I "CNJ
co !0
CD
HX 260 .3
A6F54
SOCIALISM PED VÁLKOU A PO VÁLCE NAPSAL Dr.
fr.
fie
dler
NAKLADATELSTVÍ- J. OTTO, SPOL.
S
R- O.
V PRAZE
/
1920
SOCIALISM PED VÁLKOU A PO VÁLCE. NAPSAL Dr, FR.
NAKLADATELSTVÍ
J.
FIEDLER.
OTTO, SPOL 1920.
S
R. O.
V PRAZE.
^JpROni^^i^
práva vyhrazena.
//x
Tiskl Alois
Lapáek
v Praze-V.
PEDMLUVA. Spisek z
tento
není
tendenní.
Nemá
brusu nový plán, jak rozluštiti dnešní
tohoto druhu nakresleno
mže
si
již
najíti
njaký
problém.
Plán
v úmyslu sociální
nepehledné množství, tak že každý
vybrati ze zásobárny hotových
plán
takový, který
hoví
názorm. Spisek tento není agitaní. Nechce útoiti ani proti dnešní hospodáské a spoleenské soustav, jež oznauje se jako kapitalistická, aniž proti spoleenské a hospodáské soustav budoucnejlépe individuálním jeho
nosti,
jak sní o ní hnutí
širokých
vrstev,
pro niž
ražen
název
socialismu.
Spisek tento není mýšlivosti, že
Neoddává
ani polemický.
budovou, na níž po více než
hnutí širokých vrstev,
bude
lze otásti,
století
se pošetilé do-
stavlo ideové
vyhlodá-li žíravá kritika
neb onen kámen z jejího zdiva jen peceování slov, ve kterém jsme formou a spádem celého novodobého veejného života vychováni, mohlo by k takové domýšlivosti svésti. Spisek tento je prost informaní. Problém sociální je dnes nejpalivjším problémem elných stát východní polovice Evropy, tedy také mladého našeho státu. Problém tento zasáhá do zájm každého jednotlivce. Zpsob, jak bude rozešen a za daných pomr ešen býti musí, teba nikoliv najednou jako celek, nýbrž krok za krokem bude psobiti svými úinky do životních pomr každého z nás. Jednotlivé otázky, jež s tímto problémem jsou sloueny, zná ze živého politického proudní u nás každý, te o nich denn v novinách, slyší o nich na veejných schzích, poznává z agitaníh brožurek, leták, psaných slovy hutnými jak balvany, myšlenkovou stravu jednotlivých spoleenských vrstev. Ale znalost ta, nehled k jednostrannosti, je nesouvislá a kusá, protože málo kdo má as ten
;
—
—
a píležitost, aby bez rozsáhlejšího studia poznati mohl rozvtvený
vývoj sociálního
významné
hnutí
promn,
v celé jeho souvislosti a porozuml jsisn
kterou toto hnutí v nejposlednjší
dob
pro-
spoleenské hnutí, podrobiti se železné logice, vyplývající z událostí válených. Vysvtliti to tenái zpsobem struným a pehledným, pi tom však nedlalo, jsouc nuceno, jako každé jiné
podjatým, jakémukoliv stranickému zbarvení úzkostliv
se
vyhý-
úmyslem tohoto spisku, nic více. Nikoliv bez úmyslu uvedeny na píslušných místech nejvýznamnjší spisy socialistické literatury, aby tená, toužící po podrobnjším pouení, vyhledati si mohl prameny k tomu sám. bajícím, je
Narazí-li spisek
na
té
i
oné stran, protože nehoví jejím ná-
zorm, tomu pi pedmtu dnešními vzedmutými sociálními rozpory tak rozvíeném nelze ani pi nejupímnjší vli se vyhnouti. Kdo sveden titulem, béeš spisek tento do rukou, abys našel v nm chvalozpv na smr, ku kterému se piznáváš, aneb naopak útonou polemiku proti politickým a hospodáským smrm, jež sám potíráš, odlož spisek hned po této první stránce. Také neoekávej nikdo, že ze spisku tohoto se dovíš, jak vytváí sé píšt pomry v našem eskoslovenském stát, až ovládán bude více nebo mén smrem socialistickým. Badatel pírodovdecký, který zná hybnou sílu, smr, kterým má tato psobiti, i tleso které má silou mu známou uvedeno býti v po-
pesn vypoísti dráhu, kterou tleso vykoná i bod, na který v pohybu dopadne jsouf zákony pírodní absolutní, neklamné, nezávislé na lidské vli, V oboru sociálního života známe také hybné síly spoleenské, známe smr, kterým tyto síly psobí, známe též podstatu spoleenského tlesa, jež má uvedeno býti v pohyb. hyb, dovede
;
Ale nikdo nedovede vypoísti ani dráhu, po které vývoj bude se bráti ped se, ani uritý bod ku kterému pohyb ten dospje neb u kterého se zarazí. Nebo mezi vypoítatelné složky vsunuje se do zjev spoleenského života nemitelná a nevypoítatelná složka lidské vle, vle individuální i davové, jejíž projevy a rozhodnutí vymykají se ze zákon, kterými ovládány jsou zjevy v íši zevní pírody, aniž
kdy najde vídání
by
—
vda byla dosud našla klí k proniknutí záhad duševní
budoucnosti v íši lidského ducha.
—
a pochybno, zda ho
k pedkdo lod spoleen-
dílny lidské a Ti,
ského života spouštjí z lodnice na širé moe, mohou sice kompasem uriti do kterého pístavu má lo plavbu zaíditi, ale nikdy neví, kam lo skuten dopluje, ve kterém pístavu skuten zakotví, ježto nemohou pedvídati, které spoleenské duchové síly odkloní lod na cest od ureného smru; jsme práv soudobými toho svdky, jak ruský, nmecký a i náš eský soialism pistál zatím jinde, než kam kurs syé plavby byl zaídil,
a
kormidelníci
namáhali
se,
se
staily
jich síly,
aby udrželi lod
v pvodním smru plavby. Kdo chladnou stízlivostí vzpírá se svodm, aby v problému sociálním pustil se na dráhu dobrodružných dohad, musí svj úkol ohraniiti na to, aby vylíil, jak tato
otázka vznikla, jak se ve svém vývoji rozvinula, až nabyla dnešní složky, kterými v naší dob je ovládána. Obraz pravdpodobného budoucího vývoje nehf nakreslí sob potom každý sám, kdo honosí se takovým sebevdomím, že domnívá se svojí prozíravostí býti s tento úkol.
své šíe a jaké jsou
V
dubnu, 1920.
DRÁŽDIVÁ HESLA AGITACNÍ. V roku 1891 na sjezdu v Erfurtu líil vdce sociální touto demokracie v Nmecku, Bebel, vyhlídky stranou zastupovaných tmito ržovými slovy „ šanská spolenost pracuje k vlastnímu shroucení tak usilovn, že potebujeme toliko vykati okamžiku, v kterém pevezmeme moc z. rukou jí upadající. A jako v Nmecku vyvíjejí se i v celé Evrop vci tak, že máme píiny tšiti se z toho. Ano, jsem pesvden, uskutenní našich posledních cíl je tak blízké, že v této síni je jen málo tch, kdo se tchto dn nedožijí." A brzo na to, r. 1896 na mezinárodním kongressu socialistickém v Londýn bylo jednohlasn schváleno
smr
M-
:
toto
nemén ržové
prohlášení
:
„Hospodáský
a
pr-
myslový vývoj spje tak úžasn chvatn ku pedu,
mže
pomrn
dob
pikvaiti. Konkrátké krise v že gress ukládá proto proletám všech zemí nezbytnou povinnost, piuiti se jako tídn uvdomlí pracovníci ízení výroby, aby mohli tento úkol v zájmu celku pevzíti."
Od
asu
co do kalendáního významných událostí dlouhá, doba, vyplnná kromobyejnými pevraty v politické, hospodáské i sociální skladb evropských Do jaké míry splnily se stát. Pirozen se tážeme vštby pronášené sociální demokracií s takovou uritostí? U nás uslyšíme protichdné odpovdi. Z tábora Ano, vštby zaínají se kapitalistického se ekne plniti. Máme vládu vtšinou socialistickou, prodchnutou duchem socialistickým zasahá pronikav do instituce
potu
toho
let sice
uplynula doba
krátká, ale co do
:
:
;
soukromého vlastnictví, do svobody smluvní, piprapodporována jsouc parlamentem, zmny v hospodáském život, jež povedou na konec k plné vuje,
socialisaci.
Z tábora
socialistického,
zvlášt z levého
jeho kídla uslyšíte nespokojené hlasy: Máme vládu koahní, zadržující pechod k sociaUsaci; provádí sice mnohé dobré sociální reformy, ale pilíe kapitalistické soustavy zstávají neoteseny. Vysvtlujeme si tuto
protichdnost
odpovdí. Každý
z
obou tábor má
o podstat a obsahu problému sociálního své vlastní názory i posuzuje vývoj našeho veejného života ze zorného úhlu svých pedstav, které nad to jsou ješt
hodn
neurité, snad až mlhavé.
ta jeví se i jinak, zvlášt v bojovných heslech, které vrhají protichdné tábory do veejného mínní, aby získaly jeho podporu v zápasech, jež rozvinují se o ešení sociální otázky. Taková hesla, aby psobila, musí býti struná, jadrná, musi slovem pádným, kildavým jako pestrý nárožní plakát, zachytnouti pozornost, vydraž do váti smysly a city volie,
Mlhavost
vrýti se jako
heb
do jeho pamti. S neodolatelným
humorem
líí Lynkeus ve „Fantasiích realisty" (1909) z této ukázky pochopí, pro kniha ta suggestivní moc taválkou byla u nás zakázána
—
tená
ped
—
kových hesel: Ve shromáždní panovník doporuuje nejzkušenjší z nich ostatním, aby ve školách nechávah dítkám každodenn zpívati hymnu oslavující zempána. „Pedíkávejme nkomu vtu, nechf je pravdivá ih nic, nechf má smysl i obsahuje nejiejší nesmysl, nechf jí nelze ani tak, ani onak dokázati; nedáme prost žádného pokoje, opakujeme vtu stále znovu, ješt lépe donutíme lovka, aby sám tuto vtu hodn asto opakoval; a pivykneme-li ho dokonce, aby tak ina již od svého mládí, pak dosáhnete, eho budete chtíti." Tajemství toto je známo politických stran a ti vyi davovým panovníkm, užitkují ho také plnou mrou ve svých agitaních heslech.
vdcm 8
;
ode dávna již chodívají v zápas s hesly, na thema: Kapitalísm tof lupi, vykoisovatel, tyjící ze mzdové otroiny a potu pracujícího proletariátu. Hesla opravdu psobivá, zanechávající v píslušných vrstvách dojem, jakým psobí na mladé tenáe stará, svtoznámá povídka BecherStoneové „Chata strýce Toma'*, vyliující krutosti amerických plantážník páchané na ubohých erných otrocích. Kdyby hesla ta byla plným svým obsahem pravdou, kdyby doslovn každý kapitaHsta, velký i malý, byl vykoisovatelem, otrokáem, jak vypadal by dnešní svt? Lze si pedstaviti malého kupce za pultem, obuvníka za verpánkem, malého úedníka s nkolika úporn uspoenými akciemi neb dluhopisy v úloze bezcitného kapitalisty karabáníka? A dále, kde najdete v naší zemi dílnu neb továrnu, ve které dlník snesl by i jen na minutu pomry, jež by jen zdaleka mohly pirovnávány býti k otroctví? Moderní stavitelé socialistické budovy, kteí vyspli na výši evropského umní, dobe oceují, jak pes nikoliv skrovnou adu výstelk, které musí býti odsuSocialisté
jež obsahují variace
zovány, potírány a odklízeny, pece jen tak mnohá ást zdiva v stavbách kapitaHsmu, vyhovujíc potebám doby, dovedla svojí pevností pekonati prudké otesy a jak mnohé konstrukce, moderním požadavkm slosocialismu vzorem hovým pizpsobené, zstanou pi novostavb, kterou chystá se provádti; jen pomocníci, kteí podávají maltu a cihly, trí poade ješt i
v zastaralých, na venek sice hodn psobivých, uvnit však pekonaných, pemýšlející hlavy odpuzujících, zkreslujících heslech. Odezva z tábora kapitalistické buržoasie je stejn jadrná. Nejjadrnjší a nejposlednjší z hesel, ražených
pomr
dnes v jisté skupin tohoto tábora, které za u nás panujících v adách socialistických musí psobiti jako políek, volá: Socialismus, výmysl nmeckožidovský.
Kolik
slov,
tolik
nepravd.
Socialísm
vý-
myslem, tedy
nemla by
ním
umle
sestrojeným?
tak pohrdliv shlížeti na
Buržoasie který
socialism,
sourozencem a tudíž legije ideov mladším jejím svým rodokmenem timním duševním spoluddicem pochází socialism od téhož individualistického svtového názoru, pod jehož štítem útoila buržoasie druhdy ;
jako tetí stav proti feudáln-absolutisticko-náboženskému režimu, až ho povalila. Socialism výmyslem nmeckým ? Kolébka socialistických ideí stála ve Francii a Anglii, francouzští a anglití myslitelé to byH, kteí položili základy a vytyili sociálnímu hnutí smry, v nichž pohybuje se toto podnes nmetí myslitelé pihlásili se k socialismu teprve v pozdjším stadiu, jeho vývoje i vnesli do nho pod vlivem tídních zápas mezi buržoasií a dlnictvem v Anglii a Francii ;
nikohv nový myšlenkový materiál, nýbrž prohloubili ho filosofickou dialektikou, podepeH ho poznatky z národohospodáské vdy erpanými a pispli k dokonalejší organisaci celého hnutí, SociaUsm výmysl židovský ? Jen irá neznalost vývoje socialismu a stranická zaslepenost mže tak tvrditi. První prkopníci socialismu v Anglii (Godwin, Owen, Thompson) byU dobrými kesany, píslušníky angUkánské církve, nejprvji jmenovaný dokonce duchovním kazatelem. Jakým pak duchem ovládáni byH první stoupenci socialistického uení ve Francii, Saint-Simonisté, charakterisuje nejlépe ta skutenost, že toto své uení oznaovah jako „Nové kesanství". Ostatn ani sloup nmeckého sociahsmu Marx nebyl konfessí židem, ježto dle biografie Engelsem napsané již jeho otec pestoupil k protestantismu.
Na budovách, v
se prach neb bývají výstražné tabulky, varující obecenstvo, aby nepibližovalo se s látjiné
výbušné
nichž
látky,
pechovávají
upevovány
kami zápalnými. Takové výstražné tabulky mly by upevovány býti na branách všech místností, ve kterých projednává se problém sociální, aby ti, kdo
10
úastní se jednání, nevnášeli do nho pehnanými, agitan vypoítavými hesly podpahié snopy. Nebo v problému tomto eší se otázky, jež nedotýkají se rznících se zájm toliko rozptýlených a lehce ovládatelných jednotlivc, nýbrž jde tu o hromadné zájmy myšlenkov sjednocených a dnes i organisan ztmelených tíd spoleenských, jichž vzntlivost vzrstá v stoupajícím pomru s vdomím síly, jakou erpají
Kdo
smí potom žalovati, vykonají-li dráždivých hesel do vzntlivých spoleenských tíd den co den házené pirozený svj úkol? Z jedné strany hr-hr, z druhé strany hepze své ucelenosti. smolné vnce ve
form
hep, na takto ovroubené cest nedojdeme k poádku a klidu, po nichž každý touží. Pro každého, kdo ve smírném vyrovnání rozcházejících se zájm rozvadných vrstev spatuje nejbezpenjší záruky pokroko-
vého vývoje celé Hdské spolenosti z dnešních zmatk a úpadk ke kulturnímu a sociálnímu poádku, nemže býti naléhavjšího úkolu, než aby nepedpojat, nedávaje se strhnouti nižádným stranictvím, pispíval k vyjasnní petžkých tch otázek, jež obsahuje nejtžší problém soudobý, problém sociální. To nejprvnjší, eho je teba, je znalost plného rozsahu složitého tohoto problému, ku které bude lze nejsnáze dospti, pehlédne-H se vývoj sociální otázky v jednotlivých jejích stadiích. Pak bude lze si uvdomiti, že sociální problém je již hodn starý, že mní prbhem doby svou formu a svj obsah, že nelze ho vtsnati v jedinou ztrnulou formulku a že jednoduché, pímé áry, která by vedla k jeho rozuzlení, sotva
nkdo
A
najde.
pozná se také, že sociaHsm po válce zmnil svoji povahu tak, že jak vše tomu nasvduje stojíme ped novým, od pedváleného se rznícím socialismem. Ne snad tak, že by strany socialism zastupující njakým slavnostním projevem hlásaly nové smry a cíle, od dosavadních odchylné.
—
—
11
Nikoliv. Kollektivism
neb komunism, znamenající sou-
stednost výroby demokratickým zpsobem za úelem stejnomrného neb pracovní povinnosti
i
dokonce stejného rozdílení
vytžených požitk a odstranní
vdí
soustavy, zstal i na dále zapsán jako heslo na praporech, pod nimiž seaují se socialistické vrstvy, nastupujíce v zápas o nové státní a hospodáské formy. Ale ve skutenosti reformní projekty, které sociahsm opravdu provádí tam, kde uchvátil moc, anebo snaží se provádti tam, kde domáhá se teprve kollektivistití neb moci, odchylují se od toho, o komunistití prkopníci sniH. Socialism verejší: mladík nerozvažující, pesvdený, že prvním nábhem
mzdové
em
odhodlaností každou pekážku; socivysplý muž, pesvdující se hned pi
pekoná pevnou ahsm dnešní
:
prvních pokusech, že jen dlouhou soustavnou prací a naptím všech sil bude s to, aby odklízel pekážky jednu po druhé, že tedy cesta ku konenému úspchu bude hodn dlouhá a svízelná. O jednom ješt pesvduje se socialism dnešní pi každém kroku. Demokracie je vysokou školou kompromis. Neubrání se jirn^ ani sociaHsm. Žijeme v period, které na dlouhou dobu ješt vtisknou signaturu snahy, aby problém sociální byl rozuzlen, necht tak i onak. Zasahuje problém ten tak hluboce, že každý, by okruh do životních jeho byl sebe užší, je nucen jím se zabývati. a to je jediný Musí nám proto záležeti na tom aby eský náš lovk kteréhoúel tchto ádek koliv tábora vymanil se z panství hesel, v jichž pívalu otázka sociální byla zatemnna, aby na jedné stran sociaHsta neoddával se pepiatým, nesplnitehiým snm, na druhé stran, aby píslušník vrstvy mšanské nepoddával se zbyteným obavám, nenazíral na sociaHsm jako na hrzyplnou píšeru, aby zkrátka každý nauil se posuzovati otázku tuto rozumovou stízlivostí, nikoHv citovými vznty.
pomr
—
—
12
A SOCIÁLNÍ NÁZOR SVTOVÝ.
INDIVIDUALISTICKY Mnohá nedorozumní toho, co zahrnujeme
o podstat a obsahu všeho krátkým slovem „sociální otázka",
na úet nedostatenosti a splývavosti vdecké terminologie, kterou pevzala naše doba jako ddictví od pedchdc a kterou my synové z úcty k duševní práci otc mniti se neodvažujeme. Slova „socialism" a „sociální" mohou oznaovati rzné živí) tni zjevy a tudíž také rzné lidské snahy. Slovy tmi vyjadovati mžeme nejprve základní názor svtový; v tomto pípad protikladem je „individualism"
klásti sluší
a
„individuahstický".
smující k uitým
Potom vyjadujeme tím hospodáských
pemnám
hnutí
ád;
pípad
zase protikladem bude „kapitalism" nebudiž pehlíženo, že mezí výrazy „sociální" a „socialistický" je jistý jemný rozdíl; „sociálními" jsou zjevy, které vyplývají z ústrojí spolenosti lidské, kdežto „socialistické" jsou zjevy, hospodáských ád. jež provázejí hnutí po V tomto poslednjším smyslu pojem sociální jest širší
v tomto a
„kapitalistický".
Konen
pemn
než pojem sociaHstický. Jiným slovem socialistický, je
zjev sociální je
Podati k tomu
bližší
vysvtlení
ježto dnešní socialism, jako hnutí
dáských
:
každý zjev
také sociální; naproti tomu ne každý také socialistický.
ád, jest
zásadn
ním
jest
po
proto nutno, hospo-
pemn
jiným než socialism,
jako základní svtový názor; uritji eeno, náš dnešní socialism jest dítkem individualistického, nikoliv
13
—
jak
by terminologie naznaovala
—
sociálního
sv-
tového názoru. Doporuovalo by se proto nahraditi název „sociální" svtový názor jiným, ku p. „auto-
svtový názor, aby píina nedorozumní byla odstranna než dosavadní názvy se píHš vžily. Spisovatel Fritz Mauthner ve své kritice jazykové
ritami"
;
vdy
zobrazuje pípadn hranice lidského vdní. Trestanec uzavený v kobce se zaernným oknem; nkolik toliko oprýskaných bod v okn dovoluje mu
vyhhdku na dvr zdmi uzavený. Tmito vyhlídkovými body jsou pro lovka na svt jeho smysly;
nemže vají mu
proto z vesmíru poznati více, než co podáVše to, co nachází se za zdmi tyto smysle ohraniujícími, zstává mu uzaveno, neznámou záhadou. Ignoramus, ignorabimus, jak vykl to
tyto smysly.
beznadjn Du Bois-Reymond. Ale neuspokojený
lovka
snaží se proniknouti tyto záhady otázky, jež v tomto smru klade. Jednou z nich je otázka po pomru jednotlivého ^lovka k spoleenským útvarm jej obv rozmanitých spožije na klopujícím. leenských svazcích, do nichž vstoupil bez vlastního svolení, jimž se musí pi každém kroku podrobovati:
rozum a
cit
vesmíru,
i
hledá
odpovdi na
lovk
svt
v rodin, v kmenu, v národ, ve stát, v náboženské spolenosti. Co jest vlastním úelem životním? Je jím jednotlivec a jsou tyto svazky jen prostedkem, aby jednotlivec životních svých cíl dosáhl, i jsou spoleenské svazky hlavním úelem a tžištm lidského vývoje na svt a jednotlivý lovk toliko nástrojem do služeb tchto svazk postaveným? Na tuto otázku nemže ani rozum, ani vda odpovdti, aniž dkazu podati; odpovídá jen víra, jen cit. Theolog, vící v poádek bohem stanovený, konservativní historik, Ipjící
tradicích z minulosti pevzatých, se dialektickým rozumováním o svtovém rozumu (Hegel) nebo o
na
propracovavší
svdení
vH
filosof,
k pe-
svtové
(Schopenhauer), nebo o kategorickém imperativu
14
(Kant), národnostní horovatel, ochotný obtovati vše pro vlast a národ, oban,* nadšený pro moc a slávu svého státního útvaru, ti všichni staví spoleenské svazky, neb aspo urité z nich, jednou ku píkladu náboženství, podruhé teba stát, jindy zase teba národnost, nad život jednotlivcv. Materialista, spatující ve víru atom nejvlastnjší píinu všech zjev na svt, vdecký positivista, vící jen v neodolatelnou sílu pírodních zákon, kosmopolita, toužící po sbratení všech lidí na zemkouH, demokrat, horující o lidové svrchovanosti, ti zase postaví jednotlivce do stediska všeho života na svt a podrobí jeho svrchovanosti všechny spoleenské svazky. Ti první mysh metafysicky, musí pedpokládati njakou nadsmyslnou, nad vesmírem vládnoucí moc, jež uruje osudy lidstva a vytyila pro jeho pozemské žití vyšší
spoleenský poádek, jehož nutnými lánky jsou spoleenské svazky, k nimž osobnost jednotlivcova je pipoutána. Ti druzí myslí racionáln, positivisticky, pidržujíce se makavé a rozumu snadno pochopitelné skutenosti, že spoleenské svazky jakéhokoliv druhu skládají se z jednotlivc, že jich existence závisí na jednotlivcích, s jichž životem stojí a padají, že jednotlivci mohou uriti jim cíle i je dle své vle zizovati i zrušovati. Ti první hlásí se tak to oznauje vda k sociálnímu, ti druzí k individualistickému svtovému názoru. Na nejnižších stupních lidského vývoje jsou to svazky rodové neb kmenové, které stávají se prvkem organisaním tím, že podizuje se jim jednotlivý len ve všech svých životních pomrech. Ješt dnes je u primitivních národ AustraHe, Polynesie, vnitní Afriky, u amerických Indián km^en základní a také nejpevnjší páskou organisaní a nejprvnjší dílnou civilisaní, ponvadž podrobuje sob životní výkony píslušník tak obsáhlou mrou, že pro individuáhií volnost zbývá skrovný u národ ínské obtoliko prostor; uctívání
—
—
pedk 15
lasti
kulturní
nasvduje
tomu, že rodový svazek
pevn
ješt dnes v lidové mysli
má
zapuštné, nábožen-
stvím posvcené koeny. U starých Ind a Egypan byla píslušnost k urité tíd dle povolání základem spoleenských svazk. Starý Rek spatoval ve svém mstském státu (politeia), starý íman ve svém svtovém státu (respublica) nejvyšší životní svazek lidství.
Po
celý
stedovk
a
ásten
vku
ješt v novém
bylo náboženství svazkem, který vyžadoval od píslušník všech duševních i hmotných obtí; náboženství je podnes nejvyšším svazkem v islámském svt. V naší dob vyšinul se od napoleonských válek v myshch obyvatelstva evropské pevniny na první místo svazek národnostní. V anglosaském plemenu za nejvyšší platí svazek státní, což vysvtliti snad lze národnostní vnitní povahou anglosaských íší i jich svtovým rozsahem; vystihl to zvlášt výrazn anglický státník Palmerston, uvádje, jak AngHan po cehonositi se svým anglickým státním lém obanstvím a hlásiti se hrd jako íman kdysi civis romanus sum. Lze z toho poznati, že Hdstvo pikládá uritým svazkm zcela zvláštní význam, povyšujíc je nad ostatní, že však v jednotlivých obdobích lidského vývoje mní se názory i uvnit jednotlivých skupin Hdských o tom, který svazek klásti sluší na nejvyšší místo. I v téže dob cení se rzné svazky ku p. dnes ješt zaujímá u nkterých národ svazek státní, u jiných náboženský, u jiných ješt národní první místo. Vysvtliti hádanku tohoto zjevu je vdným, ale též obtížným úkolem lidové psycho-
mže
svt
:
rzn
logie,
;
djinné
filosofie,
po
pípad
i
sociologie.
V n-
kterých obdobích a oblastech cit pro ten neb onen svazek bývá tak vystupován, že potlaují se individuální zájmy jednotlivc, aby rozplynuly se ve službách zájm svazku a že tím souasn potlauje se smysl pro zájmy Hdstva jako celku, i smysl pro pochopení zájm tchže svazk v jiných skupinách lid-
16
potlauje se smysl humanitní, povznášeobmezeností svazové k všelidství; nebo humanism vyplývá z úcty k osobnosti každého jednotlivce bez rozdílu k jakému svazku patí, je tedy zakoenn v individualismu. Mluví se v takových pípadech o kmenové výbojnosti, o náboženském štva, ili že
jící
lidstvo z užší
fanatismu, o národním šovinismu,
státním imperiušlechtilého humanismu. Z tohoto pehodnocování jednotlivých svazk picházely nejtžší pohromy na lidstvo; jednu z nich jež vznikla z pehodnocování státního svazku, tedy z nezkroceného státního imperialismu, laného panství alismu, nejzavilejších to
o
nepátelích
nad zemmi a národy, evropský svt práv odpykává. Není to pouhou libstkou, staví-li vda proti sob
V
jednotsociální a individualistický svtový názor. livých periodách djin zeteln postehnouti lze hluboký vliv toho, k jakému z obou tchto názor lidstvo se hlásilo. Vývoj duševního i hmotného života, vývoj vdy, umní, náboženského, národnostního a zvlášt též politického a hospodáského života v jednotlivých dobách ukazuje nad jiné patrné stopy vládnoucího svtového názoru. Již ve starovku stojí proti sob státní ideál Platonv a Aristotelv, stoicism proti epikureismu. Stedovk pod vlivem Augustýnovy nauky o Božské spolenosti a summy theologiae To-
máše Aquinského poutá híšného lovka, podrobuje ho po všech stránkách církvi, jakožto nejvyššímu spoleenskému svazku, božskými zákony lidstvu pedurenému. Po prudkých bojích mezi duchovním a svtským meem podaí se státu, jehož spoleenský svazek pokládá církev pvodn jen za nutné zlo, domoci se rovnocenného postavení ve vlád nad jednotlivci. Feudální státní zízení se svými písn roztídnými spoleenskými svazky (stavy, cechy) a se svou naprostou nevážností jednotlivcm (nevolnictví,' poddanství) bylo rázovitým výrazem sociálního svtového názoru. V oboru hospodáském dospl tento
vi
Socialism
,'.
\
7
na vrchol v merkantilistické nauce, v oboru politickém pak v absolutismu Ludvíka XIV; stát podrobuje individuum úpln svým vlastním hospodánázor
ským i pohtickým potebám. Bezmezné zasahování spoleenských svazk do životních pomr jednotlivcových bylo nech hlásí se kdo k sociábiímu svtovému názoru ili nic dotud odvodnno, pokud svazky ty ízeny byly pi tom velkými ideami, jež byly jimi representovány a pokud málo pokroilé evropské Hdstvo potebovalo vdc, kteí by mu oteveli brány civilisace. Ale velkých ideí tch bylo zneužito k malým cílm. Církev snažila se podmaniti svým zákonm i nejniternjší svt lovka, jeho rozum, vli i cit, panovníci, pisvojujíce si titul z boží milosti, pokládali státní svazek za prostedek k dosažení dynastických neb osobních cíl, vrchnosti utiskovaly, cechy dusily hospodáský život. Francouz Gobineau ve spisu o nerovnosti lidských plemen (Essai
—
—
sur Tinégalité des races humaines, 1854, Í884) a
nmec
Menger v nové nauce o státu (Neue Staatslehre, 1903) souhlasn hí, jak ve jménu vlasti a státu honni národové do válek pro soukromé zájmy dynastií. Renaissanní
lovk
zahajuje odboj proti sociálnímu Poznal za kižáckých válek již širší svt, navázal již obchodní styky se vzdálenými zemmi, nauil se z antických klassilc, k nimž pístup otevela mu arabská filosofie, znáti svobodného eckého lovka, nepoutaného ve svých duševních snahách, i zaíná strhávati hradby, jimiž církev myšlenkovou jeho volnost tarasila. V hospodáském oboru prudce vybuchují potlaené vrstvy, aby meem a krví, kosou a cepem vyprostily se z pout, feudální vrchností, úzkoprsým cechem, absolutistickým státem jim pipjatých. Hlavní ránu však zasazuje sociálnímu svtovému názoru racionalistická filosofie myslitel holandských, anglických, francouzských. Individuum tak uí se jest zde ped spoleenskými svazky,
svtovému
názoru.
—
—
18
Vná
práva, která vznátyto jsou dílem jeho vle. šejí se nad ním nesciziteln a neporušiteln, propjena jednotlivci samou pírodou jako pirozená práva. Poteba ochrany a poádku nutká lovka, aby zídil si spoleenské svazky, z nichž nejdležitjší jest stát. Grotius, Spinoza, Hobbes a Locke, Montesquieu, Adam Smith a Quesnay a celé to mocné duševní hnutí, pro které doba tehdejší oznauje se jako osvícenská, pipravují tak krok 2a krokem pechod k individualisti-
ckému svtovému názoru, který vyvrcholuje theoreticky v Rousseau-ov uení o spoleenské smlouv a lidové svrchovanosti, prakticky pak ve francouzské revoluci, jež vyjaduje to hesly: volnost, rovnost, bratrství. Ale toto vítzství individualismu není ješt trvalé. Na evropské pevnin svatá aHance dusí dále individualistické proudy. Ve Francii režim Napoleonv dovede zvrátiti revoluní ideály. Prohlašovala -h revoluce vlivem filosofa Condorceta za úkol národa státi se
a šiitelem vznešené myšlenky svobody mezi ostatními národy, dovedl Napoleon, jak postehuje byste Aulard ve své politické historii revoluce (Histoire politiquc de la revolution frauQaise, 1901), získati úchvatnými svými proklamacemi národ pro imperialistické své cíle, vnukaje mu pesvdení, že je „la grande nation". A tak trvá to ješt celou generaci, než individuaHsm slaví v Evrop vítzství. Arcif neúplné. Nebo mnohé vrstvy zstaly sociálnímu názoru vrny, v nkterých státech jsou dokonce vrstvy ty ve vtšin a vystupují pod politickým heslem konservatismu. Individualistický a sociální svtový názor zápoh tedy i na dále navzájem o vládu nad myslemi lidu.
prkopníkem
Z pronikajícího individuaHstického svtového názoru rodí se dva smry, jež získávají rozhodující vliv v jedna vývoj politických a hospodáských notlivých státech. Prvním smrem, který jest výrazem smýšlení a snah buržoasie k politické moci dospvši,
pomr
19
jehož dílem jsou representaní ústavy, individuáhií svobody obanské, odstranní feudálních pout a volnost na hospodáském kolbišti. Druhým smrem, který tryská z vrstev Udu jest liberalism,
ústavn chránné
neb hmotn pracujícího, jest socialism, tchto vrstev, aby novými spoleenskými ády vyrovnány byly nesrovnalosti v majetkových a dchodových pomrech a aby zaruen byl strádajícího
jakožto
hnutí
každému spravedlivý
podíl
z
výsledk hospodáské
innosti lidské. Socialism, jako hnutí strádajících pracovních vrstev, kotví tedy v individuaHstickém nikoliv sociálním svtovém náaneb vhodnji eeno autoritárním zoru. Z toho vyplývá, že klade zájmy jednotlivce nad spoleenské svazky. Tyto svazky, aniž by jich význam pro rozvoj Hdstva v ohledu kulturním, politickém, ho-
—
spodáském, prostedníky,
—
mravním byl podceován, jsou jen aby jednotlivci dosáhli svých úkol.
oprávnn i povinen zkoumati, jsou-li svazky vhodnými prostedníky i mže po pípad mniti je, tvoiti nové. Vyluuje tedy sociasm theologické, metafysické, konservativní theoremy, tíhne k materiahsmu, positivismu, kosmopolitismu. Jednotlivec jest existující
20
SOCIALISM ANGLICKY. Moderní socialism vznikl na pechodu
z
osmná-
tém
souasn práv ctého do devatenáctého století v tch zemích, ve kterých zrodil se a nejmocnji psobil na mysle obanstva individualistický svtový názor, v Anglii a Francii. Hospodáské pomry byly tehdy jednodušší dnešních; vnitrozemský obchod, neznající ješt železnic, nemohl za skrovnjších dopravních prostedk rozvíjeti se do šíe, zahraniní obchod podlomen byl kontinentální uzavírkou Napoleonovou, prmysl ml pevládající ráz manufaktury; úinky pevratu, jež zpsobily osvobození selského stavu od bemen poddanských, pak parní, pozdji ješt elektrická sa, jakož i netušený rozvoj svtové výmny dostavily se. teprve prbhem a na sklonku druhé polovice devatenáctého století. Pro jednodušší, pehlednjší tyto pomry bylo snadné skládati sociaHsaní plány, znamenající namnoze radikální novostavbu hospodáské budovy od samých základ až do stechy. Proto plány ty vynikají neobyejnou smlostí. V druhé polovici devatenáctého a v tomto století stojí socialistití stavitelé
ped pomry
složitými,
tžce pehléd-
nutelnými. Proto pevládá kritika, prohlubování starších plán, navrhují se ponejvíce jen pestavby neb pouhé pístavby. Vbec lze íci, že starší sociaHstití myslitelé snesH materiál, který novjší stavitelé hlepizpracovati zpsobem soudobým
pomrm
dh
meným. Ti,
šlenky
kdo snaží dotvrditi
se
spravedlivost
úctyhodným 21
jejím
socialistické
stáím,
my-
zaínají
Platonovým, dovolávají se staroroku židovského, majetkového spoleenství sekty Essen, první obce kesanské, sekty Gnostik, Waldenských, Kathar, Pataren, Novoktnc, eských Adamit, anglických Leveler, perus
ideálním
zákonného
státem
jubilejního
ánského státu Ink, pvodního státu islámského, jesuitského státu paraguaiského. Zabývati se tmito zašlými zjevy nemá dnes ceny zrovna tak, jako noiti se v obsah utopistických státních román socialistických, jež napsali Tomáš Morus (Utopia, 1516), Campanella (Civitas solis, 1620), Francis Bacon (Nova 1626), Harrington (Oceana, 1656), Morelly (Naufrage des íles flottantes, 1753), Vairasse (Histoire des Sevarambes, 1677), Cabet (Voyage en Icarie, 1840), Bellamy (Looking backward, 1888), Hertzka (Freiland, 1890), Morris (New from Nowher or an Epoch of Rest, 1891); vážné návrhy spedeny jsou v nich s obrazy bujné fantasie. Spíše lze odvodniti, jmenují-li se jako pedchdci moderního socialismu Meslier, Rousseau, Boissel, Mably, Sylvain Maréchal, Helvetius, Brissot, jichž úvahy vytýkají píkré rozdíly mezi bohatými a chudými a nesrovnalosti v rozdlení požitk a majetku. Vlastní socialismus zaíná tam, kde odkrývají se kriticky hlubší píiny nedostatenosti dnešních hospodáských i vyhledávají se positivní prostedky, jak nedostatky ty bylo by lze odstraniti. Takový kritický rozbor zahájen byl v Anglii a výsledky byly takové, že mnohem pozdji erpali z nho Marx a Engels a vdecký socialism nmecký, jenž
Atlantis,
ád
Marxovými pracemi William Godwin ve
nerozlun spojen. spisu o poHtické spravedlnosti a jejím vlivu na všeobecné cnosti a štstí (Enquiry concerning political justice, and its influence on generál virtue and hapiness, 1792 3) usuzuje, že každému píslušeti má trvalý nárok k jichž majes
je
—
pedmtm,
mže
tek zpsobiti mu nému, dále že každý
vtší blaho než komukoliv má býti oprávnn, aby rozhoj
22
voln
o výtžku své práce bohatství, zvlášt není než sinekurou, již dlníci vydržují, aby vlastník vyplýtval ji v pepychu a neinnosti. Žádá proto, aby ve spoleenské organisaci, od státu vyproštné, bohatství rozdleno bylo jako práce, z které vzniklo, aby každý jednotlivec zbaven byl existenních starostí, aby podporována byla volná láska v záj-
doval
;
zddné
mu
píznivého rozmnožení potu obyvatelstva. Práv poslední bod vyvolal ostrou kritiku, ve které Malthus (An essay on the principle of population, 1798) rozvinul známou svoji theorii populaní, dle které obyvatelstvo má tendenci rozmnožovati se rychleji než prostedky k jeho výživ sloužící. Charles Halí v studii o úincích civilisace pro národy evropských stát (The Effects of Civihsation on the people in European States, 1805) míní, že stoupajícím bohatstvím vzrstá pracovní nemajetných a dchod bez práce zámožných i klade požadavek, aby stát zabral majetek pozemkový a rozdloval ho obas mezi rodiny dle jich potu, tedy požadavek, který uskutenn byl v ruském miru. Robert Owen, Udumilný továrník, neúnavn o své dlnictvo se starající, byl pesvden, že soustavnou výchovou lze lidstvu opatiti šastný život. Rozvíjí r. 1817 (A new View of the society, 1812 3) plán, aby nezamstnaní chudí ve skupinách 500 až 1500 osob sdruženi byli ve spoleenstva, v nichž by vyrábny byly všechny zemdlské i prmyslové pedmty, jichž lenové mají zapotebí. Podniká sám praktické pokusy v tom smru, zakládaje kolonie v New-Harmony (Amerika), Orbiston, Quenwood (Anglie), které však ztroskotávají, nejsouce s to vyrobiti dostatené množství výrobk. Zakládá smnnou banku, ve které by dlník vlastní výrobky mohl vymovati za potebné cizí výrobky. Také tento pokus se nezdail, protož smnná banka nevládla všemi tmi pedmty, jichž jednotHví lenové mli zapotebí, v pravý as a v žádaných jakostech. William Thompson tento
bím
—
.
23
ve studii o zásadách o rozdlení bohatství (An
inqtiiry
o
the distribution of wealth, 1824) into the principles rozvinuje první theorii o nadhodnot (surplus value, additional
value,
pozdjší
Marxova,
nadhodnota
„Mehrwert"), která v pozdjším vývoji socialismu nabyla zásadního významu a kterou co nejstrunji, bez theoretické pítže, vystihnouti lze asi takto za dnešního spoleenského ádu nedostává se dlníkovi plného výtžku jeho práce, nýbrž jen tolik, kolik staí nezbytn kjeho výživ (pozdji Lasallv železný zákon mzdový); pebytek vytžených hodnot pipadá majetníkm pozemk a kapitál ve form pozemkové jsou tito jen neinnými diváky a kapitálové renty, pi výkonných pracích. Odpomoc spatuje Thompson ve zizování sociaUstických spoleenstev zpsobem, jak :
a
pokusil se o to
Owen.
Hodgskin (Labour defended
against the claims of 1825) vychází ze zásady, že jen práce tvoí hodnoty, že kapitál je neplodný, že obžné kapitály obsahují vlastn spoleenskou práci. Vlastník kapitálu capital,
tží z práce vykoisovaného dlníka, Pipouští-U se, že výrobek každý, tedy i kapitál je výsledkem práce, nelze nástrojm vzniklým pece také z práce, pisuzovati výrobní síly. Spásu pro lidstvo hledati dlužno v takových pomrech, ve kterých lidé žiH by pospolu voln, nejsouce podrobeni zákonným nucenostem. Objevují se u tohoto spisovatele, jakož již u Godwina, známky theorie anarchistické, jež pozdji našla ve Francii v Proudhonovi výmluvného hlasatele. John Gray (Sociál System, 1831) spatuje hlavní spoleenské zlo ve vadnosti nynjší smnné soustavy. Práce má býti základem vlastnictví. Všechna bída pochází odtud, že tídám výrobním nedostává se výtžk jich práce musí býti zaveden nový sociální poádek, aby každý získal tolik vlastnictví, kolik odpovídá jeho práci. Po zpsobu Owena míní zjednati odpomoc rozzvláštním zaízením, kterým by výroba, smna ;
i
24
dlení statk organisovány byly jednotn. Ústední obchodní spolenost, jejíž leny byli by všichni ma-
pdy a kapitálu, ídila by výrobu; hotové výrobky shromažovány by byly v národních skladištích. Národní banka, spoleností zízená, vydávala by pro jitelé
leny papírové byly
výmny
peníze,
na
zboží
skrze
které
úet len,
by provádny by banka
jimž
otevela úet. Socialistické tyto zásady hlásány byly v dob, kdy život v Anglii, rozrušený pedcházejícími, dlouhými válkami, zmítán byl tžkými krisemi, jež
hospodáský
zvlášt krut doléhaly na dlnictvo, zhoršujíce beztak bídné jeho pomry. Dlnictvo uchváceno bylo hnutím, jež oznauje se jako „chartísm" a jež postupovalo nejprve volíme-li dnešní názvosloví jako evoluní, v dalším prbhu jako revoluní socialism. Vlastní myšlenkou hnutí toho bylo, že dlníkm jakožto tvrbohatství náležejí pední nároky na požitky z nho pomry tyto bude lze zmniti teprve tenkráte, až dlníci získají politickou moc, aby byli s to ucpati prameny sociální bídy. Dlnická spolenost „working men's association", v r. 1838 ustavená, formulovala v lidové chart politické požadavky (všeobecné vo-
—
—
cm ;
lební právo a volitelnost, tajné hlasování,
každoroní
parlament, poslanecké diety, stejnomrné volební obvody), o jichž splnní hlásila se schzemi, peticemi, hromadnými deputacemi nejprve kHdným, pozdji boulivým, až násilným zpsobem (ku p. výtržnosti v Birminghamu, pi nichž 30 budov lehlo popelem). Hnutí toto, povážlivé svou prudkostí a svými rozmry, potlaováno bylo policejní i soudní mocí; zaniklo teprve v r. 1848 vnitními rozkoly a nerozhodností (0'Connor, 0'Brien). Ale bylo pes to korunováno významnými výsledky. V anglickém dlnictvu probuzeno tídní vdomí i položeny základy pro píští jeho politickou emancipaci zárove pesvdilo se dlnictvo, že revoluní cesta nevede k úspchm, nýbrž spíše
vdc
;
25
cesta evoluní. Vládnoucí vrstvy zase získaly z chartistického hnutí pouení, že je naléhavou povinností veejné moci, aby starala se o duševní, mravní i hmotné povznesení dlnictva. Tak oištno v Anglii ovzduší, ve kterém mohli vynikající mužové jako Carlyle,
Kingsley, Hughes, Ludlow,
Neale,
Green, Toynbee a
Fabi („ervených
jesuit") s muži jako Sydney Webb, B. Shaw a j. klestiti cesty ke kulturnímu vyrovnávání spoleenských protiv. Proto odtud vývoj sociální otázky v Anglii byl klidnjší než na pevnin. Od let tyicátých pedešlého století pohybuje se hnutí anglického dlnictva ve dvou sm-
zvlášt spolenost
rech.
Nejprve
ve
smru svépomocném
zakládáním
rzných
družstev, k nimž daH popud „pionýi Rochdalští" r. 1844. Potom ve smru odborových organisací (Trade Unions), které byly tajnými spolky dlnickými a rozvinuly bohatou innost, když v r. 1825 a zvlášt r, 1871 a 1875 vybojovaly si
pvodn
V obou smrech dosáhlo dlnictvo takových, že jeho postup stal se vzorem pro dlnictvo na evropské pevnin. Zvlášt odborové organisace jsou to, které vtiskují anglickému dlnickému hnutí zcela uritý ráz zápasu za zlepšení pracovních podmínek v prmyslových a obchodních závodech. Teprve v osmdesátých letech pedešlého století vnikají pevninové, hlavn nmecké názory sociaHstické do Anglie. Pedevším jest to ped chvíH zmínná spolenost Fabi, založená 1884, která obrala si za úkol získávati vdeckým a literárním postupem stoupence pro myšlenku, aby spravována byla spoleensky ta odvtví prmyslového kapitálu, která se k tomu hodí, jmenovit taková, která opatují nezbytné poteby lidových vrstev; mimo to snaží se o provádní sociálních reform bytových, pracovních a pod. Reformy takové mají provádny býti postupn, krok za krokem; odtud jméno spolenosti (ímský vojevdce Fabius cunctator). Zcela dle vzoru nme-
koahní svobody.
úspch
26
cké sociální demokracie založena roku 1883 „SocialDemocratic Federation" (vdce Hyndman), která postavila se na programatické body, Marxem vytyené. Mnoho pdy však v Anglii nenalezla jen pomrn skrovný poet dlnictva se k ní pihlásil. Na podobných zásadách zízena 1893 „Independant Labour Party" (vdce Keir Hardie), která postavila si za cíl zaíditi socialistický stát, ve kterém pda a kapitál mají patiti a zužitkovány býti ve prospch spolenosti. Ve skutenosti sleduje cíle nikoliv socialistické, nýbrž jen sociáln reformní, postupujíc v tsném styku s odbo;
rovými organisacemi, aniž by starala cíl,
sespolenní
se
o
konený
vlastnictví.
Pes tyto nevalné výsledky nmeckého socialismu marxistického v Anglii, neubránilo se ani odborové hnutí jeho vlivu hlavn proto, že v tomto hnutí vznikly spory mezi staršími odborovými organisacemi, jež zahrnovaly vtšinou dlnictvo vyuené, a organisacemi mladším.i, zahrnujícími dlnictvo nevyuené (dlnictvo v lodnicích, nádeníky, námoníky, mladistvé horníky) mladší vyítah starším nedostatek rozhodnosti. Vlivem tohoto smru zaboovala stará organisace odborová na pdu socialismu, ohlašujíc na nkterých kongressích své úastenství na mezinárodních sjezdech dlnických a pijímajíc do svého programu zásadu sespoleenštní výrobních prostedk a výrobního procesu. Zvlášt populární stal se od roku 1894 v Anglii požadavek horník, aby všechny doly Y zemi byly nacionalisovány. Uritji stanoven byl socialistický program anglického odborového dlnictva na kongressu v Norwichu (1894), na kterém bylo prohlášeno, že pda, doly a vbec všechny prostedky výrobní, smnné a distribuní mají býti nacionalisovány; Hlavní zájem soustedn jest na „nacionalisaci" pdy a dol, t. j. na pevzetí tchto státem, kdežto o nacionalisaci ostatních výrobních prostedk mluví se jen theoreticky bez jakýchkoliv praktických dsledk. Pes tento 27
anglický socialism co do praktických požavelmi stízlivý, stav požadavky, které na pevnin nepokládají se za socialism, nýbrž jen za sociální reformu. Na pohled mohl by vzdálený pozorovatel arci souditi, že socialism získává v Anglii mezi dlnictvem pdu. Nicmén pes nacionalisaní hnutí, v anglickém hornictvu v nejnovjší dob hlunji vy-
obrat
je
davk
stupující,
zvlášt
liší
se angHcké
tím, že nejsou
tam
hnutí od hnutí nmeckého vdími pro praktický po-
stup zásady, které v Nmecku vytyeny byly dlnictvu vdeckým socialismem Marxovým a ujaly se všeobecn. V popedí zájm anglického dlv hlavní otázky: vyšší nictva nacházejí se stále mzdy, zkrácená doba pracovní. Píznaným dokladem pro ráz anglického hnutí je zízení „Labour Party", (1903) ve které sdruženy jsou obé sociaUstické strany a odborové hnutí dlnické i spolenost Fabi za úely politickými, aby totiž všechny tyto rzné smry po-
nm
dv
pi parlamentárních volbách
stupovaly
i
v parlamentu
jednotn protože v této organisaci pevládá vliv odborového dlnictva, nesdílejícího celkem socialistických ;
názor
marxistického dlnictva
nmeckého,
postupují
lenové na program „Labour Party" zvolení v parlamentu ve shod s liberální stranou; „duševn ocitá se pevládající vtšina této frakce v zajetí liberál a radikál a socialistická menšina vlee se oportunisticky Jen proto mohla tato frakce docíliti jistých na nimi .
.
.
úspch,
že jde, opouštjíc vlastní sociaHstické zásady, za provádním dosažitelných soudobých požadavk zvlášt na poli sociálních reforem". (Diehl, Uber Sozialismus,
Kommunismus und
Znalci anglických dlnických
Anarchismus,
pomr
tvrdí,
že
1920). socia-
usnesení tamních dlník pes rozhodnou jedlužno bráti za „svátení" projevy, že však vlastní silou tohoto dlnictva není socialism obsahu pevninového, nýbrž dlnický zájem mzdový a pracovní. Nicmén pes duševní stízHvost anglickou
listická jich
ehybnou
28
Marxv
je patrný, teba nejhlavnjší, theorie o nadhodnot, je anglickými theoretiky socialistickými odanglické hornictvo, které mítána. V nejnovjší zrovna tak jako hornictvo na pevnin stojí na krajním kídle socialismu, obnovilo svj dívjší požadavek po nacionahsaci dol, takže vzrostla tato otázka
vliv
z
jeho
na tamní hnutí dlnické
theorii
práv
ta
dob
T Anghi na nejpalivjší otázku sociální. Po válce vznikla v Anglii nová socialistická strana (British-Social-Party), která postavila se na nejkrajnjší kídlo sociahstické, žádajíc odstranní kapitalistického ádu spoleenského, zízení státu sociaHstického, penesení veškeré moci státní na dlnické rady, volené dlníky v podnicích pímo a podrobené bezprostednímu dozoru dlnických mas. Tyto požadavky nelze provésti cestou parlamentární, proto je strana pro pímou akci dlnictva, pro taktiku revoluní, kterou by uskutenn byl komunistický „commonwealth". Vliv ruského bolševického sociaHsmu na tento nový stranický útvar v anglické vrstv dlnické je patrný. Jaká je vnitní síla tohoto v Anglii nového, socialisticky krajn radikálního smru, nebylo lze dosud zjistiti, ježto toto dítko bolševismu nemlo dosud píležitosti, aby milo své síly se staršími, v zápasech jíž otužilými odboráskými svými soudruhy.
29
SOCIALISM FRANCOUZSKÝ. Lidový psycholog vystihuje odlišnou rázovitost Angliana a Francouze takto Anglian vyhledává rovnost ve svobod, Francouz svobodu v rovnosti. Vývoj sociahstického hnutí ve Francii je dokladem o výstižnosti této karakteristiky. Francouzský socialism vyniká smlostí myšlenek nad anglický. Revoluce francouzská napsala na svj štít heslo rovnost. Vyjadovala tak touhu utlaených vrstev nejen po rovnosti práv, ale také po rovnosti požitk, jiným slovem po rovnosti sociální. Dokud radikální uHce projevuje tuto touhu svým hluným zpsobem, koketují tak mnozí revoluní vdcové jako Robespierre, St. Just, Brissot se socialismem. Ale jaká vzdálenost dlívá v politice hesla od skutenosti, ukázalo se práv zde výrazn. První odvážlivec, který heslo sociální rovnosti chystal se uskuteniti, skonil na popravišti. Byl to Babeuf. V asopisech, které vydával (hlavn: Tribun du peuple, 1794 6), hlásá potebu, aby veškerá výroba ízena byla nejvyšší mocí, lidem volenou, aby všechny práce rozdleny byly mezi všechny obany, mezi které mly by rozdleny býti všechny vyrobené pedmty i požitky dle poteby každého. S pívrženci, které získal pro tento plán, znamenající sespoleenštní výroby a distribuce statk, mínil Baeuf zmocniti se násilným pevratem vlády (1796). Plán prozrazen, Babeuf popraven, soudruzi deportováni. Ale myšlenka, uskuteovati sociaHstický poádek revolun, nezaniká babouvism stává se pod :
—
;
novým jménem
jako „blanquistická
30
taktika" za
vd-
covství Blanqui-ho skutkem r. 1839 a 1848 s výslovným cílem, aby buržoasie byla proletariátem povalena prostedkem násilné expropriace. Totéž opakuje se roku 1871 v komun, která je pi moci píliš krátce, než aby mohla provádti socialistické plány. Pod tvrdou pstí Napoleonova caesarismu musil socialism zmlknouti. Ozývá se znovu za restaurace v Saint-Simonismu (Saint-Simon, Enfantin, Bazard). Náboženství, nové kesanství, má dovésti spolenost k velkému cíli rychlého zlepšení osudu chudých tíd. Ideálem má býti všeobecné sbratení všeho lidstva za úelem pokojné práce. Stát zbavený dnešní vojenské a byrokratické formy, má jediný nadán býti
ddickým právem, aby pevzal postupn všechny výrobní prostedky a potebné statky klidným zpsobem do svého majetku. Prostednictvím ústední banky a pimených podízených pikazoval by stát
úad
výrobní prostedky nejschopnjším, kteí by ve form služného byli za to odmováni. Saint-Simonism, hlásaný 1819 1830, jest dle toho vysloveným, theokraticky zbarveným státním socialismem. Jiného rázu jsou socialisaní projekty, jež v letech mezi r. 1808 až 1829 nastínil Fourier a jež v pozmnných formách opakují po Considerant, Dezamy, Buchez. Fourier (Théorie de quatre mouvements, 1808,
—
nm
Nouveau monde industriel, 1829), sluující nejbystejší s nejpehnanjšími fantastickými plány, postehuje oste vadnos spoleenské organisace lidské. Pedpovídá již v r. 1808, že v konkurenním boji
úsudky
musí malé podniky zanikati, že
konen
malý poet
mocných kapitalist vyšine se na pány svta (pozdjší Marxova theorie o koncentraci a akumulaci kapitálové). Pedpovídá dále, že po soudobém-^ období hospodáském dostaviti se musí období „garantismu", t. j. období, ve kterém každému lovku zarueno bude minimum životní, a sice právo na práci, starobní pojištní a organisace
31
úvru
pro
stední stavy
veejnou mocí. Pravé štstí pinese však lidstvu teprve nový svtový poádek, ve kterém lidstvo organisováno bude ve „falangách", totiž obcích ítajících po 2000 lenech, v nichž každý vyvolí si práci jeho chuti odpovídající a v nichž výtžek práce rozdlován bude mezi leny tak, aby pipadly Vi2 ^^ kapitál, Viq na práci a ^/^g na talent. Fourier shromáždil kolem sebe nadšenou obec pívrženc; praktické pokusy s „falansteriemi", podniknuté ve Francii a Spojených státech, ztroskotaly zrovna tak jako pokusy Owenovy.
Louis Blanc
je
pvodcem myšlenky
skupinového
(družstevního) socialismu. Vychází rovnž z pedpokladu, že za soukromého vlastnictví volná soutž musí stupovati majetkové rozdíly. Ve spisu o organisaci práce (Organisation du travail, 1841) líí, jak peddo nových, družstavuje si pechod z dnešních Stát pevezme železnice, stevních spoleenských doly, cedulovou banku, pojišovací ústavy do své správy, zídí bazary a skladišt pro sprostedkování obchod. Z výnosu tchto podnik uhradí správní výlohy, zbytek pak bude uren za dlnický fond, z nhož zizovány budou zemdlské a prmyslové podniky. Tyto odevzdají se do správy dlnickým sdružením s podmínkou, že výtžek po úhrad režie, mzdu dlník v to ítajíc, rozdlován bude tak, aby tvrtina vnována byla na umoení dlužného kapitálu, druhá
ád
ád.
tvrtina na zízení podprného fondu pro neschopné práci, tetí tvrtina na rozdlení mezi leny, tvrtá konen k zízení reservního fondu. Podniky téhož druhu mají soustedny býti v ústedním podniku. V elo všech zemdlských a prmyslových podnik postavena má býti nejvyšší rada, sjednocující celou soustavu zásadou solidarity. Postupným provedením takovéto družstevní organisace pevezmou na konec dlníci do svých rukou všechno podnikání, aniž by soukromý kapitál mohl potom s nimi soutžiti, takže zmizí. Z tchto myšlenek tžil pozdji organisátor n-
k
32
meckého hnutí
socialistického, Lasalle. Slovo Blancovo o „organisaci práce" ujalo se mezi francouzským dlnictvem tak, že stalo se okídleným heslem; v jakékoliv hospodáské pohrom, v jakékoliv svízeli ozývalo se volání: práce musí býti organisována. Nejvtší, lépe eeno epochální význam pro vývoj socialismu má Proudhon, nejen proto, že právem zve se „otcem anarchismu", nýbrž ješt více proto, že jeho kritické theorie vedle theorií Thompsonových psobily rozhodujícím vlivem na rozvoj tak zvaného vdeckého socialismu; myšlenkovým bohatstvím, novostí svých názor, stkvlostí svého slohu vyšinul se na nejpednjší místo mezi socialistickými spisovateli. Svtoznámá je jeho odpovdna otázku Besan9on-ské akademie „Ou'est-ce que la propriété?" „La propriété c'est le vol" (1840), Kapitalista, tak dovozuje, pijímá od dlsi na základ níka více, než mu poskytuje,
mže
svého vlastnictví z výrobku dlníkem vyrobeného pinesil, spotesvojiti ást bez náhrady, sklízí tedy,
a
buje, aniž by vyrobil, užívá, aniž by pracoval vlastnictví skytá píležitost ku krádeži, vlastník stává se takto zlodjem. Ale zmenšuje-li kapitalista podíl dl•
;
níkv, zmenšuje souasn možnost odbytu svých výrobk i pivolává takto odbytové krise a v dsledcích toho nezamstnanost dlnictva, vzrst pauperismu (pozdjší Marxova theorie o krisích a o zbídaení proletariátu). Proto musí dle Proudhona dnešní vlastnické ády nahrazeny býti novými, za kterých by práci ve volných a spravedlivých
ena
smnách
zabezpe-
byla plná vzájemná hodnota. To bude možno jen v nové budoucí spolenosti, ve které každý bude pracovati jen kdy a co mu bude libo, ve které nad lidmi nebude nikdo jiný panovati, než jich vlastní rozum a cit. Závrek tedy Odstranit každou svrchovanou moc, zavésti bezvládí ili anarchii. Provedení pedstavuje si Proudhon dle spisu o všeobecné idei revoluce (Idée generále de la Révolution, 1850) takto: :
Socialism
3.
33
Rolníci budou hospodaiti úpln samostatn na své prspoleenská forma se nehodí. ježto pro
n
pd,
myslu zídí
si
Každá vláda
V
dlníci tchže slouží jen
nemajetným;
obor
sdružení (associace).
k ochran
zájm
majetných
provede-li se vhodná
organisace Proudhon vyprazpostedkující, bezúroný úvr coval k tomu projekt zvláštní smnné i lidové banky a oznaoval své návrhy jako „mutuaHsm" aneb jako
proti
—
—
je každá autorita zbytená, každý „federaHsm" vládne sob sám, dává si sám zákony; na místo nuceného zákonodárství nastoupí svobodné smlouvy mezi jednotHvými associacemi a jich leny. „Žádné zákony, ani vtšinou, ani jednohlasností usnášené; každý oban, každá obec neb korporace dávají si své zákony sami." Takový poádek nebude lze uskuteniti všeobecným volebním právem, které je vlastn „skrením veejného vdomí", nýbrž toliko propagandou nech smírnou i násilnou. Proudhonv vliv na* vývoj sociaHsmu byl silný. Jeho anarchistický ideál spoleenstevní organisace budoucnosti získal horlivé stoupence a šiitele. Jednak vyvíjel se z nho klidný smr autoritárních anarchist; ale také smr propagující iny. Mezi stoupenci poslednjšího smru vynikají Bakunin, Najev, Krapotkin, Ehsée Reclus. Prvnímu podailo se vyvolati mezinárodní hnutí anarchistické, jehož nitky ústily v „mezinárodní alianci socialistické demokracie" vykonávaje velký vliv na ruskou studující mládež, která v spatovala svého proroka, psobil na rozšíení anarchismu v Rusku, nepímo pak na vznik pozdjšího
a
;
nm
hnutí nihilistického. Najev, jako emisa Bakuninv, stal se v Rusku duší tajného spolku, snažícího se uskuteniti anarchism propagandou inu. Krapotkin svým anarchistickým programem, do krajnosti piosteným vzíti si, co z požitkových každý se mu zlíbí, každý pociovati bude morální tlak, aby zásada svou prací prospl jiným; tak zní jeho
—
pedmt
mže
vdí
34
— pispl
k rozšíení tohoto smru mezi francouzským dlnictvem horenou svojí inností vnesl výstední tento program do mnohých dlnických skupin, které již hrzostrašidelnými názvy („pochode Bellevillská", „pardál Batignollský", „ervený kohout", „Dynamit" atd.) a ješt více výzvami k násilnostem ve svém asopisu (Révolution sociále) i skutenými dynamitovými atentáty ;
šíily postrach v kruzích buržoasie. Jakkoliv bohatá byla socialistických myšlenek francouzské, pece nepropracoval se na živé tamní socialism v jednolitou formu. žádné jiné ze-
že
pd
V
mi není sociaHsm rozptýlen v tolik rzných smr, jako ve Francii, pes etné pokusy sluovací. Jednotlivé
smry
se co chvíli rozštpují, sluují, postupují
po njakou dobu pospolit, rozcházejí se potom zase paprskovit, takže obraz francouzského socialismu v novjší dob je bohat pestrými zmnami. Hlavní
smr
tchto jednotlivých jsou tyto: 1. Blanquisté. nich vzkíšen babouvism t. j. hnutí, které v dobách první revoluce podníceno bylo Babeufem. Cílem blanquist je spoleenství yšcch statk, aniž by však z
V
blíže byl vysvtlen. Tžištm jich je Revolucí musí býti dosavadní pomry znieny, aby z trosek vyrostly nové. Spatují proto hlavní svj úkol v tom, aby poádány byly násilné výbuchy. Od r. 1898 organisováni jsou ve stran „Parti socialiste révolutionnaíre". 2. Anarchisté. Jsou pokraovateli smru Prondhoncm vdecky založeného a sousteují svým programem volných associací a smnné banky radikální živly malého mšanstva. Ješt dnes vyskytují se mezi nimi stoupenci revoluního anarchismu, pevážná vtšina hlásí se k umírnnému „autoritárnímu" anarchismu ili mutualismu. 3. Kol-
píští
poádek
taktika.
a
lektivisté.
Smr
tento hájí sespoleenštní
pdy, dol,
dopravních ústav, budov, kapitálového majetku. Hlásí se v tomto ohledu úpln k týmž ideám, stroj,
které zastupuje
nmecký
socialism
35
od
dob vítzství
vdeckého
socialismu Marxova.
Soustedn
je
v orga-
nisaci „Fédération des travailleurs socialistes," když se byli od „parti ouvrier" pro mírný postup této odtrhli. Dle zakladatele (Jules Guesde) oznaují se stou-
penci jako „Guesdisté". 4. Possibilisté. Hlásí se k pomožnosti, nechtjí „jako v pohádce o Modrovousovi treti na vžích Utopie, aniž by spatili kdy picházeti nco konkrétního, makavého". Jsou tedy stranou sociální reformy. Strana jich oznauje se „parti ouvrier". Dle zakladatele (Pavel Brousse), který revoluním anarchistou krajního smru, byl pozdji Guesdistou, nazývají se též „Broussisty." oznaovaní tak podle vdce Alle5. Allemannisté, manna, který odlouil se od possibilist, protože nelitice
pvodn
byl spokojen
s
mšanských
stran.
jejich
postupem shodným
postupem
s
Strana se nazývá „Parti ouvrier socialiste révolutionaire," 6. Samostatní socialisté. Pod
tímto názvem sloueni jsou politikové socialistického zbarvení, nechtjící se podíditi žádné z uvedených stran. Patí sem vynikající osobnosti jako díve Jaurs, nyní Millerand, Briand. Od tchto dobe Ušiti dlužno radikální socialisty, kteí trvají „vášniv" na zásad vlastnictví, jsou tedy pes svj titul vlastn stranou mšanskou, podobnou asi kesanským sociálm rakouským bez náboženského zbarvení. podailo se slouiti socialistické smry r. 1896 7.
soukromého
V
k spolenému postupu („programme de St. Mand", vypracovaný Millerandem) za tmito body státní zakroení k pevodu zralých podnik do národního vlastnictví, dosažení politické moci všeobecným hlasovacím právem, mezinárodní dorozumní dlnictva. R. 1901 rozpadlo se toto spoleenství; teprve r. 1905 podailo se provésti slouení znovu pod názvem „parti socialiste, section frangaise de Tinternationale ouvriére;" arci jde tu jen o spolený postup a spolené porady na kongressích, pi" emž vnitní samostatnost stran zachována. ást blanquist a guesdist se však ne:
:
36
pipojila
i
vystupuje
vislých socialist. Po socialistické vnikati
samostatn pod názvem neodválce zaal do spojené strany
smr
radikálnjší,
sympatisující
ruským bolševismem. Proti tomu ustavila se nejnovji (1920) strana nová „parti socialiste fran^ais" s národním zbarvením, která zavrhuje taktiku revoluní a methody násilí, neskrývajíc svj odpor proti diktatue proletariátu v takové form, v jaké ji provádla sos
vtská republika
ruská.
roztíštní lze poznati, že socialism ve Francii nemá toho významu jako v Nmecku. Nejvlastnjší socialism, totiž ten, který odpovídá nmeckému marxismu, guesdism, je ve Francii jen skrovným zlomkem socialismu; a i tento smr na venkov opouští socialistické zásady, pijímaje program agrární. Nmecký doktrinarism marxistický píí se živému francouzskému duchu. Marxistický stát budoucnosti, pedstavující život kasárnicky disciplinovaný, nemže nadchnouti francouzského odchovance velké revoluce, mezi jejímiž ideály stkvla se osobní svoboda, „liberté", na prvním míst. V zemi, ve které vrstvy drobného majetku zemdlského, pak malého kapitálu jsou tak neobyejn rozšíeny jako ve Francii, nemže Již z tohoto
smr popírající soukromého vlastnictví. Povaha francouzského socialismu, vyjímajíc málo etné revoluní jeho smry, není tak bojovná jako v Nmecku. Nasvduje tomu také výsledek posledních zakotviti sieji
snmovních voleb ve zprávy z
Francii,
pi
kterých socialistické
V
tomto úsudku nesmí másti poválených kongress socialistických, na
strany utrply ztráty.
kterých utkaly se smr umírnný (Renaudel) s radikálním (Loriot), mezi nimiž zprostedkoval smr stední (Longuet). Na kongressích tch podailo se sice proniknouti smru radikálnjšímu než dosud, ale s výhradami, kterými ostrost usnesených resolucí šlo zmírnna o pístup k druhé i tetí internacionále takovou mrou, že bylo to vítzstvím zprostedkují-
—
37
—
ího smru. te-li eský tená zprávy o socialistických kongressích francouzských, nesmí si pedstavovati shromáždní proniknutá sjednoceným duchem socialistických ideál, jakým ovládány jsou sjezdy socialist v Nmecku neb u nás, nýbrž ve Francii jsou to shromáždní, v nichž zastoupeny jsou rzné smry od nejkrajnjších do nejumírnnjších, tedy smry revosociáln luního socialismu až do pokojných reformních, které u nás zastupovány jsou stranami vyhrann mšanskými. Proto usnesení socialistických kongress francouzských postrádají váhy sjednocených projev, za kterými by stálo jednolité hnutí v celém národ. Mimo to vadí názornosti splývavost a pohyblivost hranic mezi jednotlivými smry francouzského stranickou ztrnulost, na kterou zvykl si socialismu politický život u nás a v Nmecku, nesnese francouz-
smr
;
ská letora ani v socialismu. Zvláštní hnutí, jež dlužno aditi k socialismu, rozvinulo se v poslednjší dob ve Francii, hnutí píbuzné blanquismu a revolunímu anarchismu. Je to syndikalism, který ztlesuje socialistická skupina „Conféderation generále du travail" a jehož mluvími jsou Sorel (L'avenír socialiste des syndicats, 1897) a Lagardelle (Le sociahsme ouvrier, 1911). Dle toho jsou syndikalisté
antimilitaristy, antipatrioty, antistátovci, jsou eleboje pohotovým, hlasovací lístek poklá-
mentem do
dají za tupou, sterilní zbra, vysmívají se ueným lekcím pedantických doktor, zhnusily se jim nekonené a neplodné diskusse a hnidopišství Marxist, stávky jsou zásadou nejušlechtilejších, nejhlubších a nejodhodlanjších cit v proletariátu, jsou pesvdeni o „spontáních kreacích", t. j. o tom, že staí zniiti dnešní poádek, aniž teba truditi si hlavy starostí o píští poádek, ježto ten vyvstane sám sebou. Program syndikaHst shrnouti lze zcela strun Jich taktika je sabotáž, pracovní soustava ca'canny (plýtvání asem), generální stávka, uHní boj; jich cíl železnice :
38
pošty pošákm, doly horníkm, školy zlomyslný vtípká odprce (Lynkeus) stoky cídim stok. Spartakovci v Berlín pidal a sociální revolucionái v Moskv jsou, pokud jde o taktiku, rodnými bratry syndikalist, nejkrajnjšího to levého kídla socialismu vbec; co do vcného programu, jsou však nmetí spartakovci a ruští sociální revolucionái stoupenci bezpodmíneného marxismu zbarvení komunistického.Francouzský syndikalism získal stoupence v románských zemích, hlavn v Itálii (Labriola, Leon), pak ve Španlsku. Nejnovjší pokus francouzských syndikalist, aby všeobecnou stávkou vynutili hospodáské reformy ve Francii ve smru so-
železniám, uitelm a
—
— jak
cialistickém
mírnjších
(kvten
smr
a
1920),
ztroskotal neúastenstvím
písným zakroením
39
vládním.
SOCIALISM NMECKY. Laveleye (Le socialisme contemporaine, 1881), porovnávaje nmecké a francouzské socialistické theorc„Nmci jsou nepopirateln uenjší, tiky, praví toto ale používají vdy k suchopárným abstrakcím. Schází jim mocný dech 17. a 18. století. Nikdy nedovolávají se, jako mužové francouzské revoluce, velkých zásad pravdy, práva, spravedlnosti, které jdou k lidskému srdci. Materialisticky pipoutáni jsou k zemi. Francouzští sociahsté jsou peasto nevdomí, naivní, opojení vlastními chimérami. Ale jsou všichni Hdmi, snjí svým^ zpsobem o všeobecném štstí; jsou vlastn zbloudilými filantropy". K tomu sluší dodati, že tito filantropití snílkové a s nimi souasn stízliví Angliané vystihli všechny zásadní body, z nichž rozvíjelo se sociaHstické hnutí. Nmci pijah tyto zásady hotové, jich práce záležela v tom, že ulili tmto zásadám písné vdecké formy, že postaviU je na pevný funda:
ment
vd
filosofických, historických,
národohospodá-
ských, a že založiU tak zvláštní nauku, která oznauje se jako vdecký socialism. Ale k tomu došlo dost pozd, vlastn až v letech šedesátých. Ped tím ani literární hnutí, ani násilné výbuchy socialistické z levého behu Rýna a z protjšího behu prplavu nedovedly rozeiti nmeckou veejnost. Roztíštnost uvnit kažNmecka v malé státy, skrovnost
pomr
z nich, úzkost hospodáských obzor, tuhá politická reakce a. policejní režim nedovolovaly myšlenkovému svtu vzlétnouti do výšin, v kterých
dého
nmeckému
rodí se
svtové reformní
plány. Filosof Fichte, uchvácen
40
nadšeným vzletem francouzské
revoluce, ospravedlo-
1796 vlastnictví jen tehdy, pramení-li z práce. Jinak však jen tu a tam slabý ohlas (Hess, Grun, Weitling). Ani komunistický manifest, kterým r. 1848 Marx a Engels z neutrální pdy londýnské vyzývali: „proletái všech zemí, spojte se", nevyburcoval dlnictvo. Jediný národohospodáský spisovatel zabývá se v této period sociálním problémem zpsobem, který vyniká nad prmr. Rodbertus, jehož spisy, širšímu obecenstvu neznámé, (Zur Erkentnis unserer staatswirtschaftliclien Zustánde, 1842; Soziale Briefe an Kirchmann, 1850 1) spadají do této doby ješt sociáln nerozeené, bývá posuzován. Podle jednch je vlastním zakladatelem val
již
r.
—
vdeckého
socialismu (Diehl), jeho spisy jsou
rzn
vdeckou
Dle jiných zase erpal své zásady z Proudhona a Saint-Simonist, k nimž piinil málo praktický návrh. Vychází ze zásady, že všechny statky jsou jedin výrobkem práce, že mzda dlníkova pedstavuje stále menší ást výrobku, že by proto dnešní soustava, spoívající na soukromém vlastnictví pozemkovém a kapitálovém, mla pevedena býti ponenáhlu v nový poádek, založený na vlastnictví dle zásluh a istého dchodu, ježto úplné odstranní vlastnictví mohlo by nastati teprve ve vzdálené budoucnosti, asi za 500 let. Pro pechod k tomu ml by stát pevzíti stanovení výše mzdy a cen dle složité soustavy normální pracovní doby a normálního výkonu a nahraditi dnešní peníze penzi pracovními (poukázkami za vykonanou práci); sestavil sám podrobnou takovou „mzdovou skálu", ale praktický život si jí nepovšimnul. Opravdové hnutí socialistické poíná v Nmecku teprve na poátku let šedesátých. Pvodcem a organisátorem je socialistické dvojfivzdí Lasalle a Marx. V cíli jsou za jedno socialistický poádek ale cesty, které k tomu volí, jsou protichdné. Lasalle je idealista, nacionalista, stoupenec státního socialismu, tak-
-zbrojnicí.
;
:
41
tikou oportunista Marx je materialista, internacionáln kosmopolitista, protistátní socialista, taktikou revolucioná. Lasalle, úchvatný, vše za sebou strhující, ne;
obyejn vzdlaný eník, zakládá 1863 všeobecný spolek dlnický, skrze který propaguje tyto myšlenky (Heinr. Bastiat-Schulze von Delitzsch, der ókonomische Julian, 1864): Prmrná mzda dlníkova nemže odchýliti se trvale od životní jeho míry, t. j. od toho, eho dlník potebuje, aby mohl žíti a se rozplemeovati (železný zákon mzdový). Pomoc lze najíti v tom, spojí-li dlník ve svých rukách kapitál a práci, ili stane-li se sám podnikatelem; toho bude lze dosíci dlnickými výrobními družstvy, k jichž založení musí stát poskytnouti potebné prostedky. Stát bude k tomu donutiti, získá-li dlnictvo všeobecným hlasovacím právem politickou moc. Tmito svými družstevními podniky znií dlnictvo na konec soukromé kapitalistické podniky asi tak za 200 let, soudí
lze
;
dospje se takto k novému hospodáskému poádku. Zde pejímá Lasalle plán, který ve Francii mnohem pelivji a podrobnji propracoval Louis Blanc Lasalle,
jen v
odvodnní
je
Lasalle hlubší.
Lasallovy myšlenky ovládaly nmecký socialism jen po krátkou dobu. Agitaní jeho innost skonila náhle, padl v souboji a pívrženci jeho ztratili vdce. Marxv smr stále je zatlaoval (sjezdy v Eisenachu, 1869, v Goth, 1875), až na sjezdu v Erfurtu (1891) Lasalleáni splynuly v Marxisty úpln v sociaHstické stran dlnické.
Odtud
je
nmecký úpln sociaHsmem Marxomyšlenky složeny jsou ve velkém a
socialism
vým, jehož
vdí
vynikajícím díle Marxov „Kapitál" z r, 1867, 1886 a 1894, díle to, které pes svoji abstraktn matematickou, pro širší obecenstvo tudíž nepístupnou formu má pro vývoj sociaHsmu epochální význam. Mnohými okolnostmi lze vysvtliti toto vítzství Marxových ideí, které rozšíily se daleko pes hranice Nmecka. Bylo to nejprve zízení „internacionální associace dlnické"
42
a
v Londýn r. 1864, která, uvedla se manifestem velmi krotkým, probudila v dlnictvu všech národ cit pro spoleenství tídních zájm duší této associace byl práv Marx. Bylo to dále hluboké filosofické prohloubení v duchu humanitní filosofie Feuerbachovy a dialektické methody Hegelovy, které hnutí až do té praktické povzneslo na výši zvláštní doby více socialistické vdy; odtud mluví se o vdeckém socialismu. Nová vda konen neobrací se již k mlhavým a splývavým pojmm chudých a bohatých, nýbrž staví proti sob zcela urité tídy, kapitalisty a prmyslové dlníky, uchvacujíc tyto svým obsahem: immanentní zákony, ovládající hospodáský život a písnou vdou ;
mén
dokázané, zaruují dlnictvu píchod nových ád, v nichž stane se vládcem výroby, smny i distribuce a dospje k šastnému, naprostou spravedlností vy-
plnnému
životu.
Základem vdeckého socialismu, jak vyhranil ho Marx, je historický materialism. „Výrobní zpsob hmotného života podmiuje vbec sociální, politický a duševní vývoj života", praví Marx apodikticky. Míní tím íci do obyejné mluvy peloženo že veškeren vývoj lidského života od nejstarších poátk byl odvislý od hmotných pomr, v nichž lidstvo žilo pro všechny zmny, které djiny lidstva zaznamenávají, najíti dlužno píiny v hmotných poJe zjevno, že tento názor píí se dosavadním
—
—
;
zmn
mr.
názorm,
jež
z
djinného vývoje erpáme.
I
u nej-
primitivnjších národ, jak anthropologie dokazuje, mají mnohdy ideální pohnutky vtší vliv na jednání,
než hmotné pohnutky. Jist
lze
mnoho
hmotných pomr, djinách doítáme se však
jinách
dovoditi
zájm.
V
z
d-
událostí v z materiálních též o velkých
událostech a pevratech, pro jichž vysvtlení nedostaují soudobé hmotné pomry a jež vysvtliti lze jedin ideovými pohnutkami osob a vrstev pi tom úastnných. Tžko lze pece takové události, jakými
43
byly na píklad islámské hnutí, nebo kižácké války, nebo husitské hnutí, nebo teba reformace, vysvtliti jedin hmotnými pohnutkami. Slabiny bezpodmíneného historického materiaHsmu vycítily se proto v adách sociahst samých. Již Engels, nejoddanjší spolupracovník Marxv, byl nucen piznati, že vedle hmotných i ideoví initelé psobí svým vlivem na historických zápas, initelé politití, právní, theorie filosofické, náboženské a j. Zvlášt mravním initelm píby ne neobmezený, pece jen v rozsáhlých sluší, životních oborech tvrí vliv na vývoj životních Marxv materialism je tudíž slabou stránkou jeho uení. Nicmén zstává nepopenou a nepopiratelnou jeho zásluhou, že vystihl a zdraznil mocnou psobnost hospodáských zjev a tudíž i hospodáských soustav na vešker en, nejen hospodáský, nýbrž i kulturní a politický vývoj národ a že vyplynul z toho pro veejnou péi ve státech nutný dsledek starati se o hmotné zabezpeení dlnictva. Marx nenakreslil uritého plánu, dle nhož by mla postavena býti budova píští socialistické spolenosti; vyslovil toliko urité theorie, jež jsou kritikou dnešní spolenosti, z nichž lze však nastíniti jakýs, teba jen mlhavý obraz píštích spoleenských Jsou to tyto theorie: 1. Theorie o nadhodnot Dlník neobdrží ve plného výtžku své práce, ást, t. zv. nadhodnotu, podrží pro sebe kapitál, který vzniká a rozmnožuje se jen tím, že vsává do sebe nejvtší ást pra-
prbh
pomr.
ád.
:
mzd
covního výtžku. Totéž tvrdili ped Marxem Thompson Marx pejal svou theorii o nadhodnot hlavn z Thompsona, jehož spis jak uvádí A. Menger, spisovatel sociahsmu naklonný (Das Recht auf den vollen Arbeitsertrag, 1886) „vyniká nad Marxv daleko i proto pokládán býti za fundamentální dílo socialismu". 2. Theorie o soustední a nahromadní kapitál: „Hrou immanentních zákon kapia Proudhon;
— —
mže
talistické
výroby" .sousteují se kapitály, pohlcujíce
44
malé a stední podniky, stále více ve velkých podv rukách stále klesajícího potu kapitálových magnát v^^^hody zdokonalené výrobnosti a vzrstající
nicích a
;
plodnosti práce monopolisují kapitál.
Francii Fourier.
Takovým
prmyslový a pozemkový
ped Marxem ve Theorie o zbídaení proletariátu. vývojem stlaují se stední vrstvy do ad
Tytéž
myšlenky
vyslovil
3.
dlnictva a tvoí s ním dohromady tídu proletariátu, v níž pod tlakem vykoisujícího kapitálu šíí se existenní nejistota, bída, tlak, otroina, ponížení, vykoistní" (t. zv. Verelendungstheorie). 4. Theorie o krisích: Toto zbídaení proletariátu seslabuje jeho spotební schopnost, kdežto soustední kapitálové zvyšuje naopak výrobní výsledky. Nepomr mezi poptávkou a nabídkou, který takto vzniká, má v záptí pustošivé krise, jež se periodicky opakují a piostují a i,
dkaz, že soukromé vlastnictví k výrobním nelze se zdravým vývojem srovnati. 5. Theorie tídních protiv a boj: ím více stoupá množství proletástva a armáda pebyteného dlpodávají
prostedkm
nictva, tím více zostují se protivy mezi vykoisovali a vykoisovanými, tím prudší boje vznikají mezi buržo-
a proletariátem. 6. Theorie o shroucení (ZusamNa jedné stran krise, na druhé menbruchstheorie) zbídaení proletariátu pivoditi musí pomry, za nichž kapitálový monopol stane se poutem výrobním. „Koncentrace výrobních prostedk a sespoleenštní práce dosáhnou bodu, ve které stanou se ve svém kapitalistickém obalu nesnesitelný. Obal bude rozražen. Hodina kapitalistického soukromého vlastnictví odbíjí. Marx ujišuje Expropriatéi jsou expropriováni." tedy vdecky, že musí pijíti, jak to nmecký vtip oznauje, „velký poprask, Kladderadatsch", kterým automaticky, teba bez jakéhokoliv piinní socialistických stran, dohospodaí dnešní soustava soukromého vlastnictví, aby uvolnila místo soustav spoleenského vlastnictví. Dle této theorie znl by úkol asií
:
45
dlnictva prost
:
vykat, až nastane shroucení kapi-
samo sebou. Nedsledn však uruje
talismu
program,
Marxem
erfurtský
prodchnutý, úkol dlnictva, aby pi-
pemnu, jinak Tato spoleenská znamenati bude osvobození nejen dlnické tídy, ale všeho lidstva, které trpí nynjšími pomry. Toto osvobození mže býti duem jediné tídy dlnické, ježto ostatním tídám záležeti musí na udržení soukromého vlastnictví. Zájmy dlnické tídy jsou ve všech zemích totožné. Osvobození dlnické tídy jest tedy dílem, kterého úastni jsou dlníci všech kulturních zemí stejnomrn. Dinictvo musí získati politickou moc, aby uskutenilo pevrat kapitalistického ádu ve spoleenský. Ne tedy passivita, která z theorie vyplývá, nýbrž aktivní postup, a to postup mezinárodní má býti heslem dlnictva. Teba kritiky tchto theorií? Hodn vysoká je hora spis, napsaných o marxismu. Nového nelze nic pinášeti, leda opakovati odchylnými slovy, co ekli již jiní pro i contra. Slyšme proto kritika nezaujatého proti marxismu, protože je sám socialista. Bernstein (Voraussetzungen des Sozialismus, 1899 a Zur Theorie und Geschichte des Sozialismus, 1919) soudí skepticky. O nadhodnot praví: „Theorie hodnotní poskytuje tak málo normy pro spravedlivost neb nespravedlivost v rozdlení pracovního výrobku, jako nauka o atomech normy pro krásu neb ošklivost obrazu." V íslech statistiky nenachází potvrzení o takovém mohutnní velkého kapitálu, že by tím potlaeny byly stední vrstvy. Ukazuje, že rozvojem hospodáských vodilo
spoleenskou
:
pemna
institucí
rostou prostedky zažehnávající krise, že ro-
nepopirateln jich pomry, že buržoastická spolenost není tak krutým odprcem dlnictva, jak se líí, že naopak hospodásky roste v ní vdomí o povinnostech slabším vrstvám, takže tídní boj ztrácí své ostrosti; „nikoliv z chaosu vidím sociaHstickou spolenost se stoucí sociální a politický vliv dlnictva zlepšil
vi
46
vynoovati, nýbrž z organisaní tvrí síly dlnictva na poli svobodného hospodáství, sdružené s tvrí sílou zápasící demokracie ve stát a obci". Tento soud inorodého optimismu dlužno podepsati. Domácí kritika theorií Marxových uvnit sociální demokracie samé pispla k vytíbení názor, takže Masaryk v lánku „vdecká a filosofická krise uvnit nynjšího marxismu" mohl právem íci: „Tato krise mže státi se pro marxísm mocnou silou. Jako pro každou reformní stranu prýští i pro socialism živé prameny ze zjevných nedokonalostí nynjšího spoleenského ádu. Pokud tento pramen prýští, nepotebuje bojovná strana socialismu, sociální demokracie, míti obav z vlastní kritiky svých theorií," V knize „Otázka sociální základy marxismu sociologické a filosofické" (1898) podal pak Masaryk o marxových theoriích prohloubenou vdeckou kritiku, ve které uznává znané pednosti marxismu potud, že „nepipouští do mas skeptického subjektivismu a udržuje v masách nadjí v budoucnost, síH víru v pokrok a nepipouští nálady pesimistické mimo to odkazuje, teba že jednostrann, lovka k práci a napravuje takto svou filosofickou a politickou pevratnost". Naproti tomu vyslovuje i písné výtky, z nichž staí uvésti doslovn tyto rázovité vty „Nepesnost, diletantický eklekticism marxistický nemže dobe psobit ani na rozum ani na srdce MateriaHsm a mechanism marxistický je úzkoprsý a malicherný, je v nco nežerosního. Marx je pedevším a jen straníkem, všeobecného citu solidárnosti nezná. Svou zlobou sílí pocity nesociální a živí až surovost Marxism je píHš negativní ... je také fatalistický, sází všecko na jednu kartu Abstraktní je celá Marxova filosofie djin ta vidí jen vývoj hospodáský, a vlastn jen jistou jeho ást, všecko ostatní zatracuje nebo nevidí toho vbec. Sociologický ;
dv
;
:
.
.
.
nm
.
.
.
—
daltonism.
Marx
je
.
.
.
utopista, abstraktní, suchý."
47
Pro
sluší vedle této Masarykovy kritiky soudobou tém kritiku vynikajícího stoupence nmeckého kathedrového socialismu, smru to píbuzného smru anglické spolenosti Fabi. Schmoller
zajímavost klásti
(Grundriss der allgemeinen Volkswirtschaftslehre, 1900) praví o Marxovi, když byl ped tím ukázal na souvislost prací nmeckých socialistických hlasatel se staršími anglickými a francouzskými socialistickými pedchdci: „Jsou to ti šablonovité, abstraktní formulky, jedna právn filosofická, druhá politická a tetí technicky národohospodáská, v nichž obsaženy jsou zárodky pravd; ale jsou vybudovány na karetním domku falešných vt Ricardových a nestaly se pijatelnjší nkolika povrchními, napolo pravdivými, napolo falešnými konstrukcemi djinnými jsou srozumimaterialistického názoru svtového, telný jen na fikce rovnosti všech Hdí, bezmrného peceování vycházejí mechanické práce runí." Obojí úsudky, z rzných východisk, vyznívají sv^^m vcným smyslem souhlasn, odmítajíce marxism. Marx a oficielní marxism varovali se dsledn nakresliti plán budovy píští socialistické spoleností. sporné poJen tu a tam vyskytují se v té známky. Tída dlnická zmocní se v daném okamžiku státní moci, promní „pro okamžik" výrobní
pd
;
a
píin
prostedky ve státní vlastnictví. Tím zrušeny budou tídní rozdíly i stát, jakožto orgán tídního panství a potlaování. Stát nemá již, co by potlaoval, stát
„odume" (Engels). Trochu uritji prozradil Kautsky nejbHžší opatení, jež dlnictvo, vlády se zmocnivší, by bezprostedn provedlo: demokratisace všech obor veejného
života, obsáhlá reforma školní a berní, pronikavá podpora nezamstnaných, dalekosáhlé sestátnní velkých kapitalistických podnik a velkostatk za náhradu, zkrácení doby pracovní, zvýšení nizdy. Jinak jest ale vdecký socialism málomluvný; nebo theorie nemže všeho pedvídati, praxe však nedo-
48
voluje nikdy, aby theorie splnna byla až do posledního bodu. Také politické ohledy na jednolitost strany ukládaly socialismu zdrženlivost. V povšechnostech, v kritice a negaci panujících snáze udržují politické a hospodáské strany jednotu, než když nuceny jsou hledati pro své cíle podrobné positivní reformy. To zažily mšanské strany, to zažívá bolestn i sociální demokracie všude tam, kde dospvši k úasti ve vlád, pikrouje k tvrí innosti reformní. Co do taktiky, jakými prostedky pracovati by se
pomr
mlo k novým spoleenským ádm, nezaujímá marxism vyhranného stanoviska. Evoluce i revoluce ? Marx kolísá. Na poátku své innosti je pro proletáskou revoluci, hlásá tídní boj. Pouen zkušenostmi francouzského výbuchu blanquistického i hnutí nmeckého z r. 1848, hlásá émancipaní postup dlnictva. Tento taktický dualism je píznaný pro celý marxism i píinou pozdjšího rozštpení nmecké sociální demokracie. Engels odíká se revoluní taktiky, oslavuje parlamentární postup. Ale ti mladší ve stran razí jíž v letech osmdesátých heslo o diktatue proletariátu. Pozdji rozpor ten stává se zjevný, Bebel, Kautský na jedné, Vollmar, Bernstein na druhé stran. Rozpoltní strany, z níž vystoupilo kídlo nespokojených „mladých", aby zídilo vlastní neodvislou stranu, bylo dsledkem Marxova dualismu. I odprce názor socialistických musí oceniti význam Marxv. Jako organisátor mobilisoval dlnické masy i pispl jako málo kdo jiný k mravnímu, intelektuálnímu i hmotnému jich povznesení. Jeho vliv na sociaHsmu nejen v Nmecku, nýbrž i v tak mocný, že vtiskl smru vdeckým socialismem zahájenému své jméno. Smr ten oznauje se jako „marxism". Jméno Marxovo má zvuk svtový. Jest-li pozdji Marxovy theorie probyly v dogmata, o nichž nesmly býti vyslovovány pochybnosti, jest-li rušné proudní další
vývoj
ostatních státech je
mnny
Socialism
vn
4.
49
mnivého života mlo dle vle nkterých vdích hlav sociaHstických poutáno býti studenou, šedivou methodikou ztrnulého marxismu, jest-li každá kritika marxismu stihána byla nesnášenlivostí orthodoxních vyznava jako kacíství, neml na tom viny Marx, nýbrž nkteí pehorliví jeho vyznavai, papežtjší než sám papež. Ze kritika theorií Marxových byla oprávnna, teba v dobách rostoucího hnutí socianemilá a proto odsuzovaná, dokaHstického zuje vývoj sociaHsmu po válce práv v tch zemích, ve kterých marxism opanoval všemocn veškeré dlnické vrstvy.
vdcm
50
RZNÉ SMRY
SOCIALISMU.
Marxismem byla budova socialismu ped válkou dostavna. Pracoval na ní praktický duch anglický, nadšený duch francouzský a hloubavý duch nmecký. Francouzové a Angliané snesli stavivo, Nmci je soustavn spojiH. To co pozdji ješt bylo pidáno, jsou pouhé pístavby, pestavby, neb jen opravy. Rznost staviva i ducha, který stavbu provádl, je na stavb patrná. Není socialism stavbou jednolitou, ve všech souástkách vyrovnanou každý ze stavitel ;
vtiskl vliv,
jednotlivým
souástkám svj
jakým socialism v dnešní
ráz.
Kromobyejný
dob
zasahuje do žiabychom v dalším
vota evropských národ, káže, líení vývoje tohoto hnutí se zastavili a roztídili soustavn jednotlivé smry, v jakých se pohybuje. Nebo je význaným úkolem vdy, aby zjevy na nás ze všech stran dorážející pojmov uspoádala a pispla tak k jich vysvtlení. I. Nejprve dlužno pesn rozlišovati socialism a sociální reformu. SociaHsm je hnutí namíené k stžejních zásad dnešního právního ádu, jež jsou soukromé vlastnictví a volnost smluvní, aby vyrovnány byly nesrovnalosti v rozdlení majetku a dchod. Sociální reforma chce dosáhnouti téhož cíle, ale v rámci
pemn
nynjšího právního ádu; zásada svobody smluvní nemá býti porušena, nýbrž jen v té míe obmezena, v jaké vyšší zájem celku toho nezbytn vyžaduje. Sociální reformy v rámci dnešního zásadního právního ádu provádjí se, poínajíc druhou polovicí devatenáctého století ve stžejních
zásad
soukromého
4*
vlastnictví a
51
všech státech. Podnt k nim zavdala dlnická hnutí, jako v Anglii chartism, ve Francii výbuchy z r. 1848, v Nmecku a v bývalém Rakousku rychlý vzrst socialismu. Smr a cíl refórm mohl by nejstrunji vystihnut býti asi takto
:
mají
býti
vytvoeny
instituce
k ochran zamstnaných jako výrobc i konsument, k jich zabezpeení proti úinkm nehod i proti úinsociálního ovzduší, v nmž žijí, k jich posílení v zápasu o podíl z národního bohatství. V rozsahu a obsahu postehnouti lze rzné smry sociáln reformního hnutí v jednotlivých státech dle toho, jakým duchem je hnutí ovládáno, zda duchem liberaHstických i konservativních i náboženských zásad. I nkteí elní vdcové socialistití piznávali se ped válkou k smru sociálních reform (Vandervelde, Bernstein, Vollmar, Oppenheimer a j.). Nelze však pehlížeti, že hranice mezi socialismem a sociální reformou budou v mnohých pípadech splývavé. Tak hned otázka v dnešní dob nadmíru praktická, jak posuzovati dlužno pevod soukromých podnik do vlastnictví státu. Nebo jiná otázka, je-li sociaHsmem i pouhou sociální reformou opatení, kterým piznává se osobám v podniku zamstnaným vliv na správu podniku, po pípad podíl z výtžku. Takové pípady nebude lze posu-
km
zovati jen podle theoretických, ani výhradn dle šablonovitých hledisk, nýbrž dle ducha, v jakém taková reforma se provádí, dle tendence, ku které se smuje a dle úink, které se jednou dostaví, které však pi zahájení reformy pedvídati nelze to vše však jedin ze zevního prbhu takového reformního díla vystihnouti nelze. Proto o významu podobných reform, na samých hranicích mezi socialismem a sociální reformou se pohybujících, budou vždy víiti spory, které na konec rozhodne vývoj pomr, jež z reform takových vzejdou. Jist nebude lze spatovati v tom sociaUsm, vyvlastní-H stát lihovary, doly, sirkárny, zavádje z píin finanních lihový, uhelný neb zápal;
52
kovy monopol; kdyby vyvlastnní provedeno však bylo proto, aby správa takových závod odevzdána byla do rukou zamstnaneckých výbor, bude to socialistickým opatením. Nebo dosadí-H stát do závodu orgán dozírající nad zdravotními, mzdovými pomry, není to socialismem, nýbrž sociální reformou; ale vyse zamstnancm, pokud se týe jich zástupcm podíl ve správ a zisku závodním, dlužno to považovati za socialism. Vyvlastní-li stát velkostatek, aby vzorné školní hospodáství, není to sozídil z cialismem. Socialismem bude však vyvlastnní, stalo-li byla rozdlena a tak pivose za úelem, aby
mí-li
nho
pda dna zmna v pozemkovém vlastnictví. Ostatn mnohdy
rzné náhledy a zvyklosti národní. Zizuje-li obec Hdové lázn, lidové kuchyn, tlocviny, híšt, dtské jesle a zahrádky neb jiné podobné podniky, považuje se to u nás za sociální reformu, obcí provádnou v Anglii oznaují se takové obecní podniky za municipální socialism a tamní theoretití i praktití socialisté spatují v takových opateních nejvábnjší a nejúinnjší cíl svého postupu. Porozumti dobe rozdílu mezi socialismem a sociální reformou znamená porozumti také rozdílu, který rozpoluje hnutí evropského dlnictva. Jiný je ráz dlnického hnutí v západní, jiný ve východní polovici Evropy. Pevládající ráz západu je sociální reforma; pevládající ráz východu naproti tomu marxistický socialism. Jak na západ, tak na východ lze dobe rozeznávati zem, v nichž dlnické hnutí vystupuje se samostatnými tvrími myšlenkami, a zem, které pijímají toliko myšlenky ze zemí prvjších, pizpsobujíce je domácím pomrm. Na západ patí mezi i^rvjší zem Anglie a Francie; ostatní zem, Itálie, Španlsko, Portugalsko, Belgie, Nizozemí nevytvoily svým dlnickým hnutím nijakých samostatných forem socialistických. Na východ patí mezi prvjší Nmecko, které mlo vliv na povahu dlnického hnutí rozhodují
;
53
ve všech ostatních zemích této oblasti. V Rusku podléhalo dlnické hnutí nejprve sice vlivu francouzského
revoluního anarchismu (Bakunin, Najev), pozdji však vlivu nmeckého socialismu marxistického (Plechanov). Nejnovji vzniká tam z pvodního marxismu samorostlý typ praktického socialismu, bolševism, který vyvíjí se* ve zvláštní formy, na nž mají vliv jednak nezdary v praktickém provádní marxismu, jednak rozpory s radikálním kídlem dlnickým, jež tvoí tento bolševism zrotamní sociální revolucionái; dil se z nmeckého marxismu, zaíná ho pedstihovati významem. Ruský bolševism šíí se za hranice a nabývá vlivu i v jiných zemích, zvlášt v radikálních kídlech socialistických. Rovnž v Cechoslovensku zaíná vyvíjeti se zvláštní smr praktického socialismu od toho okamžiku, kdy toto území získalo státní samostatnost. Ve Švýcarsku, v zemi to na rozhraní západu a východu, pohybuje se socialistické hnutí v ásti jedné pod vlivem francouzským, v ásti druhé pod vlivem nmeckým. Bylo-h eeno, že na západ Evropy pevládá smr sociální reformy, nesmí to býti vykládáno snad tak, jako by v této oblasti neobjevovalo se vbec rázovité hnutí sociaHstické, smující k pevratm základních pilí dnešního hospodáského ádu. V Anglii je sociaHsm, a to písný socialism marxistický zastoupen ve zvláštní stran „Social-Democratic Federation". Mimo to má druhá strana „Independant Labour Party", rovnž jako literární spolenost Fabi, ve svém programu stžejní požadavek marxistického socialismu, sespoleenštní kapitálového vlastnictví. Ale prve jmenovaná strana je jen skrovn rozšíena, druhá strana pak, jakož i Fabiovci koketují vlastn toliko cC sociaHsmem, vrhajíce se praktickou svojí inností na sociální reformu. Tžištm dlnického hnutí v Anse pes glii je odboráství (Trade Unions) a to hlásí leckterá okázalá usnesení sociaHstická rovnž k so-
a
54
reform. Ve Francii dosud existují zbytky revoluního blanquismu i revoluního anarchismu také marxistický socialism je tam zastoupen v guesdistech. Ale nejznanjší ást hnutí jest tam representována ciální
;
possibilisty, allemannisty,
malomšanskými
autoritár-
ními anarchisty, samostatnými neb radikálními socialisty; všechny tyto smry postupují na sociální reformy, pi emž pipojují nkteré k tomu požadavek nacionalisace kapitál, což není samo o sob marxismem. Dlnické hnutí v Anglii a Francii má tudíž ve svých pevládajích smrech povahu hnutí sociáln reformního. Ale v obou tchto zemích stalo se zvykem oznaovati tyto sociáln reformní smry jako socialism a strany, které je zastupují, jako socialistické. Tím lze vysvtliti, pro tak mnohé opatení, které u nás oznaujeme jako sociáln reformní, v Anglii neb ve Francii prohlašuje se za socialistické. Z toho vznikají mnohá nedorozumní, zvlášt odhaduje-li se síla socialistického hnutí evropského jinak vytváí se síla evropského socialismu, adíme-li do nho dle francouzského a anghckého názvosloví i tamní smry sociáln reformní,
pd
;
jinak zase, vylouíme-li dle východoevropských pojm tyto smry, obmezujíce socialism na smry, hlásající
zásadní pevrat spoleenských ád. Ve východní polovici evropské pevládá v
dlnickém hnutí smr sociaHstický. Smr sociální reformy nepovažuje se vbec za socialism strany, které kladou si za program sociální reformu (ku p. nmetí kesanští sociálové), nezaadjí se mezi socialistické, nýbrž mezi mšanské strany. Vyhranným znakem tohoto socialismu je marxism. Ovšem lze v podle zvláštnostní jednotlivých zemí postehnouti nkteré ;
nm
odstíny, jež vznikají bud z z rznosti stanoviska
nebo v
Nmecku
rzných názor
o
taktice
k národnostní otázce. Tak vedle vládního marxismu vystupují neod-
vish socialisté jako radikální a spartakovci jako revoluní kídlo; ale zásady marxistické jsou všem tmto
55
kídlm spolený, jen taktické názory je dlí. V Rusku jsou dnes bolševici, jichž vdcové hlásí se theoreticky k marxismu, teba nuceni jsou v praxi od se odchylovati, stediskem socialismu, na jehož pravém kídle postupují menševici, na levém pak sociální revolucionái; i zde hlavní rozdíl spoívá v názorech o taktice, jen v nkterých smrech ve vcných rozdílech (ku p. sociální revolucionái jsou pro agrární komunism, bolševici pro nacionalisaci pdy). V Cechoslovensku má na odstiování uvnit^ socialismu hlavní vliv názor na národnostní otázku. ást vrstev k sociaHsmu se pihlašujících ovládána jest snahou, aby toto hnutí pohybovalo se v rámci národnostním a zachovalo si zvláštní národní rázovitost; to je t. zv, národní sociaHsm, který je zastoupen stranou sociadívjší název „národn sociální" lépe Hstickou piléhal k povaze této strany a stranou lidu pracujícího. Druhá ást hlásí se k mezinárodnosti hnutí dlnického, nezapírajíc však nikterak národnostních
nho
—
zájm
svých
—
stoupenc;
sem patí
socíákií
demo-
kracie.
Tento- zásadní rozpor mezi západem a východem provázel dlnické hnutí i do mezinárodní organisace, kterou si bylo r. 1864 v internacionále zídilo. Utkávaly se v ní zásadní spory mezi francouzským smrem, bránícím se proti zásahm do soukromého vlastnictví, smrem anglického odboráství, vzdalujícím se politiky, nmeckým smrem marxistickým a konen i revoluním smrem anarchistickým. Teprve v r. 1868 a 1869 na kongressech bruselském a basilejském po znaných vnitních bojích a k velké nespokojenosti francouzských Proudhonist prohlásila se internacionála pro sespoleenštní, nikterak však pro sespoleenštní všeobecné, nýbrž jen pro sespoleenštní pdy. R. 1876 byla internacionála rozpuštna, r. 1889 pak obnovena, ale nikoliv již jako stálá, nýbrž jen jako periodická organisace, která má obas poádati kongressy, obesýlané sku-
56
pinami dlnickými, k socialismu se hlásícími. Na kongressích odtud konaných objevily se staré rozpory vznikající z rzných základních názor o obsahu socialismu. V usneseních jeví se shoda, pokud jde o otázky zcela povšechného rázu neb o sociální reformy; v otázkách, v nichž rozhodnutí pedpokládá urité zásadní stanovisko k socialismu, nedochází se k jasnému ešení, nýbrž takové otázky obeplují se jako nebezpená úskah njakou hodn povšechnou formulkou. V nejnovjší dob pesunul se rozpor názona pdu taktickou. V dlnictvu jednotlivých zemí rozebírá se otázka, má-li pracováno býti k revolunímu i evolunímu ešení sociálního problému. Kdo jsou pro revoluní postup, chtjí zíditi novou, tetí evointernacionálu pod patronancí ruských sovt lucionisté jsou pro obnovu dosavadní jako druhé internacionály. Dnes nelze ješt pehlédnouti, který názor
r
;
pronikne. IL Co do taktiky, jak ideály sociaHsmu mají býti splnny, rozlišovati dlužno sociaHsm evoluní a revoluní. První chce stavt, druhý boit. První je organisující, soustavný, druhý demagogický, teroristický. Tento rozpor provází socialistické hnutí od prvních poátk. V Anglii stojí proti
Owenistm
chartisté.
Ve
Francii proti Saint-
Simonistm, Fourieristm a Guesdistm zase Bíanquisté, anarchisté, syndikaHsté. Podobn ve Španlsku a
Itálii
proti
V Nmecku
marxistm
anarchisté
a
syndikaHsté.
vtšinové
sociální
demokracii strana neodvislých a spartakovci.
V Rusku
proti
oficielní,
t.
zv.
díve proti menševikm (Plechanov) bolševici (Lenin) nyní proti vládnoucím bolševikm, sociální revolucionái (Kamkov). spoleenského III. Pihlížeme-li ku skladb píštího ádu, jak si ji sociaHsm pedstavuje, lze rozHšovati koUektivism a komunism. Ve skutenosti není snadné najíti mezi tmito dvma smry pesných rozdíl. ,,
Všechny
snahy
po
sespoleenštní
57
hospodáských
ád
sjednoceny jsou v jediném bodu, že má zrušeno býti soukromé vlastnictví k výrobním prostedkm a náležeti celku; vše ostatní jest temné a kolísají náhledy o tom_, jak jednotlivci mají býti úastni práce a požitk, nejen mezi jednotlivými soustavami, nýbrž uvnit tchto, takže nelze na tak nejisté stanoviti pevných hranic," praví Philippovich (Grundriss der politischen Oekonomie, 1893). Nicmén práv tato nejasnost nutká, aby výrazy koUektivismu a komunismu byly ohranieny. Pravideln pokládá se kqilektivism za mírnjší, komunism za ostejší formu socialismu. Prvjší požaduje sespoleenštní vlastnictví jen
pd
i
k výrobním prostedkm, druhý sespoleenštní vlastdo neuritých hranic. To není zcela pesné, ponvadž snadno vzniknou pochybnosti, který majetek je výrobním prostedkem a který nikoliv; hranice jsou v tomto smru splývavé, ježto závisí na mnivé vH majitele, jak míní svého majetku užiti. Lépe bude lze vystihnouti rozdíl mezi tmito smry, zkoumá-li se, jak pedstavuje si každý z nich rozdzásadou každého lení požitk prací získaných. socialismu jakéhokoliv odstínu je, že jedin práce jest nictví
Vdí
pramenem všech hodnot, že
jakýkoliv
dchod
získaný
bez práce jest nespravedlností, že tudíž nikdo nesmí bez práce bráti podíl z jejích výtžk. Dle jakého mítka mají tyto výtžky mezi jednotlivce býti roz-
dlovány? Jedni
—
—
proa to jsou kollektivisté zásadu: „a chacun selon sa capacité, á chaque capacité selon ses oeuvres" (Enfantin), t, j. každému a to jsou podle zásluhy iH podle výkonu. Ti druzí komunisté prohlašují naproti tomu: „de chacun selon ses facultéSj a chacun selon ses besoins" (Louis hlašují
—
—
od každého práci dle jeho schopností, dle jeho poteb. Ze sociaHstických myslitel kladou za mítko požitk výtžek práce Godwin, Halí, Owen, Saint-Simonisté Enfantin a Bazard, Proudhon, Rodbertus komunistický názor, že Blanc),
t.
j.
každému požitky
;
58
každému má meno býti dle jeho rozumných poteb, vyslovují Thompson, Babeuf, Fourier, Louís-Blanc. Marxism nepropracoval se v tomto bodu k jasností.
Na
sjezdu v Eisenachu 1869 pijal do svého prograzásadu kollektívístickou, na sjezdu Got 1875 zase zásadu komunistickou, v Erfurtu 1891 pomlel o této vci úpln souvisí to se zdrženlivostí, jakou si ukládá oficiální nmecký socialism, má-li mluviti o podrobnostech budoucích socialistických IV. Co do methody, podle které eší sociaHsm sociální problém, lze rozeznávati socialism utopistický, vdecký a praktický. První smlou obrazotvorností skládá plány ideální spolenosti budoucnosti, dokonakaždému zarueno by lého ráje na svt, v bylo nezkalené štstí a blaho. Nehledíc k státním románm, díve vypoteným, sní takto Saint-Simon o ideálu všeobecného sdružení lidstva (association universelle) k pokojné práci, Cabet o íši, ve které vdou, zásadou, doktrínou, theorií, systémem nebude nic jiného než „la fraternit", Fourier o organisaci všeho lidstva ve falansteriích, v nichž dojde ihned opojného štstí. Vdecký socialism, opíraje se o výsledky filo-
mu
;
ád.
nmž
národohospodáských i pívysvtluje kritickou methodou soudobé hospodáské pomry v djinné jich souvislosti, jež z dosavadního výi zkoumá vývojové tendence, voje pro píští vývoj nutno vyvoditi. Pedstaviteli jeho jsou Thompson, Proudhon, Marx. Rozdíl mezi utopistickým a vdeckým socialismem je asi takový První klade tžišt do všteb o budoucnosti, druhý do vysvtlení pítomnosti. První je vynalézavou inností myslitele, druhý badatelskou inností vdce. První je poesií, druhý prosou života. Praktický sociaHsm^^je skromnjší: zkoumá nedostatky dnešních spoleenských a snaží se empirickou cestou najíti prostedky, aby nedostatky ty byly odklizeny. Je blízký smru sociáln reformnímu, Hší se však od tohoto tím, sofických,
rodních
historických,
disciplin,
:
pomr
59
že stžejní zásady dnešního právního ádu nepokládá za posvátné a nedotknutelné, za „tabu". V. Co do organisaní formy, v jaké mají nové ády býti uskutenny, rozlišovati dlužno socialism svtový, státní a skupinový (družstevní). Svtový socialism pokládá všechno lidstvo za jedinou obec, sní proto o osvobození všeho lidstva z hospodáských bd. Jsou to francouzští spisovatelé, Saint-Simonisté a Fourieristé, u nichž jeví se tento sklon k svtovosti, sklon to, který je i v jiných oborech vynikající vlastností francouzského národa, byv mu vštípen encyklopedisty a duševním vzmachem za francouzské revoluce, jež zstavila v tomto smru trvalé stopy (viz ku p. i nyní Romain Rolanda, Barbusse). Státní socialism provésti míní nové ády uvnit jednotlivých stát skrze stát a jeho orgány, ku p. obce; municipální i komunální socialism jest proto jen formou státního socialismu. Vyskytuje-li se forma municipálního (obecního) socimnohem výraznji aHsmu zvlášt výrazn v Anglii vysvtliti to dlužno rázovitou organisací než jinde
—
—
Stát nemá zvláštních státních které by provádly úkoly státní, jsouce ízeny z jediného stediska ústední vlády, jak tomu na pevnin evropské, kde sí politických úad, na ministerstvech závislých, vykonává vli státní. V Anglii jsou nejvýznanjšími tmi orgány hrabství, msta, spravovaná vesms volenými orgány. Proto municipální socialism anglický^ je vlastn co do podstaty socia-
tamní veejné správy.
úad,
lismem státním. Ze sestátnní neb komunalisování podnik, t, j. takové pevzetí podnik státem neb obcemi, pi nmž tyto hospodaí dle dosavadních právních a ovládány jsou tak jako každý soukromý podnikatel snahou vytžiti z podniku co nejvtší zisky, není socialisací, nýbrž kapitalismem, leží na bíledni. Státní (municipální, komunábií) socialism by znamenal,
ád
že stát (župa, obec) pevezme vlastnictví podnik a že bud výtžky rozdlovati bude mezi úastnné ni-
60
mí-
koliv v dnešních mzdových formách, nýbrž dle tek sociahstických, anebo že spravovati bude podnik ne s hlediska nejvyššího zisku, nýbrž s hkdiska opravných zájm pracujících. Skupinový iH družstevní sonebudiž pi tom pomýšleno jen na družcialism stva dle našich nynjších zákon staví píští spo-
—
leenský
—
ád
na základ vtších neb menších skupin (družstev) dlník téhož povolání neb téhož obvodu, kteí mají býti spolenými vlastníky výrobních prostedk a používati jich spolen spolenost by dle toho rozdlena byla ve skupiny dle povolání neb dle obvod, z nichž každá byla by samostatným hospodáským tlesem, pi emž nebyla by mezi skupinami vylouena njaká organisaní pojítka. Pro tuto associaní formu socialismu horovali Owen, Thompson, Fourier, Louis Blanc, Lasalle u nás v nové dob Modráek (Samospráva práce, 1918). Anarchism (mutualism) Proudhonv i moderní syndikalism vybudovány mají býti na svobodných associacích, navzájem nezávislých, jež by mly na vlí dle své nálady neb poteby se spojovati neb rozluovati. Socialism nmecký byl pvodn státní; ješt v Erfurtu (1869) ;
;
mluví se o budoucím „svobodném státu lidovém", kult státu byl v sociální demokracii zrovna tak roz-
šíen jako v ostatních vrstvách. Od sjezdu v Goth 1875 vydáno heslo o „odumírání" státu v socialistické spolenosti. Odtud nemluví již marxism o státu, nýbrž o spolenosti; spolenost má pevzíti vlastnictví, íditi výrobu atd. Marx sám hlásí se k mezinárodnosti, byl by proto pro socialism svtový mluví však vždy ;
o „spolenosti" jako celku, aniž by stanovil pesnji hranic této spolenosti. „Spolenost" je však pojem mlhavý, bez hranic, odpovídá proto snaze, aby píští ády socialistické ukazovány byly jen v zamžených obrysech na dálných obzorech. Ale tím nebylo zabránno, že v neoficiálních projevech výrazy spolenost a stát asto byly zamovány, již proto, že „spo-
61
má rzný význam, pohlíží-li se na ni s hlepráva, nebo sociologie, nebo historie, nebo s hlediska zddných zvyklostí, kdežto „stát"
lenost" diska
konen jest
pojmem vyhranným, nepipouštjícím rozmani-
tých výklad. Celkem dlužno íci
tolik,
že socialism nepropracoval
jednotnému názoru o tom, v které spoleenské form by jeho ideály mly býti ve skutek uvedeny, zda ve form svtové spolenosti, i ve form státní, neb ve form družstevní. Z dvod praktických muse k
sil
poítati se státem, jako
s
hotovou, ustálenou spo-
leenskou formou, ale musil souasn postehnouti, že ideál sespolenní, provedený v jediném toliko stát, narážel by následkem nezbytnosti mezinárodních styk na nepekonatehié obtíže. Nebo sespoleenštní v té dokonalé form, jak ji Marx vybudoval, bylo by za daných dnešních pomr možné jedin v rámci celé kulturní spolenosti, tedy ve všech kulturních státech najednou a dle stejných zásad. VI, Seznavše takto hlavní smry socialistické pokusíme se nakresliti pehledný obraz hospodáského poádku, který by odpovídal smru, ovládnuvšímu od dob Marxových jako vdecký socialism dlnické hnutí ve východní polovici Evropy a také v polovici západní, a který oznauje se strun jako marxism. Obraz ten býti jen mlhavý, ježto, jak bylo již díve naznaeno, Marxovy theoric vyhýbaly se praktické Jestli lze nakresliti pece jen uritjší obrysy, není to zásluhou marxismu samého, jako spíše toho, že význam celého toho hnutí zvlášt v Nmecku podnítil zvdavost, již snažili se národní hospodái mimo socialism stojící ukojiti tím, že spatovali v theoriích Marxových základy a že na tch základech snažili se konstruovati plán budovy, která by z tchto základ vyrstala. Kresh-li se tedy obraz marxistického poádku, bude v vždy mnoho obrazotvornosti. V tomto smyslu lze z theoretické mlhavosti
ásten
mže
pd.
nm 62
marxismu narýsovati
ideál praktického
poádku
soci-
hrubými obrysy Hospodáským tlesem je spolenost. Touto bylo by nejlépe vše lidstvo, mohou jí býti ale také toliko jednotlivé státy neb jednotliví národové. Spolenost jako hromadná osobnost musí míti svj orgán ústední, jemuž náležeti bude ízení, pak orgány provádcí po celé oblasti rozptýlené. Ústední orgán pevezme všechny výrobní prostedky jakéhokoliv druhu, pdu, doly, hut, továrny, skladišt, dopravní ústavy atd. do své správy. Skrze své orgány zjistí ústedí, mnoholi musí býti vyrobeno, aby uhrazeny mohly býti poteby obyvatelstva v spoleenském svazku zahrnutého, jakož aby opateny byly pedmty potebné, za nž by z ciziny vymovány mohly býti pedmty doma scházející. Dle toho bude výroba tak ízena, aby výsledek byl ve shod s potebou. Každý oban je povinen pracovati, kam ho spoleenské orgány dosadí. Za vykonanou práci vymí se mu odmna, ze které opatí si ze státních ústav, zásobáren neb skladiš ty pedmty, kterých pro svou spotebu má zapotebí. Zahraniní obchod bude spoívati v rukách spoleenského ústedí, které pedmty z ciziny potebné vymovati bude za pedmty doma k tomu úelu vyrobené. Takovýto socialistický poádek byl by ideálem kollektivismu i komunismu. Rozdíl záležel by v následujícím V kollektivistickém poádku ponechána by byla jednotlivci volnost, aby z odmny získané za vykonané práce opatoval si pedmty své poteby libovoln; mohl by tedy co do bytu, odvu, potravin hovti svým libstkám, svému vkusu, zkrátka své a alistického takovýmito
:
^
pedmt
:
j
individualit. Mimo to vymována by mu byla oddle jeho výkonnosti; piinliví a schopní obdr-
mna želi
by
více,
mén
piinliví a
V
mén
schopní také
mén.
komunistickém poádku rozdlován by byl výsledek výroby dle rozumné poteby každého jednotlivce bez ohledu na jeho schopnost neb piinlivost. Pro
63
spoteby zbylo by málo píležitosti, propotebné spotební pedmty byly by každému spoleenskými orgány pikazovány. Ostatn i za kollektivistického poádku ovládáno by bylo spotební hospodáství jednotvárností, protože mohly by poteby ukájeny býti jen z pedmt spoleensky vyrobených; spoleenská výroba sotva by mohla býti tak individualisována, jak to možno za výroby soukromým podnikatelským zájmem ízené. Takový je v nejhrubších rysech obsah marxismu, peloženého z theorie do praxe, a na takový hospodáský poádek nutno asi mysliti, mluví-li se o spoleenské hospodáské soustav, o sespoleenštní výroby neb podobn. Mluvilo-li se ped válkou povšechn individuaiisaci
tože
o sociaHsaci, nemohlo to v zemích, kde marxism ovládal dlnické hnutí samojediný, znamenati než takovou reformu, kterou by zaveden byl hospodáský poádek
práv naznaený. To
dlužno zvlášt vytknouti,
pro-
po válce nabylo slovo socialisace odchylného významu. V Nmecku zaíná se práv proto v nynjší dob rozHšovati mezi „plnou" socialisací a socialisací bez tohoto pívlastku; plnou socialisací vyrozumívá se spoleenská hospodáská soustava marxistická tak, jak byla zde její kostra naznaena, na rozdíl od toho, co po válce se výrazem socialisace míní. Znovu však nutno zde zdrazniti, že v západ-, tože
nich zemích, v Anglií, Francii i v tch zemích, v nichž dlnické vrstvy pejaly anglické neb francouzské názory, slovo socialisace má zase jiný význam, ježto obsahuje i jen sociální reformy. Mnohé spory v otázce sociální vznikají z toho, že užívá se slov „socialismu", „socialisace", „sociální reformy" promiscue, aniž by se pojmy vysvtlily, že se zkrátka slova ta asto
bezmyšlenkovit
—
—
zamují.
64
NACIONALISACE PDY. Mezinárodní ústav pro sociální bibliografii uveejvýsledky svtové knižní produkce z oboru vd sociálních. V jediném roku 1910 napoítal 27.076 spis z tohoto oboru; z nich vypadalo na sociologii 2638, na theoretické národní hospodáství 392, na praktické národní hospodáství 5206, na sociální politiku 7983, na finanní vdu 1159, na sociální a hospodáské djiny 2232 spis atd. Vykazuj e-li jediný rok taková ísla, snadno lze si zobraziti, jak ohromná jest látka, jež literární produkcí sociální nahromadna byla za nkolik pedcházejících desítiletí. Nejsvdomitjší pracovník není proto s to, aby ji zpracoval dopodrobna, neku-li vyerpal. Bylo by to dojista zajímavé ale pro toho, kdo získati chce jen povšechný pehled o vývoji socialismu, nezbytné to není. Ze zásadních ideí, na nichž vybudován socialism až do osmdesátých let devatenáctého století, erpají socialistití epigoni nové doby, kritisujíce, doplujíce, prohlubujíce. Stopovati tyto práce podrobnji, rozvleklo by úvahy do nekonena. O jednom zjevu nelze však pomleti. Socialistická nauka ve své Marxem dohotovené form tíhne k sespolecnštní kapitát všech forem. Proti tomuto, kapitalism v jakékoliv form potírajícímu názoru vystupuje hnutí, které spatuje vlastní jedin píinu vadnosti dnešních spoleenských v soukromém vlastnictví k dožaduje se proto i reform v oboru jediného druhu kapitálového majetku, a sice majetku pozemkového. Základní myšlenku vy-
uje obas
;
pd
Socialism
5.
q5
ád
John Stuart Milí (Principles of political economy, 1848) takto: „Vlastnictví záleží v právu každé osoby, aby nakládala voln se všemi pedmty, které vlastní prací si zjednala, neb ddictvím neb smlouvou od vyrábitele opatila ježto pda, nehledíc k zlepšením, není výrobkem lidské práce, nemže této zásady vlastnictví na pozemkový majetek býti užito." Hnutí z této myšlenky vycházející ízeno je heslem: „nacionalisace pdy". Vlastí jeho je v Anglie; pozdji nabylo rozsahu ve Spojených státech a peneseno do slovil
;
Nmecka pod V Anglii již
heslem „pozemkové reformy". r. 1775 (The meridian sun of liberty) žádá Tomáš Spence, aby veškerá pda pevedena byla do vlastnictví obcí, které by ji ve prospch všech oban pronajímaly. R. 1805 navrhuje Halí pevod pudy do vlastnictví státu, který rozdloval by ji mezi jednotlivé rodiny dle jich etnosti. Herbert Spencer
ped
ním Tomáš (Sociál statics, 1851) pokládá, jako Paine (Agrarian Justice opposed to agrarian law, 1795 6) a John Stuart Milí, vlastnictví k za
—
pvodn
neodvodnné, ováním,
ježto vzniklo nikoliv prací. Nebudiž
pd
lupem a
utla-
pehlíženo, že táž otázka byla i za francouzské revoluce palivou. Prudce vystupovaly proudy, aby vydán byl zákon (loi agraire), dle nhož by pda byla mezi obyvatelstvo rozdlena; jen hrozbami hrdelních trest utlumil konvent tyto proudy. Pozdji ješt hájí Belgian Colins (Le Pacte sociál, 1835; Qu'est-ce que la science sociále, 1853) zásady, Ž8 nemovitý majetek má patiti všem. Nejetnjší stoupence pro myšlenku nacionalisace pdy
americký spisovatel Henry George svým sena stkvle psaným spisem „Progress and Poverty" (1879), který vyšel asi ve sto vydáních a byl do mnoha jazyk peložen. „Stejné právo všech lidí," tak prohlašuje, „aby užívaH pdy, jest tak jasné, jako právo dýchati vzduch jest to právo zaruené jich bytím. Nebo nemžeme pedpokládati, že nkteí lidé mají získal
saním
;
66
pd
právo býti na svt, jiní nikoliv." Vlastnictví k neprávem, je píinou pozemkové renty, kterou bére vlastník bez práce, je píinou pauperismu, krisí, železného zákona mzdového. Stát je oprávnn pivlastniti si pozemkovou rentu bez náhrady nejvhodnji provede to pronikavým jejím zdanním da pozemková musí býti tak vymena, aby vsála celou pozemkovou rentu, všechny ostatní dan budou moci býti potom odstranny. Tyto myšlenky piléhaly znamenit k americkým pomrm. Ohromné lány ladem ležící pdy pidlovány tam osadníkm za skrovné náhrady. Veliké zisky, jež za rozmachu americké výroby obilní a obchodu zámoského z pdy takto získané nabyvateli byly erpány, musily podnítiti úvahy vyznívající v návrh, aby stát v zájmu celku zmocnil se tchto zisk. V témže myšlenkovém ovzduší pohybuje se angHcký spisovatel Alfred Russel Wallace (Land NationaHsation, its necessity and its aims, 1882), teba že dospívá k pozmnnému závrku: stát má pevzíti veškerou pdu za náhradu, státi se jejím vrchním pánem a dozírati na nájemce, skrze které by George a Wallace pispli neobyejnou ji vzdlával. mrou k tomu, že hnutí po nacionalisaci pdy je v Anglii populární; vysvtliti to lze tamními zemdlskými pomry. Velký majetek pozemkových lord je
;
;
vzdláván
je
z
pdy
osvojoval
nikterak
tento pomr spra vedli vo, aby zisk vlastník, který se o vzdlání její
etnou vrstvou nájemc;
musí vnucovati
úvahy, si
je-li
nepiiuje, nýbrž vede
z
jejích
výtžk
stkvly život v hlavním mst, kdežto vlastní vzdlavatel musí spokojiti se jen se skrovným údlem. Z Anglie penesena tato hnutí do Nmecka (Gossen, Stamm, Samter, Stópel) pod heslem „pozemkové reformy" hlavním mluvím je zde Flrscheim, který ve svých spisech („Auf friedlichem Wege" 1884 a „Der einzige Rettungsweg", 1887) pedstavuje si provedení tak, že stát pevede postupn pdu do svého ;
5*
67
bude ji pronajímati takovým zpsobem, aby nájemci zbyla jen náhrada za jeho práci, státu pak pipadla celá pozemková renta. Stoupenci tohoto vlastnictví a
smru jsou pesvdeni, že takovouto pozemkovou reformou odstranny by byly všechny nesrovnalosti, vznikající z celého dnešního kapitaHstického ádu. Spatují píiny pauperismu a krisí nikoliv v dnešní kapitalistické soustav výrobní, spíše v tom, že kapitaUsté nepoužívají pebytk ze svých výtžk k tomu, aby rozšíili výrobu a rozmnožili vyrobené statky, zamstnávaH vtší poet dlnictva, zlevnili výrobky pro konsum, nýbrž že na míst toho ukládají pebytky ty zpsobem, který poskytuje nejvtší bezpenosti. Odejme-H se tudíž sestátnním pdy kapitalistm možnost ukládati pebytky v pd, která jedin poskytuje uloženému kapitálu plné bezpenosti, bude nucen karpitál obraceti se cele do prmyslu, dospje se k náprav. Proto pozemková reforma mohla by dle mínní pívrženc sprostedkovati smír mezi sociaHsmem a kapitaHsmem. Slabiny této argumentace jsou píliš zjevný, než aby bylo teba je vyvraceti. Leží pece na bíledni, že kapitály, kterým odejmuto bude bezpené ukládání v pd, obrátí se k jiným odvtvím, která za moúvrní poskytují rovnž záruky. se zde se stedovkým názorem, že bude lze odstraniti hospodáské nesrovnalosti ucpáním jebez práce, zákazy úrokodiného pramene derní
organisace
Setkáváme
dchod
vými. SociaHsm zaujímal k pozemkové reform stanovisko odmítavé (Bebel, Conrad Schmidt, Kautský, Hertzka) jeho cíle jsou širší, smují k odstranní kapitalistické soustavy vbec, k sespoleenštní všech ;
výrobních prostedk, k spoleenskému ízení výroby ve všech oborech. Nemže tedy spokojiti se s reformou, která by jediný druh kapitálový, pdu, pevedla do vlastnictví státu, pipouštjíc i zde formou nájmu kapitalistický ráz výroby. I v Anglii, kde nacionaUsace
68
pdy
je populární, pokládal bývalý vdce marxistických socialist Hyndman sestátnní pdy za vhodnou reformu jen za souasného neb pedcházejícího sestátnní kapitál, stroj, dopravních prostedk. Zrovna tak dlnické tamní organisace, pecházejíce do tábora socialistického, kladly draz na nacionalisaci pdy a dol, souasn však též na nacionalisaci (t. j. sestátnní) ostatních prostedk výrobních, smnných i distribuních. Pes tuto odmítavost omeziti sociaHsaci na jediný druh kapitálu, pdu, úinkovalo hnutí po nacionalisaci pdy a pozemkové reform znatelným vlivem na další vývoj socialismu tlailo ho, aby zkoumal blíže pomry zemdlské a hledal cesty, jak by v tomto svj program pizpsobil zvláštním odvtví. Nutkaly k tomu také dvody politické agitace populan má venkov všude pevahu nad msty, strana, která domoci se chce rozhodujícího vlivu, musí vynasnažiti se, aby zakotvila na venkov. Ve Francii postehla skupina marxistického socialismu (Guesde, Lafargue) nutnost, upustiti pro odvtví zemdlské od koUektivistických zásad, které bezmezné žádostivosti francouzského stedního a drobného rolviz karakteristiku v Zolov románu níka po musí vypadati jako blasfemie; na sjez„La terre" dech r. 1892 a 1894 pijat zemdlský program, slibující malým zemdlcm ochranu soukromého vlastnictví a pi tom sociální reformy takové, jaké slibuje každá agrární strana. Skuten podailo se francouz:
pomrm
;
pd — —
získati tímto programem hodn vomalorolnických. V nmeckém socialismu stetly se v otázce té dva smry. Na jedné stran orthodoxní marxism, vící v theoretická dogmata,
ským marxistm
li
z
kruh
nepipouštje odchylek sebe menších revisionisté, sklánjící se
ped
;
na druhé stran že vývo-
skuteností,
jem dogmatické pedpoklady marxismu splnny nebyly, že proto socialism musí obraceti se aktivn k sociálním reformám. První smr representuje Kautský (Die
69
Agrarfrage, 1899), druhý Oppenheimer (Die Síedelungsgenossenschaft, 1896 a Die soziale Bedeutung der Genossenschaft, 1899) a Hertz (Die agrarischen Fragen im Verháltnis zum Sozialismus, 1899). Kautský v sespoleenštní prmyslu, který svojí pevahou donutí i zemdlství k socialisaci, jež ostatn bude výhodná, protože v zemdlství jen podnikání ve velkém je zdravé, podnikání v malém však znamená nedosycenost, pepracovanost. Nicmén forrnuje doasný agitaní program agrární hodn krotký, v o sociaHsaci není obsaženo ni slvko a jehož nejradikálnjší body jsou zrušení svenství, normální den pracovní, zrušení eledních státní pojištní živelní, podpora družstevnímu ruchu, scelování, bezplatná lékaská a právní pomoc, meliorace, ochrana proti šíení nakažlivých nemocí dobytích atd., zkrátka program, který nezdráhal by se dnes podepsati ani zarytjší agrárník. Oppenheimer spatuje cíl v expro-
ví
nmž
ád,
nm
priaci velkého majetku pozemkového, aby na usazen byl pracovní lid; hospodáskou formou mají býti výrobní družstva. K podobnému výsledku dospívá i Hertz malé podniky zemdlské mají družstevní formou organisovány býti v podniky velké, všechna zemdlská družstva pak mají slouena býti páskou jednotného ústrojí, stát nemá však do toho zasahovati. Ponvadž i Kautský ve svém agitaním programu vyslovuje se pro družstva, vyúsují socialistické plány pro zemdlství nehledíc k drobnjším samozejmým návrhm na konec vlastn buržoasticky podpora družstevního ruchu. Jenže každý z obou, socialista i buržoa, slibuje si od družstevního vývoje na venkov nco jiného první pípravu k sociaHsaci zemdlství, druhý posilu dnešních :
— —
:
;
a zvýšení resistence tohoto stavu proti
pomr
pevratm.
Z obsahu reformních projekt, jež v této kapitole byly vyheny, je patrno, že nacionalisaci i znárodnní pdy nelze nikterak stotožovati se socialisaci
70
pdy
ve smyslu sespolcenštní
dle
ideálu marxisti-
Toto sespoleenštní by znamenalo takové hospodaení pdou, aby celá spolenost skrze své orgány ídila výrobu i rozdlovala výtžky mezi pracující bud dle výkon neb dle poteb každého z nich. Nacionalisace znamenala by mnohem mén, jen pevod pdy do vlastnictví nikoliv národa, protože za dnešní skladby kulturních stát „národ" co takový nemá právního ústrojí, nýbrž do vlastnictví státu, a to bud pevod pímý, takže, by stát ídil hospodáství jako každý jiný soukromý vlastník, aneb pevod nepímý, že by stát zmocnil se výhod stoupajících výtžk pdy prostednictvím své berní soustavy. Nackého.
cionalisace je tedy jen jiný výraz toho, co oznauje se jako sestátnní, nech pímé jako sestátnní majetku samého, i nepímé jako sestátnní majetkových požitk. Ovšem má nacionalisace i znárodnní
pdy
lidovjší zvuk než suché sestátnní.
Kdyby výraz „znárodnostnní
ili nacionaHsace" brán býti doslovn, musila by ve státech národnostn smíšených provedena býti ústavn organisace jednotlivých národ, z kterých se takový stát skládá, aby každý z nich mohl pevzíti správu nacionalisovaných podnik do rukou národnostn složených orgán. Na takovou národnostní organisaci uvnit stát národnostn smíšených žádný z pívrženc myšlenky nacionalisace nepomýšh. Vždy myšlenka ta šíena zvlášt usilovn na Spojených Stát, kde národnostní otázka nemá toho významu, jaký se jí pikládá na evropské pevnin a v Anglii, kde tato myšlenka byla a je i dosud neobyejn populární, neiní se mezi národností a státem takový rozdíl, jaký odpovídá tradinímu smýšlení pevninových národ evropských, v nichž djinný vývoj, protkaný houževnatými spory národnostními, ustálil novodobé pesné rozHšování pojm národa a státu.
ml
pd
;
71
PROJEKT SOCIALISACE VÝŽIVY. Hledíc k neobyejnému významu, k jakému vzrostly po válce otázka výživy obyvatelstva a otázka státních financí, zasluhují zvláštní pozornosti dva projekty ze socialistického ovzduší vyrostlé, z nichž první oznaiti lze jako projekt socialisace výživy, druhý pak jako projekt sociaHsace státních financí. Stopy prvního projektu socialisace výživy vedou do starší literatury socialistické. Effertz ve spisu „Arbeit und Boden" (1889) klade za ideál socialistické spole:
bím
aby práce na jedné a spotební statky na druhé stran stejn byly rozdleny. Mezi poslednjšími statky dlužno rozlišovati prostedky výživné nosti,
a kulturní. Prvních, pocházejících z
pdy,
lze vytžiti
množství rozsahem pdy omezené, druhých však množství skoro libovolné. Mla by býti zavedena všeobecná pracovní povinnost, staila by ku p. práce po dv hodiny denn, za kterou obdržel by každý píslušné množství výživných prostedk; kdo chtl by též kulturních požitk, musil by nad to zvlášt pracovati, Effertz poítá však s tím, že lenost vábí lovka mnohem více než požitky kulturní. Proto by docházelo k tomu, že vtšina oban socialisovaného státu omezila by se na dvouhodinnou dobu pracovní, aby vydlala si výživné prostedky; tak by výroba kulturních prostedk stala se zbytenou a byl by tedy pokles kulturní nutným dsledkem. Musila by proto zavedena býti delší, aspo osmihodinná doba pracovní potom by obdržel každý za práci potebné výživné prostedky a nad to ješt prostedky kulturní. Ježto
72
pda
poet
obyvatelstva stoupá, výživy, je omezena, nastala
by
však, hlavní alternativa:
pramen
bu
bylo
by nutno zachovati njakým zpsobem poet obyvatelstva stálým, jiným slovem musil by zamezován býti vzrst obyvatelstva, anebo by musila každoron ást hladem zahynouti. „Socialism trpti bude zlem
Hodn pessimistický závrek projektu, který pinésti má lidstvu šastnjší poádek dnešního. Projekt dost píbuzný vyslovuje anonymní spisovatel Atlanticus v práci „EinBlick in den Zukunftstaa' (1898) takto Stát má starati se o výrobu obyejných prostedk výživných a odvních, o stavivo pro obytné budovy, o státní budovy a dopravní prostedky. Výpepychových, nábytku, stavba obytroba ných budov, vydávání knih, novin atd. mají penechány býti soukromému podnikání. Také výchova dítek ponechána by byla rodin; stát staral by se jen o školy pro dítky. Každému, kdo chce pracovati, pikáže stát práci. Kdo pracoval pro stát uritou dobu, která by pro každé povolání podrobným šetením byla stanovena dle výpot autorových stailo by pro muže 9 až 10, pro ženy 6 až 8 let práce získal by státní pensi, postaující, aby opatoval si potebnou výživu a odv doživotn. Výrobní prostedky potebné k výrob pedmt, o musil by se stát starati, vyvlastnil by stát od nynjších majitel za náhradu, kterou vyplácel by jim ve form renty. Kdo toužil by též po pedmtech soukromému podnikání penechaných, mohl by pivydlávati si v tchto podnicích nad svou pensi prostedky k tomu. Každé rodin musil by po odbyté pracovní povinnosti dle její žádosti pikázán pelidnnosti."
:
:
pedmt
—
—
nž
pozemek k stavb rodinného domku se zahrádkou. pracovati, o ty by se stát nestaral. Podrobnji ješt rozvádí týž projekt Popper-Lyn-
býti
Kdo nechtli by
keus (Fundament eines neuen Staatsrechíes, 1905 a Die allgemeine Náhrpflicht, 1912). Rozeznává poteby nutné (výživu, obydlí, odv, lékaskou pomoc, ncmo,73
censké ošetení) a zbytné (vše ostatní). Pedmty pro nutné poteby obdržeti má každý bez rozdílu po celý svj život in nátura od státu. Zbytné poteby opatoval by si každý zcela takovým zpsobem, jak iní dnes. Pedmty nutné poteby pro všechny opatiti musí „vyživovací armáda" za ízení státního. V této armád byl by každý oban bezvýjimen povinen jak autor vypoípracovati po uritou dobu, asi a od 18. do 25. od 18. do 30. roku u tává roku u žen. Po uplynutí této pracovní doby byl by
—
—
muž
bu
by spokojil se dávkou nutkaždý úpln volný; ných pedmt státem naturáln mu poskytovaných, oddávaje se bezstarostnému životu, anebo mohl by vnovati se zamstnání v nkterém soukromém podniku, aby mimo nutné, státní dávkou uhrazené poteby mohl ukájeti i své kulturní, pepychové poteby. Vládla by takto ve stát dvojí soustava hospodáská socialisované státní hospodáství pro pedmty nutných poteb a kapitalistické hospodáství dnešní pro ostatní pedmty. Sestátnní všech podnik, zabývajících se výrobou a obchodem pedmt nutné poteby, bylo by ovšem nezbytnou podmínkou. A na konci projektu objevuje se na filmu idyla venkovský domek, kolem zahrádka plná zelen, bezstarostný život, Philemon a Baucis, opravdový ráj. Arci nezatajuje ani tento projekt obavy ped pelidnním. Omezenost pdy, pravdpodobnost, že vyerpány budou jednou uhelné :
ruda a pod., ospravedlují pessimism, jednou v budoucnosti s prostedky se nevystaí že k existenci lidské nezbytným.i. Bude nutno spoit, obmezovat umle poet obyvatelstvy; Popper v tom smru neváhá hlásati krutosti, které obvykly jsou dnes jen u kulturn nejzaostalejších kmen australských: potracování dítek, jen „musí se to tak díti, aby procedura provedena byla bez bolestí a rychle" Sloužiž to za piklad, kam se až mže dospti, jakmile vydá se nkdo na cestu dobrodružných konjenktur. doly, železná
!
74
Jak myšlenka socialisované výživy zamstnává mysle vážných pracovník, poznati lze z toho, že vynoují se obas nové a nové plány. Tak vystupuje Potthof (Probléme des Arbeitsrechts, 1911) s návrhem, aby stát povinen byl dodávati každému svému píslušníku denn libru chleba a libru brambor in nátura a opatil si potebné zásoby všeobecnou pracovní povinností muž i žen; dle výpot, jež provedl Kóppen, staila by prý jen dvouletá všeobecná pracovní povinnost, aby opateny byly dostatené zásoby. Ped válkou byl by býval sotva kdo vážn pemýšlel o takových projektech. Utopie Býti po celý život odkázán na erární stravu a erární byt, to kasárna. A býti rekrutýrkou zapražen k pracem bez svobodné volby, bez ohledu na své schopnosti, to káznice. Ani nejpísnjší socialism neodvážil se jíti tak daleko vycioval dobe, jak mocný odpor by proti sob vzbudil, kdyby dotkl se práv tch velikých vymožeností liberální hospodáské soustavy, které byly dobré a budou proto vždy estnou stránkou v djinách liberaHsmu, svobody osobní i domácí a svobodné volby povolání. Po válce klesli jsme kulturn až tam, že je náš myšlenkový chod bohužel jiný. Jak hluboce zasahovala drsná ruka státní svým „policejním socialismem" u každého obana do spotebního hospodáství rodinného, jež až dotud považováno bylo za nedobytnou, odevšad chránnou tvrz a v nmž spatovali jsme volné pole hovti svým jemnjším kulturním potebám po všednostech denního zamstnání! Povinnost k váleným výkonm ve všech válících státech, zaizování pracovních armád v Rusku jsou zjevy pouující, že zavedení nucené práce patí k možnostem poválených stát, které ve volb prostedk k dosažení uritých cíl málo se ohlížejí na individuální svobody, druhdy jako nejvzácnjší statek kulturního pokroku cenné a stežené. Proto dnes, pozbyvše nikoliv dobrovoln, nýbrž nucené jemného citu pro !
;
75
kulturní nutnost jistého svobodného, nedotknutelného a úzkostHv chránného okruhu v duševních, kulturních a hmotných potebách svého života, a opomíjehmotná osobní vázanost by jíce otázku, jakou mohla psobiti brzdiv na kulturní vývoj lidský, posuzovati projekty sociaHsované výživy jedin byl by dnešní s toho stanoviska, že se toliko tážeme
mrou
mžeme
:
schopen takové úkoly provésti? Stát úpln sobstaný, ano jiný stát
stát
;
jsou
A svt
zjevné.
ježto
Odpov nikoliv.
úpln sobstaných
vyzní:
Dvody
kulturních
nenajdeme, vyknut nad uvedenými projekty neodvolatelný soud: Byly by kulturním zpá-
stát na
tenictvím.
76
PROJEKT SOCIALISACE STÁTNÍCH ;
FINANCÍ.
Mimo vyjezdné koleje marxismu po zvláštních, ale pece ješt socialistických cestách pohybuje se Goldscheid (Staatssozialismus oder Staatskapitalismus, 1917,
pak SoziaHsíerung der Wirtschaft oder Staatsbanke-
svým projektem socialisace státm'ch fijak ho autor sám oznauje projektem státního kapitalismu. V krajn bdných státních financí má stát pikroiti k petžkým úkolm; má vzkísiti výrobu, uspoádati spotebu, usnadniti pevod penz ve zboží, urychlen odpomoci hromadné nezamstnanosti, stupovati výkonnost práce, zabezpeiti mezinárodní výmnu výrobk, upraviti penžní pomry. Pi tom zeje hluboký nepomr mezi stále rott,
1919) se
nancí ili
—
—
dob
rostoucím politickým mocenským aparátem státním a jeho hospodáským malomocenstvím. Je osudným klamem, domnívá-li se nkdo, že bude to napraveno jedin novou politickou orientací, zlepšením volebního práva, zabezpeením koaliní svobody, dobudováním sociálního pojištní a sociálního zdravotnictví, rovnoprávností konfessí, parlamentarisováním vlády, demokratickou kontrolou zahraniní politiky, novou úpravou bernictví a pod. Dnešní stát je státem berním,
odkázaným na píjmy z berní, nemaje dostateného vlastního majetku. Vládnou v proto skuten, teba nikoliv parlamentárn, ty vrstvy, na jichž bern
nm
stát je
hlavn odkázán. Tmi je trojice velký majetžký prmysl a vysoká finance. Podemokracie je takto ochromována hospodá:
tek pozemkový, litická
77
ským absoiutismem. To nepostehujc jasn vdecký socialism, jehož theorie
ukazují nejvtší mezery
práv ;
v oboru státních financí ulpl na zásad, odmítat ne-
a
pímé dan,
protože zatžují široké vrstvy, pímé úinkují zrovna tak, ježto je poplatník pesunuje na tytéž vrstvy. Pojem státu psobil mu vždy rozpaky, pro samou spolenost nevidl takka státu. Obyejnou berní politikou neprovede se ozdravení pomr. Stát musí hledati útoišt v socialisaci, má-li zachrániti se ped shroucením. Sotva kdy vrátí se nynjších vlasttak píznivá píležitost k nických ád. Nesnesitelná nouze státu, pathologické rozdlení majetku, krise ve výrob, spoteb, úvru, horené rozrušení davu, to vše tlaí jediným smrem. Dle náhledu autora je teba pevésti uritou národního jmní do majetku státního, aby dnešní byl ve stát majetkov založený. berní stát majetkovou, kterou Za tím úelem teba zavésti by poplatníci musiii odvádti nikoliv v penzích, nýbrž in nátura. Nad to by musilo státu piznáno býti právo, aby z majetkových pedmt, z nichž obdržel by ve form majetkové dan uritou ást, mohl majetku, která by výkupem opatiti sob i tu nynjším majetníkm po zapravení dan zbývala, by stát mohl do svého vlastnictví pevésti i majetek, který nelze rozdliti; to týkalo by se majetk pro socialisaci zralých. Výše majetkové dan musila by vymena býti tak, aby hodnota jejího výnosu rovnala se nejprve výši státních dluh; mimo to musilo by ješt tolik soukromého majetku pevedeno býti do vlastnictví státu, aby z jeho výnosu^ uhrazeny mohly býti všechny státní poteby, vyjímajíc ty poteby, jež mohou uhrazeny býti výnosem cel a takových dávek, které neohrožují trvale produktivitu celkového hospodáství. Dle toho inila by majetková da, jak autor jen dle oka bez jakýchkoliv výpot odhaduje vbec je zajímavé v tomto finanním projektu, že není
dan
pemn
ás
pemnn
da
ás
—
78
—
asi tetinu národního doložen ni jediným íslem majetku. Jako zralé k takovému pevodu ze soukromého do státního majetku oznaeny: velký majetek pozemkový, lesy, mstská pda, doly, hut, vodní síly, mlýny, obilní obchod, strojní, lihový, petrolejový, devaský prmysl, banky, pojišovny, U akciových podnik bylo by lze provésti pevod snadno pevzetím akcií. Ku kontrole takového obrovského hospodáství nebyl by dnešní chadnoucí parlamentarism schopen bylo by teba zíditi zvláštní kontrolní orgány ze zástupc rozmanitých stav, povolání a hospodáských organisací. Stát vládnoucí tak rozsáhlým výrobním majetkem musil by státi se sám pánem mezinárodní výstatk; zprostedkoval by tuto, uzavíraje s jinými státy smlouvy o vzájemných naturálních dodávkách zboží. Provedením celého toho plánu získal by stát prostedky, aby mohl uskuteniti také projekt socialisované výživy, který vyložen byl v pedcháze-
mny
jícím odstavci.
Autor, jako každý
obyejn pevahu ádané nad si
pesvdený
socialista, cení
ne-
výroby v celém státu jednotn uspo-
dnešní rozptýlenou výrobou. Proto slibuje
od svého projektu všechny možné výhody
:
krom-
obyejné zvýšení výtžk, zmohutnní státu, nejrozsáhlejší opatení hospodáská, pronikavé sociální reformy, zvýšení mravní, zdravotní, hospodáské, politické úrovobyvatelstva i ervánky vného míru mezi národy objevují se na konec lákav na obzoru. V prvním okamžiku položí sob dojista každý, kdo o tomto projektu uvažuje, otázku: Jaké výhody vyplývati budou státu z toho, že majetková odvádna má býti in nátura místo v penzích? Je-li úelem této dan, aby uhrazeny byly státní dluhy, a vymí-li se proto výše dan tak, aby výnos dan rovnal se výši státních dluh, pak zdáti se bude lhobude odvedena. Nebo odstejno, jakým zpsobem vede-li se v penzích, zaplatí stát z toho dluhy,
n
;
da
da
da
79
passivum a ze státního rozzmizí výdajová položka na zúrokování a umoování státních dluh. Obdrží-li stát in nátura, nezmizí státní dluhy, ale v jeho bilanci proti tomuto passivu státi bude jako aktivum majetek daní získaný ve státním rozpotu pak proti výdajné položce na zúrokování a umoování státního dluhu obsažena bude píjmová položka výnosu z majetku daní získaného na pohled vnesou se tím zbyten prbžné položky do státní bilance a do státního rozpotu. Ve skutenosti vypadá však jinak a sluší uznati, že autor tohoto projektu mínil to dobe se státními financemi. Dlužno totiž poítati do budoucnosti s výz jeho bilance zmizí toto
potu
da
;
vc
vojem pravdpodobným ve dvojím smru. Pedn Všechny dosavadní zkušenosti dokazují, že státm podailo se vždy, teba s velkými bemeny obyvatelstvu ukládanými, vybednouti z nejtžších situací, do kterých upadly; staí ukázati, nelistujeme- li v djinách dále nazpt, na pípady z posledních století, jaké poskytují Spojené státy po válce za neodvislost i po otrocké válce mezi severem a jihem, Francie za Ludvíka XrV. a za revoluce, Itálie po sjednocení, Anghe a Rakousko po válkách napoleonských, ve kterých všechny tyto státy zmítány byly uvnit hrozivými krisemi finanními. Jakmile podaí se tentokráte
státm
pekonati obtíže válkou nahromadné, jakmile budou uvolnné státní pomry konsoHdovány, rozrušené státní finance uspoádány, pokleslý státní úvr obnoven a
upevnn, chaotické hospodáské pomry v poádek uvedeny, budou píznivé úinky toho jeviti se v kle-
míe
úrokové, v stoupající výnosnosti výrobního bude moci konversí snížiti úrokové bemeno svých dluh, pi tom však bude moci poítati s vyšší výnosností majetku daní získaného píslušná výdajná položka v jeho rozpotu bude snížena, píjmová položka tomu odpovídající naproti tomu zvýšena. Za druhé dlužno míti na mysli, že prbhem sající
majetku.
Stát
;
80
delších období výnosnost výrobního majetku stále stoupá; stoupá konsumující i pracující populace, technika výrobní a smnná se zdokonaluje, pekážky odbytové se vyrovnávají, výkonnost pracovní se zvyšuje. Kdo vládne majetkem výrobním, požívá takto vyhlídky, ba jistoty, že výnosnost majetku toho bude mu neustále vzrstati. Stát tedy, který majetkovou daní obdržel výrobní majetek ín nátura, s plnou bezpeností poítati na to, že dluhové jeho bemeno zmenšováním umoovacích kvót a klesáním míry úrokové bude se snižovati, že však píjmy z majetku daní získaného budou stoupati a že na konec, až dluhy budou umoeny, zstane v rukách státu istý, nižádným bemenem nezavazený majetek, jehož stou-
mže
pajícím
výtžkem bude moci neobmezen vládnouti. in nátura odvádnou spekuluje tedy la hausse. Kdyby stát vybíral da majetkovou
Majetkovou daní stát
á
v penzích, zapravil by ovšem z
padly
jejího
výnosu svoje
neml; výpráv uvedených piby v tomto pípad na úet majitele, který by
dluhy, ale dalšího prospchu hody vyplývající z okolností
by
z
toho
majetkovou dávku zapravil hotov, teba si byl potebné peníze opatil k tomu úvrem. Autor projektu socialisace státních financí jest si vdom výhod pro státní finance práv uvedených, ale poítá mnohem více s jinou výhodou pro stát. Stát jako vládce obrovského výrobního majetku pedstavme si jen, že by aspo tetina všeho majetku byla jeho neomezeným vlastnictvím mohl
—
—
by využitkovati nejdokonalejších výrobních method a zvýšiti takto hospodáské výtžky netušenou mrou. Autor pehlíží dvojí: Nejprve je vbec otázkou dnes ješt velespornou, je-H veejná správa státní v oboru hospodáského podnikání zárukou dokonalejšího hospodaení a lepších výtžk, než soukromá správa podnikatelská; autor v té vcí klade za píklad sestátnné dráhy v Nmecku, nevšímaje si, že v sestátSocialism
6.
31
nných
drahách bývalého Rakouska mohl by býti podán píklad opaný. Potom zapomíná autor, že jeho projektem má provedena býti socialisace majetku daní
sociaiisovaný majetek musí však spravojiných než výhradn ziskových hledisek, a sice hlavn s hledisek, aby tžili pracovníci co nejvíce bez ohledu na to, jestli tím zisk státu jako podnikatele je zmenšován. Nadje na veliké zisky státu mohly by se takto rozplynouti v dým. Ale i kdyby toho nebylo, a kdybychom nedotýkali se zásadního hlediska, jakým vlivem musilo by to psobiti na veškeren rozvoj hospodáské innosti
získaného
ván býti
;
s
byla-H by tak ohromná ást národního majetku z rukou soukromých podnikatel pevedena najednou do rukou státní byrokracie, v tom oboru dosud nevyzkoušené, projekt za pomr, jaké dnes jsou, nebylo by lze vbec provésti. Ve velkém prmyslu bylo by lze ovšem majetkovou da in nátura píslušnou kvótou vybrati ve form spoleenské úasti státu v podniku. Ale pi stedních a malých podnicích živnostenských i obchodních znamenala by povinnost odvésti uritou ást závodního majetku in nátura zniení podniku samého. V zemdlství bylo by lze projekt provésti pi velkém majetku pozemkovém, ne však pi stedním a drobném. Jak práv v tchto poslednjších mla by oddlována býti ást
národa,
státu náležející,
aby ást zbývající rolníkovi byla
cel-
kem zpsobilým k obhospodaování, t. aby rolníkovi zbyly potebné pozemky rzného druhu v tom pomru, jak je toho nutn zapotebí, mají-li na statku j.
pstovány
prmyslové
rostliny a sounejvtší ásti pípad byly by menší selské statky tak seslabeny, že by jich existence byla ohrožena. Rozdrobení pdy nabylo by takových rozmr, že jen drakonické scelení, ve všech obcích až do nejposlednjší vesniky provádné, mohlo by zjednati po-
asn
i
býti
obiliny,
dobytkáství ?
V
82
moc; operace tak obrovských rozmr byla by nemyslitelnou, mla-lí by provedena býti v dohledné dob. Veliká tato pemna majetkových pomr, která by majetkovou daní in nátura odvádnou byla pivodna, musila by provádna býti správním aparátem, v tak rozsáhlém oboru nezapracovaném, nezkušeném, aparátem, který nad to válkou ve své výkonnosti byl seslaben, politickými pevraty ve své vnitní struktue uvolnn a sotva staí, aby obstarával bžné výkony státní, jimiž stále více je petžován. Podailo-li by se pes. to reformu tohoto obsahu provésti, byl by moderní stát zpsobilý, aby dovedl spravovati obrovský majetek nejrznjších druh zpsobem, zaruujícím plné výtžky ? Dovedl by to jen stát, v nmž vládla by autorita nad každou pochybnost povznesená, jehož správa ízena by byla železnými, odborn vyškolenými rukami a duchem jakémukoUv vlivu nepístupným. Novodobé státy, ve kterých základní demokratická myšlenka lidové vlády zvrácena byla ve vládu politických stran, jiným slovem ve politických vládu malého potu politických stranických a
kh
vdc
ve kterých, jak stesky ze všech stran se ozývají, zájmy politických stran kladou se nad zájmy státního celku praotec moderního demokratismu Rousseau by nad tímto provádním svého demokratického ideálu povážliv potásal hlavou by toho sotva dovedly stará to zkustátní finance bývají vbec šenost nejslabší stránkou demokracie zrovna tak, jako jsou nejslabší stránkou socialismu. O zkušenostech v tomto smru doísti se lze již v starých djinách athénské demokracie. Proto je tak dležito pro moderní demokracii nejnovjší doby, aby dokázala svoji finanní schopnost. Projekt tento je nicmén zajímavý nejen po stránce vcné smlostí myšlenky za základ mu položené, ale také po stránce osobní. Proa snad ješt více
—
—
;
—
—
jektant 6*
—
—
úasten
byl
inn
socialistického
83
výbuchu na
podzim 1919 v Mnichov i byl práv pro tento svj projekt uren za finanního ministra nové sociaHstické vlády mnichovské. Smutný konec tohoto výbuchu zmail snad možné pokusy uvádti projekt socialisace státních financí na bavorské ve skutek.
pd
84
SOCIALISM PO VÁLCE. Socialism, jehož vývoj byl vylíen, bylo by lze nazvati pedváleným. Literárn pohyboval se pevážn YC vdeckém smru marxistickém, politicky hájil sice
dogmat,
ale
pracoval
úspchy na velkém
díle
prakticky
nepopiratelnými
reform. S tímto buržoasie se snášeti,
socialismem mohla kompromisy prmyslový kapitál postupoval ním dokonce pi mnohých píležitostech ruku v ruce.
praktickým uzavírati s
s
sociálních
;
To vše se po válce zmnilo. A. Menger dobe prorokoval, že socialism neuskutení se revolucemi, nýbrž po velkých válených pohromách. Ve vítzných státech západní polovice evropské socialism po válce sice nepostoupil, rudý prapor nesrazil staré národní a státní vlajky s žerdí na vládních a státních budovách, ale sociální boue na východ naplnily i na západ ovzduší dusnými výpary, které vybíjejí se ve zosteném postupu radikálních kídel a v podráždnjších sporech mezi jednotlivými smry socialistickými. Jinak však na evropském, válkou politicky rozvráceném východ. Politické pevraty, na východní polovice evropské provedené, znamenají
pd
též
pevraty
sociální.
Socialism
poválený zmnil
tvá, je jiný než socialism pedváevropských stát, a mezi nimi i stát lený. V velikých (Rusko, Nmecko), socialism, ped válkou na úkol oposiní minority odkázaný, vyšinul se politicky na rozhodujícího initele ve stát a pevzal práva
tam
svoji
ad
85
s úastenstvím ve výkonné moci dosavadního kriticismu ml socialism takka pes noc najíti pechod k tvrí innosti, ml vystoupiti s hotovým plánem nového spoleenského poádku, jaký ped válkou ohlašoval. Ve vdeckém marxismu, dle jehož zásad socialism ped válkou vládnoucí se ídil, nenalézal k tomu vystaujících pomcek. Nejprve proto, že oficiální marxism úmysln mlel o tom, jak by socialisovaná spolenost budoucnosti mla vypadati. Jen zcela povšechn nehledí-li se k více mén soukromým náhledm a projevm jedi
povinnosti spojené
státní; z
—
notlivých socialistických
mluvích
—
oznaovány
za
konený cíl „pevod soukromého vlastnictví k výrobním prostedkm a pemna výroby zboží ve výrobu sociahstickou, skrze a pro spolenost provozovanou." Pro hnutí, na nž ve chvíli, ve které uchvacuje poUtickou moc, doléhá povinnost, aby ukázalo, jakými uritými opateními a reformami míní konené své cíle plniti, vzniká nebezpeí nerozhodnosti v rozhodujícím okamžiku, znali sice konený cíl, nemá-H však po ruce podrobnjšího rozepíšu cesty. Politickou revoluci a to bylo v našich dnech z rzných stran
—
peasto zdrazováno
—
lze provésti rychle a snadno, opíráH se revoluní hnutí o náležité mocenské prostedky provésti však sociální revoluci vyžaduje delší doby, jasnosti cíl a ujasnného, cílevdomého, do podrobností promyšleného postupu. Taková poátená nerozhodnost jak v samých cílech, tak ve volb ur;
itých cest k socialisaci je píznakem pováleného socialismu ve všech státech, ve kterých získává vážný politický vliv zjevným jejím úinkem je, že uvnit socialismu rozštpují se rzné smry, umírnnjší na jedné, kteí poznávají, že nutno nechat naped ovoce dozráti, a radikálnjší na druhé stran, kteí hoí ne;
trphvostí, aby skhzeH ovoce, jež již ped válkou jako uzrálé bylo jim ukazováno." Smry ty, jichž prvky rodily se již ped válkou, vystupují proti sob píkejí
86
než ped válkou, v rukách.
leckde
dokonce
i
se
zbranmi
Druhá pro tvánost pováleného socialismu píznaná že víra v absolutní socialismu spor mezi pravovrnými marxisty a revisionisty zstavil trvalé stopy. Nejprve víra v materialistické pojetí djin. Jednostrannost Marxova materialismu hešila nejen na historické a filosofické pravd, ješt více na citové stránce lidské duše. „Bute si sebe spravedlivjší, snažte se sebe lépe rozdliti majetek, vždy uvidíte spokojenými jen ty, jichž srdce si bude zpívati, peasto bez píiny, za krásného slunného dne, jako je dnešní", tak horuje francouzský básník, který jako naturalista stojí blíže materialismu než ideaHsmu, rozumí však tajm lidské duše lépe než národní hospodá-filosof. K štstí nestaí, aby lovk naplnil svj žaludek, k tomu teba vyplniti jeho citový, duševní svt njakým ideálem, hrubším neb zjemnlejším, neb více vzletným, ale pece jen ideálem, odpovídajícím jeho osvtové vysplosti, sociálnímu jeho ovzduší, ideálem, pipínajícím mu kídla, jimiž z šedivých všedností dne vzlétati do azurové íše velkých myšlenek, osvobozujících ho od tíhy pozemské hroudy. Tato pravda, podceookolnost
prýští
ze
skutenosti,
ln
dogmata vdeckého marxismu byla v samého již ped válkou otesena. Ostrý
mén
mže
vaná Marxem, osvdila se
na pováleném sociadokladem rozklad internacionály, ješt mocnji po válce. Všude postehl socialism, že masám jím ovládaným nestaí stavti i
lismu. Již za války, jak toho
ped oi
jen hrubé materialistické cíle, nýbrž že teba pipoutati je vyššími, ideálními pohnutkami. Ruský sociaHsm, bolševism, sjednotil široké masy pod svými prapory, na které vepsal obranu íšského svazku. Nmecký socialism vytyil cíl vzkíšení národa z ponížení, které bylo uvaleno. Náš sociaHsm staví se do služeb osvobozeného národa ve vlastním státním
na
87
celku. sledky.
lovk
A
pemýšlející musí z toho dovoditi
pemna
socialismu. ješt další cialism vyhýbal se slovu stát. Stát
Pedválený
dso-
mu
byl pežilou Stát je institucí
odsouzenou, aby odumela. sloužící uritým tídám, ho pojímá socialism druhdy feudálním, dnes kapitalistickým, aby zabezpeil jim vládu nad ostatními tídami; potlaí-li vítzný socialism tídní rozdíly, nebude již státu zapoinstitucí,
— tak
—
tebí. Svazkem budoucnosti má býti celá „spolenost", nerozdlená umlými pehradami státními, národnostními, náboženskými neb jinými. Bezplánovité hospodáství v dnešních státech má nahrazeno býti hospodáským ádem, v celé spolenosti dle jednotného plánu ízeným a provádným. Poválený socialism zhosfuje se mlhavého pojmu spolenosti, pojmu to neohranieného, všechny možné výklady dovolujícího a dosazuje zase stát na dívjší estné místo. Postehuje dobe, že obsáhlé reformy, k nimž smuje, nelze provésti bez svrchované autority, donucující každého k poslušnosti, aniž bez pevné, rozvtvené sít provádcích orgán, že je proto úelnjší, použijeli se k tomu uznané autority a hotové sít, kterou dnešní stát skýtá, než aby musila teprve budována býti njaká nová sí orgán, pro nž by musily hledány býti teprve nové tvary. Ponvadž socialisace klásti bude státu mnohem rozsáhlejší úkoly i vyžadovati bude jednotnjšího ízení a ovládání než v dosavadním státu,
musí organisace ta pizpsobena býti hospodáským úkolm socialistických ref orm i býti tužší než dosud. Tato organisace musí býti dále, jakož celé státní zízení, proniknuta demokratismem, ježto pi tom lidové
masy mohou pirozenou svoji pevahu nejdokonaleji uplatniti. Jest tedy poválený socialism vyhranným s^ociaHsmem státním, centralistickým, demokratickým. smry potud, jak by takovéhoto Štpí se však v státního poádku bylo lze dosáhnouti. Ti mírnjší usu-
nm
88
pi pevaze socialisticky zladných vrstev, tchto vrstev na veejné mínní, jakož i proto, že pesvdení o nutnosti hospodáského perodu vniká stále hloubji i do nesocialistických vrstev mšanských, bude lze socialisaci státu provésti klidnými parlamentárními prostedky bez násilí; ti radikálnjší, vzící stále ješt v myšlenkových proudech starších blanquist i pvodního revoluního smru Marxova, doufají v úspch jen od toho, že socialistické vrstvy, t. zv. proletariát, zmocní se revoluním výbuchem vlády a nastolí nad pekvapeným, k odporu neschopným mšanstvem diktaturu proletariátu. Nejvýznanjší zmnu v pedváleném a pováleném sociaHsmu bude lze spatovati ve názor o tom, co má býti vlastní podstatou nových socialisovaných ád. Dlužno pehlédnouti letmo vývoj sociálního hnutí, aby bylo to lépe vystihnuto. Pvodní socialism byl zují,
pi
že
tlaku
zmn
vlastn, jak Laveley vystihl,
filantropií-
Vidl kiklavé
nesrovnalosti mezi boháem a chuasem, mezi oplýváním a strádáním. Vidl dále, že soukromá neb veejná dobroinnost je bezmocná. Varoval se volati strádající v odboj proti oplývajícím, hlásati tídní boj. Spatoval prostedky, kterými by tyto nesrovnalosti
mohly býti vyrovnány, bud v associací, neb v zakroení veejné moci. To je obsahem socialistických projekt anghckých, hlavn Owena, i francouzských, hlavn Saint-Simonist
a
Fouríerist.
Socialism
byl
tudíž
uením, jež snažilo se pinésti pomoc nikoliv jediné tíd, nýbrž všem strádajícím bez rozdílu; volal se zakladatelem kesanství všechny chudáky pod svá kídla. Teprve Proudhonem a Louis Blancem posunuje se problém sociální na jinou pdu, stává se z nho uení tídní, t. j. uení, jak uspoádati pomry, aby odklizeny byly stesky urité vrstvy. Zaínající rozvoj moderního prmyslu vábí zraky pozorovatele. Nejnápadnjším zjevem pi tom je rozdíl mezi podnikatelem a dlníkem. Místo dívjších protiv bohatý chudý,
—
89
—
stává se pedmtem úvah podnikatel dlník. Z vty anglického liberaHstického národního hospodáe Ricarda, že práce je pramenem všech výrobk, dovozuje se, jak dlník je podnikatelem o výsledek své práce zkracován. Tžišt sociálního problému spatuje se takto v pom_ru mezi podnikatelem a dlníkem. Na
myšlence ochrany dlnictva
ped
vykoisujícím pod-
A
nikatelstvem spoívá internacionála. na téže myšlence buduje Marx své theorie o kapitalistovivykoisfovaH na jedné a vykoisovaném mzdovém dlníku-proletái na druhé stran, o nesmiitelném tídním boji mezi nimi. Na prmysl hodí se mechanický vývojový zákon, který dle Marxe psobiti má
automatickou pesností stroje v chod uvedeného koncentrace a akumulace kapitálová, krise, shroucení kapitahsmu, expropriace expropriatér, sespoleenštní. Všechna tato dogmata, dovozená z pohyblivého prmyslu, jehož rozptí naráží na konené hranice teprve ve velké vzdálenosti, takže zdá se býti bez mezí, prohlášena marxismem za dogmata všeobecn platná, ovládající všechen hospodáský život, tedy také setrvané a omezeností pdy co do rozsahu omezené :
zemdlství I
lze dle
a
i
ostatní,
jmenovit svobodná povolání.
pedváleného vyNový hospodáský ád, z pomr pr-
toho povahu socialismu
stihnouti takto
:
myslu dovozený, na ostatní odvtví rozšíený, mající za úel opatiti spravedlnost tíd dlnické. Pedválený sociaHsm je krátce eeno dlnický iU tídní,
pistižený pro jedinou vrstvu, pro dlnictvo. Mluva sociahsmu po válce je zrovna taková, jaká byla ped válkou; kdo by toliko z ní erpal, musil by usouditi, že válka nezstavila v socialismu stop žádných. Kdyby však mohl Marx mluviti, užil by slov evangehsty ne každý, kdo íká Pane, Pane, vejde do království nebeského, nýbrž ten, kdo plní slova má. Sociahsm poválený snad si toho není ani vdom opouští marxistická dogmata jedno po druhém. t.
j.
:
:
—
—
90
Hlásá sice dosud pi každé píležitosti vrnost k starým zásadám, ale skutky svdí o jiném. Vždy i levé. t.j. radikální kídlo socialistické u nás ve svém prohlášení v lednu roku 1920 okázale uveejnném hlásá návrat k marxismu, „ale ne jako k dogmatu, nýbrž k methoale jen zdánliv, d" t. j. dogmata mají býti odsunuta, toliko v postupu jak bude ješt vysvtleno má setrvati socialism ve staré nesmiitelnosti, Socialism neví již v samoinnou mechaniku hospodáského života, která provede zázrak, jakmile posune se rafika stroje na uritý bod, že vyskoí ze stroje socialistický útvar jako hotový. Neví dále, že by pro pomry zemdlské hodily se tytéž ády, jako pro pomry prmyslové, aniž že by rzné druhy podnik uvnit téhož odvtví mohly týmž zpsobem býti sespoleenštny. Neví dle svých skutk konen, že podstata tídního boje záleží v jednoduché formulce proletá contra kapitalista, a že zápasem pod praporem této formulky podnikaným uskutení široké cíle, jež pevzal na svá bedra. vývojem novodobých ;
—
nezmnn
pomr
91
—
OD SESPOLEENŠTÉNÍ K SESTÁTNÉNÍ. pesvden
Kdyby
socialism byl nezvratn logické nezbytnosti" vývoje, který
o „immamusí dle Marxe samoinn dospti ku sespoleenštní výroby, milionoví stoupenci socialistití mohli by klidn uložiti se k spánku, aby probudili se z nho až v onen slavný den, kterého zasvitne slunko nad novým poádkem. Pro všechna ta horená politická, odborová, A^^chovná, agitaní, podprná, organisaní innost, v níž dopracoval se socialism obdivuhodných úspch, jichž žádná z mšanských stran neníi s to pekonati? Ze moderní rozmach hospodáský mohl by vésti k sousteování ve velkých podnicích, pozoroval nejen Marx, nýbrž též národní hospodái konservativního tábora oba tábory pokládaly za jisté, že vyhynou tím pohlcované stední a malé podniky, jichž majetníci klesnou do tídy proletariátu. Kdežto Marx budoval na tomto pedpokladu své nadje, nutili konservativní národní hospodái stát k opatením, kterými by pohlcování malých velkými mohlo býti zastaveno. Skutený vývoj byl však odchylný. Velké podniky rostly, rostl ale také následkem rozptí associaní, hlavn akciové formy poet maj etniku, aniž poklesl poet malých a stedních podnik, ježto tyto nauily se ponenáhlu pizpsobovati se novým pomrm. Ped-
nentní
pov
o zhoubných krisích, pod jichž tíhou kapitalistický musí neodolateln se sesouti, ukázala se býti pochybenou. Krise se sice dostavovaly, ne však tak a tak rozsáhle, také ne ve všech odvt-
ád
ast
vích tak najednou, aby nebylo lze
92
je
pekonati; zdo-
konalená technika úvrní a dopravní, hromadní reserv v dobách píznivých pro pípad dob nepíznivých, pizpsobivost hospodáství novým otuply jich nejnebezpenjší ostí. Nadje na sociaHstický pevrat spolenosti skrze krise takto mizely. To vše povdli již ped válkou oteven sociaHstití
pomrm
klidn pedhzky kacíství, které v neomylnost dogmatu vící stoupenci marxismu. Zejmji ješt obnaženy byly pochybné základy koncentraní a krisové theorie marxistické po válce. Kdyby theorie ta byla pravdou, musily by veliké soustedné válené podniky, pak podniky, prodlávající následkem válených škod, neuhrazených státních záloh, nedostatku surovin, zvýrevisionisté, snášejíce
na
n
vrhali
vrní
a
šené režie, vleklé krise, již dnes býti socialisovány. „Velký poprask", ve který skládal socialism ped válkou tolik nadjí, dostavil se sice za všech tch politických pevrat, jež odehrály se ve státech stední a východní Evropy, ale ze zcela jiných píin, než Marxovo uení hlásalo a také v jiné form, než jaká byla ped válkou pedpovídána. Ale plné a automatické socialisace ve smyslu marxistickém nepivodil nikde, ani v Rusku. Podailo-li se socialismu docíliti po pevratu nkde znaných, nkde znaných úspch, nebyly automatickým úinkem „poprasku", nýbrž ovocem inorodé práce a kladného vlivu politických stran, k sociaHsmu se hlásících. Poválený socialism vymanil se z passivity, kterou mu Marxovo dogma ukládalo. Politicky to znamená, že socialism provozuje aktivní politiku v plném rozsahu, ujímá se nkde sám inn otží vlády, jinde úastní se parlamentární vtšiny, spoluvlády, snaží se inným úastenstvím ve výkonu státní moci své cíle uskuteovati. Jen ten vystihne význam tohoto obratu, kdo vzpomíná, jaké nekonené debaty zpsobovala v nmecké sociální demokracii otázka, smí-li strana hlasovati pro kolonie, rozpoet, uzavírati politické kompromisy a pod.
mén
93
•
Socialistické strany staly se prost státními stranami, pekonaly nechu k státu, staly se hlasatelkami jeho moci. Snad více než obanským svobodám zdrávo.
Pedválený sociaHsm, opírající se o vdeckou soustavu Marxovu, byl šablonovitý. Pedstavoval si, že bude lze dnešní kapitalistickou soustavu pevésti bezprostedn bez jakéhokoliv pechodu ve spoleenskou. Nerozeznával dále rzné druhy kapitálu, zpsobující, že nelze pevrat takového dosahu v podnicích rzných rozmr a v rzných odvtvích hospodáských provésti týmž postupem a tmiže prostedky. Pedevším dlužno míti na mysli podniky velké, stední a malé. Ze pi velkých podnicích sespoleenštní setkávalo by se s menšími obtížemi než pi ostatních, nepotebuje výkladu. Vždy práv pi nejvtších podnicích associaní forma akciová zpsobovala by pi sespoleenštní nejmenších rozpak. Bylo by však, nehledíc ani k vcným námitkám, lze provésti takový pevrat pi statisících podnicích stedních a malých? Lze si i jen pedstaviti ohromný správní aparát, který by musil býti vydupán, aby nco takového mohlo pipraveno, nekuli skuten provedeno? akce majetková, která byla u nás vládou zahájena, byla pravou hrakou proti akci takového dosahu. Jak skonila soupisová akce? Vestigia terrent, A pedstavme si ízení peetného toho množství sociahsovaných stedních a malých podnik. Ped válkou mohly býti skládány projekty o organisaci státního aparátu, který by byl s takový úkol. Po zkušenostech za války a po válce získaných musilo nastati vystízHvní. Státní aparát nemohl zmoci ani skrovnjších úkol, jak dokazují hromadné denní stesky na hospodáství v rzných ústednách, stesky, jak selhává státní aparát v otázce vyživovací. Lze po takových zkušenostech vložiti na bedra státního aparátu obrovský úkol. aby ídil výrobu, staral se o smnu a odbyt výrobk neskonale dlouhé ady býti
jen
Soupisová
94
pizppi tom požadavkm a potebám nepehledného davu spotebitelstva, o jehož zájmy pi tom pece
stedních a malých podnik a aby dovedl se sobiti
v první životní
vn
ad
jde? Sedá theorie, zelenající se praxe! To vše vyciuje poválený socialism
jen socialisaci omezenou na podniky na podniky velké, zvlášt akciové, v nichž sousteuje se veškerá výroba téhož druhu, ku. p. doly, hut.
a proto „zralé",
hlásá
t.
j.
pedmt
Pedválený mdlstvím a
socialism
nerozlišoval
dále
mezi ze-
prmyslem. Hnutí po nacionalisaci pdy a. pozemkové reform upozornilo socialism, že nevystaí se pro obojí tato odvtví se stejnými zásadami; o pokusech, najít pro zemdlství vhodný program, pipravující socialisaci, stala se již díve zmínka. Poválený socialism posuzuje úkol socialisace zemdlství samostatn, dospívaje k pesvdení, že v socialisovaném státu správa a výkon prací v zemdlství musily by býti jinak uspoádány než v prmyslu, že s povšechnou formulkou sespoleenštní výroby se zde nevystaí. Hledá proto pro uskutenní svých plán formy, které by pizpsobeny byly povaze zemdlské. Z tchže píin jako u prmyslu obrací své zraky jedin k velkým podnikm, k velkému majetku pozemkovému, nestaraje se prozatím o pemnu nynjších hospodáských forem stedního a drobného majetku. Tento obrat v socialismu tlaí však k dležitému dsledku zásadní povahy pro po-
válený sociaHsm. Jakmile poválený socialism omezuje provedení svých socialisaních opatení jen na uritý druh kapitálového majetku, v tomto pípad na majetek velký, pipouštje, aby všechen ostatní majetek, t. j. majetek stední a drobný, spravován byl v dosavadních kapitalistických formách, zíká se neodvratn, chce
a
nebo nechce, Marxova ideálu o sespolenní kapitá-
95
mže
lového majetku. Nebo Marxv plán veden toliko v jednotné celistvosti jako
býti pro-
nerozluný
Bu
jinak nebude lze ho vbec provésti. sespoleenštní všeho kapitálového majetku, anebo nemožnost celého Marxova plánu; tertium non datur. Pi tom nedotýkáme se ani otázky, Ize-li ideu marxistického sespoleenštní provésti v oblasti jediného státu bez souasného a stejnomrného provedení téže celek,
idey v oblasti celého kulturního svta, mezinárodními styky spojeného. Nutno si pedstaviti, jak by vytváily se hospodáské pomry, kdyby velké podniky prmyslové a zemdlské byly sespolenny zpsobem marxismu odpovídajícím, kdežto ostatní podniky ízeny by byly ve formách dnešních. Ve stát takovém platily by vedle sebe soustavy hospodáské sespoIcnná a kapitalistická. Tyto soustavy nemohly
dv
:
dv
by pstovati navzájem bezprostedních hospodáských styk, zvlášt ne výmny vzájemných výrobk. Prost proto, že hodnocení výrobk v každé této soustav provádno by bylo dle jiných zásad. V podnicích podrobených sespolenné soustav mila by se hodnota výrobku dle práce na jeho výrobu vnované, tedy dle mítka, jež spravedliv uriti zpsobovalo by o sob velké nesnáze v podnicích kapitahstických zase dle dnešního zpsobu, dle náklad výrobních, dle poptávky a nabídky, dle hraniného užitku. V prvním pípad mnidlem byly by úední poukázky za vykonanou prácí vydané, v druhém pípad peníze, založené za normálních pomr na kovu. Tam, kde stály by proti sob strany s rznými mnidly a hodnotnými mítky, nebylo by lze bezprostední výmnu uskuteniti. Musil by nalezen a zaízen býti naped ;
njaký zprostedkující
orgán.
A
dlužno ješt dále uvažovati. Spoleenský poádek Marxv vytvoil by z veškerého hospodáství národa jednotný celek, ízený z jediného ústedí, které skrze úední aparát stanovovalo by rozsah výroby i rozd-
96
výtžky. Jen tenkráte by hospodáské tleso národní mohlo zstati živým, své úkoly pravideln vykonávajícím celkem, kdyby ústedí vystihlo pesn veškeru potebu a zaídilo dle toho výrobu. Jakmile by jen ást výrobní innosti, totiž ást soustedná ve velkých podnicích byla sespolenna a ovládána jednotným ústedím, vedle nhož by veškerá innost stedních a malých podnik rozvíjela se voln, nejsouc podrobena vlivu ústedí, nebylo by lze uhájiti souladu mezi výrobou a spotebou, ili nebylo by lze udržeti soustavu, v níž by sespolenní obmezeno bylo na velké ppdniky. Sespolenní velkých podnik ve smyslu marxistickém, pi tom zachování kapitalistického dnešního poádku pro stední a drobné podniky mlo by v záptí stav asi podobný tomu, jaký prodláváme v zásobování odkázán je každý na pídl a maximální cenu, ve skutenosti bují však obchod pod rukou a Hbovoln zvyšované ceny; jenže by takový poádek rozšíil se potom na všechny možné druhy pedmt. Vystavt kasární budovu, v níž by každá sí sloužila ku kasárnickému ubytování mužstva a souasn za soukromé rodinné byty, to nedovede žádný stavitel na svt. Stát, v nmž by hospodaeno bylo dle dvou protichdných soustav, skládal by se takto ze dvou hospodáských stát, navzájem oddlených, stýkajících se toliko skrze zprostedkovatele. Takový stát není prost možný. Bud ta i ona soustava, ale ne ob souasn. Proto socialisace, která zabírá jen urité a nikoliv všechny druhy kapitálového majetku, nemže býti ve své podstat než sestátnním, ale takovým, které, hledíc k svému úelu, souasn ukládá státu sociální povinnosti míníme tím povinnosti, ne aby ze sestátnných kapitalistických podnik bezohledn tžil, nýbrž aby spravoval je v duchu, proniknutém porozumním i pro zájmy tíd pracujících. V tomto, a ne jiném, smyslu užívá se po válce slov „socialisace" a „sestátnní" jako takových, které vyjadují totéž. Jako slovo
lovalo
:
Úedn
;
Socialism
7.
9*7
socialisace, tak slovo
sestátnní
má
tudíž jiný
význam
po válce než ped válkou. Tuto pemnu, jež nastala v obsahu socialismu, pozorovati lze zeteln v poválené mluv socialistické. Mluvil-li marxism o „socialisaci" nemínil tím nic mén, než pemnu všeho hospodáského života bez výjimky ve spoleenský; v každém odvtví jakéhokoliv zpsobu má vyrábno býti za spoleenského ízení na spolený úet celku, výtžky veškeré výrobní innosti bez výhrady rozdlovány mají býti spoleenským zpsobem dle spoleenského mítka. Po válce mluví se již v jiném smyslu. Mluví .se zcela uritých odvtví hospodáských, ku p. o sociahsaci uhelných dol, o socialisaci tžkého prmyslu a pod. mluví se též o socialisaci uritého druhu výroby, nebo o sociaHsaci uritého druhu obchodu. Každý pochopuje také, co se tím míní: Stát jako nejdokonalejší organisace, kterou lidstvo v této zná, má pevzíti do svých
též
o
o
socialisaci, ale
socialisaci
;
dob
rukou podniky uritého druhu, nebo výrobu uritých neb obchod s nimi, anebo má hospodáské a správní pomry v tchto podnicích podrobiti pravidlm, jež jim mocí své svrchovanosti ukládá, aniž by však v jiných odvtvích hospodáských nastaly zmny. Socialisace v tomto smyslu, pojímá-li se to jen formáln, není nic jiného než to, co ped válkou
pedmt
oznaováno bylo v právnické mluv jako sestátnní, nech míní se tím pevod vlastnictví podnik samých, nebo jen pevod uritých disposiních práv vlastníkových na stát. Jenže úel tohoto pováleného sestátnní je širší. Slo-li pi sestátnní ped válkou bu o finanní zájem státní (ku p. tabák) nebo o urité zájmy obecenstva (pošta, železnice) mají pi „socialisaním" sestátnní chránny býti nejúinnjším zpsobem zájmy vrstev úastnných svojí prací v hospodáském odvtví, o které jde sestátnní ped válkou diktováno bylo fiskálními zájmy státu neb veejnými ;
98
zájmy publika, sestátnní po válce diktováno má býti zájmy v podniku pracujících a zamstnaných vrstev. Podle toho mohl by právník socialisaci po válce definovati snad jako rozšíení sestátovacího neb vyvlastovacího práva ? Formáln ano ale ve skutenosti bylo by to úzkoprsou jednostranností. Nebo jde tu o více, a sice o zmnu v zásadním názoru na ideu vlastnickou. Právo vlastnické má tak zásadní význam, že každá hlubší zmna v spoleenské skladb vyvolává v nezbytn odezvu, anebo naopak, že každá taková zmna je nutným dsledkem nového zpsobu nazírání na vlastnictví. Až dosud zvykli jsme sob považovati soukromé vlastnictví za instituci, založenou v pirozené povaze lidské a za tak dležitou, ba pímo posvátnou, že stavna byla v státních ústavách pod mimoádnou ochranu. Nedotknutelnost vlastnictví prohlašována za základní právo, každému obanu píslušející. Jen ve zcela zvláštních pípadech, vyžaduje-li toho „všeobecné dobro", a jen zpsobem šetrným po zvláštním ízení dovoleno bylo státní moci zasahovati ve vlastnické pomry. Tak rádo se pehlíželo, že názory lidstva o významu a obsahu vlastnictví zrovna tak, jako názory o jiných spoleenských zjevech, ku p. o manželství, o mravnosti, o umní, prodlaly v jednotlivých skupinách lidských etné zmny, že okruh vlastnictví podrobených na rzných stupních národní vzdlanosti nkdy se úžil, zahrnuje jen pedmty osobní poteby, ku p. ;
nm
pedmt
zbran, nástroje, jindy zase se rozšioval, pokládaje ku p. i manželku, dítky, otroky za pedmt neobmezeného vlastnického práva rodového náelníka, že krátce eeno dnešní vlastnická forma je výsledkem dlouhého djinného vývoje, že pedcházely jí rzné jiné formy, jako spolené vlastnictví rodové, kmenové, vesnické (mirové), dlené vlastnictví vrchní a užitkové, než dospli jsme vlivem quíritského vlastnictví ímského k dnešní form, která definuje toto právo jako 7*
99
neobmezenou moc nad vcí. Zbytky všech tchto rzných názor o vlastnictví lze ješt dnes stopovati u mnohých nejen kulturn zaostalých národ pí-
národ pokroilých; jihoslovanská i u zádruha, ruský mir, javanská dessa, ínský rodový majetek, naše obiny, ba i anglosaské právní zvyklosti v obchodu s pozemkovým majetkem a j. jsou nezvratnými toho doklady. Marxism chtl vraceti se rodních, nýbrž
k pvodní, spoleenské form
vlastnické, piznávaje toto právo spolenosti jako celku, aniž by však tuto ohraniil. Po válce zaíná socialism spolenost
pesn
nový pojem vlastnictví. Vlastnost nedotknutelnosti a neobmezenosti vlastnického práva má zmizeti stát je mocí své svrchovanosti oprávnn do tohoto vyvíjeti
práva zasahovati. Stát nemíní však použiti tohoto práva v plném rozsahu, nýbrž jen pro urité druhy podnik. Nkteré pevede do svého vlastnictví, v jiných uloží vlastníkm urité povinnosti, které jejich disposiní práva zužují. V dnešní právnické mluv lze to oznaiti ovšem jako sestátnní, i jako vyvlastovací právo státní, rozšíené na urité druhy podnik neb na uritá disposiní práva vlastník. Ve skutenosti je to však zmna vlastnické formy, aneb aspo zaátek ku zmn, která v této form se pipravuje. Vedle dosavadního soukromého vlastnictví, do kterého stát nemíní zasahovati (ku p. malé a stední podniky), má vybudováno býti ve stát podnikové vlastnictví, kteúpln neb ásten bez rým stát mže vládnouti ohledu na dosavadního vlastníka. Pro tuto formu bylo by teba nového názvu; hodil by se snad název nesmlo by to za„sociahsovaného vlastnictví", mováno býti s marxistickým spoleenským vlastnictvím. Snad vystihneme povahu pováleného socialismu nejvhodnji, pravíme-li: sociaHsm ped válkou hlásal sespoleenštní, socialism po válce hlásá „socia-
bu
a
lisaní sestátnní".
Jaká bude konená forma, ve které toto rodící se
100
jednou se ustálí, nemže dnes nikdo pedvíku kterému se tím míí, nemže býti pochybný. postehuje Stát, proniknutý duchem socialistickým, nemožnost toho, aby kapitalistická soustava byla zniena tak hrav, jak ped válkou bylo pedpovídáno míní ji proto podrobiti své svrchované moci, aby povlastnictví
dati. Cíl,
stavil kapitalism
do svých služeb
a
využitkoval jeho
hospodáské zdatnosti. Ve vyvlastnní a sestátnní nachází k tomu vhodnou zbra, kterou jen piostuje. Ze stará forma vlastnická již mocnou silou setrvanosti v ní po dlouhá staletí nahromadná klásti bude nov vnikající form houževnatý odpor, kdo mohl by oekávati nco jiného? Oblíbené rení, že stará forma vlastnická se pežila, že válkou byla shroucena, samo o sob nepostaí, aby odpor ten pekonala; jen dkaz, že novou formou bude lze vybudovati národm život lepší a spravedlivjší staršího, bude s to, aby zabezpeil jí vítzství. Podati takový dkaz bez harašení bojovnými hesly, v tom spoívá úkol tch, kdo vstupují v zápas za novou formu vlastnictví.
101
TÍDNÍ BOJ PO VÁLCE. Pilíem socialistické vrouky taktické je pesvdení o nezbytnosti tídního boje Zájmy podnikatele a dlníka jsou zásadn protichdný, nelze jich usmíiti, jen boj rozhodne mezi nimi. Podnikatel, ovládaje výrobní prostedky ili kapitál, zkracuje prý dlníka o spravedlivý výtžek jeho práce, pipravuje mu osud stálé nouze a bídy, stlauje ho v tídu beznadjného proletariátu. Jen nový hospodáský ád osvobodí dlníka od tohoto osudu tento ád vybojovati musí tída dlnická proti tíd kapitalistické. Socialistická agitace razí z toho úinné heslo: proletá contra kapitalista. Vdeckým :
;
m-
heslo miti nelze. Kapitalistou je pece každý majitel jakýchkoliv výrobních prostedk, tedy zrovna tak nádeník, vlastník rýe a motyky, jako písa uschovávající jedinou akcii proletáem pedlužený živnostník, rolník zrovna tak, jako pouliní žebrák. Theoreticky považoval sociaHsm i živnostníka i rolníka za kapitalisty prakticky adil však mezi jen takové vlastníky výrobních prostedk, kteí požívají dchod, aniž by úastnili se v podniku hmotnou prací, tedy vlastníky velkých podnik, domácí pány, rentiéry a pod. Za proletáe a tudíž za vlastního pedstavitele socialismu považoval dlníka v moderním prmyslu zamstnaného; z pospolitého zamstnání v továrn, ze stejnomrnosti pracovních výkon pi stroji, z nichž seteny jsou rozdíly a zvláštnosti dívjší práce emeslnické, klíí smýšlení a snahy, jež jsou socialismu vlastní. S týmž názorem setkáváme se ješt dnes v programovém prohlášení „marxistické levice esko-
ítkem toto
;
n
;
102
sociáln demokratické strany dlnické", v lednu 1920; tída dlnická a proletariát jsou v synonyma. I volební manifest celé eské sociální demokracie, vydaný v beznu téhož roku, pluje ješt ve vodách této terminologie. proudící život jest mocnjší než každá the©rie, prolamuje i sebe dmyslnji sestavené programy. V kolobhu dnešního hospodáského života žádný jednotlivec, žádná vrstva nejsou zabezpeeny; tíse doby pikvauje jednou na ty, podruhé na ony. je proto touha každému vrozená, aby zajistil sob slovenské
uveejnném
nm
Vn
Vná
„somme particuliére du bonheur commun". Tlumil-li druhdy autoritami svtový názor snahy jednotlivých vrstev, z nespokojenosti nad tísnivými pomry vyrstající, pouováním, že vnému poádku, stanovenému vyšší, nad lidstvem povznesenou mocností, nelze se vzpírati, kázaly-li náboženství a mravouka povinnost ©díkavosti, sebezapení, oddanosti, prolomil v nové dob vítzný individualism tyto hráze. Jak pedpotopné zní nám heslo: „le socialisme, c'est Tenvie" (Block, Le progres de la science économique depuis Adam Smith, 1890), kterým nespokojenost širokých vrstev má býti znevážnna Vrstvy, na které tíse doléhá, hledají pomoc v novém poádku, který by sob spolenost, nespoléhajíc se na nijakou nadsmyslnou autoritu, sama !
pemnu
nejradikálnjší ped válkou, vábivým útoištm mnohým ze stísnných vrstev domkaských na venkov, maloživnostenských a ínaloúednických v mstech. Tento píliv k socialismu po válce ješt zesílil; dchodové a majetkové pesuny, jež válku provázely, jež dosud, bohužel, nejsou zakoneny, a budou míti ješt množství trpkostí a strádání v záptí, musily vzbuditi žíravou nespokojenost práv v tch vrstvách, které proti tmto nezavinným a tudíž za nespravedlivé pociovaným pesunm nemohou se brániti. Sem patí nespokojenci z rzných stanovila.
Socialism
slibuje
dnešního poádku; tak
stal se již
103
nejbezbranjších svobodných povolání a hlavn z mohutné armády veejného a soukromého zamstnanectva, odkázaného na stálé platy, co do formy pí-
buzné dlnickým mzdám. Tento píliv posílil socialism volební jeho vítzství
rozhodli
poetn tito
tak outsidei. ;
mnohé Také
duchov, ježto práv z kruh inteligence vyvstali socialismu nejbystejší zápasníci. Ale nejvlastnjší a nejpesvdenjší živel socialismu, marxistický dlník, hledl na tento píliv s netajenou nedvrou. Stará, v tídních zápasech otužilá garda dlnická pohlížela
kosým okem,
ale také pohrdliv na nové „sociškrobenými límci", vyítajíc jim, že do mužného, tvrdými a mozolovitými rukami dlnickými po-
nejen
alisty se
hánného uzná-vá
hnutí vnášejí „malomšácký socialism, který základní názory za správné, odsunuje
sice
však jich uskutenní do vzdálené doby, takže pítomnost obmezuje se na pouhé sociální záplatování". Také u nás v Cechách posýlali od leckud marxistití dlníci ústednímu vedení do Prahy vzkazy, aby nebyli jim posýláni jako eníci „páni v erných kabátech". Vyjadovány tím jen obavy, že nedlnické vrstvy budou psobiti rozkladn na povahu socialismu. Obavy se stanoviska ryzího marxismu oprávnné. Ve dvojím smru zpsobily vrstvy malomšácké užíváme-li názvosloví jinde obvyklého, teba ncpiléhá zúplna odklon socialismu od pvodního^ smru. Kosmopoli-
—
ped
tism socialismu neubránil se
Malomšáctví vychováno
—
jest
národnostní vlnou. v tradicích horkého ná-
rodního vzplanutí, které slavná vítzství Napoleonových zbraní vznítila ve Francii, které potom nmeckým romantismem, sjednocovacím hnutím italským, hnutím illyrským a všeslovanským peneslo se i jinam a probuzenským hnutím i k nám dlnická mezinárodnost, od komunistického manifestu londýnského z r. 1848 a od založení internacionály r. 1864 pstovaná, mudokonce sila vznikajícímu nacionaHsmu initi ústupky ;
;
104
poal
se socialism spátelovati s „ patrioti ckým státem vojenským", který dovedl A. Menger v „Neue Staatssarkasmem odpraviti, lehre" (1903) neodolatelným aniž by byl býval mohl tušiti, do jakých katastrof tento patriotický stát vojenský národy uvrhne. Ústupky
byly až takové, že vznikly zvláštní socialistické politické formace, ve kterých dlnické zájmy mají býti smíeny (tak zv. národní socialism s nacionalismem
u nás
i
u
Nmc).
Potom seslabena byla pílivem nedlnických živl v socialistickém programu práv ta myšlenka, která dodávala' celému hnutí vlastní rázovitóst, která od druhé polovice pedcházejícího století byla základnou pro socialistické hnutí, myšlenka sespoleenštní celého výrobního a smnného procesu. Pedevším musí domka, maloživnostník býti úhlavním nepítelem soukterá
stavy,
ve
by
rušila
francouzském
dnešní
vlastnický
poádek;
píklad, jak marxistická socialistická tamní strana musila tmto vrstvám svých hlavních myšlenek zapíti. Ve vrstvách zvaných nezcela pípadn malomšáckých, pokud k sociahsmu se pihlásily, nemže býti zájmu pro sespoleenštní. Hlavní zájem úedník a zízenc veejných i soukromých sousteuje se, pokud nejde o hmotné pomry, na tom, aby zabezpeen byl jim socialismu
lze
najíti
vi
—
—
vyhranný
vliv ve správ. Sespoleenštní státu samého, pokud jde o výkon mocenských úkol veej-
ných,
nemá vbec
smyslu,
je
ponvadž
absurditou,
spoleenským útvarem, v nmž mocenské úkoly veejné obstarávají se již spoleensky pokud pak stát
je
n
;
znamená, ponmálo pro vadž ve stát demokraticky zaízeném sespolenná správa nemohla by podstatn jinak býti obstarávána než dosud. Sespoleenštní akciových a jiných spoleenských podnik, z nichž rekrutuje se nejhlavnjší ást soukromého úednictva, nemá pro toto valného významu, ježto správní výkony spoívají v jeho rujde o státní podniky,
105
kách, vlastn v rukách vedoucích úedník a skutení majitelé, akcionái, jen omezeným zpsobem a nepímo do podrobností správních mohou zasahovati. Slova zstávají stejná, ale smysl jejich se mní. I v socialismu. Práv pi této píležitosti osvduje se zase znovu stará pravda, jak nedokonalým nástrojem je lidská má-li vyjáditi njakou novou, nezvyklou myšlenku, pro kterou v duševní díln lidské nebyl ražen nový vhodný název neb pojem. Mluví se dnes o proletái zrovna tak jako ped sto lety. Ale tehdejší a dnešní proletá, jaký rozdíl! Tehdy, když anglický dlník poprvé v hnutí chartistickém zaal miti své síly s kapitaHstickou soustavou, byl opravdu páriou spolenosti, živoe ze skrovné mzdy bídn v brlozích, nemaje ani píležitosti k vzdlání, ani politických práv, odkázán jsa v stáí a v pípad neschopnosti na ponižující, skrovnou chudinskou podporu, nenalézaje nikde opory jako v Anglii, byl dlník všude jinde tehdy opravdovým prole-
e,
smšn
;
táem. Dnešní proletá? Je
to
— bohudík — vzdlaný,
pípad úrazu, nemoce pojištný, sebevdomý, o svoji organisaci se opírající dlník, je to veejný neb soukromý úedník neb zízenec, uvdomlý o svých povinnostech, ale také o svých právech, úastující se ile všeho veejného života, vykonávající znatelný vliv na smry státní innosti. Jméno proletáe zstalo ale nevyrozumívá se tím již lovk sbírající na nejspodnjších stupních Hdské spolenosti drobty spadající se stolu boháova, nýbrž lovk jiný: sebevdomý a své hodnoty znalý píslušník socialismu. Budme povdni této Ale ve volebních letácích, v agitaních schzích neztratilo slovo to dosud psobivého svého zvuku, teba a to s dby dnešní „proletá" 'dojista s drazem politickými právy nadaný, pro
;
zmn.
—
—
razem oprávnným proti tomu se ohradil, kdyby název ten vykládán býti ml v pvodním smyslu. Proletá je dnes název bojovný tak, jakým byl druhdy
106
název ^ „guese" proti
(žebrák)
za
povstání
nizozemského
Spanlm.
Hlásá
dnes tídní boj mezi proletariátem spory mezi tmito vrstvami vyizují se nyní nejastji nikoliv bojem, nýbrž vzájemným vyrovnáváním. Pehlíží se, že v veejných otázek, jež vynoily se ze složitých novodobého hospodáství, spolený zájem dlnictva a podnikatelstva donucoval k shodnému postupu a že tak obroušeny mnohé hroty ve vzájemném pomru a
se
i
kapitalistou,
a
ad
pomr
tchto
yrstev.
Také
nevyrozumívá
se
tím,
jako
druhdy, jen dlník a podnikatel, nýbrž do tídy prvních adí se i nedlnické vrstvy, do tídy poslednjší i veejné korporace, jež, hledíc k povaze jich psobnosti, nelze klásti na roven soukromým podnikatelm, V témže pomru, v jakém doplují se ady socialismu stoupenci z vrstev nedlnických, zeslabuje se jeho tídní ráz dlnický, umíruje se útonost hesla o tídním boji. Vývoj tímto smrem urychluje po válce vlivné postavní socialismu ve státech, ve kterých pevzal rozhodující, aneb spolurozhodující moc. Rozšíená moc jest totéž jako rozšíené úkoly. Jako rozhodující, neb aspo spolurozhodující initel ve stát nesmí a nemže socialism pohlížeti na rozvoj s úzkoprsého hlediska jediné, by sebe dležitjší vrst^^y, ježto nemže býti jeho ctižádostí vládnouti ve stát sociaHsm, vyšinuvší se ze zás klesajícím významem stupce tídy na vládce neb spoluvládce celku, musí, chtj nechtj, vymaniti se ze služeb tídních zájm jediné vrstvy a povznésti se na výši zájm všech, zájm celku. Zstává-H vren své stžejní zásad, aby nalezeny byly nové, spravedlivjší spoleenské ády, musí socialism obraceti svoji pozornost ku všem vrstvám, které pro svoji slabost nemohou brániti se proti tísním doby. Ze smru bojujícího úton pro tídní zájmy jediné vrstvy dlnické, promuje se ve svém i vlivem mosocialism vlivem
pomr
;
tm
ln
pomr
107
cenského svého postavení zevního v zástupce všech tíd hospodásky slabších. Heslo tídního boje nabývá takto jiného obsahu než díve znamená povinnost zápasu v zájmu vrstev hospodásky slabších, ohrožovaných vrstvami silnjšími, z této pesily koistícími. Socialísm vrací se takto v jistém smyslu tam, odkud vyšel. Byl pvodn hnutím strádajících proti oplývajícím. Proudhon, Louis Blanc, Lasalle, Marx svedh hnutí z této široké cesty na cesty postranní, promnivše je ve hnutí jediné tídy dlnické. Dnes po válce hledí se sociaHsm z této jednostranností vymaniti, rozšiuje mimodk své úkoly ze zájm jediné tídy na celek, hledá cesty, po kterých mohlo by se dojíti k širokému a všeobecnému cílí, po nmž lidstvo od touží, k všeobecné spokojenosti, prosté šedého, bolestného strádání. Odvká touha lidstva, zda zasvitne den, kdy bude konen spl;
vk
nna?
se o to již stará ecká filosofie, Diogenes, každý svým zpsobem, pokoušely se o to náboženství, po osvícenský stát, na konec i vda. Všichni dosud marn. Dnes
Epikur,
Pokoušeli
Zeno
i
nm
pichází socialism, aby pokus obnovil. Bude šastnjší
108
?
SOCIALISACE V RUSKU,
NMECKU,
ECHOSLOVENSKU. Socialistické strany ve všech státech, ve kterých dosáhly rozhodující aneb aspo vlivné moci, oznaují cíle svých snah jediným slovem socialisace. Jak lze vysvtliti, že ve všech tchto státech proti vládnousocialistickým zdvihá se z vlastních ad cím odpor, který v Rusku a Nmecku vyvel v krvavé výbuchy? I u nás v Cechách, kde odpor ten vystupuje v pomrn mírných formách, míí se trpkými výitkami z levého kídla socialistického do vládního tábora; vedení strany a poslanecká frakce odchýlily se prý povážliv od základních smrnic a method marxismu, z toho nedvra širokých vrstev ve stranu, zmatek, desorientace, nebezpeí, že proletariátu bude zneužito k cílm reakním a protirevoluním atd. Z této nespokojenosti vycítiti lze zklamání fanatických bojovník ideových, vyšedších dobýti svtla, vracejících se s koistí sice, ale bez vysnných dobytých území. Sociahstické strany, politickými pevraty k tvrí innosti ve státech povolané, provádjí sice socialisaci; ale není to socialisace, kterou by plnn odkaz zakladatelem vdeckého socialismu byl zstavený a socialistickými stranami aspo v theorii až k nesnášenlivosti neporušiteln stežený, nýbrž socialisace zúženého sice, ale makavjšího obsahu. Porovnejme jen dosavadní kapitalistickou soustavu se soustavou odpovídající dogmatm marxistického socialismu a pehlédnme potom jak již hotové, tak pi:
smrm
vrn
—
—
109
pravované reformní dílo socialistických stran tam, kde svým vlivem ve vlád a v parlamentech mají
moc v
rukách. Dnešní soustava je taková Podnikatel vlastníkem výrobních prostedk a íditelem výroby, vyrábí pro trh, rozdluje výtžek na trhu za volné soutže získaný mezi pracovníky ve form platu smlouvou stanoveného (mzda, služné), ponechávaje sob pebytek po úhrad režie jako zisk. Marxova soustava vypadá zase takto: Spolenost je vlastnicí všech výrobních prostedk a ídí spoleenskými, svými orgány výrobu nikoliv pro trh, nýbrž rozdluje výtžek mezi pracovníky dle spoleenského mítka, bud dle pracovní výkonnosti neb dle rozumné poteby každého. Rozdíl mezi dnešní a Marxovou soustavou je strun tento Soukromé vlastnictví podnikatelovo zde, tam spoleenské vlastnictví; zde výroba pro trh, tam výroba pro spotebu; zde smluvní námezdní pomr mezi podnikatelem a zamstnancem, tam spoleenská organisace práce a odmny. Z tohoto rozdílu bude lze poznati, zda a do jaké míry je praktický sociaHsm shodný s marxismem. Nejvíce poutati musí pozornost každého, kdo zabývá se sociálním problémem, pomry v Rusku. Revoluním pevratem uchvátili tam moc sociaHsté zvaní bolševici, kteí hlásili se theoreticky k nejpísnjším zásadám marxismu. Úpln dle povelu, který vydán byl již r. 1848 Marxem v londýnském komunistickém manifestu, nastolena tam k provedení násilného pevratu spolenosti diktatura proletariátu. Neobmezenou vládní moc soustedil marxistický socialism ve svých rukách i poskytnuta mu tak píležitost, jaká jen zídka v djinách se opakuje, aby mohl své hospodáské zásady promniti ve skutek. S jakými výsledky? Litovati sluší, že za dnešního podvázaného zpravodajství nelze získati úpln bezpené, podrobné a authentické zprávy o pomrech, jak se v Rusku za nového režimu vytváily. Zprávy docházející trpí ve dvojím smru. ;
je
:
^
110
Jednak pi ohromné
rozsáhlosti ruské oblasti nejsou zpravodajové, jsouce odkázáni více na pozorování svého okolí, s to, aby vylíili nový hospodáský život ruský pehledn v celkové jeho souvislosti. Mimo to ovládány jsou zprávy ty duchem, který odpovídá politickému neb tídnímu stanovisku toho kterého zpravodaje. Tak líí V. Ržika (Dvouletí svtov vlády v Rusku, 1920) a J, Sadoul (Notes sur 1919) vývoj ruských pola révolution bolchevique, pízniv naproti tomu malují A. SpHtek (Leninova theorie a provádní její v praksi, 1919), pak Dimitry Gawronsky (Die Bilanz des russischen Bolschewismus, 1919) ern. Ježto v tomto spisu nejde o to, aby zaujato bylo stranické stanovisko k bolševickému hnutí pro nebo contra, nýbrž jedin o to, aby vystihnuta byla pravá povaha neobyejného pevratu v hospodáském život ruském, zvlášt aby poznáno bylo, zda a jak se osvdily theorie marxistického socialismu v praktickém provádní, nakreslíme, pokud sporé zprávy to dovolují, pehledný obraz vývoje, který diktaturou proletariátu byl roz-
mén
mr
;
vinut.
Socialisaní opatení ruské sovtové vlády týkají se jen velkých podnik; malé a stední podniky hospodaí dále dosavadním kapitalistickým zpsobem. Ve velkých podnicích rozlišují se podniky prmyslové pra obchodní, pak velký majetek pozemkový.
V
myslu a obchodu provedeno nejprve sestátnní dopravních ústav a nkterých nejvtších prmyslových
závod, t. monopolisování. Do ostatních velkých prmyslových podnik, pak do bank dosazeny byly j.
dlnické tovární rady, které mly v nich vykonávati dozor. Ježto vznikaly z toho neshody mezi továrními radami na jedné a podnikateli a úednictvem na druhé stran, šla vláda dále ve svých opateních. Odevzdala správu podnik do rukou tchto dlnických rad, pipouštjíc toliko, aby v nich zasedal s hlasem
111
poradným odborný inženýr. Dále piznán odborovým organisacím dlnickým vliv na správu. Pro dlnictvo stanoven zvýšený mzdový tarif, podle nhož platy
vymeny
vyšších úedník, editele v to ítajíc, byly stejn, jako platy mistr. Pracovní doba stanovena pro dlníky na osm, pro úedníky na šest hodin.
Totéž provedeno slových odvtvích
ném) provedeno
i
v bankách.
V nkterých prmy-
(v textilním,
chemickém, kovodlaby odvtví ta ízena
soustední,
byla z jediného ústedí; mimo to staly se pokusy, aby zizovány byly „associaní", t. j. družstevní továrny. Tato opatení však se neosvdila. Banky zastavily innost pro bezradnost vedení, pozbyly významu, prmyslu ucpány tak prameny úvrní. V prmyslových podnicích zavládly nespoádané pomry,
dlnické rady nevystaily svými vdomostmi, aby mohly podniky spravovati. Proto r. 1918 proveden obrat. „Bez íditelství odborník rzných odvtví vdy, techniky, prakse pemna k socialismu je nemožná,*' doznal Lenin. Proto dosazovány zase do podnik odborn vzdlané, pro organisaní práce vdecky zpsobilé síly, kterým vym.ovány vysoké platy; i z ciziny lákají se takové síly. Stojí tedy zase v ele podnik inženýi, v ele bank komerní odborníci. Písnými prostedky zavádí se do podnik pracovní discipHna, pracovní doba prodlužuje se na dvanácte hodin, uvádí se ve skutek Taylorová pracovní soustava. Ze státních prostedk poskytují se prmyslu
podpory.
má
Nad provádním všech tchto opatení
bdíti
rada národohospodáská", jejíž úkol záležeti bude v „organisaci národního hospodáství a státních financí". „Lenin uznává, že pechod od kapitaHsmu k socialismu a odstranní všech tídních rozdíl jsou úkoly, které nemohou býti zdolány ani za den, ani za rok". Tato slova, která napsal radikální, bolševismu naklonný socialista Sadoul, vystihují nejlépe, Ize-li všechna ta opatení, která v Rusku „nejvyšší
112
provedena byla v prmyslu sovtovou vládou, poideál marxistického socialismu. Také pi socialisaci majetku zemdlského setká-
kládati za provedení
váme se s podobnou kolísavostí. Zde stojí proti sob dva smry, sociální revolucionái a bolševici. Sociální revolucionái jsou stoupenci agrárního socialismu, hájíce zásady, že pda nepatí nikomu, že každému písluší proto právo na tolik pdy, koHk mže sám, nepoužívaje námezdních sil, obdlávati svojí prací.
Pda má
tudíž rozdlena býti rovnomrn. Tento program oznauje se jako „socialisace pdy" a smuje prakticky k tomu, aby velkostatky rozdleny byly mezi venkovský lid. Bolševici stojí naproti tomu na ktano visku „nacionalisace" pdy. Pda nesmí býti posládána za nií, nýbrž za spolený majetek všech, spravovaný státem. Ponvadž pi pevratu jak podrobnji vypisuje V. Ržika, jehož tuto sledujeme sveno bylo ízení zemdlské správy lidovému komisai z ad stoupenc sociálních revolucioná, provádn nejprve jejich program socialisace pdy. Pomocí venkovských sovt, skládajících se z rolník, rozdlována pda velkostatkáská. Jako protiváhu tchto sovt zídil Lenin po ruském, venkov rozvtvenou sí „komitét venkovské chudiny ili komitét bdnoty", kterým sven byl mimo propagaci smru bolševického ve venkovských drobných vrstvách výkon nkterých správních úkol, jako rekvisic obilních, zizování škol. Když po potlaeném výbuchu sociálních revolucioná v Moskv (v ervenci 1918) zhostili se bolševici úasti tchto ve vlád, vypracován nový plán pro socialisaci zemdlství, dle nhož na velkostatkáské zavedeny mly býti dv formy vzdlávací: hospodáství státní a družstevní. Dlení •
—
—
pd
velkostatkáské pdy v parcely zastaveno. Proniklo i v Rusku pouení ze zkušenosti, že pi rozpdy nesmí rozhodovati jediné hledisko stejnomrného podílu z pdy pro každého, nýbrž také, a
patrn tídní
Socialism
5.
113
snad ješt spíše vyšší hledisko, aby zabezpeeno mohlo býti dostatené množství chlebovin pro výživu obyvatelstva, a dále, aby soustedné hospodaení na velkých plochách svojí vyšší dokonalostí mohlo býti vzorem a tudíž pohnutkou k pokrokm pro stední a drobný majetek zemdlský. Velkostatkáská hospodáství mají jako „sovtová hospodáství" zstati nerozdlena ve vlastnictví státu. Správu íditi má na každém sovtovém hospodáství odborn vzdlaný agronom za úasti komitétu, voleného z dlnictva na statku zamstnaného. Vedle toho má v malém a stedním zemdlství býti podporována myšlenka sespolenného hospodáství nikoliv nuceného, nýbrž dobrovolného. Na venkov zizují se z drobných majitel spolenosti, t. zv. „komuny", aby hospodaily spoleným zpsobem na spolený úet dle na sociaHstických zásad. Aby k této form, která je dobrovolná, pilákáni byH drobní rolníci, pikazuje se jim vtší pídl pudy, než by jim jinak patil. Tato forma, jak líí Gawronsky, selhává. Rolníci v komunách, aby mohli pidlenou pdu zpracovati, musí najímati dlníky, obcházejí rekvisiní pedpisy, prodávají výtžky na trhu neb pod rukou, musí dlužiti se potebné prostedky od jiných atd., tak že nelze mluviti zde o socialistickém hospodáském poádku. Výsledek také zklamal. Nebo (dle Ržiky) v srpnu 1919 bylo v sovtovém Rusku takových komun na ti tisíce, v Ukrajin nkolik set. Bée-li se zetel k zemdlské povaze a rozsáhlosti ruské íše, je to poet tak nepatrný, že nelze mluviti o úspchu, nehledíc k tomu, že povaha osob takové komuny zakládajících vtiskuje celé této vci spíše ráz zajímavých pokus než pronikavých ref orm tak ku p. založena komuna vysokoškolskými studujícími s profesorem v ele, jiná spoleností židovskou, jiná továrními dlníky, nebo zase jiná jeptiškami. Zdá se takto, že pokus se selskými komunami vyzní tak, jak svého asu vyznly
pd
;
114
Owenovy, Cabetovy a Fouríerovy pokusy. Mimo komuny podporuje sovtová vláda stední a drobné zemdlství, zizujíc skladišt, zprostedkujíc hospodáské stroje neb jiné poteby rolnické, podporujíc zizování družstev i artl zemdlských; v tomto smru postup ruské vlády neliší se od pedválených podprných opatení zemdlských v kapitaHstických státech. Z toho, co tuto uvedeno, lze vystihnouti povahu sociaUsace v Rusku provádné. Jist nelze popíti, že podniknut byl nábh k uskutenní marxistického socialismu v oboru velkého prmyslu i zemdlství. Ale porovnáme-li to, co skuten provedeno, s tím, co uvedeno bylo v jedné z pedcházejících kapitol jako obsah sociaHstického ideálu Marxova, spatujeme veliký rozdíl. Kapitalistická forma hospodáská zstala v stedním a* drobném prmyslu, obchodu i zenetknuta. Ve velkém prmyslu a zemdlhospodaí se i dále rovnž kapitalistickými formami, dlníci pracují za mzdu, vyrábí se pro trh, suroviny nakupují se na trhu, úvr opatuje se z bank, pokud tomu nevadí obmezení z pomr válených
mdlství ští
vzniklá;
zmnny však pronikav. pomry
vlastnické a
nkteré podniky pevzal stát do svého vlastnictví a že piznán byl zástupcm dlnictva vliv na správu. Zajímavo bylo by zvdti, jak vymena byla dosavadním vlastníkm náhrada a jak správní potud,
že
upraveno v podnicích postavení dosavadních podnikatel; o tom nejsou však podány bližší správy. Poslední zprávy novináské uvádjí v tomto smru jen tolik, že ízení podnik svuje se dosavadním majitelm a že vymuje se jim za to znaný podíl na zisku. Socialisace v Rusku provedená záleží v podstat v pevodu uritých velkých podnik do rukou státních, tedy v sestátnní a v úastenství dlnictva ve správ podnik, tedy v správní jich demokratisaci. Hospodáské tyto reformy velkého dosahu obsahují dojista socialisaci, 6*
ale
socialisace
ta
115
není marxistickou
pe-
mnou
kapitalistického ádu výrobního a smnného. V Nmecku bylo do samé ústavy pojato ustanovení, dle nhož zízena má býti íšská hospodáská
rada
tedy jakýsi zvláštní hosítí lánk v jed-
(Reichswirtschaftsrat),
spodáský parlament
s
rozvtvenou
notlivých zemích; v této rad mají zasedati zástupci práce a kapitálu všech odvtví hospodáské innosti. Zevní popud k této organisaci hospodáské rady, která má teprve býti uskutenna o píslušném provádcím zákon jednáno bylo tyto dny v íšském vyšel z Ruska. Má nápodobena býti ruská snmu sovtová organisace, ale ve form, ve které zbavena by byla výluného tídního rázu, ježto v Nmecku vedle zástupc dlnických zasedati v nich budou Souasn ale vyjaduje tato i zástupci podnikatelští. nová instituce projev nedvry v dosavadní parlamentární zízení. Již ped válkou bylo povážliv asto poukazováno na to, že parlamenty v té form, v jaké se po mnohých politických bojích ustálily, neosvdily se na poli hospodáském a sociálním. Jsou sbory, zrozené z politických zápas politických stran; hlavní jejich innost pohybuje proto na politické Pro hospodáské a sociální otázky není v nich náležitého zájmu, ani hlubšího porozumní; politikové utlaují v nich odborné národní hospodáe. I u nás taková mínní byla asto pronášena zhustila se dokonce v li-
—
—
pd.
;
návrh (Hotowetz, Rakouský státní problém, 1915) na zízení zvláštního ústedního hospodáského parlamentu. íšská hospodáská rada v Nmecku má pedstavovati takový parlament, který, yybaven z poterární
ovzduší, ešil by hospodáské a sociální doby. v Nmecku je to práv socialism, který se o provedení této myšlenky piiuje, jen zastrašení peúzkostlivci mohli by v ní spatovati socialistický útok proti dnešnímu spoleenskému ádu. Socialistický ráz mly by však závodní rady dlnické, o jichž zízení v jednotlivých závodech usilují litického likoly
A
116
radikálnjší a s postupem vtšinových socialist nespokojení stoupenci socialismu, jimž pi tom jako vzor tanou na mysli ruské tovární rady, v nichž zastoupeni by byli výhradn dlníci. Stoupenci tchto výhradn dlnických továrních rad v Nmecku zamlují, že mezitím v Rusku dlnické rady v továrnách se neosvdily a byly odstranny, ježto v jich neschopnosti spatována píina chaotických výrobních. Za letošních nepokoj (na poátku r. 1920) smluven v Nmecku mezi vládou a stranou neodvislých socialist program, dle nhož vybudovány a vydány mají býti ihned nové sociáln politické zákony, kterými by zaruena byla dlníkm, zízencm a úedníkm plná sociální a hospodáská rovnost a mimo to má ihned zahájena býti socialisace podnik k tomu zralých, jmenovit velkých prmyslových, dlních, hornických, dopravních podnik, pak velkostatk a velkého lesního majetku. Jako v Rusku, tak i v Nmecku jde dle toho o „socialisaci" jen uritých velkých podnik. Tato omezená
pomr
socialisace znamená správn toliko sestátnní ili, jak dle vzoru anglického a amerického zaíná i u nás picházeti do mody to oznaovati, nacionalisaci, nikoliv
však spoleenskou organisaci celého hospodáského kolobhu, tedy nikoliv sespoleenštní celé výroby, smny v takových sestátnných odvtvích. Jaki distribuce mile v Rusku a v Nmecku sociální pemny zasahují jen ve velký majetek zemdlský a prmyslový, vedle nhož peetný etz drobných a stedních majetník, tedy ohromná vtšina zemdlských, obchodních a živnostenských podnikatel vyrábí v starých kolejích, piváží zboží na trh, najímá pracovníky za mzdu, mže z píin v pedešlé kapitole objasnných socialisace prvjších podnik obsahovati toliko zmnu v osob vlastníka neb orgánu, který ídí správu podniku, anebo zmnu v disposiních právech majitelových, nemže však obsahovati spoleenskou organisaci práce a odmny. Jiným slovem, socialisaní reformy, které se v Rusku
117
provádjí a v Nmecku chystají, jsou reformami velikého slohu a širokého, až nedozírného dosahu; znamenají sestátnní jistých velkých podnik, po pípad zavedení státního vlivu a dozoru v tomto druhu podnik, neb piznání úasti zamstnancm ve správ a zisku, ale sociaUsmem ve smyslu marxistickém nejsou.
Ten znamená pece ského
zcela
jinou
soustavu hospodá-
života.
Ješt zetelnji vystupuje nemarxistická povaha sociaUsaních reform v eskoslovenském stát. V zemdlství provedeny dv velké reformy. První je zábor velkého majetku pozemkového státem. Pda nad 150, po pípad nad 250, ve zvláštních pípadech nad 500 ha bude pevzata státem, který podrží potebné ásti pro úely všeobecn prospšné, pidh pak vše ostatní do vlastnictví nebo pachtu malým zemdlcm, domkam, drobným živnostníkm, bezzemkm, družstvm, obcím neb jiným veejným svazkm. Druhou reformou pevádjí se drobné pachtované pozemky velkostatkáské do vlastnictví pachtý, trval-li pacht pravideln aspo ticet let. V obou tchto reformách osobuje si stát mocí své právní svrchovanosti právo zasahovati do vlastnických pomr, odchyluje se od dosavadního, za nedotknutelné považovaného pravidla, že takové zasahování je dovoleno jen tehdy, jde-H o úely všeobecného prospchu. Ale stát nevytvouje pi tom takový druh spoleenského vlastnictví, k jakému spjí marxisté, nýbrž naopak rozmnožuje dosavadní poet pozemkových vlastník, upevuje tím v zemdlství spíše instituci dnešního protimarxistického soukromého vlastnictví. Nebo ím vtší bude poet soukromých vlastník, rozdlením velkostatkáské pdy rozmnožený, tím mocnjší bude odpor proti tomu, aby tato forma nahrazena byla marxistickou formou sespolenného vlastnictví, teba noví vlastníci pdy podrobeni byh co do správy nabytého majetku státnímu vlivu. V prmyslu zaznamenati dlužno u nás
118
jako reformu hnutím socialistickým podnícenou piznání vlivu zamstnancm pi hornictví. V každém
vtším, více než 100 osob zamstnávajícím podniku hornickém zídí se ze zástupc podnikatele a zamstnaných podniková rada, které musí pedkládány býti zprávy o obchodním provozu, výroní zprávy, bilance, návrhy na rozdlení istého zisku z tohoto náleží ;
deset procent
nanc. Mirno
všeobecn užiteným to
úelm
zamst-
zízeny v hornictví závodní a
zamstnanc zvolené, jež hlavn v otázkách zamstnanc se rady, ze
revírní
mají spolupsobiti týkajících.
Dojista dotýkají se tyto socialisaní reformy dívjších názor, s jakými pohlíželo právo na soukromé vlastnictví,
dovozujíc z
nho
neomezenou disposiní
i
vlastníkovu, a obsahují vlastn expropriaci scstátnní zcela uritých správních a disposiních práv,
volnost
až dosud soukromému podnikateH neobmezen písluale marxistického sociálního ideálu jsou daleky. Neodpovídají také, jsouce výslednicí protichdných názor a kompromis, zúplna a ve všech podrobnostech stanovisku eskoslovenské sociální demokracie, která ve volebním manifestu, vydaném v beznu 1920, vytyila své cíle podstatn takto urychlené provádní pozemkové reformy, záborem velkostatk zahájené, aby pda za státního pispní pecházela do rukou bezsocialisace zemk, obcí, družstev malých dol, všeho tžkého prmyslu, bank, aby výrobní monopol z rukou poetn nepatrné tídy velkokapitalistické byl vybaven a uvdomlé, duševn zralé i odborn kvalifikované dlnictvo se ujalo prostedk výroby. Tento volební program, v slavnostní form hlásaný, je socialismem ale socialismem pováleným, nikoliv pedváleným sociaHsmem marxistickým, teba triumfy v každém staré názvosloví slaví v odstavci. Nebo nerozhodují slova, ale vc. Druhá z našich socialistických stran, strana eskoslovenských socialist, ohlašovala pro volby jako svj šejících
;
:
zemdlc
;
;
nm
119
tém
cíl pemnu dnešního spoleenského ádu v socialistický, rozvádjíc tento cíl podrobnji, že práce musí býti osvobozena z námezdního otroctví, že panství uhelných baron musí býti zlomeno, doly vráceny národu, že venkovští bezzemci mají se státi spokojenými a sobstanými držiteli vlastních hospodáství. Celkem tedy tytéž myšlenky, jen o tolik zúžené, že neuvádí se výslovn sociahsace tžkého prmyslu a bank; sestátnní dol pak opsáno Hdovji znjícím znárodnním. Byly-li by ješt njaké pochybnosti o významu tchto volebních projev, rozptyluje je revoluní projev naší sociální demokracie, k oslav 1. kvtna 1920 uveejnný. Zase v obsažen v duchu marxistického sociahsmu zásadní ideál: odstranit starý ád soukromokapitahstický, nahradit ho novým ádem socialistickým, pevésti výrobní prostedky v majetek spolenosti. Praktická cesta k tomu naznaena však takto „Bez prtah nutno sociaUsovati doly, minerální vody, hut, podniky k opatování svtla, tepla, vodní síly, elektiny." Jak slovu „socialisace" dlužno zde rozumti, objasuje tento projev zcela
nm
:
nepokryt „V podnicích, jež budou socialisovány postupn, bude nutno zajistiti zamstnancm spolurozhodování pi pijímání a propouštní dlník, kontrolu nad pracovními podmínkami, zastoupení ve správ a úast na istém zisku; je nutno pikroiti s nejvtším urychlením ke kolonisaci zabrané pdy :
velkostatkáské,
pdy
ve parcelaci této a pi pevodu do bezzemk a obcí peovati
znemožniti
prospch venkovských zeman
rukou malých zemdlc, hospodaeno o to, aby s tímto pokladem bylo a výnos zabrané pdy v zájmu výživy obyvatelstva byl všude co nejvíce zvýšen. Socialisace pdy a socialísace prmyslu jsou dva hlavní fundamenty veškeré
ádn
budoucnosti naší republiky." Nejuritji objasnil plány vládnoucí vtšinové sociální demokracie u nás „socialisaní program odborodalší
120
vých organisací", uveejnný koncem kvtna 1920 a nejvrnji pevrat v socialismu po válce.
zrcadlící
Zaíná vtou: „Socíalisace znamená pevod soukromých prostedk výrobních do majetku spolenosti, národa, zastoupeného státem, župou, obcí nebo spoleností jimi vytvoených." Patrn hledán touto všeobecnou a proto rzné výklady pipouštjící vtou most, peklenující rozpory mezi marxismem a nacionalismem, mezi marxistickou spoleností a státem. Program zíká se revoluní taktiky: „Socialisace mže býti provádna postupn dle hospodáských podmínek a vdeckých method", pi emž „dležitou podmínkou je nerušený chod podniku, zajištní hospodáských jeho podmínek a spoleenské jeho úelnosti, t. j. dodávky surovin, polotovar, odbytu výrobk, hotového zboží, zajištní úvru a dopravy". Uznává se takto, že socialisace nesmí jako nebezpený experiment podnikána býti v dob rozrušených výdopravních, odbytových, úvrních pomr, nýbrž že nutným pedpokladem je návrat pravidelných hospodáských pomr. Zralé k sociaHsaci jsou podniky, soustedné v majetku velkých spoleností neb nkolika jedinc a sice uhelné, rudné doly, výroba surového železa železnice, doprava vodní i vzduchová, elektrárny, plynárny; výroba a prodej léiv i luebních prostedk, nezbytných ve veejném zájmu lázn a minerální vody výroba zbraní a steliva pojišování všeho druhu po pípad i výroba papíru, cukru, lihu, stavebních hmot. V zemdlství dlužno pdu nad 100 ha znárodniti, t. j. pevésti do majetku státního, který by ji spravoval sám neb odevzdal do správy obcím i družstvm. Socialisace má býti provedena za náhradu jako státní neb obecní neb družstevní neb konen smíšená, podle toho, pevezme-li vlastnictví a správu socialisovaných robních,
:
;
;
;
;
;
bu
podnik
stát
Mají dle toho
neb
nkterá
z
uvedených korporací.
v píštím hospodáském
121
poádku
exi-
stovati vedle sebe dva druhy podnik: podniky socialisované, které budou státní, obecní, družstevní neb
pak podniky soukromé,
kterými by byly socialisovaných i vtších soukromých podnicích mají zízeny býti závodní rady (zamstnanecké výbory), složené z dlník i úedník, kterým zákonem zarueno by bylo právo spolurozhodovati o otázkách, týkajících se pracovních zamstnaneckých i dodržování zdravotních, bezpenostních pedpis v závod, podávati správ podniku návrhy o technickém i obchodním zdokonalení závodu, upozorovati na vady. V podnicích, nech provozovány jsou v jakékoliv právní form, musí závodní rada, jakmile poet trvale zamstnaných dlník pekrouje 30, zastoupena býti ve správ podniku, a sice jedním lenem v podnicích až do 500, dvma leny v podnicích do 1000 zamstnanc a dále za každých 2000 zamstnanc dalším lenem. Zamstnancm musí zabezpeen býti podíl na istém zisku podniku, jakmile zisk pesahuje X% kapitálu. Podíl ten iní 107o zúroí-H se kapitál nad 47o> zvyšuje se podíl na 207o zisku; podíl tento pikáže se nkterému obecn prosmíšené,
všechny
ostatní.
V
pomr
spšnému úelu, vnovanému k dobru zamstnanc.
U podnik
—
patrn jen u podjedním majitelem zídí se podnikové rady, složené ze zástupc zamstnavatele a zamstnanc; tyto rady rozhodovati budou o technické správ a istém zisku podniku i budou dohlížeti na jeho obchodní vedení. Aby dlnictvo vychováno bylo po stránce obchodní, správní a technické k úkolm, jež souinnost v ízení podniku ukládá, doporuuje se mu, aby zizovalo vý-
nik vtších
s
—
robní a spotební družstva. Je zjevno a dlužno to znovu a znovu opakovati že „sociahsací" míní se v tchto projevech jiný poádek, než jaký má na mysli Marx. Stát má nadán býti svrchovaným právem, aby zasahoval do vlastnických podnikových. Stát má pevzíti a správních
—
—
pomr
122
zabranou
podnik.
pdu velkostatkáskou a urité skupiny Pdu má odevzdati novým hospodám,
v podnicích pak piznati zamstnaným úast ve správ v podnicích i a zisku. Jinak však bude na
pd
hospodaeno dle starého, kapitaHstického zpsobu. Sociahsace znamená dle toho sestátnní bu plného vlastnictví neb jen nkterých správních práv vlastníkových; arcif úel tohoto sestátnní je jiný, obsáhlejší, než úel, jaký
mlo
sestátnní dle dosavadních práv-
ních pravidel. Nehledíc k
vylíeným zásadním reformám socialisaním, pokrauje se ve všech státech evropských a také u nás horeným chvatem v dalším vybudování sociálních, U j. takových, od sociaHsaních se rzníreform, které lze provésti v rámci zásad dneša jež týkají se doby pracovní, ních právních všeobecné hygieny, sociálního pojištní, bytových ponezamstnanosti, vyrovnávání spor a dlouhé ady mnohých jiných opatení v oboru sociální pée. Pesvdení o nutnosti usilovné práce v tomto smru proniklo do té míry, že dospívá se k mezinárodnímu ešení otázek do tohoto rozsáhlého oboru spadajících. cích
ád
mr,
Mezinárodní konference práce ve Washingtone v r. 1920 je slibným k tomu zaátkem. Pro nás je zvlášt potšitelno, mohl-li eský úastník pi této konferenci (sekní šéf Soušek v láncích v „Tribun" uveejnných) odnášeti si odtud dojem, že u nás na cest k sociálním reformám došli jsme již dále než jinde a že mnohé z našich opatení mohou státi se vzorem pro jiné státy.
Takový je tedy smr, kterým ubírá se po válce ve státech zde vyjmenovaných ku pedu praktický socialism vládnoucí i vtšinový. Je zajímavo stopovati, jak tento smr získává mluvích v sociaHstické literatue. Nmecký sociáln demokratický poslanec Quessel ve spisu „Der modem Sozialismus" (1919) oznauje marxism a er-
123
furtský program jako
píiny
bezradností a kolísavosti
demokracie za války. Budoucí cíle socialisace spatuje nejprve v sestátnní uritých podnik, jako uhelných dol, elektráren, les, pojišoven, výroby obce mly by pevzíti zákalia, dusíku, lihu, octa sobování a výrobu nejdležitjších potravin, péi o byty, lékárny; družstevní formou ml by býti socialisován malý obchod, dále mla by zizována býti výrobní družstva, která by vyrábla jen pro vlastní poteby lenstva, nikoHv pro trh. Zahraniní obchod má zstati v rukách soukromého podnikatelstva dotud, dosociální
;
se uskuteniti socialisticky ízenou výby velký zboží mezi národy. V zemdlství
kud nepodaí
mnu
ml
pozemkový majetek rozdlením peveden
býti do rukou malých hospodá, kteí by ho spravovali ve form ddiného pachtu. Zdar socialismu závisí dle mínní autorova konec konc na obnov ducha trplivosti a chuti ku práci, ježto socialism jest prací. Podobným zpsobem vykládají i jiní spisovatelé nové úkoly sociaHsmu, jako zvlášt R.Wilbrandt (Sozialismus), Kautsky (Diktatur des Proletariats), Bauer (Bolschewismus oder Sozialdemokratie). V témže duchu vysvtlují i u nás nkteí pedáci sociáln demokratití obsah socialisace, ku p. býv. ministr veejných prací Hampl v odborné pednášce dne 4. ervna 1920, ve které rozvádl podrobnji socialisaní program odborových organisací, jehož obsah byl práv nastínn.
124
KAPITALISM STÁTNÍ MOCI PODROBENÝ. Podavše takto pehled o vývoji socialismu prbcelého, vzrušujícími událostmi zvlášt bohatého století, mžeme odvážiti se pokusu, aby ze všech tch snah, s kterými vystupuje socialism inn na stát východní polovice evropské, vyloupnuta byla jako jádro základní myšlenka a aby takto nastínna byla zásadní povaha dnešního pováleného socialismu.
hem
pd
Socialism
pes
marxistické
materiaHstické pojímání
djin není plodem hrubého materialismu, jak leckdy tendenn bývá vykládáno. Je dítkem ideových hnutí, které obas národy uchvacují. Všechny proudy, které urují vývojové smry života národ a lidstva, proudy národní i mezinárodní, politické i hospodáské, náboženské i vdecké, mravní i umlecké, psobí též na vývoj velesložitého myšlenkového hnutí širokých vrstev, jež oznauje se souhrným názvem socialismu. Jako podléhá obsah celého národního života zmnám, mní-li se smry tchto proud, prodlává i socialism zmny ve své podstat. S vdeckých theorií, jež vybudoval Marx na ramenech angHckých a francouzských pedchdc, sestoupil socialism za zmnných pomr do tvrdé praxe. Jako každé velké ideové hnutí, které pipraviti se snaží volnou dráhu kulturnímu pokroku lidstva, ovládán je i socialism snahou, aby nezavinné strádání bylo odklizeno, aby nespravedlivý tlak byl zamezen, aby rozrušující zápasy v lidské spolenosti byly usmíeny. O prostedcích,
125
kterými bylo by lze tohoto cíle dosáhnouti, panují a budou vždy panovati v lidské spolenosti rzné názory. Jedni jsou pesvdeni, že i v rámci dnešního spoleenského ádu lze toho dosáhnouti, druzí vidí možnost jen v tchto ád. Byl-li socialism, vycházeje od materialistického názoru djinného, díve toho mínní, že dospje se bezpen k cíH odklizením hospodáských nesrovnalostí v Hdské spolenosti, piznává dnes oteven, že to samo o sob nestaí, že
pemn
teba
pracovati mimo to k mravnímu a kulturnímu, tedy k ideovému povznesení Hdstva. Liší se však od jiných hnutí potud, že klade na hospodáskou stránku zvlášt silný draz. Neodíká se marxismu, jakožto vdeckého základu svých poznatk o hospodáské skladb národního tlesa. Ale obrací se od vdeckého sociaHsmu k socialismu praktickému. Ve svém postupu v státech, v nichž domohl se vHvu, staví si omezenjší cíl, který, hledíc k všem v té píin rozhodujícím pomrm, pokládá na dosažitelný v dob dozírné. Cíl ten vystihnouti lze slovem Kapitalism státní moci podrobený. Prostedky k dosažení cíle toho vedoucí oznaiti lze takto postátnný kapitahsm, demokratisace kapitálová, prohloubená sociální reforma. Kapitalism nemá dle názor pováleného socialismu míti již volnosti, aby z pevahy, soustedné v vládou nad výrobními prostedky, tžil výhradn ve svj prospch, nýbrž mají mu vykázány býti pevné hráze, z nichž v zájmu vrstev ostatních, .jmenovit vrstev pracujících a spotebitelských nesml by vyboovati. Kapitahsm zstane i dále býti formou, ve které pohybovati se bude hospodáský život národa; ale kapitahsm vystupující v tch zpsobech, ve kterých pevaha jeho je zvlášt zjevná, bude vtstnán do :
:
nm
pout,
všeobecným zájmem ospravedlnných. Bud
stát
urité druhy kapitálové úpln postátnním, anebo pedepíše jiným druhm uritý zpsob správy, zavádje do nich demokratický vliv a dozor. Taková podrobí
si
126
jsou dle dosavadního
postupu socialismu ve vládách zásadní hlediska, z kterých tento vládnoucí ili, jak obvykle se oznauje, vtšinový socialism po válce vychází. „Socialisaní požadavky dnes populární vyznívají ponejvíce v seštátnní podnik neb celých odvtví živnostenských Socialisace má za úkol pemniti dnešního kapitaUstického podnikatele ve smyslu sociálním ve zmocnnce národního celku, který svuje mu ízení výroby za podmínek, aby cíl výrobní byl podporován." Tak doslovn vyliuje sociaHstický pedák, vlivný literární zápasník (A. Míiller, Sozialisierung oder Sozialismus? 1919) obsah cíl, jež sleduje dnešní vtšinový socialism v Nmecku slova tato oznaují ve své podstat totéž, co vystihnuto má býii souhrným názvem kapitalismu státní moci podrobeného, ili postátnného kapitalismu a demokratisace
úastnného
.
.
.
;
kapitálové.
Porovnáváme-li tento cíl, který si vytyil sociaUsm v Rusku, Nmecku i u nás dnes vládnoucí, s dnešní soustavou hospodáskou na jedné a marxismem na druhé stran, bude jeviti se, jak dlužno na tomto míst znovu opakovati rozdíl takto Za dnešní soustavy pokládáme vlastníka za neomezeného vládce nad pedmtem jemu náležejícím. Pejali jsme tuto zásadu ze starého práva ímského, osvojili jsme ji sob tak, že nedotknutelnost vlastnictví, chránného právním ádem ped jakýmkoliv zevním zasáhnutím, pokládáme za nezbytnou takka podmínku hospodáského i kulturního života; jen tehdy, je-li z píin veejného blaha toho zapotebí, dovoleno vyvlastnní jako mimoádné opatení. Tato zásada posvátnosti vlastnictví :
má
býti opuštna. Státní moci má píslušeti neomezené právo, aby zasahovala do vlastnických pomr, zprostedkovala zmny v osobách vlastník, vydávala vlastníkm pedpisy jak co do správy, tak co do použití výtžk. Jde tu, jak bylo na dívjším míst již
127
rozvedeno, o nový obsah, o nový typ vlastnictví, jež a jen po válce zaíná se roditi. V tomto smru pibližují se praktické cíle poválev tomto smru ného socialismu obmezenou mrou marxistickým zásadám. Liší se však od marxismu dvojím zpsobem. Marxism žádá všeobecné sespoleenštní kapitál za všech podmínek, kdežto dle dosavadního postupu pováleného sociaHsmu stát zasahuje do vlastnických jen postupn, jak práv uznává toho potebu, obraceje se nejprve k velkému majetku pozemkovému a k nkterým druhm velkého prmyslu. Potom stojí marxism na stanovisku sespoleenštní veškerého hospodáského kolobhu, nejen sespoleenštní vlastnictví, nýbrž celé výroby, smny i distribuce statk poválený socialism v tomto poslednjším smru setrvává na dnešní hospodáské soustav. Strun bude lze vyjáditi základní myšlenku toho, co po válce oznauje se jako^ Stát urovná vlastnické a správní socialisace, asi takto pomry v uritých druzích kapitálových; jinak bude se však hospodaiti s kapitály dle dosavadních práv-
—
—
pomr
:
:
ád, nech ponechá si stát sám tyto kapitály, ponechá je v rukách dosavadních vlastník, i odevzdá je jiným osobám. Nezmní se tak vlastn zevní tvánost kapitalismu co takového, jen jednotlivých kapitálových druh dotknou se chystané reformy. Ze pi tom musí býti poskytnuta náhrada vlastníkm, od nichž pevezme stát jich majetek, odpovídá právnímu citu obyvatelstva, který pes velké otesy právní, válkou zpsobené, nesnesl by takového porušení zakoenných názor, aby nabytý majetek mohl býti bezních
i
ohledn
rušen.
Obrat k postátnnému kapitalismu a k denjokratísaci kapitálové jest zjevným úinkem pevratu v politických pomrech východní polovice evropské. Strany sociahstické, ovládajíce úpln neb vlivn stát, chápou se píležitosti, aby využitkovaly rozvtveného státního aparátu k uskutenní svých plán. V dobách, kdy
128
stavl Marx socialismu vdecké základy, nckynula nadje, že by socialism dospl ve stát k moci proto skládal Marx své nadje spíše v úinnost mezinárodního hnutí proletariátu, vil, že nkdy a njak uskutení se sen o icjeální spolenosti nad stát povznesené, ve které zavládne rovnomrné rozdlení práce a požitk. Vzhlížel-li socialism druhdy k státu s nedvrou, všt mu ponenáhlou smrt anarchism chtl ho dokonce rozdrtit dnes nauil se spatovati v silného pomocníka, ba více ješt, všemocného kouzelníka, schopného, aby uložil obanm nový poádek, teba i takový, kterým by dosavadní byl zvrácen. Peceování státu nikterak nové osvícenský absolutism peceoval zrovna tak. „Nesnesitelná kapitalistická diktatura bude nahrazena socialistickou demokracií" tak vyjaduje to manifest sociální demokracie v kvtnatém slohu volebním. Ve stát demokratisovaném bude socialism, jako tlumoník nejširších, nejpoetnjších a nejorganisovanjších vrstev, vládnouti vždy vlivem, teba ne tak výluným, jako v revoluním sovtovém Rusku, pece aspo takovým, aby jeho slovo mlo váhu. Demokratisovaný stát postátní ást kapita;
—
—
nm
;
;
lismu;
vyklestí
—
potom
z
nho
—
tak
si
to socialism
všechny ty nezdravé a škodlivé výhonky pedstavuje bezohledného sobectví, kterými ohrožován byl vzrst silné a zdravé pn národního hospodáství. A demokratisace provedená uvnit podnik sestátnných i nesestátnných bude státi na stráži, aby nevrátil se do nich starý duch sobecký, pokud se týe, bude se o to starati, aby opanoval je duch sociální na trvalo. Postátní-li se tedy podniky, zvlášt podniky velké a pizná-li se zamstnancm náležitý vliv na správu i spravedlivý podíl na zisku v ostatních podnicích, nebude teba nieho již mniti v zásadách dosavadního právního ádu. Pistoupí-li k tomu ješt pronikavá sociální reforma, rozšíená na úkazy bídy a stísnnosti ve všech vrstvách bez rozdílu, tedy nejen ve vrstvách Socialism 9.
129
dlnických, nýbrž též živnostenských, rolnických, zízeneckých, úednických, vyroste z toho nový zlepšený poádek, aniž by bylo teba jíti až ku krajnostem marxismu. Takový je myšlenkový postup dnes vládnoucího socialismu, jak nutno ho dovoditi logicky z vcného obsahu reform jím provádných, neb ohlašovaných. Takto nerozumjí však socialisaci radikální živly socialistické, vrné marxismu. Sociální revolucionái ruští levého kídla (leví esei), stejn jako spartakisté v mecku, vzpírají se postupu sociaHstických vtšin, osnují dokonce ozbrojené odboje. V eské sociální demokracii levé kídlo prohlašuje se znovu pro marxism týmž myšlenna jiném míst zíká se dogmatu
N-
—a
—
kovým chodem, jakým hlásal to erfurtský program nmecký: pechod pracovních prostedk ve spolenou držbu všeho pracujícího lidu znamená nejen osvobození dlnické tídy, nýbrž také vyplnní djinn nutného vývoje nositelem tohoto vývoje mže býti jen tídn vdomý, jako politická strana organisovaný ;
proletariát
výrobk''
„mže
;
;
teba
„prosaditi socialisaci
jedinou záchranou v
výroby a
dnešních
smny
rozvratech
odstranní výroby výrobou a její hospodástvím kollektivistickým". „Socialisaci uskuteniti mže toliko tída dlnická, nebof její osvobození mže býti jenom jejím vlastním dílem." A dále: „diktatura proletariátu jest jedinou myslitelnou formou dobytí a ovládnutí politické moci ve stát v dob pechodné". Hlásá tedy levice „vyhranné stanovisko revoluního marxismu". V poslední dob svj smr oznauje jako komunistický, což má patrn znamenati neochvjné setrvání na zásadách marxismu i vymezovati blíže, že podíl ze spoleenstevní výroby vymován má býti
pouze
socialisace, totiž
soukromokapitaHstické
býti
a
nahrazení
novým hospodáským ádem každému
dle
m-
ítka jeho poteb. Vbec lze pozorovati, jak levé kídlo sociaUsmu u nás klade výraz komunismu na roven mar-
130
xismu. Rozdíl mezi socialisací, jak ji pojímá vládnoucí vtšinový socialism, a socialisací, jak pedstavuje si ji levé kídlo sociální demokracie, zachovávajíc vrnost zásadám marxismu, vystihl pesn v Národním Shromáždní eskoslovenské republiky mluví tohoto kídla (Skalák) ve schzi dne 2. ervna 1920. Když byl vysvtlil, že t. zv. postupná socialisace podnik zralých je toliko monopolisací ili sestátnním, že podílnictví
nezmní nieho zásadního ve pomru, že ani pevod závod do
dlnictva v závodech
mzdovém
jeho
rukou dlnictva (t. zv. syndikalisace) nebyl by socialisací, ježto závod zstane pi tom „zaklínn dále do kapitalistického", že konen ani družstevnictvím nepevrátí se základy soukromohospodáské soustavy, shrnuje obsah marxistické socialisace pádn a dsledn takto: „Socialisace je zízení takové výrobní soustavy, ve které soukromé vlastnictví výrobních prostedk je vyloueno nadobro. Vlastníkem v socialisované spolenosti není žádný soukromý výžádný obchodník, žádný robce, žádný spekulant, zprostedkovatel, nýbrž je jím celá spolenost, celý stát." Neporušen to istý marxistický ideál. Sesílilo-li levé kídlo v eskoslovenské sociální demokracii s tmito marxistickými názory do té míry, aby urovalo rozhodným zpsobem její postup, nelze dnes pehlédnouti. O tom pouí nás teprve budoucí vývoj prozatím nezdá se tomu tak. K mnohým nejasnostem a nedorozumním mohla by zavdávati podnt splývavost názvosloví, jež zav oznaování jednotlivých hnizduje se za našich ústrojí
;
smr
dn
Levé kídlo sociáln demokraoznauje svj smr výslovn jako komunistický ve veejnosti zaíná se toto oznaování ujímati. sociaHstických.
tické i
Jist
je lhostejno,
není-H nosti.
smr 9*
jaký název
si
smr
ten pikládá,
významu a obsahu smru žádné pochybjiž na dívjším míst bylo vysvtleno, který socialismu oznauje se obvykle jako komunio
A
131
nutno k tomu se vrátiti, hledíc k asovosti Marxism jako soustava píštího hospodáského poádku znamená úplné sespoleenštní hospodáského procesu. Marxism je bud kollektivistický neb stický,
vci,
komunistický
stedky nebo
dle toho, mají-H též spotební
toliko
pedmty
výrobní státi se
pro-
ped-
mtem
spoleenského' obhospodaování a mají-H výbýti dle výsledk práce neb dle rozumné poteby každého jednotlivce. Tyto okolnosti, jež jsou rozhodné pro rozHšování mezi kollektivismem a komunismem, nemají pro smr sociáln demokratické levice rohodujícího významu. Jí jde hlavn, snad dokonce výlun o to, aby zdraznila, že cílem jejích snah je sespolenná soustava hospodáská a že v tomto ohledu nemíní initi nižádných ústupk. Bude-li se-
tžky rozdlovány
spolenný hospodáský
život
zaízen
potom
kol-
výrobní prostedky spolené, dlení výrobních výtžk dle výkonnosti každého) i komunisticky (všechny pedmty spolené, dlení výtžku dle poteb každého), na to, zdá se, klade sociáln demokratická levice menší draz. VoH-li název komunistický, nemní tím nic na tom, že trvá nesmiiteln na stanovisku výluného marxismu, teba marxismu v jednotHvých láncích komunisticky zbarveného a že touto setrvaností v Marxových theoriích, odštpuje se od vtšinového socialismu, který v praklektivistický
(jen
tické politice od marxismu se odchýlil. To je záhodno míti na pamti, má-H novodobému vývoji socialismu dobe býti rozumno. Z toho, co dosud bylo uvedeno, je zejmo tolik,
že v seskupení názor socialismu ve východní polovici evropské o tom, jak by sociální problém ml
ešen, nastaly po válce zmny uvnit socialismu samého. Ped válkou byl to marxism, který vtisocialism byl skoval socialismu zcela uritý ráz náboženskou vírou, která vedle dogmat mla, zrovna jako kesanství, svoji eschatologii, svoji nauku o po*
býti
;
132
vcech lovka. Jako kesanství ukazuje na konci všeho poslední soud, vnou spravedlnost, ráj, tak povznášel marxism lovka v nadpozemský život, .ukazuje mu jako závrek luzný obraz svta dle nejspravedlivjších zásad uspoádaného, vymujícího každému práva i povinnosti, práce i požitky dle rovného mítka. Zdá se, že v drsnostech válených otupn byl cit lidský, podléhající druhdy tak snadno vábivým svodm ideálním. Marxism, druhdy samovládný, nerozhoduje již o smrech, kterými se ubírá socialism ve své vtšin. Ne snad proto, že by sociaHstické strany vtšinové marxismu se výslovn vzdávaly; znovu a znovu dlužno opakovati, že strany ty na venek pohybují se v zevních formách marxismu i dále. Ale prakticky odchylují se den co den od nho. Uvnit socialismu klesl marxism k postavení oposiní minority, z vládnoucího náboženství klesl na sektu. Již ped válkou nepohybovala se praktická politika socialistických stran v kolejích marxismu, který by byl pedpokládal nejprudší oposici, boící stát na míst toho sociaHstické strany provozovaly prakticky innou politiku sociálních reform, ve které slavily vítzství sledních
lovku
tém
;
za vítzstvím. Mohly právem tuto pedválenou politiku ospravedlovati nedostateností svého vlivu ve stát. Po válce získal socialism tolik politického vlivu, že vtiskovati vývoji státního života svj ráz; nicmén ukazuje se, že povšechné theorie marxistické ve své mlhavosti nedostaují, aby mohly na jich základ provedeny býti praktické reformy, že nejsou
mže
propracovány, ujasnny tak, aby bylo lze z nich vyvážiti prakticky vhodných vodítek. Pro davové agitace není však lákavjšího uení nad marxism. Setrvají-li radikální živly socialistické na marxismu, hrozí vládnoucím stranám sociaHstickým nebezpeí, že odvrátí se davy od nich. Proto pociují tyto strany potebu vysvtlovati odklon své praktické politiky od theoretického programu.]
133
Vysvtlení zní prost. Socialism v jednotlivých státech není tak mocný, aby mohl vlastní sílou provésti tak dalekosáhlou spoleenských jakou pedpokládá Marxovo uení; socialism musí dliti se o moc s mšanskými stranami, musí uzavírati kompromisy, musí spokojiti se s mírnjšími reformami, aby všeliké koalice s mšanskými živly v jednotlivých státech mohly býti udrženy. Vysvtlení to je dojista správné, pokud jde o pomry u nás, v Nmecku, Rakousku, Ale nepostaí, jde-li o pomry v Rusku. Tam uchvátil bolševism, který byl marxistickým socialismem, neobmezenou moc ve stát. Sovtová vláda je nadána absolutistickou mocí, nic nemže jí pekážeti, aby provádla své plány není vázána ústavními pehradami, nemusí zápasiti v parlamentu s oposiními stranami. Ta vrstva, kterou pedstavuje jinde mšanstvo, zdá se, jak poslední pevratné události objevily, býti slabou, postrádá jakékoliv organisace, aby mohla vládní projekty úinn maiti. Pro sovtová vláda, tímající moci tak rozsáhlé, jako snad jen antické despocie a tyranie, neuvádí v Rusku marxistické zásady v pbié jich istot ve skutek? Zde je jediné vysvtlení možné. Marxistické sespoleenštní celého hospodáského procesu nelze provésti ani tam, kde by mocenské podmínky k tomu byly dány. Ukázalo se v živé praxi, že pravdu ti, kdo ped válkou snášeH z vdy i praxe dkazy, že ideály marxistické nehodí se do moderního rozvoje života hospodáského. Je pravda a toho se marxism velmi asto dovolával že spoleenstevní formy hospodáské byly pvodní, že prvotní lidstvo vycházelo od spoleného vlastnictví a od spoleensky rozdlované práce, že soukromé vlastnictví a individuální hospodaení jsou výsledky pozdjšího vývoje. Ale je nemén pravda, že toto spoleenství, s nimž setkáváme se ješt dnes u nejprimitivnjších národ australských a afrických, bylo na nejnižších stupních Hdského vývoje nutné,
pemnu
ád,
pvodn
;
mH
—
—
134
protože jen v
tsném
soužití a ve spolené práci bylo tvrdosti a nebezpeí drsného života v pírod, v níž vše bylo primitivnímu lovku nepátelské, v níž* každý den života musil býti v pravém slova smyslu vybojován spoleenství pro primitivní kmeny neobyejný význam nejen proto, že mohl lze
pekonati
mlo
;
každý len lépe opatiti
si výživné prostedky, nýbrž že jen v takovém svazku chránn život jednotlivcv. Rostoucí osvta seslabila spoleenství; proto individuální hospodáství
ješt spíše proto,
sám význam byl
s ním soukromé vlastnictví zatlaovalo v té míe dívjší všeobecné spoleenství, v jakém jednotlivec, poznávaje pírodu a erpaje odtud zbran proti nebezpeím, nauil se dvovati své vlastní síle a roz-
a
vaze. Životní formy, jež vyvinuly a ustálily se tisíciletým vývojem Hdským, nelze jen tak obratem ruky
Jen snílek, uzavený ped rušným svtem, takového ve své obrazotvornosti si pedForma individualistického hospodáství byla
pevrátiti.
mže nco staviti.
v Rusku tak ztvrdlou, že sovtová vláda pes svoji neobmezenou moc nesmla se odvážiti, aby ji vyi
a nahradila spoleenstevní. Proto bolševism v sovtovém Rusku vyšel sice od marxismu, dospl však v praktickém provádní reforem jinam, totiž vrátila
form socialisace, která byla oznaena práv kapitalism státní moci podrobený. Nemohla-li ani diktatura proletariátu v Rusku uskuteniti ryzý ideál marxistické spolenosti, tím je to možné ve státech, ve kterých jako v Nmecku, eskoslovensku mšanské vrstvy zstaly býti i za zdemokratisovaných dležitým initelem ve stát, silným nejen svým znaným potem, ale také duševní vysplostí. Lenin sám v anglické, v New-Yorku vydané brorázovitá místa z ní žurce „Sovty v práci" (1918) cituje Splítek doznává neúspch marxistického plánu, který mínil v Rusku provádti mluví nepokryt k
té
jako
mén
pomr
—
—
;
135
o zastavení boje proti kapitalismu, o návratu k starým
methodám mštackým, o ústupu, o krocích nazpt; „abychom definitivn zniiH kapitalismus, musíme pijmouti takové formy borby, které by odpovídaly sou-
asným podmínkám". Ale hledá toho dvody jinde než v marxismu samém. Rusko není prý pro socialisaci ješt zralé, musí ze svého primitivního hospodáství pejíti na dráhu kapitalistického vývoje teprve z kapitahsmu bude lze pejíti k socialismu. Jeví se v tom neochvjná dvra ve vývojový mechanism, jak mu Marx uil. Dle toho pohybuje se hospodáský vývoj evropské spolenosti po cest, jejímiž milníky jsou: ;
feudahsm
—
—
kapitalism socialism; jako kapitalism staré feudální zízení, tak bude zase kapitapekonán socialismem, až odbije jeho hodina,
pekonal lism
v tom okamžiku, ve kterém dovršena bude kapitálová soustednost ve velkých podnicích. Tato paralela mezi zápasem kapitalismu s feudalismem na jedné a zápasem socialismu s kapitalismem na druhé stran kulhá. Feudalism po své hospodáské a sociální stránce nebyl zízením jednotným neb jednolitým, nýbrž vystupoval v jednotlivých státech a národeck v rzných formách; staí ukázati na feudalism ve starém Egypt, v staré a v Japonsku, nebo na dnešní feudalism v Habeši, nebo konen na rznost feudahsmu anglického a francouzského. Také zpsob, jakým byl potlaen, byl rzný; ve Francii ku p. byl panovnickou mocí postupn pohlcován, v Anglii zase byl podlomen parlamentarismem jinde udržely se nkteré jeho zbytky do nejnovjší doby, ku p. v Pikarpatské Rusí, nebo v nkterých rakouských zemích politické jeho pežitky v kuriích velkostatkáských na snmích. Celý tento vývoj odehrával se v jednotlivých státech za rzných období a rzných politických
ín
;
pomr;
hospodáských i sociálních nebyl tedy feudalism vystídán všude a ihned kapitalismem, nýbrž pomry, které nelze nazvati kapitalismem v dnešním
i
136
toho slova smyslu a které namnoze byly pechodem, z nhož teprve pozdji a ze zcela jiných píin rozvinul se dnešní kapitalism. Oekává-li se pak vítzství marxismu od koncentrace kapitálové, která má teprve býti pivodna, doká se toho sotva toto pokolení vývoj dosavadní i v zemích již kapitalistických, jak bylo díve již naznaeno, dokazuje, že i za kapitalistického zízení nedochází k pohlcení a potení podnik drobných a stedních, a že každý pokus podíditi marxistické soustav ztroskotati musí i tyto podniky na obrovském rozsahu úkol, jež dosavadní technika správní nebyla by s to zmoci. Leninovy nábhy k marxismu v Rusku selhaly ne proto, že tamní kapitalism nedostoupil ješt vrcholu svého vývoje, nýbrž prost proto, že dlouhým vkem ustálené, s denním životem nerozlun srostlé, z pokolení na pokolení pedávané, složité pomry moderního duševního mravního, hospodáského a sociálního života nelze jediným škrtem péra vtsnati do jednoduchých šablon, jak je Marxovy theorie mechanicky zformovaly. V klidné své pracovn curyšské, dalek rušného vlnobití rozrušené své vlasti, snadno mohl Lenin z apodiktických Tt Marxových kouti nejsmlejší plány, jak pevrátiti všechen ruský život od základ v mocn se dmoucích vlnách na domácí ztroskoly tyto plány. Bylo teba zaíditi lodní plavbu jiným než pvodn zamýšleným smrem. Proto fanatik marxismu, Lenin Y Rusku, zrovna tak jako nemén vrní stoupenci marxismu v Nmecku i u nás nastupují nové dráhy, na nichž by uskuteovali socialistické své cíle. Dnešní ruský bolševism po své praktické stránce není již marxismem, je socialismem jiného obsahu. Pokusili jsme se shrnouti obsah tohoto sociaHsmu slovem: kapitaHsm státní mocí ovládaný; a jeho formy jsou jednak postátnný kapitaHsm, jednak kapitálová demokratisace. Tato nezpsobilost marxismu, aby byl uveden v plném svém rozsahu ve skutek, postehnuta byla ;
nezmnn
pd
137
;
již dávno v samých adách socialistických. Pes sektáskou nesnášenlivost orthodoxních marxist, jakými byH Kautsky, Bebel, Luxemburgová, Parvus, Bax ostatn co do nesnášenlivého sektáství nezadávají
—
—
mšanské
strany v niem sociaHsmu vystupovali odvážní píslušníci, nelekajíce se výitek, zakikování, pranýování, s obnažující kritikou a pipravovaU tak obrat ve vnitní povaze socialismu, který po válce nastal. Z tchto kritických hlas staí malé jednotliví
klasobraní.
Nmecký
Hertz varoval ped pepjatými „Nikdy ješt nestalo se, aby celá právnická konstrukce vlastnictví v plném obsahu a rozsahu najednou, v jediné katastrof byla bývala zvrácena." Francouzský marxista Charles Bonnier varoval taktéž jinými toliko slovy: „Každé uskutenní urité idey jeví se jako její korumpování, ježto nutno ideu navázati na soudobé pomry úplnou novotvorbu svt ješt nikdy nespatil, nýbrž jen nové uspoádání existujících pomr." Prorocky vyslovil Bernstein kacíský výrok, že „sociální demokracie v Nmecku, kdyby revoluním hnutím mas dostala vesla vlády do svých rukou, postavena by byla ped nerozluštitelný úkol, že by nemohla prost kapitaHsm socialista
nadjemi v marxism:
;
tém
oddekretovati, ba ani ho postrádati". Makavjšího dkazu o utopistické povaze marxistických dogmat nebylo lze podati, než podán byl v Rusku. „Lenin uznává," tak píše francouzský sociaHsta a horlivý pívrženec Leninv Sadoul, „že pechod od kapitalismu k socialismu a odstranní všech tídních rozdíl jsou úkoly, které nemohou býti zdolány ani za den, ani za rok; revoluce stává se evolucí." Marx byl neobyejn vzdlaným filosofem, ale Hdovým psychologem nebylj nechápal Udské duše, nevil v moc tradicí v lidu zakoenných. Jak mocnou vládu nad hdským vývojem vykonávají zddné, z pokolení na pokolení pedávané tradice Krásn to vysvtluje !
,'
138
Lctourneau (La psychologie ethníque, 1901): „Ústedí nervová, zvlášt mozková ústedí s miliony bukami, které tvoí šedou substanci, musí býti považována za živé archivy, ve kterých jsou pechovávány a vryty, ím dále, tím hloubji, neskonale etné zkušenosti každého lidského plemene, získané bhem jeho organického a sociálního života- Tmto, v bukových archivech vrytým dojmm dlužno vditi, že lovk se mohl civilisovati jim ale sluší také piísti na vrub, že upíná se plnou silou na minulost a vzpírá se teba i pokroku jako nepíteli." ;
Ve vývoji socialistického hnutí bude marxism zaujímati vždy vynikající místo, jeho vdecká uení budou dojista i píšt sousteovati kolem sebe obec vrných stoupenc ale pro vzdušnost své konstrukce, ;
pro svou nevšímavost k ideálním stránkám duševního života lidského není zpsobilou základnou, aby na ní
budován byl nový hospodáský ád.
Ml
práv pi
válkou byly pivodny, nad jiné vhodnou píležitost, aby dokázal svoji tvrí zpsobilost. Než neosvdil se. Byl úinným prostedkem agitaním, nikoliv konstruktivním. Nicmén nesmí velikých pevratech,
jež
význam marxismu podceován, hledíc k soudobým pomrm. V dob chorobn rozrušené, kdy valná ást Hdstva zvykla si v zákopech neshody vybýti
izovati
strojními
vakámi a kdy aby ešena byla
runími granáty, opakoasto sahá se ke zbrani,
puškami, tak
sociální otázka, hrozba diktaturou proletariátu nemíjí se úinkem. To nesmí však pekážeti, aby pomry posuzovány byly s hlediska normálního, ježto díve neb pozdji vrátiti se musí zase normální pomry. Zbraní, násilím se problém sociální
By
nerozeší. by zápasy o hrávaly se na politické
zpsob
tohoto ešení odev popedí stály zájde tu o zápas dvou ideIdeové zápasy nelze odty zjednají jen na chvílí
pd, by
jmy hmotné, konec ov protichdných kliditi
trvale
konc svt.
zbranmi
—
139
—
zamlklost terorem postrašených nýbrž pouováním, pesvdováním, vdou, a nestaí-li ani tato pro obmezenost hranic lidského vdní, jen vzájemným
spravedHvým vyrovnáváním, kompromisem. Zpsob, jakým pikrouje socialism v hlavních státech východní polovice evropské po válce k ešení sociálního problému a který vrcholí v zásad podrobiti
kapitahsm
ásten
bezprostední,
ásten
do-
zorí moci státní, Hší se od marxismu. Úsudky o této novodobé sociaHsaci zatemovány jsou nejasností pedstav o tom, co se vlastn v Rusku dje mluví se pohrdliv o „bolševictví", v nmž spatuje se provádní krajních sociaHstických výstelk, komunismu, anarchismu a pod., aniž by zkoumalo se podrobnji. Litovati dlužno, že perušením pravidelných styk zpravodajských odkázána jest zvdavá veejnost jen na úryvkovité zprávy. Ale i z tchto zpráv lze získati hrubý obraz o postupu ruského socialismu, jak byl na dívjším míst nakreslen. Opatení, která provádjí se v Rusku, u nás a která chystají se v Nmecku, poskytují dostateného pehledu, aby bylo usouzeno, že cesty, které novodobý poválený socialism nastupuje k ešení sociálního problému, nejsou ovládány již tak píkrým duchem jako marxismus i ten, kdo svými názory stojí výhradn v mšanském táboe, musí to piznati, by by, jsa vychován v jiném myšlenkovém názoru svtovém, jen tžko a po vnitních bojích vpravoval se do nových pomr. Poválený sociaHsm navazuje na politickou ideologii ;
o rostoucích úkolech státních, o všemohoucnosti státní, kterou v politických bojích proti dívjšímu liberalismu vypstily vládnoucí mšanské vrstvy samy. Nebylo poteby, nebylo tísn, aby nebylo k státní moci voOste bioval tento úkaz u nás již láno o pomoc. Bráf („Listy o studium národohospodáském", 1899): „Vznikat z toho ono pemrštné spoléhání na veejnou pomoc, tisíc lichých, nesplnitelných nadjí, píval
140
nevyhnutelných zklamání. Pozornost a úsilí širokých vrstev svádí se tak na cesty z ásti nesprávné osobní energie a pocit vlastní spoluodpovdnosti se podkopává, soudruhové v živnosti rolníci, emeslníci už se jen scházejí, aby žalovali na nedostatek státní podpory zájm svých a vyhýbají se nevrle vážné rozprav o tom, co nedokonalého na sob samých musí odkliditi." Marné volání! ;
—
—
Dlouhou kapitolu bylo by lze o tom napsati, jak veejné dražby politických stran o píze volistva vychovávaly pímo volistvo, aby spoléhaly jednotlivé vrstvy ve všem na stát. Ovoce této výchovy sklízí dnes socialism. Pisvojuje si prost názor dívjší politikou do všech vrstev obyvatelstva vštpovaný. Jde však o krok dále: nejen strasti jednotlivých vrstev a povolání má stát odstraniti, má obrátiti se k celku, ucpati pramen, odkud všechny nesrovnalosti v hospodáském tlese prýští; tímto pramenem je kapitaHsm, proto musí ho stát ovládnouti, podrobiti své svrchované moci, aby sloužil na píšt k zvýšení všeobecného blahobytu a pokroku lidstva. Pro ku p. v AngHi pevninový socialism nerozvtvil se do takové šíe, jak by od význan prmyslového rázu tamního bylo lze oekávati? Anglický voli není prost vychován v slepém obdivu státní všemohoucnosti. Ješt dále odlišuje se novodobý socialism od marxismu tím, že vystupuje z mlžin velikých neohraniených všteb na pevnou pdu uritých, vymezených projekt. Mlhavé slovo socialisace nabývá pesného obsahu reforma v pomrech velkého majetku pozemkového, státem provedená, státní vliv na velké podniky prmyslové a finanní. Pi tom v dosavadních právních ádech má býti jen tolik, kolik teba, aby státní moci otevena byla volná cesta k zasáhnutí ve všem ostatním má hospodáský život v celém :
mnno
;
svém kolobhu pohybovati rámci.
141
se
v dosadním právním
DUSNA MLŽIN NA SVŽÍ VZDUCH.
z
Železná nutnost poítati na
pd
tvrdé praxe
s
da-
nými skutenostmi obrousila z pedváleného socialismu mnoho hrot; tch, které na pováleném socialismu zbývají, jest ješt tolik, že nelze se diviti, pohlížejí-li výrobní vrstvy mšanské na píští vývoj.
nedviv
Na papíe zásada aneb
podrobiti kapitalism bezprostední dozorí moci státní nevypadá ani tak hroziv.
Ve skutenosti bude však v odvtvích, do kterých stát zasáhne, znamenati to dalekosáhlé zmny, jež vzbuzují tím stísnnjší obavy, ím mén lze úinky pedvídati. Každá zmna v ustálených pomrech podniku dotýká se rzných zájm k podniku pipjatých; jest
proto pochopitelno, že brání se
zmnám
zájmy by mohly býti poškozeny. Vždy snazší
je
ti,
jichž
obrana,
emu
dlužno se brániti. Poválený socialism vy hranu je své cíle. Není to již mlhavé strašidlo marxismu, které rozplynulo se pi každém doteku, aby se jinde zase zhuštné znovu objevilo. Jsou to urité formy, proti kterým mohou se výrobní vrstvy mšanského tábora brániti, pakli by dle jich názoru jimi ohrožen mohl býti zdravý vývoj národního hoví-h se, proti
spodáství. Zápas proti uritému pedmtu je vždy snazší než proti beztvárnému strašidlu. Tuto zkušenost získaly již u nás naše mšanské strany, když uplatovaly svj vliv pi projednávání velkých sociaHsaních reforem, záboru velkostatk a podnikových rad hornických. K takové plodné aktivit vládnou mšanské vrstvy dostatenými duševními i politi-
ckými
silami.
142
m-
Proti mlhavému ideálu marxistickému byl zápas šanských, dnešní hospodáské soustavy hájících, vrstev zdánliv snadný, ve skutenosti však tžký. Splývavé mlžiny tbhoto ideálu, který v Nmecku oznauje se dnes jako „plný socialism" na rozdíl od zúžených sice, ale za to konkretiso váných socialisaních požadavk poválených, bylo by lze zhustiti v obraz takového píštího poádku: Celá spolenost má býti výhradnou vlastnicí všech výrobních prostedk. Všechen hospodáský život národa má ízen býti z jediného ústedí. Hustá sí úednictva, rozestená po celém území zjišovala by druhy i množství potebných pedmt. Potebám takto zjištným musila by výroba býti pizpsobena. Mezi výrobou a spotebou nemohla by takto vzniknouti neshoda. Vyrobené ped-
mty
mohly by rozdlovány býti dle spravedlivého obdržel by z celkové národní výroby podíl, odpovídající spoleensky nutné dob pracovní, jím vykonané, anebo rozumným jeho potebám. Tento poádek lze potírati rozumovými dvody tím úinnjšími, ím je povšechnjší. Byla-li by veškerá výroba bezvýjimen sespolenna, vyrábny by byly
mítka. Každý
pedmty
bu
jen pro takové
poteby
obyvatelstva, které
by ústedí uznávalo za nutné neb vhodné; mohly by to býti, jak lze pochopiti, toliko
pedmty
pro široké,
stejnomrné poteby. Celé spotební hospodáství vtsnáno by bylo takto do uniformy. To, co zažili jsme za války a co ješt dnes v nkterých odvtvích s
oprávnnou
nelibostí snášíme, podrobujíce se toliko
nezbytnému tlaku pomr, silnjších nad naši vli, rozšíilo by se na všechna odvtví našeho spotebního hospodáství, bylo by zosteno a upevnno na nedozírnou dobu. Náš budoucí život nezískal by tím radostnjší tváe. Zásad rovnosti by ovšem takový stav vyhovoval, ale byl by pekážkou kulturního rozvoje lidské spolenosti práv v nejširších jejích vrstvách, které jsou jejím podstavcem. Nebo zjemování,
143
oduševování poteb vycházelo vždy od málo etných vrstev, z nichž vnikalo do širších vrstev, až opanovalo celé národy. Tím, že rozšiuje se stále okruh jemnjších, vzdlanjších poteb dle vzoru vrstev
pokroilejších do vrstev davových a že ukájení takových poteb v tchto vrstvách promuje se v nutnost denního živobytí, povznáší se národ na Nehledíc vyšší stupe hmotného i duševního života. k této protikulturní stránce nivelisace spotebního hospodáství, vzelo by v sespolenném ádu nebezpeí, že osobní svoboda, jež stala se každému nezbytným statkem, mohla by zvrácena býti v politickou Na orgánech ústedí, v nichž rozhodovali odvislost. by zase jen lidé se všemi lidskými slabostmi, závisela by hmotná existence každého jednotUvce. Mohl by poítati na spravedlivé pídly každý, i ten, kdo by nedovedl se pizpsobiti úpln názorm v ústedí vládnoucím? Na tak zvané tídní zásobování bylo již
za války hodn žehráno. Stail by mimo to úednický aparát k výkonu tak obrovského úkolu, jakým by bylo ízení a provádní spoleenského hospodáského poádku? Snad v odvtvích, kde jde o jednotvárné, stále stejnomrn a v tchže kolejích se opakující výkony, ne však v odvtvích, ve kterých teba rychlých rozhodnutí a ve kterých rozhodující musí na se bráti plnou tíhu odpovdnosti za zdar neb nezdar. I zde mluví válené zkušenosti jasnou mluvou. i kdyby všechny tyto svízele bylo lze njakým, dosud
A
nám neznámým zpsobem
obeplouti, sespoleenštní všeho hospodáství mohl by si dovoliti jen stát pln sobstaný, na sousedech nezávislý. Zjevy, jež se práv v této dob odehrávají, musily by každého stát po válce byl veejný úvr pesvditi. V otesen, záruky, které tyto státy cizin poskytují, neJsou to vlastn jen velké soukromé cení se valn. podniky, ve kterých spatuje cizina záruky, aby mohla potebné úvry poskytovati. Kdyby tyto podniky byly
ad
144
sespolenny,
kde
bylo
by možno
úvr?
získati
nutný
vi
Všechny tyto rozumové dvody málo však váží spoleenskému fdeálu marxistickému. Mysle ideálem vznícené nežijí na zemi, vznášejí se nad tvrdostmi denního života, nevidí, ba nechtjí vidti pekážek, Ideál slibuje jež staví se vysnným tužbám v cestu. rovnost, spravedlnost, poádek na svt. Každý musí pracovati dle svých schopností, každý obdrží svj spravedlivý podíl, nerovnost mezi bohatým a chudým zmizí, anarchie výrobní a s ní zhoubné hospodáské krise, zachvacující jednou to, podruhé ono odvtví a niící tisíce existencí, budou na dobro odklizeny. Proti takovým ideálm selhávají sebe d-
dvody.
„Idey takové uchvacují lidstvo obepínají myšlení jako dravec svoji koist, nikdo nemže se jim ubrániti; pokud trvá taková zvláštní pedstava, nemže mimo zajatecký její kruh nic úspšného býti vykonáno; kdo nedovede tím zpsobem cítiti, jest odsouzen k neplodnosti,
myslnjší
velitelskou mocí,
by
byl sebe nadanjší."
(Chamberlain,
Základy devate-
století. eský peklad od Mrazíka, 1910.) Náboženskou víru neporazí nikdo vcnou stízlivostí. Jak stízliv vypadá proti takovým ideálm poválený socialism! Pohybuje se úpbi na pevné pozemské. Nehlásá již rozvrat všech hospodáských pomr, dotýká se jen nkterých stránek dnešního poádku. Proto poskytuje píležitost, aby jeho snahy v jednotlivostech byly kriticky rozbírány. Vlastn ne-
náctého
pd
jde již o zásadní otázku, zda vbec mohou snahy ty býti uskutenny, nýbrž spíše o otázku, do jaké míry a jakým zpsobem by mohly býti provedeny, aby
hospodáský rozvoj mohl nerušené pokraovati. Tako-
vým zpsobem byly u nás projednávány
otázky, týkající
se záboru velkostatk a zízení podnikových a závodních rad v hornictví. Bude-li se tímto stízliv kritickým zpsobem pokraovati, najde se vhodné rozuzlení Socialism 10
145
tehdy, kdyby opatení v hornictví zavedené rozšíeno býti na podniky jiných odvtví.
i
mlo
na stran mšanské není píiny vyrozboru o uritých požadavcích pováleného socialismu, osvduje se zeteln na požadavku, aby zamstnaným v podniku vymen byl zákonný podíl na zisku. Otázka tato jest v Anglii pedmtem velmi podrobných úvah, i byla o ní nedávno pedložena obsáhlá zpráva angHckému parlamentu. Z ní jest zejmo, že až dosud v 380 pípadech bylo zavedeno podílnictví dlnictva na zisku. Ve 182 pípadech bylo opuštno, a to asi v polovici pípad pro nedostatek pimeného výnosu k rozdlování zisku a podobné okolnosti, v 91 pípadech proto, že ani zamstna-
Že práv
hýbati se
ani dlníci nebyli touto formou uspokojeni. Celkem lze íci, že velmi vážn se vyšetuje, možno-U touto úpravou dosíci zlepšení sociálních pomr, že však ani zamstnavatelé ani dlníci od zavedení této instituce si mnoho neslibují (zpráva podaná na schzi ústedního svazu eskoslovenských prmyshiík dne
vatelé
6.
kvtna
1920).
V
suché
mizí agitaní pozlátko z tak
mluv
prosaických
ísel
mnohého požadavku.
Ale ani otázka sestátnní nkterých prmyslových dnešní socialism zdrazuje, nemá se té a to dlužno podtrhnouti celku hrozivosti, jak by se na první pohled zdálo. Kritickým rozborem bude lze vysvtliti, že nelze pomýšleti na sestátnní takových prmyslových odvtví, ve kterých zhotovují se polotovary a hotové tovary. Nebo zde jde o výrobu, jejíž zdar závisí na dovednosti, vynalézavosti podnikatele, na peHvém sledování a využitkování pokrok jinde docílených a na ilých stycích mezinárodních, k nimž teba odborných zkušeností a obratností. K experimentm, které ve svých dsledcích mohly by ochromiti odvtví tohoto druhu,
podnik,
již
stanoviska
nebude
—
—
míti ani sociaUsm
odvahy
146
;
maje úast v
státní
moí, poznává sám nejlépe, jaký význam práv v této dob písluší tm odvtvím hospodáským, jež obsahem a rozsahem své innosti zasahují do svtového hospozávislý. Snad by bylo lze podáství a jsou na
nm
mýšleti na sestátnní zbrojního prmyslu, hledíc k jeho ale to je s vojenským zízením ve stát; Rovnž zaspíše otázka finanní než socialisaní. sluhuje vážných úvah požadavek pováleného socialismu, aby nacionalisovány, t. j. sestátnny byly uhelné Svtová kalamita uhelná donutila státy k tadoly. kovým zásahm do uhelného hospodáství, že se-
souvislosti
státnní mlo by povahu sousteujícího závrku všech dosavadních opatení. Nad to kalamita tato staví do plného svtla hrozivou otázku, která již v tyicátých letech minulého století anglickými odborníky (Greenwell, Hulí, Jevons, Armstrong) byla nadhozena a odtud astji a dkladnji byla probírána, otázku možného vyerpání uhelného bohatství v jednotlivých státech. Jsou-li obavy tak asto v té píin vyslovované skuten oprávnny ili nic, o tom tžko dnes pronésti závrený úsudek pes tp, že v Anglii o této otázce konány byly již v pedešlém století zvláštní ankety znalecké. Opatrnost však káže, aby uhehié hospodáství podrobeno bylo veejnému dozoru. Nacionalisaní požadavky socialistické i veejné zájmy prmyslu a všeho obyvatelstva ve stát se v tomto stýkají. Nacionalisace dol sama o sob pedpokládá, že stát vládnouti bude správním aparátem, jenž dovede tyto obtížné úkoly dokonale ovládati; jinak by taková reforma byla jen zhoršením dosavadních Potom nesmla by tato otázka posuzována kalamit. doly horníkm, nýbrž býti s jednostranného hlediska s vyššího stanoviska, jak by správa dol mla co nejúelnji býti zaízena, aby uhelné bohatství zemské
bodu
:
obhospodaováno bylo zpsobem, který pi nejvtším zeteli na poteby prmyslu i obyvatelstva zaruoval y nejdosažitelnjší úspornost.
147
Konený
soud z toho všeho, jak dlužno opakovati, takový: Socialism po válce není již tou záhadnou sfingou, kterou byl socialism ped válkou. Vyhranil se v urité projekty, o kterých nejen mohou, nýbrž musí nesocialistické vrstvy uvažovati. Rozebírati tyto projekty kriticky, pracovati sebou, aby krok za krokem lze provádny byly ty z nich, jež za daných bez hospodáských škod a otes uskuteniti, takový je nynjší úkol tchto vrstev. Usnadnn jim je a bude píšt tento úkol, protože i v socialismu samém nezstává bez vlivu zkušenost, že cíle, které si klade, nech zve je socialisací i nacionalisací i sestátnním, mohou býti uskuteovány jen a jen ve stát vnitn spoádaném a finann upevnném. Socialisace ve je
pomr
stát
neuspoádaném, finann rozvráceném nemá džbánem beze dna, je to
ceny; je to nabírání vody zvyšování chaosu. Volal-li
pi státních pevratech sojen socialisací dojde se k ozdravní poválené bídy finaní, dnes socialisrn, který vyzkoušel své schopnosti pi vládních veslech, je nucen jen za ozdravených obrátiti pvodní heslo takto státních financí dojde se k socialisaci. Ale jedno zdá se po zkušenostech poválené doby jako praktický plán socialisaní je socialism v té jisto cialism
hrd:
:
:
form, kterou pedstavuje marxism, odsunut zrovna tak, jako
vrouce
odsunut hlásiti se
byl ve
vd;
k
jako
budou k marxismu
i
socialistické
píšt
hojní a
vyznavai. Oposiní menšiny dneška jsou vládními vtšinami zítka. Není tedy vyloueno, že pijde doba, ve které radikální kídla marxistická získají v nkterých státech vtšinu stoupenc i urovati budou postup a cíle sociaHsmu. Nepromní se potom bojovná náboženská nauka marxistická v praktický program politický, který uvádti ve skutek snažiti se budou usilovn Sotva. socialistické strany k vlád se vyšinuvší? jako skutených tlak se osvdil ješt Vždy horliví
pomr
148
initel než nadšené programy, hlásané, aby uritá vrstva seadila se pod praporem vábivých ideí k spolenému poatupu. Ve veselé vojn útoná menšina pezírati hrav pezírá, ba musí z agitaních
mocnjší
dvod
pekážky, pes které klopýtá potíraná vtšina. Však na vítzné menšin vymstí se jednou zase, co spáchala na poražené vtšin; osud na vah jí v cestu klopýtala za škodolibých tytéž pekážky, aby pes úsmšk nové menšiny, která jí v píští generaci vyvstane. Jak vrn stál nmecký sociaUsm pes kritiku revisionistické menšiny za ideálem Marxovým Jak rozvinuje však dnes elný pedák socialistický, vHvný len dívjší vlády v Nmecku, úkoly sociaHsace ? Obnoviti v nmeckém Hdu sociální cnosti, vzbuditi chu ku
n
!
vzkísiti organisaní schopnost prmyslovou a smysl pro poádek ve výrobním procesu, zvýšiti výkonnost práce zdokonalenými methodami výrobními, obnoviti poádek, káze v závodech a uznati dležitost sociálních funkcí, které vykonávati musí ídící práce v závod, tak zní rada tohoto elného pedáka sociahstického. „Odstranní tídních rozdíl je zdlouhavým procesem, který vyžadovati bude dlouhých staletí, pro nejbližší budoucnost nelze jako dsledek socialisace dosáhnouti více než zmírnní protiv v rozsocialism bude dlení dchod na obou stranách práci,
.
závreným
.
produktem dlouhotrvající
.
sociální evoluce."
oder Sozialismus, 1919.) jednou osud i nejradikálnjších smr, jakmile s otžemi sladké moci pevzíti musí na svá bedra i tíhu hoké odpovdnosti, že namáhají se boulivý kvas dívjších dob mírniti v ovzduší rozumovou náladou prosyceném. Lze proto uzavíti tyto vývody výhledem optimistickým. Sociální problém bude ešen na konec tak, jak kázati bude nikoliv netrplivá váše, nýbrž zralá rozvaha, vážící spravedliv na jedné misce oprávnné zájmy pracujících vrstev, na druhé misce zájmy hospodáského celku národního. (A.
Muller,
Takový
SoziaHsierung
je již
149
Bude to zníti jako paradoxon, tvrdíme-li, že tento poválený pevrat uvnit socialismu musí se stanoviska jednotlivého podnikatele pociován býti jako zhoršení
pomr.
Vysvtlí se to, pihlédne-H se k zkušenostem v Anglii. Anglické odborové organisace pes své sociahsticky zostené „svátení" resoluce neplují v proudu pevninového socialismu vbec a nmeckého marxismu zvlášt. Nicmén angHtí továrníci, jak ped válkou se vyslovovaH, pokládali by to za výhodu, kdyby dlnické hnutí v Anglii pohybovalo se v tchže smrech jako hnutí nmecké. V Nmecku prý dlník vnuje svj volný as, své síly i prostedky politickým a
propaganím úelm, aby domohl se poHtické mocí k uskutenní svých konených cíl vyerpává tudíž ;
své síly v politických, volebních, parlamentárních zápasech, takže podnikatel není jím ve svých zájmech píliš ohrožován. V Anglii nestará se odborový dlník valn o politiku, nýbrž hlavn o odborové své zájmy. Anglický podnikatel musí stále vyjednávati s odborovou organisací dlnickou nejen o výši mzdy a o dob pracovní, nýbrž o všech možných zmnách, které uvnit podniku nastanou, jako zavedení nové pracovní methody, postavení nových stroj a pod. Tak postaven bývá anglický podnikatel co chvíli ped nové požadavky dlnictva, soutžní zpsobilost jeho proti cizin stále se seslabuje. Nikde jinde nevyskytují se
stávky tak prudké a tak obrovských jako práv v Anglii; asto již padlo tam z úst podnikatelských slovo o teroru od-
rozmr
borových organisací. V tchto pedválených stescích anglických podnikatel je mnoho pravdy obsaženo. Marxistický
vdecký
socialism je pro podnikatele
mén
nebezpený, než praktické dlnické odboráství. Uení, které plným vdeckým aparátem dokazuje, že dnešní hospodáský poádek musí automaticky se shroutiti, potom že stane se dlník pánem nad výrobou, že dlník
má
jen poslouchati
vdc 150
a vyplovati hlasovací
povel, odvrací pozornost dlníkovu od dílenských jeho strastí a je pohodlné pro podnikatele zrovna tak, jako všechna náboženství, která kážou po dobu pozemského života odevzdanost do vyššího poádku, protože jednou v nadsvtném život nejlístek dle jich
,
nech jmenuje se Osiris i Mithra i Brahma i AUah i jinak, zváží na vných vážkách lovka a vymí mu dle pozemských jeho
vyšší bytost,
i
Jahve
život
skutk
spravedlivý údl. Socialism po válce probudil se z takových mlhavých sn, stojí na pevné skutenosti. Klade zcela urité požadavky v pesném poádku: poprvé, podruhé, potetí atd.; každý z nich
pd
znamená obmezení práv podnikatelových. Ve svém celku zaezávají do živého masa zájmového okruhu podnikatelstva jinak hluboce, než v povšechných theoriích se ztrácející marxism. Dokud socialistití dlníci snili a horovali o budoucí spolenosti, ve které nebude soukromého vlastnictví, ve které vše bude patiti všem, ve které bude pracovati každý pro všechny, všichni pro každého, ve které každému pikazován bude spravedlivý podíl z celku, dotud mohl vlastník podnikatel usínati klidn, usmívaje se takovým utopiím. Jakmile však socialism zaíná ukazovati na urité druhy majetku, jakmile oznauje nové zpsoby pracovního poádku, které jsou možný, proti kterým lze namítati jen nevhodnost, nikoliv zásadní neproveditelnost, pak hrozí podnikateli opravdové nebezpeí, že bude z dosavadního klidu dalekosáhlými zmnami ve svém podnikání vyrušen. Proto pravíme, že se stanoviska jednotlivého podnikatele socialism, jak vytváil se po válce, znamená proti pedválenému marxismu zhoršení pomr. To vše platí pro doby normální, klidné a jen potud, že hledí se na tyto pomry s tídního stanoviska podnikatelského. S vyššího stanoviska zájm spolejinak. Jsme práv enského celku vypadá však
vc
svdky úkazu v djinách astji 151
již
zaznamenaného,
jakou mocí v dobách mimoádných pevrat a rozvrat, kdy duševní život národ odklonn byl z pravidelné dráhy, uchvacují mysle širokých vrstev lidových hesla v dobách klidných neškodná a jak snadno z toho vznikají hnutí nevypoítatelných rozmr a neuritjší, mlhavjší jsou taková hesla, dsledk. ím vtší volnost poskytují vznícené obrazotvornosti davové, aby si je libovolným obsahem vyplovala, tím jsou nebezpenjší. Jen si vzpomeme, abychom volili nejznámjší píklady, jakou podmaující mocí psobila vidina blaženosti v sedmém nebi na hnutí islámské, které zvrátilo pomry v západní Asii a ve východní Evrop; anebo jaké hnutí vyvoláno bylo v širokých vrstvách evropských ideou osvobo-
ím
vné
zem
z panství pohanského, hnutí, které zení svaté vybilo se v krvavých kižáckých taženích. což hnutí za heslem „pod jednou i pod obojí?" O píklady podobné není vru nouze. Proto se stanoviska národního celku dlužno uznati za pokrok, zaruující spíše možnost kUdného vývoje, hledá-li socialism po válce pro prastarou tužbu: všem Hdem spravedHvý podíl v bohatství tohoto svta, vhodné formy, ve kterých
A
pomr
lidstva by dle soudobých duševních i hmotných býti splnna a tato tužba mohla zcela neb vystupuj e-H k tomu úelu s požadavky, které svojí uritostí, ekl bych makavostí, nutkají zúastnné vrstvy zabývati se životem, jaký je, a hledati prostedky, aby byl lepší. Vybavuje-li se socialism z mlhavého dusna, staví-li se do plného jasu na pevnou pdu, dlužno to proto vítati nesmí se však nikdo diviti, že úzkostHvý jednotlivec leká se dsledk pro své individuální zájmy. V tídních zápasech bylo tomu tak vždycky, kdykoliv posunovaly se mocenské mezníky mezi jednotlivými hospodáskými vrstvami. samých adách socialist bude již poskrovnu
ásten
;
V
neochvjných vících, kteí by doufaH, že vysnný hospodáský pevrat dostaví se rychle, snad naráz.
152
Tak asto pirovnává se velká francouzská revoluce k dnešním revoluním pevratm. Jako ona odstratak se dovozuje, odstraní tato nadpráví sociální. Ale nech zamyslí se každý, jak dlouho to trvalo, než uzrálo ovoce francouzské revoluce v samé její vlasti. Hned po revoluci následoval nila politická nádpráví,
Napoleonv
cesaristický imperialism, potom Bourbonská reakní restaurace, po ní vyhranný kapitalistický režim Orleanský, pak nová, sociáln zbarvená revoluce, pak zase obojaký, zpátenický režim Napoleona III. a teprve potom demokratická republika s parlamentární vládou a všeobecným právem hlasovacím. Celé
A
ješt dlužno se tázati: Je tato tetí repudemokratických ideál Rousseauových, pro které velká revoluce pustila se v zápas a prolila tolik krve? Sotva kdo pisvdí. Ve století!
blika
vrným obrazem
svt
ideí lze postupovati letem, pekonávati pekážky vlí ducha v drsném život lze kráeti ku pedu jen co noha nohu mine, utno odstraovati umdlévající asto rukou pekážku za pekážkou. Jsou-li zkušenosti z djin spolehlivou pomckou, abychom z nich mohli initi závrky do budoucnosti, bude závrek ten zníti: Sociální spory dnešní budou odklizeny, snad tak, jak si to dnes pedstavujeme, snad i jinak. Ale nebudou odklizeny naráz, nýbrž postupným ešením jednotlivých sporných otázek v tom poádku, jak veleti bude a to dlužno jich palivost, ale také zvlášt podtrhnouti jak pipustí to rozvoj hospodáských pomr. Pekotná ešení tžkých otázek nemívají trvanlivosti není v moci lovka, aby vývojové fáse mohl libovoln zkracovati. „Na dráze k pokrokm, nech jsou jakéhokoliv druhu, nikdy nevyskytují se náhlé skoky výsledky, teba zdánliv nejzázranjší, jsou jednoduše soutem ponenáhlé ady zlepšení, z nichž první rodí druhé a jež následují za sebou, splývajíce navzájem bez porušení. Porovnávají-li se dva vzdálené momenty téže evoluce, zdá se, ;
—
—
;
;
153
že dlí propast poslední fási od první než jest to jen zdáním zpsobeným tím, že pechodné stupn mizejí ve vývoji, který pohled nazpt zkracuje dosplý nepamatuje se již, že byl kdysi embryem" (Letourneau). Takový bude patrn i pechod z dnešních do nových hospodáských a sociálních pomr. Budou uskuteovány, nikoliv bez boj, reformy jedna za druhou a neznateln po delší dob vyroste ze soutu všech jednotlivých, postupných reform nový, doufejme spoleensky vyrovnanjší, spokojenjší a tedy šastnjší život, jehož celkový obraz dnes znázorniti nikdo ;
:
tém
nedovede. Provádti najednou v plném rozsahu pevraty pemující od základ vnitní povahu podnikání v dob, kdy nikoliv z píin toliko vnitních, nýbrž z píin mezinárodních, na jichž vývoj malý stát nemže míti rozhodujícího vlivu, budoucnost podnikání samého je hádankou, kterou nikdo nedovede v této dob rozluštiti, bylo by nejen nebez-
peným, nýbrž mohlo by
býti
dokonce marným pod-
nikem. Nebo co platná by byla socialisace podniku, jaký mla by význam, nejsou-li jeho existence a rozvoj v nových formách zarueny. Kde nic není, nelze sociahsovat, ekl Kautsky; a Bedich Adlcr k tomu dodal socialisace bídy nemá smyslu. V tom vytyeny jsou hranice, ped kterými i neobmezený vládce ruské diktatury proletariátu byl na konec nucen se :
zastaviti.
Ped stodvaadvaceti lety napsal Malthus svou svtovou knihu o theorii populaní. Dokazoval, že výroba statk ovládána je smrem stoupati v arithmetické, poet obyvatelstva rozmnožovati se v geometrické progressi. Nastane tedy okamžik, tak vštil, ve kterém poet obyvatelstva pevyšovati bude množství statk k výživ potebných. Na stole pírody nebude pro tento pebytek lidí prosteno. Píroda káže jim, aby se odkHdiH. A vykoná také svj ortel neúprosn. Jak bylo toto Malthusovo uení druhdy potíráno Jak !
154
krut se však v naší dob plní Jenže práv opaným zpsobem, než Malthus pedpokládal. Poet obyva!
válkou vybíjen v arithm etické progressi; v geometrické progressi vybíjeny životní prostedky. atd. Dsledek tedy? Na stole pírody Všechny plány nového hospodáského poádku stavny byly na pedpokladu, že každý stát, každý národ oplývá dostatkem životních prostedk. Dostatené naplnné zásobárny, to pokládalo se za samozejmost. Prstem na map zemkoule ukazováno na místa, na kterých nevyerpatehié zásoby obilin, uhlí, rud, bavlny, vlny atd. atd., ekají jen na pracovité ruce, aby se jich tyto zmocnily; celý svt ekal jen na povel, aby rozvážel své bohatství do zásobárem všech konin, kde by jich bylo zapotebí. Chyba dnešního poádku spatována jedin v tom, že pi rozdlování zásob v svtových zásobárnách nahromadných se nespravedliv, jednm (kapitalistm) nad, druhým je v nich takový (dbiíkm) pod spravedlivý podíl, nadbytek, že by pi spravedlivém mítku vystail úpln pro blahobyt všech bez rozdílu. Tento základní pedpoklad jak zklamal, jak selhal! Zásobárny jsou poloprázdné, není dostatených zásob, které by mohly Sociální problém nabývá takto jiné býti rozdíleny. tvánosti. Naplte nejdíve zase zásobárny, aby mohlo býti rozdíleno; pak teprve mají cenu plány na nový poádek pi rozdlování. Proto pro tento okamžik první a nejpalivjší bod sociálního problému nebude spoívati v té míe jako druhdy v otázce, jak rozdlovati dchody z národního výtžku, nýbrž spíše v otázce výrobní; a bude zníti: hledejte cesty, aby pro obyvatelstvo opateno bylo dostatené množství životních prostedk jinak žádný sebe dmyslnji propracovaný nový hospodáský a sociální poádek, jmenujte
telstva byl
ale
.
.
.
mí
a
;
ho socialismem, kollektivismem, komunismem, anarchismem neb jakkoliv jinak, nezabrání, aby nedostavilo se to,
co
ped
více než sto lety Malthus pedvídal.
155
poznání proniká i v kruzích socialistických, spatovati lze také jednu z píin, pro které odklánjí se od marxismu ty skupiny socialistické, které ve východní polovici evropské zasahují tvrí rukou v život státu. Vlivem své minulosti a vlivem své zásady o nezbytnosti tídního boje nemže socialism ani jinak, než vyslovovati toto své poznání formou útonou: kapitalism zavinil dnešní nesrovnalosti, proto nutno ho nahraditi socialistickým ádem. Ale z postupu a opatení socialistických stran, které vyšinuly se v Rusku, Nmecku, u nás na vládní initele, vycítiti lze uznání poteby, aby výrobní innost byla oživena, ale zárove též snahu, aby oživená výrobní innost ovládána byla duchem sociálním, to jest, aby nebyla ízena jednostrann výdleným duchem podnikatelským, nýbrž duchem, který bére zetel k potebám obyvatelstva i k naléhavé nutnosti vypomáhati co nejvíce v tísni doby. Válkou znieno bylo nepehledné množství hodnot. Ve státech válkou vymoených nedostává se obyvatelstvu tchto hodnot, protože nezjednána býti na rychlo náhrada. Dokud mže za se to nepodaí, vyplývá z toho drsný dsledek, že každý musí se ve svých potebách obmeziti, aby zmenšené množství stailo pro všechny. Matematicky zajisté nejsprávnjší a nejspravedlivjší rozešení. Ale taková tupá resignace není v povaze lidské. Vzpírá se vzpírají se jí celé vrstvy. Lidská spojí jednotUvec, lenost není strojem, v nmž lze uzavením uritých kohoutk neb záklopek spotebu topiva mechanicky regulovati. Pirozený pud, mocnjší než jakákoliv rozumová úvaha, tlaí každého, aby ze zbylých hodnot zabezpeil sob takový podíl, jaký odpovídal by jeho míe životní ped válkou; nikomu nechce se klesati
Toto
V tom
n
pod úrove pedválenou. Veškeren spoleenský život po válce vyplnn jest zápasy mezi jednotlivci a jednotUvými tídami o uhájení míry životní. Tento zápas o uhájení dívjší míry životní vtiskuje všemu dneš-
156
nímu hospodáskému životu zvláštní, nesnášenlivý ráz. tchto zápasech vítzí nejobratnjší, nejschopnjší a také nejzchytralejší jednotlivci, nebo ty tídy, které mohou újmy na vypadající pesunouti na jiné vrstvy; jednotlivcm podaí se dokonce tžiti z mimoádných pomr. Na ostatní dopadá plná tíha neblahých úink válených. Vda národohospodáská zná pro tento pípad je-
V
n
dinou radu. Je tak prostá, prhledná a laciná, že až stydno ji opakovati. Není jiné pomoci, než nahraditi zniené hodnoty novými, aby vystaily pro všechny. Nutno všemi technickými vymoženostmi doby a nejusilovnjší duševní i hmotnou prací vyvážiti z pírody vše, eho k obnov zásob zapotebí. Ale lidská povaha je již jednou taková, že v dob bezradnosti místo k pirozenému léení utíká se radji ku kouzlm a arám, že utšuje se vírou v zázrané léivé prostedky. Utíká se o pomoc k státu, jako nejmocnjší organisaci spoleenské, víc, že vládne kouzelným léivým proutkem. Neuvdomuje sob, že stát je na chud prostené tabuH pírodní soustolovníkem velmi vydatným, který pro své úkoly, jež po válce bez obtžkacích zkoušek na jeho bedra se skládají, potebuje zvlášt velkých soust, o které musí zmenšovati porce všech ostatních. Volali se, aby stát použil svých mocenských prostedk, maximálních sazeb, hrdelných trest a pod., nemlo by býti pehlíženo, že tyto prostedky jsou jen chvilkovou výpomocí z nouze, že trvalé pomoci jimi zjednati nelze píliš zeteln mluví zde etné zkuženosti, získané od nejstarších do nejnovjších dob, jako v starém ecku po peloponézských válkách, v císaském za dob Dioleciánových, ve Spojených státech po osvobozovací válce, ve Francii v dobách Ludvíka XIV. a za revoluce. Píliš vilo se ped válkou ve všemohoucnost státní a proto dostavuje se dnes rozarování a zklamání. Živelní pohroma, kterou byla válka, zpustošila píliš ;
ím
157
mnoho, než aby bylo lze vše rychle vybudovati. Dlouho ješt bude evropská spolenost na obnovovacím díle duševní a hospodáská ztrnulost stední pracovati Evropy po ticetileté válce poskytuje názorný píklad. Než od dob tch zmnila se povaha evropského lidu. ;
V
žilách jeho koluje krev podráždná všemi perody a pechody, jež prožity byly v neklidném století nevyjímajíc stodávno uplynulém. V žádném století neproletí velkých objev nových díl svtových žívalo hdstvo tak pronikavých zmn a nebylo zmítáno mezi tak protichdnými proudy, jako práv v století devatenáctém. V duševním život potácelo se v rzných stupnicích mezi svtovým humanismem na jednom a nacionálním šovinismem i státním imperialismem na druhém pólu. V politickém vývoji stídaly
—
—
se feudalism, absolutism, konservatism, liberalism, de-
mokratism za sebou. Ve veejné administraci vystídána vrchnostenská a mstská samovláda centralisujícím byrokratismem. V náboženském život kolísá se ve všech odstínech od vznícené náboženské horlivosti až k plnému náboženskému indiferentismu. Hospodáský život zaal svobodným fysiokratismem a konil stupovaným ochranástvím. Sociální politika pešla od potlaování dlnického hnutí k opaku, ku koaliní svobod a sociální reform. V zemdlství nahrazena v prtisíciletá vázanost pdy volností hospodáskou myslu postupuje se od rozptýlené emeslné, rukodílné výroby k soustedné výrob strojové a tovární. Ve sthuje se starý metafysicism ped historickým ;
vd
smrem,
deduktivní methoda nahrastihají a vystídávají se Bloudní klassicism, romantism, naturaHsm, verism. hdstva na dráze veejné mravnosti nejjasnji oznaují hraniní mezníky: kategorický imperativ Kantv na zaáteném, Nitsche-ova panská morálka na koneném bodu. Století devatenácté bylo stoletím pechod a perod, proto také stoletím nervosity. Pi a positivistickým
zována induktivní.
V umní
158
všech
tchto
perodech a pechodech byly
bu
úastnny
lidové
neb jako podncovatelé. Lid prosycený ideami z takového pohnutého ovzduší není schopen, aby snášel poválené tísn s takovou odevzdaností v osud, s jakou snášela
vrstvy
jako
spoluinitelé
Ty vrstvy, je pokolení z ticetileté války vyrostlá. které pi povaze svého povolání nemohou v cenách za svoje výkony neb za svoje výrobky válené újmy na jiné pesunovati a o které doslovn na stole pírody je macešsky postaráno, posuzují pomry svým zpsobem. Vidí kolem sebe tíse a strádání, samou sed, prázdnou radosti. Vidí ale souasn náhlé bohatnutí, pepychový život, lesklé slavnosti a radovánky v tch kruzích, které dovedly i z války tžiti a které dovedou poválená bemena na bezbranné vrstvy pevalovati. Snad v našem eskoslovenském stát tyto kruhy nejsou ani tak etné, jak veejné mínní ve své pedráždné obrazotvornosti se domnívá. Ale cit rozrušený nápadným rozdílem mezi kulturním, hospodáským i sociálním úpadkem na jedné a výdlkovou laností i požitkovou nenasytností na druhé stran odlehuje
si
voláním po nejjednodušším prostedku,
jak takové kiklavosti napraviti, voláním po rovnosti pro všechny: je-li strádání neodvratné, nech strádají všichni stejn; nelze-li všem pikázati pedválené porce, nech zmenší se porce každému bez rozdílu. To je nejnovjší socíalism, Socialism tento není or.
ganisován ve zvláštní politické stran, není obmezen na uritou tídu, nestará se o Marxovy theorie, neblouzní o sespolenní, nacionalisaci a pod. Socialism tento je projevem duševní vzpoury ustaraných a hledíc k války bezbranných vrstev proti kruhm, které, posmívajíce se svou ziskuchtivostí a svými pepychovými výstednostmi bíd kolkolem, domnívají se
tm
úinkm
pes všechna znamení doby ciální povinností,
dnešními
Tyto kruhy, teba
vi
býti
povzneseny nad so-
pomry každému
ukládané.
strádajícím vrstvám málo
159
et-
nedostatkem sociálního citu a svým požitkástvím nebezpenjšími boiteli dnešního poádku né, jsou
než dosavadní sociaHsm; nedovede-li spolenost tyto mravní poruchy a hospodáské výstelky ze svého ústrojí vymítiti, podkopává sama své základy rychleji, než by to dovedl jakýkoliv sociaHsm. Marxism není skutenost potvrdila to, co vda pedjiž nebezpený vídala, že spoleenský poádek nelze podle nho ;
prakticky zaíditi. Také praktický sociaHsm, který po válce vládnoucí strany socialistické skuten provádjí neb hlásají, nelze pokládati za tak nebezpený, že by jím zborcen mohl býti dnešní spoleenský v samých základech; míní pece zabezpeiti zamstnanému náležitý vHv a podíl ve správ podniku, nesmí proto zniiti nezbytný pedpoklad toho, podnikání samé. Ale nejnovjší sociaHsm, sociaHsm stísnných a hospodásky bezbranných, je pro spolenost nebezpeím. Je pohánn hybnými silami, jichž nelze ovládati, jakmile jednou byly rozpoutány a jichž ú-
ád
ink
nelze
ravý státník v rozhovoru
naped zmiti, hladem
a
bídou.
Prozí-
— býv. vlašský ministerský pedseda
Nítti
—
redaktorem „Manchester Guardian" vycifuje toto nebezpeí: „Považte nebezpeí, kdyby ta obrovská spousta trpícího Hdstva ve stední a- východní Evrop dala se v pohyb. Zde jest možnost revoluce, která ohrožuje všechny. Za každou cenu musí nenávist býti potlaena, naptí zmírnno." Praks
zkušenost a vda znají, bohužel, toliko prostedky, jež mohou jen doasn umírovati a jen zdlouhavým postupem chorobu léiti nejsou s to, aby pomohly naráz a úpln. Z velkého ádu pírodního nemže žádný hospodáský útvar uniknouti. V takové rozechvné dob nelze dost dtldiv pipomínati spolenosti povinnost, aby jednak vystíháno se bylo všeho, ím by tídní protivy mohly býti jíteny, jednak aby usilováno bylo o vyrovnání tchto protiv, dokud nerozšíily se v nepeklenutelné propasti. Neodsuzovat
tická
;
160
šmahem
asto
z neprovnitního pesvdení v nkterých kruzích okázale pstovanou dobrého a pokrokomódou, zkoumat to, co v vého a to dobré a pokrokové z nho provádt; takový je úkol naší doby, která octla se na rozhraní, ve kterém staré, utkvlé pomry zápasí s ideami nose vyvíjejícími, ve kterém jde o perod ze starých do nových forem spoleenského života. Socialism v tomto smyslu není uením, ureným jen pro tak zvaný proletariát, nýbrž uením, ureným i pro ostatní spolenost, aby v ní budil a udržoval pocit sociální odpovdnosti pro zájmy všech, vrstev národního celku.
socialism, jak stalo se
myšleného politického
vzdoru než
nm
v
Socialism
11.
161
spíše
z
ZÁVR. Kapitoly
Zmnily cialismu.
o
socialismu
po válce
lze tím zakoniti.
pomry, zmnila se s nimi i povaha soJe píznano, že reformního díla, sociaHsmem
se
v proud pošinutého, úastnily se u nás inn a s jistým úspchem též strany zastupující zájmy buržoastických vrstev venkovských i mstských. V tom spatovati sluši známku, jak ve všech vrstvách národa proniká a mohutní vdomí, že složitý problém sociální, jako nejvtší, nejobtížnjší a také nejpalivjší problém mladého našeho státu, musí býti vzájemnou souina slovo všech zvlášt dlužno podností všech vrstev národa rozuzlen. Neobejde se to trhnouti bez prudkých spor a zápas takový jest již jednou zvyk hdstva na tomto svt, že jen za boulivých kvas uvádí v život nové formy pokroku! Válka pohroužila celou evropskou pevninu ve velký úpadek, nejen nad ímž dlužno zvlášt se hospodáský, nýbrž bez ukHdujícího roztaké kulturní zasmušiti uzlení sociální otázky z tohoto úpadku nevybedneme. Kdo zachoval si pes všechny tžkosti a strasti doby trochu optimismu, musí proto dvovati, že podaí se najíti cestu, po které dojde se k vyrovnání sociálních, dnes tak píke se potírajících protiv. Prudká slova, jež v tídních zápasech z tábora do tábora se vrhají, nesmí optimistu másti, I nejzatvrzelejší škarohlíd nemže nevidti, jak pod tvrdými úinky drsné války vykhilo a vzrstá vdomí, že každý jednotlivec váspolenosti, a že zán jest uritými povinnostmi
—
—
;
tém
—
—
;
vi
162
vi
povinnostmi jen v úzkém okruhu svého povolání pispívá k tomu, aby toto vdomí sílilo a zvšeobecnilo, pispívá k tomu, aby otázka sociální rozluštna byla zpsobem, kterým by národ povznesen byl na vyšší stupe hospodáského, právního, spoleenského i mravního života. nadjí optimist sociální I kdyby podailo se dle problém vyrovnati, neoekávej nikdo, že problém ten zmizí budou tím ukHdnny jen sociální spory dnešní, ne však zítejší a pozítejší. Sociální choroby provázejí život lidský tak nerozlun, jako choroby tlesné. Jako nevynášel dosud nikdo všelék proti tmto, nevynajde ani všeléku proti onm. Sociální spory proplétají se celými djinami Hdskými, jen obsah jejich
spolenost
navzájem
vázána
jest
každému svému lenu. Kdokoliv teba
;
se mní. V nejstarších státech starovkých pohyboval se sociální problém kolem toho, jak osvoboditi
dlužníka od útisk vitelových; zákon Hammurabiho v starém Babylón, deuteronomion v IsraeH, Solon, Pisistratus, Agis, Kleomenes v starém ecku pokouší se o to, aby tuto otázku rozluštiH. V antickém pistupuje k tomu problém agrární (bratí Gracchové), otrocký (Spartacus) a v dobách císaství problém výi s lístky živy ve formách, dnešním našim (tesserae frumentariae) a maximálními sazbami nad jiné podobných. Celý stedovk vyplnn jest zápasem o obecnou („královskou") pdu, které hájí panovníci proti lanosti stavovských a duchovních pán. Na rozhraní stedního a nového vku je to selský lid, který ve francouzských jacqueriích, v anglickém odboji Ballem vedeném, v nmecké selské válce, v eském hnutí husitském se zbraní v ruce zlomiti chce feudální poddanství. V dobách francouzské revoluce zaíná klíiti dnešní forma sociálního problému. Jaká bude píští forma sociálního problému, až podaí se dnešní uklidniti? Nikdo nemže ji pedvídati; jen tolik víme, že vynoí se zase njaké nové sociální
ím
pomrm
11*
163
spory, formy nevíme, že
nám dnes neznámé. Dejme by
tomu, teba
problém dnešní rozešen byl úpln ve smyslu marxistickém pinášelo by to dojista sebou zárodky nového sociálního problému, který by vznikl snad z rozdíl mezi dlníky a dozorími silami, mezi hmotnými a duševními pracovníky sosociální
;
cialisovaného státu budoucnosti. Nezbývá proto jiného než nadje, že lidstvo do té doby pokroilé nauí se ešiti sociální problémy budoucnosti v mírných for-
mách. Budoucnost vyvírá z lna minulosti. Malý svt lidský nezná kUdu zrovna tak jako vesmír kolkolem, z nhož vyšel. Jako vody, tak nevracejí se lidské instituce ku
svým pramenm. Od
nejstarších
vk
kamenných
d-
nebyly než dlouhou, postupnou adou obnov. Dnešní mravní, kulturní, politické, tedy i hospodáské a sociální pomry, ku kterým lidstvo po statisíciletém vývoji dosplo, nelze pokládati za tak ztvrdlé, aby spatován mohl býti v nich závrek jeho vývoje. Jako se všechny tyto pomry, i ty, které jako teba soukromé vlastnictví považujeme za zkamenlé, až dosud v dlouhých obdobích lidského žití na svt mnily, jiny lidstva
budou mniti
píšt. Cedit enim rerum novitate extrusa vetustas Semper et ex aliis aliud reparare necesse est. se
i
astý omyl lidstva spoívá v domnnce tak leckterého pokolení, že umlými prostedky, zasahováním veejné moci, zákony a naízeními, lze pivoditi pevraty, které zastaví uritý smr vývojový, aby obrátily ho naráz do zcela nových konin, které zbourají spoleenskou budovu až dotud vystavenou, aby položily zcela jiné základy, z nichž by vyrostla ihned nová budova nové spolenosti. Teba jen ponoiti se ve výsledky, jež vyvážila z neskonalé dlouhé minulosti lovka na svt vda praehistorická a anthropologická,
aby
z nich
erpáno 164
bylo
pesvdení,
že
lidský pokrauje jen kroky zdlouhavými, že nové formy spoleenského života rodí se jen ponenáhlu z forem pedcházejících, že není v dnešní spolenosti pomru, pro který nenašly by se zárodky v starších pomrech, z nichž dnešní naše pomry vzklíily, rostly, až uzrály. Práv výsledky tchto vd nabádají ku skromnosti a trplivosti, ukazujíce, jak malé jsou pokroky lidstva jako celku v dobách, jež djiny mohou pehlížeti, jak i takové pemny, které souasníci v obvyklém peceování prohlašovali za pevraty kromobyejného dosahu, znamenaly jen malý krek ku pedu i ukládají proto každému, kdo v dobách rozrušených, jaké jsou dnešní, nedokav pál by si uspíšiti píchod nových forem životních, zdrženlivou opatrnost v nadjích do velkých pevrat skládaných. Spoleenské naše útvary, v nichž žijeme, dojista doznají zmn, snad i pevrat, ale nikoliv náhlým skokem, nýbrž postupnou evolucí. Tak tomu
vývoj
;
bylo
až
dosud;
a
dle
statisíciletým vý-
zkušeností
vojem stvrzených bude tomu tak i píšt. Kdo ví ve vývojové skoky, pezírá pokoující skutenost, že národové pírodní nejvtší tetina lidstva na svt žije dosud na primitivních stupních vývojových, že ztrnulá na osvtová oblast ínská menší tetina vývoji ped tisíci lety dosaženém, jsouc tím spokojena, aniž by pociovala touhy postupovati na kulturosvních píkách do výše, že nejmenší tetina
—
—
—
—
—
—
dosáhla dnešní tová oblast evropská a americká výše, aniž by ji to bylo ochránilo ped náhlým sícením do srázné propasti surového barbarství, jakým bylo ptiletí válené, svými výstelky dosud neza-
konené. Pro nedokavého *
je vyhhdka na nepekotnou postupnost vývoje v oboru sociálním jist trapným zklamáním, do nhož se ve své touze po okamžité, neb aspo rychlé náprav pociovaných vad spoleenských v stálý kultžce dovede vpravovati. Kdo však
ví
165
smrem
pokrokovým, erpá naopak turní vývoj lidstva z této soustavností vývojové, která teba se zastávkami, i se zptným pohybem, ale neuspíšujíc se, po-
nkdy
stupuje nezadržitelným krokem ku pedu, uklidující a pes leckteré ztrpující zklamání nezvratitelné pesvdení, že lidstvo pibližuje se k svým, teba nám neznámým cílm, a tedy také k lepším sociálním podosáhne. Kdyby ve velkých až jich otázkách doby, mezi které patí dnes nesporn složitá otázka sociální, ovládáni byli všichni, odprci i pívrženci, pesvdením o soustavnosti ve vývoji lidstva, které jako celek kráí zdánliv pomalu, ve skutenosti
mrm,
konen
bez zastávky ku svým cílm, otázky takové ešeny by mohly býti klidnjším a dojista úelnjším zpsobem, než dosud lidstvu uspoeny by mohly býti mnohé zápasy, zdržující ho na dráze k pokrokm. Bžnou mincí stalo se heslo, že jen v bojích rodí se pokroky peastým opakováním nezískalo heslo tc na pravdi;
vosti.
Nmecký „Einfhrung
historik K. Lamprecht vykládá ve spisu in das historische Denken", že v djin-
ném
vývoji každého národa sledovati lze uritá období, která se opakují. Velké události, které na národ kvas, burcující píslušníky, pikvaí, vydráždují v
nm
aby
sousteovali
všechny své síly, hromadili poznatky ve všech oborech Hdského vdní i umní, v oborech hospodáských i politických; toto období nazývá naturalistickým. Potom pichází období, ve kterém nabyté poznatky se tídí, kritisují, uspoádávají ve vdecké, umlecké, hospodáské, politické soustavy, období, které znamená duchový vzmach ve všech oborech; to jest období intelektuální.* Pak následuje období, ve kterém národ, vyerpav svých sil, ochabuje a tráví z výsledk pedcházejícího období; to jest období požitku a stagnace. Nezvratn potom dostaví se období úpadkové, až pikvaí zase njaká nová vehká událost, která rozeí stojaté vody v ná-
166
k novému kvasu. Mezi vdami patí filosofie djin k tm, o jichž výsledcích vyslovují se nejetnjší pochybnosti; nebo nehledíc k nepostaitelncsti pramenné látky, aby podobné zákony djinného vývoje mohly býti nezvratn dokázány, lpí na každém takovém djinném zákonu vývojovém píliš patrné stopy individuálních názor toho, kdo zákon vyvodil. Nech však tak i onak. Dovedl-li Lamprecht taje, jež djinný vývoj zastírají, správn proniknouti a je-li pravdou vývojový zákon, jak ho nakreslil, pak ocitá se náš národ v této dob uprosted kvasu prvního období, období naturahstického. A páti sob musí každý, aby píští pokolení, které po nás vyplní život národa svým obsahem a urovati bude jeho osudy, dosplo dodo období druhého, období intelektuálního a do období sociáln vydejme jako druhé pání
rod
—
rovnaného.
167
—
DODATEK K STATI O SOCIALISMU FRANCOUZSKÉM (str.
20 až
39).
Teprve když staf tato byla již otištna, docházely zprávy, vysvtlující píiny, pro které generální stávka, syndikalismem ve Francii v kvtnu 1920 vyhlášená, skonila nezdarem. Píiny ty jsou zajímavé proto, že z nich lze získati jakýsi obraz o proudech, jaké vnikly do hnutí francouzského dlnictva po válce. Ped válkou ovládáno bylo odborové hnutí dlnické revoluním syndikalismem. Duch tohoto smru vyvírá z usnesení, jež vycházela z ústední odborové jeho organisace, kterou je „Conféderation generále du travail". AJé již ped válkou bylo lze znamenati v odborovém hnutí tunírnnjší
smr,
zahrnující
železniní, knihtiskaské,
hlavn zamstnanectvo
textibií,
tento
D'Union
smr
zídil si syndikalisté".
r.
1909 stedisko v „Comité
V
odporu proti revolunímu syndikalismu oznauje se
smr jako „reformní syndikalism". dlnictva ve všech zlepšení smrech smírnou taktikou, zvlášt vyjednáváním s podnikateH. Reformní tento syndikaUsm zatlaován byl ped válkou smrem revoluním i nemohl se pi korporativním zpsobu hlasování (hlasuje se dle odborových
tento
Za
cíl
umírnnjší klade
si
pomr
poet len) na venek uplatniti. nezdar kvtnové stávky dokazuje, sesílil tento smr uvnit syndikalismu. Nebo mezi píinami nezdaru zaznamenaly francouzské listy jako zvlášt významnou také tu, že uritá ást odborového dlskupin bez ohledu na
Po
válce, jak
168
hlavn zamstnanectvo
železniní, pes povel neúastnila, neb úastnila sice, ale jen neochotn a liknav železniní zízenectvo, projíždjící denn krajinami válkou zpustošenými, vyciuje prý dobe, jak nové vybudování vyplenných kraj klade národu veliké úkoly, ped kterými musí stavovské zájmy, teba jen doasn ustupovati. Srovnává-li se tento úkaz s výsledkem posledních snmovních voleb, dopadnuvších pro socialism nepízniv, i s odkladným usnesením socialistického kongressu o pipojení k tetí internacionále, zdá se to nasvdovati tomu, že ve francouzském dlnickém hnutí pes vábivý píklad ruského bolševictví není ani po válce ochoty nastupovati dráhu zosteného smru. U nás mohl by reformní syndikaHsm francouzský vzbuzovati širší zájem proto, že náš eský národní socialism jistou dobu po válce jevil sklon k jeho zásadám. Pemnou národního socialismu v stranu výslovn socialistickou a pístupem na tí základní body marxistického programu (sespolenní, tídní boj, internacionálnost) byl tento vývoj zaražen nicmén mohl by pozorovatel, posuzující pomry v socialistických našich stranách jen dle zevních zjev, z politického a parlamentárního postupu našeho národního socialismu svádn býti k úsudku, že v tento sklon k reformnímu smru francouzskému dosud nevyprchal. Jako literární zástupci syndikalísmu vystupují ješt: Griffuelhes (L'Action syndinictva,
ústedí se stávky
bu vbec
;
;
nm
caliste, 1908) a Berth (Les ciahsme, 1908).
nouvéau Aspects du So-
169
OBSAH: Pedmluva
-
-
-
Dráždivá hesla agitaní
--.-__--7
-
-
-.--
Indívídualistiký a socialistický názor Socialism anglický
Socialism francouzský
svtový
-
-
-
-
-
-
3
13 21
--------40 -------51 --------65 -------72 ----------30
nmecký Rzné smry socialismu Socialism
Nacionalisae
pdy
Projekt sociališae výživy
Projekt soialisace státních financí
77
Socialism po válce
85
Od sespoleenštní k sestátnní Tídní boj po válce Sociališae v Rusku,
Nmeku,
92
102
Cchoslovensku
Kapitalism státní moci podrobený
-
Dodatek
109
-
-
-
-^-125
-
-------------
Z dusna mlžin na svží vzduch
Závr
-
142
162 168
KNIHY PROF.
Dra. FR.
FlEDLERA
ZEMDLSKÁ POLITIKA Soustavný výklad. Dva
Za
K
díly
o 562
str. Icx,
8^
19-80.
ZEMDLSKÉ ZÁKONY A JINÉ PEDPISY, TÝKAJÍCÍ SE ZEMDLSTVÍ V ECHÁCH. Soustavné uspoádáno a výkladem opateno. Dva svazky o 792 str. Icx. 8^ Za 1940.
K
Objednati lze v každém knihkupectví.
NAKLADATELSTVÍ
J.
OTTO,
V PRAZE. Itekem .Uole* v Praž*.
SP. S R. O.
DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET PLEASE
UNIVERSITY OF
HX 260 .3
A6F54
TORONTO
LlBRARY
Fiedler, František Socialism p?ed válkou po válce
==^^ •;>===^=j^ ^^^stZ
>^=
o
m^^=(/5O o >^ C/)^— z^ ^^—1 ^^^=LI= § o^ Q ==^='^ T-
)
<
=
in
_i^=^=ljj l-^= < ^=ir
D^= °°
L
CNJ
Q^