14. Revitalizace v intravilánech O revitalizacích vodních toků se zpravidla hovoří v souvislosti s volnou krajinou. Podmínky pro zpřírodňování koryt potoků a řek uprostřed zástavby obcí a měst bývají podstatně omezenější. Prioritní tam jsou požadavky průtočné kapacity a stability koryt. Přesto i v obcích a městech má význam usilovat o to, aby vodní toky neměly charakter geometricky tvarovaných, ekologicky i vzhledově zcela znehodnocených kanálů. I ve velmi sevřených podmínkách, kde koryto prochází mezi zástavbou v obdélníkovém profilu, vymezeném zdmi, existují prostředky, jak vodnímu toku zachovat nebo vrátit charakter živé osy města či obce. Proto lze i v souvislosti s intravilánovými úseky toků hovořit o revitalizacích. .Obr. 14.1: Upravený Botič v pražských Nuslích na tom není dobře ekologicky ani vzhledově.
Obr.14.2: Říčka Wien ve Vídni se musí o svůj prostor dělit s dráhou metra. K dosažení nejvyššího stupně tvarové degradace vodního toku schází již jen skrytí do uzavřeného profilu. Popojděme blíž ke středu města….a splní se i to.
Intravilánové revitalizace bývají úzce propojeny jednak ochranou sídel před povodněmi, jednak se sadovnickou a architektonickou tvorbou. V tomto oboru se mohou vyskytnou velmi různorodá řešení, která pro každý jednotlivý případ vyžadují specifický přístup a jejichž
1
výsledkem nemusí být za každou cenu maximální přiblížení přírodě. Otvírá se tu prostor pro nápadité výtvarné pojednání městské krajiny. Obr. 14.3: Revitalizovaná řeka Isara je uprostřed Mnichova tvarována tak, aby byla dostatečně povodňově průtočná a současně mohla sloužit rekreaci obyvatel. Městská zástavba se skrývá za bohatou doprovodnou zelení.
V České republice je pojem intravilánová revitalizace poměrně nový a jako odnož krajinotvorných opatření se teprve prosazuje. Toho času u nás existuje snad jediná akce, která by takto byla zařazena také administrativně – přírodě blízká úprava hradebního příkopu v Chrudimi, vybudovaná za podpory Státního fondu životního prostředí. V řadě měst a obcí však byly i mimo rámec vlastních revitalizací provedeny parkové a vodohospodářské úpravy, poskytující intravilánovým úsekům potoků a řek kultivovaný vzhled i jakousi ekologickou hodnotu. Příkladem mohou být hradební příkopy v Třeboni nebo v Jindřichově Hradci, parková revitalizace potoka v Mariánských Lázních, zpřírodnění některých úseků v horní části pražského Prokopského údolí nebo otevření potoka při budování nového Centrálního parku v Praze 13. Bohužel nutno konstatovat, že tyto pozitivní počiny jsou zatím ojedinělé a jejich rozsah a dosah je velmi skromný ve srovnání s dosud trvajícími záměry technických úprav starého ražení a zastavování nivních území, které se dosud vznášejí například nad pražskou Vltavou. Pokročilé intravilánové revitalizace nacházíme v řadě měst a obcí v Německu. Tam jako by si již uvědomovali, že veřejný prostor sídel je tak cenný, že nemůže být buď znehodnocen nekvalitními úpravami, nebo vydán všanc komerčním aktivitám, které se míjejí s veřejnými zájmy. Většina těchto realizací je ovšem zahrnována do širšího rámce protipovodňových opatření.
2
Obr. 14.4: Parková revitalizační úprava bývalého hradebního příkopu v Chrudimi. Akce podpořená Státním fondem životního prostředí.
Intravilánové revitalizace usilují o ekologizační řešení různých forem výskytu tekoucí i stojaté povrchové vody v obcích a městech. Většinou jde koryta vodních toků s garantovanou velkou kapacitou a stabilitou, často na úrovni Q100 i vyšší. Ale může jít také o různé objekty, jejichž hlavním smyslem je obohacení intravilánu o vodní složku, jako jsou různé rybníčky, tůně, vodní plochy a drobné toky na hřištích. Lidé se rádi dívají na vodu, poslouchají její zvuky a pokud je čistá, rádi se v ní nějak smočí. Nejradši mají vodu zasazenou do nějakého zajímavého přírodního, architektonického nebo přímo výtvarného rámce. Právě takovou vodu se jim snaží nabízet také intravilánové revitalizace, které do architektonických a výtvarných řešení vnášejí přírodní prvky. Nic nám ale také nebrání užívat zde tohoto pojmu v širším pojetí a za revitalizace označovat třeba i samotná výtvarná řešení, související s vodou. Například působivá skulptura, umístěná na břeh nebo do vody, je sice v přísně odborném smyslu jenom skromným příspěvkem ke zvětšení aktivního omočeného povrchu koryta vodního toku nebo k posílení úkrytů pro vodní živočichy, pozoruhodně však vodní prostředí oživuje vzhledově, pohled na ni oživuje a podněcuje naši mysl. Při revitalizacích intravilánových koryt potoků a řek se mohou uplatnit například tyto prvky řešení: • Odstranění migračních překážek (stupňů, jezů) nebo jejich nahrazení kamenitými skluzy nebo různými prostupnými schodišťovými konstrukcemi, pohledově zhodnocujícími efekt přepadající vody. • .ahrazení nedostatečně členěného dna koryta kamenitým dnem (podle podmínek kameny jednotlivé volně uložené, zapuštěné do zemitého dna nebo zapuštěné do zemitého lože, záhozy z lomového kamene, velmi drsné kamenné rovnaniny nebo dnové dlažby). • Architektonicky hodnotnější provedení silně sklonitých břehů, břehových zdí a protipovodňových stěn (podle podmínek konstrukce z gabionů, rovnaniny z kyklopského zdiva, kamenné zdivo, cihelné zdivo, evokující dojem barokních opevnění, vzhledné a hydraulicky vhodné vlnění břehových zdí a ochranných stěn a jiné). • Vložení členité kynety pro běžné průtoky do dna koryta (kyneta může být vymezena třeba kameny větších průměrů, zapuštěnými do zemitého dna a
3
• •
• • •
stabilizovanými štěrkovým zásypem, v opodstatněných případech může být stabilizována v betonovém loži). V nejexponovanějších pasážích členění sklonitého dna koryta různými zděnými labyrintovými nebo schodišťovými konstrukcemi. V méně stísněných podmínkách, kde je k tomu prostor, sklápění zemních břehů koryta do mírnějších a poněkud proměnlivých sklonů, různě tvarovaná rozrůzňující vybrání apod. Výstavba prvků přibližujících vodní tok lidem – přístupy k vodě, plošiny nízko nad hladinou, různě konstruovaná posezení, rekonstrukce starých brodů,….. V rámci rozsáhlejších parkových úprav vytváření paralelních ramen, tůní a podobných prvků na různé úrovni sadovnické kultivace. Otvírání nivních ploch pro povodňové rozlivy a jejich vhodné parkové úpravy – povodňové parky.
Obr. 14.5: Možnosti částečných rozčleňovacích úprav těžce upraveného intravilánového koryta. Minimem je vytvoření kamenitého dna s kynetou pro běžné průtoky. Odstranění alespoň jedné zdi umožňuje měkčí tvarování břehu a současně zvětšuje povodňový průtočný profil koryta.
Obr. 14.6: Možnosti rozčlenění dna těžce upraveného koryta. Základní obdélníkový profil, vymezený svislými zdmi, nelze v daném případě z prostorových důvodů změnit. Alespoň je tedy možné rozčlenit dno. Tvárnice mohou být nahrazeny různými konstrukcemi, využívajícími dláždění do betonu nebo na sucho, kamenů rovnaných i volně ložených.
4
Obr. 14.7: Experimentální výtvarný námět pro intravilánový tok v krasovém území: Rozčlenění obezděného koryta nízkými betonovými stupni, které stylizovaným způsobem napodobují travertinové kaskády.
Obr. 14.8: Koryto řeky Haßlach v bavorském Kronachu. „Ekologického minima“ bylo ve stísněných podmínkách historické zástavby dosaženo umístěním linií velkých kamenů k patám zdí a nahrazením příčných stupňů balvanitými skluzy.
5
Zvláštní pozornost zasluhuje využití povodňových berem v korytech složených průřezů. Ve velkých povodňových pofilech řek a ochranných koryt mají suché části berem, situované dostatečně vysoko nad hladinou běžných průtoků, nárok na samostatné funkční využití. Uplatní se v nich například městská veřejná zeleň s rekreačními palouky a nenáročnými hřišti. Na vhodných místech může být terén bermy snížen a v ní vytvořeny rozličné tůně a mokřady, které velmi vhodně doplňují městskou zeleň. U menších vodních toků, kde se bermy těžko samostatně uplatní a v korytě by vytvářely vpodstatě jalové plochy, je naopak vhodné snížit je úplně na úroveň dna, a tím zavodnit nebo zamokřit. Berma se pak stává součástí biotopu potočního nebo říčního dna, místy do ní vstupuje členitá kyneta, v některých místech mohou být vytvořeny tůně. Takovéto řešení dna koryta může být v našem kulturním prostoru náročnější hlavně na vybírání odpadků, naproti tomu ve výrazně zamokřeném dně nevede správce vodního toku tak náročný boj s náletovými dřevinami, jako je tomu v případě suchých povodňových berem. V parkových úpravách se mohou kombinovat poměrně přírodní prvky s architektonickými a sochařskými výtvory. Velmi zajímavá mohou být dětská vodní hřiště. Pro ilustraci uvedeme dvě velmi rozvinutá řešení městských revitalizací z Bavorska, z měst Ambergu a Kronachu. V těchto městech vznikly na zanedbaných plochách v blízkosti řeky, protékající městem, rozsáhlé parkové a revitalizační úpravy. V obou případech to bylo v souvislosti s konáním zemských zahradních výstav. Tyto výstavy, podobné například naší stacionární Floře Olomouc, se v Bavorsku konají postupně na různých místech. Jsou pro ně vybírány do té doby zanedbané či přímo zdevastované příměstské prostory. V rámci příprav výstavy jsou tyto prostory celkově sadovnicky upraveny a nakolik komunikují s vodou, také vodohospodářsky revitalizovány. Po skončení výstavy parková úprava dál slouží veřejnosti a může být jádrem pro další krajinářské úpravy. Řeka Vils na dolním okraji města Ambergu V minulosti byla řeka Vils na dolním kraji Ambergu technicky upravena, napřímena, někdejší meandry zavezeny. Rozsáhlé území na pravém břehu řeky zaujímal areál staré čistírny odpadních vod. V 90. letech 20. století byla několik kilometrů pod městem postavena nová čistírna a mohlo dojít ke komplexní rehabilitaci tohoto prostoru, kterou v roce 1996 završilo
6
konání zemské zahradní výstavy. Z vodohospodářského hlediska je třeba zmínit tyto prvky řešení: • Bezprostředně pod historickým středem města byl obnoven starý, dříve zasypaný říční oblouk. Takto vznikl mezi nynějšími dvěma říčními rameny (posílení povodňové průtočnosti na dolním okraji města) ostrov, na němž byl vytvořen park. Parkově byly upraveny pásy po obou vnějších březích řeky. O něco níže bylo podobně vyhloubeno ještě jedno menší postranní rameno. • V prostoru bývalé čistírny, kde se odbývala zemská zahradní výstava, byl obnoven velký říční meandr. Regulační koryto v jeho šíji bylo jen částečně přisypáno, aby zůstalo povodňově průtočné. Na ostrov se běžně nedostanou lidé ani psi, díky čemuž je bohatě osídlen vodním ptactvem. • Pod meandrem zůstal na řece zachován starý jez. Kvůli migrační prostupnosti řeky však byl ve výstavní ploše vybudován přírodě blízký rybí přechod (bypass), který obohacuje parkovou úpravu o prvek potoka. • Výstaviště oživuje další drobné koryto, odbočené z řeky. Ve středu plochy je kolem něho zřízen jakýsi kamenný amfiteátr, jako atrakce se tu otáčí velké vodní kolo. • Níže pak toto koryto napájí velkolepé vodní hřiště pro děti. Základem je velká laguna, vybavená různými atrakcemi. Přes její ramena se mohou děti přeplavovat na lanem vedených prámech nebo přeskakovat přes zrádné, potápějící se plovákové stupáky. Obr. 14.9: Prostor zemské zahradní výstavy v Ambergu: Při revitalizaci obnovený meandr řeky Vils.
7
Obr.14.10: Amberg: Parková úprava s vodní komponentou na místě někdejší staré čistírny odpadních vod. Urbánní revitalizace?
Obr. 14.11: Prostor zemské zahradní výstavy v Ambergu. Na nápaditě řešeném hřišti utužují malí i větší návštěvníci svůj pozitivní vztah k vodnímu živlu.
8
Obr. 14.12: Prostor zemské zahradní výstavy v Ambergu po obnovení říčního meandru: A – trasa technické úpravy řeky Vils, ponechaná jako paralelní povodňová průtočná kapacita; B - říční meandr obnovený při revitalizaci; C – vnitřek obnoveného meandru se stal povodňovým ostrovem, díky izolovanosti a tůňce s mokřadem je bohatě osídlen ptáky; D – rybí přechod; E – drobný potok v parku, který napájí níže ležící dětské hřiště; F – plocha bývalé čistírny odpadních vod, nyní park.
Řeky Haßlach a Rodach na dolním okraji města Kronachu Na dolním okraji města Kronachu, u řeky Haßlach, se konala v roce 2002 také zemská zahradní výstava. Návazně pak v letech 2002 – 2003 byly prováděny další protipovodňové a revitalizační úpravy níže po proudu, kde se Haßlach vlévá do řeky Rodach. Celkově tak vznikl rozsáhlý parkový, rekreační a přírodní areál, jehož těžiště spočívá v nivách obou řek. Z nejzajímavějších objektů, souvisejících s vodou, lze uvést: • Nahrazení neprostupného jezu na řece Haßlach kamenitým skluzem a rozčlenění břehů řeky vkládáním velkých kamenů. • Plošné snížení terénu nivy řeky Haßlach pro lepší odtékání velkých vod z města. Jako pozoruhodný artefakt vyčnívá ostrůvek původního terénu s několika velkými stromy, vytvarovaný do podoby lodě. Za povodně vypadá jako plovoucí loď se stěžni. • Umělá zátoka s amfiteátrem a plovoucím podiem. • Dětské hřiště s jezírkem a umělým potůčkem. Mezi atrakcemi vyniká stroj na principu šnekového čerpadla. • Plošná revitalizace nivy řeky Rodach na dolním okraji města, poblíž čistírny odpadních vod. V nivě bylo obnoveno staré říční rameno a vytvořena soustava přírodě blízkých koryt s tůněmi a mokřadními biotopy. Navazují hřiště pro větší mládež.
9
•
Ochranná hráz, oddělující revitalizovanou nivu od zástavby městské části Friedrichsburg.
Obr. 14.13: Úpravy na dolním okraji města Kronachu: Jez na řece Haßlach byl nahrazen migračně prostupným balvanitým skluzem. Terén nivy byl v zájmu ochrany města před povodněmi snížen. Kousek původního terénu s několika stromy je vymodelován tak, že za velké vody připomíná loď se stěžni. „Boky lodi“ tvoří gabionová konstrukce.
Obr. 14.14: Kronach: dětské hřiště s uměle vytvořeným potůčkem.
10
Obr. 14.15: Kronach: Tůň a vodní stroj na dětském hřišti.
Obr. 14.16: Kronach: Úprava rozlivné nivy s vodními biotopy a hřišti na dolním okraji města.
Zvláštní případ intravilánových toků představují příměstské potoky, příležitostně vystavené průtokům z městských dešťových kanalizací. Při zastavování městských periferií, ponejvíce v 70. a 80. letech minulého století, byly četné potoky upraveny pro odvádění vod z dešťových kanalizací nebo dokonce z dešťových odlehčení jednotných kanalizací. Úpravy byly vesměs prováděny velmi tvrdě, včetně opevnění betonovými deskami nebo litým betonem. V dnešní době je stav těchto potoků a jejich okolí shledáván nevyhovujícím a přistupuje se k revitalizačním úpravám. Vzhledem k pochybné kvalitě vody zpravidla není možné dosáhnout úplné ekologické rehabilitace potoka. Lze však dosáhnout toho, že se otevřená stoka promění alespoň v přijatelnou součást příměstské zeleně. .osným opatřením je v těchto případech rehabilitace nivy, resp. dostatečně širokého pásu území, doprovázejícího vodní tok. Bez toho by samotná revitalizace potoka, zpravidla dosti nákladná, sotva měla smysl. Tato rehabilitace spočívá v odstranění nevhodných stavebních
11
objektů, navážek, skládek a ruderálních porostů, v úpravách terénních novotvarů, v ošetření využitelné stávající zeleně a založení nové. Revitalizace koryta je poměrně náročná vzhledem k nutnosti nadále provádět nárazové srážkové odtoky. Odstranění nevyhovujícího opevnění je prakticky nezbytnou podmínkou i částečné ekologické rehabilitace. Pak je možné koryto rozšířit do rozevřenějšího mísovitého tvaru s mírně rozvlněnými břehy. Zvětšení průtočného profilu umožní použít drsnější opevnění, aniž by došlo ke ztrátě kapacity. Opevnění se provede v závislosti na průtokovém režimu a podélném sklonu. Například v Praze na Prokopském potoce se osvědčilo souvislé revitalizační opevnění záhozem z hrubého lomového kamene. I když po výstavbě působilo toto opevnění až příliš mohutně a běžné průtoky se místy ztrácely mezi kameny, působením břehové vegetace a usazenin mezi kameny se koryto poměrně brzy zapojilo. Obavy z usazování splavenin bývají přehnané. Pakliže bylo koryto průtočné před revitalizací, lze předpokládat, že po revitalizaci se podmínky nebudou příliš lišit. Usazeniny v dnové části zarovnají nerovnosti nového opevnění a srážkové průtoky si budou nadále udržovat potřebný průtočný profil. Akce v intravilánech se zpravidla vymykají z rámce obvyklých krajinných revitalizací, pokud jde o výši nákladů. Větší náročnost prací dává vyšší úroveň nákladů. Ovšem devastace vodních toků a vůbec prostředí na obvodu měst je důsledkem rozsáhlých investičních činností, které v příměstském prostředí probíhají nebo probíhaly. Toto prostředí je zatíženo velkými investicemi, a s jejich velikostí je třeba porovnávat náklady revitalizačních či obecně rehabilitačních opatření. Určitě je správné hledat způsoby, jak financování revitalizačních zásahů tohoto druhu přenést na investory, využívající příměstské území. Obr. 14.17: Také okolí příměstských potoků, v minulosti technicky upravených k provádění odtoků z periferních dešťových kanalizací, bývá velmi zanedbané. Součástí celkové rehabilitace území by měla být také revitalizace potoka. Ekologicky zcela degradující opevnění (horní obrázek) je třeba odstranit. Rozšířením do ploššího mísovitého profilu (dole) se vytvoří základní podmínky pro rozčlenění koryta, a současně se zachová nebo dokonce zvětší průtočná kapacita. Stabilitu korytu zajistí kamenný pohoz. Nakolik bude voda znečištěná, sedimenty se budou v tomto korytě ukládat stejně, jako se ukládaly dříve.
12
