Management, welfare, ekonomika,výživa a výroba krmiv v chovu masného skotu ODBORNÝ SEMINÁŘ v rámci projektu
„Společná zemědělská politika v chovu masného skotu s ohledem na bezpečnost potravin a welfare zvířat“ Za podpory Ministerstva zemědělství ČR v rámci Programu rozvoje venkova ČR
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí
ZAKLÁDÁNÍ A OŠETŘOVÁNÍ PASTVIN, PASTEVNÍ TECHNIKA
J. Mrkvička, M. Veselá, J. Šantrůček Katedra pícninářství a trávníkářství FAPPZ ČZU v Praze
VZNIK A ROZŠÍŘENÍ TRAVNÍCH POROSTŮ Travní porosty ve střední Evropě - největší rozšíření v glaciální době Pralouky : vznik – 2 teorie: 1. teorie: vznik kolem větších vodních toků, záplavy a následná rušivá činnost ledových ker – likvidace břehových porostů (neregulované vodní toky) 2. teorie: činností bobrů - likvidace dřevinné vegetace pro stavbu umělých hrází
Typy pastvin - v terminologii je třeba rozlišovat pastvinu od pastviska - pastviska v kukuřičném a řepařském výrobním typu - na neoratelné půdě (vysychavé, kamenité stráně) - kostřava ovčí, šalvěj luční, mateřídouška aj. - pastva ovcí (skotu) na jaře a na podzim (deště) - v letním období vegetace zpravidla uschne
- podhorská a horská pastviska - dříve kategorie svahových a náhorních luk - mělké půdy - vřesoviska, smilkové porosty apod. - pastviska na dobrých půdách, která do nekulturního stavu přešla vlivem špatné agrotechniky
- lesní pastviska (vzácná, v ČR zákaz pastvy) - podřadné porosty - smilka tuhá, trojzubec položený, třtiny, mechy - zkulturnění obtížné a nákladné - lépe využít lesními kulturami
- skutečné pastviny - podle různých hledisek do několika skupin - dle intenzity obrůstání, využívání a kvality na kulturní (žírné 4, 5 (6?) pastevních cyklů) a polokulturní (položírné, méně využívané, 3x spásané).
SCHEMA ROZDĚLENÍ DRUHŮ PASTEVNÍCH POROSTŮ kulturní 1) Trávy nekulturní
kulturní 2) Leguminózy nekulturní
hodnotné
3) Ostatní dvouděložné druhy
méně hodnotné
plevelné
Druhy pastevních porostů 1. Trávy (výběr) - rozhodující složka pastevních porostů = kulturní a nekulturní druhy trav - z biologického hlediska tvoří různorodý materiál - důležitou vlastností trav je odnožování (kompaktnost a únosnost drnu) - důležité jak pro možnosti využití porostů, tak i vzhledem k rozšíření plevelů a vzniku eroze Kulturní trávy tvoří dynamickou složku porostů a za optimálních podmínek se podstatně podílí na tvorbě výnosu
Jílek vytrvalý - anglický (Lolium perenne) - nejdůležitější pastevní druh vlhčí půdy, mělčí kořenový systém drsné podmínky (holomrazy), delší sněhové pokrývce snadno vymrzá vyhovuje utužený povrch pastvin, časté spásání a animální hnojení výborně odnožuje, možnost vysemenění
Kostřava červená (Festuca rubra) - velmi odolná, vytrvalá polopozdní výběžkatá tráva - snáší i kyselejší prostředí, komprimaci drnu, dobře obrůstá
Kostřava luční (Festuca pratensis) - poloraná až polopozdní, volně trsnatá tráva - nejlépe na vlhčích stanovištích, snáší i sušší místa - univerzální tráva, v pastvinách jemné sterilní výhony
Lipnice luční (Poa pratensis) - univerzální, výběžkatý, poloraný druh - ne příliš těžké půdy - na pastvinách dobře obrůstá sterilními výhonky - výborná pastevní tráva
Psárka luční (Alopecurus pratensis) - vytrvalá vyšší tráva s krátkými podzemními výběžky - rozšíření je závislé na dostatku vláhy a živin (kejdované pastviny)
Srha říznačka-laločnatá (Dactylis glomerata) - raná, volně trsnatá tráva - lepší středně těžké, mírně vlhké, humózní půdy - v pastevních porostech se uplatní sterilními výhony
Trojštět žlutavý (Trisetum flavescens) - víceletý druh, volné nevystoupavé trsy - stanovištní amplituda široká - v intenzivně využívaných pastvinách jeho zastoupení klesá
Nekulturní trávy doplňují nebo i převažují hodnotnější druhy a jsou zpravidla významnými indikátory stanovištních podmínek a stavu porostu Bojínek alpinský (Phleum alpinum) - vytrvalý, až středně vysoký druh s řídkými trsy - i ve vlhčích horských polohách (do 1400 m n.m. v Alpách více) - pastviny s dostatkem živin (kejdová hospodářství) - výborná kvalita
Kostřava ovčí (Festuca ovina) - plevelná, hustě trsnatá tráva - nízká konkurenční schopnost - dominuje na suchých pastviskách
Lipnice alpinská (Poa alpinum) - nízká, rozšířená v subalpinském a alpinském pásmu - dobrý výnos a kvalita - kladně reaguje na hnojení (kejdování)
2. Leguminózy (výběr) - vysoký obsah stravitelných bílkovin - vysoký podíl jemných listů a kostitvorných popelovin - cenná složka porostů Kulturní leguminózy = některé vyséváme při zakládání porostů Čičorka pestrá (Coronilla varia) - poléhavé lodyhy na vysýchavých pastviskách - mladá píce = dobrá kvalita - v době květu a zrání lusků jedovatá Jetel plazivý-bílý (Trifolium repens) - základní pastevní jetelovina - trvalé pastviny forma lesní (T.rep.silvestre) - odrůdy nižší s drobnými listy - husté porosty, odolné drsným podmínkám - forma jetele pl. - holandského typu (T. rep.holandicum) - střední vzrůst - vytrvalost 3-5 let - intenzivní dočasné porosty - pastevní nebo kombinované využití - jetel pl. - obrovský, syn.Ladino (T. rep.giganteum) - vysoký vzrůst, nároky na půdní a klimatické podmínky -převážně do krátkodobých směsek pro sečné využití
Jetel zvrhlý-švédský (Trifolium hybridum) - snáší horší klimatické podmínky - náročný na vodu - vhodný pro kombinované využívání Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) - velmi drsné klimatické podmínky - nevymrzá, poměrně odolný suchu - vytrvalost až 12 let (vysemenění) - uplatnění při kombinovaném využití Tolice dětelová (Medicago lupulina) - dvou- až víceletá, raná - zaplňuje volná místa - dobře snáší pastvu - velmi dobrá kvalita píce
Vičenec ligrus (Onobrychis sativa) - víceletá pícnina sušších oblastí - nejlépe na vápencích a opukách - při spásání (ovce, koně !!) rychle ustupuje - „vojtěška chudých půd“
Nekulturní leguminózy = rozdílný význam v pastevních porostech Jetel alpinský (Trifolium alpinum) -na chudších, sušších půdách - bohatě olistěný, jeho píce je hořká
Jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) - vytrvalý, plazivý - snáší zasolení půdy, suchovzdorný - zvířata jej dobře vypásají
Jetel hnědý (Trifolium badium) - nízký dvouletý až vytrvalý -zlepšuje hodnotu smilkových porostů
Jetel horský (Trifolium montanum) - víceletý, převážně na sušších stanovištích - píce má nižší kvalitu - po pravidelné pastvě z porostu mizí
3a. Ostatní hodnotné byliny (výběr) - ceněny pro vysoký obsah živin - dieteticky a aromaticky působící látky ("koření píce") - vysoký obsah kostitvorných prvků, popelovin a mikroelementů - významné indikátory stanovištních poměrů - většinou hluboký kořenový systém Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) - suché pastviny -příjemná chuť pastevní píce
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) - vytrvalý, rozšířený druh - vyplňuje prořídlé porost - kladná reakce na N- hnojení zastoupení - vyhledáván zvířaty
Krvavec toten (Sanquisorba officinalis) - vytrvalý, rozšířený ve vlhčích porostech - na N -hnojení reaguje
Kmín kořenný (Carum carvi) - dvouletá rostlina - dietetická složka - dříve se přiséval do pastvin
Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris) - proměnlivý druh - na vlhčích pastvinách od nížin do hor - dobrá krmná hodnot - je dobře spásán - snáší kejdování a košárování
Pampeliška jesenní (Leontodon autumnalis) - vytrvalá, od nížin až po subalpinské pásmo - vysoký obsah bílkovin - dietetické účinky, vliv na produkci mléka - často na chudších pastvinách Řebříček obecný (Achillea milefolium) - mimořádná plasticita - hojně v sušších porostů - kostitvorné prvky (Ca, P) - vonné éterické oleje (kořenitá příchuť) Pampeliška (smetanka) lékařská (Taraxacum officinale) - na mírně suchých až mírně vlhkých stanovištích - na sušších stanovištích přitisklé listové růžice (plevel) - na žírných pastvinách výborný druhem
Šťovík kyselý (Rumex acetosa) - přizpůsobivost ve většině porostů - nízký podíl zvyšuje chutnost píce - při vyšším zastoupení podmíněný plevel (více kyseliny šťavelové v píci !!)
3b. Ostatní méně hodnotné byliny - pro posouzení kvality je třeba vycházet z podmínek, za jakých se příslušný druh uplatňuje Hadí kořen větší (Bistorta major) - na kyselých až zamokřených plochách - převážně ve vyšších polohách - statková hnojiva podporují vytrvalost Hvozdík kartouzek (Dianthus deltoides) - extenzivních sušších pastvinách
Jestřábník chlupáček (Hieracleum pilosella) -vytrvalá na suchých, chudých stanovištích
Kopretina bílá (Chrysanthemum leucanthemum) - vytrvalá s vysokou dřevnatou lodyhou - hmoty málo s nízkou kvalitou - hnojením z porostu ustupuje
Pastevní plevele - definice plevelů pastevních porostů složitější – jsou často ukazatelem stanovištních poměrů - na orné půdě je plevelem vše kromě vyseté plodiny - na pastvinách nelze všechny druhy kromě kulturních trav a jetelovin považovat za plevele Podle ekologických příčin výskytu: - plevele suchých stanovišť (kostřavy se štětinovitými listy, šalvěj luční aj.)
- plevele zamokřených lokalit (rákos obecný, různé ostřice, sítiny aj.)
-plevele chudých půd (smilka tuhá, kopretina luční, sedmikrása chudobka aj.)
-ruderální (močůvkové) plevele přehnojených stanovišť (šťovíky, kopřivy, bolševník ob. aj.)
- na překypřených, nově založených a dále neudržovaných půdách roste většina vzrůstných dvouděložných druhů (bolševník velkolepý, pýr plazivý aj.)
- a na nadměrně spásaných stanovištích se vyskytují např. lipnice roční, sedmikrása chudobka, jitrocel prostřední aj.
Rozdělení pastevních plevelů 1. Podmíněné (relativní, fakultativní) - zvířata v určité vývojové fázi nepřijímají - nejsou vhodné ke konzervaci (sušení aj.) - druhy v porostu nadměrně rozšířené, podstatně ovlivňující kvalitu nebo výnos píce, zastoupení však může být v jednotlivých letech rozdílné - smetánka lékařská je při malém podílu v porostu (do 1-2 %, tj. 1 až 2 rostliny na 1 m2) hodnotným druhem v pastvinách. Při větším zastoupení je plevelem = vytváří přízemní listové růžice a snižuje výnosy. - podobně (jitrocel kopinatý a větší, kontryhel luční, řebříček obecný aj). průtržník lysý
2. Skutečné (absolutní, obligátní) - v jakémkoliv stavu a vždy škodlivé - jedovaté rostliny - druhy snižující jakost živočišných výrobků - druhy dřevnaté, ostnaté, způsobující poranění při zkrmování - druhy soustavně opomíjené zvířaty - druhy parazitické a poloparazitické
Jedovaté rostliny - ze zooveterinárního hlediska zvláštní skupina - ovlivňují kvalitu živočišných produktů - různý stupeň toxicity - z nižších jedovatých organizmů zejména houby - plísně vyvolávají mykózy, mykotoxikózy a mykózootoxikózy - nebezpečné tvorbou aflatoxinů aj. - některé jsou jedovaté, jiné mají výživný význam - nejvíce jedovaté ve stadiu tvorby spor - jedovaté houby kloboukaté v píci zřídka - rozdíl v působení na zvířata a lidi -pastevně odchovaná zvířata se jedovatým druhům vyhýbají - v konzervovaných krmivech se jedovatost druhů ztrácí - nebezpečí otrav se zvyšuje při krmení řezanou luční pící - nepříznivý účinek jedovatých rostlin se může projevit zjevnou otravou nebo může způsobit menší fyziologické poruchy - snížení užitkovosti zvířat - při pravidelném příjmu menšího množství jedovatých rostlin si zvířata na alkaloidy zvykají - jedovaté látky se mohou vyloučit v mléku
Blatouch bahenní (Caltha palustris) - na vlhkých (rozbahněných) místech od nížin do hor - jedovatý protoanemonin aj. - otrava při příjmu kolem 15 kg zeleného!!!?? - sušením se jedovatost ztrácí
Bolehlav plamatý (Conium maculatum) - okrajích pastvin - jedovatý coniin aj. v době květu. - příjem pouze při sklizni nedopasků
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) - v teplejších oblastech na jižních stráních - glykosid adonidin, saponin aj. - působí na srdce, i léčivý význam Kýchavice bílá (Veratrum album) - mohutná vytrvalá bylina - na horských porostech - alkaloid veratrin - 15 mg veratrinu smrtelné
Ocún jesenní (Colchium autumnale) - vytrvalý druh, až na podzim květy - řídce rozšířen na vlhkých lokalitách - prudce jedovatý alkaloid kolchicin (i do mléka !!) - letální dávka od 1 g sušiny na 1 kg ž. h. Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) - na vlhkých stinných místech - anemonin a protoanemonin - katary zažívacího traktu a ledviny - v seně není jedovatý Pryskyřník prudký (Ranunculus acer) - více na loukách od nížin do hor - podobný význam - nebezpečné množství od 1 do 10 kg píce Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) - vytrvalý na výslunných pastviskách - obsahuje hořčiny, cholin, pryskyřici aj. - červené zabarvení mléka - záněty žaludku, střev a ledvin
Starček obecný (Senecio vulgaris) - působí na játra (cirhóza) - centrální nervová soustava - toxická zelená i suchá píce - chronické otravy (průjmy, závratě) - akutní otrava končí po několika dnech úhynem zvířat.
Starček přímětník (Senecio jacobaea) - rozšířen na sušších lokalitách - alkaloidy senecin, senecionin - kumulují se v těle zvířat - větší výskyt nebezpečný koním - Žďárská choroba koní !!
Podobně působí starček barborkolistý (Senecio jacobaea, sb. barbaraeifolius). - koliky a střevní potíže
Možnosti regulace širokolistých šťovíků na pastvinách (loukách) Šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius) - nejagresivnější rostlinný druh, hojnější než šťovík kadeřavý (R. crispus) - tvoří mohutnější rostliny a více nažek - rostliny lépe využívají živiny v půdě, především N a K - rychle regenerují po seči - nažky se šíří větrem a vodou i v zimě - odolávají nepříznivým podmínkám - klíčivost až 11 let - nedopasky nedávat do kompostů, ne do sena - nedozrálá semena na zemi dozrají a dále klíčí - posiluje je ruderalizace travních porostů
Zásady regulace na pastvinách a loukách 1. Nutné použít čisté osivo 2. Dodržovat termín 1. a dalších sečí před květem šťovíků pro zabránění jejich vysemenění, protože rostliny po 1. seči regenerují 3. Posekat vynechané nedopasky, zabránit odkvětu a vysemenění rostlin 4. V případě použití minerálních hnojiv nepřehnojovat N a K. Na vyšší obsah těchto živin šťovíky rychle reagují 5. Používat jen dobře vyzrálá statková hnojiva, pokud nebudujeme kejdová hospodářství. Ale i zde je nutné používat vhodnou kejdu 6. Porosty je nutné pravidelně vápnit a ošetřovat 7. Použití herbicidů by mělo navazovat na předchozí pratotechnická opatření a je limitováno řadou omezení, která musíme respektovat („Metodická příručka MZe pro ochranu rostlin“ aj.) 8. Plošné aplikace lze provádět pouze při silném zaplevelení, lépe je volit soustavnou ohniskovou aplikaci 9. Zárukou úspěšnosti je doba aplikace herbicidů, která by měla začít v době, kdy se tvoří lodyhy šťovíků 10. Vyčkat s postřikem až po vypasení (po seči), kdy jsou rostliny oslabeny a dále vytváří listovou růžici a lodyhu 11. Při ohniskovém (počátečním) výskytu, mimo selektivních herbicidů, lze použít Roundup, Touchdown aj. pomocí knotových holí, rámů („chemická plečka“) nebo zádovým aplikátorem. Tento způsob aplikace je oproti plošnému postřiku podstatně levnější 12. Spásání mladých rostlin zvířaty
ZÁKLADNÍ POVRCHOVÁ ÚPRAVA A OŠETŘOVÁNÍ PASTVIN Mechanické ošetřování : 1. základní povrchová úprava 2. běžné ošetřování 1. Základní povrchová úprava Cíl rekultivací = vytvoření základních podmínek a předpokladů pro jejich začlenění do takového systému obhospodařování a využívání, aby byly plněny nejen požadavky pro kvalitní výkonný porost, ale též pro dynamickou stabilitu zemědělského ekosystému Účelné odstraňování stromů, keřů a kamenů - prvním krokem úprav - nutné přihlížet k protierozní ochraně půdy - a rázu krajiny a ochraně zvířat před sluncem (ponechání skupin stromů aj.)
Urovnání terénu - nutné pro využití mechanizmů - urovnání povrchu = kvalitní orba aj. - výskyt ojedinělého zamokření - pramenné vývěry odvedeme - zpravidla nutné meliorační vápnění
2. Běžné ošetřování porostů – hlavní zásady: = kulturní, hodnotné porosty = strukturní, utužený povrch půdy = méně hodnotné a plevelné druhy = kyprý povrch !!!! - u pastvin je pevnější drn podpořen sešlapáváním zvířaty - takto směřovat všechny mechanické zásahy Smykování - zpravidla nejdůležitější mechanický zásah - urovnáme povrch, krtince a mraveniště - po záplavách rozrušujeme nanesené kaly - lučně-pastevní smyky nebo jiná náhradní řešení Válení - nemá vždy kladný vliv na výnos a kvalitu píce - válení u nových porostů - nakypřenou půdu válíme na podzim i na jaře - omezení konkurence méně vytrvalých plevelů - snížení vymrzání kvalitních druhů - zahušťuje porost - snižuje se vystoupavost hustě trsnatých trav - usnadňuje se sklizeň - snižuje nebezpečí poškození sklizňových strojů
Vláčení - různé názory na význam vláčení - drn prokypřený vláčením zvyšuje vitalitu plevelů - metlice trsnatá, kakosty, rdesna, šťovíky aj.!!!! - omezíme plevele s nadz. výběžky (pryskyřník plaz.) - podobně u lipnice obecné, psinečků - brány použít co nejdříve na jaře - pozdější vláčení neúčinné až škodlivé Nespasený porost (stařina) - odstranit nejpozději před začátkem vegetace - lze použít i mulčovače (konec pastvy) - vypalování stařiny nebezpečné (ekologie aj.!!)
Výskyt mechů = indikátory zhoršených stanovištních podmínek - vyšší vlhkost, zastínění - nedostatek živin - extenzivní využívání - dříve používané odmechovače - + ostré těžké brány neodstraní mech - omezení výskytu mechů: - úprava vodních poměrů - hnojení NPK - vápnění - včasné pastva (sklizeň) - kombinované využívání
3. Ošetřování porostů po vypasení - v co nejkratší době po vypasení - jinak klesá dynamika nárůstu píce !! - snížení spotřeby píce - vede k extenzivnímu hospodaření Posečení nedopasků - odstraňujeme nespasený porost, plevele - likvidujeme zdroje event. nákazy - ihned odstraníme (po zavadnutí zkrmíme) - i na extenzivně využívaných plochách - přepásání pastvin ovcemi ?? Roztírání výkalů - rovnoměrnější rozdělení živin - zdravotně-veterinární důvody - lučně-pastevní smyky apod. (mulčovače) Přihnojení porostu - velmi důležité - průmyslová N-hnojiva - zředěná tekutá statková hnojiva (močůvka, kejda) - K !!!
4. Přísev - složitý a zpravidla velmi rizikový zásah - nemá význam na oratelných stanovištích - raději radikální obnova (pícninový osevní postup x rychloobnova) - biotechnologická možnost zúrodnění TP - v ČR omezené uplatnění (nadbytek TP) - přísevy pastvin hlavně v zemích s tradičním pastvinářstvím (Anglie, SRN, Nový Zéland aj.) - vycházíme z pratotechnicky zdůvodněných předpokladů a potřeb: * Přiseté odrůdy trav a jetelovin budou oproti původním ekotypům podstatně produkčnější * N-výživa travní složky bude zajištěna rhizobiálním dusíkem přisetých jetelovin. Výživa přisetých druhů bude zčásti zajišťována i živinami uvolněnými mineralizací půdní organické hmoty *Technologie přísevu jetelovin musí vytvoří vhodné klíční lůžko, (firmy Moore, Aitchinson, Gibson, Hunter, SOR Libchavy)
VÝBĚ R SKLADBY PASTEVNÍCH SM ĚSÍ V ČR - cca 6-8 druhů trav - 2 až 3 druhy jetelovin - hybridní trávy se rozšiřují !!!
V zemích s tradičním pastvinářstvím (GB aj.): - výběr druhů redukován - pestřejší odrůdová skladba - velmi rozdílná doba ranosti
Hlavní problém při sestavování směsí ve střední Evropě: = rozdělení plynulého nárůstu pastevní píce na celé vegetační období !!!
Řešení problémů: - volba různě raných, či pozdních pastevních směsek - v prvním cyklu dosáhnout 30-35 % pastevní píce za rok - rané porosty spásat ve výšce 120-150 mm - pozdnější druhy zajistí plynulý nárůst píce V nadmořské výšce 500-700 m (typické pastvinářské oblasti): - nejrychlejší nárůst píce v V. - VI. - část porostů konzervovat (sušení ??, senážování) pro doplnění krmné dávky při slabším narůstání pastevní píce v letním období
Příklady sestavování směsí 1. Dočasné, krátkodobé (využívání 4-5 let) - druhy s rychlým až středně rychlým vývinem - 70-75 % volně trsnatých trav (SL, KL, BL, JV) + (max. 10 % LL) - mezidruhové a mezirodové hybridy + jeteloviny (25-30 %) - jetel plazivý, štírovník růžkatý - jetel zvrhlý = kombinované využití Výsevky max. 30 - 32 kg.ha-1
2. Dočasné, dlouhodobější (5-7 let) - 65- 70 % volně trsnatých tráv - trávy výběžkaté (cca 15 %) + (15 % KČ v horších podm.) - jeteloviny (20-25 %) Výsevky cca 30 kg.ha-1 3. Trvalé využívání (8 a více let) - 35-50 % volně trsnatých trav - výběžkaté druhy (20-40 %) = pevný a pružný drn - jetelovin 20-25 % Výsevky 32- 45 kg.ha-1
ZPŮSOBY ZAKLÁDÁNÍ PASTEVNÍCH (LUČNÍCH) POROSTŮ -předpokladem je správná volba způsobu setí 1. Směska do krycí plodiny (KP) - oves - oves s luskovinou na zelené krmení, senáž a pod. - na jaře do pečlivě připravené půdy - na pozemcích s dostatkem vláhy = ekonomický důvod = výnos krycí plodiny - někdy i v nížinných oblastech
2. Směska vysetá bez krycí plodiny (BKP) - v sušších oblastech, kde krycí plodiny podsevu škodí - při rychloobnově - ne u stanovišť zaplevelených rhizomatickými druhy
HNOJENÍ PASTEVNÍCH POROSTŮ A KVALITA PÍCE - závažné v nových ekonomických podmínkách Konečný efekt racionálního hnojení: - nezáleží jen na úrovni dosažených výnosů - nezáleží jen na kvalitě pastevní píce - ale ve zhodnocení píce v živočišné výrobě
Kvalita píce je však rozhodujícím faktorem zabezpečení výživy zvířat
Průměrný obsah vybraných rostlinných živin v sušině píce travních porostů a požadavky skotu Živina*)
Prům. obsah v sušině píce (v %)
Požadavky skotu obsah živiny
poměr živiny P : Ca = 1 : 1,5-2
Fosfor
(P)
0,30
0,35
Draslík
(K)
2,00
0,50 (0,2 - 1,0)
Vápník (Ca)
0,70
0,50 - 0,70
Hořčík (Mg)
0,20
0,20
Síra
(S)
0,25
0,25
S : N= 1 : max.12
Sodík
(Na)
0,08
0,15
Na : K = 1 : 2 - 4
Dusík
(N)
2,80
při pastvě do počátku sloupkování trav
*) Koeficienty pro převod prvků na oxidy: 1,2 K = K2O, 2,3 P = P2O5 , 1,4 Ca = CaO,
(Ca + Mg) : K = 1 : max. 2,2 = tetanický poměr
1,7 Mg = MgO
1. Hnojení průmyslovými hnojivy Vápnění - podporuje tvorbu účinného humusu - zlepšuje pufrační schopnost půdy - zlepšuje biologickou aktivitu půdy - v půdách s pH 6,5-7,0 - vápnění neúčelné - způsobuje prořídnutí porostu - a nadměrné rozšíření dvouděložných druhů Udržovat optimální rozmezí pH 5,5-6,5 !!! - Stanovení dávek Ca podle: - zrnitostního složení - pH půdy - závisí na klimatických podmínkách a intenzitě hnojení - podle odběru živin porostem Udržovací vápnění - ve 4-6 letých intervalech - dávky ve výši 50-300 kg.ha-1 za rok - přechodně zvýší výnosy v prvních 2-3 letech - důsledek mineralizace POH (N, P) - zvýšení rozpustnosti fosfátů - vytěsnění živin (K) ze sorpčního komplexu
- běžné podzimní vápnění nevhodné = zvýšené vyplavování N, Ca aj.!!!! - aplikaci Ca nejlépe na jaře, aby uvolněné živiny byly využity v době jarního intenzivního růstu a během celého vegetačního období - i vápnění starého drnu před jeho likvidací je méně účelné - lépe je aplikovat Ca -hnojiva 1 rok před obnovou nebo později na již založený porost - používáme uhličitan vápenatý - pro pastviny lépe dolomitický vápenec (dodáme Mg)
Fosforečné hnojení - mírně zvyšuje podíl jetelovin - pokles ost. dvouděložných druhů - chemické složení rostlin - P nejpříznivěji ovlivňuje kvalitu a charakter píce - půdy s dostatečnou zásobou P = dávka 3 (5) kg P / 1 t suché píce - půdy s nižším obsahem P = zpočátku 6(10) / 1 t suché píce - P je málo pohyblivý - vyplavování je minimální - není každoroční hnojení P nutné - lze hnojit do zásoby na 2–3 roky - ovlivňuje činnost mozku
- Vápněné půdy lze hnojit do zásoby (na př. superfosfátem) na 2- 3 roky kdykoliv, pokud půda není pod sněhem a nehrozí nebezpečí ztrát povrchovým smyvem
Draselné hnojení - ovlivňuje druhovou skladbu málo - vlivem výkalů zvířat (K) + N = rozvoj ruderálních plevelů - při dostatku P a Ca draslík podporuje rozvoj jetelovin -K- hnojení není nutné při obsahu nad 180 mg.kg-1 - půdy na lehčích a nad 240 mg.kg-1 na těžších půdách (Mehlich II) - koncentrace K v píci je nejobjektivnějším kritériem - obsah draslíku v píci pastvin (1-2 % a více) - přesahuje požadavky skotu (1,0 %) - Doba hnojení důležitá: - ovlivňuje vyrovnanost výživy porostů během pastevní sezóny - koncentraci K, tetanický poměr K : (Ca + Mg) - koncentraci nitrátů - jarní a podzimní K- hnojení je nejméně vhodné - dále zvyšuje dostatečný obsah K v píci 1. pastevního cyklu a zhoršuje její kvalitu - hnojení draslíkem po 2. (3.) pastevním cyklu zajišťuje nejvyrovnanější výživu porostů - používáme draselné soli aj. - při aplikaci tekutých statkových hnojiv draselná hnojiva nepoužíváme
Hnojení ostatními makro- a mikroelementy - Mg, Na, Mo, B, Cu, Mn, Zn aj. -až na výjimky (Mg, Na) není nutné
- pastviny s vyššími dávkami N a K Mg dodat častěji (pastevní tetanie!!!) = dolomitický vápenec = síran hořečnato-draselný aj. Na nedostatkový (při K - hnojení) = lizy, v krmné dávce dobytčí sůl S zajištěna SF(P : S = 1 : 1)
Stopové prvky rozmetání vhodných popílků (radon!!!)
Přístupnost mikroelementů pro pastevní porosty je nejlepší při pH 5,5 - 6,5
Dusíkaté hnojení - odborně nejnáročnější - nesprávné použití: = snížení účinnosti chilský ledek = zhoršení druhové skladby porostů = zhoršení kvality a chutnosti píce == pokles konečného efektu při zhodnocení píce skotem
MO LAV
Není-li výnos limitován hlavními růstovými faktory (voda, světlo) a nedostatkem ostatních živin (P, K, Ca, Mg), můžeme N - hnojením podstatně zvýšit výnosy, vhodně usměrňovat dynamiku nárůstu píce a časové rozdělení a její celkovou stabilitu
Pro urychlení jarního obrůstání pastevního porostu a pro včasnější zahájení pastvy (o 7-10 dní) lze doporučit dávku 80-100 kg N.ha-1. N -hnojení snižuje obsah vodorozpustných glycidů = nižší chutnost pastevní píce - dobré spásání = nutná stejnoměrná aplikace N - zvyšování dávek dusíku = zvyšuje koncentrace dusíkatých látek (NL) v sušině píce (až o 1/3 při dávkách do 300 kg.ha-1) - při vyšších dávkách a vyšší frekvenci využití porostu se může obsah NL až zdvojnásobit -současně však s tím vzrůstá neefektivní využití dodaného dusíku k tvorbě výnosu píce = zvyšuje se koncentrace nitrátů v píci = nebezpečí pro zvířata!!! - větší kumulace nitrátů v píci = nastává za podmínek méně příznivých pro růst = sucho, vyšší teploty aj. a při použití ledků
MAXIMÁLNÍ MNOŽSTVÍ NITRÁTŮ V PÍCI JE ASI 10-14 DNŮ PO N- HNOJENÍ A DO 25- 30 DNŮ OPĚT RYCHLE POKLESNE = PROTO BY SE POROST MĚL VYPÁSAT AŽ ZA 3-4 TÝDNY PO APLIKACI PRŮMYSLOVÝCH N- HNOJIV
-Hnojení pastevních porostů je třeba upravit - dávky dusíku regulovat podle: - botanického složení - ekologických podmínek - průběhu srážek ve vegetačním období
U pastvin s převahou trav by dávky N neměly překročit 100 kg.N-1 a při vyšším podílu jetele plazivého stačí porostům do 60 kg N.ha-1 za rok
Dusíkatá hnojiva: Ledek amonný s vápencem (LAV, 27,5 % N ) - ke hnojení na jaře, po sečích nebo spasení Ledek vápenatý (15 % N) - má rychlý účinek - pro posílení porostů po založení - nebo obrůstání po sklizních Síran amonný (21 % N) - pro svůj okyselovací účinek vhodný na půdách s pH nad 6,5 - Nejlevnější N Močovina (46 % N) -při velmi příznivých vlhkostních podmínkách - rychlé zasakování - jinak jsou vysoké ztráty ureolýzou na povrchu půdy
Kapalné hnojivo DAM - 390 - 39% objemových N, tj. 100 l roztoku obsahuje 39 kg N - nejlépe použít na jaře pro rychlé obrůstání pastevního porostu, pozdější aplikace v sušším období je méně vhodná (popálení listů)
Kombinovaná granulovaná hnojiva (např. NPK I. - III.) - vhodnější pro luční porosty s vyšším podílem leguminóz - pro pastviny se nehodí pro nadměrný obsah draslíku - kombinovaná NP hnojiva vhodnější
Použití biohnojiv (biopreparátů) je zatím velmi omezené (cena)
2. Hnojení statkovými hnojivy - význam má močůvka a tekutý hnůj (kejda) Močůvka !!! - účinné a rychle působící dusíkato-draselné hnojivo - obsahuje snadno přístupné živiny = závisejí na zředění a u N též na ztrátách při uskladnění + růstové hormony -při vhodné aplikaci dobré hnojivo pro pastviny - močůvka obsahuje přibližně 0,2 % N, 0,4 % K, stopy P a Ca - v 1 m3 močůvky je cca 1,5-2 kg N a 4 kg K - proto je nutno dodat 2-3 kg P (např. v SF) na 1 m3 močůvky = někdy i do močůvkových jímek (pění) lépe však vodní výluh hnojiva
- koncentrace K limituje možnosti použití močůvky - doporučuje se její aplikace na pastevní porosty ve 2 - 4 letých intervalech v dávkách 10-30 m3 na 1 ha - nejvyšší výnosový efekt má jarní aplikace, avšak nejvíce podporuje rozvoj močůvkových (ruderálních) plevelů - v přemočůvkovaných porostech se prudce zvyšuje obsah K v sušině píce (3 % a více), snižuje se obsah P a Ca (výskyt častých průjmů u zvířat aj.).
Tekutý hnůj (kejda) - plné hnojivo - obsahuje všechny hlavní živiny, makro- i mikroelementy - kejda je dusíkato-draselným hnojivem - obsažená organická hmota nemá obecně pro travní porosty tak velký význam jako na orné půdě -v 1 m3 neředěné kejdy je cca 4 kg N, 0,5 kg P a 5 kg K
- následné působení kejdy je vyšší než u močůvky nebo průmyslových N-hnojiv, protože obsahuje část organicky vázaného dusíku - dávku kejdy omezuje jednak maximální přípustná dávka K, jednak možnost vzniku zaschlé vrstvy na porostu (zhoršení obrůstání, spásání i kvality sklízené píce) - dávky neředěné kejdy činí 20-30 m3.ha-1 a rozdělí stejně jako při běžném Nhnojení průmyslovými hnojivy. Zde je nutno postupovat obezřetně, aby se nezhoršilo vypásání porostu - kejdované porosty je lépe v roce aplikace využívat sečně, pokud je nutné plochu spásat, pak podle průběhu počasí nejdříve za 3-4 týdny po kejdování - při vyšším zastoupení jetelovin v pastevním porostu je nutné snížit množství kejdy o 30- 40 kg N.ha-1 a více Aplikace tekutých statkových hnojiv na zamrzlou půdu (i při delší sněhové pokrývce) je zakázána (ochrana vod aj.).
Výbuch metanu
Košárování je způsob hnojení a obnovy málo hodnotných pastvin neoratelných stanovišť a může se velmi omezeně uplatnit v podmínkách podhorských a horských poloh - stádo zvířat se po napasení a na noc uzavírá do přenosné ohrady (košáru) - doba ponechání košáru na místě (1-4 dny) závisí na množství zvířat, na kvalitě porostů, na půdních podmínkách aj. - pro 1 ovci se doporučuje plocha do 1,5 m2, pro skot do 12 měsíců 5-7 m2 a pro mladý skot nad 12 měsíců 7-12 m2 na postavení košáru - je nutné vyrovnat jednostranný nadbytek draslíku doplněním P (nejlépe rok předem) - pro urychlení zapojení porostu se doporučuje po prvém dni košárování přisít vysoké kulturní druhy trav (Bl, KL aj.) a jeteloviny (JPlaz.) - při správném košárování se semeny z výkalů dále rozšíří jetel plazivý a jetel luční -následné působení je dlouhé (3-5 let)
Pevná statková hnojiva Pevný hnůj je výhradně hnojivem orných půd a jeho uplatnění je obecně na travních porostech méně efektivní. V humidních oblastech s nízkým podílem orné půdy lze použít hnůj pro porosty s kombinovaným využitím Kompost je vhodný (dávky 20-30 t.ha-1), avšak ekonomicky málo efektivní (manipulace s velkým množstvím zeminy a jiných materiálů s nízkou koncentrací živin)
TECHNICKÁ ZAŘÍ ZENÍ NA PASTVINÁCH Technická zařízení a uplatněná technologie chovu skotu mají co nejvíce usnadnit organizaci pastevního provozu - technická zařízení jsou obdobná podle účelu chovaných zvířat (odchov mladého skotu, dojnice, masná plemena aj.) - jejich vybudování či údržba je dosti nákladná, pokud nenavazuje pastevní areál na stáje - proto je nutné přistupovat k budování komplexu technických zařízení (nebo jejich úpravám) podle projektu - základní podmínkou je dostatek prostoru pro zvířata, která musí být uplatňována v celém areálu - většina dále uvedených zařízení je nutná u pastevních objektů, které jsou vzdáleny od stájí - u pastvin, které navazují na trvalá stájová zařízení je potřeba technického vybavení nižší 1. Oplocení musí zajistit pohyb zvířat na ohraničené ploše pastvin bez jejich svévolného opuštění Oplocení budujeme jako stabilní (trvalé výběhy a odpočivadla, náhonové cesty, obvod pastvin, nevhodná místa, oplůtky pro návyk zvířat na pastvu aj.), polostabilní (pro detailnější rozdělení oplůtků, pro dočasné pastviny) a přenosné (elektrické oplocení při dávkové, popř. pásové pastvě aj.).
1.1. Stabilní oplocení musí být pevné a dobře viditelné (hlavně v zimních rekreačních oblastech apod. - pro stabilní ohrady použijeme nemořené dřevěné sloupky (průměr 150-200 mm), ceny a jejich trvalost je nižší (3-5 let), avšak jsou náročné na údržbu - mořené kůly vydrží 10 (20) let, sloupky z recyklovaných plastů více (odhadovaná trvalost cca 40-50 let) - na pastvinách pro mladý skot je nutná minimální výška oplocení 1,2 m, pro dojnice méně (1,1 m) s kůly vzdálenými 4(5) m a žerděmi ve výšce 0,5-0,8 m a 1,2m - levnější je oplocení kombinované, kde spodní žerdě jsou nahrazeny hladkým drátem (levnější), popř.s elektrickým ohradníkem
- oplocení uzlíkovým pletivem se 6-9 podélnými dráty je nákladné, ale trvanlivé (výška cca 1,2 m pro skot, pro koně musí být co nejvýše umístěna bílá páska) - oplocení z ostnatého drátu by se však v našich podmínkách nemělo obecně rozšiřovat z důvodu prokázaného snížení výskytu divoké zvěře v oblastech s tímto oplocením
1. 2. Polostabilní oplocení budujeme ze zapuštěných betonových sloupků, ocelových trubek, kůlů aj. - nesou ve výšce 0,5 a 1 m povrchově upravené dráty a na izolátorech ve výšce cca 0,75 m elektrický vodič - toto oplocení lze odstranit po ukončení pastvy
1. 3. Přenosné elektrické oplocení pomocí ohradníků má výhodu v nižších pořizovacích a udržovacích nákladech. Označení !!! - využívá se především k přidělování menších ploch porostu ve stabilně (polostabilně) oplocených oplůtcích při dávkové a pásové pastvě nebo při příležitostné pastvě pícnin na orné půdě (sloupky umísťovat max. po 10 m) - elektrické oplocení je vhodné pro většinu hospodářských zvířat (skot, ovce, koně, prasata), ale i zvěře (jeleni, daňci aj.)
- zdroje síťové, bateriové nebo solární panely s příslušenstvím s impulzy 0,6-1,0 sec. při napětí 5-10 kV, jejichž funkci nezhoršuje zkrat vyšším porostem - chovatel by měl mít zkoušečku impulzů - z praxe je známo, že oplocení je funkční ještě při 2-3 kV - lankové, provazové a páskové elektrické ohradníky s různou účinnou délkou vodičů upevňujeme dobře napnuté (rychlejší oschnutí) na sloupcích ze dřeva, kovu nebo plastických hmot (sklolaminátové se rychleji rozpadají)
- instalace musí odpovídat bezpečnostním předpisům (ochrana zdroje, lidí a zvířat proti atmosférickým výbojům bleskopojistkou) - snížená účinnost oplocení (vodivost země) se projevuje v suchém období, proto se instalují ploty s vedením kladných a záporných vodičů - pevné elektrické ploty jsou z materiálů podobně jako stabilní oplocení (typizované kůly pro začátek linky nebo rohy oplocení jsou 2,1 m dlouhé). ANI NEJPEVNĚJŠÍ PLOT NEZABRÁNÍ POŠKOZENÍ ČI ÚNIKU ZVÍŘAT, NENÍ-LI ZAJIŠTĚN DOSTATEK KVALITNÍ PÍCE A VODY K NAPÁJENÍ APOD.
2. Náhonové cesty a vchody se budují v minimální šířce 3 m, u hlavních cest např. dvoukřídlé (6-8 m)
- většinou se oplocují stabilně nebo polostabilně - při stanovení jejich tras je nutné zvolit sušší terén s menším spádem, aby nedocházelo k erozi - je účelné cesty na svazích zpevnit -z náhonových cest vedou do oplůtků vchody ze zasouvacích žerdí, závor, vodičů s izolovanou rukojetí a mají být označeny pro snadnou orientaci (vyšší tyče) - přejezdové rošty z ocelových trubek („texaské brány“) jsou v našich omezených podmínkách méně vhodné (stálý pohyb osob, nebezpečí poranění) - přístup do oplocených částí lze usnadit otvory (max.300 mm výšky) nebo dřevěnými stupni - bylo vyvinuto laserové zařízení na hlídání vchodu ohrad, po jehož aktivaci jsou zvířata zahnána zpět zvukovým signálem a majákem (zařízení lze dálkovým ovladačem při vstupu osob, techniky apod. vypnout)
3. Stabilní výběhy, odpočivadla, manipulační ohrady slouží pro přípravu stáda k pastvě, k přikrmování, napájení, inseminaci, zdravotní kontrole, vážení a nakládání a odvozu zvířat (pokud pastviny nenavazují na stáje) - potřebná plocha stabilních výběhů činí 40-80 m2 na 1 t živé hmotnosti stáda, odkud vedou vchody do 2-3 přilehlých oplůtků a náhonových cest Naháněcí ulička se zvláště pevným oplocením přechází v úzký průchod (pro mladý skot do 500 mm, pro starší 720 mm), jinak se v ní zvířata mohou otáčet - ulička pro zdravotní kontrolu a oddělování zvířat (např. jalovic pro inseminaci) končí zpravidla dobytčí váhou (mechanická, elektronická) - manipulační ohrady jsou stabilní, různého tvaru (kruhový, hranatý) nebo kovové, přenosné - pro inseminaci a veterinární ošetření jsou vhodné zakryté prostory s menším počtem stání, kde je možno zvířata uvázat, krmit a napájet (nebo fixační klece) Různě konstrukčně řešená přikrmovací zařízení („bufety“) musí zajistit oddělený přístup zvířat (podle jejich věku aj.) k jadrnému krmivu, lizu a konzervovaným krmivům na pastvě nebo zimovišti
4. Napajedla je účelné budovat tak, aby zvířata měla k vodě volný přístup po celou dobu pasení - denní potřeba vody je 50-60 l na 1 t živé hmotnosti stáda (25 -35 l na 1 dojnici, 10-15 l na kus mladého skotu) - zpravidla postačuje na 100 ks skotu 8 m napájecích žlabů nebo baterie 10-12 automatických napáječek - pro zimní období jsou vhodné nezamrzající napáječky s kulovými nebo klapkovými uzávěry - prostor kolem napajedel je účelné zpevnit betonovými panely aj. - nejvhodnější je spádový přítok nezávadné vody od vodního zdroje (prameny, studny, potoky) nebo přímé přečerpávání do oplůtků (tlaková voda, větrná čerpadla aj.). - denní dovoz vody je velmi nákladný a je omezen na případy, kde není jiná možnost efektivního řešení
5. Zimoviště slouží k ustájení zvířat přes zimní období, aby pobyt zvířat zbytečně nepoškozoval pastevní porost za mokra - většina plemen masného a kombinovaného typu je schopna v našich podmínkách přežít zimu bez zvláštních zařízení v pastevním areálu - hlavními problémy jsou doprava krmiva (i při sněhu!) a jeho zakládání zvířatům, úklid hnoje, zamezení znečištění hydrosféry výkaly - zřizujeme zpevněné místo, které slouží ke krmení, nezamrzající napájení aj. - vhodné je využít pro zimoviště závětří (stohy z balíků slámy aj.), stavby, přístřešky aj. s možností přístupu mladých zvířat (školky)
