dána dvě čísla A a B. Pokud je číslo A větší neţ B vypočtěte jejich rozdíl a uloţte do proměnné C. Pokud jsou si čísla rovna vypočtěte jejich součin a uloţte do proměnné C. Pokud je číslo B větší neţ A vypočtěte podíl těchto čísel a uloţte do proměnné C. Proměnnou C zobrazte.

příklady k procvičení

Příklad 3 Vytvořte vývojový diagram, který vypočítá a vytiskne hodnotu trţeb (T), pokud zákazník odebírá určité mnoţství ks výrobkŧ (P) za cenu (C). Při odběru většího mnoţství (více jak 100 ks) mu bude odečtena sleva ve výši 20 %. Příklad 4 Vytvořte vývojový diagram, který zjistí kořeny kvadratické rovnice, Vstupní hodnoty A, B, C. Vzorec pro diskriminant (D): D= B24*A*C. Pokud je diskriminant záporný má řešení jen v oboru reálných čísel (kořeny Re, Im), v případě ţe je roven 0 má jedno řešení (hodnota X) a v případě ţe je větší neţ 0 má dvě řešení X1 a X2. Příklad 5 Vytvořte vývojový diagram, který načte 5 rŧzných celých čísel (X) a zjistí součet těchto čísel (S) a prŧměr (AVG) a tyto hodnoty vytiskne. Označení P pouţijte jako proměnnou počtu čísel. Příklad 6 Vytvořte vývojový diagram, který načte rychlost řidiče (R). V případě ţe rychlost je do 55 km/h nebude pokutován. Při naměřené rychlosti od 56 – 66 km/h zaplatí pokutu 1000 Kč. Kdyţ pojede více jak 66 a méně neţ 90 km/h zaplatí pokutu 2000 Kč a při rychlosti nad 90 km/h mu bude odebrán řidičský prŧkaz.

Autoři textu

213


Informatika I a II

Příklad 1

řešení příkladů

Příklad 5 (obsahuje chybu, zamyslete se v čem spočívá a jak se dá lehce vyřešit/odstranit)

Autoři textu

214


Informatika I a II

DALŠÍ ZDROJE

1.

HABIBALLA, H. Technologie elektronického podnikání. Ostrava : VŠP, 2009.

2.

PŠENČÍKOVÁ, J. Algoritmizace. Kralice na Hané : Computer Media, 2009. ISBN 80-86686-80-9.

Autoři textu

215


Informatika I a II

B10. ZÁKLADNÍ POJMY A OPERACE Z RELAČNÍCH DATABÁZÍ

VÝSTUPY Z UČENÍ


vytvořit a upravit jednoduchou databázi filtrovat, editovat a třídit záznamy v databázi

Získáte:  



Získáte

přehled o základních pojmech – databáze, tabulka, záznam, pole základní znalosti o provázání tabulek přes primární klíče

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

navrhnout strukturu tabulek pro řešení databázového problému a jejich relace (spojení) vytvořit jednoduché formuláře a sestavy

Autoři textu

216


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA primární klíč, relace, formulář, sestava, pole, tabulka

PRŮVODCE KAPITOLOU

V této kapitole se studenti se seznámí s databázovou terminologií, teoretickými základy relačních databázových systémŧ, strukturou databáze, vztahy a relacemi, databázovými nástroji a procesem návrhu databáze. Budou schopni vytvořit také jednoduchý formulář pro zadávání vstupních údajŧ a sestavu pro uspořádání dat v tištěné podobě.

B10.1 Relační databáze Základní databázové pojmy Neţ začnete pracovat s databází, musíte se trochu seznámit se základními termíny tohoto druhu programŧ. Databáze je určitá sbírka údajŧ stejného druhu, která mnohdy odpovídá něčemu, co se vyskytuje v běţném ţivotě. Databází je například telefonní seznam, nebo seznam vašich kazet. Záznam (řádky tabulky) obsahuje všechny údaje o jedné poloţce databáze. Například v databázi telefonní seznam představují záznam všechny údaje o jednom člověku. Pole (sloupce tabulky) je jedna určitá kategorie záznamu. Například v telefonním seznamu představuje pole údaj o příjmení,který lze nalézt v kaţdém záznamu. Stejně tak bude polem telefonní číslo. Tabulka je jakási šablona pro kaţdou databázi. Vzhledem připomíná Autoři textu

databáze

217


Informatika I a II

tabulku z programu Excel. Kaţdá databáze musí obsahovat alespoň jednu tabulku, přičemţ většina databází obsahuje více spojených tabulek. Jedna tabulka mŧţe například obsahovat údaje o klientovi (například jméno, adresu a telefonní číslo) a druhá záznam ze všech jednání s tímto klientem. Formulář je pouţíván pro snadné zadávání dat. Formuláře obvykle zobrazují v jednom okamţiku pouze jeden záznam. Dotaz je souhrn určitých dat, která dohromady vytvářejí určité kritérium. Dotazem mŧţe například být kritérium zahrnující všechny Nováky, bydlící v Brně. Dotazŧm se také někdy říká filtry. Sestava je souhrnem dat ve formátu, který je vhodný pro tisk. Relace je zpŧsob propojení jednotlivých tabulek-entit tak, aby mezi sebou mohly komunikovat a aby jejich propojení umoţňovalo svázání vzájemně souvisejících dat. Obecně se vazby, propojení mezi tabulkami označují jako relace. Máme tři druhy relací:  relace 1:1 Má význam především u velmi rozsáhlých tabulek s mnoha sloupci. Druhá tabulka slouţí jako odlehčení první, zejména pro hodnoty se kterými se často nepracuje.  relace 1:N Jedná se o nejobvyklejší typ relace - jednomu záznamu v tabulce A mŧţe odpovídat více záznamŧ v tabulce B, ale jednomu záznamu v tabulce B odpovídá maximálně jeden záznam v tabulce A. Tento typ relace slouţí ke zmenšení objemu dat v databázích (sniţuje mnoţství opakujících se údajŧ). U tabulky A bude definován primární klíč.  relace N:N Jednomu záznamu v tabulce A odpovídá více záznamŧ v tabulce B a naopak. To je moţné pouze pomocí definice třetí tabulky (nazývané spojovací tabulka), relace N:N jsou ve skutečnosti dvě relace 1:N s třetí tabulkou.

relace

primární klíč

Primární klíč je základním pojmem pro definování relací. Označujeme tak pole tabulky, které slouţí k propojení tabulek.

B10.2 Nápověda Vytvoření tabulky pomocí návrhového zobrazení  Po spuštění programu ACCESS zvolíte Prázdná databáze, napište název a klepněte na tlačítko VYTVOŘIT.  

Autoři textu

Dále klepněte na ikonu Návrhové zobrazení zadejte název tabulky. Proveďte definici všech polí tabulky.

a

tvorba tabulky

218


Vytvoření relace pomocí průvodce  Otevřete tabulku v návrhovém zobrazení a klepněte do příslušného řádku pole a zvolte jako datový typ Průvodce s vyhledáváním…  Zvolte Hodnoty načíst z tabulky nebo dotazu a znovu klepněte na tlačítko Další, vyberte tabulku podle zadání a znovu klepněte na tlačítko Další.  Vyberte pole podle zadání, tlačítko Další a deaktivujte zatrţítko Skrýt klíčový sloupec, pokračujte klepnutím na tlačítko Další.  Jako vyhledávácí pole ponechejte pole, které je předvoleno, klepněte na Další a název Titulku ponechejte rovněţ předvolené. Klepněte na tlačítko Dokončit. Potvrďte uloţení tabulky s vytvořením relace.

Informatika I a II

tvorba relace

B10.3 Příklad - ELEKTRO 1. Vytvořte databázi pro nákup elektro výrobkŧ, název databáze ELEKTRO. Databáze bude mít 3 tabulky (PRODUKT, DODAVATEL a NAKUP). Jednotlivé typy polí (text, číslo, datum/čas …) určete sami.

příklad Elektro

2. Tabulka PRODUKT bude obsahovat pole Číslo produktu (CISPRO) – primární klíč, Typ, Značka (ZNACKA) a Cena. Po vytvoření tabulky vyplňte těmito údaji. CISPRO TYP ZNACKA CENA 001 DVD AIWA 1340 005 LCD PHILIPS 4560 002 Notebook ASUS 9800 3. Tabulka DODAVATEL bude obsahovat pole Číslo dodavatele (CISDOD) – primární klíč, Název firmy (NAZEV), Plátce DPH (PLATCEDPH). Po vytvoření tabulky vyplňte těmito údaji. CISDOD NAZEV PLATCEDPH 02 SESTA 07 MICON

tvorba tabulek

4. Tabulka NAKUP bude obsahovat:  CISDOD (zadávané z tabulky DODAVATEL, zvolte pole CISDOD a NAZEV)  CISPRO (zadávané z tabulky PRODUKTY, zvolte pole CISPRO a TYP)  Datum prodeje (DATUM)  Počet ks (POCETKS) Autoři textu

219




Informatika I a II

bez primárního klíče

Po vytvoření tabulky vyplňte těmito údaji.

5. Vytvořte formulář pro zadávání údajŧ do tabulky PRODUKT s názvem ZBOZI. 6. Vytvořte sestavu, která bude obsahovat typ a značku produktu a cenu z tabulky PRODUKTY, datum prodeje a počet ks z tabulky PRODEJ a název firmy z tabulky DODAVATEL. Údaje budou seskupeny podle názvu firmy, řazené podle ceny vzestupně. Na konci sestavy zobrazte celkový součet počtu ks (součet pole Počet ks).

formulář

sestava

B10.4 Příklad – CK MARK 1. Vytvořte prázdnou databázi s názvem CKMARK. 2. Importujte data ze souboru DESTINACE.XLS do nové tabulky s názvem DESTINACE:  zvolte list DESTINACE  první řádek tabulky pouţijte jako názvy polí  data importujte do nové tabulky  jako primární klič určete CISZAJ 3. Importujte data ze souboru KLIENTI.XLS do nové tabulky s názvem KLIENTI.  zvolte list KLIENTI  první řádek tabulky pouţijte jako názvy polí  data importujte do nové tabulky  jako primární klíč zvolte pole CISKLI

příklad CK MARK

import

4. Vytvořte pomocí návrhového zobrazení novou tabulku s názvem ZAJEZDY, která bude obsahovat pole  CISZAJ (zadávané z tabulky DESTINACE, zvolte pole CIZAJ a MESTO) Autoři textu

220


   

Informatika I a II

CISKLI (zadávané z tabulky KLIENTI, zvolte pole CISKLI a Příjmení ) pole POČET primární klíč neurčujte tabulku vyplňte údaji

5. Vytvořte pomocí prŧvodce sestavu s těmito vlastnostmi:  zobrazte pole Příjmení (z tabulky KLIENTI), město, doprava, datum (z tabulky DESTINACE) a počet (z tabulky ZAJEZDY)  data budete prohlíţet pomocí tabulky ZAJEZDY  úroveň seskupení podle Data zájezdu  seřazení podle města (vzestupně)  na konci sestavy zobrazte celkový počet účastníkŧ (součet pole počtu)  libovolné rozvrţení i styl  název sestavy – ZAJEZDY 6. Vytvořte formulář s názvem ZAJEZDY z tabulky DESTINACE. 7. V tabulce DESTINACE zaměňte všechny slova „bus“ za „autobus“. 8. Seřaďte záznamy v tabulce DESTINACE podle sloupce Datum. 9. Vyfiltruje pouze záznamy do Itálie nebo Francie z tabulky DESTINACE. 10. Vyfiltrujte pouze záznamy s cenou do 4000 z tabulky DESTINACE.

sestava

filtrace

B10.5 Příklad – KNIHOVNA 1. Vytvořte databázi pro pŧjčování knih s názvem KNIHOVNA. Databáze bude mít 3 tabulky (KNIHY, CTENARI a PUJCENI). 2. Importujte data ze souboru KNIHY.XLS do tabulky s názvem KNIHY.  první řádek tabulky pouţijte jako názvy polí  data importujte do nové tabulky  primární klíč je CISKNIHY 3. Tabulka CTENARI bude obsahovat pole Číslo čtenáře (CISCT) – primární klíč, JMENO, PRIJEMNI, CLEN. Po příklad knihovna vytvoření tabulky vyplňte těmito údaji. Autoři textu

221


Informatika I a II

CISCT 1 2 3 4 5

JMENO Jindrák Řízek Gottwaldová Vosáhlo Praveček

PRIJMENI CLEN Zdeněk Čestmír Jana Zdeněk Miloslav

4. Vytvořte tabulku PUJCENI , která bude obsahovat pole  CISKNIHY ((zadávané z tabulky KNHY, zvolte pole CISKNIHY a NAZEV)  CISCT ((zadávané z tabulky CTENARI, zvolte pole CISCT a PRIJMENI)  DATUMPUJ (typ datum)  primární klíč neurčujte

tvorba tabulky

5. Vyplňte tabulku PUJCENI těmito údaji: CISKNIHY 2

CISCT 5

Datum 26.5.2006

2

3

24.5.2006

1

5

27.5.2006

8

4

30.4.2006

1

4

2.4.2006

7

1

1.4.2006

3

2

8.4.2006

11. Vytvořte formulář s názvem KNIHY z tabulky KNIHY. 12. Pomocí formuláře přidejte libovolné dvě knihy. 13. Seřaďte záznamy v tabulce KNIHY podle sloupce ROKVYDANI. 14. Vyfiltruje pouze záznamy s cenou od 200 do 300 z tabulky KNIHY.

formulář

DALŠÍ ZDROJE

1.

MATÚŠ. Z. Access v příkladech. Kralice na Hané : Computer Media, 2006. ISBN 80-86686-55-8 .

Autoři textu

222


Informatika I a II

B11. INFORMAČNÍ SYSTÉMY

VÝSTUPY Z UČENÍ


vysvětlit pojem a vlastnosti informačního systému charakterizovat informační systémy a jejich sloţky

Získáte:  

Získáte

přehled o zavádění informačního systému do podniku základní znalosti z jakých komponent se skládá informační systém podniku

Budete schopni: 

Budete umět

Budete schopni

mít základní orientaci v IS/ICT

Autoři textu

223


Informatika I a II



KLÍČOVÁ SLOVA Systém, orgware, peopleware, outsourcing, architektura

PRŮVODCE KAPITOLOU

Tato kapitola pojednává o základních komponentech informačních systémŧ v podniku, s přístupy k tvorbě informačních systémŧ a jejich architektuře. K zaváděni informačních systémŧ v podniku, popř. jejich modernizaci se realizuje prostřednictvím projektŧ IS/IT, které také popisuje tato kapitola.

B11.1 Informační systémy Systém je komplex prvkŧ nacházejících se ve vzájemné interakci. Tyto prvky musí pracovat dohromady pro celý systém, tak aby se naplnil určitý cíl. Systém je relativně uzavřená část nějakého prostředí, spojená s tímto prostředí vstupy a výstupy do systému a okolí. Informační systém (IS) je komplex informací, lidí, informačních technologií, technických prostředkŧ a metod slouţících ke sběru, přenosu, uchování a zpracování dat za účelem tvorby a prezentace informací. IS je nějakým zpŧsobem organizován a začleněn do organizační struktury podniku, má určité ekonomické charakteristiky a musí být určitým zpŧsobem řízen jak v době jeho budování tak v době jeho fungování.

Autoři textu

224


Vztah mezi informačními systémy a informačními technologiemi je velmi úzký. Informační systémy nám reprezentují potřebu informací, zatímco informační technologie nám reprezentují uspokojení této potřeby. Proto se zavedla zkratka IS/IT, která tento pojmoslovný problémjednoduše řeší. Informační technologie jsou chápané především technicky jako stroje a nástroje na zpracování informací. Informační systém se skládá z následujících komponent:  technické prostředky (hardware) - počítačové systémy rŧzného druhu a velikosti, doplněné o potřebné periferie a jednotky, které jsou v případě potřeby propojeny prostřednictvím počítačové sítě a napojeny na diskový subsystém pro práci s velkými objemy dat;  programové prostředky (software) - tvořené systémovými programy řídícími chod počítače, efektivní práci s daty, komunikaci počítačového systému s reálným světem a programy aplikačními řešícími určité třídy úloh určitých tříd uţivatelŧ;  organizační prostředky (orgware) - tvořené souborem nařízení a pravidel definujících provozování a vyuţívání informačního systému a informačních technologií;  lidská složka (peopleware) - řešení otázky adaptace a účinného fungování člověka v počítačovém prostředí, do kterého je vřazen;  reálný svět (informační zdroje, legislativa, normy) - kontext informačního systému.

Informatika I a II

prvky IS

úkoly IS

B11.2 Základní prvky IS

 Vstupy: data, texty, zvukové a obrazové záznamy vstupující do IS a metody a prostředky, jimiţ jsou vkládány a uchovávány  Modely: kombinace procedurálních, logických a matematických modelŧ, které transformují vstupy na poţadované výstupy  Technologie: technici, hardware, software  Databáze: soubor(y), v nichţ jsou uloţena data  Správa: ochrana dat a dalších komponent systému  Výstupy: kvalitní informace pro všechny úrovně řízení a ostatní uţivatele uvnitř i vně organizace.

projekty

Základním úkolem IS je:  Sběr informací.  Uchování a zpracování informací do poţadovaného tvaru příp. rozsahu.  Předání informací řídícím úrovním včas. Autoři textu

225


Rysy současné společnosti ve vztahu k IS:  Dŧvěra v SW rychle roste.  Aplikace jsou rozsáhlejší, komplexnější a náročnější.  Konkurenční prostředí vyţaduje rychlejší nasazení IS.  Roste potřeba rychlé, včasné a správné informace.  Informace souvisí se znalostmi.  Podniky vydávají nebývalé investiční prostředky na IS.

Informatika I a II

tvorba IS

Nasazení a rozvoj IS/IT v podnicích je realizován pomocí projektŧ informačního systému. Projekt je jednoznačně časově určen a je zahájen v okamţiku rozhodnutí o jeho zahájení (schválení metody postupu) a končí zavedením informačního systému do provozu nebo uzavřením dané etapy. Projekty IS/IT v podnicích je jednorázová transformace • vstupů (informace, prostředí, materiál, peníze, schopnosti a dovednosti zúčastněných lidí) • na výstupy (cílové produkty) • za pomocí vývojových činností (projektové aktivity) uspořádaných do etap, krokŧ, úkonŧ a koordinovaných řídícími činnostmi

B11.3 Tvorba infomačního systému Tvorba IS je vývoj programového vybavení včetně hardwarového pozadí, bezpečnostních mechanismŧ či pracovních postupŧ a doporučení. Tvorbě nového IS nebo inovaci starého IS předchází pečlivý popis a hodnocení současného stavu a definování cílového stavu. V úvahu se bereme především tyto faktory: • analýza stavu IS konkurence nebo klíčových partnerŧ; • hodnocení stávajícího aplikačního software; • trendy IS; • výsledky SWOT analýzy; • podnikové cíle, priority podniku; • poţadavky uţivatelŧ.

outsourcing

Přístupy k tvorbě IS: 1. Ad hoc • svoboda tvorby; • vlastní zkušenosti; • snaha projektantŧ vyhnout se problémŧm. 2. Fundamentalistický přístup • striktní pouţívání daných postupŧ. 3. Vyvážený přístup Autoři textu

226


•

Informatika I a II

kombinace systematičnosti a kázně s potřebnou tvŧrčí volností.

Outsourcing je svěření tvorby a především údrţby a provozu IS specializované firmě. Architektura IS/IT je grafické a písemné vyjádření celkové koncepce IS/IT, které v sobě zahrnuje základní představu o: • struktuře IS v návaznosti na organizační strukturu podniku; • funkcích, které bude IS zabezpečovat v návaznosti na procesy podniku; • provozu a bezpečnosti celého systému; • vazbách na okolí.

DALŠÍ ZDROJE

1.


Autoři textu

227


Informatika I a II

ZÁVĚR

Váţené studentky studenti,

Slovo autorů

prostudováním této studijní opory a dalších doporučených informačních zdrojŧ, jste získali přehled o současném stavu informačních zdrojŧ a optimálním uţivatelském vyuţívání informačních a komunikačních technologií. Jedná se však pouze o první krok v dané problematice. Dalším návazným stupněm je seznámení se s problematikou informačního managementu - tedy získání schopnosti poskytovat správné informace správným lidem ve správné formě ve správném čase a na správném místě. Součástí tohoto stupně je i schopnost optimálně vyhodnotit získané informace a odvodit z nich správné závěry resp. konkurenční výhodu. Dalším stupněm je pak zvládnout komunikaci odvozených závěrŧ tak, aby jste dokázali přesvědčit spolupracovníky i nadřízené pracovníky o výhodnoti realizace závěrŧ, která nutně musí vést k zisku v jakékoliv podobě. Přejeme Vám, aby jste studiem tohoto modulu získali pevné základy, na kterých mŧţete zaloţit svŧj další rozvoj v podnikatelské, informační i komunikační oblasti.

Autoři textu

228

STUDIJNÍ OPORA K PŘEDMĚTU

Recommend Documents