Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín
Analýza dopadu finanční krize na český bankovní sektor Diplomová práce
Autor:
Bc. Zornitza Tocheva Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.
duben 2013
Prohlášení: Prohlašuji na svou čest, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzují, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámená se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 14. 04. 2013
………………….. Zornitza Tocheva
Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D. za jeho metodické vedení, uţitečné rady a připomínky, které přispěli k vypracování této diplomové práce. Kromě toho, bych dále chtěla poděkovat mým rodičům Valerii Tochevé a Lazaru Tochevovi za velkou trpělivost, kterou měli se mnou během psáni mé diplomové práce, vedli mě k dosahování cílů a věřili ve mně a moje síly.
Anotace práce Úkolem práce je seznámit čtenáře s vývojem českého bankovního trhu na pozadí světové ekonomické krize. Práce je sloţená ze šesti kapitol, které můţeme seskupit do tří částí. Teoretická část, ve které seznámím čtenáře s druhy a historii krizí, příčiny a důsledky jejích vzniků a vysvětlení finančních ukazatelů, které pouţiji pro hodnocení bankovního sektorů. V analytické části hodnotím nejdříve obecně český bankovní sektor a dopad finanční krize na něj a následně se zaměřím na analýzu tří největších bank, působících na českém bankovním trhu. Poslední část je zaměřená na protikrizová opatření, moţná východiska ze vzniklé situace a potřebu reformy finančního sektoru pro budoucí minimalizaci výskytu dalších krizí.
Klíčová slova Finanční krize, dopad, banky, bankovní sektor, analýza, řešení
Annotation The aim of this work is to introduce the reader to the process of development of the Czech banking market against thise of global economic crisis. The work is composed of six chapters, which can be grouped into three parts. The theoretical part informs the reader about the history and types of crises, the causes and consequences of their origin and explans the financial indicators used to assess the banking sector. In the analytical part I first acknowledge the Czech banking sector in general and the impact of the financial crisis on it, then concentrate on the analysis of the three largest banks, which operate on the Czech banking market. The last part is focused on anti-crisis measures, possible solutions of the situation and the need of reform in the financial sector to minimize the future occurrence of another crisis.
Keywords Financial crisis, impal, banks, banking, analysis, solutions
Obsah ÚVOD (MOTIVACE).................................................................................................................... 8 1. FINANČNÍ KRIZE ................................................................................................................. 10 1. 1. Definice finanční krize a vymezení pojmů ..................................................................................... 10 1.2.
Historický ohled ....................................................................................................................... 14
1.2.1.
Tulipánová krize 1634 – 1637 ................................................................................................. 15
1.2.2.
Začátek 19. století .................................................................................................................. 17
1.2.3.
Meziválečné období 1918-1939 aneb Československá bankovní krize a Velký krach 1929 ... 19
1.2.4.
Brettonwoodský měnový systém a období po druhé světové válce ...................................... 24
1.3.
Příčiny vzniku finanční krize ..................................................................................................... 27
1.3.1.
Špatná makroekonomická politika ......................................................................................... 27
1.3.2.
Hospodářské cykly .................................................................................................................. 28
1.3.3.
Příliš velký počet úvěrů........................................................................................................... 29
1.3.4.
Nedostatečná kapitálová přiměřenost a špatně nastavený dohled nad finančním trhem .... 30
1.3.5.
Špatné prostředí a účetní rozdíly u aktiv a pasiv .................................................................... 31
1.3.6.
Příliv zahraničního kapitálu .................................................................................................... 32
1.3.7.
Obchodování s rizikem ........................................................................................................... 33
1.3.8.
Tržní selhání............................................................................................................................ 34
1.3.9.
Chyby regulatorních orgánů pro součastnou finanční krizi .................................................... 35
1.4.
Důsledky finanční krize a dopad na český bankovní sektor........................................................ 36
1.5.
Náklady krize ........................................................................................................................... 40
2.
TESTOVÁNÍ FINANČNÍHO ZDRAVÍ BANK ............................................................ 42
2.1.
Ukazatelé ................................................................................................................................ 43
2.1.1.
Likvidita .................................................................................................................................. 43
2.1.2.
Ukazatelé rentability .............................................................................................................. 46
2.1.3.
Kapitálová přiměřenost .......................................................................................................... 47
2.1.4.
Pákový poměr ......................................................................................................................... 49
5
2.2.
Zátěžové testování bank .......................................................................................................... 50
3.
ANALÝZA A VYHODNOCENÍ ..................................................................................... 55
3.1.
RPSN a úrokové sazby na trhu .................................................................................................. 55
3.2.
Agregovaná rozvaha ................................................................................................................ 61
3.2.1.
Bilanční likvidita ...................................................................................................................... 62
3.2.2.
Vklady ..................................................................................................................................... 62
3.2.3.
Úvěry ...................................................................................................................................... 65
3.2.4.
Cenné papíry........................................................................................................................... 68
3.3.
Výsledky hospodaření .............................................................................................................. 70
3.4.
Výsledky provedené analýzy .................................................................................................... 72
4.
DOPAD FINANČNÍ KRIZE NA VYBRANÉ BANKY NA ČESKÉM TRHU ........... 74 1.1.1.
Československá obchodní banka ............................................................................................ 74
1.1.2.
Komerční banka ...................................................................................................................... 77
1.1.3.
Česká spořitelna ..................................................................................................................... 80
5.
PROTIKRIZOVÁ OPATŘENÍ A „LÉČENÍ“ ............................................................... 84
5.1.
Možná řešení jak bankovním krizím předcházet ....................................................................... 84
5.2.
Okamžitá opatření ................................................................................................................... 85
5.3.
Dlouhodobá opatření ............................................................................................................... 87
5.3.1.
Bankovní restrukturalizace ..................................................................................................... 87
5.3.2.
Opatření proti úvěrové expanzi a úvěrovaní ve skupině ........................................................ 89
5.3.3.
Informační a časová asymetrie ............................................................................................... 90
5.3.4.
Redukce volatility ................................................................................................................... 91
5.3.5.
Reforma regulace, účetního a právního rámce ...................................................................... 92
6.
REFORMA FINANČNÍHO DOHLEDU A ZDANĚNÍ FINANČNÍCH INSTITUCÍ 93
6.1.
Reforma dohledu ..................................................................................................................... 93
6.2.
Zdanění finančních institucí...................................................................................................... 95
6.2.1.
Tobinova daň .......................................................................................................................... 96
6
6.2.2.
Daň z finančních aktivit (FAT- Financial activities tax) ............................................................ 98
6.2.3.
Daň z aktiv .............................................................................................................................. 99
6.3.
Instituce, které by měly řešit úpadky bank v EU........................................................................ 99
ZÁVĚR ....................................................................................................................................... 101 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................... 105 INTERNETOVÉ ZDROJE ....................................................................................................... 107 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ....................................................................... 111 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................... 113
7
Úvod (motivace) Sousloví „finanční krize― doslova hýbe světem. Denně se s ním setkáváme při práci, dočteme se o něm v novinách a večer plní hlavní zprávy. Finanční krize a její dopady jsou tématem, které si zaslouţí, aby mu byla věnovaná větší pozornost, protoţe ať se nám to líbí nebo ne, dříve nebo později se nás dotkne přímo, či nepřímo. Na americkém trhu s nemovitostmi došlo v roce 2007 ke kumulaci řada faktorů, které vedly k cenové bublině a po jejíţ splasknutí došlo k razantnímu poklesu cen amerických nemovitostí. Bylo to otázka měsíců, kdy původně hypoteční krize přešla v krizi celého amerického finančního systému. Cenová nerovnováha byla následně prostřednictvím produktů finančního inţenýrství přenesena na globální trh. Zhroucení amerického trhu s nemovitosti přineslo celosvětové propady a volatilitu na finančních trzích a v celkovém důsledku působilo jako spouštěč zpomalení hospodářského růstu mnoha ekonomik. Z počátku nikdo netušil jakých rozměrů tato finanční a hospodářská krize dosáhne. Původní pesimistické odhady hovořily o tom, ţe banky odepíší řadově desítky miliard dolarů, coţ v dnešní době vypadá jako směšná suma. Po pádu investiční banky Lehman Brother v roce 2008 se uţ ztráty počítaly do bilionů dolarů. Zpomalení a stagnace hospodářského produktu nebyly jediným problém. Zejména u některých vyspělých ekonomik byly zaznamenány i několika procentní propady. Jelikoţ je Česká republika především zaměřená na export, byla silně zasaţena ekonomickým zpomalením okolních států a v roce 2009 se propadla o 4,2% měřeno hrubým domácím produktem. To se následně projevilo i v státním rozpočtu, kdy v roce 2010 byl zaznamenán jeden z největších deficitů novodobé historie České republiky. Vzhledem k současné globalizaci světové ekonomiky a bankovnictví, nemohl český bankovní sektor zůstat nezasaţen touto finanční a hospodářskou krizí. Za hlavní cíl v mé diplomové práci jsem si stanovila prozkoumat a zanalyzovat dopad finanční krize na český bankovní sektor a označit příčiny tohoto dopadu. V této práci kladu především důraz na analýzu finanční situace v českém bankovnictví, k čemuţ napovídá její téma a struktura. Práci lze rozdělit do tří částí. V první části se zabývám popisnou teorií, ve které pomocí závěrů jiných autorů článků a knih seznámím čtenáře se širší ekonomickou situací, kterou následně vztáhnu na Českou republiku, projevy a dopady finanční krize.
8
Ve druhé, analytické části, nejprve nastavím ukazatele pro testování finančního zdraví bank a následně zanalyzuji vlivy finanční a ekonomické krize ve výkazech českých bank. Tato analýza následně poslouţí jako forma benchmarku1, který budu aplikovat na vybrané banky, působící na českém bankovním trhu. Ve třetí části se budu zabývat moţnými východisky z krize („vyléčení―), protikrizovými opatřeními a reformou finančního dohledu Evropské unie. Termín „vyléčení―je k popisu řešení systémové nestability velmi vhodný, protoţe na banky je moţno nahlíţet jako na ţivé organizmy, pečovat o jejích finančním zdraví a v případě potřeby zavádět finančně-ozdravná opatření. Ještě na začátku práce je potřeba zdůraznit, ţe vhodná řešení, ke kterým dospěji v průběhu práce, nemusejí znamenat dokonalá. Přece jen jsme součásti reálného světa, ve kterém často nefunguje ekonomická teorie tak, jak se předpokládá.
1
Benchmark- hodnocení, porovnání
9
1. Finanční krize 1. 1. Definice finanční krize a vymezení pojmů Není jednoduché přesně definovat pojmy jako finanční krize, bankovní krize, měnová nebo úvěrová krize. Dá se říct, ţe co autor, to jiná definice, ale ve většině případů, a to zejména jedná-li se o systémovou nestabilitu, se tyto definice překrývají nebo vyskytují současně. V českých ekonomických slovnících ani neexistuje přesná definice pojmu „finanční krize―. Z tohoto důvodu je potřeba hned na úvod si ujasnit co pod pojmem „finanční krize― bude v tomto textu chápáno, aby následně nedošlo k nesprávnému porozumění a interpretaci následujících myšlenek a názorů. Jednoznačně krize znamená ohroţení finanční stability subjektů a je pouze na nás jak široce budeme pojem finanční krize chápat. V uţším pojetí na ní můţeme nahlíţet jako na měnovou nebo bankovní krizi, v širším pojetí můţeme zahrnout veškerá ohroţení finanční stability. Podle P. Musílka finanční krizi lze „charakterizovat zvýšenou volatilitou finančních trhů ve spojení se značnými problémy s likviditou a solventností trţních subjektů. Během ní dochází k velkému poklesu hodnoty aktiv a úrovně finančního zprostředkování. Finanční krize také obvykle zastřešuje dílčí jevy, jako je bankovní, měnová či úvěrová krize―.2 V posledních letech snad uţ bylo řečeno tolik, ohledně finanční krize, ţe se zdá, ţe uţ nic nového říct ani nejde. Přesto. P. Dvořák poloţil tří klíčové otázky, na které není snadno odpovědět. 1. „Kdy tato finanční krize skončí? 2. Jak skončí? 3. Co lze v rámci hospodářské politiky udělat pro to, aby skončila co nejdříve a s co nejmenšími dalšími ztrátami?“3
2 MUSÍLEK, P., a kol.: Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech. In: Výzkumná studie, VŠE v Praze, 2004. str. 12. GA 402/02/1308. 3 DVOŘÁK, P. Finanční krize a její fiskální důsledky. In: Socioekonomické a humanitní studie. Odborné recenzované statě z oblasti socioekonomických a humanitních věd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2012, vol. 2, no. 1, str. 63. ISSN 1804-6800
10
Obvykle finanční krize se projevuje jako kombinace měnové a bankovní krize, které vykazují společné indikátory, jako jsou například pokles vývozu, zhodnocení reálného měnového kurzu, ekonomická recese a z toho vyplývající pokles trţních cen investičních instrumentů, jako např. akcie a nárůst cen některých komodit- ropa a zlato. Bankovní krize můţeme charakterizovat jako „finanční nestabilitu způsobující dramatický pokles kapitálu a hodnoty aktiv bankovního systému a insolvencí finančních institucí ve velkém rozsahu―.4 Většinou se projevuje zvýšením multiplikátoru peněţní zásoby a zvýšením reálné úrokové sazby. Podle Mezinárodního měnového fondu za bankovní krizi lze povaţovat situaci, kde alespoň jedna z následujících podmínek je platná: náklady na záchranu bank převyšuji 2% HDP5 poměr ztrátových aktiv k celkovým aktivům bankovního sektoru je větší neţ 10% vláda reagovala na problémy bankovního sektoru zmraţením vkladů, v důsledku čeho došlo k bankovní panice nebo reagovala zavedení bankovních prázdnin, nebo poskytla záruky na vklady v bankách. bankovní problémy vyústí ve znárodňování bank Vhledem k tématu mé práce bude především kladen největší důraz právě na bankovní krizi. Na problém bankovní krize se lze dívat dvěma směry- jednak, ţe vznikne na straně aktiv z důvodu náhlého poklesu jejich cen, způsobené prasknutím spekulačních bublin, krachů na burzách, defaulty velkých bankovních klientů nebo popřípadě špatné ocenění těchto aktiv. Pro banky to znamená, ţe se ocitají v situaci, kdy hodnota aktiv se razantně sníţila a je ohroţena likvidita nebo co můţe být pro banku osudové- ohroţená je její solventnost. Obvykle takové situace vyvolávají paniku a začínají runy na banku, které transformují negativní scénáře do reálních problémů. Na pasivní straně také jde o jiţ zmíněný run na banku, ale tentokrát věřitelé ztrácejí důvěru v banku a její schopnost vyplácet bankovní depozita těchto věřitelů v hotovosti. Vlivem psychologie davu a paniky z bankovní krize můţe run na jednu banku nakazit a překvapit i zdravé banky a rozšířit se tak na celý bankovní sektor. Tímto způsobem 4 ALLEN, F., Gale D.: Financial Crises. The international Library of Critical Writings on Economics 218, Cheltenham, 1998., s. 55 5 HDP- hrubý domácí produkt
11
individuální krize jedné banky se stává krizí systémovou. Banky se mohou proti runům obránit pomoci pojištění vkladů a vyuţit věřitele poslední instance, kterým v České republice je Česká národní banka. Bohuţel ve většině případů tyto instituce sebou nesou i riziko morálního hazardu. Z pravidla bankovní krize končí pádem nebo restrukturalizací několika bank- např. nejznámější případ z posledních let je pád investiční banky Lehman Brothers. U zkrachovalých bank se ukazuje, ţe jsou jejích politika a aktiva tak špatná, ţe není ekonomicky obhajitelná jejich záchrana. Jsou i výjimky, kdy se banky zachrání z politických důvodů a z důvodu známé doktríny „too big to faill―. Celkový pokles ekonomiky ve finále zhoršuje ţivotní úroveň obyvatelstva a právě to nejvíc pocítí danou krizi. Většinou bankovní krize je spojená s krizí úvěrovou. Lze ji definovat jako „zamrznutím úvěrových pohledávek v důsledku platební neschopností―6dluţníků. Jinými slovy jde o nárůst bankovních pohledávek po době splatnosti, které vyvolávají potřebu zásahu ze strany státu a České národní banky. Detragiache a Spilimbergo určili přesnou definici dluhové krize, která nastává právě v momentě, kdy je více neţ 5% splátek jistiny nebo úroků celkového státního dluhu po splatnosti nebo kdyţ se stát dohodne se soukromými institucemi na restrukturalizaci svého dluhu. Jelikoţ největšími věřiteli státu jsou právě banky, tak velmi snadno se můţe úroková krize přetransformovat do krize bankovní. Přechod investorů od domácích aktiv k zahraničním můţe dát podnět, za výše zmíněných podmínek, ke krizi měnové. Charakteristické pro úvěrovou krizi je, ţe se neobjevuje ojediněle, ale třeba i několikrát a pozoruje se u ní rostoucí tendence výskytu. Nejčastěji se vyskytuje v rozvojových zemích a můţe trvat i několik desítek let. Následujícím obrázku uvádím vzájemné prolínání třech výše popsaných krizí a jejích působení. Šipky znázorňují směr působící kauzality a (+) / (-) značí, zda daný vliv prohlubuje/ mírní dopady dané krize nebo propad produktu.
6 MUSÍLEK, P., a kol.: Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech. In: Výzkumná studie, VŠE v Praze, 2004. str. 11. GA 402/02/1308.
12
Obrázek 1: Vzájemné působení krize vládního dluhu, bankovní a měnové krize
Zdroj: DE PAOLI, B., HOGGARTH, G., SAPORTA, V.; Costs of sovereign default; Financial Stability Paper no. 1; Bank of England; 2006
Dále, spolu s bankovní krize, se vyskytuje měnová nebo ještě nazývaná devizová krize. Pro měnovou krizi je charakteristické vysoké nominální znehodnocení domácí měny, v reţimu pevného kurzu vyšší vyvolané nucenou změnou parity nebo při přechodu na pohyblivý měnový kurz. Podle MMF7 měnovou krizí lze definovat 30% nebo vyšší roční znehodnocení
nominálního
měnového
kurzu,
které
zároveň
představuje
alespoň
desetiprocentní zvýšení tempa depreciace oproti předchozímu roku. Po intenzivních a dlouhých studiích vzniklo několik modelů, které různě nahlíţejí na měnovou krizi. První model chápe tuto krizi jako útok trhu na měnu s pevným kurzem, kdy oficiální autority dané země nevykonávají politiku, která je v souladu s pevným kurzem měny. Vzniká
7
MMF- Mezinárodní měnový fond
13
pak dilema, zda bránit domácí měnovou a fiskální politiku v zájmu vnitřní stability a konkurenceschopnosti nebo přejít na reţim volně pohyblivého kurzu. V důsledku toho daná země přejde na systém volně pohyblivého kurzu nebo devalvuje svojí měnu. V takových případech je tato krize předvídatelná a projevuje se těsně před tím, neţ centrální banka vyčerpá své devizové rezervy. Druhý model se opírá o psychologický moment, kdy investoři zaútočí na měnu, protoţe očekávají, ţe ostatní udělají přesně to samé, jak oni. Tento model se vyskytuje v dobách, kdy není jisté, zda domácí orgány zachovají pevný měnový kurz nebo přejdou na jiný. Jelikoţ nejde předvídat náladu na trhu, tak i tuto krizi nejde předvídat. Nejnovější model se zabývá problémem morálního hazardu a jeho důsledky. Zde uţ se neuvaţuje o měnové krize jako samostatnou krizi, ale zavádí se pojem „twin crisis―, kde se zdůrazňuje její propojení s bankovní krizí. Podle Pavla Dvořáka v současnosti probíhá posun k modelu čtvrté generace, kde projevy všech tři zmíněné krize – bankovní, dluhová a měnová jsou chápany jako vzájemné projevy systematické finanční krize. Pro ni jsou typické dva podstatné rysy: 1. " Nelze jí typově jednoznačně zařadit – není to ani krize pouze bankovní, ani pouze měnová ani pouze dluhová. Bankovní, měnové i dluhové projevy se vyskytují paralelně (s proměnlivou kauzalitou). 2. Základní společnou příčinou paralelně se vyskytujících bankovních, měnových a dluhových problémů je nadměrná úvěrová expanze!“8 Měnová krize se nejvíc dotýká těch domácích subjektů, které se ocitly v krátké devizové pozici, tj. pasiva v cizí měně převyšují aktiva v této valutě. Tato krize má negativní dopad taky na redistribuci bohatství a důchodů.
1.2. Historický ohled Ekonomická historie má ve svých archívech spousta záznamů o různých finančních krizích, které ve světě jiţ proběhly. Z nichţ bychom se měli poučit a neopakovat stejné chyby.
8 DVOŘÁK, P. Finanční krize a její fiskální důsledky. In: Socioekonomické a humanitní studie. Odborné recenzované statě z oblasti socioekonomických a humanitních věd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2012, vol. 2, no. 1, str. 64
14
Pro to je potřeba dobře je rozpoznat, poznat a zanalyzovat příčiny vzniku a teprve pak budeme schopni vyhýbat se potenciálním krizím. Bohuţel jsme svědky, ţe v reálném světě to tak nefunguje. I přesto je nutné seznámit se s předešlými finančními krizemi a pokusit se minimalizovat příčiny jejich dalších výskytů. V této podkapitolce zaměřím podrobněji jen na některé nejznámější krize a zbylé zobecním a začlením do určitých období, jelikoţ to není hlavní téma této práce. Moţná to bude jedna z nejobsáhlejších podkapitol v mé diplomové práci, ale historii vidím jako důleţitou vědu, která by neměla trpět na úkor ostatních věd.
1.2.1.
Tulipánová krize 1634 – 1637
Na pozadí cenových bublin nemusí vţdy stát nerozumná měnová politika centrální banky. Cenové bubliny existovaly, ještě neţ vznikl „moderní― finanční systém. Tulipánová krize v Holandsku je historicky nejstarším známým případem spekulativní bubliny, která se objevila na komoditním trhu a s ní související psychologie trhu. Datuje se do let 1634- 1637. Tulipány patří mezi oblíbené řezané květiny, které se do Evropy začaly šířit v 16. století. Na počátku 17. století byly do botanické zahrady holandského Leidenu dovezeny první cibulky vzácných tulipánů (odrůda Witte Croonen). Tato vzácná odrůda se prodávala za nejvyšší cenu, kterou byli ochotni zaplatit příslušníci vyšší třídy, jako důkaz luxusu. Omezené mnoţství těchto cibulek odrůdy Whitte Croonen a velká poptávka po nich tlačily jejich cenu nahoru a vedlo to k situaci, kdy se za tyto cibulky začalo „platit zlatem―. Pěstování tulipánů se rozšířilo mimo botanické zahrady, byl odstartován intenzivní tulipánový obchod, doprovázený rapidním růstem cen vzácných tulipánových cibulek. Vypukla tulipánová horečka, do tulipánových cibulek byly vkládány úspory, mnozí se začali plně věnovat rozmnoţování cibulek vzácných tulipánů. Mnoho lidí pro sazenicí tulipánů byli ochotny zastavit i svůj vlastní dům, platit svými šperky, zvířaty, šaty nebo jiným majetkem. Z počátku vcelku nevinná záliba v pěstování květin přerostla do rozměrů zhoubného a ničivého šílenství, které na mnoho let zpustošilo celou zemi a oţebračilo všechny vrstvy obyvatelstva. S tulipány se obchodovalo jak u pěstitelů, tak na tulipánových burzách a lze předpokládat, ţe docházelo i ke snahám obohatit se prodejem bezcenných cibulek. Rozšířila se virtuální finanční ekonomika, podepřená obchodem se vzácnými cibulemi. Začaly se
15
pouţívat finanční instrumenty v podobě obchodů o budoucnosti (forwardových obchodů), na jejichţ pozadí stály budoucí obchody s tulipánovými cibulkami. Pokračující trend růstu cen vytvářel rozšířenou představu, ţe ceny vzácných cibulek porostou neustále. Široce uznávanou zásadou se stalo, ţe právě vzácné tulipánové cibulky jsou tím správným majetkem a aktivem pro uloţení úspor a bohatství. Tulipánové šílenství narostlo do takových rozměrů, ţe zničilo základy jakéhokoliv spolehlivého obchodu. Tak rychle, jak cena sazenic vystřelila nahoru, tak rychle zase poklesla, ekonomika se dostala do recese. Najednou lidé přestali věřit v další růst cen. Následkem ztráty důvěry spekulační bublina praskla. Po poklesu cen řada lidí přišla o své peníze, příbytky a další svůj majetek. V současnosti cibulka tulipánu se prodává za 1/1000 své ceny z doby vrcholu tulipánového šílenství. V následujícím grafu uvádím vývoj cen tulipánových cibulek v době před splasknutí spekulační bubliny a rapidní pokles ceny po ní. Graf 1: Vývoj cen tulipánových cibulek od 12. listopadu 1636 do 1. května 1637
Zdroj: WIKIMEDIA COMMONS. Tulip price index. Commons.wikimedia.org [online]. 21 Duben 2012, 09:19 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulip_price_index.svg
16
1.2.2.
Začátek 19. století
V devatenáctém století uţ ekonomika byla značně pokročilá oproti dobám z tulipánové krize a banky hrály velmi důleţitou roli v tehdejší ekonomice, jelikoţ rostl význam mezinárodního obchodu mezi velmocemi a jejími koloniemi. Do nově zavládnutých zemí proudilo velké mnoţství investičního kapitálu. Toto období bychom mohli označit za „první krůčky― globalizace. Na začátku 20. let devatenáctého století latinsko-americké země se osvobodily od španělské závislosti a nasměrovaly politiky k upevňování svých vztahů s Velké Británii. Jednaly tak z ekonomických, politických a obraných důvodů, jelikoţ si byly vědomy, ţe musí znovu vybudovat své, teď uţ nezávislé, ekonomiky. V té době v Anglii probíhala průmyslová revoluce, byl přebytek volného kapitálu, který za nízký úrok proudil převáţně do Mexika, Argentiny, Peru a Kolumbie. Z poskytnutých peněţních prostředků byla především financována armáda, pokrývány vládní výdaje a vývoj důlního průmyslu. Z nedostatku zlatých rezerv a velké nevyrovnaností platební bilance musela Bank of England na podzim roku 1825 zvednou úrokové sazby. Tohle odstartovalo krach na burze, kterému v předchozím roce předcházel obrovský nárůst cen akcii. Anglická centrální banka, zaneprázdněná nedostatkem zlatých rezerv nevěnovala tomu patřičnou pozornost, nereagovala dostatečné rychle a důsledkem byla bankovní krize, kvůli které zkrachovalo několik bank. Recese ve Velké Britanii vedla k dramatickému poklesu vývozu přebytečného kapitálu do Latinské Ameriky. Přes pevné obchodní vazby se krize přenesla i přes oceán. Důlní průmysl v latino-amerických zemích byl najednou odříznut od přílivu investičního kapitálu a doly začaly krachovat. Poklesl vývoz zboţí a vlády vybíraly méně na daních a neměly tak dostatek prostředků na splacení zahraničního dluhu. Následkem toho Peru byla první země, která zkrachovala. Brzo ji následovaly i Mexiko, Argentina a Kolumbie. Trvalo celých třicet let, neţ do Latinské Ameriky začaly proudit nové přílivy peněz. Jiţ jsem zmínila anglické problémy na finančním trhu. Tyto problémy však nebyly jediné na počátku druhé poloviny devatenáctého století. V roce 1866 měl diskontní bankovní dům Overend, Gurney & Company skoro stejnou bilanční sumu jako Bank of England. Bankovní dům od roku 1858 kromě své klasické činnosti- vydávání vysoce kvalitních směnek prováděl i eskont více rizikových směnek. Tato riziková činnost, pád dvou velkých společností a krach berlínské burzy přinutila banku Overend, Gurney & Comp vyhlásit insolvenci a obrátit se na Bank of England jako věřitel poslední instance. Bank of England
17
pomoc odmítla a ani se nepokusila o záchranu nesolventního bankovního domu. Mnozí ekonomové se domnívají, ţe britská národní banka v ní viděla svého konkurenta a to byl důvod k nečinnosti. Krach Overend, Gurney & Comp byl zřejmě katalyzátorem finanční krize, která odstartovala den po pádu bankovního domu a smetla jak velké, tak malé banky i s jejími pobočkami. Pro Bank of England to znamenalo vydat vice neţ tří miliony liber z bankovních rezerv na nápravu škod a v Britanii pak dlouhou dobu ţádná další finanční krize nevznikla. Krizi ve Velké Britanii nejvíce pocítili její kolonie- Indie, Austrálie a Nový Zéland, kde byl zasaţen tamní bankovní systém a závislost na zahraničních půjčkách. USA se taky neobešla bez krize. Předcházel jí velký finanční rozmach v letech 18471848 způsobený nálezem zlata v Kalifornii a v Austrálii. Tyto nálezy zlata vyvolávaly velký nárůst exportu, který později byl osudový. Nejvíce z toho těţily banky a ţelezniční průmysl. Kdyţ v roce 1853 vypukla krymská válka o mocenský vliv na Blízkém východě, nejvíce to vyuţily Spojené státy americké, kdyţ exportovaly pšenici do Evropy. Výhodná situace trvala jen do té doby, neţ skončila válka a evropský trh byl znovu zaplaven levnou ruskou pšenici. Spojené státy ztratily evropský trh a domácí poptávka nestačila vstřebat velkou nabídku. Zlaté devizové rezervy USA se stále sniţovaly a zlato mizelo převáţně do Evropy z důvodu většího vývozu neţ dovozu. V tom se ukázala slabina americké dovozní politiky. V roce 1857 se banky pokusily o záchranu svých zlatých rezerv enormním zvýšením úrokových sazeb. Investoři mohli počítat se ziskem aţ v daleké budoucnosti. „Investiční záměry té doby (např. železnice, pozemky nebo doly) byly často spekulativně a problematicky financovány z větší části úvěry. Investoři mohli počítat ze ziskem až ve vzdálené budoucnosti. Mnohé úvěry byly navíc poskytovány lehkomyslně, bez záruk a bez důkladného prověření žadatelů―.9 Banky také poţadovaly okamţité vyrovnání a přestaly přijímat směnky dluţníků, kteří měli problémy se splácením. Bankovní opatření byla chápána jako příznak budoucího bankovního kolapsu a v New Yorku se objevily první známky paniky. Dne 24. srpna 1857 pádem Ohio Life Insurance and Trust Company odstartovala krize, která měla dominový efekt. Padly další banky, poklesla
9
PENÍZE. CZ. Světová hospodářská krize v roce 1857 (část 1 – USA). In: Peníze.cz [online]. © 2000 - 2011 [cit.
2013-03-06]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15887-svetova-hospodarska-krize-v-roce-1857-cast-1-usa
18
výroba a poptávka, zvýšila se nezaměstnanost a krize se šířila i na další finanční centra. Události se daly do pohybu. Příčinou vypuklé krize byly především spekulace s akciemi nově vznikajících průmyslových podniku, ţelezničních akcií a také spekulace s pozemky, ke které došlo po americko-mexické válce. Důvodem rozšíření krize na evropský kontinent a dalších částí světa byl fakt, ţe do spekulace se zapojili i evropští investoři. Po kolapsu bank se krize přenesla i na jiná odvětvi a došlo k recesi, která měla za následek krachu 2500 průmyslových podniků. I v době finanční krize se našli investoři, kteří nákupem levných akcií a zkrachovalých podniků, rozšířily své finanční holdingy. Byli to Moses Taylor a Cornelius Vanderbilt.
1.2.3.
Meziválečné období 1918-1939 aneb Československá bankovní krize a Velký krach 1929
Pro meziválečné období jsou charakteristické dvě události- pád zlatého standardu a krach na New Yorské burze, který odstartoval nejznámější světovou krizi. Nejdříve bych se zaměřila na Československou bankovní krizi, jelikoţ povaţují za velmi důleţité upozornit i na ní a nejenom na ostatní známé a méně známé krize. Československá bankovní krize 1923-1925 Stejně jako před kaţdou finanční krizi, tak i začátkem dvacátých let 20. století ji předcházela mohutná hospodářská expanze. Zakládaly se nové společnosti především ve formě akciové společnosti, obnovovaly a rozšiřovaly se tradiční výroby a vznikaly i zcela nové, vysoce moderní výroby. O tom svědčí i fakt, ţe během čtyř let se víc neţ zdvojnásobil počet zaregistrovaných akciových společností. Hospodářský rozmach byl financován provozními a investičními úvěry a zakladatelským bankovním kapitálem, Období 1918-1922 je známo pod názvem „zakladatelský boom―. Byly zaloţeny nové banky a z dosavadních 22 se jejich počet zvýšil na 38 a hodnota jejich akciového kapitálu se zvýšila čtyřikrát. V té době ekonomika Československa byla charakteristická majetkovým propojením bank a jejích koncernových podniků a velkou předluţeností. Po roce 1922 začal ochabovat investiční boom a bylo jasné, ţe velká ekonomická očekávání byla nadhodnocena podnikateli a investory. Jejich krátkodobé zisky závisely na mimořádných poválečných poměrech a nebyly dlouhodobě udrţitelné. Podniky se začaly
19
potýkat s platební neschopnosti, krachovaly a ekonomika se dostávala do značných finančních problémů. Nejdříve se na přelomu 1922-1923 do problémů dostaly nově zaloţené a rychle expandující banky. Příkladem je Moravsko-slezská banka, která svým krachem způsobila paniku na bankovním trhu. Důsledkem byly výběry vkladů z moravských bank, známe ve finanční terminologii jako „run na banku―. Rok poté, v únoru, zkrachovala Banka Bohemia a v březnu vyhlásila nesolventnost Pozemková banka. Na bankovním trhu vypukla panika a vkladatelé prováděli runy na banky, coţ vedlo ke krachům dalších bank- Agrární banka, Česká banka, Řeznicko-uzenářská banka, Banka pro průmysl pivovarský, Banka stavebních ţivností a Moravská agrární a průmyslová banka. Kvůli obavám z hrozby rozšíření paniky na celý bankovní systém, vznikl v roce 1924 Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z povalečných poměrů, který vytvořil ozdravný plán a stal se tak záchranou pro 27 malých a středních bank. Ozdravný plán bohuţel zcela nevyřešil nastolený problém československého bankovnictví. V následujících letech ministerstvo financí organizovalo sanační programy především ve formě nařízení fúzí (např. sloučení Praţské úvěrní a Severočeské banky, České banky s Kupeckou bankou). Velký krach 1929-1933 Krize, která vypukla 24. října 1929 na New Yorské burze, je nejznámější a z hlediska svých dopadů největší krize 20. století. Datum 24. říjen je známé jako „černý pátek―. „3. záři 1929 bylo ještě ve znamení velkého růstu, na burze byl vytvořen nový rekord Dow Jonesova indexu. Avšak 4. září poprvé ceny zakolísaly a 5. září klesly. Mnozí finanční analytici varovali před pádem akcií s tím, že akcie jsou silně nadhodnoceny, nikdo je však neposlouchal―10. Postupně se krize šířila po celém světě díky pevným měnovým kurzům zlatého standartu a stala se z ní světová krize. Ve všech států, které byly zasaţeny, se zvýšila nezaměstnanost (míra nezaměstnanosti za čtyři roky trvání krize nezvýšila z původních 3% na 25%) a hrubý domácí produkt klesal (v USA o 1/3). Můţeme tedy tvrdit, ţe svým původem a globálností se podobá současné krizi.
10 BUŘINSKÁ, Barbora. Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929. In: Finance IDNES.cz [online]. 23. 10. 2008 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jakzacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929-p7g-/bank.aspx?c=A081022_135219_bank_bab
20
Krach New Yorské burzy byl smutným koncem předchozích spekulací a boomů. O rok dříve FED11 zvýšil úrokové sazby s nadějí zastavení úbytku zlatých rezerv v bank a spekulací. V druhé polovině 1928 se rapidně sníţily americké půjčky, coţ způsobilo velké problémy ekonomikám, závislých na americkém kapitálu. Banky v Evropě byly nucené taky navýšit své úrokové sazby kvůli odlivu zlata. Politika FEDu zapříčinila pokles evropské poptávky, ale boom na americkém trhu nikoliv. Spekulační bublina na domácím trhu stále rostla. Prvoplánový záměr FEDu z části selhal. Na Americké burze se postupně střídaly propady s růsty aţ do 20. října, kdy ceny mnoha akcií klesly na kritickou úroveň. Následujícím den se stal osudovým, jelikoţ se burza totálně zhroutila z důvodu zvýšeného prodeje akcií. „Nejtemnějším dnem se stalo černé úterý 29. října, kdy došlo k zobchodování více než 16 milionů akcií a celková finanční ztráta je odhadována na 15 miliard dolarů. Následkem toho došlo ke krachu dalších amerických burz, které převzaly obchodování―12. Tabulka 1: Kurzy některých významných amerických podniků během krachu v roce 1929 v USD Akcie
03. 09. 1929
29. 10. 1929
15. 11. 1929
American and Foriegn Powers
167.75
73.00
67.86
AT&T
304.00
230.00
222.00
Detroit Edison Co.
350.00
N/A
195.00
General Electric Co.
396.25
210.00
201.00
Hershey Chocolate
128.00
108.00
68.00
IBM
241.75
N/A
129.86
People's Gas Chicago
374.75
N/A
230.00
Zdroj: PENÍZE. CZ. Krach na newyorské burze v roce 1929. In: Peníze.cz [online]. © 2000 - 2011 [cit. 06. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15898-krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929, Vlastní úprava.
11 Federal Reserve System – americká centrální banka. 12 BUŘINSKÁ, B., Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929. In: Finance IDNES.cz [online]. 23. 10. 2008 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velkahospodarska-krize-v-roce-1929-p7g-/bank.aspx?c=A081022_135219_bank_bab
21
Krach měl velké následky i pro banky, které převáţnou většinu vkladů od věřitelů investovaly do akcií a netvořily si ţádné rezervy. Kvůli tomu vykazovaly vysoké zisky a poskytovaly úvěry s dost nízkými úrokovými sazbami, bez toho, aby zjišťovaly, jak a z čeho budou tyto úvěry spláceny. Později se také jako problém ukázalo to, ţe banky půjčily značné jmění akciovým spekulantům. Také drobní střadatelé propadli panice a začali vybírat své uloţené peníze z bank, coţ vedlo k jejich krachům. V USA zkrachovalo 9 000 bank. Na evropském kontinentu se krize nejdříve projevila v Německu a Rakousku, které byly nejvíce finančně propojené s USA. V Rakousku zkrachovala největší soukromá banka Kredit- Anstalt a to prohloubilo krizi ještě více, která se přenesla i do Maďarska. Tyto tří země musely zmrazit úrokové sazby a začít řídit směnný kurs. Také Velká Británie nezůstala nezasaţená. Libra devalvovala a to zpustilo hroucení ostatních měnových systémů, které byly napojeny na britskou libru, americkém dolaru nebo německé marce. Československo bylo také postiţeno krizí. Docházelo k hromadným bankrotům drobných podnikatelů a velkému poklesům průmyslové výroby. Tato krize měla za následek pokles celkové světové průmyslové výroby o 38 procent, zahraniční obchod o 34 procent, nezaměstnaných bylo okolo 40 milionů. V zemědělství se krize projevila prudkým poklesem cen zemědělských produktů a sníţení zemědělských příjmů vedlo k omezování investic. V níţe uvedených tabulkách je znázorněno procento nezaměstnaných a pokles indexu průmyslové výroby v letech 1929 aţ 1934. Tabulka 2: Pokles indexu průmyslové výroby v letech 1929—1934 Země
1929
1930
1931
1932
1933
USA
100
81
68
54
64
Německo
100
86
68
53
61
Velká Británie
100
92
84
84
88
Československo
100
89
81
64
60
Rakousko
100
85
70
61
63
Zdroj: LÍPA, PETR. Světová hospodářská krize. In: Dějiny 20. Století [online]. 7. 2. 2002 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://dejiny.wz.cz/mezi/bitvy/krize/krize.html. Vlastní úprava
22
Krize vedla všude k obrovské nezaměstnanosti. V USA se počet nezaměstnaných odhaduje v roce 1932 na 12—14 miliónů lidí, v Německu na 7 miliónů, v Československu na l milión. K uvedeným číslům je třeba připočítat ještě skrytou nezaměstnanost na venkově a polozaměstnanost v průmyslu, sezónní práce a příleţitostná zaměstnání. Podpory v nezaměstnanosti byly mizivé a nestačily zachránit rodiny nezaměstnaných před hladem. Tabulka 3: Procento nezaměstnaných v letech 1929-1934 Země
1929
1930
1931
1932
1933
USA
8,2
14,5
19,1
23,8
24,3
Německo
9,3
15,3
23,3
30,1
26,3
Velká Británie
10,4
16,1
21,3
22,1
19,9
Československo
2,2
4,5
8,3
13,5
16,9
Rakousko
12,3
15,0
20,3
26,1
29,0
Zdroj: LÍPA, PETR. Světová hospodářská krize. In: Dějiny 20. Století [online]. 7. 2. 2002 [cit. 06.03 2013]. Dostupné z: http://dejiny.wz.cz/mezi/bitvy/krize/krize.html. Vlastní úprava
Ve Velké Britanií řešili krizi tak, ţe Bank of England zvýšila úrokové sazby, aby zabránila dalšímu odlivu zlatých rezerv. V době recese byl tento krok diskutabilní a tak v roce 1931 ztratila důvěru a byla přinucena zrušit zlatý standart libry. Mnoho dalších zemí provedlo stejný krok. Výsledek této situace byl dobře předvídatelný. Země se zlatým standardem ztrácely svojí konkurenceschopnost a zvyšovala se jejích vnější nerovnováha, kdyţ měny librového bloku depreciovaly. Nedůvěra, ţe USA udrţí zlatý standard, se stále zvětšovala a odliv zlata neustával. Nakonec byla směnitelnost dolaru za zlato pozastavena a v roce 1933 přijal prezident Roosevel zákon, který určoval zlatý obsah zlata přibliţně o polovinu niţší neţ byla původní hodnota. Zlatý obsah dolaru stále klesal, aţ se nakonec v roce 1934 zastavil na výši 35 USD za trojskou unci. Zlatý standard byl v podstatě ukončen třemi měnovými krizemi. První byla librová krize z roku 1931, která byla způsobena deficitem státního rozpočtu. Druhá krize byla zapříčiněna domácími subjekty, které hromadně směnovaly dolary za zlato z důvodu obavy, ţe prezident Roosevelt devalvuje dolar. A třetí, poslední, byla spojena s řadou útoků na země
23
ze zlatého bloku v letech 1935-1936. V roce 1936 tak všichni účastnici zlatého bloku přešli na systém řízeného floatingu.
1.2.4.
Brettonwoodský měnový systém a období po druhé světové válce
Jiţ během druhé světové války pracovaly USA na novém hospodářském uspořádání poválečného světa. Ţivotně důleţité bylo, aby se mezinárodní společenství vyvarovalo všech váţných chyb, které byly učiněny po první světové válce. Kaţdá členská země musela vyjádřit hodnotu své měny ve zlatě nebo v americkém dolaru v rámci Brettonwoodského měnového systému. „Významnou oporou poválečné politiky Spojených států byly závěry mezinárodní měnové a finanční konference, konané 1. – 22. 7. 1944 za účasti 44 států v americkém lázeňském městě Bretton Woods. Brettonwoodské dohody měly zásadní význam pro poválečnou obnovu Evropy a vedly k postupné liberalizaci světového obchodu. Zároveň však byly tyto dohody předzvěstí "studené války", protože je Sovětský svaz odmítl ratifikovat. Konference měla především zaručit, aby se už neopakovaly podobné chyby, jakých se vítězové dopustili po první světové válce. Jednání se naopak zaměřila na poválečnou obnovu celé Evropy. Kromě toho byly na konferenci položeny základy Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky (IBRD). Tyto dokumenty zavazovaly jednotlivé státy ke vzájemné finanční pomoci v případě platebních nesnází některého z členů. Rovněž byl stabilizován mezinárodní měnový systém―.13 Kdyţ domácí ekonomika nebyla konzistentní se zvolenou paritou, tedy při změně reálného kurzu nebo špatně zvolenou politiku, tak tyto podklady dávaly hojnou půdu pro rozvoj měnových krizí a byl jím nakloněn. Strach ze spekulativních útoků a malá důvěryhodnost nebyly jedinými problémy tohoto systému. Jednalo se o vnitřní a vnější nerovnováhu. Členské státy nebyly ochotny měnit paritu své měny, která byla dohodnutá ještě počátku. Padesátá a šedesátá léta dvacátého století jsou nazývaná obdobím hospodářského zázraku. Toto období přineslo kromě enormního vzestupu, také řadu problémů, které byly
13 PENÍZE. CZ. Brettowoodský měnový systém a jeho pád. In: Peníze.cz [online]. © 2000 - 2011 [cit. 2013-0307]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15899-brettonwoodsky-menovy-system-a-jeho-pad
24
především spojeny se systémem pevných směnných kurzů, přijatým na konferenci v Bretton Woods. Spojené státy americké exportovaly svůj kapitál, a proto jejích platební bilance vykazovala stálý deficit. Od konce padesátých let vzrostly v zahraničí dolarové zásoby natolik, ţe výrazně převyšovali americké zlaté rezervy a rostla hrozba krize. Systém byl stabilní jen do té doby, dokud USA prováděly stabilní měnovou politiku a ostatní členské státy drţely americký dolar ve svých rezervách a nesměnovaly ho za zlato. Problém nastal, kdyţ v roce 1958 evropské státy oznámily směnitelnost na běţném účtu. Expanzivní měnová a fiskální politika USA byla příčinou krachu systému, jelikoţ nebyla slučitelná s rolí hlavní země zlatého dolarového standardu. Pomocí této politiky se do celého světa rozšířila inflace. Další postiţené země, společně s Německem, v roce 1971 přešly na systém volně pohyblivého kurzu, jelikoţ uţ nechtěly „dováţet― inflaci z Ameriky. Mnoha zemí kvůli bezpečnostním opatřením proti inflaci se rozhodla směnit svá dolarová aktiva za zlato, coţ v srpnu 1971 vedlo k definičnímu krachu Brettonwoodského měnového standardu. Po pádu Brettonwoodského měnového systému proběhly ještě několik měnových krizí jak ve vyspělých zemí Evropského hospodářského společenství, tak v následujícím po něm Evropském měnovém systému a v dalších rozvojových zemí mimo ně. Příčinou těchto krizí byla špatná kapitálová kontrola a růst globálního kapitálového trhu. Jak jsem se zmínila výše, měnové krize byly v brettonwoodském měnovém systému poměrně častým úkazem, zato bankovní krize se znovu objevily aţ počátkem 70. let dvacátého století. Hned dva důvody bránily vzniku bankovním krizím. Prvním důvodem byla celkem stabilní měnová hladina, udrţovaná Brettonwoodským systémem. Ten druhý důvod byl ten, ţe kvůli obavám, aby se znovu neopakoval Velký krach z roku 1929, byly zavedeny v evropských zemích a v USA přísná regulatorní pravidla a povinné pojištěni vkladů. Jelikoţ tahle podkapitola se stala velice rozsáhlou, tak v krátkosti se zmíním o dalších větších krizí ve světě. V Latinské Americe to byly Chilská krize z roku 1982, Mexická z roku 1994, Brazilská (1999) a v roce 2002 finanční a měnová krize v Argentině. Bankovní krize v Japonsku byla typickým příkladem too-big-to-fail. Vyšší autority nebyly ochotné nechat zkrachovat problémové instituce se špatnými úvěry. Kolaps ekonomiky a recese se táhly celé desetiletí. Na konci 20. století pouţívalo Rusko pro financování svého deficitu čím dál tím víc mezinárodní finanční trhy. Po vypuknutí asijské krize v roce 1997, se zvýšila i nedůvěra
25
zahraničních investorů, kteří investovali do ruských cenných papírů a i ruský rubl byl pod silným tlakem devizových spekulantů. I přesto, ţe Rusko mělo pevný měnový kurs s ameriským dolarem, tak od vypuknutí asijské krize do prvního kvartálu 1998 poklesly devizové rezervy o 10 mld. USD a zároveň se mezinárodní úrokové sazby zvýšily o 20%, takţe ruské cenné papíry ztratili aţ 50% své původní hodnoty. Expozice zahraničních investorů v ruských CP i přesto zůstala poměrně značná. V druhé polovině roku 1998 pokračoval tlak na devalvaci ruského rublu, poklesu cen cenných papírů a celková nedůvěra v ruský finanční trh. Dne 17. srpna 1998 ruská vláda vyhlásila v podstatě bankrot, který spočíval v devalvaci měny, bylo vyhlášeno moratorium na splacení státních CP a pohyb zboţí byl značně omezen. Hlavní příčina pro tento stav byl nárůst deficitu státního rozpočtu, veřejného dluhu a dluhové sluţby do takových čísel, aţ to bylo neudrţitelné. To vše zapříčinila špatná ekonomická politika státu. Ruská finanční krize z konce devadesátých let minulého století je typickým příkladem, kdy z politických důvodů upadne taková velmoc do recese. Kvůli dlouho trvajícímu problému s výběrem nového premiéra a, nejistotě na finančním trhu a fiskálním problémům, Rusko bylo nuceno dne 17. srpna 1998 jednostranně restrukturalizovat vládní dluh a o tři dni později devalvovat ruský rubl. Z výše popsaných krizí mohu vyvodit několik závěrů, které se týkají jak příčin vzniku, tak i jejích řešení. Toto téma budu podrobně rozebírat v následujících kapitolách, ale zde v krátkosti nastíním některé závěry. Je patrné, ţe některé příčiny se stále opakují a zřejmě se lidstvo od svých chyb nepoučilo. Jeden ze závěrů je fakt, ţe bankovní krize se stále opakují v podmínkách bankovní nestability. Silní regulatorní rámec, orgán dohledu nad finančním trhem a celkově zdravé bankovní prostředí taky scházejí. Podstatný je taky floating, který chrání zemi a banky před externími šoky. U měnových krizí řešení je jednoduše floating. I zde je potřeba udrţovat stabilní měnovou a fiskální politiku. Problémem zde není nadměrná expanze, ale spíš oslabení bankovní sektor s absencí orgánu dohledu a regulatorního rámce. Průřezem staletími a desetiletími jsem se dostala k současné finanční krizi, která negativně ovlivňuje světovou ekonomiku a má dopad i na naše ţivoty. Součastná globální krize, která původně vznikla v USA po splasknutí hypoteční bubliny, a její následky, a to především na český bankovní sektor, jsou předmětem mé diplomové práce. Nebudu se
26
hlouběji zabývat její historii vzniku, protoţe se domnívám, ţe její začátek nebyl tak moc dávno a po tolika publikacích, které byly o ní napsané, snad uţ ani neexistuje člověk, který by s ní nebyl aspoň minimálně seznámen.
1.3. Příčiny vzniku finanční krize V předchozí podkapitole jsem nastínila některé příčiny, které vedly ke vzniku různých krizí. Nyní se jimi budu zabývat hlouběji a nakonec se zaměřím na konkrétní faktory, které způsobily součastnou finanční krizi. Finanční krize je většinou kombinací několika dílčích krizí a je to dost komplikovaný jev a chceme-li zmírnit její dopad, musíme volit taková opatření, která co nejvíce zamezí faktory, které ji způsobují. Celkově lze říci, ţe příčiny jsou bud psychologického nebo fundamentálního charakteru nebo je moţné na ně nahlíţet z makroekonomického a mikroekonomického hlediska. Je důleţité poznamenat, ţe existují mnohem více faktorů, ale v mé práci jsem se zaměřila na výčet především těch, které se vyskytují nejčastěji, pozoruje se jejích pravidelné opakování a jsou povaţovány za dominantními faktory, které vedou k finanční krizi.14
1.3.1.
Špatná makroekonomická politika
Pro lepší vysvětlení pouţiji modelovou situaci, která vychází z předpokladu, ţe centrální banka provádí monetární expanzi, která je neslučitelná s pevným měnovým kurzem. Platební bilance se tak ocitá v problému. Centrální banka začne financovat vzniklý deficit úbytkem devizových rezerv. Vzniklou situaci vyuţijí spekulanty, kteří zaútočí na fixní domácí měnový kurs. Centrální banka, která vyčerpala své devizové rezervy, uţ nemá dostatek na řešení vzniklé situace a musí ze systému pevného měnového kurzu přejít na pohyblivý měnový kurz. Přechod z jednoho do druhého systémů vyvolá paniku u zahraničních investorů, kteří začnou rozprodávat domácí finanční aktiva.
14 V této podkapitole se budu zabývat příčinami obecně, bez rozlišování zda jsou to příčiny měnové, bankovní nebo ostatních krizí. Na začátku práce jsem vysvětlila, ţe jednotlivé krize spolu souvisí a jsou úzce provázané, takţe snadno vyústí ve finanční krizi, která je předmětem této práce.
27
Popsaná situace odpovídá měnové krize, která se snadno můţe přeměnit v bankovní, pokud pokles cen aktiv zapříčiní, ţe banky zjistí, ţe hodnota jejích pasiv je větší, neţ hodnota aktiv, které drţí. Kvůli získání potřebné likvidity jsou tak přinucené k prodeji dalších aktiv pod reálnou cenou. Na trhu zavládnou panika a nejistota, které vyústí v run na banky a to povede k bankovní krizi. Ekonomika je tak zasaţena dvojí krizí- měnovou a bankovní (twin crises). Samozřejmě můţe nastat i opačná situace, kdy bankovní krize vyústí v měnovou. Investoři začnou rozprodávat aktiva té země, která je zasaţena bankovní krizi. Kvůli převyšující nabídce nad poptávkou, na devizovém trhu vznikne silný tlak na depreciaci domácí měny nebo na přechod z pevného na pohyblivý měnový kurz, coţ povede k měnové krizi. Systém pevného měnového kurzu je kritizován mnoha ekonomy z hlediska krizového potenciálu. Pevné měnové kursy se staly problémem v důsledku značné deregulace kapitálových toků. Příkladem mohou být Latinskoamerické země, které ukazují, ţe právě tento, v tamních podmínkách neudrţitelný systém přispěl k volatilitě růstu ekonomik v 80. a 90. let více neţ jakýkoliv jiný faktor. Externí negativní šok povede k schodku platební bilance, tím pádem poklesne nabídka peněz a porostou domácí úrokové míry. Větší překáţka pro poskytnutí úvěru bude tlačit jak na klienty, tak i na banky a situace, způsobená prvotním šokem se ještě zhorší. V systému pevného měnového kurzu musí centrální banka, jako věřitel poslední instance, dbát na to, aby poskytnutím finanční injekce nezpůsobila devalvační tlaky.
1.3.2.
Hospodářské cykly
V období ekonomické recese klesá poptávka po spotřebních statcích, firmám se tak hromadí zásoby a to vede k značnému omezení produkce. Následkem toho klesají investice, poptávka po úvěrech má taky negativní sklon a na závěr i celkový reálný výstup ekonomiky také klesá. S poklesem reálného produktu je spojen růst nezaměstnanosti. Kvůli zmenšujícímu se zisku, vyvolaný poklesem trţeb, se situace mnoha firem na trhu zhoršuje. Kvůli vzniklé situaci firmy nemohou splácet poskytnuté úvěry a ocitají se v platební neschopnosti a některé z nich krachují, nezískají-li finanční injekci. Pro banky to
28
znamená pokles kvality jejích aktiv a mohou se dostat do stejných potíţí, jako podniky, jejíchţ aktiv drţí. Z výše popsané situace můţeme vyvodit závěr, ţe dochází k zpomalení ekonomiky kvůli neúvěrovaným podnikům, které nakonec vyhlásí krach a na druhé straně kvůli špatným aktívům bank, které drţí akcie těchto krachujících podniků. Hluboká recese je váţnou hrozbou pro finanční systém a závaţným faktorem, napomáhající k bankovní krizi. Stejné následky pak můţe mít i strukturální krize, která je málo diverzifikovaná. Během 23 studií finančních krizí zjistili Kaminsky a Reinhart, ţe krize se dostaví zhruba 8 měsíců potom, co byl ekonomický vrchol. Zároveň došli k závěru, ţe ekonomický pokles je vyvolán negativným externím šokem. Další závěr, který vyvodili během prováděných studií, byl, ţe během prvního roku úpadku ekonomiky se zvyšují úvěrové expozice zhruba o 60 procent. Tyto závěry potvrzují hypotézu, ţe bankovní krize se objevuje aţ poté, co ekonomický pokles dopadne na ekonomiku, nikoliv obráceně.
1.3.3.
Příliš velký počet úvěrů
Kdyţ se řekne bankovní krize, první věc, kterou napadne člověka je úvěrová expanze. Je to nejčastější a nejtypičtější faktor pro vznik krize. Na začátku se ekonomika dostává do růstu (roste hrubý domácí produkt) díky nové investici, inovaci nebo nějaké kladné externalitě. Investoři vycítí vhodnou příleţitost k investování a půjčí si potřebné peněţní prostředky od bank. Na druhou stranu banky také vidí pro ně výhodnou příleţitost a ochotně půjčí firmám, neboť ekonomický výhled je z počátku perspektivní. Pro schválení jednotlivých úvěrů nejsou nastolené zvlášť přísné podmínky, jelikoţ procento NPL15 je na velmi nízké úrovní a pro banku je celkové úvěrové riziko velmi nízké. Rostoucí cenová hladina sniţuje reálnou hodnotu a investoři jsou nuceni k dalším půjčkám. Po čase se ukáţe, ţe investoři přecenili své moţnosti a výnosnost investic z důvodu, ţe plánované trţby nepokrývají výdaje. Firmy se dostávají do ztrát a jsou přinucené vyhlásit platební neschopnost jednak vůči bankám a jednak vůči ostatním věřitelům. Banky kvůli obavám z narůstajících nesplacených úvěrů zpřísní podmínky a razantně omezí počet nově
15 NPL- non-profit loans. V české finanční sféře se pouţívá význam klasifikované ztrátové/ defaultní úvěry.
29
poskytnutých půjček. Z důvodu platební neschopnosti se firmy dostávají do konkurzů, krachují a bankám tak klesají depozita. Následkem toho klesá cenová hladina, která sniţuje zisky solventním firmám a dostává i je do problémů. Roste nezaměstnanost a ekonomika se dostává do recese. Jak jsem, jíţ řekla, špatné úvěry mají negativní následky i pro banky. Ty jsou přinucené z důvodu ztrát sníţit svůj vlastní kapitál, aby tuto ztrátu pokryly, a mohou se tak stát nelikvidními nebo ještě hůře - nesolventní. Na trhu vypukne nejistota a panika co se s bankami stane a začnou runy na banky. Poklesne cena aktiv, problémy bank se projeví v poklesu reálného produktu a nezaměstnanost poroste. Znova se tak dostáváme do situace typickou pro bankovní krizi, která ještě více prohloubí jiţ existující hospodářskou recesi.
1.3.4.
Nedostatečná kapitálová přiměřenost a špatně nastavený dohled nad finančním trhem
Ve většině případů roli regulátora a dohled nad finančním trhem vykonává centrální banka (tak je to i v České republice). Ovšem existují i země, kde tyto funkce vykonávají jiné instituce. V této své funkci se centrální banka stará o celkovou finanční stabilitu trhu, sleduje kapitálovou přiměřenost bank, aby se nedostaly do problémů, jako finanční emitent sleduje banky v jejích monetární expanzi a např. další její funkce jako organ dohledu je chránit drobné investory. Jedna z hlavních funkcí, která přísluší centrální bance je vystupovat jako věřitel poslední instance. V podstatě je jedno, zda role regulátora a dohled vykonává centrální banka nebo jiná instituce. Hlavní je, aby tyto funkce se vykonávaly důsledně a zodpovědně a mohla se tak udrţovat finanční stabilita země. Právě finanční stabilita je ohroţená v momentě, kdy instituce, která vykonává regulace a dohled, nemá dostatečné pravomoce ze zákona jednat, z politických důvodů je brzděna ve své funkci nebo není schopná efektivně vykonávat své funkce. Jak jsem se uţ zmínila - banky by měly drţet ve svých rezervách dostatečný kapitál na pokrytí svých závazků neboli takzvanou kapitálovou přiměřenost, aby se ochránily před úpadkem. V současné době je nastavena minimální hranice kapitálové přiměřenosti na 8 procent. Pokud u některé banky klesne pod tuto hranici, tak se banka dostává do značných
30
problémů a můţe ztratit svoji licenci. Je na centrální bance ohlídat, aby banky dodrţovaly poţadovanou minimální výši těchto rezerv. Na druhou stranu pro banky je kapitálová přiměřenost nákladem a v případě nesrovnalostí musí orgán dohledu sjednat nápravu. V situaci, kdy banky zjistí, ţe regulatornímu a dohlíţejícímu organu chybí potřebné pravomoce ze zákona nebo z jiných důvodů pro vykonávání potřebné činnosti, začnou jednat neobezřetně, jelikoţ jím nehrozí ţádné nebo přinejhorším mírné tresty a začnou udrţovat niţší rezervní „polštář―, neţ je povoleno. V tom okamţiku sice sníţí své náklady a vykazují vyšší výnos, ale za cenu vyššího rizika, které v momentě ztráty můţe být pro banku osudové. Pokud nedodrţování minimální kapitálové přiměřenosti praktikuje více bank a stane se systémovou záleţitostí, hrozí vypuknutí bankovní krize, která jak jsem uţ naznačila, snadno přejde do krize finanční.
1.3.5.
Špatné prostředí a účetní rozdíly u aktiv a pasiv
Banky neexistují jako samostatné jednotky na trhu, ale jsou propojené v určitém prostředí s ostatními subjekty na trhu. Jejich výkonnost a efektivita závisí právě na prostředí, ve kterém se nacházejí. Ekonomové Turner a Goldstein za hlavními faktory, které ovlivňují efektivitu bank, označují právní, účetní a informační prostředí. Nikdo, ani orgán regulace, ani soukromí investoři nemohou sledovat činnost a výkonnost bank bez transparentních, aktuálních a přesných informací, ani o důvěryhodnosti bankovních klientů. V rozvojových zemích, kde nejsou účetní systémy moc rozvinuté, banky mohou zakrývat své ztráty tím, ţe budou stále dokola půjčovat nové úvěry svým problematickým klientům (tzv. evergreening). Banky mohou pomoci evergreeningu nebo restrukturalizaci úvěru zkreslovat své účetní výkazy, pokud se klasifikace úvěrů neodvijí od skutečných platebních schopností klientů, ale od jejích platební morálky. Jestliţe jsou NPL systematicky podhodnocovány, tak kapitálová přiměřenost a zisky bank jsou nadhodnocovány. Z důvodu, ţe některé banky nevytváří účetní výkazy na konsolidovaném základě, tak je těţké odlišit kvalitní banku od nekvalitní. Z právního hlediska jsou velmi důleţité náleţitostí zajištění rozhodování o individuálním bankrotu věřitelů, úvěry a zastavovací práva. Jestliţe nastavený právní systém
31
neumoţňuje rychlé a transparentní vyřízení těchto problémů, tak náklady na úvěry firem nebo ztráty bank jsou aţ příliš vysoké. V případě, kdy mají bankovní aktiva a pasiva různou dobu splatnosti, růţně likvidní nebo v různých měnách a nejsou kryty jiným způsobem, ekonomika je ohroţována externími šoky, tak roste pravděpodobnost vypuknutí finanční krize. Pro banky a jejích klienty je výhodnější drţet své závazky v cizí měně, kdyţ jsou domácí úrokové sazby příliš vysoké. V případě devalvace by se tyto sjednané pozice mohly vymstít. Velký počet cizí měny není jediným důvodem, proč jsou banky více zranitelné, ale zároveň je staví do nevýhodnější pozice v okamţiku, kdy vypukne samotná krize. Důvody pro toto tvrzení jsou běţná protikrizová opatření, která pouţívá centrální banka - devalvace měny, aby se sníţila reálná hodnota dluhů denominovaných v domácí měně a volnější monetární politika pro sníţení úrokových sazeb. Tato opatření jsou v mnoha případech málo efektivní. Podle jiných ekonomů banky v rozvojových zemích mají v porovnání s vyspělými státy ztíţený přístup k dlouhodobým zdrojům (pasivní strana bilance) a na kapitálovém trhu nemohou významně měnit likviditu a diversifikovat riziko svých aktiv. Tamní banky tak musí klasicky poskytovat dlouhodobé úvěry z krátkodobých zdrojů, přičemţ se vystavují vyššímu riziku. Jsou tedy opět zranitelnější a při vypuknutí krize jsou značně znevýhodněny.
1.3.6.
Příliv zahraničního kapitálu
Ekonomicky prosperující země jsou lákadlem pro zahraniční investory, ovšem příliv zahraničního kapitálu musí být v souladu s domácí monetární a fiskální politikou a institucionálním uspořádáním finančního trhu. Jestli nejsou splněny tyto podmínky, na trzích se začnou objevovat pochybnosti o budoucnost ekonomiky a obavy z přehřátí. Ovšem směr toku kapitálu se můţe brzy obrátit opačným směrem, jestliţe se k prvotním obavám přidají informační asymetrie nebo bankovní systém se jeví jako slabý a nedokonalý. Při této situace s největší pravděpodobnosti hrozí vypuknutí twin crises - nejdříve měnová, která následně vyvolá i bankovní. Kvůli efektivnější výkonnosti, sníţení administrativních nákladů a vůbec celkové administrativě, mnoha systémy opouštějí přísná regulační pravidla a samotní organ regulace přichází o některé nástroje dohledu a regulace nad finančním trhem. To vše můţeme shrnout
32
pod pojmem liberalizace16 finančního systému. Společně s nadměrným přílivem kapitálu tvoří ideálními podmínkami pro vypuknutí finanční krize. Otázka liberalizace je především problémem v tranzitivních a v rozvojových zemích. Aby bylo moţné provést liberalizaci, musí systém dané země stát na pevných základech, podloţených zkušenostmi, coţ většinou u těchto zemí nelze pozorovat. Po období recese, ekonomické subjekty začínají vidět hospodářskou situaci růţověji a pouštějí se do nových investicí, které financují novými úvěry. Banky, které se bojí o svou pozici na trhu, poskytují půjčky velkoryse, bez hlubšího zkoumání bonity klienta. V některých případech to ani není moţné, jelikoţ finanční situace některých firem je díky vysoké inflaci nereálná. V novém liberalizovaném prostředí, kde jsou nastavené mírnější podmínky regulace a dohledu postupují banky morální hazard, kdyţ navyšují úvěrovou expozici bez dostatečné kapitálovou přiměřeností. To vše ještě můţe zhoršit situace, kdy kapitálový účet platební bilance je uvolněn a země udrţuje pevný měnový kurz a začne do ní proudit krátkodobý spekulativní kapitál. Kvůli optimistickým očekáváním rostou ceny aktiv a to láká na trh nové investory. Spekulační bublina roste aţ do doby, kdy se stává neudrţitelnou. Po jejím splasknutí propukne bankovní krize, protoţe banky předtím realizovaly ztráty, které se snaţily skrývat úvěry a nadhodnocenými aktivy, investoři přesměrují svůj kapitál jinam a vypukne tak i měnová krize.
1.3.7.
Obchodování s rizikem
Obchodování s rizikem je jedno z nejaktuálnějších témat, které nás bombardují ze všech stran. Jeden z důvodů současné finanční krize bylo obchodování s kreditními deriváty, které úzce souvisí právě s rizikem. Prvotní myšlenka byla, pouţit credit default swapy pro pojištění selhání protistrany a riziko bylo snadno spočitatelné. Problém nastal v okamţiku, kdy se pomocí finančního inţenýrství začala měnit podkladová aktiva v portfoliích. Riziko uţ
16 Liberalizaci bankovního prostředí můţeme jinak popsat jako existence nedokonalého legislativního prostředí, nedostatečná zkušenost finančních institucí a velká poptávka po úvěrech a finančních instrumentech, neobezřetné chování bank, nedostatečné řízení rizik a optimismus na trhu, nedostatečné plnění úlohy monitorovací instituce
33
se nedalo tak lehce spočítat. Popsaný proces se nazývá sekuritizace17. Poslední dobou se stává trendem u bank, ţe pomocí sekuritizace odlehčují své bilance a drţí tak menší kapitálovou přiměřenost. Sekuritizované cenné papíry jsou taky v oblibě, neboť na rozdíl od statních cenných papírů nesou větší výnos, ale za cenu většího rizika. Tento proces vede k morálnímu hazardu. V případě, ţe dojde ke změně situace na trhu, například úrokové sazby porostou, nebonitní klienty se dostávají do problémů a krachují. Banky začnou prodávat aktiva, která na ně přešla od krachujících klientů a cena aktiv rapidně poklesne. Z důvodu poklesu cen aktiv nemají banky dostatek prostředků pro splácení prvotních půjček, které si vzaly ve snaţe vyuţít pákového efektu a jsou nuceny prodávat aktiva pod cenou, aby získaly potřebnou likviditu. Investoři pro změnu drţí miliardy v bezcenných dluhopisech. Na trhu tak vypuká finanční panika, která vede k finanční krizi.
1.3.8.
Tržní selhání
Selhání trhu můţe být závaţnou příčinou pro finanční krizi. Můţeme na toto selhání nahlíţet dvěma směry. První z nich je vyuţití státní garance od bank pro získávání potřebních zdrojů. Státní garance můţe být jak explicitní (pojištění vkladů) nebo implicitní (too-big-tofail). Úvěrováním rizikových investicí banky podstupují morální hazard, protoţe jsou si vědomy, ţe nenesou celé riziko samy. Druhým směrem je informační asymetrie, která vede znova k morálnímu hazardu ze strany banky a k hromadným výběrům ze strany klientů. Runy na banky fungují jako dobrým způsobem pro monitorování zdraví bank, protoţe při známce ohroţení stability banky, věřitelé začnou vybírat své vklady kvůli obavám o svá depozita. V také situaci můţe dojít k finanční krizi, protoţe kapitál není alokován správně. Kromě morálního hazardu s informační asymetrií je spojena částečná neznalost projektu, do kterého banky investují a musejí se tak rozhodovat mezi kompenzaci vyššího rizika vyššími úrokovými sazbami a zajišťovacími dohodami nebo niţší sazbou, která je na hranicí pokrytí rizikových nákladů a s minimálním
17 Rozumíme jí strukturovaný proces, během něhoţ jsou aktiva (majetek, pohledávky, například půjčky a podobně), rizika nebo jiné hodnoty seskupeny podle druhů, oceněny a následně prodány ve formě cenných papírů.
34
nebo zádním zajištěním. V prvním případě hrozí, ţe klient přejde k jiné bance, kde získá lepší podmínky, v druhém případě hrozí velké riziko pro banku, které se ji můţe stát osudové.
1.3.9.
Chyby regulatorních orgánů pro součastnou finanční krizi
Trţní selhání v tak globálním měřítku bylo zapříčiněno dlouhou expanzi, doprovázenou nedostatky v regulatorní politice, nízkou volatilitou a nízkými úrokovými sazbami. Institucím dohledu a regulace chyběly nástroje, které by jím dovolovaly řídit rizika a špatné motivace, které stály za rozvojem finančních inovací a nemohly tak reagovat na rostoucí systémová rizika na hypotečním a vůbec celkově na finančním trhu. Před krizí byly dohled a regulace zaměřeny převáţně na jednotlivé instituce (banky) a nevěnovaly dostatečnou pozornost šedému bankovnímu sektoru, který se stál hlavním hráčem na trhu. Banky vyuţívaly své přidruţené organizace, na které regulatorní orgán byl krátký a přesouvaly na ně některá svá aktiva. Nutnost rozšíření regulace a dohledu i o tzv. šedý bankovní sektor se jeví jako jedna z nejnápadnějších zkušeností současné krize. Regulace by se tak do budoucna měla stát flexibilnější, aby mohla rychleji a včas reagovat na aktuální problémy a trendy. Další chybou regulátorů byla neuchopení problematiky ocenění strukturovaných instrumentu napříč trhy. Sami investoři nebyli schopni vidět základ těchto produktů a spoléhali se na hotové hodnocení. Regulatorní pravidla opomíjela střed zájmů, ke kterému by mohlo docházet při vyuţívání hotového ratingu. V návaznosti na tom je do budoucna zapotřebí sníţit motivace k vytváření velkých institucí, ať uţ cestou zvyšování kapitálové přiměřenosti v závislosti na růstu systémového rizika popř. pákového efektu a expozic, kterým si finanční instituce v souvislosti s ním vystavuje. Procykličnost je dalším širokým tématem, které se pro regulaci otevřelo a ukazuje se, ţe v některých případech je sama regulace příčinou ke krizím. Další změnou, která by měla být provedena je transparentnost nebo informovanost trhu.
35
1.4. Důsledky finanční krize a dopad na český bankovní sektor Propad cen sekuritizovaných cenných papírů, které jsou taktéţ nazývané „toxická aktiva― ve spojení s propadem v letech 2007-2009, v roce 2007 byl zapříčiněn řadou faktorů, mimo jiné i propadem cen na trhu s nemovitostmi. V USA velké bankovní společnosti vykázaly velké ztráty z odpisu zmíněných aktiv. Například Citibank vykázala 11 mld. USD, Merill Lynch 8,4 mld. USD nebo švýcarská banka UBS odepsala aktiva v hodnotě 19 mld, USD18. Tyhle vysoké ztráty a odpisy sekuritizovaných aktiv přispěly k růstu počtu krachujících bank ve Spojených státech. Zatímco na počátku finanční krize, v roce 2007, zbankrotovaly pouze tří banky, v následujícím roce, kdy zkrachovala nejznámější investiční banka Lehman Brothers, jích bylo uţ trojnásobek. V roce 2009 uţ se počet zbankrotovaných bank vyšplhal na děsivých 140. Pád jiţ zmíněné banky Lehman Brothers sehrál klíčovou roli v rozvoji součastné finanční krize a jeví se jako jakým si mezníkem. Přenesením finanční krize z amerického na globální finanční trhy lze ilustrovat skokovým nárůstem indexu VIX o více neţ 400%. Index VIX se pouţívá pro měření volatility call a put opcí na indexu S&P 500. „Zjednodušeně řečeno, ukazuje očekávanou 30denní volatilitu na trzích, které jsou reprezentovány širokým indexem S&P 500. Index VIX vznikl v roce 1993 a původním podkladovým aktivem (do září 2003) bylo osm nejobchodovanějších put a call opcí na index S&P 100 (OEX). VIX má obecně inverzní vztah k akciovým indexům, takže když index S&P 500 stoupá, index VIX klesá a naopak. Investoři používají VIX jako indikátor paniky nebo index strachu―19 V případě, kdy se VIX index dostane na extrémně vysoké hodnoty (30-35 bodů), tak panika na trhu dosáhla svého maxima. Naopak, pohybují-li se hodnoty VIX okolo 10 bodů, vládne na trhu spokojenost a u akcií se neočekávají ţádné extremní výkyvy. Investoři, kteří se řídi vývojem tohoto indexu, mají v angličtině jednoduchý, ale výstiţný výraz jak se jednoduše orientovat: „If VIX is high, it’s time to buy, if VIX is low, it’s time to go.―
18
Výroční zprávy jednotlivých bank 2007-2008
19
KUCHTA, D., VIX: měřič strachu, který napoví, kdy investovat. In: Investujeme. cz [online]. 22. 09. 2008.
[cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/vix-meric-strachu-ktery-napovi-kdy-investovat/
36
V následujících dvou tabulkách uvádím vývoj VIX indexu a S&P 500 před a v době krize. Jelikoţ grafy jdou hned za sebou, tak je krásně vidět inverzní vývoj dvou indexů. Na obou grafech je patrné, ţe pokud je index VIX na svých vrcholech, dojde k otočení trendu a trhy začnou růst. Graf 2: Vývoj indexu VIX v letech 2006-2008
Zdroj: KUCHTA, D., VIX: měřič strachu, který napoví, kdy investovat. In: Investujeme.cz [online]. 22. 09. 2008. [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/vix-meric-strachu-ktery-napovi-kdy-investovat/
Graf 3: Vývoj S&P 500 v letech 2006-2008
Zdroj: KUCHTA, D., VIX: měřič strachu, který napoví kdy investovat. In: Investujeme.cz [online]. 22. 09. 2008. [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/vix-meric-strachu-ktery-napovi-kdy-investovat/
37
VIX index můţeme povaţovat za relativně spolehlivým indikátorem vývoje a panice na trhu, ale ne za dokonalým. Například hodnoty, které jsou dány extrémně, nemusí být všeobecně přijímané za takové. Obecně přijatá hranice 30 bodů jako maximum v současné chaotické situaci je překročená a dosahuje i 40 bodů. Vzhledem k tématu práce povaţují za důleţité pro lepší představivost zobrazit časovou posloupnost vývoj krize a faktory, které přispěly k vývoji od hypoteční k hospodářské krizi a měly dopad na finanční sektor. Obrázek 2. Časová posloupnost
Zdroj: Autor
V Evropě převáţně velké instituce ve vyspělých zemí jako jsou Německo, Velká Británie, Belgie nebo Francie byly zasaţeny prvotní finanční krizí. Podle MMF kumulativní odpisy úvěrů a cenných papírů tvoří 1,4 bilionů dolarů. U amerických bank jako nejztrátovější se řadily hypotéční úvěry a s nimi spojené cenné papíry, které tvořily přibliţné 50 procent odpisů. V euro- zóně a ve Velké Británií největší ztráty tvořily odpisy z úvěrové expozice vůči zahraničí (48,5% a v Británii to bylo dokonce 60%).
38
Ostatní země v Evropě také nezůstaly nedotčené valící se krizí, ale ne v aţ tak velkém měřítku jako výše zmíněné. Tomu odpovídá tvrzení, ţe i přes dlouhodobou konsolidaci a konvergenci bankovních systémů v Evropě portfoliová a úvěrová politika zůstává diverzifikována dle jednotlivých zemí. K zadrţení vlivu finanční krize především v západní Evropě vedl i fakt, ţe banky soustřeďovaly svou portfoliovou politiku do svých centrál. Krize se v České republice začala projevovat pozvolna a díky stabilnímu bankovnímu systému nebyla země zasaţena finanční krizí přímo, ale aţ pak hospodářskou krizí. Ještě na konce října roku 2008 skoro nikdo nepředpokládal, ţe rok na to se Česká republika dostane do recese, která bude trvat několik let. Vzhledem tomu, ţe její ekonomika je malá a ovlivnitelná ekonomik hlavních velmocí, tak se na počátku krize i v těch nejhorších scénářích očekávalo pouze zpomalení růstu domácí ekonomiky na 3-4,5% ročního růstu. Banky nacházející se v ČR nebyly vystavené aţ takovému riziku, protoţe český bankovní systém funguje na jiných principech neţ ten angloamerický. České banky realizují největší kapitálový příjem z poplatků např. za vedení běţného účtu, za poskytnutí a obsluhu úvěru atd., coţ je činí méně závislé na mezibankovních a finančních trzích na rozdíl od amerických bank, které získávají potřebný kapitál především emisí cenných papírů. Zde uvedu souhrn důvodů, díky kterým se české pobočky bank nedostaly do tak velkých rizikových pozic jako jejích mateřské banky: české pobočky disponovaly dostatečnou likviditou a nebylo potřeba finanční injekce od mateřské banky důslednější kontrola bonity ţadatelů o úvěr expozice k rizikovým cenným papírům navázaným na hypotéky dosahoval zanedbatelný zlomek bankovních aktiv neexistovala ani výraznější expozice vůči zatím známým problémovým bankám a institucím
39
V roce 2008 zisky bank v Čechách ještě rostly. Jedinou výjimkou byla Československá obchodní banka, která zaznamenala meziroční pokles zisku zhruba o 90% z důvodu jednorázové přecenění investic do dluhových obligací a investic spojených s bankou Lehman Brothers a s problematickými islandskými bankami. Oproti tomu, ţe zisky bank rostly, tak ve vývoji cen akcií jednotlivých bank nastala opačná situace. Zle to vypadalo pro Komerční banku, kdy její akcie v únoru 2009 byly třetinové oproti době před krachem Lehman Brothers a odstartování hospodářské krize (viz následující graf) a akcie České spořitelny v roce 2009 dosahovaly pouze pětinu své hodnoty z roku 2008. Graf 4: Vývoj cen akcií Komerční banky a České spořitelny v období 2008-2009
Zdroj: Internetové stránky jednotlivých bank. Vlastní úprava
Za normálních okolností takový strmý pokles cen akcií bank by měl vypovídat o jejích špatné finanční situaci. Vzhledem k tomu, ţe koncem roku 2008 došlo k masovému poklesu cen cenných papírů z důvodu jejích prodeje a přibereme-li v potaz i tehdejší situaci na finančních trzích, tak tento vývoj akcií dvou bank nemůţeme brát jako významný a zastrašující.
1.5. Náklady krize Řešení finanční krize je především spojeno s obrovskými výdaji ze státního rozpočtu. Státní sanace a záchrana finančních institucí je často spojena s nárůstem veřejného dluhu. To má za následek nejen negativní dopad na ekonomiku, ale podněcuje i k vzniku výrazné finanční nerovnováhy spojené s inflačními impulsy. Z toho lze odvodit, ţe finanční, a
40
především systémové bankovní krize bývají nejen pro společnost, ale také hlavně pro vládu finančně hodně náročné. Ať uţ se stát rozhodne zasáhnout nebo ne, dřív nebo později náklady se přenesou na občany- zaměstnanci přijdou o práci; daňovým poplatníkům se zvýší daně; vkladatelé ztratí své vklady, které ztratí svojí hodnotu a snaţí se je zachránit realokací, coţ vede k dodatečným nákladům; podnikatelům se zhorší přístup k úvěrům, ze kterých by financovali svá podnikání, a zvyšuji se jím kapitálové náklady dluhového financování. Krize také má dopad i na ekonomiku, a to přímo na reálný výstup, zpomaluje ekonomický růst nebo dokonce můţe prohloubit jiţ existující ekonomickou krizi. Výdaje státního rozpočtu, tedy fiskální náklady představují přímé náklady, které stát vynakládá na pomoc postiţených subjektů - restrukturalizace, kapitálová injekce, odkup špatných aktiv, kompenzace vkladatelů a další. Restrukturalizační náklady z pravidla nezahrnují skryté veřejné dotace bankovního sektoru. Někteří ekonomové jsou názoru, ţe „přesnější vyjádření nákladů bankovní krize je ve formě kumulovaných ztrát ekonomického výstupu (HDP), ke kterým by nedošlo, pokud by bankovní krize nenastala. Tato koncepce tedy vychází z ekonomického konceptu nákladů obětovaných příležitostí. Metoda restrukturalizačních nákladů je čistě účetně-rozpočtové pojetí―.20 Dále do nákladů lze započítat také náklady centrální banky, tzv. kvazifiskální náklady, které v konečném dopadu jsou přeneseny do státního rozpočtu. Tyto náklady lze dále dělit na čisté a hrubé fiskální náklady. Čisté náklady se vypočítávají, kdyţ od hrubých fiskálních nákladu odečteme míru návratnosti. V širším pojetí za náklad systémových krizí lze také poznova chápat jiţ zmíněnou ztrátu ekonomického produktu.
20 MUSÍLEK, P., a kol.: Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech. Výzkumná studie, VŠE v Praze, 2004. str. 9. GA 402/02/1308.
41
2. Testování finančního zdraví bank Cílem testování finančního zdraví není jenom sledovat a vyhodnocovat součastnou situaci bank a finančních trhů, ale také zdraví trhu s nemovitostí, který je součástí finančního systému. Jako základ pro srovnání bank v České republice pouţiji teoretické zázemí metodologie MMF a jím vydané základní indikátory finančního zdraví FSI21. Tyhle indikátory vznikly jako poţadavek na sledování zdraví finančního sektoru po krizích z 80. a 90. let minulého století. V současnosti MMF rozlišuje dvě základny skupiny indikátorů a to základní a doporučené. Mezi základními indikátory řadí likviditu, kapitálovou přiměřenost, kvalitu aktiv, výnosnost a ziskovost a expozici cizí měny. Z hlediska bankovního risk managementu je řadíme k tzv. metodě CAMELS22, neboli metodologií pro hodnocení zdraví jednotlivých bank. Z důvodu vetší četnosti druhé skupině indikátorů - doporučeních, je uvádím pouze vyjmenováním. Doporučené indikátory23 Podíl kapitálu na aktivech Velké expozice24 o
celkový počet velkých expozic
21 FSI- Financial soundness indicator 22 CAMELS= Capital adequasi (kapitálová přiměřenost) Asset quality (kvalita aktiv) Management soundness (kvalita managementu) Earnings (výnosy) Liquidity (likvidita) Sensitivity to market risk (citlivost na trţní riziko) 23 GERŠL A., Heřmánek J., Indikátory finanční stability: Výhody a nevýhody jejích využití v hodnocení stability finančního systému. In: ČNB [online]. 30. 07. 2007, 11:41 [cit. 23. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2006/FS_2006_clanek_ 2.pdf 24 Expozice- V tomto smyslu budeme chápat význam slova Expozice jako vystavení banky k rizikům
42
o
celková expozice 5 největších bank 5 největším rezidentům ke kapitálu
o
celková expozice bank vůči spřízněným entitám ke kapitálu
Geografické členění úvěrů na celkových úvěrech Hrubá aktivní pozice ve finančních derivátech ke kapitálu Hrubá pasivní pozice ve finančních derivátech ke kapitálu Příjmy z obchodování na celkových výnosech Personální náklady na neúrokových výdajích Úrokový rozdíl mezi vyhlašovanými sazbami z úvěrů a vkladů (v bazických bodech) Úrokový rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší mezibankovní sazbou (v bazických bodech) Klientské vklady na celkových úvěrech nebankovním klientům Úvěry v cizí měně na celkových úvěrech Pasiva v cizí měně na celkových pasivech Čistá otevřená pozice v akciích na kapitálu
Hlavním účelem indikátorů je mezinárodní srovnávání bank. Přímo v metodice indikátorů MMF a v interpretaci ČNB, ze které také vycházím, je uvedeno, ţe samotné indikátory hodnotící vývoj trhu je vhodné doplnit o zátěţové testování bankovního sektoru. Zátěţové testování vzhledem ke své sloţitosti nebude v práci provedeno, ale stručný úvod do metodiky a výsledky českých bank v zátěţových testech uvedu pro úplnost v další podkapitole.
2.1. Ukazatelé 2.1.1.
Likvidita
Likviditu bank otestují pomoci ukazatele, který nám ukáţe způsob financování bank. Neefektivní řízení likvidního rizika bylo jedním z charakteristických rysů finanční krize.
43
V mnoha případech musela být potřebná likvidita doplňována prostředky od centrální banky, MMF nebo lokálních administrativ. Pro analýzu pouţiji doplňkové indikátory FSI, ale nebudu stanovovat vztah mezi likvidními aktivy a splatnými závazky, protoţe hodnocení by nepřineslo výsledek, který by byl srovnatelný. Důvod pro toto vymezení je fakt, ţe v České republice ţádná banka nezbankrotovala. Proto vynechám hodnocení likvidity aktiv a pro celkové hodnocení rozpočtové likvidity pouţiji ukazatel, určující jaký je podíl celkových vkladů k celkovým úvěrům. Ukazatel podílu vkladů na úvěry, nebo-li Loan to deposit ratio25 Tento ukazatel lze označit za tradiční způsob sledování bankovní likviditu a je velice často pouţívaným, i kdyţ i často kritizovaným kvůli své robustnosti z důvodu porovnání pouze dvou bilančních sloţek. Rovnice 1: Ukazatel vklady na úvěry Vklady/úvěry = Úročená depozita nefinančních podniků a domácností / Hrubé úvěry generující úroky Výsledek se uvádí v procentech, a jestli je moc vysoký, tak banky moţná nebudou mít dostatek likvidity na pokrytí všech nepředpokládaných poţadavků. Naopak jestli je ukazatel příliš nízký, tak banky pravděpodobně nevydělávají tolik, kolik by mohly. Jinými slovy řečeno- pokud je poměr menší neţ 1, tak banka si nemůţe nejdříve půjčit peníze od jiné banky, aby mohla půjčovat svým klientům, musí pouţívat jen své vlastní vklady. Jestliţe je poměr větší neţ 1, tak banka nepouţívá jenom svoje vlastní vklady, ale nejdříve si půjčí od jiné banky a vypůjčené prostředky zapůjčuje svým klientům za vyšší úrok. Optimální hodnotu ukazatele nelze přesně vymezit, protoţe se liší pro jednotlivé bankovní systémy a pro jednotlivé banky. V komerčním bankovním modelu, který je zaloţen na produktech pro drobnou klientelu, je hodnota nad 100% povaţovaná za konzervativní, z důvodu, ţe banka úvěruje méně prostředků klientů, neţ od nich vybrala ve formě primárních depozit. Ty jsou levným a vzhledem ke své stabilitě i málo rizikovým finančním zdrojem. Vysoká hodnota ukazatele LTD tak ukazuje na nízké náklady na vklady jako zdroj financování a dále ukazuje na nezávislost banky. Pochopitelně v konzervativním modelu,
25 LTD ratio- loan to deposit ratio
44
který se zakládá hlavně na vkladech klientů, bude hodnota vyšší neţ u bankovního systému, který se spoléhá především na mezibankovní trh. U českých bank, kterým výnosy plynou hlavně z úrokového rozdílu mezi vklady a úvěry, budeme chápat vysoký poměr LTD jako potenciální prostor pro úvěrovou expanzi a potenciální růst ukazatelů rentabilit. Nelze s přesností tvrdit, ţe vyšší hodnoty ukazatele jsou vţdy ţádoucí. Musíme je vţdy vztahovat k danému sektoru a brát v potaz i jiné faktory a ukazatele, nikoliv omezit se jenom na jeden ukazatel. V oblasti řízení likvidity banky se zavádějí dva nové ukazatele likvidity. Je to ukazatel krytí likviditou (LCR = Liquidity Coverage Ratio) pro krátkodobý horizont. Ten poţaduje objem vysoce kvalitních likvidních aktiv, aby převyšoval odhadovaný čistý odliv peněţní hotovosti během 30 dnů. Tento ukazatel se sleduje od roku 2011, ovšem zavedení pravidla je očekáváno aţ od roku 2015. Basilejská komise určila řadu kritérií pro určení vysoce kvalitních likvidních aktiv. Tato aktiva budou muset splňovat poţadavky například na úroveň rizika nebo korelaci s rizikovými aktivy. Do peněţních výdajů a příjmů budou vstupovat jak toky z bilančních operací, tak těch mimobilančních (např. peněţní toky z úvěrových příslibů, záruk nebo derivátů). Druhý poţadavek směřuje k střednědobému a dlouhodobému horizontu v podobě ukazatele čistého stabilního financování (NSFR = Net Stable Funding Ratio). Je to poměr mezi pouţitelnými stabilními zdroji a poţadovanými stabilními zdroji. Úkolem tohoto ukazatele bude zabezpečit, aby banky si udrţovaly dostatek likvidity k financování svých aktivit v časovém horizontu nejméně jednoho roku. Předpokládá se, ţe po monitorovacím období od roku 2012 bude zaveden od roku 2018 limit pro jeho hodnotu ve výši 100 %. Zavedení těchto dvou ukazatelů by nemělo mít nijak ohroţující efekt na česky bankovní sektor. V součastné době v ČR je pomět úvěrů ke vkladům <1, coţ je pro ni příznivé. Na druhé straně tento poměr v Evropské unie je >1. Problémem můţe být NSFR pro banky, které jsou většinou financovány depozity bez termínované splatnosti (běţné účty, sporoţira…) a které vydávají dluhopisy spíše s kratší dobou splatnosti. Dále můţeme spekulovat, ţe potřeba drţení likvidních aktiv povede k omezení úvěrování a ke sníţení zisku kvůli niţšímu výnosu likvidních aktiv, k čemuţ přispěje také potřeba draţších dlouhodobých termínovaných vkladů kvůli dodrţení NSFR.
45
2.1.2.
Ukazatelé rentability
U tohoto ukazatelé pozornost budu věnovat dvěma hlavním ukazatelům, a to návratnost kapitálu (tzv. ROE- Return on equity) a návratnost aktiv (tzv. ROA- Return on Assets). Rentabilita vlastního kapitálu ROE Jeden ze dvou základních ukazatelů, měřící výkonnost banky je rentabilita vlastního kapitálu, který měří efektivnost vloţených prostředků nebo pro srovnání s ukazateli alternativních investic. V dlouhém období by měly být hodnoty ukazatele vyšší neţ výnosnost dlouhodobých cenných papíru, jinak by investici do entity nebylo moţné povaţovat za racionální. Níţe uvádím zjednodušený vzorec pro lepší přehlednost. Rovnice 2: Rentabilita vlastního kapitálu ROE ROE= čistý zisk/ vlastní kapitál Čistým ziskem rozumíme zisk po zdanění. Do vlastního kapitálu banky spadají základní kapitál, hospodářský výsledek běţného období, nerozdělený zisk minulého období, kapitálové a rezervní fondy. Pro větší přesnost se pouţívá průměrování kapitálových fondů z počátku a konce účetního období a je dobré očistit ukazatel o inflaci. Finanční management by se měl snaţit maximalizovat rentabilitu vlastního kapitálu prostřednictvím minimalizování zapojeného dluhového kapitálu aţ ke hranici poţadované kapitálové přiměřeností. Proti tomu stojí vyuţití kapitálu jako štítu před riziky plynoucími z fungování banky. V případě kdy kapitálová přiměřenost výrazně převyšuje kapitáloví poţadavek, vytváří se prostor pro expanzi nabízených sluţeb a investice pro zvýšení návratnosti. Rentabilita aktiv ROA Pomoci ukazatele rentability aktiv firmy (v našem případě banky) se měří míra krytí rizikových aktiv. Rentabilita aktiv pokrývá problematická aktiva a ostatní výdaje (investice, splátky dlouhodobých úvěrů atp.) jsou financovány z jiných zdrojů, neţ z provozní činnosti. Na návratnost aktiv můţeme nahlíţet dvěma způsoby a to z pohledu aktiv a z pohledu pasiv. z pohledu aktiv ukazatel vyjadřuje výnosnost aktiv. Jinými slovy nám říká, jaká část zisku byla vygenerována z investovaného kapitálu (efektivita vyuţití
46
investovaného kapitálu), respektive z celkových aktiv. Čím vyšší je tato hodnota tím lepší pro hodnocení rentability společnosti. z pohledu pasiv rentabilita aktiv měří výsledek hospodaření získaný z peněz od majitelů a věřitelů na rozdíl od ukazatele rentability vlastního kapitálu, který měří výsledek hospodaření dosaţený pouze z peněz vlastníků. Upravíme-li rentabilitu aktiv a vyjdeme-li z upraveného výsledku hospodaření (EBITD nebo provozního CF), tak má ukazatel vyšší vypovídací schopnost. Rovnice 3: Rentabilita aktiv ROA ROA = čistý zisk po zdanění / průměrná aktiva Na rozdíl od ukazatele rentability kapitálu, tak v tomto případě ho nelze ovlivnit změnami v stupni zadluţenosti společnosti. Byla by chyba hodnotit jednotlivé ukazatele zvlášť. Mnoha autorů se snaţí stanovit optimální výše obou ukazatelů s vyhodnocením celkové pozice, ale aplikace souhrnného ukazatele nemusí věrohodně odráţet aktuální situaci na trhu. Vzhledem k tématu mé práce analyzovat banky a bankovní sektor a vliv finanční krize na ně, tak se omezím na hodnocení vývoje za několik let dozadu a pro benchmark26 jednotlivých bank pouţiji závěry z analýzy agregovaných dat. Z tohoto důvodu nebudu předem stanovovat poţadovanou výši návratnosti. V návaznosti na další ukazatel- kapitálovou přiměřenost, mohu tvrdit z analytického hlediska, ţe přebytek kapitálu naznačuje moţnost zvýšení návratnosti.
2.1.3.
Kapitálová přiměřenost
O kapitálové přiměřenosti jsem se zmiňovala jiţ v předešlých kapitolách. Nyní je načase zaměřit se na ní a vysvětlit ji podrobněji. Kapitálová přiměřenost je jedním ze základních nástrojů bankovní regulace a současně významným ukazatelem stability kaţdé banky je kapitálová přiměřenost. Představuje to vlastně minimální výši kapitálu, který musí udrţovat banka vzhledem k rizikovosti a objemu
26
Benchmark- hodnocení, porovnání s ostatními bankami
47
svých obchodů. Zvyšování kapitálové přiměřenosti znamená vyšší bezpečnost pro klienty, na druhé straně však sniţování zisku banky připadajícího na jednotku kapitálu. Rovnice 4: Kapitálová přiměřenost KP= (Tier 1 + Tier 2 + Tier 3)/ (RVA + EPP + TR + OR) Kde: Tier 1 = vlastní kapitál = základní kapitál + áţiové fondy + zákonné rezervní fondy + nerozdělený zisk. (Poměr vlastního kapitálu a (RVA + EPP + TR + OR) musí činit minimálně 4%). Tier 2 = dodatkový kapitál = všeobecné rezervy na krytí ztrát (ze zisku nebo nákladů ke krytí prozatím neidentifikovaných ztrát z bankovní činnosti) + termínovaný podřízený dluh (emise vlastních dluhopisů - 5 a více let) – maximálně ve výši 50% vlastního kapitálu. Tier 3 = krátkodobý podřízený dluh (2-5 let) – 1999. RVA = rizikově váţená aktiva. Váha rizikovosti 0 – 100 – 150% (od 2007). Investiční (dlouhodobá aktiva – úvěry, majetkové účasti) a obchodní portfolio. EPP = úvěrový ekvivalent podrozvahových poloţek (faktor konverze 0,01-1,00). TR = krytí trţního rizika kapitálem (1999)- úrokové, měnové, akciové a komoditní-zahrnuje aktiva citlivá na změnu trţních cen. OR = operační riziko (2007 – Basel II) je spojeno s informačními technologiemi, lidským faktorem, vnitřními procesy a vnějšími událostmi. Pro to, aby banka měla platnou licenci a mohla vykonávat svojí činnost, je nutné, aby kapitálová přiměřenost byla minimálně 8%. Součet Tier 2 a Tier 3 maximálně do výše Tier 1.27 Význam kapitálové přiměřenosti pro naši analýzu představuje především úroveň, na které ji banky udrţují. Dopad na kapitálovou přiměřenost je také rozhodujícím kritériem zátěţového testování ČNB. V součastné době české bankovnictví se řídí pravidly z Basel III, který vstoupil v platnost v roce 2011. Regulace Basel II podpořila v bankách sofistikované postupy kvantifikace rizika a v části tzv. pilíře 2 donutila bankovní domy hodnotit všechna rizika s ohledem na kapitálové zdroje vlastním přístupem. Konečně Basel III zvýrazňuje disciplínu řízení kapitálu a doufejme, ţe povede k větší provázanosti řídicích činností - a tím i k lepší interní spolupráci uvnitř bank i bankovních skupin. Cílem tak Basel III je zlepšit odolnost bank v krizových situacích prostřednictvím zpřísnění poţadavků na tzv. kapitálovou přiměřenost a také na kvalitativní prvky řízení bank. 27 Přednášky doc. Ing. Jany Markové, CSc.
48
Postupně se bude navyšovat poţadavek na poměr mezi kapitálovými zdroji a velikostí poţadavku na krytí rizik úvěrových, trţních a operačních. Současný minimální 8% limit bude v průběhu let postupně navyšován aţ na 10,5 % v roce 2019. Z těchto poţadavků bude 2,5 % kapitálových zdrojů tvořit takzvaný konzervační polštář pro účely kapitálové rezervy nad rámec rizik. Při analýze kapitálové přiměřenosti testovaných bank převezmu data z účetních výkazů jednotlivých bank. Z důvodu náročnosti výpočtu pouţitých dat by byl výpočet náročný a bude zapotřebí provést řadu zjednodušení, která v konečném důsledku povedou k nepřesným výsledkům. Graf 5: Vývoj kapitálové přiměřenosti bank v ČR v letech 2007-2010
Zdroj: LAUŠMANOVÁ M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank. Ihnet.cz. Bankovnictví. [online]. 18. 2. 2011. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-50251200-basel-iii-muze-pozitivneovlivnit-rizeni-bank?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed
2.1.4.
Pákový poměr
Pákový poměr (leverage ratio) se sleduje od roku 2011 jako alternativu ke kapitálové přiměřenosti, která zamezuje velkému nárůstu bilance a podrozvahy. Tento ukazatel poţaduje, aby poměr mezi původním kapitálem a celkovou expozicí rozvahových a podrozvahových
49
aktiv byl minimálně 3 %. Nicméně očekává se, ţe ještě můţe dojít ke kalibraci původních 3%. Konečná platnost a verze stanovených limitů má vstoupit v platnost v roce 2018. Investiční banky, které jsou povaţovány za jedny z „viníků― finanční krize, jsou terčem limitů pákového efektu. Nakonec, se ale můţe stát, ţe negativní dopad limitů bude v České republice především na málo rizikové banky, jakými jsou hypotéční banky nebo stavební spořitelny. Snadno můţeme odvodit, ţe případná nutnost navýšení kapitálu, z důvodu potřeby navýšit pákový ukazatel, povede ke sníţení ziskovosti bankovních institucí a tím spolu s poţadavky na likviditu můţe způsobit omezení středně rizikových úvěrů v důsledku snahy docílit výnosu vysoko rizikovými aktivy. Paradoxem je, ţe navzájem nepropojená bezpečnostní bankovní pravidla nakonec mohou vést k většímu rizikovému profilu bilance banky.
2.2. Zátěžové testování bank Po krizích v 80. a 90. let minulého století vznikla potřeba testovat finanční sektor. Výsledkem byla série stress testů, které měly ukázat stabilitu finančního, a především bankovního sektoru a dodat trhům potřebnou důvěru. Je známo, ţe krize vnášejí do světové ekonomiky paniku a zvýšenou volatilitu, kterou drobní investoři pociťují i několik let poté. Také banky v České republice byly testovány ze strany České národní banky. Vzhledem k tématu mé práce stručně popíšu konstrukci a výsledky testů. Asi kaţdý zaznamenal finanční problémy v Maďarsku, Řecku, Španělsku, Irsku nebo Portugalsku. Nejvíce se zaslouţily o to, aby tyto státy nezkrachovaly právě Evropská unie a členy Eurozóny svými finančními injekcemi. Ze strachu z krachu společné měny a z pověření Evropské komise bylo přistoupeno k evropským bankovním zátěţovým testům, které provedl Výbor evropských orgánů bankovního dohledu. „Podstatou testu (v podstatě se jednalo o procedury risk managementu) bylo několik makroekonomických scénářů zaměřených na schopnost bank unést tržní a úvěrová rizika―28. V podstatě metodologické vymezení stress testů se v literatuře označuje jako provádění procedur risk managementu s cílem ohodnotit rizikovou expozici banky. Konkrétně jde o
28 COMITTE of Europian Banking Supervisors. Results of the october 2010 bank lending survey for the euro area- wide stress testing exercise. In: ECB [0nline]. 28. 10. 2010 [cit. 201-04-01]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/press/pr/date/2010/html/pr101028.en.html
50
testování bankovního portfolia, udrţitelnosti zisku a kapitálu při realizaci vybraných nepříznivých scénářů. České banky nebyly hodnocené v první vlně zátěţových testů z roku 2009, ale aţ následně rok po té v druhé etapě testů. Důvodem bylo to, ţe nepůsobí v USA. V první etapě testy neměly za cíl testovat banky na efekty finanční krize, ale krize hospodářské. V roce 2010 testy uţ měly za cíl otestovat bankovní a obchodní portfolia bank na moţný negativní hospodářský vývoj. V Česku byly testovány skoro všechny významné banky prostřednictvím svých mateřských bankovních domů. Nejhorší výsledek na českém trhu měla tehdy UniCredit group, která vykázala kapitálovou přiměřenost na úrovni Tier 1 ve výši 7,8%. Ţádna z bank, působící v republice, nemusela dodatečně doplňovat svůj kapitál. ČNB provádí hodnocení odolnosti českého finančního systému čtvrtletně. Toto testování se snaţí pomocí rutinních testů zjišťovat odolnost českých bank vůči kreditnímu a trţnímu riziku. Vzhledem k součastné krizi podstatné jsou výsledky zátěţových testů z let 2007, 2008/2009 a 201029 s ohledem na roky 2011 a 201230. Testy ČNB se metodicky neliší od těch evropských. I zde základem jsou scénáře, postavené na vývoji hlavních makroekonomických ukazatelů, finančního trhu a bankovního sektoru. Ve všech sledovaných období český bankovní sektor se projevuje jako silný a stabilní, a proto pozitivní výsledky ze zátěţových testů nejsou překvapující. To, co působí nepříznivě, jsou nesplacené úvěry, které u domácností v základním scénáři počítacím s výnosem dosáhne v roce 2010 5% a u nefinančních institucí 12%. Sektor nefinančních podniků dosáhl v roce 2011 srovnatelných finančních výsledků jako v předchozím roce zejména díky dobré výkonnosti exportně orientovaného zpracovatelského průmyslu. „V roce 2011 české finanční trhy zůstávají ovlivněny vývojem v zahraničí, i když v nižší intenzitě než v předcházejících letech. Na mezibankovním trhu přetrvává nedůvěra protistran a nízká tržní likvidita, trh českých vládních dluhopisů i vzhledem ke svému malému objemu a likviditě vykazuje stále mírně vyšší výnosy než u zemí s podobným nebo horším stavem a výhledem veřejných financí. Český trh vládních dluhopisů je náchylný na agregátní
29 Zpráva o finanční stabilitě 2007,2008/2009, 2010, ČNB 30 V době psaní DP ještě nejsou zveřejněné úplné informace pro rok 2012
51
tržní rizika a rizika nákazy, a to i přes to, že se ČR v loňském roce jako jedné ze dvou zemí v EU při hromadnému snižování ratingů její rating zvýšil“31. Z vyjádření guvernéra Miroslava Singera na přednášce na Vysoké škole ekonomické z 3. 11. 2010 plyne, ţe by ČNB musela zasáhnout aţ při velmi negativním hospodářským scenářem, který by musel počítat s propadem větším neţ 8%, respektive s dvojnásobně vyšším propadem, neţ na jaký je testován bankovní systém. Takto „dramatický― scénář by vyţadoval u některých bank doplnění potřebného bilančního kapitálu o 3,5 mld. Kč. V případě, kdy by se HDP propadlo o 4% z důvodu mimořádné výplaty dividend do zahraničí a s ní souvisejícím poklesem kapitálu, tak by také bylo potřeba navýšení kapitálu. Vývoj v roce 2011 byl z pohledu českého finančního sektoru příznivý. V oblasti kapitálové přiměřenosti, ziskovosti a bilanční likvidity si bankovní sektor jako celek udrţuje dobrou výchozí pozici a zůstává i nadále nezávislý na vnějším financování. Expozice vůči mateřským skupinám jsou stabilní v čase a jsou monitorovány ze strany ČNB. Pokles trţního podílu vykázaly stavební spořitelny a poklesla i rizikovost druţstevních záloţen. Segment penzijních fondů je nadále stabilní a upevňuje si pozici v rozloţení úspor domácností. Jeho další vývoj ovlivní reforma důchodového systému. V bankovním sektoru úvěrové riziko zaznamenalo v roce 2011 nepatrné zlepšení a podíl úvěrů v selhání se stabilizoval kolem 6 %, takţe lze úvěrové riziko označit za přiměřeně pokryté opravnými poloţkami. Mezi domácími bankami ovšem existují v oblasti krytí úvěrů v selhání poměrně významné rozdíly. Koncentrace úvěrových portfolií postupně klesá, ale na druhou stranu se sniţuje míra zajištění největších úvěrů. České banky výrazně zvýšily drţbu domácích vládních dluhopisů, která na konci roku 2011 činila 15 % bilanční sumy, přičemţ v roce 2008 tento podíl činil pouze 11 % a v evropských zemích se obvykle pohybuje na niţších úrovních. Jíţ od počátku krize zůstávají podrozvahové aktivity bank významné i přes jejich pokles. V mezinárodním srovnání je ziskovost bankovního sektoru i nadále nadprůměrná. V krátkodobém pohledu ji můţe ohrozit nepříznivý vývoj na finančních trzích, z dlouhodobého hlediska pak mohou ziskovost sektoru sníţit strukturální změny, kterými mohou být například vyšší konkurence na straně vkladů i úvěrů nebo přechod vkladatelů na nebankovní investiční produkty, například v souvislosti s penzijní reformou.
31 Výroční zpráva o finanční stabilitě 2011/2012. ČNB [Online]. 19. 06. 2013 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2011-2012/fs_20112012.pdf
52
Předpověď ČNB pro rok 2012 předpokládal, coţ se následně i stalo, ţe ekonomický růst se zpomalí, bude stagnovat a k oţivení dojde aţ v roce 2013 a kvůli tomu existovaly obavy z výrazného zpřísnění úvěrových podmínek a zhoršenou dostupností úvěrů pro privátní sektor. Udrţení úvěrového rizika na přijatelnou hodnotu je podmíněno setrváváním reálných úrokových sazeb z úvěrů na současných relativně nízkých úrovních. „Výsledky provedených zátěžových testů i nadále potvrzují vysokou odolnost bank a pojišťoven vůči nepříznivému ekonomickému a tržnímu vývoji. Důvodem je nejen vysoký výchozí kapitálový polštář, ale i schopnost generovat výnosy v průběhu nepříznivého scénáře. Tento závěr platí i pro citlivostní analýzu, která pro bankovní sektor předpokládá odpis významné části expozic vůči zahraničním mateřským bankám. I v takovém případě by se agregátní kapitálová přiměřenost bankovního sektoru udržela nad 8% regulatorní hranicí. Sektor penzijních fondů zůstává citlivý na výraznější volatilitu v cenách držených cenných papírů“32. Výsledky z provedených testů na konci roku 2012 také potvrzují dostatečnou odolnost bankovního sektoru vůči případným negativním šokům. Ani kapitálová přiměřenost by neměla klesnout pod hranici 8%. Naopak, na konci roku 2012 činila 16,35%. Jenom některé banky museli dorovnat svojí kapitálovou přiměřenost, a to celkem o 18,7 mld. Kč. V souvislosti s nejistotou ohledně řešení dluhové krize v eurozóně je v testu předpokládáno, ţe by došlo k znehodnocení expozic českých bank vůči zemím EU s vysokým vládním zadluţením přesahujícím 60 % HDP – tyto ztráty činí v součtu 19,4 mld. CZK. Základní scénář předikoval pokles provozního zisku o 5% z důvodu klesajících úrokových marţí. Za to scénář Evropa v recesi počítal s razantním poklesem provozního zisku bank kumulativně přes 30%. K scénáři Evropa v recesi byla přidána dodatečná zátěţ, která vyplynula z případné mimořádné výplaty dividend v první polovině roku 2013. Předpokládá se, ţe se banky rozhodnou vyplatit takovou výši dividend, aby jejích kapitálová přiměřenost neklesla pod 90% součastného stavu, coţ na agregované úrovni můţeme mluvit o částce 47 mld. Kč.
32 CNB.cz. Výroční zpráva o finanční stabilitě 2011/2012. 19. 06. 2012 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2011-2012/fs_20112012.pdf
53
Vzhledem k pozitivním výsledkům stability a odolnosti bankovního sektoru vůči nepříznivému ekonomickému vývoji nebudu nadále rozebírat zátěţové testy. Na základě provedené analýzy bych měla dojít k stejným závěrům a vysvětlit jejích příčinu.
54
3.Analýza a vyhodnocení Světová ekonomika se nachází jiţ šestým rokem v recesi, a jestliţe v roce 2011 bylo světlo na konci tunelu, tak po následně proběhlých událostech tomu tak není. Samozřejmě některé zasaţené státy hospodářskou krizí se dokázaly postavit znova na nohy a rozvíjet růst svých ekonomik, ale vzhledem k tématu mé práce se jimi nebudu nadále zabývat. Pro začátek krizového období budu brát rok 2008 a budu sledovat přenesení finanční krize do světových měřítek, její transformace na hospodářskou krizi a následní dopad na český bankovní sektor. Pro přesnější výsledky pouţiji co nejdelší časovou řadu, omezenou počátkem rokem 2001 vzhledem ke konsolidaci českých bank a období 2001-2008 budu povaţovat za stabilní. Analýza agregovaných časových řad, získaných z databáze ARAD ČNB, umoţní analyzovat dopad krize na bankovní sektor jako celek, který mi následně poslouţí jako benchmark při analýze jednotlivých bank v Čechách.
3.1. RPSN 33 a úrokové sazby na trhu Nejdříve svojí pozornost zaměříme na úrokové sazby na českém bankovním sektoru, které se vyvíjejí od měnové politiky České národní banky. V současnosti jediným nástrojem pro cílování inflace jsou operace na volném trhu, regulované právě pomocí úrokových sazeb. Ve snaze dosaţení stanoveného finančního cíle a na základě prognózy inflace stanovuje bankovní rada úrokové sazby, které v období stagnace nebo recese nejsou ohroţovány inflačními tlaky a pohybují se na hranici minima. Ovšem nízké úvěrové sazby lákají k přílišné úvěrové expanzi a proto jsou na tak nízkých hodnotách drţeny jen po krajně nezbytné době. Existuje jasná makroekonomická souvislost mezi vývojem úrokových sazeb a vývojem inflace. V letech před krizí expanzivní ekonomika vykazovala inflační tlaky, které byly mírněny vysokými úvěrovými sazbami aţ do roku 2008, kdy ekonomika se dostávala do svého vrcholu. Na vzniklou situaci centrální banka reagovala růstem diskontní sazby, aţ na
33
RPSN- Roční potentní sazba nákladů
55
pro sledované období nejvyšší hodnotu, a to na více neţ 2,5% p.a.34Tohle tvrzení lze vypozorovat i z následujícího grafu. Graf 6: Oficiální úrokové sazby ČNB v % (ke konci měsíce) za období 2001-2013
Zdroj: ARAD ČNB. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=158&p_strid=EAA&p_lan g=CS. [cit. 2013-03-29]
Přelom v trendu růstu úrokových sazeb nastal po pádu investiční banky Lehman Brother v polovině roku 2008. Po něm sazby změnily svůj trend a začaly klesat aţ do roku 2010, kdy dosáhly hranici 0,25%. Následovalo mírné zlepšení ekonomiky a tím pádem i sazeb, coţ vedlo k milným představám, ţe ekonomika dosáhla své dno. Opakem byl pravdou. V novodobé historii teprve v koncem roku 2012 úrokové sazby dosáhly své minimum, kdyţ se diskontní a repo sazby dostaly na hranici 0,05% a lombardní sazba má 0, 25% p. a.35. U jednoleté referenční úrokové sazby PRIBOR také došlo k posunu. Tato sazba je pouţívaná pro stanovení úrokových sazeb úvěrů s proměnlivou sazbou. Před vypuknutím
34 35
p.a.- per anim neboli roční sazba V době psaní DP jsou to poslední a aktuálně platné úrokové sazby
56
krize se 1 roční PRIBOR pochyboval v pásmu mezi lombardní a 2 týdenní repo sazbou, ale v době krize splynula s lombardní sazbou a tuto pozici si drţí dodnes. Jelikoţ samotná výše sazby PRIBOR nemusí respektovat skutečný objem transakcí, zprostředkovaných na mezibankovním trhu, tak nemůţe odráţet ve své hodnotě nedůvěru mezi mezibankovním trhem a finančními institucemi. Úrokové sazby, vyhlašované ČNB jsou základem pro tvorbu sazeb pro vklady jak domácností, tak korporatních klientů. Rozdílnost v úrokových sazbách pro obě skupiny lze vysvětlit faktem, ţe pro domácnosti jsou jejích prostředky na účtech jakým si druhem investování a sazby jsou nulové nebo pod hranici inflace. Naopak depozita firem se jevy jako přebytky, které nejsou zhodnocovány v procesu podnikání a to je nemotivuje k drţení větší částky na účtech, neţ je nezbytně nutné. Proto také úrokové sazby pro podniky jsou vyšší, neţ pro domácnost, z důvodu motivace ukládat své přebytečné prostředky na účtech v bance, které z toho plynou zisky. Před vypuknutí finanční krize v roce 2008 byly úrokové sazby úvěrů pro domácnosti poměrně stabilní a byla pro ně charakteristická podstatně vyšší sazba neţ pro firmy. Pohybovaly se v intervalu 10-12% p.a. Od vypuknutí krize se tyto sazby vyšplhaly skoro aţ k 17% p.a. a pokles se neočekává i přes to, ţe centrální banka udrţuje v současnosti rekordně nízké sazby, které by se mohly promítnout do cen úvěrů pro domácností. Graf 7: Vývoj úrokových sazeb úvěrů pro domácnosti
Zdroj: ARAD ČNB. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_sestuid=9916&p_uka=12&p_strid=FE&p_sort=2&p_ od=200401&p_do=201212&p_period=3&p_des=50&p_format=4&p_decsep=,&p_lang=CS [cit. 2013-03-29]
57
Ze statistik ČNB vyplývá, ţe zadluţenost českých domácností začala narůstat jiţ od roku 2000. Předtím byly poskytnuté úvěry jen malým podílem v ekonomice a tento fakt je přisuzován probíhajícím sociálním, politickým a ekonomickým změnám, vysokým úvěrům a nedostatečnou orientaci bank na retailovou klientelu. Od začátku milénia se situace změnila a domácnosti se začaly zadluţovat rychlým tempem. V roce 2000 tvořily půjčky obyvatelstva 93,7 mld. Kč, v roce 2004 uţ to bylo trojnásobek a čísla stále rostla aţ do roku 2007, kdy začaly první náznaky moţné finanční krize, a tempo růstu úvěru se zpomalilo. To ovšem neznamená, ţe i přesto výše poskytnutých úvěru nerostla. V roce 2009 celkový dluh u bank jim vystoupal na 897 mld. Kč a v roce 2010 podle dat z Českého statistického úřadu uţ přesáhl hranici jednoho bilionu. Jestliţe se podíváme na poskytnuté úvěry z časového hlediska, tak největší podíl na konci roku 2009 připadl na dlouhodobé úvěry se splatností nad 5 let- 92%36 a krátkodobé a střednědobé úvěry měly po 4%. Tomu nebylo tak vţdy. V roce 2004 poměr mezi krátkodobými a střednědobými byl větší ku prospěchu střednědobých (6 : 17%). Na poskytnuté úvěry domácnostem můţeme nahlíţet i podle toho za jakým účelem byly poskytnuté - na bydlení, na spotřebu a ostatní. U spotřebitelských úvěrů můţeme pozorovat do roku 2009 mírnou tendenci růstu, která po vypuknutí krize se zpomalila a téměř udrţuje konstantní hodnotu, za to úvěry na bydlení razantně stouply. Je to i logické, neboť cena nemovitostí po krizi klesla a obyvatelstvo vyuţilo tuto příleţitost k investici do nemovitosti a popřípadě následním ziskem z prodeje po krizi. U ostatních úvěru je křivka klesá na začátku krize a následně má rostoucí tendenci. Dynamika tempa růstu spotřebitelských úvěru je niţší neţ tempo růstu úvěrů na bydlení. Úvěry na spotřebu v sledovaném období dosahovaly třetinových meziročních přírůstků na začátku a po stabilizování situace uţ to bylo kolem pětinového ročního přírůstku.
36
Informace jsou převzaty z metodického listu ČNB.
58
Graf 8: Vývoj zadlužení domácností podle druhu úvěrů v mil. Kč
Zdroj: ARAD ČNB, Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_sestuid=13300&p_uka=4,5,11&p_strid=ABBAD&p_ sort=2&p_od=200501&p_do=201212&p_period=3&p_des=50&p_format=4&p_decsep=,&p_lang=CS [201303-29]
Pro nefinanční podniky jsou úrokové sazby ve zkoumaném intervalu poměrně stabilní a pohybují se v 2% bodech. Jejich stabilita je zapříčiněna konkurenčním prostředím, ve kterém banky poskytují svým klientům celé balíčky sluţeb, a to oslabuje tlaky na růst cen úvěrů. Dalšími nástroji, které tlumí nárůst úvěrových selhání, jsou bankovní a scoringové modely, které banky pouţívají pro stanovení bonity svých klientů.
59
Tabulka 4: Korelace bankovních úrokových sazeb v České republice Vklady
Vklady
Úvěry
Úvěry
1 den
1 rok
2T repo
Diskontn
Lombardní
domácností
nefin.
domácností
nefin.
PRIBO
PRIBO
sazba
í sazba
sazba
institucí
R
R
instituc í Vklady domácností Vklady nefin. institucí Úvěry domácností Úvěry nefin. institucí 1 den PRIBOR 1 rok PRIBOR 2T repo sazba Diskontní sazba Lombardní sazba
1,00
0,59
0,2
0,49
0,65
0,65
0,65
0,65
0,65
0,59
1,00
-0,08
0,63
0,91
0,51
0,92
0,91
0,92
0,02
-0,08
1,00
0,03
-0,06
-0,05
-0,11
-0,09
-0,11
0,43
0,63
0,03
1,00
0,53
0,50
0,63
0,62
0,63
0,49
0,91
-0,06
0,53
1,00
0,32
0,84
0,83
0,84
0,49
0,51
-0,05
0,50
0,32
1,00
0,58
0,57
0,58
0,65
0,92
-0,11
0,63
0,84
0,58
1,00
0,98
1,00
0,65
0,91
-0,09
0,62
0,83
0,57
0,98
1,00
0,98
0,65
0,92
-0,11
0,63
0,84
0,58
1,00
0,98
1,00
Zdroj: ČNB, vlastní úprava
Z výše uvedené tabulky s výsledky z korelační analýzy mohu vyvodit závěr, ţe sazby úvěrů nefinančních podniků jsou silně pozitivně korelované se sazbami centrální banky, na rozdíl od úvěrů domácností, které v tomto směru prokazují negativní korelaci. Zato však souvislost úrokových sazeb domácností jsou pozitivně korelovány s jejími vklady. Různé korelace (pozitivní a negativní) úrokových sazeb nefinančních firem a domácností je zapříčiněno několika důvody. Pro tuhle práci uvedu jeden z důvodu, a to ţe rozdílnost ve výši úvěrů mezi těmito dvěma skupinami vyplývá z pravděpodobnosti nesplacení poskytnuté půjčky neboli default. Úroková sazba je cena za poskytnuté peněţní prostředky, do které banky započítávají i náklady na defaultní riziko. Riziko nesplacení u nefinančních podniků je více cyklické neţ u domácností a objevuje se především v období
60
stagnace nebo recese a období, které následuje po něm. Zato default u domácností se projeví v krizi aţ později kvůli zpoţděním. Další skutečnosti je, ţe klienti s horší bonitou, které byli bankou odmítnuti, shánějí prostředky u nefinančních institucí, které nejsou zachyceny v modelu.
3.2. Agregovaná rozvaha Z údajů ARAD České národní banky vyplývá, ţe ke konci roku 2012 vyšplhala bilanční suma finančních institucí k 4 821 096 mil. Kč. Oproti začátku sledovaného období vzrostla bilanční suma dvojnásobek. Po krizi z konce minulého století a vstupu zahraničních bank na český trh začal bankovní sektor nabízet zajímavé růstové moţnosti. V našem sledovaném období dosáhl největšího tempa růstu v letech 2005-2008, tedy do doby krize. Podrobnější části rozvahy rozeberu v následujících podkapitolách. Graf 9: Vývoj bilanční sumy finančních institucí v ČR v mil. Kč (bez ČNB)
Zdroj: ARAD ČNB, Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_sestuid=13300&p_uka=4,5,11&p_strid=ABBAD&p_ sort=2&p_od=200501&p_do=201212&p_period=3&p_dec=50&p_format=4&p_decsep=,&p_lang=CS [201303-29]
61
3.2.1.
Bilanční likvidita
Ukazatel likvidity svědčí o silné bilanční likviditě českého bankovního sektoru. Tento fakt potvrzuje i skutečnost, ţe v posledních letech centrální banka stahuje přebytečné likvidní prostředky pomocí operací na volném trhu. Silnou likvidní pozici sektoru potvrzuje i fakt, ţe se ukazatel nedostal pod hranici 130% za posledních 10 let. Před kritickým rokem český bankovní sektor se choval konzervativně a tento ukazatel klesal. Lze to přičítat snaze o maximální efektivnost vyuţití získaných peněţních prostředků. Po roce 2008 lze pozorovat stagnaci tohoto ukazatele, coţ je logické vzhledem k budoucí finanční nejistotě subjektů a obavám z neschopnosti splácet své půjčky na jedné straně a na druhé straně banky také zamrzly poskytování úvěrů nebo přinejlepším zpřísnily podmínky pro schválení ţádosti. Porovnáme-li likviditu českých bank s ostatními bankami Evropské unie, lze konstatovat podstatné rozdíly, ale i přesto je český bankovní trh značně nadprůměrný. Vysoké hodnoty ukazatele svědčí o orientaci země na primárních vkladech, které jsou poměrně levné a krátkodobě stabilní. Finanční krize poukázala na nedostatky v řízení likvidity bank. Basilejská komise si od zavedení obou ukazatelů (ukazatel likvidního krytí a ukazatel čistého stabilního financován) v systému Basel III, které jsem popsala v dřívější kapitole, slibuje zajištění stabilnějšího bankovního prostředí. Banky budou nuceny drţet v zásobě vysoce kvalitní aktiva, která budou moci rychle přeměnit na peněţní prostředky a díky tomu budou mít k dispozici dostatek hotovosti k pokrytí svých peněţních výdajů.
3.2.2.
Vklady
Jak jiţ můţeme vypozorovat z grafu (viz níţe) vývoj vkladů ve sledovaném období vykazuje lineární průběh na rozdíl od křivky úvěrů, o které pojednám v následující podkapitole. Rozdíl ve vývoji těchto dvou křivek vysvětlují přechodné posílení ukazatele vklady/ úvěry, kde vklady rostly rychlejším tempem neţ úvěry. Tento fakt můţeme vysvětlit tím, ţe banky nezpřísnily podmínky pro depozita, na rozdíl od podmínek pro poskytnutí úvěru. Právě naopak. Některé banky jsou ochotny poskytnout lepší sazbu u terminovaných vkladů neţ konkurence, aby motivovaly klientelu k uloţení svých peněţních prostředků právě u nich.
62
Tempo růstu vkladů také vykazuje zpomalení a svědčí o přítomnosti krize. Před jejím vypuknutím činil průměrný roční přírůst vkladů 10,2%, který se následovně propadl k 3,2%. Celkový růst je drţen netermínovanými vklady, které udrţely prakticky lineární tempo růstu navzdory
událostem
v
reálné
ekonomice.
V roce
2008
byl
extremní
přírůstek
neterminovaných vkladů o 23%. Důvodem byl převod peněz z podílových fondů, které byly ohroţeny situací na kapitálových trzích. Graf 10: Vklady klientů podle časového hlediska v mil. Kč (Kč + cizí měna)
Zdroj: ARAD ČNB, Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=3&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=13278&p _uka=1%2C2%2C3&p_strid=ABCAB&p_od=200101&p_do=201211&p_lang=CS&p_format=4&p_decsep=% 2C [2013-03-29]
Naopak ve sledovaném období se podíl terminovaných vkladů k celkovým vkladům sníţil z 66% před krizí na 45% poté. Důvod pro tenhle pokles můţeme hledat u bankovních nabídek, ve kterých banky nabízejí flexibilnější spořící produkty, které nabízejí tradiční terminované vklady s pevnou dobu splatností. Hospodářská krize taktéţ napomáhá k menšímu zájmu o klasické terminované vklady, neboť klienty preferují moţnost více likvidní formě vkladu, kde mohou čerpat své prostředky podle potřeby.
63
Od konce roku 2011 můţeme sledovat slabý nárůst zájmu o terminované vklady díky turbulencím na kapitálových trzích, které dělají z investičních instrumentů více riziková neţ dříve. Z tohoto důvodů klienti přesouvají své peněţní prostředky na terminované vklady, které jsou ze zákona pojištěny. Kurz domácí měny oproti zahraniční má vliv na devizové vklady. V posledních letech česká koruna posiluje oproti zahraniční měně, a tak se tyto vklady stávají pro klienty nevýhodné. Apreciaci koruny by banky mohly vykompenzovat vyšší úrokovou sazbou, která by se ovšem musela pohybovat kolem 5% p.a. a to uţ by pro ně vedlo k značnému navýšení nákladů. Na konci roku 2004 se pohyboval kurz EUR/CZK37 v poměru 1:31, kdeţto v současnosti za jedno euro můţeme získat cca 25,5 korun. Ještě výraznější změna byla v kurzu USD/CZK38, kdy z původní hodnoty 23 korun za jeden dolar poklesl kurz o 30% na pouhých 17 korun. V současnosti se kurz dolaru vůči koruně pohybuje kolem 19 korun za 1 americký dolar. Právě u amerického dolaru, který přímo souvisí a je ovlivněn finanční krizi, můţeme pozorovat kolísavý trend, kde nejniţší hodnota dosáhla 14,45 Kč za jeden dolar a maximální byla 23.33 USD/CZK jak nám ukazuje graf níţe. Graf 11: Vývoj kurzu amerického dolaru vůči české koruny
Zdroj: KURZY. CZ. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/kurzy-men/grafy/nr/CZK-USD/od-6.4.2008/ [cit. 201304-05]
37
EUR- euro CZK- česká koruna
38
USD- americký dolar
64
Na konci roku 2004 měly domácnosti naspořeno na bankovních účtech v cizích měnách skoro 65 miliard korun, ale vzhledem k posilující koruně byly tyto peněţní prostředky postupně přesouvány jinam – především na běţné korunové účty. V roce 2007 uţ bylo na účtech v cizích měnách jen 54 miliard korun a od května 2008 došlo nicméně k obratu, který byl způsoben především zvýšením úrokových sazeb a navíc posilování koruny uţ nebylo tak markantní jako v předchozích obdobích. Nesmíme opomenout i peníze, které drţí domácnosti v hotovosti, tzv. tezaurové peníze, jejichţ statistika je velmi obtíţná, protoţe těţko lze zjistit, jakou částku si lidé ponechávají doma. Nicméně ČNB se rozhodla v roce 2005 provést průzkum, který vycházel z objemu oběţiva, hotovosti na přepáţkách bank, firem či obchodníků, a konzultací o cirkulaci a distribuci oběţiva. Výsledky průzkumu ukázaly, ţe domácnosti „drţí― přibliţně 40 mld. Kč. Český statistický úřad pak na základě tohoto průzkumu předpokládá závislost tempa růstu tezaurových peněz na tempu růstu netermínovaných vkladů a průměrného tempa růstu oběţiva. Vycházíme-li z tohoto předpokladu, tak na konci roku 2008 by museli rezidenti drţet skoro dvojnásobek výši z roku 2004, tedy 75 mld. Kč. Nárůst drţby peněz v hotovosti je podmíněn nedůvěrou v stabilitě bank, investičních instrumentů a neatraktivních úrokových sazbách, které byly v té době.
3.2.3.
Úvěry
V zkoumaném obdoby, po prvotním relativně mírném ročním tempu růstu kolem cca 5% následovala v letech 2005-2008 doslova úvěrová expanze, kdy úvěry rostly ročně o více neţ 15 % (v roce 2007 dokonce o 27,2 %). Největší nárůst u dlouhodobých úvěrů byl způsoben navýšení počtu poskytnutých hypotečních úvěrů a úvěrů na bydlení, které z pravidla mají dlouhodobý charakter. Krátkodobé úvěry nejsou doménou českých bank, ale rozrůstajících se nebankovních institucí. Tuto tvrzení potvrzuje vzájemná korelační analýza, která naznačuje slabou pozitivní závislost, respektive negativní závislost mezi dlouhodobými úvěry ve vztahu ke střednědobým a krátkodobým úvěrům.
65
Graf 12: Klientské úvěry podle časového hlediska v mil. Kč (Kč + cizí měna)
Zdroj: ARAD ČNB. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=3&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=1268&p_ uka=1%2C2%2C3%2C4&p_strid=ABBAB&p_od=200101&p_do=201112&p_lang=CS&p_format=4&p_decse p=%2C [2013-04-05]
Z grafu můţeme vypozorovat zpomalení úvěrového trhu v krizovém období do září 2008, kdy roční růst úvěrů se pohyboval kolem 2%. Celkový růst tohoto trhu byl udrţován růstem dlouhodobých úvěrů nad 5 let, které v letech 2008-2010 rostli meziročně o 10%. Naopak u krátkodobých a střednědobých úvěrů můţeme pozorovat kaţdoroční oslabování o několik procent. Podíváme-li se na úvěry z hlediska druhového členění, největší nárůst mají právě úvěry na bydlení, které v roce 2010 tvořily přibliţné 43% všech úvěrů a narostly od začátku sledovaného období o 800%. Ostatní korporátní úvěry jako například investiční, exportní, na pohledávky se ve zkoumaném období příliš nezměnily, původní podíl na sumě všech úvěrů však klesl o polovinu na 36 %. Hlavním nebezpečím pro banky jsou nesplacené úvěry. Před vypuknutím krize dosahoval jejích podíl na celkových úvěrech 2,7%, coţ v peněţním vyjádření představovalo cca 2 100 mld. Kč a během krize, do roku 2010, vyšplhal na 6,4%. Následně se situace uklidnila a následovala stabilizace a mírný pokles. Úvěry nerezidentů, které nejsou splaceny, dosáhly v době krize hodnoty 8,3% z celkových nesplacených úvěrů, coţ vede ke konstataci,
66
ţe tyto úvěry jsou pro český bankovní sektor relativně bezvýznamné a potvrzuje nezávislost českých bank na úvěrovém selhání zahraničních subjektů. Z hlediska sloţení nesplacených úvěrů největší nominální hodnoty mají defaultní úvěry nefinančních podniků a domácností. Ty první dosáhly v době krize 70 mld. Kč (coţ činí 91% podíl úvěrů v selhání na úvěrech) a pro domácnosti to činilo 49,5 mld. Kč (5,3%). Z podílu defaultních domácností největší podíl nesli domácnosti ţivnostníků- 12,4%. Odlišný vývoj českého trhu s nemovitostí oproti americkému potvrzuje i fakt, ţe pouze 3,2% z hypotečních úvěrů byly označeny za defaultní. I přes zpoţděný trend nárůstu nesplacených úvěrů od vypuknutí krize, tyto údaje potvrzují přítomnost hospodářské krize na území České republiky. Kromě bankovních institucí poskytují peněţní prostředky i nebankovní instituce, které jsou zaměřeny hlavně na poskytování úvěrů na spotřebu, ovšem za vyšší cenu, neţ banky. Dochází tak k protichůdným směrům vývoje trendů. Mnoţství poskytnutých bankovních úvěrů roste oproti poskytnutým půjčkám nebankovních institucí. Ve srovnání s ostatními státy Evropské unie byla míra zadluţení českých domácností na nízké úrovni před a těsně po začátku krize. Jestliţe domácnosti v ČR potřebovaly na konci roku 2008 na pokrytí svých dluhů 49,6 % disponibilních příjmů, v zemích eurozóny to byl skoro dvojnásobek – 93,2 %. Ke konci roku 2012 uţ se zadluţenost téměř vyrovnala a předpokládá se, ţe v případě, ţe míra zadluţení českých domácností poroste stejným tempem, tak uţ během roku 2013 česká křivka převýší křivku růstu zadluţeni domácností z EU. Graf 13: Předpokládaný vývoj zadlužení českých domácností a domácností z EU v %
Zdroj: EUROSTAT, vlastní výpočty
Komerční banky zvýšily ceny poskytnutých finančních prostředků i na vzdory tomu, ţe centrální banka ve snaze podpory domácí ekonomika sníţila základní sazby, od kterých se odvíjejí sazby bank, na historické minimum. Tento bankovní krok se vysvětluje tím, ţe
67
prostřednictvím něj, se banky snaţí být opatrné v poskytování peněz a také to vedlo ke zpřísnění podmínek pro poskytnutí půjčky jednotlivým ţadatelům.
3.2.4.
Cenné papíry
Všude ve světě jsou investice do cenných papírů povaţovány za jednu z nejvýnosnějších forem zhodnocování volných peněţních prostředků. V Čechách to ovšem aţ taková pravda není a je nejméně vyuţívaná. V roce 1995 4/5 obyvatel nad 18 let vlastnily CP39 (coţ představovalo zhruba 5,5 mil. osob). Ke konci roku 2008 to bylo uţ jen pouhých 1,7 mil. osob. České domácnosti pokud se rozhodly investovat, dávaly přednost neobchodovatelným CP, kdeţto do investování do akcií se skoro ani nepouštěly. Po roce 2008 se situace otočila, jak je moţno vidět na grafu níţe. Graf 14: Cenné papíry v držení českých bank souhrnně podle sektoru emitenta v Kč
Zdroj: ARAD ČNB. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=3&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=13271&p _uka=1%2C5%2C11&p_strid=ABDB&p_od=200101&p_do=201212&p_lang=CS&p_format=4&p_decsep=%2 C [2013-04-05]
39
CP- cenné papíry
68
Česká národní banka třídí cenné papíry do následujících skupin: neobchodovatelné CP, majetkové CP a ostatní cenné papíry včetně podílových listů fondů peněţních trhů. První dvě poloţky v součtu přibliţně tvoří 100 mld. Kč. To představuje jen 4,3 % z agregované bilanční sumy českých bank. Hlavní část cenných papírů je zastoupená dluhovými CP, které tvoří 20% z agregované bilanční sumy, neboli vyjádřeno v korunách přes 900 mld. Kč. V roce 2008 došlo k poklesu hodnoty těchto dluhopisu o 70 mld. Kč a následoval strmý nárůst. Vzhledem k růstu rizikovosti CP v době finanční krize docházelo k jejímu přeceňování směrem dolů. České banky přeceňovaly především cenné papíry emitované v zahraničí a to CDO (ČSOB), ale i zahraniční a bankovní dluhopisy (např. islandské). Kromě některých firem kotovaných na praţské burze, se české nebankovní společnosti nefinancují pomocí emise dluhopisů. To je důvod, proč ve spojení s finanční krizí byl počet firem, které měly potíţe, jen velmi malý. Lze tedy vyvodit závěr, ţe rezidenti byli ti, kteří ohroţovali banky v ČR nesplacením dluhopisů. V číslech mluvíme o 90-180 mld. Kč a 80% z těchto dluhopisů má splatnost delší neţ 5 let. Od roku 2007 klesá lineárně expozice českých bank vůči nerezidentům, coţ představuje pokles nominální hodnoty o 48%, jak ukazuje graf níţe. Graf 15: CP nerezidentů v držení českých bank v mld. Kč
Zdroj: ARAD ČNB, vlastní úprava
Pokles lze připsat rizikové averzi vzhledem k volatilitě během krizových let. Za období 2007-2010 poklesl podíl dluhopisů emitovaných nerezidenty k celkovým dluhopisům
69
o 16% z původních 26%. Banky tak výrazně sníţily riziko plynoucí z dluhopisové expozice vůči nim a podíl zahraničních dluhopisů na aktivech českých bank činí jen několik procent. Tak, jak jsme u úvěrového portfolia mohli pozorovat opatrný přístup vzhledem k situaci na trhu, můţeme očekávat stejný přístup i u dluhopisů. Pokles rizika u dluhopisového portfolia nejspíš povede i k niţším ziskům z těchto instrumentů.
3.3. Výsledky hospodaření Podle analytických reportů některých společností je český bankovní sektor ve srovnání s bankovních odvětví okolních států vysoce ziskový. Z pohledu kredibility celého sektoru je pro banky klíčové v době finanční krize udrţet si likviditu v poţadovaných mezích a schopnost tvorby zisku. Pro analýzu obchodních bank pouţiji hlavně poměrové ukazatele zisku. Ve zkoumaném období vykazuje český bankovní sektor rostoucí trend čistého zisku. V letech před krizí rostl meziročně o 19%, v letech 2007-2008 měl 3 procentní zpomalení a následně znova rostl. Stabilitu českého bankovnictví potvrzuje i fakt, ţe v roce 2008 po pádu investiční banky Lehman Brothers , vykázaly banky pokles kumulovaného zisku jen o 3 procenta, coţ v nominální hodnotě můţeme mluvit o ztrátě, kterou vykázala ČSOB, která byla v té době nejvíce zasaţená krizí. Graf 16: Sdružené výsledky hospodaření českých bank
Zdroj: ARAD ČNB, vlastní úprava
70
Souvislost mezi finanční krizí a vykazovanou ztrátou několika zasaţeních bank nemusí být ve všech případech přímo viditelná. Objeví se aţ při důkladném prostudování potřebných materiálů. Tato skutečnost jen potvrzuje tvrzení, ţe český bankovní sektor vstupoval do krize jako velice ziskový a sloţení ziskových poloţek bylo udrţitelné i díky, všemi proklínaným, bankovním poplatkům. I ukazatele rentability ROE a ROA potvrzují předchozí tvrzení o nadprůměrné ziskovosti a dobré likvidní pozici, i přes mírný pokles v roce 2008, které tvoří stabilní základnu pro případný další negativní šok, např. návrat hospodářského zpomalení ve formě tzv. dvojitého dna, krachu některé finanční společnosti nebo bankrotu některého státu (např. Řecko). České banky vykazují dlouhodobě velmi dobrou likvidní pozici, přičemţ v současnosti dosahuje krytí všech klientských vkladů rychle likvidními aktivy bank téměř 45 %. ČNB provádí kaţdoročně přísné testy likvidity bank, které dokladují schopnost bank odolat i velmi nepříznivým šokům do likvidity. Tabulka 5: Kapitál a kapitálová přiměřenost bank
Zdroj: ČNB. Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ ukazatele_tab05.html [2013-04-05]
Z tabulky výš je vidět, ţe české banky disponují dostatečně velkým kapitálovým polštářem a bankovní sektor výrazně překračuje stanovenou hranici pro minimální úroveň
71
ukazatele kapitálové přiměřenosti. Kapitál tuzemských bank je navíc z převáţné většiny tvořen kvalitní, tzv. Tier 1 sloţkou. Výrazné překonávání kritérií dále vypovídá o efektivnosti investovaného kapitálu. Banky se pokoušejí minimalizovat případné riziko, jiţ se zmíněném kapitálovém polštáři. Lze očekávat, ţe v budoucnosti aţ se situace na světových finančních trzích uklidní, tak tyto přebytečné prostředky poslouţí bankám k expanzi a zvýšení podílu cizích zdrojů, které povedou k efektivnějšímu vyuţívání kapitálu.
3.4. Výsledky provedené analýzy Z provedené analýzy bankovního odvětví v České republice lze dojít k závěru, ţe bilanční suma bank i přes zpomalení stále roste a o stagnaci můţeme hovořit jen u ojedinělých sloţek rozvahy. Čistý zisk bank poklesl v roce 2008 z důvodu vypuklé finanční krize, ale rok na to banky dohnaly svoje ztráty. České banky překonávají českou ekonomiku, jak můţeme vypozorovat z uvedených agregovaných údajů. Z důvodu poklesu disponibilního důchodu poklesla i úvěrová poptávka a taktéţ ekonomické subjekty omezily i své vklady. Z předkrizových 14,8% ročního růstu nominálních úvěrů poklesl v době krize na inflační úroveň a můţeme hovořit o jeho stagnaci. Po oţivení ekonomiky nastal mírný nárůst půjček. I přesto, ţe banky zpřísnily podmínky pro poskytování půjček a počet defaultních úvěru se navýšil během krize, tak stále můţeme pozorovat rostoucí trend u zisku bank. Typickou vlastností hospodářské krize je právě nárůst nesplacených úvěrů ze strany domácností a podniků. U domácností tyto neschopnosti splácet své úvěry přicházejí s časovým zpoţděním a mohu tvrdit, ţe vrchol defaultních úvěrů nastane aţ s doběhnutí půjček, poskytnutých ještě před krizí. V předchozí analýze jsme viděli, ţe právě největší podíl mají úvěry s dobou splatností nad 5 let. Toto tvrzení bylo potvrzeno ke konci roku 2010, kdy byl dosaţen vrchol defaultních úvěrů. Banky výrazně sníţily úvěrové riziko za cenu poklesu zisku tím, ţe zpřísnily svojí portfoliovou politiku vzhledem k nerezidentům a jejích drţbě dluhopisů. V době největší krize poklesl podíl zahraničních dluhopisů o 10%, tj. z původních 26% na 10%. Alokace bankovních aktiv pramení z relativně nedávného vstupu českého bankovního sektoru do evropského. Obchody s finančními deriváty a portfoliová politika jednotlivých
72
bank, nacházejících se na území ČR je soustředěna v centrálách jednotlivých bank. Podle informací ČNB tvořila méně neţ 1% z celkových investičních aktiv toxická aktiva, která jsou zodpovědná za součastnou krizi. Z hlediska bankovního odvětví jako celku je můţeme hodnotit jako téměř bezvýznamná, ale z pohledu jednotlivých bank sehrála tato aktiva svoji klíčovou roli. Hypotéze o konzervativním bankovním modelu českých bank potvrzuje i jejích orientace hlavně na primární depozita jako zdroje financování. Nicméně to není důvod, proč by banky nemohly vykazovat jednu z nejstabilnějších likvidit v Evropě a splňovat všechny potřebné limity. Kapitálová přiměřenost je vysoko nad poţadovanou hranici 8%, coţ činí banky odolné proti případným budoucím neţádoucím externalitám a po stabilizaci finančních trhů mohou banky vyuţit tyto prostředky na investování do zahraničních cenných papírů. Stejný výsledek vysoké kapitálové přiměřenosti (nad 16%) potvrzují i zátěţové testy. V následující tabulce shrnu zmíněné ukazatele e jejích výsledky Tabulka 6: Vývoj bankovních ukazatelů před a těsně po krizi v % 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
-5,8
2,1
0,4
7,2
9,0
18,5
12,3
3,3
4,6
-2,7
8,6
7,2
17,2
19,1
27,2
14,8
2,0
1,8
ROA
1,4
1,4
1,5
1,7
1,5
1,7
1,4
1,7
1,7
ROE
29,0
25,2
24,6
26,4
23,4
25,4
21,7
25,9
27,1
Likvidita
192,7
175,2
171,2
161,2
147,9
135,8
129,0
135,0
138,7
19,1
77,2
-0,7
8,8
19,1
-2,9
23,6
-2,7
31,2
-
-
-
-
3,7
2,8
3,3
5,4
5,8
14,3
14,5
12,5
11,9
11,5
11,6
12,3
14,1
14,3
Tempo růstu vkladů Tempo růstu úvěrů
Tempo růstu zisku Defaultní míra úvěrů Kapitálová přiměřenost
Zdroj: ČNB, vlastní úprava
Na závěr této kapitoly po provedený finanční analýzy bankovního sektoru mohu tvrdit, ţe součastná hospodářská krize nemá výrazný dopad na hospodaření bank, nacházejících se na území České republiky.
73
4.Dopad finanční krize na vybrané banky na českém trhu V předchozí kapitole jsem se zaměřila na analýzu jednotlivých ukazatelů, agregovanou rozvahu českých bank a nakonec jsem zjištěné výsledky analýzy shrnula. Nyní se zaměřím na největší banky, operující na český bankovní trh a definuji dopad hospodářské krize na ně se zaměřením hlavně na roky 2008, 2009, 2010 a s ohledem na současnost. Předem bych chtěla podotknout, ţe vzhledem k předchozím závěrům a stress testů nelze očekávat výrazný negativní vývoj některé z bank. Nejhůře byla krizí zasaţená Československá obchodní banka, o které pojednám níţe.
1.1.1.
Československá obchodní banka
Československá obchodní banka jiţ několik let se řadí na prvním místa mezi bankami s největším trţním podílem na území ČR. Právě ona byla nejvíce zasaţena finanční krizí, a proto si dovolím začít tuhle kapitolu s ní. ČSOB byla zaloţena státem v roce 1964 jako banka pro poskytování sluţeb v oblasti financování zahraničního obchodu a volnoměnových operací. V červnu 1999 prošla privatizací a jejím majoritním vlastníkem se stala belgická KBC Bank, která je součástí skupiny KBC. Po odkoupení minoritních podílů se v červnu 2007 stala KBC Bank jediným akcionářem ČSOB. Do konce roku 2007 působila ČSOB na českém i slovenském trhu a od 1. ledna 2008 byla oddělena slovenská pobočka. V současnosti ČSOB je univerzální bankou, zaměřená na detailové klientele, ale také poskytuje finanční sluţby podnikatelům a korporační klientele. Své sluţby poskytuje prostřednictvím ČSOB a Poštovní spořitelny a od roku 2010 nabízí své moderní sluţby také prostřednictvím Era. V následující tabulce uvedu vývoj námi sledovaných ukazatelů, o kterých jsem pojednávala v předchozí kapitole.
74
Tabulka 7: Ukazatele ČSOB v letech 2007-2010 v % 2007
2008
2009
2010
Tempo růstu úvěrů
42,4
-11,9
-9,5
-3,0
Tempo růstu aktiv
21,4
-10,9
4,2
-0,3
Růst čistého zisku
13,6
-90,5
15,79
-17,3
ROA
1,3
0,1
2,1
1,7
ROE
19,9
1,8
28,2
21,3
Likvidita
141,8
127,4
145,6
144,8
Kapitálová přiměřenost
8,3
8,9
11,9
13,1
Zdroj: Informace z výročních zpráv banky z internetu. Dostupné z www.csob.cz .Vlastní úprava
Rok 2008 byl přelomový, jak můţeme vidět z tabulky. Kromě finanční krize zde hlavní roli také sehrálo rozdělení ČSOB na českou a slovenskou část, které nejvíce zasáhlo ukazatele růstu úvěrů. Přecenění portfolia strukturovaných cenných papírů CDO z 430 mil. eur na 0 sehrálo taktéţ zásadní roli. Opravné poloţky kvůli expozici k islandským bankám byla další rána pro banku. V roce 2008 můţeme oproti roku 2007 sledovat obrovský pokles vykázaného čistého zisku z původních 10,3 mld. Kč na pouhou 1 mld. Kč. Rentabilita vlastního kapitálu ROE a rentabilita průměrných aktiv také zaznamenaly pokles o 1,8%, resp. 0,1%. Rok 2009 uţ byl pro banku příznivější. Na konci roku vykázala čistý zisk 17,4 mld. Kč, kde pozitivny vliv měl jednorázový výnos z prodeje zbývajícího podílu v ČSOB Slovensko skupině KBC a kladné přecenění portfolia CDO. Zvýšením úrokového spreadu a růst výnosů z úroků, stabilní výnosy z poplatků a zisku z operací s aktivy byly dalším důvodem růstu čistého zisku. Čím častěji se v České republice začíná pouţívat outsourcing, a ten byl důvodem poklesu nákladů v tomto roce. Kapitálová přiměřenost banky podle tehdejším BASEL II je vysoko nad poţadovanou hranici díky kladnému zisku, který banka vykazuje. Ovšem i přes svou kladnou ziskovost, úvěry i v roce 2009 klesaly navzdory růstu vkladů a bankovního sektoru. Je to logické, neboť jak jsem řekla na začátku kapitoly ČSOB je především zaměřena na detailovou klientelu a
75
v době krize domácnosti více šetří, méně utrácejí. Kvůli poklesu úvěrové expozice banky, se na jednu stranu zlepšila její likvidní pozice, ale na druhou stranu to ukazuje na moţnost k potenciálnímu růstu, v případě, ţe se efektivněji vyuţijí získané peněţní prostředky. Poplatky, které všichni tak kritizujeme, se jeví jako dobrým stabilizátorem výnosů, protoţe mají velmi nízkou kolísavost i v špatných pro banku dob. Jedná se hlavně o poplatky za klasické bankovní sluţby u depozitních účtů, platební styk a úvěrové účty. V roce 2008 byly právě poplatky ty, které drţely kladný výsledek hospodaření ČSOB i přes velmi nízké zhodnocení ostatních aktiv a odpisů. V následujícím roce uţ tvořily příjmy z poplatků a provize více neţ třetinu celého zisku banky. Můţeme sledovat lehce rozkolísaný klesající trend. V Roce 2011 jejich výše činila 9 040 mil. Kč. Podíváme-li se na vývoj banky z pohledu korelace, je patrná v roce 2010 mírná závislost růstu aktiv ČSOB a celého sektoru a to konkrétně s pozitivní korelaci 0,31. Pesimisté by ale mohli říct, ţe od roku 2008 ve srovnání s finančním sektorem banka je převáţně ztrátová. I korelace bankovního sektoru a námi sledovanou banku potvrzují silnou pozitivní korelaci u vlastního kapitálu 0,83 a u návratnosti aktiv 0,91. V námi sledovaném období, s výjimkou 2009, ČSOB nepřekročila trţní průměr rentability a oproti ostatním bankám v sektoru, které ji výrazně překračují, ji lze označit za podprůměrnou. Z výše uvedenými daty můţeme zcela logicky pochopit pokles návratnosti v roce 2008. Oproti roku 2007 byl pokles ROA o 1,2% a ROE dokonce o 18,1%. V následujícím roce značně narostli o 2%, resp. o 26%, po kterém následoval mírný pokles. V roce 2010 byl sledován nárůst ukazatelů ROA a ROE. V následujícím roce 2011 byl slabý pokles a v 2012 znova nárůst. Lze tedy pozorovat kolísavost v rentabilitě. Ten samý vývoj je pozorován i u likvidity banky a kapitálové přiměřenosti. V pohledných dvou letech ovšem banky vykazuje slabý cca 3% nárůst ve své likviditě. Podle výroční zprávy banky tvořila její kapitálová přiměřenost 13,61% v roce 2011. V září 2012 ČSOB obdrţela společný souhlas od českého a belgického regulátora k aplikaci přístupu IRB Advanced pro své neretailové portfolio (korporát/SME). Tato metodologická změna sníţila o 6-7 % kapitálové poţadavky na úvěrové riziko, ale i přesto narostlo úvěrové portfolio z 2011/2012 o 8%. Je jasné, ţe kvůli krizi, a po ní následujícím ekonomickém poklesu, utrpěla Československá obchodní banka velkou ztrátu, ale oproti své mateřské společnosti je ta ztráta daleko niţší.
76
V roce 2008 vykazovala ČSOB o 3 166 mil. Kč niţší dividendové výnosy neţ v předchozím roce, v celkové výši 1 092 mil. Kč. V roce 2009 výnosy z dividend vzrostly na 7 801 mil. Kč a v roce 2010 následoval opět pokles na 3 451 mil. Kč. Změny souvisí s nákupem a prodejem majetkových cenných papírů, ze kterých dividendy plynou. V rozvaze k 31. 12. 2008 vykazuje banka majetkové cenné papíry v hodnotě 10 799 mil. Kč, coţ je skoro dvacetkrát více neţ v předchozím roce. Tento nárůst byl způsoben vznikem ČSOB SR jako samostatného právního subjektu. Československá obchodní banka vykazuje celkově klesající náklady, kromě roku 2008, kdy se o téměř 500 mil. Kč zvýšily. V roce 2010 byly oproti roku 2007 skoro poloviční i přes to, ţe v roce 2008 byl 7% nárůst kvůli inflaci a s tím spojení mezibankovní nárůst sazeb. V roce 2012 prodala ČSOB zbývající expozici na řecké (1,4 mld. Kč), španělské (0,6mld. Kč) a italské (0,9 mld. Kč) státní dluhopisy. ČSOB tak nemá ţádnou expozici vůči vybraným zemím jiţní Evropy.
1.1.2.
Komerční banka
Komerční banka je další z předních velkých a stabilních bank, působící na českém bankovním trhu. Banka byla v roce 1990 zaloţena jako státní instituce, ale jiţ v roce 1992 byla transformována na akciovou společnost, jejíţ akcie se od samého začátku kotují na Burze cenných papírů Praha a na RM-systému. V Roce 2001 byl odkoupen 60% balíček akcií Komerční banky francouzskou finanční skupinou Société Générale a stala se tak majortním vlastníkem. Po této privatizaci začala KB kromě své tradičně silné pozice na trhu podniků a municipalit výrazně rozvíjet aktivity také pro individuální zákazníky a podnikatele. V Roce 2006 KB odkoupila zbývající 60% podíl v Modré pyramidě, čímţ banka získala plnou kontrolu nad třetí největší stavební spořitelnou v České republice a rozšířila tak skupinu KB. Poslední rozšíření skupiny proběhlo v roce 2010, kdy se banka sloučila se slovenskou Komerční bankou a od té doby vykonává bankovní činnost i na tamním finančním trhu. V současnosti je univerzální bankou se širokou nabídkou sluţeb v oblasti retailového, podnikového a investičního bankovnictví. Předtím neţ se pustím do samotné analýzy jejího finančního vývoje, bych ještě chtěla podotknout, ţe podle posledních zveřejněných informací z roku 2012 je banka hodnocena
77
dvěma ratingovými agenturami ratingem A, a od Moody’s Investors Servic dostala dokonce hodnocení 2A, coţ ukazuje na její finanční stabilitu a zdraví. Na rozdíl od ČSOB skoro nebyla Komerční banka zasaţená krizí a společně s Českou spořitelnou, jak uvidíme níţe, rozvíjejí stabilní vývoj a vysokou ziskovost. Nepouští se do rizikových aktív a především preferuje tradiční bankovnictví, takţe její zisk je hlavně ovlivňován vývojem úrokových sazeb. V námi sledovaném období u Komerční banky můţeme sledovat kolísavý trend výnosů, ostatně i u všech výnosových aktiv, kdy mezi roky 2007 a 2008 tento výkyv byl o 10 mld. Kč. Největší sloţkou výnosů tvoří Výnosy z úroků, které od roku 2008 kolísají okolo 17 mld. Kč s velmi slabou rostoucí tendenci do roku 2012 kdy čisté úrokové výnosy poklesky o 243 mil. Kč. Největší objem čistých výnosů z poplatků a provizí pochází z transakcí, i kdyţ od roku 2008 se jejich objem i podíl na celkových čistých výnosech z poplatků sniţuje a v roce 2010 dosahuje 47 %. Důvodem je tlak na pokles cen platebních sluţeb. Pouze v roce 2008 objem čistých výnosů z poplatků a provizí z transakcí vzrostl, a to z důvodu refundací nesprávně účtovaných mezibankovních poplatků v předchozích letech. Za úrokovými výnosy se řadí jako druhá největší sloţka Výnosy z poplatků a provizí, která od začátku krize spíše stagnuje. Důvodem je pokles základných bankovních sazeb. V průběhu roku 2008 i 2009 byla základní úroková sazba ČNB změněna čtyřikrát, kaţdý rok celkově o 1,25 procentního bodu aţ se dostaly na součastné historicky nejniţší hodnoty. Od roku 2008 banky přizpůsobila vykazování svých finančních dokumentů způsobu vykazování mateřské společnosti. V následující tabulce uvádím finanční vývoj Komerční banky. Tabulka 8: Vývoj ukazatelů Komerční banky v letech 2007-2012 v mil. Kč 2007
2008
2009
2010
2011
2012
Čisté provozní výnosy
29 670
32 927
32 195
32 386
32 764
32 689
úrokové výnosy
18 790
20 474
21 242
21 431
22 190
21 947
8 119
7 839
7 725
7 305
7 018
14 024
13 725
13 521
12 666
13 489
výnosy
z
poplatků
a 7 756
provize Provozní náklady
13 296
78
Čistý zisk pro akcionáře
11 188
13 161
11 007
13 330
9 475
13 953
ROA v %
22,54
23,61
17,01
18,73
12,31
15,80
ROE v %
1,78
1,93
1,58
1,91
1,30
1,8
Úroková marže v %
3,21
3,21
3,29
3,30
3,30
3,10
Náklady/ výnosy v %
45,94
42,59
42,00
39,11
41,17
41,3
KP v %
10,10
12,13
14,08
15,27
14,61
14,7
Zdroj: Informace z výročních zpráv banky z internetu. Dostupné z www.kb.cz., Vlastní úprava
Jak jsem se zmínila výše, provozní výnosy mají kolísavou tendenci v námi sledovaném období, a proto je logické, ţe i čistý zisk banky bude mít stejný trend. Potom, co za období 2010-2011 poklesl čistý zisk o 34%, ale pak zas stoupl a za minulý rok vykázala banka 14,2 mld. Kč. V Roce 2008 vykázaly hodnoty nárůst o 56% oproti předchozímu roku z důvodu prodeje části podílu na společnosti Burza cenných papírů Praha a. s., ve výši 485 mil. Kč., a také ziskem z kurzových přepočtů cizoměnových pohledávek a závazků ve výši 1 602 mil. Kč. Podíváme-li se na vklady a úvěry klientů, tak stejně jako bankovní sektor, tak i v případě této banky vykazuje rostoucí trend. V tomto případě, jak můţeme vidět z naší tabulky, meziročně rostou klientská depozita rychlejším tempem neţ úvěry, coţ jenom potvrzuje důvěru domácnosti v banku a její finanční stabilitu. Do roku 2009 rentabilita kapitálu ROE rostla, ale následkem vypuklé krize z roku se propadla hodnota ukazatele o 6,6%. V následujícím roce znova rostla, aţ v roku 2011 se dostala na své minimum, tedy na 12,31%. I přesto banky vykazuje rostoucí trend rentability kapitálu a dopad krize se projevil pouze v prvním roce od jejího vypuknutí. Druhým ukazatelem rentability je ukazatel návratnosti aktiv. Vyjadřuje, jak efektivně banka vyuţívá svá aktiva k tvorbě zisku, neboli říká, jak velký zisk po zdanění připadá na jednu peněţní jednotku aktiv. ROA se ve sledovaném období pohybuje v rozmezích 1,31,93%, kdy kupodivu nejniţší hodnota je v roce 2011. Za minulý rok byla rentabilita aktiv Komerční banky na 1,8%, coţ je hodnota velmi blízká hodnotě před krizí. Vysoké hodnoty ukazatele poukazují na velmi dobrou návratnost aktiv a hodnoty celého bankovního sektoru se pak pohybovaly v oblasti dobré a z převaţující části velmi dobré návratnosti aktiv.
79
Pro dobrý chod banky je potřeba udrţovat potřebnou likviditu a to i v souladu s poţadovanými limity, o které jsem pojednávala v předešlých kapitolách. Celkově z bankovních výkazů můţeme říci, ţe banka má svoji likviditu dostatečně pod kontrolou. Za celé sledované období Komerční banka splňuje poţadovanou kapitálovou přiměřenost a dokonce ji značně převyšuje stejně jako KP celého bankovního sektoru. Pokles KP vidíme v roce 2008 a hned rok na to zase nárůst, který trvá doteď. Je to způsobeno nárůstem Tier 1, do kterého se promítá ponechání zisku z minulých let ve formě nerozděleného zisku a rezervních fondů a zvýšení emisního áţia, kdeţto Tier 2, kromě roku 2007, vykazuje konstantní hodnotu. Z provedené analýzy jsem došla k závěru, ţe Komerční banka vykazuje pozitivní trendy i přes trvající finanční krizi. Problémové roky byly 2009 a 2011. Vidíme však dočasné poklesy, způsobené krizí, které nejsou nebezpečí pro zdraví a stabilitu banky.
1.1.3.
Česká spořitelna
Česká spořitelna společně s Československou obchodní bankou se pořád střídají v prvenství na českém bankovním sektoru. Historie ČS sahá aţ do roku 1825, kdy byla zaloţena pod jménem Spořitelna česká. V roce 1992 se stala akciovou společností a od roku 2000 spadá do vlastnictví rakouské Erste Group. Česká spořitelna je moderní banka orientovaná na drobné klienty, malé a střední firmy a na města a obce. Nezastupitelnou roli hraje také ve financování velkých korporací a v poskytování sluţeb v oblasti finančních trhů. Finanční skupina České spořitelny je počtem 5,2 milionu klientů největší bankou na českém trhu a patří mezi významné obchodníky s cennými papíry. Na rozdíl od ČSOB, nebyla Česká spořitelna, ani její mateřská společnost krizí nijak zvlášť zasaţeny. Důvodem je to, ţe nevlastnily tzv. toxická aktiva, spojená s americkým hypotečním trhem. Na druhou stranu, ale banka a především Erste Group vlastní státní dluhopisy Řecka. Samozřejmě vzhledem ke své orientaci především na drobnou klientelu pokles zisku byl nevyhnutelný. Tento pokles je samozřejmý, neboť v době krize domácností více spoří, neţ aby investovaly do statků dlouhodobé spotřeby a čerpaly na to prostředky prostřednictvím bankovních úvěrů. Zde banka ukazuje svůj konzervativní charakter, neboť 75% ze zdrojů banky je tvořeno klientskými depozity, z toho 80% jsou vklady domácností. Depozita jsou stabilní a levný zdroj likvidity a umoţňují bance být nezávislou na
80
mezibankovním trhu. I přes pokles v roce 2008 a 2009 se ukazatel bankovní likvidity pohybuje nad úrovní celkového bankovního sektoru, coţ dokazuje nedotčenost banky finanční krizi. I v tomto případě kritickým rokem byl rok 2009, ale oproti ČSOB nebyl propad ukazatelů tak veliký jak můţeme vidět i na tabulce níţe. Celková bilanční suma mírně poklesla, ale pokles byl vyvolán spíše celkovým ekonomickým poklesem, a jak jsem se zmínila výše poklesu a následnou stagnaci úvěrů o 12,2% za rok 2008/2009 a v roce 2010 to kleslo do záporných hodnot., coţ je přirozené, neboť domácností se snaţí minimalizovat své riziko. Tabulka 9: Ukazatele ČS v letech 2007-2010 v % 2007
2008
2009
2010
Tempo růstu úvěrů
26,0
12,6
0,4
-0,9
Tempo růstu aktiv
11,8
5,9
-0,8
4,3
Růst čistého zisku
17,0
30,2
-24,0
-3,6
ROA
1,5
1,4
1,4
1,3
ROE
22,3
18,9
18,8
19,3
Likvidita
145,0
138,0
139,0
145,6
Kapitálová
9,3
9,6
10,3
12,3
přiměřenost Zdroj: Informace z výročních zpráv banky z internetu. Dostupné z www.csas.cz . Vlastní úprava
Z tabulky nás můţe zaujmout velký rozdíl u čistého zisku mezi roky 2008 a 2009. Je to způsobeno prodejem Pojišťovny České spořitelny rakouské pojišťovací skupině Vienna Insurence Group. Pro Českou spořitelnu to znamenalo zisk ve výši 4,5 mld. Kč a při očištění roku 2008 o tento extrémní přírůstek, dostáváme nadprůměrný meziroční růst zisku o 6% vzhledem k celé ekonomice, která poklesla o 4,2% za období 2008-2009 a bankovní sektor zaznamenal pokles o 2,7%. Naproti tomu prodejem Pojišťovny nijak nezasáhla ukazatele ROA a ROE, které v těchto dvou námi sledovaných let stagnovaly. Růst úrokové marţe byl
81
zapříčiněn větším tempem růstu výnosů z úroků, které tvořily cca tři čtvrtiny zisku a neklesal ani při velmi nízkých úrokových sazeb. Ostatní jednu čtvrtinu tvořily výnosy z poplatků. Význam výnosů z poplatků a provizí kaţdým rokem mírně stoupá (mezi roky 2009 a 2010 o 2,1 procentního bodu). Od roku 2007 se zvýšily o 34,4 % na celkovou výši 14 053 mil. Kč v roce 2010. Největší část tvoří poplatky a provize z platebního styku a to více neţ 55 % (v roce 2007 dokonce 58,8 %). I kdyţ jejich podíl klesá, objem stále roste (v letech 2007 aţ 2009 meziročně o 35 %, 2009 aţ 2010 pouze o 14 % kaţdý rok) z důvodu většího počtu prováděných transakcí Podíváme-li se blíţe na rentabilitu kapitálu ROE, tak Česká spořitelna před krizí měla skoro stejný ukazatel jako bankovní sektor v Česku a Erste Group, ale kvůli svému zaměrření na detailovou klientelu, která reaguje na ekonomické změny se zpoţděním, tak i po vypuknutí krize má rapidně vyšší ukazatel, neţ její mateřská společnost, ale niţší neţ ukazatel celého bankovního sektoru. V roce 2010 vykázala Česká spořitelna výsledek hospodaření ve výši 12,1 mld. a zařadila se tak na třetím místě za Československou obchodní banku s výsledkem hospodaření ve výši 13,5 mld. Kč a za Komerční bankou s výsledkem 13,3 mld. Kč. Defaultní úvěry, které jsou lehce nad průměrem, nejsou hrozbou pro banku. Jejich kulminace byla v roce 2010 a jedná se především o úvěry, které byly poskytnuty ještě před krizí na dobu delší neţ 5 let. Jak jsem na začátku řekla, Erste Group vlastní státní dluhopisy Řecka, ale Česká spořitelna nepřiznala vlastnictví takových dluhopisů a je i velice nepravděpodobné, aby samotná ČS vlastnila takové dluhopisy v tak velké výši. Podle ekonomických agentur v roce 2010 celkově Česká republika vlastnila cenné papíry ve výši 20-25 mld. Kč, z toho 8 mld. Kč připadá na Komerční banku. V současnosti vzhledem ke konkurenčnímu boji mezi bankami a velmi nizkýsh úrokových sazbách, zapříčiněné finanční krizí, a snaze o získání více klientů bude Česká spořitelna nabízet během svých Hypotečních dnů (od 8. do 21. dubna 2013) hypoteční úvěr s garantovanou sazbou 2,79 % ročně. Tu by měl získat kaţdý klient, který v bance poţádá během těchto dnů o hypotéku s pětiletou fixací a splní standardní podmínky pro poskytnutí úvěru. Akce platí pro hypotéky do 90 % zástavní hodnoty splácené z aktivního účtu České spořitelny. Kromě toho banka přichází také s novinkou Hypotéka Komplet, která umoţňuje vedle samotné nemovitosti financovat také vybavení domácnosti.
82
Shrnu-li dosavadní analýzu banky, tak vidíme, ţe finanční postavení banky je poměrně stabilní i navydory krizi. Stejně jako u ČSOB a Komerční banky, tak i zde se vedení banky snaţí minimalizovat náklady, i přesto Česká spořitelna zaostává ve své ziskovosti za dvě zmíněné banky, ale pořád má lepší ziskovost neţ její mateřská skupina. Jedinou hrozbou pro banku je drţba dluhopisů nejvíce postiţených evropských států.
83
5.Protikrizová opatření a „léčení“ Po provedené analýze situace bankovního sektoru v České republice a dopadu hospodářské krize na něj, se v této kapitole zaměřím na moţná východiska z krize nejdřív obecně. V dalších podkapitolách proberu jednotlivá opatření z časového hlediska- krátkodobá (v okamţiku nákazy) a dlouhodobá. Nakonec se budu věnovat nástrojům k zastavení krize.
5.1. Možná řešení jak bankovním krizím předcházet Orgány, odpovědné za zdraví a stabilitu finančního sektoru by se měly zaměřit na to jak finanční systém ozdravit z nákazy krize a nastolit takové podmínky regulace a dohledu, aby se do budoucna předešlo dalším takovým nákazám, které by měly negativní dopad na hospodářství. Budoucí výzkumy by také měly zjistit, do jaké míry fiskální náklady vládních zásahů mají vliv na ozdravení ekonomiky, minimalizovat ekonomickou ztrátu HDP a identifikovat nástroje, které by sníţily riziko morálního hazartu. Nejdříve bychom si měli odpovědět na otázku, zda se dá finančním krizím předcházet a rozpoznat je včas, abychom mohli s předstihem nastolit opatření k jejich eliminaci. Bohuţel jednoznačná odpověď neexistuje. Během historie se krize vyskytovaly a zřejmě asi i nadále se budou vyskytovat. Pravděpodobně je nemůţeme zcela eliminovat, ale můţeme minimalizovat jejich výskyt a dopady. Aby se krize uţ neobjevovaly, tak by ekonomika musela být dokonale fungující a bankovní trh úplně bezchybný. To, co ale můţeme udělat je v okamţiku rozpoznání příznaků nadcházející krize provést okamţitá opatření, které by ji zastavily ještě v samém počátku jejího vzniku. Ohledneme-li se zpátky do minulosti, tak můţeme objevit mnoha zemí, které prošly nějakou z krizí, obnovily a vytvořily z něj důvěryhodný, stabilní, bezpečný a efektivní systém. Jestliţe proběhlé krize odhalily slabá místa systému a vzali jsme si ponaučení z nich, tak můţeme tvrdit, ţe krize byly přínosné pro budoucnost. Opatření, potřebná k eliminaci těchto negativních jevů jsou zejména dobrá legislativa, přísní regulace a dohled nad bankovním sektorem, důraz na trţní disciplínu všech zúčastněných subjektů. Přítomnost regulace, která je adekvátní, by měla stanovit podmínky pro vstup a obezřetné hospodaření bank a tak zajistit niţší výskyt neţádoucích subjektů v odvětví, klást důraz na řízení rizik a sniţování informační
84
asymetrie, zvýšit transparentnost bankovních činností, a také stanovit přiměřené sankce v případě neplnění podmínek. Také ostatní účastnici, kromě bank, by měli být dostatečně motivováni, aby se snaţili chovat tak, aby nedocházelo k neefektivitě trhu a vyskytoval se morální hazard. Zjednodušeně lze říct, ţe budou-li všichni zúčastnění plnit své povinnosti v souladu s nastolenými podmínkami, tak stabilita systému by neměla být ohroţena i v případě výskytu negativní externality. Svými zásahy do finančního systému stát také ohroţuje jeho stabilitu. Jedná se hlavně o restrukturalizaci a rekapitalizaci. Jako určitým stabilizátorem se můţe jevit nezávislá monetární politika centrální banky v kombinaci s neutrální nebo lehce expanzivní fiskální politikou, ve které jsou zabudované vestavěné stabilizátory. O účinnosti zavedení povinného pojištění vkladů a dopady vládních záruk bylo jiţ nejednou diskutováno. Velmi nebezpečné jsou i jednorázové velké finanční injekce od státu, které se momentálně mohou jevit jako řešení, ale do budoucna by mohly udělat ekonomiku náchylnou k destabilizaci. V případě, kdy by se bankovní systém jevil jako odolný a zdravý, tak by se krize mohla k němu dostat přes jiné odvětví a o to víc by byla tato hrozba větší, má-li krize globální charakter. Naštěstí to není tak častým jevem a pro zdravé finanční prostředí je postačující zdravé a stabilní makroekonomické prostředí, které by nevytvářelo podmínky pro šíření systémové nákazy.
5.2. Okamžitá opatření Okamţitá opatření, jak jejích jméno napovídá, musejí být přijata ihned, ještě první fáze finanční krize. Hlavní roli u těchto opatření hraje čas, takţe by se neměla opírat o vzniku a zaběhnutí do chodu nové instituce nebo nových mechanizmů. Podle ekonomů Laeven a Valencia vchodná řešení by se mela odvíjet od událostí, která spustila krizi. Různá opatření se pouţijí v případě, ţe krize byla odstartována odhalením regulatorního orgánu nesolventní banku nebo některá banka ztratila klientskou důvěru a byl spuštěn run na banky, anebo proběhla nějaká negativní událost na finančních trzích mimo bankovní systém. Proti hromadným runům na banky jako formu preventivního opatření, se lze bránit pomoci povinným pojištěním vkladů, které mohou být jak implicitní, tak explicitní. V případě explicitního pojištění můţeme říct, ţe je ze zákona. Implicitní opatření jsou závislá na
85
rozhodnutí jednotlivých bank a souvisejí s tzv. „too big to fail―, kdy finanční instituce spoléhají na to, ţe jsou dostatečně velké a vláda je radši zachrání, neţ aby je nechala zkrachovat. „Bankovní prázdniny― jsou další variantou obrany. Pod tímto pojmem si představme dočasné omezení práv vkladatelů. Nejčerstvější příkladem jsou například banky na Kypru, kde dočasně byla pozastavena jejích činnost. Věřitel poslední instance je asi nejznámější forma obrany, kdy centrální banky poskytne nelikvidní bance potřebnou likviditu, aby mohla dostát svým závazkům. Instituce také bývá často zaváděna jako preventivní opatření zvyšující stabilitu finančního systému a tak můţe včasně reagovat v případě potřeby. Ze své funkci věřitele poslední instance by měla tato instituce poţadovat od nakaţených bank změnu strategie, výměna dosavadního managementu atd. Tato vyjmenovaná opatření mají za cíl získat potřební čas k tomu, aby se zavedla dlouhodobější opatření, o kterých pojednám níţe. Úspěch jednotlivých opatření je však kriticky závislý na bonitě a důvěryhodnosti odpovědných autorit. Pro zabránění růnům na nesolventní a skoro nesolventním bankám jsou za potřeby jiná, neţ výše vyjmenovaná opatření. Nejčastěji se jedná o regulatorním orgánu vyhlášenou tzv. nucenou správu (přenesení veškerých pravomocí představenstva na nuceného správce) pro postiţenou banku nebo zavření banky z důvodu prodeje jejích zdravých aktiv a části závazků solventním bankám. Nucenou správu nemůţeme chápat jako sankce banky. Spíš se jedná o nápravu nedostatků, které nejsou v souladu s legislativou a ohroţují tak banky. U lehčí formy nesolventnosti přichází v úvahu i varianta asistované fúze. Rozhodující je moţnost mít v těchto případech legislativní pravomoc k těmto krokům opatření. V některých případech mohou být banky nevinnými oběťmi, např. jedná-li se o makroekonomické výkyvy. Jako dobrým nástrojem se v takových případech jeví povinné minimální rezervy nebo zmírnění poţadavků na regulatorní kapitál. Banky tak mohou uvolněnou likviditu pouţít na uhrazení svých závazků a nebudou nuceny platit sankce z nedodrţení legislativních poţadavků. Je nutné znát do detailů příčiny vzniku a rozrůstání krize, abychom mohli přijmout vchodná opatření, a posoudit které nástroje budou mít nejlepší afekt. Protikrizová opatření ve fáze rozrůstání mají nezvratitelný vliv na rozdělení a výši celkových ztrát vyvolaných krizí. Názory na to zda přijmout tato opatření se liší. Výše zmíněné ekonomy jsou zastánci jejích
86
přijetí, zatímco jiní odborníci tvrdí, ţe regulatorní orgán nebo vláda by neměly nalévat do sektoru dodatečnou likvidity a vydávat státní garance za vklady. Důvodem k jejich nesouhlasu jsou tvrzení, ţe tyto dva nástroje pouze zvyšují fiskální náklady krize a nemají velký vliv na obnovení ekonomiky. Doba ozdravení po krizi je podle nich kratší, kdyţ bude poskytnutá jen velmi omezená likvidní výpomoc. V neposlední řadě by měla být sledovaná hlavně stabilita celého finančního sektoru a ne pouze zdraví jedné banky, pokud ovšem krach této banky nebude mít znační následek pro finanční trh. Tehdy by intervence vůči jedné banky byla zcela odůvodněná.
5.3. Dlouhodobá opatření Výše zmíněná opatření mají krátkodobý charakter, a proto je potřeba, aby vláda nebo centrální banka zavedly opatření, která budou působit dlouhodobě a pomohou tak vyřešit vzniklou situaci a nastolit ztracenou rovnováhu na finančním trhu. Proto, aby byly zmírněny následky jiţ existující krize, musejí být objeveny příčiny jejího vzniku. Nejčastěji jsou to právě špatná aktiva bank, která zatěţují bilanci a brání jí tak k obnově.
5.3.1.
Bankovní restrukturalizace
Rovnováha trhu a hospodářský růst by se nemohli obnovit z vzniklé situace, pokud by výkonná aktiva nepřešla z nesolventních na solventní banky a proto je potřebná bankovní restrukturalizace. U něj právě vznikají dva hlavní problémy- rychlost obnovy ekonomiky a minimalizace nákladů. Jelikoţ budoucnost banky záleţí na mnoho externích rozhodnutích, ve většině případů přebírá její záchranu centrální banka za cenu vyšších fiskálních nákladů, která má za cíl co nejrychlejší nápravu. Ne vţdy jsou nejlepšími řešení likvidace banky nebo odnětí její licence a ukončení její činnosti. V některých případech se můţe jevit jako sloţitý problém zachování její činnosti a rozhodnutí zda provést fůzi s jinou bankou, převzetí od jiné banky nebo jakým způsobem ji rekapitalizovat a restrukturalizovat. V případě, ţe by daná banka chtěla i nadále podnikat, tak nestačí vyřešit problémy, které ji přivedly do této situace a být do budoucna zisková, ale musí také změnit svojí strategií a management. Provede-li změny v majetkové struktuře, tak musí nové vlastníky prověřit ohledně trestné minulosti a odborné způsobilosti. U privatizace státní banky můţe dojít k mylnému domnívání, ţe soukromé spravování automaticky znamená lepší výkonnost.
87
Vzniká otázka co s předluţenými bankami- zda jim odpustit alespoň část dluhu nebo převést jejích aktiva pod správu jiné finanční instituce. Takový individuální přístup k jednotlivým problémovým bankám by byl moţný jedině v případě, kdy se nejedná o systematický jev, kdy se musí řešit daný problém systémově. Problém takového přístupu však tkví právě v jeho neindividuálnosti, a proto je nutné volit řešení, které nejlépe odpovídá velikosti krize, kvalitě legislativního prostředí a důvěryhodnosti a pravomocích odpovědných autoritativních orgánů. Řešením problémů zasaţené banky je bud odpustit ji dluhy nebo „úlevy― v obecné rovině. U odpuštění dluhů hrozí výskyt morálního hazardu, kdy ostatní instituce schválně nebudou hradit své závazky, aby se tak mohly dostat na seznam společností, kterým mají byt odpuštěny závazky. Znehodnocení měny nebo inflace jako formy obecné roviny „úlev― mohou v některých případech výhodné. Pomocí znehodnocení měny nebo inflace se dá sníţit břemeno státního dluhu a řešit následky krize, protoţe přecházejí náklady krize na věřitele. S těmi ukazateli se musí operovat velice obezřetně z důvodu makroekonomické stability a jejího ohroţení. V případě, ţe by centrální banka chtěla vrátit zpět do soukromé správy banku, kterou předtím vzala pod svou správu, tak by veřejné náklady na rekapitalizaci dotyčné banky byly dost vysoké V mnoha státech tak proběhla jen částečná rekapitalizace, kvůli které „ozdravené― banky jsou sanovány na sto procent a mohly by se brzy dostat do stejných problémů jako před převzetí od centrální banky. Ani příliš velká a častá rekapitalizace bank není zcela výhodná. Docházelo by tak k nárůstu fiskálních nákladů a morálnímu hazardu. Ovšem také samotné ztráty bank musí někdo nést a nejčastěji jsou to právě věřitelé, vkladatele, akcionáře, zaměstnanci prostřednictvím niţších mezd nebo dokonce i veřejnost prostřednictvím vyšších daní, inflace a poklesu spotřeby. Podle Leavena rozpuštění ztrát mezi vkladatele má pouze malé makroekonomické následky a obnova ekonomického růstu se po takovém opatření dostavuje relativně rychle. Přenesení nákladů na věřitele je do určité míry „trestem― za špatné monitorování bonity banky, který navíc sniţuje morální hazard a posiluje finanční disciplínu.
88
5.3.2.
Opatření proti úvěrové expanzi a úvěrovaní ve skupině
Ovládnutí úvěrové expanze je především v rukou bank a právě oni by musely kontrolovat bonitu svých klientů a posilovat ratingové a interní skóringové modely. Obezřetnost bank je jedním z klíčových faktorů pro předcházení vypuknutí bankovní krize. Dalším nástrojem by mohly být nastolení interních pravidel, podobných jako jsou pravidla v BASEL III nebo přímo převzít tato pravidla. Kvalitní schvalovací proces úvěrů je klíčový pro posouzeni schopnosti splácení klientských závazků a odhalení defaultních klientů. Pravděpodobnost vypuknuti krize se tak zmenšuje i na základě toho, ţe objem úvěrů neroste na základě spekulace, ale na základě fundamentálních údajů. Povinné minimální rezervy a kapitálová přiměřenost jsou dalšími nástroji, které braní bankám poskytovat nadměrné mnoţství úvěrů. Povinné minimální rezervy se však potýkají hned se dvěma kritikami. Na jednu stranu jde o to, ţe depozita ztrácejí svojí atraktivitu, jelikoţ PMR40 nerozlišují mezi špatnou a dobrou banku. Na druhou stranu jsou pro banky dost nákladné a ty hledají jiné formy pro svou likviditu, neţ jsou depozita. Řešením těchto kritik by bylo zaměřit se na slabé podkapitalizované banky a kontrolovat jejich likviditu. Jako lepším z těchto dvou nástrojů se jeví vyšší kapitálová přiměřenost v kombinaci s individuální analýzou kaţdé banky. Banky s dostatečnou kapitálovou přiměřeností by tak mohly mít větší volnost v oblasti dohledu od regulátora. To do jaké míry by měl mít stát vliv na finanční sektor je diskutabilní otázka a můţe být zkoumaná z několika pohledů. Jedním z pohledů je moţnost státních bank, aby byly spravované jako banky soukromé, ale v zemích, kde se to zatím praktikovalo, tak byly různé výsledky. Hlavním problémem je zde neochota státních bank k transformaci a jejich vnitřní kultura, na které jsou zvyklé. Další je transparentnost zapojení vlády do finančního sektoru. Podle návrhu MMF by se do státního rozpočtu pod kontrolou státu měly zahrnovat příjmy a výdaje z bankovního sektoru a státní banky by měly zveřejňovat své finanční výkazy, aby bylo moţné jejich porovnání s těmi od soukromých bank a lépe monitorovat náklady ušlé příleţitostí. Důvodem
40
PMR- povinné minimální rezervy
89
pro monitorování výkazů obou skupin bank je i to, ţe veřejnost by měla být líp informovaná, neboť převládá názor, ţe u bank, vlastněných státem je větší mnoţství špatných úvěrů. Privatizace státních bank je poslední, ale nejpřímější metodou. Privatizace by měla být transparentní a je dobrým základem pro výkonný a zdravý bankovní systém. Pro skupinové úvěrovaní jsou podstatná tří hlavní pravidla, které je nutno přísně dodrţovat. První je to, ţe by banky měly vţdy informovat regulátora, dojde-li k změně vnitroskupinových úvěrových expozic. Poskytování zmíněných úvěrů musí být veřejné a průhledné, aby mohla veřejnost sama posoudit jednotlivá rizika. A posledním pravidlem je schopnost a pravomoc regulatorního orgánu, aby mohl ověřit přesnost vykazovaného skupinového úvěrování.
5.3.3.
Informační a časová asymetrie
Podle některých ekonomů jiţ v samotné podstatě bankovnictví jsou zaloţeny různé doby splatnosti a likvidní asymetrie. Z tohoto důvodu byla vynalezena řada regulatorních nástrojů, jakými jsou například povinné minimální rezervy, pojištění vkladů, likvidní limity atd., aby zabránily runům na banky a přenesení problémům jedné banky na ostatní. Podle Gavina a Hausmanna „jednou z možností je udržovat dostatečně vysoké rezervy v ekonomicky silných dobách, které by se pak daly použít v době krize jako zdroj rychlé likvidity. Podobným argumentem pak je, že by banky měly držet relativně vysoký podíl státních dluhopisů, které mohu při likvidních problémech prodávat namísto svých nelikvidních půjček, kterých by se musely zbavit za nevýhodné ceny.―41 Také přístup investorů k cizí měně hraje značnou roli v stabilitě bankovního sektoru, kdy v případě, ţe věřitelé ztratí důvěru v domácí měnu, tak přesměrují své investice do zahraniční měny. Kvůli propojenosti finančních trhů se problémy jednoho trhu přelévají i do okolních, a proto je dobré, aby centrální banky udrţovaly dostatečně velké devizové rezervy a být navzájem taktéţ propojené a vzájemně spolupracovat. To by vedlo k minimalizaci neţádoucích jevů.
41
GAVIN, M., Hausmann, R.; The Roots of Banking Crises: The Macroecnomic Context; Inter-American
Development Bank Working Paper 318; 1996
90
Měnové riziko je značně ovlivněno procesy na mezinárodních trzích a hlavně v rozvojových zemích je mimo vliv domácích subjektů. Denominovaný krátkodobý zapůjčený kapitál v cizí měně dává moţnost věřitelům, aby ho vyvezli ze země, a domácí orgány nemají dostatek času, aby mohly na to reagovat. Řešením by bylo vybudovat mezinárodní trh dlouhodobých zahraničních úvěrů a neţ se uskuteční jeho realizace, tak by měl domácí kontrolní orgán být připraven k okamţitému zásahu, dojde-li k likvidním a měnovým výkyvům a kontrolovat rychlý nárůst krátkodobých nerezidentních půjček.
5.3.4.
Redukce volatility
V této podkapitoly se uvedu čtyři moţnosti jak redukovat kolísaní. Jednou z variant je diverzifikace, neboli rozloţení, jednotlivých expozic, kde významnou roly hrají banky, které jsou vlastněny zahraničními společnostmi. Jejích výhoda oproti domácím bankám spočívá v moţnosti vyuţívání likvidity mateřských bank a nemusejí se omezovat jen na domácí klientelu. Další variantou je hedging (zajištění) pomocí finančních derivátů. swapů, opcí, futures a forvardů. Cena těchto derivátu je v době krize vyšší, ale banky mohou lépe plánovat a předvídat budoucí vývoj v případě, ţe dobře znají na rok dopředu své úrokové příjmy a výdaje. Zde jako problém by se mohly jevit jejích neprůhlednost a sloţitost. Třetím způsobem je sníţení kolísavosti domácím komponentům. Pro tento krok je nutná propojenost a stabilní disciplína a důslednost fiskální a monetární politiky. To by vedlo k lepšímu jménu a postavení domácí ekonomiky na zahraničním trhu a zlepšily by se i podmínky pro půjčování peněţ (např. delší doba splatnosti nebo výhodnější úrokové sazby). O kapitálovém polštáři jsem pojednávala jiţ dříve. Zde se jeví jako jedna z moţností jak omezit volatilitu a z ní vyvolané ztráty. Poţadavky na kapitálovou přiměřenost podle BASEL III jsou chápány jako minimum, od kterého daná země by měla odvíjet své limity. Čím vyšší bude přiměřenost, tím odolnější bude daná bankovní sféra proti rizikům. Jak jsem řekla výše, v tomto ohledu je české bankovnictví v dobré pozici se svými 16% kapitálové přiměřenosti.
91
5.3.5.
Reforma regulace, účetního a právního rámce
Pro lepší přehlednost a transparentnost účetních výkazů bank by bylo dobré, pokud by se banky řídily mezinárodními účetními standardy, jakými jsou IFRS nebo US GAAP. Jednak by se standardizovalo účetnictví všech bank a na druhou stranu je jejich sestavovaní mezinárodně známé a jednoduché. Banky by měly pravidelně zveřejňovat své výkazy včetně komentářů a ratingu od ratingových agentur, aby si mohla veřejnost sama vytvářet názor na jejich výkonnost a bonitu. Z účetního hlediska by se dále měly přesně strukturovat aktiva a vymezit nástroje, které by rychleji a snadněji odhalovaly špatné úvěry a častější prověřovaní bonity klienta. V případě, ţe klient má problémy se splácením, tak by neměla doby, kdy je úvěr, který je klasifikován jako ztrátový, překročit dobu 90 dnů. Aktiva by se měla častěji a konzervativněji přeceňovat na aktuální hodnotu v době, kdy je volatilita vysoká. Bankovní právní rámec musí být transparentní, pamatovat na bankovní činnost a přesně definovat bankovní nástroje a produkty. Zajištění nebo záruky nesmí být limitovány právním rámcem v tom smyslu, ţe nebude moţné jejich vystavení nebo neurčitosti, a aby tyhle produkty měly smysl, musí jejich vymahatelnost práva být na vysoké úrovni. Uţ v době náznaku moţnosti vypuknutí krize by měl regulatorní orgán provést intervence. Jestliţe by tento zásah nevedl k nápravě, tak je regulátor oprávněn banku zavřít dřív, neţ se trţní hodnota jejího kapitálu propadne do mínusu. V některých případech můţe brzké ukončení činnosti banky být stejně špatné jako příliš pozdní uzavření. Za dalším důvodem pro reformu regulatorního orgánu stojí hostitelské země, ve kterých by české banky chtěly podnikat, ale nemohou, neboť jim je v zahraničí odmítnutá licence, z důvodu nedostatečné regulaci v domovské zemi. Naštěstí tento problém byl částečně vyřešen se zavedením jednotného evropského pasu. Výše zmíněná opatření mají za cíl návrat k efektivně a bezpečně fungujícímu bankovnímu systému a ozdravení bilancí bank. V této fázi jsou jiţ mnohé z nich insolventní, ve státním vlastnictví nebo ve správě regulatorních orgánů. Klíčovým úkolem je institucionální, finanční a operativní restrukturalizace systému. Vláda se musí rozhodovat mezi rychlostí a trvanlivostí vlivu uplatněných opatření na ozdravení ekonomiky, a také brát v úvahu fiskální náklady, které jsou mnohdy vysoké.
92
6.Reforma finančního dohledu a zdanění finančních institucí 6.1. Reforma dohledu V předchozí kapitole jsem naznačila, jaké změny by se musely provést ve finančním dohledu. V této kapitole bych se tomuto tématu chtěla věnovat podrobněji a hlavně na úrovni Evropské unie, jelikoţ český bankovní sektor je toho součásti a jakékoliv změny v regulaci EU se ho dotknou přímo nebo nepřímo. Z činnosti, kterou se provádí v bankovním sektoru a z v povahy sluţeb, které jsou poskytovány, je bankovnictví jedno z nejvíce regulovaných sektorů. Bankovní systém musí dbát na regulaci peněz v oběhu a pomáhat k makroekonomické rovnováze, provádět efektivní měnovou politiku, ochraňovat vkladatele a starat se o spolehlivost sektoru. Informační asymetrie je dalším důvodem pro regulaci bankovního sektoru. Jelikoţ klienti většinou sami nemohou posoudit finanční zdraví bank, i kdyţ banky mají ze zákona povinnost zveřejňovat některé informace o své činnosti, musí to za ně posoudit a sledovat někdo jiný. Tato funkce připadá v ČR centrální bance, která zajisti stávajícím i budoucím klientům důvěru v danou finanční institucí. Aby nedocházelo k takové asymetrii, je nutné provést příslušné změny odpovědnosti tak, ţe by rozhodující orgán nesl i odpovědnost za svá rozhodnutí. Na druhou stanu přílišná regulace také neděla dobrotu, neboť si banky nemohou byt jisty, ţe regulátor náhle nezmění nastolené podmínky a ony nabudou schopné plnit nové. Dobrý regulátor by měl tyto změny provádět postupně a informovat o ně s dostatečným časovým předstihem, aby se na ne finanční instituce mohly včas připravit. Banky samy o sobě se snaţí obejit nastavená pravidla například tím, ţe se zaměří na mimobilanční poloţky, které nepodléhají regulaci a tak samotná a přílišná regulace se stává faktorem pro zvýšení rizikovosti v bankovním sektoru. Dalším negativním argumentem proti bankovní regulaci jsou náklady, které regulací vznikají a ty jsou placeny daňovými poplatníky. Těsně po vypuknutí krize, v únoru 2009 byla zveřejněna tzv. Larosierova zpráva, která měla za hlavní myšlenku, ţe bankovní sektor bude silnější, pokud se zpřísní regulace. Nastolila tak mnoha otázek, které je potřeba do budoucna zodpovědět, zabývala se příčinami
93
krize na základě identifikovaných příčin a definovala doporučení pro zpevnění regulace trhu, tím, ţe se zaloţí 4 nové instituce. Jsou to Evropská rada pro systémová rizika, Evropský systém pro finanční dohled, Evropský orgán pro bankovnictví a Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištěni. Tyto instituce by měly fungovat nadnárodně, ale v konceptu uţ se neřeší systém odpovědnosti. Problémy krize by se prohloubily, pokud unie nezcentralizuje orgány dohledu a regulace. V opačném případě by pouze došlo k odtrţení odpovědnosti a kompetence. Prezident Václav Klaus zkritizoval Larosierovu zprávu se slovy „V Evropské unii se již stalo trvalou tendencí využít jakékoliv možné příležitosti k prosazení kroků, které omezují pravomoci národních orgánů členských zemí a rozhodování přenášejí na evropskou úroveň. Přímo exemplárním příkladem tohoto přístupu je reakce EU na dnešní finanční a ekonomickou krizi. Tuto příležitost si europeisté zcela zákonitě nemohli nechat ujít (ostatně stejně jako bublinu globálního oteplování)“42. Kromě českého prezidenta přišla kritika i od jiných. Za jeden z nedostatků současného systému označili ministři a guvernéři přílišné soustředění se na dohled nad jednotlivými institucemi finančního trhu a s tím související opomíjení systémových rizik. Řádně rovněţ nefunguje mechanismus včasného varování. Ministři a guvernéři dospěli k názoru, ţe dohled nad makro-finanční stabilitou je třeba na úrovni EU posílit, a proto za tímto účelem podpořili vytvoření nového orgánu, Evropské rady pro systémová rizika (ESRC). Důleţitá role by v ní měla připadnout centrálním bankám, které budou úzce spolupracovat s jednotlivými orgány dohledu. Nezbytnou podmínku pro správné fungování takto nastaveného systému představuje dle ministrů a guvernérů zejména zajištění řádného toku informací mezi národními orgány dohledu a ESRC a dále efektivně nastavený systém reakce na zjištěná rizika a implementace příslušných opatření. Dále za negativum byl označen vznik nových a zánik stávajících organizací, bez toho aby byla vyuţita a poopravena stávající struktura. Kaţdopádně i kritici, i zastánci se shoduji v potřebě provést reformu stávajícího bankovního dohledu a regulace, pokud bychom se chtěli do budoucna vyvarovat podobným krizím nebo přinejmenším zmírnit jejích dopad. Otázkou zůstává, jaká reforma bude ta optimální. Odpověď na ní zjistíme a po čase, poučíme-li se z dosavadních chyb.
42
WARWOSZ,P. Larosièrova zpráva a české národní zájmy. In: Scientica et Societas. Institut evropské
integrace, NEWTON College, a. s. 2012, ročník VIII, č. 4. Dostupné z: http://www.sets.cz/index.php?dc=3_0_208 [2013-04-07]
94
6.2. Zdanění finančních institucí Zdanění finančního sektoru je v posledních letech velmi diskutovaným tématem. Právě jím je přikládaná hlavní vina, za vznik finanční krize a proto by mely přispívat většími částkami do veřejného rozpočtu a měly by se podílet na nákladech, které zaplatili daňový poplatnici ve své snaze zachránit finanční odvětví. Také vlády, které přispěly na obnovení ekonomické rovnováhy a její stabilizaci po krizi, jakými jsou Německo a Francie, chtějí získat zpět alespoň část vynaloţených prostředků. Nové daně by musely zajistit, ţe finanční instituce ponesou náklady, vzniklé z krachu ekonomik postiţených států a přímé fiskální náklady. Účelem nových daní by měl byt níţení pravděpodobnosti vzniku podobných krizi, jako je ta součastná nebo alespoň minimalizovat její dopad. To, ţe vlády zasaţených zemí neměly dostatek prostředků k rychlému ukončení činnosti fatálních institucí, je jedním z hlavních problémů globálního dopadu finanční krize. Nové zdanění má přinést právě tak potřebné finanční prostředky, kterými by bylo moţno v budoucnu okamţitě splatit část pohledávek věřitelům. Kaţdá nová daň by měla splňovat přinejmenším dva ze svých principů - spravedlnost a efektivnost. Podle principu spravedlivosti by daň měla přinést co nejniţší náklady a neměla by vyvolat nadměrné daňové břemeno43.
Distribuční spravedlnost znamená, ţe je
spravedlivě daňově redistribuován celkový uţitek. U nové daně nesmíme zapomenout i na distribuční efekt. Kaţdá daň vyvolá u poplatníka substituční (poplatník se snaţí vyhnout se dani, tím, ţe se přeorientuje na jiný podobný produkt) a důchodový efekt (ten vyvolá pokles důchodu subjektu). Jedině paušální daň nevyvolá substituční efekt. Substituční efekt vyvolá také jiţ zmíněné nadměrné daňové břemeno, coţ způsobuje neefektivní alokaci prostředků na konkurenčním trhu.
43
Nadměrné daňové břemeno (DWL) způsobuje pokles efektivnosti ekonomiky při zavedení nové daně. Ne
však kaţdá daň má negativní dopad. V některých případech mohou daňové distorze zlepšit alokaci zdrojů a v případě trţního selhání správně nastavená daň můţe způsobit ztrátu mrtvé váhy a ve výsledku bude mít pozitivní dopad na ekonomiku.
95
6.2.1.
Tobinova daň
Jednou z velmi diskutovaných daní je tzv. Tobinová daň, jejíţ koncept představil ještě v 70. let 20. století nositel Nobelovy ceny James Tobin. Podstatou myšlenky byla snaha řídit volatilitu směnného kurzu. Podle Tobina spekulativní devizové obchody jsou důvodem finančních krizí, neboť vyvolávají nerovnováţné stavy na finančních trzích. Vyzýval tak k „nasypání trochy písku do soukolí mezinárodních financí―. Od zavedení daně do maximální výše 1 % na tyto spekulativní obchody si sliboval především stabilizaci směnných kurzů, sníţení vlivu finančních trhů na fiskální a monetární politiku států a zisk v řádech miliard dolarů. Právě zisky z této daně měly kompenzovat případné negativní dopady spekulativního počínání na ekonomiky jednotlivých států. Finanční instituce by tak přebraly svůj díl zodpovědnosti. Přejdeme-li na evropský návrh této daně, tak je zaměřená na zdanění finančních transakcí bank, nikoliv jednotlivých klientů, a především na zdanění devizových operací. Různé zdroje ukazují na to, ţe při minimální zátěţi (maximálně 1 % z prováděných transakcí) by světová ekonomika získala podobným opatřením prostředky ve výši desítek aţ stovek miliard dolarů ročně. Tobinova daň by měla byt stejně vysoká ve všech zemích a koncipovaná na základě mezinárodních dohod. Vybrané peněţní prostředky by se měly shromaţdovat do Světové banky nebo MMF, ale správci daně by musely být jednotlivé vlády zemí. Tato daň by byla uvalena na nákup všech finančních instrumentů denominovaných v jiné měně, neţ je domácí. Základní myšlenka Tobinový daně se potýká jak s řadou odpůrců, tak i s řadou příznivců. Zastánci této daně ji argumentuji jejím společenským přínosem, na základě kterého by se banky finančně podílely na řešení globálních problémů, a proto se této daně někdy říká daň Robina Hooda. Na druhou stranu nelze s přesnosti určit, jaký bude zisk z této daně, pouze předpokládat. Rozhodně mohu tvrdit, ţe po zavedení této daně klesne zájem o některé transakce. I kdyţ původní záměr pana Tobina byl odradit spekulanty a aby na devizových trzích zůstali pouze dlouhodobí hráči, tak nakonec stejně daň bude mít největší dopad na konečné subjekty a na ty, kterým jsou spojené devizové transakce s podnikáním. Jinými slovy pokles některých transakcí by měl přímý dopad na podniky, které by měly menší varianty jak zajistit nebo vyměnit svá devizová rizika. Ve svém prohlášení ohledně zdanění finančních transakcí bank premiér Nečas řekl: „Samozřejmě my nemáme sebemenší pochybnosti, že
96
banky by za jakékoli finanční transakce přenesly náklady poplatků na koncové uživatele, čili na klienty. Koneckonců jak už to banky v České republice díky své poplatkové politice dělají“. Na světě tak neexistuje daň, kterou by platil někdo jiný, neţ spotřebitel. Buďto ji spotřebitel platí přímo: zde jde například o daně z příjmu, sociální či zdravotní. Nebo ji platí nepřímo: zde jde například o daně spotřební, daně z příjmů právnických osob či různé poplatky firem státu. Teoreticky by tato daň moţná i fungovala, ale v reálu to nemusí byt tak, jak si to Tobin a jeho následovnici naplánovali. Její proveditelnost a implementace jsou dalším problémem, s kterým se potýkáme. Musela by být totiţ zavedená ve všech zemích, aby byla efektivní a mohla mít silné selektivní účinky. Jediným výsledkem, kterým by byl dosaţen, je přesun bankovních transakcí do jiných lokalit nebo by finanční instituce našly jiný legální způsob jak obejit tuto daň. Analytik Raiffeisenbank Aleš Michl ve svém vyjádření pro server Měšec.cz krásně shrnul dopad Tobinové daní na bankovní sektor: „Tobinova daň problém neřeší. Bankovnictví potřebuje především vyspět a ztotožnit se s dvěma principy – oba jsou o motivaci subjektů. První je přijmout systém manažerských bonusů založený na dlouhodobém úspěchu firmy a trestu za špatné výsledky. A druhý o tom věřit, že existuje morální hazard – že není pravidlem, že stát naivitu manažerů záplatuje z rozpočtu. Tak můžete lépe snížit nechtěná rizika v bankovnictví než Tobinovou daní“44. Daň z finančních transakcí byla schválena Evropskou komisí a od roku 2014 bude zavedena do daňového systému. Tobinova daň má přinést do unijního rozpočtu aţ 55 miliard eur (v přepočtu 1,3 bilionu korun) ročně. To je více neţ třetina všech příjmů rozpočtu EU v roce 2010. Na konci srpna 2011 uvedla česká vláda, ţe se zavedením daně z finančních transakcí nesouhlasí, protoţe jakékoliv zpoplatnění transakce by podle ní v konečném důsledku zaplatili klienti bank. Vláda má v této záleţitosti také podporu ČNB. V lednu 2013 rozhodli ministři financí členských zemí EU o tom, ţe část členských zemí (11 souhlasily se zavedením) můţe zavést první společnou daň. Eurokomisař pro daňovou politiku Algirdas Šemeta to označil za milník v celosvětové historii daní. Daň bude platit pro obchody s dluhopisy, akciemi a deriváty. Na zasedání součastný český ministr
44
HOVORKA, J.. Tobinová daň ožívá: Splátí banky společenský dluh?. In: Měšec.cz [online]. 18. 2. 2010. [cit.
2013-04-06]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/tobinova-dan-oziva-splati-banky-spolecensky-dluh/
97
financí Miroslav Kalousek jasně vyjádřil postoj České republiky vůči Tobinové daní: „Jsou země, které ji nezavedou nikdy. Česká republika jasně řekla, že FTT (daň z finančních transakcí) chápe jako protirůstový impulz, jako nástroj, který by brzdil ekonomiku, který by přenesl tuto daň na cenu produktů, na konečné spotřebitele, na ty, kteří chtějí investovat. A je naprosto nesmyslné si myslet, že je možné zavést daň z finančních transakcí v celé EU, to prostě nejde. Potom je ovšem nesmírně důležité vědět a znát všechny informace, jaký tato skutečnost bude mít dopad na jednotný evropský trh. A ty informace teď nemám, proto jsme se zdrželi.“45
6.2.2.
Daň z finančních aktivit (FAT- Financial activities tax)
Tento druh daně je „vlastně klasická daň ze zisku a odměn, které banky vyplácejí. Pokud by se tato daň vztahovala na zisk a veškeré přidané hodnoty, byla by vlastně daní z přidané hodnoty pro finanční instituce, které jsou z velké částí z DPH vyjmutý―46. Tato daň by vedla k poklesu vzniku tzv. too-big-to-fail bank, protoţe by sníţila rozdílnost v zdanění finančních a ostatních institucí v ekonomice. V případě, ţe by byla uvalena na zisky nad určitým limitem návratností nebo na odměny nad danou výší, tak by byla podobná daní z rent. Další variantou je uvalit tuto daň na enormně vysoké zisky. Cílem této daně by byl podle MMF motivace bank, aby v době prosperity nepřijímaly velká rizika, která se jim později nevyplatí a budou mít nepříznivý dopad. Banky se většinou pouštějí do takových rizik, protoţe se neoprávněně domnívají, ţe se mohou spolehnout na pomoc věřitele poslední instance nebo ţe jsou právě too-big-to-fail.
45
ČT24 [online]. Část zemí EU zavede daň z finančních transakcí, Česko ji odmítá. 22. 01. 2013 [cit. 2013-04-
06]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/211936-cast-zemi-eu-zavede-dan-z-financnichtransakci-cesko-ji-odmita/ 46
INTERNATIONAL MONETARY FUND. A fair and substantiv contribution by the financial sector interim
report for the G-20. Duben 2010
98
6.2.3.
Daň z aktiv
Další moţnou daní je zavedení daně z aktiv, která jiţ v některých zemích, prošlých finanční krizi, byla zavedena. Daň z aktiv by měla byt uvalena pouze na finanční instituce, nikoliv na ostatní ekonomické subjekty. Na ní můţeme nahlíţet dvěma směry pro daňový základ- z čistého jmění a z hrubých aktiv. Daň, která má za daňový základ čisté jmění, se vypočítá na základě vlastního kapitálu banky. U daně z hrubých aktiv, jsou případně institucí přijímajících depozita, od této daně osvobozeny vklady. Banky si mohou tuto daň sníţit pronájmem aktiv od subjektů, které nepodléhají této daní (operují například v offshorních centrech) a takto pronajatá aktiva pak nepodléhají tomuto zdanění nebo sekuritizovat svá aktiva a ponechat je v drţbě subjektům, kteří nejsou povinní odvádět daň z aktiv.
6.3. Instituce, které by měly řešit úpadky bank v EU Evropská komise podala návrh na zaloţení fondů, které by financovaly banky, které by se do budoucna dostaly do finančních potíţí a veřejný sektor a daňový poplatnici nemuseli nést náklady na jejich záchranu. Dále by měl byt vytvořen mechanizm, který by byl postaven na soukromých penězích, nejen na veřejných. Zmíněné fondy by měly být na národní úrovni a banky v daném státě by měly do nich přispívat. Z fondů by měly být financovány „úkony struktury zvláštního určení, tzv. bridge bank, úplný nebo částečný převod aktiv a/nebo pasiv a financování rozdělení na banku a „dobrými“ aktivy a banku se „špatnými“ aktivy―47. Tyhle opatření by měly byt pouţity pouze na řešení krachu banky, zmírnit negativní dopady na ostatní odvětví a zajistit větší stabilitu bankovnímu systému. Nedostatkem ovšem můţe být výskyt morálního hazardu ve spojení s vizí pouţit tyto fondy jako nástavbu k pojištění, proto bude nutné, aby byla nastavena přísná pravidla pouţití peněţních prostředků z těchto fondů a v první řadě aby byli uspokojeni nepojištěné věřitele a akcionáři zkrachovalé banky.
47
EUROPIAN COMMISSION. Commission sets out vision for bank resolution funds, Brussels 26. May 2010
99
Jako právní nástroj, který by dbal o stabilitu prostřednictvím finanční pomoci státům Eurozóny, které se octly v problémech, byl v roce 2010 zaloţen EFSF (European Financial Stabilty Facil, neboli Evropský nástroj finanční stability). Je to instituce, jejímţ smyslem je chránit členy eurozony před finanční nestabilitou, zejména před dluhovou krizi v eurozoně a to tak, ţe zemím s problémy poskytne finanční výpomoc. EFSF můţe na základě výzvy, učiněné postiţenou zemí vydávat dluhopisy, a ze získaných peněz tak můţe poskytovat půjčky do výše 400 mld. eur. Dluhopisy budou garantovány zárukami EK reprezentující celou EU, členskými zeměmi Eurozóny a MMF. Evropský stabilizační mechanismus (ESM) je záchranný fond finanční pomoci pro země z Eurozony, který nahradil dočasná řešení, jejímţ jsou EFSF a evropský mechanizmus finanční stabilizace. ESM začne platit okamţikem, kdy jej ratifikují evropské země, tvořící 90% závazného kapitálu, tj. začal fungovat v říjnu 2012. Částkou, kterou můţe půjčovat je 700 mld. eur (500 mld. on sám a ještě 200 mld. od EFSF)48.
48
Přednášky Doc.ing.Lubomíra Civína, CSc.,MBA
100
Závěr Finanční a následná hospodářská krize, které se dotkly snad všech zemí na světě, uţ trvají několik let a jsou stále aktuálním tématem, se kterým se potýkáme denně a které ovlivňuje naše ţivoty bud přímo, nebo nepřímo. Cílem této diplomové práce bylo seznámit čtenáře s průběhem finanční krize a zaměřit se hlavně na její dopad na český bankovní sektor. Diplomová práce je rozdělená do několík částí. Nejdříve jsem v první části seznámila čtenáře s definicí a druhy krizí, jejich historický přehled, příčiny vzniku a následné důsledky. V následující části jsem vysvětlila jednotlivé ukazatele, které jsem pouţila pro analytickou část a pak plynule přešla k samotné analýze dopadu finanční krize na český bankovní sektor s pozdějším zaměřením na tří největší banky na trhu. Československá obchodní banka, Česká spořitelna a Komerční banka. V poslední části poukázala jaký je dopad krize, jaká jsou protikrizová opatření z krátkodobého a dlouhodobého hlediska a následná moţná východiska pro český bankovní sektor. Finanční systém je vlastně páteří celé ekonomiky a jeho stabilita je klíčová pro její stabilitu. Jakým si mezníkem pro období před a po krizi se jeví pád investiční banky Lehman Brothers v roce 2008, která odstartovala prasknutí úvěrové bubliny a celé to „peklo―. Ještě na konci října roku 2008 skoro nikdo nepředpokládal, ţe rok na to se Česká republika dostane do recese, která bude trvat několik let. Český finanční systém nebyl zasaţen první vlnou finanční krize, ale aţ následně její transformací do krize ekonomické a to s určitým zpoţděním, neboť české bankovnictví projevuje konzervativní charakter, kdy banky financují svoje aktivity především prostřednictvím primárních vkladů, které se jeví jako stabilní, a ne aţ tak velkou závislost na mezibankovní trhy. Banky zakládají své zisky na výnosech z poplatků např. za vedení běţného účtu, za poskytnutí a obsluhu úvěru atd. V tom smyslu byl dopad krize omezený a provedená analýza dokazuje prvotní předpoklad o stabilitě českého bankovnictví. O tom svědčí i výsledky ukazující na vysoko nad poţadovaným 8% limitem kapitálovou přiměřenost jak jednotlivých bank, tak i celého odvětví. Vysoká úroveň kapitálu, který banky drţí a jejích nízká úroveň zadluţení jim poskytují prostor pro expanzi nových produktů po pominutí krize. Dalšími důvody proč české banky nebyly postiţený v tak velkém rozměru, jako americké je jejích dostatečná likvidita, kterou udrţují, a nebylo nutné dostávat finanční injekce od svých mateřských společností, které v některých případech byly více zasaţené. Tento fakt o dostatku likvidity potvrzuje i skutečnost, ţe v posledních letech centrální banka
101
stahuje přebytečné likvidní prostředky pomocí operací na volném trhu. Dobrá kontrola bonity klientů také sehrála klíčovou roli pro lepší vývoj bankovního trhu na území ČR. Ještě před krizí mezibankovní sazby, ze kterých se odvíjejí bankovní sazby, vykazovaly rostoucí trend, ale přelomovým rokem se stal pravě rok 2008. Po něm sazby změnily svůj trend a začaly klesat aţ do roku 2010, kdy dosáhly hranici 0,25%. Následovalo mírné zlepšení ekonomiky a tím pádem i sazeb, coţ vedlo k milným představám, ţe ekonomika dosáhla své dno. Opakem byl pravdou. V novodobé historii teprve koncem roku 2012 úrokové sazby dosáhly své minimum, kdyţ se diskontní a repo sazby dostaly na hranici 0,05% a lombardní sazba má 0, 25% p.a. Hlavním nebezpečím pro banky jsou nesplacené úvěry. Před vypuknutím krize dosahoval jejích podíl na celkových úvěrech 2,7%, coţ v peněţním vyjádření představovalo cca 2 100 mld. Kč a během krize, do roku 2010, vyšplhal na 6,4%. Následně se situace uklidnila a následovala stabilizace a mírný pokles. Úvěry nerezidentů, které nejsou splaceny, dosáhly v době krize hodnoty 8,3% z celkových nesplacených úvěrů, coţ vede ke konstataci, ţe tyto úvěry jsou pro český bankovní sektor relativně bezvýznamné a potvrzuje nezávislost českých bank na úvěrovém selhání zahraničních subjektů. I přes zpoţděný trend nárůstu nesplacených úvěrů od vypuknutí krize, tyto údaje potvrzují přítomnost hospodářské krize na území České republiky. V roce 2008, kdy finanční krize uţ propukla naplno, zisky bank ještě rostly, nicméně i přes stabilitu sektoru existují i banky, které byly krizí postiţené. Nejvíce zasaţena byla Československá obchodní banka, která vedla nevhodnou portfoliovou politiku tím, ţe vlastnila toxická aktiva z amerického hypotečního trhu a dluhopisy islandských bank, které taktéţ byly zasaţeny první vlnou finanční krize. Banka zaznamenala meziroční pokles zisku zhruba o 90% z důvodu jednorázové přecenění investic do dluhových obligací. V roce 2009 poklesly i ceny akcií Komerční banky a České spořitelny, ale tento pokles nijak neohrozil jejich finanční zdraví. Naopak obě banky v provedené analýze prokázaly svou stabilitu a rostoucí trend poměrových ukazatelů, které, jak jsem jiţ řekla, jsou charakteristické pro celý sektor. Propad ziskovosti ČSOB o několik procent se odrazil negativně i na celý bankovní systém, který ovšem dokázal tento propad do značné míry absorbovat. Silnou pozici bank na českém trhu jsme ověřili analýzou agregovaných údajů. Bilanční suma, vklady i úvěry stagnovaly v letech 2009-2010, ale uţ můţeme pozorovat jakési probouzení. Tuto stagnaci jsme přiřadili hospodářskému zpomalení české i evropské
102
ekonomiky. Vzhledem k propadu české ekonomiky v roce 2008 o 4,2 % HDP lze stagnaci poloţek bilance hodnotit pozitivně, neboť nedošlo ke sníţení sumy některé ze zkoumaných poloţek. Zátěţové testy, které provádí Česká národní banka, také potvrzují původní hypotézu o stabilitě českých bank, a proto jejích pozitivní výsledky nejsou překvapující. Podle analytických reportů některých společností je český bankovní sektor ve srovnání s bankovních odvětví okolních států vysoce ziskový. I ukazatele rentability ROE a ROA potvrzují předchozí tvrzení o nadprůměrné ziskovosti a dobré likvidní pozici, i přes mírný pokles v roce 2008, které tvoří stabilní základnu pro případný další negativní šok. Z provedené analýzy bankovního odvětví v České republice lze dojít k závěru, ţe bilanční suma bank i přes zpomalení stále roste a o stagnaci můţeme hovořit jen u ojedinělých sloţek rozvahy. Role regulátora jsem také prokázala za nezbytnou, neboť se jeví jako věřitel poslední instance a je pro řešení bankovních krizových situací nezbytná. V okamţiku kolapsu soukromých trhů je centrální banka poslední záchranou před zhroucením celého finančního sektoru, stává se jediným vhodným „investorem―, který ještě můţe zachránit krachující instituce a vrátit na trh důvěru. Soukromý sektor sám dokáţe vyřešit individuální ojedinělé problémy malého mnoţství institucí, ale nikdy si nedokáţe poradit se systémovou krizí. Je nutné nastavit taková opatření, která by včas rozpoznala hrozby vypuknutí krize a pouţit co nejvadnější nástroje, abychom minimalizovaly její dopad. Na úrovní celé Evropské úrovní byla přijata několik opatření, která také mají zamezit budoucí výskyt finanční krize. EU se rozhodla k určité centralizaci dohledu a regulace nad finančními institucemi a byly zaloţené tří nové orgány dohledu. Tento krok je kritizován kvůli nerozšíření pravomocí stávajících institucí a nárůstu výše nákladů na vznik nových. Larosierova zpráva je základem změn, které byly přijaty na úrovni EU. Zpráva klade zbytečně velký důraz na rychlé přijetí změn, které mají vést k zabránění podobných krizí do budoucna. Opatření, která zpráva navrhuje, nevedou k odstranění problému způsobených současnou krizí. Z tohoto důvodu se jejích přijetí jeví jako unáhlené. Můţeme je vnímat jako dlouhodobá systémová opatření, u nichţ je třeba důsledné a pečlivé analýzy dopadu na jednotlivé státy i regulaci v EU jako celku. Jak jsme viděli uţ na samém začátku mé diplomové práce, ať uţ se jedná o jakoukoliv podobu krize - finanční, měnovou, bankovní atd., tak vţdy byly a pokud jsme si z nich nevzali
103
ponaučení, tak zřejmě taky budou. Je pouze na nás jak dokáţeme minimalizovat jejich výskyt, vyřešit je co nejrychleji a ztlumit jejich dopady na ekonomiku. To, zda součastná zvolená opatření jsou ta nejlepší pro řešení finanční krize, ve které ţijeme, ukáţe jen čas. Doufám jen, ţe nebude příliš pozdě.
104
Seznam použité literatury 1.
ALLEN, F., Gale D.: Financial Crises. The international Library of Critical Writings on Economics 218, Cheltenham, 1998.
2.
DE PAOLI, B., HOGGARTH, G., SAPORTA, V.: Costs of sovereign default; Financial Stability Paper no. 1; Bank of England; 2006
3.
DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty, Linde, Praha 2005. ISBN 80-7201515-X
4.
DVOŘÁK, P.: Finanční krize a její fiskální důsledky. In Socioekonomické a humanitní studie. Odborné recenzované statě z oblasti socioekonomických a humanitních věd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2012, vol. 2, no. 1. ISSN 1804-6800
5.
EUROPIAN COMMISSION. Commission sets out vision for bank resolution funds, Brussels 26. May 2010
6.
GAVIN, M., Hausmann, R.; The Roots of Banking Crises: The Macroecnomic Context; Inter-American Development Bank Working Paper 318; 1996
7.
INTERNATIONAL MONETARY FUND. A fair and substantiv contribution by the financial sector interim report for the G-20. Duben 2010
8.
LAEVEN, L., Valencia F.: Systemic Banking Crises: A New Database
9.
MISHKIN, F. S.; Financial Policies and the Prevention of Financial Crises in Emerging Market Countries; NBER Working Paper no. 8087; 2001
10. MISHKIN, F. S.; Preventing Financial Crises: An International Perspective; Manchester School; 1994 11. MUSÍLEK, P., a kol.: Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech. In Výzkumná studie, VŠE v Praze, 2004. GA 402/02/1308. 12. MUSÍLEK, P.: Finanční trhy a investiční bankovnictví, ETC Publishing 1999, Praha, ISBN 80-86006-78-6 13. PŮLPÁNOVÁ S.: Komerční bankovnictví v České republice, Oeconomia 2007, Praha, ISBN 978-80-245-1180-1
105
14. REVENDA, Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. Management Press, Praha 2005, ISBN 80-7261-132-1 15. Výroční zprávy jednotlivých bank 2007-2008 16. WARWOSZ,P. Larosièrova zpráva a české národní zájmy. In: Scientica et Societas. Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s. 2012, ročník VIII, č. 4 17. Zpráva o finanční stabilitě 2007, ČNB 18. Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009, ČNB 19. Zpráva o finanční stabilitě 2010, ČNB
106
Internetové zdroje 1.
ARAD ČNB. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=158 &p_strid=EAA&p_lang=CS. [cit. 2013-03-29]
2.
ARAD ČNB. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_sestuid=9916&p_uka=12&p_ strid=FE&p_sort=2&p_od=200401&p_do=201212&p_period=3&p_des=50&p_format= 4&p_decsep=,&p_lang=CS [2013-03-29]
3.
ARAD ČNB, Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_sestuid=13300&p_uka=4,5,11 &p_strid=ABBAD&p_sort=2&p_od=200501&p_do=201212&p_period=3&p_des=50&p _format=4&p_decsep=,&p_lang=CS [2013-03-29]
4.
ARAD ČNB, Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_sestuid=13300&p_uka=4,5,11 &p_strid=ABBAD&p_sort=2&p_od=200501&p_do=201212&p_period=3&p_dec=50& p_format=4&p_decsep=,&p_lang=CS [2013-03-29]
5.
ARAD ČNB, Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=3&p_sort=2&p_des=5 0&p_sestuid=13278&p_uka=1%2C2%2C3&p_strid=ABCAB&p_od=200101&p_do=20 1211&p_lang=CS&p_format=4&p_decsep=%2C [2013-03-29]
6.
ARAD ČNB. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=3&p_sort=2&p_des=5 0&p_sestuid=1268&p_uka=1%2C2%2C3%2C4&p_strid=ABBAB&p_od=200101&p_d o=201112&p_lang=CS&p_format=4&p_decsep=%2C [2013-04-05]
7.
ARAD ČNB. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=3&p_sort=2&p_des=5 0&p_sestuid=13271&p_uka=1%2C5%2C11&p_strid=ABDB&p_od=200101&p_do=201 212&p_lang=CS&p_format=4&p_decsep=%2C [2013-04-05]
8.
BUŘINSKÁ, Barbora. Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929. In: Finance IDNES.cz [online]. 23. 10. 2008 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z:
107
http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce1929-p7g-/bank.aspx?c=A081022_135219_bank_bab 9.
COMITTE of Europian Banking Supervisors. Results of the october 2010 bank lending survey for the euro area- wide stress testing exercise. In: ECB [0nline]. 28. 10.2010 [cit. 201-04-01]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/press/pr/date/2010/html/pr101028.en.html
10. ČT24 [online]. Část zemí EU zavede daň z finančních transakcí, Česko ji odmítá. 22. 01. 2013 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/211936-cast-zemi-eu-zavede-dan-zfinancnich-transakci-cesko-ji-odmita/ 11. ČNB. CZ. Výroční zpráva o finanční stabilitě 2011/2012. ČNB [Online]. 19. 06. 2013 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_ 2011-2012/fs_2011-2012.pdf 12. ČNB. CZ. Vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank. ČNB[Online]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazat ele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_tab05.html [2013-04-05] 13. EUROSTAT. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ 14. GERŠL A., Heřmánek J., Indikátory finanční stability: Výhody a nevýhody jejích využití v hodnocení stability finančního systému. In: ČNB [online]. 30. 07. 2007, 11:41 [cit. 23. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_ 2006/FS_2006_clanek_2.pdf 15. HOVORKA, J.. Tobinová daň ožívá: Splátí banky společenský dluh?. In: Měšec.cz [online]. 18. 2. 2010. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/tobinova-dan-oziva-splati-banky-spolecensky-dluh/ 16. Internetové stránky Československé obchodní banky. Dostupné z: www.csob.cz 17. Internetové stránky České spořitelny. Dostupné z: www.csas.cz 18. Internetové stránky Komerční banky. Dostupné z: www.kb.cz
108
19. KOHOUT, P: Finance po krizi, Praha, Grada Publishing 2009, ISBN 978-80-247-3199-5 20. KUCHTA, D., VIX: měřič strachu, který napoví, kdy investovat. In: Investujeme. cz [online]. 22. 09. 2008. [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/vixmeric-strachu-ktery-napovi-kdy-investovat/ 21. KURZY. CZ. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/kurzy-men/grafy/nr/CZK-USD/od6.4.2008/ [cit. 2013-04-05] 22. LAUŠMANOVÁ M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank. Ihnet.cz. Bankovnictví. [online]. 18. 2. 2011. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-50251200-basel-iii-muze-pozitivne-ovlivnit-rizenibank?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed 23. LÍPA, PETR. Světová hospodářská krize. In: Dějiny 20. Století [online]. 7. 2. 2002 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://dejiny.wz.cz/mezi/bitvy/krize/krize.html 24. PENÍZE. CZ. Brettowoodský měnový systém a jeho pád. In: Peníze.cz [online]. © 2000 2011 [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15899-brettonwoodskymenovy-system-a-jeho-pad 25. PENÍZE. CZ. Krach na newyorské burze v roce 1929. In: Peníze.cz [online]. © 2000 2011 [cit. 2013-06-03]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15898-krach-na-newyorskeburze-v-roce-1929 26. PENÍZE. CZ. Světová hospodářská krize v roce 1857 (část 1 – USA). In: Peníze.cz [online]. © 2000 - 2011 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15887svetova-hospodarska-krize-v-roce-1857-cast-1-usa 27. SINGER, M.: Hospodářská krize a česká ekonomika, 2010, prezentace 15. 6. 2010 Praha, [online]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/down load/singer_20100614_vse.pdf 28. SINGER, M.: Navrhovaná architektura evropského dohledu nad finančním trhem: pohled ČNB, Praha, 21. dubna 2010. Dostupné z: www.cnb.cz 29. WARWOSZ,P. Larosièrova zpráva a české národní zájmy. In: Scientica et Societas. Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s. 2012, ročník VIII, č. 4. Dostupné z: http://www.sets.cz/index.php?dc=3_0_208 [2013-04-07]
109
30. WIKIMEDIA COMMONS. Tulip price index. In: Commons.wikimedia.org [online]. 21 Duben 2012, 09:19 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulip_price_index.svg
Další zdroje 1.
Přednášky doc. Ing. Jany Markové, CSc. během výukovém období
2.
Přednášky Doc.ing.Lubomíra Civína, CSc.,MBA během výukovém období
110
Seznam obrázků, tabulek a grafů Obrázek 1: Vzájemné působení krize vládního dluhu, bankovní a měnové krize Obrázek 2: Časová posloupnost
Graf 1: Vývoj cen tulipánových cibulek od 12. listopadu 1636 do 1. května 1637 Graf 2: Vývoj indexu VIX v letech 2006-2008 Graf 3: Vývoj S&P 500 v letech 2006-2008 Graf 4: Vývoj cen akcií Komerční banky a České spořitelny v období 2008-2009 Graf 5: Vývoj kapitálové přiměřenosti bank v ČR v letech 2007-2010 Graf 6: Oficiální úrokové sazby ČNB v % (ke konci měsíce) za období 2001-2013 Graf 7: Vývoj úrokových sazeb úvěrů pro domácnosti Graf 8: Vývoj zadluţení domácností podle druhu úvěrů v mil. Kč Graf 9: Vývoj bilanční sumy finančních institucí v ČR v mil. Kč (bez ČNB) Graf 10: Vklady klientů podle časového hlediska v mil. Kč (Kč + cizí měna) Graf 11: Vývoj kurzu amerického dolaru vůči české koruny Graf 12: Klientské úvěry podle časového hlediska v mil. Kč (Kč + cizí měna) Graf 13: Předpokládaný vývoj zadluţení českých domácností a domácností z EU v % Graf 14: Cenné papíry v drţení českých bank souhrnně podle sektoru emitenta v Kč Graf 15: CP nerezidentů v drţení českých bank v mld. Kč Graf 16: Sdruţené výsledky hospodaření českých bank
111
Tabulka 1: Kurzy některých významných amerických podniků během krachu v roce 1929 v USD Tabulka 2: Pokles indexu průmyslové výroby v letech 1929—1934 Tabulka 3: Procento nezaměstnaných v letech 1929-1934 Tabulka 4: Korelace bankovních úrokových sazeb v České republice Tabulka 5: Kapitál a kapitálová přiměřenost bank Tabulka 6: Vývoj bankovních ukazatelů před a těsně po krizi v % Tabulka 7: Ukazatele ČSOB v letech 2007-2010 v % Tabulka 8: Vývoj ukazatelů Komerční banky v letech 2007-2012 v mil. Kč Tabulka 9: Ukazatele ČS v letech 2007-2010 v %
112
Seznam příloh Příloha 1: Přehled finančních krizí ve světě Příloha 2: Přehled počtů výskytu různých druhů krizí v letech 1970- 2007
113
Příloha 1: Přehled finančních krizí ve světě
114
115
116
117
118
Zdroj: LAEVEN, L., Valencia F.: Systemic Banking Crises: A New Database. International Monetary Fund Working Paper, 2008.
119
Příloha 2: Přehled počtů výskytu různých druhů krizí v letech 1970- 2007
120
Zdroj: Laeven L., Valencia F.: Systemic Banking Crises: A New Database. International Monetary Fund Working Paper, 2008.
121
