Studie revitalizace mokřadního biotopu v k. ú. Šanov DIPLOMOVÁ PRÁCE

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny

Studie revitalizace mokřadního biotopu v k. ú. Šanov DIPLOMOVÁ PRÁCE

2016

Bc. Zuzana Doleželová

ZADÁNÍ

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Studie revitalizace mokřadního biotopu v k. ú. Šanov zpracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle §60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně, dne: ........................................ podpis studenta

Poděkování Děkuji Ing. Petru Pelikánovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a trpělivost v průběhu zpracování diplomové práce. Poděkování patří také mojí rodině za podporu po celou dobu studia.

Zuzana Doleželová Studie revitalizace mokřadního biotopu v k. ú. Šanov Abstrakt Práce se zabývá návrhem vhodných revitalizačních opatření v lokálním biocentru v k. ú. Šanov (okres Znojmo). Cílem návrhu je vytvoření přírodě blízkého biotopu, který by poskytoval dobré podmínky pro výskyt mokřadních rostlin a živočichů a podílel se tak na zvýšení biodiverzity v území a současně se stal funkčním prvkem z hlediska zadržení vody v krajině. Předmětem návrhu jsou hloubené neprůtočné tůně s kolísavou hladinou vody v průběhu roku a jejich vegetační doprovod. Práce nabízí informace o možných zdrojích financování revitalizačních opatření. Klíčová slova: litorální pásmo, mokřad, obojživelníci, revitalizace, tůň. Study of revitalization a wetland biotop in cadastral area Šanov Abstract: The thesis deals with proposal of suitable revitalizing measures in local biocentre in cadastral area Šanov (district Znojmo). The proposal aims to create a near-natural habitat, which would provide good conditions for the occurrence of wetland plants and animals and contribute to the increase in biodiversity in the area and also became functional element in terms of water retention in the landscape. The proposal is the trenched non-flow pools with fluctuating water level during the year and their vegetally connects. The thesis provides information about possible sources of funding restoration measures.

Key words: littoral zone, wetland, amphibians, revitalization, pool.

Obsah

1

ÚVOD ...................................................................................................................8

2

CÍL PRÁCE ..........................................................................................................9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED .....................................................................................10 3.1 Revitalizace u nás a v zahraničí .........................................................................10 3.2 Mokřady a jejich funkce, voda v krajině ............................................................10 3.3 Legislativa a ochrana mokřadů...........................................................................12 3.4 Územní systémy ekologické stability .................................................................14

4

CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ ...........................................................................16 4.1 Administrativní členění a lokalizace ..................................................................16 4.2 Geomorfologie ...................................................................................................16 4.3 Geologie ............................................................................................................17 4.4 Pedologie ...........................................................................................................18 4.5 Hydrologie.........................................................................................................18 4.6 Klimatické poměry ............................................................................................20 4.7 Biogeografické členění ......................................................................................21 4.8 Biota ..................................................................................................................21 4.8.1 Flóra ...........................................................................................................21 4.8.2 Fauna ..........................................................................................................24 4.9 Využití území a antropogenní ovlivnění .............................................................25 4.10 Ochrana přírody ...............................................................................................26

5

METODIKA .......................................................................................................28 5.1 Přípravné práce ..................................................................................................28 5.2 Terénní práce .....................................................................................................28 5.3 Zpracování výsledků ..........................................................................................28

6

VÝSLEDKY .......................................................................................................30

A.

PRŮVODNÍ ZPRÁVA .................................................................................30 A.1 Identifikační údaje ........................................................................................30 A.2 Seznam vstupních podkladů ..........................................................................30 A.3 Údaje o území ...............................................................................................30 A.4 Údaje o stavbě...............................................................................................32 A.5 Členění stavby na objekty a technická a technologická zařízení.....................34

B.

SOUHRNÁ TECHNICKÁ ZPRÁVA............................................................35 B.1 Popis území stavby ........................................................................................35 B.2 Celkový popis stavby ....................................................................................37 B.3 Připojení na technickou infrastrukturu ...........................................................42 B.4 Dopravní řešení .............................................................................................42 B.5 Řešení vegetace a souvisejících terénních úprav ............................................42 B.6 Popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana ...................................43 B.7 Ochrana obyvatelstva ....................................................................................43 B.8 Zásady organizace výstavby ..........................................................................43

C. SITUAČNÍ VÝKRESY ......................................................................................44 D. VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE .....................................................................44 E. DOKLADOVÁ ČÁST ........................................................................................44 7

NÁVRH MANAGEMENTU ÚZEMÍ ..................................................................45

8

ZDROJE FINANCOVÁNÍ ..................................................................................47

9

DISKUZE............................................................................................................49

10 ZÁVĚR ...............................................................................................................51 11 SUMMARY ........................................................................................................52 12 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ...............................................................53 13 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................57

1 ÚVOD Mokřady a drobné tůně mají v krajině celou řadu funkcí. V první řadě jsou to nesmírně cenná stanoviště pro svoji biodiverzitu, často zde nalézáme celou řadu vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Dále je to schopnost zadržovat vodu v krajině nebo zlepšování místního klima výparem z vodní hladiny. Výčet pozitivních vlivů mokřadů na krajinu by mohl být ještě dlouhý, až bychom se dostali k nezanedbatelnému estetickému účinku těchto lokalit na okolní prostředí. V minulosti však byly zamokřené plochy považovány za hospodářsky bezcenné. Mokřiny se využívaly pro produkci rákosu nebo vrbového proutí, někdy se zde sklízelo seno, pokud zamokření nedosahovalo příliš vysoké úrovně, ani to však z ekonomického hlediska nebylo výnosné a nemožnost tyto plochy obdělávat běžnou technikou vedla až zásadním změnám ve využívání krajiny začátkem 50. let 20. století, kdy se začala plošně odvodňovat orná půda a s ní i tato stanoviště. Do roku 1990 se plocha mokřadů snížila takřka na jednu třetinu původní plochy. Negativní, často nevratné zásahy se dotkly nejen mokřadů, ale i dalších cenných složek krajiny jako jsou remízky, meze, staré extenzivní sady, a jejichž devastace vedla k celkovému ochuzení krajiny a narušení jejích přirozených funkcí a v konečném důsledku i k degradaci půdy působením vodní a větrné eroze a v kombinaci s napřímenými koryty vodních toků i k ohrožení majetku způsobeném zrychleným odtokem vody při povodních. Po roce 1990 dochází k v rámci tzv. krajinotvorných programů k realizaci opatření k obnovení ekologické stability krajiny. Zvyšování podílu nejen mokřadních, ale i dalších přírodě blízkých biotopů a krajinných prvků je prvním krokem k ekologické rovnováze. Realizací opatření však úloha ochrany přírody nekončí. Ačkoli pro některá mokřadní stanoviště je prospěšné ponechání přirozenému vývoji a omezení všech zásahů, nesmíme zapomínat, že to byl právě člověk, který se pastvou nebo kosením vlhkých luk v blízkosti toků podílel na utváření cenných společenstev. Je tedy nutné zvážit také správný management. Samostatnou kapitolou je pak péče o mokřadní biotopy v lesním prostředí. Obnova přirozených funkcí krajiny je dlouhodobým procesem a k naplnění tohoto cíle je nezbytná spolupráce všech zúčastněných stran, tedy vlastníků i nájemců pozemků, obcí, správců vodních toků, orgánů ochrany přírody a dalších. 8

2 CÍL PRÁCE Diplomová práce „Revitalizace mokřadního biotopu v k. ú. Šanov“ vznikla na podnět zástupců Okrašlovacího spolku Šanov. Hlavním cílem práce je navržení vhodných revitalizačních úprav na ploše lokálního biocentra situovaného západně od zástavby obce, kde se historicky nacházelo prameniště Anšovského potoka. Předmětem návrhu jsou hloubené neprůtočné tůně s kolísavou hladinou vody v průběhu roku a jejich vegetační doprovod. Součástí práce je zhodnocení současného stavu vegetace a návrh vhodného managementu celého území. Smyslem návrhu je vytvoření přírodě blízkého biotopu, který by poskytoval dobré podmínky pro výskyt mokřadních rostlin a živočichů a podílel se tak na zvýšení biodiverzity v území a současně se stal funkčním prvkem z hlediska zadržení vody v krajině.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Revitalizace u nás a v zahraničí Počátky ovlivňování krajiny člověkem sahají až do středověku, nejvýrazněji se zásahy do vodního prostředí projevily v 19. století. Další negativní zásahy souvisely také se zaváděním kolektivní zemědělské výroby v 50. letech 20. století. Vodohospodářské revitalizace se rozvíjejí přibližně od 70. let 20. století ve Spojených státech a vyspělých evropských zemích (Just, 2004). Na našem území je možné počátek snah o revitalizace sledovat počátkem 90. let 20. století. Předmětem zájmu byly převážně vodní toky, ale součástí napřimování vodních toků a jejich opevňování bylo často také rozsáhlé odvodňování zemědělské půdy melioračními systémy za účelem získání co největších ploch úrodné půdy a prostorová redukce tůní, slepých ramen vodních toků a mokřadů. Důsledkem těchto činností je zmenšení zásob vody v mokřadech a krajině obecně a omezení rozsahu na ně vázaného prostředí (Just a kol., 2003). Z pohledu revitalizací mokřadů můžeme za velmi významnou považovat akci na řece Skjern v Dánsku, kde proběhla v letech 1999–2002 jedna z nejvýznamnějších revitalizačních úprav v této zemi. Součástí revitalizace byla úprava přibližně dvaceti kilometrů řeky a současně s ní obnova 2 200 ha mokřadů a vlhkých luk. V Německu byla zase v roce 2005 dokončena rozsáhlá revitalizace řeky Isar. V obou případech se jedná o velké projekty, z Velké Británie je však známa řada úspěšných revitalizací mnohem menšího rozsahu (často je důvodem pro omezené revitalizační postupy nepříznivá pozemková situace, to však nezmenšuje význam těchto drobných revitalizací).

3.2 Mokřady a jejich funkce, voda v krajině Standard AOPK, Vytváření a obnova tůní (2015) definuje tůně jako terénní deprese nebo prohlubně v terénu, trvale nebo periodicky naplněné vodou. Tůň vzniká přirozeně (např. stará ramena v říčním aluviu) nebo uměle (antropogenním zásahem). Zdrojem vody pro

tůně jsou převážně atmosférické

srážky, povrchový

a podpovrchový odtok vody, podzemní voda, povrchové vodní toky nebo odtok vody z drenážních systémů. Tůně jsou zpravidla zcela zahloubené pod úroveň terénu, nemají hráz ani jiná technická zařízení (výpust, bezpečnostní přeliv), maximální hladina vody 10

v tůni může být dána úrovní okolního terénu. Tyto objekty tůň jsou určeny pro naplnění cílů podpory ochrany přírody, především podpory a zvyšování biodiverzity. Nejsou určeny k chovu ryb ani vodní drůbeže (Standard AOPK, Vytváření a obnova tůní, 2015). Dle způsobu tvorby můžeme tůně dělit na ručně hloubené, strojně hloubené, jinak hloubené (odstřel) a nehloubené. Dle průtoku vody dělíme tůně na neprůtočné, obtočné, občasně průtočné a průtočné. Jako mokřad se označuje území, v němž hladina vody vystupuje k terénu a nad terén, aniž by vytvářela větší volnou vodní plochu s hloubkou vody přes 0,6 m (Just a kol., 2003). Mokřady, se kterými se můžeme setkat v České republice, jsou především rašeliniště, prameniště, rákosiny, podmáčené ostřicové louky a lesy, okraje vodních ploch a nivy vodních toků. Hlavní funkce mokřadů v krajině jsou následující (Just a kol., 2003): •

Jedná se o prostředí významná svojí biodiverzitou.

•

Zadržují vodu v krajině. Zásoba vody v mokřadech je do značné míry aktivní.

•

Fixují uhlík v biomase a ukládají ho do sedimentů.

•

Fixují a odbourávají znečištění (nutriety, organické znečištění) v krajině.

•

Intenzivním výparem zvlhčují místní klima a přispívají ke stabilitě malého vodního oběhu.

•

Tlumí do určité míry průběh povodní jejich rozléváním do plochy mokřadu a zpomalování jejich postupu.

•

Podporují a stabilizují vodní zdroje.

•

Mají produkční funkci jako zdroje rákosí nebo proutí pro tradiční druhy výroby.

Jako nejhodnotnější mokřadní stanoviště jsou často vnímány dostatečně osluněné tůně s pokud možno stálou hladinou vody. Řada obojživelných organismů je však stínomilná a vyhledává naopak stanoviště stinná a chladná, nebo osluněná jen omezeně. Stejně tak kolísání hladiny, případně úplné vyschnutí, je zcela přirozeným procesem. Některé organismy jsou tomuto přizpůsobeny a přežijí, jiné uhynou a stanou se tak součástí potravního řetězce a koloběhu živin. A nejsou to jen obojživelníci, kterým může mokřadní biotop poskytnout příznivé životní podmínky. Batema a Fredrickson (1992) například uvádí, že zalesněné mokřady 11

mohou být velmi prospěšné pro vodní ptactvo, pokud poskytují dostatek potravy a odpovídající možnosti pro úkryt a hnízdění. Autoři se zmiňují také o důležitosti existence různých typů stanovišť, protože jen tak lze zajistit diverzitu druhů s různými nároky. Problém mokřadních biotopů, který se netýká jen Spojených států, je také zábor velkých zemědělských ploch na úkor právě mokřadních společenstev. Pokud to podmínky na lokalitě umožní, je vždy vhodné nabídnout tůně různého charakteru. Nabídka širokého spektra životních podmínek může tak poskytnout lepší možnosti pro větší množství organismů a jejich vývojová stadia. Nezanedbatelný vliv na vodní režim v území a kvalitu vody v něm mají i vlastnosti povodí. O charakteru povodí, kvalitě jeho povrchu, tvaru, rozhodují geofyzikální poměry. Do nich zahrnujeme: geometrické vlastnosti (tvar a symetrie povodí), fyzicko-geografické vlastnosti (průměrná nadmořská výška) a uspořádání a hustota říční sítě, rozhodující vliv má geologická stavba a vývoj reliéfu (Krešl, 2001). Účelné rozmístění kultur je základním biologickým prostředkem úpravy povodí toků, neboť každá kultura vytváří jiné podmínky pro vznik a průběh srážkového odtoku a jeho erozní působení. Nejlepší podmínky pro zadržování, rozptylování a vsakování srážkové vody poskytuje dobře vzrostlý smíšený les. Rovněž hustě zapojený travní porost působí velmi prospěšně. Naproti tomu polní plodiny, zvláště okopaniny mohou podmínky srážkového odtoku ještě zhoršovat (Jůva a kol., 1984).

3.3 Legislativa a ochrana mokřadů Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Ve vztahu k obnovování a budování mokřadů reguluje vodní hospodaření s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů, s cílem zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého charakteru. V rámci obecné ochrany přírody a krajiny v § 3, odst. 1, písm. b zákona definuje významné krajinné prvky ze zákona (lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy) a významné krajinné prvky registrované. Upravuje také problematiku tvorby územních systémů ekologické stability a vymezuje pojmy související s jejich tvorbou. Věnuje se územní ochraně – velkoplošná zvláště chráněná území, maloplošná zvláště chráněná území a soustava Natura 2000.

12

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů Stanovuje např., jaká povolení jsou p ři tvorbě tů n í třeba získ at. Tůně do velikosti 300 m2 a maximální hloubky do 1,5 m nevyžadují rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas, ani stavební povolení či ohlášení, pokud přesun hmot nepřesáhne 500 m3 (Standard AOPK, Vytváření a obnova tůní, 2015). Vyhláška č. 499/2006 Sb., ve znění novely 62/2013 Sb., o dokumentaci staveb, stanovuje náležitosti projektové dokumentace. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů Příloha č. 1 k vyhl. č 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě, určuje postup k uložení zeminy vykopané z tůně (Standard AOPK, Vytváření a obnova tůní, 2015). Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů Účelem tohoto zákona je všestranně chránit vody pro jejich nenahraditelnost a celospolečenský význam, řídit jejich odběry a jiné nakládání s nimi tak, aby byla zabezpečena rovnováha mezi potřebou vody a kapacitou vodních zdrojů. Ochrana vod je veřejným zájmem (www.eagri.cz).

V souvislosti s budováním tůní stanoví, co je zejména vodním dílem (tůň by dle ustn. § 55 tohoto zákona neměla být vodním dílem, pokud nemá hráz, ani technické objekty – výpust, bezpečnostní přeliv), dále stanoví, v jakých případech je nutné získat povolení k nakládání s vodami (Standard AOPK, Vytváření a obnova tůní, 2015). Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm (www.eagri.cz).

13

Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované – orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, dále rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi (www.eagri.cz). Mezinárodní ochranu mokřadů zajišťuje Ramsarská úmluva o mokřadech (Ramsar Convention on Wetlands). V platnost vstoupila v roce 1975, v současnosti má celkem 160 smluvních stran. Jejím cílem je vytváření rámce pro celosvětovou ochranu a rozumné využívání všech typů mokřadů. Česká republika má na seznamu zapsáno 12 mokřadů, další dvě lokality jsou navrženy (www.mzp.cz). Z širšího pohledu vodního hospodářství je možné najít právní oporu pro revitalizace ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (www.eagri.cz).

3.4 Územní systémy ekologické stability Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky (zákon č. 114/1992 Sb.). V krajině se stýkají a vzájemné na sebe působí zemská kůru s reliéfem, ovzduší, voda, půda, biota a člověk. Dlouhodobým působením člověka na jednotlivé složky krajiny vzniká kulturní krajina. V kulturní krajině převažují z ekologického hlediska měně stabilní a nestabilní ekosystémy, záměrné udržované pro vysokou produkci požadované biomasy. Jedná se především o ornou půdu a hospodářské lesy. Ještě méně stabilní ekosystémy převládají v urbanizovaných územích, vyznačujících se vysokým podílem zastavěných ploch (Maděra a kol., 2005). Územní systém ekologické stability je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. 14

Tvorba a ochrana skladebných součástí ekologické sítě neřeší celou problematiku zajišťování ekologické stability krajiny. Rozhodující význam pro ekologickou stabilitu krajiny má celkové snižování negativních antropogenních vlivů. Základní význam pro zajištění ekologické stability mají ekologicky významné segmenty krajiny. Soubor ekologicky významných segmentů krajiny v současné době v krajině existujících tvoří kostru ekologické stability. Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladebné části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů pak tvoří územní systém ekologické stability krajiny (Maděra a kol., 2005). Základním okruhem práva, které má zcela zásadní význam pro utváření ÚSES, je soubor předpisů upravujících problematiku územního plánování. Jedním z nástrojů ochrany životního prostředí jsou i pozemkové úpravy. Pozemkovými úpravami se podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a o pozemkových úřadech, ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny formou návrhu plánu společných zařízení. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování.

15

4 CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 4.1 Administrativní členění a lokalizace Zájmové území se nachází v Jihomoravském kraji v západní části k. ú. Šanov nad Jevišovkou poblíž hranic s Rakouskem. Nadmořská výška katastrálního území se pohybuje mezi 195–213 m n. m. Obcí s pověřeným obecním úřadem jsou Hrušovany nad Jevišovkou. Obec Šanov náleží do správního obvodu obce s rozšířenou působností Znojmo. Plocha katastrálního území je 20,36 km2. K 1. 1. 2015 zde bydlí 1 521 obyvatel (www.risy.cz).

4.2 Geomorfologie Území je součástí provincie Západní Karpaty. Dále náleží do následujících geomorfologických jednotek: Soustava: Vněkarpatské sníženiny Podsoustava: Západní vněkarpatské sníženiny Celek: Dyjsko-svratecký úval Podcelek: Drnholecká pahorkatina Okrsek: Hrabětická plošina Západní vněkarpatské sníženiny představují pruh nižšího a méně členitého území, který na naše území vstupuje z Rakouska u Znojma a dále probíhá ve směru JZ–SV přes Brno, Vyškov, Přerov až téměř k Ostravě. Oblast má rozlohu 3 442 km2 a střední výšku 227 m. Podle Demka (1987) je Dyjsko-svratecký úval sníženina s plochým reliéfem měkkých tvarů, se střední výškou 210 m. Nejvyšším bodem je vrchol Výhon s nadmořskou výškou 355 m n. m. Čelní hlubina je vyplněná neogenními a kvarterními sedimenty. Nejnižší část s nadmořskou výškou kolem 170 m n. m. tvoří údolní nivy Dyje, Jevišovky, Jihlavy a Svratky lemované akumulačními terasami, okraje tvoří nížinné pahorkatiny s kryopedimenty, při západním okraji závěje spraší. Drnholecká pahorkatina je tvořena z neogenních sedimentů, říčních teras a spraší. Je to plochá nížinná pahorkatina se střední výškou 215,5 m na neogenních čtvrtohorních

16

usazeninách. Nejvyšší bod leží ve výšce 227 m n. m. Okraje tvoří stupně vysokých a středních teras Dyje, Jevišovky, Jihlavy. Drnholecká pahorkatina je převážně bezlesá. Hrabětická plošina je nížinná pahorkatina mezi údolími Dyje a Jevišovky, tvořená neogenními sedimenty a rozsáhlými říčními terasami. Výškově není dané území příliš členité, nadmořská výška v zájmovém území mokřadu nepřesahuje 208 m n. m.

4.3 Geologie Z geologického hlediska se v řešeném území a jeho širším okolí stýkají dvě strukturně geologické jednotky, Český masiv tvořený žulami a granodiority prekambrického stáří v podloží a komplex karbonátických sedimentů jury evropského tethydního šelfu a vrstvy neogénu karpatské předhlubně v nadloží. Skalní podklad krystalinika a jurské sedimenty jsou zastiženy pouze ve vrtech, nevycházejí na povrch. Neogenní sedimenty karpatské předhlubně byly překryty rozsáhlými akumulacemi kvarterních fluviálních a eolických sedimentů a na povrch vystupují u Hrušovan nad Jevišovkou jen omezeně. Jsou to miocenní vápnité jíly, vápnité písky spodního bádenu a karpatu. Z kvarterních sedimentů jsou plošně nejrozsáhlejší a nejvýznamnější fluviální písčité štěrky a písky günzu o průměrné mocnosti 2–4 m, max. 8,5 m, které se nacházejí ve výškách 203–210 m n. m. Fluviální písčité štěrky mindelského stáří se dochovaly jen v málo mocných reliktech v soutokové oblasti Dyje a Jevišovky. Jejich povrch dosahuje výšky 195–198 m n. m. Fluviální písčité štěrky staršího a mladšího rissu se nacházejí ve výšce 172–190 m n. m. Na povrchu fluviálních štěrkových akumulací se v omezené míře nacházejí v malých mocnostech váté písky würmu. Plošně poněkud rozsáhlejší jsou wümské spraše. Z přechodných sedimentů tohoto stáří se na sledovaném území vyskytují deluvioeolické sedimenty a deluviální, písčito-hlinité sedimenty. Nivy Dyje a Jevišovky vyplňují fluviální písčité štěrky würmského až holocenního stáří o mocnosti 1–5 m. Z holocénu jsou doloženy ronové písčité humózní hlíny, jež místy lemují úpatí svahů a vyplňují ploché deprese. Deluvio-fluviální, hlinitopísčité, slabě humózní sedimenty vyplňující dna periodicky protékaných údolí. Fluviální písčitohlinité sedimenty vyššího nivního stupně jsou ve výšce 2–3 m nad hladinou Dyje. Fluviální písčité štěrky a písky nižšího nivního stupně jsou 0,5–1,0 m nad hladinou Dyje (Demek a kol., 1987, Chlupáč a kol., 2002).

17

4.4 Pedologie Půdní typy nacházející se v okolí Hrušovan nad Jevišovkou jsou odrazem geologického podloží, klimatu, hydrických poměrů a dlouhodobého vývoje. Díky vlivu hospodaření člověka v krajině dochází k erozi půd na svazích a k akumulaci na plošinách, v nivách a na úpatí svahů. V nivách vznikla kombinace nivních a lužních půd v různém stupni oglejení až gleje, v depresích někdy zbahnělé. Je tu široké spektrum půdních druhů od velmi těžkých až po lehké. V polohách spojených s hladinou podzemní vody kapilárním zdvihem jsou černozemě lužní. Na plošinách teras je mozaika černozemí, od typických až po značně degradované, jejich přechody do hnědozemí a hnědozemě. V polohách s výchozy neogenních sedimentů a kvartérních písků a štěrků pak hnědé půdy až rendziny a regosoly (www.geology.cz). Na ploše lokálního biocentra, jehož území je předmětem práce, je dominantním půdním typem černozem modální a arenická. Centrální, nejvíce podmáčená část mokřadu je pokryta černozemí černickou. Černozemě jsou rozšířeny v nejteplejších oblastech České republiky a jsou to naše nejhodnotnější zemědělské půdy vhodné i pro pěstování náročnějších plodin, jako je například cukrovka, kukuřice, pšenice, ječmen a další (Tomášek, 2007). Pro značnou část regionu Hrušovanska je charakteristický rozsáhlý systém povrchových i podzemních zavlažovacích zařízení, který okrajově zasahuje také do zájmového území mokřadu.

4.5 Hydrologie Území náleží k povodí řeky Moravy, do oblasti povodí Dyje. Hydrologické pořadí Dyje (od soutoku Moravské a rakouské Dyje až po Jevišovku) je 4-14-02. Území náleží do úmoří Černého moře. Řeka Dyje pramení na Českomoravské vrchovině a ústí do řeky Moravy jižně od města Lanžhot. Plocha tohoto dílčího povodí je 931 km2. Dyje má dvě hlavní zdrojnice – Moravskou a Rakouskou Dyji. Pramen Moravské Dyje se nachází na Českomoravské vrchovině u města Třešť v nadmořské výšce 635 m n. m., pramen Rakouské Dyje se nachází u obce Schweiggers v Dolním Rakousku nadmořské výšce 657 m n. m. Obě řeky se stékají v Rakousku u městečka Raabs an der Thaya.

18

Další významným tokem v regionu je Jevišovka (4-14-03), která pramení u Komárovic (okres Třebíč) ve výšce 560 m n. m. a ústí zprava do Dyje u Jevišovky ve výšce 171 m n. m. Plocha dílčího povodí je 782,5 m2. Tok je dlouhý takřka 80 km. V okolí Hrušovan nad Jevišovkou se nachází otevřené kanály, do kterých jsou zaústěny meliorační zařízení v nivě řeky. Území je obecně charakterizováno nízkou vodností toků a rychlým odtokem vody z území. Vodní toky jsou v mnoha případech napřímeny, což nepříznivé hydrické poměry jen zhoršuje. Erozí poškozené půdy mají malou schopnost akumulace vody. V dřívější době v území byl větší počet rybníků, které v současnosti již neexistují. Mezi lety 1949–1954 byl zbudován zavlažovací kanál Krhovice – Hevlín, který dotuje řeka Dyje. Na 15 km dlouhý umělý kanál z betonových desek navazují i dva přírodní kanály v délce 9 a 7 km. Katastrální území Šanov je na povrchové vody chudé, většina drobných vodních toků je regulována. Jednou z mála významných vodních ploch jsou rybníky v PR Karlov. Hydrologické pořadí dílčího povodí Anšovského potoka, do něhož spadá i zájmové území, je 4-14-02-089 a jeho plocha je 29,85 km2 (Dibavod). Území náleží do hydrogeologického rajonu 2241 – Dyjsko-svratecký úval, o celkové ploše 1460,8 km2. Rajon zahrnuje neogenní uloženiny, převážně jíly, písky a štěrky, náležející sedimentární výplni neogénu karpatské předhlubně v území jižně od Brna. Sedimenty spodního miocénu a klastické uloženiny představují vhodné kolektory s dobrou průlinovou propustností, jejichž mocnost může kolísat až kolem 100 m. Podle úložních poměrů se mohou utvářet lokální, relativně více zvodněné kolektory s volným nebo napjatým režimem proudění podzemních vod (www.geology.cz). Území není součástí Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV). Správcem vodních toků v zájmovém území je Povodí Moravy, s. p., závod Dyje. Dílčí úseky toků spravují Lesy ČR, s. p.

19

4.6 Klimatické poměry Celá zájmová oblast spadá do nejteplejší oblasti – T4. Tato oblast má velmi dlouhé, značně teplé a suché léto. Přechodné období je zde velmi krátké. Jaro a podzim jsou teplé, zima krátká, mírně teplá, suchá až hodně suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt, 1971). Rajón dle vegetační stupňovitosti zahrnuje kolinní stupeň. Roční srážkové úhrny v okolí Hrušovan nad Jevišovkou jsou velmi nízké, kolem 400 mm. V letních měsících spadne nejvíce srážek, kdežto v zimě se jedná o srážky sněhové. V průběhu roku zde sněží tak 26 dní, sníh začíná padat koncem listopadu a taje až v březnu. Průměrná teplota je 8,5 °C (Quitt, 1971). Základní charakteristiky klimatické oblasti T4 uvádí následující tabulka.

Tab. 1: Charakteristiky pro klimatickou oblast T4 Klimatická charakteristika

T4

Počet letních dnů

60–70

Počet dnů s prům. teplotou 10 °C a více

170–180

Počet mrazových dnů

100–110

Počet ledových dnů

30–40

Prům. teplota v lednu Prům. teplota v červenci

-2–(-3 ) °C 19–20 °C

Prům. teplota v dubnu Prům. teplota v řijnu

9–10 °C 9–10 °C

Prům. počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období

80–90 300–350

Srážkový úhrn v zimním období Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

200–300 40–50 110–120 50–60

Zdroj: Quitt, E. (1971)

20

4.7 Biogeografické členění Území náleží k panonské provincii a severopanonské podprovincii, bioregion 4.1 Lechovický. Pro větší část území bioregionu jsou potenciální vegetací dubohabřiny, zejména teplomilné panonské (Primulo veris-Carpinetum), okrajově se prolínající i s hercynskými (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na extrémnějších vysýchavých stanovištích možno předpokládat teplomilné doubravy, zřejmě i se šípákem. Potenciálně největší plochy zaujímalo asi Quercetum pubescenti-roboris ze svazu Aceri tatariciQuercion, řidčeji se objevovalo i Corno-Quercetum (svaz Quercion pubescentipetraeae) a Potentillo albae-Quercetum ze svazu Quercion petraeae a možná i další. Na extrémě kyselých substrátech v méně příznivých expozicích lze předpodkládat acidofilní doubravy (Luzulo albidae-Quercetum). Podél větších vodních toků v průlomech je vyvinuto Stellario-Alnetum glutinosae, lemované na březích vegetací svazu Phalaridion arundinaceae, ve vodě je typická vegetace svazu Batrachion fluitantis. Podél menších toků je možno předpokládat Pruno-Fraxinetum. Na skalnatých stanovištích je primární bezlesí – komplex xerofilních typů ze svazů Alysso-Festucion pallentis a Festucion valesiaceae, na vzácnějších vápencích (Stránská skála) i SeslerioFestucion glaucae. Výjimečný je výskyt humolitů s bažinnými olšinami (svaz Alnion glutinosae). Na tvrdých podkladech se místy vyskytuje přirozená náhradní vegetace svazů Festucion valesiaceae a Koelerio-Phleion phleoidis, vzácně na neogénu i CirsioBrachypodion pinnatae. Vzácně je přítomna i vegetace teplého křídla vlhkých luk svazu Calthion. V nedávné minulosti zde existovaly i fragmenty halofilních a subhalofilních společenstev (Culek a kol., 2005).

4.8 Biota 4.8.1 Flóra Území a jeho širší okolí náleží do 1. dubového vegetačního stupně. Podle Bučka a kol. (2007) je dominantní dřevinou dub zimní (Quercus petraea). Z dalších dřevin jsou nejčastější javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis), lípa srdčitá (Tillia cordata) a habr (Carpinus betulus). Typické je druhově bohaté keřové patro např. dřín obecný (Cornus mas), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), kalina tušalaj (Viburnum lantana). 21

V dřevinném patře lužních lesů jsou hlavními dřevinami dub letní (Quercus robur), jilm vaz (Ulmus laevis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Bioindikátorem luhů 1. vegetačního stupně na jižní Moravě je jasan úzkolistý (Fraxinus

angustifolia).

Porosty měkkého luhu zde tvoří vrba bílá (Salix alba), topol černý (Populus nigra), topol bílý (Populus alba). Díky přídatné vodě má druhově odlišné složení podrost lužních lesů (Buček a kol., 2007). Vlhčí stanoviště doprovázejí různé druhy ostřic (Carex sp.), chrastic (Phalaris sp.), orobinců (Typha sp.) a rákos obecný (Phragmites australis). V bylinném patře dále

převládají

druhy

charakterizující

stanoviště

bohatá

na

živiny

jako

je bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), kopytník evropský (Asarum europaeum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), konvalinka vonná (Convallaria majalis), srha hajní (Dactylis polygama), violka lesní (Viola reichrnbachiana), violka divotvárná (Viola mirabilis), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), svízel vonný (Galium odoratum), konopice pýřitá (Galeopsis pubescens), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ostřice chlupatá (Carex pilosa), kuklík městský (Geum urbanum) nebo čistec lesní (Stachys sylvatica). Součástí druhové skladby bylin je i nepůvodní druh netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Potenciální vegetace – skupiny typů geobiocénů Zařazení do skupin typů geobiocénů podle Bučka a kol. (2007) je provedeno na základě terénních šetření v území. V důsledku výrazného ovlivnění biotopu člověkem a tedy značně pozměněné skladbě vegetace bylo využito i převodního klíče z typologických jednotek ÚHÚL. Pro širší okolí zájmového území je charakteristický vysoký podíl orné půdy. Mapa vymezení STG v zájmovém území viz příloha C.5 Potenciální stav vegetace.

1 B 3 Querceta typica (typické doubravy) Typické doubravy jsou vázány především na plošiny a mírné svahy nížinných oblastí, v navazujících členitých pahorkatinách zaujímají výhradně jižní expozice různě skloněných přímých až mírně vypuklých svahů do nadmořské výšky 300 m, výjimečně i výše. Vyskytují se v klimaticky nejteplejší oblasti T4 (Buček a kol., 2007). Typické doubravy jsou v zájmovém území zastoupeny jen velmi omezeně na sušších částech terénu v okrajových částech mokřadu.

22

1 BC-C (3)4 Tili-querceta roboris aceris inf. (javorolipové doubravy nižšího stupně) Především údolní nivy větších řek v klimaticky nejteplejší oblasti T4, v nadmořských výškách do 200 m, na bázích mírných svahů na přechodu do rovin a ve dnech svahových úpadů s oglejenými půdami s vyšším obsahem dusíku. V přirozených lesních společenstvech je na rozdíl od lipových doubrav vyšší zastoupení javorů (Acer campestre, Acer platanoides), jilmů (především Ulmus minor), případně i jasanu (Fraxinus excelsior). V bylinné synusii indikují vyšší obsah dusíku v půdách často dominantní druhy s nitrofilní tendencí – např. bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kuklík městský (Geum urbanum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum). Svým charakterem se tato skupina blíží společenstvům tvrdého luhu habrojilmových jasenin, na rozdíl od nich se však vyskytuje mimo nivní polohy (Buček a kol., 2007). Výskyt javorolipových doubrav v zájmovém území hlavně v horní části mokřadu, na přechodu mezi celoročně podmáčenými lokalitami a vysýchavými stanovišti. 1 BC 5b Alni glutinosae-saliceta inferiora (olšové vrbiny nižšího stupně) Terénní deprese v nivách dolních toků řek v nejteplejší klimatické oblasti T4, v nadmořských výškách do 200 m. K vysýchání svrchních vrstev půdního profilu dochází jen výjimečně, hladina podzemní vody neklesá pod 50 cm (Buček a kol., 2007). Nejvíce podmáčené části zájmového území. Dominantními jsou různověké porosty olše lepkavé (Alnus glutinosa) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) s příměsí vrby bílé (Salix alba), jilmu (Ulmus sp.), vrby popelavé (Salix cinerea) a dalších keřových vrb.

Aktuální vegetace Hodnocení aktuální vegetace v zájmovém území bylo provedeno dle Metodiky hodnocení krajiny (Vondrušková a kol., 1994). Součástí mapování je zařazení relativně homogenních segmentů krajiny do účelových typů (orná půda, les, mokřad, …) podle klíče klasifikace typů aktuální vegetace. Různým typům aktuální vegetace lze přiřadit nejen určitý stupeň intenzity antropogenní přeměny, ale i relativní hodnotu ekologické stability. Stupeň ekologické stability (SES) udává šestičlenná stupnice 0 (bez významu) – 5 (výjimečně velký význam). Výsledná mapa aktuálního stavu vegetace viz příloha C.6 Aktuální stav vegetace. 23

Typy aktuální vegetace zastoupené v zájmovém území: 11 – Orná půda základní, SES 1 – orná půda není přímo součástí zájmového území, je však dominantní složkou krajiny v širším okolí a nelze tak opomenout vliv tohoto segmentu na území. 52 – Lesy přírodě blízké, 60 % přirozená dřevinná skladba, SES 5 – starší porosty olše lepkavé, jasanu, s příměsí vrby bílé a jilmu, i výmladkového původu. Z pohledu ekologické stability nejhodnotnější součást území s neodklizeným mrtvým dřevem a vyvinutým keřovým patrem. 54 – Lesy kulturní a monokulturní a směsi stanovištně nevhodné, SES 3 – plošně nejrozšířenější typ vegetace v území. Jedná se hlavně o nové výsadby jasanu ztepilého a topolu bílého, v okrajových částech doplněné o výskyt trnovníku akátu a javoru jasanolistého. 73.2 – Liniová společenstva dřevinná, přírodě blízká, bez ruderálních druhů, SES 4 – v horní části mokřadu, bohatě vyvinuté keřové patro, bez přítomnosti invazních druhů. 92 – Mokřady narušené, SES 4 – výrazně podmáčené plochy v centrální části území jsou v současnosti osázeny dřevinami. 103 – Vodní plochy přírodě blízké, omezené přechodové pásmo, SES 4 – malá tůň v severní části mokřadu, bez doprovodného porostu nebo ochranného pásma, které by mohlo bránit smyvům z polí. 134 – Komunikace – cesty zpevněné, SES 0 – jižní hranice území. 4.8.2 Fauna Kromě poměrně běžných živočichů vyskytujících se na našem území se v Lechovickém bioregionu vyskytují některé významné druhy savců, jako je například ježek východní (Erinaceus concolor), nebo myšice malooká (Apodemus microps) a řada významných ptáků: husa velká (Anser anser), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), luňák červený, (Milvus milvus), raroh velký (Falco cherrug), vlha pestrá (Merops apiaster), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), linduška úhorní (Anthus campestris), ťuhýk rudohlavý (Lanius senator) a další. V nedaleké PR Karlov je evidována i celá řada obojživelníků. Můžeme zde narazit na čolka obecného (Triturus vulgaris), kuňku obecnou (Bombina bombina), rosničku zelenou (Hyla arborea), ropuchu obecnou (Bufo bufo), všechny tři druhy hnědých skokanů – skokana hnědého (Rana temporaria), skokana štíhlého (Rana dalmatina) 24

a skokana ostronosého (Rana arvalis) a z řady zelených skokanů na skokana skřehotavého (Rana ridibunda). Z plazů se v sušších částech území můžeme setkat například se slepýšem křehkým (Anguis fragilis).

4.9 Využití území a antropogenní ovlivnění Obec Šanov patří mezi nejstarší obce okresu Znojmo. První zmínky o obci pocházejí již z počátku 12. století. Příznivé klimatické podmínky byly jedním z hlavních faktorů, které měly zásadní vliv na současnou podobu krajiny. V současnosti je velká část území zemědělsky využívána. Dominantní složkou zemědělského půdního fondu je orná půda. Drobnější lesní plochy mají většinou změněnou druhovou skladbu, převažují akátiny s bezem černým v podrostu. Větší komplexy lesů zůstaly zachovány v lokalitě Karlov. Provedené meliorační zásahy na velké části území v okolí Hrušovan nad Jevišovkou vedly k zásadním změnám v hydrologickém režimu. Údaje o využití půdy v katastrálním území uvádí následující tabulky. Tab. 2 Využití půdy v katastrálním území Celková plocha k. ú. Zemědělská půda Lesní půda Vodní plocha Zastavěná plocha Ostatní plocha

2 035,0 ha 1 519,9 ha 323,6 ha 17,9 ha 20,76 ha 153,5 ha

Zdroj: www.čúzk.cz, stav k 13. 3. 2016 Tab. 3 Struktura zemědělského půdního fondu Struktura ZPF Orná půda Vinice Zahrada Sady TTP

1 397,0 ha 89,2 ha 17,8 ha 11,2 ha 4,7 ha

Zdroj: www.čúzk.cz, stav k 13. 3. 2016

25

Struktura ZPF orná půda vinice zahrady sady TTP

Obr. 1 Rozložení ZPF

4.10 Ochrana přírody Do katastrálního území obce Šanov částečně zasahují dvě maloplošná zvláště chráněná území. Jsou to PP Horní Karlov a PR Karlov a něk olik d alších MZCHÚ se nalézá v katastrech okolních obcí. Ve většině případů je předmětem ochrany mokřadní nebo vodní biotop, nebo zachovaná přírodě blízká lesní společenstva. V k. ú. Šanov jsou vymezena tři území soustavy Natura 2000, vyhlášené dle směrnice 92/43 EHS. Jsou to EVL Jevišovka (CZ0623041), EVL Emin zámeček (CZ0623778) a EVL Božické rybníky (CZ0623798). Do sousedního k. ú. Hrušovany nad Jevišovkou zasahuje EVL Trávní dvůr (CZ0623046). EVL Jevišovka zahrnuje dolní část toku řeky Jevišovky s písčitojílovitými náplavy. Na lokalitě se vyskytuje populace hybridního komplexu sekavců. EVL Emin zámeček – předmětem zájmu jsou letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) využívající půdní prostory Emina zámečku. EVL Božické rybníky – aluviální mokřadní porosty vysokých ostřic a staré porosty olšin jsou biotopem pro vzácného plže vrkoče bažinného (Vertigo moulinsiana). EVL Trávní tvoří hlavně společenstva tvrdých luhů nížinných řek s velkým zastoupením druhů měkkých luhů. Na podmáčených místech se lokálně vyskytují i mokřadní olšiny, porosty rákosin eutrofních a stojatých vod, fragmenty slanomilných rákosin a porosty vysokých ostřic. V území se vyskytuje řada ohrožených živočišných druhů vázaných na mokřadní ekosystémy. Jedná se o mimořádně významný lesní celek v intenzivně obhospodařované krajině se stanovišti řady významných rostlinných i živočišných druhů – velmi významná lokalita kuňky ohnivé. Lokalita je především významná z hlediska zoologického jako místo výskytu a rozmnožování celé řady 26

dalších zvláště chráněných a ohrožených druhů živočichů (ptáci, obojživelníci aj.), zahrnuje unikátní hnízdní kolonii volavky popelavé (Ardea cinerea). V periodických kalužích na lesních i polních cestách lze nalézt populace žábronožky (Anostraca), kriticky ohroženého korýše (www.nature.cz/natura2000). Komplexní pozemkové úpravy, které jsou v současnosti v k. ú. dokončovány, umožnily vymezení a doplnění ploch pro ÚSES.

27

5 METODIKA 5.1 Přípravné práce Součástí přípravných prací bylo studium dostupných údajů o lokalitě a zajištění potřebných dat. Digitální model reliéfu České republiky 4. generace (DMR 4G), potřebný pro zpracování digitálního modelu terénu, poskytl Český úřad zeměměřický a katastrální, stejně jako vektorovou katastrální mapu. V katastrálním území jsou v současnosti dokončovány komplexní pozemkové úpravy, jejichž zpracovatel poskytl aktuální návrh prostorového uspořádání pozemků a plán společných zařízení ve formátu DWG.

5.2 Terénní práce Hlavním cílem terénních prací bylo zjištění aktuálního stavu území. Průzkum probíhal v několika etapách v různých částech roku a byl zaměřen na sledování vodního režimu v území (hladina podzemní vody je ověřena na několika lokalitách vrtanou sondou), na jeho základě pak mohl vzniknout návrh umístění tůní. Důležitou součástí je i zjištění stavu vegetace – druhové zastoupení dřevin a jejich zdravotní stav, složení podrostu, přítomnost invazních druhů. Pro vytvoření modelu potenciální vegetace byl využit převodní klíč z typologických jednotek ÚHÚL. Aktuální vegetace je hodnocena dle Metodiky hodnocení krajiny, kterou zpracovala Vondrušková a kol. (1994). Pozornost byla věnována také hospodaření na okolních zemědělských pozemcích. V rámci terénního průzkumu byla pořízena fotodokumentace.

5.3 Zpracování výsledků Digitální model terénu byl vytvořen v programu ArcGIS 10.1. (Esri). Tento program umožnil i následné zpracování základních charakteristik dílčího povodí mokřadu pomocí hydrologických analýz. Pro další zpracování v programu AutoCAD Civil 3D 2016 je vzhledem k velkému objemu dat využita jen jejich část vztahující se přímo k zájmovému území. Zde byl digitální model upraven do výsledné podoby vrstevnicového plánu a mohl se stát podkladem pro návrh tůní. V AutoCAD Civil 3D a AutoCAD 2010 (Autodesk) jsou vytvořeny i všechny výkresy a další mapové přílohy. 28

Umístění tůní do terénu, jejich tvar, hloubka litorální zóny a další parametry jsou navrženy na základě pozorování místních podmínek s ohledem na konfiguraci terénu, vlastnické poměry a samozřejmě návrh respektuje ochranná pásma technické infrastruktury, která se v lokalitě nachází. Součástí návrhu je doprovodná vegetace některých tůní a management stávajících porostů. Textová část práce je zpracována v MS Office Word 2007 v souladu s vyhláškou č. 499/2006 Sb., ve znění novely 62/2013 Sb., o dokumentaci staveb, pro potřeby diplomové práce je však struktura této části upravena v souvislosti s charakterem navržené stavby. Součástí práce je orientační rozpočet stavby sestavený v programu KROS plus a na základě ceníku Agentury ochrany přírody a krajiny. Možné zdroje financování revitalizačních opatření jsou uvedeny v závěru práce.

29

6 VÝSLEDKY A. PRŮVODNÍ ZPRÁVA A.1 Identifikační údaje A.1.1 Údaje o stavbě Název stavby:

Revitalizace mokřadního biotopu v k. ú. Šanov

Místo stavby:

k. ú. Šanov nad Jevišovkou [762016]

Okres:

Znojmo

Kraj:

Jihomoravský

Stupeň dokumentace:

Studie

A.1.2 Údaje o zpracovateli dokumentace Zuzana Doleželová A.2 Seznam vstupních podkladů - Digitální model reliéfu České republiky 4. generace (DMR 4G) - Katastrální mapa - Ortofoto - Základní mapa ČR 1 : 10 000 - Základní mapa ČR 1 : 50 000 - Základní vodohospodářská mapa 1 : 50 000 - Digitální báze vodohospodářských dat (Dibavod) - Terénní šetření A.3 Údaje o území a) Rozsah řešeného území Rozsah řešeného území je 7 ha. b) Dosavadní využití a zastavěnost území Pro katastrální území obce jsou typické rozsáhlé scelené pozemky orné půdy. Vzrostlá dřevinná vegetace se vykytuje jen ve velmi omezené míře. Drobné vodní toky jsou ve většině případů regulované, vegetační doprovod i zde často zcela chybí.

30

Zájmové území se nachází v západní části katastrálního území, jižní hranice je tvořena komunikací spojující Šanov a Velký Karlov. Jedná se o pozemek určený k plnění funkcí lesa, orgánem státní správy lesů je ORP Znojmo. Dvě menší parcely jsou v majetku obce Šanov (dle KN ostatní plocha). Území je nezastavěné. V případě okolních pozemků se většinou jedná o zemědělský půdní fond. c) Údaje o ochraně území podle jiných právních předpisů V zájmovém území se nenacházejí žádné památkové rezervace, památkové zóny, zvláště chráněná území. Lokalita nenáleží do záplavového území. Celé zájmové území je součástí územního systému ekologické stability. Lokalita je chráněna dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. d) Údaje o odtokových poměrech Hydrologické pořadí dílčího povodí Anšovského potoka, do něhož spadá zájmové území, je 4-14-02-89 a jeho plocha je 29,85 km2. Srážkový úhrn ve vegetačním období je 300–350 mm, v zimní období 200–300 mm. Odtokové poměry značně ovlivňuje vysoký podíl orné půdy v povodí. Dílčí povodí mokřadu (závěrový profil trubní propust pod komunikací Šanov – Velký Karlov) má plochu 1,15 km2. e) Údaje o souladu s územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování Záměr studie je v souladu s územně plánovací dokumentací obce Šanov. f) Seznam souvisejících a podmiňujících investic Žádné související ani podmiňující investice nebudou stavbou vyvolány. g) Seznam pozemků a staveb dotčených umístěním a prováděním staveb Následující tabulka uvádí seznam pozemků dotčených umístěním stavby: Tab. 4 Pozemky dotčené umístěním stavby Parcelní číslo 6258 6259 6261

Výměra (m2) 7 004 59 631 9 627

Druh pozemku ostatní plocha lesní pozemek ostatní plocha

Vlastník, právo hospodařit s majetkem obec Šanov Česká republika, Lesy ČR, s. p. obec Šanov 31

Pozemky dotčené prováděním stavby (pojezd techniky): 6253, 6260. Tyto pozemky jsou v majetku soukromých vlastníků a jsou součástí zemědělského půdního fondu. Při pojezdu techniky je nutné dbát zvýšené opatrnosti, aby nedocházelo k úniku provozních kapalin a tím i ke znehodnocení ZPF. A.4 Údaje o stavbě a) Nová stavba nebo změna dokončené stavby Jedná se o novou stavbu. b) Účel užívání stavby Jedná se o revitalizaci historického prameniště Anšovského potoka. Cílem je podpora ekologických funkcí dané lokality a zadržení vody v krajině soustavou neprůtočných tůní. c) Trvalá nebo dočasná stavba Jedná se o trvalou stavbu. d) Údaje o ochraně stavby podle jiných právních předpisů Ochrana dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Les je významným krajinným prvkem ze zákona, ochrana se vztahuje na všechny prvky územního systému ekologické stability a pozemky určené k plnění funkcí lesa. e) Údaje o dodržení technických požadavků zabezpečující bezbariérové užívání staveb Stavba nevyžaduje žádná speciální řešení ani dodržení žádných technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. f) Navrhované kapacity stavby V horní části mokřadu dojde k úpravě břehů stávající tůně a k jejímu rozšíření, dále k obnově a úpravě směrového vedení kynety drobného vodního toku (průtočný jen při významně zvýšené hladině podzemní vody) se zbudováním malé boční tůňky. Dále budou vyhloubeny celkem čtyři větší tůně s proměnlivou hloubkou (0,8–1,5 m) a sklony břehů (1 : 3–8). Tůně jsou navrženy jako neprůtočné. Další čtyři drobné tůňky 32

budou vyhloubeny v okolí hlavních tůní a budou mít charakter mokřadu – počítá se s jejich periodickým vysycháním v závislosti na kolísání hladiny podzemní vody. Po dokončení stavby budou provedeny výsadby dřevin v okolí některých tůní a kynety toku v horní části mokřadu. Součástí stavby bude pročištění trubní propusti DN 600 umístěné pod komunikací Šanov – Velký Karlov, která je v současnosti zcela zanesena zeminou. g) Základní bilance stavby V průběhu stavby bude vytěženo celkem 1 386 m3 zeminy. Objem 1 368 m3 bude vytěžen při hloubení tůní, 18 m3 při tvorbě kynety. Celkem 300 m3 je využito na výstavbu zemních hrázek v okolí tůní. Zbytek zeminy bude rovnoměrně rozprostřen kolem tůní a kynety ve vrstvě přibližně 20–30 cm. Při manipulaci se zeminou a jejím přesunu je nutné dbát zvýšené opatrnosti, aby nedocházelo k utápění dřevin a tím i jejich poškození. Stavba nepředpokládá přísun ani deponii zeminy ani dalších hmot. h) Základní předpoklady výstavby Předpokládá se provedení stavby ve dvou etapách. Hloubení tůní bude předcházet odstranění vegetace v nezbytném rozsahu, samotné tůně budou hloubeny minirypadlem na pásovém podvozku, hlavním pracovním nástrojem bude lopata s drapáky pro docílení požadovaného efektu členitého dna, některé práce budou prováděny ručně – rýčem. Stavba začne po sklizni plodin z okolních pozemků, předpokladem je srpen–září, aby se předešlo dočasnému záboru ZPF a případným škodám na sklizni. Tato doba je také nejvhodnější z hlediska případného výskytu obojživelníků v lokalitě. Doplnění o výsadby bude provedeno brzy na jaře. Minimálně v průběhu následujícího roku bude stav tůní vyžadovat kontrolu a případnou korekci hloubky a litorální zóny vzhledem k vodnímu režimu území. i) Orientační náklady stavby Orientační náklady stavby jsou 328 890,00 Kč bez DPH. Podrobný přehled cen prací a použitého materiálu viz příloha č. 1 Rozpočet stavby.

33

A.5 Členění stavby na objekty a technická a technologická zařízení Předmětem stavby jsou SO 1 Tůně a SO 2 Úprava směrového vedení kynety. SO 1: A. Tůn č. 1 B. Tůň č. 2 C. Tůň č. 3 D. Tůň č. 4 E. Tůň č. 5 F. Tůň č. 6 G. Tůň č. 7 H. Tůň č. 8 I. Tůň č. 9 SO 2: Úprava směrového vedení kynety Součástí stavby nejsou žádná technická ani technologická zařízení.

34

B. SOUHRNÁ TECHNICKÁ ZPRÁVA B.1 Popis území stavby a) Charakteristika stavebního pozemku Jedná se o podmáčenou lokalitu o velikosti přibližně 7 ha. Historicky se zde nacházelo prameniště Anšovského potoka. V současnosti je celé území součástí územního systému ekologické stability (LBC 6 Na Kavkaze, LBK 5). Pozemky jsou až na malou část u jižního okraje zalesněny, převažují dřeviny niv nižších poloh, jako například vrba bílá (Salix alba), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Na dvou lokalitách byla v uplynulých dvou letech provedena obnova porostu výsadbou topolu bílého (Populus alba), topolu osika (Populus tremula) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Na těchto plochách je ponecháno několik starších jedinců, jedná se o vrbu bílou (Salix alba) a jilm vaz (Ulmus laevis). V sušších částech terénu dominuje dub zimní (Quercus robur), v okrajových částech se objevují trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a javor jasanolistý (Negundo aceroides). Z keřů můžeme nalézt bez černý (Sambucus nigra), řadu keřových vrb, např. vrbu popelavou (Salix cinerea) a vrbu košíkářskou (Salix viminalis), dále brslen evropský (Euonymus europaeus) nebo liánu chmel otáčivý (Humulus lupulus). Terén má rovinatý charakter v rozsahu nadmořských výšek 204–208 m n. m. V severní části lokality je vedeno podzemní zavlažovací zařízení. Horní část mokřadu je silně zarostlá rákosem obecným (Phragmites australis) a s dolní, zalesněnou částí mokřadu je spojena liniovým společenstvem, které tvoří vegetační doprovod mělkému korytu. Liniové společenstvo je tvořeno převážně keři, nachází se zde např. růže šípková (Rosa canina), brslen evropský (Euonymus europaeus), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), kalina obecná (Viburnum opulus), svída krvavá (Swida sanguinea) a řada keřových vrb. V bylinném patře je zastoupena řada druhů charakteristických pro živinami bohatá stanoviště, například bršlice kozí noha (Aegopodium podargraria), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), dále přeslička (Equisetum sp.), kuklík městský (Geum urbanum), lebeda lesklá (Atriplex sagittata) nebo netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Pravidelně zaplavované zóny indikují vysoké ostřice (Carex sp.), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a sítina rozkladitá (Juncus effusus). Ve vegetačním období jsou okrajové části mokřadu silně porostlé buření. 35

b) Výčet a závěry provedených průzkumů a rozborů - Pedologický průzkum – stanovení půdního typu, vrtané sondy 4× (Edelmanův vrták) - Ověření hladiny podzemní vody v letních měsících, - Geobiocenologický průzkum – aktuální a potenciální stav vegetace (viz přílohy práce C.5 Potenciální stav vegetace a C.6 Aktuální stav vegetace). c) Stávající ochranná a bezpečnostní pásma Jižní hranicí území prochází podzemní vedení telekomunikační sítě a jeho ochranné pásmo, viz příloha E. Dokladová část. K trase produktovodu (závlah) v severní části území také náleží ochranné pásmo.

d) Poloha vzhledem k zaplavovanému území, poddolovanému území Území nenáleží k zaplavovanému ani poddolovanému území.

e) Vliv stavby na okolní stavby a pozemky, ochrana okolí, vliv stavby na odtokové poměry v území Realizací stavby nedojde k ovlivnění okolních pozemků, žádné stavby se v blízkosti staveniště nenacházejí. Odtokové poměry v území nebudou stavbou negativně ovlivněny. f) Požadavky na asanace, demolice, kácení dřevin Provedení stavby vyžaduje odstranění mladých dřevin v rozsahu nezbytném pro vyhloubení tůní a úpravu trasy stávajícího koryta na ploše 3 500 m2 v počtu přibližně 100 ks. Ke kácení vzrostlých dřevin nedojde. Asanace ani demolice neproběhnou. g) Požadavky na maximální zábory zemědělského půdního fondu nebo pozemků určených k plnění funkcí lesa Trvalé zábory pozemků určených k plnění funkcí lesa pro potřeby vyhloubení tůní v rozsahu 4 555 m2. Zábory pro potřeby úpravy směrového vedení kynety v horní části mokřadu jsou zanedbatelné. Žádné zábory zemědělského půdního fondu nejsou vyžadovány. Dočasné zábory nejsou.

36

h) věcné a časové vazby stavby, podmiňující, vyvolané, související investice Je třeba minimalizovat negativní dopady na biocenózy. Časový harmonogram je tedy možné upravit v závislosti na vodním režimu a tedy i možnému výskytu živočichů vázaných na podmáčené lokality. Z tohoto hlediska je nejvhodnějším obdobím konec září–říjen, kdy se dá předpokládat i snížená hladina podzemní vody a tedy usnadnění pohybu techniky po staveništi. Současně by se tím mělo předejít nežádoucímu ovlivňování biotopu ve vegetační sezóně. Na základě pozorování hladiny vody v průběhu následujícího roku může dojít k úpravám hloubky, případně rozšíření litorální zóny u jednotlivých tůní. Stavbou nebudou vyvolány žádné další investice. B.2 Celkový popis stavby B.2.1 Účel užívání stavby a) Funkční náplň stavby Zadržení vody v krajině soustavou neprůtočných tůní. Současně by se mělo jednat i o estetický a ekologicky funkční prvek v jinak uniformní krajině a její oživení a zvýšení atraktivity jak pro zvěř, která má v této oblasti velmi omezené možnosti úkrytu, tak pro drobné obojživelníky a ptactvo.

37

b) Základní parametry funkčních jednotek SO 1: Tůně

120 95 85 300

zábor Celkem (m²)

80 123 40 587 37 55 56 237 153 1 368

Plocha zatravnění (m

1,0 0,8 0,4 1,2 0,4 0,6 0,6 1,5 1,2 Celkem:

násypů

125 42 11 238 8 17 16 142 114

Objem (m³)

Objem při max. hladině (m

95 90 25 350 38 55 50 149 140

výkopů

Plocha litorální zóny (m²)

196 91 41 360 31 46 44 172 178

Objem (m³)

Plocha (m²)

293 192 68 727 65 97 95 321 300

Maximální hloubka (m)

Celková plocha tůně (m²)

1 2 3 4 5 6 7 8 9

hladiny

Číslo tůně

Tab. 5 Základní parametry SO 1

302

596

206

466

1 297 912 2 717

2 281 1 212 4 555

SO 2: Úprava směrového vedení kynety Tab. 6 Základní parametry SO 2 Celková délka upraveného úseku (m) 250

Hloubka kynety (m) 0,2

Šířka kynety ve dně (m) 0,3

Počet oblouků 5

Objem výkopů (m³) 18

Číslo oblouku 1 2 3 4 5

Poloměr oblouku R (m) 45 45 50 30 30

Délka oblouku L (m) 38 40 28 23 18

Tečna oblouku T (m) 20,6 21,3 14,0 11,9 9,1

Délka vzepětí y (m) 4,5 4,8 1,9 2,3 1,4

Součástí stavby bude pročištění železobetonové trubní propusti DN 600 pod komunikací Šanov – Velký Karlov. Trubní propust je zanesena zeminou a je v současnosti zcela nefunkční, může tak docházet k poškozování zemního tělesa komunikace a okolní liniové vegetace zvýšenou vlhkostí. Do budoucna je nutné zajistit pravidelnou údržbu objektu. 38

c) Maximální produkovaná množství a druhy odpadů a emisí a způsob nakládání s nimi Po dokončení stavby není produkce odpadů uvažována. B.2.2 Celkové urbanistické a architektonické řešení Úprava území bude provedena s důrazem na začlenění do současné situace tak, aby nenarušila užívání okolních pozemků a zároveň se stala plně funkční z hlediska zadržení vody v krajině a ochrany biodiverzity v samotném mokřadu a jeho okolí. Dokončená stavba bude doplněna vhodnými výsadbami. Při hloubení tůní je kladen důraz na členitost dna a břehů, zbytky mrtvého dřeva v okolí tůní jsou žádoucí. Cílem je maximální podpora plochy litorální zóny a zóny periodického zaplavování, která je pro výskyt živočichů a vodních rostlin zásadní. Současně je nutné omezit růst buřeně a zabránit úplnému zarůstání tůní, z toho důvodu jsou v tůních zastoupeny i hlubší partie vody. Výsadby jsou navrženy jen v malé míře jako doplněk druhové skladby. Vzhledem k tomu, že se jedná o lesní pozemky je žádoucí naopak otevírání porostu a umožnění přístupu světla. B.2.3 Bezbariérové užívání stavby Stavba nevyžaduje řešení ani dodržení žádných požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. B.2.4 Základní charakteristika objektů SO 1: A. Tůň č. 1 Stávající tůň v horní části mokřadu o hloubce 1 m (kóta dna je 205,50 m n. m.) vyžaduje úpravy sklonu břehů alespoň na 50 % jejího obvodu, současně bude rozšířena ještě o jednu menší tůň s hloubkou vody do 0,6 m (kóta dna je 205,90 m n m.). Umístění tůně a vlastnické poměry neumožňují další zásahy ve prospěch rozšíření litorální zóny. Zbudování příliš mělké tůně není žádoucí ani vzhledem ke značnému rozšíření rákosu v této lokalitě a tedy možnosti úplného osídlení tůně touto rostlinou. Na části obvodu tůně bude tedy ponechán sklon břehu 1 : 2, zbytek břehů bude upraven na pozvolný sklon 1 : 3–6. Celková plocha tůně je 293 m2. Předpokládaná úroveň hladiny na tomto stanovišti je 206,50 m n. m. Okolí tůně bude po dokončení prací zatravněno v šířce 5 m. 39

B. Tůň č. 2 a C. Tůň č. 3 Dílčí mokřad o celkové ploše 466 m2 tvoří soustava dvou samostatných tůní. Předpokládaná úroveň hladiny je 204,50 m n. m. Celková plocha větší tůně je 192 m2 a její hloubka je 0,8 m (kóta dna je 203,70 m n. m.), břehy budou provedeny v pozvolném, proměnlivém sklonu 1 : 4–8. Celková plocha menší tůně je 68 m2. Hloubka menší tůně je 0,4 m (kóta dna je 204,10 m n m.), břeh y budou provedeny v pozvolném sklonu 1 : 3–6. Obě tůně mají nepravidelný tvar, při jejich hloubení je nutné klást důraz na členitost dna i břehů. Vytěžená zemina bude rovnoměrně rozprostřena kolem tůní, kde bude zřízen i ochranný zatravněný pás v šířce 2–4 m. D. Tůň č. 4, E. Tůň č. 5, F. Tůň č. 6, G. Tůň č. 7 a H. Tůň č. 8 Dílčí mokřad o celkové ploše 2 281 m2 tvoří soustava pěti samostatných tůní. Předpokládaná úroveň hladiny je 204,00 m n. m. Hloubka největší tůně (D. Tů ň č. 4) je 1,2 m (kóta dna je 202,80 m n m.), břehy budou provedeny v pozvolném proměnlivém sklonu 1 : 3–7. Celková plocha tůně je 727 m2, má protáhlý tvar. Druhá větší tůň (H. Tůň č. 8) ledvinovitého tvaru má plochu 321 m2 a hloubku 1,5 m (kóta dna je 202,50 m n m.), břehy budou provedeny ve sklonu 1 : 3–6. Dále budou vybudovány tři menší tůně nepravidelného tvaru o velikosti 97, 65 a 95 m2. Hloubky menších tůní jsou 0,6 m, 0,6 m a 0,4 m. Sklony svahů 1 : 3–5. V letních měsících bude pravděpodobně docházet k periodickému vysychání těchto mělkých tůní. Zemina vytěžená při hloubení mokřadu bude rovnoměrně rozprostřena kolem tůní a kynety toku v horní části mokřadu a částečně využita k vybudování nízkého plochého zemního valu podél obvodu dvou větších tůní. Val je navržený jako nízká zemní hrázka o výšce 0,4 m a sklony svahů 1 : 5, svahy budou po výstavbě zpevněny zatravněním. Kóta koruny hrázky u tůně č. 4 je ve výšce 205,50 m n. m. a u tůně č. 8 ve výšce 204,50 m n. m. Kolem tůní je zřízen ochranný zatravněný pás v šířce max. 5 m.

40

I.Tůň č. 9 V dolní části mokřadu bude zbudována jedna větší tůň o celkové ploše 300 m2. Předpokládaná úroveň hladiny je 204,00 m n. m. Hloubka tůně je maximálně 1,2 m (kóta dna je 202,80 m n m.), má nepravidelný, protáhlý tvar, břehy budou provedeny v pozvolném, proměnlivém sklonu 1 : 3–6. Zemina vytěžená při hloubení tůně bude využita k vybudování nízkého plochého ochranného valu podél části obvodu tůně. Val je navržený jako nízká zemní hrázka o výšce 0,4 m s kótou koruny ve výšce 204,40 m n. m. Sklony svahů 1 : 5 budou po výstavbě zpevněny zatravněním. Tůň je navržena na místě, kde se nyní nenachází žádné vzrostlé stromy ani zde nebyla realizována výsadba. Je vhodné nechat tuto lokalitu nezalesněnou, aby byla hladina plně osluněna. Z toho důvodu ochranný zatravněný pás navržen v šířce 10 m. SO 2: Úprava směrového vedení kynety V horní části mokřadu dojde k úpravě směrového vedení kynety, která má v současnosti zcela přímou trasu. Tam, kde je to z hlediska vlastnických poměrů možné, se trasa rozvolní vložením směrových oblouků o poloměru 30–50 m, v horní třetině trasy je navrženo rozšíření ve formě kopané boční tůňky o hloubce 0,2 m a celkové ploše 16 m2. Parametry nové kynety jsou hloubka 0,2 m a šířka ve dně 0,3 m, bude mít miskovitý tvar a bude hloubena ručně, celková délka úpravy je 250 m. Sklony svahů nejsou uvažovány, jedná se drobnou vodoteč s občasným průtokem. Vyústění kynety je navrženo volně do lesního porostu. V souvislosti s úpravou směrového vedení kynety je navrženo částečné odstranění stávajícího vegetačního doprovodu, po dokončení stavby bude opět doplněno. Celkové kubatury výkopů a násypů viz Tab. 5 Základní parametry SO 1 a Tab. 6 Základní parametry SO 2. B.2.5 Ochrana stavby před negativními účinky vnějšího prostředí Ochrana stavby před negativními účinky bude řešena ve smyslu zabránění nadměrnému splavování ornice z okolních pozemků. Pro tyto účely budou zřízeny zatravněné pásy v okolí tůní, ochrannou funkci plní do značné míry také okolní porosty.

41

B.3 Připojení na technickou infrastrukturu Připojení na technickou infrastrukturu vzhledem k charakteru stavby není vyžadováno. B.4 Dopravní řešení Charakter stavby nevyžaduje dopravní řešení. B.5 Řešení vegetace a souvisejících terénních úprav Terénní úpravy nezbytné pro provedení výsadby budou součástí hloubení tůní. Výsadby budou provedeny v zatravněné zóně kolem tůní v omezené míře, jelikož je vyžadováno dostatečné oslunění vodní hladiny, které vyhovuje řadě obojživelníků, jako je například kuňka ohnivá (Bombina bombina), hojně rozšířená ropucha obecná (Bufo bufo), která ovšem upřednostňuje pro rozmnožování větší vodní plochy, nebo rosnička zelená (Hyla arborea). Pro potřeby zatravnění je zvolena vhodná travní směs se zastoupením vysokých ostřic a travin, které snáší i dočasné zaplavování. Dřeviny navržené pro výsadbu jsou olše lepkavá (Alnus glutinosa) v počtu 15 ks, javor babyka (Acer campestre) v počtu 28 ks, krušina olšová (Frangula alnus) v počtu 32 ks a vrbové řízky z místních zdrojů – vrba popelavá (Salix cinerea) budou vysazovány jen v malých skupinách (10–20 ks), do budoucna je možné uvažovat o jejich seřezávání na hlavu. Výsadba bude provedena brzy na jaře do ručně hloubených jamek. Pro výsadbu olše lepkavé, javoru babyky a krušiny olšové je použit krytokořenný sadební materiál, poloodrostky v kontejnerech. Pro výsadbu je nutné použít jen dřeviny s velmi kvalitním kořenovým systémem. Dřeviny budou vysazovány do menších skupin v pravidelném trojúhelníkovém sponu 1,2×1,2 m v případě stromů a keřů, vrbové řízky po cca 10–20 ks ve sponu 1×1 m. Ihned po výsadbě musí být provedena ochrana proti okusu zvěří formou plastových chráničů. Vrbové řízky o tloušťce 3 cm a délce max. 40 cm je nutné připravit již v zimě.

42

B.6 Popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana Stavba neprodukuje žádné odpady, hluk, neovlivní kvalitu ovzduší (negativně) ani půdy. Svým charakterem se snaží maximálně zachovat a posílit ekologické funkce a vazby v krajině. Při provádění stavby je brán ohled na stávající vegetaci, snahou při budování tůní je omezení negativních zásahů do biocenóz. Lokalita není součástí soustavy chráněných území Natura 2000. Hodnocení EIA nebylo provedeno. B.7 Ochrana obyvatelstva Stavba neslouží k ochraně obyvatelstva. B.8 Zásady organizace výstavby a) napojení staveniště na stávající dopravní a technickou infrastrukturu Staveniště bude přístupné z okolních zemědělských pozemků po ukončení sklizně, nejlépe ještě před zahájením předseťové přípravy půdy, aby nedocházelo ke škodám. Nutný souhlas vlastníků. Příjezd k lokalitě je zajištěn po místní komunikaci Šanov – Velký Karlov, která bude po ukončení výstavby uvedena do původního stavu (odstranění nečistot z vozovky). Napojení staveniště na technickou infrastrukturu není pro výstavbu vyžadováno. b) ochrana okolí staveniště a požadavky na související asanace, demolice, kácení dřevin Je nutné dbát zvýšené opatrnosti při hloubení tůní, aby nedocházelo ke zbytečným škodám na okolních mladých porostech. Vzrostlé dřeviny se v blízkosti tůní nenacházejí. Před zahájením stavební činnosti je nutné odstranění dřevin na ploše přibližně 3 500 m2. Žádné demolice neproběhnou. Při pojezdu a odstavení stavebních strojů je nutné zabránit případným únikům provozních kapalin a tím znehodnocení nebo kontaminaci zemědělského půdního fondu. c) bilance zemních prací, požadavky na přísun nebo deponie zemin Stavba nevyžaduje dodávky externích hmot ani deponii zeminy. Všechna vytěžená zemina bude uložena do zemních hrázek, případně rozprostřena kolem tůní a kynety.

43

C. SITUAČNÍ VÝKRESY C.1

Přehledná situace povodí Anšovského potoka 1 : 50 000

C.2

Přehledná situace dílčího povodí mokřadu 1 : 25 000

C.3

Situace katastrální 1 : 2 000

C.4

Situace koordinační 1 : 2 000

C.5

Potenciální stav vegetace 1 : 2 000

C.6

Aktuální stav vegetace 1 : 2 000

Viz přílohy práce.

D. VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE D.1.1–4

Situace podrobná 1 : 250

D.2.1–3

Příčné řezy 1 : 100

Viz přílohy práce.

E. DOKLADOVÁ ČÁST Vyjádření o existenci technické infrastruktury viz přílohy práce.

44

7 NÁVRH MANAGEMENTU ÚZEMÍ Z pohledu ochrany přírody je v mnoha případech nejvíce žádoucí bezzásahový režim mokřadních ekosystémů. Tůně však podléhají samovolným přírodním procesům a je tedy nutné počítat s jejich postupným zanášením. Délka období zazemňování je proměnlivá a záleží na mnoha faktorech – velikost a hloubka tůně, její vysýchání, míra oslunění. Hlavní příčinou zazemňování je opad listí a větví z okolních porostů, transport půdních částic větrem nebo třeba produkce organické hmoty přímo v tůni. Nabízí se otázka, zda a do jaké míry tomuto přirozenému procesu bránit a jestli je vhodnější variantou obnovování zazemňovaných tůní nebo budování tůní nových. Přestože byla již zmíněna skutečnost, že řadě obojživelných živočichů vyhovují spíše dostatečně osluněné biotopy, i lesní mokřady mají v přírodě své místo a příliš razantní zásahy do stávajících podmínek mokřadu a vegetace v něm rozhodně není z dlouhodobého hlediska správným řešením. Nesmíme zapomínat na další větší živočichy a jejich životní prostor. Zájmové území se nachází v poměrně intenzivně zemědělsky využívané lokalitě a zachování možnosti úkrytu pro zvěř je neméně důležité. Nezanedbatelná je i funkce porostu jako větrolamu bránící větrné erozi. Je pravděpodobné, že dochází i k ovlivňování kvality vody vlivem používání hnojení na okolních pozemcích, lesní plášť tedy slouží i jako bariéra před nežádoucími smyvy z polí. Na druhou stranu nepromyšlený zásah do porostů by mohl znamenat i ohrožení hospodaření na okolních pozemcích vlivem nadměrně zvýšené hladiny podzemní vody. Při budování tůní dojde nezbytně k částečnému odstranění dřevin. Vegetaci na okrajových částech mokřadu je třeba ponechat pokud možno bez zásahu, aby mohla plnit svoji izolační a ochrannou funkci. Výsadby po dokončení stavby jsou navrženy s ohledem na stávající lesnické hospodaření jen jako doplněk druhové skladby a keřového patra na konkrétních místech, kde byla i v uplynulých dvou letech provedena obnova porostu výsadbou poloodrostků a sazenic lesních dřevin s ponecháním několika výstavků. Po výstavbě je vhodné ponechat alespoň částečné oslunění tůní z jižní strany, další zásahy v porostech však již nejsou žádoucí. Starší porosty olše lepkavé a jasanu ztepilého je vhodné ponechat pokud možno zcela bez zásahů jejich přirozenému vývoji. Výjimkou je okrajová část mokřadu podél komunikace, kde je porost s trnovníkem akátem a také několik jedinců javoru jasanolistého. Jedná se o dřeviny různého věku, od výmladků až po vzrostlé stromy, 45

a i když vzhledem k velkému stupni zamokření není pravděpodobný plošný nárůst výskytu těchto dřevin, je účelné uvažovat alespoň o jejich částečné likvidaci, aby nedocházelo k šíření podél zmíněné komunikace. Nejefektivnější metodou se jeví kombinace mechanické metody (ořez) s následnou aplikací herbicidu. Případná obnova tůní by měla být prováděna výhradně po etapách, tzn. část tůní ponechat bez zásahu a z části tůní odstranit biomasu, aby se předešlo plošnému narušení populací živočichů. Vhodným termínem je doba, kdy tůň samovolně vyschla, případně srpen – říjen, kdy většina obojživelníků dokončila rozmnožování a tůně již opustila a zároveň se zde ještě nevyskytují živočichové, kteří v tůních zimují. V rámci stavby dojde k pročištění trubní propusti pod komunikací Šanov – Velký Karlov, která je v současnosti zcela zanesena zeminou. Jde o trubní propust z železobetonu DN 600 s betonovými čely. Údržba tohoto objektu a zachování jeho funkčnosti by mělo být do budoucna samozřejmostí. Několik let po výstavbě přichází v úvahu komplexní biologické hodnocení, které by mohlo podrobně zmapovat případný výskyt některých živočichů a jejichž potřebám by mohl být management stanoviště přizpůsoben. Nezbytná je také péče o nově vysazené dřeviny, minimálně v rozsahu kontroly opatření proti okusu zvěří. Nelze vyloučit, že okolí tůní bude vyžadovat pravidelnou údržbu ve formě sečení travního porostu a případné usměrňování růstu keřových vrb. Rozsah těchto prací není možné stanovit zcela přesně, závisí na vývoji podmínek v lokalitě a nemusí se jednat o pravidelnou údržbu, nýbrž o nárazový zásah.

46

8 ZDROJE FINANCOVÁNÍ Financování revitalizačních opatření je do jisté míry možné z rozpočtu obce. Vzhledem k pozitivnímu přístupu obyvatel a zástupců obce není vyloučeno, že by se podařilo uvolnit alespoň nějaké finanční prostředky pro tyto účely. Současná dotační politika státu však nabízí poměrně široké spektrum možností získání finančních prostředků pro opatření vztahujících se k ochraně a tvorbě životního prostředí. Řadu možností přináší i členství České republiky v Evropské unii. Je třeba vzít v úvahu, že žádosti o dotace z uvedených zdrojů s sebou často nesou značnou byrokratickou zátěž. Výše poskytnuté podpory je však natolik zajímavá, že se jistě investice do administrativy v konečném výsledku vrátí v podobě financování realizovaných opatření až ve výši 100 % nákladů. Jednotlivé možnosti dotací mají samozřejmě svá omezení. Operační program Životní prostředí 2014–2020 Cílem Operačního programu Životní prostředí (OP ŽP) 2014–2020 je ochrana a zajištění kvalitního prostředí obyvatel České republiky, eliminace negativních dopadů lidské činnosti na ŽP a zmírňování dopadů změny klimatu. Řídícím orgánem, zodpovědným za účelné hospodaření je Ministerstvo životního prostředí. OP ŽP se člení na celkem 5 prioritních os. Prioritní osa 4 – Ochrana a péče o přírodu a krajinu: jedním ze specifických cílů je posílení přirozených funkcí krajiny a mezi podporovaná opatření v rámci tohoto programu patří zlepšování funkčního stavu biocenter a biokoridorů ÚSES. Žadatelem (příjemcem dotace) může být v tomto případě i obec nebo dobrovolný svazek obcí, města, kraje, občanská sdružení, nestátní neziskové organizace a další. Podpora je poskytována až do výše 100 %. Dalším specifickým cílem tohoto programu je revitalizace a podpora samovolné renaturace vodních toků a niv, obnova ekostabilizačních funkcí vodních a na vodu vázaných ekosystémů, zde je výše podpory až 80 % (www.dotace.nature.cz).

47

Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK) Dotační program Ministerstva životního prostředí, který se dělí na několik podprogramů. Podprogram 115 164 – Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy: tento program se vztahuje přímo k obnově nebo tvorbě mokřadů, tůní, rašelinišť a jiných drobných vodních ploch. Výše podpory je až 100 %, maximálně však 1 mil. Kč. Žadatelem může být opět obec, fyzická nebo právnická osoba, svazky obcí,

organizační

složky

státu,

státní

podniky,

příspěvkové

organizace

(www.dotace.nature.cz). Program péče o krajinu (PPK) Dotační program vyhlášený ministerstvem životního prostředí poskytuje podporu až do výše 100 %. Dělí se na tři podprogramy. Podprogram pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí (PPK volná krajina) podporuje opatření proti erozi, udržení kulturního stavu krajiny, realizaci a péči o prvky ÚSES a vyváření drobných přírodních prvků v krajině. Žadatelem může být organizační složka státu, fyzická nebo právnická osoba s právním vztahem k pozemkům (www.dotace.nature.cz).

48

9 DISKUZE Před samotným zpracováním návrhu bylo nutné zvážit, k jakému účelu má vlastně tůň nebo soustava tůní sloužit a čeho vlastně chceme na dané lokalitě revitalizací dosáhnout jejich zbudováním. Tento krok je nezbytný z hlediska konkrétního charakteru návrhu. Tůně a mokřady mohou mít celou řadu funkcí a někdy je zcela nemožné sladit více cílů a zájmů na jednom místě. Jedním z nejběžnějších cílů a zároveň hlavních funkcí je tvorba prostředí pro rostliny a živočichy a podpora retenční kapacity území. Oba tyto faktory jsou v případě zájmového území velmi aktuální, neboť charakter krajiny vzhledem k nedostatku vodních ploch a přírodě blízkých drobných vodních toků neposkytuje příliš dobré podmínky pro rozvoj populací ohrožených obojživelníků a nutnost závlah ve velké části regionu jen svědčí o akutním problému s vodou v krajině. Podíváme-li se na uplynulý rok 2015 z pohledu úhrnů srážek na našem území a průběh velmi suchého léta, je zvyšování retence krajiny velmi aktuálním problémem. Ve prospěch budování tůní a mokřadů v porovnání s jinými možnostmi zadržení vody v krajině mluví také podstatně nižší pořizovací náklady na výstavbu v porovnání s malými vodními nádržemi (Just, 2004). Na rozdíl od malých vodních nádrží nevyžadují tůně budování funkčních objektů jako je hráz, výpustné zařízení a bezpečnostní přeliv, které mohou být velmi nákladné. Zde je také hlavní rozdíl mezi tůněmi a malými vodními nádržemi – tůně jsou ve většině případů nevypustitelné. Parametry tůní, jejich umístění a předpokládaná hladina vody byly navrženy na základě terénních šetření a sledování hladiny podzemní vody formou několika zkušebních vrtů. Tůně jsou navrženy jako neprůtočné, s maximální snahou o různorodost břehové linie a hloubky, s důrazem na pokud možno rozsáhlou litorální zónu o hloubce 0,4–0,5 m, součástí návrhu jsou i malé tůňky s hloubkou do 0,4 m. Není vyloučeno, že v letních měsících bude docházet k jejich periodickému vysychání, to však z biologického pohledu není nic neobvyklého. V jarních měsících se dá naopak očekávat plošný rozliv vody. Standard péče o přírodu a krajinu Vytváření a obnova tůní, vydaný Agenturou ochrany přírody a krajiny, upozorňuje na mimořádnou biologickou hodnotu právě těchto velmi mělkých tůní o hloubkách třeba jen 0,1–0,4 m, která řadě obojživelníků vyhovuje nejvíce. Budování tůní s hloubkou vody větší než 1,5 m naopak z pohledu života obojživelníků již nemá smysl. Standard dále uvádí důležitost budování tůní 49

různého plošného rozsahu od 1 m2 až po několik stovek metrů čtverečních, pokud to podmínky na lokalitě dovolují. Doporučuje také rozsah litorální zóny minimálně na jedné třetině plochy tůní. Stanoviště je velmi bohaté na živiny a v letních měsících je silně zabuřeněné. Z tohoto důvodu bylo upuštěno od vytváření velmi malých tůněk o ploše několika metrů čtverečních, jelikož je pravděpodobné, že vegetace by nově vyhloubenou tůň mohla v krátké době zcela zarůst, třeba již v průběhu druhé vegetační sezóny. Zemina vytěžená při hloubení tůní nebude z území odvážena. Částečně je využita na stavbu nízkých zemních hrázek, které budou zabraňovat odtékání vody z tůní při zvýšené hladině, zbytek zeminy bude rovnoměrně rozprostřen kolem tůní. Tento postup je již v praxi uplatňován mnohem častěji než dříve, kdy bylo běžnou součástí podobných projektů zajištění odvozu přebytečné zeminy. Pokud nehrozí nebezpečí poškození vzácných druhů nebo se nejedná o kontaminovaný materiál, není důvod k takto finančně nákladnému opatření přistupovat. Just (2004) uvádí, že při realizaci revitalizačních opatření je v první řadě nutné chránit stávající vegetaci, která se přirozeně vyvíjí, a pokud možno využívat obnovu zarůstáním z náletů nebo vegetativní obnovu. V souladu s tímto tvrzením je navržen i vegetační doprovod nově zbudovaných tůní. Smyslem návrhu výsadeb je doplnění druhové skladby na zcela konkrétních stanovištích a podpora rozvoje chudého keřového patra použitím vhodných dřevin, nikoliv úplná přeměna lesního biotopu. Podle Justa (2004) je také vhodnější plochy po revitalizacích nezatravňovat, ale ponechat je přirozenému vývoji a osídlení dřevinami (pokud je to možné z hlediska např. stability svahů břehů). V případě zájmového území byl kolem tůní vždy navržen ochranný pás travního porostu, aby nedošlo k úplnému pohlcení tůní okolní vegetací. Je však nutné počítat s údržbou těchto ploch sečením. Z pohledu ochrany obojživelníků je problematický samotný fakt, že se jedná o les. Většina obojživelných organismů vyhledává slunná stanoviště. Na našem území se vyskytují ale i stínomilné druhy. Je to například skokan hnědý (Rana temporaria) nebo ropucha obecná (Bufo bufo), ta ovšem vyhledává větší a stabilnější vodní plochy (Maštera a kol., 2015, Arnold a kol., 2003). Rozkládající se kmeny stromů slouží některým vážkám ke kladení vajíček. Lesním tůním dávají také přednost vážky lesklice měděné (Cordulia aenia), zastíněné okraje tůní mohou také dobře posloužit larvám hmyzu.

50

10 ZÁVĚR Diplomová práce „Studie revitalizace mokřadního biotopu v k. ú. Šanov“ se zabývá návrhem vhodných revitalizačních opatření v řešeném území lokálního biocentra. Prostředkem k získání potřebných informací bylo terénní šetření a studium dostupných zdrojů literatury a dat. Po zhodnocení aktuálního stavu řešeného území, především hodnocení jeho aktuální a potenciální vegetace, přírodních podmínek a současného využití území a následném vytvoření digitálního modelu terénu z dat poskytnutých Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, byla navržena soustava neprůtočných tůní a soubor opatření, jejichž cílem je zlepšení retence vody v krajině a zvýšení biodiverzity v daném území. Návrh celkového charakteru a parametrů tůní se snaží respektovat zásady a doporučení platné legislativy a současné trendy v obnově a budování nových tůní s ohledem na podmínky v zájmovém území. Vznikl tak návrh soustavy tůní různých hloubek, velikostí a tvarů, s členitou břehovou linií a rozsáhlým litorálním pásmem, se záměrem vytvoření vhodných životních podmínek pro široké spektrum živočichů. Celkem bylo navrženo devět neprůtočných tůní, v jednom případě se jedná o rozšíření stávající tůně. Nejmenší tůň má plochu 65 m2, největší 727 m2. Hloubka tůní je navržena v rozsahu 0,4–1,5 m se sklony břehů 1 : 3–8. V horní části mokřadu dojde k úpravě směrového vedení kynety drobného vodního toku, součástí této úpravy je i návrh malé boční tůně o ploše 16 m2. Zásahy do vegetace v lokalitě jsou navrženy jen v nezbytné míře a stejně tak následné výsadby slouží jen k doplnění druhové skladby a keřového patra. Součástí návrhu je management stávající vegetace. Přiložená výkresová dokumentace poskytuje přehled o navržených opatřeních. Nedílnou součástí každého nejen revitalizačního projektu je rozpočet, který obsahuje i táto práce. Orientační náklady stavby jsou 328 890,00 Kč bez DPH. Diplomová práce nastiňuje také neméně důležité možné zdroje financování realizace záměru.

51

11 SUMMARY The diploma thesis „Study of revitalization a wetland biotop in cadastral area Šanov“ deals with proposing appropriate measures in revitalizing local biocentre investigated area. The means to obtain the information needed was a field survey and study of available literature and data sources. After assessing the current state of the area, especially the evaluation of of its current and potential vegetation, natural conditions and land use and the subsequent creation of a digital terrain model of the data provided by the Czech Office for Surveying, Mapping and Cadastre, the system was designed non-flow pools and a set of measures aimed at improving water retention in the landscape and an increase biodiversity in given territory. Design of the overall character and parameters pools strives to respect the principles and recommendations of applicable legislation and current trends in restoring and building new pools with regard to conditions in the area of interest. The result is a design of a set of pools of different depths, sizes and shapes, with a diverse shoreline and extensive littoral areas, with the intention to create suitable living conditions for a wide range of animals. Total flow was proposed nine non-flow pools, in one case, the expansion of existing pool. The smallest pool has an area of 65 m2, the largest 727 m2. The depth of the pools is designed in the range of 0,4–1,5 m with banks slopes of 1: 3–8. At the top of the wetland will be adjusted directional guidance of the small watercourse, part of this amendment is a proposal for a small side pool with an area of 16 m2. Interventions in the vegetation in the area are designed only to the extent necessary, as well as subsequent planting only serve to replenish the species composition and the shrub layer. The proposal includes management of existing vegetation. The enclosed drawing documentation provide an overview of the proposed measures. An integral part of any restoration project is not only a budget that includes this thesis. The approximate cost of construction is CZK 328 890,00 without VAT. Diploma thesis outlines the an equally important possible sources of funding for implementation of the plan.

52

12 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ARNOLD, E., N., OVENDEN, D., 2003. Reptiles and amphibians of Europe. New Jersey: Princeton University Press. BATEMA, D., FREDRICKSON, L., 1992. Greentree reservoir management handbook Wetland management series. Puxico: University of Missouri-Columbia, 88 s. BUČEK, A., LACINA, J., 2007. Geobiocenologie II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 251 s. ISBN 978-80-7375-046-6. CULEK, M. a kol., 2005. Biogeografické členění České republiky. II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, 589 s. ISBN 80-86064-82-4. DEMEK, J. a kol., 1987. Zeměpisný lexikon ČR. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006, 580 s. ISBN 8086064999. CHLUPÁČ, I. a kol., 2002. Geologická minulost České republiky. 1. vyd.,Praha: Academia, 2002. 436 s. ISBN 8020009140 JUST, T., 2004. Vodohospodářské revitalizace. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 360 s. ISBN 80-239-6351-1. JUST, T. a kol., 2003. Revitalizace vodního prostředí. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 144 s., ISBN 80-86064-72-7. JŮVA, K. a kol., 1984. Malé vodní toky. 1. vyd., Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 256 s. KREŠL, J., 2001. Hydrologie. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001. 128 s. ISBN 80-7157-513-5. KUPEC, P., SCHNEIDER, J., ŠLEZINGR, M., 2009. Revitalizace v krajině. Brno: MZLU v Brně, 120 s. MADĚRA, P., ZIMOVÁ, E., 2005. Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. [CD-ROM]. Brno. MAŠTERA, J., ZAVADIL, V., DVOŘÁK, J., 2015. Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky. Academia, Praha. 53

QUITT, E., 1971. Klimatické oblasti Československa. Brno: Československá akademie věd – geografický ústav, 1971. 73 s. ŠLEZINGR, M., ÚRADNÍČEK, L., 2002. Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. Brno: Akedemické nakladatelství CERM,s.r.o., 130 s. ISBN 80-7204-269-6. TLAPÁK, V., ŠÁLEK, J., LEGÁT, V., 1992. Voda v zemědělské krajině. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 320 s. ISBN 80-209-0232-5. TOMÁŠEK, M., 2007. Půdy České republiky. 4. vyd., Praha: Česká geologická služba, 2007. 67 s. ISBN 9788070756881. VONDRUŠKOVÁ, J. a kol., 1994. Metodika mapování krajiny. SMS ČÚOP Brno. VRÁNA, K., 1998. Krajinné inženýrství. 1. vyd. Praha: ČSSI, 198 s. VRÁNA, K., MAŠTERA, J., KOUDELKA, P., JEŘÁBKOVÁ, L., KRÁSA, A., DOSTÁL, T., 2015. Standardy péče o přírodu a krajinu: Vytváření a obnova tůní. Praha: ČVUT, Agentura ochrany přírody a krajiny, 15 s. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Vyhláška č. 499/2006 Sb., ve znění novely 62/2013 Sb., o dokumentaci staveb Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a o pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů

54

Elektronické zdroje: Agentura ochrany přírody a krajiny [online] citováno 18. března 2016. Dostupné z WWW: < http://www.ochranaprirody.cz> Agentura ochrany přírody a krajiny. Finanční nástroje péče o přírodu a krajinu. [online] citováno 3. března 2016. Dostupné z WWW: < http://www.dotace.nature.cz/prehled-programu.html> Česká geologická služba – mapové aplikace [online] citováno 5. března 2016. Dostupné

z WWW:


aplikace> Český úřad zeměměřický a katastrální [online] citováno 5. března 2016. Dostupné z WWW: Digitální báze vodohospodářských dat [online] citováno 15. ledna 2016. Dostupné z WWW: Geoportál SOWAC GIS [online] citováno 3. března 2016. Dostupné z WWW: Ministerstvo zemědělství, Praha, [online], citováno 18. března 2016. Dostupné z

WWW:

< http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-

mze/tematicky-prehled/Legislativa-MZe_uplna-zneni_zakon-2001-254-viceoblasti. html> Ministerstvo životního prostředí [online], citováno 18. března 2016. Dostupné z WWW: Národní geoportál INSPIRE [online] citováno 17. března 2016. Dostupné z WWW: Natura 2000. Evropsky významné lokality v ČR [online] citováno 15. ledna 2016. Dostupné z WWW:

55

Povodí Moravy [online] citováno 15. března 2016. Dostupné z WWW: Portál eAgri – resortní portál Ministerstva zemědělství – Centrální evidence vodních toků [online] citováno 3. března 2016. Dostupné z WWW: Regionální informační servis [online] citováno 15. ledna 2016. Dostupné z WWW: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů – Oblastní plány rozvoje lesů [online] citováno 12. března 2016. Dostupné z WWW:

Ostatní zdroje: Cenová soustava ÚRS, a. s., Praha 2016. Cenové a technické podmínky. Katalog HSV 800-1 Zemní práce Ceník Agentury ochrany přírody a krajiny 2015

56

13 SEZNAM PŘÍLOH Přílohy textové části: Příloha č. 1 Rozpočet Příloha č. 2 Fotodokumentace Výkresová část: C. Situační výkresy C.1

Přehledná situace povodí Anšovského potoka 1 : 50 000

C.2

Přehledná situace dílčího povodí mokřadu 1 : 25 000

C.3

Situace katastrální 1 : 2 000

C.4

Situace koordinační 1 : 2 000

C.5

Mapa potenciální vegetace 1 : 2 000

C.6

Mapa aktuální vegetace 1 : 2 000

D. Výkresová dokumentace D.1.1–4

Situace podrobná 1 : 250

D.2.1–3

Příčné profily 1 : 100

E. Dokladová část

57