Státní zásahy v soudobé krizi finančních trhů

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí

Státní zásahy v soudobé krizi finančních trhů State Interventions in a Current Crisis of Financial Markets Diplomová práce

Autor:

Lucie Šafránková Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Karel Mráček, CSc.

červenec 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Litoměřicích dne 31. 7. 2010

Lucie Šafránková

2

Poděkování: Ráda bych poděkovala Ing. Karlu Mráčkovi, CSc. za odborné vedení mé diplomové práce a podnětné připomínky.

3

Anotace Cílem této diplomové práce je analyzovat a vyhodnotit úlohu státních zásahů v soudobé finanční a ekonomické krizi. Práce se zabývá příčinami finanční a ekonomické krize, jejími příčinami a následky v zemi vzniku i v globálním měřítku. Protoţe se jedná o peníze, o bohatství v širším slova smyslu, všímá si práce také počátků a forem tvorby národního bohatství i ukázek toho, jak v historickém vývoji dochází k úbytku tohoto bohatství. Počínaje prostým okrádáním panovníka a vysoce sofistikovanými exploatacemi cizího majetku konče. Pojednány jsou také teoretické ekonomické koncepce a z nich vycházející moţnosti a účinky státních zásahů.

Annotation The aim of this thesis is to analyze and evaluate the role of state intervention in the contemporary financial and economic crisis. This work deals with the causes of the financial and economic crisis, its causes and consequences in the country of origin and the global scale. Because it is about money, about wealth in the wider sense, it refers to the beginning of work and forms of national wealth creation and illustration of how the historical development leads to loss of wealth. Starting with simple robbery of the monarch, and highly sophisticated exploitation of foreign assets ending. The theoretical economic concepts are also discussed and also options based on them, and the effects of government intervention.

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Soudobá finanční krize v historickém kontextu .............................................................. 10 1. 1. Počátky a formy tvorby státního bohatství, vývoj berního systému ........................... 10 1. 2. 1 Bankrot v roce 1623, konstituování bankovní profese ......................................... 15 1. 2. 2 Státní bankrot v roce 1811 ................................................................................... 16 1. 3 Světové hospodářské krize ............................................................................................ 18 1. 3. 1 První světová hospodářská krize v roce 1873 ....................................................... 18 1. 3. 2 Druhá světová hospodářská krize (1929-33) ........................................................ 22 2. Příčiny soudobé finanční a ekonomické krize ................................................................ 27 2. 1 Názory na příčiny krize ................................................................................................ 27 2. 2 Ekonomické předpovědi krize ...................................................................................... 30 2. 3 Příčiny krize ................................................................................................................. 31 2. 3. 1 Počátky krize – „Dot-com“ bublina ..................................................................... 33 2. 3. 2 Nemovitostní bublina - hypotéční expanze .......................................................... 34 2. 3. 3 Subprime hypotéky .............................................................................................. 40 2. 3. 4 Komoditní bublina................................................................................................ 41 2. 3. 6 Státní manipulace ................................................................................................. 43 2. 3. 7 Vzestup a zhroucení stínového bankovního systému ........................................... 44 2. 4 Globalizace expanze krize ............................................................................................ 46 2. 4. 1 Dopady na globální ekonomiku ........................................................................... 46 2. 5 Závěr............................................................................................................................. 48 3. Vládní politiky řešení finanční a hospodářské krize ve vyspělých ekonomikách ........ 49 3. 1 Způsoby řešení krize a recese - Vládní politiky v USA a EU ....................................... 50 3. 1. 1 Vládní zásahy USA ............................................................................................... 50 3. 2 „Progressing“ a „regressing“ ekonomiky ..................................................................... 60 4. Možnosti, předpoklady a účinky státních zásahů ........................................................... 64 4. 1 Teoretické koncepce ...................................................................................................... 64 4. 2 Státní zásahy a politiky ................................................................................................ 67 4. 2. 1 Regulace cen ........................................................................................................ 67 4. 2. 2. Daně, daňová soustava ......................................................................................... 69 4. 2. 3 Subvence .............................................................................................................. 70 5

4. 2. 4 Státní intervenční nákupy ..................................................................................... 71 4. 2. 5 Produkční kvóty ................................................................................................... 71 4. 3 Řešení krize pomocí státních zásahů ........................................................................ 72 4. 4 Státní zásahy současnou krizi zhoršují ......................................................................... 74 4. 5 Úspěchy státních zásahů při řešení zadluţenosti.......................................................... 76 4. 6 Socializace dopady krize zhoršují ................................................................................ 78 Závěr ........................................................................................................................................ 79 Bibliografie .............................................................................................................................. 81

6

Úvod Motto: „Tuto knihu můžete číst a nacházet v ní různé zprávy… Můžete ji číst jako příspěvek k dějinám československé hospodářské politiky, při hlubším vhledu čtenářů do ekonomických procesů může být dokonce příspěvkem do diskuze o povaze velké hospodářské krize: jsou v ní odpovědi na otázky, zda tato krize byla tak hluboká, protože stát nezasahoval do hospodářských procesů nebo byla tak hluboká, protože stát do ekonomických procesů zasahoval. Ba dokonce, že vláda byla natolik „zainteresována“ v soukromém sektoru, tolik ztroskotaneckých, kariérních a mocichtivých mnohoobročníků si ze státního sektoru vytvořilo bezpracný zdroj příjmů, že běžně se opakující krize, která dosud nebyla v lidských dějinách žádným strašákem, se jim stala lákavou příležitostí – hřích ji nevyužít – k upevnění pozic. Ve smyslu úvahy, že čím více dáme lidu pocítit, že jenom my mu můžeme pomoci, tím většího rozsahu může státní sektor nabýt, tím větší díl krajíce můžeme ukousnout.“ (Z předmluvy knihy Antonie Doleţalové: Rašín, Engliš a ti druzí, Praha 2007)

Ekonomické krize provázejí v průběhu dějin kaţdý stát, ten český nevyjímaje. Důvody, resp. průvodní jevy, jsou téměř vţdy shodné. Málo zdrojů, jejich vyčerpanost, neschopnost jejich obnovy, neschopnost vytváření nových či racionální exploatace zdrojů disponibilních. I příčiny se opakují. Touha po majetku, chtivost po moci. Rozhazovačnost, plýtvání, rozkrádání. Je lhostejné v jakém společenské řádu se tak dělo a děje. A je lhostejné, zdali byl rozhazovačný panovník nebo vláda, zda byl okrádán panovník či stát, zda byl okrádán šlechtou a jejími předáky či politicko-podnikatelsko-úřednickou lobby. A je tu ještě jedna společná věc: vše nakonec zaplatí daňový poplatník, ber kde ber… Státní zásahy v soudobé krizi finančních trhů je název této diplomové práce, která si klade za cíl posoudit, zda a jak státní zásahy pomáhají řešit či zhoršují současnou finanční a ekonomickou krizi. Jestli je uţitečnější aplikovat více striktních státních zásahů a regulací, či se jim zcela nebo zčásti vyhnout, ke které z ekonomických teorií se přiklonit. Otázek je mnoho a příklon k moţným řešením je komplikován mnohými faktory, jako je historická zkušenost, charakter a vyspělost té které národní ekonomiky nebo jde-li o přístup obecný, modelový nebo o řešení problémů konkrétní národní ekonomiky. Situace se můţe 7

odráţet jinak ve státech s minimální nebo ţádnou korupcí, kde se státní zásahy mohou bez obav pouţít a nespekulovat nad tím, jestli opravdu vyčleněné peníze doputují do určeného cíle. Jinak v ekonomikách s vyšším procentem korupce, kde, řečeno terminologií astronomů, je to samá černá díra, a to mnohdy těsně u zdroje. A vliv na vznik a řešení krize mívá i souběh či nesouběh příslušné periody hospodářského cyklu s časovým úsekem reálného vlivu politické reprezentace státu. Tedy, zda je po volbách či před volbami, je-li vůbec politická vůle něco řešit, nebo naopak expandují populistické sliby i konkrétní opatření, jeţ jsou ke skutečným potřebám bezohledné. Důleţitou se také jeví otázka, zda v nastalé krizi s globálním dopadem můţe konkrétní postiţená ekonomika (mimo zemi původu), vůbec sama něco dokázat v odstraňování skutečných příčin krize. Ze sloţitosti těchto mnohých otázek také vyplynul metodický přístup. Z počátku se autorce zdálo, ţe při zprvu uvaţovaném rutinním postupu bude zpracování diplomové práce jednoduší, ale zdánlivě lehce uchopitelné téma postupně nabývalo na šířce i hloubce a otázek přibývalo. Po doporučeních vedoucího diplomové práce se autorka soustředila na hlubší studium pramenů a hledání souvislostí v dřívějších krizích, stejně jako ve spektru teoretických koncepcí a reálných východisek. K tomu bylo vyuţito mnoţství poznatků zahraničních a domácích autorů, z jejich tištěných i elektronických prací, komentářů a poznámek. Mnohé aspekty teoretického rázu ztrácely na významu, či se stávaly marginálními, cestou za cílem, za identifikací onoho původce všeho zla, jsou-li tím zlem ekonomické krize.

První kapitola obsahuje pro ozřejmění vývojových souvislostí exkurz do historie tvorby, resp. vývoje zdrojů národního bohatství, principů berní a pozdější daňové soustavy. Jsou zde stručně dotčeny okolnosti prvních státních bankrotů i řešení krizových situací, ale i institucionalizace bankovního řemesla (a jeho „zboštění“). Podrobněji jsou připomenuty první dvě světové hospodářské krize: matka krizí v roce 1873 a krize třicátých let minulého století, u nichţ lze zaznamenat stejné počátky a příčiny, jeţ se projevily i u soudobé krize. Lze zde rovněţ odvodit, ţe světové krize mají zhruba 60-70ti letou periodu. Druhá kapitola pojednává o příčinách soudobé finanční a ekonomické krize z pohledu teoretických ekonomických koncepcí, ale i o předpovědích vzniku krize. Konkrétně probírá vlastní příčiny krize i okolnosti počátku („Dot-com“ bublina) a vývoje krize (hypotéční expanze, subprime hypotéky), další faktory jako deregulace a státní manipulace i vliv a důsledky globalizace. 8

Třetí kapitola je věnována vládním politikám, jeţ jsou aplikovány zemích s vyspělou ekonomikou, ale také zemím s méně vyspělými, avšak neméně důleţitými ekonomikami, ekonomikami na vzestupu („progressing“) a na sestupu („regressing“). Pojednává o vládních politikách v USA s dopadem na ostatní státy, o vládních postupech při řešení krize v Evropě i Číně a o novějších tendencích orgánů Evropské unie centrálně regulovat jednotlivé národní ekonomiky. Čtvrtá kapitola pojednává o dvou základních ekonomických koncepcích - keynesiánství a monetarismu – z nichţ národní ekonomiky vycházejí při volbě krizových opatřeních. Jsou zde popsány nástroje, moţnosti a účinky státních zásahů, a jejich úspěšnost v rozdílných ekonomikách.

9

1. Soudobá finanční krize v historickém kontextu Na několika příkladech z české historie jsou v této kapitole dotčeny počátky tvorby státního bohatství, formy jeho úbytku, první ekonomická krize1, hledání cest k intenzivnějšímu vyuţívání disponibilních zdrojů, institucionalizace veřejné územní správy a vývoj berního (daňového) systému. Zmíněny jsou první státní bankroty za feudalismu (s vynecháním opakující se krizí po mnohých válečných událostech), počátky bankéřského řemesla, první a druhá světová hospodářská krize v raném a monopolistickém kapitalismu. Finanční a ekonomické krize se nejprve odehrávaly lokálně, na úrovni jednotlivých zemí a států, s nástupem globálního světového hospodářství vznikají finanční a hospodářské krize světové.

1. 1. Počátky a formy tvorby státního bohatství, vývoj berního systému Raně středověká civilizace byla typickou soběstačnou agrární civilizací, jejíţ hospodářství bylo téměř výhradně zaloţeno na zemědělství, a to od doby neolitické revoluce, v níţ se z lovců a pastevců stali usedlí zemědělci a kdy se základním předmětem bohatství stala půda, (a pak také ještě zbraně). Úroveň zemědělství a tomu odpovídající ekonomika však nebyly v raném středověku nijak efektivní. Stačily zajistit obţivu sotva pro osoby zde činné, a to ještě za cenu chronické podvýţivy celé společnosti, stálého ohroţení hladem, častých hladomorů. Hlavním předpokladem následujícího ekonomického i společenského vývoje bylo zajištění určitých přebytků, z nichţ bylo moţno uţivit řemeslné výrobce, kněţí a vládnoucí vrstvu. Zejména bylo obtíţné získat prostředky pro ty, kteří přímo nevyrábějí, ale jejichţ společenské funkce znamenají cestu vpřed, tj. společnost řídí a zduchovňují. Tyto vrstvy se historicky oddělily od zemědělství v západní a střední Evropě ještě před osamostatněním řemesel. Proto tato dělba musela vycházet z toho stavu ekonomiky, který byl dán. I u nás nemohlo platit nic

1

První historicky zmiňovanou ekonomickou krizí byla hospodářská krize v jiţní Babylonii v 18. stol. př. n. l., po smrti nejvýznamnějšího panovníka starobabylónské doby krále Chammurabiho (1792 – 1750 př. n. l.), kdy jeho syn Samsuiluna musel potlačovat velikou vzpouru vzniklou mj. i z důvodů vysokých daní. (http://forum. valka.cz/viewtopic.php/p/238773; RAHMAN Furat, NOVÁKOVÁ Nea, PECHA Lukáš. Dějiny Mezopotámie. Karolinum, Praha 1998.).

10

jiného, neţ co je doloţeno ze západní Evropy, kde např. v klášterech na výţivu jednoho mnicha bylo zapotřebí práce asi 30 zemědělců.2 V Čechách lze za zakladatele státu povaţovat kníţete Boleslava I. (935-972)3, jenţ se bratrovraţdou ujal vlády po později svatořečeném kníţeti Václavovi v r. 935. Předchozí „státní útvar“, jemuţ slabou rukou vládl kníţe Václav, byl vlastně seskupením kmenových kníţectví, bez centralizované moci. Nový český přemyslovský stát utvářel především díky skutečností, ţe Praha se tehdy změnila ve významné obchodní centrum4, zejména ve vztahu k tehdy muslimskému Španělsku. Přemyslovský stát nezůstal pasivním, pro nové zdroje musel expandovat východním směrem, kde díky zániku Velké Moravy vzniklo mocenské vakuum, a ovládal pak území aţ k řece Bug na pomezí dnešní Ukrajiny a Běloruska. Získal tak pro další příjmy výhodná tranzitní místa na Hedvábné stezce. Obchodovalo se penězi raţenými v Sasku a Bavorsku, ale i v arabském světě, později mincemi raţenými v Praze.5 Hlavními zdroji příjmů byly nejenom daně, jimiţ byli zatíţeni svobodní lidé (daň z míru), cla z dálkových obchodů, různé poplatky a „běţné“ kořistnictví v zabraných územích, ale, jak uvádí D. Třeštík 6, zejména obchod s otroky, určenými zejména k prodeji do arabských zemí. A to byl obchod bezkonkurenčně nejvýnosnější: cena 90 otroků odpovídala zhruba dani vybrané za celý rok. Zde je na místě ještě poznamenat, ţe pro zahraniční obchodníky, jimiţ byli zejména ţidovští kupci, byl hlavním, tedy monopolním obchodním partnerem přímo stát, který, vedle za úplatu poskytovaných prostorů pro obchod (v Praze), byl dodavatelem onoho výnosného artiklu – otroků.7 Je také faktem, ţe v tomto sortimentu značnou část zisků pohltila panovníkova „armáda“, která tento obchodní artikl zajišťovala např. v Haliči a ve Slezsku. Obchodní

rozkvět

s pohanskými

otroky

skončil

po

připadnutí

východní

oblasti

přemyslovského státu Kyjevské Rusi a Krakovska vzmáhajícím se polským Piastovcům.8 Územní ztráty omezily zdroj příjmů (výrazný pokles přílivu otroků), začíná vznikat 2

Půlpán, Karel. 2006. Skripta….http://samba.fsv.cuni.cz/~pulpan/CESDEJ/AAUVOD.rtf, s. 7 ŢEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034 – 1198). Str. 33-38 1. vyd. Praha: NLN, 1997. [dále jen Ţemlička (1997)]. 4 TŘEŠTÍK, Dušan. Veliké město Slovanů jménem Praha. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. Str. 49 70. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000, Lidové noviny, Praha 2000. [dále jen Třeštík (2000)]. TŘEŠTÍK, Dušan. Kdo zaplatil vznik našeho státu? Říše prvních Boleslavů a otroci. In: Dějiny a současnost 21, číslo 3, Praha 1999. Str. 2 – 7. 5 Třeštík (1999), Třeštík (2000) 6 Třeštík (1999), Třeštík (2000) 7 Třeštík (2000), str. 8 Ţemlička (1997) 3

11

ekonomická krize, kterou panovník, aby zabránil destabilizaci státu, musí řešit. Pokusy Boleslava II. (972–999) o další vývoz otroků do Španělska (kde byly nejvýhodnější ceny) ztroskotaly na sporu s církví, reprezentované v Čechách biskupem Vojtěchem, protoţe jiţ šlo o otroky křesťanské, dokonce z Čech.9 Následovaly spory s Polskem, jeho vpád do Čech, přímé převzetí území a majetku Slavníkovců (kutnohorská rudná oblast, mincovna v Malíně10) a jejich vyvraţděním v r. 990 Boleslavem II. atd. Po ztrátě východních oblastí a vnitřních krvavých rozbrojích, nastalou krizi řešil panovník (Oldřich II., 1012-1034) posledními moţnými expanzemi do Luţice a části Slezska a trvalým připojením Moravy 11. Dalšími reálnými zdroji příjmů jiţ jen mohla být systémová změna - „modernizace“ státem řízeného toku bohatství do své pokladny. Ta spočívala v odklonu od kořistnictví k racionálnějšímu vyuţívání domácích zdrojů, domácího obyvatelstva. Šlo o přeměnu či zdokonalení funkce hradské soustavy, rozvíjené pozvolna od dob Boleslava I. a trvající do 1. pol. 13. století. Ve svém důsledku šlo o systematičtější výběr daní a poplatků z celého spravovaného území prostřednictvím kastelánů. K přechodu na systém hradských okrsků kastelánií docházelo pozvolna. Ještě Břetislav I. (1035–1055) realizoval nárazové výboje a kořistění v zahraničí. Kořistí byli opět lidé, jeţ byli určeni k výhodnému prodeji na otrockých trzích (zajatí bojovníci), ale i k práci v přemyslovském kníţectví (rodiny). Docházelo i k násilnému přesídlení celých reprodukce schopných skupin obyvatel na české území, aby zde obděláváním rozsáhlých pozemků panovníkovi kontinuálně zajišťovaly další příjmy.12 Stejný smysl, avšak zaloţené na dobrovolnosti, měly pozdější kolonizace.13 V rámci zdokonalování hradského systému docházelo souběţně k početní redukci kníţecího vojska: více bylo potřeba úředníků, dohlíţejících na hospodaření a pravidelné plnění povinností obyvatelstvem.14 Zemědělství v českých zemích zůstalo základem obţivy aţ do poloviny 19. století, kdy se prosadí druhá vlna - industrializace s kapitálem jako základním předmětem bohatství.

9

SLÁMA, Jiří. Ekonomické proměny v přemyslovském státě za panování nástupců Boleslava II. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000, Lidové noviny, Praha 2000. Str. 261 – 266. [dále jen Sláma (2000)] 10 Sláma (2000) 11 Ţemlička (1997) 12 Sláma (2000), s. 265 13 Kolonizace vnitřní a vnější (Velká), 11-13. století 14 Sláma (2000), s. 265

12

Hradský systém byl vlastně první veřejnou právní institucí, jeţ slouţila k ovládnutí veškerého obyvatelstva.15 Ta tehdy ještě podléhala panovníkovi, jenţ byl svrchovaným vládcem státní pokladny, takţe mohl o způsobu jejího naplňování rozhodovat nezávisle. Byla tu nezbytná organizovaná, stálá a v mezích moţností „všudypřítomná“ donucovací moc, kterou mohl zajistit jen stát, nikoli jednotlivec nebo menší skupina. Bylo přitom totiţ třeba zlomit radikálně a definitivně moc starých „kmenových“ institucí. V Čechách tuto funkci splnila kníţata praţská, tj. Přemyslovci. Panovník se spolu s tím stal vlastníkem veškeré půdy v zemi, ať jiţ volné či obsazené. Vše se tedy členilo na panovnický majetek v uţším smyslu, kde vládl sám a kde např. skuteční otroci obdělávali jeho půdu. Kromě toho byl vlastníkem veškeré ostatní půdy, kterou mu spravovali v rámci hradského systému jím dosazení velmoţové. Panovník tak „vládl na koni“, neboť se svou druţinou pravidelně objíţděl hradská centra, kde jednak vykonával nejvyšší politickou a soudní moc, jednak pak doslova vyjídal připravené zásoby. Kromě potravin tak získával ve formě daní a dávek vše potřebné pro ţivot své druţiny, tj. vlastně „státního aparátu“, jenţ byl totoţný s celou vládnoucí vrstvou. Původní příslušníci české šlechty byli vlastně šlechtou úřednickou. Kníţe byl opravdu jediným pánem v zemi, jemu jedinému příslušelo oslovení pane. Bohatství české druţinické a úřednické aristokracie tedy v 10. aţ 11. stol. nespočívalo v pozemkovém majetku, ale v příjmech ze státních důchodů. Úřednická šlechta tak organizovala shromaţďování poddanských dávek, vojenské oddíly, vykonávala rozsáhlé správní úkoly v zájmu panovníka i svého vlastního kořistnictví. Česká země byla jedinou velkou kníţecí vesnicí, v níţ asi 0,5 aţ 0,75 mil. zemědělců krmilo, napájelo, odívalo a obsluhovalo 3 aţ 4 tisíce velmoţů a dalších 10-15 tis. bojovníků, kněţí, hajných, celníků, biřiců a katů.16 Jako první ekonomický mezník v českém prostředí vystupuje širší období 13. století, kdy s počátky měst dochází vlivem vnitřních i vnějších faktorů k podstatnému zdokonalení technologických, organizačních i vlastnických struktur v zemědělství jako základu dynamizace celé ekonomiky (řemesla, obchod, rozvoj peněţních operací).17 Do této doby měly příjmy, pomineme-li jiţ odeznělý obchod s otroky, především podobu naturální a plynuly ze zemských robot, dvorských povinností, panovnických statků, hornických a mincovních regálů, soudnictví, ale hlavně ze ţidovských dávek (Ţidé byli po 15

Sláma (2000), s. 264 Půlpán, Karel. 2006. Skripta….http://samba.fsv.cuni.cz/~pulpan/CESDEJ/AAUVOD.rtf. 17 Půlpán, Karel. 2006. Skripta… http://samba.fsv.cuni.cz/~pulpan/CESDEJ/AAUVOD.rtf. 16

13

jistou dobu majetkem panovníka). Vybírán byl poplatek míru od poddaných usazených na královských statcích a rovněţ úrok (census) od králem zaloţených měst. Mimořádnou dávkou se stala královská berně, kterou poprvé vybíral Přemysl Otakar II. od klášterů a královských měst.18 Změna v jedinečném postavení panovníka nastala nejprve v roce 1271, kdy byl zřízen zemský sněm. Od té chvíle jiţ panovník nikdy nebyl svrchovaným vládcem státní pokladny, povolování berní se stalo státoprávním aktem, náleţejícímu jen sněmu. Situace panovníka se ještě ztíţila v roce 1310, kdy při sňatku s Eliškou Přemyslovnou Jan Lucemburský pod tlakem šlechty podepsal „inagurační diplomy“ (téţ „kapitulační listina“), jimiţ byla ještě více omezena centrální královská moc. Mimo jiné se zavázal, ţe nebude od šlechty vymáhat pravidelné daně a ţe nebude vyţadovat zemskou berni bez souhlasu šlechtické obce s výjimkou případů korunovace a panovnického sňatku, resp. sňatku královských synů a dcer.19 Doprovodným znakem této změny, fatálním pro panovníky v Čechách, byla obecná nechuť platit daně. Po husitských válkách na sněmu roku 1436 povolili stavové vybírání všeobecné berně, tedy od obyvatelstva v celé zemi, avšak nikoli s velkým úspěchem.20 Mezi lety 1472 a 1509 přibyly další daně jako: z hlavy, pivní, obchodní (vývozní, dovozní, průvozní), z úroků poddaných a kapitálových, ze jmění a vojenská. O kaţdých jednotlivých berních jednal zemský sněm i několik let později a ne všechny se vybíraly. Výnos zůstával daleko za odhady. S tím rostly i královské dluhy a finanční situace českého království byla, jak praví dobové prameny, pravidelně „ve stavu bídném“.21 Zásadní změnu pro zvyklosti v berním systému přinesla bitva na Bílé hoře spolu s centralizací a vzrůstající byrokracií obnoveného habsburského státu. Král, poprvé Leopold I. zaváděl řadu nepřímých daní sám, berně byly povolovány nejvyššími zemskými úředníky, soudci i hejtmany. Nicméně zdroje byly po pustošivé třicetileté válce, jeţ zdecimovala české země i co do počtu obyvatelstva (50 % předválečného stavu), dosti omezené. Bylo přikročeno k vytvoření pevné berní soustavy, tzv. Berní ruly.22 Ta představuje důleţitý krok v procesu 18

DOLEŢALOVÁ, Antonie. Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vyd. Praha: Nakl. Oeconomia, Praha 2007, s. 87. Půlpán, Karel. 2006. Skripta… 20 HORA, Petr. Toulky českou minulostí. Druhý díl. 1. vyd. Praha. Nakladatelství a vydavatelství Práce, Praha 1991, s. 109-136. 21 DOLEŢALOVÁ, Antonie. Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vyd. Praha: Nakl. Oeconomia, Praha 2007. s. 84. 22 Ta navázala na Soupis poddaných z roku 1651 a vznikla na základě usnesení Českého sněmu z roku 1652. Seznam osob, povinných daň platit, je zpracován po jednotlivých krajích a je zaloţen na zdaňování zemědělců. 19

14

budování absolutistického státu, který zdaňuje sám (zatím jen nesvobodné) a to na základě přesnějších údajů o kaţdé usedlosti jednotlivě. Berní rula byla základem pro výběr daní na dalších více neţ sto let. Dílčí reforma v roce 1712 zahrnula i svobodné, reforma Marie Terezie v letech 1749 - 1756 (tereziánské katastry) byla zaloţena uţ na výměře a výnosu pozemků rustikálních (selské) a dominikálních (panské), patří sem i zavedení číslování domů (1770). Následovaly další upřesňující reformy - Josefský katastr z roku 1775, Stabilní katastr s přesným vyměřením jednotlivých pozemků na základě triangulační sítě (1843).23 Mezi reformy té doby, jeţ vedly k dalšímu posílení zdrojů pro vybírání daní, je takzvaná. „rabizace“.24. V dalších obdobích, zejména od roku 1867, po vzniku dualistického státu Rakouska-Uherska, se stávala daňová soustava stále sofistikovanější, jejíţ principy v roce 1918 převzal i československý stát. Pokud jde o zdroje, pak státu dnes nejvíce přispíváme daní z přidané hodnoty, kterou do české daňové soustavy zavedl Alois Rašín, první ministr financí Československa v roce 1919.25

1. 2. Lokální ekonomické krize 1. 2. 1 Bankrot v roce 1623, konstituování bankovní profese Panovníci díky nesystémovému vybírání daní tedy neměli mnoho moţností jak vylepšit královskou pokladnu. Museli si stále půjčovat, mnohdy za velmi nepříznivých podmínek a s nepříjemnými důsledky. Jak asi v praxi vypadalo poskytování a přijímání půjček v době, kdy se konstituovala bankéřská profese v dnes vnímané podobě26, si můţeme ukázat na dvou příkladech.

Zahrnuje jak „usedlé“ čili sedláky, kteří obdělávali pole „s potahem“, tak chalupníky a nakonec byli i řemeslníci oceněni, jako kdyby měli (fiktivní) statky. Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Dan%C4%9B_%28 historie %29. Téţ: Půlpán, Karel. 2006. Skripta. http://samba. fsv.cuni.cz/~pulpan/CESDEJ/AAUVOD.rtf, s. 33 23 http://cs.wikipedia.org/wiki/Stabiln%C3%AD_katastr 24 Navrţena byla tvůrcem nové hospodářské soustavy, ekonomem, vrchním ředitelem komorních a bývalých jezuitských statků v Čechách, Františkem Antonínem Raabem (1722-1783). Od roku 1776 bylo v českých zemích zaloţeno 245 malých osad a to na 105 panstvích komorních, klášterních a městských velkostatků a později i na některých statcích šlechtických. Podstata raabizace spočívala v parcelaci zrušených statků a v přidělování půdy z nich drobným rolníkům. Ti místo dosavadní roboty na panském pracovali na svém, ale museli odvádět předepsané peněţité dávky. Viz http://www.lidova-architektura.cz/E-ostatni/encyklopedie/ osada-raabizacni.htm 25 Podrobněji o rozpočtech a finančním hospodářství viz DOLEŢALOVÁ, Antonie. Rašín, Engliš a ti druzí. … 26 První evropské depositní banka vznikla v Benátkách v roce 1361. Další pak aţ v 17. století, které je moţno pokládat za období konstituování nám známé bankéřské profese. Tehdy byly zaloţeny banky v Amsterdamu (1609), ve Švédsku (1661 - kdy byly vydány první bankovky v Evropě) a v Anglii (1694, Bank of England),

15

Příklad z prostředí „penězopůjčovatelů“, operujících v českých zemích v 1. čtvrtině 17. století, nám můţe mnohé připomínat. V pobělohorském období byla konsorciu šlechticů a bankéřů pronajata správa mincovnictví za okamţitou vysokou půjčku císaři.27 Těm nestačil příjem z dohodnutého provozu mincovny, ale uchylovali se k podvodným praktikám. Z oběhu postupně stahovali hodnotné mince s vysokým obsahem stříbra a nahrazovali je mincemi znehodnocenými, se stále niţším poměrem stříbra, aţ přivedli českou měnu k bankrotu. Sami ovšem nijak netratili, jejich zisky byly obrovské. Císařským patentem musela být hodnota měny sníţena na pouhou desetinu.28 Instruktivnější příklad je z Anglie, z doby, kdy se stala světovou mocností a pozice bank se začala formovat do dnes známých rozměrů.29 Vláda Anglie jako světové mocnosti začala na Threadneedle Street, kde vznikla v roce 1694 Bank of England. Tehdy „zlatníci“ oddluţili krále Anglie Williama z dluhů, které si nadělal válkou s Francií a tím získali nebývalý respekt a moc. Stali se z nich bankéři a profitovali z ohromných objemů kreditu, za které ručilo impérium, jeţ bylo největším od dob Říma. Uzavřená smlouva králi zajišťovala neomezený kredit na válku a to výměnou za právo půjčovatelů emitovat na kreditu zaloţené peníze. Pak se jiţ půjčovatelé začali nazývat „bankéři“. Ujednáním s králem Williamem bankéři dostali nejvýznamnějšího zákazníka: veřejné instituce a také právo razit peníze jménem krále. Lidé ukládali zlato a stříbro ve vládou schválených bankách, jeţ dostaly právo dávat půjčky v objemu desetkrát větším, neţ uloţené úspory a získávat úroky z těchto půjček.30

1. 2. 2 Státní bankrot v roce 1811 V průběhu času došlo v zemích koruny české k řadě ekonomických krizí, vzniklých zejména po válečných událostech. Ale ţádná neměla takovou sílu, jako krize v roce 1811, která vyvrcholila finančním bankrotem rakouského státu. Ke státním bankrotům docházelo v novověké historii uţ dříve, neměly však takové mezinárodní důsledky. Španělsko kde začala pozice bank nabývat dnešních parametrů. Do té doby prakticky neexistovala budova banky nikde na světě a bankéři byly jen zlatníci, kteří půjčovali peníze a pronajímali místnosti pro obchod. 27 Členem tohoto konsorcia za šlechtice byl i Albrecht z Valdštejna, za bankéře např. Jakub Bassewi, ţidovský finančník a první ţid povýšený do šlechtického stavu. 28 http://programy.mb-net.cz/mb-pravek-novovek/JT0904001.htm 29 VAŠKO, Tibor. Financializace před globalizací? http://www.blisty.cz/2008/3/3/ art39272.html. 03. 03. 2008. 30 Paralela se současností: Začátkem roku roku 2008 byly identifikováno 20 bank, které tehdy rozpůjčily 30krát více neţ činila depozita. Banky tudíţ tím vydělávají na půjčování peněz, jeţ ve skutečnosti nemají. Skutečným problémem není podvod, ale legalizace (legální kodifikace) podvodu. Viz: VAŠKO, Tibor. Financializace…

16

např. za vlády krále Filipa II. vyhlásilo v letech 1557-1596 státní bankrot celkem třikrát. V Napoleonských válkách bylo insolventní vedle Rakouska například i Dánsko (1813). Vítězstvím u Wagramu v r. 1809 získal Napoleon mnohá území a monarchie musela navíc platit vysoké válečné reparace, coţ se promítlo na ekonomice státu. Byla provedena nová sekularizace církevního majetku, stát nechal zabavit v kostelích zlaté a stříbrné předměty, jeţ byly přetaveny a jako válečná náhrada putovaly do Francie.31 Kdyţ vypukla válka s Francií, brala si vídeňská vláda mnoţství půjček, kterými se snaţila financovat armádu. Kdyţ vyčerpala všechny úvěry od bankéřů z Frankfurtu nad Mohanem, z Janova, Florencie, Amsterdamu, Rotterdamu a Modeny, snaţila se vypsat různé vnitřní půjčky (např. válečná, loterní, zvláštní půjčka pro majitele státních obligací). Jako poukázek bylo vyuţito emise bankocetlí formálně vydaných Vídeňskou městskou bankou (bankocetle byly pouze vnitřní měnou rakouské říše). Jejich počet vzrostl z 32 milionů v roce 1794 na miliardu 60 milionů v roce 1811 (coţ je zhruba třiatřicetinásobný nárůst). 32 Nadbytek papírových peněz způsobil vytvoření nelegálního kursu kovových mincí, který dosáhl koncem roku 1810 přes 1200 procent. Obrovská inflace způsobila hospodářské potíţe, ceny neúměrně stoupaly a bujely spekulační obchody. Dne 20. února 1811 byl vydán finanční patent (zvaný téţ „Wallisův“), jímţ měla být cena bankocetlí stanovena při výměně za měnu konvenční na pětinu nominální ceny s tím, ţe do 1. února 1812 se bankocetle, které dosáhly výše 1060 milionů zlatých, měly stáhnout z oběhu a vyměnit za tzv. výměnné papíry (s pětinovou hodnotou). Dne 15. března1811 byl podle tohoto dekretu císařem Františkem II. vyhlášen státní bankrot. Nominální hodnota bankocetlí (ale i kovových mincí) devalvovala na jednu pětinu své hodnoty; bankocetle byly vyměněny za nové oběţivo, tzv. šajny (Einlösungscheine).33 Pokračující válka si ţádala nové a nové finanční zdroje. Musely se natisknout nové státovky. Aby byl dodrţen císařský slib o omezeném počtu šajnů, vydala finanční správa takzvané anticipační poukázky.34 Ty byly postaveny na roveň šajnům, a později s nimi splynuly. Po skončení napoleonských válek jich bylo v oběhu za 640 milionů zlatých vídeňské měny. V Rakousku obíhala dvojí měna aţ do roku 1858 – kromě stříbrné „konvenční měny“ 31

http://www.edejiny.cz/udalosti-19stoleti/. 01. 12. 2008 http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/513571 33 http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/513571 34 Anticipační = předvídací, předjímající. 32

17

existovala ještě ona papírová měna („vídeňské číslo“ neboli šajny). Jejich vzájemný kurs byl 2 : 5. Stát se tak zbavil čtyř pětin svých dluhů tím, ţe je z 80 % přesunul na obyvatelstvo. A protoţe stříbrné mince rychle mizely z oběhu, stala se pak papírová měna v Rakousku prakticky jedinou skutečnou měnou.35

1. 3 Světové hospodářské krize 1. 3. 1 První světová hospodářská krize v roce 1873 Taková byla situace na sklonku feudálního řádu, v rozmachu průmyslové revoluce, v počátcích období nového ekonomického systému - kapitalismu. Po prohrané prusko-ruské válce v roce 1866 došlo následujícího roku k dualistickému rozdělení monarchie (RakouskoUhersko), v roce 1868 byl poloţen základní kámen k Národnímu divadlu a v roce 1869 byla zaloţena Ţivnostenská banka. Počátkem 70. let 19. století dosahovala v českých zemích svého vrcholu průmyslová revoluce, rozvíjela se zakladatelská (gründérská) horečka36, v roce 1871 byla v Praze zaloţena „Bursa pro obchod peněţní a effektový“ (předchůdkyně dnešní Burzy peněţní a cenných papírů), začala se projevovat krize z nadvýroby a krize agrární, aţ v roce 1873 postihla svět první světová velká hospodářská krize, jinak též gründérský boom, gründérská krize či matka všech krizí.37 Období růstu před první velkou krizí bylo doprovázeno i rozmachem bankovnictví a burzovních obchodů s cennými papíry. Jak rostla reálná ekonomika, ukazovaly se nové podnikatelské příleţitosti, doprovázené příleţitostmi investičními. Zakládané podniky potřebovaly zdroje, které byly získávány v podobě akciového kapitálu, tedy prodejem akcií na burze. Také se projevila vzestupná fáze úvěrového cyklu, rostl počet bank, které byly ochotny poskytovat úvěry, bilanční suma bankovních aktiv narůstala. S růstem mnoţství poskytnutých úvěrů rostla zadluţenost podnikového sektoru, jak na burzu teklo více peněz,

35

http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/513571 Zakladatelské obchody. Jde o bankovní činnost, kdy se banky (ale i skupiny fyzických osob - syndikát) podílejí na zakládání bank či průmyslových, stavebních a jiných akciových společností. Zpravidla většinou upsaly (zavázaly se koupit) všechny nebo většinu akcií společnosti a poté je s tzv. áţiem, přiráţce k nominálu, prodaly na burze, přiráţka většinou skončila v kapse zakladatelů. Především v období zakladatelského boomu do roku 1873 dosahovala áţia desítek procent nominálu a banky zaměřené na zakladatelské obchody byly vysoce ziskové. Pokud například zaloţená společnost měla základní jmění milión zlatých a prodala se s áţiem 15 %, pak zakladatelům mohlo po úhradě nákladů zůstat i více neţ 100 tisíc, coţ mohla být hodnota velkého domu. Současné banky jiţ mají na tuto činnost specializované divize či přímo samostatné společnosti, jejichţ činností je „investiční bankovnictví“. 37 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009, s. 159. 36

18

ceny akcií rostly. Doprovodným jevem boomu se stalo vyuţívání úvěrů a spekulace na budoucí růst. Rok 1873 začal pro burzovní spekulanty velmi příznivě. Burzy v USA, Německu, Rakousku ale třeba i v Praze utěšeně rostly. Americká ekonomika v té době zaţívala období růstu, charakterizovaného zejména budováním ţeleznic a souvisejícím spektrem moţných podnikatelských příleţitostí. Některé investice přerozdělované na evropských burzách směřovaly právě tímto směrem, evropští investoři věřili v budoucí výnosy a ve zhodnocení svých prostředků. Nové společnosti, především banky, vznikaly ve velkém mnoţství a tempu jak v Německu, tak i v Rakousko-Uherské monarchii a místo vykonávání smysluplné činnosti se často pouštěly do divoké spekulace - s akciemi, stavebními parcelami, ale třeba i vídeňskými pozemky, kde se v roce 1873 měla konat světová výstava. Německé císařství, nově vzniklé v roce 1871, profitovalo z válečných náhrad po francouzskopruské válce vyplácených Francií. Prostředky přitékající z francouzských reparací na německý finanční trh umoţnily měnové uvolnění a poskytování levných úvěrů.38 V Rakousku-Uhersku se v prvním roce existence burzy (Bursa pro obchod peněţní a effektový) kurzy akcií na ní obchodovaných stoupaly trvale nahoru, coţ způsobilo, ţe mezi lidmi vznikl dojem, ţe jde o snadný nástroj, jak vydělávat peníze. Obliba burzy byla jiţ koncem roku 1871 tak silná, ţe oficiální místnosti burzy v Hybernské ulici nestačily, a vedle ní vznikla pokoutní burza, ve sklepní místnosti Na Příkopě.39 Celý tento rychle se roztáčející kolotoč podpořila nezkušenost investorů. Ti toto šílenství podporovali nejen vlastními, ale později hlavně půjčenými penězi40, za které nakupovali akcie 38

Novotný, Radovan. Úvěrový cyklus. Původ bublin na trzích aktiv? In: http://www.investujeme.cz/clanky/ uverovy-cyklus-puvod-bublin-na-trzich-aktiv/. 08. 07. 2009. 39 Vykoukal, Petr. Černý burzovní rok 1873 aneb spekulace až na dno. In: http://www.penize.cz/akcie/18307cerny-burzovni-rok-1873-aneb-spekulace-az-na-dno. 25. 08. 2006. 40 Roztáčející se spekulační spirála vyţadovala stále více a více hotovosti. Díky bezmezné důvěře v pokračující růst a touze většího počtu lidí se zapojit si tito noví a noví spekulanti začali půjčovat peníze, aby měli na nákup cenných papírů. Ty zase naopak poskytli jako zástavu za úvěr. Úroková sazba z takovýchto úvěrů často dosahovala 50-60 % ročně. Spekulanti byli ale ochotni takovéto sazby platit, protoţe kurzy akcií rostly ještě rychleji. Díky tomu nikdo příliš nevnímal riziko spojené s půjčováním peněz proti zástavě akcií, a tak peníze nepůjčovaly jen banky, ale i ţelezniční společnosti, obchodní firmy, ale i duchovní kongregace. Vzhledem k tomu, ţe půjčky často dosahovaly téměř 100 % hodnoty nakupovaných akcií, pak v případě, ţe jejich hodnota klesla, neměl dluţník šanci vše vrátit zpět. Prudký pokles hodnoty akcií tak nepřipravil o peníze jen spekulanty,

19

nově vznikajících bank slibujících rychle velké zisky. Mnohé z těchto bank to ještě podpořili tím, ţe vypláceli svým akcionářům jiţ za první rok existence vysoké dividendy (podíly na zisku). Enormní růst ve střední Evropě byl tehdy popoháněn zakládáním nových akciových společností, prodejem jejich akcií a spekulacemi s těmito akciemi. (V novodobých dějinách lze gründerský boom přirovnat k akciové bublině internetových firem41. Zde se rovněţ věřilo, ţe internet přinese závratné podnikatelské příleţitosti a budoucí výnosy, dění ovládl podobný „zakladatelský“ boom. Aţ čas ukázal, ţe šlo o analogickou akciovou bublinu, kdy spekulace byly financovány poskytnutými úvěry.) Přebytek peněz podněcoval burzovní spekulace a nafukování bubliny na akciových trzích, byly zakládány nové akciové společnosti, jejichţ akcie šly na dračku, i kdyţ jejich podnikatelské příleţitosti a budoucí výnosy byly pochybné. Kdyţ byly francouzské reparace splaceny, zdroj levných úvěrů vyschl a zdálo se, ţe růst bude stagnovat. V Rakousku-Uhersku byl místní podnikový sektor předluţen, bankovní bilance byly nafouknuty, ve velkém se poskytovaly úvěry na spekulace s cennými papíry a pozemky. Věřilo se a vládlo přesvědčení, ţe boom bude pokračovat, akcie budou poskytovat kapitálové i dividendové zhodnocení a ţe vzhledem k fyzickému omezení poroste hodnota pozemků. Zprávy o Vídeňském burzovním krachu v květnu 1873 a o problémech amerických společností obchodovaných na evropských burzách byly asi tím, co odstartovalo Berlínský květnový burzovní krach. Následovaly propady na dalších významných burzách, a kdyţ byla krachem „investičních“ bank narušena stabilita finančního systému, většina bank byla donucena ukončit svou činnost (zkrachovalo i mnoho bank působících na dnešním českém území), krize finanční se přelila do krize hospodářské. Štěstím českých spekulantů bylo, ţe díky později otevřené burze a menšímu zapojení širších mas nedokázaly praţské banky vytvořit takové ztráty jako ty vídeňské. Propady většinou odnesli jejich akcionáři, většina bank, které byly zaloţeny v nadšení roku 1871 a 1872, během několika let ukončila svou činnost

ale především ty, kteří jim půjčili. Viz Vykoukal, Petr. Černý burzovní rok 1873 aneb spekulace až na dno. In: 41

http://www.penize.cz/akcie/18307-cerny-burzovni-rok-1873-aneb-spekulace-az-na-dno, 25. 08. 2006. Novotný, Radovan. První celosvětová krize 1873: Příčina a následky. In: http://investujeme.cz/clanky/prvnicelosvetova-krize-1873-pricina-a-nasledky. 14. 08. 2009.

20

A byly to také banky, které pocítily následky divoké spekulace jako první. Jejich cenné papíry bývaly nejoblíbenější a udávaly tón celému trhu. A pád jejich cen byl velmi tvrdý. Akcie České všeobecné banky se mezi koncem roku 1872 a 1873 propadly z 211 zlatých za kus na 16 zlatých za kus (ztráta 92 %), Česká banka Union spadla ze 124 zlatých na 35 za kus (ztráta 72 %), akcie stabilnějších ústavů či firem ztratily méně. Ţivnostenská banka (existuje dodnes) se propadla ze 154 na 79 zlatých (ztráta 48 %), Daňkova strojírna (jedna z firem, které později utvořili ČKD - Českomoravská Kolben-Daňek) klesla ze 112 na 50,5 zlatých (pokles o 55 %).42 Vídeňské poklesy byly ještě horší, mezi koncem dubna a koncem května, tedy za jediný měsíc ztratily akcie Börsen- und Credit-Bank téměř 96 % své trţní hodnoty, kdyţ se propadly ze 171 zlatých na pouhých 7. O měsíc později byla ztráta ještě větší, protoţe kurz klesl na 3,5 a do konce roku to byla nula, protoţe banka skončila v konkurzu. O něco menší poklesy zaznamenaly další spekulační banky, ztráty se nevyhnuly ani tradičním bankám, které se na divoké spekulaci nepodílely a také stavebním či ţelezničním společnostem. Protoţe většina akcií byla spekulanty nakupována na úvěr, spustil pokles kurzů katastrofu. Banky zaměřené na burzovní obchody totiţ musely prodávat zastavené akcie s velkými ztrátami, čímţ neměly jak zaplatit svým věřitelům - vkladatelům. Aktiva těchto bank (v podstatě přehled toho, to co vlastní) tvořily povětšinou akcie, které silně ztratily na hodnotě, zatímco hodnota závazků (to co dluţí) zůstala stejná. Banky tak náhle neměly dostatek peněz na úhradu dluhů. Například Wiener Commissions-Bank, která vznikla v roce 1871 se splaceným kapitálem ve výši 5 milionů zlatých, ohlásila 16. května 1873 platební neschopnost a její věřitelé se museli spokojit s tím, ţe dostali 5 % svých pohledávek. Podobně dopadli i věřitelé řady dalších makléřských bank, z nichţ většina skončila v konkurzu. Desítky či stovky milionů zlatých byly znehodnoceny.43 Tehdejší krize odeznívala po mnoho let a měla zničující následky. Nicméně ty finanční nebyly nejhorší. Mnohem větší a dlouhodobé škody byly způsobeny ztrátou všeobecné důvěry (příznačné i pro soudobou krizi), a velkým poklesem zájmu o cokoliv, co by souviselo s podnikáním. Kvůli nezájmu o akciové podnikání došlo ke zpoţdění ekonomického vývoje českých zemí o několik let. Podobný pokles důvěry a podnikatelských aktivit zaznamenaly 42

Vykoukal, Petr. Černý burzovní rok 1873 aneb spekulace až na dno. In: http://www.penize.cz/akcie/18307cerny-burzovni-rok-1873-aneb-spekulace-az-na-dno. 25.08.2006. 43 Vykoukal, Petr. Černý burzovní rok 1873 aneb spekulace až na dno. In: http://www.penize.cz/akcie/18307cerny-burzovni-rok-1873-aneb-spekulace-az-na-dno. 25. 08. 2006.

21

koncem roku 1873 nejen české země, ale i celé Rakousko-Uhersko, část západní Evropy a USA.44 Ačkoliv krize roku 1873 postihla řadu velmi odlišných zemí, dělo se tak podle podobného scénáře: Naivní optimismus a nezkušenost investorů, kteří s vidinou vysokých zisků ztratili rozum. Vytvoří-li se investiční šílenství a je-li podněcované úvěrovými zdroji, nafoukne se investiční bublina. Kaţdý iracionálně věří v to, ţe kapitálové a dividendové výnosy nutně musí růst. Mnoho aktiv (akcií) je při nafukování takové bubliny nakupováno na úvěr, burzovní spekulace vzkvétají, burzy a hodnota obchodovaných aktiv vykazuje růst. Kdyţ je vzniklá ekonomická nerovnováha neudrţitelně velká, dochází k obratu, bublina splaskne. Krach na burze není skutečnou příčinou, je to pouze viditelný projev dlouho vytvářené nerovnováhy. Přehnaný optimismus, důvěra v setrvalý růst a vidina neustále rostoucích zisků jsou vystřídány přehnaným pesimismem, vírou v setrvalý pokles a vidinu prohlubujících se ztrát. Pak obvykle nastupuje finanční a hospodářská krize, která ekonomiku směřuje do nové rovnováhy.

1. 3. 2 Druhá světová hospodářská krize (1929-33)45 Poslední velkou světovou ekonomickou krizi (Velká hospodářská krize, Světová hospodářská krize, Velká deprese) odstartoval propad akcií a krach na newyorské burze. Spojené státy americké byly v době po 1. světové válce nejsilnější finanční a průmyslovou mocností. Zásoby tamějších podniků byly obrovské a zboţí bylo dostupné většině obyvatel. Díky růstu hodnoty akcií a velkému mnoţství zásob podniků začínalo docházet ke sniţování tempa spotřeby. Např. v roce 1929 zásoby podniků byly na trojnásobku úrovně roku 1928. Výbušné krizové podhoubí bylo tvořeno několika faktory. Ekonomickým růstem, podporovaným expanzivní politikou levných úvěrů, růstem podnikových akcií (jejichţ ceny dosáhly svého maxima roku 1929), růstem optimismu investorů a jejich ochotou investovat (celkové jmění investičních společností vzrostlo aţ desetkrát během dvou let před krachem 44 45

Vykoukal, Petr. Černý burzovní rok 1873… Budínská, Barbora. Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929. In: http://finance. idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929-p7g/bank.asp?c=A081022_135219_bank_bab. 23. října 2008. Dále: Novotný, Radovan. Keynes: Zakopte do dolu bankovky, oživí to ekonomiku! In: http://investujeme.cz/clanky/keynes-zakopte-do-dolu-bankovky-ozivi-toekonomiku. 07. 06. 2010. Dále: KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009, s. 162-165.

22

na newyorské burze), provázaností komerčního a investičního bankovnictví a zlatým měnovým standardem.46 Na podzim roku 1929, označovaným téţ černým podzimem na newyorské burze, se v celé šíři i hloubce projevily nahromaděné ekonomické problémy. Ve znamení velkého růstu byl ještě den 3. září 1929, na burze byl vytvořen nový rekord Dow Jonesova Indexu47. Druhý den však ceny poprvé zakolísaly a 5. září klesly. Proběhla varovná upozornění finančních analytiků před pádem akcií, ţe jsou silně nadhodnocena, ale nikdo je neposlouchal. Následně se střídaly na burze růsty i propady aţ do 20. října, kdy klesly ceny mnoha akcií aţ na kritickou úroveň. Poté nastal okamţitý a zvýšený prodej akcií a burzy se začala hroutit. Masivní prodej akcií pokračoval aţ do nejtemnějšího dne v historii burzy, černé úterý 29. října 1929. V průběhu dne došlo k zobchodování více neţ 16 milionů akcií a hlavní index klesl o plných třináct procentních bodů. Odhadem expertů celková finanční ztráta dosáhla 15 miliard dolarů. Na newyorské burze došlo k poklesu hodnoty akcií v průměru o 37 % během měsíce října. Následky byly šokující a hrozivé i pro většinu bank, které investovaly velké mnoţství peněz od vkladatelů do akcií a nevytvořily si ţádné rezervy pro případ náhlého poklesu kurzů cenných papírů, ale vykazovaly velké zisky. Banky půjčovaly významné částky i akciovým spekulantům, poskytovaly levné úvěry a nestaraly se o to, čím jim dluţníci ručí. Pak jiţ přišly černý čtvrtek 24. a černý pátek 25. října 1929 s rekordním obchodováním, kdy bylo k prodeji nabídnuto přes 12 milionů akcií, a následně vypukla krize a následky krachu dospěly i do Evropy. Černé pondělí 28. a černé úterý 29. října 1929, kdy bylo zobchodováno více neţ 16 milionů akcií, jsou označovány za nejtemnější den v obchodování.48 Následovaly také další krachy amerických burz, které převzaly obchodování, začaly krachovat i podniky, rostla nezaměstnanost (od roku 1929 do 1933 se počet nezaměstnaných 46

KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009, s. 163. 47 Dow Jones Industrial Average (DJIA), v Evropě téţ často označován jako Dow Jonesův index, je jedním z nejznámějších ukazatelů vývoje na americkém akciovém trhu. Budínská, Barbora. Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929. In: http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velkahospodarska-krize-v-roce-1929-p7g-/bank.asp?c=A081022_135219_bank_bab. 23. října 2008. 48 Budínská, Barbora. Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929. In: http://finance. idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929-p7g-/bank.asp?c=A081022_ 135219_ bank_bab. 23. října 2008.

23

zvýšil ze 1,6 na 12,8 milionu osob, nezaměstnanost vzrostla aţ na 25 %) a produkce klesala. Stoupala i nedůvěra v politický a ekonomický systém, charakteristickým rysem byl hluboký pokles výroby, který v USA činil v roce 1932 asi polovinu z roku 1929. V té době v USA zaniklo asi devět tisíc bank, retailoví klienti si vybírali z bank své uloţené peníze, coţ vedlo k jejich krachům. Do řešení krize se na jejím počátku angaţovala Federal Reserve Bank (FED)49, vytvořená mj. pro stabilizaci měny v reakci na ekonomickou recesi z roku 1907. Zaloţena byla roce 1913 na základě zákona o federálních rezervách (Federal reserve), podepsaného 23. 12. 1913 presidentem T. W. Wilsonem za účelem vytvoření pruţné měny a efektivního dohledu. Na počátku krize FED aplikoval nešťastně restriktivní měnovou politiku a zvyšoval úrokové sazby.50 Důsledkem byl velký nedostatek hotových peněz, bankovní zásoby byly vyčerpány, banky byly nuceny prodávat své akcie a nejslabší z nich bankrotovaly. Mnozí vkladatelé – jednotlivci i firmy - v panice vybírali peníze, a ti na něţ se nedostalo, se ocitli v platební neschopnosti. Firmy nedostaly překlenovací úvěry a skončily bankrotem a jejich akcie byly zcela znehodnoceny.51 Ve Spojených státech amerických se vybudovala strategie na zlepšení hospodářské situace, coţ trvalo čtyři roky. Na počátku své vlády v roce 1933 zavedl prezident F. D. Roosevelt hospodářský a sociální hospodářský program New Deal52. Jde o uzákoněný soubor opatření (podepsaný 16. 6 1933), ekonomických a sociálních reforem zavedených v USA, jejichţ cílem bylo podpořit, ozdravit a zreformovat ekonomiku tamní během velké hospodářské krize.53 Příliš se však neosvědčil, zejména díky opatření, jeţ vedly ke zvýšení daní.

49

Federal Reserve Bank (FED) je centrálním bankovním systémem USA. Od počátku její funkce spočívaly ve stanovování úrokových sazeb a emisí národní měny do monetárního systému země. Vznik banky nebyl řadou finančníků příliš vítán. FED je částečně veřejným a částečně soukromým bankovním sektorem. Je řízen radou guvernérů vybraných bank (Federal Reserve Board, FRB), jmenovaných prezidentem USA. http://www. investopedia.com/terms/f/frb.asp. http://en.wikipedia.org/ wiki/Federal Reserve_Board#Board_of_Governors, 50 Zde je nutné přihlédnout ke snaze FEDu o udrţení zlatého standardu a ochránit kurz dolaru vzhledem ke zlatu. To se ale nakonec nepodařilo a v r. 1934 došlo k devalvaci na úroveň 35 dolarů oproti předchozím 20,67 dolaru za trojskou unci (tato hodnota vydrţela aţ do r. 1971, kdy prezident Nixon zrušil směnitelnost dolaru za zlato). Zásah FEDu tedy příliš nepomohl, spíše naopak. 51 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009, s. 164. 52 Jeho součástí byl i jeden z největších projektů z veřejných zakázek v historii lidstva, objemný projekt TVA regulace břehu řeky Tennessee s výstavbou mnoţství přehrad a vodních nádrţí. 53 Jde o bankovní zákony, z nichţ: První zákon zkonfiskoval soukromníkům zlato. Potvrdil tak, kdo ve skutečnosti vládne v zemi, tj. bankéři. První G-S zákon znovu předefinoval depozita a zahrnul do nich i vládní a komerční obligace. To byla změna oproti existující praxi. Druhý G-S zákon oddělil komerční a investiční bankovnictví. Investiční bankéři totiţ měli tendenci proinvestovat i komerční deposita, pokud se

24

Expanze krize do celého světa Ekonomické důsledky 1. světové války byly obrovské a jejich odstraňování se stalo dlouhodobou záleţitostí. Během války se evropský průmysl přeorientoval výhradně na zbrojní výrobu a po jejím skončení byly evropské země díky nedostatku financí zadluţeny u USA, jeţ byly nejsilnější finanční a průmyslovou mocností té doby. K dalšímu a zvyšujícímu se zadluţování donutila evropské státy rostoucí inflace (v Německu se jedná o tzv. hyperinflaci). Nadále se zdálo, ţe se podařilo situaci stabilizovat, přičemţ některé státy proţívaly ve 20. letech dokonce období konjunktury, související s návratem k běţné spotřebě, na rozdíl od přídělového válečného systému. Města se rozrůstala rychleji neţ infrastruktura, coţ vedlo k dalšímu problému ekonomiky, díky rozsáhlému přechodu agrárně orientovaných států k průmyslu. Důsledkem krachu na newyorské burze se zhroutila ekonomika po celém světě (hlavně státy, které byly na USA ekonomicky závislé) mimo SSSR. Zahraniční obchod klesl o 34%, světová průmyslová výroba o 38 % a nezaměstnaných bylo kolem 40 milionů. Krize se v Evropě nejdříve projevila v Německu a Rakousku, závislých státech na americkém kapitálu. Tímto došlo také k zániku mnoha německých a rakouských bank. Krize postupovala i do dalších evropských zemí (Velké Británie, kde došlo k devalvaci libry), začaly se hroutit i ostatní měnové systémy, které navazovaly na britskou libru, německou marku nebo americký dolar. Díky francouzské nezávislosti na anglosaských trzích se krize do Francie dostala aţ v roce 1931. Stoupající nezaměstnanost byla v roce 1932 v Německu 30 %, ve Velké Británii 22 % a v Rakousku se vyšplhala na 29 % v roce 1933. Dalším problémem se stal pokles cen zemědělských produktů také v zahraničním obchodě, kde bylo uzavřeno mnoho mezinárodních kartelových dohod. Československo postihla světová krize také těţce, klesala průmyslová výroba, v roce 1933 aţ na 60 % oproti roku 1929, nezaměstnanost se stále zvyšovala aţ na více neţ 17 % v roce 1934 a docházelo k masivním bankrotům drobných podnikatelů. Velká hospodářská krize byla překonána aţ v polovině 30. let 20. století a všeobecně se soudí, ţe právě ona byla jednou z hlavních příčin druhé světové války (přičemţ prapříčinou byly k nim dostali. Proto zákon zakazoval, aby jedna banka byla činná současně jako obchodní, investiční a pojišťovací. Tento zákon pomáhal uskutečnit program Roosevelta, známý jako New Deal.

25

zřejmě vysoké reparace, které muselo Německo platit po prohrané 1. světové válce). Mnoho lidí se v době krize, kdy došlo ke zhroucení hospodářství většiny zemí, domnívalo, ţe kapitalismus skončil a došlo k přesvědčení, ţe vinen je demokratický systém. Situace nejniţší ale i střední ekonomické vrstvy obyvatelstva byla velmi špatná, coţ vedlo k radikalizaci obyvatelstva a umoţnění prosazení některých myšlenek jako byl nacismus, fašismus, komunismus či teorie o sionistickém komplotu. Této situace vyuţili fašisté a komunisté, kteří slibovali pád demokracie a nastolení jiných, pevných systémů. Za další důsledek této krize lze povaţovat i opuštění klasických ekonomicko-liberálních myšlenek, coţ nutně vedlo k posilování názorů na nutnost uplatňování a nakonec realizaci státního vlivu. ___________________________________

Ze společných rysů, jeţ se táhnou světovými krizemi jako červená nit, nutno jmenovat zejména úvěrovou expanzi, devalvaci s inflací a vzrůstající všeobecnou nedůvěru investorů a vkladatelů. Zdálo by se, ţe v dnešní době globalizace a se zkušenostmi z předchozích krizí, by měl být svět připraven na rozpoznání, ale zejména na řešení podobných krizí, tedy i té soudobé…

26

2. Příčiny soudobé finanční a ekonomické krize 2. 1 Názory na příčiny krize V ekonomické literatuře, jeţ se zabývá soudobou krizí, se uvádí rok 2008 jako osudový, zlomový. Neboli: svět před rokem 2008 a svět po roce 2008. Uváděny jsou příčiny jako nestřídmost, financializace, investice do riskantních hypoték, finanční deriváty, deriváty derivátů, spekulace, nemravnost, nedostatek finanční regulace atd. Uveďme nejprve pro přehlednost několik názorů z různých stran spektra ekonomických teorií. „Dnešní globální krizi odstartovalo splasknutí bubliny na americkém trhu nemovitostí, které však nebylo její příčinou. Americká úvěrová nestřídmost se týkala hypoték na bydlení, komerčních hypoték, kreditních karet, půjček na koupi automobilů a studentských půjček. Kromě toho existovala přemíra sekuritizovaných produktů, které proměňovaly tyto dluhy v toxické finanční deriváty, přemíra půjček místním samosprávám, přemíra firemních odkupů financovaných z vypůjčených prostředků (LBO), které se nikdy neměly uskutečnit, přemíra firemních obligací, které dnes vzhledem k vlně platební neschopnosti utrpí značné ztráty, i přemíra nebezpečného a neregulovaného trhu credit default swapů (CDS).“54/55 „Současná krize je způsobená tím, ţe lidé ve vyspělém světě se snaţí si udrţet vysokou ţivotní úroveň i přesto, ţe na to nemají. Tečka.56 „Finanční krize vzešla z derivátů vytvořených k hypotéčním úvěrům amerických domácností a k jejich leasingovým smlouvám. Tato krize se spojila s příchodem hospodářské deprese vyvolané vyčerpáním poptávkového šoku započatého na konci osmdesátých a především

54

ROUBINI, Nouriel. Zotaví se banky a finanční trhy v roce 2009? http://www.project-syndicate.org./commenta ry /roubini9/Czech. 01. 12. 2008. N. Roubini je profesorem ekonomie na Sternově obchodní fakultě Newyorské univerzity a ředitelem společnosti RGE Monitor, která se zabývá ekonomickým a finančním poradenstvím. 55 Poznámka autorky: „Sekuritizace“ (ze slova „securities“ - cenné papíry). Investiční banky, zabezpečovací fondy a další finanční aktéři emitovali, kupovali a prodávali podobné „exotické“ cenné papíry v hodnotách stovek miliard dolarů, jeţ byly zabezpečeny jinými cennými papíry, které zase byly zaloţeny na platbách za vysoce rizikové hypotéky. Kdyţ klienti s rizikovými hypotékami nebyli schopni platit, investoři přiznali, ţe vlastní mnoho těchto cenných papírů –„kolateralizovaných dluhových obligací“ (CDO=collateralized debt obligations) a začali je odepisovat. Většina takových produktů však současně přesouvala riziko dál a nakonec málokdo věděl, kdo vlastně nese skutečné riziko. Přesunutí rizika ale dovoluje poskytovat více úvěrů a přípravu dalších produktů - deriváty derivátů, deriváty „na třetí“ atd. (VAŠKO, Tibor. Financializace…). Protoţe zmizel trh pro tyto rizikové hypotéky, brokeři přestali vydávat hypotéky na rizikové nové domy a cena domů začala padat. 56 PÍRKO, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepanpirko.php?itemid=7562, 16. 09. 2009.

27

v první polovině devadesátých let masovým zaváděním počítačových technologií do všech myslitelných oblastí lidského ţivota.“57 „Mezi hlavní příčiny současné světové krize lze bezesporu mj. řadit špatný kurz mezi americkým dolarem a čínskou měnou, nadměrnou podporu amerických hypoték, nízké úrokové sazby v USA, dominové efekty na finančních trzích, ztráta důvěry v bankovní systém (téměř přes noc), ale i odborové svazy, bez jejichţ nadměrných nároků by například v americkém automobilovém průmyslu nemusel vyhlásit bankrot i takový General Motors.“58 „Firmy v USA ztroskotaly z velké části proto, ţe hodně manaţerů nebylo příliš dlouho kontrolováno. Mělo se více dávat pozor na tyto génie, jímţ svěřili odpovědnost za řízení velkých korporací“.59 Marxisticky orientovaní John Bellamy Foster60 a Fred Magdoff odkazují na zvýšení nasycení trhu, jeţ od počátku roku 1970 zapříčinilo pokles tempa růstu HDP, na klesající míru zisku, stagnaci reálných mezd a rostoucí zadluţování domácností, financializace61 kapitalismu a řetězení bublin, zcestné pobídky na všech úrovních státní a privátní obchodní sféry atd. Egypťan Sair Amin, další marxistický ekonom, říká, ţe současná finanční krize je jen příznakem jiné, hlubší krize, a to systémové krize samotného kapitalismu.62 Podle Amina se neustálý pokles tempa růstu HDP v západních zemích od počátku 1970 vytvořil rostoucím přebytkem kapitálu, který neměl dostatečně výnosné investice z prodeje v reálné ekonomice.

57

SMRČKA, Luboš. Finanční krizi roku 2008 vyvolaly (především) vládní zásahy. In: http://www.ekonomika amanagement.cz/cz/clanek-financni-krizi-roku-200-vyvolaly-predevsim-vladni-zasahy.html, s. 1. 12.05.2009. 58 Klaus, Václav. Odpověď prezidenta republiky na otázku odborového magazínu Revue Sondy. magazín ČMKOS Revue Sondy, 25. června 2009, téţ: http://www.klaus.cz/clanky/1618 59 John C. Bogle, zakladatel a bývalý výkonný ředitel Vanguard podílových fondů. V roce 2005 napsal, ţe tváří kapitalismu je řada nevyřešených problémů, které přispěly v minulosti finanční krizi a nebyly dosud dostatečně řešeny. Konstatuje téţ, ţe generální manaţeři společností – dokonce i těch krachujících – berou astronomické bonusy a kompenzace, manaţeři hedgových fondů se těší z miliardových odměn. 60 J. B. Foster, politik, ekonom a analytik, profesor sociologie na Oregonské univerzitě, spolu s Fredem Magdoffem, jenţ vyučoval politickou ekonomii na Vermontské univerzitě v Burlingtonu, vydali knihu Velká finanční krize, příčiny a následky. 61 Nebezpečí financializace konstatoval jiţ americký prezident Thomas Jefferson v roce 1809: „Když americký lid někdy dovolí aby soukromé banky řídily emisi měny, nejprve inflací, pak deflací, banky a korporace, které kolem nich vyrostou zbaví lidi veškerého majetku až jejich děti se vzbudí bez domova v zemi, kterou jejich otcové dobyli“. A o století a půl tak učinil mj. Henry Kissinger „Kdo ovládá dodávky potravin, ovládá lidi, kdo ovládá energii, může ovládat celé kontinenty a kdo ovládá peníze,může ovládat svět.“ Ale myšlenku vyřkl poněkud dříve, v r. 1790, Mayer Amschel Bauer, později známý jako baron de Rothschild: „Dovolte mi vydávat a řídit národní měnu a já se nebudu starat o to, kdo píše zákony“. 62 Coţ se jiţ traduje od roku 1891, kdy na sjezdu Sociálnědemokratické strany Německa byl publikován radikální marxistický erfurtský program, jehoţ autoři Karl Kautsky a Eduard Bernstein mj napsali: „Dnes jiţ není otázkou, zda systém soukromého vlastnictví výrobních prostředků lze udrţet. Jeho pád je jistý.“

28

Alternativou pak byl přebytek na finančním trhu, který se stal ziskovějším neţ produktivní kapitálové investice a to zejména následnou deregulací.63 Mírnější názory prezentují kritici neoliberalistické ideologie, mezi jinými Joseph Stiglitz,64 propagátor radikální přestavby regulačního systému. Dřívějšímu šéfovi FEDu Alanovi Greenspanovi vyčítá, ţe měl spoustu nástrojů, aby hypoteční a finanční bublinu zkrotil, ale neudělal. Program globalizace je podle něho těsně spojený s trţními fundamentalisty ideologií volných trhů a finanční liberalizace. V soudobé krizi vidí, jak se nejtrţněji orientované instituce a nejtrţněji orientovaná ekonomika hroutí a prosí vládu o pomoc. Pád na Wall Street znamená pro trţní fundamentalismus podle Stiglitze totéţ, co znamenal pád berlínské zdi pro komunismus. Oproti marxistům, kteří hovoří o systémové krizi samotného kapitalismu a o nevyhnutelnosti socialistické revoluce, Stiglitz za neudrţitelný povaţuje způsob hospodářské organizace.65 Takto a podobně jsou některými ekonomy charakterizovány hlavní příčiny soudobé finanční a následně ekonomické krize, jejíţ počátky jsou shledávány jiţ dříve, v letech 2001-2002. Ale ani tak nešlo o něco, co by historie před tím jiţ neznala. Západní země prosperovaly a ţivotní úroveň obyvatel rostla od konce druhé světové války. Narůstala spotřeba lidí samotných, rostla i role státu, který obyvatelstvu zajišťoval stále více bezpečí a pohodlí. Ke konci osmdesátých let však pozvolna začalo docházet k situaci, ţe neustále rostoucím výdajům přestaly odpovídat příjmy.66 Vzpomeňme například na první velkou světovou hospodářskou krizi v roce 187367, jíţ se pro podobnost se všemi následujícími krizemi dostalo přiléhavého označení „matka všech krizí“. Jejím kořenem byl import fyzického zlata do Německa (reparace po vyhrané pruskofrancouzské válce) a následkem obrovského přílivu zlata byla úvěrová expanze. Příčina

63

Deregulace podle Samira pak má vést k opakujícím se finančním bublinám a je hlubokou příčinou finanční krize let 2007 aţ 2010. 64 Joseph, E. Stiglitz, profesor ekonomie na Kolumbijské univerzitě, nositel Nobelovy ceny, bývalý hlavní ekonom Světové banky, je řazen spíše k americké liberální levici, příznivec neokeynesovství. Ostře kritizuje, jak říká, pravicové „trţní fundamentalisty". 65 STIGLITZ, J. E. Je to zlom. Jako pád berlínské zdi. In: http://www.lidovky.cz/je-to-zlom-jako-pad-berlinskezdi-doe-/ln_noviny.asp?c=A080926_000054_ln_noviny_sko &klic=227770&mes=080926_0. 26.09.2008. 66 Pírko, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepanpirko.php?itemid=7562, 16. 09. 2009. 67 Viz téţ kapitola 1. této práce, s. 13-17.

29

finanční krize v roce 2008 byla, byť v jiném měnovém reţimu, obdobná: přehnaná úvěrová expanze.68

2. 2 Ekonomické předpovědi krize Je pozoruhodné, jak mizivému procentu makroekonomů a finančních teoretiků se do zorného úhlu dostaly příznaky nastupující krize. Drtivá většina uznávaných ekonomů nedokázala předpovědět nejhorší mezinárodní hospodářkou krizi od dob hospodářské krize v letech 1929 aţ 1930. Mnozí naopak mluvili o velkém zklidnění. Většina heterodoxních ekonomů absenci předpovědí krize zdůvodňovala různými argumenty, jako např. ţe finanční krize jsou prostě nevyzpytatelné, pohyby cen financí jsou náhodné a nepředvídatelné, či ţe veškeré ekonomické problémy jsou pouze dočasné a málo podstatné, ţe světové ekonomika stále poroste a objevivší se problémy se omezí na zemi svého vzniku, tedy na USA.69 Situaci v ekonomické profesi vystihl ekonom James Galbraith: „V USA působí kolem patnácti tisíc profesionálních ekonomů, jen deset nebo dvanáct z nich bylo schopno předpovědět krizi.“70 Dva z nich mají zkušenosti z jiných ekonomik a prostředí. Paul Krugman se například pohyboval v Mexiku (80. léta), Japonsku a jihovýchodní Asii (90. léta), skeptický Nouriel Roubini zas od 90. let zkoumá krize v rozvojových zemích, přičemţ zhodnocuje i poznatky z období, kdy s rodiči ţil v Iránu, Izraeli či Itálii. Tento dříve kolegy ekonomy vysmívaný „Doktor Zkáza“ se proslavil předpovědí, ţe další krize nastane v USA po prasknutí realitní bubliny.71 Jiné hodnocení Roubiniho předpověď relativizuje s tím, ţe největší potíţe předpovídal v důsledku deficitu obchodní bilance a deficitu federálního rozpočtu, přičemţ ţádný z obou deficitů skutečným problémem nebyl. Stejný zdroj72 jako jedinou objektivní osobu uvádí (jiţ zemřelou) úvěrovou analytičku Doris Dungeyovou, která pod pseudonymem „Tanta“ přesně informovala o zhůvěřilých praktikách amerických hypotéčních bank. „Věděla více neţ všechny univerzity dohromady...“.

68

KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009, s. 159-160. 69 SMRČKA, Luboš. Finanční krizi roku 2008 vyvolaly (především) vládní zásahy. In: http://www.ekonomika amanagement.cz/cz/clanek-financni-krizi-roku-200-vyvolaly-predevsim-vladni-zasahy.html. s. 2. 12.05.2009 70 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009. s. 79. 71 KLIMEŠ, David. „Doktor Zkáza“ Nouriel Roubini rozsévá strach a vydělává na tom. http://mimochodem.info/ 2010/%E2%80%9Edoktor-zkaza%E2%80%9C-nouriel-roubini-rozseva-strach-avydelava-na-tom/. Leden 2009. 72 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009. s. 79-80.

30

Mezi ekonomy z českého prostředí, kteří se otázky rýsující se krize zřetelně dotkli, lze moţno jednoznačně jmenovat Pavla Kohouta, jenţ hrozící krizi předpověděl v březnu 2007 a jenţ se krizovou problematikou zabývá systematicky.73 Dalšími, kdo předpověděl problémy spojené s předpokládaným splasknutím realitní bubliny (v roce 2006), byli jiţ zmínění J. B. Foster a F. Magdoff74, kteří ve svém díle nabízejí odváţnou analýzu vzniku a důsledků finanční krize. Na hodnotě analýzy nic nemění skutečnost, ţe autoři dospívají k tradičnímu marxistickému závěru, „ţe jediným skutečným řešením je socialistická revoluce“, a ţe dny kapitalismu jsou sečteny, neboť, jak uvádí hodnotitel práce Petr Gočev: „Kniha se … přidrţuje západního standardu argumentační kvality a její přečtení je pro čtenáře větším přínosem neţ sledování lokálních umolousanin produkovaných rozumbrady sesedlými v Národní ekonomické radě vlády.“75 Zde je ještě nutno dodat, ţe o hrozící hypotéční krizi trhy a úřady věděly jiţ v březnu 2007. „Nechtěly si však problém připustit. Dlouhé tři, téměř čtyři měsíce se nic nedělo. Akcie rostly, banky zvesela půjčovaly, vládní úředníci se těšili z pokračujícího hospodářského růstu z nízké nezaměstnanosti. Platilo to pro Evropu, Ameriku i zbytek světa bez rozdílu.“76

2. 3 Příčiny krize Některé na začátku této kapitoly zmiňované jevy jako investice do riskantních hypoték, finanční deriváty, spekulace, nedostatek finanční regulace nebo pád obchodních bariér či globalizace nejsou příčinami krize, to jsou její projevy či následky. Ano, současná finanční krize byla vyvolána úpadkem bankovního systému ve Spojených státech v roce 2007, jehoţ následkem je kolaps velkých finančních institucí, úpadek bank národních vlád a celosvětové poklesy na akciových trzích, na trzích s nemovitostmi a bydlením, coţ vedlo k častému vystěhování, exekucím a nezaměstnanosti. Ale jsou to stále projevy nebo následky krize. A nezapomeňme na lidské vlastnosti, jeţ jsou vţdy na pozadí různých událostí. 73

KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009. s. 11 an. 74 FOSTER, John, Bellamy - MAGDOFF, Fred. Velká finanční krize. Příčiny a následky. 1. vydání. Nakladatelství Grimmus, Všeň 2009. ISBN: 9788090283114. 75 GOČEV, Petr. Velká finanční krize: příčiny a následky. Recenze. In: http://www.theofil.cz/detail.php?id= GRIM978-80-902831-1-4. 06. 06. 2009 76 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009. s. 16.

31

Nestřídmost konzumentů Jednou z nepochybných příčin krize je snaha lidí ve vyspělých zemích udrţet svůj vysoký ţivotní standard, i kdyţ na to jiţ nemají finanční prostředky. Počátky tohoto fenoménu se datují do období konce druhé světové války, do období prosperity západních zemí, růstu spotřeby domácností i úlohy státu, jenţ se úporně snaţil zabezpečit obyvatelstvu větší pohodlí a bezpečí. Koncem minulého století se situace začala měnit a příjmy přestaly odpovídat stále vyšším výdajům. Do té doby si Američané spořili přibliţně 10 % svých příjmů, jak je vidět na níţe uvedeném grafu. Od roku 1963 měly soukromé úspory v USA vzestupný trend do roku 1973. Od roku 1979 začala míra úspor domácností klesat a klesá dodnes. Američané nespoří uţ téměř nic, jelikoţ nedisponují dostatečnými finančními prostředky z důvodu soudobé finanční a ekonomické krize. Míra úspor v USA

Graf č. 1: Přehled míry soukromých úspor v USA v letech 1963-200877

77

Pírko, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí?In: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepanpirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009.

32

Hlavní příčinou této zlomové situace byl nejspíš pád komunismu a rozvoj telekomunikací a internetu, jejichţ následky a zároveň i následnými příčinami krize bylo zrušení obchodních bariér a globalizace. Také snaha o kapitalismus a dohnání vyspělých západních zemí měla svůj původ v získání informací o tom, jak se státy v kapitalistických reţimech mají dobře a ţijí v blahobytu.78 Co následovalo? Kde byla startovní čára té krize, jeţ je označována za největší od krize třicátých let 20. století? Řada ekonomů se v zásadě shodla na následujících příčinách a lze vysledovat i jistý soulad, pokud jde o pořadí. Klíčovou roli sehrálo: „Dot-com“ bublina neboli internetová bublina (počátek krize) Hypotéční expanze Deregulace a Sub-prime hypotéky Státní manipulace Selhání významnějších podniků, závazky nově vzniklé vlády výrazný pokles ekonomické aktivity a pokles spotřebitelů

2. 3. 1 Počátky krize – „Dot-com“ bublina V čem spočívala internetová bublina? Ve víře, ţe internet přinese závratné podnikatelské příleţitosti a budoucí výnosy. Šlo o analogickou akciovou bublinu, kdy spekulace byly financovány poskytnutými úvěry, stejně jako při gründérském boomu v roce 187379 dění ovládl podobný „zakladatelský“ boom. Dot-com bublina80 (nebo také „IT bublina“, „TMT bublina“) byla spekulativní bublinou v rozmezí let 1995 aţ 2000 s vrcholem investic v r. 2000, během něhoţ stoupá hodnota kapitálu na akciových trzích ve vyspělých zemích a je zaznamenán růst významu internetových společností a souvisejících oborů. Týkalo se to internetových firem, které 78

Pírko, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepanpirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009. 79 Viz kapitola 1. této práce, s. 13-17. 80 http://en. wikipedia. org/wiki/Dot-com_bubble, dostupné dne 12. 7. 2010

33

neměly promyšlený obchodní model a brzy zkrachovaly, ale dokázaly přilákat mohutné investice. V roce 2001 tato internetová bublina praskla a nadhodnocené akcie ztratily svou hodnotu. Internetová horečka zasáhla nejvíce Spojené státy americké a další západní země.

2. 3. 2 Nemovitostní bublina - hypotéční expanze Po kolapsu dot.com bubliny v roce 2000, který byl větším šokem neţ v roce 1929, se začala vláda Spojených států amerických, resp. FED, snaţit zabránit hospodářské recesi rapidním sníţením krátkodobé úrokové sazby na extrémně nízkou úroveň. Od roku 2000 do roku 2003 sníţil FED sazbu federálních fondů z 6,5 % na 1,0 %. Tehdejší předseda FEDu Alan Greenspan tak tímto značným kreditem zabránil poklesu poptávky a pomohl nastartovat velmi silný stavební boom. Nízké úrokové sazby podpořily půjčování a na pořadu dne bylo bydlení pro kaţdého. Na vlastní bydlení tak mohl dosáhnout téměř kaţdý, i ten s nízkými a nestabilními příjmy, který by jinak bydlel v pronájmu. (Některé hypotéční firmy nabízely později hypotéky i bez ověření totoţnosti).

Graf č. 2: Vývoj počtu otevřených hypoték v USA v letech 2002-200881

81

Zdroj: http://www.federalreserve.gov/releases/z1/Current, dostupné dne 19. 6. 2010

34

Sniţování úrokových sazeb vedlo k velkému poklesu cen hypoték a zvyšovalo počet tzv. otevřených hypoték (na jejich počet měly vliv subprime hypotéky), viz uvedený graf.82 Největší počet klientů se rekrutoval z řad legálních i nelegálních imigrantů z Latinské Ameriky, kteří se postupně dostali do dluhové pasti. Bydlení nakoupili draho a hypotéční smlouvy byly postaveny tak, ţe skrytě umoţňovaly na začátku exkluzivně nízké sazby později zvýšit. Neměli pak na splácení hypotéčních splátek a zástava propadla. Například ze 375 000 hypoték, poskytnutých v roce 2005, hrozilo o čtyři roky později propadnutí zástavy u celé jedné pětiny (73 000). Odhady s výhledem do roku 2015 naznačují propadnutí zástav u více neţ 1,1 miliónu hypoték.83 Opatřením vlády USA (FEDu), jímţ byly sníţeny úrokové sazby, byl však pokles poptávky jen oddálen, a v letech 2002-2006 byla následně vytvořena bublina ještě větší – americká bublina nemovitostí. Bezprostřední příčinou a spouštěčem finanční krize bylo tedy „splasknutí bubliny“ (pokles hospodářského cyklu) v USA, která dosáhla svého vrcholu v letech 2005-2006. Nízké úrokové sazby, velký příliv zahraničního kapitálu a zdrojů vytvořilo příznivé podmínky pro poskytování úvěrů jiţ řadu let před krizí, coţ vyvolalo velký boom bytové výstavby a podpory spotřeby financování úvěrů. Zhroucení systému nemovitostí a bydlení způsobilo pokles hodnoty cenných papírů vázaných na oceňování nemovitostí, které poté poškozují finanční instituce po celém světě. Co se týče bankovní solventnosti, klesá dostupnost úvěrů a také je poškozena důvěra investorů, která má dopad na světové akciové trhy, kde cenné papíry utrpěly velkou ztrátu koncem roku 2008 a počátkem roku 2009. Během tohoto období se zpřísnilo poskytování úvěrů a poklesl i mezinárodní obchod. Mnozí kritici se domnívali, ţe se ratingovým agenturám a investorům nepodařilo dostatečně zhodnotit rizika spojená s hypotékou příslušných finančních produktů a také, ţe vlády dostatečně neupravili své regulační postupy na finančních trzích pro 21. století. Vlády a centrální banky reagovaly bezprecedentně s fiskálními podněty, expanzí měnové politiky a institucionální sanací.

82

Ondřej Dorňák | http://www.investujeme.cz/clanky/svetova-financni-krize-co-stalo-na-pocatku/#star1, 13. 2. 2009, dostupné dne 16. 6 2010 83 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009. s. 12

35

Růst bubliny na trhu nemovitostí v USA Ke „zvětšení bubliny“ přispívala kombinace snadných úvěrů a peněţních příjmů. Bylo snadné získat úvěry různých typů (např. hypotéky, kreditní karty). Patří sem i výše výrazně rostoucí finanční částky tzv. kryté hypotéční cenné papíry (MBS) a zajištění dluhových obligací (CDO), pocházející z hodnoty hypotéční splátky a ceny nemovitostí. Tato finanční inovace umoţnila finančním institucím a investorům po celém světě, aby investovali do trhu s bydlením v USA. Ceny za bydlení poklesly, hlavní globální finanční instituce, které si půjčily a mohutně investovaly do rizikových cenných papírů MBS zaznamenaly velké ztráty. Klesající ceny také způsobily, ţe koupě domu se stala výhodnějším a levnějším způsobem neţ hypotéční úvěr. V období mezi lety 1997 aţ 2006 vzrostly ceny za typický americký dům o 124 %. Bublina bydlení vyústila v poměrně malý počet majitelů domů refinancujících své domovy při niţší úrokové sazbě nebo také ve financování spotřebních výdajů tím, ţe je zajištěné cenové zhodnocení z druhé hypotéky. V Peabody Awards84 vítězném programu, NPR korespondenti - „Giant Pool of Money“ (zástupci 70 bilionů amerických dolarů s pevným výnosem investice po celém světě) tvrdili, ţe jsou poţadovány vyšší výnosy, neţ jaké nabízí státní dluhopisy v USA na počátku desetiletí. Kromě toho se mnoţství peněz téměř zdvojnásobilo v letech 2000-2007, zatím ale v relativně bezpečnou zásobu, jejíţ zisk z investic rostl pomaleji. Investiční banky na Wall Street odpověděly na tuto poptávku s MBS a CDO úvěry, kterým byl přidělen ratingovými agenturami bezpečný rating. Ve skutečnosti na Wall Street se připojilo toto mnoţství peněz k trhu hypotéčních úvěrů v USA, s vysokým poplatky plynoucími v celém řetězci hypotéčních nabídek, od realitního makléře prodávajícího úvěry k malým bankám, které financují makléře, aţ k obrovským investičním bankám. Kolem roku 2003 byly vyčerpány nabídky hypoték, které vznikly půjčováním na základě tradičních norem. Nicméně pokračující vysoká poptávka po MBS a CDO úvěrech začala zuţovat poţadavky pro poskytování úvěrů, dokud mohly být hypotéky stále poskytovány a poptávány. Časem se spekulativní bublina ukázala jako neudrţitelná. Zejména CDO úvěry umoţnily finančním institucím získat prostředky investorů na financování dalších rizikových půjček, rozšíření nebo zvětšení bubliny bydlení a také 84

Peabody Awards je jedna z nejstarších cen v elektronických médiích na světě

36

vytváření velkých poplatků. CDO úvěry v podstatě umísťují hotovost z rozmanitých hypoték nebo jiných dluhových cenných papírů do jednoho „bazénu“, z něhoţ jsou peníze alokovány na konkrétní cenné papíry v prioritním pořadí, které nejdříve obdrţí hodnocení ratingu (stupeň klasifikace investice) od ratingové agentury. Poté obdrţí cenné papíry s niţším ratingem, které mají niţší prioritu neţ předchozí, ale teoreticky vyšší návratnost investované částky. Řada faktorů zapříčinila při rozšiřování bytové a úvěrové bubliny stále křehký finanční systém, coţ vyţadovalo proces financování. Politici nerozpoznali vzrůstající důleţitost finančních institucí, kterými jsou investiční banky a hedge fondy, také známé jako stínové bankovní soustavy. Někteří odborníci se domnívají, ţe se tyto instituce staly stejně důleţité jako komerční banky při poskytování úvěrů do americké ekonomiky, ale nepodléhaly stejným předpisům. Tyto instituce měly stejně jako některé regulované banky rovněţ předpokládat významné zadluţení při poskytování úvěrů a neměly z finančních důvodů povolovat velké prodlení se splácením úvěrů nebo MBS ztráty z dluhových obligací. Tyto ztráty ovlivnily zpomalení ekonomické aktivity a schopnost finančních institucí půjčovat. Pouze centrální banky řídily stabilitu klíčových finančních institucí, ţe poskytnou prostředky na podporu úvěrů a obnoví důvěryhodnost trhu s cennými papíry, které jsou nedílnou součástí financování podnikatelské činnosti. Vlády také pomohly z nesnází klíčovým finančním institucím a zrealizovaly ekonomické stimulační programy, za předpokladu dalších významných finančních závazků. Hypotéční podvody, konkurenční půjčování Konkurenční

půjčování

odkazuje

na

praxi

bezohledných

věřitelů

vstupujících

do nebezpečných nebo špatně zajištěných úvěrů pro nevhodné účely. Společnost Countrywide85 pouţila klasické metody návnady - reklamu na nízké úrokové sazby pro domácí refinancování. Tyto úvěry byly převedeny do značně podrobné smlouvy a vyměněny za draţší úvěrové produkty v den uzávěrky. Zatímco bylo oznámeno, ţe byly úroky účtovány ve výši 1 % nebo 1,5 %, byli spotřebitelé převedeni do nastavitelné hypotéční sazby (ARM), ve které byly účtované úroky vyšší neţ částka jiţ zaplacených úroků. Tímto byly vyvolány negativní amortizace, kterých by si spotřebitel nevšiml do té doby, neţ byla naplněna úvěrová transakce.

85

Společnost Countrywide Financial, jejíţ název byl změněn na Bank of America Home Loans dne 27. 4. 2009, se angaţovala v hypotéčním bankovnictví a příbuzných podnicích

37

Bývalí zaměstnanci společnosti Ameriquest86 popisují systém, ve kterém byli nuceni k falšování hypotéčních dokumentů, které byly následně prodávány na Wall Street s cílem rychlého zisku. Existuje stále více důkazů, ţe tyto hypotéční podvody mohly být příčinou krize. Zvyšování zadluženosti Zadluţenost amerických domácností a finančních institucí se zvyšovala jiţ v letech před krizí. Následující hospodářský pokles zhoršila jejich zvýšená náchylnost ke zhroucení bubliny bydlení. Statistiky zahrnují: Volné peněţní prostředky majitelů (spotřebitelů) domů se zdvojnásobily z původní hodnoty 627 miliard dolarů v roce 2001 na 1 428 miliard dolarů v roce 2005 stejně jako růst bubliny bydlení celkem téměř o 5 bilionů dolarů ve stejném období, připívající k hospodářskému růstu na celém světě. Poměr hypotéčních dluhů (na dům) k HDP se zvýšil z průměrných 46 % v průběhu roku 1990 na 73 % v roce 2008 a dosáhl 10,5 bilionu dolarů. Zadluţení domácností v USA jako procento z ročního disponibilního příjmu fyzických osob bylo 127 % na konci roku 2007 v porovnání se 77 % v roce 1990. V roce 1981 byl americký soukromý dluh 123 % HDP, ve třetím čtvrtletí roku 2008 to bylo 290 %. V letech 2004-2007 výrazně zvýšilo své finanční páky pět největších investičních bank, coţ zvýšilo jejich zranitelnost vůči finančním šokům. Těchto pět institucí vykazuje více neţ 4,1 biliony USD dluhu pro daňový rok 2007, okolo 30 % nominálního HDP v USA pro rok 2007. Lehman Brothers byla zlikvidována, Bear Stearns a Merrill Lynch byly prodávány za směšně prodejní ceny, Goldman Sachs a Morgan Stanley se staly komerčními bankami s přísnějšími regulacemi. Tyto společnosti, s výjimkou Lehman Brothers, získaly vládní podporu. Dva soukromé podniky - Fannie Mae a Freddie Mac - v září roku 2008 nuceně sponzorované vládou USA byly zaručeny téměř 5 biliony USD v hypotéčních obligacích. Těchto sedm subjektů bylo vysoce zadluţeno a mělo dluh nebo záruční povinnosti ve výši 9 bilionů USD a zároveň obrovskou koncentraci rizik i přesto, ţe nebyly předmětem téhoţ nařízení jako depozitní banky. 86

Společnost Ameriquest je vedoucím velkoobchodním věřitel USA

38

Nesprávné oceňování rizika Podcenění rizik se odkazuje na rizikové prémie poţadované investory pro přijetí dalšího rizika, které můţe být měřeno na základě úrokových sazeb nebo poplatcích. Z různých důvodů si účastníci trhů nebyly schopni přesně změřit riziko spojené s finančními inovacemi (např. MBS a CDO) nebo pochopit jeho vliv na celkovou stabilitu finančního systému. Například cenový model CDO nedokázal zřetelně vyjádřit úroveň rizika, které zavedl do systému. Průměrná míra vyuţití pro velmi kvalitní CDO bylo přibliţně 32 centů na dolar, zatímco míra zpětného získání CDO bylo asi 5 centů za kaţdý dolar. Tyto masivní a prakticky nemyslitelné ztráty výrazně ovlivnily rozvahy bank po celém světě, jeţ mají velmi málo provozního kapitálu. Další příklad se týká AIG87, jako jsou pojištěné závazky různých finančních institucí prostřednictvím pouţívání nesplacených úvěrových swapů. Základní transakce CDS se týkaly AIG, obdrţení prémii výměnou za slib zaplacení straně A v případě, ţe strana B selţe. Nicméně v době, kdy krize postupovala a převzala v roce 2008 vládu, neměla AIG finanční síly na podporu svých mnoha CDS závazků. Američtí daňoví poplatníci poskytli vládě k podpoření AIG přes 180 miliard USD v průběhu roku 2008 a počátkem roku 2009, peníze se dostaly do různých protistran k CDS transakcím, včetně mnoha světových finančních institucí. Správně nebylo pochopeno ani široké pouţití finančních modelů. Vzorec předpokládá, ţe cena CDS korelovala a mohla předvídat správné ceny cenných papírů krytých hypotékou. Díky výborným účinkům to začalo být rychle pouţíváno značným procentem CDO a CDS investorů, emitentů a ratingových agentur. Finanční aktiva se stávala sloţitější a stále hůře se zhodnocovala, ale investoři byli klidní, i kdyţ se na ně spoléhaly obě mezinárodní agentury (ratingu dluhopisů a bankovních regulátorů), které přijaly za platné některé sloţitější matematické modely, jeţ teoreticky ukázaly rizika mnohem menší, neţ se skutečně ukázalo v praxi. Super-boom se vymkl z rukou, kdyţ začaly být nové produkty tak sloţité, ţe uţ nemohly úřady dál kalkulovat rizika a začaly se spoléhat na metody řízení rizik samotných bank. Stejně se o poskytnuté informace

87

AIG je zkratkou pro American International Group, Inc, která je vedoucí mezinárodní pojišťovací organizací, která působí ve více neţ 130 zemích a jurisdikcích. Zdroj: http://www.aigcorporate.com/aboutaig/index.html, dostupné dne 21. 7. 2010

39

autorů syntetických produktů opíraly i ratingové agentury. Byla to neuvěřitelná rezignace na zodpovědnost.

2. 3. 3 Subprime hypotéky „Subprime“ hypotéky jsou jedním z produktů které nechvalně proslavily Ameriku. Jedná se o úvěry na sekundárním trhu, jsou to jiţ jednou uzavřené úvěry, které byly znovu prodány za nízké ceny nebankovním společnostem. Termín subprime, odkazuje na úvěrové kvality jednotlivých dluţníků, kteří mají oslabenou úvěrovou historii a tudíţ i větší riziko nesplacení úvěru neţ „prime“ vypůjčovatelé. V březnu 2007 se hodnota sub-prime hypoték v USA odhadovala na 130 miliard dolarů s více neţ 7,5 miliony poprvé zadrţených a nevyřešených sub-prime hypoték. Kromě snadných podmínek pro poskytování úvěrů přispěla i vláda a konkurenční tlaky ke zvýšení mnoţství sub-prime půjček jiţ v letech před krizí. Vládou podporované významné americké investiční banky a podniky hrály důleţitou roli v expanzi půjčování vysoko rizikových úvěrů. Subprime hypotéky zůstaly na 10 % všech původních hypoték aţ do roku 2004, kdy se prudce zvýšily téměř o 20 % a zůstaly v této výši aţ do období vrcholu bubliny v USA (2005-2006). V dubnu 2004 se konala bezprostřední akce pro tento nárůst, rozhodnutím americké Komise pro cenné papíry (SEC) povolit kapitálové pravidlo, které umoţňuje největším pěti investičním bankám, aby výrazně zvýšily svůj finanční vliv a více rozšiřovaly vydávání jejich zajištěných hypotéčních cenných papírů. To platilo i na společnosti Fannie Mae a Freddie Mac88, které zvýšily konkurenční tlak dalším rozšiřováním svých rizikových úvěrů, a které podstupovaly – mírně řečeno - vyšší riziko, neţ by měly. Sazby za porušení platební povinnosti sub-prime hypoték zůstaly v rozmezí 10-15% v letech 1998-2006, poté začaly rychle růst a na počátku roku 2008 vzrostly o 25 %. 88

Fannie Mae a Feddie Mac jsou americké hypotéční agentury, které se potýkají s krizí na hypotéčním trhu ve Spojených státech. Opatřením americké vlády bylo převzít nad nimi kontrolu, coţ má být součástí snahy vlády podpořit trh s bydlením, jehoţ útlum a následek má negativní dopad na celou ekonomiku a společnost. Společnosti Fannie Mae a Freddie Mac jsou tak velké a protkané do amerického finančního systému, ţe by případný bankrot jedné z nich způsobil velký chaos na finančních trzích v USA i po celém světě. Tyto zásahy by měly posílit americký trh s bydlením a podpořit jejich finanční trhy. Společnosti vykupovaly od finančních ústavů hypotéky, které se pak měnily na další finanční instrumenty, které dále prodávaly. Freddie Mac a Fannie Mae jsou vlastníky či garanty asi poloviny všech hypoték, vydaných ve Spojených státech. Celkový objem takových úvěrů se pohybuje kolem 12 bilionů dolarů, z toho na obě agentury připadá zhruba pět bilionů dolarů.

40

Řada odborníků tvrdí, ţe kořeny krize lze vysledovat přímo v subprime hypotékách právě od společností Fannie Mae a Freddie Mac, které tehdy byly částečnými subjekty vlády (dnes spadají pod vládu zcela). Také Clintonova administrativa tlačila na subprime půjčky. Největším národním upisovatelem hypotéčních úvěrů bylo Fannie Mae, které byl pod rostoucím nátlakem Clintonovy vlády, aby hypotéční úvěry expandovaly mezi obyvatelstvo s nízkými a středními příjmy. V roce 2000 zaznamenala oblast USA ve zkoumání pokladních půjček pro 305 měst v letech 1993-1998 necelých 467 miliard dolarů z hypotéčních úvěrů alokovaných z CRA89. Nicméně pouze 25 % všech subprime půjček se vyskytuje v krytých institucích CRA a plných 50 % subprime pochází z institucí nepodléhajících CRA.

2. 3. 4 Komoditní bublina Komoditní cenová bublina byla vytvořena po rozpadu bubliny bydlení. Cena ropy se od počátku roku 2007 do roku 2008 téměř ztrojnásobila z 50 na 147 USD, stejně jako před řítící se finanční krizí, se i pak vzchopila (na konci roku 2008). Odborníci diskutují o příčinách, které zahrnují jak tok peněz z bydlení a dalších investic do komodit na spekulace a měnovou politiku, nebo zvyšující se počet vzácných surovin v rychle rostoucí světové ekonomice, tak i postoje na těchto trzích jako je rostoucí přítomnost Číny v Africe. V tendenci přesměrovat větší podíl spotřebních výdajů na benzin, se zvýšila cena ropy, coţ vytváří tlak na hospodářský růst v zemích dováţejících ropu (a bohatství ve státech vyrábějících ropu). Za zmínku stojí, ţe se bublina mědi se vyskytovala ve stejné době jako ropná bublina. Obchodovaní s mědí za zhruba 2500 USD za tunu od roku 1990 do roku 1999, kdy cena klesla na zhruba 1600 USD. Propad ceny trval aţ do roku 2004 prudkého růstu cen mědi, který dosáhl 7400 USD za tunu v roce 2008. (V únoru roku 2010 obchodování s mědí pomalu klesá na 6500 USD za tunu). Ceny niklu se rozvíjely okolo roku 1990, pak se zhroutily z přibliţně 51000 USD za tunu v květnu roku 2007 na cca 11500USD za tunu v lednu 2009. Od ledna roku 2010 se začínají ceny teprve regenerovat (většina z dolů niklu v Austrálii byla dána do konkurzu).

89

CRA je zkratkou pro The Community Reinvestment Act, coţ je federální zákon Spojených států na podporu obchodních bank a splnění závazků dluţníků v celém společenství včetně čtvrtí s nízkými a středně vysokými příjmy

41

2. 3. 5 Deregulace Kritici tvrdili, ţe regulační rámec nedrţel krok s finančními inovacemi jako je rostoucí význam stínové bankovní soustavy, derivátů a podrozvahového financování. V ostatních případech byly zákony změněny nebo bylo prosazováno oslabení některých částí finančního systému. Klíčové události zahrnují: V říjnu roku 1982 podepsal prezident Ronald Reagan depozitní instituční zákon GarnSt. Germain - právo, které začalo proces deregulace bankovnictví, coţ přispělo ke spořitelní a úvěrové krizi koncem 80. let a počátkem 90. let a finanční krizi v letech 2007-2010. V listopadu roku 1999 podepsal prezident Bill Clinton zákon o právu Gramm-LeachBliley Act90, kterým se zrušila část Glass-Steagall zákona91 z roku 1933. Zrušení bylo kritizováno pro opětovné sloučení obchodního a investičního bankovnictví bankami, které vracelo velká rizika. Wall Street pracoval 65 let, aby tyto zákony zlikvidoval. Povedlo se mu to v roce 1999 na příkaz investičních bankéřů za vlády presidenta Clintona. V roce 2004 povolila Komise pro cenné papíry pravidlo, které umoţňovalo investičním bankám výrazně zvýšit úroveň zadluţení, které dále podněcovaly růst hypotéčních cenných papírů podporovaných krytými rizikovými subprime hypotékami. Finanční instituce stínové bankovní soustavy nejsou předmětem téhoţ nařízení jako depozitní banky, coţ jim umoţňuje převzít další závazky z pohledávek ve vztahu k jejich finančním moţnostem nebo základnímu kapitálu. To byl případ i zhroucení Long-Term Capital Management (LTCM)92 v roce 1998, kdy selhal vysoce spekulativní efekt řízení se systémovými důsledky. Regulátoři a kontrolní regulační standardy povolují depozitním bankám jako je City Bank přesunout značné částky aktiv a pasiv pod rozvahy do sloţitých právních subjektů s názvem strukturovaných investičních nástrojů, maskujících slabost vlastního kapitálu podniku nebo stupně pákového efektu přijatelného rizika. Podle odhadu jedné tiskové agentury budou muset první čtyři americké banky vrátit 500-1000 miliard amerických dolarů do svých rozvah v průběhu roku 2009. Tím se zvýšila nejistota během krize, pokud

90

Také známý jako zákon o finančních sluţbách - Modernizace zákona z roku 1999 Glass-Steagall zákon o bankách z roku 1933, který zavedl Federal Deposit Insurance Corporation (FDIC) v USA, upravoval reformy na řízení spekulací. Část zákona byla zrušena kvůli kolapsu subprime hypotékám na trhu s bydlením, které vedlo k soudobé finanční krizi. 92 Long-Term Capital Management (LTCM) byl zajišťovací fond v USA 91

42

jde o finanční postavení velkých bank. Pod rozvahové poloţky byly také pouţívány Enronem93, který tuto společnost skandálně svrhl v roce 2001. Uţ v roce 1997 bojoval předseda FEDu Alan Greenspan za to, aby trhy s deriváty byly neregulované. S doporučením prezidentovy pracovní skupiny na finančních trzích (President's Working Group on Financial Markets) povolil prezident a americký kongres vlastní regulace na derivátových trzích „over the counter“, které je řízené The Commodity Futures Modernization Act of 2000 (CFMA)94. Deriváty jako jsou swapy úvěrového selhání (CDS) lze pouţít k zajištění nebo spekulacím proti určitým úvěrovým rizikům. Objem nesplacených CDS derivátů se zvýšil o 100% mezi lety 1998-2008, s odhady dluhu krytého CDS smlouvami, aţ dosáhl výše 33 aţ 47 bilionu amerických dolarů v listopadu 2008. Celkem vzrostla pomyslná hodnota „OTC“ derivátů na 683 biliony dolarů v červnu roku 2008. Na začátku roku 2003 uvedl Warren Buffett95 výstiţně deriváty jako „finanční zbraně hromadného ničení“. Prezident USA George Bush podepsal návrh zákona na podporu realitního trhu v USA, který se potýká s největšími problémy od doby Velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století.

2. 3. 6 Státní manipulace Státní zásahy jsou další příčinou krize, souvisí s tím i hospodářská recese, krize a nezaměstnanost posledních let, které nemají dlouhého trvání. Díky FEDu se proces těchto menších příčin urychloval, ale nadešel čas, řešit problémy a splatit nadstandard, na který si soudobá společnost zvykla. Způsoby jako je manipulace pomocí měnové politiky, emise miliard USD do oběhu a sníţení úrokové míry, nejsou stálým řešením problému. Nadměrná spotřeba a zadluţenost se jen přesouvají do budoucna, čímţ získávají větší váhu v negativním smyslu. 93

„Enron skandál“: jeho odhalení bylo v říjnu 2001 a nakonec vedlo k úpadku Enron Corporation, americké energetické společnosti se sídlem v Houstonu, Texasu. Také i k rozpuštění Arthur Andersen, která byla jedním z pěti největších auditorských a účetních společností ve světě. 94 The Commodity Futures Modernization Act of 2000 (CFMA) jsou federální právní předpisy USA, které nejvíce objasňují Over-The-counter deriváty ("OTC deriváty"), transakce mezi "sofistikovanými stranami" by neměly být regulovány jako "futures", podle zákona o komoditní burze (CEA) nebo jako "cenné papíry" v rámci federálního zákona o cenných papírech. 95 Warren Edward Buffett (narozený 30. srpna 1930) je americký investor, podnikatel a filantrop. Je jedním z nejúspěšnějších investorů na světě, hlavní akcionář a generální ředitel společnosti Berkshire Hathaway. Je známý svým dodrţováním filozofie hodnoty investice a svojí osobní skromností, i přes jeho obrovské bohatství.

43

Také nastaly vysoké spekulace na finančních trzích a všichni vydělávali z levných peněz, které hnaly kurzy nahoru. Toto mnoţství peněz v oběhu následně podpořilo i inflaci, coţ vyústilo v roce 2008, kdy systém opět dosáhl svého konce (ceny domů klesaly a strhly se tím i všechny ostatní investice). Centrální banky a vlády mají nadále stejnou politiku jako před vznikem a v počátku krize, to jsou nízké úroky a vydávání velkého mnoţství peněz do oběhu. Neřeší tento problém morálním způsobem, a tudíţ vše směřuje ke znovu nafouknutí bubliny. Místo toho by si měly banky a vlády uvědomit, ţe ekonomický cyklus, jako je recese a krize, nelze obejít a přelstít, ale řídit se ekonomickými zákony a situaci přijmout A začít ji zodpovědně a svědomitě řešit. Inflace a deflace Balancování mezi inflací a deflací je i dnes velmi sloţité. Rozdílem oproti roku 1929 je, ţe dnes jsou peníze jenom papír a nejsou kryty zlatem jako tehdy. Dalším rozdílem je existence centrálních bank, jinak by nastal dlouhodobý pokles cen. Avšak nestabilita se do ekonomického systému dostává jinak a to mnoţstvím peněz v oběhu a jejich hodnotou, dále se střídá období inflace s deflací (od roku 2000) – období nejlepších investic do peněz a jejím opakem. Sloţitá situace poté nastává pro investora, který se má rozhodnout, jestli všechno prodá a bude drţet peníze nebo rychle nakupí aktiva v podobě drahých kamenů, komodit a nemovitostí, jejichţ mnoţství bývá v opačné situaci drţby peněz omezeno. Investoři se proto řídí cenou ropy a zlata. Pokud se zvýší jejich cena do extrémů, je hodnota peněz ohroţena a přichází inflace.

2. 3. 7 Vzestup a zhroucení stínového bankovního systému Prezident a generální ředitel newyorské FEDu Timothy Geithner (který se stal v roce 2009 tajemníkem financí USA) dával v projevu v červnu roku 2008 významnou vinu za zmrazení úvěrových trhů, „runu“ na subjekty v paralelním bankovním systému, nazývanému těţ stínový bankovní systém. Tyto subjekty se staly rozhodujícími pro úvěrové trhy podporující finanční systém, ale zároveň nepodléhající stejné regulační kontrole. Zmíněné subjekty byly zranitelné díky krátkodobým půjčkám na likvidních trzích k nákupu dlouhodobých, nelikvidních a rizikových aktiv. To znamená, aby se na rozpadlých úvěrových trzích, podřídili rychlému sniţování zadluţenosti prodáváním jejich dlouhodobého majetku za nízké ceny. 44

Význam těchto subjektů: Na začátku roku 2007 byla velikost kombinovaných aktiv zhruba 2,2 biliony USD. Kombinovaná aktiva byla následující: aktiva podporovaná vedením komerčních papírů ve strukturovaných finančních nástrojích, prioritní cenné papíry s aukční sazbou, nabídka opcí dluhopisů a poptávka po penězích s variabilní sazbou. Financovaná aktiva přes noc vzrostla na 2,5 bilionu USD. Aktiva drţená v hedge fondech vzrostla zhruba na 1,8 bilionu USD. Kombinované rozvahy pěti hlavních investičních bank pak činily 4 biliony USD. Pro srovnání byla celková aktiva pěti společností a bank v USA v tomto bodě jen něco přes 6 bilionů USD a celková aktiva celého bankovního systému ve výši okolo 10 bilionu USD. Kombinací účinků těchto faktorů byl finanční systém zranitelnější ve vlastním posilování cen aktiv a úvěrových cyklů. Paul Krugman, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, označil útok na stínové bankovní soustavy jako „jádro toho, co se stalo“. Odkazoval se na nedostatek kontrol jako škodlivého zanedbávání a následné krize. Během září roku 2008 udeřila nejkritičtější fáze krize. Zde byl ekvivalent „runu“ na banku vzájemné fondy peněţního trhu, které často investují do komerčních papírů vydaných podniky k financování svých operací a výplatních listin. Odstupné peněţních trhů bylo 144,5 miliard USD v průběhu jednoho týdne, versus 7,1 miliard USD v předchozím týdnu, coţ přerušilo schopnost korporací převrátit jejich krátkodobý dluh. Vláda USA reagovala rozšířením pojištění účtů peněţního trhu a také pojištění bankovních vkladů přes dočasné záruky s Federálními rezervními programy ke koupi komerčních papírů. TED96 rozpětí (indikátor vnímaného úvěrového rizika v obecné ekonomice) vyletělo v roce 2007 ostře nahoru, kde rok setrvalo a pak se zvýšilo ještě ostřeji v září 2008, kdy dosáhlo rekordních 4,65 % (10. října 2008). Vyústilo to v dramatické zasedání dne 18. září 2008, kdy se ministr financí Henry Paulson a předseda FEDu Ben Bernake setkali s klíčovými zákonodárci kvůli návrhu nouzové výpomoci ve výši 700 miliard USD. Bernake vystihl situaci „pokud to neuděláme, nebudeme mít ekonomiku možná už v pondělí“. Nouzové ekonomické stabilizace zákona implementoval v Programu sanace problémových aktiv (TARP), které byly podepsány dne 3. října 2008. 96

Rozpětí TED je rozdíl mezi úrokovými sazbami mezibankovních úvěrů a krátkodobého vládního dluhu USA ("T-účty"). Zkratka TED vznikla z T-Bill a ED, burzovního symbolu pro Eurodollar futures contract (smlouvu eurodolarových futures).

45

Oba vysvětlili úvěrové krize přes rozpad stínové bankovní soustavy, která se rozrostla na téměř stejný význam tradičního komerčního bankovního sektoru. Investičním bankám a dalším subjektům stínové bankovní soustavy se nepodařilo zajistit finanční prostředky hypotéčním firmám a dalším společnostem, bez moţností získávat prostředky investorů výměnou za většinu krytých hypotéčních cenných papírů nebo aktivy podporovaných komerčních papírů. Téměř jedna třetina mechanismu úvěrů v USA byla zmrazena, coţ pokračovalo do června roku 2009. Podle Brookings Institution nemá tradiční bankovní systém kapitál na financování této mezery (červen 2009), trvalo by několik let generovat silné zisky a dostatečný kapitál na podporu dalších úvěrů. Některé formy sekuritizace pravděpodobně zmizí navţdy kvůli předchozím příliš volným úvěrovým podmínkám. Tradiční banky zvýšily své úvěrové standardy, coţ bylo kolapsem stínové bankovní soustavy, který je hlavní příčinou sníţení finančních prostředků na půjčky.

2. 4 Globalizace expanze krize Krize se rychle rozvíjela a šířila globálně do ekonomik po celém světě, coţ způsobilo selhání v řadě evropských bank, pokles různých akciových indexů a značné sníţení trţní hodnoty akcií a komodit. MBS a CDO byly koupeny firemními a institucionálním investory na celém světě. Deriváty, jako jsou swapy úvěrového selhání, také zvýšily propojení mezi velkými finančními institucemi. Kromě toho, ţe finanční instituce vyuţily aktiva na splacení závazků, které nemohly být refinancovány, zrychlily dále solventnost krize a způsobily pokles mezinárodního obchodu.

2. 4. 1 Dopady na globální ekonomiku Pokud by krize likvidity pokračovala, mohla by se recese prodlouţit nebo zhoršit. Ohled na neustálý vývoj krize vedl v některých kruzích k obavám z globálního ekonomického kolapsu, přesto ţe je zde mnoho rozváţných optimistů, ale některé zdroje zůstávají stále negativní. Finanční krize předpovídá zhroucení výnosů z největších bankovních transakcí

46

od úspor po půjčky. Ekonomové Investiční banky UBS97 zjistili, ţe začátek konce krize začal a svět činí nezbytná opatření stanovení krize: vládní kapitálové injekce, systémové injekce a sniţování úrokových sazeb pomáhajících dluţníkům. Velká Británie začala se systémovými injekcemi a světové centrální banky dnes sniţují úrokové sazby. UBS zdůraznil potřebu provedení systémových injekcí USA. Zdůraznil také, ţe tato opatření řeší jen aktuální finanční krizi, ale z ekonomického hlediska to nejhorší teprve přijde. Mezinárodní měnový fond (MMF) odhaduje, ţe velké americké a evropské banky přišly o více neţ 1 bilion USD v toxických aktivech a špatných úvěrech od ledna 2007 do září 2009. Pro začátek byla očekávaná výše ztát 2,8 bilionu USD v letech 2007-2010. Předpověď ztrát amerických bank je dosaţení 1 bilionu USD a ztráty Evropské banky 1,6 bilionu USD. MMF odhaduje, ţe americké banky přišly prostřednictvím ztrát o 60 %, britské banky a banky eurozóny pouze o 40 %. Jednou z prvních obětí byla středně velká britská banka Northern Rock. Vysoce spekulativní charakter obchodní činnosti banky vedl k tomu, ţe poţádala Bank of England o zabezpečení. Následkem byla panika investorů a „run“ na banku v polovině září roku 2007. Výzva Liberálních demokratů stínové kancléřky Vince Cable znárodnit instituce byla zpočátku ignorována (únor 2008), nicméně britská vláda selhala ve hledání kupců ze soukromého sektoru a banka byla dána do veřejných rukou. Případ Northern Rock upozornil na problémy, které mohou brzy postihnout jiné banky a finanční instituce. Zpočátku se to týkalo společností podílejících se přímo na výstavbě domů a hypotéčních úvěrech jako je Northern Rock a Countrywide Financial, protoţe jiţ nemohly získat financování prostřednictvím úvěrů. Vysoký počet hypotéčních úvěrů zkrachoval v letech 2007 a 2008. Díky obavám, ţe by krize dosáhla svého vrcholu v září a říjnu 2008, několik velkých institucí buď selhalo, bylo získáno pod nátlakem nebo převzato vládou. Týká se to především těchto institucí: Lehman Brothers, Merril Lynch, Fannie Mae, Freddie Mac Washington Mutual, Wachovia a AIG.

97

UBS AG (švýcarská banka) je diverzifikovaná globální akciová společnost poskytující finanční sluţby, která má hlavní sídla v Basileji a Curychu ve Švýcarsku. UBS je druhým největším správcem soukromého majetku na světě a také druhou největší bankou v Evropě, co se trţní kapitalizace a ziskovosti týče. UBS má své zastoupení i ve Spojených státech, s hlavními sídly v New York City (investiční bankovnictví), Weehawken, New Jersey (Private Wealth Management) a Stamford, Connecticut (kapitálových trzích). UBS má pobočky po celých Spojených státech a ve více neţ 50 dalších zemích.

47

Údajně investoři globálně vlastní deriváty ve výši 500 biliónů dolarů. Pro srovnání HDP celé zeměkoule se odhaduje na 60 biliónů dolarů. I malé pohyby této ohromné sumy tudíţ budou mít globální důsledky. Outsourcing Outsourcing začal být velmi populární v devadesátých letech, kdy lidé z chudších zemí byli ochotni pracovat za mnohem méně peněz neţ lidé ze západních, vyspělých zemí. Outsourcing posunul zisky globálních korporací do vyšších dimenzí, protoţe společnosti přesunuly výrobu a továrny do zemí s levnou pracovní silou. Do těchto zemí postupně přesouvaly i sluţby, výzkum a vývoj. Důsledkem byla zvyšující se nezaměstnanost ve vyspělých zemích Evropy a Spojených státech, protoţe kvůli outsourcingu přišlo o práci mnoho dobře placených lidí. 98

2. 5 Závěr Tento způsob je pro zadluţené státy a jejich obyvatelstvo nejschůdnější a nejjednodušší, nemusí řešit téměř nic jen si na své vysoké potřeby dále půjčovat. Jejich ţivotní styl je velmi nákladný a zjišťují, ţe pomalu nemají na zaplacení svých měsíčních výdajů. Nadstandardnímu ţivotnímu stylu západních obyvatel přispívají i vlády svými bohatými a rozsáhlými sociálními a zdravotními sluţbami. Následkem je stejný problém jako u domácností, ţe přestávají mít finanční prostředky na pokrytí svých výdajů, tím se dostávají do deficitu státního rozpočtu a roste zadluţenost. Jenţe státům je stále ochoten někdo půjčovat, hlavně díky dnešní globální provázanosti světového ekonomického systému. Problémy Spojených států mohou být také nekonkurenceschopnost jejich nákladů na pracovní síly i tíţe budoucích závazků zdravotních a sociálních systémů. Chyby současného celého národa jsou budoucími problémy společnosti. Svět teď čelí problémům stárnoucí populace, na kterou plynou vysoké výdaje ze státního rozpočtu, coţ je v současné finanční krizi velmi významnou poloţkou.

98

Pírko, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepanpirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009.

48

3. Vládní politiky řešení finanční a hospodářské krize ve vyspělých ekonomikách Vlády největších ekonomik po krachu nejvýznamnějších světových bank a oslabení finančního sektoru musely podniknout opatření pro řešení finanční krize a následující hospodářské recese. Kaţdá vláda by měla při řešení krize hledat a odstraňovat skutečné příčiny a nikoli projevy či následky krize. Naprosto původním startérem celého tohoto vývoje bylo dávné rozhodnutí drtivé většiny vlád vyspělých zemí, podle kterého má maximum občanů těchto bohatých států právo na vlastní bydlení na vysoké úrovni. Jinými slovy – jde o rozhodnutí umělé a se silnou státní podporou v relativně krátké době několika málo let (maximálně desetiletí) dospět ke stavu, kdy většina společnosti „dosáhne“ na takové bydlení, které svým standardem v principu vysoce převyšuje obecnou ţivotní úroveň odpovídající stavu ekonomiky toho kterého státu. Opatření národních vlád, vycházející v případě Evropy z doporučení orgánů EÚ, jsou zdůvodňována potřebou ekonomiky vyjít z krize v neoslabené konkurenční pozici a zajistit nové základy budoucího růstu. V rámci různých stimulus packages k řešení hospodářské krize, resp. hospodářské recese jsou dělena na krátkodobé a dlouhodobé. Ke krátkodobým opatřením směrovaným na zvýšení poptávky s cílem ochránit stávající zaměstnání patří např. tzv. šrotovné, sníţení daní (včetně DPH), sníţení odvodového zatíţení nákladů práce, krátkodobé záruky za úvěry apod., či podpora spotřeby domácností. Ke střednědobým až dlouhodobým opatřením jsou počítány investice s dopadem na straně nabídky. Patří k nim: podpora výzkumu, vývoje a inovací, podpora inovací a podnikání (se zaměřením zejména na MSP, rizikový kapitál apod.), investice do lidského kapitálu, vzdělávání a školení, investice do environmentálních technologií (se zřetelem ke sníţení energetické náročnosti a dosaţení udrţitelného ekonomického růstu), zlepšení infrastruktury (např. investicemi do dopravní infrastruktury, informačních a komunikačních technologií apod.)99

99

MRÁČEK, Karel: Business Research, Development, and Innovations in Economic Recession. In: Theory of Science journal, Vol.: XXXI/2009, No.: 3–4, Reprostředisko UK MFF, s. 287-288. Dále: MRÁČEK, Karel: Příčiny, průběh a možnosti řešení krize ve finančním sektoru. Brno 13. 11. 2009. In: Zvládání finančních krizí: evropský a americký model. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, NEWTON College, 2009, s. 98-110.

49

3. 1 Způsoby řešení krize a recese - Vládní politiky v USA a EU100 Jak jiţ bylo uvedeno, současná finanční a ekonomické krize, jejíţ hlubší příčiny nikdo z regulátorů dříve nepostřehl, má svůj původ v USA. Aniţ bychom prováděli hlubokou analýzu rozdílů mezi USA a Evropou, můţeme jednoznačně říci, ţe zásadní rozdíl spočívá v moţnosti tištění peněz. A Spojené státy, resp. FED, moţnost tisknout si vlastní bankovky mají a také ji intenzivně vyuţívají. Nakupují pak za ně své státní dluhopisy, například od asijských zemí, konkrétně od Číny. Jinak by nebyly schopny své dluhopisy opět prodat a ocitly by se ve stejné situaci jako třeba Řecko.

3. 1. 1 Vládní zásahy USA Federální rezervní systém (FED) začal od konce roku 2007, stejně jako po splasknutí internetové bubliny v roce 2001, pomalu sniţovat centrální úrokovou míru (Federal Discount Rate). FED začal přijímat méně kvalitní cenné papíry od soukromých subjektů jako záruku pro získání likvidity (také MBS – Mortgage Based Securities neboli sekuritizované hypotéční balíčky, jak je jiţ uvedeno ve 2. Kapitole), u kterých nehrozí sníţení jejich kvality. Rozšíření okruhu finančních institucí, které mohou zaţádat o poskytnutí úvěru od FEDu. Snaha o navýšení likvidity na finančních trzích prostřednictvím dohod o měnovém swapu mezi FEDem a ostatními světovými centrálními bankami. Americká sněmovna representantů a senát schválily stimulační balíček, který dne 13. 2. 2009 navrhl prezident Barack Obama. Stimulační balíček byl ve výši 789 miliard USD a měl být pouţit na následující opatření:  Sníţit zdanění podnikům a umoţnit rychlejší odepisování majetku  Financovat firmám investice do obnovitelných zdrojů energie  Firmám, které jsou v restrukturalizaci, a případně jim hrozí bankrot, těm by se měly sníţit daňové odvody v nejbliţších obdobích 100

DORŇÁK, Ondřej. Řešení krize a recese: Vládní zásahy USA a EU. http://www.investujeme.cz/clanky/reseni -krize -a-recese-vladni-zasahy-usa-a-eu/, 04. 03. 2009. Dále: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1369089/usa-nejvetsi-americke-banky-budou-muset-absolvovatzatezovou -zkousku.html http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1369150/prvni-obamuv-navrh-rozpoctu-schodek-175-bil-usd-a-dalsipomoc-bankam.html

50

 Investice vlády do vysokorychlostní ţeleznice, infrastruktury  Přispívání na školné a vyplácení dávek v nezaměstnanosti  Omezení výplaty bonusů manaţerům velkých firem, čerpajícím prostředky z vládního balíčku

Vývoj základní úrokové sazby FEDu

Graf č. 3: Vývoj základní úrokové sazby v letech 2003- 2008101

Balíček byl navrhnut s cílem vytvoření asi 3,5 milionu pracovních míst na sníţení nezaměstnanosti.

101

http://www.frbsf.org/banking/data/discount/index.html#star, dostupné dne 25. 6. 2010

51

Dalším řešením prezidenta Obamy byla podpora devíti milionů amerických domácností, kterým hrozí zástava nemovitosti. Zde jsou uvedeny dvě moţnosti. Zaprvé část domácností bude moct změnit podmínky splácení hypotéčního úvěru anebo zadruhé získat přímou podporu. Týká se to i společností Freddie Mac a Fannie Mae, ve kterých má stát nakoupit prioritní akcie (asi v hodnotě 200 miliard dolarů). Největší americké banky spravující asi 2/3 všech aktiv finančního sektoru USA mají podstoupit zátěţový test, aby se zjistilo, jestli jsou schopny překonat i ty nejtěţší problémy. Jedná se asi o 19 největších bank. o V případě, ţe by neměly dostatečné finanční prostředky, mohou získat kapitál od soukromých subjektů nebo poţádat vládu, která na tyto účely vymezila ze stimulačního záchranného balíčku určitou sumu, přičemţ by byl kapitál ve formě nákupu prioritních akcií společnosti. Tímto poskytnutím vládní pomoci poţaduje vláda jasnou prokazatelnost vyuţívání těchto prostředků, hlavně co se poskytování úvěrů týče. Schodek státního rozpočtu ve výši 1,75 bilionu dolarů, coţ představuje 12% HDP Spojených států, včetně zahrnutého stimulačního balíčku. Byl to jeden z největších deficitů od doby druhé světové války. Zvyšování ekonomické aktivity jako pozitivní následek záchranného balíčku by se mělo projevit dle předpokladů v roce 2010 v podobě růstu indexu spotřebitelských výdajů i růstu investic firem.

52

3. 1. 2. Finanční krize v EU102 Mapa členských států EU

Obr. č. 1: Mapa členských států v současné době103

Moţné rozšíření EU členové kandidátské země země s uzavřenou Stabilizační a asociační dohodou další moţní členové Rozhodování centrálních bank komplikovaly inflační tlaky. Začínaly problémy se splácením hypoték a ţitím na dluh s čím byla také spojená vysoká spotřební poptávka. Poptávka byla spouštěčem konstantního růstu akcií firem kótovaných na amerických burzách a lákadlem k nákupu právě těchto akcií (oceněných v USD). Zvýšením poptávky po USD se apreciovala měna, coţ umoţnilo udrţet nízké úrokové sazby a podporovat poptávkou taţenou dluhy.

102

Klaus, Václav. Zneuţití krize pro další centralizaci Evropské unie, Hospodářské noviny, 24. 7. 2009, téţ: http://www.klaus.cz/clanky/1613, dostupné dne 17. 7 2010 103 Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/88/EU27-further_enlargement_map.svg

53

Následovalo zablokování finančních trhů (po krachu finančních institucí a splasknutí bubliny), které u mnoha firem vedlo k problémům s financováním. Problémy s financováním měly za následek zvyšování rizika znehodnocení kapitálu investovaného do akcií. Investoři začali raději investovat do jiných komodit neţ akcií v USD. Následkem byla depreciace USD, vedoucí k růstu ceny ropy, která byla oceněna v USD. Tento růst se promítl i v rostoucích nákladech firem, ale i cenách spotřebního zboţí, coţ vedlo k růstu inflace. Jednou z hlavních funkcí a politik centrálních bank je ovlivňování mnoţství peněz v oběhu pomocí úrokové míry. Bohuţel stálý růst inflace nedovolil centrálním bankám uvést do pohybu finanční trh sniţováním úrokové míry. Dodavatelé komodit sniţují ceny a tím i míru inflace za předpokladu niţší poptávky. I centrální banky sniţují úrokové sazby a Bank of England sníţila úrokovou sazbu o 1,5 % na 3 %. ČNB sníţila hlavní úrokovou sazbu o 0,75 % na 2,75 % a dokonce i o den později sníţila aţ na 1,75 % (v únoru 2009). Členské státy EU přijímaly v reakci na finanční krizi a zachování finanční stability záruční reţimy (12 zemí, ve výši 2300 mld EUR, přičemţ skutečný rozpočtový výdaj nastává pouze při čerpání státní záruky), rekapitalizační reţimy (5 zemí, cca 300 mld EUR), záchranná restrukturalizační opatření, která byla určená jednotlivým bankám a finančním institucím (10 zemí, cca 400 mld EUR). U pěti zemí je to ale v kombinaci. ČR jako jedna z mála zemí nebyla nucena přijmout ţádné opatření (viz níţe).104 Evropská unie reaguje na dnešní finanční a ekonomickou krizi mj. i prosazováním omezující pravomoci národních orgánů členských zemí a přesouvají rozhodování a řešení na evropskou úroveň. V oblasti regulace finančních trhů a nové architektury dohledu nad finančními trhy se zaměřuje na to, aby byl právě evropský systém dohledu schopen vypátrat a odhalit moţná rizika jiţ při jejich vzniku. Dále na zvýšení ochrany spotřebitelů, malých a středních podnikatelů, investorů, kvůli navrácení růstu důvěry v jejich uloţené vklady, úvěrové moţnosti a práva při investicích. Zájem EU se týká systému zkvalitnění řízení rizik a systému zabírajících zneuţití trhu. Řešením krize podle EU jsou tedy další regulace a vytvoření modelu evropského finančního dohledu nad finančními institucemi (který byl přijat na základě tzv. Larossierovy zprávy).

104

MRÁČEK, Karel: Průběh a projevy krize ve finančním sektoru v EU a ČR. Praha 23. 9. 2009. In: Příčiny, důsledky a řešení finanční a ekonomické krize. Praha: NEWTON College, 2009, s. 91-97.

54

Záměrem bylo vytvoření dvou nadnárodních institucí s působností na makroekonomické a mikroekonomické úrovni.105 European Systemic Risk Council s makroekonomickým obezřetnostním přístupem v otázkách stability finančního systému jako celku (riziko kolapsu či nestability určitého finančního systému nebo trhu s negativními důsledky pro větší okolí, na větší část ekonomiky), European

System

of

Financial

Supervisors

s

dohledovými

kompetencemi

na mikroekonomické úrovni (dohled jednotlivých finančních institucí). Jde o síť národních orgánů finančního dohledu spolu s novými orgány evropského dohledu (European Banking Authority, European Insurance and Occupational Pensions Authority, European Securities Authority – vytvořeny transformací stávajících dohledových výborů finančních sluţeb). Tento krok by měl vyřešit problémy jako je přetrvávající fragmentace dohledových orgánů v Evropě (nadměrný počet národních orgánů dohledu, v současné době asi 80) – obtíţe s růstem přeshraničních finančních transakcí a operací, při harmonizaci regulatorních opatření apod. a zjednodušit poměrně sloţitou Lamfalussyho strukturu (4 úrovně) z hlediska spolupráce a koordinace činností. Na druhou stranu případné přijetí tohoto regulačního systému bude mít zřejmě za následek další oslabení národních orgánů zemí EU a jejich pravomocí a to jak v oblasti regulace finančního trhu, tak i v hospodářské politice. „Stanoviska a doporučení, která bude ESRB formulovat a vyhlašovat, budou de facto znamenat implicitní podřízení hospodářské politiky členských zemí evropskému centru, a to zcela mimo dosavadní smluvní bázi, včetně ještě neratifikované Lisabonské smlouvy. Tato doporučení budou znamenat mocný tlak na vlády a centrální banky členských zemí, který se navíc promítne do postojů a očekávání finančních trhů a investorů. Dopady na členské země budou velmi diskutabilní.“106

105

MRÁČEK, Karel: Průběh a projevy krize ve finančním sektoru v EU a ČR. Praha 23. 9. 2009. In: Příčiny, důsledky a řešení finanční a ekonomické krize. Praha: NEWTON College, 2009, s. 91-97. 106 Klaus, Václav. Zneuţití krize pro další centralizaci Evropské unie, Hospodářské noviny, 24. 7. 2009, téţ: http://www.klaus.cz/clanky/1613, dostupné dne 17. 7. 2010.

55

2. 3. 3. Česká republika Projevy finanční krize107 Dopad nepříznivých faktorů globální finanční krize měla na bankovní sektor jen omezený. Česká republika je právě jedna z mála zemí, která nebyla nucena přijmout ţádná opatření na podporu likvidity bankovního sektoru, a to z těchto důvodů: •

Bankovní sektor je dobře kapitalizovaný, se silnou likviditou v rozvahách a udrţuje si stále poměrně vysokou ziskovost, v některých případech k poklesu zisku z důvodu odepsání některých rizikových aktiv. Je zde vysoký poměr vkladů k úvěrům (ČR má nejvyšší ze zemí EU, z nových členských zemí převis vkladů má ještě Slovensko; převis má také Belgie, mírně Německo).

•

Podíl toxických aktiv je zanedbatelný (méně neţ 1 % aktiv) konzervativní strategie zadluţování domácností (nulový podíl úvěrů v zahraniční měně) i podniků v domácí měně.

•

V ČR je význam propadu akciového trhu omezený, neboť úvěrová expanze je financována především z primárních vkladů.

•

Pokles cen aktiv se týká ztrát podílových fondů, pojišťoven, penzijních fondů.

•

Bankovní sektor v ČR je nezávislý na externím financování externí výpůjčky ve srovnání s ostatními zeměmi EU poměrně malé; nečerpání ze zdrojů zahraničních matek.

Mezi negativní dopady hospodářské recese na pokles reálné ekonomiky patří: V platebním styku se jedná o sníţení počtu a objemu transakcí, u podniků a domácností o riziko schopnosti splácet své závazky a pro banky o rizika úvěrových ztrát, z čehoţ vyplývá pokles nově poskytovaných úvěrů.

107

MRÁČEK, Karel: Průběh a projevy krize ve finančním sektoru v EU a ČR. Praha 23. 9. 2009. In: Příčiny, důsledky a řešení finanční a ekonomické krize. Praha: NEWTON College, 2009, s. 91-97.

56

Vývoj státního dluhu v ČR108 Státní dluh se vytváří kumulací schodků státního rozpočtu, je tedy dluhem vlády, která ho financuje státními dluhopisy, SPP (státními pokladničními poukázkami, přímými úvěry nebo úvěry od Evropské investiční banky.

Vývoj státního dluhu Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 (30.6.)

Státní dluh (v mld. Kč) 158,8 157,3 154,4 155,2 173,1 194,7 228,4 289,3 345 395,9 493,2 592,9 691,2 802,5 892,3 995,5 1178,2 1246,1

Tabulka č. 1: Vývoj státního dluhu v ČR v letech 1993-2010109, vlastní zpracování

Jak je uvedeno v tabulce o vývoji státního dluhu v České republice vzrostl dluh státu v první polovině roku 2010 na 1,246 bilionu korun, coţ je asi o 68 miliard korun, za poslední rok se zvýšil státní dluh skoro o 109 miliard korun a v roce 2009 stoupla výše státního dluhu ČR na 1,178 bilionu korun (o 178 miliard korun). V průměru by v prvním pololetí roku 2010 podle této sumy měl kaţdý český občan dluh ve výši asi 118 000 korun. „Krátkodobý státní dluh vzrostl ve druhém čtvrtletí o 2,2 procentního bodu na 16,4 procenta, čímž byla podle MF udržena cílová hranice 20 procent. Průměrná splatnost státního dluhu 108

Zdroj:http://www.financninoviny.cz/zpravy/statni-dluh-stoupl-ke-konci-cervna-na-1-246-bilionukc/500852&id_seznam, dostupné dne 13. 7. 2010 109 Zdroj:http://www.financninoviny.cz/zpravy/statni-dluh-stoupl-ke-konci-cervna-na-1-246-bilionukc/500852&id_seznam , ze dne 13. 7. 2010

57

setrvala na hodnotě 6,3 let a pohybuje se tak v plánovaném intervalu mezi 5,5 až sedmi roky“.110 MF dále objasnilo, ţe v období od ledna do června roku 2010 vzrostl obchodovatelný státní dluh na 1,185 bilionu korun (coţ je o 65 miliard korun) a čisté náklady na správu státního dluhu se vyšplhaly na 21,3 miliardy korun. Letos, v roce 2010, má ministerstvo financí záměr si půjčit 280 miliard korun, dále v roce 2011 předpokládá 306 miliard a v roce 2012 asi 313 miliard korun. Výše půjček má vzestupný trend, který je součástí strategie financování a státního dluhu ČR pro rok 2010. Česká republika se řadí svými charakteristickými znaky mezi ekonomiky nastupující, ale není to úplně jednoznačné. Na rozdíl od některých chudších ekonomik má ČR bohatý sociální a zdravotní systém, který nenutí lidi šetřit a dostatečně pracovat. I naše poţadavky na energii a suroviny jsou vysoké, coţ nás v dalším rozvoji částečně limituje, protoţe nepatříme mezi ty chudé země. Ale zadluţeností domácností a státu mezi nastupující ekonomiky spadáme.111

3. 1. 4. Velká Británie Vláda Velké Británie přistoupila k řešení krize tímto způsobem: 1. jednorázovou transakci finančních prostředků do institucí na podporu jejich likvidity. 2. uskutečnila odkoupení špatných (toxických) hypoték spojené se sníţením rizik a ztrát institucí (kvůli obrovským odpisům). 3. nakoupila podíl v institucích a stala se spoluvlastníkem, coţ mělo zbavit dluhů jednotlivé instituce a navrátit důvěryhodnost do budoucna. Velká Británie vyčlenila na záchranný program 50 miliard GBP, z části odkoupila některé akcie postiţených subjektů, aby navýšila jejich kapitál a ostatní se pouţilo jako záruka za zbývající nově upsané akcie. Na krátkodobé úvěry a zajištění hotovosti v případě potřeby se vyčlenilo ještě 200 miliard GBP.

110

http://www.financninoviny.cz/zpravy/statni-dluh-stoupl-ke-konci-cervna-na-1-246-bilionu-kc/500852 &id_ seznam, dostupné dne 13. 7. 2010 111 PÍRKO, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne. centrum.cz/ blogy/stepan-pirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009

58

Centrální banky některých zemí zareagovaly sníţením úrokových sazeb, ve snaze vykompenzovat nárůst rizikové prémie a omezit tak pokles rychlosti oběhu v ekonomice. Podle studie GaveKal ad hoc comment ze 7. listopadu 2008 naznačuje analýza těchto opatření ozdravení a návrat na původní hladinu během 1. poloviny roku 2009. Vše ovšem ještě závisí na schopnosti těchto opatření podpořit důvěru jednotlivých subjektů na trhu a sníţit tak vyţadovanou rizikovou prémii a neúnosně vysoké náklady na kapitál, jeţ brzdí rozvoj investic. Naopak studie MMF předpovídá pokles růstu světové ekonomiky o 0,25 %, coţ je nejniţší růst od druhé světové války. Další členské státy EU, hlavně Německo, Francie, Itálie a také Švýcarsko řešily situaci podobně jako Velká Británie. Dokonce bylo umoţněno členským státům EU porušování rozpočtových kritérií v těchto situacích v době krize.

3. 1. 5 Island Opět na dluzích vzniklá krize eskalovala na Islandu v září a říjnu 2008. Jako první se dostala do problémů Glitnir, třetí největší banka v zemi. 29. září islandská vláda oznámila, ţe Glitnir převezme. Kurz ISK reagoval na zprávu propadem o tři procenta na historické minimum 143,27 ISK za euro. Islandská centrální banka po několika vlnách chaotického kolísání kurzu ve snaze udrţet jeho stabilitu zafixovala 7. října kurz na 131 ISK za euro, ale trh uţ nefungoval a likvidita byla nulová. Hned druhý den po zavedení pevného kurzu byla centrální banka nucena své úsilí vzdát. Bankovní systém Islandu přestal téměř fungovat. Vláda Islandu převzala 7. října Landsbanki, druhou největší islandskou banku, o den později Glitnir. Kaupthing, největší islandská banka, musela přijmout záchranný úvěr ze Švédska a dát svou švédskou část na prodej. Její akcie na burze ve Stockholmu spadly asi o 34 procent, neţ obchodování s nimi burza musela zastavit. Islandská vláda se po převzetí bank dostala do váţného problému s nedostatkem kapitálu a byla nucena vyjednávat o půjčce na zvýšení devizových rezerv. Nejprve proběhla neúspěšná jednání o půjčce čtyř miliard eur s Ruskem a poté Island získal úvěr od Mezinárodního měnového fondu ve výši 2,1 miliardy dolarů. Úvěr má pomoci postupně obnovit důvěru k islandské ekonomice, stabilizovat měnu, posílit státní pokladnu a restrukturalizovat bankovní systém. Island bude půjčku splácet v letech 2012 aţ 2015. Krize také znovu otevřela cestu k diskuzi, zda by měl Island vstoupit do Evropské unie. Nově zvolený islandský parlament o podání přihlášky země do Evropské unie rozhodl v červenci 2009. 59

Řecko V Řecku proběhlo jen oddálení krize o 1-2 roky, dotačními výpomocemi a finančními injekcemi od EU. Funguje zde tzv. socialistické hospodaření, finanční prostředky se přelévají jinam, ale problém se nevyřeší. Situace vyústí v další a větší krizi, která se vrátí třeba zase za 5 let znovu nebo v případný bankrot.

3. 2 „Progressing“ a „regressing“ ekonomiky112 V českém překladu „nastupující“ a „ustupující“ ekonomiky jsou rozdělením, které vysvětlil britský ekonom David Fuller. Hlavními rozřazovacími faktory jsou velikost dluhů a bilance zahraničního obchodu. „Progressing“ ekonomiky jsou rozvíjejícími se a vzkvétajícími ekonomikami, které jdou správnou cestou. Ţivotní úroveň jejich obyvatel je v porovnání s USA a vyspělým Západem relativně nízká, většinou mají nízkou zadluţenost obyvatel a docela levnou pracovní a v mnoha případech i vysoce produktivní sílu. Jedná se o většinu zemí Asie, hlavně tedy Čína, Indie, Malajsie, Vietnam a další, tygři Jiţní Ameriky – Brazílie apod., některé země Afriky, dále Česká republika, Slovensko, Polsko a další postkomunistické země, třeba Ukrajina, Kazachstán a také Rusko. „Regressing“ ekonomiky neboli ustupující státy (jdoucí zpět) jsou pravým opakem nastupujících ekonomik.

Pro ustupující ekonomiky je typickou charakteristikou vysoká

ţivotní úroveň obyvatel, bohatý sociální a zdravotní systém, drahá pracovní síla, jejíţ konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku a otevřené ekonomice klesá. Tyto země jiţ nejsou schopny samy si vydělat na svoji vysokou spotřebu, jelikoţ se dosud nebyly schopny uskromnit a sníţit svůj ţivotní standard na úroveň, kdy si nepotřebují půjčovat a zlevnili svoji drahou pracovní sílu, aby obnovily opět svojí konkurenceschopnost. Mezi ustupující ekonomiky patří hlavně USA, Velká Británie a další státy.

112

PÍRKO, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne. centrum.cz/ blogy/stepan-pirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009.

60

3. 2. 1 Čína113 Čína se stala vítězem recese, jelikoţ dokázala profitovat ze soudobé hospodářské krize. Výsledkem se stal ekonomický růst a celkový rozvoj této země. Kvůli zabránění krizi (depresi) museli vlády jednotlivých ekonomik zachraňovat světovou ekonomiku. V USA se zabraňovalo depresi prostřednictvím vládních balíčků a kvantitativního uvolňování peněz, ale krize stejně ovlivnila všechny země a jejich ekonomiky po celém světě. V roce 2009 se však ukázalo, ţe některé země zůstaly vůči krizi imunní, hlavně tedy Indie, Čína a Malajsie, z nichţ právě Čína dokázala z této hospodářské krize i prosperovat kromě toho, ţe zůstala nepoznamenaná touto krizí v negativním slova smyslu. Ekonomika v Číně vzrostla o 8,5%, export vzrostl jiţ v roce 2008, výše devizových rezerv je opravdu vysoká (2,3 miliard dolarů). V grafu č. 3 lze vidět, ţe centrální banka v Číně disponuje největšími devizovými rezervami i z uvedených zemí, které krize také nějakým významným způsobem nepostihla. Vývoj HDP v Číně

Graf č. 4: Vývoj hrubého domácího produktu v Číně v letech 2007-2009114

113

HORÁČKOVÁ, Jana. Čína jako vítěz recese. In: http://www.investicniweb.cz/ ekonomika/2009/10/26/ clanky/cina-jako-vitez-recese/. 26. 10. 2009. 114 http://static1.ella.fragaria.cz/iw/photos/2009/10/26/7-1098-cina-hdp.jpg, dostupné dne 24. 7. 2010

61

„Všechny vlády světa odpověděly na krizi defenzivně, čímž chránily svá slabá místa. Čína krize využila k agresivnímu posunu dopředu. Čínu je tedy možné označit za vítěze světové hospodářské krize“, uvedl výkonný ředitel investiční společnosti Warburg Pincus Charles Kaye.“ Vstup a angaţovanost Číny, co se týče hospodářské krize, se uskutečnily díky jejímu přebytku státního rozpočtu zvyšováním úrokových sazeb vládou kvůli zpomalení nadměrného růstu. Coţ bylo pravým opakem vstupu západních států do krize. Mezitím, co ve světě začala krize, čínská ekonomika rostla, banky mohly poskytovat obrovské mnoţství úvěrů, také se zlepšily podmínky pro poskytování úvěrů, začaly se sniţovat úrokové sazby, zvyšovat vládní výdaje a zvyšovala se i podpora spotřebitelských výdajů. Ekonomická situace Číny na rozdíl od západních zemí a USA, které hlavně utrácely, zapomněli na veškerou obezřetnost apod., byla ve velmi výhodné pozici. Však také v porovnání s Čínou se těmto zemím několikrát zvýšily deficity státního rozpočtu, přičemţ poţadovaný deficit třeba pro vstup do Evropské unie byl 3% HDP, v roce 2010 se předpokládá ve většině zemí asi 8% HDP a USA vykáţe nejhlubší deficit od druhé světové války. Vládní politiky Číny Jedním z rozdílů jsou stimulační balíčky Číny, která upřednostňuje investování do budoucího dalšího moţného růstu, zejména rozvoje infrastruktury a nových technologií (solárních a větrných elektráren). Čína investuje do těchto technologií více neţ třeba USA, jelikoţ je závislá na dovozu ropy. V závěru lze říci, ţe úspěch Číny nadále pokračuje. Vzít v úvahu by se samozřejmě také měl i kurz čínského juanu vůči USD.115

115

Klaus, Václav. Odpověď prezidenta republiky na otázku odborového magazínu Revue Sondy, magazín ČMKOS Revue Sondy, 25. června 2009, téţ: http://www.klaus.cz/clanky/1618

62

Přehled centrálních bank s největšími devizovými rezervami v roce 2008

Graf č. 5: Přehled centrálních bank s největšími devizovými rezervami v roce 2008116

116

Zdroj: http://bankovnictvi.ihned.cz/c4-10053430-39445160-900000_d-nadvlada-dolaru-nekonci, dostupné dne 13. 07. 2010

63

4. Možnosti, předpoklady a účinky státních zásahů Moţnosti a úspěšnost státních zásahů v jednotlivých ekonomikách závisí na charakteru hospodářské politiky toho kterého státu.

4. 1 Teoretické koncepce Hospodářská politika je souhrn cílů, nástrojů a opatření státu v hospodaření. Působí v oblasti státní správy (školství, soudnictví, obrana), ekologie, státního rozpočtu atd. V rámci cílů hospodářské politiky stát podporuje stabilní rozvoj hospodářství státu (cenová a mzdová politika, nezaměstnanost, vyrovnanost platební bilance), působí na efektivnost hospodářství protimonopolní regulací a ovlivňuje rozdělování důchodů vytvořených na trhu. Při řízení hospodářské politiky aplikují jednotlivé státy dvě nejvýznamnější ze sedmi známějších ekonomických teorií hospodářských cyklů. Je to monetaristická teorie, která vychází se z neočekávané změny v nabídce peněz, kde rozhodujícím zdrojem cyklických výkyvů je nesprávná peněţní a úvěrová politika státu, a keynesiánská teorie, kde cyklický vývoj je důsledkem vnitřní nestability trţní ekonomiky, kolísavé agregátní poptávky. Prostřednictvím státních zásahů se snaţí stát regulovat a korigovat nedokonalosti trţního mechanismu. Ekonomické teorie mají různé názory na to, jestli jsou státní zásahy nutné nebo ne. Sociálně ekonomická teorie je názoru, ţe jsou nutné, čistě trţní ekonomika vnímá státní zásahy jako nestabilizující a s jen minimálními zásahy, a smíšená trţní ekonomika, která je aplikovaná v současnosti, vyţaduje zásahy státu pomocí monetární (peněţní a úvěrové), fiskální (státní rozpočet) a důchodové politiky (příjmy, ovlivňování mezd atd.). Keynes a keynesiánství Jeden z nejznámějších ekonomů John Maynard Keynes (1883-1946)117, ve své knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (General Theory of Employment, Interest and Money, 1936)118 přišel s novými pohledy na hospodářství, a poloţil základy nové ekonomické

117

Anglický ekonom, profesor University of Cambridge, guvernér Bank of England. Jeden z nejvýznamnějších ekonomů 20. století. Zakladatel keynesiánství, ekonomické teorie která mimořádně přispěla k vyřešení hospodářské krize 30. let 20. století. 118 KEYNES, John, Maynard. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Nakladatelství Čs. akademie věd, 1963. Obecná teorie, kap. 10, str. 144-145

64

doktríny, později nazvané jako keynesiánství.119 (Jde o protipól liberální, resp. klasické a neoklasické ekonomie). Keynes ve své teorii zdůrazňuje plnou zaměstnanost a zásahy státu do ekonomiky rozsáhlými státními výdaji. Prioritně by měl stát zasahovat do oblasti peněţní politiky prostřednictvím výše úroku a ochraňovat vlastní obchod výší nebo existencí cla. Stát by také měl zadávat zakázky soukromým subjektům (podnikatelům), např. výstavbu měst a stavby silnic (mj. program New Deal). Podle jeho přesvědčení jsou nezbytné státní zásahy pro plné vyuţívání ekonomických zdrojů a pokles celkové poptávky povaţuje za zdroj nestability, vedoucí k nevyuţívání ekonomických zdrojů a způsobuje nezaměstnanost.120 Keynesiánská ekonomie ovlivnila především ekonomickou situaci v Anglii a Skandinávii v 70. letech minulého století.121 Keynes vyjadřoval také přesvědčení, ţe stát, řízený „osvícenými“ lidmi, bude s penězi daňových poplatníků hospodařit lépe, ţe „trh selhal, tudíţ je třeba, aby nastoupil stát“ a „zlem je nezaměstnanost.“ Šlo mu primárně o „multiplikátor“ vytvářející různé druhy příjmů, jimiţ je národní důchod a HDP. Nikoliv o tvorbu nových kapacit (bankovky do lahví, lahve do země, lahve vykopávat).122 Multiplikátor pracuje, jakkoli je to činnost neproduktivní (v principu výstavba petřínské hladové zdi za Karla IV.). Zde je na místě připomenout, ţe Keynes, jakoţto zastánce státního dluhu, státní dluh doporučoval jen v případě recese a v dobách konjunktury trval na rozpočtovém přebytku.123 Další významnou osobností Keynesova směru byl britský arcibiskup William Temple (1881 1944), protagonista aktivních státních zásahů vlády ve prospěch vytváření sociálně soudrţné společnosti, který hovořil o „Welfare state“124 jako o nástroji, kterým by společnost měla zajistit svým členům minimální ţivotní úroveň. Jiný ekonom, A. Briggs, preferoval potřebu „garantovat občanům jistý důchod bez ohledu na trţní hodnotu jejich práce nebo majetku“, 119

NOVOTNÝ, Radovan. Keynes: Zakopte do dolu bankovky, oživí to ekonomiku! In: http://investujeme.cz/ clanky/keynes-zakopte-do-dolu-bankovky-ozivi-to ekonomiku. 07. 06. 2010 120 Klaus, Václav. Hrozba agresivního keynesiánství druhé generace, in: Lidové noviny, 25. dubna 2009, téţ: http://www.klaus.cz/clanky/320, 25. 4. 2009 121 Podle jedné zprávy OSN o úrovni kvality ţivota napříč zeměmi světa byly skandinávské země určeny jako státy blahobytu. Posuzování komfortu ţivota společnosti plynoucím z příjmů jeho členů, zdravotním stavem vyjádřeným očekávanou délkou ţivota a úrovní vzdělanosti. 122 KEYNES, John, Maynard. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Nakladatelství Čs. akademie věd, 1963, s 144. 123 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009, s. 180. 124 „Welfare state“= stát blahobytu, maximální stát, sociální stát, jehoţ typické znaky jsou např. omezování chudoby, zajišťování prosperity, redistribuce příjmů, zajišťování sociální rovnosti, sociální integrace, nezávislosti jednotlivců atp.

65

dále „cílené zuţování prostoru pro naplnění rizika nemocnosti ve prospěch jednotlivců či rodin, či doţití se vysokého věku a nezaměstnanosti“ a také „poskytovat z pozice autority jistoty, ţe všichni občané bez rozdílů společenského statusu a příslušnosti ke společenské třídě, budou pouţívat zavedené sociální sluţby v nejlepší dostupné kvalitě.“ Monetarismus V reakci na Keynesovu teorii zásahů státu přichází nový názorový proud takzvaný neokonzervatismus v 70. letech minulého století. Neokonzervatismus byl rozvinut do dvou koncepcí – monetarismu a ekonomie nabídky. Název monetarismus125 pouţil vůbec poprvé americký ekonom Karl Brunner (1916-1989) v roce 1968, ale nejvýznamnější osobností tohoto směru byl ekonom Milton Friedman (1912 aţ 2006). Monetarismus je ekonomická teorie, která zdůrazňuje význam hodnoty peněz a jejich samoregulační funkce. Monetarismus odmítá státní zásahy do ekonomie. Rozdíl mezi americkým a evropským monetarismem je v tom, ţe se evropští (konkrétně tedy britští) monetaristé zaměřují spíš na otevřenou ekonomiku, hlavně tedy měnové kurzy (konkrétně plovoucí kurzy). Jedná se o nejstarší a nejvýznamnější směr z neokonzervativních teorií, také nazýván friedmanovský monetarismus. Vliv tohoto směru má své počátky v 50. letech 20. století, ale největší význam se přikládá období 60. a 70. let a počátku 80. let, kdy ovlivnil politiku v mnoha zemích. V dalších letech vliv monetarismu klesá, ale stále se jím řídí mnoho ekonomik. Monetarismus je jednoznačně liberální směr, který zdůrazňuje heslo klasického liberalismu „laisser faire“ - poţadavek, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něho nezasahoval. Z jiného pohledu je monetarismus liberální filosofii velmi vzdálen, jedná se spíše o rakouskou školu. Keynesiánství versus monetarismus. Základem monetarismu je kvantitativní teorie peněz a podle monetaristů jsou příčinou změn v ekonomice peníze, ale keynesiánství tvrdí, ţe právě peníze jsou výsledkem činnosti v ekonomice. Opakem monetaristické kvantitativní teorie peněz je neokeynesiánství, které vychází z rozpočtové politiky, fiskalismu. 125

Odvozeno od latinského moneta – mince

66

Nabídka peněz byla monetaristy povaţována za významnou a také za hlavní zdroj moţné a zvyšující se nestability. Kdeţto poptávka po penězích je podle nich stabilní. Předpokladem stability a ekonomického růstu je řízení měnového agregátu. Růst peněţní zásoby by pak měl být totoţný s vývojem potenciálního produktu, přičemţ se musí stanovit stabilní a dostatečně jasná dlouhodobá pravidla. Podle Miltona Friedmana je inflace čistě peněţní jev a je třeba proti ní bojovat. Zde je vidět další rozdíl od Keynesovy teorie vyvolávání inflačních tlaků. Dále keynesiánství povaţovalo řízení úrokové míry jako nástroj měnové politiky, na rozdíl od monetarismu, jenţ upřednostňuje dohled a kontrolu nad mnoţstvím peněz v oběhu. Monetarismus upozorňuje na nebezpečí a s tím i spojená rizika státních zásahů v situaci, kdy vláda zvyšuje své výdaje, které financuje úvěry od domácností a pouze tím vytlačuje soukromé výdaje. Pokud jsou vládní výdaje financovány zvyšováním a růstem zásoby peněz dochází tím i k růstu inflace.

4. 2 Státní zásahy a politiky126 4. 2. 1 Regulace cen Cena se na konkurenčním trhu bez regulací přizpůsobí, aby se nabídka rovnala poptávce a poptávané mnoţství zboţí se rovnalo nabízenému. Tvůrci politik mohou zavést regulaci cen, v případě, ţe jsou trţní ceny vůči kupujícím či prodávajícím nespravedlivé. Máme dva typy regulace cen, a to maximální nebo minimální cenu, za kterou je moţné zboţí prodávat. Maximální cena V případě, ţe vláda stanoví maximální cenu (cenový strop), kterou je moţné poţadovat za dané zboţí, dochází ke dvěma moţnostem. Maximální cena je vyšší neţ rovnováţná a nemá na daný trh ţádný vliv. Naopak kdyţ vláda stanoví strop, který je pod neregulovanou rovnováţnou cenou, poté je trh omezen a dochází k nedostatku zboţí. Při takto stanovené ceně je poptávané mnoţství větší neţ mnoţství

126

Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie, Grada Publishing 2000 (6. kapitola); Holman, R.: Ekonomie. C. H. Beck, Praha 2005 (8. Kapitola)

67

nabízené a proto se na některé kupující nedostane. Šťastnější kupující zaplatí naopak cenu niţší, neţ v případě trţní rovnováhy na neregulovaném trhu. Při nedostatku mnoţství dochází samovolně k vytváření přídělového systému, který určí, na koho se dostane a na koho ne a mnoţství daného statku rozdělí. Nabízející mohou buď rozdělovat podle sympatií, známým nebo za úplatek anebo se při tvoření front dostane na toho, kdo je ochoten si počkat. U některých kupujících můţe tato situace přivodit nepeněţní náklady, které se připočítají k určité ceně, která můţe být i vyšší neţ byla cena trţní rovnováhy (např. čekání ve frontě stojí nějaký čas, který by se mohl zhodnotit jiným způsobem). Tudíţ se cena statku rovná ceně minimální plus peněţnímu vyjádření obětovanému času. Regulace nájemného, cen benzínu, elektřiny nebo jízdného můţeme uvést jako příklady maximálních cen. Minimální cena Opakem ceny maximální je cena minimální, zákonem nejniţší povolená cena, za kterou se můţe prodávat. Můţe zde opět dojít ke dvěma případům. Vláda stanovila minimální cenu, která je pod úrovní ceny v trţní rovnováze, coţ nemá na trh ţádný vliv. Naproti tomu máme minimální cenu, která je vyšší neţ neregulovaná cena trţní, vedoucí k tomu, ţe prodávající nabízí více a kupující naopak méně neţ v bodě trţní rovnováhy bez regulace. Vzniká zde přebytek na trhu a opět se musí určit, jaké statky budou a nebudou prodány. Prodávající, kteří jsou kupujícím více sympatičtí etnicky nebo mají více kamarádů, budou mít větší šance. Minimální mzdy a stanovení minimálních výkupních cen zemědělských produktů jsou příkladem ceny minimální. Stát můţe řešit tento přebytek zemědělských výrobků vykupováním nebo subvencováním vývozu. Dopad se nejvíce objevuje u minimálních mezd ve skupině lidí s velmi nízkým příjmem. Domácnosti, které tvoří nabídku je vyšší neţ poptávka tvořená firmami, coţ znamená, ţe ne kaţdý kdo práci nabízí, ji dostane a zaměstnaným příjem stoupne a těm, kteří práci nenajdou, klesne. Nejvíce ovlivněnou skupinou jsou nekvalifikovaní mladiství, protoţe se můţe stát, ţe ti co byli ochotni ještě studovat, si najdou práci a vytlačí lidi jiţ vystudované, kteří se stanou nezaměstnanými. Zvýšení mezd nejchudší části obyvatel byl prvotní záměr, ale můţe mít i nechtěné následky.

68

4. 2. 2. Daně, daňová soustava Stát vybírá daně, aby měl příjem do státního rozpočtu, ze kterých financuje veřejné účely. Daně dělíme na přímé a nepřímé. Přímé daně: daně z příjmů - právnických a fyzických osob (v ČR je to 19% a 15%) daně majetkové - z nemovitosti, dědická, darovací a z převodu nemovitosti, silniční daň Nepřímé daně: Selektivní daň - spotřební daň (např. paliva, cigarety, alkohol), Univerzální daň - daň z přidané hodnoty (v ČR dvě sazby ve výši 10 % a 20 %) Ekologická daň Koncesionářské poplatky (Česká televize, Český rozhlas) V případě, ţe uvalí vláda na něco daň, není důleţité, kdo ji bude platit, jestli bude vládě odvádět daň kupující nebo prodávající. Velmi podstatný je daňový dopad určující, kdo ponese ve skutečnosti daňové břemeno. Pokud je daň uvalena na kupující, ovlivňuje poptávku, ta se sníţí a posune směrem dolů o výši daně a poptávka se bude chovat jako při trţních cenách zvýšených o výši daně, jelikoţ kupující vnímají cenu i s daní. V situaci, ţe daň odvádí prodávající, znamená to pro něj zvýšení nákladů, a tudíţ se nabídka sníţí a posune se nahoru o výši daně. Rovnováţné mnoţství se sníţilo a stoupla trţní cena. Nezáleţí na tom, kdo odvede daň, protoţe skutečná cena pro kupujícího (sníţila se) i prodávajícího (zvýšila se) je v obou případech stejná a zároveň daň sniţuje rovnováţné mnoţství, které se na trhu daného statku prodá. Můţeme říct, ţe daň vráţí daňový klín mezi cenu, kterou zaplatí kupující a kterou dostane prodávající (v případě, ţe nebudeme brát v úvahu, kdo daň odvádí vládě a posuny poptávkových a nabídkových křivek). K tomu pouţijeme elasticitu nabídky a poptávky, abychom zjistili, koho zatíţí daň méně a koho více. Obecně můţeme říci, ţe daň představuje větší zátěţ pro stranu, jejíţ elasticita je niţší. Strana, která má méně alternativ, musí nést převáţnou část daňového břemene z důvodu, ţe vysoká elasticita znamená moţnost snazšího opuštění trhu.

69

„Čím více je daňových sazeb na různá zboží, tím více jsou cenové relace deformovány a tím horší je informační a alokační fungování cenového systému.“127 Někdy se u daní stává, ţe neplní účel, kvůli kterému byly zavedeny. Třeba daň z luxusního zboţí s relativně elastickou poptávkou, ale neelastickou nabídkou. Zdaněni nejsou tedy bohatí podle původní myšlenky, ale dopadá to na výrobce, kteří nemusí být bohatí. Daně vyvolávají neefektivnost, protoţe mezní uţitek spotřebitele je vyšší neţ mezní náklady, coţ znamená administrativní zátěţ. Také spravedlnost je u nich problematická. Vliv daňového zatížení na nezaměstnanost Buď omezí podnikatelskou činnost tím, ţe jim nastaví vysoké daňové odvody, tudíţ spousty podnikatelů a jejich zaměstnanců přichází o práci a zvyšuje se tím nezaměstnanost. Stát svými zásahy znemoţňuje podnikatelům provozovat jejich činnost – podnikání. S tím úzce souvisí i problém sociální a zdravotní politiky státu. Rozpor je v tom, ţe lidé díky bohatému sociálnímu systému raději nepracují, případně přestanou podnikat, protoţe je pro ně výhodnější pobírat bohaté sociální prostředky od státu (např. dávky v nezaměstnanosti) neţ pracovat a odvádět vysoké sumy na daních, coţ se jim nevyplatí. Je potřeba si také opět uvědomit, ţe peníze ţádné bohatství nevytvářejí, tudíţ není moţné odstranit krizi pouhým tištěním peněz. Pouze se bohatství přesouvá od jednoho k druhému, od spořící populace k té zadluţené. Nutností je si uvědomit globálně, nejen v asijských zemích, Austrálii, Jiţní Americe - v zemích na vzestupu, ţe bohatství a peníze se dají získat prací lidí, podnikáním, poskytováním sluţeb, výrobou, zvýšeným exportem a niţším importem. Zde nehrají státní zásahy ţádnou roli ani nepomáhají. Měly by pomoci jiným způsobem, například šetřením a ne neustálým půjčováním, které se navyšuje.

4. 2. 3 Subvence Subvence je vlastně záporná spotřební daň, částka, kterou stát připlácí výrobcům k ceně statku.128

127 128

HOLMAN, Robert. Ekonomie. 4. vyd. Praha 2008. Vydavatelství C. H. Beck. HOLMAN, Robert. Ekonomie…

70

Pro výrobce znamená subvence sníţení nákladů a v důsledku toho se křivka nabídky posune o velikost subvence směrem dolů. Při kaţdé ceně jsou výrobci ochotni nabízet více. Z důvodu opačného účinku subvence na rozdíl od daně, subvence sniţuje cenu pro spotřebitele, zvyšuje ji pro výrobce a zvětšuje celkové mnoţství prodaného statku. Subvence vyvolává neefektivnost stejně jako daně, jelikoţ mezní uţitek spotřebitelů je niţší neţ mezní náklady výrobců. Se zavedením minimálních cen se někdy pouţívá subvence. V tomto případě vzniká na trhu přebytek zboţí a stát subvencuje vývoz kvůli prodeji tohoto přebytku. Spotřebitel nakupuje za vyšší cenu, kdy je stanovená minimální cena a ještě subvencuje ze svých daní zahraniční spotřebitele. Subvence do ţelezniční a autobusové dopravy nebo zemědělských produktů je příkladem těchto státních zásahů.

4. 2. 4 Státní intervenční nákupy Státní intervenční nákupy jsou typem zásahu, kterým se stát snaţí zajistit výrobcům vyšší ceny (hlavně u zemědělských produktů). Jako při zavedení minimálních cen u nich nedochází k trţní nerovnováze a celé nabízené mnoţství je prodáno. Poptávané mnoţství má dvě sloţky, tedy mnoţství, které kupují soukromé osoby a mnoţství nakupované státem. Významným zjištěním je kolik korun vynaloţí stát na nákup, jestli je politika zaměřena na stabilizaci ceny. Pokud je úroda vysoká a také vyšší nabídka, stát vykupuje statek, aby neklesly tolik ceny a naopak v období neúrody je nabídka niţší a stát prodává své zásoby a tím tlačí cenu dolů. Volný zahraniční obchod by byl efektivnější alternativou, protoţe systém intervencí s sebou nese i další náklady (zaměstnání úředníků, placení pojištění a uskladnění).

4. 2. 5 Produkční kvóty Produkční kvóty jsou posledním státním zásahem. Také se pouţívají v zemědělství a jejich prostřednictvím stát stanovuje maximální mnoţství určité komodity, které je moţné vyprodukovat.

71

4. 3 Řešení krize pomocí státních zásahů129 Pokud se člověk nebo stát zadluţí, musí své závazky platit. Jedná se o určitou zákonitost, která má svůj průběh. Případně, kdyţ nezaplatí, čeká je krach a bankrot. Dřív si panovníci v případě potřeby nechali tisknout peníze a zaplatili v těchto natisknutých penězích dluh, který ve skutečnosti splatili všichni, kteří drţeli právě emitované peníze, jejichţ hodnota tímto klesla. Celá krize se týká nakumulovaných dluhů ve většině států a moţnost vyrovnání závazků se stává nereálnou. Je potřeba si uvědomit, pravé příčiny, proč tomu tak vlastně je a postavit se k řešení této situace čelem. Řešení spočívá v opačném přístupu neţ je chování centrálních bankéřů, státních úředníků, politiků, kteří předstírají, ţe je vše v naprostém pořádku, mají vše pod kontrolou a vědí co dál dělat. Jinými slovy vědí, jak vyřešit a porazit krizi. Stát krizi vyřešit nedokáţe svými zásahy, jen přesouvá bohatství v čase a prostoru, ale nevytváří jej. V časovém přesunu přetečou peníze z budoucnosti do současnosti prostřednictvím deficitu státního rozpočtu. V prostorovém přesunu se peníze přesouvají pomocí daní, ale kvůli neefektivitě státu zmizí jejich část. Není to racionální chování, ale pro politiky nejjednodušším řešením a také nejrychlejším. Mezi státní zásahy pro vyřešení a zlepšení současné situace jsou řazeny: vládní výdaje státního rozpočtu, šrotovné, tištění peněz (nekrytých ničím hmotným), manipulace s úroky, deflace, devalvace měny, inflace. Vládní výdaje státního rozpočtu Jedním ze zásahů pro zlepšení situace je stimulace ekonomiky vládními výdaji neboli vyvolání ekonomického růstu utrácením státních peněz, které stát získá výběrem daní nebo půjčkou, čím se státní zadluţenost stále zvyšuje. Zmíněné přerozdělování má negativní efekt, jelikoţ se jedná o korupci ve vládním sektoru, ve kterém politici a úředníci ukládají finanční prostředky tam, kde se jim to zrovna nejvíce hodí.

129

PÍRKO, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne. centrum.cz/ blogy/ stepan-pirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009 http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepan-pirko.php?Itemid =6083, dostupné dne 28. 6. 2010

72

Šrotovné Na šrotovném lze ukázkově demonstrovat omezení růstu HDP. Jde vlastně o zničení plně funkčních automobilů a vyrobením podobných se stejnými funkcemi a výkonem. Následek by měl mít pozitivní vliv, růst HDP a tudíţ i ekonomika je na tom lépe. Ale tím, ţe jednomu sebereme a druhému dáme, nic nevzniká. Je to opatření kratší neţ krátkodobé a vlastně se tím ruší budoucí poptávka. Trh s úroky a tištění peněz Metodami centrálních bank pro záchranu ekonomiky je manipulace trhu s úroky a tištění peněz. V případě nedostatku finančních prostředků v krizi se emitují peníze do oběhu a situace je vyřešena. Opět zde dochází k přesunu peněz v prostoru nebo čase, ne k vytváření hodnot. Měnová politika není tak průhledná jako fiskální politika, kde ve státních výdajích a dluzích vidíme, kdo získal tyto prostředky a kdo ne. Naopak u měnové politiky se peníze přesouvají od spořících k zadluţeným prostřednictvím inflace (pokud se zvýší mnoţství peněz v oběhu, zvýší se tím ceny zboţí a ostatních aktiv). Deflace Vlády a centrální banky podporují ničení hodnoty peněz, jelikoţ je inflace mnohem výhodnější neţ zvyšování daní a také z politických důvodů. Jak jiţ kdysi pronesl J. M. Keynes:

„Díky

procesu

neustálé

inflace

mohou

vlády

konfiskovat,

tajně

a nepozorovaně, značnou část bohatství našich spoluobčanů“130. Jinak řečeno stát a vláda jsou největším dluţníkem, pro kterého je inflace největší výhodou. Milým a nevinným způsobem stát tak získává finance od lidí na rozdíl od daňové politiky, která je vidět a lidé si placení daní dokáţou představit. V této situaci se mají lépe Ti, co si ţijí nad své poměry a zvyšují svojí zadluţenost stejně jako vláda a ve skutečnosti splácí mnohem méně. Zbytek za ně zaplatí ti, co šetří na horší časy a neudrţují si za kaţdou cenu svojí vysokou ţivotní úroveň, kterou kompenzují zadluţením. Hodnota jejich úspor klesá s růstem inflace.

130

PÍRKO, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne. centrum.cz/blogy/ stepan-pirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009

73

4. 4 Státní zásahy současnou krizi zhoršují Jediným současným kladem týkající se opatření proti krizi je sociální cítění, které ale zaleţí na charakteru kaţdého z nás. Kdyţ vidíme, ţe někdo z našich přátel či známých potřebuje peníze, je v těţké situaci a my máme přebytek kapitálu, část mu darujeme. Tím se směřuje k závěru, ţe státní zásahy socializují (zpříjemňují, zlehčují) dopady krize jejich rozloţením na celou společnost, na kaţdého z nás. Následky nenesou jen ti, kteří problém zavinili ale všichni. Naopak ti co šetří a nezadluţují se, platí dokonce více. Tímto se dostáváme zpět ke keynesovské teorii. Myšlení dnešních bankéřů, kteří nejsou dostatečně obezřetní vůči rizikům, není racionální, spoléhají se na další úvěry od státu v případě potřeby. Raději riskují co nejvíc, protoţe pokud by byla investice úspěšná, získali by co nejvíce formou bonusů, které se mohou vyšplhat na velmi vysoké částky. Stejný případ je i u domácností, spoří své peníze tam, kde získají nejvyšší úrok, aniţ by brali v úvahu moţnou výši rizika. Jednoduše řečeno jsou risk a nezodpovědnost odměňovány na rozdíl od obezřetnosti a střízlivého chování investorů, kteří jsou znevýhodněni a přináší jim to ztráty. Prostě nespořit, nešetřit, ale co nejvíce se zadluţit. Možný konec krize Názory na moţný konec recese a krize, a ţe je nejhorší jiţ za námi, jsou různé. Zatím se třeba neděje nic, co by ukázalo, ţe Američané začali vyrábět celosvětově poptávané zboţí nebo se ve svých potřebách uskromnili. Zdánlivý růst cen akcií a komodit, který se ztotoţňuje s moţným koncem krize, však není prokazatelný, jedná se pouze o stejné ekonomické oţivení jako s růstem cen ropy a nemovitostí. Prostřednictvím emise stovek miliard dolarů, přičemţ výroba stojí, se stejně peníze nějakým způsobem na finanční trhy alokují. Dá se říct, ţe růst na trzích je ovlivněn tím, ţe ekonomika stojí a peníze se alokují do spekulací místo alokace právě do výroby.

74

„Svět je jedno velké letadlo“131 Akciový růst lze porovnat s předchozím růstem cen nemovitostí, který je právě typickým příkladem oné hry letadla. Ceny nemovitostí se zvyšovaly, hypotéční zástavy (jako kapitál) v bankách byly stále vyšší, tudíţ banky více půjčovali a realitní bublina se stále nafukovala. Díky rostoucím půjčkám se zvyšovaly i ceny a vše se opakovalo, nemovitosti zkrachovaly, coţ byl opět negativní dopad. Nyní je světová ekonomika závislá na vysoké a rostoucí ceně aktiv, která si ţádá stálý přísun peněz. Firmy se záhadně stávají ziskové, i banky ve svých výsledovkách vykazují úspěšné investice. To vše díky růstu akciových burz, nikoliv díky jejich změnám v podnikání. Poslední výsledky bank ve světě byly ziskové, jelikoţ šel trh nahoru. Ale průzkumy uskutečněné v Číně ukazují, ţe na podporu ekonomiky se alokovalo 170 miliard dolarů do akciového trhu právě z úvěrové expanze. Přerozdělování peněz státu a spekulace přinášejí mnohem větší výnos neţ běţná práce a podnikání, kde se podstupuje riziko a to v celosvětovém měřítku. „Krize může definitivně skončit tehdy, když zmizí její příčiny. Pokud je skutečnou příčinou krize žití si Západu nad poměry, mohou ukončit krizi pouze dvě věci: omezení spotřeby a opětovné získání konkurenceschopnosti. Krize skončí až tehdy, když si Západ dokáže vydělat na svoji životní úroveň“.132 Způsoby řešení krize: Jedním ze způsobů řešení krize je omezení spotřeby a větší šetření, coţ by umoţnilo uhrazení závazků. Podle statistik jiţ zadluţení spotřebitelé šetří a opět roste jejich míra úspor. Ovšem centrální banky a vlády jim to nijak neulehčují, dále drţí úrokové sazby kolem nuly, poskytují státní příspěvky. Z toho vyplývá, ţe splacení veškerých dluhů není uskutečnitelné. V USA je poměr dluhů k velikosti ekonomiky v současné době horší neţ v hospodářské krizi třicátých let minulého století a situace se stále zhoršuje. Zadluţenost domácností 131

PÍRKO, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne. centrum.cz/ blogy/ stepan-pirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009

132

PÍRKO, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne. centrum.cz/ blogy/ stepan-pirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009 http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepan-pirko.php?itemid=6083, dostupné dne 28. 6. 2010

75

a soukromé dluhy se sniţují, ale bohuţel státní dluhy a jejich rostoucí tendence se doplňují. Situace se stále zhoršuje, jelikoţ rádoby záchranné státní programy vůbec nepomáhají, spíš právě naopak. Díky současnému měnovému systému je nemoţné dluhy splatit, jelikoţ všechny světové peníze jsou na opačném konci světa nějakým dluhem a při celkovém splacení závazků by zmizely i peníze, tudíţ není v zájmu společnosti celková úhrada dluhů. Jinou moţností je bankrot na všech úrovních, domácnostmi počínaje, státem konče. Logicky je z pohledu státu tato varianta nepřípustná. Dalším řešením je inflace a devalvace měny, coţ se ukazuje jediným reálným řešením v porovnání s velikostí zadluţenosti, politickým směrům a demografické rozloze. Tištění peněz je proto u nejvýznamnějších světových centrálních bank naprosto přirozenou a rutinní záleţitostí. Jak se jiţ několikrát ukázalo v historii, i přes všechna důvěryhodná přesvědčení, dojde tímto řešením vţdy k inflaci a kvantitativní emisi. Tato moţnost řešení současné krize přes znehodnocení měn a inflaci je vlastně jediné a pravděpodobné. Nejen úvěrová bublina je příčinou růstu našeho bohatství. Také technologická revoluce, díky které nahradily lidskou práci opět stroje (počítače, telekomunikace) stejně jako v 19. století a levná práce lidí, kteří jsou zapojeni do celosvětové ekonomiky (hlavně tedy levná pracovní síla v Asii). Levnější práce opět náš ţivotní standard zvyšuje. Pokud se v této otevřené ekonomice zvládne udrţet konkurenceschopnost, bude působit na bohatství pozitivním způsobem relativně levná pracovní síla (v Asii), technologický pokrok i otevřenost a provázanost celosvětových trhů.

4. 5 Úspěchy státních zásahů při řešení zadluženosti Řešení krize pomocí státních zásahů nemají jednoznačný závěr. Rozchází se zde mnoho názorů, které se u kaţdé národní ekonomiky a u různých ekonomů, odborníků a vlád mohou lišit. Zadluţenost má všeobecně stále rostoucí tendenci, výše dluhů je jiţ extrémní. Státy a jejich vlády řeší zadluţenost jinak. Obecně platí, ţe přirozenou cestou, jak se zbavit dluhů je jejich splacení. Jedná se ovšem o velmi nepravděpodobnou moţnost, jelikoţ lidé ve vyspělých a zadluţených zemích nejsou zvyklí na splácení dluhů pomocí sníţení jejich ţivotní úrovně, kterou si udrţují případnými půjčkami. Důleţité parametry pro sníţení zadluţenosti v tomto 76

případě jsou skromnost, spoření na budoucí a mimořádné výdaje (horší časy), nikoliv stálé půjčování a zadluţovaní se z důvodu udrţení si stejně vysokého ţivotního standardu a nechutě se uskromnit. Zmíněný problém se týká vyspělejších zadluţených zemí, jako je USA a státy západní Evropy. Moţností je také odmítnutí splacení dluhů a vyhlášení bankrotu, coţ by způsobilo lavinu nesplácení závazků a tudíţ i bankrotů. Tato situace ale nenastane, protoţe je pojištěna silným provázáním ekonomického systému globálně, poskytováním půjček pro záchranu jednotlivých národních ekonomik procházejících krizí. Pro USA také není problém vytvořit a natisknout tyto peníze, které by „zachránily“ ekonomiku. Tištěné peníze na pomoc v krizi nejsou tím pravým řešením, ve skutečnosti se totiţ hodnota peněz rozmělní do celé ekonomiky a hodnota s funkcí peněz klesne, dojde k oslabení měny. Problém také je, ţe dnešní peníze nejsou kryty např. zlatem, jak tomu bylo dříve v minulosti – nemají hmotné respektive reálné zajištění, přičemţ centrální banky rády vyuţívají tuto příleţitost. Financování státních dluhopisů v USA Kupci amerických státních dluhopisů, jeţ zvýšili nákupy státních fondů, se říká „ostatní investoři“ neboli domácnosti. Podle uvedených faktů vládních statistik se nákupy zvýšily na 510 miliard z 90 miliard USD v časovém rozpětí tří kvartálů v roce 2009. Zjistilo se, ţe ostatní investoři jsou právě tou skupinou, která financovala deficit roku 2009. Předpoklad, ţe by domácnosti financovaly deficit skupováním státních dluhopisů, kdyţ ztrácejí zaměstnání a soupeří s hypotékou, není reálný. Jedná se o neznámého investora a vlastníka více státních dluhopisů neţ centrální banka. Jiţ v minulosti, kdyţ došly panovníkovi peníze, začaly se tisknout nebo se dávalo méně drahých kovů do mincí. Dnes tomu tak není, ţe by se v Evropě nebo USA objevily peníze, kdyţ schází a pokračovalo by se bez obav dál.

77

Krize na ústupu Ústup krize je znát pouze z krátkodobého hlediska, např. tvořením pracovních míst v místě vzniku krize (USA) a také dále na burzách rostou indexy důvěryhodnosti podnikatelské sféry. V roce 2008 se podařilo oţivit ekonomiku a burzy díky státním zásahům. Z dlouhodobého hlediska nejsou státy proţívající krizi ekonomiky ve fázi ústupu krize. Stále mají vysokou spotřebu a neodpovídá tomu i jejich konkurenceschopnost. Tudíţ je návrat opět k dluhům. Stimulace poptávky Špatným řešením je také stimulace a omezení poptávky, jelikoţ příčinou krize byla právě vysoká poptávka vedoucí k zadluţenosti, protoţe byla na neudrţitelné úrovni, vrcholu ekonomického cyklu a najednou by ji stát řešil vrácením právě na tuto úroveň. Pro vytváření úspor je potřeba sníţit poptávku a zvýšit tím investice, které jsou opravdovým zdrojem bohatství na rozdíl od půjčování.

4. 6 Socializace dopady krize zhoršují Státní zásahy socializují dopady krize do celé společnosti. Tímto řešením se situace zhoršila a také došlo ke krizi. Neustálé zachraňování pomocí sociálních programů, výdajových programů a zlevňování peněz, zákazů spekulací na pokles na burzách a v hlavně také době krize poskytování státních záruk a peněz zadarmo. Centrální banky chtějí zamezit propadům cen aktiv místo toho, aby šetřily, tvořily rezervy a rozumně investovaly a podnikaly. Tímto stylem se společnost dostává do dlouhodobějšího řešení místo krátkého rychlého zákroku, který sice negativně pocítíme a poučíme se z chyb, ale nemuselo by docházet k dlouhému potlačování následků krize.

78

Závěr Státní zásahy v soudobé krizi finančních trhů, jak je psáno v úvodu, je název této diplomové práce, jeţ si dala za cíl posoudit: 1. Zda a jak státní zásahy pomáhají řešit či zhoršují současnou finanční a ekonomickou krizi. Jestli je uţitečnější aplikovat více striktních státních zásahů a regulací, či se jim zcela nebo zčásti vyhnout, ke které z ekonomických teorií se přiklonit. 2. Zda v nastalé krizi s globálním dopadem můţe konkrétní postiţená ekonomika, nalézající se mimo zemi původu krize, vůbec sama něco dokázat v odstraňování skutečných příčin krize. 3. Zda lze identifikovat onoho původce všeho zla, nazveme-li tak finanční a ekonomické krize. Jakkoli bylo obtíţné propracovat se úskalími teorií a výsledků z praxe, odpovědi na tyto otázky se ukazují prostými. A jsou provázány mezi sebou… 1. Kaţdý státní zásah finanční a ekonomickou krizi ve svém důsledku zhoršuje, neboť stát si na jakékoli opatření musí půjčit a tím dluh zvyšuje a zatěţuje budoucno. A státní zásah krizi můţe také vyvolat. Vlády a státy obecně jsou největšími dluţníky na světě. Státní zásahy bohatství nevytvářejí, ale jen přesouvají z jedné státní kapsy do druhé, od spořivého k zadluţenému, od současné generace k budoucí. Nicméně regulacím se nevyhneme, a mají-li být jiţ uplatněny, pak s jistotou účasti solidního regulátora, kontroly toku peněz od zdroje po místo určení, likvidace rozbujelosti sociálního systému a s vyloučením aplikace agresivního keynesiánství. 2. Ekonomiky na globální úrovni je natolik provázané, ţe je vyloučeno, aby ekonomika jedné země byla imunní vůči vlivu zvenčí. Krizové dopady národní ekonomika můţe jenom tlumit, nesmí však být omezována nadbytečnými regulacemi, k čemuţ směřují úředníci domácí a v našem případě i úřednictvo Evropské unie. A na skutečné příčiny či prapříčiny krize domácí ekonomika uţ vůbec nedosáhne, neboť je to zcela mimo sféru jejího prvoplánového vnímání. Potvrzují to i všechny světové krize od r. 1873 do současnosti. A není tu řeč jen o mezikontinentální vzdálenosti.

79

3. V odpovědi na třetí otázku nalezneme zejména nestřídmost, nepracovitost, nesvědomitost, touhu po majetku a po moci. Utrácíme nad poměry, místo vytváření hodnot a vydělávání peněz děláme dluhy. To se týká občana i státu. A pak je zde onen fenomén, který prolíná všemi zde pojednávanými otázkami. Ten s tou skutečnou mocí, jíţ ne vţdy vyuţívá svědomitě, někdy ji vyuţívá, ale také zneuţívá. Ve svůj prospěch. Na citátech dvou nezpochybnitelných znalců z různých období si tento fenomén můţeme přiblíţit. V roce 1790, jistý Mayer Amschel Bauer, později známý jako baron de Rothschild se vyjádřil: „Dovolte mi vydávat a řídit národní měnu a já se nebudu starat o to, kdo píše zákony. A o více neţ století a půl později řekl Henry Kissinger: „Kdo ovládá dodávky potravin, ovládá lidi, kdo ovládá energii, může ovládat celé kontinenty a kdo ovládá peníze, může ovládat svět.“ Jistě bychom i ze současnosti našli citát, jenţ by přiléhavě charakterizoval praktiky mnoha bankovních domů či bankéřů samých. Ale jak lze soudit z dosud realizovaných kroků Federal Reserve Bank, která mj. vyloučila ze svých řad nehodného člena, umravnění bankovních domů by nemuselo pouhým přáním.

80

Bibliografie

Tištěné práce 1. BOGLE, John, C. Dost. Skutečná cena peněz, byznysu a života 1. vydání. Computer Press 2009. 240 s. ISBN: 8025124762. 2. DOLEŢALOVÁ, Antonie. Rašín, Engliš a ti druzí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomia, Praha 2007. 424 s. ISBN: 9788024513560. 3. DOLEŢALOVÁ, Antonie. Daně nechci, jsem Čech. In: deník Mladá fronta DNES, 04. 02. 2010. 4. FOSTER, John, Bellamy - MAGDOFF, Fred. Velká finanční krize. Příčiny a následky. 1. vydání. Nakladatelství Grimmus, Všeň 2009. 160 s. ISBN: 9788090283114. 5. FRANK R. H. - BERNAKE B. S., Ekonomie. Praha. Grada, 2002. 803 s. ISBN 80247-0471-4 6. HOLMAN, Robert. Ekonomie. 4. vyd. Praha 2008. Vydavatelství C. H. Beck. 710 s. ISBN: 8071798916. 7. HORA, Petr. Toulky českou minulostí. Druhý díl. 1. vyd. Praha. Nakladatelství a vydavatelství Práce, Praha 1991, 456 s. ISBN: 8020801111. 8. KEYNES, John, Maynard. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Nakladatelství Čs. akademie věd, 1963. 386 s. 9. KLAUS, Václav. Zneužití krize pro další centralizaci Evropské unie. Hospodářské noviny. 24. 07. 2009. 10. KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál? 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2009. 224 s. ISBN: 9788024731995. 11. KRABEC, J. Finanční trhy – funkce, analytické metody, investiční management. BIVŠ, Praha 2002, ISBN – 8072650610. 12. KRUGMAN, Paul. Návrat ekonomické krize. 1. vydání, Vyšehrad 2009. 168 s. ISBN: 9788070219843 13. HOLMAN, Robert, KOHOUT, Pavel, SOJKA, Milan, VENCOVSKÝ, František, FOLSOM, Buton, STELLNER, František, SOBĚHART, Radek, TAJOVSKÝ, Ladislav. Velká deprese. Sborník textů. 1. vydání, PB tisk Příbram. 109 s. ISBN 8086547-38-8

81

14. MRÁČEK, Karel: Mechanismus selhání finančního sektoru a jeho důsledky. In: KLVAČOVÁ, Eva, MRÁČEK, Karel, MALÝ, Jiří, WAWROSZ, Petr, SEREGHYOVÁ, Jana. Světová ekonomická krize: příčiny, projevy, perspektivy. Praha: Professional Publishing, 2009, s. 30-45. ISBN 978-80-7431-012-6. 15. MRÁČEK, Karel: Příčiny, důsledky a řešení současné krize ve finančním sektoru. Brno 13. 11. 2009. In: Zvládání finančních krizí: evropský a americký model. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, NEWTON College, 2009, s. 36-54. ISBN 978-80-904281-2-6. 16. MRÁČEK, Karel: Příčiny, průběh a možnosti řešení krize ve finančním sektoru. Brno 13. 11. 2009. In: Zvládání finančních krizí: evropský a americký model. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, NEWTON College, 2009, s. 98-110. ISBN 978-80-904281-2-6. 17. MRÁČEK, Karel: Projevy a řešení krize v sektoru nefinančních podniků. Brno 13. 11. 2009. In: Zvládání finančních krizí: evropský a americký model. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, NEWTON College, 2009, s. 165-173. ISBN 97880-904281-2-6. 18. MRÁČEK, Karel: Průběh a projevy krize ve finančním sektoru v EU a ČR. Praha 23. 9. 2009. In: Příčiny, důsledky a řešení finanční a ekonomické krize. Praha : NEWTON College, 2009, s. 91-97. ISBN 978-80-904281-1-9. 19. MRÁČEK, Karel: Business Research, Development, and Innovations in Economic Recession. In: Theory of Science journal, Vol.: XXXI/2009, No.: 3–4, printed by: Reprostředisko UK MFF, p.- 263-294. ISSN 1210-0250. 20. MRÁČEK, Karel: Příčiny a projevy současné krize ve finančním sektoru. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 3, s. 6-21. ISSN 1801-7118. 21. RAHMAN Furat, NOVÁKOVÁ Nea, PECHA Lukáš. Dějiny Mezopotámie. Karolinum, Praha 1998. 268 s. ISBN: 80-7184-416-0. 22. SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 13. vydání. Svoboda, Praha, 1995. 1011 stran. ISBN 802050494X. 23. SLÁMA, Jiří. Ekonomické proměny v přemyslovském státě za panování nástupců Boleslava II. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000, Lidové noviny, Praha 2000. ISBN: 8071062723. 24. SOUKUP, Petr. Základy hospodářské politiky. 1. vydání, BVIŠ Praha 2004, 84 s. ISBN: 8072650645. 25. STIGLITZ, J. E., Ekonomie veřejného sektoru. Praha, Grada, 1997. 661 s. ISBN 807169-454-1

82

26. ŠVARCOVÁ, Jena. Ekonomie, stručný přehled. CEED nakladatelství a vydavatelství, Zlín 2003, 279 s. ISBN: 8090255280. 27. TŘEŠTÍK, Dušan. Kdo zaplatil vznik našeho státu? Říše prvních Boleslavů a otroci. In: Dějiny a současnost 21, číslo 3, Praha 1999, s. 2-7. 28. TŘEŠTÍK, Dušan. Veliké město Slovanů jménem Praha. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. (ed. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík). In: Přemyslovský stát kolem roku 1000, Lidové noviny, Praha 2000, s. 49 - 70. ISBN: 8071062723. 29. ŢEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034 – 1198). 1. vyd. Praha: NLN, 1997. 660 s. ISBN: 80-7106-196-4. Elektronické práce 30. BUDÍNSKÁ, Barbora. Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929. In: http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarskakrize-v-roce-1929-p7g-/bank.asp?c=A081022_135219_bank_bab. 23. 10. 2008. 31. BRYCHTA, Jaroslav. Vládní zadlužování není řešením finanční krize. http://www. finance.cz/zpravy/finance/ 208348-vladni-zadluzovani-neni-resenim-financni-krize/. 4. 2. 2009 32. BRYCHTA, Jaroslav. Státní zásahy krizi nevyřeší. Německo bude důkazem. http:// aktualne.centrum.cz/finance/penize/investice/clanek.phtml?id=64612. 28. 08. 2009 33. ČTK. Bernanke: Recese zřejmě skončila, oživení ale bude pomalé. http://www. financninoviny.cz/zpravy/bernanke-recese-zrejme-skoncila-oziveni-ale-bude-pomale/ 397894&id_seznam=593. 15. 09. 2009. 34. ČTK. http://www.financninoviny.cz/zpravy/statni-dluh-stoupl-ke-konci-cervna-na-1246 -bilionu-kc/500852&id_seznam. 08. 07. 2010. 35. DORŇÁK, Ondřej. Řešení krize a recese: Vládní zásahy USA a EU. http://www. investujeme.cz/clanky/reseni-krize-a-recese-vladni-zasahy-usa-a-eu/, 04. 03. 2009. 36. DORŇÁK, Ondřej. Světová finanční krize: Co stálo na počátku? http://www.investujeme.cz/clanky/svetova-financni-krize-co-stalo-na-pocatku/#star1. 14. 07. 2010. 37. GOČEV, Petr. Kapitalismus nad propastí? http://www.literarky.cz/civilizace/89civilizace/881-kapitalismus-nad-propasti. 06. 06. 2009. 38. GOČEV, Petr. Velká finanční krize: příčiny a následky. Recenze. In: http://www. theofil.cz/ detail.php?id=GRIM978-80-902831-1-4. 06. 06. 2009.

83

39. HORÁČEK, Filip. Peníze na léčbu krize dostali lichváři, řekl nositel Nobelovky Stiglitz. In: http://ekonomika.idnes.cz/penize-na-lecbu-krize-dostali-lichvari-reklnositel -nobe-lovky-stiglitz-1nh/ekonomika.asp?c=A100106_165127_ekonomika_fih. 06. 01. 2010. 40. HORÁČKOVÁ, Jana. Čína jako vítěz recese. In: http://www.investicniweb.cz/ ekonomika/2009/10/26/clanky/cina-jako-vitez-recese/. 26. 10. 2009. 41. KLAUS, Václav. Hrozba agresivního keynesiánství druhé generace. In: Lidové noviny, 25. dubna 2009, téţ: http://www.klaus.cz/clanky/320. 25. 04. 2009. 42. KLAUS, Václav. Odpověď prezidenta republiky na otázku odborového magazínu Revue Sondy. Magazín ČMKOS Revue Sondy. 25. 06. 2009. 43. KLAUS, Václav. Zneužití krize pro další centralizaci Evropské unie. In: http:// www.klaus.cz/clanky/1613. 24. 07. 2009. 44. KOVANDA, Lukáš. Klaus s kupónovou privatizací neuspěl (Joseph Stiglitz). In: http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/2430/klaus-s-kuponovou-privatizaci-neuspeljoseph -stiglitz.html. 02. 08. 2010. 45. KLIMEŠ, David. „Doktor Zkáza“ Nouriel Roubini rozsévá strach a vydělává na tom. http://mimochodem.info/2010/%E2%80%9Edoktor-zkaza%E2%80%9C-nourielroubini -rozseva-strach-a-vydelava-na-tom/. Leden 2009. 46. MACH, Petr. 199 let od státního bankrotu 1811. In: http://petrmach.cz/cze/ prispevek. php?ID=475. 15. 03. 2010. 47. NOVOTNÝ, Radovan. Úvěrový cyklus. Původ bublin na trzích aktiv? In: http://www. investujeme.cz/clanky/uverovy-cyklus-puvod-bublin-na-trzich-aktiv/. 08. 07. 2009. 48. NOVOTNÝ, Radovan. První celosvětová krize 1873: Příčina a následky. In: http:// investujeme.cz/clanky/prvni-celosvetova-krize-1873-pricina-a-nasledky. 14. 08. 2009. 49. NOVOTNÝ, Radovan. Keynes: Zakopte do dolu bankovky, oživí to ekonomiku! In: http://investujeme.cz/clanky/keynes-zakopte-do-dolu-bankovky-ozivi-to ekonomiku. 07. 06. 2010. 50. PÍRKO, Štěpán. Boj ohně a ledu. In: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stepanpirko.php?itemid=6083. 10.03.2009 51. PÍRKO, Štěpán. Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí? In: http://blog.aktualne. centrum.cz/ blogy/stepan-pirko.php?itemid=7562. 16. 09. 2009. 52. Project Syndicate. Nouriel Roubini: Připoutejte se, čeká nás jízda plná výmolů. http://www.investicniweb.cz/ekonomika/2010/7/19/clanky/nouriel-roubini-pripoutejte -se-ceka-nas-jizda-plna-vymolu/?strana=2. 19. 07. 2010

84

53. PŮLPÁN, Karel. Skripta… In: http://samba.fsv.cuni.cz/~pulpan/CESDEJ/ AAUVOD. rtf. 2006. 54. RÁDY, Andrej. Třetí deprese aneb cesta do pekel - Paul Krugman. http://www. investicniweb.cz/ekonomika/2010/7/12/clanky/paul-krugman-treti-deprese-aneb-cestado-pekel/?strana=1. 12. 07. 2010 55. ROUBINI, Noriel. Zotaví se banky a finanční trhy v roce 2009? http://www.projectsyndicate.org./commentary/roubini9/Czech. 01. 12. 2008. (Z angličtiny přeloţil Jiří Kobělka). 56. SMRČKA, Luboš. Finanční krizi roku 2008 vyvolaly (především) vládní zásahy. In: http://www.ekonomikaamanagement.cz/cz/clanek-financni-krizi-roku-200-vyvolalypredevsim-vladni-zasahy.html. 12. 05.2009. 57. STERLY, Roman. Nabídka, poptávka a vládní politiky. In: http://www.romansterly. com/ nabidka-poptavka-vladni-politiky. 06. 01. 2008 58. STIGLITZ, J. E. Je to zlom. Jako pád berlínské zdi. In: http://www.lidovky.cz/je-tozlom-jako-pad-berlinske-zdi-doe-/ln_noviny.asp?c=A080926_000054_ln_noviny_sko &klic=227770&mes=080926_0. 26.09.2008. 59. VAŠKO, Tibor. Financializace před globalizací? http://www.blisty.cz/2008/3/3/ art39272.html. 03. 03. 2008. 60. VYKOUKAL, Petr. Černý burzovní rok 1873 aneb spekulace až na dno. In: http:// www.penize.cz/akcie/18307-cerny-burzovni-rok-1873-aneb-spekulace-az-na-dno, 25.08.2006. 61. ZÁRUBA, Ondřej. Investorský zeměpis: Americké finanční skupiny. In: http://www. investujeme.cz/clanky/investorsky-zemepis-usa-financni-skupiny.16.4.2008 62. ZÁMEČNÍK, Petr. Zkrachuje americká ekonomika? Čína se bojí! In: http://www. investujeme.cz /clanky/zkrachuje-americka-ekonomika-cina-se-boji/ 63. http://www.kurzy.cz/dane-danova-priznani/. 21. 07. 2010 64. http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/513571 65. http://www.csidata.com/ 66. http://en.wikipedia.org/wiki/Dot-com_bubble. 12. 7. 2010 67. http://www.financninoviny.cz/zpravy/statni-dluh-stoupl-ke-konci-cervna-na-1-246bilionu-kc/500852&id_seznam. 13. 7. 2010 68. http://en.wikipedia.org/wiki/Financial_crisis_of_2007%E2%80%932010 69. http://en.wikipedia.org/wiki/Subprime_mortgage_crisis 85

70. http://en.wikipedia.org/wiki/Dot-com_bubble, 12. 07. 2010 71. http://www.edejiny.cz/udalosti-19stoleti/. 01. 12. 2008 72. http://cs.wikipedia.org/wiki/Dan%C4%9B_%28historie%29 73. http://www.lidova-architektura.cz/E-ostatni/encyklopedie/osada-raabizacni.htm 74. http://cs.wikipedia.org/wiki/Stabiln%C3%AD_katastr 75. http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1470249 76. http://topics.nytimes.com/top/reference/timestopics/subjects/c/credit_crisis/index.html 77. http://online.wsj.com/article/SB123897612802791281.html 78. http://sternfinance.blogspot.com/2009/02/worst-financial-crisis-since-great.html 79. http://sternfinance.blogspot.com 80. http://www.pbs.org/wnet/wideangle/uncategorized/how-global-is-the-crisis/3543/ 81. http://www.oecd.cz 82. http://research.stlouisfed.org/economy/ 83. http://www.imf.org/external/np/exr/key/finstab.htm 84. http://static1.ella.fragaria.cz/iw/photos/2009/10/26/7-1098-cina-hdp.jpg, 24. 07. 2010 85. http://www.investopedia.com/terms/f/frb.asp 86. http://en.wikipedia.org/wiki/Federal_Reserve_Board#Board_of_Governors

86

Seznam grafů Graf č. 1: Přehled míry soukromých úspor v USA v letech 1963-2008 Graf č. 2: Vývoj počtu otevřených hypoték v USA v letech 2002-2008 Graf č. 3: Vývoj základní úrokové sazby v letech 2003- 2008 Graf č. 4: Vývoj hrubého domácího produktu v Číně v letech 2007-2009 Graf č. 5: Přehled centrálních bank s největšími devizovými rezervami v roce 2008 Seznam tabulek Tabulka č. 1: Vývoj státního dluhu v ČR v letech 1993-2010, vlastní zpracování Seznam obrázků Obr. č. 1: Mapa členských států v současné době

87