Sraz na Dálavě byl v 18 hodin. Po cestě jsme, ale kousek před Dálavou byli svědky ošklivé nehody, kde bylo nabourané auto a hasiči, policajti a záchranka zasahovali. Naštěstí naše pomoc už nebyla potřeba a tak jsme se jen trochu zdrželi a nakonec jsme museli nehodu objet po louce. Na Dálavu jsme ale nakonec dorazili včas a byli jsme tam druzí hned po Broukovi, který vezl ve svém autě ještě Žraloka, Barču, Lucku a Datla. Když jsme se ubytovali tak jsme se sešli dole v jídelně, kde jsme jako vždy vybrali jídlo a navečeřeli jsme se. Potom jsme ještě uvařili čaj, a protože venku byla docela zima, byli jsme rádi, že nám v kamnech praská oheň a je uvnitř pěkné teplíčko. Potom Jarda přišel se hrou, při které jsme napsali na papírek vtipnou otázku a odpověď. Potom se otázky a odpovědi odděleně promíchali a my jsme vždy ve dvojici přistoupili a přečetli vylosovanou otázku a potom odpověď. No a byla to děsná sranda, protože spolu většinou nesouviseli. Pak už bylo dost pozdě a tak po hygieně jsme ještě zahráli nahoře v posteli Katányho a šlo se spát.
V sobotu jsme se probudili asi v 8 hodin a obloha nad Dálavou byla zamračená. Pomalu jsme se probudili, ustlali si a slezli dolů do jídelny. Jako první hru, která byla zároveň rozcvičkou jsme hráli „Škatulata hýbejte se“ a jako poslední dva se o židli přetahovali Brouček s Lulu. Hned po rozcvičce následovala snídaně. K snídani byl horký ovocný čaj a směs buchet, které jsme si přivezli. Když všichni dojedli, vydali jsme se na hygienu a rádci připravili horolezeckou stěnu z palet. Byla vyhlášená další soutěž, tentokráte jakási štafeta, ve které byli na nástupišti u vlajkoklády rozsypané brambory a my jsme museli pro jeden brambor doběhnout, donést ho ke stolu a pěkně oškrábat a odevzdat do kuchyně Kačkám. Pokud uznali, že je dobře oškrábaný dostali jsme bod a běželi znovu. Hra trvala asi 20 minut a potom už došly brambory. Ty se použili na náš oběd. Bohužel začalo pršet a museli jsme se tedy přesunout do vyhřáté boudy. Čekání na oběd jsme si krátili stolními hrami a Brouk vyprávěl Černé historky.
Dobrovolníci zatím krájeli buřtíky a cibuli a podíleli se na vaření obídku. Obědvali jsme výborný, ježčí nefalšovaný buřt-guláš s chlebem, nebo rohlíkem a po vydatném jídle jsme odpočívali nahoře, nebo pokračovali ve hře stolních her. Když se počasí venku umoudřilo a polední klid skončil, mohli jsme vyrazit na výlet do nedalekého okolí. Cestou lesem jsme sbírali houby a obě družiny měli velký úspěch a nemalé úlovky. Dohromady jsme nasbírali asi jeden a půl kýble hub. Z modřínového lesa, kde jsme se vyfotili u krmelce, jsme vyšli na vysluněnou louku a narazili na původní cíl naší cesty, tedy na řadu asi 10 slaměných balíků poskládaných v řadě.
Postupně jsme se je všichni snažili přeběhnout a to co nejrychleji. Nejrychlejším překážkovým běžcem byl Brouk, který přeběhl celou řadu za zhruba 6 vteřin, což je neuvěřitelné. Nakonec jsme se ještě vyfotili na společnou fotku na balících a protože se začalo zase kabonit, vydali jsme se na zpáteční cestu.
Při návratu z výletu jsme procházeli kolem ohniště, ve kterém jsem si já, tedy Harry splnil do zkoušek rozdělávání ohně po dešti a na tomto ohni jsme si opekli kukuřice na prutech a klaccích vlastní výroby. Některé kukuřice se připekly, jiné byly na popel až popkorn, ale ty akorát opečené byly výborné a když jsme je ještě okořenili sladkou paprikou, čínským kořením, nebo na sladko skořicí, chutnaly skvěle. Opečené kukuřičky, stěžejní námět této tradiční výpravy byla jen taková lehká svačinka a proto jsme šli ještě na večeři, ke které byly chleby namazané máslem, posypané sýrem a s obrazci z kečupu. Když se venku setmělo a vysvětlili se pravidla, vyrazili jsme do lesa na hru s názvem černá sanitka.
Cílem hry bylo zachránit figuríny (oběti černé sanitky). Úkolem rozdělit svou skupinu na menší skupinky, které chytají doktory, kteří už nechtějí orgány, které nezákonně vyndali z vytipovaných obětí a aby se alespoň trochu zachránili, dávají nám při chycení potřebné orgány, které my nalepujeme na nakreslené figuríny ( Janu, nebo Lídu ) a tím je zachraňujeme. Ale po lese se ještě pohybují zombie, což jsou zemřelé oběti hanebného zacházení doktorů a snaží se nám překazit záchranu našich těl. Tým, který složí svého panáka jako první, vyhrává. Byl to napínavý souboj a vítězem se stal tým Lídy, avšak jen o několik desítek vteřin. Po hře jsme byli celkem unavení, a proto jsme se rychle převlekli, a zalezli do pelechů a potom už se zahrály už jen 3 černé historky, které nám předčítal Jarda a šlo se hezky spát, abychom byli připravení na nedělní úklid a program který nás ještě čekal a měl být docela naplněný, protože Jarda očekával zlepšení počasí a prý i sluníčko. No byli jsme tedy moc zvědaví, jestli mu to vyjde.
V neděli ráno jsem se divil, že je vedle v pokoji, kde spali všichni kromě vedoucích podezřelé ticho. Když jsem se koukl na hodinky, bylo už něco po deváté hodině a tak jsem vstal a šel vedle a rozsvítil, otevřel okno, abych vypustil ven ozón z bramborového guláše a pustil denní světlo dovnitř. Někteří ještě opravdu spali a divili se co se děje. Mezitím už Brouk s Luckou dole zatopili a ohřáli čaj ke snídani. Potom Tom s Petrem a ostatními namazali rohlíky máslem a marmeládou. Snídaně byla skoro hned. Po snídani jsme si šli dobalit věci. Když všichni měli snesené a sbalené věci, šlo se ven lézt na takovou dřevěnou horolezeckou stěnu, kterou si tam udělali domorodci z kůlánů a palet. Vedoucí tam již včera připravovali jištění, ale přes nepřízeň počasí se včera nelezlo. Bylo to dobrý, vždycky někdo lezl a ostatní na něj koukali, jak leze. Když už těch co lezlo bylo víc, tak šli hrát na nástupiště na hřiště vybíku. Doopravdy se vyznamenala Lída, když se při slaňování otočila na laně a dostala se tak na druhou – zadní stranu stěny a nemohla se dostat zpátky. Lída lezla jako poslední.
Pak ale Jarda vylezl kousek bez jištění a začal nám vysvětlovat jak je to bezpečný a že se nemůže nic stát a v tu chvíli pod ním ruplo prkno a Jarda sletěl dolů. Naštěstí to nebylo tak vysoko a tak se mu nic nestalo. Bylo to komické, škoda, že jsme to nenatáčeli.
Potom se šlo na oběd, ke kterému byl výbornej uleželej ježčí buřtgulášek ze včerejška. Po obědě se vybrali dobrovolníci na úklid a mytí nádobí a zbytek mohl dělat co chtěl. Hlavně odpočívali a dobalovali. Potom se vynosili zavazadla ven a když byly práce hotové, sešli jsme se všichni venku. Protože nám Jarda slíbil, že nás vezme na lanovou lávku přes řeku, protože jsme přes ní ještě nešli, tak svůj slib splnil. Všichni postupně přešli tam a zpátky, při čemž různě skákali a houpali se, až to chvílemi vypadalo, že se musí lávka zřítit do vody.
Potom Brouček vzal do náručí Lucku a odnesl jí doprostřed lávky a tam jí nechal. Lucka se strašně bála, seděla a ani se nehnula a Brouk pěkně lávku rozhoupal. Chvíli to vypadalo, že jí katapultuje někam daleko ale nakonec pro ní došel a odnesl jí zpět na pevný břeh. Nakonec se šla hrát vybíjená týmová. Vyhráli jí Žralokovci. Potom se ještě hrála záchranka. Pak se rozdaly poslední body a byl konec výpravy. Rodiče už postávali kolem a někteří už chvátali domů a tak jsme se rozloučili a postupně odjížděli domů. Jako poslední odjela Lída, kterou asi nechtěli domu, ale nakonec dorazil i její taťka a tak jsme mohli odjet domů i my. Byla to ale fakty super výprava.
