Studie revitalizačních opatření malé vodní nádrže v k.ú. Obyčtov

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

Studie revitalizačních opatření malé vodní nádrže v k.ú. Obyčtov Diplomová práce

2012

Bc. Lenka Gernešová 1

Mendelova univerzita v Brně Ústav tvorby a ochrany krajiny

Lesnická a dřevařská fakulta 2011/2012

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Konzultant: Název tématu:

Bc. Lenka Gernešová Krajinné inženýrství Biotechnické úpravy krajiny Ing. Libor Jedlička

Studie revitalizačních opatření malé vodní nádrže v k.ú. Obyčtov

Rozsah práce:

cca 50 stran textu, přílohy neomezeně

Zásady pro vypracování: 1. Literární rešerše k dané problematice. Zajištění podkladů - mapové podklady, hydrologická data... Vypracování přírodních poměrů lokality. Podrobný popis lokality, návrhy vedoucí k obnově funkce malé vodní nádrže, revitalizační opatření na přítoku. 2. Textová část: průvodní zpráva, technická zpráva, hydrotech. výpočty, výkaz výměr a kubatur, přibližné náklady. 3. Výkresová část: přehledná situace, podrobná situace, podélné a příčné řezy, výkresy objektů, fotodokumentace Seznam odborné literatury:

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. 48 s. TLAPÁK, V. -- HERYNEK, J. Malé vodní nádrže. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 198 s. ISBN 80-7157-635-2. SYNKOVÁ, J. -- ZLATUŠKA, K. Malé vodní nádrže : cvičení. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 51 s. ISBN 80-7157-672-7. ŠÁLEK, J. Malé vodní nádrže v zemědělské krajině. Praha: ÚZPI, 1999. 70 s. ISBN 80-7271-051-6. DOBEŠOVÁ, R. Rekonstrukce malé vodní nádrže v k.ú. Přeskače. Diplomová práce. Brno: MZLU v Brně, 2007. 91 s. VRÁNA, K. -- BERAN, J. Rybníky a účelové nádrže. 1. vyd. Praha: ČVUT, 1998. 150 s. ISBN 8001-01713-3. VRÁNA, K. Rybníky a účelové nádrže : Příklady. 2. vyd. Praha: ČVUT, 1998. 91 s. ISBN 80-0100656-5. ŠLEZINGR, M. Revitalizace toků. 1. vyd. Brno: VUTIUM Brno, 2010. 256 s. 1. ISBN 978-80-2143942-9.

2

PILAŘOVÁ, P. Studie návrhu revitalizace Plchovského potoka v km 2,265 - km 3,565. Diplomová práce. Brno: MENDELU Brno, 2011. 97 s. JUST, T. Vodohospodářské revitalizace. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2004. 360 s. 10. ISBN 80-239-6351-1. ŠLEZINGR, M. -- ÚRADNÍČEK, L. Vegetační doprovod vodních toků. 1. vyd. V Brně: Mendelova 11. zemědělská a lesnická univerzita, 2009. 175 s. ISBN 978-80-7375-349-8. 9.

Datum zadání diplomové práce:

listopad 2011

Termín odevzdání diplomové práce: duben 2012

Bc. Lenka Gernešová Autorka práce

Ing. Jana Marková, Ph.D. Vedoucí práce

doc. Dr. Ing. Miloslav Šlezingr Vedoucí ústavu

doc. Dr. Ing. Petr Horáček Děkan LDF MENDELU

3

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Studie revitalizačních opatření malé vodní nádrže k.ú. Obyčtov zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněná ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne 18. 4. 2012

Podpis studenta 4

Jméno:

Bc. Lenka Gernešová

Název práce: Studie revitalizačních opatření malé vodní nádrže v k.ú. Obyčtov

Abstrakt Tématem této diplomové práce je studie revitalizačních opatření na území obce Obyčtov, zaměřených převážně na malou vodní nádrž a okrajově na její přítok. Aby bylo možné pochopit tamní situaci, byla provedena rekognoskace zájmového území a následné sepsání přírodních podmínek ovlivňující tuto oblast, za současného studia odborné literatury. Hlavní součástí práce je podrobný popis zájmové části toku a malé vodní nádrže. Posouzení jejich aktuálního stavu a dále byl vypracován návrh opatření, které by měly vést k zlepšení jejich nynějšího stavu. Některá opatření jsou pak podpořena hydrotechnickými výpočty.

Klíčová slova Revitalizace, revitalizační opatření, malá vodní nádrž, tok, tůň, hráz, bezpečnostní přeliv, výpustné zařízení, biocentrum.

Abstract Main topic of this dissertation is study of revitalization measures in the area Obyčtov village, namely small water reservoir that is subsidized by race from Hodíškovský potok. In order to understand actual situation on land of village, reconnaissance had been executed of this area and further had been written natural conditions influencing this area. At the same time the specific literature had been study. Main part of this dissertation is detailed description of interest part flow and small water reservoir. It had been evaluated of actual situation and subsequently had been worked out project of measures, that should contribute to improvement of actual condition. Some of this measures are supported by technical calculation.

Key Word Revitalization, revitalization measures, small water reservoirs, flow, pool, dike, emergency overflow, outflow device, biocentre.

5

OBSAH 1. Úvod a cíl práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1.1 Úvod

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1

1.2 Cíl práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 2. Přehled řešené problematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 2.1

Základní pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

2.2

Malé vodní nádrže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

2.3

Vodohospodářské řešení malých vodních nádrží . . . . . . . . . 7

2.4

Objekty na malých vodních nádržích . . . . . . . . . . . . . 8

2.5

Účelové nádrže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2.6

Kategorizace malé vodní nádrže . . . . . . . . . . . . . . . 15

2.7

Vodohospodářská koncepce nádrží průtočných a obtokových . . . . . 15

2.8

Revitalizace a rekultivace . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.9

Revitalizace malých vodních nádrží

. . . . . . . . . . . . . 18

2.10 Odbahňování malých vodních nádrží . . . . . . . . . . . . . 19 2.11 Revitalizace vodních toků a revitalizačních kanálů

. . . . . . . . 20

2.12 Základní parametry koryt drobných vodních toků . . . . . . . . . 21 2.12.1

Kapacita koryta . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

2.12.2

Stabilita koryta . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.12.3

Trasa koryta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.12.4

Podélný profil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.12.5

Příčný profil koryta . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.13 Aplikace vodohospodářských opatření v novách drobných toků . . . . 24 2.14 Tůně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 2.15 Mokřady

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2.16 Biocentrum. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 3. Souhrnné údaje o obci

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.1

Lokalizace řešeného území . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.2

Historie obce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.3

Současný stav obce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

4. Přírodní poměry

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

4.1

Systémová charakteristika zájmového území

. . . . . . . . . . 32

4.2

Reliéf a geologické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . 32 6

4.3

Půdní poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

4.3.1 Půdní typy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 4.4

Klimatické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

4.5

Hydrologické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

4.6

Biogeografická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . 36

5. Metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 5.1

Současný stav vodní sítě v k.ú. Obyčtov . . . . . . . . . . . . 39

5.1.1 Vodní toky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 5.1.1.1 Hodíškovský potok . . . . . . . . . . . . . . . . 39 5.1.1.2 Hydrologická data pro Hodíškovský potok . . . . . . . . 40 5.1.1.3 Údaje poskytnuté Českým hydrometeorologickým ústavem (data v profilu Hodíškovského potoka nad náhonem) . . . . . . . 40 5.1.1.4 Údaje poskytnuté Českým hydrometeorologickým ústavem (data v profilu Hodíškovského potoka pod náhonem, před vtokem do řeky Oslavy

. . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

5.1.2 Vodní plochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

5.2

5.1.2.1 Velký Padalíkův rybník

. . . . . . . . . . . . . . 42

5.1.2.2 Rybník pod Obyčtovem

. . . . . . . . . . . . . . 42

Vyhodnocení zeminy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

5.2.1 Postup granulometrického rozboru pro frakce 0,063 mm

. . . . . 44

5.2.2 Postup hustoměrného rozboru pro frakce menší jak 0,063 mm . . . . 44 5.2.3 Stanovení konzistenčních mezí . . . . . . . . . . . . . . 45 5.2.4 Atterbergova zkouška pro stanovení meze tekutosti dle ČSN 72 1014 . 45 5.2.5 Zkouška meze plasticity dle ČSN CEN ISO/TS 17892-12 . . . . . 46 6. Technická zpráva – MVN . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 6.1

Úvodní údaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

6.2

Technický popis jednotlivých objektů . . . . . . . . . . . . . 48

6.3

Vyhodnocení zeminy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

6.4

Výpočty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

6.5

Výkaz výměr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

6.6

Orientační rozpočet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

7. Diskuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 8. Závěr

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

9. Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 7

10. Použité zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 10.1 Vázané publikace

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

10.2 Datové publikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 10.3 Webové služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 11.

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

11.1 Pedologický průzkum . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 11.2 Tabulky a grafy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 11.3 Fotodokumentace

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

11.4 Mapové přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 11.5 Výkresové přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

8

1. ÚVOD A CÍL PRÁCE 1.1 Úvod Voda je nedělitelnou součástí naší planety, tedy nás samých. Bez ní by nevznikl a neexistoval život. Je pravdou, že je nejběžnější a nejlépe získatelnou surovinou, jež nám Země poskytuje, ale její zdroje jsou omezené. Existují místa na planetě, kde se voda vyskytuje hojně, ale také místa, kde si lidé vody cení více než zlata. Proto je nutné s vodou zacházet šetrně a zodpovědně. Je známo, že na území České republiky nepřitéká žádná řeka, která by na jejím území dříve nepramenila (kromě Dyje). Protože všechny řeky z našeho území odtékají, je nutné tuto vodu zde zadržet po co nejdelší dobu. K tomu slouží různá opatření jako např. meandrující toky (oproti narovnaným tokům, jež byly výsledkem hospodaření minulého režimu), které zadržují vodu delší dobu v jednotlivých povodích. Dále různé typy nádrží s retenční schopností atd. Každá vodní nádrž, vodní tok, resp. jakýkoliv vodní zdroj je součástí krajiny a nelze je tedy chápat odděleně. Na tuto složku navazují další složky životního prostředí, ať už živé či neživé, a tvoří tak komplex ekosystémů s různým stádiem sukcese. Různými vhodnými opatřeními (revitalizačními, rekonstrukčními) můžeme ekologickou, krajinářskou, estetickou či další funkci podpořit pozitivně, ale pokud tato opatření budou provedeny nedisciplinovaně, či se bude jednat o návrh zcela nevhodný pro danou lokalitu, mohou mít následná opatření negativní dopad na dané prostředí. Při navrhování krajinných úprav by projektant měl brát v potaz místní podmínky i místní kulturu a již zde použitá opatření. Pokud daná opatření jsou provedena dobře, může dojít k výraznému zlepšení funkcí území, ale to ukáže až čas, kdy toto upravené území bude vykazovat známky předem zamýšlených výsledků. To, že se tak stalo, ještě neznamená, že je vyhráno. Jednotlivá opatření mají určitou životnost, a pokud je ponecháme vlastnímu osudu (vlivu přírody), nemůžeme čekat, že vydrží tak dlouho, jak bylo naplánováno. Jedná se o řadu činností, které jsou závislé na lidském faktoru. Prvním takovým krokem je prevence, tzn. občasná pochůzka kolem jednotlivých opatření a zhodnocení jejich stavu. Pokud dojde ke zjištění, že něco není zcela v pořádku, je vhodné tyto nepatřičné okolnosti, defekty odstranit v prvopočátku, neboť s postupem času tyto defekty mohou nabýt na větších rozměrech 1

a jejich náklady pak nesrovnatelně vzrůst. Nemluvě o tom, pokud dojde k havarijnímu stavu prvků (ochranných, revitalizačních atd.) může dojít k ohrožení samotného celého díla a v nejhorším případě dojít ke ztrátám na životech. Je tedy důležité přírodu podporovat, ale v žádném případě se nejedná o jednorázovou podporu. Je nutná kontrola, aby spolupůsobení člověka a přírody vedlo k lepším zítřkům.

1.2 Cíl práce Cílem této diplomové práce je studium odborné literatury týkající se revitalizací malých vodních nádrží a toků, samotného technického řešení malých vodních nádrží, jejich objektů, a toku, jako takového. Aby bylo možné aplikovat jednotlivé poznatky v praxi, je nutné seznámit se s místními podmínkami (a to konkrétně v katastrálním území obce Obyčtov). Za tímto účelem by měla být provedena rekognoskace zájmového území, provedení soupisu přírodních podmínek charakteristických pro řešenou oblast (reliéf a geologické poměry, pedologické poměry, klimatické poměry, hydrologické poměry a stav bioty). Hlavní pozornost by měla být věnována toku a nádrži, jež jsou zájmem revitalizační studie. Při návrhu nových technických opatření je nutné se opřít o hydrotechnická data a výpočty. Jednotlivé návrhy zmíněné v této studii pak doplnit výkresy a popřípadě řešit i ekonomickou stránku proveditelnosti.

2

2. PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 2.1 Základní pojmy Zákon 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen vodní zákon) definuje několik základních a často používaných pojmů:
Povrchové vody – jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních.
Podzemní vody - jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající drenážními systémy a vody ve studních.
Vodní útvar - je vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu. Vodní útvary se člení na útvary povrchových vod a útvary podzemních vod.
Útvar povrchové vody - je vymezené soustředění povrchové vody v určitém prostředí, například v jezeru, ve vodní nádrži, v korytě vodního toku.
Silně ovlivněný vodní útvar - je útvar povrchové vody, který má v důsledku lidské činnosti podstatně změněný charakter.
Umělý vodní útvar - je vodní útvar povrchové vody vytvořený lidskou činností.
Útvar podzemní vody - je vymezené soustředění podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech; kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr.
Vodní zdroj - tímto jsou myšleny povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely.
Nakládáním s povrchovými nebo podzemními vodami - je jejich vzdouvání pomocí vodních děl, využívání jejich energetického potenciálu, jejich využívání k plavbě nebo k plavení dřeva, k chovu ryb nebo vodní drůbeže, jejich odběr, vypouštění odpadních vod do nich a další způsoby, jimiž lze využívat jejich vlastnosti nebo ovlivňovat jejich množství, průtok, výskyt nebo jakost.

3


Povodí - je území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí vodních toků k určitému místu vodního toku (obvykle soutok s jiným vodním tokem nebo vyústění vodního toku do jiného vodního útvaru). Povodí je ohraničeno rozvodnicí, kterou je myšlená hranice geomorfologického rozhraní mezi sousedními povodími. Plocha povodí zahrnuje také plochy povrchových vodních útvarů v povodí.
Hydrogeologický rajon - je území s obdobnými hydrogeologickými poměry, typem zvodnění a oběhem podzemní vody.
Minimální hladiny podzemních vod - se rozumí hladina, která ještě umožňuje trvale udržitelné užívání vodních zdrojů a při které nedojde k narušení ekologické stability ekosystému vodních útvarů s nimi souvisejících. Hodnotu minimální hladiny podzemních vod stanoví vodoprávní úřad v povolení k nakládání s vodami. Tento úřad pak vychází z plánů oblastí povodí a metodického pokynu vydaného Ministerstvem životního prostředí.
Vodní toky - jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky.
Koryta vodních toků - protéká-li vodní tok po pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku tento pozemek. Protéká-li vodní tok po pozemku, který není evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku část pozemku zahrnující dno a břehy koryta až po břehovou čáru určenou hladinou vody, která zpravidla stačí protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území.
Vodní díla - jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména: -

přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže

-

stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků

-

stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací

-

stavby na ochranu před povodněmi 4

-

stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků

-

stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích

-

stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu

-

stavby odkališť

-

stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod

-

studny

-

stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon 25) nestanoví jinak

Za vodní díla se podle tohoto zákona nepovažují jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků na jednotlivých pozemcích a stavbách k zachycení vody a k ochraně jednotlivých pozemků a staveb proti škodlivým účinkům povrchových nebo podzemních vod, jakož i jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků k akumulaci odpadních vod (žumpy) a vodovodní a kanalizační přípojky, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. (zákon 254/2001 Sb. in Gernešová, 2010)

2.2 Malé vodní nádrže Malé vodní nádrže (dále jen MVN) jsou neoddělitelnou součástí nejen naší krajiny, významným stavebním prvkem a výrazně se podílejí i na ochraně a tvorbě životního prostředí. MVN plní řadu funkcí, mezi něž patří: funkce zásobní, ochranná, vyrovnávací, akumulační, záchytná, vsakovací a čistící. Jsou významné i z hlediska estetického, hygienického a rekreační. Nádrže jako takové jsou navrhovány a konstruovány tak, aby plnily dominantní funkci a řadu funkcí vedlejších. Následující tabulka uvádí rozdělení využívání MVN v krajině. (Šálek a kol., 2001).

5

Tab. 1 – Rozdělení malých vodních nádrží Zásobní nádrže
vodárenské (pro zásobování obcí)
průmyslové (pro místní drobná průmysl)

Ochranné (retenční) nádrže
suché retenční (poldry)
retenční nádrže s malým zásobním prostorem


závlahové a vodojemy


protierozní všech uspořádání


energetické


dešťové různých typů


kompenzační, retardační, zálohové


vsakovací (infiltrační)

Stabilizační nádrže

Rybochovné nádrže (rybníky)


chladící


výtěrové a třecí rybníky


předehřívací pro různé účely


plůdkové výtažníky


usazovací na zachycování splavenin


výtažníky a hlavní rybníky


aerobní biologické k čištění odpadních vod
anaerobní biologické k čištění odpadních vod
dočišťovací

Hospodářské nádrže


komorové rybníky a speciální komory
sádky, karatenní nádrže
speciální rybochovné nádrže, žlaby, sila

Speciální účelové nádrže


protipožární


aktivizační


pro chov drůbeže


intervenční


pro pěstování vodních rostlin


recirkulační


napájecí a plavící


vyrovnávací


výtopové zdrže


splavovací (klauzury)

Asanační nádrže

Rekreační nádrže


záchytné


přírodní koupaliště


skladovací a odkaliště


pro vodní sporty


rekultivační


umělé rekreační nádrže

Nádrže krajinotvorné

Nádrže na ochranu biotopů apod.


hydromeliorační


vodních a mokřadních rostlin


okrasné (estetické)


vodních a mokřadních živočichů


umělé mokřady


mokřadů a rašelinišť

MVN výrazně přispívají ke zlepšení kvality vody v povodí, ochraně před velkými vodami a mají mimořádný význam jako zdroj vody v oblastech s malými vodními toky a řídkou hydrografickou sítí. MVN významně přispívají k dosažení souladu mezi 6

kapacitou vodních zdrojů, kvalitou vody a nároky všech uživatelů v rámci daného prostoru a času. Uspořádání a vybavení MVN je značně rozdílné, tomu odpovídá i vybavení příslušnými objekty.

2.3 Vodohospodářské řešení malých vodních nádrží Dle normy ČSN 75 2410 jsou MVN charakterizovány objemem po hladinu ovladatelného prostoru nádrže a ten je dán hodnotou 2 miliony m3, dále jsou limitovány největší možnou hloubkou, která nepřesahuje 9 m (dno až maximální hladina bez proláklin a hloubky napájecího koryta toku). (Just, 2003) Vodohospodářským řešením nádrží se zabývá norma ČSN 73 6815. Jedná se o soubor úvah, početních a grafických řešení, zabývajících se řízením odtoku nádrží z hlediska kvantitativní bilance vody. Zejména se jedná o stanovení objemů jednotlivých prostorů nádrže tak, aby nádrž mohla plnit požadované funkce, určení optimálního způsobu využití nádrže, stanovení požadavků na jednotlivé parametry a uspořádání jednotlivých objektů nádrže a následné určení způsobu manipulace s vodním obsahem nádrže, vyhodnocením vlivu nádrže na vodní tok pod nádrží. Uspořádání jednotlivých objemových prostor nádrže je znázorněno na obrázku č.1.
Zásobní prostor (Vz) se nachází mezi hladinou stálého nadržení (Vs) a přelivnou hranou bezpečnostního přelivu. Tento prostor je ovládán výpustným a odběrným zařízením a plní řadu důležitých funkcí. Pod tímto prostorem se může nacházet ještě mrtvý prostor. Takový prostor nádrže, který není možné vypustit pomocí výpustného objektu – záleží na technickém řešení nádrže.
Ochranný (retenční) prostor (Vr) je umístěn mezi přelivnou hranou bezpečnostního přelivu a maximální hladinou dosaženou při průchodu stoleté povodňové vlny (pokud je hráz dimenzována na menší průtokové množství povodňové vlny Q50 nebo Q20, pak opět po tuto maximální hladinu).
Půdní prostor (Vp) odpovídá hloubce odvodňované vrstvy půdy dna nádrže.
Zálohový prostor (Vzál) nalezneme mezi přelivnou hranou bezpečnostního přelivu a hladinou zásobního prostoru. Je určen především pro využívání vody z malé vodní nádrže.

(Šálek a kol., 2001)

7

Obr. 1 Uspořádání jednotlivých objemových prostor nádrže (Šálek a kol., 2001)

2.4 Objekty na malých vodních nádržích Součástí malých vodních nádrží jsou funkční objekty a to:
zemní hráze (homogenní, heterogenní)
výpustná zařízení určené k vypouštění vody z MVN
odběrná zařízení umožňující regulovatelný a neregulovatelný odběr vody z nádrže
bezpečnostní přelivy používané k neškodnému převádění velkých vod
zvláštní objekty plnící zvláštní, přesně specifikované funkce, zejména u účelových nádrží

Zemní hráz je základním stavebním prvkem MVN. Dle způsobu umístění k prostoru nádrže se dělí na čelní, boční, a dělící. Podle půdorysného uspořádání se rozeznávají hráze přímé, lomené a zaoblené. Hráze se navrhují z materiálů zemních a to soudržných a nesoudržných. Součástí inženýrsko-geologického průzkumu je i průzkum zemníků, což je stanovení vlastností zemních materiálů pro stavbu hráze, výpočet zásob zeminy, zjištění přírodních poměrů naleziště, posouzení jeho těžebních podmínek a určení hydrogeologických poměrů. U zemin se zjišťují fyzikální vlastnosti jako: hmotnost, vlhkost, mez konzistence, číslo plasticity, pórovitost, zrnitost, ulehlost a další. Dále se určují mechanické vlastnosti, jako jsou například: smyková pevnost, stlačitelnost, koheze, propustnost aj. Stručný popis a použitelnost jednotlivých zemin 8

pro stavbu hráze je uveden v normě ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže. V tabulce č. 2 jsou uvedeny některé vybrané skupiny zemin uváděné v normě ČSN 75 2410, ŠÁLEK (2001); jedná se o vybrané půdně-mechanické vlastnosti zemin používaných na stavbu malých hrází. Výsledky průzkumu půdně mechanických vlastností zemin umožní stanovit vhodnost zemin pro jednotlivé účely, respektive části zemních hrází. (Šálek a kol., 2001) Tab. 2 – Vhodnost zemin pro různé zóny hutnění hrází podle ČSN 75 2410 Znak skupiny

Homogenní hráz

Těsnící část

Stabilizační část

GW

štěrk dobře zrněný

nevhodná

nevhodná

výborná

GP

štěrk špatně zrněný

nevhodná

nevhodná

výborná

málo vhodná

nevhodná

velmi vhodná

G-F

štěrk s příměsí jemnozrnné zeminy

GM

štěrk hlinitý

výborná

velmi vhodná

málo vhodná

GC

štěrk jílovitý

výborná

velmi vhodná

málo vhodná

SW

písek dobře zrněný

nevhodná

nevhodná

vhodná

SP

písek špatně zrněný

nevhodná

nevhodná

vhodná

nevhodná

nevhodná

vhodná

S-F

písek s příměsí jemnozrnné zeminy

SM

písek hlinitý

vhodná

vhodná

málo vhodná

SC

písek jílovitý

velmi vhodná

výborná

nevhodná

MG

hlína štěrkovitá

velmi vhodná

velmi vhodná

nevhodná

CG

jíl štěrkovitý

velmi vhodná

výborná

nevhodná

MS

hlína písčitá

vhodná

vhodná

nevhodná

CS

jíl písčitý

velmi vhodná

velmi vhodná

nevhodná

málo vhodná

vhodná

nevhodná

vhodná

velmi vhodná

nevhodná

málo vhodná

málo vhodná

nevhodná

málo vhodná

málo vhodná

nevhodná

ML, MI

CL, CI

MH, ME

CH, CE

hlína s nízkou a střední plasticitou jíl s nízkou a střední plasticitou hlína s vysokou plasticitou jíl s vysokou plasticitou

9

Zeminy pro těsnící část hráze, těsnící zářez a koberec se navrhují z materiálů GM, GC, SC, MG, CG, CS. Obsah organických látek musí být menší než 5% hmotnosti, mez tekutosti menší než 50%, velikost ojedinělých zrn nepřesáhne 100 mm, číslo plasticity u zemin skupiny ML a CL by mělo být větší než 8%. Zeminy a jiné materiály pro stabilizační část hráze mají být po zhutnění propustné, odolné proti objemovým změnám a prosakující vodě. Nesmí obsahovat organické rozpustné látky a agresivně působit na konstrukce. Používají se zeminy GW, GP, GF. Materiál v tělese hráze musí být zhutněn na 95% maximální objemové hmotnosti sušiny podle Proctorovy zkoušky, u sypkých/nesoudržných zemin na 0,7 relativní vlhkosti. (Šálek a kol., 2001) Výška hráze MVN závisí hlavně na použitém zemním materiálu, jeho půdně mechanických vlastnostech, podloží hráze a objektech v hrázi. Celková výška hráze se vypočte ze vztahu:

Z = h H + h Z + hR + hB kde hH je hloubka odstraněné zeminy v základové spáře, hZ – hloubka zásobního (užitkového prostoru nádrže), hR – hloubka ochranného (retenčního) prostoru, hB – výška bezpečnostního převýšení. Hodnoty hB jsou uvedeny podle ČSN 75 2410 v tabulce č. 3, při délce volné hladiny nad 3 km je třeba hodnotu hB ověřit početně s ČSN 73 6500 „Výpočet účinku vln“. Rybniční hráz je v příčném profilu lichoběžníková. Podle způsobu uložení zeminy v hrázovém profilu dělí se hráze na stejnorodé (homogenní) a nestejnorodé (nehomogenní), (viz obrázky č. 2 a č. 3). ČSN 75 2410 doporučuje však používat homogenní hráze do výšky 6 m. Hráz nestejnorodá je složena ze dvou, nebo více druhů zemin, které se ukládají do tělesa hráze odděleně podle svých vlastností. Těsnění hrází se navrhuje nejčastěji z nepropustné zeminy; podle jeho umístění v hrázi rozeznávají se hráze s těsněním vnitřním (jádrem) a těsněním návodním. Leží-li nepropustná vrstva příliš hluboko, sníží se průsak vody pod hrází návodním kobercem. Šíře koruny hrází nad 5 m se navrhuje minimálně 3 m, je-li po hrázi vedena komunikace, odpovídá koruna hráze šířce komunikace. Její zpevnění závisí na zatížení dopravními prostředky.

10

Tab. 3 Převýšení koruny hráze nad nejvyšší hladinou podle ČSN 75 2410 Převýšení nad nejvyšší hladinu při délce Druh opevnění

Sklon svahu

Drsné (rovnanina, pohoz, kamenná dlažba) strmější než 1 : 4 Hladké (beton)

Rozběhu vlny (m) Do 1 km

Nad 1 km

0,6

1,1

0,6

1,4

Sklon svahů hráze vyplývá z požadavků na stabilitu hráze a předepsaného stupně bezpečnosti. Orientační hodnoty sklonu svahů hráze jsou uvedené podle ČSN 75 2410. Stabilita svahů hráze se posuzuje metodou Petersonovou. Stupně bezpečnosti pro normální a mimořádný zatěžovací stav uvádí Šálek (2001) aj.

Obr. 2 – Schéma homogenní hráze (Tlapák et Herynek, 2002)

Obr. 3 – Schéma heterogenní hráze (Tlapák et Herynek, 2002) 11

Výpustné objekty slouží k řízenému vypouštění vody z MVN. Minimální průměr spodní výpustě nesmí být menší než 400 mm. Každá výpust musí mít jeden provozní uzávěr, ovladatelný za všech okolností a u důležitých nádrží se doporučuje další alespoň provizorní uzávěr. Před vtokem do výpustě se umisťují česle o rozteči 60, 90 a 120 mm, u rybochovných nádrží do 30 mm. Výpusti se situují do nejnižšího místa nádrže. Z hlediska konstrukčního se dělí na otevřené (žlabové) a uzavřené (trubní). Trubní výpusti se dělí podle druhu uzávěru na šoupátkové, stavidlové, segmentové, speciální a požerákové. Nejrozšířenějším typem výpustě na MVN je požerákový uzávěr umístěný v šachtě; navrhuje se s jednoduchou nebo dvojitou dlužovou stěnou, otevřený nebo uzavřený, příp. s dnovým uzávěrem pod krátkou dlužovou stěnou. Výpustné potrubí se navrhuje ocelové, železobetonové nebo obetonované. (Šálek a kol., 2001)

Odběrná zařízení se používají k odběrům vody pro různé účely jako např. pro průmysl, závlahy, aj. Dle způsobu odběru vody je dělíme na gravitační nebo čerpání; s konstantním

nebo

proměnným

odběrným

množstvím;

regulovatelné

nebo

neregulovatelné. (Šálek a kol., 2001)

Bezpečnostní přelivy slouží k neškodnému odvedení povodňových průtoků; budují se jako nehrazené. Kapacita bezpečnostního přelivu se navrhuje na Q100 a většinou se nepočítá s retenčním účinkem nádrže. Bezpečnostní přelivy se dělí podle situování na hrázové a břehové, podle směru proudění vody pod přelivnou hranou na čelní a boční, podle půdorysného uspořádání přelivné hrany na přímé a zakřivené a podle konstrukčního uspořádání se dělí na korunové, břehové, šachtové, kašnové, žlabové, násoskové a doplňkové.  Korunové (hrázové) přelivy – mají přelivnou hranu rovnoběžnou s osou hráze. Korunový přeliv vytvořený opevněním koruny a vzdušného líce hráze se navrhujeme pouze u nízkých hrází. Konstrukce přelivu je tuhá a nemůže sledovat deformace zemního tělesa.  Břehové (boční) přelivy – umísťovány v břehové části nádrže. Přeliv se spadištěm má tvar žlabu, který navazuje na skluz a vývar. Osa spadiště, skluzu i vývaru má být přímá. Přeliv je buď jednostranný, nebo i oboustranný. Vzdušný svah přelivu se navrhuje ve sklonu 5:1. Břehový přeliv se umisťuje 12

do rostlého nenarušeného terénu. Spadiště je tvořeno betonovým žlabem, který se postupně rozšiřuje; opěrná zeď v místě styku s terénem musí být navržena nejméně na výšku maximální hladiny. Bezprostředně na spadiště navazuje skluz, který je v počátečním úseku přímý a končící vývarem.  Kašnové bezpečnostní přelivy – navrhovány u nádrží s příznivými základovými poměry. Jsou tvořeny: kašnou, spadištěm, odpadem a vývařištěm. Kašna může mít půdorys půlkruhový, půleliptický, kombinovaný, resp. nepravidelný tvar. Koruna takového přelivu je pak nejčastěji zaoblená (půlkruhová) nebo bezpodtlaká.  Šachtový bezpečnostní přeliv – je tvořen vlastní šachtou, tvořenou nejčastěji železobetonovým válcovým objektem osazeným na základovém bloku. Horní část válcového tělesa se rozšiřuje, koruna přelivu je zaoblená. Válcové těleso přelivu přechází v dolní části kolenem do odpadní štoly většího průměru než je vlastní šachta. Šachtový přeliv se kombinuje se základovou výpustí a věžovým odběrem.  Doplňkové a nouzové přelivy – tvoří rezervu pro bezpečné odvedení velkých vod za předpokladu, že jsou pro jejich návrh z hlediska bezpečnosti podmínky. Mohou se navrhovat úsporněji, protože jejich využití je krátkodobé. V našich podmínkách se nouzové bezpečnostní přelivy na MVN používají velmi málo, v zahraničí jsou tyto přelivy častější. Doplňkové přelivy jsou v činnosti omezeně, tj. když nestačí kapacita hlavních bezpečnostních přelivů a navrhují se na převedení špiček velkých vod, jejichž velikost přesahuje kapacitu stávajících bezpečnostních přelivů.  Sdružené funkční objekty – na MVN sdružují více funkcí jako např. funkci přelivů, výpustných a odběrných zařízení. (Šálek a kol., 2001)

2.5 Účelové nádrže Malé vodní nádrže a jejich soustavy plní významné funkce:
Zásobní funkci spočívající ve vytváření pohotové zásoby vody v době nadbytku a jejím využíváním v době nedostatku k zásobování obyvatel, zemědělství

13

a drobných průmyslových odvětví. Jedná se o nádrže vodárenské, závlahové a průmyslové.
Ochrannou funkci, která spočívá v zachycení, příp. transformaci (snížení kulminace) povodňových průtoků. Tyto funkce plní nádrže ochranné (retenční), suché, dešťové a protierozní.
Hospodářskou funkci spojenou s využíváním vody v různých zemědělských odvětvích, ale i v jiných odvětví hospodářství, ve vytváření vodního prostředí k chovu ryb a vodní drůbeže, pěstování vodních rostlin apod. Do této skupiny patří především klasické rybníky určené k chovu ryb.
Ekologickou a krajinotvornou funkci zaměřenou na ovlivňování mikroklima, řízení hladiny podzemní vody, vytváření příznivých stanovištních podmínek, příznivém ovlivnění biologické funkce krajiny, jejího vzhledu a celkové ekologické rovnováhy. Tyto funkce plní nádrže estetické a okrasné, hydromeliorační, ale i návesní rybníčky a ve vhodné úpravě i protipožární nádrže.
Hygienickou funkci spočívající v zachycení a postupném zneškodnění znečištění přicházejícího z povodí, vyrovnáním složení vody a jejím dočištění s využitím přírodních biologických způsobů čištění ve vodním prostředí nádrže. K tomuto účelu se využívají nádrže stabilizační (biologické), sedimentační, chladící. V přírodě plní tuto funkci i většina MVN rybničního typu.
Asanační funkci zaměřenou na přeměnu ploch narušených těžbou surovin, výstavbou i jinak, ve víceúčelové nádrže s rybochovným aj. využitím.
Rekreační funkci využíváním nádrží pro koupání, vodní sporty, léčebným účelům aj.
Estetickou funkci soustředěnou na využívání estetických vlastností nádrže a rybníků v obytné zástavbě i volné zemědělské krajině.
Zachycení a využití dešťových vod ve vesnické zástavbě. Dešťová voda se využívá jako zdroj vody, tím se snižují nároky na kapacitu kanalizační sítě a zařízeních.

14

2.6 Kategorizace malé vodní nádrže Významnou součástí projektové dokumentace MVN je zařazení do příslušné kategorie z hlediska bezpečnosti. Zařazení vodního díla do jedné ze 4 kategorií, označovaných I. až IV. určuje Ústřední vodohospodářský orgán ve smyslu vyhlášky č. 62/75 Sb. o odborném technicko-bezpečnostním dohledu (TBD). Odborné posudky pro kategorizaci připravuje organizace pověřená výkonem TBD v ČR, tj. vodní díla – technicko-bezpečnostní dohled a.s. Do I. a II. kategorie patří vesměs jen nejvýznamnější přehrady, odkaliště či jezy s plavebními komorami. U nich by v případě havárie hráze došlo ke škodám ve stovkách mil. až miliardách Kč a ke ztrátám na mnoha lidských životech. Pro malé vodní nádrže přichází v úvahu zařazení většinou do IV., výjimečně do III. Kategorie. Zařazením nádrže do některé kategorie je stanoven rozsah škod a ohrožení lidských životů pod hrází v případě havárie hráze. V případě významných změn na hrázi samé (rekonstrukce, opravy, změna účelu, odbahnění nádrže, apod.) nebo v pod hrází (změny v zástavbě, nové objekty či jiné změny např. v infrastruktuře) je povinností vlastníka díla nechat přešetřit jeho kategorií. (Vrána a kol. 1998 in Gernešová, 2010)

2.7 Vodohospodářská koncepce nádrží průtočných a obtokových Dle umístění hráze vzhledem k ose napájecího koryta řeky rozlišujeme nádrže obtokové a průtočné. U nádrží obtokovou pak ještě rozlišujeme dva typy a to: nádrž otékaná – využívá většiny šířky údolí, obtoková strouha se spokojuje s obvodem nádrže a zpravidla není proti ní výrazně zahloubena, takže dělící hráz ani nenese větší výškový rozdíl hladin. Druhým typem je nádrž boční, která je vystavěna pouze ne jednom břehu vodního toku, od kterého bývá oddělena dlouhou a poměrně vysokou dělící hrází. Obě koncepce pak mají svoje klady a zápory.

15

Hlavní přednosti obtokových nádrží:
Přítok lze regulovat a nádrž do jisté míry chránit před znečištěnou vodou, před přívaly a před studenou a „hladovou“ povrchovou vodou, jak říkají rybáři.
Pokud je skutečně velkým vodám vstupovat do nádrže, ušetří se na velikosti bezpečnostního objektu.
Nádrž je méně zanášena splaveninami, nesenými vodním tokem.
Obtokovou nádrž může stavět i ten, kdo v údolí vlastní jen jeden břeh. Hlavní nevýhody obtokových nádrží:
Zpravidla mají velmi omezené vodohospodářské funkce.
Posilují zájem o intenzivní chov ryb, který koliduje s ekologickými funkcemi.
Velké náklady na obtokové koryto a dělící hráz.
Boční nádrž hůř využívá údolního profilu a často špatně zapadá do krajiny. Část profilu je blokována dělící hrází, která sice bývá z úsporných důvodů řešena jako dosti smělá, ale o to cizeji v údolí působí.
Při patě dělící hráze proudí vodní tok a trvale ohrožuje její stabilitu.
Změny trasy, zkapacitnění a tvrdé úpravy koryta toku, které se přetváří v obtok.
Ve většině případů je nutno kvůli ochraně před velkou vodou stavět hráz i v přítokové části nádrže. Tím je pak znemožněn pozvolný přechod vodní plochy do nivy.
Mělkovodní pásmo nádrže bývá dosti omezené, protože pro ně nelze využít polnicových partií a ve stísněné nádrži se celkově úsporněji hospodaří s objemem vody
Úspora na bezpečnostním přelivu může být velmi problematická. Pokud do nádrže proniknou velké vody a ta není vybavena dostatečně kapacitním bezpečnostním přelivem, hrozí přetečení a následné poškození hráze. Hlavní přednosti průtočných nádrží:
Vhodnější využití morfologie terénu, zejména sklonů přirozené údolnice
Kratší a méně nákladné hrázové těleso
Boční hráz neomezuje rozsah nádrže a nehyzdí údolí
Nádrž může přispívat k tlumení velkých vod a zlepšování kvality vody 16


Zaplavení celé šířky údolí umožňuje rozvinout v přítokových partiích mělkovodní pásmo
Řešení bývá celkově kompaktnější a neobsahuje rizikové momenty obtokových nádrží

Hlavní nevýhody průtočných nádrží:
Mohutný a nákladný bezpečnostní přeliv
Intenzivnější zanášení splaveninami nesenými tokem
Vytvoření migrační překážky – nežádoucí fragmentace vodního toku
Neregulovatelný přítok, silná průtočnost v závislosti na poměrech v povodí a nízká teplota vody – vnímáno zejména jako nevýhoda pro chov ryb (Just, 2003)

2.8 Revitalizace a rekultivace Hlavním úkolem revitalizace (oživení) krajiny je odstranění, resp. zmírnění dopadu negativních opatření realizovaných v krajině a obnovení její ekologické funkce. Vodní hospodářství se podílí významnou mírou na procesech revitalizace, zejména úpravou vodního režimu v krajině, revitalizací vodních toků, melioračních kanálů, MVN, půd apod. Zodpovědně navržené a provedené krajinné úpravy respektují její ekologické funkce a žádnou revitalizaci nepotřebují. K revitalizaci se přistupuje v případech, kdy je nějakým způsobem narušena ekologická rovnováha. Návrh revitalizačních opatření vyžaduje zpracování všech dostupných podkladů a podrobný průzkum území. Z hlediska vodohospodářských opatření se jedná o podklady měřičské s podrobným zaměřením všech objektů a zařízení, které ovlivňují návrh. Podrobný výškový a polohopisný plán se doplní o podklady vlastnických vztahů. Do map se zakreslí všechny druhy sítí, vegetační doprovod vodních toků, cest aj. Dalšími důležitými podklady jsou hydrologické údaje, klimatické (meteorologické) poměry a průběh všech základních meteorologických činitelů, M-denní a N-leté vody, průzkum splavenin, kapacita objektů (mostních staveb). Dále inženýrsko-geologický, hydrogeologický

a

hydropedologický

průzkum,

biologický,

kulturně

sociální

17

a hospodářský průzkum. Zvláštní pozornost je třeba věnovat jakosti vody, zdrojům znečištění, fyzikálním, chemickým a biologickým vlastnostem vody. (Šálek a kol., 2001)

2.9 Revitalizace malých vodních nádrží Rekultivací MVN se rozumí činnost, kterou se obnovují narušené, resp. zničené základní ekologické funkce těchto nádrží. K základním revitalizačním opatřením patří:
Odstranění nežádoucích sedimentů
Úprava dna nádrže, litorální zóny a břehů nádrže
Vytvoření ochranných, zejména infiltračních pásů kolem nádrže
Zapojení MVN do přírodního ekosystému (biocentra)
Rekonstrukce a obnova hrází a funkčních objektů na MVN
Vytvoření ekologických prvků na konci vzdutí nádrže s menšími lagunami, které umožní přežití nižších obratlovců po vypuštění nádrže. Přehled revitalizačních opatření na MVN je uveden podle ČSN 75 2410 v tabulce č. 4

18

Tab. 4 Přehled revitalizačních opatření na MVN a jejich účinky Revitalizační zásah

Změny vyvolané revitalizačním zásahem

Účinky revitalizace

Zvětšení akumulačního prostoru

Dosažení původních prostor

Prodloužení doby zdržení, snížení zásoby

Oligotrofizace vodního

živin v nádrži

prostředí

Odstranění prohlubní zaplněných

Snížení trofie vody a

organickým kalem

vyplavování fosforu

Vymezení plochy pro rozvoj litorálního

Posílení ekologické funkce

Úprava břehové

pásu

nádrže

linie

Návrh a výsadba doprovodné vegetace

Posílení biodiverzity a lepší

podle odpovídajícího vegetačního stupně

začlenění do krajiny

Odstranění sedimentů

Úprava dna nádrže

Zatravnění pásu o

Vytvoření ochranného pásu představuje

šířce 20 m po

bariéru před eutrofizací a zanášením

obvodu nádrže

nádrže

Opatření k omezení

Organizace povodí z hlediska protierozní

Posílení výše uvedených

transportu sedimentů

ochrany

funkcí

Omezení eutrofizace a zanášení nádrže

(Šálek a kol., 2001)

2.10 Odbahňování malých vodních nádrží Odbahňování MVN vyžaduje jejich zanesení přítokem splavenin z povodí, břehovou abrazí, přítokem rozpuštěných látek apod. Imobilizace živin v sedimentech vytváří podmínky pro eutrofizaci nádrží. Důsledkem zanášení je postupné omezování až znemožnění vodohospodářských, biologických a ekologických funkcí MVN. Průzkumové práce pro návrh odbahnění se zaměřují na stanovení množství a složení sedimentů. Sondážní práce se provádějí v profilech vzdálených 20 až 50 m, situovaných kolmo na osu nádrže. Průzkum může probíhat jak ve vypuštěné, tak napuštěné nádrži. Do příčného profilu se pak zakreslí mocnost sedimentů. V odebraných vzorcích se stanoví zrnitostní složení, obsah organické hmoty, obsah těžkých kovů, příp. dalších polutantů. Těžba bahna se řeší těmito způsoby:
Suchou cestou na vysušené nádrži s použitím strojů pro zemní práce
Mokrou cestou pomocí sacích bagrů, těžbou korečkovými rypadly z plovoucích pontonů 19


Kombinací obou výše uvedených způsobů Bahno se těží po vrstvách, postupně se odtěžuje materiál stejného složení a vlastností. Těžba se ukončí 10 - 15 cm nad původním dnem, aby se zachovala úrodnost nádrže. Vytěžené bahno se využívá k výrobě kompostů v souladu s ČSN 46 5735, pro přímou rekultivaci písčitých půd, pro rekultivaci hald, výsypek a těžbou narušených ploch, ke hnojení zemědělských a lesních půd, k zúrodňování MVN se sterilním dnem. Bahno použité ke hnojení, resp. k rekultivacím, nesmí zvýšit kritický obsah rizikových prvků v půdách nad přípustnou hranici (Vyhláška min. ŽP, kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu) – Sb. zákonů 13/1994 z 29. 12. 1993. Zanášení nádrží se zamezí:
Úpravou a protierozní ochranou celého povodí a zejména okolí nádrže
Vybudováním sedimentační nádrže před vlastní nádrží
Návrhem opatření na snížení břehové abraze úpravou litorální zóny
Odstraněním příčin eutrofizace a zarůstání nádrží biomasou
Návrhem usměrňovacích staveb zajišťující rovnoměrné rozdělování sedimentů po celé nádrži (Šálek a kol., 2001)

2.11 Revitalizace vodních toků a melioračních kanálů Ekologická funkce vodního toku spočívá ve vytváření podmínek ekologické stability krajiny, spočívající v zajištění podmínek pro existenci zoo- a fytocenóz v toku a jeho okolí, v zabezpečení přirozeného odtoku a transportu splavenin, v zajištění v průběhu nerušených samočisticích procesů, přirozené regulaci vodního režimu krajiny. Vodní toky jsou součástí (kostrou) ekologické stability krajiny, plní funkci biokoridoru. Důležitá je jejich funkce estetická, zejména ve spojení s doprovodnou vegetací. Nezanedbatelná je i funkce rekreační, sportovní apod. Při běžných úpravách vodních toků se věnuje hlavní pozornost úpravě odtokových poměrů, minimalizaci negativního dopadu velkých vod, úpravě hladiny podzemních vod, způsobu vyústění dešťových vod, čištěných splaškových vod, melioračních

20

odpadů. Úpravou se ovlivňuje vývoj koryta vodního toku a splaveninou režim, odběr vody pro různé účely a další využití vodního toku. Revitalizace vodních toků je součástí krajinných úprav, které se přibližují přírodním podmínkám. Úkolem revitalizačních opatření je v řadě případů náprava nedostatků z předchozích úprav, kterými je narušení půdorysné členitosti vodního toku a tím i zvýšení podélného sklonu, narušení splaveninového režimu, zpevnění koryta tvrdými materiály, přílišné zahloubení koryta způsobující změnu hladiny podzemních vod, narušení vegetačního doprovodu, zornění inundace, výstavba objektů narušující migraci organismů, neúnosné znečištění vodních toků, difúzní znečištění, erozní účinky apod. Revitalizační opatření vycházejí z průzkumových podkladů a požadavků na druh, rozsah a postup revitalizačních úprav. Při návrhu úpravy toku se stanoví návrhový průtok, např. pro louky Q1, ornou půdu Q5. Trasa toku se přizpůsobuje přírodním podmínkám s možností samostatného dotváření. Podélný sklon se navrhuje s ohledem na vývoj koryta s využitím balvanitých skluzů z místních materiálů. Příčný profil koryta by měl mít nepravidelné přírodní uspořádání, k opevnění se používá vegetace a místní materiály (drn, kámen, dřevo apod.). Z objektů na toku to jsou skluzy, zpevňované prahy, stupně, křížení s komunikacemi. V korytě toku se vytvářejí tůně (stabilizované výmoly), rybí úkryty a přechody atd. Zvláštní pozornost je třeba věnovat návrhu vegetačního doprovodu vodních toků a melioračních kanálů; vychází se z plánů územních systémů ekologické stability, komplexních pozemkových úprav, charakteru toku, stanovištních podmínek, stávající druhové skladby atd. (Šálek a kol., 2001).

2.12 Základní parametry koryt drobných vodních toků 2.12.1 Kapacita koryta

Kapacita koryta závisí na velikosti a tvaru příčného průřezu a na drsnosti a sklonu koryta. Úpravy koryt byly prováděny hlavně s cílem kapacitu zvětšit, revitalizace většinou směřují opačným směrem. Praxe úprav toků se držela mnohdy normovaných hodnot návrhových průtoků. V zastavěných územích v blízkosti komunikací apod.

21

se požadovala kapacita nad Q50, v dosahu velmi cenné půdy vinic, chmelnic apod. nad Q20, v dosahu orné půdy Q5 až Q20 a v lukách a lesích Q2 až Q5.

2.12.2 Stabilita koryta

Koryto by mělo být stabilní při kapacitním průtoku. V hydrotechnických výpočtech pak průřezová rychlost za kapacitního průtoku není větší než vymílací rychlost, odvozená pro efektivní zrno materiálu dna a břehů. S kapacitou roste dosažitelná průřezová rychlost, z čehož plyne, že čím hlubší, sklonitější a hladší je koryto, tím silnější vyžaduje opevnění. Regulační stavby vycházely z účelově navrženého tvaru a kapacity koryta a jeho nestabilitu řešily v případě potřeby tvrdým opevněním. Naproti tomu revitalizační koryta by měla být navrhována tak, aby byla stabilní v místních zeminách, s přídavným opevněním převážně kamennými záhozy, pohozy či nesouvislými kamennými figurami. Tento požadavek pak ovlivňuje návrh tvarování koryta, a tedy i jeho kapacitu a rychlosti proudění za kapacitního proudění. Koryta přírodě blízkých parametrů (kapacita a členitost) jsou zpravidla spolehlivě bezpečná při opevnění kamennými pohozy, často však vyhoví i pouhá rostlá zemina. Přijatelnými řešeními jsou také kombinace rostlé zeminy a zpevňujících nesouvislých kamenných pohozů nebo kamenných figur, které v korytě plní i další funkce, včetně biologických a krajinářských.

2.12.3 Trasa koryta

Přírodní koryto tlumí energii vodního proudu mimo jiné také střídáním protisměrných oblouků. Snahou revitalizací je obnovit též přirozený tvar a členitost trasy koryta. Tradiční teorie úprav vodních toků nabízí exaktní matematicko – geometrické přístupy k návrhu koryt. Výsledkem je koryto geometricky pravidelné trasy, v němž se očekává definovatelné proudění. Naopak revitalizace požadují co nejpřirozenější tvarování koryta. To odpovídá jak požadavku co největší členitosti, tak přírodou dané proměnlivosti reálných podmínek, které jsou beztak pro exaktní navrhování koryt nepříznivé. Přístupy, zvládnuté v teorii úprav toků, se tedy v oboru 22

revitalizací uplatní spíš jako kontrolní nástroje. Při revitalizacích drobných toků je dobrou metodou napodobování přirozených nebo přírodě blízkých koryt toků, existujících ve srovnatelných podmínkách.

2.12.4 Podélný profil Vychází pokud možno z tvarů terénu a je členitý. Regulační úpravy toků se snažily záměrně členitost podélného profilu omezovat, a to jak z důvodu navhování, tak výstavby a následné údržby. Podléhaly klamnému přesvědčení, že pravidelnost a jednotnost je nezbytná. Revitalizace naopak co nejvíce respektují přirozený průběh terénu a členitost podélného profilu je pro ně předností. Střídání pasáží s větším a menším sklonem dna, resp. hladiny, je vhodné z více ohledů. Soustřeďuje větší spád, a tedy potřebu odolnějšího provedení, do kratších částí koryta. Rozčleňuje koryto ekologicky, vytváří místa proudová i tišinná, což je příznivé z hlediska samočistící kapacity koryta.

2.12.5 Příčný profil koryta

Technické úpravy nejčastěji užívaly lichoběžníkový průřez koryta. Sklony svahů se navrhovaly pro dlažby a tvárnice 1 : 1 až 1 : 2, pro kamenné pohozy a vegetační opevnění 1 : 2,5 a mírnější. Za přípustné se pokládaly i svahy v prosté zemině ve sklonech 1 : 3 a mírnějších. Přirozené koryta potoků a říček mají nejčastěji v příčném řezu tvar pekáče, jehož šířka je několikanásobkem hloubky. Poměr šířky k hloubce koryta se u stabilních koryt běžně pohybuje v rozmezí 1 : 4 až 10 : 1. Poměrně ploché dno je členěné v proudová místa, tůně a naplaveninové mělčiny. Břehy koryta jsou strmé, ale relativně nízké. Místy podemleté, zpevněné kořeny. V revitalizacích se ovšem pekáčový tvar běžně nenavrhuje, a to především kvůli nestabilitě strmých svahů v čerstvé stavbě. Jako vhodný kompromis mezi přírodou a technikou se v řadě případů uplatní tvar mělké, ploché mísy. (Just, 2003)

23

2.13 Aplikace vodohospodářských opatření v nivách drobných toků
Respektovat přirozený stav koryta toku, neprovádět soustavné úpravy se změnami směrových a spádových poměrů
Pokud to tvar terénu a použití říční nebo potoční dovolí, podporovat přirozený vývoj koryta toku
Posílit retenci půd v potočních nivách a prostorech umožňující rozlivy a retardaci povodňových průtoků
Využívat k prevenci erozních a protipovodňových jevů v co nejvyšší míře vegetačních doprovodů vhodné druhové a prostorové skladby
Navrhovat přednostně nižší příčné objekty, prahy, stupně a tyto opatřovat dostatečně hlubokými vývary, zejména se zřetelem na migrační propustnost
Pro podélné úpravy i příčné objekty navrhovat přírodě blízké materiály: dřevo, kámen
Odlehčovací prostory a suché poldry navrhovat nejlépe jako boční se zajištěním následných výtoků po žádaném akumulačním a retardačním působení
Navrhovat uvážlivě vhodné a časově únosné údržbové cykly v souladu s aktuálními technologickými možnostmi
Při všech činnostech v nivách a zátopových územích zohlednit protipovodňovou ochranu a respektovat krajinotvorná hlediska. (Tlapák a kol., 2003 in Gernešová, 2010)

2.14 Tůně Tůně jsou terénní prohlubně zaplněné vodou. Jejich přirozenou předlohou jsou tůně v korytech běžných přírodních toků, zbytky starých postranních ramen a povodněmi vytvořené izolované prohlubně v nivách. Od malých vodních nádrží se liší zejména tím, že nejsou vypustitelné a nejsou vytvořené vzdouvacím účinkem hráze, případně jejich ohrázování není vysoké a má spíše doprovodný charakter. Základní metodou jejich budování je hloubení. Nejmenší tůně mohou mít v hladině pouze několik čtverečních metrů, velké tůně se mohou rovnat MVN. Oproti stejně velkým malým vodním nádržím by tůně měly mít výrazně menší pořizovací náklady. Hlavní funkce tůní: 24


Prostředí pro rostliny a živočichy, například pro chráněné obojživelníky
Podpora retenční kapacity území
Vzhledové obohacení prostředí Korytní tůně, protékané drobným vodním tokem, mají navíc tyto funkce:
Zvětšení aktuálního množství vody v korytě a rozšíření jeho aktivního povrchu. Ovlivňuje obecné ekologické charakteristiky koryta a intenzitu samočištění
Prostor

pro

zachycování

usazenin.

Vhodně

provedená

tůň

v korytě

nad revitalizační nádrží může omezovat její zanášení splaveninami. Tůň na konci revitalizačního úseku koryta může za výstavby a v období po jejím dokončení, kdy se dílo ve větší míře dotváří, chránit níže položené části toku před nadměrnými přísuny splavenin.
Tlumení vymílajících účinků proudu v korytě. Z hlediska revitalizace jsou sledovanými parametry zejména plocha tůně, plocha mělkovodní části tůně o hloubce do 0,6 m, délka a členitost břehové čáry, objem vody v tůni a velikost okolní plochy terénu, která je blízkostí tůně zamokřena a vytváří její přírodní obvod.

Hlavní typy tůní:
Mikrotůně v korytě drobného toku – běžná rozšíření a prohloubení koryta, která se pravidelně střídají s proudovými úseky. Jejich přirozené místo je v nárazových stranách oblouků, kde tlumí vymílací účinky příčného prodění. Samozřejmě podléhají rychlým změnám.
Protékané tůně – vytvořené rozšířením koryta nebo jeho rozlitím vody do plochy. Přítok vody může být čelní nebo tečný. Tůně v korytě mohou být jenom hloubené, ale také částečně hrazené přímým vzdouvacím objektem.
Postranní tůně spojené s korytem toku – Jsou-li otevřeny proti proudu, zvětšené průtoky do nich vstupují ve větší míře, zanášejí je splaveninami a mohou si na opačné straně prorážet samostatný odtok. Poněkud trvanlivější jsou tůně otevřené po proudu. Voda z koryta nevstupuje do takové tůně čelně, tůň je méně ohrožována zanášením splaveninami a erozní činností velkých vod.
Postranní tůně spojené s korytem, jejichž naplnění vodou určuje vzdouvací objekt 25


Tůně mimo koryto toku, napájené odbočkou z koryta
Tůně mimo koryto, závislé na hladině podzemní vody
Tůně mimo koryto, napájené drobným přítokem
Revitalizované zavodněné jámy
Částečně zavodněné sníženiny v nivách Obecným požadavkem při budování tůní je vytváření mírných svahů, a to kvůli stabilitě břehů, rozvinutí pobřežní a mělkovodní zóny a bezpečnosti osob a zvířat, které by mohly do tůní náhodně padnout. Svahy tůní v přirozeně stabilních sklonech není třeba, výjimkou nárazových břehů u korytních tůní, zvlášť opevňovat. Zbytečné opevňování velkými lomovými kameny nebo dokonce laťovými plůtky omezuje rozvoj mělkovodního a břehového pásma, zhoršuje komunikaci mezi tůní a okolím, kazí vzhled tůně a výrazně zvětšuje náklady. Mírně sklonité, přirozeně stabilní břehy tůní nevyžadují opevnění. Vegetační doprovod tůní lze založit nejlépe výsadbou vrbových řízků v hustých skupinách. Pro život obojživelníků atp. však je vhodné, aby hladina tůně byla alespoň částečně osluněná. Proto se jižní okraje tůní neosazují nebo se osazují nesouvisle. (Just, 2003)

2.15 Mokřady Mokřady jsou mělké vodní plochy, sloužící k uchycení mokřadních rostlin a vodních živočichů, nebo k čištění znečištěných povrchových či odpadních vod. Klasické mokřady jsou tedy mělké vodní plochy, jejichž hlavní funkce spočívá ve vytvoření základu biocentra v krajině, v podpoře retence vody v krajině a ke zlepšení kvality vody v daném toku. Cílem je vytvoření mělké vodní plochy s hloubkou vody kolem 0,5 m, kde se uchytí vodní rostliny. U hráze by mělo být hlubší místo, které zajistí udržení menší plochy volné vodní hladiny, která umožní život vodních živočichů. Mokřad nemusí být soustavně průtočný, ale může být zajištěna jen občasná obměna vody. (Vrána a kol. 1998 in Gernešová, 2010)

26

Jako mokřad je označováno území, v němž hladina vody vystupuje k terénu a nad terén, aniž by vytvářela větší volnou vodní plochu s hloubkou vody přes 0,6 m, kterou bychom označili jako jezero nebo nádrž. Jde o velmi členité přechodové prostředí s nejednoznačnou hranicí mezi vodou a souší, které vyniká pestrostí a bohatostí různých forem života. Hlavními prostředími mokřadu jsou zátopa o hloubce od 0 do cca 0,6 m, příznivá pro kořenící vodní rostliny, a podmáčené území s hloubkou hladiny podzemní vody do cca 0,2 m, příhodnou pro mokřadní rostliny. Tato základní prostředí mohou být členitě kombinovaná s výše vystupující souší i s hlubší vodou. (Just, 2003 in Gernešová, 2010)

2.16 Biocentrum Biocentrum (centrum biotické diverzity) je skladebnou částí územního systému ekologické stability (dále jen ÚSES), která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Jedná se o biotop nebo soubor biotopů, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (vyhl. MŽP ČR č. 395/92).

Biocentra členíme
podle funkčnosti: existující (funkční, částečné funkční, málo funkční), částečně existující (nedostatečně funkční) nebo chybějící (nefunkční).
podle vzniku a vývoje ekosystémů: přírodní nebo antropicky podmíněná.
podle reprezentativnosti: reprezentativní nebo unikátní.
podle rozmanitosti ekotopů: homogenní nebo heterogenní.
podle rozmanitosti současných biocenóz: jednoduchá nebo kombinovaná.
podle typu formace: lesní, křovinná, travinná, mokřadní, vodní, skalní, ostatní.
podle geoekologických vazeb: konektivní nebo izolovaná.
podle biogeografické polohy: centrální nebo kontaktní.

27

Podle funkčnosti lze označil jako existující biocentra ty segmenty krajiny, jejichž plocha odpovídá určeným minimálním parametrům (viz příloha Minimální parametry biocentra), nebo je větší a s takovými současnými biocenózami, které umožňují existenci alespoň některých druhů přirozeného genofondu krajiny, dané příslušností k různým STG. Obvykle se jedná o typy aktuální vegetace se středním a vyšším stupněm významu pro ekologickou stabilitu a o biocenózy přírodě blízké až původní. Funkčnost existujících biocenter závisí na současném stavu zastoupených ekosystémů. Z hlediska stavu zastoupených ekosystémů rozlišujeme biocentra nebo jejich části na optimálně funkční, částečně funkční a málo funkční. Optimálně funkční jsou biocentra s přírodními a přirozenými společenstvy s vysokým stupněm ekologické stability na celé ploše biocentra. Takový musí být cílový stav všech biocenter, zařazených do ÚSES. Jako částečně funkční biocentra lze označit ta, kde tato společenstva zaujímají alespoň část plochy. Málo funkční jsou biocentra zahrnující pouze ekosystémy se středním stupněm ekologické stability. Částečné existující biocentra jsou ty segmenty krajiny, ve kterých plocha stabilních společenstev nedosahuje minimálních prostorových parametrů. Je nutné považovat je za nedostatečně funkční a navrhnout zvětšení plochy o společenstva s vysokým současným (nebo alespoň cílovým) stupněm ekologické stability. Chybějící biocentra jsou ty navrhované skladebné části ÚSES, v nichž jsou v současnosti zastoupeny ekosystémy s nízkým stupněm ekologické stability, které je nutno změnit tak, aby v budoucnu umožňovaly existenci druhů přirozeného genofondu.

Minimální velikost biocenter lokálního významu
Lesní společenstva: minimální velikost je 3 ha, za předpokladu, že jde o kruhový tvar. U všech tvarů biocenter je třeba dbát, aby minimální plocha pravého lesního prostředí v biocentru byla l ha.
Mokřady: aby se mokřad mohl stát autonomním biocentrem, musí mít minimální rozlohu l ha.
Lučníspolečenstva: minimální velikost je 3 ha.
Společenstva kombinovaná: minimální velikost je 3 ha. Pokud biocentrum reprezentuje odlišné STG, může jeho celková minimální výměra odpovídat součtu

28

minimálních výměr pro příslušné STG, ale z titulu reprezentativnosti v jediném případě v rámci biochory.

(Maděra et Zimová, 2005)

29

3. SOUHRNNÉ ÚDAJE O OBCI OBYČTOV 3.1 Lokalizace řešeného území Obec Obyčtov se nachází v kraji Vysočina, skoro ve středu Žďárského okresu, jihovýchodně asi 7 km od Žďáru nad Sázavou a 16,5 km severozápadně od Velkého Meziříčí. Svým umístěním spadá do geomorfologického celku Bítešské vrchoviny s průměrnou nadmořskou výškou 540 m n. m. Katastrem této obce protéká řeka Oslava, do níž se vlévají dva potoky, Hlinecký a Hodíškovský potok, a díky tomu Obyčtov spadá do hydrologického povodí řeky Oslavy. Obyčtov má rozlohu katastru 776 ha s 393 obyvateli. Obec sousedí z jihozápadní strany s Ostrovem nad Oslavou, ze severu s obcemi Sazomín a Jámy a z východu s obcí Hodíškov. Obyčtov má relativně dobrou dopravní dostupnost. Hlavním hromadným prostředkem je zde autobus. Nejbližší větší aglomerace – Žďár nad Sázavou je součástí systému integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Vzdálenost obce od dálnice D1 (Brno – Praha) je 23 km (viz mapová příloha č. 1).

3.2 Historie obce Jak obec uvádí na svých webových stránkách (www.obyctov.cz), název zřejmě povstal od osobního jména Ubyčest, neboť k roku 1341 se váže písemná zpráva o sporu o desátky fary v Ubči, což je pozdější Ubyčtov. Ves patrně založil žďárský klášter, který zde měl dvůr. Na obecní pečeti měl Obyčtov od roku 1667 rybu na vodě. V roce 1888 zde vznikl hasičský sbor, v roce 1911 byl v provozu mlýn s pilou a škrobárna a v roce 1912 vznikl družstevní lihovar. Elektrifikace se obec dočkala v roce 1931. Nejvýznamnější památkou a dominantou obce je kostel zasvěcený památce Navštívení Panny Marie. O tomto kostele je nejstarší dochovaná zmínka z roku 1672. O několik desetiletí později opat Vejmluva nechal starý kostel zbořit a v roce 1730 dal stavět nový. V roce 1735 tak byla dokončena nová stavba podle projektu Jana Blažeje Santiniho Aichla. Po požáru kostela na Zelené Hoře sem byla přenesena barokní kazatelna s reliéfem umučení sv. Jana Nepomuckého, postranní oltář a kamenné dlaždice. Další historicky cennou památkou je rychta, patrová budova z 18. století. 30

3.3 Současný stav obce Jak již bylo zmíněno, rozloha katastru obce je 776 ha a žije zde 393 obyvatel, z toho 205 žen a 188 mužů. Obec má 140 čísel popisných. V současné době je v obci obchod, jedno pohostinství, funguje zde mateřská škola, místní knihovna, kadeřnictví a jedenkrát za týden zde vede svoji praxi lékař. Velkou tradici mají obyčtovští hasiči a myslivecký svaz. Obec Obyčtov má zpracován územní plán (dále jen ÚP), v přílohové části – výkresové části – je pak uveden Výkres vodního hospodářství a Výkres úses, ochrana přírody a krajiny, jež jsou součástí územního plánu uveřejněného na webových stránkách obce. Obec je zcela plynofikována a má svůj vlastní vodovod, který se v rámci návrhů ÚP nebude upravovat. Pouze dojde k prodloužení vodovodních řadů pro rozvojové plochy a přeložka přívodního řadu z důvodu umožnění zástavby. V této obci je budována kanalizace i čistírna odpadních vod, která má být zkolaudována 14. 12. 2012. Tato čistírna odpadních vod je dimenzována na 400 ekvivalentních obyvatel. Kanalizace je z poloviny jednotná a z poloviny oddílná. Na téměř polovině katastru se nacházejí kulturní lesy (smrkové monokultury), v malé míře se vyskytují i louky či trvalé travní porosty, a na zbylé ploše, pokud nebudeme počítat zástavbu a vodní plochy, je území zemědělsky využíváno. Území obce spadá do bramborářské výrobní oblasti.

31

4. PŘÍRODNÍ POMĚRY 4.1 Systémová charakteristika zájmového území Administrativně správní členění: Kraj:

Vysočina

Okres:

Žďár nad Sázavou

Obec s rozšířenou působností: Žďár nad Sázavou Pověřená obec:

Obyčtov

Katastrální území:

Obyčtov

Typ oblasti z hlediska geomorfologie Českomoravská vrchovina – vrchovina Geomorfologické členění Provincie: Česká vysočina Podprovincie: Česko-moravská soustava Geomorfologická oblast: Českomoravská vrchovina Celek: Křižanovská vrchovina Podcelek: Bítešská vrchovina (Demek a kol.,1987)

4.2 Reliéf a geologické poměry Katastr obce Obyčtova se nachází v široké nivě řeky Oslavy, která tuto obec dělí zhruba na dvě stejné části. Avšak podstatně větší část katastru se nachází na jejím levém břehu. Jedná se o mírně zvlněné území s rozpětím nadmořských výšek 518 - 629 m n. m. Nejnižší nadmořská výška se nachází v místě, kde řeka Oslava odtéká z tohoto k.ú. Naopak nejvyšší nadmořská výška se nachází na severu katastru, při severní hranici. Na západní straně, jíž protéká právě řeka Oslava, se nadmořská výška pohybuje kolem 530 m n. m. Na východ od řeky se k.ú. zvedá do výšky 580 m n. m. a jižní část do výšky 550 m n. m.

32

Zdejší podloží je chudé, kyselé, tvořené paleozoickými až proterozoickými sedimenty Českého masivu – Českomoravské vrchoviny. A to převážně horninami: migmatitem a rohovcem, které se nacházejí v úzkém pásu po levé straně řeky Oslavy. Rula až migmatit – tuto lokalitu nalezneme mezi jižní hranicí obce a rybníkem jižně pod obcí. Pararuly tvoří pás navazující na pás migmatitu a rohovce a dále zaujímají většinu celého katastru (na východ od řeky Oslavy). Dále to jsou horniny: pararula až migmatit, které se rozprostírají na západní straně katastru a to na pravém břehu řeky Oslavy. Nakonec to jsou horniny z období kenozoika (horniny kvartérního útvaru), tvořící pás kolem řeky Oslavy. Jedná se o nivní sediment a kamenitý až hlinito-kamenitý sediment, tvořený především hlínou, pískem a štěrkem.

4.3 Půdní poměry V půdním pokryvu na k.ú. Obyčtov plošně převažují středně hluboké a středně těžké půdy – kambizemě kyselé, které zaujímají značnou část katastru. Tyto půdní typy jsou vystřídány v okolí řeky, potoků a meliorací (odvodnění zamokřeného území) modálními pseudogleji a gleji a fluvizemí glejovou. Dané půdní typy byly zjišťovány z mapových podkladů mapového portálu cenia a dále byl proveden pedologický průzkum – tento průzkum provedl Ing. Jedlička v rámci Dokumentace pro územní řízení, z níž jsou tyto sondy převzaty. Seznam sond a jejich charakteristika je uvedena v přílohové části této práce.

4.3.1 Půdní typy

Kambizem kyselá – kambizemě jsou nerozšířenějším půdním typem na našem území (dříve označovány jako hnědé lesní půdy). Většinou tvořeny třemi horizonty: humusový horizont Al sahající do hloubky asi 20 cm, dále hnědý horizont Bv o mocnosti 40 – 100 cm. Pod ním se nachází horizont matečního substrátu C. Charakteristické pro kambizemě je pozvolný přechod jednotlivých horizontů. Tyto půdy jsou vázány na území s členitým reliéfem terénu na podloží silikátových hornin.

33

Glej modální – patří do skupiny půd hydromorfních, pro něž je typický půdní proces oglejení (jedná se o dlouhodobé zvýšení půdní vlhkosti a tím i nedostatek kyslíku v půdě). Jsou to půdy nacházející se nejčastěji v blízkosti vodních nádrží, vodních toků, nebo na území s vysokou úrovní podzemní vody. Úroveň hladiny podzemní vody pak výrazně během roku kolísá. Pro gleje jsou charakteristické horizonty Ag (humusový horizont) – Gor (glejový horizont s oxidační zónou) – Gr (glejový horizont s redukční zónou), Převažují-li redukční podmínky, dochází ke snížení produktivity. Kyslíkový režim a obsah organických a minerálních látek v půdě závisí na povaze vody, zda-li jde o vodu pohyblivou nebo slabě proudící. Tyto půdy se pak mohou vyskytovat v různých nadmořských výškách – jsou závislé na vlivu podzemní vody. Pseudoglej modální – Pseudogleje patří do skupiny hydromorfních půd stejně jako gleje. Pseudoglejové půdy jsou stejně jako půdy glejové ovlivněny vodou, ale na rozdíl od nich, jsou ovlivněny vodou povrchovou. Pro tyto půdy je tedy charakteristické střídání zamokření a vysušení horních horizontů. Mají zhoršené fyzikální poměry, jsou již i vhlavní rhizosféře ulehlé. Typickým horizontem pro tento typ půdy je mramorovaný horizont Bm. Nad ním se pak nachází svrchní horizont Ap sahající do hloubky 20 – 50 cm. Fluvizem glejová – Fluvizemě jsou půdy, které se vyvinuly na recentních sedimentech řek a potoků. Hladina podzemní vody zde dosti kolísá v závislosti na stavu vody ve vodním toku a to výrazněji než u glejů. Koncem léta a na podzim se hladina podzemní vody nachází v hloubce 1,5 – 2 m pod povrchem. Na jaře a pozdě na podzim blízko k povrchu, případně voda zaplavuje i povrch. Ze záplav se usazují kaly a zeminy různé povahy. Z toho důvodu může být složení sedimentů velice rozmanité. Záleží na charakteru půd ve sběrné oblasti toku a rychlosti proudění. Tyto půdy jsou tedy tvořeny různými sedimenty s různou zrnitostí, mineralogickým složením a obsahem humusu, které se mění jak v horizontálním tak vertikálním směru. (Klimo, 2000)

34

4.4 Klimatické poměry Podle klasifikace klimatických oblastí ČSSR (Quitt, E., 1971) území obce Obyčtova spadá oblasti mírně teplé MT5. Pro tuto oblast je charakteristické normální až krátké léto, které je mírné až mírně chladné, suché až mírně suché. Přechodná období jsou normální až dlouhá – s mírným jarem i podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně chladná, suchá až mírně suchá s normální až krátkou sněhovou pokrývkou.

Tab. 5 Charakteristika klimatické oblasti MT5 Charakteristika oblasti Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu Průměrná teplota v červenci Průměrná teplota v dubnu Průměrná teplota v říjnu Prům. počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období Srážkový úhrn v zimním období Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

MT5 50 - 60 130 - 140 130 - 140 40 - 50 - 4 - -5 16 - 17 6-7 6-7 100 - 120 350 - 450 250 - 300 60 - 100 120 - 150 50 - 60 (Quitt, 1971)

Dle meteorologické stanice v Novém Městě na Moravě (asi 10 km od Obyčtova) se průměrné roční teploty z období let 1901 – 1950 pohybují kolem hodnoty 6,0 ˚C a dle meteorologické stanice v Křižanově (asi 14,5 km od Obyčtova) se průměrné roční teploty pohybují kolem hodnoty 6,7 ˚C. V příloze jsou uvedeny tabulky (Tab. I a Tab. II) srovnání průměrných měsíčních teplot roků 2011, 2010, 2009, 2008, 2007 s lety s dlouhodobým normálem z let 1961 – 1990 z kraje Vysočina a průměrné měsíční srážky z let 2011, 2010, 2009, 2008, 2007 s lety s dlouhodobým normálem z let 1961 – 1990 z kraje Vysočina.

35

4.5 Hydrologické poměry Celé území katastru obce Obyčtov se nachází v povodí řeky Oslavy, která je levostranným přítokem řeky Jihlavy. Na katastrálním území Obyčtova se v jeho severní části vlévá do řeky Oslavy Hlinecký potok tvořící její levostranný přítok a v jižní až jihozápadní části se vlévá Hodíškovský potok, který tvoří taktéž levostranný přítok. Oslava pramení v mokřadech okolo Matějovského rybníka poblíž Nového Veselí při jižní hranici chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, ústí z leva do řeky Jihlavy a to ve východní části katastru Ivančic ve 206 m n. m. Plocha povodí je 867,2 km2, délka toku 99,6 km s průměrným průtokem 3,55 m3/s. Hlinecký potok pramení na hranicích katastrů obcí Jámy a Hlinné v nadmořské výšce 594,5 m n. m. a kopíruje severní hranici katastru obce Obyčtov. Hodíškovský potok pramenní v severní části katastru obce Hodíškov v nadmořské výšce 590 m n. m. Do katastru Obyčtova vtéká na jeho jihovýchodní hranici, kterou částečně kopíruje. Dále se na území Obyčtova nachází několik malých vodních nádrží, z nichž nejvýznamnější je Velký Padalíkův rybník, který je protékán Hodíškovským potokem. Další významnou nádrží je rybník pod Obyčtovem (místní název: Pair), který je dotován náhonem z Hodíškovského potoka (viz mapová příloha č. 2). Podle mapy Regiony povrchových vod ČSR 1: 500 000 (1971) dané území náleží k oblasti středně vodné, specifický odtok je 7,5 – 10 l/s/km2. A podle Vodohospodářské mapy 1: 50 000 (1991) spadá toto území do povodí s číslem hydrologického pořadí 4-16-02-006 s rozlohou povodí 3,452 km2.

4.6 Biogeografická charakteristika Katastr obce tvoří nepříliš členitá zemědělská krajina. Na mírných svazích nízkých návrší zcela převažuje orná půda rozlehlých bloků polí. Louky jsou zastoupeny malými plochami v aluviu Hodíškovského potoka a na někdejších prameništích (obvykle odvodněných a rozoraných). Lesy se vyskytují v podobě smrkových kultur až monokultur na svazích okolo vodního toku, směrem k Hodíškovu a Laštovičkám. Lemují hranici katastru od jeho severní části přes východní až po jižní část a zaujímají 36

asi 60% rozlohy katastru. Tyto rozsáhlé smrkové kultury kolem toku jsou provázeny velice plochým terénem. Rozptýlená zeleň je spíše vzácným jevem – meze byly převážně rozorány, vzácně se zachovaly aleje stromů podél cest. V nynější krajině převažuje velkovýrobní způsob hospodaření, byť malé plochy jsou v rokách soukromých zemědělců. Intenzivní polaření znamená významné splachy hnojiv a erozi půdy. Podobně v lesích nejsou zastoupeny přírodní biotypy a lesnictví je zaměřeno na pěstování smrkových kultur a pasečné hospodaření. Rybníky jsou pravidelným doplňkem všech údolí a vodních toků, i zde tomu není jinak. Rybníky byly zakládány již v 15. století, často na zamokřených pozemcích nevhodných k jinému využití. I když zdejší krajina je velice chudá na biotopy, v blízkosti vodních toků (řeky Oslavy a Hodíškovského potoka) a místních vodních nádrží nalezneme středně hodnotné až hodnotné přírodní biotopy. Obec Obyčtov má zpracován Územní plán, jehož součástí je i dokumentace Územního systému ekologické stability (dále jen ÚSES). V části týkající se přírodního hodnocení a uspořádání je kladen důraz na rozvoj a zachování přírodně hodnotných prvků. Flóra: Obecně v území převládá acidofilní flóra vyšších poloh Českomoravské vrchoviny. Zdejší květena je přirozeně chudá. Příčinou je jednotvárnost reliéfu a malá pestrost stanovišť. V tradiční (původní) krajině byla významná květena: květena původních mokrých luk (rostliny smilkových, pcháčových, rašelinných luk a rašelinišť – se zástupci: psárka luční (Alopecurus pratensis), sítina rozkladitá (Juncus effusus), pryskyřník

plazivý

(Ranunculus

repens),

pryskyřník

zlatožlutý

(Ranunculus

auricomus), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), psárka luční (Alopecurus pratensis), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans), pcháč bahenní (Cirsium palustre), pryskyřník plamének (Ranunculus flamula), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), sítina niťovitá (Juncus filiformis)); rybníků (rostliny vodní, pobřežní a rostliny obnažených den – zástupci: vrba jíva (Salix caprea), smrk ztepilý (Picea abies), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol osika (Populus tremula), vrba křehká (Salix fragilis); z bylin to jsou převážně nitrofilní druhy, hlavně sasanka hajní (Anemone nemorosa), dále chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), ostřice ježatá (Carex echynata), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), karbinec evropský (Lycopus europaeus), svízel 37

bahenní (Galium balustre), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata), řeřišnice hořká (Cardamine amara)); vodních toků (vodní rostliny – zástupci: parožnatka (Nitella fleklis)); suchých kosených nebo pasených mezí a pastvin; plevelová flóra. V lesích již několik staletí převládají smrkové kultury (květena původních lesů zanikla) a také lesní meliorace jsou někdy více než staleté. Nicméně květena zdejších olšin je poměrně významná. Nynější stav flóry je silně poznamenaný krajinnými změnami posledních padesáti let. Rozsáhlé odvodňování luk, lesů i polí, přeorání většiny mokrých luk případně jejich zalesňování nebo ponechání ladem, zcelování pozemků a tím zánik sítě mezí a polních cest, zánik drobné pastvy, chemizace a zdokonalená agrotechnika v zemědělství, vydatné hnojení a vápnění luk i polí, několikanásobný růst intenzity hospodaření na rybnících – to všechno jsou změny, které měly zásadní vliv na zhoršení životních podmínek rostlinných společenstev. Desítky rostlinných druhů z krajiny vymizely, jiné jsou ohrožené nebo vzácné. Biotopově specifických druhů obecně ubývá. Naopak se v krajině rozšiřují obecné druhy snášející prostředí vydatně zásobené živinami, druhy s rychlým šířením, odolné vůči působení hnojiv, vápnění a chemickým preparátům. Dnešní podmínky umožňují šíření cizích, invazních druhů. Fauna:

Zdejší faouna se základní charakteristikou neliší od květeny.

Z významných druhů vyskytujících se zde to jsou ze savců: srnec obecný (Capreolus capreolus), zajíc obecný (Lepus europaeus), vydra říční (Lutra lutra); z ptáků bažant obecný (Phasianus colchicus), čáp černý (Ciconia nigra), konipas bílý (Motacilla alba), kachna divoká (Anas platyrhynchos); z obojživelníků: ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria). (Lysák, 2007)

38

5. METODIKA 5.1 Současný stav vodní sítě v k. ú. Obyčtov 5.1.1 Vodní toky Největším a dominantním tokem v území je řeka Oslava (viz mapová příloha č.2 a foto. 1), katastrálním územím protéká od severu k jihu podél západní hranice katastru a rozděluje zastavěné území na dvě části. V rámci katastru se do Oslavy vlévají tři toky, a to v nejsevernější části je to levostranný přítok Hlineckého potoka, další tok vlévající se do Oslavy je bezejmenný místní tok vytvořený před lety v rámci odvodnění zamokřených území. Do Oslavy se vlévá asi 500 m pod vyústěním Hlineckého potoka, ve směru toku Oslavy a je rovněž jejím levostranným přítokem. V nejjižnější části se do Oslavy levostranně vlévá Hodíškovský potok. Tyto toky se nacházejí na dílčím povodí s číslem hydrologického pořadí (dále jen č.h.p.) 4-16-02-006, spadají do povodí vodárenského toku řeky oslavy a dále do povodí vyššího řádu a to Povodí Moravy. Dle územního systému ekologické stability jsou podél toků řeky Oslavy a Hlinského a Hodíškovského potoka tvoří základní linie lokálních biokoridorů.

5.1.1.1 Hodíškovský potok Hodíškovský potok pramenní v severní části katastrálního území obce Hodíškov, ležící východně od Obyčtova, v nadmořské výšce 590 m n. m. Vlévá se z levé strany do toku řeky Oslavy. Na katastru Obyčtova protéká MVN – Velkým Padalíkovým rybníkem (jedná se o průtočnou nádrž), pod jeho hrází až do zaústění do řeky Oslavy tento tok meandruje (viz foto. 2 v přílohové části fotodokumentace) a zároveň dotuje MVN Rybník pod Obyčtovem pomocí náhonu, který je řešen jako otevřený (nezatrubněný). Pod nádrží Velký Padalíkův rybník Hodíškovský potok protéká těžko přístupnou velmi podmáčenou nivou. Podmáčení této části je způsobeno několika faktory a to vyšší hladinou podzemní vody a dále přeronem z nekapacitního (zaneseného) náhonu (viz foto. 3 - 5 v přílohové části Fotodokumentace) dotující Rybník pod Obyčtovem.

39

5.1.1.2 Hydrologická data pro Hodíškovský potok

Pro účely této práce byly zjišťovány data týkající se průtoků Hodíškovského potoka. Z toho důvodu byla podána žádost na Český hydrometeorologický ústav (dále jen ČHMÚ) o zaslání dat z míst toku potoka pod hrází Velkého Padalíkova rybníku před zaústěním náhonu a dále průtoky v samotném náhonu.

5.1.1.3 Údaje poskytnuté Českým hydrometeorologickým ústavem (data v profilu Hodíškovského potoka nad náhonem) 18,31 km2


Plocha povodí v profilu Hodíškovského potoka:


Průměrná roční výška srážky Hsa na povodí za období 1931 – 1980: 663 mm
Průměrný roční průtok Qa za období 1931 – 1980 (tř. přesnosti: III): 135,0 l/s
M-denní průtoky Qmd za období 1931 – 1980 (tř. přesnosti: III): Tab. 6 M-denní průtoky Hodíškovského potoka – data v profilu nad náhonem 30 60 90 120 150 180 210 240 270 300 330 355 364 M Qmd (l/s) 323 220 168 133 109 89,0 74,0 59,4 46,7 35,0 23,5 11,7 3,0
p-procentní denní průtoky Qpd za období 1931 – 1980 (tř. přesnosti: III): Tab. 7 p-procentní denní průtoky hodískovského potoka – data v profilu nad náhonem p% Qpd (l/s)

1

2

5

10

20 50 80 90 průtok Q99 % = 7,0 l/s

95

99

99,72


N-leté průtoky QN (tř. přesnosti: III): Tab. 8 N-leté průtoky Hodíškovského potoka – data v profilu nad náhonem N QN (m3/s)

1 1,5

2 1,8

5 2,8

10 4,3

20 6,8

50 12,1

100 18,5

40

5.1.1.4 Údaje poskytnuté Českým hydrometeorologickým ústavem (data v profilu Hodíškovského potoka pod náhonem, před vtokem do řeky Oslavy) 18,67 km2


Plocha povodí v profilu Hodíškovského potoka:


Průměrná roční výška srážky Hsa na povodí za období 1931 – 1980: 662 mm
Průměrný roční průtok Qa za období 1931 – 1980 (tř. přesnosti: III): 137,0 l/s
M-denní průtoky Qmd za období 1931 – 1980 (tř. přesnosti: III): Tab. 9 M-denní průtoky Hodíškovského potoka – data v profilu nad náhonem 30 60 90 120 150 180 210 240 270 300 330 355 364 M Qmd (l/s) 326 223 171 136 111 91,0 75,0 61,0 48,0 36,0 24,0 12,0 3,0
p-procentní denní průtoky Qpd za období 1931 – 1980 (tř. přesnosti: III): Tab. 10 p-procentní denní průtoky Hodískovského potoka – data v profilu nad náhonem p% Qpd (l/s)

1

2

5

10

20 50 80 90 průtok Q99 % = 7,0 l/s

95

99

99,72


N-leté průtoky QN (tř. přesnosti: III): Tab. 11 N-leté průtoky Hodíškovského potoka – data v profilu nad náhonem N QN (m3/s)

1 1,5

2 1,8

5 2,8

10 4,3

20 6,8

50 12,1

100 18,5

Dále ČHMÚ upozorňuje na to, že údaje velkých vod nejsou hodnoty neměnné, nýbrž mohou být měněny podle nových poznatků. Údaje o N-letých průtocích byly vypracovány pro období 1931 – 2011 dle reálného (ovlivněného) režimu odtoku v povodí. Jiné údaje, poznámky: Období 1931 – 1980 zůstává dosud v platnosti jako reprezentativní období pro výpočet M-denních průtoků do nepozorovaných profilů na vodních tocích. M-denní i N-leté průtoky jsou silně ovlivněny provozem rybniční soustavy v povodí. Uvedená data platí 5 let.

41

5.1.2 Vodní plochy

Na území katastru Obyčtova se nachází několik vodních nádrží, severovýchodně od obce se nacházejí dvě nádrže, dále pak v samotné zástavbě několik drobných nádrží. Největší MVN se nacházejí v jižní části katastru. Jsou to Velký Padalíkův rybník (průtočná nádrž na Hodíškovském potoce) a Rybník pod Obyčtovem (obtékaná nádrž řekou Oslavou a dotovaná náhonem z Hodíškovského potoka).

5.1.2.1 Velký Padalíkův rybník Rybník leží asi 0,5 km jihovýchodně od obce Obyčtov. Je umístěn na Hodíškovském potoce, v nadmořské výšce 520 m n. m. Jeho výměra je 2,39 ha. V roce 2007 byl proveden návrh na rekonstrukci této nádrže, jež byla následně provedena. Došlo k vypuštění nádrže s následným odbahněním, dno bylo upraveno do vhodných spádových poměrů, vyspádování svahů a jejich osetí nad hladinou. Dále došlo k eliminaci dřevin rostoucích na návodním líci hráze. Kde vznikly nežádoucí deprese, byla hráz dorovnána a návodní svah je v současnosti opevněn kamenným pohozem (viz foto. 9 v přílohové části Fotodokumentace) Byl nově vybudován bezpečnostní přeliv (nahradil málo kapacitní) na kapacitu Q100 = 20,5 m3/s. Boční přeliv s délkou přelivné hrany 18,5 m, šířka spadiště 5,2 m, opevněn kamenem do betonu (viz foto. 10 v přílohové části Fotodokumentace). Samotný rybník je poněkud sevřený svahy údolí. Tvar je proto protáhlý, kopírující směr údolí. Ve zhlaví rybníka – v jeho přítokové části je vyvinuto litorální pásmo s velkým porostem chrastice rákosovité. Břehy jsou přirozeně příkré, levý břeh kopíruje cesta a nad ní se zvedá svah, na němž je pěstována smrková monokultura. Pravý břeh je mírnější a po celé délce lemován linií stromů. V části u hráze nad svahem sousedí s oplocenou zahradou.

5.1.2.2 Rybník pod Obyčtovem Historický rybník s místním názvem Pair byl vybudován na sklonku 19. století. V současné době je zemní hráz v havarijním stavu. Na mnoha místech prosakuje, vykazuje sufózní propady v koruně, nemá dostatečnou šířku v koruně a sklony obou

42

svahů jsou příkré. Celé těleso hráze je porostlé stromy různého věku i zdravotního stavu, do značné míry ohrožující stabilitu hráze a tak i celé vodní dílo. Na několika místech je hráz ohrožována erozí meandru řeky Oslavy (viz foto. 11 v přílohové části fotodokumentace). Na stav vodního díla byl zpracován posudek TBD, který klasifikuje stav rybníka jako havarijní. Tato dnes již přírodní vodní plocha s rozsáhlým litorálním pásmem je základem lokálního biocentra Pod Obyčtovem. Okolní trvalé travní porosty navazující na zemědělsky využívanou půdu jsou silně podmáčené a navíc celé ve vyhlášeném záplavovém území řeky Oslavy. V litorálním pásmu rybníka jsou uložené deponie vyhrnutého sedimentu ze 70. let. Rybník je v těsném sousedství silnice II. třídy č. 354. (Ochranné pásmo silniční komunikace II. tř. je 15 m od osy vozovky). Rybník je napájen zemním otevřeným náhonem v délce přes 300 m. Tento náhon je prováděn skrz silniční násyp je betonovým potrubím. Tento propustek je zachovalý a funkční. Ohrožení: Současné lokální biocentrum Pod Obyčtovem tvoří významný prvek na přechodu říčního ekosystému v intenzívně zemědělsky využívanou krajinu. Tento poměrně stabilní a vyvážený ekosystém může během několika okamžiků zaniknout zcela, pokud se stav hráze už tak havarijní zhorší nebo přestane přitékat voda z poškozeného a zaneseného zemního náhonu. (Jedlička, 2011)

5.2 Vyhodnocení zeminy Dne 5. 4. 2012 byl v k.ú. Obyčtov (v místě mezi korytem náhonu a korytem Hodíškovského potoku) odebrán vzorek zeminy metodou kopané sondy v množství převyšující hmotnost 10 Kg k analýze vhodnosti/nevhodnosti využití této zeminy pro hráz. Tento vzorek byl uložen do igelitového pytle, aby byla zachována přirozená vlhkost a následně byl vzorek zeminy zatřízen podle postupu z normy. Dle postupů uvedených níže byla daná zemina zatříděna jako: F7-MV Hlína s velmi vysokou plasticitou (v příloze Tabulky a grafy je uvedena křivka zrnitosti zkoumané zeminy).

43

5.2.1 Postup granulometrického rozboru pro frakce vetší než 0,063 mm

Zemina v potřebném množství se zváží a proplaví (propláchne) na sítě s velikostí ok 0,063 mm. Minimální množství zeminy se stanoví dle ČSN CEN ISO/TS 17892-4 dle velikosti zrn. Proplachování trvá po dobu, než ze síta vytéká na pohled čistá voda, poté se mokrý vzorek vysuší v sušičce. Suchá směs se zváží a následně se přeseje přes sadu normových sít pomocí vibrační sítovačky. Sada se skládá ze sít s velikostí ok (sestupně) 63; 31,5; 16; 8; 4; 2; 1; 0,5; 0,125; 0,063 mm. Celá sada se umístí na misku, kde se zachytává zbylá frakce menší než 0,063 mm. Po dokončení přesátí se obsah Jednotlivých sít zváží (ČSN CEN ISO/TS 17892-4). (Humplík, 2010)

5.2.2 Postup hustoměrného rozboru pro frakce menší jak 0,063 mm

Dle druhu zeminy se na zkoušku odebere 40 – 150 g vzorku o přirozené vlhkosti přesátého přes 4mm síto tak, aby podsítné složky pod sítem 0,063 mm bylo minimálně 30 g. Celková navážka pod 4 mm se zalije cca 100 ml destilované vody a 20 ml hexametafosforecnanu sodného. Den odstátý vzorek se rozdruží a pomocí střičky s destilovanou vodou se proplaví přes síto s velikostí ok 0,063 mm tak, že podsítná složka se jímá do misky. Po proplavení se nadsítná část vysuší v sušičce a podsítná část se přemístí do měrného válce o objemu 1 litr a doplní se destilovanou vodou na předepsané množství. Před vlastním měřením se vzorek intenzivně rozdružuje po dobu 30 sekund. Po 2 minutách od začátku rozdružení se změří teplota a hustota vzorku. Tato měření se dále opakují v intervalech po 5, 15, 30, 60, 120, 240 minutách od začátku míchání. Poslední měření se zaznamená po 24 hodinách. Hustota se měří ponorným hustoměrem s nejmenším dílkem 0,2 kg/m3. Odečet na hustoměru se provádí na horní straně menisku, tj. na nejvyšším bodě dotyku kapaliny se stupnicí hustoměru. (Humplík, 2010)

44

5.2.3 Stanovení konzistenčních mezí

Pro dvě následující zkoušky (Atterbergova zkouška pro stanovení meze tekutosti a zkouška pro stanovení meze plasticity) platí již nová norma ČSN CEN ISO/TS 1789212, ale z důvodu chybějícího zařízení byla mez tekutosti stanovena ještě podle staré normy CSN 72 1014. Pro tyto dvě zkoušky stanovení meze tekutosti a plasticity se připraví cca 300 g zeminy přesáté sítem 0,5mm. (Humplík, 2010)

5.2.4 Atterbergova zkouška pro stanovení meze tekutosti dle ČSN 72 1014

Mez tekutosti wl je vlhkost zeminy vyjádřená v procentech hmotnosti vysušené zeminy (při 105 °C) do stálé hmotnosti, při kterém zemina přechází ze stavu plastického do tekutého. Vlhkost na mezi wl odpovídá vlhkosti zeminy, při které se dvě poloviny koláčku zkoušené zeminy slijí na délku 12,5 mm (± 0,5 mm) u paty rýhy vytvořené speciálním vyřezávacím nožem, po úderech misky dopadající z výšky 10 mm rychlostí dvou úderů za vteřinu. Celá zkouška probíhá na Casagrandeho přístroji. Z připraveného prosevu se odebere alespoň 300 g zeminy, ta se přivlhčuje tak dlouho, až vznikne homogenní těsto. Z prohněteného vzorku se odebere nožem část zeminy a dá se do misky Casagrandeho přístroje. Nožem se povrch zeminy v misce uhladí do roviny rovnoběžné s podkladní deskou. Koláček zeminy v misce smí mít v nejvyšším místě tloušťku 1 cm. Vyřezávacím nožem se v koláčku zeminy vyřízne uprostřed misky rýha, jejíž osa prochází středem závěsu misky. Poté se spustí poklep přístroje, který má rychlost dva poklepy za vteřinu, přičemž miska dopadá z výšky 10 mm na podkladní desku. Poklep se přeruší v okamžiku, kdy obě poloviny koláčku jsou spojeny v délce 12,5 mm. Z obou polovin koláčku se odebere vzorek asi 10 g pro stanovení vlhkosti. Postup se u zkoušeného vzorku zeminy stanoví alespoň při čtyřech různých vlhkostech. Na počátku zkoušky má mít zemina vlhkost nejnižší, avšak počet poklepů nesmí být vyšší než 35. Konečná vlhkost zkoušené zeminy je omezena podmínkou, že se koláček nesmí spojit méně než 15 poklepy (ČSN 72 1014). (Humplík, 2010)

45

5.2.5 Zkouška meze plasticity dle ČSN CEN ISO/TS 17892-12

Mezí plasticity zeminy wp se rozumí vlhkost, při níž zemina přechází z konzistence plastické v pevnou. Tento stav je charakterizován vlhkostí, při níž se váleček o průměru 3 mm, vyválený ze zkoušené zeminy na rovné podložce z porézní hmoty schopné přijímat mírně vlhkost (např. lipové dřevo), začíná drobit na kousky 8 – 10 mm dlouhé. Při zkoušce jsou naplněny čtyři váženky asi 10 g vzorku. (Humplík, 2010)

46

6. TECHNICKÁ ZPRÁVA - MVN 6.1 Úvodní údaje Identifikační údaje o zpracovateli dokumentace a označení stavby a pozemku.

Název stavby:

Rekonstrukce vodní nádrže Rybník pod Obyčtovem

Místo stavby

Jižní část katastru obce Obyčtov, jedná se o stávající malou vodní nádrž dotovanou náhonem z Hodíškovského potoka.

Kraj:

Vysočina

Okres:

Žďár nad Sázavou

Charakter stavby:

Rekonstrukce nádrže

Zpracovatel dokumentace: Bc. Lenka Gernešová

Seznam dotčených pozemků:

Tab. 12 Seznam dotčených pozemků Katasrální Parcelní Číslo území číslo LV Obyčtov

1037

179

Obyčtov

1031/1

179

Vlastnické právo

Druh pozemku

BPEJ

Pozemek v soukromém Vodní vlastnictví Jana plocha Padalíka Pozemek v soukromém Trvalý vlastnictví Jana 75800 travní porost Padalíka

Výměra (m2) 10145

47601

47

6.2 Technický popis jednotlivých objektů Nádržní prostor:

Hladina zásobního prostoru Hz je navržena na výšku

513,90 m n. m. a hladina maximální Hmax je navržena na výšku 514,50 m n. m. Celková plocha při nadržení na výšku zásobní je 0,98 ha a plocha při nadržení na maximální výšku je 1,25 ha. Při rekonstrukci bude nutné vyspádovat dno nádrže ve směru osy ve sklonu 0,1% a tudíž odtěžit sedimenty rybničního bahna o objemu 4864,20 m3. Ve směru kolmo k ose je navržen sklon 1%. Navázání na terén je navržen sklon 1:5. V jižní (přítokové) části je navržen mrtvý (nevypustitelný) prostor o ploše 0,16 ha a objemu 704,6 m3. Svahy tůně jsou ve sklonu 1:4. V současné době jsou na protější straně od hráze vyhrnuty čtyři figury rybničního sedimentu. V návrhu jsou pak ponechány dvě severní figury a zbývající dvě jižní figury budou odstraněny. Ponechané figury pak vytvoří vhodné biotopy pro vodní ptactvo či jiné vodní živočichy. Na této straně je i navrženo litorální pásmo o celkové ploše 0,3 ha při výšce zásobní hladiny.

Přívodní koryto:

Přívod vody zásobující nádrž je v současnosti tvořen

otevřeným náhonem z Hodíškovského potoka, který provádí vodu pod komunikací trubní propustí o průměru DN 500 a délce této propusti 18,7 m. Toto koryto pak ve směru od trubní propusti kopíruje silniční násyp až k nádrži. V návrhu je pak osa tohoto koryta posunuta více na sever. V délce 15 m od propusti bude toto koryto opevněno kamennou rovnaninou (hmotnost do 80 kg). Dále až do nádrže bude koryto neopevněné (zemité). Navrhované rozměry jsou následující: šířka dna 0,5 m, sklony svahů 1:1 a výška koryta na návrhový průtok 0,267 m3/s (jedná se o průtok, který je proveditelný trubní propustí) je vypočítána na 0,125 m, ale bude povýšena kvůli napojení na terén.

Hráz:

Současná hráz je porostlá stromy různého stáří, prosakuje a hrozí její

protržení v místě meandru řeky Oslavy. Jediný vyhovující úsek je dlouhý asi 30 m v severní části. Ten bude ponechán a doplněn na sklony a výšku rekonstruované hráze, zbytek hráze bude odtěžen. Nejprve budou vykáceny stromy a pak odtěžena zemina původní hráze a uskladněna pro opětovné použití. Nová navrhovaná hráz je navrhována v celkové délce 346,78 m. Tato hráz částečně kopíruje silniční násyp a po necelých sedmdesáti metrech se pravostranně stáčí na sever, po 150 m se opět stáčí doprava

48

a navazuje na stávající terén. V poslední části se nachází již zmiňovaná část, jež bude ponechána (při rekonstrukci bude nutné ji zazubovat, aby nedošlo k vytvoření smykových ploch, a dosypat na nový navržený stav. Podle staničení v situaci se v 0,130 Km nachází nově navržený požerák a odvodní potrubí. Celkový objem odtěžené zeminy je 4175,27 m3, objem nasypané zeminy 1190,62 m3. Nová hráz je navržena jako homogenní lichoběžníkového tvaru o šířce koruny 3m (minimálně pak 2,5m) a nepojízdná. Tvar koruny je střechovitý se sklonem 3% od osy. Sklony svahů jsou navrhovány: návodní svah by měl mít sklon 1:3 a 1:2,5 vzdušný svah. Na vzdušné straně bude vybudován patní drén tvořený kamenným záhozem hm. do 80 kg do hloubky 1,0 m a o šířce ve dně 1,5 m, se sklony svahů 1:1 a nad terén se bude zvedat do výšky 200 mm. Ve dně této patky bude zřízeno odvodnění perforovaným potrubím o průměru DN 100 mm, který bude uložen do štěrkopískového lože. Mezi zeminou tvořící těleso hráze a patkou je navržen přechodový filtr tvořený dvěma vrstvami, a to vrstvou štěrkopísku (frakce 8/32) o tloušťce 100 mm a vrstvou písku (frakce 2/4) o tloušťce 100 mm. Do terénu je hráz zavázána v její ose ozubem o hloubce 1 m a šířce 1,5 m a se sklony svahů 1:1. Návodní pata hráze bude zavázána ozubem do hloubky 0,7 m, o šířce 1,0 m a sklonem svahů 1:1. Celá základová spára je navržena se sklonem 1% ve směru k prostoru nádrže. Koruna hráze je navržena jako opevněná kamennou rovnaninou z lomového kamene (hmotnost do 80 kg). Toto opevnění tvoří pás na vzdušném svahu 1,5 m od hrany koruny hráze a na návodním svahu pás široký 3 – 3,5 m, taktéž od hrany koruny hráze o tloušťce 300 mm. Opevnění na návodním líci má účel tlumení vln a zabránění tak erozi hráze. Opevnění na vzdušném líci by mělo zabránit erozi stékající dešťové vody. Toto kamenné opevnění je uloženo na podsypu štěrkopísku frakce 4/32 mm o tloušťce 100 mm. Dále bude nutné opevnit úsek hráze ohrožovaný meandrem řeky Oslavy o délce 15 m kamenným pohozem.

Bezpečnostní přeliv: S bezpečnostním přelivem se u této nádrže nepočítá, neboť přítok do nádrže je limitován trubní propustí, přivádějící vodu z Hodíškovského potoka a povrchový přítok z území nad nádrží je taktéž zanedbatelný. Pozemky nad nádrží jsou využívány jako trvalé travní porosty. Požerák: Současný požerák se nachází v jižnější části hráze v 0,0 Km – staničení vztaženo k ose hráze. Odvodní koryto pak ústí do řeky Oslavy. V novém 49

návrhu je požerák situován v severnější části hráze (0,131 Km – vztaženo k ose hráze). Nový požerák je navržen jako jednoduchý otevřený dvoudlužový s výškou dluže 0,15 m. Základ požeráku sahá do hloubky 1,0 m pod úroveň dna nádrže (v místě u paty hráze) o šířce a délce 1,2 m je tvořen vodostavebním betonem HV4. Tento základ je uložen na podsypu štěrku (frakce 32/128) o tloušťce 150 mm. Dno požeráku je opevněno kamenem do betonu, který by měl zabránit erozním účinkům proudící vody. Stěny jsou tvořeny vodostavebním betonem vyztuženým kovovou sítí. Velikost vnitřního prostoru je navržena 0,6 x 0,6 m. Dlužové stěny jsou tvořeny U profily a jednotlivými dlužemi – dřevěné desky o velikosti (v x š x h) 150 x 700 x 50 mm. Tento požerák je na horní části opatřen ocelovým uzamykatelným víkem, aby nedocházelo k nehodám nebo nežádoucí manipulaci neoprávněných osob. Celý tento požerák bude na vnější straně obložen kamenem, kvůli estetickému vzhledu. Na požerák navazuje odpadní potrubí, které provede vodu tělesem hráze do odpadního koryta odvádějící vodu z nádrže do řeky Oslavy. Odpadní potrubí bylo dimenzováno na přepadové množství, přepadající přes dluže požeráku Q = 0,063 m3/s, které bylo navrhnuto s kruhovým průtočným profilem o průměru DN 300 mm a podélným sklonem I = 1%. Vystavěno bude na podsypu štěrkopísku a uloženo do prostého betonu, železobetonové trouby budou obetonovány i z bočních a horních stran. Na potrubí navazuje odpadní koryto taktéž s podélným sklonem I = 1% a šířkou ve dně 0,4 m a sklony svahů 1:1, o celkové délce 16,5 m, které bude zaústěno v korytě řeky Oslavy.

Vegetační doprovod: Při rekonstrukci hráze dojde k odstranění velkého počtu stromů rostoucích na hrázi. Proto je navržen nový vegetační doprovod, který už nebude vysázen na tělese hráze nýbrž pod ní. Mezi hrází a korytem řeky Oslavy je prostor pro výsadbu dřevin, jež jsou odolné vůči vysoké hladině podzemní vody. Mezi takové a zároveň navrhované, dřeviny patří olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba popelavá (Salix cinerea). Olše bude v dominantním postavení vůči vrbě. Jedna z výsadeb olše je v návrhu umístěna na konklávním břehu řeky Oslavy, aby tak její kořenový systém zpevnil břeh a zmírnil tak erozi a snížil riziko ohrožení hráze. Celá výsadba je navržena v nepravidelném sponu a spíše ostrůvkovitě.

50

6.3 Vyhodnocení zeminy Dne 5. 4. 2012 byl v k.ú. Obyčtov (v místě mezi korytem náhonu a korytem Hodíškovského potoku) odebrán vzorek zeminy metodou kopané sondy v množství převyšující hmotnost 10 Kg k analýze vhodnosti/nevhodnosti využití této zeminy pro hráz. Tento vzorek byl uložen do igelitového pytle, aby byla zachována přirozená vlhkost a následně byl vzorek zeminy zatřízen podle postupu z normy. Dle postupů uvedených níže byla daná zemina zatříděna jako: F7-MV Hlína s velmi vysokou plasticitou (v příloze Tabulky a grafy je uvedena křivka zrnitosti zkoumané zeminy).

6.4 Výpočty Výpočet kapacity trubní propusti Kapacita průtočnosti trubní propusti:

Qd = 24,0 * d8/3 * I1/2 (m3/s)

Průměr trubní propusti:

d=

0,5 m

Podélný sklon trubní propusti:

I=

0,005

Výpočet:

Qd = 24,0 * 0,58/3 * 0,0051/2 Qd = 0,267 m3/s

Výpočet rychlosti proudění v propusti:

vd = 30,5 * d2/3 * I1/2 (m/s)

Průměr trubní propusti:

d=

0,5 m

Podélný sklon trubní propusti:

I=

0,005

Výpočet:

vd = 30,5 * 0,52/3 * 0,0051/2 vd = 1,359 m/s

Dimenzování přívodního koryta (při výpočtu se vycházelo z hodnot výpočtu kapacity trubní propusti): Z rovnice kontinuity: Q = S * v → Průtočná plocha:

= 0,196 m2

51

Dimenzování parametrů koryta: Průtočná plocha:

S = 0,196 m2

Šířka dna:

b = 0,5 m

Sklon svahu 1:m:

m=1

Šířka koryta:

B = b + (m * h)2

Hloubka koryta: Výpočet:

h = 0,125 m

Stanovení přepadového množství u požeráku: Přepadové množství dáno vztahem:

Q = m * bo *

Součinitel přepadu přes ostrou hranu:

m = 0,423

Gravitační zrychlení:

g = 9,81 m/s

Výška přepadového paprsku (na 1 dluž):

h = 0,150 m

* h3/2

Účinná šířka přelivu se započtením vlivu kontrakce: bo = b – 2 * Kv * h Šířka přelivu bez vlivu kontrakce:

b = 0,6 m

Součinitel vtoku:

Kv =

Součinitel vtoku pro pravoúhlý vtok (Vrána, 1998): Kvo = 0,1 Výpočet součinitele vtoku:

Kv =

Výpočet účinné šířky přepadu:

bo = 0,6 – 2 * 0,08 *0,15 bo = 0,576 m Q = 0,423*0,476*√19,62*0,153/5

Výpočet přepadového množství:

Q = 0,063 m3/s

Dimenzování odpadního potrubí (dimenzováno na přepadové množství u požeráku): Návrhový průtok:

Qn = 0,063 m3/s

Návrh průměru potrubí:

DN = d = 0,3m → r = 0,15

Průtočná kruhová plocha:

S = π r2 (m2)

Omočený obvod:

o = 2 π r (m)

Hydraulický poloměr:

R=

(m)

Manningův drsnostní součinitel pro betonový propustek: 52

n = 0,013 Rychlostní součinitel dle Pavlovského: C = Sklon dna propustku:

I = 1% = 0,01

Rychlost proudění:

v = C √R*I (m/s)

Průtočné množství (rovnice kontinuity): Q = S*v (m3/s) Výpočet průtočné plochy:

S = π * 0,152 = 0,071 m2

Výpočet omočeného obvodu:

o = 2 * π * 0,15 = 0,942 m

Výpočet hydraulického poloměru:

R= R ˂ 1 → y = 1,5 * √n y = 1,5 * √0,013 = 0,171

Výpočet rychlostního součinitele:

C=

= 49,396

Výpočet rychlosti proudění:

v = 49,396 * √0,071*0,01 = 1,353 m/s

Výpočet průtočného množství:

Q = 1,353 * 0,071 = 0,095 m3/s

Posouzení: Vypočítaný průtok převyšuje návrhový průtok, tudíž je potrubí vhodné a dostačující.

Dimenzování odpadního koryta: Z rovnice kontinuity: Q = S * v → = 0,051 m2

Průtočná plocha:

Dimenzování parametrů odpadního koryta: Průtočná plocha:

S = 0,051 m2

Šířka dna:

b = 0,4 m

Sklon svahu 1:m:

m=1

Šířka koryta:

B = b + (m * h)2

Hloubka koryta: Výpočet:

= 0,04 m

53

Výpočet ztráty výparem z hladiny nádrže: Hodnoty zrát výparem počítané k roku 2011 z meteostanice v Novém Městě na Moravě (jedná se o data z webových stránek Českého hydrometeorologického ústavu). Ztráty denním výparem:

Hd = 13,5 * T/wr (mm/den)

Průměrná měsíční teplota vzduchu:

T (°C), podmínka: pokud je průměrná měsíční teplota menší jak 5 °C, s výparem se neuvažuje – platí Hd = 0

Průměrná relativní vlhkost vzduchu: wr Plocha při zásobní výšce hladiny:

9754,94 m2

Výpar z hladiny nádrže:

Hd * (S*opravný součinitel)/1000 (m3/den)

Opravný součinitel:

odpovídá hodnotě 1,08 při 30% podílu zarostlé

plochy Výpočet:

Měsíc

T (°C)

wr (%)

Hd (mm/den)

Výpar k hladině nádrže (m3/den)

Leden

-1,6;

92

0

0

Únor

-2,4

80

0

0

Březen

3,6

74

0

0

Duben

10,1

69

1,98

20,82

Květen

13,0

66

2,65

28,01

Červen

16,6

69

3,25

34,22

Červenec 16,1

73

2,98

31,36

Srpen

18,0

75

3,24

34,13

Září

14,5

79

2,48

26,10

Říjen

7,4

86

1,16

12,24

Listopad

2,0

89

0

0

Prosinec

1,1

92

0

0

Hodnoty zrát výparem počítané z dlouhodobého průměru za roky 1961 - 1990 z meteostanice v Novém Městě na Moravě (jedná se o data z webových stránek Českého hydrometeorologického ústavu).

54

Výpočet:

Měsíc

T (°C)

wr (%)

Hd (mm/den)

Výpar k hladině nádrže (m3/den)

Leden

-3,3;

86

0

0

Únor

-1,5

83

0

0

Březen

2,1

79

0

0

Duben

7,0

74

1,28

13,45

Květen

12,0

73

2,22

23,38

Červen

15,2

73

2,81

29,61

Červenec 16,7

73

3,09

32,54

Srpen

16,2

75

2,92

30,72

Září

12,6

79

2,15

22,68

Říjen

7,7

82

1,27

13,35

Listopad

2,3

86

0

0

Prosinec

-1,5

86

0

0

6.5 Výkaz výměr Nádrž: Tab. 13 Výkaz výměr a materiálů pro nádrž Položka Plocha nádržního prostoru při Hz Plocha nádržního prostoru při Hmax Plocha mrtvého prostoru nádrže Plocha litorálního pásma Objem nádržního prostoru při Hz Objem nádržního prostoru při Hmax Objem mrtvého prostoru nádrže Objem výkopů Objem násypů Svahování výkopů Svahování násypů Urovnání pláně (zahrnuty sklony do 3%)

Mj ha ha ha ha m3 m3 m3 m3 m3 ha ha ha

Množství 0,98 1,25 0,16 0,30 10919,17 16832,47 704,60 4864,20 5,56 0,59 0,92

55

Hráz: Tab. 14 Výkaz výměr materiálů pro hráz Část hráze Celá

Položka Celkový objem hrázového tělesa Násypy Výkopy Svahování násypů Svahování výkopů Urovnání pláně (jak pro základovou spáru, tak urovnání koruny hráze) Urovnání pláně - jen koruna hráze Perforovaná flexibilní roura DN 100 mm Patka Podsyp pod perforovanou flexibilní rourou štěrkopísek 8/32 mm Kamenná rovnanina - lomový kámen hm. do 80 kg Přechodový Vrstva písku fr. 2/4 mm Vrstva štěrkopísku 8/32 mm filtr Koruna hráze - lomový kámen hm do 80 kg Opevnění Koruna hráze a svahy- podsyp pod lomovým kamenem štěrkopískem 8/32 Návodní svah - pás opevnění lomovým kámen hm do 80 Kg Návodní svah - pohoz drceným lomovým kamenem fr. 32/63 Vzdušný svah - pás opevnění lomovým kamenem hm. do 80 kg Vzdušný svah - ohumusování ornicí

Mj m3 m3 m3 m2 m2

Množství 5365,89 1190,62 4175,27 2599,68 2413,92

m2

2984,54

m2 m

1040,34 300,00

m3

7,50

m3

939,00

m3 m3 m3

108,00 111,00 208,10

m3

139,03

m3

131,20

m3

82,00

m3

157,32

m3

41,30

Přívodní a odvodní koryto: Tab. 15 Výkaz výměr materiálů pro přívodní a odvodní koryto Položka Opevnění lomovým kamenem hm. do 80 kg Podsyp štěrkopískem 8/32 mm

Mj

Množství

m3

9,12

m3

4,56

56

Požerák Tab. 16 Výkaz výměr materiálů pro požerák Část Položka Požerák Podsyp pod základ lomový kámen fr. 32/63 mm Základ z vodstavebního betonu HV4 s výztuží Plášť z vodostavebního betonu HV4 s výztuží U profily 70x70x2000 mm Dluže 150x700x50 mm Opevnění dna lomovým kamenem hm. do 80 kg Obložení pláště kamenem Ocelové víko 900x1100x30 mm Potrubí Železobetonové trouby DN 300 mm o délce 1 m Obetonování Podsyp štěrkopískem fr 32/64 Obetonování čela Betonová patka pro ukotvení trub

Mj m3 m3 m3 ks ks m3 m3 ks ks m3 m3 m3 m3

Množství 0,3 1,36 1,24 4 20 0,18 0,70 1 12 6,83 1,92 0,44 1,23

6.6 Orientační rozpočet Tab. 17 Rozpočet pro zemní práce Množství Jednotková celkem cena

Cena celkem

Popis

Mj

Kácení listnatých stromů s odřezáním a odvětvením průměr kmene přes 100 až 300 mm Odstranění peřezů s jejich vykopáním vytrháním nebo odstřelením s průměrem kmene přes 100 do 300 mm Odkopávky a prokopávky nezapažené v hornině tř. 1 a 2 objem přes 5000 m3 Hloubení rýh š do 2000 mm v hornině tř. 3 objemu do 100 m3 Vodorovné přemístění do 100 m výkopku z horniny tř. 1 až 4 Vodorovné přemístění do 1000 m výkopku z horniny tř. 1 až 4 Uložení sypanin z horniny tř. 1 až 4 do hrází nádrží se zhutněním 100 % PS C s příměsí jílu do 20 % Úprava pláně v zářezech v hornině tř. 1 až 4 se zhutněním

ks

28

157,00

4396,00

ks

28

262,00

7336,00

9033,91

57,00

514932,87

22,95

354,00

8124,30

4175,27

42,00

175361,34

4864,20

84,00

408592,80

3482,74

98,50

343049,89

m m2

9200,00 5875,74 2599,68

12,20 44,50 39,00

112240,00 261470,43 101387,52

m2

413,00

Svahování v zářezech v hornině tř. 1 až 4 Svahování násypů Rozprostření ornice pl. přes 500 m2 ve svahu přes 1:5 tl. vrstvy do 100 mm

m

3

m

3

m

3

m

3

m3 m2 2

10,90 4501,70 Σ = 1´941´392,85

Tab. 18 Rozpočet pro vodorovné konstrukce 57

Množství Jednotková celkem cena

Cena celkem

Popis

Mj

Výplň odvodňovacích žeber kamenivem hrubým drceným frakce 65 až 125 mm Podklad pod dlažbu ze štěrkopísku tl do 100 mm Filtrační vrstvy ze štěrkodrti bez zhutnění zrno od 0 až 22 do 0 až 63 mm Rovnanina z lomového kamene s vyplněním spár těženým kamenivem Zához z lomového kamene bez proštěrkování z terénu hmotnost do 200 kg Dlažba z lomového kamene na cementovou maltu s vyspárováním tl. 300 mm pro hydromeliorace

m3

939,00

800,00

751200,00

m

3

151,09

68,00

10274,12

m

3

219,00

705,00

154395,00

m3

217,22

1300,00

282386,00

m3

288,52

1110,00

320257,20

m2

0,60

1090,00

654,00

Σ =1´519´166,32

Tab. 19 Rozpočet pro trubní vedení a požerák Množství Jednotková celkem cena

Cena celkem

Popis

Mj

trouba železobetonová hrdlová přímá s integrovaným spojem TZH-Q 50/250 50X250 cm

ks

12

trubka drenážní flexibilní D 100 mm

m

300,00

24,70

7410,00

Dno šachet tl. nad 200 mm z prostého betonu vodostavebného V8 tř. B 30

m3

1,36

3190,00

4338,40

Stěny šachet tl. nad 200 mm z prostého betonu vodostavebného V8 tř. B 30

m3

1,24

3130,00

3881,20

Obetonování potrubí nebo zdiva stok betonem prostým tř. C 12/15 otevřený výkop

m3

6,83

2450,00 16733,50

4060,00 48720,00

Σ = 81´083,10 Celkové náklady na rekonstrukci nádrže jsou 3´541´642,27 Kč.

7 DISKUZE 58

V naší zemi se mnoho zákonů zabývá ochranou životního prostředí a přírody a existuje velké množství organizací a firem, jež se podílejí nejen na jejich ochraně, ale i tvorbě. Životní prostředí je zdrojem velkého množství komodit, jež uspokojují nejen ty lidské potřeby. Člověk se na oplátku snaží napravit své někdejší prohřešky a navracet tak „přírodu přírodě“. V současné době existuje mnoho lokalit, na jejichž nápravu nepostačí pouze příroda sama, a které potřebují zásah člověka. Jednou z takových lokalit je obec Obyčtov v okrese Žďáru nad Sázavou. Na jejím katastru se nachází několik vodních nádrží, z nichž nejvýznamnější je Velký Padalíkův rybník a Rybník pod Obyčtovem. A dále několik vodních toků, jmenovitě: řeka Oslava, Hlinecký potok a Hodíškovský potok. Velký Pavlíkův rybník v nedávné minulosti prošel rekonstrukcí. Byl odbahněn a současně byla provedena oprava hráze a rekonstrukce bezpečnostního přelivu. Na rozdíl od Velkého Padalíkova rybníku, Rybník pod Obyčtovem na svoji rekonstrukci teprve čeká. Jeho stav je havarijní, což je dáno především stavem jeho hráze, která je navíc ohrožována těsnou blízkostí meandru řeky Oslavy a hrozí tak její protržení. Pokud by došlo k pokusům o nápravu, je vhodné zaměřit se nejen na nádrž, ale i na její přítok a řešit tak danou situaci komplexně. Už samotné koryto odtoku pod hrází z Velkého Padalíkova rybníku je ve špatném stavu – jedná se o krátký úsek betonem zpevněného koryta obdélníkového tvaru, jehož boční stěny se vlivem tlaku zeminy deformují a navíc jsou podemlívány proudící vodou. Dále pod soukromým pozemkem, (oploceným) nacházejícím se pod hrází, Hodíškovský potok přechází v širší spíše neopevněné meandrující koryto. V tomto úseku se nachází náhon dotující Rybník pod Obyčtovem. Rozdělující objekt pro vtok do náhonu je také ve značně havarijním stavu. Náhon a potok vytvářejí podélné hranice údolí, jímž protékají. Toto údolí je značně podmáčené a nevzhledně zarůstající vegetací. Náhon je zanesený a většina vody, která se do něj dostane rozdělovacím objektem, přetéká přes hranu kinety a stéká zpět do Hodíškovského potoka. Právě na tomto nevyužitém území by bylo vhodné vybudovat revitalizační opatření. Vzhledem k tomu, že se jedná o silně podmáčené území, s malou pravděpodobností na odvodnění, bylo by vhodné zde vybudovat systém tůní a mokřadů, ať už protékaných nebo dotovaných pouze podzemní vodou nebo kombinace těchto prvků doplněná drobným tokem. Tento mokřadní systém by pak byl 59

z ekologického hlediska velmi přínosný, vytvořily by se podmínky pro útočiště různých vodních živočichů.

A mohlo by tak vzniknout další biocentrum navazující na již

stávající biocentrum – již zmiňovanou nádrž Rybník pod Obyčtovem. Pokud se zaměříme opět na nádrž a její přítok (náhon), je jasné, že tuto situaci musíme řešit komplexně. Nádrž je závislá na přítoku z náhonu. Proto je nutné koryto náhonu zprůtočnit na jeho původní navržené rozměry, tzn. odtěžit nanesené sedimenty, které se nacházejí i v trubní propusti, přivádějící vodu pod komunikací. Tato trubní propust je v dobrém stavu, ale je nutné ji opět zprůtočnit. Jak už bylo několikrát zmiňováno v jednotlivých kapitolách, je nutné rekonstruovat nádrž Rybník pod Obyčtovem. Při rekonstrukci hráze je nutné brát zřetel na blízkost meandru řeky Oslavy a zbudovat tak opevnění hráze popřípadě opevnění konklávního břehu koryta řeky. Další možností by bylo zpevnění břehu vhodnou dřevinnou vegetací. Dále by při rekonstrukci hráze došlo k odtěžení sedimentů a zvětšení tak objemu nádrže. Tyto sedimenty by bylo možné odvést na soukromé pozemky majitele a zaorat je, tak jak tomu bylo při odbahňování Velkého Padalíkova rybníku. Samozřejmě se nejprve musí udělat rozbor toxicity sedimentů. Ale dá se předpokládat, že v této nádrži budou obdobné sedimenty jako u Velkého Padalíkova rybníku a náklady na odvoz odtěženého materiálu by nebyly tak vysoké. Rekonstrukce nádrže může být provedena různými způsoby. V této práci bylo uvažováno s posunem výpustného objektu (požeráku) dále k severní části hráze, aby došlo k prodloužení protékané plochy nádrže a došlo tak ke zlepšení režimu proudění vody v nádrži. Toto řešení však není závazné. Je možné požerák ponechat v místě, kde se nachází nyní a naopak posunout osu koryta přítoku, což by opět vedlo k většímu zprůtočnění nádrže. Ať už by bylo řešení revitalizačních a rekonstrukčních opatření na tomto území jakékoliv, bude příhodné a zabrání tak zániku ekologicky hodnotného prvku. Jak už zde bylo několikrát zmiňováno, je vhodné řešit revitalizaci malé vodní nádrže, jejího přítoku a území nacházející se mezi korytem náhonu a tokem Hodíškovského potoku společně.

8 ZÁVĚR 60

Celá práce se zabývala studiem revitalizačních opatření. Za tímto účelem byla provedena rekognoskace terénu – seznámení se s aktuální situací v k.ú. Obyčtov. Během návštěvy lokality byl odebrán vzorek zeminy a následně v laboratoři Mendelovy univerzity byl proveden jeho rozbor (sítový rozbor, hustoměrný rozbor a Atterbergovy zkoušky: meze plasticity a meze tekutosti) s následným zatříděním zeminy. Jedná se o F7-MV hlínu s velmi vysokou plasticitou. Tato zemina je pro konstrukci homogenní hráze méně vhodná. Při seznamování se s místní situací v k.ú. Obyčtov, byla provedena pochůzka zájmovým územím se zaměřením na malou vodní nádrž Rybník pod Obyčtovem a jeho přítokem. Nádrž je v současnosti vedena jako lokální biocentrum, ale její hráz je v havarijním stavu: na mnoha místech prosakuje a v jednom místě je ohrožována těsnou blízkostí meandru řeky Oslavy. Pokud by došlo k protržení hráze, tento ekologicky hodnotný prvek by zanikl. Dalším zájmem bylo posouzení stavu přítoku do nádrže (Rybník pod Obyčtovem). Jedná se o náhon přivádějící vodu z Hodíškovského potoka. Tento náhon je v současnosti ve velmi špatném stavu – zanesený a tudíž nekapacitní. Už samotný rozdělovací objekt vyžaduje rekonstrukci. Součástí obsahu této práce je pak navržení možných opatření, jež by měly vést k nápravě. Byla navržena rekonstrukce hráze, která byla navržena jako homogenní se sklonem návodního líce 1:3, sklonem vzdušného líce 1:2,5 a šířkou koruny 3 m jako nepojízdná. Aby došlo k většímu zprůtočnění, byl výpustný objekt posunut směrem více k severní části nádrže. Dále bylo navrženo kamenné opevnění paty vzdušného líce hráze v délce 15 m v místě, kde je nádrž ohrožována blízkostí meandru řeky Oslavy. Samotný břeh toku lze zpevnit taktéž kamenem nebo vhodným vegetačním doprovodem. V této studii je spíše upřednostněno biologické zpevnění a to vhodnou výsadbou v podobě olše lepkavé. Podle návrhu bude výsadba provedena v místě, kde hráz a koryto řeky tvoří různě široký pás, který je silně ovlivněný vodou. Navržená dřevinná vegetace je v nepravidelném sponu a spíše ostrůvkovitě s dominancí již zmiňované olše lepkavé a vtroušeně vrby popelavé. Přítok do nádrže od rozdělovacího objektu na Hodíškovském potoku až po nátok do trubní propusti provádějící vodu pod komunikací nebyl v této práci řešen tak podrobně. Jedná se spíše o návrhy a doporučení. V první řadě je nutné zprůtočnit celé koryto náhonu včetně zanesené trubní propusti a opravit rozdělovací objekt.

61

Pás území mezi břehy náhonu a Hodíškovským potokem, je silně zamokřen a zarůstá nevzhlednou vegetací, proto by bylo dobré na tomto úseku navrhnout revitalizační opatření v podobě mokřadů a tůní, ať už protékaných nebo ne, a vše doplnit vhodnou dřevinnou skladbou. Tímto revitalizačním opatřením by vzrostla ekologická hodnota tohoto jinak nevyužívaného území. Celé toto revitalizační opatření, nádrž i její přítok, je nutné řešit komplexně.

9 SUMMARY 62

Main topic of this dissertation was study of revitalization measures in Obyčtov village. For this purpose had been executed reconnaissance of area of interest. During of visiting of this lokality had been taken a soil sample and subsequently had been this sample analysed (by this analysis: sreen analysis, densitometer analysis and Atterberg’s test: limit of liquidity and limit of plasticity). After this the soil had been classified as F7-MV clay with high plasticity. This mold is less suitable for construction homogeneous dike. During the recognition of Obyčtov locality errand had been done with focus on small water reservoir Rybník pod Obyčtovem and his inlet. Currently the reservoir is local biocentre, but the dike of this reservoir is in disrepair: the dike on many places leak and in one place is threatened by meander of Oslava river which is very close to the dike. In case fairule of a dike, this ecological valuable landscape part would be extinguished. Next was assessment of the state inlet to reservoir (Rybník pod Obyčtovem). It is race bringing water to reservoir from Hodíškovský potok. Curently this race is in very bad state, is choked and uncapacitive. One part of this dissertation concerns project of measures which should lead to better state then is now. Reconstruction of dike had been proposed. It had been proposed like homogeneous with slope of upstream 1:3, slope unaffected by water 1:2,5 and width of dike crest 3 m as nontraveling. Outlet object had been shifted to northern part of reservoir for longer trajectory of water flow. Next is necessary to protect toe of dike in place where is threatens by meandre of Oslava river. This concave bank is possible protect by vegetation lining suitable planting, for example Alnus glutinosa. In place between the dike and bank of river is projected vegetation planting by Alnus glutinosa which should be dominant and Salix cinerea. In case of race, it should be capacitived. This race is not capacitive and in many places the water issues from trough throw flood plain to Hodíškovský potok. The flood plain is very petting and overgrown by unsightly vegetation. In this place should be projected many types of revitalization measures includes for example wetlands, pools or same small flow with system pools. By this revitalization measures increase value of this locality. But is necessary to

deal with revitalization of flows and

reconstruction of reservoir complex.

63

10 POUŽITÉ ZDROJE 10.1 Vázané publikace

64


ČSN 75 2410: Malé vodní nádrže, 2011
Demek, J. a kol.: Hory a nížiny, Zeměpisný lexikon ČSR, Academia 1987
Deyl, M., Hísek, K., Naše květiny, 3. vyd., Academia 2002, 690 s., ISBN 802-00-0940-1
Gernešová, L., Bakalářská práce: Hodnocení protipovodňových opatření v k.ú. Hrušky, 2010, MENDELU Brno
Humplík, P., Bakalářská práce: Problematika únosnosti zemní pláně pro dimenzování vozovek lesních odvozních cest, 2010, MENDELU Brno
Jedlička, L., DUR: Revitalizační opatření v k.ú. Obyčtov, 2011
Just, T., kol., Revitalizace vodního prostředí, 2003, Praha, ISBN 80-86064-72-7
Klimo, E., Lesnická pedologie, 2000, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno,
Krešl, J., Bartuňková, P., Lesnické meliorace: cvičení, 1978, Vysoká škola zemědělská v Brně, číslo publikace: 1504 – 0736
Lysák, F., Biologické hodnocení k akci „Rybník Velký Padalíkův“ – Mlejnek, rekonstrukce, 2007.
Quitt, E.: Klimatické oblasti Československa, 1971, Brno
Synková, J., Zlatuška, K., Malé vodní nádrže: cvičení, 1. vyd., Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 51 s. ISBN 80-7157-672-7
Šálek, J. a kol., Vodní stavitelství. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, 2001. ISBN 80 – 214 – 2068 – 5.
Šlezingr, M., Úradníček, L., Vegetační doprovod vodních toků. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009. 175 s. ISBN 978-80-7375349-8.
Tlapák, V., Herynek, J., Malé vodní nádrže. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 198 s. ISBN 80-7157-635-2
Vrána, K., kol.: Krajinné inženýrství, Praha, 1998,
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů

10.2

Datové publikace

65


Maděra, P., Zimová, E.: Metodické postupy projektování lokálního ÚSES – multimediální učebnice

10.3 Webové služby


Bokr P.: geologické mapy [online] citováno 5. Března 2012. Dostupné na: http://www.geologicke-mapy.cz/
Český hydrometeorologický ústav: Územní srážky [online] citováno 15. Března 2012. Dostupné na: http://portal.chmi.cz/portal/dt?menu=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_ 1_Pocasi/P4_1_5_Uzemni_srazky
Český hydrometeorologický ústav: Územní teploty [online] citováno 15. Března 2012. Dostupné na: http://portal.chmi.cz/portal/dt?menu=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_ 1_Pocasi/P4_1_4_Uzemni_teploty
Český hydrometeorologický ústav: Měsíční data teploty [online] citováno 15. Března 2012. Dostupné na: http://portal.chmi.cz/portal/dt?action=content&provider=JSPTabContainer&men u=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_1_Pocasi/P4_1_9_Mesicni_data&n c=1&portal_lang=cs#PP_Mesicni _data

11 PŘÍLOHY:

66

11.1 Pedologický průzkum Sonda číslo: 1 den:

21. 10. 2010

hod:

13:35

místo:

k.ú. Obyčtov parcela KN: 860/1 poloha S-JTSK: 1122776/637011 nadmořská výška Bpv: 552.20 m n.m

BPEJ:

7.29.11

počasí:

slunečno

technologie:

ručně kopaná sonda

využití pozemku:

kosený trvalý travní porost

Půdní typ: Kambizem kyselá

Diagnostické půdní horizonty:

Ap – 0 až 20 cm hnědá zemina, prokořeněná silně do 20 cm, čer-stvě vlhká

Bv – 20 až 45 cm, hnědá barva, začínající skeletovitost do cca 10 %, úlomky uzazených hornin do velikost 5 cm Bv/C – 45 až 70 cm, černohnědá barva vyšší obsah písku až štěrko-písčitých hnízd, vlhká - skeletovitost 30 %, úlomky hornin o velikosti 7-10 cm (nestandardní horizont vykazující známky antropogenní činnosti pravděpodobně při pokládce meliorací v 70 letech. ~~~ hladina spodní vody neobnažena

67

Sonda číslo: 2 den:

21. 10. 2010

hod:

14:22

místo:

k.ú.: Obyčtov parcela KN: 1069/1 poloha S-JTSK: 1123087/637406 nadmořská výška Bpv:529.30 m n.m

BPEJ:

7.47.10

počasí:

slunečno

technologie:

ručně kopaná sonda

využití pozemku:

kosený trvalý travní porost

Půdní typ: Pseudoglej

Diagnostické půdní horizonty:

Ap – 0 až 25 cm hnědá zemina s vyšším obsahem jílu, hutná-lepivá, prokořeněná silně do 15 cm, čerstvě vlhká

Bm – 25 až 35 cm, šedomodrá barva s rezivými horizontálními liniemi, vlhký, štěrkopískový hnízda, znaky slabé eluviace

BCg – 35 až 70 cm, šedomodrá barva s černými skvrnami do průměru 0,8 cm, vyšší obsah písku až písčitých hnízd, - zvodnělá vrstva - spodní část horizontu skeletovitost do 5%, velikost 5 – 10 cm - barevné rozlišení a zrnitost a obsah jílu ovlivňuje kolísající hladina spodní vody ~~~ spojitá hladina spodní vody do 2 min. ve dně sondy 68

Sonda číslo: 3 den:

21. 10. 2010

hod:

15:37

místo:

k.ú. Obyčtov parcela KN: 1063 poloha S-JTSK: 1123027/637689 nadmořská výška Bpv:522.10 m n.m

BPEJ:

7.68.11

počasí:

slunečno

technologie:

ručně kopaná sonda

využití pozemku:

podmáčená louka vedle toku

Půdní typ: Glej

Diagnostické půdní horizonty:

AG – 0 až 15 cm světle hnědá zemina s vyšším

obsahem

jílu,

humózní,

prokořeněná silně do 15 cm, čerstvě vlhká

Gor – 15 až 25 cm, šedozelená barva, zvodnělá vývěry,

Gr – 25 až 70 cm, šedomodrá barva s černými skvrnami do průměru 0,8 cm, - jílovitá zemina velmi mazlavá - barevné rozlišení a zrnitost a obsah jílu ovlivňuje kolísající hladina spodní vody

~~~ spojitá hladina spodní vody do 1 min. ve dně sondy

69

Sonda číslo: 4 den:

21. 10. 2010

hod:

16:19

místo:

k.ú. Obyčtov parcela PK: 942 poloha S-JTSK: 1122349/637807 nadmořská výška Bpv:551,60 m n.m

BPEJ:

7.47.10

počasí:

slunečno

technologie:

ručně kopaná sonda

využití pozemku:

kosený trvalý travní porost

Půdní typ: Pseudoglej

Diagnostické půdní horizonty:

Ap – 0 až 20 cm hnědá zemina s vyšším obsahem jílu, prokořeněná silně do 15 cm, čerstvě vlhká

Bm – 20 až 35 cm, hnědomodrá barva, vlhký, znaky slabé eluviace - ve spodní části horizontu rezivá linie

BCg – 35 až 70 cm, rezavošedá barva s černými skvrnami do průměru 0,8 cm, - spodní část horizontu skeletovitost do 5%, velikost 5 – 15 cm (nestandardní horizont vykazující známky antropogenní činnosti pravděpodobně při pokládce meliorací v 70 letech.

~~~ spojitá hladina neobnažena 70

Sonda číslo: 5 den:

21. 10. 2010

hod:

16:44

místo:

k.ú. Obyčtov parcela KN: 1043 poloha S-JTSK: 1122997/638327 nadmořská výška Bpv: 515,30 m n.m

BPEJ:

7.58.00

počasí:

slunečno

technologie:

ručně kopaná sonda

využití pozemku:

podmáčená louka vedle toku

Půdní typ: Fluvizem glejová

Diagnostické půdní horizonty:

Ap – 0 až 5 cm organická slabě rozložená vrstva s hnědočernou mazlavou zeminou – silně zvodnělá až tekutá - zapáchající - přetékající povrchová voda

A/C – 5 až 15 cm, rezivá zvodnělá zemina + prokořenění

CG – 15 až 70 cm, černohnědá barva - mokrá, mazlavá, lepivá zemina

~~~ spojitá hladina spodní vody do 10 min po vrch sondy

71

Sonda číslo: 6 den:

21. 10. 2010

hod:

17:00

místo:

k.ú. Obyčtov parcela KN: 1031/1 poloha S-JTSK: 1122958/638426 nadmořská výška Bpv:514,66 m n.m

BPEJ:

7.58.00

počasí:

slunečno

technologie:

ručně kopaná sonda

využití pozemku:

podmáčená travina u rybníka

Půdní typ: Glej

Diagnostické půdní horizonty:

AG – 0 až 15 cm světle hnědá zemina, humózní, prokořeněná silně do 15 cm, čerstvě vlhká

Gor – 15 až 25 cm, šedozelená barva, zvodnělá vývěry - ve spodní části horizontu písčitá hnízda

Gr – 25 až 70 cm, šedomodrá barva s černými skvrnami do průměru 0,8 cm, - jílovitá zemina velmi mazlavá - barevné rozlišení a zrnitost a obsah jílu ovlivňuje kolísající hladina spodní vody

~~~ spojitá hladina spodní vody do 1 min. ve dně sondy

72

11.2 Tabulky a grafy Tab. I Srovnání průměrných měsíčních teplot roků 2011, 2010, 2009, 2008, 2007 s lety s dlouhodobým normálem z let 1961 – 1990 z meteorologické stanice v Novém Městě na Moravě rok 2011

T N O 2010 T N O 2009 T N O 2008 T N O 2007 T N O (Vysvětlivky:

I -1,6 -3,3 1,7 -5,1 -3,3 -1,8 -4,4 -3,3 -1,1 0,5 -3,3 3,8 2,6 -3,3 5,9 T =

II

III

IV

V

měsíc VI VII

VIII

IX

-2,4 3,6 10,1 13,0 16,6 16,1 18,0 14,5 -1,5 2,1 7,0 12,0 15,2 16,7 16,2 12,6 -0,9 1,5 3,1 1,0 1,4 -0,6 1,8 1,9 -2,4 2,0 7,7 11,4 16,3 19,6 16,7 11,0 -1,5 2,1 7,0 12,0 15,2 16,7 16,2 12,6 -0,9 -0,1 0,7 -0,6 1,1 2,9 0,5 -1,6 -1,7 2,4 11,9 12,8 14,4 17,7 18,1 14,4 -1,5 2,1 7,0 12,0 15,2 16,7 16,2 12,6 -0,2 0,3 4,9 0,8 -0,8 1,0 1,9 1,8 1,6 2,5 7,7 13,4 17,2 17,6 17,4 11,8 -1,5 2,1 7,0 12,0 15,2 16,7 16,2 12,6 3,1 0,4 0,7 1,4 2,0 0,9 1,2 -0,8 2,1 4,6 10,0 13,9 18,0 18,2 17,7 11,0 -1,5 2,1 7,0 12,0 15,2 16,7 16,2 12,6 3,6 2,5 3,0 1,9 2,8 1,5 1,5 -1,6 teplota vzduchu (°C), N = dlouhodobý normál

X

XI

XII

7,4 2,0 1,1 7,7 2,3 -1,5 -0,3 -0,3 2,6 5,7 4,7 -5,1 7,7 2,3 -1,5 -2,0 2,4 -3,6 6,7 4,8 -1,4 7,7 2,3 -1,5 -1,0 2,5 0,1 8,0 4,3 0,0 7,7 2,3 -1,5 0,3 2,0 1,5 6,8 0,6 -1,8 7,7 2,3 -1,5 -0,9 -1,7 -0,3 teploty vzduchu

1961-1990 (°C), O = odchylka od normálu (°C)) Data jsou převzata z webu Českého hydrometeorologického ústavu.

73

Rok 8,2 7,2 1,0 6,9 7,2 -0,3 8,0 7,2 0,8 8,5 7,2 1,3 8,6 7,2 1,4

Tab. II Srovnání průměrných měsíčních úhrnů srážek roků 2011, 2010, 2009, 2008, 2007 s lety s dlouhodobým normálem z let 1961 – 1990 z meteorologicé stanice v Novém Městě na Moravě rok

I

II

III

IV

V

měsíc VI VII VIII

IX

X

XI

XII

2011

S 35 9 28 36 61 74 122 67 75 41 1 36 N 42 37 37 42,0 76 82 75 75 49 37 45 43 % 83 24 74 86 80 91 162 89 153 112 3 83 2010 S 68 19 33 61 104 85 117 156 88,0 11 44 56 N 42 37 37 42 76 82 75 75 49 37 45 43 % 163 50 90 145 137 104 157 208 179 31,0 98 129 2009 S 22 75 91 14,0 79 126 127 81 20 63 37 60 N 42 37 37 42 76 82 75 75 49 37 45 43 % 52 202 244 34 105 153 170 108 41 169 82 138 2008 S 33 20 64 34 50 61 89 60 47 26 61 29,0 N 42 37 37 42 76 82 75 75 49 37 45 43 % 79 55 174 80 66 74 118 80 96 71 136 66 2007 S 68 50 59 3,0 75 64 78 43 134 32 93 27 N 42 37 37 42 76 82 75 75 49 37 45 43 % 162 136 159 7 99 78 104 57 275 86 207 62 Vysvětlivky: S = úhrn srážek (mm), N = dlouhodobý srážkový normál 1961-1990 (mm), % = úhrn srážek v % normálu 1961–1990. Data jsou převzata z webu Českého hydrometeorologického ústavu.

74

Rok 585 644 91 843 644 131 795 644 123 574 644 89 726 644 113

Graf I Křivka zrnitosti

75

11.3 Fotodokumentace

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 1 Meandrující řeka Oslava tekoucí podél hráze Rybníka pod Obyčtovem – pohled proti proudu

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 2 Meandrující Hodíškovský potok – pohled ve směru toku 76

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 3 Náhon před vtokem do trubní propusti – pohled proti toku

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 4 Přeron z náhonu – pohled ve směru proti toku

77

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 5 Vtok vody do Hodíškovského potoku z podmáčené nivy.

©Ing. Libor Jedlička, 2009 Foto. 6 Rozdělovací objekt pro náhon

78

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 7 Rozdělovací objekt pro náhon

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 8 Trubní propust provádějící vodu z náhonu pod komunikací 79

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 9 Opevnění návodního svahu u Velkého Padalíkova rybníku

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 10 Bezpečnostní přeliv u Velkého Padalíkova rybníku

80

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 11 Ohrožení hráze meandrem řeky Oslavy

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 12 Hráz nádrže Rybník pod Obyčtovem

81

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 13 Přítok do nádrže

©Lenka Gernešová, 5. 4. 2012 Foto. 14 Figury vyhrnutého sedimentu 82

11.4 Mapové přílohy Seznam mapových příloh


Mapová příloha č. 1 – Lokalizace zájmového území
Mapová příloha č. 2 – Vodohospodářská mapa
Mapová příloha č. 3 – Řešené území - ZM
Mapová příloha č. 4 – Řešené území - ortofotozobrazení

83

11.5 Výkresové přílohy Seznam výkresových příloh
B5 Výkres vodního hospodářství
B6 Výkres ÚSES, ochrana přírody a krajiny
11.5.3 Situace – technické řešení 1:1000
11.5.4 Situace – biologické řešení 1:1000
11.5.5 Podélný řez nádrží 1:1000/100
11.5.6 Příčné řezy nádrží 1:1000/100
11.5.7 Podélný řez hrází 1:2000/100
11.5.8 Příčné řezy hrází 1:100/100
11.5.9 Vzorový příčný řez hrází 1:100
11.5.10 Objekt – požerák 1:50

84