Společná zemědělská politika v chovu masného skotu s ohledem na bezpečnost potravin a welfare zvířat

MANAGEMENT, WELFARE, EKONOMIKA,VÝŽIVA A VÝROBA KRMIV V CHOVU MASNÉHO SKOTU odborný seminář v rámci projektu

„Společná zemědělská politika v chovu masného skotu s ohledem na bezpečnost potravin a welfare zvířat“

Skalský dvůr, 10. března 2010 soubor sylabů

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

VÝŽIVA ZVÍŘAT A A ZDRAVÍ ZVÍŘETE

JEJÍ

V LIV

NA

UŽITKOVOST

OBSAH Etika a welfare chovu skotu František Louda........................................................................................................... 2

Péče o zdraví masných plemen skotu Josef Illek................................................................................................................... 8

Výroba a konzervace krmiv Radoslav Koprna ..........................................................................................................18

Základní povrchová úprava a ošetřování pastvin Jiří Mrkvička ................................................................................................................22

Ekonomika výkrmu skotu BTPM Petr Kopeček ..............................................................................................................29

Růstový potenciál vybraných masných plemen skotu Jiří Bezdíček ................................................................................................................35

Vliv úrovně výživy v průběhu výkrmu na kvalitativní ukazatele masa Aleš Dufek .................................................................................................................38

Genetické a negenetické vlivy působící na kvalitu a jatečnou výtěžnost masa Jan Říha......................................................................................................................41

Management stáda a technika chovu v průběhu chovatelského roku Miroslav Homola ..........................................................................................................46

Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice

ETIKA, WELFARE, OCHRANA CHOVU SKOTU František Louda Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Motto: „Člověk nenalezne mír, dokud nerozšíří obzor svého soucítění na všechny živé organizmy“ Albert Schweitzer V současné době jsou rozvíjeny rozdílné systémy chovu skotu vycházející z filozofie konvenčního a ekologického zemědělství. S ohledem na úrodnost půdy a výrobní oblast ve které je skot chován na systémy intenzivní a extenzivní. Společnými znaky uvedených systémů musí být jakost a bezpečnost potravin, přiměřená ekonomická výnosnost, ochrana životního prostředí, etika a pohoda chovaných zvířat – welfare. Etika - představuje subkategorii filosofie. Je to věda o mravnosti jako společenské stránce života člověka a souhrnu etických principů. Představuje také možnost rozeznávat, co je správné a nesprávné. Etické otázky chovatelství

ochrana druhů a plemen

ekologický dopad chovu zvířat

vliv na sociální postavení chovatele

vliv na kvalitu života zvířat

vliv na kvalitu a nezávadnost potravin

Hodnocení systému chovu musí zahrnovat nejen jeho produkční účinnost, ale i zájem o kvalitu života zvířat – WELFARE. Dnes je hlavním kriteriem chovu hospodářských zvířat jejich produkční účinnost – mnohdy za cenu jejich strádání! Welfare – životní pohoda zvířat je založena na široké analýze této pohody v takové podobě, jak ji vnímají sama zvířata (Webster 1999). Faktory ovlivňující pohodu zvířat jsou obsaženy v požadavcích „pěti svobod“: 1- Svoboda od žízně a hladu a podvýživy – bezproblémovým přístupem k čerstvé vodě a krmivu dostačujícímu k zachování plného zdraví a síly. 2- Svoboda

od

nepohodlí

–

poskytnutím

vhodného

prostředí

včetně

přístřeší

a pohodlného místa k odpočinku.

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí 2/47

Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 3-

Svoboda od bolesti, zranění a nemoci – pomocí prevence nebo rychlé diagnózy a léčení.

4- Svoboda uskutečnit normální chování – poskytnutím dostatečného prostoru, vhodného vybavení a společnosti zvířat téhož druhu. 5- Svoboda od strachu a úzkosti – zabezpečením podmínek, jež vylučují mentální strádání.

BIOLOGICKÉ, ETOLOGICKÉ A

TECHNOLOGICKÉ POŽADAVKY OVLIVŇUJÍCÍ EKONOMIKU

CHOVU

Jednou ze základních zásad chovu hospodářských zvířat je respektování etiky a „životní pohody – welfare“, která přímo souvisí s jejich zdravím, užitkovostí a dlouhovýkonností. Termín „životní pohody“ zvířat je rovněž klíčovým pojmem v různých zákonech a vyhláškách na ochranu zvířat v řadě zemí. Životní pohoda zvířat je tvořena vztahem mezi zvířetem a vnějším prostředím. Z něho lze odvodit kvalitativní ukazatele pro hodnocení systémů ustájení, které lze členit

na ukazatele

chování, ukazatele fyziologické a ukazatele patologické. Ukazatele chování jsou:

chovem podmíněné odchylky od průběhu, trvání a četnosti ukazatelů přirozeného způsobu chování

chovem podmíněná absence základních parametrů přirozeného způsobu chování

chovem podmíněné poruchy chování

Fyziologické ukazatele jsou:

chovem podmíněné změny frekvence dechu a tepu

chovem podmíněné změny krevního tlaku

chovem podmíněné změny krevních ukazatelů

chovem podmíněné změny průběhu trávení

chovem podmíněné změny průběhu rozmnožování

Patologické ukazatele jsou:

chovem podmíněná onemocnění

chovem podmíněné poranění

chovem podmíněné ztráty

Chováním zvířata reagují na podmínky vnějšího prostředí. S jeho změnou se zpravidla mění i ukazatele fyziologické, které díky regulačním schopnostem organizmu značně kolísají.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Dlouhodobě nevyhovující podmínky vnějšího prostředí mají u zvířat za následek stres, snížení užitkovosti, onemocnění, poranění, případně úhyn a ekonomickou ztrátu chovatele.

ZPŮSOBY USTÁJENÍ, TECHNIKA CHOVU - WELFARE Celková doba pohybu krav zjišťovaná ve volném ustájení je překvapivě krátká. Jestliže na pastvě věnují krávy chůzi 12 až 25 % celkové denní doby (cca 3 až 6 hodin), dosahuje tato doba ve volných a boxových stájích pouze 2 % (cca 0,5 hodiny) celkového času. Jedním z důvodů této skutečnosti je, že ve volných stájích nejsou krávy v takové míře jako na pastvě motivovány k vyhledání a příjmu krmiva. Závažným důvodem je však i hierarchie mezi zvířaty. Na základě znalosti hierarchického členění, by do stáda neměly být nikdy zařazovány jednotlivé krávy, nýbrž vždy nejméně tři zvířata, schopná vytvořit ve volné stáji novou podskupinu. Rozměry stáje musí odpovídat nejen tělesným rozměrům, a pohybovým orgánům krav, ale musí zohledňovat a uspokojovat i tzv. individuální odstupy mezi zvířaty. Tento individuální odstup představuje prostor, při jehož porušení dochází k potyčkám mezi zvířaty. Rozsah tohoto prostoru mezi jednotlivými kravami a reakce zvířat na jeho zmenšování nebo zvětšování nejsou dosud dostatečně zjištěny. Je ale známo, že individuální prostor může být bez potyček mezi zvířaty porušen např. v případě tak zvané sociální tělesné péče, projevující se vzájemným “olizováním”. Význam individuálního odstupu zvířat závisí tedy na tom, zda se jedná o “sympatické” nebo “antipatické” styky. Při zohlednění všech těchto skutečností je pak zřejmé, že ve volných stájích vzniká celá řada hierarchických bariér podstatně omezujících pohyb zvířat. Proto musí šířka chodeb ve volných

stájích

odpovídat

nejen

anatomickým

rozměrům

krav,

ale musí

respektovat

i individuální odstupy při pohybu zvířat. Na základě tohoto poznání lze však druh a počet srážek mezi zvířaty využít jako měřítko, jak dobře nebo nedostatečně odpovídá volná stáj požadavkům welfare - přirozenému způsobu chovu. Nejvyšší počet vzájemných potyček mezi zvířaty se vyskytuje v boxových volných stájích, nejnižší pak ve volných stájích s hlubokou podestýlkou s výběhem. ETOLOGICKÉ POŽADAVKY NA MIKROKLIMA VE STÁJÍCH PRO DOJNICE Životní pohoda hospodářských zvířat – welfare není jen prvořadým ekonomickým zájmem farmáře,

rozhodujícím

o chovatelském

výsledku,

ale

v současné

době

je

i v popředí

společenského zájmu ve směru zvýšené péče o ochranu zvířat v intenzivních chovech. Zkušenosti přesvědčivě dokládají, že jsou-li v zemědělském podniku průběžně k dispozici rozhodující provozní vstupy pro ekonomický úspěch výroby mléka, tj. vysoce užitkové dojnice mléčného plemene, vysoce kvalitní a levná racionální výživa pro individuální vysokou užitkovost i odborně vyspělá, na výsledku finančně motivovaná ošetřovatelská péče či řízení, nachází se objekt stáje pro dojnici víceméně až na posledním místě řady etologických vlivů a je jej proto možné realizovat bez zvláštních provozních rizik jako technologicky progresivní lehkou stavbu “studené stáje” při nízkých investičních nákladech. Naopak při provozní nezajistitelnosti uváděných rozhodujících vstupů nebo v klimaticky výslovně nepříznivých


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice podmínkách, nabývá stavební řešení objektu stáje celkově etologicky významnou polohu “nejslabšího článku v řetězu vlivů”, rozhodujícího do značné míry o úrovni mikroklimatu a tím i o stavu životní pohody - welfare, zdravotním stavu, užitkovosti dojnic či spotřebě krmiva na jednotku hlavního výrobku. Projevuje se určitý paradox, kdy dojnice holštýnského plemene s vysokou užitkovostí při racionálním krmení na tuto svoji vysokou užitkovost je spíše “vděčná” za chladnější prostředí (bez průvanu) ve volné boxové stáji a nereaguje na něj zvýšenou spotřebou krmiv či snížením dojivosti. U tepelně neizolovaných “studených stájí” se vždy doporučuje částečné minimální zateplení střešního pláště (3 – 4 cm izolace), účinné přirozené větrání s regulovatelnou i neregulovatelnou

průběžnou

hřebenovou

štěrbinou

v rozmezí

šířky

24

–

40 cm,

regulovatelnými podstřešními podélnými štěrbinami v obvodových zdech o šířce 24 cm. U “studených stájí” se preferuje stelivový systém ustájení. K výstavbě tzv. “teplých stájí” s masivnějším konstrukčně - materiálovým řešením a vyšším investičním nákladem, je přistupováno víceméně individuálně, s racionální uvážlivostí a vždy po přísně lokálním posouzení výrobně - klimatických podmínek zemědělského podniku. Uzavřené teplé volné boxové stáje pro dojnice s tepelnou izolací se doporučují pouze v oblastech, kde se teplota v zimě může pohybovat souvisle po 2 dny za sebou kolem -15°C, nebo kde přicházejí v úvahu v zimních obdobích silné větry s trváním více než 24 hodin a množstvím napadaného sněhu nad 20 cm. Jiná skupina autorů směruje používání “teplých stájí” při vyšších investičních nákladech o 20 – 30 % oproti tepelně neizolovaným stájím do spíše extrémních klimatických podmínek, respektive do oblastí s více než 120 dní trvajícím chladným zimním obdobím. V ostatních podmínkách považují výstavbu “teplých stájí” spíše jako snahu po vytvoření pohody pro ošetřovatele než pro pohodu stáda. Naopak tepelně neizolované “studené stáje” s přirozeným větráním orientují do oblasti chladných a mírných, kde je možné vnitřní stájovou teplotu pro dojnice v zimě udržet na úrovni rozmezí minima –9,4°C až –12,2°C s nezbytným aspektem konzumace teplé vody z automatických napájecích žlabů, volného pohybu zvířat ve stáji a suchého povrchu těla. Mléčná produkce klesá u dojnic teprve při teplotě –18°C v zimě a +26°C v létě. Relativní vlhkost ve stáji nad úroveň optima zvyšuje depresivní efekt a významně snižuje užitkovost.

ZÁKLADNÍ EVROPSKÉ PŘEDPISY V

OBLASTI PÉČE O POHODU ZVÍŘAT

Mezi základní předpisy Evropských společenství (ES), které upravují problematiku péče o pohodu hospodářských zvířat v Evropské unii, jsou následující předpisy: SKOT A PRASATA

Směrnice Rady 98/58/ES o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely

SKOT

Směrnice Rady 91/629/EHS kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu telat



Směrnice Rady 97/2/ES kterou se mění směrnice 91/629/EHS kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu telat

PRASATA

Směrnice Rady 91/630/EHS kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat

Směrnice rady 2001/88/ES kterou se mění směrnice 91/630/EHS kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat

Směrnice Komise 2001/93/ES kterou se mění směrnice 91/630/EHS kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat

PÉČE O

POHODU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT A CROSS-COMPLIANCE

Směrnice Rady 98/58/ES představuje zákonný požadavek na zajištění dobrých podmínek pro zvířata chovaná pro hospodářské účely. Jedná se zejména o ustanovení článku 3 a 4, kde je stanoveno:

každý držitel (chovatel) musí učinit náležité kroky pro zajištění dobrých životních podmínek zvířat, které jsou v jejich péči, a pro zajištění toho, aby těmto zvířatům nebyla způsobena zbytečná bolest, strádání nebo zranění

zvířata musí být chována s přihlédnutím k druhu, jeho stupni vývoje, adaptaci a domestikaci a domestikaci a k jejich fyziologickým a etologickým potřebám v souladu s dosaženými zkušenostmi a vědeckými poznatky

u zvířete, u něhož se projevují příznaky onemocnění (nákazy) nebo zranění musí být bez odkladu náležitě ošetřeno a v případech, kdy nereaguje na ošetření, musí být co nejdříve zajištěna veterinární pomoc. V nutných případech musí být nemocná nebo zraněná zvířata izolována ve vhodných ustájeních se suchou podestýlkou, vyžaduje-li to situace.

KŘÍŽOVÁ SHODA (CROSS COMPLIANCE) LEGISLATIVA Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, které je základním předpisem týkající se reformy Společné zemědělské politiky. Prováděcím předpisem je nařízení Komise (ES) č. 796/2004, které se zabývá kontrolou křížové shody a sankcemi za neplnění požadavků. VÝKLAD Křížová shoda je podmínkou poskytování finančních podpor. Pojmem křížové shody se podle Evropské agentury pro životní prostředí rozumí spojení problematiky

ochrany

životního

prostředí

a zdraví

s problematikou

dotační

politiky

v zemědělství.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Poznámka: Přehled právních předpisů ČR ve vztahu k ochraně zvířat (stav ke dni 1. 8. 2009) je uveden v prezentaci.

POUŽITÁ LITERATURA: Webster John (1999): WELFARE: životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji. ISBN 80-238-4086-X, 260 s. Rist Michael a kol. (1994): Přirozený způsob chovu hospodářských zvířat. ISBN 80-85839-02-4, 126 s. Jebavý Lukáš (2009): Etika chovu zvířat. ISBN 978-80-213-2030-7, 205 s.

KONTAKTNÍ ADRESA: prof. Ing. František Louda, Dr.Sc. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Tel.: +420 583 392 172 E-mail: [email protected]



PÉČE O ZDRAVÍ MASNÝCH PLEMEN SKOTU Josef Illek Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Základním předpokladem úspěšného chovu skotu masných plemen je dobrá plodnost a dlouhověkost krav, minimální nemocnost a úhyn telat a vysoká intenzita růstu telat a mladého skotu. Zdravotní situace v chovech masného skotu zvláště u krav je ve srovnání s chovy dojených plemen významně lepší. Zdravotní stav telat je ve většině chovů srovnatelný, i když v některých chovech je horší. U mladého skotu je zdravotní situace dobrá. V této kapitole bude věnována pozornost pouze významným poruchám zdraví, které způsobují velké ekonomické ztráty.

1. NEMOCI TELAT Zdravotní intrauterinního

stav

telat

vývoje

v ranném

a to

postnatálním

zdravotním

stavem

období a výživou

je

ovlivňován

matky,

již

průběhem

v období porodu,

poporodním ošetřením telete, především včasným a dostatečným napojením telete kolostrem a zoohygienickými podmínkami. K významným poruchám zdraví náleží: Snížená vitalita telat, asfyxie, hypogamaglobulinémie, průjmová a respirační onemocnění, karence vitaminu A, E, karence selenu, zinku, mědi a manganu.

1.1 SNÍŽENÁ VITALITA TELAT Snížená vitalita telat je charakterizována změnami fyziologických funkcí a chování telat v prvních

hodinách

po

narození.

Souvisí

s výživou

a zdravotním

stavem

vysokobřezí

krávy, intrauterinním vývojem, průběhem porodu a poporodním ošetření telete. Symptomy: U telat se vyskytuje malátnost, apatie, neschopnost se včas postavit, nezájem o pití kolostra, slabý sací reflex nepravidelný dech, velmi často i mírně snížená teplota a různý stupeň cyanózy. Nejsou-li včas telata ošetřena dochází k úhynu, nebo v důsledku nedostatečné kolostrální imunity dochází k sepsi, či k těžkým průjmům, dehydrataci a k úhynu telat v prvních dnech života. Prevence: Spočívá v zajištění vhodné výživy vysokobřezích krav, především nezkrmovat závadnou píci a udržovat optimální kondici krav, zabezpečit dostatečný příjem minerálních látek, stopových prvků a vitaminů. Nestresovat krávy, umožnit spontánní porod a správně ošetřit tele po narození. Dle potřeby zabezpečit odbornou pomoc při porodu.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 1.2 ASFYXIE TELAT Asfyxie telat je porucha respirace novorozených telat charakterizovaná nepravidelným dýcháním, nebo zástavou dechu při zachovalé srdeční činnosti. Etiologie: Příčinou asfyxie je protrahovaný porod, stlačení, nebo předčasné přerušení pupečního provazce, či aspirace plodových vod. Nedostatečná plícní ventilace vede k hypoxii, respirační a metabolické acidóze a k celkové slabosti novorozeného telete.

1.3 HYPOGAMAGLOBULINÉMIE A AGAMAGLOBULINÉMIE Hypogamaglobulinémie

je

patologický

stav

charakterizovaný

sníženou

koncentrací

gamaglobulinů v krvi, agamaglobulinemie je stav naprosté absence gamaglobulinů v krvi. Telata se rodí bez protilátek, stopy protilátek v krevním séru novorozených telat bývají po proběhlé intrauterinní infekci. Odolnost telete proti infekci je zcela závislá na včasném a dostatečném příjmu protilátek (imunoglobulinů) kolostrem. Koncentrace imunoglobulinů (Ig) v krevním séru telat ve stáří 2 až 6 dnů má činit 15g/l. Hodnoty Ig nižší než 12g/l jsou považovány za nízké a jsou příčinou vysoké nemocnosti telat. Hodnoty Ig nižší než 5g/l predisponují vznik sepse. U telat s nedostatečnou kolostrální imunitou se mnohem častěji vyskytují záněty pupku.

1.4 PRŮJMOVÁ ONEMOCNĚNÍ TELAT (DIARRHOICKÝ SYNDROM) Průjmová onemocnění telat v ranném postnatálním období představují nejvýznamnější zdravotní problém u této kategorie skotu a vytváří značné přímé i nepřímé ekonomické ztráty. Výskyt tohoto onemocnění je značný a v závislosti na řadě faktorů postihuje v jednotlivých chovech 10 až 90% telat, přičemž mortalita se obvykle pohybuje v rozmezí 3 až 10%, ale v problémových chovech převyšuje i 30%. Ekonomické ztráty vznikají nejenom v důsledku úhynu zvířat, ale i v důsledku snížení přírůstku hmotnosti, zvýšenými náklady na ošetřování, léčení, prevenci a značnou selekci zvířat. Na

vzniku

průjmových

onemocnění

se

podílí

široká

řada

příčin

od

dietetických,

chovatelských až po infekce různými patogeny. 1.4.1 DYSPEPSIE TELAT (NEINFEKČNÍ PRŮJMY) Dyspepsie se vyskytuje u telat v prvních dnech života a je charakterizována poruchou sekrece, resorpce a motoriky slezu a střev s následným nechutenstvím, průjmy a rychle se rozvíjející dehydratací. Predisponuje uplatnění různých patogenů a vznik infekčních průjmů. Etiologie: Je multifaktoriální. Hlavní příčinou je nízká ošetřovatelská péče, nedostatky v napájení telat, v ustájení a nedodržování hygienických zásad chovu. Velmi často se uplatňuje podchlazení telat při ležení na vlhké podestýlce, či ve výběhu.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 1.4.2 INFEKČNÍ PRŮJMY Infekční průjmy jsou u telat v ranném postnatálním období mnohem častější a závažnější než

neinfekční

průjmy.

Vznikají

u telat

s nedostatečnou

kolostrální

imunitou,

u telat

oslabených, v důsledku dyspepsie, nebo vznikají primárně především v podmínkách s nízkou úrovní hygieny chovu a při nedostatečné péči o telata, zvláště pak v důsledku zvýšeného infekčního tlaku v chovech s vysokou koncentrací zvířat a všude tam, kde technologie nepočítá s elementárními potřebami telat. Sezónní telení, které je v chovech krav bez tržní produkce mléka nejčastější a zasahuje do období, kdy zimoviště je znečištěno vysokou vrstvou výkalů, krávy jsou znečištěné a v celém prostoru zimoviště i stáje včetně porodních kotců je vysoká koncentrace různých patogenů. Etiopatogeneze: Hlavní příčinou průjmových onemocnění telat jsou smíšené infekce virů, bakterií a protozoí za spolupůsobení mnoha negativních faktorů prostředí a při nedostatečné kolostrální a laktogenní imunitě. K významným patogenům průjmových onemocnění telat náleží: Rotaviry, koronaviry, virus BVD, IBR, adenoviry, astroviry parvoviry, z bakteriálních patogenů to jsou E. coli, salmonely a klostrídie, z parazitárních pak kryptosporidie guardie a kokcidie. Terapie: Základem úspěšné terapie je včasná a vhodná dehydratace průjmujících telat. S rehydratační terapií je nutné začít včas, kdy telata jsou ještě sama schopna přijímat tekutiny. Tele o hmotnosti 40 kg trpící průjmem má základní potřebu tekutin 3 l na den.Při mírné dehydrataci se potřeba zvyšuje o 2 l, při těžké dehydrataci až o 4 litry. Ztráty tekutin a elektrolytů v průběhu průjmových onemocnění jsou značné. Pro vyrovnání deficitu při lehkém průjmu činí dávka 1,5 až 2 litry, u výrazného průjmu 3 až 3,5 litrů a u profuzního průjmu 4 až 7 litrů za den. Prevence průjmových onemocnění telat: Prevence začíná optimální výživou a ošetřováním vysokobřezích

krav

a jalovic.

Nedostatky

ve

výživě

březích

krav

negativně

ovlivňují

intrauterinní vývoj plodu a kvaliu kolostra. Velmi negativně se uplatňuje zkrmování narušené píce, obsah mykotoxinů v krmivech, deficit

NL, selenu, beta karotenu, vit. A a vit. E.

V prevenci průjmů u novorozených telat je velmi důležité zabezpečení dobrých hygienických podmínek ve stáji, zimovišti i porodních boxech, hygiena porodu, správné ošetření telete po narození a včasné a dostatečné napojení telete kvalitním kolostrem. Pro zlepšení kvalty kolostra a kolostrální imunity je vhodné vysokobřezí krávy a jalovice vakcinovat zvláště proti rotavirům, koronavirům a E. coli. Bezprostředně po narození telete je vhodné teleti aplikovat per os kolostra pastu a tím zvýšit a urychlit příjem protilátek. V případě přikrmování telat startérem je vhodné do jadrné směsi zařadit probietika, či prebiotika a optimální množství mikronutrientů jako je selen, zinek, měď a vit. E, které bývají u telat často karenční. V průběhu celého odchovu dbát na dobrou hygienu prostředí.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 1.5 ONEMOCNĚNÍ RESPIRAČNÍHO ÚSTROJÍ (RESPIRAČNÍ SYNDROM) Respirační syndrom skotu je komplex onemocnění dýchacího ústrojí vyvolaný viry, bakteriemi, mykoplazmaty, chlamídiemi a parazity za spoluúčasti dalších faktorů, jako je oslabená imunita, nevhodné zoohygienické podmínky, stres, transport zvířat a nedostatky v technologii chovu. Postihuje telata ve stáří 1 až 3 měsíců a zvláště pak u zástavového skotu jedná-li se o velkovýrobní technologii výkrmu, nebo odchovu nakoupených zvířat z různých chovů, přepravovaných na větší vzdálenosti. U telat se zpravidla toto onemocnění vyskytuje v zimním a jarním období u oslabených telat po prodělaných průjmových onemocněních nebo s nimi současně. Výskyt je však nižší než telat mléčných plemen. Etiologie:

Na vzniku onemocnění se podílí viry jako je Herpesvirus (BHV-1) – původce

IBR, virus BVD, virus PI 3, Respiratorní syncytiální virus (BRSV), Parvovirus, Koronavirus Adenovirius. Z bakteriálních patogenů to je

Mannheimia haemolytica, Pasteurella multocida,

Haemopphilus somnus, Mycoplasma bovis, Chlamidia spp., Actinomyces pyogenes, Listeria monocytogenes a další. Z parazitů je to pak Dictylocaulus viviparus. Terapie spočívá v aplikaci antibiotik a nesteroidních antiflogistik, v aplikaci expektorancií a brnchodlatancií. Nezbytné je zabezpečení dobrých zoohygienických podmínek, kvalitní krmnou dávku a pohodu zvířat. Prevence: Spočívá v dodržování epizootologických zásad chovu, v zabezpečení dobré imunity telat a vyhovující zoohygieny. V průběhu pastevního období většinou k výskytu respiračního syndromu nedochází. Pro prevenci respiračního syndromu u zástavového skot je vhodné provádět vakcinaci zvířat před jejich přemístěním, minimalizovat stres v průběhu transportu a realizovat turnusový systém chovu. V indikovaných případech lze po převozu zástavového skotu aplikovat antibiotika.

2. ONEMOCNĚNÍ SKOTU V

PRŮBĚHU PASTVY

2.1 INFEKČNÍ KERATOKONJUKTIVITIDA Infekční keratokonjuktivitida je akutní nakažlivé onemocnění oční spojivky a rohovky charakterizované katarálním zánětem, který postupně přechází v zánět hnisavý s tvorbou abscesů a vředů na rohovce. Postihuje telata, mladý skot i krávy na pastvinách. Onemocnění vyvolává

Moraxela

bovis

za

spoluúčasti

dalších

patogenů

(streptokoky,

stafylokoky).

Predispozičně působí ultrafialové záření, které zvyšuje náchylnost k infekci. Onemocnění přenáší mouchy, muchničky a komáři, může se však šířit i přímým kontaktem. 2.1.2 KATARÁLNÍ HOREČKA (MODRÝ JAZYK – BLUETONGUE) Katarální horečka, nazývaná též modrý jazyk (bluetongue) je virové transmisivní onemocnění skotu, malých a volně žijících přežvýkavců přenášené tiplíky rodu Culicoides. Onemocnění není přenosné na člověka. Původně se toto onemocnění vyskytovalo u ovcí v Africe a odtud se rozšířilo do dalších kontinentů. V České republice byl první případ onemocnění diagnostikován v roce 2008.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 2.2 PARAZITÓZY SKOTU Významný komplex onemocnění s velmi negativním dopadem na ekonomiku chovu masného skotu tvoří parazitózy.

Zvláště v průběhu pastvy v podmínkách vysokých vodních

srážek je výskyt parazitóz značný. Nejvýznamnější skupinu tvoří helmintózy a to zvláště trichostrongilidóza, méně často se v současné době v naších chovech vyskytuje motoličnatost a ojediněle diktiokaulóza. V některých chovech je aktuální i cysticerkóza. Významnou skupinu tvoří i hmyz. 2.2.1 TRICHOSTRONGILIDÓZA Trichostrongilidózu způsobuje velká skupina hlístic lokalizovaných ve slezu a tenkém střevě. Ve slezu parazituje Ostertagia ostertagii, Haemonchus contortus, Haemonchus placei a Hemonchus similis. V tenkém střevě to je především Trichostrongilus colubriformis, Cooperia punctata.

Coperia

oncophora,

dále

zástupci

rodu

Nematodirus,

Oesophagostomum,

Bunostomum, Strongyloides a Trichuris. Vývoj těchto parazitu nepotřebuje mezihostitele.Vajíčka se dostávají výkaly do vnějšího prostředí, kde za vhodných podmínek (vlhko a teplo) se v průběhu 1 až 2 týdnů vyvíjí infekční larvy. Larvy migrují po stéblech trav a po spasení se dostávají do trávicího ústrojí skotu, kde dospívají. Celý vývojový cyklus trvá přibližně 3 týdny. Náchylná na toto onemocnění jsou především pasoucí se telata a mladý skot do stáří 1 roku. Hlístice na sliznici slezu a tenkého střeva sají krev, produkují toxiny, vyvolávají zánětlivé reakce, narušují trávení ve slezu a střevě a způsobují průjmy. Klinické příznaky: U zvířat se vyvíjí anemie, je omezen růst, zhoršuje se kondice, snižuje se žravost zvířat, vyskytují se vodnaté průjmy, dochází k dehydrataci, hypoproteinémii. Zvířata jsou zesláblá nerada se pohybují, může dojít až k ulehnutí a úhynu. Diagnostika: vychází s klinického syndromu (průjmy, nízké přírůstky hmotnosti, matná srst, špatná kondice) a rozhodující je parazitologické vyšetření výkalů i pitva uhynulých zvířat. Terapie: Spočívá v aplikaci anthelmintik. U masného skotu je vhodné provádět odčervení na jaře před vyhnáním na pastvu, dále v průběhu června a na konci pastvy. Vhodné je použití přípravku Ivomec a Dectomax , ale i jiné přípravky jsou vhodné. Prevence: Základem je pravidelná dehelmintace všech kusů na podzim a na jaře, střídání pastvin

a jejich

správné ošetření

v průběhu

pastevího období. Důležité je pravidelné

parazitologické vyšetření výkalů a volba vhodných antiparazitik. 2.2.2 FASCIOLÓZA – MOTOLIČNATOST Motoličnatost je závažné onemocnění skotu vyvolané motolicí jaterní – Fasciola hepatica. Vyskytuje se i u volně žijících přežvýkavců. V našich podmínkách je její výskyt u masného skotu ojedinělý především vázaný na některé lokality v Jižních Čechách. Lze však očekávat, že dojde k jejímu rozšíření. Vývoj motolice jaterní vyžaduje mezihostitele, kterým je bahnatka malá.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 2.2.3 DIKTIOKAULÓZA - PLICNÍ ČERVIVOST Diktiokaulóza je závažné parazitární onemocění skotu, které se vyskytuje v průběhu pastvy v teplejších a vlhkých oblastech. U telat a jalovic má charakter akutního onemocnění, u krav je průběh většinou chronický. V našich podmínkách se v současné době toto onemocnění vyskytuje sporadicky. Původcem onemocnění je plicnivka jelení. Prevence: Spočívá ve střídání pastvy v krátkých intervalech, preventivním odčervování a ve vakcinaci mladého skotu proti D. viviparus. 2.2.4 CYSTICERKÓZA – UHŘIVOST SKOTU Uhřivost

skotu

je helmintozoonóza

charakterizovaná nálezem

cysticerků

(uhrů)

–

vývojového stádia tasemnice bezbranné v příčně pruhované svalovině, především ve žvýkacích svalech, v jazyku, srdečním svalu, eventuálně v mezižeberních svalech a bránici. Dospělé tasemnice cizopasí ve střevě člověka. Etiologie: Skot se nakazí kontaminovaným pastevním porostem nebo senem vajíčky tasemnice. Vajíčka tasemnice jsou velmi odolná vnějšímu prostředí. V exkrementech člověka, v kalech odpadních vod a žumpách přežívají několik měsíců. Onemocnění probíhá u skotu bez příznaků onemocnění. Diagnostika: Pro diagnostiku je důležitá prohlídka masa na jatkách. Průkaz cysticerků (uhrů) ve žvýkacích svalech a myokardu je základem diagnostiky. Terapie: Neexistuje. Prevence: Základem je hygiena prostředí, nepoužívat k hnojení pastvin obsah žump a čistírenské kaly. Důležitá je prohlídka masa na jatkách a informace chovatele o výskytu cysticerků v mase a následná zdravotní kontrola ošetřovatelů a dodržování hygienických zásad v chovu. 2.2.5 HYPODERMATÓZA – STŘEČKOVITOST Střečkovitost je onemocnění skotu vyvolané larvami střečka hovězího (Hypoderma bovis) a střečka malého (hypoderma lineatum). V průběhu tohoto onemocnění dochází k poškození kůže, k zánětlivým reakcím ve svalech, jícnu, v podkoží. Ojediněle dochází k parézám. Je snížena intenzita růstu zvířat a zhoršená kvalita masa. Při značném průniku larev do jícnu je snížený příjem pastevního porostu a narušené polykání. Při prostupu larev do páteřního kanálu se zvířata nekoordinovaně pohybují a může dojít až k paréze pánevních končetin a ulehnutí zvířat. V zimním období a na jaře lze pozorovat pod kůží ve hřbetní krajině různě velké boule až velikosti vlašského ořechu. Larvy obsažené v podkožních boulích provrtávají kůži a vznikají hnisavá ložiska s výtokem sekretu. Zánět se může rozšířit do hlubších vrstev podkoží i do svaloviny. Vzniklé toxiny mohou vyvolat alergické reakce.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Diagnostika nečiní potíže, problémem může být odhalení příčin paréz, protože ty vznikají dříve než se objeví podkožní boule. Terapie: Ošetření zvířat v podzimním období přípravky Ivomec, nebo Dectomax spolehlivě ničí larvy a zabraňuje vzniku podkožních boulí. Prevence spočívá v použití systemických insekticidů s dobrými repelentními účinky v době náletu střečků. 2.2.6 NAPADENÍ BODAVÝM HMYZEM Bodavý hmyz jako jsou muchničky, komáři, pakomáři, ovádi, mouchy – bodalka stájová značně obtěžují zvířata na pastvě, sají krev a mohou přenášet různá onemocnění (infekční keratokonjuktivitídu, katarální horečku, a původce letní mastitídy). Při intezivním napadení skotu muchničkami vznikají výrazné lokální reakce, může dojít k narušení cirkulace a vskytuje se dyspnoe a v důsledku narušení respiračního centra toxickými látkami ze slin muchniček až k úhynu zvířat. Již samotné zneklidňování zvířat vede k většímu pohybu hlavy, ohonu, i pobíháním zvířat na pastvě a tím i k horšímu pasení.

U telat a mladého skotu jsou nižší

přirůstky hmotnosti. U krav nižší produkce mléka. Prevence spočívá v použití insekticídních přípravků, ve správném ošetřování pastvin a organizaci pastvy. 2.3 PORUCHY METABOLISMU A INTOXIKACE Poruch metabolismu u masného skotu ve svém komplexu netvoří tak závažnou skupinu onemocnění jako u krav dojených plemen, přesto však v některých chovech jsou významné a to na začátku pastvy krav a mladého skotu a dále u telat v celém období odchovu. K častým poruchám náleží: 1. Poruchy trávení v předžaludku (jednoduchá indigesce, alkalóza bachorového obsahu, hniloba bachorového obsahu a nadmutí) 2. poruchy minerálního metabolismu (hypomagnezémie – pastevní tetanie, karence selenu, mědi a zinku 3. Intoxikace (methemoglobinémie) 2.3.1 JEDNODUCHÁ INDIGESCE Jednoduchá indigesce je porucha trávení v předžaludku, která je charakterizována sníženou mikrobiální aktivitou bez významnějších změn bachorové tekutiny a bez klinických projevů onemocnění. Prevence: Spočívá v postupném přivykání na pastvu, v přikrmování zvířat na počátku pastvy slámou, senem a v zajištění dostatečného množství minerálních látek ve formě lizů či minerálních směsí v korytech na pastvině.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 2.3.2 ALKALÓZA BACHOROVÉHO OBSAHU Bachorová alkalóza je akutní až chronická porucha trávení v předžaludku, která je charakterizována

zvýšeným

pH

bachorové

tekutiny

a zvýšenou

koncentrací

amoniaku

v bachorové tekutině. Onemocnění je vyvoláno zkrmováním píce (pastevního porostu) bohaté a dusíkaté látky, při současném nedostatku lehce stravitelných sacharidů a vlákniny. Vyskytuje se především na počátku pastevního období a v období ke konci pastvy v měsíci září, kdy v důsledku větších srážek pastevní porost rychle obrůstá a má vysokou koncentraci rychle degradovatelných NL, nízký obsah sacharidů a vlákniny. Prevence: Spočívá v postupném navykání zvířat na pastvu, doplnění krmné dávky slámou, senem, siláží. Velmi důležité je dodržování optimální dávky dusíkatých hnojiv na pastviny a dodržování dostatečné doby mezi hnojením a začátkem pastvy. 2.3.3 HNILOBA BACHOROVÉHO OBSAHU Hniloba

bachorového

obsahu

je

charakterizována

hnilobným

rozkladem

zažitiny

v předžaludku. Onemocnění vzniká při zkrmování narušených krmiv, při spásání zaplavených pastvin, napájení hygienicky závadnou vodou, nebo se onemocnění vyvine z alkalózy bachorového obsahu. Prevence zpočívá ve spásání kvalitních a nezávadných pastevních porostů a v napájení hygienicky nezávadnou vodou. 2.3.4 AKUTNÍ NADMUTÍ – TYMPANIE Akutní tympanie je onemocnění skotu charakterizované enormním rozšířením bachoru a čepce v důsledku nahromadění značného množství plynů vytvořených v průběhu intenzivní bachorové fermentace. Vyskytuje se především na začátku a na konci pastevního období. Jedná se většinou o hromadné onemocnění se značnými ztrátami úhynem zvířat. Prevence spočívá v postupném návyku zvířat na pastvu. Nedoporučuje se zahajovat pastvu zvířat za rosy a deště, je nutné se vyvarovat spásání namrzlých porostů. 2.3.5 PASTEVNÍ TETANIE Pastevní tetanie je akutní až chronické onemocnění mladého skotu i krav charakterizované enormním snížením koncentrace hořčíku v krevní plazmě, zvýšenou nervosvalovou dráždivostí, až vznikem tonickoklonických křečí. Vyskytuje se převážně na jaře v období zahájení pastvy. Prevence: Spočívá v pozvolném přechodu na pastvu a 1 až 2 týdny před zahájením pastvy je vhodné zkrmovat zvířatům 30 až 50 g síranu či oxidu hořečnatého, na pastvě pak předkládat zvířatům pastevní lizy, nebo minerální směsi. Na počátku pastvy by měla mít zvířata přístup k balastním krmivům (sláma, seno), aby nedocházelo k indigesci. Je nutné nepřehnojovat pastviny dusíkatým a draselnými hnojivy a dbát o optimální botanickou skladbu pastevního porostu (zastoupení motýlokvětých rostlin). 2.3.6 KARENCE SELENU Základní funkcí selenu spolu s vitaminem E je ochrana buněk před působením volných kyslíkových radikálů. Zatímco vitamin E chrání buněčnou membránu, selen prostřednictvím


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice glutathionperoxidázy (GSH-Px) společně s dalšími enzymy chrání cytoplazmu buněk. Selen významně

ovlivňuje

imunitu

–

zlepšuje

baktericidní

aktivitu

neutrofilních

granulocytů

a produkci imunoglobulinů. Ovlivňuje plodnost krav. Snadno přestupuje přes placentu a je důležitý pro intrauterinní vývoj telat a jejich životnost po narození. Ovlivňuje kvalitu kolostra. S karencí selenu se setkáváme u všech kategorií masného skotu poměrně často, protože jeho chov je realizován převážně v oblastech s nízkou koncentrací selenu v půdě a tím tedy i v pastevním porostu a píci vypěstované na těchto plochách Prevence: Je zaměřena na celoročním zkrmování minerální směsi s obsahem selenu a vitaminu

E.

Vhodné

jsou

především

směsi

s obsahem

organicky

vázaného

selenu.

U vysokobřezích krav a u narozených telat je vhodné aplikovat selen a vitamin E injekční formou. 2.3.7 KARENCE MĚDI Měď jako biogenní prvek má v organizmu mnohostrannou funkci. Je nezbytná pro tvorbu pigmentů,

elastinu,

kolagenu,

keratinu,

ovlivňuje

metabolismus

skeletu,

krvetvorbu,

reprodukční funkce, činnost nervové soustavy a imunitu. Potřeba mědi pro krávu činí 8 až 12 mg mědi na 1 kg sušiny krmné dávky. V pastevním porostu se koncentrace mědi pohybuje v rozmezí 5 až 8 mg

v 1 kg sušiny. Působením

molybdenu, síry a železa se využitelnost mědi snižuje a tak kromě primární karence se vyskytuje i karence sekundární. Karence mědi postihuje přibližně 20 % krav a jalovic. U telat činí výskyt karence mědi 25 až 30 %. Prevence: Spočívá ve zkrmování minerálních směsí, nebo v předkládání minerálních lizů s obsahem mědi. 2.3.8 KARENCE ZINKU Zinek, podobně jako měď má v organizmu mnohostrannou funkci. Je součástí řady enzymů, je důležitý pro syntézu proteinů a nukleových kyselin. Je nezbytný pro růst zvířat, správnou funkci kůže a sliznic, ovlivňuje metabolismus skeletu, kvalitu rohoviny paznehtů, vývoj gonád a reprodukční funkce. Je součástí molekuly inzulinu, zasahuje do energetického, bílkovinného i minerálního metabolismu. Významně ovlivňuje imunitu, je důležitý pro fermentační procesy v bachoru, především pro trávení celulózy a tvorbu těkavých mastných kyselin. Potřeba zinku pro skot činí 50 mg na 1 kg sušiny krmné dávky. Koncentrace v pastevním porostu činí v našich podmínkách 32 až 60 mg v 1 kg sušiny. V některých chovech je tak příjem zinku nedostatečný. Karence zinku u krav se vyskytuje na úrovni 10 až 15 %, u telat 15 až 20 %. Nejvyšší výskyt je u býků ve výkrmu, kde dosahuje až 30 % Prevence je řešena předkládáním minerálních směsí s obsahem zinku v průběhu celého mezidobí. V indikovaných případech je vhodné do minerální směsi zařadit organické formy zinku.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 2.3.9 METHEMOGLOBINEMIE – INTOXIKACE DUSITANY A DUSIČNANY Methemoglobinemie

je

akutní

nebo

chronické

onemocnění

všech

kategorií

skotu,

charakterizované zvýšenou koncentrací methemoglobinu v krvi. Etiopatogeneze: Nejčastější příčinou je zvýšený obsah dusičnanů a dusitanů v píci a pitné vodě. S onemocněním se setkáváme tam, kde se používají vysoké dávky dusíkatých hnojiv a kejdy, kde není dodržena patřičná doba od hnojení pastvin ledkem a spásáním porostu a v období vysokých srážek a nedostatku slunečního svitu. Prevence: Spočívá v omezení pastvy na porostech se zvýšenou koncentrací dusičnanů a dusitanů. Maximální koncentrace dusičnanů nesmí překročit hodnotu 0,5 % v sušině píce. Předpokladem nízké koncentrace dusičnanů v pastevním porostu je dodržování správné aplikace dusíkatých hnojiv, zvláště ledků a správné používání kejdy k hnojení pastvin. 2.3.10 MYKOTOXIKÓZY Mykotoxikózy skotu jsou vyvolány příjmem krmiv, které obsahují mykotoxiny. Aktuální v našich chovech je intoxikace stachybotrytoxinem což je produkt plísně

Stachybotrys

alternans, která se vyskytuje nejčastěji v stéblech slámy a sena a T2 toxinem, který produkují plísně rodu Fusarium, které se rovněž nachází v seně a slámě, jsou však přítomné i v pastevním porostu na zaplavovaných plochách a v údolích kde se často vyskytují mlhy a vlhké podmínky umožní

množení

plísní. Oba

zmíněné mykotoxiny bývají

obsaženy

i v neošetřených starých pastevních porostech brzy na jaře.

Literatura je dostupná u autora příspěvku.

KONTAKTNÍ ADRESA: Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc., Dipl. ECBHM. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Palackého 1/3, 612 42 Brno E-mail: [email protected]



VÝROBA A KONZERVACE KRMIV Radoslav Koprna Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. U masného skotu je důležité při sestavování krmné dávky (KD) brát v potaz specifika a požadavky polygastrů na výživu, jejich energetické nároky na tvorbu svalové hmoty a v neposlední řadě možnosti výroby krmiv, případně jejich nákupu. Optimální krmná dávka zabezpečí optimální složení a rozvoj bachorové mikroflóry dostatečnou produkci mikrobiálních proteinů. V bachoru se 50 – 80 % NL krmiva promění na bílkoviny mikroorganizmů. V tenkém střevě pak probíhá štěpení bílkovin na AK pomocí enzymů. V případě masného skotu je přes až 70 % energie a NL kryto právě z bachorové fermentace. Důležité je v krmivech eliminovat látky, které jsou pro zdraví zvířete škodlivé. Např. amoniak se při normální koncentraci v bachoru do krve nedostane, ale při jeho nadbytku (kdy ho bachorová mikroflóra není schopna odbourat) přechází do jater a následně do ledvin a odtud ve formě močoviny je vyloučen v moči. V případě velkého nadbytku amoniaku pak přechází i do krve a působí toxicky. Samostatnou kapitolou je výskyt mykotoxinů ze siláží, které nejsou správně zakonzervovány. Tyto metabolity mohou vážně poškodit organizmus zvířete. Při výkrmu je potřebné dávat pozor také na zpěňující rostlinná krmiva jako jeteloviny a luskoviny (obsahují saponiny a pseudooligosacharidy). Ty mohou způsobovat nadýmání. Využití jadrných krmiv ve výkrmu není tak masivní jako u vysokoprodukčních dojnic, přesto je ale vhodné. K jejich využití nejsou potřebné bachorové bakterie. Většinu živin z nich stráví přežvýkavci v postruminální části, tj. v tenkém střevě. Vysoký přísun dusíkatých látek v jadrných krmivech může zase zvýšit pH bachoru nad 7,2 a způsobit bachorovou alkalózu. Technika krmení masného skotu je u nás ve velkém prováděna na pastvě s doplňkem jadrné směsi. V minulosti byl výkrm hojně realizován ve vazném ustájení a to celoročně. Při výpočtu KD je vhodné sestavit takovou KD, která se často nemění, přitom je potřebné brát v potaz plánovanou užitkovost (přírůstek a březost). V případě plánování krmiv na delší období je potřeba počítat kromě zeleného krmiva a sena také s rezervou pro případ výkyvů počasí. Složení a množství krmiva (vč. jeho kvality) má značný vliv na denní přírůstek. Například býček o hmotnosti 200 – 350 kg potřebuje pro přírůstek 1 000 g přijmout 10,4 MJ NEV, tj. asi 8,4 kg pastevního porostu, pro přírůstek 1 500 g přijmout 15,6 MJ NEV, tj. asi 9,6 kg pastevního porostu (toto lze dosáhnou velmi dobrou kvalitou pastvy, nebo příkrmem jádra, kukuřičné siláže atd.). Potřeba energie krmiva NEV (netto energie pro výkrm) je při předpokládaném

přírůstku

800 g/den

a živé

váze

500 kg

55,64 MJ,

přičemž

při

předpokládaném přírůstku 1 600 g/den by to mělo být 65,80 MJ (hodnoty pro kombinovaná plemena). Pro masná plemena jsou tyto hodnoty 48,51 MJ a 62,02 MJ,což představuje příjem sušiny cca 8,7 – 9,6 kg.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Využití vhodných, levných krmiv a správné vybilancování krmné dávky je důležité u výkrmu skotu stejně tak jako u vysokoprodukčních dojnic. Samotná realizace výroby krmiv závisí tedy na součtu všech faktorů (výrobní oblast, kategorie skotu a plemeno, ekonomická situace podniku a další).

ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ KRMIV: 1. objemná krmiva (sušené, siláže): a) víceleté pícniny - pastviny a travní porosty (trávy, jeteloviny, byliny, plevele) b) jednoleté pícniny - objemná krmiva na orné půdě (jetel luční, lucerka, kukuřice, luskovino-obilné směsky atd.) 2. jadrná krmiva a) kukuřice (LKS, CCM, vlhké zrno) b) obiloviny (ječmen, pšenice, žito a další) c) luskoviny (hrách, bob, vikev, sója) 3. krmné směsi, koncentráty, premixy, doplňky

VYUŽITÍ PASTVY Způsob využívání pastvy (počet pastevních cyklů, zatížení VDJ) záleží na mnoha faktorech. V podmínkách ČR lze využít až 4 pastevní cykly. Interval mezi nimi by se měl prodlužovat. Nejvyšší výnos hmoty z pastviny je v květnu, dále pak klesá až na cca polovinu produkce v první seči (v srpnu až září). Pro zachování příslušné KD je potřeba postupně zvětšovat pastevní plochu, nebo redukovat počet zvířat na pastvě. Důležité je druhové složení pastvin, protože vzájemné zastoupení rostlinných druhů s vysokou krmnou hodnotou (srha, psárka luční, bojínek luční, trojštět) a s nízkou krmnou hodnotou (metlice, kopretina, šťovík) určuje konečnou produkční účinnost takové pastviny. Při nevhodném druhovém složení pastviny je možné provést přesev, přísev, nebo úplnou obnovu. Významně lze změnit druhové složení pastvin i způsobem hospodaření (počtem pastevních cyklů a hnojením). Z našich několikaletých pokusů vyplývá, že nejvyšší obsah energie NEL je získán při zatížení pastviny čtyřmi pastevními cykly a to 5,2 – 7,2 MJ NEL/1 kg sušiny. Hnojení tuto koncentraci energie ovlivnilo jen částečně.

SILÁŽOVÁNÍ OBJEMNÝCH KRMIV Podstata je uchovat rostlinnou hmotu v kyselém anaerobním prostředí bez ztráty živin a výživné hodnoty. Po vytlačení vzduchu se vytvářejí optimální podmínky pro rozvoj bakterií mléčného kvašení. Bakterie pak produkují ze sacharidů v silážní hmotě kyselinu mléčnou, CO2 a vodu. Vytvořená kyselina mléčná potlačuje růst nežádoucích bakterií, kvasinek a plísní (současně se snižuje pH). V případě vyššího pH se siláž zahřívá, dochází k rozvoji plísní a tím i mykotoxinů. Pro fermentační proces v siláži je důležitý obsah cukrů.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice PODLE OBSAHU CUKRŮ SE DĚLÍ PLODINY TAKTO: 1. Lehce silážovatelné – kukuřice 2. Středně silážovatelné – jeteloviny, trávy 3. Těžce silážovatelné – vojtěška, bob (vyšší obsah bílkovin, nižší obsah cukrů) SILÁŽE Z TRAV A JETELOVIN Vhodná sušina pro silážování je 35 % u jetele a 40 % u vojtěšky. Podle druhového složení může být optimální sušina až 45 %. Pokud se píce nechá zavadnout na vyšší sušinu (obvykle po 24 – 36 hodinách), dochází k horší fermentaci z důvodu nedostatečného udusání a opadu listů. Konzervace víceletých pícnin a trvalých travních porostů je prováděna ve většině případů metodou zavadání. Při konzervaci těchto pícnin je vhodné použít inokulaci kmenů bakteriemi mléčného kvašení. Cílem po přidání inokulantů a konzervačních přípravků je okyselení hmoty siláže a tím podpora rozvoje bakterií mléčného kvašení. SILÁŽOVÁNÍ KUKUŘICE Silážování kukuřice, jako nejcennější objemné plodiny z hlediska produkce energie, stravitelnosti organické hmoty a tvorby biomasy z jednotky plochy, je možné několika způsoby.

Škrob

obsažený

v kukuřici

je

dobře

využitelný

přežvýkavci

díky

nízké

degradovatelnosti v bachoru. Možnosti konzervace kukuřice:

sklizeň celých rostlin (v mléčné voskové zralosti při sušině 28 – 34 %). Vhodné je používat hybridy s tzv. „stay green“ efektem.

LKS (palice s listeny)

vlhké zrno

CCM (zrno s vřetenem)

V kukuřičné siláži probíhají díky cukru, škrobu a působením bakterií tyto procesy: 1) octové kvašení (štiplavý zápach), 2) máselné kvašení (zápach po sirovodíku) a 3) mléčné kvašení (aromatický zápach typický pro kukuřičnou siláž).



POUŽITÁ LITERATURA: Bouška a kol. (2006): Chov dojného skotu. Praha, Profi Press, s.r.o., ISBN 80-86726-16-9, 186 s. Hanuš O. a kol. (2010): Průběžná zpráva za rok 2009Agrovýzkum Raptín s.r.o., Výzkumný záměr MŠMT č. MSM2678846201. Pozdíšek J a kol. (2008): Metodická příručka pro chovatele k výrobě konzervovaných krmiv (siláží) z víceletých pícnin trvalých travních druhů. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o., ISBN: 978-80-87144-06-0. Sommer a kol. (1994): Potreba živín a výživná hodnota krmív pre hovädzí dobytok, ovce a kozy. VÚŽV Nitra, ISBN 80-867057-1-7, 117 s. Zahrádková R. a kol. (2009): Masný skot od A do Z. Český svaz chovatelů masného skotu, Praha 2009, Ekonoprint, ISBN 978-80-254-4229-6.

KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Radoslav Koprna, Ph.D. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Tel.: +420 583 392 134 GSM: +420 733 739 673 E-mail: [email protected]



ZÁKLADNÍ POVRCHOVÁ ÚPRAVA A OŠETŘOVÁNÍ PASTVIN Jiří Mrkvička Česká zemědělská univerzita v Praze Mechanické ošetřování lze rozdělit podle sledovaného účelu na základní povrchové úpravy a na běžné ošetřování. Plochy jsou často porostlé náletem stromů a keřů. Na četných místech jsou staré terasy (snosy), meze, neudržované odvodňovací stružky a další nerovnosti, které omezují pohyb zvířat, využití mechanizačních prostředků aj.

ZÁKLADNÍ POVRCHOVÁ ÚPRAVA Cílem rekultivačních úprav je vytvoření základních podmínek a předpokladů pro jejich začlenění do takového systému obhospodařování a využívání, aby byly plněny nejen požadavky pro kvalitní výkonný porost, ale též pro dynamickou stabilitu zemědělského ekosystému. Účelné odstraňování stromů, keřů a kamenů je prvním krokem úprav. Vždy je však nutné přihlížet k protierozní ochraně půdy a rázu krajiny a ochraně zvířat před sluncem (ponechání skupin stromů aj.) a předpisům (Vyhláška č. 142 o kategoriích zeleně). Urovnání terénu je nutné pro využití mechanizmů. Na oratelných stanovištích je konečné urovnání povrchu věcí kvalitní orby aj. Při základní úpravě povrchu se často setkáváme s výskytem ojedinělého zamokření. Tyto pramenné vývěry odvedeme do nejbližšího drénu či do otevřeného odpadu. Při rekultivačních zásazích je zpravidla nutné meliorační vápnění podle stanovištních podmínek a fyzikálních vlastností půdy. Vápněním při základní povrchové úpravě se zlepšují fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půd. Všechna opatření musí zajistit zlepšení stanovištních podmínek.

BĚŽNÉ OŠETŘOVÁNÍ POROSTŮ Kulturní, hodnotné porosty vyžadují většinou strukturní, utužený povrch půdy, méně hodnotné a plevelné druhy naopak kyprý. U využívaných pastevních porostů je požadavek pevnějšího drnu podpořen sešlapáváním zvířaty. Smykování je nutným a zpravidla nejdůležitějším povrchovým mechanickým zásahem. Tím srovnáme povrch, rozhrnujeme krtince a mraveniště, po záplavách rozrušujeme nanesené kaly. Používáme nejlépe lučně-pastevní smyky nebo jiná náhradní řešení. Válení považujeme za zásah, který nemá u převážné většiny pastevních porostů významnější vliv na výnos a kvalitu píce a je zbytečný. Mimořádnou pozornost je však třeba věnovat válení u nově založených porostů v prvních užitkových letech.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Vláčení obecně nelze doporučit. Drn prokypřený vláčením zvyšuje vitalitu a konkurenční sílu především plevelných a méně hodnotných druhů (metlice trsnatá, kakosty, rdesna, šťovíky aj.). U porostů, kde je větší množství nízkých plevelů s nadzemními výběžky (lipnice obecná, psineček psí aj.) můžeme vláčením snížit jejich konkurenční schopnost. Pokud musíme použít brány, pak k tomu musíme přistoupit co nejdříve na jaře, pozdější vláčení je neúčinné až škodlivé. Na extenzivnějších pastvinách je problémem nespasený porost. Stařinu musíme odstranit nejpozději před začátkem vegetace. Po ukončení pastvy lze použít mulčovací stroje. Zatím není známo, jaké změny v botanickém složení porostů může vyvolat opakované používání těchto zařízení. Výskyt mechů v porostech je vždy indikátorem zhoršených stanovištních podmínek. Rozšiřuje se a udržuje za vyšší vlhkosti, zastínění, nedostatku živin, kyselejší půdní reakce nebo extenzivního využívání. Omezování výskytu mechů spočívá především v úpravě vodních poměrů, plném hnojení NPK, vápnění a včasné sklizni přestárlého porostu. Prospěšné je kombinované využívání porostu sečením a pastvou.

OŠETŘOVÁNÍ POROSTŮ PO VYPASENÍ Neoddělitelnou součástí všech způsobů spásání je pravidelné a účelné ošetřování porostů v co nejkratší době po vypasení. Při nedostatečné péči rychle klesá dynamika nárůstu píce, což vede k urychlení pastevních cyklů (vypasení ploch), ke snížení spotřeby píce a nakonec k extenzivnímu hospodaření. Roztírání výkalů má význam nejen pro rovnoměrnější rozdělení živin po porostu, ale i ze zdravotně-veterinárních důvodů (zdroj infekcí aj.). Výkaly nejlépe roztíráme lučně-pastevním smykem apod. Posečením

nedopasků

odstraňujeme

nespasený

porost

(převážně

plevelné

druhy)

a likvidujeme jeden z možných zdrojů infekce zvířat. Posečené zbytky odstraníme anebo po částečném zavadnutí zkrmíme či konzervujeme. Přihnojení porostu je pro organizaci pastvy velmi důležité (rozdělení nárůstu píce v jarním a letním období). Vedle pevných či tekutých průmyslových N- hnojiv lze výjimečně použít zředěná tekutá statková hnojiva.

PŘÍSEV Přísev kulturních druhů trav a jetelovin do nezapojeného nehodnotného porostu je zpravidla rizikový zásah (klimatické podmínky, plevele aj.). Tento způsob nahrazuje obnovu, nesnižuje únosnost povrchu a umožňuje nerušené spásání porostu.



OBNOVA POROSTŮ Druhové složení porostů, na nichž závisí výnosnost a kvalita píce je možné zlepšit dvěma základními způsoby: 1. Neradikálním způsobem, který má základ ve zlepšení původního porostu komplexním zvýšením úrovně pratotechniky. Tento způsob je méně nákladný a předpokládá dostatečné zastoupení hodnotných trav a ostatních druhů. 2. Radikálním způsobem (obnovou), který spočívá v likvidaci původního porostu a v založení umělé fytocenózy vysetím ekologicky vhodné směsi. Předpokladem je stupeň vodního režimu v charakteristice, odpovídající nejvýše mezofytnímu stanovišti. Založení nového travního porostu je možné provádět po zvážení všech ekologických podmínek

(zejména

orografických,

půdních

a klimatických)

a ekonomických

(struktura

zemědělské půdy, specializace) dvěma způsoby: 1. V rámci pícninového osevního postupu s uplatněním dočasných porostů. Doba kvalitní orby travního drnu závisí na stanovištních podmínkách. Počítáme-li s pícninovým osevním postupem, je nejvhodnější pro orbu pozdní léto nebo časný podzim. Nejméně vhodná doba pro likvidaci travního drnu je jaro. Hloubka orby je závislá na hloubce oratelné vrstvy a druhu půdy, optimální je mezi 200-250 mm. Zásadou by mělo být, čím je půda lehčí, tím hlouběji můžeme orat i přes uvedenou hranici. Z hlediska protierozní ochrany je třeba orat ve směru vrstevnic a převracet skývy drnu proti svahu. Při sklonu nad 12o je nutné ponechat užší (35 m) zasakovací pásy travního porostu podle konfigurace terénu vzdálené 10-15 m od sebe. Rozoráním nehodnotného drnu chceme využít uvolňujících se živin z pevných vazeb pro intenzivní plodiny tak, aby byly sladěny požadavky jak rostlinné, tak i živočišné výroby. Tento soulad zajišťujeme v zemědělském podniku, zaměřeném na chov skotu, nejlépe pícninovým osevním postupem. Na minerálních půdách polní období zkracujeme (1-2 roky), aby se zachoval dostatek humusu pro nový travní porost. Na půdách bohatých humusem, zvláště rašelinných, může být polní období delší (4-6 let). 2. Rychloobnovou, tj. zrušením původního a založením nového porostu během 2-6 týdnů, nejlépe po 1. seči (pokud již nepaseme) nebo po 2. (3.) pastevním cyklu mechanickou, popř. chemickou cestou.



ZPŮSOBY ZAKLÁDÁNÍ PASTEVNÍCH POROSTŮ Prvním předpokladem je optimální volba způsobu setí, která zpravidla rozhoduje o úspěšnosti založení porostu. Směsku do krycí plodiny (zpravidla oves, nebo jeho směs s luskovinou na zelené krmení, senáž a pod.) sejeme na jaře do pečlivě připravené půdy. Tento způsob se osvědčuje na pozemcích s dostatkem vláhy. Z ekonomických důvodů (vysoký výnos krycí plodiny) někdy vyséváme tímto způsobem i v nížinných oblastech. Směska vysetá bez krycí plodiny se osvědčuje v sušších oblastech, kde krycí plodiny podsevu více škodí. U porostů zakládaných rychloobnovou vyséváme směsky také tímto způsobem, mimo stanovišť značně zaplevelených rhizomatickými druhy.

HNOJENÍ PASTEVNÍCH POROSTŮ A

KVALITA PÍCE

Hnojení porostů získává na závažnosti v nových ekonomických podmínkách. Konečný efekt racionálního hnojení nezáleží jen na úrovni dosažených výnosů a kvalitě pastevní píce, ale zejména na celkovém zhodnocení píce v živočišné výrobě. Průměrný obsah vybraných rostlinných živin v sušině píce travních porostů a požadavky skotu Živina

Průměrný obsah živiny v sušině píce (v %)

Fosfor (P) Draslík (K) Vápník (Ca) Hořčík (Mg) Síra (S) Sodík (Na) Dusík (N)

0,30 2,00 0,70 0,20 0,25 0,08 2,80

Požadavky skotu obsah živiny poměr živiny 0,35 P:Ca = 1:1,5-2 0,50 (0,2 - 1,0) 0,50 - 0,70 K:(Ca + Mg) = 1:max. 2,2 0,20 0,25 S:N= 1:max.12 0,15 Na:K = 1:2 - 4 při pastvě do počátku sloupkování trav

HNOJENÍ MINERÁLNÍMI HNOJIVY Vápněním půd lze udržovat optimální rozmezí pH v úrovni 5,5-6,5. Dávky Ca se stanovují podle zrnitostního složení, pH půdy a závisejí na klimatických podmínkách a intenzitě hnojení. Udržovací vápnění provádíme zpravidla ve 4-6 letých intervalech a dávky se pohybují ve výši 50-300 kg.ha-1 za rok. Samotné vápnění zpravidla přechodně zvýší výnosy v prvních 2-3 letech v důsledku zvýšené mobilizace živin mineralizací půdní organické hmoty (N, P), zvýšením rozpustnosti fosfátů, případně vytěsněním živin (zejména K) ze sorpčního komplexu. Vzhledem ke zvýšenému vyplavování N, Ca a jiných živin do podzemních vod se jeví v praxi běžné podzimní vápnění z tohoto hlediska nevhodné. Naopak lze doporučit aplikaci Ca nejlépe na jaře, aby uvolněné živiny byly využity v době jarního intenzivního růstu a během celého vegetačního období. Podobně i vápnění starého drnu před jeho likvidací je méně účelné, lépe je aplikovat Ca-hnojiva jeden rok před obnovou nebo později na založený porost. V půdách s pH 6,5-7,0 je vápnění neúčelné a může způsobit nežádoucí prořídnutí porostu a nadměrné rozšíření dvouděložných druhů. Použijeme uhličitan vápenatý nebo lépe dolomitický vápenec (dodáme také hořčík).


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Fosforečné

hnojení

zpravidla

mírně

zvyšuje

podíl

jetelovin

na

úkor

ostatních

dvouděložných druhů i chemické složení píce jednotlivých druhů. Tímto fosfor nejpříznivěji ovlivňuje její kvalitu. Na půdách s dostatečnou zásobou P (nad 40 ppm ve vrstvě 0-100 mm půdy) hnojíme dávkou nejméně 3 (5) kg P na výnos 1 t suché píce. U půd s nižším obsahem P v půdě je vhodné z počátku dávky zvýšit o 50-100 %. Protože fosfor je prvek v půdě málo pohyblivý a jeho vyplavování do podzemních vod je minimální, není každoroční hnojení P nutné. Vápněné půdy lze hnojit do zásoby (na př. superfosfátem) na

2- 3 roky kdykoliv,

pokud půda není pod sněhem a nehrozí nebezpečí ztrát povrchovým smyvem. Draselné hnojení ovlivňuje druhovou skladbu porostu celkem málo. Při vyšších dávkách K (i vlivem výkalů zvířat), zejména při dobré N- výživě, podporuje rozvoj nežádoucích ruderálních plevelů. Při dostatku P a Ca v půdě draslík podporuje rozvoj jetelovin. Obsah přístupného draslíku v půdě při agrochemickém zkoušení půd je pouze hrubou orientací pro stanovení úrovně K- hnojení. Koncentrace K v píci je podstatně objektivnějším kritériem, jehož význam vzrůstá s dobou využívání porostů. Obsah draslíku v píci pastevních porostů (1-2 % a více) téměř vždy přesahuje požadavky skotu (1,0 %). Doba hnojení draslíkem je velmi důležitá, neboť ovlivňuje vyrovnanost výživy porostů během pastevní sezóny, koncentraci K, tetanický poměr K : (Ca + Mg), který by neměl překročit hodnotu 2,2 a koncentraci nitrátů. Podzimní K- hnojení, které v praxi převažuje, je nejméně vhodné, neboť dále zvyšuje zpravidla již dostatečný obsah draslíku v píci 1. pastevního cyklu a zhoršuje její kvalitu. Proto hnojení draslíkem po 2. (3.) pastevním cyklu zajišťuje nejvyrovnanější výživu porostů. Používáme draselné soli aj. Při aplikaci tekutých statkových hnojiv draselná hnojiva nepoužíváme. Hnojení ostatními makro - a mikroelementy (Mg, Na, Mo, B, Cu, Mn, Zn aj.) až na výjimky (Mg, Na) není zatím na převážné většině minerálních půd nutné. Na pastvinách hnojených vyššími dávkami N a K musí být hnojení hořčíkem (Mg) častější (nedostatek vyvolává pastevní tetanii). Použijeme dolomitický vápenec, síran hořečnato - draselný aj. Sodík (Na) je v pastevní píci zpravidla nedostatkový (při K - hnojení), proto jej musíme dodávat formou lizu nebo v krmné dávce dobytčí solí. Síra (S) je zajištěna superfosfátem, který obsahuje poměr P:S = 1:1. Stopové prvky lze dále doplnit rozmetáním vhodných popílků. Přístupnost většiny mikroelementů je nejlepší při půdní reakci 5,5 - 6,5. Dusíkaté hnojení je odborně nejnáročnější a jeho nesprávné použití znamená zpravidla snížení účinnosti a zhoršení druhové skladby porostů, kvality a chutnosti píce. Nesprávné N hnojení znamená vždy nejen snížení účinnosti této nejdražší živiny, ale i další nepříznivé důsledky (zhoršení druhové skladby, kvality a chutnosti, a tím pokles konečného efektu při zhodnocení píce skotem). Při pouze pastevním využití travních porostů dusík výkalů a moče zvířat představuje přibližně 85 % N přijatého krmivem. Jeho množství závisí na výnosech, zatížení zvířaty na 1 ha a zejména na délce jejich pobytu na pastvině. Při nepřetržitém pobytu zvířat (např. pastevní odchov mladého skotu) činí 100 až 150 kg N.ha-1. Pro urychlení jarního obrůstání pastevního porostu a pro včasnější zahájení pastvy (o 7-10 dní) lze doporučit dávku 80-100 kg N.ha-1. Dusíkaté hnojení obecně snižuje obsah vodorozpustných glycidů (nižší chutnost pastevní píce).


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice K dobrému spásání je proto nutná stejnoměrná aplikace N. Při zvyšování dávek dusíku se přímo úměrně zvyšuje koncentrace dusíkatých látek (NL) v sušině píce (až o 1/3 při dávkách do 300 kg.ha-1). Při vyšších dávkách a vyšší frekvenci využití porostu se může obsah NL až zdvojnásobit. Současně však s tím vzrůstá neefektivní využití dodaného dusíku k tvorbě výnosu píce a vzrůstá koncentrace nitrátů v píci, která vždy znamená nebezpečí pro skot. Větší kumulace nitrátů v píci nastává za podmínek méně příznivých pro růst (sucho, vyšší teploty aj.) a při použití ledků. Maximální množství nitrátů v píci je asi 10-14 dnů po N- hnojení a do 25-30 dnů opět rychle poklesne. Proto by se porost měl vypásat až za 3-4 týdny po aplikaci N-hnojiv. Nejvhodnější hnojivo je ledek amonný s vápencem (LAV), např. s 27,5 % obsahem N ke hnojení na jaře, po sečích nebo spasení. Ledek vápenatý (15 % N) má rychlý účinek a může se uplatnit pro posílení porostů po založení nebo obrůstání po sklizních. Síran amonný (21 % N) je pro svůj okyselovací účinek vhodný na půdách s pH nad 6,5. Močovinu (46 % N) použijeme pouze za velmi příznivých vlhkostních podmínkách (rychlé zasakování), jinak jsou vysoké ztráty ureolýzou na povrchu půdy. Kapalné hnojivo DAM - 390 (39 % objemových N, tj. 100 l roztoku obsahuje 39 kg N) je nejlépe použít na jaře pro rychlé obrůstání pastevního porostu, pozdější aplikace v sušším období je méně vhodná (popálení listů). Kombinovaná granulovaná hnojiva (NPK) jsou vhodnější pro lučně-pastevní porosty s vyšším podílem leguminóz, pro pastviny se nehodí pro nadměrný obsah draslíku. Lépe lze použít pouze kombinovaná NP- hnojiva.

HNOJENÍ STATKOVÝMI HNOJIVY Ze statkových hnojiv mají význam především tekuté formy, tj. močůvka a kejda. Močůvka je velmi účinné a rychle působící dusíkato-draselné hnojivo. Obsahuje snadno přístupné živiny, jejichž obsah závisí na zředění a u dusíku též na ztrátách při uskladnění. Vedle toho obsahuje růstové hormony. Proto při vhodné aplikaci močůvku považujeme za velmi vhodné hnojivo pro pastviny. Při běžných technologiích chovu skotu močůvka obsahuje přibližně 0,2 % N, 0,4 % K, stopy P a Ca. V 1 m3 močůvky je 1,5-2 kg N a 4 kg K, proto je nutno dodat 2-3 kg P (např. v superfosfátu) na 1 m3 močůvky, někdy i do močůvkových jímek (pění), lépe však vodní výluh hnojiva. Koncentrace K limituje možnosti použití močůvky, proto se doporučuje její aplikace na pastevní porosty ve 2-4 ročních intervalech v dávkách 10-30 m3 na 1 ha. Nejvyšší výnosový efekt má jarní aplikace, avšak nejvíce podporuje rozvoj močůvkových (ruderálních) plevelů. V přemočůvkovaných porostech se prudce zvyšuje obsah K v sušině píce (3 % a více), snižuje se obsah P a Ca (výskyt častých průjmů u zvířat aj.). Kejda (tekutý hnůj) je plné hnojivo, které obsahuje všechny hlavní živiny, makroi mikroelementy. I přes vyšší ztráty dusíku, a tím jeho menší účinnosti ve srovnání s průmyslovými hnojivy, zůstává kejda dusíkato-draselným hnojivem. Obsažená organická hmota nemá obecně pro travní porosty tak velký význam jako na orné půdě. V 1 m3 neředěné kejdy je kolem 4 kg N, 0,5 kg P a 5 kg K:


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Při aplikaci tekutých statkových hnojiv je nutné důsledně dodržovat obecné zásady pro ochranu životního prostředí. Pevný hnůj je převážně hnojivem orných půd a jeho uplatnění je obecně na travních porostech méně efektivní. V humidních oblastech s nízkým podílem orné půdy (s vysokým zastoupením travních porostů) jej lze použít ke zlepšení botanické skladby např. smilkových porostů. Hnůj lze aplikovat na lučně-pastevní porosty s ohledem na efektivnost (náklady na dopravu aj.) na plochy blíže k místu výroby. Je nutné hnojit na podzim (méně slunečního záření) nebo na nezamrzlou půdu brzy na jaře dobře vyzrálým hnojem se zapravením do půdy branami (8-12 t.ha-1 za dva roky). Kompost je vhodný (dávky 20-30 t.ha-1), avšak ekonomicky málo efektivní (manipulace s velkým množstvím zeminy a jiných materiálů s nízkou koncentrací živin).

KONTAKTNÍ ADRESA doc. Ing. Jiří Mrkvička, CSc. Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra pícninářství a trávníkářství Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol Tel.: +420 224 383 036 E-mail: [email protected]



EKONOMIKA VÝKRMU BÝKŮ THE ECONOMICS OF SLAUGHTER CATTLE BREEDING Petr Kopeček1, Andrea Reslerová2 1

ÚZEI Praha,

2

Agrovýzkum Rapotín s.r.o.

SUMMARY The aim of this article is the analysis of economics indicators of bull fattening, especially the assessment of the CAP influence on its profitability in the period of the Czech Republic’s membership in the EU. The analysis was focused on the changes of the bull performance, costs, and slaughter bulls´ realization and of the profitability including of changes of agrarian policy CR during the period 2004-2008. All types of subsidies (direct and indirect) allocated to the fattening cattle were included to this analysis. Profitability of bull fattening without provided financial supports in a long term perspective is negative, especially from the reason of low daily gain of live weight and high level of unit costs. Bull fattening in period before an accession to the EU was expressively unprofitable. The negative profitability continues also with providing of standard subsidies including of another types of payments after the accession to the EU.

ÚVOD A

CÍL

Cílem příspěvku je analýza vývoje provozně-ekonomických ukazatelů výkrmu býků a zejména posouzení vlivu SZP na rentabilitu výkrmu býků v období členství ČR v EU. Analýza je zaměřena na změny, ke kterým došlo v oblasti užitkovosti, nákladů, zpeněžování a v rentabilitě výkrmu skotu včetně změn agrární politiky ČR v období 2004-2008. Jedná se o analýzu všech typů podpor (přímých i nepřímých), které jsou alokovatelné na kategorii výkrm skotu.

MATERIÁL A

METODIKA

Analýza vychází ze šetření o nákladech a výnosech zemědělských výrobků organizovaného ÚZEI v Praze (Poláčková, Boudný et al., 2005-2009) a z údajů MZe ČR o vyhlášených dotačních titulech v období 2004 až 2008 (MZe ČR, 2005-2009). Šetření u kategorie výkrmu skotu se v období 2004 až 2008 zúčastnilo 130 až 148 podnikatelských subjektů právnických osob. Příspěvek z metodického hlediska vychází z řešení výzkumné studie „Dopady agrární politiky na vybrané zemědělské komodity před a po vstupu ČR do EU“ (Foltýn et al., 2008) a navazuje na poznatky Kopečka et al. (2009). Analýza je zaměřena na změny, ke kterým došlo ve výkrmu skotu v období členství ČR v EU. Jedná se o analýzu rentability výkrmu skotu bez a včetně všech typů podpor (přímých i nepřímých), které jsou alokovatelné na kategorii výkrm skotu. Po vstupu ČR do EU se jedná o přímé platby – SAPS, Top-up na VDJ a platby na


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice TTP

v LFA. Pozornost

v analýze je zaměřena

zejména

na

alokaci

nepřímých

podpor

prostřednictvím krmiv, neboť jejich „ignorování“ zkresluje celkovou ekonomickou situaci zemědělských producentů a rentabilitu výkrmu skotu. Jedná se o krmné plodiny:

kukuřice na siláž (KUS) prostřednictvím spotřeby siláže

víceleté pícniny (VLP) prostřednictvím spotřeby senáže

trvalé travní porosty (TTP) prostřednictvím spotřeby zelené hmoty nebo sena

obiloviny (pšenice, ječmen) prostřednictvím spotřeby jadrných krmiv

Do nepřímé podpory krmných obilovin byly započítány zejména podpory SAPS a Top-Up, vztažené na uvedené obiloviny a podpory na certifikovaná osiva. Krmné

plodiny

(KUS

a VLP)

byla

podpora

těmto

plodinám

poskytována

rozdílně

v jednotlivých letech (SAPS vždy, Top-Up pro KUS každý rok a Top-Up pro VLP jen v roce 2004, 2006 a 2008). Podpory TTP byly poskytovány jak plošné podpory (SAPS), tak regionálně odlišné podpory TTP v LFA (s rozdílnými sazbami v oblastech LFA horských - HA, HB, LFA ostatních - OA, OB a LFA specifických - S). Pro přesnou alokaci podpor je využito třídění výsledků podle výrobních oblastí:

výrobní oblast Bo+H: předpokládáme, že veškerá výměra TTP v této oblasti spadá do kategorie LFA horská

výrobní oblast B: předpokládáme, že 75 % výměry TTP v této oblasti spadá do kategorie LFA ostatní mimo LFA horská a 25 % výměry TTP spadá mimo LFA

výrobní oblast K+Ř: předpokládáme, že veškerá výměra této oblasti spadá mimo LFA

pro celou ČR byl zvolen průměr uvedených oblastí

Pro ekonomicko matematické zpracování analýzy byl použit model AGRO – ŽV (Foltýn et al., 2004), resp. AENVI-1 (Foltýn et al., 2009) . Výsledky nákladovosti výkrmu skotu byly zpracovány na základě metodiky VÚZE (Novák, 1996).

VÝSLEDKY Výrobní

ukazatele

analyzovaných

chovů,

zabývajících

se

výkrmem

býků,

lze

charakterizovat pro všechny zkoumané roky následujícími ukazateli:

převažující plemena jatečných býků holštýnského a českého strakatého skotu

hmotnost býčků při zástavu přibližně 170 až 180 kg

hmotnost jatečných býků při vyskladnění přibližně 590 kg


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice hmotnostní přírůstky v kategorii telata do 6 měsíců v průměru ČR od 0,743 kg až

do 0,798 kg na krmný den hmotnostní přírůstky ve výkrmu býků v průměru ČR od 0,849 kg až do 0,928 kg na

krmný den délka výkrmu (závisející na užitkovosti) od 472 do 494 dnů plus doba odchovu telat

182,5 dne Vývoj provozně ekonomických výsledků odchovu telat do 6 měsíců a ve výkrmu býků v období 2004 až 2008 je uveden v tabulce 1 a 2. V případě odchovu telat se zejména v posledních dvou letech projevilo rychlejší tempo růstu celkových nákladů než užitkovosti. Příčinou byl jednak pomalý růst užitkovosti v roce 2007 pouze o 1,7 %, resp. její pokles o 1,2 %v roce 2008 na jedné straně a současný růst nákladů na krmiva o 10,3 %, resp. o 7,2 % a režie celkem (výrobní a správní) o 31,6 %, resp. o 19,2 % na straně druhé. Na intenzivním růstu nákladů na krmiva se projevil zejména růst nákladů na nakoupená krmiva o 14,5 %, resp. o 11,1 %. Pokud zahrneme do analýzy celkových nákladů v roce 2007 a 2008 také růst mzdových a osobních nákladů celkem o 3,2 %, resp. o 6,2 %, pak lze z 93,1 %, resp. z 85,5 % vysvětlit meziroční přírůstek celkových

nákladů

uvedenými

třemi

agregovanými

položkami.

Tato

skutečnost

vedla

k ekonomicky neefektivnímu odchovu telat v roce 2007 a 2008, kdy se meziročně náklady na kg živé hmotnosti zvýšily z dlouhodobé úrovně let 2004 až 2006 (cca 65 Kč) o 8,1 % v roce 2007 a o dalších 6,5 % v roce 2008 na cca 76 Kč. Tento ekonomicky negativní trend v odchovu telat se projevil i v kategorii výkrm býků (tabulka 2). Tab. 1 Provozně ekonomické ukazatele odchovu telat do 6 měsíců Ukazatel

MJ

2004

2005

2006

2007

2008

2008/07

Krmiva (steliva) - nakupovaná Krmiva (steliva) - vlastní Léčiva a desinfekční prostředky Ostatní přímý materiál Přímé materiálové náklady celkem Ostatní přímé náklady a služby Mzdové a osobní náklady - přímé - pomocných činností a režijní Mzdové a osobní náklady celkem Odpisy DHM Náklady pomocných činností Výrobní režie Správní režie Náklady celkem

Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD

787 1 271 40 127 2 225 165

874 1 353 39 123 2 388 195

850 1 258 34 73 2 214 222

973 1 353 51 77 2 454 232

1 081 1 411 41 104 2 637 250

111,1 104,3 79,4 135,2 107,5 108,1

Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD

499 277 776 80 117 130 232 3 725

568 305 872 95 117 159 249 4 075

676 311 987 54 108 187 245 4 016

642 376 1 018 57 139 222 346 4 467

676 405 1 081 68 117 265 412 4 831

105,4 107,6 106,2 119,8 84,7 119,7 119,0 108,1

Chlévská mrva Náklady hlavního výrobku Užitkovost Náklady na přírůstek Náklady na živou hmotnost

Kč/100 KD Kč/100 KD kg/100 KD Kč/kg Kč/kg

81 3 645 74,26 49,08 64,37

96 3 979 79,82 49,85 65,33

110 3 906 77,97 50,09 65,95

103 4 364 79,33 55,01 71,29

97 4 734 78,35 60,42 75,90

94,8 108,5 98,8 109,8 106,5

115

111

99

144

109

75,7

Počet podniků

počet

Pramen: Výběrové šetření o nákladech a výnosech zemědělských výrobků za roky 2004 - 2008 Zpracoval: J. Boudný (UZEI)


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Tab. 2 Provozně ekonomické ukazatele výkrmu skotu Ukazatel

MJ

2004

2005

2006

2007

2008

2008/07

Krmiva (steliva) - nakupovaná Krmiva (steliva) - vlastní Léčiva a desinfekční prostředky Ostatní přímý materiál Přímé materiálové náklady celkem Ostatní přímé náklady a služby Mzdové a osobní náklady - přímé - pomocných činností a režijní Mzdové a osobní náklady celkem Odpisy DHM Odpisy zvířat Náklady pomocných činností Výrobní režie Správní režie Náklady celkem

Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD

335 1 569 3 194 2 100 230

364 1 625 2 175 2 166 174

378 1 781 3 140 2 303 197

477 1 905 11 138 2 531 221

580 1 972 8 142 2 702 226

121,7 103,5 74,4 102,6 106,7 102,6

Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD Kč/100 KD

354 322 676 103 0 208 140 219 3 676

425 326 751 133 0 185 129 227 3 766

502 363 865 75

447 425 872 99

496 398 894 111

110,9 93,6 102,5 111,4

197 173 261 4 071

276 214 369 4 582

198 240 380 4 751

71,9 112,1 103,0 103,7

Chlévská mrva Náklady hlavního výrobku Užitkovost Náklady na přírůstek Náklady na živou hmotnost

Kč/100 KD Kč/100 KD kg/100 KD Kč/kg Kč/kg

248 3 428 84,92 40,37 47,62

239 3 527 86,67 40,70 48,54

247 3 824 87,44 43,73 50,59

249 4 333 91,03 47,60 55,12

243 4 508 92,81 48,57 57,59

97,5 104,0 102,0 102,0 104,5

Tržby za výrobky Prodané množství Průměrná realizační cena

Kč/100 KD kg/100 KD Kč/kg

4 933 133 37,07

5 230 130 40,34

5 308 128 41,40

4 994 129 38,72

5 500 146 37,77

110,1 112,9 97,5

145

148

130

136

140

102,9

Počet podniků

počet

Pramen: Výběrové šetření o nákladech a výnosech zemědělských výrobků za roky 2004 - 2008 Zpracoval: J. Boudný (UZEI)

Z tabulky 2 je zřejmé, že v roce 2005 bylo meziroční tempo růstu celkových nákadů v kategorii výkrm býků vyšší pouze o 0,3 p. b. než růst užitkovosti, což se projevilo pouze mírným růstem jednotkových nákladů. Jednotkové náklady ve výkrmu skotu začaly významně růst od roku 2006 až do současnosti (2008). Na růstu nákladů se v letech 2006 až 2008 projevilo vedle zmíněného ekonomicky nepříznivého odchovu telat zejména rychlejší tempo růstu nákladů než užitkovosti. Na růstu nákladů se nejvýznamněji projevil růst nákladů na krmiva o 8,6% (2006), resp. o 10,3 % (2007), resp. o 7,1% (2008) a růst odvětvové a podnikové režie o 21,8 %, resp. o 34,4 %, resp. o 6,3 %. V letech 2007 a 2008 se na růstu nákladů na krmiva podílel významně růst nákladů na nakoupená krmiva o 26,1 %, resp. o 21,7 %. Jelikož náklady na krmiva celkem ve výkrmu skotu zaujímají z celkové struktury nákladů cca 53 %, je zřejmá citlivost tohoto odvětví na výkyvy cen zemědělských výrobců krmných obilovin (viz graf 1).



Graf 1 – Vývoj průměrných cen zemědělských výrobců krmných obilovin (I.1998 až IX.2009) 6000

Prům. cena zem.výrobců (Kč.t -1)

5000

4000

3000

2000 Pšenice krmná

Ječmen krmný

Kukuřice krmná

1000

0 I.98

I.99

I.00

I.01

I.02

I.03

I.04

I.05

I.06

I.07

I.08

I.09

Měsíc, rok Pramen: ČSÚ

Současně se v letech 2007 a 2008 projevil pokles průměrné realizační ceny jatečných býků vzhledem k roku 2006 o 2,68 Kč na kg ž.h. (-6,5 %), resp. o 3,63 Kč na kg (-9,4 %). Diference mezi náklady na kg živé hmotnosti a realizační cenou ve výkrmu býků se zvětšila z cca 10 Kč v letech 2004 až 2006 na přibližně 16 Kč v roce 2007 a na necelých 20 Kč v roce 2008 (tabulka 3). Tab. 3 Rentabilita výkrmu skotu Ukazatel Náklady na živou hmotnost Průměrná realizační cena Zisk na kg živé hmotnosti bez podpor Nákladová míra rentability bez podpor Přímá podp. na VDJ (Top-Up) 1) Nepřímá podpora na vlastní krmiva Podpory celkem Podpory celkem na kilogram živé hmotnosti Zisk na kg živé hmotnosti včetně podpor Nákladová míra rentability s podporami celkem

MJ Kč/kg Kč/kg Kč/kg % Kč/ks Kč/ks Kč/ks Kč/kg Kč/kg %

2004

2005

2006

2007

2008

47,62 37,07 -10,55 -22,2 850,00 2 146,90 2 996,90 5,08 -5,47 -11,5

48,54 40,34 -8,21 -16,9 2 006,60 2 529,25 4 535,85 7,69 -0,52 -1,1

50,59 41,40 -9,18 -18,2 2 581,60 2 959,19 5 540,79 9,39 0,21 0,4

55,12 38,72 -16,40 -29,8 2 548,90 2 751,30 5 300,20 8,98 -7,41 -13,5

57,59 37,77 -19,82 -34,4 1 669,40 2 546,28 4 215,68 7,15 -12,67 -22,0

1) Nepřímé podpory krmiv vlastních (kukuřice na siláž a zeleno, VLP, TTP) - SAPS+Top-Up+LFA.

Přestože se celkové podpory na kilogram živé hmotnosti jatečných býků pohybovaly v analyzovaném období v rozpětí cca od 5,10 až do 9,40 Kč nebyla ztráta ve výkrmu býků, mimo roku 2006, kompenzována.



ZÁVĚR Závěrem lze konstatovat, že vstupem ČR na trh EU se ekonomika výkrmu býků zlepšila pouze

v letech

2005

a 2006.

V posledních

dvou

letech

byla

zaznamenána

tendence

k významnému zhoršení ekonomické situace chovatelů jatečného skotu s ohledem na klesající vývoj realizační ceny jatečných býků a všech alokovatelných podpor na tuto kategorii skotu na jedné straně a zejména vzhledem ke zhoršující se efektivnosti odchovu telat i výkrmu býků vlivem podstatně rychlejšího růstu celkových nákladů než užitkovosti na straně druhé. LITERATURA FOLTÝN I., KOPEČEK P. et al. (2008): Dopady agrární politiky na vybrané zemědělské komodity před a po vstupu ČR do EU. Výzkumná studie. ÚZEI, Praha, 105 s. FOLTÝN I., KOPEČEK P., ZEDNÍČKOVÁ I., VÁVRA V. (2009): Profitability development of key Czech agricultural commodities in 2002 – 2006. Agricultural Economics – Czech, 55, 2009 (4): 21–38. FOLTÝN I., KOPEČEK P., ZEDNÍČKOVÁ I., ZÍDEK T. (2004): Modelování ekonomiky chovu hospodářských zvířat v podmínkách EU. Sborník příspěvků z mezinárodní konference „Chov hospodářských zvířat v podmínkách EU“, SPU Nitra. KOPEČEK P., FOLTÝN I., BJELKA M. (2009): Modelování rentability výkrmu skotu. Zemědělská ekonomika, 55 (10): 37-47. MZe ČR (2005-2009): Zprávy o stavu zemědělství České republiky za roky 2004-2008. NOVÁK J. (1996): Metodika kalkulací nákladů v zemědělství. Studie VÚZE, Praha, č. 28, 60 s. POLÁČKOVÁ J., BOUDNÝ J., MLÁDEK Z., JANOTOVÁ B. (2003-2007): Nákladovost zemědělských výrobků v ČR za roky 2004-2008. Informační studie, VÚZE, Praha.

Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného záměru MZE0002725101 a výzkumného záměru MŠMT č. MSM 2678846201.

KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Petr Kopeček, Ph.D. Ústav zemědělské ekonomiky a informací Slezská 7, 120 56 Praha 2, Česká republika Tel.: +420 222 000 260 fax: +420 222 725 450 E-mail: [email protected]



RŮSTOVÝ POTENCIÁL VYBRANÝCH MASNÝCH PLEMEN SKOTU Jiří Bezdíček Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o.

GENETICKÉ EFEKTY VYUŽÍVANÉ VE ŠLECHTĚNÍ MASNÝCH PLEMEN Růstový potenciál masných plemen skotu je významným faktorem, na který je zaměřena pozornost celého šlechtitelského procesu. Významné postavení mají v této oblasti také další znaky, jako např. zevnějšek, reprodukce, snadnost telení atd., které jsou často v těsných vzájemných korelacích a které se v konečném důsledku společně odrážejí v ekonomice chovu masných plemen. Přesto je ale u masných plemen zásadní pozornost zaměřena do celé oblasti masné produkce, jako je intenzita růstu, výkrmnost, osvalení, kvalita masa atd. Většina znaků, které se ve šlechtění masných plemen skotu sledují, jsou přitom znaky kvantitativní, kde má významné postavení efekt vlivu prostředí. Podíl fenotypové a genotypové variability přitom vyjadřujeme koeficientem dědivosti, který u znaků masné užitkovosti dosahuje středních až vyšších hodnot, což je z pohledu efektu selekce významné. Vlastní růstová schopnost je přitom prezentována jako přímý genetický efekt, který mají chovatelé k dispozici jako odhadovanou plemennou hodnotu. Podobně také mohou pracovat s dalším významným efektem, kterým je maternální efekt. Také tento efekt je prezentován jako odhadovaná plemenná hodnota, která vyjadřuje mléčnost matky. Ta umožňuje lepší (případně horší) růst jejího potomstva. V oblasti růstu masných plemen skotu mají významné postavení genetické efekty, které mohou výslednou produkci zásadním způsobem ovlivnit. Prioritní postavení má v tomto směru heterozní efekt, který patří mezi neaditivní složky genotypové variance. Jedná se o biologický jev, který se projevuje při křížení dvou různých populací. Výsledkem je zvýšená produkce potomků nad jedním nebo oběma rodiči. S heterozním efektem se mohou chovatelé skotu setkat jak v rámci masné a mléčné užitkovosti, tak také u reprodukce. Nejvyšší úroveň heteroze přitom můžeme pozorovat především v rámci reprodukčních ukazatelů. Znalost těchto mechanizmů je důležitá v rámci šlechtitelského procesu a také pro výběr vhodného plemeníka do stáda. V práci, která je prezentována na tomto semináři, jsme provedli vyhodnocení heterozního efektu u kříženců českého strakatého a simentálského skotu. V pokusu byla sledována hmotnost při narození, ve 120, 210 a 365 dnech. Současně byly vypočítány průměrné denní přírůstky u čistokrevných zvířat (C; SI) a jejich vzájemných kříženců. Z dosažených výsledků bylo

zřejmé,

že

u kříženců

došlo

k projevu

heterozního

efektu

a to

prakticky

všech

hmotnostních kategorií. To bylo potvrzeno také z toho se odvíjejících průměrných denních přírůstků, které byly nejvyšší u kříženců s vyšším podílem simentálského plemene. V pokuse tak bylo prokázáno, že k heterozním efektům dochází nej u zvířat různých plemen, ale také u fylogeneticky příbuzných zvířat.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice V podnicích, které se zabývají chovem masných plemen skotu se vedle heterozního efektu často setkáváme také s maternálním populačním efektem. Jsou to často případy, kdy dochází ke křížení plemene s kombinovanou užitkovostí (český strakatý skot) a masnými plemeny. V těchto případech se setkáváme se situací, kdy není rovnost v produkci mezi reciprokými kříženci v pozici otce a matky. Studium uvedených efektů má ve šlechtění masných plemen skotu velký význam. V konečném důsledku mohou výslednou užitkovost (mléčnou nebo masnou) zásadním způsobem zvýšit.

PŘIROZENÁ PLEMENITBA - INSEMINACE Významným prvkem v chovech masného skotu je přirozená plemenitba. Tento způsob významně zvyšuje podíl březích plemenic ve stádě. U býků v inseminaci je možné zase využít vynikající plemeníky z celého světa, kteří ve sledovaném znaku dosáhli vynikajících výsledků. Je tím také možné zvýšit genovou variabilitu ve stádě a vyvarovat se inbreedingu. U plemen charolais, limousine, masný simental, hereford a aberdeen angus bylo provedeno vyhodnocení plemenných hodnot ve znacích reprodukce a růstu u masných plemen skotu v inseminaci (ins.) a v přirozené plemenitbě (p.p.). Plemenné hodnoty byly sledovány jako přímé genetické efekty (prezentované vlastní růstovou schopností jedince) a jako maternální efekty (prezentované mléčností matky). V rámci těchto efektů byly hodnoceny znaky: reprodukční (průběh porodu, index průběhu porodu) a znaky prezentující růstovou schopnost (hmotnost při narození, hmotnost ve 120, 210 a 365 dnech, index růstu a přírůstek). Průkazné (p < 0,05) až vysoce průkazné (p < 0,001) rozdíly mezi plemennými hodnotami býků v přirozené plemenitbě a v inseminaci byly zjištěny především u přímých genetických efektů. U sledovaných plemen byla u býků v přirozené plemenitbě tendence nižších plemenných hodnot znaků růstové schopnosti, ale současně vyšších hodnoty pro znaky reprodukce.



PODÍL DŮLEŽITÝCH MASITÝCH ČÁSTI Z pohledu masné užitkovosti můžeme u masných plemen skotu sledovat rozdílný vliv plemene na podíl vysoce hodnocených jatečných částí JUT. Tyto rozdíly vychází především z dlouhodobého rozdílu ve šlechtění jednotlivých plemen a jejich zaměření. Sledování bylo zaměřeno na masná plemena (Blonde dÁquitaine, Piemontesse, Hereford a Galoway) a také na český strakatý skot - plemeno s kombinovanou užitkovostí. V uvedených prezentacích je uveden podíl některých důležitých masitých částí na celkovém jatečně upraveném těle. Vyhodnoceny byly hmotnosti důležitých masitých části první třídy : kýta, plec bez kosti a svíčková. Z uvedeného sledování bylo zřejmé, že býci výrazně masných plemen (Blonde dÁquitaine a Piemontesse) dosáhli vyššího podílu sledovaných důležitých masitých částí. Naopak nižší podíl

byl

zaznamenán

u plemen

menšího

tělesného

rámce

-

Hereford

a Galoway.

Kombinovaný skot dosáhl u sledovaných výsekových partií středních hodnot, které byly spojeny s velmi nízkou variabilitou.


KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Jiří Bezdíček, Ph.D. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Tel.: +420 583 392 152 GSM: +420 733 559 772 E-mail: [email protected]



VLIV VÝŽIVY V PRŮBĚHU VÝKRMU NA KVALITATIVNÍ UKAZATELE MASA Aleš Dufek Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. "Kýženým cílem je chuť..., Lidé rádi připlatí za spokojenost, chuť je v případě potravin měřítkem jejich spokojenosti. Producenti masa, kteří chtějí uspět u zákazníků, se musí snažit ovlivňovat chuť pomocí všech faktorů, které se vyskytují na cestě z pole na stůl.” (Feargal Quinn,12. World Meat Cong.)

ÚVOD Kvalita

masa,

které

se

na

trhu

dostane

k zákazníkům,

je

ovlivňována

z části

technologickými procesy po porážce zvířat a také vlivy v průběhu odchovu a výkrmu zvířete. Na úrovni chovu skotu lze vlivy rozdělit na genetické a negenetické. Mezi nejdůležitější negenetické vlivy patří systém výkrmu skotu. V oblastech ČR, zařazené mezi LFA (less favored areas), se v současné době praktikuje odchov telat ve stádech bez tržní produkce mléka s následným pastevním výkrmem jatečného skotu. Tento způsob odchovu a následného výkrmu patří mezi tzv. low-input ekonomické systémy. Jaká je kvalita masa, produkovaná tímto extenzivním systémem, zejména při porovnání se systémem intenzivního výkrmu? Jak se slučuje kvalita masa z extenzivního způsobu výkrmu zvířat se současnými požadavky konzumentů hovězího masa? K obeznámení s odpověďmi na uvedené otázky přispěje tento referát, jehož obsahem bude zejména prezentace výsledků výkrmového pokusu, prováděného ve Výzkumném ústavu pro chov skotu, s.r.o. v Rapotíně. Cílem výkrmového pokusu bylo právě porovnání kvality masa, v závislosti na systému výkrmu (intenzivní vs. extenzivní výkrm).

METODIKA VÝKRMU Telata byla odchována ve stádech krav BTPM v oblasti pohoří Jeseníků. Nadmořská výška ploch 340 m s průměrnou roční teplotou 6,2 °C a průměrným ročním úhrnem srážek 700 mm. Pastevní porosty měly podíl jetelovin od 35-55 %. Po odstavu byla telata rozdělena do 3 krmných skupin: Intenzivní výkrm – skupina I a II: Krmná dávka I: na bázi kukuřičné siláže (prům. 2 let – 60 % KD – 78 g NL, 6,18 MJ NEV), JTT senáže (prům. 2 let – 10% KD – 150,6 g NL, 5,6 MJ NEV), lučního sena (prům. 2 let – 10 % - 102g NL, 5,1 MJ NEV) a krmné směsi S-1 (20 % KD). Krmná dávka II: na bázi kukuřičné siláže, lučního sena, krmné směsi S-1 (20 % KD) a močoviny v dávce 0,03 kg na 100 kg živé hmotnosti. TMR u výše uvedených dvou skupin pokrývala 100 % celkové potřeby přijímané sušiny. Ve třetí skupině – extenzivný systém výkrmu - byla zvířata krmena JTT senáží, od konce měsíce dubna byla zvířata pasena, při zatížení pastviny 2,15 zvířete na 1 ha.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice VÝSLEDKY – VYBRANÉ HODNOTY KVALITATIVNÍCH UKAZATELŮ Č. sk I.

II.

III.

Celkem

Č. sk I.

Průměr Sm. odchylka Minimum Maximum Průměr Sm. odchylka Minimum Maximum Průměr Sm. odchylka Minimum Maximum Průměr Sm. odchylka Minimum Maximum

Sušina 25,4765 1,47296 23,42 29,71 26,3509 2,02667 23,48 31,30 24,5777 1,56686 22,28 29,86 25,4866 1,83592 22,28 31,30

Tuk 2,6753 1,52544 0,37 6,70 3,5245 2,45319 0,82 10,39 1,7329 1,54526 0,20 8,40 2,6632 2,01111 0,20 10,39

pH

II.

III.

Celkem

Průměr Sm. odchylka Minimum Maximum Průměr Sm. odchylka Minimum Maximum Průměr Sm. odchylka Minimum Maximum Průměr Sm. odchylka Minimum Maximum

5,5162 0,04264 5,43 5,59 5,5012 0,05656 5,38 5,62 5,4871 0,06861 5,41 5,75 5,5019 0,05720 5,38 5,75

Bílk. 21,032 0,7191 19,3 22,2 20,949 1,0464 18,4 22,5 21,178 0,7118 19,5 22,1 21,050 0,8383 18,4 22,5

L* 36,844324 2,6298937 31,1009 42,2829 37,620073 2,8467385 32,5553 43,5405 35,563690 2,3241312 31,6596 39,6378 36,700447 2,7212097 31,1009 43,5405

Popel 1,084 0,0500 1,0 1,3 1,070 0,0361 1,0 1,2 1,110 0,0451 1,0 1,2 1,087 0,0467 1,0 1,3

Plocha 94,91 14,143 72 133 95,27 13,981 67 121 87,06 15,275 65 132 92,55 14,791 65 133

a* 10,616888 1,3517730 7,6642 12,8279 11,031409 1,1978340 8,2976 12,8417 10,824777 1,4273826 8,0963 15,8812 10,822233 1,3246855 7,6642 15,8812

Vlákna 39,4476 4,13893 30,52 46,87 40,5500 4,82648 33,50 59,43 38,5154 3,56767 31,60 44,82 39,5239 4,25849 30,52 59,43

Vaznost 76,8209 1,70488 73,18 79,63 78,0345 2,12095 73,90 84,09 76,3626 2,65533 71,25 81,81 77,0846 2,26969 71,25 84,09

Z dat uvedených v tabulkách je patrné, že extenzivním způsobem vykrmovaná zvířata (III. skupina) mají maso s nižším obsahem sušiny ve srovnání se zvířaty vykrmovanými intenzivně (I. a II. skupina). Liší se také obsahem dvou nejvýznamnějších živin – tuku a bílkovin. Obsah tuku je oproti intenzivně vykrmovaným skupinám nižší, obsah bílkovin je vyšší. U zvířat z extenzivního výkrmu je vyšší také obsah popelovin. Plocha roštěnce na průřezu a taktéž velikost vláken je u extenzivně vykrmovaných zvířat nižší. Maso z extenzivně vykrmovaných zvířat má nižší pH a je tmavší (L(0-100)=35,5)


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 10

5

8

10 20 30 40

1

2

3 Z vedlejšího obrázku je patrné, že

150

maso z extenzivně vykrmovaných býků (3)

WB

má vyšší hodnoty pro sílu WB (Warner Bratzler 100

Shear

Force),

nutnou

k překousnutí vzorku vařeného roštěnce a také, že zraje pomaleji, přičemž se ani po měsíčním zrání nedostane na hodnoty, které

50

lze

považovat

za

vhodné

pro

konzumenta (cca 60 N).

10 20 30 40

10 20 30 40

time TÉMATICKY PŘÍBUZNÁ LITERATURA Bowling, R.A., G.C. Smith, Z.L. Carpenter, T.R. Dutson, and W.M. Oliver. 1977. Comparison of foragefinished and grain-finished beef carcasses. J. Anim. Sci. 45:209-215. Brewer, P. and C. Calkins. 2003. Quality traits of grain- and grass-fed beef: A review. 2003 Nebraska Beef Report, pp. 74-77. Univ. of Nebraska, Lincoln. Larick, D.K., H.B. Hedrick, M.E. Bailey, J.E. Williams, D.L. Hancock, G.B. Garner, and R.E. Morrow. 1987. Flavor constituents of beef as influenced by forage- and grain- feeding. J. Food Sci. 52:245-251. May, S.G., H.G. Dolezal, D.R. Gill, F.K. Ray, and D.S. Buchanan. 1992. Effect of days fed, carcass grade traits, and subcutaneous fat removal in postmortem muscle characteristics and beef palatability. J. Anim. Sci. 70:444-453. McKeith, F.K., J.W. Savell, G.C. Smith, T.R. Dutson, and Z.L. Carpenter. 1985. Tenderness of major muscles from three breed types of cattle at different times-on-feed. Meat Sci. 13:151-166. Miller, R.K., H.R. Cross, J.D. Crouse, and J.D. Tatum. 1987. The influence of diet and time on feed on carcass traits and quality. Meat Sci. 19:303-313. Schroeder, J.W., D.A. Cramer, R.A.Bowling, and C.W. Cook. 1980.Palatability, shelf-life and chemical differences between forage- and grainfinished beef. J. Anim. Sci. 50:852-859.

KONTAKTNÍ ADRESA Mgr. Aleš Dufek Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Tel.: +420 583 392 169 E-mail: [email protected]



GENETICKÉ A NEGENETICKÉ VLIVY PŮSOBÍCÍ NA KVALITU A JATEČNOU VÝTĚŽNOST MASA Jan Říha Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o.

HOVĚZÍ MASO JAKO POTRAVINOVÝ ZDROJ Konzumace masa lidmi je podle archeologického výzkumu doložena již více než před 400 000 let. Od této doby tvoří maso jako zdroj proteinů živočišného původu významnou složku lidské potravy. Skot byl, jako jedno z ranně domestikovaných hospodářských zvířat, historicky využíván jednak pro produkci mléka a také jako snadno dostupný zdroj masa. V USA představuje roční spotřeba masa na obyvatele přibližně 110 kg. V ČR se tato spotřeba uvádí 84 kg masa ročně, což stále celosvětově představuje poměrně vysokou hodnotu (např. Čína – 40 kg, Afrika, Indie – cca 2 kg). Přes pozitivní nutriční složení hovězího masa a vysokou konzumaci masa v České Republice, hovězí maso nepředstavuje z hlediska roční spotřeby masa na jednoho obyvatele výraznou složku (1998: Vepřové maso – 45,7 kg; drůbeží maso – 17,9 kg; hovězí maso – 14,3 kg). Ve spotřebě hovězího masa lze u nás rovněž sledovat záporný trend (14,3 kg v roce 1998; 19,8 kg v roce 1993). Spotřeba masa v ČR je rovněž odlišná od průměrné spotřeby zemí Evropy (EU – 1998: Vepřové maso – 33,23 kg; Drůbeží maso – 15 %; Hovězí maso – 19,40 %). Typický savčí sval – maso, které nejčasteji konzumuje člověk – je složen ze 75 % vody, 19 % bílkovin, 2,5 % procenta tuků, 1,2 % uhlohydrátů, 2,3 % dusíkatých nebílkovinných látek a vitaminů. Hovězí maso je významným zdrojem živočišných proteinů a dalších nutričně kvalitních látek. Hovězí maso z mladého skotu vykazuje z hlediska nutriční hodnoty výrazně lepší parametry než maso vepřové z hlediska obsahu bílkovin a tuků (např. vepřová kýta – voda 53 %, 15 % bílkovin, 31 % tuku; hovězí kýta – 73 % vody, 20 % bílkovin, 5 % tuku). Z hlediska obsahu vitaminů obsahuje hovězí maso především významná množství vitaminů B1 a B2, Niacinu, B6, PP a B12. Řada z těchto vitaminů není obsažena například v mase drůbežím. Minerální K

(4000

látky

jsou -1

mg.kg ),

Ca

v hovězím (100

mase -1

mg.kg ),

majoritně Mg

(200

zastoupeny -1

mg.kg ),

P2O5

především (2 000

prvky: mg.kg-1)

-1

a Cl(500 mg.kg ). Hovězí maso je však vyhledávaným artiklem z nejen z hlediska nutričních, ale také chuťových vlastností, které jsou ve srovnání s v současné době unifikovanou produkcí vepřového, případně drůbežího masa nesrovnatelné. Tato skutečnost je způsobena nejen fyziologickým základem, ale také poměrně dlouhým intervalem, který umožňuje produkovat jatečná zvířata, způsobem jejich výživy a výrazným pokrokem ve šlechtění masných plemen.



KOMPOZICE JATEČNÉHO TĚLA SKOTU Distribuce podílů bourárenských částí je u skotu silně závislá např. na plemenné příslušnosti jedinců, porážkovém věku, způsobu výkrmu a mnoha dalších faktorech. Např. u 158 jedinců plemen České červenostrakaté, Blonde dÁuquitaine, Hereford, Galloway, Piemontese byly zjištěny po přepočtu na porážkový věk a hmotnost následující rozdíly v podílu bourárenských částí (vyjádřeny jako podíl z půle JUT). Věk při porážce Porážková (dny) hmotnost (kg) C100

566,73

598,59

Q100

673,89

U100

525,40

W100

Žebro

Plec bez kosti

Přední kližka Bok bez kosti

Kýta

Roštěnec Svíčková

10,93

6,72

3,23

4,38

18,93

4,25

1,47

764,17

9,53

8,27

2,88

3,67

20,35

4,41

1,64

556,39

10,21

6,28

3,21

4,58

17,94

3,71

1,11

686,71

637,25

10,56

7,45

2,73

3,81

16,55

3,95

1,27

P100

809,00

901,90

9,34

9,29

2,70

3,30

21,53

3,92

1,73

Průměr

604,93

623,01

10,62

7,02

3,07

4,19

18,42

4,11

1,40

Z hlediska producenta hovězího masa – farmáře je základním požadavkem na kompozici JUT co nejvyšší porážková hmotnost. Z hlediska producenta výsekového masa pak výtěžnost JUT (u masných plemen 50-65 %). Pro koncového obchodníka a producenta výsekového masa je také rozhodujcím faktorem kvality kompozice JUT podíl jednotlivých bourárenských částí. Vysoce hodnocené jatečné partie jsou z hlediska produkce např. steakového masa vysoce výhodné. Mezi vysoce ceněnné partie JUT řadíme např. kýtu, svíčkovou a roštěnec. Z uvedené tabulky lze odvodit, že nejvýhodnější podíl těchto bourárenských částí nabízí plemeno Blond dÁquitaine a ostatní, výrazně masná plemena. Z hlediska producenta výsekového masa je výhodné taková zvířata zpracovávat, z hlediska ekonomiky chovu a způsobů zpeněžování však situace může být odlišná – pro farmáře může být výhodnější za nízkých vstupních nákladů chovat extenzivním způsobem méně náročná plemena.

KVALITA HOVĚZÍHO MASA Kvalitu hovězího masa lze definovat z mnoha pohledů. V rámci jednotlivých skupin kvalitativních parametrů existují výrazné diference mezi plemeny skotu, podle stáří jatečného kusu, porážkové hmotnosti atd. Plemeno Aberdeen Angus je v USA (a dnes i dalších zemích) jedním z nejlépe hodnocených plemen, pokud se týká senzorické kvality steakového masa. Kvalita masa je také v úzkém vztahu k masné užitkovosti. Extrémně osvalená zvířata (Charolais, Belgické modré) mají poměrně horší kulinářskou a senzorickou kvalitu masa. Sval je složen přavážně ze svalových vláken s nízkým obsahem intramuskulárního tuku, což právě tyto kvalitativní parametry nepříznivě ovlivňuje. Skutečnost, že tato plemena jsou hojně chována pro produkci hovězího masa odráží diskrepanci vznikající na jedné straně nízkými požadavky trhu na kvalitu, na straně druhé způsobem zpěněžování JUT skotu zaměřeného na kvantitu a jatečnou výtěžnost. Z pohledu nutriční kvality masa jsou kvalitativními ukazateli např. základní parametry chemického složení masa (obsah bílkovin, dusíkatých látek, sušiny, popelovin, tuku, pigmenty,


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice pH, kolagen, energetická hodnota, profil mastných kyselin atd.). Další ze základních skupin parametrů tvoří fyzikální vlastnosti masa (diametr svalového vlákna, barva masa – remise, vaznost vody). Tyto dvě základní skupiny kvalitativních parametrů slouží jako zdroj pro definici dalších skupin kvalitativních parametrů. Například z hlediska kulinářského a technologického zpracování se jedná o parametry: střižná síla, ztráta hmotnosti vařením, křehkost atd. Z hlediska senzorické kvality se jedná většinou o subjektivní vnímání chuti a konzistence masa, lze však definovat i exaktně měřené parametry, případně definovat dotazníkový test kvality masa pro senzorickou zkoušku. Maso jako surovina má poměrně nízkou údržnost při skladování v běžné atmosféře. Důležitým aspektem kvality a bezpečnosti masa je také jeho mikrobiologická kvalita. Mikrobiologický rozbor je dobrým indikátorem zdravotní nezávadnosti masa a uplatnění může nalézt především v procesu skladování masa a jeho zrání, které výrazně ovlivňuje kulinářské a senzorické parametry masa. Mezi často izolované mikroorganismy z masa řadíme např. Psedomonas

fragi,

Bronchotrix

thermosphacta,

Listeria

monocytes,

Acinobacter

sp.

Mikroorganismy, které se výrazně podílejí na kažení masa, případně způsobují onemocnění jsou např. Psychrobacter sp., Bacillus Cereus, Staphylococcus aureus, Salmonela spp. V rámci problematiky řešené ve Výzkumném ústavu pro chov skotu, s.r.o. s podporou projektů MŠMT NPV II 2B06107 a 2B08037 jsou vyvíjena technologická řešení spojená s kvalitou hovězího masa. Jedná se např. o experimentální zařízení pro měření bioimpedance v hovězím mase. Na základě naměřených hodnot je prováděna kalibrace, která umožňuj predikci základního chemického složení masa, případně dalších parametrů přímo v jatečném provozu. Rychlost měření umožňuje informaci o kvalitě konkrétního balení masa předat přímo spotřebiteli bez nutnosti laboratorních rozborů. Dalším zařízením je přístroj pro sledování degradability masa v definovaných podmínkách skladování. Zařízení v pravidelných intervalech měří hodnoty pH, redox potenciálu a teploty ve svalovině a monitoruje barevné změny způsobené skladováním v definovaných podmínkách. Umožňuje tak vyhodnotit diference v ukazatelích, na jejichž základě se např. spotřebitel rozhoduje pro koupi masa. Také lze pomocí tohoto zařízení sledovat vliv potravinářských úprav výsekového masa na sledované parametry.

GENETICKÉ A

NEGENETICKÉ FAKTORY PŮSOBÍCÍ NA KVALITU MASA A KOMPOZICI

JUT

Kvalita hovězího masa a kompozice JUT skotu jsou jako každý výsledek živočišné produkce ovlivněny synergickým působením genetických vlivů a vlivů prostředí. Mezi nejvýznamnější negenetické vlivy působící na kvalitu masa a kompozici JUT lze zařadit výživu skotu. Výživou je například zajištěna produkce tzv. baby beef. Na kompozici JUT má výrazný vliv správná volba krmné dávky – vyšší koncentrace jaderných krmiv má vliv na obsah oddělitelného i intramuskulárního tuku. Pastevní způsob výživy převážné části masného skotu v Americe má také výrazný podíl na kvalitativních ukazatelích masa. Dalšími možnými cestami ovlivnění kvality masa je zkrmování suplementů, zkrmování olejnin, různých typů obilovin) atd. Management stáda a jeho reprodukce může výrazně ovlivnit masnou užitkovost a tím


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice i kompozici JUT. V USA je například vykrmován k produkci hovězího masa vysoký počet volů. Včasná kastrace zajišťuje při dodržení poměrně vysokých přírůstků především šťavnatost a křehkost masa, což je způsobeno metabolismem organismu volů, především odlišným způsobem ukládání tuku. Technologie chovu, wellfare a ostatní vlivy prostředí, včetně předporážkového, mají výrazný dopad na technologickou kvalitu masa (DFD maso apod.). Mezi genetické vlivy působící na kvalitu produkce hovězího masa patří např. vliv rodičů, genetického základu (plemenná příslušnost), na molekulární úrovni pak řada kandidátních genů – genetických markerů. Heritabilita kvalitativních ukazatelů hovězího masa a JUT je udávána v rozsahu 0,24 (hmotnost JUT, pH masa)-0,71 (výtěžnost). Mezi znaky s vysokou heritabilitou patří dále např. poměr masa a kostí v JUT (0,63), obsah oddělitelného a vnitrosvalového tuku (0,49), fragmentace svalových vláken, hmotnost kostí, výška hřbetního tuku (0,39). Mezi nejvýznamnější genetické korelace bourárenských parametrů JUT a kvalitativních parametrů masa lze zařadit např. vztahy: hmotnost JUT x plocha MLLT (0,41), jatečná výtěžnost x mramorování masa (0,24), hmotnost JUT x vnitrosvalový tuk (0,32), vnitrosvalový tuk x mramorování (0,81), vnitrosvalový tuk x síla střihu (-0,64), remise x mramorování (0,52), remise x textura a pevnost (0,86), ztráta vody x výtěžnost tuku (-0,35). Mezi významné sledované genetické markery ve vztahu ke kvalitě masa a jatečné výtěžnosti patří například: MSTN – myostatin – growth differentiation factor 8, TGF beta protein inhibuje svalový růst a diferenciaci, je produkován přavážně ve kosterních svalech – mutace způsobuje svalovou

hypertrofii/hyperplasii,

dvojí

osvalení

(Charolais,

Piemontese,

Belgické

modré), ovlivňuje výtěžnost a skladbu JUT, ale negativně kvalitu masa; CAPN1 – cytoplasmic-cysteine protease – degradace svalových bílkovin v období postmortem – křehkost, kulinářské a senzorické vlastnosti; Pit-1 – pituitary-specific transcription factor – vztah k produkci hormonů hypofýzy (prolactin) (mutace u myší vedla k absenci růstového hormonu) – vztah ke kompozici JUT a růstu (Aberdeen Angus) a mléčné užitkovosti; GH – growth hormone – vztah k růstovým schopnostem, kompozici JUT a tím i kvalitě masa; TG5 – thyroglobulin – prekurzor thyroidních hormonů triiodothyroninu a thyroxinu, které mají primární roli v regulaci metabolismu tuků – funkční a poziční kandidátní gen pro ukládání tuku, vliv na marbling masa; LEP – leptin – protein 16-kDa, produkt tzv. genu obezity produkovaného adipocyty, jeho exprese je ovlivněna obsahem tuku v těle, energetickou balancí, insulinem a glucocorticoidy, informuje nervový systém o poklesu zásob energie, nízký obsah leptinu v plazmě indikuje potřebu doplnit energetické zásoby – vliv na příjem potravy, masnou užitkovost, ukládání tuku;


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice TFAM – mitochondrial transcription factor A – reguluje inniciaci transkripce a replikace mitochondriální DNA, ovlivňuje ukládání energie a metabolismus, jeho nízká hladina je asociována s obezitou u myší – asociován s marblingem (Limousine); FABP4 – fatty acid binding protein – je exprimován v tukové tkáni, hraje roli v metabolismu lipidů a homeostázy tukových buněk – vztah k profilu mastných kyselin a ukládání tuku v těle skotu; SCD – stearoyl-coA denaturase – enzym, pomocí kterého probíhá konverze nasycených mastných kyselin na mono-nenasycené mastné kyseliny v savčích tukových buňkách – ovlivnění profilu mastných kyselin v mase, kulinářských vlastností (bod tání loje). Vhodnými postupy šlechtění skotu, využití genetického potenciálu zvířat ve spojení s kvalitní výživou a technologií chovu lze za zásadního předpokladu využití výsledků výzkumu kvalitativních parametrů masa a JUT dosáhnout vhodného uplatnění hovězího masa na domácím trhu s potravinami a přispět tak ke konkurenceschopnosti české zemědělské výroby.


KONTAKTNÍ ADRESA Mgr. Jan Říha Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Tel.: +420 583 392 154 E-mail: [email protected]



MANAGEMENT STÁDA A TECHNIKA CHOVU V PRŮBĚHU CHOVATELSKÉHO ROKU Miroslav Homola Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Chov krav bez tržní produkce mléka se v porovnání s dojenými plemeny vyznačuje určitými odlišnostmi. Jediná produkce masného stáda představuje počet zdravě odchovaných telat s maximální hmotností. Tržby za zástavový skot jsou nižší než v porovnání s chovem dojených plemen, avšak ekonomická náročnost investic a chovu krav bez tržní produkce mléka je taktéž nižší. K docílení maximální užitkovosti je potřeba pro stádo vytvořit optimální chovatelské podmínky. Výběr chovaného plemene skotu pramení z rozhodnutí jaká stáda chovat. Pokud se chovatel rozhoduje produkovat čistokrevná zvířata – plemenný materiál, nebo pouze zástavový skot odchovaný ve stádě využívající metody užitkového křížení mezi plemeny. Rozdělení plemen podle rámce a užitkového typu předurčují kombinaci rodičovského páru pro produkci zástavového skotu. V chovech krav bez tržní produkce mléka je převážně uplatňováno sezónní telení plemenic, které umožňuje podle místních podmínek zvolit termín nejvhodnějšího ročního období. Správní volba tohoto období je velmi důležitá, neboť byl potvrzen vliv aktuálního stavu počasí na mortalitu telat. V chovech je převážně využívána přirozená plemenitba. Z hlediska přenosu identického potenciálu chovu je taktéž uplatňována inseminace, při které se využívají zejména prověření plemeníci. Nejvhodnější termín telení je od konce ledna do konce března. Toto časové období umožňuje uskutečnit všechna veterinární a zootechnická opatření ve stádě, hlavně dozor při porodech, v zimním období. Chovaná zvířata jsou ustájena na omezeném prostoru umožňující lepší přehled ve stádě. Krmná dávka v zimním období je uskutečňována konzervovanými krmivy a proto je možné ovlivňovat intenzitu výživy podle potřeb plemenic. V chovu masného skotu platí zásada „každý rok tele“, proto je nutné udržet průměrné mezidobí stáda na 365 dnech. Po otelení první kvalitní říje nastupuje zpravidla kolem 40 dne po otelení v cyklech po 21 dnech. Pro dodržení tohoto pravidla proto jsou k dispozici tři po sobe jdoucí říje. Velmi dobrým výsledkem je zabřeznutí 98 % krav ve stádě. U plemenice, které nezabřezly je nutno přezkoumat důvod a rozhodnout o vyřazení. Veterinární prevence uplatňovaná v chovech krav bez tržní produkce mléka zahrnuje především zdravotní zkoušky, odčervování a vakcinace. V zimním období, při kterém jsou zvířata chována v omezených podmínkách je vhodné provádět tuto profilaxi, protože je možné využívat naháněcí uličky a fixaci. Taktéž vakcinaci je potřebné provést v předjaří, aby při vyhnání na pastvu byla všechna opatření již provedena a nebylo nutné se zvířaty na pastvině


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice dále, z tohoto důvodu, manipulovat. V tomto období se provádí vakcinace proti infekční keratokonjuktivitidě skotu. Toto bakteriální onemocnění způsobuje Moraxela bovis s dalšími patogeny a predispozičně působí také ultrafialové záření. Onemocnění přenáší hmyz nebo se může šířit i dotykem. Dalším onemocněním, kterému je nutno předcházet vakcinací je katarální horečka (modrý jazyk-bluetongue). Důležitým preventivním opatřením je pravidelné odčervení všech zvířat na jaře i na podzim. Toto opatření je zvláště nutné dodržovat při chovu zvířat na nevhodných pozemcích, zvláště zamokřených. Další kolo vakcinace se provádí po odstavu telat. V tomto období je nutné navakcinovat zvířata proti trichofytóze skotu. Imunita získaná při této vakcinaci vydrží u plemenic do 4 – 5 let věku.


KONTAKTNÍ ADRESA MVDr. Miroslav Homola Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Tel.: +420 583 392 112 E-mail: [email protected]


Společná zemědělská politika v chovu masného skotu s ohledem na bezpečnost potravin a welfare zvířat

Recommend Documents