SROVNÁNÍ DOPADU EKONOMICKÉ KRIZE NA VEŘEJNÉ ROZPOČTY ISLANDU A ŘECKA

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika

SROVNÁNÍ DOPADU EKONOMICKÉ KRIZE NA VEŘEJNÉ ROZPOČTY ISLANDU A ŘECKA The comparison of the impact of the economic crisis on the public budgets of Iceland and Greece Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

Ing. Robert JAHODA, Ph.D.

Lucie SIGLEROVÁ

Brno, 2011

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2010/2011

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:

SIGLEROVÁ Lucie

Obor:

Veřejná ekonomika

Studijní směr:

Veřejná ekonomika a správa

Název tématu:

SROVNÁNÍ DOPADU EKONOMICKÉ KRIZE NA VEŘEJNÉ ROZPOČTY ISLANDU A ŘECKA The comparison of the impact of the economic crisis on the public budgets of Iceland and Greece

Zásady pro vypracování Problémová oblast: Hospodářská krize měla a stále ještě má vliv na ekonomiky většiny států na světě. U některých zemí jsou však dopady znatelnější a propad ekonomiky je hlubší. Patří mezi ně právě Island a Řecko. Práce bude obsahovat analýzu dopadu na veřejné rozpočty těchto zemí. Zaměří se na reakce vlád, úspěšnost, neúspěšnost a důsledky zavedených protikrizových opatření. Bude se zabývat závislostí dopadu krize na předchozím historickém vývoji ekonomik. Zhodnotí vliv ekonomické krize na běţné ţivoty lidí v těchto zemích. Porovná dopady na politickou oblast. Cíl práce: Cílem práce je podrobně srovnat, popsat a analyzovat konkrétní dopady hospodářské krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka. Postup práce a pouţité metody: 1) Popsat dopady ekonomická krize (celosvětově, státy Evropské unie obecně) 2) Popsat dopady krize na Island (předchozí vývoj ekonomiky, veřejné rozpočty-příjmová a výdajová stránka, protikrizová opatření) 3) Popsat dopady krize na Řecko (předchozí vývoj ekonomiky, veřejné rozpočty-příjmová a výdajová stránka, protikrizová opatření) 4) Porovnání dopadů krize na vývoj obou ekonomik 5) Očekávaný budoucí vývoj v obou zemích, návrhy postupů a zlepšení. Komparace se situací v ČR.

Rozsah grafických prací:

Předpoklad cca 10 tabulek a grafů

Rozsah práce bez příloh:

60 – 70 stran

Seznam odborné literatury:

Sedláček, Tomáš. Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 1. vyd. Praha : 65.pole, 2009. 270 s. ISBN 978-80-903944-3. Krugman, Paul R. Návrat ekonomické krize. Translated by Eva Křístková. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009. 168 s. ISBN 978-80-7021-984. Cupalová Marcela: Protikrizové plány v zemích EU, ISBN: 978-80-245-1547-2, Oeconomica 2009

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Robert Jahoda, Ph.D.

Datum zadání diplomové práce:

5. 3. 2010

Termín odevzdání diplomové práce a vloţení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 5. 3. 2010

………………………………………… děkan

J mé no a p ř í j mení aut or a: Ná z e v di pl omové pr áce: Ná z e v pr áce v angličt i ně : Ka t e dr a: Ve doucí di pl omové pr áce: Rok obhaj oby:

Lucie Siglerová Srovnání dopadu ekonomické krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka The comparison of the impact of the economic crisis on the public budgets of Iceland and Greece veřejné ekonomie Ing. Robert Jahoda, Ph.D. 2011

Anotace Předmětem diplomové práce „Srovnání dopadu ekonomické krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka“ je komparace dopadu ekonomické krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka. První část je zaměřena na popis dopadů ekonomické krize z let 2007 – 2010 na veřejné rozpočty, příčiny jejího vzniku, vliv na ekonomiku a reakci ze strany vlád a mezinárodních uskupení. V dalších částech jsou rozebrány předkrizové a pokrizové stavy ekonomiky Islandu a Řecka. Jsou analyzována a srovnávána uplatněná protikrizová opatření a dopady krize na veřejné rozpočty obou zemí. Výsledkem je, po analýze a srovnání, zhodnocení dopadu ekonomické krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka. Na závěr je krátce zhodnoceno případné riziko srovnatelného vývoje v České republice.

Annotation The goal of the submitted thesis: “The comparison of the impact of the economic crisis on the public budgets of Iceland and Greece” is to compare the impact of the economic crisis on the public budgets of Iceland and Greece. The first part is concentrated on describing the impact of economic crisis of 2007 – 2010 on public budgets, starting points, influence on economy and reactions of governments and international communities. In following parts are analyzed previous and after crisis conditions of the economy of Iceland and Greece. There are analyzed and compared implemented anti-crisis measures and impacts on the public budgets of both countries. The final outcome is, after analysis and comparison, the estimation of the impact of the economic crisis on the public budgets of Iceland and Greece. At the end is shortly outlined eventual risk of comparable evolution in the Czech Republic.

Klíčová slova Řecko, Island, ekonomická krize, protikrizová opatření, veřejné rozpočty

Keywords Greece, Iceland, economic crisis, anti-crisis measures, public budgets

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci „Komparace dopadu ekonomické krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka“ vypracovala samostatně pod vedením Ing. Roberta Jahody, Ph.D. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně, dne 17. června 2011

vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě chci poděkovat Ing. Robertu Jahodovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Také bych ráda poděkovala vyučujícím na řecké Univerzitě Patras za poskytnuté informace a konzultace. Poděkování patří i rodičům za jejich podporu při studiu, zahraničním studijním pobytu i při psaní práce.

OBSAH ÚVOD 1.

9

VLIV KRIZE Z LET 2007 – 2010 NA VEŘEJNÉ ROZPOČTY

1.1.

Faktory ovlivňující dopady krize na veřejné rozpočty

11 16

1.1.1.

Změny ekonomických indikátorů

16

1.1.2.

Reakce vlád a nadnárodních institucí

19

1.2

Dopady krize na veřejné finance

21

1.2.1

Jednorázové dopady

21

1.2.2

Cyklický dopad

21

1.2.3

Protikrizová opatření

22

Shrnutí kapitoly

2.

ISLAND

23

24

2.1.

Vývoj ekonomiky

24

2.2.

Dopady krize na veřejné rozpočty Islandu

33

2.2.1.

Dopady na příjmovou stránku

33

2.2.2.

Dopady na výdajovou stránku

35

2.3.

Vládní intervence a protikrizová opatření

Shrnutí kapitoly

3.

ŘECKO

37 39

40

3.1.

Vývoj ekonomiky

40

3.2.

Dopady krize na veřejné rozpočty Řecka

48

3.2.1.

Dopady na příjmovou stránku

49

3.2.2.

Dopady na výdajovou stránku

50

3.3.

Vládní intervence a protikrizová opatření

Shrnutí kapitoly

4.

52 57

SROVNÁNÍ DOPADŮ KRIZE NA VEŘEJNÉ ROZPOČTY ISLANDU A ŘECKA,

BUDOUCÍ VÝVOJ, NÁVRHY DALŠÍCH POSTUPŮ A ZLEPŠENÍ, SROVNÁNÍ S ČR

58

4.1.

Srovnání dopadů krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka

58

4.2.

Očekávaný budoucí vývoj v obou zemích, návrhy postupů a zlepšení

64

4.3.

Komparace se situací v ČR

67

ZÁVĚR

71

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

74

SEZNAM GRAFŮ

81

SEZNAM TABULEK

82

SEZNAM ZKRATEK

83

8

ÚVOD Během několika posledních let se světová ekonomika dostala do klesající fáze hospodářského cyklu. Impulsem bylo propuknutí lokální finanční krize v USA a její proměna v globální ekonomickou krizi. V reakci na ni byla ve většině států zavedena rozsáhlá protikrizová opatření a podpora oslabené ekonomiky se stala zátěţí pro veřejné finance. Recese se dotkla národních ekonomik rozdílnou měrou, ovlivnila řadu ekonomických sektorů a signifikantně zhoršila stav veřejných rozpočtů. Téma diplomové práce se zabývá srovnáním dopadu ekonomické krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka. Toto téma jsem si vybrala nejen z důvodu, ţe Řecko a Island se vyvíjely v odlišných historických, politických i geografických podmínkách a jejich srovnání je tedy velmi zajímavým a zatím nezpracovaným námětem, ale také pro zkušenosti, které jsem získala při studijním pobytu v Řecku v rámci programu Erasmus. Proč právě na veřejné rozpočty Islandu a Řecka jsou dopady krize hlubší? Práce rozebírá faktory, které se přímo nebo zprostředkovaně promítají do hloubky krizových dopadů na veřejné finance. Příčiny hledá ve stavu ekonomiky v období před krizí, politické situaci, fiskálním managementu vlád a dalších skutečnostech, které mohou sílu dopadů ovlivňovat. Důleţité je brát v potaz i členství v Evropské unii a eurozóně, do které patří pouze Řecko. Krize se v obou zemích dotkla odlišných oblastí a způsobila rozdílné problémy. Oba státy však dostala do tíţivé fiskální situace a na velikost deficitu veřejných financí měla srovnatelný vliv. V práci je stanovena hypotéza: Vývoj ekonomiky a veřejných financí České republiky má některé podobné rysy jako vývoj Islandu a Řecka. Srovnání s Českou republikou doplňuje komparaci Islandu a Řecka a potvrzení či vyvrácení hypotézy bude provedeno aţ po zpracování hlavního tématu práce, jehoţ cílem je: Zhodnocení dopadů ekonomické krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka. Zhodnocení bude obsaţeno v závěrečné části diplomové práce na základě předchozího popisu, analýzy a srovnání jednotlivých konkrétních dopadů. Bude vyvozeno doporučení pro Českou republiku, které vyplyne z provedeného srovnání.

9

Diplomová práce je členěna do čtyř kapitol. První kapitola se obecně zabývá dopady ekonomické krize z let 2007 – 2010 na veřejné rozpočty. Rozebírá její příčiny, průběh a nabízí teoretický podklad pro pochopení souvislostí ve zbytku práce. V úvodní části je vyuţívána především metoda popisná a metoda synteticko-analytická, jakoţto standardní metody vědeckého zkoumání. Problematika týkající se aktuální hospodářské krize jiţ byla zpracována dostatečným počtem českých i zahraničních autorů a během pokrizových let do současnosti bylo publikováno adekvátní mnoţství monografií. K domácím autorům patří například Cupalová (2010), Janáčková (2010), Klvačová (2009), Kohout (2009), Mezřický (2011), Potůček (2010), Svobodová (2010), Švihlíková (2010) nebo Rejnuš (2009), k zahraničním Stiglitz (2008), Krugman (2009), Tailor (2009), Hull (2009) nebo Woods (2010). Druhá a třetí kapitola jsou zaměřeny na dopady ekonomické krize na veřejné rozpočty konkrétních vybraných zemí. Popisují transformaci krize ekonomické v krizi bankovní a dluhovou, stav a vývoj ekonomik, mimořádné dopady, cyklické dopady na veřejné finance, změny bilancí státních rozpočtů a uplatněná protikrizová opatření. Čtvrtá kapitola následně srovnává dopady na veřejné rozpočty Islandu a Řecka a nastiňuje moţnosti budoucího vývoje ekonomik daných států. V této části práce je vyuţívána metoda komparace, pomocí které jsou srovnávána kvantitativní data týkající se vývoje veřejných rozpočtů obou států. Pro číselné vyjádření dopadů jsou uvaţovány údaje o příjmech, výdajích a bilanci státních rozpočtů ve vybraném časovém období. Srovnáván je také objem protikrizových opatření, intervencí vlády, reforem a změn po krizi a další směřování obou států především ve fiskální oblasti včetně návrhů dalších postupů. Součástí poslední kapitoly je stručná konfrontace se situací v České republice. Práce je psána s pomocí rozsáhlé řady zdrojů. Především v úvodních částech jsou informace čerpány z odborné literatury a publikací. Zaměření tématu vyţaduje vyuţití zahraničních zdrojů ve více jazycích. Informace je nutné získávat ze statistických materiálů. Pro práci jsou důleţité také údaje v elektronické podobě ze stránek ministerstev financí vybraných států a podklady z oficiálních zpráv a kontraktů mezinárodních organizací. Doplňkově jsou vyuţívány články z českých i zahraničních periodik.

10

1. VLIV KRIZE Z LET 2007 – 2010 NA VEŘEJNÉ ROZPOČTY První globální finanční a ekonomická krize tohoto století proběhla v letech 2007 – 2010. Pro správné pochopení pojmu „finanční krize“ je nezbytné si uvědomit fakt, ţe příčiny ekonomických problémů se nenacházejí v reálné ekonomice, ale vznikají ve finančním systému. Dvořák (2008, s. 169 - 241) rozděluje modely finančních krizí následovně: – krize měnová, – krize bankovní, – krize dluhová či úvěrová, – systemická finanční krize. Měnová krize se vyznačuje situací, kdy dochází k prudkému a neočekávanému oslabení kurzu domácí měny. Krize bankovní nastává v situaci, kdy se objeví problémy spojené s nedostatečnou likviditou a poté insolvencí komerčních bank. Dluhová krize se projevuje neschopností země splácet zahraniční dluh, coţ je označováno jako vnější dluhová krize. Jako vnitřní dluhová krize se označuje krize, která se projevuje chronickou vnitřní předluţeností ekonomik, platební neschopností podniků a nárůstem objemu klasifikovaných úvěrů. Systemická finanční krize zahrnuje projevy všech předchozích tří typů nebo alespoň jejich většiny. První tři druhy krizí se ve své čisté podobě v praxi téměř nevyskytují. Většinou se projevuje vzájemná kauzální souvislost jednotlivých typů krizí. Bankovní krize mohou vzniknout v důsledku vnitřního dluhového problému. Zřejmá je i souvislost měnových a bankovních krizí. Bankovní problémy mohou zhoršit kredibilitu domácího kapitálového trhu, vyvolat odliv kapitálu a negativně tak ovlivnit měnový kurz. Krugman (2001) člení krize do modelů první, druhé, třetí a čtvrté generace. Rozdělení je členěno podle chápání krizí několika generacemi podle podstaty jejich vzniku. Modely první generace zahrnují studie od roku 1979 do roku 1993, modely druhé generace od roku 1994 do roku 1997. Tyto první dva modely se týkaly krize měnové. V pozdějších modelech třetí generace, po roce 1997, je krize chápána jako měnová, ale současně uznává souvislost měnových a bankovních problémů. Od čtvrté generace se model snaţí krizi vysvětlit jako systemickou. Tento model se objevuje především po roce 2000. Rozšiřuje tedy vysvětlení na současný výskyt měnových, bankovních a dluhových problémů. Systemická krize se objevila díky globalizaci finančního systému. Oslabení kurzu měny tedy jiţ nelze chápat jako jednou 11

kauzální podstatu. Příčinou společného výskytu bankovních a měnových potíţí bývá v mnoha případech problém dluhový. Jaké jsou příčiny vzniku ekonomické krize z let 2007 – 2010? Klvačová (2009) rozebírá dlouhodobé i krátkodobé faktory. Pokud by nenastala nyní, je pravděpodobné, ţe díky vlivům dlouhodobých okolností by nastala v budoucnu. Krátkodobé faktory uspíšily a některé z nich přímo způsobily její nástup. Hull (2009) popisuje příčiny krize, které můţeme najít v americkém hypotečním trhu. Úvěrová krize zde začala v roce 2007. Pro Spojené státy americké to byla nejhorší finanční krizová situace od třicátých let dvacátého století. Velmi rychle se rozšířila i do ostatních zemí a z finančních trhů do reálné ekonomiky. Mnoho institucí zkrachovalo a mnoho přeţilo jen díky vládní pomoci. Hlavní příčinou byly náhle rostoucí ceny nemovitostí mezi lety 2000 a 2005, které byly ovlivněny nízkými úrokovými sazbami v tomto období. Růst cen byl nepříznivě ovlivněn převáţně špatnými praktikami věřitelů při poskytování hypotečních úvěrů. “Finanční krize je plodem nepoctivosti na straně finančních institucí a nekompetentnosti na straně politiků. Americký finanční systém selhal ve svých dvou klíčových druzích odpovědnosti: řízení rizika a alokaci kapitálu. Je smutné, že mnohé z nejhorších prvků finančního systému USA – toxické hypotéky a praktiky, které k nim vedly – byly exportovány do zbytku světa. To vše se dělo ve jménu inovace a jakákoli regulatorní iniciativa byla zavrhována s odůvodněním, že by inovaci ohrozila. Tak se inovovalo, ale nikoli způsobem, který by ekonomiku posílil. Nejlepší mozky v USA věnovaly svůj talent na obcházení standardů a regulací, zajišťujících efektivní chod a bezpečnost bankovního systému. Bohužel úspěšně a my všichni – majitelé domů, zaměstnanci, investoři, daňoví poplatníci – za to zaplatíme“. (Stiglitz, 2008) Počátek krize ve Spojených státech byl pro mnohé překvapením, neboť USA jsou povaţovány za nejsilnější ekonomiku světa. Prosperita byla však podmíněna vysokým zadluţováním a dvě třetiny aţ tři čtvrtiny hospodářského výkonu souvisely s obchody kolem nemovitostí. (Stiglitz, 2010) Svobodová (2010) analyzuje hlavní faktory, které vedly ke spuštění hypoteční krize a inovace na finančních trzích, díky nimţ se krize rozšířila. Během let 1997 aţ 2006 došlo ke zvýšení 12

cen nemovitostí o 124%. Růst je vidět na grafu číslo 1 na následující straně. Kromě „bubliny“ na trhu s nemovitostmi, byly dalším faktorem pro vznik krize tzv. „subprime hypotéky“. Přestoţe neexistuje jednotná definice termínu „subprime hypotéka“, Rejnuš (2009, s. 17) vysvětluje, ţe jím bývá označován zpravidla krátkodobý hypoteční úvěr, jehoţ poskytnutí neodpovídá bezpečnostním poţadavkům standardní „prime hypotéky“. Jedná se tedy o draţší hypotéku poskytovanou subjektům, které vzhledem ke své niţší bonitě nemohou získat standardní „prime hypotéku“. Poskytování těchto hypoték však bývá spojeno s očekáváním, ţe ceny nemovitostí časem vzrostou a zvýší se tak majetek dluţníků. Pak se počítá s tím, ţe „subprime hypotéka“ bude dluţníkovi transformována na běţnou „prime hypotéku“ s niţším úrokem. Hull (2009) uvádí, ţe věřitelé začali zmírňovat své nároky na dluţníky přibliţně od roku 2000. Začalo být zvyklostí poskytovat tyto „subprime hypotéky“, které byly zatíţené mnohem větším rizikem, neţ bylo běţné. Od té doby si mohly hypotéku dovolit i rodiny, které by dříve zdaleka nesplňovaly podmínky pro její poskytnutí. Domácnosti zvýšily poptávku po nemovitostech a ceny začaly růst. Zvyšující se ceny nemovitostí a vyšší mnoţství poskytovaných půjček znamenalo pro věřitele vyšší zisky. S rostoucími cenami ale ke koupi realit mohlo dosáhnout opět méně rodin neţ doposud. Věřitelé tedy, ve snaze vydělat ještě více, stále zmírňovali poţadavky pro poskytnutí hypotéky. Bylo běţnou praxí, ţe nebylo kontrolováno mnoho důleţitých informací týkajících se ţadatele o hypotéku, včetně jeho příjmu. Bublina praskla mezi lety 2006 a 2007, kdy se mnoho dluţníků dostalo do situace, ţe uţ nedokázali splácet své hypotéky a rapidně se tak zvýšil počet zabavení majetku pro nezaplacený hypotekární dluh. Ceny nemovitostí začaly klesat nejen ve Spojených státech amerických, ale také v mnoha dalších zemích. Následující graf ukazuje vývoj reálných cen nemovitostí na americkém trhu od roku 1987 do února roku 2009. Graf demonstruje rychlý růst cen mezi lety 2000 a 2005 a potom náhlý pokles po roce 2006, který označuji červenou čarou.

13

Graf 1 Reálné ceny nemovitostí na trhu USA, 1987 až 2009 (S&P/Case-Shiller Composite10 Index)

Pramen: Standard & Poor´s (2011)

Krugman (2009) hledá kauzality krize ve správném nepochopení krizí předešlých a nedostatečné ostraţitosti nad nadcházejícím propadem ekonomiky. Upozorňuje na hloupost společnosti, která přehlíţí problémy v ostatních zemích, coţ je dle jeho názoru jeden z hlavních důvodů vzniku takto propastné a rozsáhlé globální recese. Rozhodující příčinou je podle něj chybná vládní hospodářská politika. Krugman vychází z faktu, ţe vznik finanční krize lze předvídat. Pohled Thomase Woodse (2010) i Johna Taylora (2009) je velmi kritický ke státním zásahům a staví je do kauzální souvislosti se vznikem krize i její hloubkou. Mezi ekonomy proběhly diskuze o míře přiměřenosti intervencionismu při krizových situacích. Potůček (2010) povaţuje za hlavní příčinu krize rychle rostoucí nerovnováhu mezi globálně operujícími subjekty trhu, ke kterým řadí především nadnárodní společnosti a finanční instituce, a nerovnováhu mezi aktivitami jednotlivých států, omezenými jen na svá teritoriální území a správní kompetence. Vazby mezi procesem globalizace a vznikem současné hospodářské recese také zkoumá například Švihlíková (2010). Za důleţité vlivy označuje

14

nadvládu finančního sektoru, moc nadnárodních firem, nové podoby spekulace či vzestup států skupiny BRIC1. Popisuje také souvislost hypoteční krize s vývojem ropného trhu. Rejnuš (2009, s. 17 - 25) popisuje, jak finanční krize způsobila propad kurzů akcií na všech významných světových burzách ve druhé polovině roku 2008. Jednalo se o globální pokles, který postihl všechny ekonomicky vyspělé země. Příčiny vzniku finanční krize vznikaly postupně a někteří ekonomové uvádějí, ţe se začaly vytvářet jiţ od roku 1938, kdy začala americká vláda s dlouhodobou podporou hypotečního trhu. Za základní nedostatky soudobého vývoje světové ekonomiky, které měly vliv na propuknutí a hloubku ekonomické krize, Rejnuš povaţuje rychlý růst míry zadluţenosti domácností, podniků a většiny států, růst velikosti nadnárodních korporací a zvyšování jejich politického vlivu, příliš liberální podmínky pro vytváření nových druhů finančních investičních instrumentů a nedostatečnou a vzájemně systémově neprovázanou státní regulaci „národních“ ekonomik a jejich finančních systémů. Dle Mezřického (2011) je návrat k období před krizí nemoţný. Reforma světových financí je nutností. Klvačová (2009, s. 9) identifikuje makroekonomické i institucionální příčiny. K hlavním řadí „přemíru likvidity, nízké úrokové míry, vznik iluze, že období rychlého ekonomického růstu bude pokračovat ne-li do nekonečna, akumulace velkých globálních nerovnováh, pokles míry osobních úspor v USA do záporných hodnot, hledání ziskových příležitostí ze strany investorů a jejich nalezení v podobě pochybných finančních produktů, chybné zhodnocení rizika finančními ústavy i regulujícími orgány, nezodpovědné chování ratingových agentur i problémy ve správě a řízení“. Globální krize byla nevyhnutelným jevem díky všem zmíněným faktorům. Zůstává otázkou, zda bylo moţné její dopady a hloubku zmírnit a zda některá opatření dobu jejího trvání spíše neprodluţují. V dalších kapitolách práce se budu zabývat dopady krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka. V Řecku existuje kauzální souvislost finanční krize s krizí dluhovou. Na Islandu se hlavní problémy týkají bankovního sektoru a poté existoval kauzální vztah i s měnovým sektorem. Finanční krizi v následně analyzovaných státech lze dle teorie, definované na začátku

1

Brazílie, Rusko, Indie, Čína

15

kapitoly, označit za systemickou. Ještě před rozborem dopadů krize na veřejné rozpočty těchto konkrétních zemí je třeba moţné působení krize na veřejné finance obecněji charakterizovat. Velikost dopadu je ovlivněna různými faktory. Patří k nim například ekonomické indikátory, politická situace, stav veřejných financí před propuknutím krize, geografický kontext a reakce vlád a nadnárodních institucí. V následující podkapitole jsou rozebírány: –

ekonomické indikátory,

–

reakce vlád a nadnárodních institucí.

Dopady krize na státní rozpočty jsou různého charakteru a mají různé načasování a průběh. Některé dopady byly jednorázové a krátkodobé, jiné ovlivnily stav veřejných financí na delší časový horizont. K jednorázovým dopadům patřily například mimořádné výdaje na záchranu problematických odvětví ekonomiky. Často se do této skupiny řadily i výdaje mimorozpočtové. Krize měla cyklický dopad na příjmy a výdaje. Způsobila pokles důvěry finančních trhů v kredibilitu některých států a růst úrokových nákladů. Pro potlačení dopadu krize a posílení ekonomiky byla zaváděna fiskální expanzivní opatření. Po krizi musely země v mnoha případech zavádět úsporné programy a rozpočtové škrty. V rámci dalších podkapitol budou dopady krize rozděleny následovně: – jednorázové dopady, – cyklický dopad na příjmy a výdaje státního rozpočtu, – protikrizová opatření.

1.1. Faktory ovlivňující dopady krize na veřejné rozpočty 1.1.1. Změny ekonomických indikátorů Krize kauzálně ovlivnila vývoj makroekonomických i mikroekonomických veličin. Klvačová (2009, s. 9) uvádí nárůst nezaměstnanosti, pokles spotřeby, pokles poptávky, pokles zisků korporací, malých i středních podniků. Došlo ke zvýšení cenové hladiny, které se dotklo širokého spektra komodit. Hned na počátku krize stouply ceny ropy. Také se zvedly ceny potravin a ostatních surovin. Mezi rokem 2007 a 2008 v Evropě dochází k slumpflaci, tedy růstu cenové hladiny současně s poklesem HDP. Mezi lety 2008 a 2009 poté došlo k deflaci. 16

Proces demonstrují následující grafy, které zobrazují vývoj míry cenové hladiny (graf 2) a vývoj produktu (graf 3). Oba jasně rýsují změny obou ukazatelů s nástupem krize. Slumpflaci po roce 2007 znázorňuje propad cenové hladiny i produktu. Tento jev je očividný při kombinaci obou grafů. Je také zřejmé, ţe od roku 2009 se reálný hrubý domácí produkt opět dostal do stoupající fáze a během roku učinil skok téměř ke 2 %. Lze to velkou měrou přisuzovat implementaci mnoţství podpůrných opatření ze strany vlád i mezinárodních institucí. V grafu číslo 3 je vidět i predikce pro příští rok, která značí mírný růst. Křivka hospodářského růstu se můţe ubírat různým směrem. Zatím je cestu grafu současné krize moţné přirovnat ke tvaru „V“, ekonomové se však obávají vývoje ve tvaru „W“. Diskuzi na toto téma rozpoutal Krugman (2010) po publikování článku v New York Times 27. června 2010, kde se zabývá hrozbou třetí velké hospodářské recese. Došlo ke střetu rozdílných argumentů týkajících se názorů na podobu dalšího ekonomického vývoje. Graf 2 Průměrná roční míra inflace v Evropské unii (průměrná roční změna harmonizovaných indexů spotřebitelských cen)

Pramen: Eurostat (2011)

17

Graf 3 Míra růstu reálného HDP 2002 – 2012 v Evropské unii (procentní změna k předchozímu roku)

Pramen: Eurostat (2011)

Po propuknutí krize došlo k inflaci i ve státech mimo EU a stejně tak i ke slumpflaci mezi rokem 2009 a 2010. Výjimkou je právě Island, kde inflace pokračovala aţ do konce roku 2009 a poté došlo k obratu směrem dolů. Vývoj cenové hladiny v některých státech mimo Evropskou unii ukazuje následující graf číslo 4. Graf 4 Průměrná roční míra inflace po propuknutí krize – mimo členské státy Evropské unie (průměrná roční změna harmonizovaných indexů spotřebitelských cen)

Pramen:Eurostat (2011)

18

Další makroekonomické dopady byly na straně míry nezaměstnanosti. Graf číslo 5 demonstruje její vývoj ve státech Evropské unie, USA a Japonsku. Ve všech se klesající trend po propuknutí krize obrátil a došlo ke zvýšení nezaměstnanosti. Graf 5 Míra nezaměstnanosti – EU, USA, Japonsko

Pramen: Eurostat (2011)

1.1.2. Reakce vlád a nadnárodních institucí Reakce na globální hospodářskou krizi ovlivňuje vývoj světové ekonomiky na mnoho budoucích let. Všechny podpůrné akce, které jsou podnikány ze strany vlád i mezinárodních institucí se projeví v dalším celosvětovém ekonomickém směřování. Na protikrizových opatřeních se zásadně podílel Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Nabídly postiţeným zemím nejen rady, ale také velkou finanční podporu. Státy G-20 neustále jednají o moţné budoucí podobě ekonomického systému, coţ ovlivňuje následné tendence globální ekonomiky. Melecký (2009) ve svém článku o protikrizových opatřeních upozorňuje na dva zásadní rozdíly přístupu vyspělých a rozvíjejících se zemí. Rozvíjející se země měly dobrý stav bankovního sektoru a nebylo tedy třeba, aby investovaly do rekapitalizačních programů. Druhým rozdílem byl problém nedostatečné likvidity devizových rezerv v těchto zemích. Po propuknutí krize došlo k depreciaci měn v rozvíjejících se ekonomikách, coţ se vlády snaţily zastavit zvyšováním devizové likvidity a intervencemi na měnových trzích. V postiţených ekonomikách byla přijata rozsáhlá stabilizační a podpůrná opatření. Byly voleny různé cesty řešení, jako například dotace pro bankovní sektor a výdaje veřejných 19

prostředků pro záchranu krachujících institucí. Jako první začal finance vydávat americký FED, a to především pro krachující banky a automobilky. Další masivní finanční pomoc byla schválena na summitu států G20 v Londýně. Představovala balíček pro překonání krize v hodnotě 1,1 bilionu amerických dolarů. Tyto prostředky byly rozděleny následovně: - 500 miliard dolarů pro Mezinárodní měnový fond za účelem pomoci problémovým ekonomikám, - 250 miliard Mezinárodnímu měnovému fondu za účelem vytvoření speciálního fondu pro poskytování půjček, - 250 miliard dolarů na povzbuzení světového obchodu, - 100 miliard dolarů pro mezinárodní banky na poskytování půjček chudým zemím. Na londýnském summitu byl také schválen pokus o světovou regulaci hypotečních fondů a úvěrových agentur, zaloţení fóra finanční stability v působnosti Mezinárodního měnového fondu, zajištění širší spolupráce a zavedení včasného varovného systému při budoucí hrozbě finančních krizí. Melecký (2009) uvádí, ţe nejrozsáhlejší protikrizová opatření, která přesáhla 10% hrubého domácího produktu, byla přijata ve Spojených arabských emirátech, Číně, Rusku, Kuvajtu, Hong Kongu a Kazachstánu. Důleţitou roli při koordinaci situace po propuknutí krize, jak v rámci Evropy, tak globálně, hrála reakce Evropské unie. Evropská komise společně s členskými státy a mezinárodními partnery provedly několik kroků k podpoře ekonomiky, investic, zaměstnanosti a ekonomického růstu. V říjnu 2008 byl přijat plán s názvem: “From financial crisis to recovery: a European framework for action” Evropská unie v rámci kohezní politiky vyčlenila pro podporu členských států 347 bilionů eur pro období 2007 – 2013. Cílem je podpora stability veřejných rozpočtů a investic členských států. (Evropská komise, 2008) Dle vyjádření Evropské komise (2010) se díky společnému a intenzivnímu úsilí podařilo předejít zhroucení evropských finančních trhů a zachránit miliony pracovních míst. Členské státy ještě stále implementují plán pro ozdravení ekonomiky. Je silně proti-protekcionistický a snaţí se podpořit jednotný trh. 20

1.2 Dopady krize na veřejné finance 1.2.1 Jednorázové dopady Do této skupiny patří i mimorozpočtové dopady, vliv na politickou situaci, jednorázové výdaje na záchranu problematických ekonomických odvětví a jiné mimořádné výdaje. Krize nejvíce zasáhla finanční instituce, především banky, pojišťovny a subjekty nabízející hypotéky. Zapříčinila krach podniků i mimo finanční sektor, některé oblasti zasáhla méně a jiné více. Ve většině případů směřovaly mimořádné výdaje na záchranu finančního sektoru. V některých zemích byly určeny prostředky i pro podporu odlišných odvětví, například automobilového či sklářského průmyslu. Dvořák (2008, s. 317) uvádí, ţe náklady finančních krizí v minulosti vţdy zasáhly systémy veřejných financí postiţených zemí. Odlišuje způsob, jakým dochází k transformaci nákladů krize v náklady fiskální. Do veřejných financí mohou prosakovat přes rozpočtový i mimorozpočtový kanál. V rozpočtu se odráţí nárůst výdajů spojený se snahou zmírnit dopad krize na domácnosti a firmy, i zvýšení úrokových nákladů rostoucího veřejného dluhu, pokud se vyvolané zvýšení veřejného dluhu nepodaří zcela monetizovat. Na příjmové straně krize způsobuje pokles daňových příjmů vlády, díky sníţení zisků finančních institucí i následné recesi. K významným nákladům řadí i mimorozpočtové, které se projeví přímo ve veřejném dluhu. Přímé veřejné výdaje byly například v USA spojeny především se snahou omezit dopad hypoteční krize na domácnosti a menší firmy, které se dostaly do finančních potíţí. Krize způsobila zvýšené sociální napětí, které vyústilo v demonstrace a paniku ve společnosti. Kauzálně se objevilo mnoho problémů v politické oblasti. Například v Maďarsku, Lotyšsku a na Islandu vedly aţ k pádu vlády. K protestům docházelo kromě Maďarska, Lotyšska a Islandu také v Řecku, Francii, Litvě. Mimo Evropu projevovali lidé nesouhlas například v Rusku nebo Číně, kde bylo důsledkem krize dramatické zvýšení nezaměstnanosti. I se změnou politického vedení však následně docházelo k vynucenému sníţení veřejné spotřeby a investic. 1.2.2 Cyklický dopad Krize měla cyklický dopad na příjmovou a výdajovou stránku veřejných rozpočtů. Došlo k propadu veřejných příjmů a nárůstu veřejných výdajů citlivých na změnu hospodářského cyklu. Příjmovou stránku ovlivnilo zvýšení nezaměstnanosti, nejen to mělo za následek 21

sníţení soukromé spotřeby a poptávky po zboţí a sluţbách a dále pak sníţení zisků podniků a korporací, coţ všechno mělo dopad na sníţení daňových příjmů. V některých zasaţených státech došlo k emigraci ekonomicky činného obyvatelstva a přesunu některých společností do zahraničí. Sníţil se objem privátních i vládních investic. Zvýšení nezaměstnanosti znamenalo zvýšení sociálních výdajů. Salda veřejných rozpočtů se dostala do záporných hodnot nebo se jiţ vzniklé deficity veřejných financí ještě prohloubily. 1.2.3 Protikrizová opatření Hospodářskou krizi doprovázela bezprecedentní hospodářsko-politická reakce vlád a centrálních bank po celém světě. Úspěšnost této mohutné fiskální a monetární expanze se projeví aţ v delším časovém horizontu. Jiţ nyní je ale jisté, ţe dlouhodobé, především fiskální náklady této léčby budou vysoké. „Finanční krize, zvláště systemické povahy, jsou významnou příčinou prohloubení dluhové nerovnováhy“. (Dvořák, 2009, s. 124) Fiskální i měnová protikrizová stabilizační a podpůrná opatření s cílem zmírnit průběh a projevy krize byla přijata ve většině zemí. Štědré stimulační balíčky pro podporu ekonomik měly vliv na negativní vývoj veřejných financí. Fiskální expanze záporně ovlivnila salda státních rozpočtů. V první fázi země investovaly především do zachování stability finančního sektoru. Dvořák (2009, s. 122 - 124) upozorňuje na fakt, ţe finanční krize způsobuje nárůst objemu nesplacených soukromých dluhů, které pak zatěţují bankovní bilance. Po vynucené státní intervenci dojde k jejich přesunu do veřejného dluhu, ospravedlněného snahou zabránit kolapsu bankovního systému. Kromě předchozího pak vlády vynakládaly prostředky pro podporu reálných ekonomik, zaměstnanosti, investic a ozdravení finančních trhů. Zaměření stimulačních balíčku jednotlivých zemí se dle Cupalové (2010) velmi lišilo. Například Francie a Španělsko se soustředily především na půjčky podnikům a veřejné investice. Německo oproti tomu nejvíce prostředků vydalo na politiku zaměstnanosti a sociální výdaje. V Británii směřovalo 60 % výdajů na sníţení DPH. Některé země si protikrizová opatření z důvodu předluţenosti nemohly dovolit a musely ţádat o vnější pomoc. Kromě národních protikrizových opatření se na podpoře podílely i mezinárodní instituce a uskupení. Pro následnou stabilizaci veřejných financí obvykle více zadluţené země provedly masivnější změny na výdajové straně rozpočtu, ale nevyhýbaly se ani zvyšování daní. 22

Shrnutí kapitoly První část kapitoly obecně představila globální ekonomickou krizi z let 2007 – 2010. Tato celosvětová hospodářská krize vznikla z lokální krize finanční. Ohnisko vzniku se nalézalo v hypotečním trhu USA. Z teoretického hlediska je tato finanční krize označována jako krize systemická. Příčiny se nacházely v různých oblastech, kromě nezdravého a nedostatečně regulovaného finančního trhu v USA také v růstu zadluţenosti domácností, podniků i vlád, rychlém růstu a nerovnováze mezi globálně operujícími subjekty nebo podlehnutí mylné iluzi stále trvajícího ekonomického růstu. Dopady zasáhly téměř všechny oblasti, nejvíce finanční sektor. Krize se rychle rozšířila do celého světa. V další části byly popsány hlavní faktory, které ovlivnily dopady krize na veřejné rozpočty. Důleţitý vliv měly změny ekonomických indikátorů a reakce vlád a nadnárodních institucí. K makroekonomickým změnám patřil pokles HDP, změny cenové hladiny a zvýšení nezaměstnanosti. Mezi rokem 2007 a 2008 se objevila slumpflace. Poté se inflace proměnila v deflaci. Dopady krize na veřejné finance států měly různé načasování. V další části kapitoly byly rozděleny na dopady mimořádné, cyklické a následné v podobě protikrizových opatření. K mimořádným dopadům se řadily například jednorázové výdaje na záchranu určitých ekonomických odvětví nebo politické změny a nárůst sociálního napětí. K fiskalizaci nákladů krize docházelo přes rozpočtový i mimorozpočtový kanál. V rámci cyklického dopadu krize došlo téměř ve všech státech ke sníţení daňových příjmů do veřejného rozpočtu. Souviselo to se sníţením soukromé spotřeby, zvýšením nezaměstnanosti, emigrací ekonomicky činných obyvatel a přesunu prosperujících společností do zahraničí. Závěrem kapitola zmínila dopad krize na veřejné finance díky vydaným prostředkům pro vytváření záchranných a stabilizačních balíčků ze strany národních vlád i nadnárodních institucí. Na protikrizových opatřeních se velkou měrou podílel Mezinárodní měnový fond a Evropská unie. Opatření se primárně zaměřovala na ozdravení finančních trhů a poté na podporu reálné ekonomiky, zaměstnanosti, investic. Protikrizová opatření v rámci fiskální expanze po krizi měly kauzální vztah se zadluţením a zhoršením bilance státních rozpočtů.

23

2. ISLAND 2.1. Vývoj ekonomiky Dle Souhrnné teritoriální informace Island (2010, s. 2) je v Islandské republice hustota obyvatelstva 3,08 obyvatele na km2. Následkem emigrace po propuknutí krize se v roce 2009 počet obyvatel sníţil. Ekonomicky činných je asi 57 % obyvatel. Ekonomika Islandu je kromě řídkého osídlení ovlivněna vzdálenou geografickou polohou a malým mnoţství přírodních zdrojů. Nikdy se zde příliš nerozvinul průmysl. Objem mezinárodního obchodu je malý. Hlavním sektorem ekonomiky byl historicky především rybolov a zemědělství. S postupným rozvojem země se začal rozrůstat sektor bankovnictví. Přebujelost bankovního sektoru sehrála zásadní negativní roli při dopadech ekonomické krize. Peněţní jednotkou je Islandská koruna2. Island není členem Evropské unie, ale je členem Evropského hospodářského prostoru a od roku 2001 je zapojen i do Schengenského systému. Politickým systémem je parlamentní demokracie. V důsledku finanční krize proběhly demonstrace proti vládní ekonomické politice a vedly k pádu politického vedení. V lednu 2009 musela vláda dva roky před koncem mandátu vyhlásit předčasné volby. Předseda vlády odstoupil a v předčasných parlamentních volbách v dubnu stejného roku zvítězila Sociálnědemokratická aliance, v čele s premiérkou Jóhannou Sigurdardóttir. Strana je silně proevropská a podporuje nové myšlenky v oblasti veřejné správy a rybolovu. Koalici vytvořila se stranou Levicoví zelení. (The Economist, 2009a) Vláda dosáhla odvolání šéfů centrální banky, poté kdy odvolání vedení banky včetně jejího guvernéra bylo jedním z hlavních poţadavků demonstrací islandských obyvatel. Nynější koalice se drţí pokrizového programu sjednaného s Mezinárodním měnovým fondem a současně se snaţí o sniţování úrokové míry. Nová vláda v červenci 2009 podala ţádost o vstup do EU. (EUR-Lex, 2010)

2

Islandská koruna se dělí na 100 aurar a je plně směnitelná. Kurz dle Centrální banky Island (2011)

k 10. 6. 2011 /střední sazba/ : 1 USD = 114,97 ISK, 1 EUR = 166,27 ISK. Centrální banka České republiky od 8. 7. 2009 dočasně pozastavila stanovování kurzu islandské koruny.

24

Gissuararson (2007) se zabývá tzv. „islandským ekonomickým zázrakem”. Do roku 1874 byl Island z jednou nejchudších zemí, poté se do roku 1991 ekonomika pomalu přirozeně rozvíjela bez důleţitějších zvratů. Na počátku devadesátých let nastal obrat a proběhla hospodářská transformace. V tomto období došlo ke sniţování daní, škrtům sociálních dávek, liberalizaci trhů, privatizaci a posílení penzijních fondů. Zvýšil se podíl sektoru sluţeb a díky ekonomickému růstu vzrostly investice do průmyslu. Narůstala zaměstnanost, reálný disponibilní příjem i soukromá spotřeba a zároveň klesaly nároky na půjčky domácnostem. Následující grafy znázorňují vývoj HDP v období po liberalizaci. Produkt mimo několik krátkodobých výkyvů rostl aţ do roku 2008, kdy se vlivem krize tempo obrátilo ve strmý pokles produkce. Z bodu téměř konstantního zvyšování ţivotní úrovně většiny islandských domácnosti nastal po nástupu krize propad. Islandská koruna se zhroutila a ekonomika reagovala propadem spotřeby, sérií bankrotů a prudkým růstem nezaměstnanosti, která do té doby na Islandu dosahovala minimálních hodnot (Bydţovská, 2010). Nejniţšího bodu dosáhla křivka HDP v roce 2009. Graf 6 Míra růstu HDP 1990 – 2010 (% meziroční změny)

Pramen: Statistický úřad Island (2011)

25

Graf 7 Vývoj HDP 1990 – 2010 (v milionech ISK)

Pramen: Statistický úřad Island (2011)

Jádro problémů na Islandu se nacházelo v neúměrné expanzi finančního sektoru, která vyústila v implozi na podzim roku 2008, kdy v říjnu došlo ke kolapsu téměř celého islandského bankovního systému. Během jediného týdne ohlásily bankrot a byly uloţeny do konkurzního správcovství všechny tři největší islandské banky Kauptig, Landsbanki a Glitnir. Carey (2009, s. 5) uvádí, ţe nedokázaly čelit úpadku globálních finančních trhů následovaných zhroucením Lehman Brothers. I kdyţ finanční krize vtlačila téměř všechny země OECD do období recese, kolaps bankovního systému ukázal, ţe pro ostrovní stát bude situace tíţivější neţ kdekoliv jinde. Na Islandu nastala nejhlubší a nejstrmější krize za poválečné období a po třiceti letech se stal prvním ekonomicky rozvinutým státem, který byl nucen poţádat o pomoc Mezinárodní měnový fond. Peněţní transfery se zahraničím se při nefunkčnosti islandského finančního systému staly velmi problematické. Pro zemi závislé na exportu a importu jako je Island mělo toto omezení kauzální vliv na hloubku hospodářského propadu. Krizové změny nepříjemně dopadly i na firmy mimo finanční sektor a domácnosti. V předchozích letech ekonomického růstu si vytvořily vysoké dluhy zaloţené na přeceněných hodnotách majetku. V některých případech byl dluh denominován v zahraniční měně bez odpovídajících zahraničních aktiv nebo příjmů. Kdyţ hodnota majetku náhle klesla a došlo k depreciaci islandské koruny, firmy a domácnosti se dostaly do pasti pákového efektu a jejich bilance se znatelně zhoršily.

26

Jeţková (2010) uvádí, ţe časté pouţívání pákového efektu ze strany finančních institucí mělo nezanedbatelný podíl na pádu bankovního systému Islandu. Společnosti investovaly s vyuţitím malého objemu vlastního kapitálu doplněného větším mnoţstvím kapitálu cizího a na zahraniční úvěry měly banky nakoupeno aţ osmdesát procent majetku. Dosáhly tak většího zhodnocení a vysokých zisků, ale s mnohem větším rizikem, které se po propuknutí krize projevilo. Úvěrové společnosti odmítly dále prodluţovat krátkodobé úvěry a poţadovaly své finance zpět. Banky však nedisponovaly potřebnými prostředky a musely prodat svůj majetek pod cenou. Hodnota bohuţel klesla natolik, ţe nedokázala pokrýt splacení úvěrů a banky se dostaly do velkých ztrát. Díky dlouhodobě eskalující expanzi finančního sektoru však velikost bank na Islandu zásadně převyšovala velikost islandského hospodářství. Islandské banky před krizí vlastnily zahraniční aktiva v hodnotě desetinásobku HDP země. Bylo pak nemoţné, aby jim vláda v krizové situaci pomohla. Pro poskytnutí překlenovacího úvěru, který by bankám pomohl, neměla vláda ani centrální banka ani desetinu peněz, které by na něj byly potřeba. Dle Danielssona (2009, s. 9) se stal Island první reálnou obětí finanční krize v Evropě. Na začátku února 2008 prohlásil: „Islandský bankovní systém je v troskách. HDP se propadlo o 65 %. Některé společnosti čelí bankrotu, jiné se chtějí přesunout do zahraničí. Čtvrtina populace uvažuje o emigraci. Vlády Velké Británie a Holandska požadují náhrady škod pro své občany, kteří měly uloženy prostředky v islandských bankách, ve výši více než 100 % HDP Islandu. Je nezbytností, aby evropští představitelé podnikli kroky pro to, aby se podobná situace v malých zemích s velkým bankovním sektorem již neopakovala“. Banky se kromě jiného zaměřovaly na spořící produkty pro soukromé osoby nabízené přes internet, ke kterým patřily vysoce úročené spořící účty Icesave, jeţ se později staly hlavním problémem vzniku sporu s Velkou Británií a Nizozemskem. Landsbanki, která byla jejich vlastníkem, nastavila tato konta tak, ţe byla regulována a pojištěna na Islandu, ne ve Velké Británii nebo v Nizozemsku. Icesave nabízel mnohem vyšší úrokové sazby, neţ bylo na trhu běţné. Často aţ 50% převyšovaly nabídku britských bank. Díky své atraktivitě tak postupně Icesave přilákal 4,5 miliardy liber od klientů z Velké Británie společně s téměř 1 miliardou liber od klientů z Nizozemska. Upozornění britského tisku na nejisté pojištění vkladů a sníţení úrokové sazby následně v roce 2007 způsobilo odliv klientů. Díky neuspokojivému vývoji ekonomiky Islandu došlo ke ztrátě důvěry finančních trhů a k odlivu prostředků z Islandského finančního systému. 27

Po krachu Landsbanki poţadovala Velká Británie a Nizozemsko náhradu za ztracené vklady svých občanů. Island však nedisponoval dostatečnými prostředky pro pokrytí ztrátové částky (Danielsson, 2009, s. 11-12). Zasaţené státy sjednaly s Islandem dohodu o půjčce a vyplatily svým občanům částky v celkové výši 5,7 miliard dolarů. Obyvatelé Islandu 9. dubna 2011 v referendu splacení této částky odmítli. (Hospodářské noviny, 2011a) Původní příčiny selhání islandského systému vidí Danielsson (2009, s. 9-10) ve vládní politice posledního desetiletí. Prvním z hlavních důvodů bylo cílování inflace. V období, kdy bylo cílování uplatňováno, se inflace obvykle nacházela nad cílovou hodnotou. V reakci na to udrţovala centrální banka vysoké úrokové sazby, někdy převyšující aţ 15 %. V malé ekonomice, jako je Island, vysoké úrokové míry podporovaly místní firmy a domácnosti k půjčkám v zahraničních měnách. Kromě toho úroková míra přilákala i mnoţství spekulativních obchodů a investic ze strany zahraničních investorů a střadatelů a ve výsledku způsobila velký příliv zahraničního kapitálu. To mělo za následek prudké zhodnocení směnného kurzu islandské koruny. Ve společnosti tyto změny vyvolaly iluzi bohatství, reálný příjem obyvatel Islandu se v krátkém období znatelně zvýšil. Příliv kapitálu ještě více povzbudil inflaci a hospodářský růst, a v důsledku toho centrální banka nadále zvyšovala úrokové sazby. Vývoj úrokové sazby centrální banky znázorňuje následující graf. Maxima 18 % dosáhla v roce 2009. Od stejného roku nová vláda tlačí na sniţování sazby. Graf 8 Vývoj úrokové sazby centrální banky Islandu (%)

Pramen: Tradingeconomics (2011);Centrální banka Island (2011)

Vývoj směnného kurzu islandské koruny k euru znázorňuje graf číslo 9. Po dopadu krize v roce 2008, kdy vlivem ztráty důvěry v bankovní trhy došlo k masivnímu odlivu financí ze země, se během jednoho týdne směnný kurz islandské koruny vůči euru propadl více 28

neţ o polovinu své původní hodnoty. Pokles směnného kurzu lze také postavit do kauzální souvislosti s následným zvýšením úrokové sazby CB v roce 2009, jak dokazuje předchozí graf číslo 8. Graf 9 Vývoj směnného kurzu ISK – EURO

Pramen: Centrální banka Island (2011)

Konečným důsledkem bylo vytvoření „bubliny“ z vysokých domácích úrokových sazeb, zhodnocení měny a přílivu kapitálu. Příliv peněţních prostředků ze zahraničí vedl na Islandu ke zvýšení domácí cenové hladiny, jak demonstruje následující graf číslo 10. Graf 10 Změny indexu spotřebitelských cen (CPI – consumer price index) 1998 - 2010

Pramen: Statistický úřad Island(2011)

Ze zahraničních i domácích zdrojů začala jiţ před propuknutím imploze přicházet varování o nebezpečném vývoji situace. Proč centrální banka včas nezasáhla? 29

Dle Danielssona (2009, s. 10) byla problémem netypická struktura vedení centrální banky. Ve vedení nebyl jen jeden, ale hned tři guvernéři a alespoň jeden z nich se obvykle před nástupem do funkce věnoval politice. Následkem toho bylo vţdy na Islandu řízení centrální banky úzce svázáno s ústřední vládou země, coţ vzbuzuje pochybnosti o její nezávislosti. V krizové době předsedal bankovnímu vedení bývalý premiér. Guvernéři centrální banky by zajisté měli být absolutně nestranní. Bývalý politik v této funkci pak vytváří dojem o politizaci rozhodnutí centrální banky. Navíc spolu taková struktura vedení CB nese nedostatky, které jsou pak větší měrou viditelné při nástupu finanční krize. Výběr guvernérů dle jejich předchozího politického angaţmá, a ne podle jejich kvalifikace, schopností a zkušeností v ekonomické a finanční oblasti, můţe způsobit, ţe při nastupující krizi centrální banka nezvládne situaci a guvernéři nezvolí správná rozhodnutí pro její odvrácení. Po cílování inflace označuje Danielsson (2009, s. 10-11) jako druhý hlavní faktor imploze islandské ekonomiky přebujelost bankovního sektoru. Vývoj finančního sektoru na Islandu po roce 1991 popisuje Vaverka (2010, s. 15 -18). Členství v EHP znamenalo pro Island povinnost otevřít svůj finanční trh a umoţnit volný pohyb kapitálu. Se vstupem souvisela liberalizace v závěru devadesátých let, v rámci které byly odstátněny banky a penzijní fondy, které dostaly náhlou svobodu pro svou činnost a relativní volnost pro zahraniční investice. Jännäri (2009, s. 13-16) poukazuje na chybná politicky ovlivněná rozhodnutí při privatizačním procesu bankovního systému. Původním záměrem bylo rozptýlení vlastnictví mezi širší mnoţství investorů a domácností, bez toho, aby někdo z nich drţel rozhodující podíl. Místo toho však vláda v roce 2002 připustila, aby jediný investor skupiny Samson převzal de facto kontrolní 45% podíl v největší islandské bance Landsbanki. FME se proti tomuto výsledku ohradilo, ale později po zdlouhavých jednáních udělilo svůj souhlas. Podobný postup se opakoval i při akvizicí dalších islandských bank. Jännäri (2009, s. 13): „Liberalizace finančních trhů a kapitálové přesuny v 90. letech minulého století společně s členstvím v EHP vytvořily podmínky, které umožnily mimořádný růst bankovního sektoru“. Majetek tří největších islandských bank, Litnir, Kaupthing a Landsbanki, se od roku 2004 zvýšil ze 100 % HDP země na 923 % HDP v roce 2007. Tato trojice přitom představovala 85 % bankovního sektoru Islandu. Banky sledovaly riskantní expanzivní strategie, ke kterým 30

patřily zejména půjčky na zahraničních kapitálových trzích určené k financování agresivní mezinárodní expanze islandských investičních společností. Tento postoj je učinil zranitelným při úpadku globálních finančních trhů. Kromě toho jejich velikost dospěla do stádia, kdy je vláda nemohla při jejich náhlé insolvenci zachránit. Kdyţ se přístup k zahraničnímu kapitálu nakonec uzavřel, banky se zhroutily. (Carey, 2009, s. 5-8) Dle Danielssona (2009, s. 10) není nutné velký objem majetku finančních institucí povaţovat za důvod k obavám do té doby, dokud banky fungují. Na krizi má síla aktiv v rozvaze bank malý vliv. Co je důleţité, jsou explicitní nebo implicitní státní záruky, poskytnuté bankám, aby chránily aktiva a zajistily likviditu. Velikost státu v poměru k velikosti bank se pak stává rozhodujícím faktorem. Island však nebyl v pozici, kdy by se za bankovní instituce mohl zaručit. Danielson (2009, s. 12) je názoru, ţe nelze s jistotou říci, zda se dalo kolapsu finančního sektoru předejít, ale způsob, jakým k bankrotu systému došlo, negativně ovlivnil nejen ekonomiku Islandu, ale také ekonomiku Velké Británie a dalších evropských států. Pokud by vedoucí představitelé těchto států jednaly obezřetněji, dopady nemusely být tolik markantní. Islandské orgány nedokázaly zhodnotit váţnost situace navzdory opakovanému varování z domácích i zahraničních zpráv. Reakce a špatný způsob komunikace islandských autorit vedla

k vytvoření

atmosféry

nedůvěry.

Orgány

Spojeného

království,

rozčilené

z neuspokojivých odpovědí Islandu, reagovaly přehnaně s pouţitím antiteroristického zákona k převzetí islandských aktiv a způsobily tak bankrot zbylých islandských bank. Ve výsledku to pro Island znamenalo získání statusu nedůvěryhodnosti pro celý finanční systém. Dvořák (2008, s. 170) definuje bankovní krizi jako situaci, kdy se objeví problémy spojené s nedostatečnou likviditou a poté insolvencí komerčních bank. Islandskou krizi lze tedy bez pochyby označit za bankovní. Existuje kauzální souvislost mezi vznikem bankovní krize a předchozím projevením vnitřní krize dluhové, která se dle Dvořáka (2008, s. 218 – 224) vyznačuje chronickou vnitřní předluţeností ekonomik, platební neschopností podniků a nárůstem objemu klasifikovaných úvěrů. S odkazem na výše popsaný vývoj směnného kurzu islandské koruny nastala na Islandu i krize měnová, která se vyznačuje situací, kdy dochází k prudkému a neočekávanému oslabení kurzu domácí měny. Vznik měnové krize souvisel s bankovními problémy, které zhoršily 31

kredibilitu domácího kapitálového trhu, vyvolaly odliv kapitálu a negativně tak ovlivnily měnový kurz. Celkově lze tedy krizi na Islandu pojmenovat jako systemickou, která obsahuje znaky většiny jednotlivých typů krizí. Dvořák (2009, s. 124) označuje systemickou krizi za příčinu dlouhodobé fiskální nerovnováhy. Při neschopnosti soukromého sektoru splácet své závazky po nástupu krize, vláda zasáhne a směřuje finanční pomoc bankovnímu sektoru ve snaze zabránit jeho zhroucení. Dochází tak k přesunu soukromých dluhů do dluhu veřejného. Přesun dluhového břemene tak způsobí fiskalizaci nákladů krize a projevy se budou dlouhodobě odráţet v bilanci veřejných rozpočtů. Pokud by se stát dostal do situace, kdy není schopen splácet zahraniční dluh, hrozí i vznik vnější dluhové krize. Po roce 2007 se státní dluh zvýšil o více neţ 40% HDP a i poté rostl, coţ je zřejmé při pohledu na následující graf, který znázorňuje vývoj zadluţenosti od roku 2000 do roku 2009. Údaje za rok 2010 bohuţel neeviduje ani Ministerstvo financí, CB, Eurostat ani statistické databáze OECD. Lze předpokládat, ţe ke sníţení nedošlo a zadluţenost roste. Graf 11 Velikost státního dluhu v poměru k HDP

Pramen: Ministerstvo financí Island (2011)

32

2.2. Dopady krize na veřejné rozpočty Islandu Veřejné rozpočty Islandu dostala krize do tíţivé situace. Sníţil se objem prostředků plynoucí do státního rozpočtu a zároveň bylo nutné na krizi reagovat fiskální expanzí a došlo k znatelnému odlivu financí. Na Islandu lze identifikovat cyklické, makroekonomické i mimořádné dopady, zároveň byla implementována řada reforem, protikrizových a podpůrných opatření. Došlo k fiskalizaci nákladů systemické krize. Sigfússon (2010) uvádí, ţe největšími dopady pro bilanci státní pokladny byly ztracené pohledávky v důsledku insolvence centrální banky, které si v roce 2008 vyţádaly náklady ve výši 192 miliard ISK. Náklady na refinancování komerčních bank a spořitelen činily téměř 200 miliard ISK. Tuto částku pak ještě navýšilo poskytování doplňkových druhořadých půjček, i kdyţ v tomto případě existovala kompenzační aktiva. Finanční výdaje státní pokladny prudce stouply z 22 miliard ISK v roce 2007 na 84 miliard ISK v roce 2009. Sníţení příjmů a zvýšení výdajů přivedlo primární bilanci do deficitu. Přirozeně mají tyto hodnoty do jisté míry vzájemný vztah, ale nejzřetelněji je odkrývá pozice v rozvaze státní pokladny. Na konci roku 2007 státní dluh činil 560,5 miliard ISK, tedy 41,3 % HDP, jak je vidět na předchozím grafu číslo 11. Tato částka dále rostla na 1,198.5 miliard ISK v roce 2008, coţ představuje 81.1% HDP, a na konci následujícího roku 2009 aţ na 1,566.4 miliard ISK, tedy 104.4% HDP. Zadluţenost odráţí vysoké mimorozpočtové náklady, které se nepromítly do zvýšení deficitu státního rozpočtu. Patřily k nim především výdaje směřující na finanční pomoc bankovnímu sektoru. Na příjmové straně veřejných rozpočtů v důsledku recese došlo ke sníţení především daňových příjmů, které představují pro státní rozpočet největší sumu plusových prostředků. Největší objem peněz plyne z Ministerstva zdravotnictví a sociálního zabezpečení. Finance jsou poté v rámci přerozdělení nejvíce vydávány pro zdravotnictví a sociální sluţby. 2.2.1. Dopady na příjmovou stránku Graf níţe prezentuje vývoj příjmů do veřejných rozpočtů od roku 1998 do roku 2010. V roce 2007 tvořily celkové vládní příjmy 47,9 % HDP, v roce 2008 44,2 % HDP a v roce 2009 40,9 % HDP. Vlivem dopadů krize mezi těmito lety tedy došlo k 7% poklesu. 33

Graf 12 Celkové příjmy státního rozpočtu 1998 – 2010 v % HDP

Pramen: Statistický úřad Island(2011)

Příjmovou stránku po propuknutí krize ovlivnila emigrace ekonomicky činné, ve většině případů mladé a vysoce vzdělané části populace společně s přesunem mnoha, často průmyslových výrobních a exportních společností, do zahraničí. (Danielsson, 2009, s. 13) S tím souviselo zvýšení nezaměstnanosti a sníţení soukromé spotřeby. Firmy vykazovaly niţší zisky a poklesla hospodářská produkce země. Díky kombinaci všech těchto dopadů došlo k znatelnému zmenšení daňového inkasa. Dle informací z Fiskálního konsolidačního plánu Island (2010) poklesly během krizového roku 2007 daňové příjmy o 41 miliard ISK. Tabulka 1 Příjmy veřejných rozpočtů (% HDP) – Island

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

40,9

43,2

43,6

41,9

41,7

42,8

44,1

47,1

48

47,7

44,2

41,1

42,3

Pramen: Eurostat (2011), Ministerstvo financí Island (2011)

Rozpočet ovlivnily plošné změny daňových příjmů v rámci provedených protikrizových a pokrizových fiskálních opatření. První reforma byla implementována na konci roku 2008. Další daňové změny, podporující fiskální cíle, proběhly v květnu a červnu 2009. Obě zahrnovaly jak krátkodobá, tak stálá opatření. 34

Fiskální konsolidační plán Island (2010) popisuje konkrétní daňové změny: 2008 -

od prosince třikrát zvýšeny spotřební daně pro pohonné hmoty, alkoholické nápoje a tabák,

2009 -

zvýšení daně z příjmu FO,

-

zvýšení mzdových odvodů – vyšší platby sociálního zabezpečení,

-

povinnost platit daň čtvrtletně místo ročně,

-

zvýšení horní daňové sazby DPH z 24,5 na 25,5 %,

2010 -

zvýšení daně z finančních příjmů,

-

zvýšení daně z příjmů PO,

-

zavedení hranice pro nezdanění příjmů z úroků,

-

představení daně z čistého majetku osob – pouze do roku 2012,

-

zavedení nové ekologické daně, daně z přírodních zdrojů a nové daně z emisních plynů,

-

daň z příjmů pro výběry ze soukromých účtů penzijního spoření.

V roce 2010 představovaly daňové příjmy 24% HDP a stát získal z daňových odvodů o 50 miliard ISK více neţ v roce 2009. Důleţitou poloţku na straně příjmů také představuje oprávnění k omezení vyplácení důchodového spoření osobám pod 60 let. Toto samotné opatření pro státní pokladnu během posledních dvou let na plusové stránce vytvořilo viditelnou sumu. Je ale důleţité si uvědomit, ţe tento krok nepředstavuje nový zdroj příjmů, ale pouze odloţený výdaj, který bude muset být později vyřešen. (Fiskální konsolidační plán Island, 2010) 2.2.2. Dopady na výdajovou stránku Dopady globální ekonomické krize a následné lokální bankovní krize byly silným tlakem na výdajovou stránku veřejných rozpočtů Islandu. Ekonomika ţádala investice pro oţivení a díky nárůstu nezaměstnanosti, tedy počtu osob s nárokem na přídavky a dávky, se zvýšila i suma mandatorních výdajů. Fiskální konsolidační plán Island (2010) uvádí, ţe během roku 2007 došlo ke zvýšení výdajů na sociální dávky o 32 miliard ISK a ke zvýšení vládní spotřeby o 27 miliard ISK. Mezi lety 2007 aţ 2009 došlo dohromady k celkovému nárůstu výdajů o 102 miliard ISK. Zvyšování odlivu prostředků z výdajové strany rozpočtu také ovlivňuje rostoucí 35

zadluţenost státu. V rámci úsporných opatření v roce 2010 vláda omezila veřejné výdaje o 43 miliard ISK. Tabulka 2 Výdaje z veřejných rozpočtů Island (% HDP)

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

41,3

42

41,9

42,6

44,3

45,6

44,1

42,2

41,6

42,3

57,8

51,1

48,6

Pramen: Eurostat (2011), Ministerstvo financí Island (2011)

Graf 13 Celkové výdaje ze státního rozpočtu 1998 – 2010 v % HDP

Pramen: Statistický úřad Island (2011)

Následující graf představuje vývoj bilance státního rozpočtu Islandu. Do roku 1997 byla čísla týkající se přebytku/schodku veřejných financí záporná, poté kolísala ve vyrovnanější oblasti a od roku 2001 opět začala klesat. Ze záporných čísel na nulu se saldo veřejných rozpočtů přehouplo v roce 2004. Od roku 2005 pak bilance do nástupu krize vykazovaly přebytkové hodnoty. Tabulka 3 Bilance veřejných rozpočtů Island (% HDP) 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

-0,4

1,2

1,7

-0,7

-2,6

-2,8

0

4,9

6,4

5,4

-13,6

-9,9

-6,3

Pramen: Eurostat (2011), Ministerstvo financí Island (2011)

36

Po krizovém vývoji bankovního sektoru v roce 2007 se bilance signifikantně změnila. Výsledek hospodaření se propadl z 5,4% přebytku do bezprecedentního deficitu 13,6 % HDP. V roce 2009 měl hodnotu 149 miliard ISK, coţ je 9,9 % HDP. Do roku 2010 se podařilo díky implementaci mnoha úsporných opatření zmenšit záporné saldo státního rozpočtu na 6,3 % HDP. Graf 14 Bilance státního rozpočtu Island 1990 až 2010 (v % HDP)

Pramen: Statistický úřad Island (2011)

2.3. Vládní intervence a protikrizová opatření Reakce na nastupující krizi byly fiskálního i monetárního charakteru. Celkový fiskální dopad intervencí vlády a centrální banky je dlouhodobý a projeví se aţ v delším časovém horizontu. Situace na Islandu nebyla vnitrostátně řešitelná. Jediných východiskem byla proto pomoc jiných států a mezinárodních institucí. Nejvíce se na ní podílel Mezinárodní měnový fond. Islandská vláda od něj po vzniku bankovní krize získala tzv. „Stand-by Arrangement“ k zajištění aktivního přístupu na zahraniční kapitálové trhy a kreditability pro program obnovy. (Carey, 2009, s. 5) MMF schválil 19. 11. 2008 půjčku pro Island na podporu ekonomiky ve výši 2 100 miliard USD. K tomu byla implementována pod dohledem MMF pravidla pro regulaci bankovního sektoru platná v eurozóně. Společně s MMF byl po kolapsu finančního systému na Islandu vytvořen Fiskální konsolidační plán. Jeho cílem je navrácení hospodářské rovnováhy a vyrovnané bilance veřejných rozpočtů, vše za podmínek podporujících znovuobnovení 37

ekonomického růstu a rozvoje. V červnu 2009 prezentoval ministr financí parlamentu zprávu obsahující jeden z hlavním cílů Fiskálního konsolidačního plánu, a to docílit stability veřejných financí do roku 2013. V rámci implementovaných opatření byla provedena řada daňových reforem, které jsou popisovány v předchozí části kapitoly. (Fiskální konsolidační plán Island, 2010) Na úspěchu plánu obnovy bude mít také podíl znovuobnovení hladkého fungování bankovního systému (Carey, 2009, s. 36). Kromě MMF Island poţádal o pomoc i EU a poskytnutí půjčky slíbily i jiné evropské státy. Euroskop (2010) uvádí, ţe na bilaterální bázi byly sjednány úvěry se severskými státy, kromě nich se k iniciativě připojila Velká Británie, Holandsko a Polsko. Z mimoevropských států přislíbilo islandské vládě půjčku i Rusko. Celkově byla poskytnuta finanční pomoc ve výši přibliţně 6 miliard dolarů, coţ představuje více neţ 40 % HDP Islandu3. Mezi podmínkami pro získání úvěrů bylo vyřešení závazků vůči vládám Británie a Nizozemska. Díky potíţím při schvalování zákona týkajícího se odškodnění klientů zkrachovalých bank, došlo k několika odkladům vyplácení prostředků z poskytnutého úvěru. MMF začal uvolňovat peněţní prostředky pro Island aţ v říjnu 2009. Finsko se vyjádřilo, ţe pokud Island odmítne splnění svých závazků týkajících se nároků britské a nizozemské vlády, pozastaví vyplácení peněz. Parlament schválil i přes nesouhlas opozice 31. 12. 2009 zákon, který stanoví splácení půjčky z financí státního rozpočtu od roku 2016 do roku 2024. Reakcí byl odmítavý postoj veřejnosti a petice směřující k prezidentovi s cílem nový zákon zamítnout. Prezident Olafur Grimmson jí vyhověl a o přijetí zákona nechal rozhodnout v referendu. Přiklonil se k názoru, ţe kaţdoroční úrok 5,5 %, uvalený na poskytnutý úvěr, je příliš vysoký (Bydţovská, 2010). Výsledkem referenda, které se konalo 9. dubna 2011, bylo odmítnutí splacení sjednané částky za současných podmínek (Hospodářské noviny, 2011a).

3

Díky řídkému osídlení připadá při vydání této částky z veřejných rozpočtů na jednoho obyvatele asi 12 000 eur.

38

Shrnutí kapitoly Druhá kapitola začínala popisem předkrizové situace ekonomiky Islandu a hledala důvody a příčiny vzniku bankovní krize v říjnu 2008, kdy zkolaboval finanční sektor. Vliv mělo několik faktorů. Zásadní byla přílišná velikost bankovního sektoru oproti velikosti státu, která znamenala nemoţnost vládních záruk a pomoci při následné insolvenci institucí. Dále se na prohloubení krize podílela vysoká zadluţenost nefinančních společností soukromého sektoru a domácností, v mnoha případech denominovaná v zahraniční měně bez odpovídajících zahraničních aktiv nebo příjmů. Pokles hodnoty aktiv, depreciace islandské koruny a náhlý odliv financí ze země dostaly investory do problematické situace. Kromě toho mělo na krizovém vývoji podíl předchozí cílování inflace CB. V důsledku inflačních tlaků, vysoké poptávky a poklesu měnového kurzu dosáhla úroková sazba bezprecedentně vysokých hodnot. Finanční instituce nedokázaly splácet své závazky a majoritní podíl bank se zhroutil. Nevyplacení vkladů ze strany islandské vlády klientům Landsbanki, týkající se především spořícího účtu Icesave, se stalo tématem pozdějších sporů s vládami Velké Británie a Nizozemska. Bankovní krize měla kauzální vliv na propuknutí krize dluhové. Veřejný dluh se po roce 2009 zvýšil o 40 % HDP. Díky finanční pomoci pro bankovní sektor proběhl přesun dluhového břemene ze soukromého do veřejného dluhu a došlo k fiskalizaci nákladů krize. Vznikla i krize měnová, jelikoţ dopadem bankovních problémů bylo prudké znehodnocení islandské koruny. Druhá část kapitoly se věnovala konkrétním dopadům krize na veřejné rozpočty Islandu. Deficit se propadl na 13.7 % HDP. Dřívější hospodaření vlády přitom vykazovalo relativně vyrovnané aţ přebytkové rozpočty. Důsledkem nápravných opatření po krizi bylo mnoho daňových změn s cílem zvýšení objemu daňového inkasa a veřejných příjmů. Došlo k opakovanému zvyšování spotřebních daní, zvýšení daně z příjmů, posunutí horní hranice DPH, zavedení nové ekologické daně, uvalení krátkodobé daně z majetku a mnoha jiným změnám. Sociální napětí okolo krizového vývoje vyústilo v pád politického vedení země. Novou vládou byl vytvořen Fiskální konsolidační plán, jehoţ hlavním cílem je opětovné dosaţení ztracené stability veřejných financí do roku 2013. Závěrem se kapitola zabývala protikrizovými opatřeními a vnitrostátními i vnějšími intervencemi. Island byl nucen poţádat o pomoc MMF, EU a vlády několika evropských států. Byla sjednána řada úvěrů a závazky islandské vlády sahají k 6 miliardám dolarů. 39

3. ŘECKO 3.1. Vývoj ekonomiky Dle Souhrnné teritoriální informace Řecko (2010, s. 2) je hustota obyvatelstva 82,9 obyvatel na km2. Ekonomicky činných je přibliţně 82 % obyvatel. Oproti Islandu je osídlení (Island 3,08/km2) hustší a podíl ekonomicky činných obyvatel (Island 57%) vyšší. Řecko je členem Evropské unie a od roku 2002 je jeho peněţní jednotkou euro. Řecká ekonomika je ovlivněna geografickou polohou na okraji Evropské unie. Hospodářství spočívá především na zemědělství a cestovním ruchu. Oblast cestovního ruchu příznivě ovlivňuje struktura země, která se skládá z mnoha větších či menších ostrůvků. Zvyšuje to sice atraktivitu pro cestovatele, ale velmi to omezuje ekonomické řízení státu. Také pro vývoj infrastruktury a průmyslové páteře země je geografická rozkouskovanost problematická. Švihlíková (2010, s. 98 - 101) nalézá kauzální vztah mezi těmito faktory a nízkou konkurenceschopností ekonomiky Řecka, která byla dle jejího názoru jednou z hlavních příčin vzniku dluhové krize. Většina zemí pocítila v roce 2008 negativní dopad globální krize. Díky poskytování nepravdivých dat o stavu ekonomiky, nebyl dopad krize na Řecko zdaleka očekáván v takové míře, v jaké ve skutečnosti proběhl. Dle predikcí Eurostatu i Národního statistického úřadu byl pro roky 2008 a 2009 předpokládán více neţ tříprocentní ekonomický růst (Karantinos, 2009, s. 1). Ekonomika Řecka před dopadem finanční krize zaţívala období téměř konstantního rozvoje podporovaného expanzivní hospodářskou politikou vedoucích představitelů země. Oproti jiným státům trvalo období růstu aţ do posledního čtvrtletí roku 2008. Tehdejší vláda konzervativní strany Nová demokracie přijala několik protikrizových balíčků opatření. Byla schválena opatření na ochranu bankovních úvěrů a vkladů a balíček opatření pro podporu bankovního sektoru v celkové hodnotě 28 miliard euro. Dopad globální krize, umocněný chronickými strukturálními nedostatky řecké ekonomiky, se plně projevil v roce 2009. Následující graf znázorňuje vývoj růstu HDP včetně poklesu produkce v této době. 40

Graf 15 Míra růstu HDP 2000 – duben 2011 (% meziroční změny)

Pramen: Tradingeconomics (2011); Statistický úřad Řecko (2011)

Na počátku roku klesla růstová dynamika na -2,3 % HDP. Dle souhrnné teritoriální informace Řecko (2010, s. 16) dopadla krize na většinu sektorů ekonomiky. Průmyslová výroba klesla o 9,4 %, objem stavební výroby o 25,9 %, trţby z cestovního ruchu o 18,5 % a maloobchodní obrat meziročně o 10,7 %. Řecko bylo současnou hospodářskou krizí zasaţeno více neţ většina ostatních států. Problematickou oblastí byl v porovnání s jinými státy příliš rozsáhlý veřejný sektor, se kterým kauzálně souvisely dlouhodobě vysoké deficity veřejných rozpočtů. K negativním vlivům patří velmi vysoký stupeň korupce v ekonomické i politické oblasti a nízká globální konkurenceschopnost. Dle Švihlíkové (2010, s. 99) je však expanzivní politika řecké vlády jako hlavní důvod problémů, pouze pro média, některé politiky a veřejnost, lehce uchopitelná část pravdy. Ve skutečnosti se nakumulovalo několik faktorů, které ho v kombinaci dostaly do krizové situace. Problém Řecka se dotýká podstaty a fungování hospodářské a měnové unie. Rozproudil debaty o budoucnosti eura jako klíčového strategického projektu, ţádoucnosti další koordinace hospodářských politik a také o moţnostech řešení zadluţenosti států. Dluhová krize se podle Dvořáka (2008, s. 170 - 171) vyznačuje neschopností země splácet zahraniční dluh. Po ekonomickém zpomalení, které souviselo s nástupem finanční krize, došlo ke sníţení důvěry ze strany finančních trhů, kdyţ se na konci roku 2009 se začaly objevovat informace o skutečném stavu veřejných financí Řecka. Vyšly najevo statistické machinace ohledně výše deficitu a vládního dluhu včetně údajů pro vstup do eurozóny. Švihlíková (2010, 41

s. 101): „Důležitou roli v tzv. kreativním účetnictví Řecka sehrála nechvalně známá finanční korporace Goldman Sachs. Goldman Sachs nejenže „pomáhal“ Řecku skrýt pravý stav veřejných financí, ale zároveň se stal hlavním aktérem na trhu se speciálním finančním derivátem CDS (credit default swap), který představuje de facto sázku na špatný hospodářský výsledek, v případě Goldman Sachs, který byl obeznámen s realitou, mu CDS umožňoval vydělávat, na sázce, že Řecko zbankrotuje“. Řecké problémy s financováním státního dluhu vyústily mezi investory ve finanční paniku. Odhalení, ţe byla maskována jeho skutečná výše, otřáslo jejich důvěrou a zvýšilo úroky, které Řecká vláda v nastalé situaci nemohla splácet a musela poţádat o půjčku Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond. Janáčková (2010, s. 69 - 70) povaţuje dluhovou krizi za jeden z klíčových problémů eurozóny. Napjatá situace se dotkla i jiných států EU. Z lehkomyslného zadluţování a nedostatku disciplíny bylo obviněno i Portugalsko, Španělsko a Irsko.4 Veřejný dluh zemí eurozóny dosáhl během roku 2010 výše přes 80 procent HDP5. Údaje o skutečné výši řeckého dluhu se několikrát měnily. Největší nárůst proběhl během roku 2009. V říjnu uváděla vláda vedená pravicovou Novou demokracií dluh 273 miliard eur. Stejnou sumu zveřejnila v únoru 2010 také nová levicová vláda. Se stejným dluhem pracoval i Mezinárodní měnový fond v květnu loňského roku, kdyţ připravoval záchranný program pro Řecko. V listopadu 2010 Evropský statistický úřad provedl revizi údajů a publikoval přepracované informace o reálném dluhu Řecka. V Návrhu státního rozpočtu Řecka pro rok 2011 (2010) vláda uvádí, ţe dluh vládního sektoru ve skutečnosti na konci roku 2009 dosáhl 298 miliard eur, coţ představuje 126,8 % HDP. Eurostat (2011) v listopadu 2010 zveřejnil konečné hodnoty revidovaných údajů a ještě zvýšil dluh za rok 2009 na 127,1 % HDP. V roce 2010 dluh přesáhl 3 miliardy eur a na konci roku představoval 142,8 % HDP jak demonstruje následující graf. Křivka i nadále konstantně stoupá.

4

Podle jejich počátečních písmen (Portugal, Ireland, Greece, Spain) se pro tuto skupinu států ujalo neformální posměšné označení „PIGS“. 5 Za nebezpečnou výši dluhu přitom bývá povaţována uţ hranice 40 procent a dle Maastrichtských kritérií zadluţení nesmí přesáhnout 60 procent HDP.

42

Graf 16 Dluh vládního sektoru Řecka 2000 – 2010 (% HDP)

Pramen: Eurostat (2011)

Krize ovlivnila politický vývoj Řecka, pro který je historicky příznačná silně levicová orientace. Předčasné volby proběhly 4. 10. 2009 a zvítězilo Panhelénské socialistické hnutí v čele s Giorgosem Papandreou. Premiér prosadil restrukturalizaci ministerstev a v roce 2010 proběhla rozsáhlá strukturální reorganizace vlády. Nová vláda deklarovala jako hlavní priority v ekonomické oblasti zvýšení transparentnosti, potírání korupce a klientelismu na všech úrovních veřejné správy, stabilizaci veřejných financí, podporu „zeleného rozvoje“ a oţivení trhu. Premiér George Papandreou prohlásil, ţe bude usilovat o vytvoření transparentnějšího, efektivnějšího a metirokratického Řecka. (The Economist, 2009b) Po projevení dopadů krize nastaly na mezinárodních finančních trzích silné spekulační tlaky na řecké státní obligace a přes ně dokonce na společnou evropskou měnu. Díky tíţivému stavu veřejných financí se objevily oprávněné obavy z bankrotu řecké státní pokladny. Vzhledem k faktu, ţe výše rozpočtového schodku několikanásobně překročila hranici stanovenou Paktem stability a růstu, Evropská komise dle článku 126 (§9) Lisabonské smlouvy převzala dozor nad fiskálním hospodařením státu. Vláda byla vyzvána k neprodlené konsolidaci veřejných financí a ke zkvalitnění systému sběru a zpracování statistických údajů. V případě odchylek od stanovených cílů má EK právo poţadovat či přímo ukládat dodatečná opatření. Řecko aktualizovalo v lednu 2010 Program stability a růstu s cílem sníţení rozpočtového deficitu do roku 2013 pod 3 % HDP. Vláda ho předloţila Evropské komisi, 43

která jej přijala pouze s malými výhradami. Finanční trhy však aktualizace programu neuklidnila a nedůvěřivé reakce investorů jen prohloubily spekulační tlaky na státní obligace Řecka, jejichţ úroková míra pokračovala ve skokovém růstu. (Souhrnná teritoriální informace Řecko, 2010, s.16) Díky nedůvěře investorů a sníţení poptávky došlo po krizovém vývoji k znatelnému poklesu ceny řeckých státních dluhopisů. V období od října 2009 do dubna 2011 vzrostl roční výnos desetiletého řeckého státního dluhopisu z 4,5 na 14,9 %. V roce 2011 se náklady na obsluhu řeckého dluhu dostávají do rekordních hodnot, coţ ovlivňuje zvyšování výdajů státního rozpočtu. Graf 17 Výnos řeckých státních dluhopisů s desetiletou splatností 2001 – duben 2011

Pramen: Tradingeconomics (2011) Lze očekávat, ţe sniţující se cena dluhopisů bude ještě dlouhodobě ovlivňovat vývoj bilance řeckých státních financí a s nedůvěrou finančních trhů se bude stát potýkat i přes všechna opatření a snahu o sniţování deficitu. Země eurozóny bezprecedentně schválily vytvoření záchranného fondu ve výši 750 miliard eur pro účely odráţení spekulativních útoků na euro. Neočekávaly útok spekulantů vedený na první slabý článek, kterým bylo periferně poloţené Řecko s vysokým vládním deficitem i dluhem a vysokým deficitem běţného účtu. Dle Švihlíkové (2010, s. 106 - 109) by tak mohl tento útok být určitým testem, ukazující spekulantům, kam aţ lze zajít. Rovněţ byly zásadním způsobem přehodnoceny limity aktivit Evropské centrální banky, za kterých bylo umoţněno kupovat vládní dluh zemí eurozóny, coţ bylo donedávna povaţováno za nepřípustné. Co vedlo ke špatnému stavu veřejných financí? Při pohledu na dlouhodobý vývoj příjmů a výdajů je zřejmé, ţe deficity byly v Řecku dlouhodobého charakteru (Government finance 44

statistics, 2011). Janáčková (2010, s. 74) odsuzuje „dlouhodobý sklon Řecka k vládním dluhům, navíc kamuflovaných pomocí „upravených statistik. Je známo, že Řecko si pěstuje rozsáhlou vrstvu vládních úředníků, placených mnohonásobně lépe než jsou zaměstnanci v soukromém sektoru. Bují zde korupce a šedá ekonomika, celkově se v Řecku méně pracuje, a do důchodu Řekové odcházejí až o deset let dříve než Němci“. Na základě vlastních zkušeností z půlročního studijního pobytu mohu potvrdit, ţe plýtvání veřejnými financemi se v Řecku objevuje ve vysoké míře. V jiném evropském státě neexistuje situace, kdy by měli studenti vysoké školy z veřejných rozpočtů placené stravování třikrát denně sedm dní v týdnu, ubytování na kolejích i téměř všechny učební pomůcky a materiály. Nepopulistickým politickým stranám se těţko prosazuje v situaci, kdy univerzitní studenti nepokrytě sympatizují především s krajně levicovým křídlem a neváhají stávkovat za zlepšení technického stavu kolejí a zkvalitnění jídla podávaného zdarma v menzách. Skutečností je, ţe jejich protesty bývají ve většině případů vyslyšeny a stát pokračuje v expanzi a v bezprecedentním plýtvání prostředků. Ekonomická politika řecké vlády se však díky dopadu fiskální krize musela změnit a nyní je determinována závislostí země na půjčených financích a podmínkami vyplývajícími ze zapojení země do podpůrného mechanismu Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Sociálnědemokratická vláda strany PASOK byla nucena prosadit tvrdá opatření, přestoţe byla v rozporu s jejím předvolebním programem i vlastní politickou platformou strany. Opatření a škrty, které sníţily kupní sílu a jistoty obyvatel, spolu s prohlubující se krizí provázenou nárůstem nezaměstnanosti a bankroty podnikatelských subjektů posílily sociální napětí v zemi, jejímţ odrazem byla zejména v prvním pololetí roku 2010 vlna stávek a protestních akcí. (Souhrnná teritoriální informace Řecko, 2010, s. 16-17) Dle Švihlíkové (2010, s. 99 - 100) k pochopení skutečných kořenů současné krize nemůţe stačit pouze pohled upozorňující na plýtvání veřejných prostředků. Na jedné straně jsou po právu kritizovány vysoké státní výdaje například za včasný příchod do práce či 16. platy ve veřejném sektoru. Na druhé straně je ale třeba uváţit i strukturální znaky řeckého hospodářství, které se negativně promítají do daňového inkasa. Řecko, podobně jako řada dalších zemí včetně České republiky, od roku 2000 prosazovalo strategii poklesu přímých daní. Cílem koncepce bylo urychlení ekonomického růstu, ale za cenu vysokých příjmových 45

výpadků ze státního rozpočtu. Další charakteristikou, která negativně ovlivnila hloubku krizových dopadů je periferní poloha státu a komplikovaná ekonomická struktura. Kromě toho lze předpokládat aţ 40% podíl šedé ekonomiky na HDP. Vyplývá to z rozdílu mezi celkovými příjmy vlády a podílem daní, který by měl obvykle vyjadřovat úroveň příspěvků sociálního zabezpečení, případně prodej státního majetku, coţ ale ve sledovaném období netvořilo dostatečně významnou poloţku. V Řecku je rozšířen klientelismus a korupce. „Snižování daní bylo doprovázeno „úlitbami“ obou hlavních poltických stran pro „spřátelené“ firmy“. Janáčková (2010, s. 74 - 78) povaţuje za důleţitý faktor, který přispěl k zadluţení nejen Řecka, ale i dalších „jiţních zemí“ eurozóny, samotný fakt zavedení eura. Uvádí, ţe tyto země sice měly k dluhům sklon i dříve, ale se silnější měnou a nízkými úroky si začali půjčovat ještě více. Negativně na ně dopadly nejen niţší úroky nominální, ale i reálné, protoţe společná měnová politika zde vyvolávala nepřirozenou inflaci. „Levné peníze a snadné úvěry podpořily zadlužování vládního i soukromého sektoru. Následkem vyšší inflace „jih“ v rámci eurozóny ztrácel konkurenceschopnost, takže jeho zadluženost zvyšovaly také obchodní deficity. To vše jsou důsledky zavedení společné měnové politiky v příliš heterogenní skupině zemí“. Problémy eurozóny jsou širokým námětem, který by si zaslouţil samostatné zpracování, proto se jimi budu zabývat jen v rozsahu, který je nezbytný pro pochopení okolností, které ovlivnily sílu dopadů krize na řecké veřejné finance. Dle Švihlíkové (2010, s. 101 - 103) nedostatečnou konkurenceschopnost Řecka podtrhuje fakt, ţe přijalo euro za nevhodný převodní kurz, takţe vstup do eurozóny s sebou nesl značné náklady. Na jeho problémy měla také vliv současná podoba hospodářské a měnové unie. Za situace, kdy není moţné pouţít jeden z nejdůleţitějších nástrojů, kterým je měnový kurz6, je dle Mundellovy teorie optimální měnové oblasti moţné reagovat na asymetrický šok 7 dvěma způsoby nebo jejich kombinací, jsou to: - mobilita trhu práce,

6

Země se ztrátou konkurenceschopnosti nemůţe tedy pro vybalancování vnější nerovnováhy pouţít devalvaci vlastní měny. 7 Problém, který nepostihne celou měnovou oblast, ale jen jednu nebo několik zemí.

46

- fiskální redistribuce. Mobilita trhu práce v rámci EU z jazykových a kulturních důvodů není příliš vysoká a je sporné, do jaké míry je ze sociálního hlediska intenzivnější mobilita ţádoucí. Druhá moţnost fiskální redistribuce byla po mnoho let některými členskými státy8 odmítána. V současné situaci, při existenci společenství rozdílných zemí s odlišnou ekonomickou strukturou, celkovým ekonomickým rozvojem a omezenou flexibilitou mezd a cen, je však pro úspěch společné měny přerozdělování finančních prostředků od silnějších ke slabším nutností. Evropská unie nestanovuje fiskální přerozdělování oficielně, ale je „skryto“ do programů strukturálních fondů. Řecko je čistým příjemcem a dlouhodobě z nich čerpalo. Získané prostředky ale často neslouţily k ţádoucímu rozvoji nedostatečných průmyslových kapacit a místo toho plynuly na expanzi jiţ rozvinuté oblasti cestovního ruchu. Celkový rozpočet EU v objemu o něco vyšším neţ 1 % HNP členských zemí nelze povaţovat za dostatečný nástroj pro překonání oddělení monetárních a fiskálních politik. Monetární politika EU je soustředěna do Evropské centrální banky, která stanovuje jednotnou úrokovou sazbu. Řídí se však především potřebami velkých ekonomik. Nízké úrokové sazby, které měly pomoci z problémů německé ekonomice se negativně projevily na periferii, která se nacházela v jiné fázi cyklu. Pro Řecko znamenaly snadnější financování vládních dluhů a vyvolaly nárůst soukromé spotřeby domácností na dluh. Švihlíková (2010, s. 106 - 107) navrhuje moţná řešení řeckých problémů: -

Vláda se musí zaměřit na zlepšení stavu veřejných financí a dostat je z velkého primárního deficitu do velkého primárního přebytku. Úskalím tohoto řešení je nalézt cestu, která negativně neovlivní ekonomický růst.

-

Vyloučení Řecka z eurozóny, coţ ale za současných pravidel není moţné.

-

Evropské státy musí provádět fiskální transfery ve formách půjček řecké vládě. Finanční přesuny jsou nezbytné pro zachování eura a zabránění šíření spekulativní nákazy na další země.

8

Především ze strany Německa.

47

3.2. Dopady krize na veřejné rozpočty Řecka Recesi, která dopadla na zemi především po roce 2008, doprovázelo prohloubení fiskální nerovnováhy. Sníţil se objem prostředků plynoucí do státního rozpočtu a zároveň bylo nutné na krizi reagovat fiskální expanzí a došlo k znatelnému odlivu veřejných financí. I v případě Řecka došlo k signifikatní fiskalizaci nákladů systemické krize. Stejně jako na Islandu, tak i v Řecku lze identifikovat cyklické, makroekonomické i mimořádné dopady a byla implementována řada reforem, protikrizových a podpůrných opatření a pokrizových zásahů. Díky netransparentnosti poskytovaných informací a faktu, ţe údaje o stavu veřejných rozpočtů Řecka neodpovídaly skutečnosti, jsou data, která lze brát v potaz, k dispozici aţ od roku 2006. Od této doby byly revidovány Eurostatem a je moţné jim přisuzovat vypovídací hodnotu. Starší údaje je tedy nutno brát v potaz s přihlédnutí k jejich moţnému zkreslení. Řecké veřejné rozpočty jsou vzhledem k levicově orientovanému politickému vedení značně zatíţené na výdajové straně. Politici po mnoho let schvalovali nevyrovnané rozpočty. V současné situaci je pro zemi zásadní provést co nejúčinnější fiskální konsolidaci. Cílem Návrhu státního rozpočtu pro rok 2011 (2010), který vydala řecká vláda 18. listopadu 2010, je během roku 2011 sníţit deficit o 5 bilionů euro nebo 2 procenta HDP. Díky Eurostatem opraveným a aktualizovaným datům vychází z negativnějších údajů, neţ bylo původně předpokládáno. Eurostat provedl kontrolu údajů za roky 2006 aţ 2009. V tomto období se téměř čtyřnásobně zvýšil deficit. Z 9,85 bilionů eur v roce 2003 se dostal na 36,2 bilionů eur v roce 2009. Veřejný dluh se zvýšil z 97,4 % HDP v roce 2003 na 126,8 % HDP v roce 2009. V absolutních číslech se v tomto období dluh téměř zdvojnásobil ze 168 bilionů eur na 298 bilionů eur. (Návrh státního rozpočtu Řecka 2011, 2010) Následující graf znázorňuje příjmy a výdaje ze státního rozpočtu v % HDP od roku 2006 a jejich plánovaný vývoj do roku 2014 odráţející vládní politiku dalších let. V rámci hospodářsko-politického programu je jako střednědobý cíl vytyčeno dosaţení udrţitelné úrovně příjmů a výdajů veřejných rozpočtů.

48

Graf 18 Řecko - Veřejné výdaje a příjmy2006 – 2014 (% HDP)

Pramen: Návrh státního rozpočtu Řecka 2011 (2010)

Řecká vláda byla dotlačena okolnostmi k odsouhlasení rozsáhlého programu fiskální konsolidace. Evropská unie tím podmínila poskytnutí půjčky pro záchranu země, která bude následně podrobněji popsána v podkapitole týkající se protikrizových opatření. 3.2.1. Dopady na příjmovou stránku Na příjmové straně veřejných rozpočtů v důsledku recese došlo k signifikatnímu poklesu daňových příjmů. Tento fakt byl stejně jako na Islandu důsledkem sníţení soukromé spotřeby a zvýšení nezaměstnanosti. Dle publikace Eurostatu Government finance statistics (2011) má Řecko jiţ dlouhodobě v rámci Evropy jeden z nejniţších daňových poměrů přímých daní k HDP. V roce 2008 tvořily přímé daně v Řecku 7,7 % HDP, zatímco průměr v rámci EU byl 13,1 % HDP. Ve srovnání s jinými státy má Řecko nízký podíl nejen daňového inkasa, ale i celkových vládních příjmů na HDP. Následující tabulka demonstruje jak krizový pokles v roce 2009, tak následný nárůst přijatých prostředků v roce 2010. Implementovaná opatření a reformy by měly plusově ovlivnit daňové výběry dalších let. Tabulka 4 Příjmy veřejných rozpočtů Řecko (% HDP)

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

40,5

41,3

43

40,9

40,3

39

38,1

38,6

39,4

39,8

39,7

37,8

40,6

Pramen: Eurostat (2011)

49

V rámci vytvořeného programu fiskální konsolidace bylo zavedeno mnoho změn pro zvýšení příjmů plynoucích do veřejných rozpočtů. Aplikovaná fiskální reforma se dotýká rozsáhlého spektra oblastí. Dle Official Journal of the European Union (2010) patří k nejdůleţitějším provedeným reformám a opatřením na příjmové straně státního rozpočtu: -

zvýšení spotřební daně z pohonných hmot,

-

zvýšení spotřební daně z tabákových výrobků,

-

zvýšení spotřební daně z alkoholu,

-

zavedení spotřební daně pro luxusní zboţí,

-

rozšíření základu daně z přidané hodnoty,

-

zvýšení dolní sazby DPH z 11 na 13%,

-

přesun 30% zboţí z niţší do vyšší 23% sazby DPH,

-

rozšíření základu pro výpočet daně z nemovitostí,

-

krátkodobé uvalení daně z bohatství na nejlépe vydělávající společnosti,

-

zavedení ekologické daně. 3.2.2. Dopady na výdajovou stránku

Většina výdajů směřuje na platy státních zaměstnanců, důchody a sociální dávky. V důsledku krize se zvýšil objem výdajů plynoucích na podporu nezaměstnaných. Při nástupu recese vláda vydala peněţní prostředky v rámci protikrizových opatření pro podporu upadající ekonomiky. Díky nevyrovnanosti řeckých veřejných financí však státní rozpočet nedisponoval dostatečným objemem prostředků na záchranu řeckého hospodářství. Vláda vyhlásila bankrot státní pokladny a neobešla se bez vnější pomoci. Zvyšování rozpočtových výdajů také ovlivňují neustále se zvyšující náklady na obsluhu státního dluhu, jak jsem jiţ popisovala v předchozí části kapitoly. Tabulka 5 Výdaje z veřejných rozpočtů Řecko (% HDP)

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

44,3

44,4

46,7

45,3

45,1

44,7

45,5

44

45,5

46,5

49,2

53,2

51,1

Pramen: Eurostat (2011)

50

Saldo veřejných financí se díky expanzivní fiskální politice, nepřiměřeně vysokým výdajům vládního sektoru a nízkým příjmům, dlouhodobě nachází v záporných hodnotách. Vývoj deficitu se několikrát bezprecedentně prohluboval. Před krizí vládnoucí strana Nová demokracie opakovaně revidovala prognózu rozpočtového deficitu pro rok 2009. Z původního předpokladu 2 % HDP v lednu 2009 zvýšila na 3,7 % a před neúspěchem v předčasných volbách uváděla 6 % HDP. Nakonec se realita vyšplhala nejdříve na 12,7 %, později opravených aţ na 13,9 % HDP. Jak jsem jiţ uváděla v úvodu kapitoly, strana Nová demokracie byla poraţena v předčasných parlamentních volbách 4. 10. 2009 sociálně demokratickou stranou Panhelénské socialistické hnutí (Ministerstvo financí Řecko, 2009; 2011). Tabulka 6 Bilance veřejných rozpočtů Řecko (% HDP) 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

-3,8

-3,1

-3,7

-4,4

-4,8

-5,7

-7,4

-5,4

-6,1

-6,7

-9,5

-15,4

-10,5

Pramen: Eurostat (2011)

Eurostat (2010) v listopadu 2010 zveřejnil finální výsledky hloubkové revize veřejných financí a konečná hodnota řeckého rozpočtového deficitu za rok 2009 se dostala na hodnotu 15,4 % HDP, coţ je 36,15 miliard eur. Graf 19 Řecko – Deficit vládního sektoru 2006 – 2010 (% HDP)

Pramen: Eurostat (2011)

51

Návrh státního rozpočtu Řecka 2011 (2010) odráţí ambiciózní cíle pro sníţení deficitu do roku 2014 na hodnotu 2,6 % HDP. Tato predikce se opírá o probíhající fiskální reformy. Je otázkou, do jaké míry jsou cíle vlády realistické. V roce 2009 se v důsledku dopadů krize a expanzivních protikrizových fiskálních opatření vlády deficit zvýšil z 9,4 na 15,4 % HDP, tedy o 6 % HDP. V následujícím roce 2010 vláda uvádí, ţe se jí podařilo zavedením mnoha úsporných opatření deficit téměř o 6 % HDP opět sníţit. Realitou dle Eurostatu (2011) je však sníţení jen na 10, 5 % HDP, tedy o necelých 5 %. Graf 20 Řecko – Deficit vládního sektoru 2006 – 2014 dle vládních cílů

Pramen: Návrh státního rozpočtu Řecka 2011 (2010)

V rámci úsporného programu bylo implementováno několik opatření pro sníţení výdajové stránky veřejných rozpočtů. K nejdůleţitějším provedeným reformám a opatřením na výdajové straně státního rozpočtu patří: -

sníţení platů státním zaměstnancům,

-

sníţení státních přídavků,

-

zmrazení indexace penzí a sníţení 13. a 14. penzí,

-

sníţení nejvyšších důchodových hranic.

3.3. Vládní intervence a protikrizová opatření Protikrizová opatření byla realizována ze strany Řecka i ze strany mezinárodních institucí. Po projevení krize bývalá vláda odsouhlasila několik podpůrných protikrizových opatření, které však měly negativní efekt na bilanci státního rozpočtu. Patřilo k nim například sníţení daně z příjmů PO z 24 na 20%, coţ ještě více zmenšilo objem daňového inkasa řeckého státního 52

rozpočtu. Po hrozbě bankrotu státní pokladny a vnějším zásahům se však vládní změny musely obrátit a byla zahájena úsporná politika. V lednu 2010 byl vládou aktualizován Program stability a růstu. Update of Hellenic Stability and Growth Programme (2010) se zaměřuje na řešení dvou hlavních problémů. Prvním je konsolidace fiskální pozice země zacílením fiskální a strukturální politiky na sniţování rozpočtového deficitu a veřejného dluhu. Druhým je zajištění podmínek pro ekonomický rozvoj v následujících letech a vytvoření nové cesty dlouhodobě udrţitelného růstu. K těmto dvěma hlavním cílům byl přiřazen třetí problém, kterým je nutnost vypořádat se s věrohodností státu. Revize deficitních údajů, společně s předchozími neúspěšnými pokusy o fiskální konsolidaci ztěţuje schopnost Řecka financovat státní deficit a dluh. Vládě se nedaří přesvědčit evropské partnery a finanční trhy o upřímné snaze skoncovat s fiskální nestabilitou a se starými neduhy, i přestoţe aktualizovaný program zahrnoval balíček úsporných opatření týkajících se omezení nákladů veřejného sektoru, včetně rozsáhlých mzdových škrtů a zvýšení spotřebních daní. Navrácení důvěry nepomohlo ani přijetí dalšího balíčku úsporných opatření v březnu 2010. Jeho obsahem bylo zvýšení koeficientů DPH, druhé zvýšení spotřebních daní a další mzdové škrty ve veřejném sektoru. Zveřejňování revidovaných dat o výši rozpočtového deficitu za předchozí rok však tuto snahu utnulo a spekulační tlaky na řecké obligace ještě vystupňovalo. Doprovázel to další nárůst úrokové míry a opakované sniţování hodnocení řecké kredibility ze strany ratingových agentur. Poté, co finanční trhy odmítly Řecku poskytnout cenově přijatelné úvěry, se země ocitla na pokraji bankrotu a potřebovala pomoc z vnější (Souhrnná teritoriální informace Řecko, 2010, s. 17). Řecká vláda 23. 4. 2010 poţádala evropské partnery o aktivaci podpůrného finančního mechanismu Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Na základě poţadavků podmiňujících jejich pomoc, byl 2. 5. 2010 schválen třetí balíček úsporných opatření a 6. 5. 2010 přijal řecký parlament zákon č. 3845/2010 „Opatření k aplikaci podpůrného mechanismu řecké ekonomiky ze strany členských států eurozóny a MMF“. Zákon legislativně upravuje podmínky čerpání podpůrné půjčky na základě uzavření Memoranda o ekonomické a finanční politice mezi Řeckou vládou a věřiteli. MEFP (2010), v originálním názvu „Memorandum of Economic and Financial Policies“, popisuje přístup 53

řecké centrální banky a vlády k ekonomické a finanční politice, kterou bude implementovat do roku 2013. Cílem je posílení důvěry trhů a fiskální a finanční pozice Řecka v průběhu přechodu k otevřenější a konkurenceschopnější ekonomice. Vláda se plně zavázala přistupovat k politice dle specifikací v MEFP a jeho přílohách, sestavovat v příštích letech úsporné rozpočty s cílem sníţit fiskální deficitní saldo do roku 2014 pod 3 % HDP a do začátku roku 2013 dosáhnout klesající křivky ukazatele poměru veřejného dluhu k HDP, zabezpečit stabilitu řeckého finančního systému a implementovat strukturální reformy pro oţivení a podporu konkurenceschopnosti a ekonomické kapacity pro produkci, úspory a export. V tomto ohledu je také vláda plně a stejnou měrou zavázána k dodrţování postupů stanovených Radou EU v dokumentu „Decision and Recommendation“ vydaném 16. února 2010. Pro řeckou vládu jsou stanoveny přísné podmínky pro sníţení fiskálního deficitu, které zahrnují docílení vyšších a spravedlivějších daňových výběrů a limitování vybraných výdajů vlády. S ohledem na tyto snahy a projevení závazku efektivní makroekonomické politiky, poţádala vláda Řecka Mezinárodní měnový fond pro finanční podporu tohoto několikaletého programu ve výši 30 miliard eur. MMF poskytl prostředky na dobu 36 měsíců na základě ujednání „Snad-By Arrangement“. Obdobnou ţádost podala vláda i státům Evropské unie a Řecku z jejich strany byla poskytnuta finanční pomoc ve výši 80 miliard eur. Celkově tedy úvěr pro Řecko činil 110 miliard eur (Souhrnná teritoriální informace Řecko, 2010, s. 17). Půjčka takovéhoto rozsahu však neřeší hlavní kořeny problémů dluhové krize eurozóny a nebylo moţné jiţ od počátku očekávat, ţe bude v daném časovém horizontu splacena. Restrukturalizace dluhu je dříve či později pro Řecko nevyhnutelná (Švihlíková, 2010, s. 106). Implementace programu je po celou dobu kontrolována prostřednictvím kvantitativních výkonových kritérií a strukturálních měřítek popsaných v MEFP a Technical Memorandum of Understanding. TMU stanovuje 12 čtvrtletních kontrol doloţených MMF, v koordinaci Evropské komise a ECB. Podpůrná půjčka 110 miliard eur měla být Řecku dle původního plánu deponována v průběhu let 2010 aţ 2012 ve dvanácti dávkách, za předpokladu, ţe ekonomika státu bude konsolidována v souladu s přijatými závazky. V březnu 2011 na základě ţádosti řecké vlády byla splatnost půjčky prodlouţena z 3 na 7,5 let a na summitu EU bylo schváleno i sníţení úrokové sazby (Řecká ambasáda, 2011). 54

Na reformy navazuje Návrh státního rozpočtu Řecka pro rok 2011 (2010). Zahrnuje základy nového fiskálního rámce, jehoţ obsahem je: -

detailní popis a nastavení účtů pro vládní sektor,

-

roční výdajové stropy,

-

vytváření rezerv pro výjimečné situace,

-

povinnost předloţit dodatečný rozpočet v případě překročení výdajů nad rezervy,

-

procedury kontroly závazků,

-

povinnost pravidelně (měsíčně, čtvrtletně a půlročně) oznamovat a zveřejňovat data o realizaci rozpočtu.

Cílem hospodářsko-politického programu je pro rok 2011 sníţení deficitu o 1,5 bilionů euro, coţ představuje 0,5 % HDP. Pro dosaţení tohoto cíle bylo nezbytné učinit úsporná opatření v rozsahu 9,150 bilionů euro. Tato částka je součtem jednotlivých fiskálních změn. Patří k nim například růst úrokových plateb, omezení státních příspěvků, zvýšení sociálních výdajů a vliv probíhajícího hospodářského poklesu na příjmy. Zároveň s fiskálními úpravami a opatřeními ke sníţení deficitu bylo provedeno několik důleţitých strukturálních reforem. Strukturální reformy jsou zaměřeny na povzbuzení ekonomického růstu, podporu institucí a obnovení důvěry v řecké hospodářství. Patří k nim: -

nový daňový systém,

-

nový rozpočtový rámec,

-

tzv. „Kallikrates“ reformy místní a regionální správy,

-

zveřejňování všech rozhodnutí na internetu,

-

penzijní reforma,

-

reformy na pracovním trhu,

-

stabilizace a dohled nad finančním sektorem,

-

liberalizace sluţeb,

-

ochrana nezadluţených firem a domácností,

-

zjednodušené udělování licencí pro zakládání společností,

-

liberalizace silniční dopravy,

-

nový zákonný rámec pro podporu velkých i malých investic 55

(Návrh státní rozpočtu Řecka pro rok 2011, 2010). V lednu tohoto roku začalo Řecko vyjednávat o prodlouţení splatnosti úvěru poskytnutého Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem. Na summitu eurozóny v březnu 2011 byl Řecku schválen niţší úrok z květnové půjčky 110 miliard eur. Průměrné roční úročení bude zmírněno o jeden procentní bod na 4,2 procenta. Navíc bylo odsouhlaseno i prodlouţení doby splatnosti ze 3 na 7,5 roku. Vláda předtím slíbila kromě dalších úspor rozsáhlou privatizaci, která jim přinese do státní pokladny kolem 50 miliard eur. I přes tato opatření je hrozba neschopnosti splácet v budoucnu stále reálná (Lavička, 2011).

56

Shrnutí kapitoly Kapitola se týkala dopadů krize na veřejné rozpočty Řecka. V úvodu se zabývala ekonomickým vývojem a identifikovala oblasti, které měly vliv na velikost dopadu ekonomické krize a vznik krize dluhové. Hlavním problémem, který zapříčinil rozsáhlé dopady krize na řecké veřejné rozpočty, byla dlouhodobá expanzivní fiskální politika minulých vlád a přebujelost veřejného sektoru, nesoucí s sebou bezprecedentní deficit veřejných financí a vysokou zadluţenost. Statistiky týkající se veřejných financí neodpovídaly realitě a vláda se dopouštěla machinací s mnoha důleţitými údaji. K dluhové krizi došlo v důsledku ekonomického zpomalení, odhalení informací o skutečném stavu zadluţenosti státu, neschopnosti splácet zvyšující se úroky a ztráty důvěry ze strany finančních trhů. Vliv mělo také zavedení eura, jehoţ následkem bylo sníţení konkurenceschopnosti země. Deficit se zvýšil na téměř 16 % HDP. Díky hrozbě bankrotu státní pokladny se stát neobešel bez pomoci mezinárodních institucí. Od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu byl poskytnut záchranný balíček v celkově výši 110 miliard eur. Mezinárodní instituce svou pomoc podmiňovaly zavedením opatření na podporu ekonomiky a zastavení zadluţování země. Vláda byla tedy v reakci na vzniklou situaci nucena vytvořit rozsáhlý úsporný program fiskálních reforem dle poţadavků MMF a EU. Začal být realizován na začátku března 2010. Došlo k zavedení úsporných opatření a velkému mnoţství úprav a nařízení. K nejdůleţitějším změnám patří sníţení platů státních zaměstnanců, sníţení státních přídavků, sníţení důchodů. Opatření, která zvýšila objem prostředku plynoucích do státního rozpočtu, se týkala zvýšení DPH, zvýšení spotřebních daní na pohonné hmoty, tabákové výrobky a alkohol, byla zavedena nová spotřební daň na luxusní zboţí. Stav řecké ekonomiky se i nadále nevyvíjí příznivě. Zadluţenost v roce 2010 přesáhla 140 % HDP. Hrozí, ţe díky pozastavení splátek sjednaného úvěru od MMF dojde k insolvenci státní pokladny.

57

4. SROVNÁNÍ DOPADŮ KRIZE NA VEŘEJNÉ ROZPOČTY ISLANDU

A

ŘECKA,

BUDOUCÍ

VÝVOJ,

NÁVRHY

DALŠÍCH POSTUPŮ A ZLEPŠENÍ, SROVNÁNÍ S ČR Závěrečná třetí kapitola je vyústěním předchozích a jejím výsledkem je zhodnocení dopadů krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka na základě srovnání kvantitativních údajů o stavu a vývoji příjmů, výdajů a bilance státních rozpočtů. Nejdříve srovnám příjmy a výdaje veřejných rozpočtů v % HDP a dále budu komparovat velikost meziročních změn rozpočtové bilance obou států. Tento pohled však odráţí pouze krátkodobé dopady na veřejné rozpočty. Dlouhodobý vliv se projeví v delším časovém horizontu a bude se v něm odráţet implementace probíhajících reforem a opatření. Je nezbytné brát v potaz fiskalizaci nákladů krize skrz transformaci soukromého dluhu do dluhu veřejného, která proběhla v obou státech. Dluhové náklady jsou rozloţeny do řady následujících let, a jak uvádí Dvořák (2009, s. 122), zachycení přesunů dluhového břemene je v současné dluhové statistice velmi obtíţné. Klasifikace konkrétních dlouhodobých dopadů dluhových nákladů na veřejné finance na základě kvantitativních dat je tedy komplikovaná a vzhledem k omezenému rozsahu práce se jí nebudu podrobně zabývat. Dlouhodobý dopad zhodnotím pouze v rámci popsaných faktů z předchozích kapitol a obecně odvoditelného vývoje.

4.1. Srovnání dopadů krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka Stav veřejných rozpočtů Islandu a Řecka před současnou světovou ekonomickou krizí byl velmi odlišný. Islandská vláda hospodařila s poměrně vyrovnanou bilancí státního rozpočtu, systém fungoval bez větších problémů a údaje o stavu ekonomiky odráţely realitu. Problém se nacházel více v politice centrální banky a v soukromé finanční sféře. Oproti tomu řecká vláda se potýkala s dlouhodobými zápornými rozpočtovými saldy a neuváděla pravdivé informace o skutečném stavu veřejných financí. Za této situace bylo následně pro Island jednodušší přijetí protikrizových opatření a implementace reforem. V Řecku bylo a stále ještě je nutné provést reforem více a ve znatelně větším rozsahu. Ze stále narůstajícího sociálního napětí vyplývá, ţe reformy jsou a budou konfrontovány s nepochopením ze strany obyvatelstva. Island se velkou měrou zaměřil především na daňové změny. V Řecku bylo nutné pojmout reformy komplexněji a navrhnout i důleţité strukturální reformy, které na Islandu nebyly nezbytností. 58

Přes rozdílné předpoklady a rozdílné důvody hlubokých krizových dopadů byl výsledný vliv na stav veřejných financí obou států podobný. U obou zemí došlo po roce 2007 ke sniţování příjmů veřejných rozpočtů a zvyšování výdajů. Podíl příjmů byl historicky niţší v Řecku. V následujících letech by se díky zavádění daňových reforem a očekávanému ekonomickému zlepšení měly příjmy obou rozpočtů zvedat. Krátkodobě také bude mít na finance plynoucí do řeckých rozpočtů vliv plánovaný prodej státního majetku. Celkové vládní příjmy mezi lety 2007 aţ 2009 se na Islandu sníţily přibliţně o 6,6 % HDP a v Řecku o 2 % HDP. Přímé dopady krize na sníţení objemu veřejných příjmů byly tedy pro Island větší. Tabulka 7 Příjmy veřejných rozpočtů (% HDP) – Island a Řecko

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Island

40,9

43,2

43,6

41,9

41,7

42,8

44,1

47,1

48

47,7

44,2

41,1

42,3

Řecko

40,5

41,3

43

40,9

40,3

39

38,1

38,6

39,4

39,8

39,7

37,8

40,6

Pramen: Eurostat (2011)

Výdajová strana rozpočtu se u obou zemí po propuknutí krize zásadně změnila. Následující tabulka demonstruje vývoj veřejných výdajů a jejich nárůst po roce 2007. Celkové vládní výdaje mezi lety 2007 aţ 2009 se na Islandu zvýšily přibliţně o 8,8 % HDP a v Řecku o 6,7 % HDP. Přímé dopady krize byly tedy větší pro Island, i co se týče zvýšení objemu veřejných výdajů ve sledovaném období. Pro Island byl nejnáročnější rok 2008, kdy výdaje dosáhly bezprecedentních hodnot a znatelně překročily řecké. Hlavní příčinou byla finanční pomoc státu pro bankovní sektor. Řecká vláda byla nucena vydat nejvíce financí o rok později, v roce 2009, ale nárazový dopad byl menší neţ na Islandu. Island poté v roce 2009 zavedl úsporná opatření a výdaje tak opět sníţil. Řecku se tento krok zatím příliš nedaří.

59

Vývoj veřejných financí obou států negativně ovlivňují také stále se zvyšující úrokové náklady veřejného dluhu. Lze očekávat, ţe budoucí vydání se i přes úspornou snahu vlád budou díky zadluţenosti zemí nadále pohybovat ve vysokých hodnotách. Tabulka 8 Výdaje z veřejných rozpočtů (% HDP) – Island a Řecko

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Island

41,3

42

41,9

42,6

44,3

45,6

44,1

42,2

41,6

42,3

57,8

51,1

48,6

Řecko

44,3

44,4

46,7

45,3

45,1

44,7

45,5

44

45,5

46,5

49,2

53,2

51,1

Pramen: Eurostat (2011)

Řecko se dlouhodobě potýkalo s deficitními saldy státního rozpočtu. Islandské rozpočty byly oproti tomu do roku 2007 přebytkové. Po propuknutí krize se bilance obou zemí dostaly do signifikantních minusových hodnot. V Řecku se deficit v roce 2009 vyšplhal nejdříve na 13,9 % HDP a poté aţ na 15,4 % HDP, na Islandu uţ o rok dříve na 13,5 % HDP. Zásadním rozdílem zůstává, ţe problematický stav veřejných financí Islandu je krátkodobého charakteru a veřejné finance Řecka jsou ve špatném stavu uţ dlouhodobě. Tabulka 9 Bilance veřejných rozpočtů (% HDP) – Island a Řecko 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Island

4,9

6,3

5,4

-13,5

-9,1

-6,3

Řecko

-5,2

-5,7

-6,4

-9,4

-15,4

- 10,5 Pramen: Eurostat (2011)

60

Graf 21 Srovnání bilance veřejných rozpočtů Islandu a Řecka (v % HDP)

Pramen: Eurostat (2011)

Z grafu je patrný silnější bezprostřední dopad na stav bilance státního rozpočtu Islandu, kde se vývoj skokově propadl. Řecká křivka vykazuje deklinující směr jiţ dlouhodobě. Krize a odhalení reálných dat její sklon zdůraznily. Pro srovnání dopadů krize je třeba brát v úvahu časový horizont, ve kterém se v daných státech znatelnou měrou projevila. Na Islandu to bylo v roce 2008 a v Řecku aţ o rok později, v roce 2009. Následující tabulka srovnává meziroční dopad krize v roce jejího největšího vlivu na bilanci veřejných rozpočtů států. Tabulka 10 Srovnání meziročního dopadu krize na bilanci veřejných rozpočtů Islandu a Řecka % HDP Island Řecko

2007

2008

5,4

- 13,5 -9,4

2009

Dopad krize – prohloubení deficitu VF Mezi lety 2007 a 2008 o 18,9 % HDP Mezi lety 2008 a 2009 o 6 % HDP

-15,4

Pramen: Vlastní tvorba na základě tabulky číslo 9

Přímý krátkodobý meziroční dopad na stav veřejných financí byl tedy hlubší na Islandu. Nyní srovnám dopad dlouhodobější. K dispozici jsou údaje do roku 2010, dopady v dlouhodobém časovém horizontu se však projeví aţ po více letech a ovlivní je implementace úsporných 61

programů a opatření, jejichţ efekt se projevuje se zpoţděním. Také se v nich odrazí nárůst zadluţenosti obou vlád. Nyní lze tedy toto srovnání brát pouze orientačně. Tabulka 11 Srovnání dopadů krize na bilanci veřejných rozpočtů Islandu a Řecka Změna % HDP

2007

2008

Meziroční změna

2008

2009

Meziroční změna

2009

2010

Meziroční

mezi lety

změna

2007 a 2010

Island

5,4

- 13,5

-18,9

-13,5

-9,1

+4,4

-9,1

-6,3

+2,8

-11,7

Řecko

-6,4

-9,4

-3

-9,4

-15,4

-6

-15,4

-10,5

+4,9

- 4,1

Pramen: Vlastní tvorba na základě tabulky číslo 9

Deficit se mezi lety 2007 a 2010 prohloubil na Islandu o 11,7 % HDP a v Řecku o 4,1 % HDP. I tento pohled ukazuje na dramatičtější prohloubení rozpočtového salda na Islandu. Co se týče objemu přijatých reforem a fiskálních změn, lze konstatovat, ţe rozsáhlejší soubor opatření je, a i dále bude, nuceno implementovat Řecko a dopady v dlouhém období tak mohou zatěţovat jeho veřejné rozpočty a fiskální řízení více neţ na Islandu. Obě země se potýkají s problémem vysokého vládního dluhu, který se následně promítá do salda veřejných rozpočtů. Řecko se díky své předluţenosti stalo spekulativním cílem v rámci členů eurozóny. Carey (2009, s. 5) označil Island za nejvíce krizí postiţenou evropskou zemi mimo eurozónu, coţ se kauzálně projevilo ve zvýšení vládního dluhu. Přes podobné problémy v posledních letech byl historicky vývoj zadluţenosti Islandu a Řecka rozdílný. Řecký dluh se od roku 2005 pohybuje v částkách přesahujících 100% HDP, Islandský se do problémů dostal aţ po roce 2007. Prohloubení islandského veřejného dluhu se v signifikatní míře nepromítlo do deficitu státního rozpočtu. Důvodem byly velké mimorozpočtové výdaje, směřující především na refinancování privátních bank a spořitelen, jak uvádí ve svém článku islandský ministr financí Sigfússon (2010). Srovnání s dřívějšími údaji o dluhu Řecka neuvádím z důvodu jejich neprůkaznosti.

62

Tabulka 12 Veřejný dluh (%HDP) – Island a Řecko 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Island

26

27,9

41,3

81,1

104,4

...

Řecko

100

106,1

105,4

110,7

127,1

142,8

Pramen: Eurostat (2011), Ministerstvo financí Island (2011)9

Tabulka 13 Srovnání dopadů krize na Island a Řecko Dopady

Island

Řecko

-

Kolaps bankovního systému,

-

nárůst veřejného dluhu,

Dopady

-

ztráta důvěry finančních trhů,

krize na

-

růst nezaměstnanosti,

ekonomiku:

-

propad měnového kurzu,

-

inflace,

-

růst úrokových měr.

-

-

Vyhlášení bankrotu státní pokladny,

-

nárůst veřejného dluhu,

-

ztráta důvěry finančních trhů,

-

růst nezaměstnanosti,

-

růst úrokových měr.

Sníţení objemu příjmů,

-

Sníţení objemu příjmů,

-

změny daňových příjmů.

-

změny daňových příjmů.

-

Zvýšení úrokových plateb,

-

Zvýšení úrokových plateb,

-

nárůst výdajů na sociální

-

nárůst výdajů na sociální

Dopad na příjmovou stránku veřejných rozpočtů: Dopad na výdajovou stránku veřejných rozpočtů:

9

dávky -

dávky,

zvýšení vládní spotřeby.

-

zvýšení vládní spotřeby.

Eurostat eviduje dluhová data pro Island jen do r. 2008. Ministerstvo financí do r. 2009.

63

Dopad na saldo

-

2008 deficit 13,5 % HDP,

státního

-

poté sniţování.

-

Daňové reformy,

Vládní

-

sniţování výdajů,

intervence a

-

finanční pomoc MMF, EU a

-

pak opravených na 15,4 % HDP.

rozpočtu:

protikrizová

půjčka od VB, Nizozemí,

opatření:

Německa, Polska a Ruska.

-

Strukturální reformy,

-

daňové reformy,

-

sniţování výdajů,

-

finanční pomoc EU a MMF. Dohromady 110 miliard eur.

Dohromady 6 miliard dolarů. -

Přebujelý veřejný sektor,

-

statistické machinace,

-

chyby ve fiskální politice.

Reformy,

-

Reformy,

-

legislativní změny,

-

legislativní změny,

-

změna struktury vedení

-

potírání korupce a zvýšení

Co bylo

-

Přebujelý bankovní sektor,

špatně:

-

chyby v monetární politice.

-

centrální banky – zvýšení

Jak to zlepšit:

2009 deficit nejdříve 13,9 %,

transparentnosti,

autonomie,

-

zeštíhlení veřejného sektoru,

-

sniţování úrokových sazeb,

-

strukturální reformy širšího

-

znovuvytvoření fungujícího

-

rozsahu,

bankovního sektoru,

-

prodej státního majetku,

přísná kontrola.

-

přísná kontrola.

Pramen: Vlastní tvorba na základě předchozích údajů, grafů a tabulek

4.2. Očekávaný budoucí vývoj v obou zemích, návrhy postupů a zlepšení Vlády obou států se snaţí o agresivní fiskální konsolidaci. Zda bude úspěšná, se ukáţe aţ v delším horizontu. Island i Řecko byly vnějšími okolnostmi vtlačeny do konsolidace rozloţené do krátkého časového období. Nedostatečné zohlednění časového horizontu můţe mít vliv na kvalitu přijatých reforem. Prušvic (2010) označuje za zásadní faktor „zdravého“ vývoje veřejných rozpočtů správné nastavení rozpočtových pravidel a dodrţování disciplíny. Existence dobře specifikovaných, 64

srozumitelných a jednoznačných rozpočtových pravidel je pozitivně korelována s hloubkou a trvalostí konsolidace. Fiskální pravidla podporují střednědobou konsolidaci, protoţe umoţňují veřejnosti lépe pochopit dění a zabraňují politikům prosazovat krátkodobé parciální zájmy, které mohou finanční zdraví státu ohrozit. Nedodrţování disciplíny především na výdajové straně rozpočtu bývá hlavní příčinou neúspěchu fiskální konsolidace. Je otázkou, zda snaha o ozdravení veřejných rozpočtů nepřinese spíše následný krizový výsledek. Plošné zvýšení daní v obou státech můţe mít negativní dopad na ekonomický růst. Kohout (2009) upozorňuje, ţe sniţování daní často bývá právě jedním z protikrizových opatření a zvyšování tedy potom můţe mít opačný efekt. Státy by se více měly zaměřit na rozpočtové škrty. Sniţování výdajů mívá trvalejší výsledky neţ zvyšování příjmů. Obecně však zvyšování daní i sniţování výdajů působí procyklicky a můţe vést k ještě většímu prohloubení krize. Island měl pro změny lepší podmínky. Hospodářská politika nebyla tolik expanzivní a stav veřejných financí se před krizí nacházel v nesrovnatelně lepší situaci. Přestoţe byl přímý propad znatelnější, problémy s nárůstem deficitu se dají na Islandu označit za spíše krátkodobé. Pro společnost je adaptace na daňově změny a úsporná opatření jednodušší. Místní vláda by měla této situace vyuţít a pokračovat co nejintenzivněji ve svém plánu pro ozdravení veřejných rozpočtů. Carey (2009, s. 2) zdůrazňuje, ţe reformy je nutné posílit opatrnou regulací, kontrolou a dohledem. Lane (2008) vidí nejlepší strategii pro Island ve formě vstupu do Evropské unie a eurozóny. Zatím je členem EU pouze Řecko. Islandská vláda podala 17. července 2009 ţádost o členství v Evropské unii. Překáţkou vstupu je ale mimo jiné spor o splacení dluhu Británii a Nizozemsku. Pro budoucí znovuobnovení ekonomického růstu je důleţité vytvoření nového finančního sektoru s lepší regulací a rozloţením vlastnictví bank. Také je nevyhnutelná změna struktury centrální banky a zaměření monetární politiky na sniţování úrokové sazby. Je pravděpodobné, ţe Řecko se bude potýkat s problémy při splácení svých dluhů. Evropská unie a MMF jiţ vyhověly jeho ţádosti o prodlouţení splatnosti úvěru a sníţení úrokové sazby. Řecko přislíbilo začít s privatizací státního majetku a získat tak další krátkodobý zdroj příjmů do státního rozpočtu. Předpověď pro další roky není pro ekonomiku Řecka pozitivní, předpokládá se pokračující prohlubující se recese. Dle Návrhu státního rozpočtu 2011 (2010) 65

měl být pokles ekonomiky v loňském roce 4% a v letošním roce 2,6% HDP. Realisticky lze očekávat pokles ještě hlubší. Dále i v příštích letech bude vývoj ekonomiky poznamenán úsilím řecké vlády o konsolidaci veřejných financí a odvrácení nebezpečí bankrotu státní pokladny, které si vynucuje opatření směřující k dalšímu sniţování rozpočtových výdajů a zvyšování rozpočtových příjmů, jakoţ i zásadních strukturálních reforem (Souhrnná teritoriální informace Řecko, 2010, s. 17). V Řecku je nezbytné zeštíhlit celý veřejný sektor. Změnu hospodaření státu a zlepšení celkové situace veřejných financí způsobí nejen vytváření úsporných balíčků a reforem, ale je nutná změna dosavadního způsobu ţivota společnosti. Vláda se také musí zaměřit na potírání korupce a vyřešit problém přezaměstnanosti a přílišné velikosti veřejného sektoru. Propouštění státních zaměstnanců je v Řecku nevyhnutelné. Je nutné pokračovat ve snaze sniţování státních výdajů a zvyšování příjmů. Bez nepopulárních opatření se ekonomika bude hroutit i nadále. Rozhodnutí o zahájení privatizace některých společností je pozitivním krokem. Je to jednoduchý způsob mimořádných příjmů do státního rozpočtu. Řecko má poměrně mnoho státních podniků a můţe privatizací získat značný objem finančních prostředků. Cestou do budoucna jsou investice do rozvoje průmyslového sektoru pro posílení konkurenceschopnosti

ekonomiky.

Moţným

řešením

je

i

vystoupení

z eurozóny

a znovuobnovení monetární samostatnosti. Blöndal (2003) uvádí, ţe OECD je zastáncem 7 institucionálních rysů, které jsou nezbytné pro efektivní řízení veřejných výdajů: -

Střednědobé rozpočtové rámce,

-

obezřetné hospodářské předpoklady,

-

top-down rozpočtové techniky,

-

uvolněné centrální vstupní kontroly,

-

zaměření na výsledky,

-

transparentnost rozpočtu,

-

moderní metody fiskálního managementu.

I kdyţ je všech 7 rysů určeno samostatně, jsou ve skutečnosti na sobě vzájemně zaloţené a je třeba je vnímat jako jednotný soubor. Řecké řízení veřejných výdajů mělo nedostatky hned v několika těchto bodech. Rozpočty byly dlouhodobě netransparentní, zaloţené na 66

zfalšovaných statistikách a neobezřetně navrhované bez ohledu na skutečný vývoj ekonomiky, také metody řízení se nepřibliţovaly moderním způsobům uplatňovaným ve vyspělých státech. Je nezbytné, aby se vláda v budoucích letech zaměřila na dodrţování všech těchto pravidel a dlouhodobě zlepšila fiskální management. Krátkodobé řešení krizové situace v obou státech probíhá především přes reformy a legislativní změny. Nutnost legislativních změn se však netýká jen Islandu a Řecka, ale také celé evropské unie. Pro zabránění rozpadu společenství je nezbytná větší vynutitelnost daných pravidel. Je však otázkou, zda zasahování do fiskálních politik států pak nebude aţ přílišné a omezování svobodného rozhodování jejich politických představitelů spíše nezpůsobí další problémy. Posílení koordinace fiskální politiky Evropské unie je dlouhodobým problémem.

4.3. Komparace se situací v ČR Ve srovnání s ostatními státy byla Česká republika zasaţena krizí jen mírně. Dopady ovlivnily v první vlně především sklářský a automobilový průmysl. Měly za důsledek pokles HDP a nárůst nezaměstnanosti. Nabízí se otázka, zda v příštích letech je pro Českou republiku hrozbou podobný vývoj jako ve výše analyzovaných zemích. Vývoj ekonomiky i veřejných financí České republiky má některé podobné rysy jako vývoj Islandu a Řecka, jelikoţ dochází k expanzi bankovního sektoru a prohlubování deficitů i zadluţenosti. Rizikové faktory sice nejsou takové velikosti jako na Islandu a v Řecku, ale přesto je nutná obezřetnost, aby do nebezpečné fáze nedospěly. V případě České republiky působilo kladně vůči hloubce dopadů krize nečlenství v eurozóně. Otázka přijetí eura je neustále diskutovaná a objevuje se mnoho protichůdných názorů. Zatím nereálné splnění konvergenčního kritéria tříprocentního deficitu oddaluje plánové přijetí eura více a více. Radost z toho mají zastánci výhodnosti autonomní monetární politiky, ale nelíbí se to obhájcům výhodnosti eura pro fungování a rozvoj zahraničního obchodu. Upozorňují na nutnost eliminovat kurzové riziko a chránit tak před turbulencemi na světových trzích. Kohout (2009) vyzdvihuje, ţe společná měna pomáhá integrovat finanční trhy, usnadňuje mezinárodní obchod, posiluje konkurenční prostředí v eurozóně. Všeobecně však mezi ekonomy i veřejností převaţují hlasy proti přijetí eura v současném stavu naší ekonomiky. Rizika a přínosy jednotné evropské měny pro Českou republiku srovnává Pečinková (2008). Ve svém sborníku dle příspěvků odborníků, ke kterým patří například Fajmon, Klaus, 67

Krutílek, Tomášek, Singer, Zeman, Mach, Ševčík, Kohout, Jonáš, Gonda, Tuček, Sokol, Janáčková nebo Hampl, rozebírá otázky, zda je přínosné a v podmínkách roku 2008 politicky, právně a technicky moţné pro Českou republiku přijetí společné evropské měny. Většina z těchto osobností se přiklání k názoru, ţe v současné situaci euro přijmout není moţné, ani ekonomicky výhodné. Janáčková (2010, s. 11 - 28) zdůvodňuje nevýhodnost přijetí eura ztrátou kurzové výhody, následně zvýšenou inflací po jeho případném přijetí, neschopností naší republiky prokázat, ţe dokáţeme dlouhodobě plnit maastrichtská kritéria a také díky nezájmu ze strany eurozóny o začlenění České republiky. Dle některých ekonomů, ke kterým patří také Klvačová (2010), naši zemi právě silná koruna zachraňuje od silných dopadů krize. Vliv na jejich výši má také v porovnání s mnoha jinými státy zdravá a kvalitní struktura ekonomiky. Důleţitá je také reakce společnosti na paniku vyvolávající informace od médií. Přehnaná reakce lidí můţe být zásadním faktorem, který krizi prohlubuje. Český finanční trh dle závěrů z konference Fontes Ferum (2010a) není krizí přímo zasaţen. Úvěrový boom v naší republice proběhl jen krátce. Banky ve významné míře neposkytovaly úvěry v cizích měnách. Pavlík (2010, s. 7 - 10) uvádí jako pozitivum při počátku finanční krize, ţe český bankovní sektor měl dostatek likvidity. České banky mají dostatek cizích zdrojů v podobě klientských vkladů pro financování svých podnikatelských aktivit. Díky tomu je bankovní sektor relativně izolovaný. Poměr klientských depozit k úvěrům byl v České republice v roce 2008 nejvyšší z celé EU. Český bankovní sektor si zachovává tradiční konzervativní model podnikání a v nízké míře poskytuje úvěry v cizí měně. Nejdůleţitějšími faktory jsou dle Pavlíka nízká míra externího zadluţení, dobrá kapitalizace a ziskovost českého bankovního sektoru. Jako největší hrozbu následujících let označuje nárůst úvěrové rizika v podnikatelském i soukromém sektoru. Problémem pro bankovní sektor bude stále rostoucí podíl nesplácených úvěrů. Bankovní sektor vykazuje některé podobné znaky jako na Islandu. Dle závěrů České národní banky (2011) by ho mohl ohrozit dlouhodobý pokles HDP nebo pád tří největších dluţníků kaţdé banky. Také se můţe ve finančním sektoru projevit nárůst rizik díky nepříznivému fiskálnímu vývoji v eurozóně. I přestoţe vývoj jako na Islandu přímou hrozbou v současné 68

době není, je třeba tuto moţnost brát v úvahu a problémům předcházet. Pro udrţení finanční stability budou v následujících letech rozhodující globální vlivy. Situace podobající se řeckému vývoji by u nás pravděpodobně také neměla nastat. Hospodaření našeho státu dlouhodobě není tolik expanzivní, jako bylo řecké. Saldo státního rozpočtů je sice deficitní, ale jeho výše s řeckým stavem není srovnatelná. Pro tento rok je plánován deficit ve výši 3,6% HDP. Veřejný dluh je v letošním roce 39,6% HDP. Výše dluhu splňuje maastrichtské kritérium, je menší neţ 60% HDP a vejde se i do hranice 40% HDP, která je povaţována za nebezpečnou. Údaje o stavu veřejných rozpočtů se dají povaţovat za pravdivé. Veřejný sektor v porovnání s Řeckem není přehnaně rozrostlý. Srovnání bilance veřejných rozpočtů České republiky s rozpočtovým saldem Islandu a Řecka v letech 2005 aţ 2009 představuje následující graf. Deficit veřejných financí se v ČR v roce 2009 přiblíţil 6 % HDP. Graf 22 Srovnání bilance veřejných rozpočtů České republiky, Řecka a Islandu (v % HDP)

Pramen: Eurostat (2011)

Pavlík (2010, s. 14) označuje za největší hrozbu nárůst zadluţenosti české státní pokladny. „Růst deficitu veřejných financí, způsobený zpomalením tempa růstu HDP, vyšší mírou

69

nezaměstnanosti a především neodpovědnou fiskální politikou, povede k prohloubení veřejného dluhu“. Přesto ve srovnání s islandskou a řeckou situací zadluţenost nestoupá tolik signifikatním způsobem. Následující graf znázorňuje srovnání vládního dluhu mezi roky 2005 aţ 2009. Graf 23 Srovnání dluhu vládního sektoru České republiky, Řecka a Islandu (v % HDP)

Pramen: Eurostat (2011)

Pokud zhodnotíme aktuální stav jako celek, tak podobnost vývoje ekonomiky a veřejných rozpočtů České republiky s vývojem Islandu a Řecka v některých oblastech existuje. Je to však jen v takové míře, ţe v současné době hrozba podobného krachu jako v Řecku či na Islandu není. Je ale nutné v budoucnu racionálně hodnotit rizika a odpovědně se stavět k hospodaření státu, aby se Česká republika nemusela potýkat s podobnými problémy jako Řecko či Island.

70

ZÁVĚR Přes velké rozdíly mezi Islandem a Řeckem, ovlivnila ekonomická krize z let 2007 aţ 2010 stav jejich veřejných rozpočtů podobným způsobem a s vysokou intenzitou ohrozila stabilitu veřejných financí v obou oblastech. V minulosti byla přitom v kaţdé zemi uplatňována rozdílná fiskální i monetární politika a historický vývoj ekonomik obou států byl různý. Na Islandu vykazovaly dlouhodobě bilance státních rozpočtů poměrně vyrovnané a často i přebytkové výsledky hospodaření. Řecko se naopak potýkalo s dlouhodobými deficity. Vláda se dopouštěla statistických machinací a údaje o stavu veřejných rozpočtů neodpovídaly realitě. V Řecku vidím souvislost s problematickou fiskální politikou vlády, oproti tomu na Islandu lze nalézt kauzální souvislost s neuváţeným rozhodováním centrální banky, tedy v monetární oblasti. I vzhledem k odlišnému stavu veřejných financí před krizí, by se velikost krizového dopadu dala očekávat u kaţdé z analyzovaných zemí jiná. Hloubku krátkodobých dopadů však povaţuji za srovnatelnou. Deficit veřejných rozpočtů na Islandu se v roce 2008 propadl na bezprecedentních 13,5 % HDP a v Řecku o rok později na 13,9 % HDP. Cílem diplomové práce bylo zhodnocení dopadů hospodářské krize na veřejné rozpočty Islandu a Řecka na základě jejich analýzy a srovnání. K dosaţení cíle bylo vyuţito komparativní metody kvantitativních dat o stavu a vývoji veřejných rozpočtů. Konkrétně byly srovnávány změny příjmové a výdajové stránky a vývoj bilance státních rozpočtů. Cíl je naplněn především v první části závěrečné čtvrté kapitoly. Byly vyvozeny následující závěry. Z výsledků komparace výdajů, příjmů a salda Islandu a Řecka mezi lety 2007 a 2010 vyplývá silnější přímý krátkodobý dopad na veřejné rozpočty Islandu. Stejný závěr vychází i z komparace přímé meziroční změny výdajů, příjmů a prohloubení deficitu. Dle komparace nutného objemu vládní intervence a změn po krizi lze však předpokládat větší dlouhodobý dopad na veřejné rozpočty Řecka. Dlouhodobost řeckých problémů vyplývá i ze srovnání historického vývoje a přístupu k fiskální politice. Oba státy byly nuceny zahájit program pro konsolidaci veřejných financí a provedly mnoho daňových i jiných reforem. Na Islandu se ihned dostavilo zlepšení a deficit se poměrně rychle zmenšuje. Řecko se potýká s více problémy. Deficit se ještě prohloubil téměř na 16 % HDP. 71

Programy jsou zaloţeny na předpokladu budoucnosti zaloţeném na víře v dlouhodobou konjunkturu. Dle mého názoru tento předpoklad nemusí odráţet realitu a plány v delším období budou mnohokrát měněny. Na základě aktuálního vývoje lze očekávat během příštích let aţ stav insolvence řecké státní pokladny. Islandské i řecké vládě byla poskytnuta pomoc ze strany mezinárodních uskupení i některých samostatných států. V důsledku krize se v obou zemích konaly předčasné volby. I kdyţ procentuelní změna ve stavu veřejných financí Islandu byla drastičtější, povaţuji podmínky pro nápravu stavu veřejných rozpočtů za příznivější. Na Islandu je potřebná reorganizace řízení centrální banky a případně podpora růstu nového, nyní lépe kontrolovaného bankovního sektoru země. V Řecku je nezbytná změna celého přístupu k vládní politice. Podobná komparace dopadů ekonomické krize z let 2007 aţ 2010 na veřejné rozpočty dvou rozdílných států do této chvíle nebyla zpracována. Finanční krize se v kaţdém z nich transformovala do jiných oblastí. V Řecku vznikla krize dluhová a na Islandu krize bankovní a měnová. Diplomová práce nabízí pohled na vliv odlišných podmínek a vývoje na hloubku dopadů globální hospodářské recese a je uţitečným podkladem i pro případné další srovnávací studie. Jistě je zajímavým tématem a námětem pro další zkoumání i komparace dopadu krize na vývoj veřejných rozpočtů jiných států. V diplomové práci je obsaţeno stručné srovnání se situací v České republice a na jeho základě bylo vyvozeno následující: Odpověď na hypotézu, zda vývoj ekonomiky a veřejných financí České republiky má některé podobné rysy jako vývoj Islandu a Řecka, je kladná. Vývoj ekonomiky a veřejných financí České republiky vykazuje některé podobné rysy jako vývoj Islandu a Řecka. Podobný krizový vývoj jako v analyzovaných zemích však nyní České republice nehrozí, jelikoţ stav ekonomiky ani veřejných financí v současné situaci není přímou hrozbou. Česká republika však vykazuje některé symptomy jako Island a Řecko. Bankovní sektor se rozrůstá a dochází k prohlubování deficitů i zadluţenosti. Stav finančního systému je ale oproti Islandu stabilní a bankovní sektor je silný především díky vysoké ziskovosti, adekvátní kapitálové přiměřenosti a dobré bilanční likviditě. V důsledku nepříznivého fiskálního vývoje zemí eurozóny a problematického vývoje v globálním prostředí je ale vystaven vyšším rizikům. Kromě vnějších vlivů by se hrozbou pro finanční stabilitu mohl stát náhlý pokles HDP nebo pád největších dluţníků.

72

Fiskální data České republiky mají oproti Řecku vypovídací hodnotu, a i kdyţ není stav veřejných financí ideální, řeckému vývoji se ve větší míře nepodobá. Navzdory skutečnosti, ţe ekonomické ukazatele a stav veřejných financí zatím nedosahují extrémně rizikových hodnot, je nutná obezřetnost. Pro finanční stabilitu je klíčové, aby finanční instituce udrţovaly dostatečný objem kapitálu a likvidních prostředků. Pro stabilitu veřejných financí je důleţité rozumné nastavení fiskální politiky, vytvoření správného legislativního rámce a jeho dodrţování. Z práce vyplývá, ţe odlišný historický vývoj veřejných financí v Řecku a na Islandu nebyl měřítkem pro očekávaný rozdílný vývoj, co se týče dopadů ekonomické krize. I pro státy s vyrovnanými rozpočty je důleţité předvídat problémy a snaţit se jim vyhnout předem. Prevence je vţdy jednodušší neţ následné řešení krizových situací. Silný dopad hospodářského poklesu na veřejné rozpočty analyzovaných států by se měl stát pro ostatní země poučením. Je nutné, aby vládnoucí představitelé států dodrţovali nastavená pravidla, řídili se doporučeními odborníků a nepřehlíţeli varovné signály negativního ekonomického vývoje.

73

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Monografické publikace a články z tištěných periodik:  DVOŘÁK, Pavel (2008). Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1.  FONTES FERUM (2010a). Sborník textů: č. 31/2010 : Globální finanční a ekonomická krize a její východiska, 20. května 2009. Dráchov: Fontes Ferum, druţstvo pro ekonomická, politická a sociální studia, 2010. 130 s. ISBN 978-80-86958-19-4.  FONTES FERUM (2010b). Sborník textů: č. 32/2010 : Světová finanční a hospodářská krize: je to za námi? 17. prosince 2009. Dráchov: Fontes Ferum, druţstvo pro ekonomická, politická a sociální studia, 2010. 130 s. ISBN 978-8086958-19-4.  Hospodářské noviny (2011a). Islanďané odmítli platit za Icesave. 11. dubna 2011, LV, 071, s. 7. ISSN 1862-9587.  JANÁČKOVÁ, Stanislava (2010). Krize eurozóny a dluhová krize vyspělého světa. Vydání první. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010. 99 s. ISBN 97880-86547-95-4.  KLVAČOVÁ, Eva, et al. (2009). Světová ekonomická krize: Příčiny, projevy, perspektivy. Vyd. 1. Praha: PROFESSIONAL PUBLISHING ve spolupráci s Institutem evropské integrace NEWTON College, a. s., 2009. 101 s. ISBN 978-807431-012-6.  KOHOUT, Pavel (2009). Finance po krizi: důsledky hospodářské recese a co bude dál. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 224 s. ISBN 978-80-247-3199-5.  KRUGMAN, Paul (2009). Návrat ekonomické krize. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009. 176 s. ISBN 978-80-7021-984-3.  MEZŘICKÝ, Václav (2011). Perspektivy globalizace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 232 s. ISBN 978-80-7367-846-3.  OECD (2010b). OECD Factbook 2010 : Economic, Environmental and Social Statistics. Vyd. 1. France: OECD, 2010. 294 s. Dostupné z WWW: <www.SourceOECD.org/factbook>. ISBN 978-92-64-08-356-1.  PEČINKOVÁ, Ivana, et al. (2008). Euro versus koruna: rizika a přínosy jednotné evropské měny pro ČR. 2. rozšířené vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. 215 s. ISBN 978-80-7325-138-3.  POTŮČEK, Martin (2010). Zrodí se z globální krize globální veřejná politika? : Odborné stati 4/10. Scientia et Societas : časopis pro společenské vědy a management. 2010, ročník VI, číslo 3, s. 52-65. ISSN 1801-7118.  REJNUŠ, Oldřich, et al. (2009). Obchodování na komoditních burzách: Sborník příspěvků z 9. mezinárodní vědecké konference [online]. Brno: Masarykova univerzita, 74

2009 [cit. 2011-03-31]. Soudobá krize a její hodnocení z hlediska budoucího vývoje světové ekonomiky, s. 17-25 Dostupné z: WWW: //is.muni.cz/do/econ/sborniky/2009/sbornik_komodity_2009.pdf#page=17>. ISBN 978-80-210-5036-5.  STIGLITZ, Joseph E. (2010). Freefall. America, Free Markets and the Sinking of the World Economy.. 1. ed. New York: W. W. Norton & Company, 2010. 361 s. ISBN 10:039-30-7596-6, ISBN:13:978-03-9307-596-0.  SVOBODOVÁ, Lenka (2010). The Subprime Mortgage Crisis and Credit Crunch in the United States - Causes and Consequences. Praha: Oeconomica, 2010. 20 s. Recenzovaná studie. Vysoká škola ekonomická v Praze. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-245-1493-2, ISSN 1802-6591.  ŠVIHLÍKOVÁ, Ivana (2010). Globalizace a krize : souvislosti a scénáře. první vydání. Všeň : Grimmus, 2010. 291 s. ISBN 978-80-87461-01-3.  TAYLOR, John B. (2009). Getting of track: How government Actions and Interventions Caused, Prolonged, and Worsened the Financial Crisis. Vyd. 1. California : Hoover Institution Press, 2009. 92 s. ISBN 978-0-8179-4971-6.  VAVERKA, Lukáš (2010). Vstup Islandu do EU na pozadí ekonomické krize. Brno, 2010. 40 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií  WOODS JR., Thomas E. (2010). Krach: Příčiny krize a nápravná opatření, která ji jen zhoršují. Vyd. 1. Praha: Dokořán, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7363-273-1. Elektronické zdroje:  BLÖNDAL, Jón R. (2003). Budget Reform in OECD Member Countries: Common Trends. OECD Journal on budgeting [online]. 2003, Vol. 2, No. 4, [cit. 2011-05-08]. Dostupný z WWW: . ISSN 16087143.  BYDŢOVSKÁ, Marie (2010). Euroskop.cz : Věčně o Evropě [online]. Vláda ČR: Sekce pro evropské záleţitosti: Odbor informování o evropských záleţitostech (OEZ) Úřadu vlády České republiky, 18. ledna 2010 [cit. 2011-05-13]. Finanční a hospodářská krize: Island utopený v dluzích. Dostupné z WWW: .  CAREY, David (2009). ICELAND: THE FINANCIAL AND ECONOMIC CRISIS: ECONOMICS DEPARTMENT WORKING PAPER No. 725 [online]. JT03271463 ECO/WKP(2009)66. Paris: OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development, 09-Oct-2009 [cit. 2011-05-14]. Dostupné z WWW: .  Centrální banka Island (2011). Seðlabanki Íslands [online]. Reykjavik, Island: 2011, 2011-04-18 [cit. 2011-04-18]. Dostupné z WWW: .

75

 CUPALOVÁ, Marcela (2010). Sociální, ekonomické, právní a bezpečnostní otázky současnosti: Sborník příspěvků 2. mezinárodní slovensko-české konference. Vydání první. Praha: Soukromá vysoká škola ekonomických studií, 2010. Vyhlídky ekonomického vývoje po krizi a reakce zemí EU, s. 54-59. Dostupné z WWW: . ISBN 978-8086744-84-1.  Česká národní banka (2011). Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011 [online]. 14. 6. 2011 [cit. 2011-06-15]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-87225-33-2.  DANIELSSON, John (2009). The First Global Financial Crisis of the 21st Century: Part II: June – December, 2008, A VoxEU.org Publication. 1. London, UK: Centre for Economic Policy Research, January 2009. The first casualty of the crisis: Iceland, s. 913. Dostupné z WWW: . ISBN 978-0-9557009-9-6.  DVOŘÁK, Pavel, et al. (2009). Evropské finanční systémy 2009 : Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference[online]. Brno : Masarykova univerzita, 25. 6. - 26. 6. 2009 [cit. 2011-05-15]. Problém fiskalizace nákladů finančních krizí, Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-210-4882-9.  EUR-Lex (2010): Úřední věstník Evropské unie [online]. Brusel : 24. 2. 2010, 201103-24 [cit. 2011-03-24]. Dostupné z WWW: .  Eurostat (2011): Your key to European statistics [online]. Brussel: European Comission, 2011-07-03 [cit. 2011-03]. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/.  Evropská komise (2008). European Comission [online]. Brussel : 2008-10-29 [cit. 2011-05-09]. From financial crisis to recovery: A European framework for action" Remarks by EU Commission President Barroso. Dostupné z WWW: .  Evropská komise (2010). European Comission [online], Brussel; 2010-10-31 [cit. 2011-03-01]. Driving the European recovery. Dostupné z WWW: .  Fiskální konsolidační plán Island (2010). Fjármálaráðuneytið [online]. Reykjavík: Stjórnarráð Íslands, 2010, last updated 2011-20-3 [cit. 2011-20-03]. Dostupné z 76

WWW:< http://eng.fjarmalaraduneyti.is/media/Fjarlog/Fiscal_consolidation_plan_2011.pdf>.  GISSUARARSON, H. (2007). : The Icelandic economic miracle [online], přednáška z konference „The source of wealth in small states‟, Reykajvík, Háskoli Islands, 14. 9. [cit. 2011-14-04]. Dostupný z WWW: <www.skattamal.is/smallstates/HHG.SmallStates.14.09.07.ppt >.  Government finance statistics (2011). European commission. Eurostat : Statistical books [online]. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 18. 1. 2011 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: . ISSN 1725-981.  HULL, John C. (2009). Credit Crunch of 2007 : What went wrong? Why? What lessons can be learnt?. Journal of Credit Risk [online]. May, Vol. 2, No. 2, [cit. 201011-07]. Dostupný z WWW: .  JÄNNÄRI, Kaarlo (2009). Report on Banking Regulation and Supervision in Iceland: past, present and future [online]. Reykjavik: Forsætisráðuneytið, Prime Minister´s Office of Iceland, 30 March 2009 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z WWW: .  JEŢKOVÁ, Monika (2010). Finanční krize v historii a jejich implikace. Pardubice, 54 s. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní. Dostupné z WWW:  KARANTINOS, Dimitris (2009). The impact of financial crisis upon the economy. In EEA [online]. Greece : EEO, January 2009 [cit. 2010-10-14]. Dostupné z WWW: .  KRUGMAN, Paul (2001). Crises: The Next Generation? Draft prepared for conference in Tel Aviv, March 2001. Dostupné z: www.princeton.edu/~pkrugman/next%20generation.pdf  KRUGMAN, Paul (2010). The Third Depression. The New York Times [online]. June 27, 2010, A19, [cit. 2011-03-29]. Dostupný z WWW: .  LANE, Philip (2008). The First Global Financial Crisis of the 21st Century : Part II: June – December, 2008, A VoxEU.org Publication. 1. London, UK : Centre for Economic Policy Research, January 2009. Iceland: The future is in the EU, s. 15-17. Dostupné z WWW:
%20First%20Global%20Fin%20Crisis%20of%20the%2021st%20Century%20Part%2 02.pdf#page=23>. ISBN 978-0-9557009-9-6.  LAVIČKA, Václav (2011). Summit eurozóny : Úlevy pro Řecko, více peněz na záchranu eura. Hospodářské noviny [online]. 14. března 2011, LV, 051, s. 15, 19. [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: ISSN 0862-9587.  MEFP (2010). Τποσργείο Οικονομικών [online]. Ahens : May 3, 2010 [cit. 2011-0501]. Memorandum of economic and financial policies. Dostupné z WWW: .  MELECKÝ, Aleš (2009). Vybraná protikrizová opatření a jejich dopad na reálnou ekonomiku [online]. Ostrava: 7. mezinárodní konference Finanční řízení podniků a finančních institucí, 8 s. Článek. VŠB-TU Ostrava. Dostupné z WWW: .  Ministerstvo financí Island (2011). Fjármálaráðuneytið [online]. Reykjavík : Stjórnarráð Islande, Dostupné z WWW: .  Ministerstvo financí Řecko (2009). ΕΛΛΗΝΙΚΗ ΔΗΜΟΚΡΑΣΙΑ:Τποσργείοσ Οικονομικών [online]. Αθήνα : Γενική Γραμματεία Πληρουοριακών Συστημάτων, 2009, last updated 2009-10-4. Dostupné z WWW: <www.mnec.gr>.  Ministerstvo financí Řecko (2011). ΕΛΛΗΝΙΚΗ ΔΗΜΟΚΡΑΣΙΑ:Τποσργείοσ Οικονομικών : 2011 [online]. Αθήνα : 2011. Dostupné z WWW: <www.minfin.gr>.  Návrh státní rozpočtu Řecka pro rok 2011 (2010). Greece. Budget 2011 Draft Law: Short Presentation on Budget of 2011. In HELLENIC REBUBLIC MINISTRY OF FINANCE. 2010, s. 1-23. Dostupný také z WWW: .  OECD (2010a). [online].Wignette, 2010–05-27 [cit. 2011-03-19]. Country statistical profile: Iceland 2010. Dostupné z WWW: <¨http://www.oecdilibrary.org/docserver/download/fulltext/191100121e1t002.pdf?expires=1300703623& id=0000&accname=freeContent&checksum=BAF3D54BA91D85BAAD81F7C5DC1 58C81>.  Official Journal of the European Union (2010). REYNDERSEN, D. DECISIONS : COUNCIL DECISION of 7 September 2010. Official Journal of the European Union [online]. 14. 9. 2010, 12, 241, [cit. 2011-03-24]. Dostupný z WWW: .  PAVLÍK, Zdeněk (2010). Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů. Dopady světové finanční krize na stabilitu finančního systému v ČR. Článek v rámci fakultního vědeckého projektu IGS při Vysoké škole ekonomické pro rok 2010 – 2011 s názvem „Řešení dopadu finanční a ekonomické krize na vývozce v ČR" [online]. 2010, č. 19, [cit. 2011-05-20]. Dostupný z WWW: 78

.  PRUŠVIC, David (2010); Ministerstvo financí ČR. Politická ekonomie: EVROPSKÁ FISKÁLNÍ PRAVIDLA A JEJICH ÚČINNOST: PRVNÍCH 15 LET [online]. Vol 1. Praha : VŠE, 2010 [cit. 2011-05-18]. Dostupné z WWW: .  Regional Policy – Inforegio. (2010). [online], 2010-04-29 [cit. 2011-03-07]. Economic Crisis - The response from European Cohesion Policy. Dostupné z WWW: .  Řecká ambasáda (2011). Πρεζβεία ηης Ελλάδος : Embassy of Greece [online]. Washington, DC : 2011, 2011-05-08 [cit. 2011-05-08]. Dostupné z WWW: .  SIGFÚSSON, Steingrímur J. (2010). Rising from the Ruins 1: Causes and consequences of the banks' collapse, Part 1. Ministry of finance Iceland: Speeches and articles [online]. 22. 9. 2010, [cit. 2011-06-14]. Dostupný z WWW: .  Souhrnná teritoriální informace Island (2010). Zastupitelský úřad ČR v Oslo. BusinessInfo.cz : Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Oslo, Norsko: 1.10.2010 [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: .  Souhrnná teritoriální informace Řecko (2010). Zastupitelský úřad ČR v Athénách. BusinessInfo.cz : Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Athény, Řecko: 1.12.2010 [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: .  Standard & Poor's (2011). Standard & Poor's [online]. 2011, 2011-03-29 [cit. 201104-01]. S&P/Case-Shiller Home Price Indices. Dostupné z WWW: .  Statistický úřad Island (2011). Hagstofa Íslands: (Statice.is) [online]. Borgartúni 21a, 150 Reykjavík : 2011, 2011-03-11 [cit. 2011-03-11]. Statistics Iceland. Dostupné z WWW: .  Statistický úřad Řecko (2011). Ελληνική ΢ηαηιζηική Αρτή : (ΕΛ.΢ΣΑΣ.) [online]. Athens : 2011 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: .  STIGLITZ, Joseph (2008). The fruit of hypocrisy : The financial crisis is the fruit of dishonesty on the part of financial institutions. Guardian [online]. c16 September 2008, [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: . 79

 The Economist (2009a). Iceland´s election: Visions of Johanna. The Economist [online]. Apr30 2009, Reykjavik, from the print edition, [cit. 2011-05-09]. Dostupný z WWW: .  The Economist (2009b). Greece election: Papandreou again. The Economist [online]. Oct 8th 2009, Athens, from the print edition, [cit. 2011-04-29]. Dostupný z WWW: .  The Economist (2010). GDP forecast. The Economist [online]. May 27th 2010, from the print edition, [cit. 2011-02-15]. Dostupný z WWW: .  Trading economics (2011). Trading economics: Free indicators for 231 countries [online]. New York City: 2011 [cit. 2011-04-18]. Dostupné z WWW: <www.tradingeconomics.com>.

80

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Reálné ceny nemovitostí na trhu USA, 1987 aţ 2009 (S&P/Case-Shiller Composite-10 Index) ........................................................................................................................................14 Graf 2 Průměrná roční míra inflace v Evropské unii (průměrná roční změna harmonizovaných indexů spotřebitelských cen) ....................................................................................................17 Graf 3 Míra růstu reálného HDP 2002 – 2012 v Evropské unii (procentní změna k předchozímu roku) .................................................................................................................18 Graf 4 Průměrná roční míra inflace po propuknutí krize – mimo členské státy Evropské unie (průměrná roční změna harmonizovaných indexů spotřebitelských cen) ................................18 Graf 5 Míra nezaměstnanosti – EU, USA, Japonsko ................................................................19 Graf 6 Míra růstu HDP 1990 – 2010 (% meziroční změny) .....................................................25 Graf 7 Vývoj HDP 1990 – 2010 (v milionech ISK) .................................................................26 Graf 8 Vývoj úrokové sazby centrální banky Islandu (%) .......................................................28 Graf 9 Vývoj směnného kurzu ISK – EURO ...........................................................................29 Graf 10 Změny indexu spotřebitelských cen (CPI – consumer price index) 1998 - 2010 .......29 Graf 11 Velikost státního dluhu v poměru k HDP....................................................................32 Graf 12 Celkové příjmy státního rozpočtu 1998 – 2010 v % HDP ..........................................34 Graf 13 Celkové výdaje ze státního rozpočtu 1998 – 2010 v % HDP......................................36 Graf 14 Bilance státního rozpočtu Island 1990 aţ 2010 (v % HDP) ........................................37 Graf 15 Míra růstu HDP 2000 – duben 2011 (% meziroční změny) ........................................41 Graf 16 Dluh vládního sektoru Řecka 2000 – 2010 (% HDP) .................................................43 Graf 17 Výnos řeckých státních dluhopisů s desetiletou splatností 2001 – duben 2011 ..........44 Graf 18 Řecko - Veřejné výdaje a příjmy2006 – 2014 ( % HDP) ............................................49 Graf 19 Řecko – Deficit vládního sektoru 2006 – 2010 (% HDP) ...........................................51 Graf 20 Řecko – Deficit vládního sektoru 2006 – 2014 dle vládních cílů ...............................52 Graf 21 Srovnání bilance veřejných rozpočtů Islandu a Řecka (v % HDP) .............................61 Graf 22 Srovnání bilance veřejných rozpočtů České republiky, Řecka a Islandu (v % HDP) .69 Graf 23 Srovnání dluhu vládního sektoru České republiky, Řecka a Islandu (v % HDP) .......70

81

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Příjmy veřejných rozpočtů (% HDP) – Island ......................................................... 34 Tabulka 2 Výdaje z veřejných rozpočtů Island (% HDP) ........................................................ 36 Tabulka 3 Bilance veřejných rozpočtů Island (% HDP) .......................................................... 36 Tabulka 4 Příjmy veřejných rozpočtů Řecko (% HDP) ........................................................... 49 Tabulka 5 Výdaje z veřejných rozpočtů Řecko (% HDP) ........................................................ 50 Tabulka 6 Bilance veřejných rozpočtů Řecko (% HDP) .......................................................... 51 Tabulka 7 Příjmy veřejných rozpočtů (% HDP) – Island a Řecko ........................................... 59 Tabulka 8 Výdaje z veřejných rozpočtů (% HDP) – Island a Řecko ....................................... 60 Tabulka 9 Bilance veřejných rozpočtů (% HDP) – Island a Řecko ......................................... 60 Tabulka 10 Srovnání meziročního dopadu krize na bilanci veřejných rozpočtů Islandu a Řecka ........................................................................................................................................ 61 Tabulka 11 Srovnání dopadů krize na bilanci veřejných rozpočtů Islandu a Řecka ................ 62 Tabulka 12 Veřejný dluh (%HDP) – Island a Řecko ............................................................... 63 Tabulka 13 Srovnání dopadů krize na Island a Řecko ............................................................. 63

82

SEZNAM ZKRATEK DPH

Daň z přidané hodnoty

ECB

Evropská centrální banka

EHP

Evropský hospodářský prostor

EK

Evropská komise

EU

Evropská unie

FED

Federální rezervní systém USA

FME

Islandský úřad pro dohled nad bankami (The Financial Supervisory Authority)

FO

Fyzická osoba

HDP

Hrubý domácí produkt

ISK

Islandská koruna

MEFP

Memorandum of economic and financial policies (Memorandum o ekonomické a finanční politice, uzavřené mezi Řeckem a věřiteli – EK, ECB a MMF)

MMF

Mezinárodní měnový fond

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

PASOK

Panhelénské socialistické hnutí (Řecká politická strana, v současnosti v čele vlády)

PO

Právnická osoba

SBA

Snad-By Arrangement (týká se poskytnutí finanční pomoci MMF Řecku)

SR

Státní rozpočet

TMU

Technical Memorandum of Understanding (stanovuje podmínky pro poskytnutí půjček Řecku)

USA

Spojené státy americké

USD

Americký dolar

VF

Veřejné finance 83