FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra environmentálních studií
Společná zemědělská politika očima českých zemědělců Diplomová práce
Bc. Michal Duspiva
Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D. UČO: 215759 Obor: Environmentální studia Imatrikulační ročník: 2010
Brno, 2012
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma Společná zemědělská politika očima českých zemědělců vypracoval samostatně pod vedením Ing. Zbyňka Ulčáka, Ph.D. a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Brně 9.5. 2012
2
……………………………………….
Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Zbyňku Ulčákovi, Ph.D. za cenné připomínky a rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce, svým rodičům a přítelkyni, kteří mě po celou dobu mého studia výrazně podporovali.
3
4
Anotace Tato diplomová práce se zabývá postojem českých zemědělců ke společné zemědělské politice (SZP) Evropské unie, která je jedním z klíčových faktorů ovlivňujících podobu českého zemědělství od roku 1989. Nejprve je přiblížena motivace vzniku SZP, její historie, nástroje, systém financování a její vývoj s ohledem na přijaté reformy. Dále je představen vývoj českého zemědělství od konce druhé světové války až po současnost. Největší pozornost je však věnována vývoji postojů českých zemědělců k SZP v předvstupním období a v období členství České republiky v Evropské unii. Tato práce se snaží identifikovat klíčové faktory mající vliv na tento postoj. Zároveň se snaží určit, zda je těchto faktorů více, či zda existuje nějaký dominantní. Autor práce se rovněž snaží odpovědět na otázku, zda postoj českých zemědělců souvisel s aktuálním děním, či nikoli. Pozornost je věnována i srovnání postoje českých zemědělců v období, kdy se Česká republika připravovala na členství, a v momentě, kdy již byla plnoprávným členem.
Annotation This diploma thesis deals with the attitude of Czech farmers to the common agricultural policy (CAP) of the European Union, which is one of the key factors influencing the shape of Czech agriculture since 1989. The first part of text describes motivation for the origin of CAP, its history, instruments, system of financing and development with regard on its reforms. The second part focused on development of Czech agriculture since the Second World War to the present. The greatest attention is paid to the development of attitudes of Czech farmers to the CAP in a period before Czech Republic's membership and after accession to the European Union. This text seeks to identify key factors affecting this attiudes. At the same time this text is trying to determine whether there is one dominant or wheter there is more factors. The author also tries to answer the question whether the attitude of Czech farmers was associated with the current situation or not. Attention is paid also to the comparison of attitudes of Czech farmers at a time when the Czech Republic prepared for membership, and at the moment when was a full member.
5
Obsah 1.
Úvod ........................................................................................................................... 9 1.1.
Struktura práce .....................................................................................................10
1.2.
Cíle práce ............................................................................................................10
1.3.
Rešerše dostupné literatury vztahující se ke zvolenému tématu ..............................11
1.4.
Metody zpracování ...............................................................................................13
1.4.1.
Historie a význam zemědělských časopisů .....................................................14
1.4.2.
Charakteristika vybraných časopisů ...............................................................16
1.4.2.1.
Zemědělec .............................................................................................16
1.4.2.2.
Agrární obzor – noviny pro zemědělství, potravinářství a venkov.............16
1.4.2.3.
Zemědělský týdeník ...............................................................................16
1.4.2.4.
Euromagazín – České zemědělství v Evropské unii..................................17
1.4.2.5.
Ostatní časopisy .....................................................................................17
1.4.3. 2.
Společná zemědělská politika ......................................................................................19 2.1.
Motivace vzniku ..................................................................................................19
2.2.
Historie................................................................................................................19
2.3.
Nástroje SZP........................................................................................................21
2.4.
Reformy SZP a její vývoj .....................................................................................22
2.4.1.
Mansholtův plán............................................................................................22
2.4.2.
Miniplán .......................................................................................................22
2.4.3.
Delorsův balík I ............................................................................................23
2.4.4.
90. léta ..........................................................................................................23
2.4.5.
McSharryho reforma .....................................................................................24
2.4.6.
Agenda 2000 .................................................................................................24
2.4.7.
Fischlerova reforma.......................................................................................24
2.4.8.
Health Check ................................................................................................25
2.4.9.
SZP po roce 2013 ..........................................................................................25
2.5. 3.
Shrnutí ..........................................................................................................17
Financování .........................................................................................................26
České zemědělství.......................................................................................................28 3.1.
Poválečné období .................................................................................................28
3.2.
České zemědělství 1949 – 1989 ............................................................................30
3.2.1.
První etapa ....................................................................................................30 6
4.
3.2.2.
Druhá etapa...................................................................................................31
3.2.3.
Třetí etapa .....................................................................................................32
3.3.
Srovnání zemědělství ČSSR a zemí západní Evropy v 80. letech ...........................33
3.4.
České zemědělství po roce 1989 ...........................................................................33
3.4.1.
Předpoklady transformace .............................................................................33
3.4.2.
Socioekonomické důsledky transformace .......................................................34
Předvstupní období .....................................................................................................36 4.1.
1. polovina 90. let.................................................................................................36
4.2.
Shrnutí období první poloviny devadesátých let ....................................................37
4.3.
Období druhé poloviny 90. let a první roky nového tisíciletí ..................................38
4.3.1.
Rok 1995 ......................................................................................................38
4.3.2.
Hodnocení roku 1995 ....................................................................................39
4.3.3.
Rok 1996 ......................................................................................................40
4.3.4.
Hodnocení roku 1996 ....................................................................................41
4.3.5.
Rok 1997 ......................................................................................................41
4.3.6.
Hodnocení roku 1997 ....................................................................................43
4.3.7.
Rok 1998 ......................................................................................................44
4.3.8.
Hodnocení roku 1998 ....................................................................................45
4.3.9.
Rok 1999 ......................................................................................................46
4.3.10.
Hodnocení roku 1999.................................................................................47
4.3.11.
Rok 2000...................................................................................................47
4.3.12.
Hodnocení roku 2000.................................................................................48
4.3.13.
Rok 2001...................................................................................................49
4.3.14.
Hodnocení roku 2001.................................................................................49
4.3.15.
Rok 2002...................................................................................................50
4.3.16.
Hodnocení roku 2002.................................................................................51
4.3.17.
Rok 2003...................................................................................................52
4.3.18.
Hodnocení roku 2003.................................................................................53
4.4. 5.
Shrnutí vývoje postojů českých zemědělců v předvstupním období ........................55
Období členství ...........................................................................................................57 5.1.
Rok 2004 .............................................................................................................57
5.2.
Hodnocení roku 2004 ...........................................................................................58
5.3.
Rok 2005 .............................................................................................................60
7
5.4.
Hodnocení roku 2005 ...........................................................................................60
5.5.
Rok 2006 .............................................................................................................63
5.6.
Hodnocení roku 2006 ...........................................................................................64
5.7.
Rok 2007 .............................................................................................................66
5.8.
Hodnocení roku 2007 ...........................................................................................68
5.9.
Rok 2008 .............................................................................................................69
5.10.
Hodnocení roku 2008 .......................................................................................72
5.11.
Rok 2009 .........................................................................................................72
5.12.
Hodnocení roku 2009 .......................................................................................75
5.13.
Rok 2010 .........................................................................................................75
5.14.
Hodnocení roku 2010 .......................................................................................76
5.15.
Rok 2011 .........................................................................................................77
5.16.
Hodnocení roku 2011 .......................................................................................78
5.17.
Shrnutí vývoje postojů českých zemědělců v období členství .............................79
6.
Závěr ..........................................................................................................................81
7.
Použitá literatura a ostatní zdroje .................................................................................83
8
1. Úvod V rámci Pařížské deklarace ke Společné zemědělské a potravinové politice bylo konstatováno, že zemědělství je základem a středobodem naší společnosti, klíčovým faktorem pro další evropský politický a ekonomický rozvoj. Již dávno totiž není možné zemědělství spojovat pouze s produkcí potravin, v současnosti je nutné mluvit spíše o jeho multifunkčním charakteru. Význam zemědělství se projevil i v evropském integračním projektu, v rámci kterého patřilo vytváření společné zemědělské politiky (SZP) mezi jednu z nejstarších aktivit Evropského společenství (ES), přímého předchůdce současné Evropské unie (EU). Nejenže SZP tvořila základ evropské integrace a přispěla výraznou měrou k budování současné podoby Evropy, po celou dobu patřila navíc k nejvýznamnějším evropským politikám. Podobný význam mělo československé zemědělství v národním hospodářství v období po konci druhé světové války až do konce roku 1989. Právě rok 1989, symbolizující pád komunistického režimu, znamenal první krok ke sbližování, do té doby samostatně se vyvíjejících, zemědělských politik. Návrat do Evropy, motto odkazující ke snaze odpoutat se od Sovětského svazu na straně jedné, a k snaze stát se v brzké době součástí EU na straně druhé, spolu se započetím transformačního procesu, ovlivnily výrazně podobu českého zemědělství. Největší změny ovšem české zemědělství prodělalo až v souvislosti se snahou České republiky (ČR) o vstup do EU. České zemědělství se muselo přizpůsobit velice rychle tehdejší podobě SZP a následně sledovat její vývoj. Dalo by se říci, že vývoj na úrovni EU je hlavní příčinou toho, že se české zemědělství za poslední dvacet let změnilo k nepoznání. Velice se však zapomíná, zřejmě z důvodu neustálého snižování rozměru tohoto sektoru, že nejdůležitější součástí, jak evropského, tak i národního zemědělství, jsou osoby v něm pracující a podnikající. Byli to právě oni, čeští zemědělci, kteří museli absolvovat dramatický vývoj v oblasti zemědělství. Byli to oni, kteří museli provádět nákladné a razantní reformy. Byli to oni, kteří zřejmě nejvíce pocítili důsledky vstupu ČR do EU. Přesto je českým zemědělcům věnována jen velice malá pozornost a většina literatury se věnuje spíše ekonomickým, popřípadě politickým dopadům SZP na české zemědělství. Není však dobré zapomínat na to, že zemědělství má také lidský rozměr a nebýt těchto lidí, nebylo by možné žít život takový, jaký žijeme v současnosti.
9
1.1.
Struktura práce Tato diplomová práce je rozdělena do pěti základních částí. V první části práce jsou
stanoveny její základní cíle, provedena rešerše dostupné literatury vztahující se ke zvolenému tématu a představena metodologická část. Vzhledem k charakteru práce je v této části věnován velký prostor zemědělským časopisům. Dochází zde k představení jejich historie a významu. Část časopisů použitých v této práci je podrobena i letmé charakteristice. V druhé části je představena společná zemědělská politika EU, její motivace vzniku, historie a nástroje. Značná pozornost je věnována jejímu vývoji, který je reflektován v rámci proběhnutých reforem. Částečně je zde také nastíněno, jak je tato politika financována. Třetí část této práce se věnuje přiblížení vývoje českého resp. tehdejšího československého zemědělství. Tento vývoj je zkoumám od konce druhé světové války až do současnosti. Zatímco části jedna až tři je možné chápat jako části obecné, části čtyři a pět jsou ryze praktické. Čtvrtá část zkoumá vývoj postojů českých zemědělců k SZP v předvstupním období od první poloviny devadesátých let až po okamžik vstupu ČR do EU v roce 2004. Pátá část zkoumá tento vývoj v období členství ČR v EU, tj. od roku 2004 až do současnosti. Jednotlivé praktické kapitoly jsou vždy rozděleny na dvě části, část první přibližující klíčové události, které probíhaly na úrovni EU, resp. SZP, či na úrovni domácí. Druhá část je vždy více zaměřena na představení postojů českých zemědělců. Mnohdy se tyto části ovšem překrývají, jelikož je nebylo možné striktně oddělit.
1.2.
Cíle práce SZP je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících české zemědělství a tedy
i osoby v něm pracující. Cílem této práce je získat co nejvíce informací o vztahu mezi českými zemědělci a SZP a odpovědět na základní výzkumnou otázku, zaměřující se právě tuto problematiku. Základní výzkumná otázka je definována následovně: Jaký byl v minulosti postoj českých zemědělců k SZP, jaký je v současnosti a jaké jsou předpoklady pro jeho budoucnost? Práce je zaměřena na zkoumání vývoje postoje českých zemědělců v dlouhodobém časovém horizontu od předvstupního období až do současnosti. Kromě základní výzkumné otázky by měla práce odpovědět i na další dílčí otázky. Jaký byl postoj zemědělců k společné zemědělské politice v době, kdy se Česká republika připravovala na členství v EU? Změnil se tento postoj po vstupu do EU? Čím byl a je postoj zemědělců utvářen? Jsou klíčovým tématem finance, nebo je témat více? Existuje mezi těmito tématy nějaké dominantní? Byl postoj utvářen na základě aktuálních událostí nebo vycházel z celkového pohledu na SZP? Byl postoj utvářen na základě objektivního přístupu nebo 10
převládl spíše subjektivní přístup, který upozadil faktickou stránku do pozadí? Zatímco tyto otázky si kladou za cíl přiblížit vývoj postojů zemědělců v minulosti a současnosti, část práce bude zaměřena rovněž na možné budoucí změny v SZP a jejich reflexi českými zemědělci, zejména v souvislosti s připravovanou reformou SZP. Práce by z toho důvodu měla rovněž odpovědět na následující otázky. Jak reflektují čeští zemědělci plánované budoucí změny? Mají snahu se na nich podílet a případně něco ovlivnit? Cílem diplomové práce je tedy nastínit komplexní přehled vývoje postojů českých zemědělců zaměřených na SZP realizovanou na úrovni EU.
1.3.
Rešerše dostupné literatury vztahující se ke zvolenému tématu SZP patří mezi jednu z nejvýznamnějších politik EU a také patří mezi jednu z nejvíce
diskutovaných nadnárodních aktivit na úrovni členských států. Právě tento faktor se odráží ve značném objemu sekundární literatury věnující se této problematice. Veškerá dostupná literatura se ovšem věnuje převážně vztahu mezi SZP na straně jedné, a národní zemědělskou politikou na straně druhé. Zcela opomíjena zůstává rovina týkající se osob zaměstnaných v zemědělském sektoru. Zemědělci, zřejmě i z důvodu jejich neustálého klesajícího počtu, jsou značně přehlíženi. Důkazem toho jsou publikace vydávané v ČR od roku 2000, které se věnují převážně popisu samotné SZP. Jedná se o knihu Zdeňka Lukáše „Společná zemědělská politika EU Regionální a strukturální politika EU“, či o knihu Pavla Neumanna „Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace“. Podobnému tématu se věnují i publikace českého europoslance Hynka Fajmona, který se ovšem navíc věnuje dopadům SZP na české zemědělství. V roce 2006 vyšla jeho publikace „Čeští zemědělci a Společná zemědělská politika Evropské unie : informační příručka europoslance Hynka Fajmona“, kde jsou „čeští zemědělci“ spíše synonymem pro české zemědělství. Na vývoj v EU reagovalo vydání jeho druhé publikace v roce 2010 „Současnost a budoucnost českého zemědělství v EU : informační příručka europoslance Hynka Fajmona“. Ve spolupráci s Hynkem Fajmonem vydala v roce 2007 Petra Kuchyňková velice podobnou publikaci „Společná zemědělská politika Evropské unie a český venkov : informační příručka europoslance Hynka Fajmona“. V roce 2008 vyšly rovněž další dvě publikace, věnující se vztahu evropské a české zemědělské politiky. Autorkou první z nich byla Lenka Fojtíková, která vydala knihu „Společné politiky EU : historie a současnost se zaměřením na Českou republiku“. Mnohem konkrétněji zaměřenou publikací bylo dílo „České zemědělství v podmínkách reformy SZP EU
11
a nástroje k její realizaci : přímé platby a cross-compliance, zvyšování konkurenceschopnosti (Program rozvoje venkova, VaV)“, jehož autorem byl Emil Machálek. Řada publikací byla věnována i otázce dopadů SZP na české zemědělství. Část publikací vyšla již v předvstupním období a týkala se možných očekávání. V roce 1997 vyšla publikace Josefa Krause „Předpoklady českého zemědělství z hlediska vstupu České republiky do EU : Nezávislé stanovisko skupiny výzkumných pracovníků VÚZE“. O rok později vydal Karel Vinohradský publikaci „Konkurenceschopnost českého zemědělství při vstupu do Evropské unie - předpoklady a možnosti“. Ve stejném roce vznikla i publikace Karla Jandy „České zemědělství a Evropská unie : Předpoklady českého zemědělství z hlediska vstupu České republiky do Evropské unie“. Mnohem větší pozornost byla věnována skutečným dopadům SZP zejména v období členství ČR v EU. Namátkou můžeme zmínit zejména publikaci Václava Baška, vydanou v roce 2010, „České zemědělství šest let po vstupu do Evropské unie“. Rok před ním publikoval Michael Baun, spolu s dalšími autory, vědecký článek „Evaluating the Effects of the EU Common Agriculture Policy in a New Member State: The Case of the Czech Republic“1, pojednávající rovněž o dopadech SZP na ČR. Jak je patrné, postojům zemědělců k SZP nebyla věnována, alespoň v českém prostředí, prakticky žádná pozornost. Přesto existuje řada výzkumů, které se věnovaly přístupu a pohledům zemědělců k SZP v ostatních členských státech. V následující části uvedu některé z nich. V roce 2005 Carsten Daugbjerg, spolu s dalšími autory, publikoval článek „The visibility of agricultural subsidies and market illusions in the Common Agricultural Policy: Some evidence from farmers’ views in Germany, Portugal and the United Kingdom“2, věnující se pohledu farmářů vybraných zemí na klíčovou část SZP, zemědělské dotace. V roce 2008 byly publikovány další dva vědecké články věnované pohledu farmářů na SZP. První z nich, jehož autory byla trojice Řeků S. Aggelopoulos, A. Pavloudi a I. Manolopoulos, „The Attitudes and Views of Farmers on the New Common Agricultural Policy and the Restructuring of Crops: the Case of Greece“3, byl zaměřen velice konkrétně na postoj řeckých farmářů k SZP. Druhý článek, jenž publikoval Matthew Gorton, spolu s dalšími autory, „Attitudes to agricultural policy and farming futures in the kontext of the 2003 CAP 1
Baun, M.: Evaluating the Effects of the EU Common Agriculture Policy in a New Member State: The Case of the Czech Republic. Journal of Contemporary European Studies. August 2009, vol. 17, no. 2, p. 271–292. 2 Daugbjerg, C.: The visibility of agricultural subsidies and market illusions in the Common Agricultural Policy: Some evidence from farmers’ views in Germany, Portugal and the United Kingdom. European Journal of Political Research. October 2005, vol. 44, no. 6, p. 749-766. 3 Aggelopoulos, S., Pavloudi, A., Manolopoulos, I.: The Attitudes and Views of Farmers on the New Common Agricultural Policy and the Restructuring of Crops: the Case of Greece. American-Eurasian Journal of Agricultural & Environmental Sciences. 2008, vol. 4, no. 4, p. 397-404.
12
reform: A comparison of farmers in selected established and new Member States“4, byl zaměřen na postoj farmářů z nových a starých členských států (Francie, Litva, Slovensko, Švédsko, Velká Británie) k SZP, zejména její podobě v důsledku reformy z roku 2003. V roce 2010 publikovala Maria José Palma Lampreia DOS SANTOS článek „Attitudes of the Portuguese farmers to the EU Common Agricultural Policy“5, ve kterém zkoumala postoje portugalských farmářů k zemědělské výrobě, podporám v rámci SZP aj. To vše zejména v souvislosti s reformou SZP z roku 2003 a její kontrolu Health Check.6
1.4.
Metody zpracování V rámci sociálněvědního výzkumu se užívá dvou základních přístupů. Jedná se
o kvantitativní a kvalitativní formu výzkumu. V rámci této práce bude využit druhý jmenovaný, jelikož umožňuje za použití induktivní metody hloubkový popis případů a zejména jejich porozumění. 7 Kvalitativní výzkum bude realizován za pomoci strategie analýzy dokumentů, což je jedna z možností jak kvantitativního, tak i kvalitativního výzkumu. Jako dokumenty je možné chápat jakákoli vytvořená data, která vznikla někým jiným než výzkumníkem a nebyla primárně určena pro potřeby výzkumu. Studium dokumentů patří mezi neinvazivní, tj. neobtěžující způsoby sběru dat. Mezi výhody takto prováděného výzkumu patří možnost zahrnout velký počet výpovědí osob, které by jinak nebyly pro výzkum dostupné, ať už z důvodů vzdálenosti, finanční náročnosti, či jiných důvodů. Další nespornou výhodou je fakt, že dokument nevznikl v souvislosti s výzkumem a není tak tímto výzkumem žádným způsobem zkreslen. Dokumenty mají rovněž vysokou kvalitu, jelikož jejich vytváření probíhalo většinou v rámci recenzního řízení. Studium dokumentů je rovněž výhodné, jelikož výzkumníkovi umožňuje studovat dlouhodobé časové období a je rovněž méně finančně náročné než např. výzkum založený na rozhovorech s jednotlivci. Výzkum založený na studiu dokumentů má ovšem i své nevýhody. Ve většině případů se do výzkumu nepodaří získat veškeré dokumenty, jelikož jsou mnohdy nedostupné. Jak bylo uvedeno, dokumenty mohou eliminovat zkreslení, ale k určitému zkreslení ovšem může dojít již při samotném výběru dokumentů. Nevýhodou práce s dokumenty je rovněž zásadní problém při jejich porozumění, jelikož zde chybí dodatečný prostor pro vysvětlení.
4
Gorton, M.: Attitudes to Agricultural Policy and Farming Futures in the Context of the 2003 CAP Reform: A Comparison of Farmers in Selected Established and New Member States . Journal of Rural Studies. Jule 2008, vol. 24, no. 3, p. 322–336. 5 Santos, M. J. P. L.: Attitudes of the Portuguese farmers to the EU Common Agricultural Policy. gricultural Economics Zemědělská Ekonomika). 2010, vol. 56, no. 10, p. 460–469. 6 Více viz. kapitola 2.4.8 7 Hendl, J.: Kvalitativní výzkum – Základní metody a aplikace, str. 63.
13
Tato diplomová práce bude vycházet z tradičního postupu, který je určen pro analýzu dokumentů a skládá se ze čtyř na sebe navazujících kroků. 8 První krok spočívá ve stanovení a definování výzkumné otázky. Dalším krokem je definice toho, co bude považováno za dokument a určení strategie pro jeho sběr. V rámci této práce jsou za dokument považována veškerá tištěná periodika, která se věnují vztahu českého zemědělství a SZP. Tyto dokumenty jsou vybírány na základě množství obsahu těchto informací, časové souvislosti a významu jednotlivých dokumentů. Další fází při analýze dokumentů je podrobení těchto dokumentů kritice, která umožňuje stanovit, zda jsou získávaná data kvalitní pro tento výzkum. Na rozdíl od externí kritiky, která je zaměřena na věrohodnost zdroje, je v našem případě důležitější kritika interní, jelikož se zaměřuje na obsahovou stránku dokumentu. Interní kritika se snaží přiblížit odpověď na otázky pátrající po motivaci autora dokumentu, jeho významu apod. Posledním, ovšem nejdůležitějším, krokem je interpretace dokumentů za účelem zodpovězení výzkumné otázky, jež byla stanovena v první fázi. 1.4.1. Historie a význam zemědělských časopisů Vydávání časopisů věnující se zemědělství má na našem území dlouhodobou historii. Pravděpodobně nejstarším časopisem, který se zaměřoval alespoň částečně na zemědělskou problematiku, byl již od roku 1885 vydávaný časopis „Český Lloyd : časopis věnovaný českému obchodu, průmyslu a zemědělství : nejstarší a jediný úplně neodvislý list hájící zájmy českého malokupectva“. Nakladatelem tohoto časopisu byl Jan Spiess a časopis vycházel neuvěřitelných 57 let. Prvním časopisem, jehož zaměření bylo vyloženě zemědělské, byly „Zemědělské
listy:
illustrovaný
časopis
věnovaný
veškerým
zájmům
zemědělství,
hospodářského průmyslu, národního hospodářství a veřejné správy : orgán Ústřední jednoty českých hospodářských společenstev v království Českém“, který vycházel od roku 1896 do roku 1944. Od počátku 20. století nastává v oblasti časopisů věnujících se zemědělství boom. Postupně vychází „Praktický hospodář: odborný časopis věnovaný zemědělství“, od roku 1919 „Československý zemědělec: ústřední illustrovaný týdenník pro veškeré zemědělství “ (dnes pod názvem „Zemědělec“; pozn. autora), či časopis „Brázda: revue československého venkova“. Kromě těchto časopisů, jejichž vydávání pokračuje několik dalších desetiletí, objevují se i časopisy jejichž vydávání bylo spíše epizodní záležitostí. Mezi takové časopisy patřil např. „Hospodářský svět: illustrovaný časopis: odborný čtrnáctideník věnovaný všem odvětvím zemědělství, hospodářskému průmyslu a povznesení chovu hospodářsky užitečného zvířectva a drůbeže“, „Hospodářská prakse: odborný časopis, věnovaný zemědělství 8
Více viz: Hendl, J.: Kvalitatitvní výzkum – Základní metody a aplikace, str. 132.
14
a spřízněným odborům“, či „Český farmář : illustrovaný měsíčník věnovaný zájmům a otázkám pokrokového zemědělství“. O významu zemědělství po druhé světové válce svědčí i vydávání „Zemědělských novin: listu Jednotného svazu českých zemědělců“. Projevy socialismu se po roce 1949 projevily i v oblasti vydávání časopisů. Z časopisu „Rolnické hlasy“ se stal např. časopis „Hospodář JZD“. Nově začal být vydáván např. časopis „Za socialistické zemědělství: časopis pro šíření vědeckých poznatků do zemědělské praxe“. Až do roku 1989 vycházel nespočet časopisů věnovaných zemědělství, což je jasným důkazem toho, že tato oblast byla považována za velice důležitou. Kromě časopisů věnujících se zemědělství obecně, vycházely i časopisy, které se zabývaly konkrétními oblastmi zemědělské výroby. Mezi mnohými je možné zmínit časopisy „Chmelařství“, „Myslivost“ či „Chovatel“, které vycházejí dodnes. V tomto období rovněž vzniká velký počet časopisů vědeckých, které vydávala Československá akademie zemědělských věd, či Mendelova univerzita. Mezi takové časopisy patřily: „Czech Journal of Animal Science“, „Acta Universistatis Mendelianae Brunensis“, „Plant Soil and Environment“, „Agricultural Economics“, „Journal of Forest Science“, „Research in Agricultural Ingineering“, a „Veterinarní Medicína“. 9 Tyto časopisy dodnes vychází a jsou součástí světových vědeckých databází. Po roce 1989 začíná postupný, ale dramatický úbytek vydávaných zemědělských časopisů. Příčin je možné nalézt hned několik. Tento pokles v počtu vydávaných periodik může být vysvětlován jako důsledek transformace, kdy význam zemědělství po roce 1989 klesal. Rovněž klesal, jak již bylo zmíněno, počet pracovníků v zemědělském sektoru, což znamená, že se snížil potencionální počet čtenářů, jelikož zemědělské časopisy jsou určeny pro velice úzkou cílovou skupinu. Dalším důvodem, který se nabízí, je rozvoj informačních technologií. Ačkoli byl internet zaveden do České republiky oficiálně v roce 1992, jeho masové rozšíření proběhlo zhruba v období přelomu tisíciletí a mnoho informací se přesunulo z tištěných zdrojů na specializované informační servery. Tento proces postihl prakticky všechny časopisy, zemědělské nevyjímaje. V tomto období je rovněž patrný i posun, ke kterému v zemědělství došlo, jelikož vznikají nové časopisy zaměřené na udržitelnost zemědělství, jeho ekologickou podobu, či bioprodukty. Trend započatý v devadesátých letech pokračuje i dnes. Počet zemědělských časopisů se neustále snižuje a jako jejich náhrada se objevují zemědělské informační portály. Některé fungují souběžně s vydáváním časopisů, některé existují zcela samostatně. Mezi nejznámější Kroftová V.: Vědecké zemědělské časopisy vydávané v ČR a jejich postavení ve světových databázích, on-line text, str. 2. Dostupný na WWW: < http://www.inforum.cz/pdf/2011/kroftova-vera.pdf> 9
15
portály tohoto typu patří „agroweb.cz“, což je portál vydavatelství Profi Press s.r.o, které v současnosti
vydává
čtrnáct
zemědělských
časopisů.
Mezi
další
patří
např.
„agronavigator.cz“, provozovaný státním ústavem zemědělské ekonomiky a informací, či „agris.cz“, který je provozován Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Zajímavým informačním portálem je rovněž „asz.cz“, provozovaný asociací soukromého zemědělství (ASZ). Tato asociace je zároveň vydavatelem časopisu „Selská revue“ (dříve „Zpravodaj č. ...: sociace soukromého zemědělství ČR“). 1.4.2. Charakteristika vybraných časopisů 1.4.2.1. Zemědělec Nejznámější zemědělským časopisem současnosti je časopis „Zemědělec“. Jeho nakladatelem je společnost Profi Press, která se specializuje na vydávání odborných časopisů a publikací týkající se oblasti zemědělství. Samotný týdeník zemědělec je vydáván pod tímto názvem od roku 1993, avšak navazuje na dlouhou historii. Tento časopis vychází v novinovém formátu, je celobarevný a jeho rozsah je průměrně 30 stran. Časopis zemědělec je partnerem nejvýznamnějších
zemědělských
stavovských organizací,
které
jeho
prostřednictvím informují své členy. Časopis na svých stránkách přináší svým čtenářům aktuální informace v podobě zpravodajství ze zemědělského sektoru. Mezi další rubriky patří rostlinná výroba, živočišná výroba a zemědělská technika. Součástí časopisu zemědělec je rovněž i rubrika věnovaná EU. 1.4.2.2. Agrární obzor – noviny pro zemědělství, potravinářství a venkov Toto periodikum vychází od roku 1996, tehdy ještě pod názvem „ grární zpravodaj: regionální měsíčník : zemědělství, zpracovatelský průmysl, potravinářství“. V současné době vychází v rámci vydavatelství BAŠTAN, které kromě těchto novin vydává další časopisy, které jsou ovšem mnohem úžeji zaměřeny. Agrární obzor vychází jako nepravidelný čtrnáctideník a na svých stranách informuje zemědělské podniky, farmáře a ostatní zemědělské subjekty o aktuálním zemědělském dění, o novinkách v oblasti rostlinné i živočišné výroby a v oblasti mechanizace. Noviny jsou v průběhu roku doplněny o přílohy zaměřené na aktuální a významná témata. Běžný rozsah jednoho čísla je zhruba 30 stran. 1.4.2.3. Zemědělský týdeník Časopis „Zemědělský týdeník“ vychází od roku 1998 a jeho vydavatelem je Ing. Zdeněka Makovička (Vydavatelství ZT). Podobně jako ostatní časopisy, je členěn do několika 16
základních částí. Mezi nejčastější rubriky patří publicistika, rostlinná výroba, živočišná výroba, mechanizace a ekonomika. V rámci všech kategorií je možné nalézt odkazy na EU, tudíž jí není věnován samostatný oddíl. Součástí časopisu jsou i občasné přílohy věnované konkrétní tématice. Průměrný rozsah jednoho týdeníku je zhruba 20 stran. 1.4.2.4. Euromagazín – České zemědělství v Evropské unii Zemědělským časopisem, který se věnoval výhradně souvislostem mezi českým zemědělstvím a vývojem evropské integrace byl časopis Euromagazín, který vydávalo nakladatelství ČZT s.r.o. mezi roky 2000 – 2006. Pokrýval tedy převážně období před vstupem ČR do EU a krátce po něm. Cílem tohoto časopisu bylo tedy převážně informovat čtenáře o všech aspektech, které by začleňování české zemědělské politiky do evropské roviny mohlo přinést. Časopis zemědělce, a nejen je, seznamoval s EU a srozumitelnou formou přibližoval, jak EU funguje. Důležitou součástí časopisu bylo i informování o krocích vlády, které činila v předvstupním období a které poté měly vliv na vyjednané podmínky. Časopis rovněž informoval o akcích ministerstva zemědělství a ukazoval českým zemědělcům možnosti, které jim EU nabízí již před samotným vstupem. Důležitou rubrikou bylo rovněž i ekonomické zpravodajství, které českým zemědělcům poskytovala různá data nezbytná pro jejich činnost. Mezi časopisy věnující se zemědělské problematice představoval unikát. Tento časopis vycházel v podobě odborného měsíčníku a každé číslo obsahovalo zhruba 40 stran. 1.4.2.5. Ostatní časopisy Kromě zmíněných časopisů, které ve svých číslech věnovaly dostatečný prostor EU a SZP jako takové, vycházelo mnoho dalších časopisů věnujících se zemědělství, ať už kontinuálně, či epizodně, které tuto problematiku do jejich obsahu promítaly velice sporadicky. Důvodem bylo jejich úzké zaměření na konkrétní komoditu, či téma, které nebylo politikou SZP příliš dotčeno. Mezi mnohými je možné jmenovat např. časopis „Farmář – informační měsíčník pro zemědělce“, „ gro magazín : pole - stáje - krmiva - technika - stavby - investice : odborný měsíčník pro zemědělce, výživáře, veterináře, techniky a pracovníky v oblasti služeb a investic zemědělství“, či časopis „Nový venkov: agromagazín“. 1.4.3. Shrnutí Vydávání zemědělských časopisů, tj. časopisů věnující se zemědělské problematice, má na českém území významnou historii. I přes nepříliš vhodné podmínky, i dnes je vydáván takových časopisů nespočet a je zřejmé, že si své čtenáře nacházejí. Problematika SZP, potažmo EU jako důležitého faktoru ovlivňujícího české zemědělství, je ovšem prezentována 17
jen částečně a zdaleka ne ve všech časopisech. Časopis, který se této problematice věnoval nejvíce již zanikl, a od té doby je evropská politika přinejlepším součástí samostatné rubriky zemědělských časopisů. Neexistuje žádný ucelený zdroj informující o dění v rámci SZP a zemědělci jsou tak nuceni své informace získávat z mnoha různých pramenů. Vzhledem k tomu, že SZP představuje velice složitou oblast, je neexistence souhrnného zdroje velice překvapivá.
18
2. Společná zemědělská politika 10 V roce 2012 oslaví jedna z nejstarších, nejdůležitějších, nejkontroverznějších a nejvíce diskutovaných politických aktivit EU 50 let své existence. Touto aktivitou je myšleno vytvoření a následné budování SZP, která byla od počátku součástí jednotného (společného) trhu EU.
2.1.
Motivace vzniku Při dnešním pohledu na zemědělský sektor jednotlivých členských států může být na
první pohled zarážející, proč byla oblast zemědělství ošetřována jako jedna z prvních, ale je nutné uvědomit si historické souvislosti. V 50. letech, kdy se rodí EU 11, se zaměstnanost v zemědělství u zákládajících zemí pohybovala zcela v jiných dimenzích než dnes. Jen pro ilustraci, v Itálii, kde byla zaměstnanost v tomto sektoru nejvyšší, dosahovala, v současnosti nepředstavitelných 35 %. Ve Francii se pohybovala na úrovni 23 % a dvojciferné úrovně dosáhla i v Nizozemsku, kde atakovala hranici 10 %. Nejen zaměstnanost ovšem byla klíčovým ukazatelem. V Itálii se zemědělství rovněž výrazně podílelo na hrubém domácím produktu, kde zemědělská produkce tvořila 14,6 %.12 Nejen ekonomické zájmy byly v 50. letech motivací pro vznik SZP. Poválečná Evropa procházela v tomto období velice nepříznivou hospodářskou situací a státy Společenství musely řešit problém potravinové nesoběstačnosti, a z toho vyplývající závislost na dovozu. Zároveň byla SZP chápána jako možnost oživení nevýkonného zemědělství. Podpora určená na produkci potravin měla zároveň za cíl stabilizovat situaci na venkově. Jednu z motivací můžeme označit také jako vnitropolitickou, protože SZP se měla stát jedním ze základních kamenů evropské integrace. Realizace této politiky je možné rovněž chápat jako jednu z nutných podmínek pro samotné fungování tehdejšího společného trhu jako celku, jelikož vytvářela kompromis mezi průmyslově orientovanými a agrárně orientovanými státy.
2.2.
Historie Historické kořeny SZP můžeme hledat již v poválečném období. Jednalo se ovšem
spíše o samotnou diskuzi, která nevedla k formálním závěrům. Skutečné počátky SZP můžeme spojovat s podpisem Smlouvy o Evropském hospodářském společenství (EHS), které Zpracováno dle: Společná zemědělská politika. In Fiala P., Pitrová M.: Evropská unie, str. 440-471. O Evropské Unii jako takové je možné hovořit až od roku 1993, kdy na základě podpisu Smlouvy o Evropské unii (známější pod názvem Maastrichtská smlouva) došlo k nahrazení dřívějšího označení Evropské Společenství. V rámci této práce bude užíváno pojmů synonymně, jelikož dichotomie mezi těmito pojmy není pro význam této práce důležitá. 12 Butler, F.: The EC’s Common gricultural Policy C P), s. 112-113. 10 11
19
proběhlo 25. března 1957. O tom, jak bylo jednání o zemědělské problematice složité, svědčí jen vágní formulace věnované SZP v této smlouvě. Klíčové bylo zejména zahrnutí SZP do společného trhu 13, které, jak již bylo zmíněno, sloužilo jako kompenzace pro agrárně orientované státy. Smlouva rovněž hovoří o způsobu, jakým by mělo dojít k vytvoření SZP, ale tyto formulace jsou velice obecné. Mnohem zajímavější je ovšem konkrétní vyjmenování cílů budoucí SZP: „a) zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly; b) zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství; c) stabilizovat trhy; d) zajistit plynulé zásobování; e) zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny.“14 V rámci smlouvy o EHS můžeme tedy nalézt první konkrétní snahy o vytvoření SZP, ale tyto snahy nebyly příliš konkrétní, jak v samotné definici SZP, tak ve způsobech jakým mělo dojít k jejímu vytvoření. Již samotná smlouva o EHS předpokládala, že podrobnosti týkající se SZP budou dopracovány v rámci jiné platformy. 15 Touto platformou se stala konference svolaná do italského města Strese, proběhnuvší v červenci roku 1958. Cílem této konference byla konkretizace mechanismů a upřesnění obecných bodů SZP, které byly definovány v EHS. Mezi nejdůležitější závěry této konference patří rozhodnutí o hlavním nástroji budoucí SZP, kterým se staly ceny určované nadnárodními institucemi. Druhým závěrem této konference bylo stanovení třech základních principů, na základě kterých se měla SZP odehrávat. Prvním principem, vycházejícím již ze smlouvy EHS, se stal princip jednoty trhu, znamenající účast SZP v rámci společného trhu. Druhý princip, tzv. preference Společenství (komunitární preference), kladl důraz na ochranu vnitřního trhu díky preferování výrobků pocházející ze Společenství před produkty z dovozu. Třetí princip, který v pozdějších obdobích způsobil mnoho rozporů, byl princip finanční solidarity, který rozložil náklady na fungování SZP rovnoměrně mezi všechny členské státy. Faktické založení SZP je ovšem možné spojit až se vznikem hlavního finančního nástroje této politiky. Tímto nástrojem se stal Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF)16, který vznikl 14. ledna roku 1962. Otázka financování dostala vzhledem
Smlouva o EHS, čl. 3. Tamtéž, čl. 39. 15 Tamtéž, čl. 43 16 Z angl. European Agricultural Guidance and Guarantee Fund 13 14
20
k vytvoření tohoto nástroje konkrétní obrysy a tento strukturální fond se stal po dlouhé období nejdůležitějším zdrojem financí.
2.3.
Nástroje SZP Cenová regulace jako nástroj dohodnutý v rámci konference ve Strese, který měl
podpořit zemědělský sektor, spočíval ve stanovování tří základních úrovní cen, které bývají souhrnně nazývány jako tržní řády, jež určovaly ceny pro jednotlivé zemědělské výrobky. Základní cenou, kterou instituce EU stanovovaly, byla tzv. cílová cena, která sloužila jako informační zdroj pro zemědělce a veřejnost zároveň. Jejím cílem bylo informovat o hodnotě zboží ve Společenství, tj. o tom, co spotřebitel zaplatí v momentu nákupu. Z toho důvodu bývá často tato cena označována jako informační Druhou stanovovanou cenu tvořila tzv. cena prahová, která představovala již zmíněný princip komunitární preference. Výše této ceny určovala nejmenší hodnotu zboží, které je možné dovést na trh Společenství z nečlenských států. Produkce Společenství byla takto chráněna proti levnějšímu zboží z dovozu. Třetí, zřejmě nejklíčovější cenu, představovala tzv. cena intervenční, která měla po dlouhou dobu vliv na samotnou podobu SZP. Účelem této ceny bylo garantovat zemědělcům hodnotu produkce i v případě výrazného poklesu tržní ceny. Společenství se tak zavázalo, že v případě nízké poptávky vykoupí od zemědělců produkci za pevně stanovenou cenu. Toto opatření mělo sloužit zejména pro stabilizaci trhů se zemědělskými produkty a zároveň mělo být opatřením pro zabezpečení dostatečného a stabilního příjmu zemědělským producentům. Mechanismus cenové regulace fungoval velice dobře. Již na konci 70. let byla zajištěna potravinová soběstačnost Společenství a z dovozce zemědělské produkce se velice rychle stával vývozce. Pevně stanovované intervenční ceny ovšem brzy ukázaly i svou negativní stránku. Společenství mělo nástroje jak řešit občasnou nadprodukci, ale od počátku 80. let se nadprodukce stala pravidelným jevem a možnosti Společenství jak tuto situaci řešit byly nedostatečné. SZP se rovněž stávala neudržitelnou z hlediska financování, jelikož garantované zemědělské ceny neustále rostly a Společenství vynakládalo prostředky rovněž na vývoz své nadprodukce. Společně s rozdílem cen na evropském a světovém trhu byly tyto jevy jasným voláním po reformě SZP.
21
2.4.
Reformy SZP a její vývoj Úspěchy SZP v 70. letech, které de facto naplnily cíle definované v rámci Smlouvy
o EHS na první pohled vyvolávaly značný optimismus. Druhý pohled ukazoval ovšem i skryté hrozby fungujícího systému, který byl nastaven tak, aby výrazně stimuloval zemědělský sektor, ale který však neměl nástroje na řešení vzniklé nadprodukce a finanční náročnosti samotné SZP. Komise od samého počátku předpokládala, že SZP projde značnou restrukturalizací v momentě, kdy budou její definované cíle naplněny. Reformě této politiky ovšem bránil i samotný dynamický vývoj evropské integraci, která se od 60. let potýkala s vnitřní krizí, která vyústila v roce 1966 v přijetí tzv. Lucemburského kompromisu 17. 2.4.1. Mansholtův plán Postupná neúnosnost finančních požadavků SZP vyústila v první reformní návrh, jehož autorem byl tehdejší komisař pro zemědělství Sico Mansholt. Komise v tomto návrhu z roku 1968 usilovala o přehodnocení cílů SZP, které se zdály být již splněné, a o její celkovou revizi. Reformní návrh nazvaný „Zemědělství 1980“, který je znám spíše pod označením Mansholtův plán, usiloval o vyřešení problému růstu cen prostřednictvím jejich nahrazením přímými platbami. Součástí tohoto plánu měly být různé programy asistence a zejména opatření na individuální podporu zemědělců. Za neúspěchem této reformy stál odpor jak zájmových skupin, které hájily tehdejší podobu SZP, tak i nezájem agrárních států provádět její radikální změnu. Proti reformě se, částečně překvapivě, postavilo i Německo, které se obávalo finanční náročnosti této reformy a jejího dlouhodobého charakteru a nejistého výsledku. 2.4.2. Miniplán Po neúspěchu Mansholtova plánu se další příležitost pro reformu SZP nabídla s plánovaným prvním rozšířením Společenství. Jedním z kandidátských států totiž byla Velká Británie, která praktikovala odlišný způsob zemědělské politiky, a po vstupu by musela výrazně přispívat do rozpočtu Společenství. Ačkoli se nakonec reforma SZP nestala klíčovou otázkou pro vstup Velké Británie, Společenství se krátce před rozšířením přeci jen rozhodlo částečnou reformu provést. Upravený Mansholtův plán v podobě tzv. miniplánu z roku 1972, který byl zaměřen na modernizaci, odchod do důchodu a poradenství, sice zvýšil množství přímých podpor, ale nárůst financí směřujících do zemědělství neřešil.
Lucemburský kompromis je označení pro dohodu, která neumožnila posun rozhodování v Radě EU z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu, která zamezila výraznější krizi ve Společenství. Z hlediska SZP je důležité si uvědomit, že jednou z příčin této krize se stala otázka financování zemědělství. 17
22
2.4.3. Delorsův balík I Počátek 80. let je ve znamení volání po další a mnohem výraznější reformě. Společenství opět čelí žádosti o vstup, tentokrát ze strany „jižních“ států, pro které představoval zemědělský sektor klíčovou oblast. Na summitu ve Fontainebleau v roce 1984 bylo, kromě jiného, rozhodnuto o snížení výdajů na SZP. Rada EU zároveň rozhodla o snížení garantovaných cen a došlo ke stanovení pravidel pro spoluodpovědnost za nadprodukci. 18 Mezi taková opatření patřilo zejména zavedení systému kvót, konkrétně byla stanovena kvóta na mléko. Problémy SZP ovšem stále přetrvávaly a i přes snahu Komise se nedařilo realizovat vhodná opatření. Významným se stal rok 1988, kdy náklady na SZP představovaly pro Společenství takovou zátěž, že ohrožovaly samotnou jeho existenci. K reformě SZP došlo na základě revize financování Společenství, známé pod označením Delorsův balík I. V rámci SZP došlo k opětovnému snížení garantovaných cen a rozšíření systému kvót na ostatní produkty. Delorsův balík se také poprvé v historii zaměřil na kvalitativní aspekty zemědělské produkce. Zároveň byl poprvé kladen důraz na efektivitu. Ve snaze o snížení finanční náročnosti SZP byla rovněž podporována opatření, jejichž cílem mělo být omezování, či alespoň nerozšiřování výroby. Mezi takové opatření patřily různé kompenzační či sociální programy. 2.4.4. 90. léta I přes krátkodobý úspěch Delorsova balíku začaly náklady na SZP opět postupně růst, a znovu postavily Společenství před finanční problémy. Nejen finanční otázky ovšem stále více tlačily na radikální proměnu SZP. Jedním z faktorů byl rovněž vztah mezi Společenstvím a ostatními aktéry v rámci GATT 19. Největší tlak přicházel z USA, která požadovala po Společenství odstranění všech podpor existujících v rámci SZP, zejména vývozních subvencí. Jedním z podnětů pro reformu bylo rovněž přesvědčení, že SZP již neplní cíle, pro které byla založena. Namísto podpory zemědělců, byly finanční prostředky užívány zejména na dotování vývozu a řešení problémů vyplývající z nadprodukce. Nepříliš silný, ale rovněž neopomenutelný impuls vycházel i ze samotné veřejnosti, které přestal být lhostejný systém produkce potravin založený na intenzifikaci, a s ním spojené užívání různých chemických prostředků.
18 19
Fiala P., Pitrová M.: Evropská unie, str. 461. Z angl. General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clech a obchodu
23
2.4.5. McSharryho reforma Všechny zmíněné impulsy se odrazily ve vypracování první skutečné reformy SZP, která bývá nazývána podle jejího autora jako McSharryho reforma. Irský komisař zemědělství byl na začátku devadesátých let pověřen vypracovat zprávu, zda jsou plněny cíle SZP a jakým způsobem jsou užívány finance. Ve svých závěrech přišel k nepříliš překvapivému zjištění, že oživení zemědělské produkce jako jeden ze základních cílů je již splněno. Zajištění odpovídající životní úrovně zemědělců, zvýšení jejich příjmů a zlepšení kvality jejich života ovšem dosaženo nebylo. Jedním z důvodů bylo právě neefektivní vynakládání financí. McSharryho reforma se skládala z třech hlavních opatření, které bylo možné nalézt již v nerealizovaném Mansholtově plánu.
Mezi tato opatření patřila
plošná
redukce
garantovaných cen, které měly být nahrazeny zemědělcům pomocí přímých plateb. Jednou ze změn byl rovněž vznik opatření, jež měla vést k extenzifikaci zemědělství. Reforma tedy měla řešit hned několik problémů zároveň. Nadprodukci, motivaci zemědělců skrze ceny a vztah k životnímu prostředí. SZP od této chvíle přestává být založena na objemu produkce, ale důraz se přesouvá na její kvalitu. 2.4.6. Agenda 2000 V roce 1997 vypracovala Komise komplexní dokument, který v sobě zahrnoval jak finanční výhled Společenství a posudky na země, které se v tomto období ucházely o členství, tak i návrh na reformu společných politik, SZP nevyjímaje. Agenda 2000 je důležitá zejména z toho důvodu, že určila nové cíle SZP. Na rozdíl od tradiční podpory zemědělců a jejich životní úrovně, kladla důraz na rozvoj venkova a zlepšení životního prostředí. Rozvoj venkova se měl stát dokonce samostatnou oblastí v rámci SZP. Kromě posilování venkova se agenda zabývala i problematikou nízké konkurenceschopnosti produktů a jejich kvalitou. 2.4.7. Fischlerova reforma Samotná agenda 2000 předpokládala, že v brzké době dojde k jejímu zhodnocení. Tento moment byl plánován i jako možnost pro zavedení reforem nových. Toto zhodnocení bylo naplánováno na rok 2003, který byl ovšem rokem náročných příprav na největší plánované rozšíření EU v historii. To byl také jeden z důvodů, proč došlo k další reformě SZP. Zřejmě nejvíce ambiciózní reforma, pojmenovaná podle tehdejšího rakouského komisaře pro zemědělství Franzi Fischlerovi, byla složena ze čtyř základních bodů. Fischler navrhoval definitivní oddělení přímých plateb od produkce pomocí systému jednotné platby na farmu. Tento bod, vzhledem k neochotě států, nebyl ovšem realizován úplně a část plateb zůstala s produkcí spojena. Součástí reformních návrhů byl rovněž systém tzv. křížové shody, 24
který podmínil získávání prostředků plněním opatření ve prospěch ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin, či welfare zvířat. Třetím bodem bylo zavedení tzv. modulace, jež v podstatě znamenala v rámci SZP vyčlenění většího množství financí na rozvoj venkova na úkor přímých plateb. Posledním bodem, jak už se stalo u reforem obvyklé, bylo opětovné snížení intervenčních cen. Ačkoli původní Fischlerův návrh byl mnohem ambicióznější, zejména po nátlaku Francie a Německa musel být částečně redukován. Souběžně s reformou bylo dojednáno i „zastropování“ výdajů SZP, které vyústilo v postupné navyšování přímých plateb pro nové členské státy do roku 2013. V tomto období začal být rovněž kladen větší důraz na rozvoj venkova. Kromě modulace a křížové shody, bylo rozhodnuto o vytvoření nového fondu, konkrétně určeného na rozvoj venkova. Tímto fondem se stal Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) 20. 2.4.8. Health Check Poslední reformou SZP, která započala v roce 2007, byla tzv. Zdravotní prověrka SZP, mnohem známější pod označením Health Check, která měla za úkol prověřit fungování SZP v rámci Fischlerovy reformy, upravit její mechanismy, aby lépe reagovaly na nové výzvy současnosti. Stručně řečeno mělo dojít k opětovné modernizaci SZP. Veškeré návrhy této reformy ovšem byly určeny pouze na období současné finanční perspektivy EU, která je schválená do roku 2013. Mezi významné opatření přijaté v rámci této reformy patřilo oddělení podpory od produkce, které odstranilo zbylé platby vázané na produkci, jež se nepodařilo odbourat v rámci Fischlerovy reformy. Pro zemědělce z nových členských zemí bylo důležité ponechání režimu jednotné platby na plochu (SAPS), který mohou využívat až do roku 2013. V rámci této reformy je opětovně posílena modulace, tj. přesun finančních prostředků z přímých plateb do oblasti rozvoje venkova. Rovněž dochází k postupnému zrušení mléčných kvót, zrušení povinnosti nechávat 10 % půdy ladem, či k zvýšení podpor pro mladé zemědělce. Opětovně se reforma zaměřuje na omezení intervenčních mechanismů. Ke změně dochází i v systému křížové shody, která ruší nevhodné požadavky, a naopak zavádí nové, které budou mnohem relevantnější. 2.4.9. SZP po roce 2013 Jak již bylo zmíněno, Health Check byl, zejména vzhledem ke končící finanční perspektivě, chápán jako určité dočasné řešení, jako předstupeň pro významnější reformu SZP, jejíž přijetí bylo očekáváno právě se vznikem nové finanční perspektivy. Tato očekávání
20
Z angl. European Agricultural Fund for Rural Development
25
se naplnila a v současné době probíhají intenzivní jednání o podobě SZP po roce 2013. Vzhledem k tomu, že tato jednání nejsou zdaleka u konce, není vhodné přibližovat jednotlivé prvky této reformy, jelikož se mohou, a pravděpodobně se tomu tak stane, velice proměnit. Přesto dojde v závěru práce ke zmínce o určitých aspektech této reformy, jelikož se jedná o významný faktor mající vliv na současný postoj českých zemědělců k SZP. Přesto je nutné říci, že nová reforma SZP, alespoň její současné návrhy, nepřináší nic převratně nového a spíše pokračuje v započatém trendu.
2.5.
Financování SZP bývá mnohdy označována jako jeden z nejdražších kompromisů Společenství.21
Toto tvrzení vychází z vývoje nákladů SZP v 80. letech, kdy, jak již bylo zmíněno, ohrožovala tato politika samotnou existenci Společenství. Nejvíce kritickým bodem byl rok 1985, kdy náklady určené na financování této politiky tvořily zhruba 73 % souhrnného rozpočtu. Právě z těchto důvodů byly výše zmíněné reformy zaměřeny zejména na snížení finanční náročnosti této politiky, která vzhledem k výši a růstu nákladů nebyla udržitelná vzhledem k charakteristickému rysu rozpočtu Společenství, který od samého začátku nepřipouští existenci jakéhokoli schodku, tj. rozpočet musí být vždy vyrovnaný. Postupem času náklady určené na financování SZP výrazně klesaly. 22 V 90. letech již náklady tvořily zhruba polovinu všech prostředků, které měla EU k dispozici, a dále klesaly. Po velice dlouhé období ovšem SZP představovala nejnákladnější položku rozpočtu, což se změnilo až v roce 2008, kdy se největší kapitolou rozpočtu stala položka označená jako udržitelný růst, která v sobě zahrnuje zejména strukturální fondy. V aktuálním roce míří do SZP 40,8 % prostředků celkového rozpočtu, což v absolutních číslech znamená částku 60 miliard EUR. 23 Klíčovým nástrojem financování EU jsou finanční perspektivy, jinak označovány jako finanční výhledy, rámce, či plány. Spolu s rozpočtem se jedná o nástroj, který se zabývá finanční stránkou EU, ale na rozdíl od něj, je stanovován na delší časové období, v současnosti na sedm let. Finanční perspektivy stanovují pro jednotlivé roky částku určenou na výdaje a zároveň její rozložení do určených kapitol. Jak bylo vidět, reformy SZP jsou často spojené právě s přijímáním nových finančních perspektiv. Současná finanční perspektiva je schválena na období od roku 2007 do roku 2013 a předpokládá postupný pokles nákladů Fiala P., Pitrová M.: Evropská unie, str. 448. Myšlen je procentuální podíl z rozpočtu Společenství. V absolutních číslech se náklady do SZP neustále zvyšovaly vzhledem k rostoucím rozpočtovým možnostem. 23 EU budget 2012, on-line text, str. 1. Dostupný na WWW:
21 22
26
určených na SZP jako celek, a zároveň předpokládá nárůst prostředků na rozvoj venkova v jejím rámci. K financování SZP byl vytvořen již zmíněný strukturální fond EAGGF, který se původně skládal ze dvou částí – důležitější části záruční (garanční), která byla po celou dobu mnohem výrazněji finančně dotována a zaměřovala se na vyplácení intervenčních cen a později také přímých plateb, a části rozvojové (orientační), která, jak již název vypovídá, byla orientována na modernizaci zemědělského sektoru a později na rozvoj venkova jako takového. Postupem času se ze záruční části vytvořil Evropský zemědělský záruční fond (EAGF)24 a z části rozvojové vznikl již zmíněný fond EAFRD. Zatímco v 70. letech bylo do rozvojové části směrováno pouze zhruba 5 % financí určených na SZP, do současného fondu EAFRD míří zhruba čtvrtina prostředků. 25 Kromě těchto zmíněných fondů existuje ještě mnohem úzce zaměřený fond, který je určen na financování SZP. Jedná se o Evropský rybářský fond.
24
Z angl. European Agricultural Guarantee Fund EU budget 2012, on-line text, str. 2. Dostupný na WWW: 25
27
3. České zemědělství Po představení zemědělské politiky, realizované na úrovni EU, se nyní podívejme na vývoj v oblasti zemědělství na českém území v jeho moderních dějinách. Podobně jako SZP, prošlo české zemědělství velice dramatickým vývojem, který nakonec vyústil, podobně jako u ostatních politik v souvislosti se vstupem do EU, v jeho začlenění do evropského rámce. Tomu ovšem předcházelo mnoho klíčových událostí, které ovlivnily charakter českého zemědělství a jeho podobu.
3.1.
Poválečné období Období po konci druhé světové války bylo pro české zemědělství značně obtížné.
Nejenže se muselo potýkat s důsledky nedávno skončeného válečného konfliktu, ale novými překážkami jeho obnovy a vývoje se staly také politické změny. V běžném životě, a samozřejmě i v zemědělství, se začaly prosazovat tendence omezující demokratické zásady a demokracii jako takovou. Po roce 1945 se zemědělství ocitá pod tlakem státu, který se ho snaží direktivně řídit. Postupný nástup Komunistické strany Československa (KSČ), která zrušila agrární stranu z důvodu domnělé spolupráce s německými okupanty, a která ovládla ministerstvo zemědělství, dával tušit, že zemědělský sektor nečeká lehké období. Funkční meziválečný pluralitní systém byl pomalu, ale jistě, odsouzen k zániku. Poválečné Československo se rovněž muselo vypořádávat s novou pozemkovou reformou, která vytvořila novou strukturu vlastnických vztahů. Tato reforma probíhala v rámci třech časově oddělených etap. Jednalo se o: „I. Konfiskace, rozdělení a osídlení půdy Němců, Maďarů a zrádců, II. Revize první, předválečné pozemkové reformy a III. Nová pozemková reforma, uzákoněná po roce 1984“.26 Zatímco první etapa spočívala v přerozdělení půdy konfiskované Němcům, Maďarům a zrádcům do rukou jednotlivých uchazečů, druhá etapa spočívala v odebrání určité půdy vlastníkům nad rozlohu 150 ha půdy zemědělské, resp. 250 ha veškeré půdy. Likvidaci velkostatků a značný zásah do struktury vlastnictví přinesla ovšem až nová pozemková reforma, přijatá po tzv. vítězném únoru, jež určila maximální možné vlastnictví půdy pro jednotlivce na 50 ha. Ačkoli měla být půda od zemědělců vykoupena, v konečném důsledku byla vlastníkům bez náhrady odebrána. Kromě následků, souvisejících s politickými změnami, se české zemědělství, v předválečném období charakteristické vysokou intenzitou výroby, potýkalo i s jinými důsledky světové války. V průběhu války, a také po jejím skončení, se zemědělství snažilo 26
Beranová M., Kubačák A.: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, str. 377.
28
řešit nový problém – úbytek pracovních sil, který z velké míry mohl za pokles intenzity výroby. Nedostatek pracovních sil, spolu s nutností opravovat zemědělské stavby, nutil zemědělce k rozsáhlým investicím, které ovšem v průběhu války a po jejím skončení nebyly možné. Jak rostlinná, tak i živočišná výroba nedosáhly v poválečných letech ani průměru produkce v letech předválečných. Komplikovanou situaci v zemědělství mělo vyřešit tzv. plánování, o kterém bylo rozhodnuto ministerstvem zemědělství v roce 1946. Prvním plánem, který se zaměřoval jak na oblast rostlinné, tak na oblast živočišné výroby, byla tzv. dvouletka, jež měla napomoci zemědělství a zejména jeho produkci navrátit se na úroveň meziválečného období. Kamenem úrazu tohoto plánování se stal fakt, že nebylo připraveno na katastrofický scénář, který hned v jejím prvním roce nastal. Výrazné sucho v létě roku 1947 dostalo dvouletku, i samotné české zemědělství, do značných problémů. Důsledkem bylo snížení ekonomicko-sociálního postavení pracovníků v zemědělství a ohrožení rozvoje zemědělství jako takového. Období po roce 1945 bylo rovněž typické rozvojem zemědělského družstevnictví, které navazovalo na svou historii z let meziválečných. Fungující i nově vzniklá družstva bylo možné rozdělit do dvou základních typů. Prvním typem byla klasická zemědělská družstva, pod která spadala např. družstva skladištní, chovatelská, výrobní či odbytová. Druhým typem družstev byla speciální zemědělská družstva, kam spadala např. družstva elektrárenská, strojní či mechanizační. Období let 1945 - 1948 by se tedy dalo označit jako přechodné, jelikož ve společnosti stále převládal kapitalistický prvek s tržním principem, který byl ovšem postupně nahrazován státními zásahy v podobě direktivního řízení spojeného s postupným nástupem KSČ. Únor 1948 - komunistický převrat, znamenající mezník pro celé Československo, přechod od demokracie k totalitě v podobě jedné politické strany, znamenal významné změny pro české zemědělství. I přes počáteční proklamaci KSČ, že hají soukromé vlastnictví zemědělců, bylo postupně toto vlastnictví omezováno, až bylo zrušeno. České zemědělství bylo bez ohledu na jeho historii budováno dle nových sovětských vzorů. KSČ rozhodla, že jediným správným krokem je přechod od malovýroby k velkovýrobě. Právě zde začíná proces kolektivizace, proces znamenající transformaci individuálního soukromého zemědělství na zemědělství kolektivní. Jako nejpříhodnější postup pro socializaci (přestavbu českého zemědělství dle sovětských vzorů) se jevilo budování socialistického družstva, které se mělo stát entitou, do které měla být sloučena všechna dříve existující družstva. Tímto družstvem se stalo jednotné socialistické družstvo (JZD) mezi jehož cíle patřilo: „scelování půdy, mechanizace zemědělské práce, součinnost při stanovení rozvrhu a plnění výrobních úkolů 29
v zemědělství, účast při opatřování zemědělského nářadí, péče o zvelebení rostlinné a živočišné výroby, péče o organizaci práce za účelem zvýšení produktivity, péče o zvyšování kulturní a sociální úrovně venkova a péče o ulehčení práce venkovských žen“. 27 Vznik JZD probíhal velice rychle a na konci roku 1953 bylo možné nalézt již 6679 takovýchto družstev, která hospodařila na 30,8 % zemědělské půdy. 28 I přes následné obtíže, které vyústily v zánik zhruba tisícovky družstev, postupovala kolektivizace dál a začala se projevovat i její násilná povaha. V roce 1958 byla již více než polovina zemědělské půdy pod správou JZD. Ačkoli družstva nebyla, alespoň formálně, určena jako nástroj socializace českého zemědělství, v roce 1959 se tomu tak stalo. Nový zákon zcela explicitně hovořil o tom, že předmětem činnosti JZD má být socialistická zemědělská velkovýroba. 29 Kromě JZD existovaly v tomto období rovněž další subjekty se zaměřením na zemědělství. Jejich rozlišení spočívalo na formě vlastnictví. Kromě družstevního vlastnictví, které bylo představováno JZD, existovalo také vlastnictví státní a jeho podobu utvářely státní statky. Formálně, kromě těchto dvou forem, existovalo také ještě soukromé vlastnictví, které ovšem bylo velice omezováno a znevýhodňováno.
3.2.
České zemědělství 1949 – 1989 V rozmezí let 1949 až 1989 se české zemědělství vydalo cestou tzv. socialistického
zemědělství. Ačkoli politické pozadí zůstávalo po celé toto období, více či méně konstantní, v oblasti zemědělství je přesto možné vysledovat tři základní vývojové etapy. 3.2.1. První etapa První etapu je možné datovat mezi lety 1949 – 1960, a je charakteristická přeměnou českého zemědělství v zemědělství socialistického typu spojené s budováním již zmíněných JZD. Zároveň je to etapa, ve které dochází k odlišnému vývoji zemědělství, než u západoevropských zemí. Je dobré si uvědomit, že české zemědělství bylo v meziválečném období konkurenceschopné a srovnatelné s těmito zeměmi, a mělo po druhé světové válce mnohem lepší dispozice než např. Spolková republika Německo. Politické pozadí ovšem ovlivnilo, že se české zemědělství vydalo jiným směrem. Zkraje období, v roce 1949, byl přijat první pětiletý plán, jehož účelem bylo zvýšení zemědělské produkce na vyšší než předválečnou úroveň. V souvislosti s tímto plánem byl přijat rovněž nový systém výkupu Beranová M., Kubačák A.: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, str. 388. Tamtéž, str. 391. 29 Zákon č. 49/1959 Sb. (Zákon o jednotných zemědělských družstvech) 27 28
30
zemědělských produktů, tzv. kontraktace. Mnohem důležitější je ovšem v tomto období vývoj socializace českého zemědělství. Zatímco cílů socializace bylo postupně dosahováno, a v roce 1960, kdy byla dokončena, bylo 90,9 % orné půdy pod správou JZD a státních státků, cílů stanovených v pětiletém plánu se dosahovat nedařilo.30 V tomto období rovněž nastal dramatický propad počtu zaměstnanců v zemědělství, který v důsledku podpory průmyslu, klesl ze tří milionů na milion.31 Důsledky socializace ovšem natrvalo ovlivnily charakter českého zemědělství v budoucnu. 3.2.2. Druhá etapa Druhou etapu vývoje českého zemědělství je možné datovat mezi počátkem a koncem 60. let. Zatímco první etapa, jak již bylo řečeno, byla orientována na proměnu výrobních vztahů, etapa druhá byla ve znamení vývoje zemědělství v socialistické podobě, jehož základním cílem bylo zajištění dostatku potravin a snaha o zabezpečení potravinové soběstačnosti. Prosazení socialismu v zemědělství, o kterém se hovořilo na počátku 60. let, spolu s určitými pozitivními výsledky zemědělství z předchozího období, budilo přílišný optimismus o přínosu socialismu v zemědělství. Tento optimismus se projevil ve snaze o zvýšení intenzity zemědělství, kde stanovení plánů neodpovídalo možnému vývoji. První polovina 60. let se tedy vyznačovala v oblasti zemědělství spíše stagnací. Jedním z důvodů bylo i členství v Radě vzájemné a hospodářské pomoci, která po tehdejší ČSSR požadovala rozvoj průmyslu, čehož nemohlo být docíleno jinak než na úkor zemědělství. O úspěšném rozvoji českého zemědělství je možné hovořit od poloviny 60. let, kdy docházelo k postupnému politickému uvolňování, které se projevilo i v zemědělství. V důsledku toho byly přijaty ekonomické reformy, které spolu s omezením zásahů státu vedly k větší samostatnosti JZD a ostatních zemědělských podniků. Tyto změny vedly k postupnému zvyšování efektivnosti výroby, které vyvrcholilo na konci 60. let. Stále větší demokratizace ve společnosti, známá pod označením Pražské jaro, proběhnuvší zejména v roce 1968, otevřela nové možnosti zemědělství, a samotní zemědělci si začali uvědomovat své postavení ve společnosti. V tomto období byla rovněž zakládána nová družstva, která navazovala na bohatou historii družstevnictví, praktikovaného před nástupem KSČ. Částečné spravedlnosti se dostalo i dosud omezovaným zemědělcům, hospodařících na soukromé půdě. Rozvoji demokracie ve společnosti i v samotném zemědělství ovšem zasadil tvrdou ránu vpád vojsk Varšavské smlouvy z noci z 20. na 21. srpna roku 1968. I přes tento násilný akt je nutné
30 31
Beranová M., Kubačák A.: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, str. 401-402. Tamtéž, str. 402.
31
zmínit, že na konci 60. let vykazovalo české zemědělství značný vývoj, vzrostl jeho význam v národním hospodářství a rostlinná i živočišná výroba vykazovala značný růst. Zlepšené socio-ekonomické postavení zemědělců a družstevnictví v podobě JZD bylo i přes násilné přerušení demokratizace posíleno a stalo se základem socialistického zemědělství v budoucích letech. 3.2.3. Třetí etapa Třetí, nejdelší etapa, probíhala od počátku 70. let až do revolučního roku 1989. Zkraje této etapy se začaly projevovat důsledky násilného přerušení budování demokracie. Nejvíce viditelným jevem v tomto období byla tzv. normalizace, kdy byli všichni lidé, kteří se zapojili do demokratického procesu, určitým způsobem perzekuováni a nesměli vykonávat práci, která odpovídala jejich vzdělání, kvalifikaci apod. Ačkoli se normalizace českého zemědělství nedotkla tolik jako ostatních sektorů národního hospodářství, i přesto bylo mnoho vysoce kvalifikovaných pracovníků zbaveno jejich funkce a nahrazeno straníky KSČ. Normalizace se ovšem výrazně projevila ve zrušení nově vzniklých družstevních organizací. Proces normalizace se ovšem také projevil výrazně v tom, že svobodnější zemědělství bylo opět nahrazeno důrazem na centrální řízení v podobě plánu a vědeckého přístupu. Novým podnětem se stala myšlenka specializace a koncentrace zemědělských podniků, která vyústila v pozdější zakládání velkovýrobních podniků, jež využívaly nejmodernější vědní poznatky. Koncentrace a specializace se projevila nejvíce ve slučování JZD, jelikož malá družstva nebyla pro velkovýrobu vhodná a ukazovala se jejich slabost. Slučování JZD logicky vyústilo v dramatické snížení jejich počtu. Jen pro srovnání, v roce 1959 jich existovalo více než 12000, okolo roku 1980 jich bylo méně než 2000. 32 Spolu s koncentrací a specializací došlo v českém zemědělství v tomto období také k rozvoji mechanizace a chemizace. Všechny tyto aspekty se zasloužily o to, že české zemědělství výrazně rostlo, což se projevilo jak v oblasti rostlinné, tak i v oblasti živočišné výroby. Počátek 80. let byl ve znamení podpory státu pro vznik přidružené výroby napojené na zemědělské podniky, které znamenaly pro tyto podniky dodatečný zdroj financí, jenž mohl být využit na jejich rozvoj. Postupně se měnil i postoj vůči soukromým zemědělcům a malovýrobě jako takové. Stát si začal uvědomovat význam této malovýroby a poskytl jí částečné výhody. Do soukromých rukou začala být svěřována i dosud nevyužívaná půda.
32
Beranová M., Kubačák A.: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, str. 405.
32
3.3.
Srovnání zemědělství ČSSR a zemí západní Evropy v 80. letech Jakékoli srovnání českého zemědělství se zemědělstvím ostatních zemí v 80. letech je
značně obtížné, jelikož existovaly rozdíly jak mezi zeměmi západní, střední i východní Evropy, tak i v rámci jednotlivých integračních uskupení, zejména mezi RVHP a ES a jednak proto, že různé ukazatele stavu zemědělství jsou těžko porovnatelné. Celkově by se dalo říci, že české zemědělství patřilo ve srovnání s ostatními státy mezi průměrné, či lehce nadprůměrné. V některých ukazatelích dosahovalo nadprůměrné výsledky (řepka, chmel, cukrovka), v jiných podprůměrné (ovoce a zelenina). Mezi základní znaky českého zemědělství v tomto období patřila vyšší zaměstnanost v sektoru zemědělství (postupně ovšem také klesající) a vyšší podíl zemědělství na hrubém domácím produktu. České zemědělství dosáhlo prakticky ve výrobě soběstačnosti, přesto hodnota zemědělského dovozu byla téměř dvojnásobná než hodnota vývozu. V českém zemědělství se v 80. letech začaly rovněž prosazovat tendence, které v západní Evropě byly již delší dobu praktikovány. Mezi takové tendence patřila zejména ochrana životního prostředí v souvislosti se zemědělskou činností založené na principu koncentrace zemědělské půdy, či podíl zemědělců na ochraně krajiny. Důraz začal být kladen rovněž na ochranu kvality potravin, omezení používání hnojiv a objevily se první náznaky ekologického zemědělství. I přes významné úspěchy českého zemědělství, mezi které patřilo zejména zajištění soběstačnosti a dosažení úrovně produkce srovnatelné se zeměmi západní Evropy, není možné opomenout podmínky, za kterých toho bylo docíleno. Zánik tradičního zemědělství založeného na soukromém vlastnictví a malovýrobě, zákaz činnosti zemědělských družstev, devastace půd a ohrožení životního prostředí. To vše byla daň, za rozvoj českého zemědělství po druhé světové válce.
3.4.
České zemědělství po roce 1989
3.4.1. Předpoklady transformace Politické změny, ke kterým došlo na konci 80. let, jež vyústily v pád komunistického režimu, přinesly nové možnosti pro celou společnost i české hospodářství. Přechod od centrálně plánovaného hospodářství k hospodářství založenému na tržním principu bývá označován
jako
transformace.
Transformace
se
ovšem
netýkala
pouze
změn
v národním hospodářství, ale můžeme ji vnímat rovněž jako označení všech procesů, ke kterým došlo ve společnosti. Svým způsobem byla tato transformace unikátní, jelikož v některých zemích západní Evropy probíhala postupně, zatímco u bývalých totalitních států proběhla velice rychle a v neobvykle vysokém počtu států. Transformační období je nutné vnímat také jako reakci na změny v mezinárodním prostředí, ať už se jedná o důsledky 33
globalizace, internacionalizace či evropeizace. Její projevy transformace se objevily i v českém zemědělství, jelikož na konci 80. let mělo zemědělství významné postavení v rámci národní ekonomiky. Vždyť v tomto období pracovalo v primárním sektoru zhruba 7 % obyvatel, tj. necelých 600000 lidí.33 I to byl jeden z důvodů, proč byly dopady na zemědělství velmi výrazné. Kromě velké zaměstnanosti je nutné zopakovat i klíčové charakteristiky českého zemědělství na konci 80. let. Socialistická agrární politika, jejímž cílem byla zajištění potravinové soběstačnosti, byla založena na vysoké intenzitě živočišné i rostlinné výroby a významu exportu zemědělských produktů. Úspěchů v zemědělském sektoru bylo ovšem dosahováno i díky přidruženým, nezemědělským aktivitám zemědělských podniků. Na základě těchto důvodů patřilo české zemědělství mezi nejúspěšnější země v rámci bývalého SSSR. 3.4.2. Socioekonomické důsledky transformace Transformace se v českém zemědělství projevila v mnoha oblastech. Mezi takové oblasti patří vývoj zemědělské politiky, zaměstnanost, vlastnická struktura, zemědělská produkce, či půdní fond. Důraz na soběstačnosti potravin byl v 80. letech podporován dotační politikou, která výrazně podporovala produkční charakter českého zemědělství a jeho intenzivní charakter. Dotace probíhaly formou různého zdanění, či za pomocí tzv. diferenciálních příplatků. Výsledkem této politiky bylo neefektivní, neekonomické a neekologické pěstování zemědělských produktů ve zhoršených přírodních podmínkách. Tento systém byl podporován i z důvodu exportního charakteru zemědělství. Po roce 1991 byl tento dotační systém opuštěn a nový systém dotací byl zaměřen na mimoprodukční funkce zemědělství. Nový dotační systém byl zaměřen na modernizaci, restrukturalizaci a ekologii. Na rozdíl od plošné dotace byl orientován na jednotlivé konkrétní projekty. V oblasti zaměstnanosti znamenalo období transformace výrazné snížení počtu pracovníků v tomto sektoru. V 90. letech se počet pracující snížil na jednu třetinu,34 což ovšem neohrozilo produkci, jelikož velký počet zaměstnanců nepracoval de facto v primárním sektoru. V důsledku zvýšení cen se rovněž snížila i spotřeba. Z hlediska vlastnické struktury dochází k velmi výrazným změnám. Zatímco v rámci socialistického zemědělství bylo možné nalézt zejména dvě formy vlastnictví, družstevní 33 34
Bičík I., Jančák V.: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990, str. 51. Tamtéž, str. 53.
34
(v podobě JZD) a státní (v podobě státních statků), v transformačním procesu se vytváří struktura nová. Dochází k restituci majetku původním vlastníkům, privatizaci státních statků a přeměně socialistických družstev na družstva vlastníků půdy, či obchodní společnosti. V důsledku těchto změn se zvýšil počet jednotlivých zemědělských subjektů a zmenšila se jejich průměrná velikost. Transformace a její důsledek v podobě změny dotační politiky spolu s přechodem na tržní hospodářství (zavedení tržních cen) způsobily, že intenzita českého zemědělství nebyla nadále již udržitelná. Zemědělství se muselo navíc vyrovnávat se zcela odlišnou zemědělskou politikou než v 80. letech, což vyvolávalo mnohé problémy. Investice z předchozího období, směřované do produkčního charakteru zemědělství, se staly se změnou dotační politiky zbytečnými. Přechod na nový režim byl umožněn jen těm nejsilnějším podnikům, které se zvládly rychle adaptovat. Důsledkem tohoto přechodu bylo jednak snížení celkové zemědělské produkce rostlinné i živočišné výroby, jednak se dramaticky zvýšila produktivita zemědělské práce. Snížení intenzity výroby neznamenalo nic významného, jelikož došlo k již zmíněnému snížení spotřeby.
35
4. Předvstupní období Vymezit období, které můžeme označit z hlediska vývoje vztahů mezi ČR a EU za předvstupní, je značně obtížná záležitost. Pouhý rok po tzv. sametové revoluci se Občanské fórum, jedno z nejvýznamnějších revolučních hnutí, ve svém volebním programu prezentovalo sloganem „Zpátky do Evropy“. A právě v tomto roce došlo k prvním jednáním mezi tehdejším Československem a ES. Hovořit o tomto období jako předvstupním je ovšem značně problematické, jelikož první polovina 90. let, i přes různé dohody mezi ČR a ES, nic zásadního pro české zemědělství nepřinášela. Někteří autoři chápou jako předvstupní etapu teprve období, následující až po roce 1997 a ztotožňují ho se čtvrtou etapou transformace českého zemědělství, spočívající v přizpůsobení českého zemědělství legislativním a tržním podmínkám EU.35 Toto datové vymezení je zřejmě nejvhodnější, ačkoli již od roku 1993 byla podepsána mezi ČR a EU tzv. asociační dohoda, upravující vzájemné vztahy, avšak oficiální žádost ČR o členství byla podána až v lednu v roce 1996. První reakce českých zemědělců vůči EU můžeme tedy nalézat již v první polovině 90. let, mnohem více ovšem až od druhé poloviny 90. let dále.
4.1.
1. polovina 90. let Ačkoli se české zemědělství na počátku 90. let potýkalo převážně s obtížemi
plynoucími z prováděné transformace, i v tomto období je již možné nalézt první postoje českých zemědělců k SZP. Tehdejší prezident Českomoravské agrární unie František Bartoš ve svém projevu, věnujícímu se stavu českého zemědělství, narážel mimo jiné na problémy, které vznikly v důsledku pronikání výrobků ze zemí ES na náš trh. „Vážné problémy vznikly producentům drůbežího masa, vajec, konzumních brambor, jablek a ovoce celkem, neboť na náš trh pronikají vysoce subvencované výrobky ze zemí ES.“36 V reakci na tento příspěvek tehdejší ministr zemědělství Josef Lux prohlásil, že „naším cílem z pohledu hospodářské politiky je snaha postupně se přiblížit k Evropskému společenství“. 37 Velice diskutovaným problémem ovšem v tehdejší době byly právě dotace, které v ČR postupně klesaly. V souvislosti se ztrátovostí našeho zemědělství a do očí bijícím subvencím, existujícím v rámci SZP, požadovali čeští zemědělci po vládě finanční kompenzace jako náhradu za
České zemědělství na prahu třetího tisíciletí : sborník prací z mezinárodní konference České zemědělství na prahu třetího tisíciletí, str. 35-40. 36 Z projevu prezidenta Českomoravské agrární unie pana Ing. Bartoše. Zpravodaj AGRObase, ročník 3, číslo 4, 1993, str. 2. 37 Z projevu místopředsedy vlády a ministra zemědělství České republiky pana Ing. Luxe. Zpravodaj AGRObase, ročník 3, číslo 4, 1993, str. 4. 35
36
situaci, vzniklou odlišným nastavením nově se tvořící domácí zemědělské politiky a SZP, realizované v ES. První polovina 90. let byla ovšem mnohem více ve znamení informování o stavu zemědělství mimo ČR. Čeští zemědělci tak byli informováni o podobě SZP, určitých konkrétních programech realizovaných v jejím rámci, či např. o vzrůstu zásob jednotlivých komodit. Mezi informacemi, které se objevovaly v tomto období, byly i návrhy na reformu SZP a jejich hodnocení. 38 Rok 1994 přináší rovněž první úvahy na téma, jak by mohlo v budoucnu probíhat začleňování českého zemědělství do rámce SZP. Právě v tomto roce proběhl tzv. kulatý stůl mezi zástupci nejrůznějších organizací na téma přibližování našeho zemědělství k EU. I přes neshody, projevující se v této problematice, se evropská otázka stávala stále více aktuální. Čeští zemědělci v tomto období rovněž sledovali přípravy EU na tzv. severní rozšíření, znamenající vstup Rakouska, Finska a Švédska. 39 Toto rozšíření bylo pro české zemědělství důležité, jelikož tyto státy musely rovněž integrovat své zemědělství do SZP. O to překvapivější bylo tehdejší sebevědomé tvrzení náměstka ministra zemědělství, který prohlásil, že „po přijetí do Evropské unie bude Česká republika požadovat zemědělské dotace ze společného fondu pomoci jen v případě potřeby“40. Dále deklaroval „že v českém zemědělství došlo k takové transformaci a liberalizaci, že před zapojením ČR do EU zbývá jen dořešit legislativu, efektivnost výroby a distribuci“. Mnoho článků se v tomto období zabývá také srovnáním českých právních norem a norem evropských. Toto je pro zemědělce v tomto období klíčové, jelikož předpokládají, že po začlenění českého zemědělství do SZP by mohli mnoho svých produktů vyvážet právě na evropský trh. Z toho důvodů se již v tomto období snaží čeští zemědělci přibližovat evropským normám, nikoli povinně, ale dobrovolně, což by jim v pozdějších letech poskytlo určitou výhodu. Zde se tedy projevuje ryze pragmatický přístup českých zemědělců.
4.2.
Shrnutí období první poloviny devadesátých let Období první poloviny devadesátých let je z hlediska postoje českých zemědělců k EU
nepříliš
výrazné.
Dominujícím prvkem jsou stále domácí problémy,
vyplývající
z probíhajícího procesu transformace. Mezi nejvíce aktuální otázky českého zemědělství tak Reforma agrární politiky ES a její důsledky pro rostlinnou produkci. Zemědělec, ročník 1, číslo 1, 1993, str. 5. Švédské zemědělství na cestě do ES. SIGI – signální informace ze světového zemědělství, číslo 13, 1992, str. 5. 40 Zemědělské dotace budeme žádat od EU jen v případě potřeby. Zpravodaj AGRObase, ročník 4, číslo 11, 1994, str. 6. 38 39
37
patří procesy restrukturalizace, privatizace a liberalizace. Značný prostor je věnován také vytváření samotné koncepce českého zemědělství, které v tomto období trpí značnou ztrátovostí a zemědělci se snaží požadovat po vládě pomoc v podobě realizace dotační politiky. Evropské téma je upozaděno, přesto se nedostává zcela mimo zorný úhel. Důsledky jednání mezi ČR a EU se projevují také v oblasti zemědělství, kdy si čeští zemědělci začínají uvědomovat, že nastává období postupného směřování k SZP. V tomto období se tedy objevují články, jejichž obsah je zaměřen buď na podobu SZP, či na podobu zemědělství v jednotlivých státech EU. Rovněž nechybí ani články věnující se reformám, kterými SZP prochází. Relativně velký prostor je věnován odlišnostem v oblasti norem, které brání dovozu, či vývozu zemědělských komodit mezi ČR a EU. Postoj českých zemědělců je v tomto období k SZP spíše neutrální, ačkoli se občas objevují negativní názory, pramenící z ohrožování domácího trhu dotovanou produkcí z EU. Na druhou stranu se objevují i názory značně pozitivní, které vidí budoucí evropský trh jako velkou příležitost. Celkově by se toto období dalo charakterizovat z hlediska vztahu mezi českými zemědělci jako informační, jelikož probíhá převážně seznamování s podobou zemědělství na úrovni EU.
4.3.
Období druhé poloviny 90. let a první roky nového tisíciletí
4.3.1. Rok 1995 Již v předcházejícím období bylo stále více zřejmé, že se české zemědělství v budoucnu stane součástí SZP. Toto přesvědčení postupně sílilo zejména v důsledku vývoje jednání mezi ČR a EU. O brzkém vstupu ČR do EU hovořil v roce 1995 náměstek ministra zemědělství Václav Slavíček. Rezolutně však odmítl postupně se objevující spekulace o EU jako o hrozbě pro české zemědělství. Byl to právě on, kdo prohlásil, že „úroveň zemědělství je nám vzdálena asi tak čtyři, pět let“ a z hlediska okamžiku možného vstupu hovořil dokonce o roku 1998.41 Kromě jiného hovořil také o tom, že české zemědělství je v dobrém stavu a jeho fungování nebude v rámci SZP oslabeno, ba naopak. Tento optimistický postoj je nutné vnímat v širších souvislostech, protože právě v roce 1995 bylo, po dlouhé době, české zemědělství ziskové. V podobném duchu se vyjadřoval i ministr zemědělství Josef Lux, který na setkání se soukromými zemědělci prohlásil, že „českým zemědělcům nebude patrně přizpůsobení se Evropské unii činit velké problémy“, a že „v uvolňování bariér na poli agrárního trhu lze spatřovat spíše příležitost než strádání“. 42 Na rozdíl od představitelů státu, samotní zemědělci se stavem českého zemědělství spokojeni nebyli. Vytýkali mu zejména 41 42
Vinkler, P.: Do Evropské unie v roce 1998. Zemědělec, ročník 3, číslo 7, 1995, str. 4. Trdlikát, J.: O útlum již nejde. Zemědělec, ročník 3, číslo 14, 1995, str. 2.
38
nedostatečnou dlouhodobou koncepci možného vývoje a menší podpory státu na rozdíl od vyspělých zemí. Přiblížení k SZP nevnímali jako řešení tohoto problému a byli si vědomi, že „blížení k EU je vlastně směřování k pohyblivému terči a do doby našeho připojení dojde k četným změnám“.43 Čeští zemědělci si rovněž uvědomovali, že vstup do EU se nebude týkat pouze ČR, ale zřejmě většího počtu zemí střední a východní Evropy. Z tohoto důvodu se zajímali i o situaci v zemědělství právě v těchto státech, jelikož jejich trhy vnímali jednak jako možnosti pro export, jednak jako konkurenci na evropském trhu. Jako největší možný konkurent bylo vnímáno Polsko, Maďarsko, Slovensko, Bulharsko a Rumunsko, jelikož tyto státy měly v roce 1995 podepsanou asociační dohodu s EU. V souvislosti s vývojem transformace v zemědělském sektoru u všech zmíněných států bylo možné hovořit o tom, že „v porovnání s ostatními středoevropskými státy máme pro plnoprávné členství v EU výchozí pozici relativně dobrou“, ale „klíčová bude budoucí produktivita práce a efektivnost, která jediná může české zemědělství činit skutečně silným a konkurenceschopným“.44 Na připojení nových států a jejich začlenění se připravovala i EU, konkrétně Evropská komise, která v roce 1995 vypracovala zprávu o perspektivách zemědělství ve střední a východní Evropě, která byla zaměřena kromě získání informací o stavu zemědělské politiky jednotlivých států, také na potencionální vliv těchto států na budoucí podobu SZP. Ačkoli toto monitorování bylo určeno primárně pro EU, čeští zemědělci mohli vypozorovat, co mohou v budoucnu čekat, jaké podpory se jim v rámci SZP dostane, či naopak nedostane. 45 4.3.2. Hodnocení roku 1995 Rok 1995 byl, jak je patrné, ve znamení brzkého očekávání vstupu ČR do EU a tedy i brzkého začlenění českého zemědělství do SZP. Čeští politici, a posléze i čeští zemědělci se pravděpodobně domnívali, že proces přistoupení bude probíhat v podobném tempu jako v té době poslední, tzv. severní rozšíření. Je nutné si však uvědomit, že toto rozšíření bylo tak rychlé, protože Rakousko, Finsko a Švédsko byly v úzkém kontaktu s ES/EU již od šedesátých let a vstup byl tedy spíše formálním dovršením vzájemné spolupráce. I přes vzájemné vztahy se i v tomto rozšíření ukázala otázka zemědělství jako velice klíčová, ačkoli se nejednalo o vyloženě zemědělsky orientované státy. Předpoklad brzkého českého členství byl tedy spíše přáním, než možnou realitou. Podobně na tom byla i otázka bezproblémového
Dotace v širších souvislostech. Zemědělec, ročník 3, číslo 11, 1995, str. 10. Sedláček, M.: Naše zemědělství před vstupem do EU. Farmář, ročník 1, číslo 11, 1995, str. 17. 45 Javůrková J.: Zpráva Evropské Komise o stavu a perspektivách zemědělství ve střední a východní Evropě. Zemědělské aktuality, ročník 7, číslo 11, 1995, příloha, str. 1-4. 43 44
39
začlenění českého zemědělství. Obě tyto optimistické představy vycházely zejména z pozitivního vývoje českého zemědělství v roce 1995. Z hlediska vývoje postojů českých zemědělců je toto období možné označit jako období očekávání. Čeští zemědělci si uvědomovali, že jednotný evropský trh může znamenat značné příležitosti. Tato představa ovšem nepřevládala, jelikož zemědělci měli také dostatek informací o vývoji samotné SZP, a byli si vědomi možných hrozeb pro české zemědělství. 4.3.3. Rok 1996 V lednu roku 1996 podala ČR oficiální žádost o vstup do EU, což znamenalo zvýšení výskytu evropského tématu v nejrůznějších diskuzích. Výjimkou nebyla ani oblast zemědělství, která po celou dobu představovala hlediska vyjednávání zvláštní kapitolu. Jak tehdejší premiér Václav Klaus, tak následně i minstr zemědělství Josef Lux, oba se vyjádřili k tehdejší podobě SZP velice negativně a odmítli ji akceptovat. Hlavním argumentem byla vysoká výše subvencí. Zástupce českých zemědělců Jan Veleba, tajemník Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, byl ve svém názoru na SZP mnohem mírnější a v reakci na názory politiků prohlásil, že „ve sporu jestli se Evropská unie přiblíží nám, a nebo my jí, je ekonomické řešení někde uprostřed a že by pro naše zemědělství bylo prospěšnější vzít tuto realitu v potaz než proklamovat silná gesta a klamat sebe sama“. 46 Tento názor je možné vnímat jako rozumnější, jelikož EU v tomto období řešila SZP jako aktuální problém a její reformy byly na pořadu dne. Podání žádosti o členství přineslo i návrh konkrétních opatření vedoucí k přiblížení se pravidlům určených EU. Čeští zemědělci se tak už cíleně seznamovali se SZP, regionální politikou EU, či hodnocením území dle principů EU. To byly kroky nezbytné pro pozdější získávání finančních prostředků z evropských fondů. Magdalena Hrabánková, pozdější poradkyně ministra zemědělství, se v souvislosti s nutností provádět určité změny vyjádřila, že „nelze zavírat oči před SZP, chceme-li se stát členem EU, je nezbytné se seznámit se všemi pravidly a příslušnou legislativou, která se vztahuje ke strukturální politice“. 47 Tento názor, ačkoli nebyl prezentovaný českými zemědělci, dokládá, že přizpůsobení se SZP je nutnost, které se nelze vyhnout, ačkoli by čeští zemědělci nejraději prováděli změn co nejméně, jelikož každá změna pro ně znamenala další náklady. V roce 1996 navštívil ČR tehdejší komisař EU pro zemědělství Franz Fischler, který pozitivně hodnotil vývoj a stav českého zemědělství. Nezapomněl ovšem dodat, že je nutné pokračovat ve zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti českého zemědělství a naplno využít 46 47
České zemědělství a EU. Zemědělec, ročník 4, číslo 14, 1996, str. 5. Hrabánková, M.: Hodnocení území ČR podle principů EU – III. Zemědělec, ročník 4, číslo 42, 1996, str. 5.
40
předvstupní období.48 Předseda Českomoravského svazu zemědělských družstev Jan Fencl na konci roku 1996 shrnul problémy, se kterými se české zemědělství potýkalo, a kromě toho se vyjádřil k jeho budoucnosti, zejména v souvislosti s EU. „Musí dojít k hlubším strukturálním změnám, k modernizaci a také přijetí a aplikaci takových standardů kvality a způsobů výroby“, „které budou kompatibilní s Bílou knihou 49 EU“. „Naši zemědělci mají v této očekávané konvergenci politik (česká zemědělská politika a SZP; pozn. autora) jednu nespornou výhodu: Vyrůstají v tvrdších ekonomických podmínkách, přičemž lze odůvodněně předpokládat, že se tyto podmínky budou spíše zlepšovat.“50 V roce 1996 se také AK stala členem Konfederace evropského zemědělství, jelikož „přímý kontakt s partnery z řad „výkonných zemědělců“ z evropských zemí je jednou z možných cest do EU“; „nemůžeme neustále zůstávat na okraji informačního toku“. 51 4.3.4. Hodnocení roku 1996 Rok 1996 byl ve znamení prvních zřetelnějších kontaktů českých zemědělců se SZP, jelikož v souvislosti s podáním žádosti o vstup bylo jasné, že musí dojít k postupnému přiblížení české a evropské zemědělské politiky. V tomto období, ačkoli se čeští zemědělci se SZP postupně seznamovali, stále byla jejich informovanost velice nízká, což dokládá tvrzení Agrární komory (AK), že „k tomu bychom ale potřebovali vědět, jak se EU vyvíjí, na co se máme připravit, abychom při vstupu do unie nebyli v mínusu“. Přesto je vidět, že AK měla snahu být co nejvíce informovaná, o čemž svědčilo členství v Konfederaci evropského zemědělství. Snaha o co největší informovanost je patrná i z prohlášení, že „ K nemá prostředky na „svého“ člověka v Bruselu, na zřízení kanceláře a financování jeho činnosti“.52 Koordinace české agrární politiky a SZP byla podporována i ze strany EU. Právě z tohoto důvodu byl v ČR také poradce pro dlouhodobý vývoj zemědělské politiky Jos Haynes, jenž byl financovaný z fondu PHARE 53, a jeho úkolem bylo pomoci českému ministerstvu zemědělství v otázkách budoucího přidružení ČR k EU. 4.3.5. Rok 1997 Rok 1997 je možné označit jako jeden z vyloženě předvstupních, jelikož EU v tomto roce vyzvala pětici zemí střední a východní Evropy k jednání o jejich budoucím členství Pícha, V.: České zemědělství je srovnatelné s evropským. Zemědělec, ročník 4, číslo 44, 1996, str. 1. Bílé knihy jsou nezávazné dokumenty Komise, obsahující návrhy na činnost Společenství v určité oblasti. 50 Fencl, J.: ktuální problémy českého zemědělství. Zemědělec, ročník 4, číslo 47, 1996, str. 5. 51 Havel, P.: CE : nejasné „Perspektivy spojené Evropy“. Farmář, ročník 2, číslo 11, 1996, str. 5-6. 52 Havel, P.: grární komora postrádá intenzivnější kontakty s EU. Farmář, ročník 2, číslo 9, 1996, str. 5. 53 Fond předvstupní pomoci Fond PHARE (z angl. Poland and Hungary Aid for Restructuring of the Economy) vytvořený v roce 1989. 48 49
41
a zároveň nastínila horizont plánovaného vstupu. Tímto horizontem mělo být období po roce 2000. To vše bylo prezentováno v rámci dokumentu „Agenda 2000“, který ovšem obsahoval i návrh na reformu SZP. Pro české zemědělství přinesl tento dokument výrazný impuls a hlavně důležité a dlouho neznámé informace. Z pozice EU by bylo možné tento rok nazvat také rokem mléčných kvót, jelikož tato problematika patřila v tomto období mezi nejvíce diskutované, a tato diskuze byla samozřejmě reflektována i v ČR. V tomto roce rovněž započala konkrétní fáze přípravy na vstup ČR do EU v oblasti zemědělské politiky. Na úrovni ministerstva zemědělství byl vytvořen negociační tým a různé pracovní skupiny, které měly v konečné fázi připravit dokument, který by zhodnotil stav českého zemědělství z hlediska srovnání se SZP. Již na počátku se jako zcela zřejmý problém jevila nízká informovanost českých zemědělců, která musela být prioritně řešena. Čeští zemědělci, vědomi si brzkého vstupu, uvažovali o možnostech začlenění jednotlivých částí zemědělského sektoru do SZP. Jedním z příkladů byla oblast ovocnářství, která se dlouhodobě potýkala s nízkou konkurenceschopností své produkce. 54 Obdobné to bylo v sektoru bramborářství. 55 Stále více se objevovaly diskuze na téma výhod či nevýhod, spojených se vstupem ČR do EU. Zatímco státní představitelé vnímali začlenění českého zemědělství do SZP veskrze pozitivně, což dokládají slova Vlastimila Tlustého, tehdejšího člena zemědělského a rozpočtového výboru parlamentu, který mj. prohlásil, že „vstup ČR do EU – a to myslím je ta nejoptimističtější zpráva, kterou mohu sdělit českým zemědělcům – jim může přinést jen dobro, nemůže v žádném případě znamenat nic negativního“56, čeští zemědělci pociťovali výrazně i obavy. O skutečném jednání mezi ČR a EU svědčí i započetí jednání v rámci tzv. strukturovaného dialogu, což byla setkání mezi ministry zemědělství EU a jejich protějšků z asociovaných zemí. 57 Jak již bylo zmíněno, samotní čeští zemědělci v tomto roce začali EU, resp. SZP, vnímat mnohem více, jelikož dřívější předpoklad členství nabýval na konkrétních obrysech. Kromě pozitivních ohlasů na toto téma se objevovaly stále více názory i negativní. Více jak 33 % respondentů v anketě Zemědělských listů odpovědělo, že členství ČR v EU pro české zemědělství přínosem určitě nebude. Mezi mnohými důvody se nejčastěji objevovaly obavy z konkurenceschopnosti, zatížení administrativou, různých omezení, systému kvót apod. Naopak zhruba 30 % respondentů hovořilo, že vstup bude rozhodně přínosem, jelikož bude znamenat rozšíření trhu, možnost dotací, či prodej za vyšší ceny. Zbylé skupiny tvořily Zíka, J.: Naše ovocnářství před vstupem České republiky do Evropské unie. Agronet Magazín ČR, ročník 1, číslo 2, 1997, str. 4-5. 55 Tryner, M.: Co čeká bramboráře při vstupu do EU. Zemědělec, ročník 5, číslo 46, 1997, str. 6. 56 Havel, P.: Vstup do Evropské unie bude pro české zemědělce znamenat větší podporu. Farmář, ročník 3, číslo 2, 1997, str. 4. 57 Sedláček, M.: Strukturovaný dialog v rámci rozšířené Rady EU. Farmář, ročník 3, číslo 4, 1997, str. 3. 54
42
zemědělci, kteří buď považovali začlenění za přínos částečný, či nikoli. Pouhých 7 % zemědělců v tomto období nemělo názor. 58 Je důležité uvědomit si posun, který nastal od počátku devadesátých let, kdy v ČR převažoval názor zemědělců, že se jejich situace po vstupu do EU zlepší. Tehdy tento názor zastávalo zhruba 47 % respondentů. 59 4.3.6. Hodnocení roku 1997 Fáze skutečné přípravy na začlenění ČR do EU, resp. začlenění českého zemědělství do rámce SZP probíhala současně na obou stranách. Východní rozšíření představovalo zatěžkávací zkoušku jak pro kandidátské státy, tak pro Unii samotnou, která věděla, že by nebyla schopná SZP v tehdejší podobě ufinancovat. Z toho důvodu muselo dojít před rozšířením k reformě, která tuto podobu změnila a umožnila budoucí rozšíření EU. Byly to právě pokusy o reformu, které měly ovšem značný vliv na postoj českých zemědělců k SZP. Jednak čeští zemědělci vnímali tuto reformu jako nástroj ochrany evropského trhu, zaměřený právě proti kandidátským státům (např. podpora malovýroby existující v EU, na rozdíl od u nás se vyskytující velkovýroby), jednak vyjednávání reforem vytvářelo u českých zemědělců pocit nejistoty v tom, jaká bude budoucí podoba SZP. Tato nejistota se odrážela v neochotě českých zemědělců provádět požadované změny, jelikož tyto změny mohly být v případě obratu ve směřování SZP zbytečně vynaloženým úsilím. Jak již bylo zmíněno, v tomto období se tedy zemědělci seznamovali s konkrétní podobou společného trhu se zemědělskými produkty. Na základě toho vyjadřovali své postoje, které byly rovnoměrně rozložené mezi zastánce i odpůrce začlenění českého zemědělství do SZP. Z hlediska začlenění českého zemědělství do struktur EU přinesl v tomto roce posudek Evropské komise obecné, leč důležité, cíle pro budoucnost. Bylo v něm uvedeno, že i přes již uskutečněné pokroky, je třeba dále věnovat pozornost „uplatnění a vynucování veterinárních a fytosanitárních požadavků a zvyšování jejich náročnosti, tak aby se vyrovnávaly se standardy užívanými v v EU, posilování admininistrativních struktur nutných pro realizaci SZP a další restrukturalizace zemědělsko-potravinářského odvětví s cílem zvýšení jeho konkurenceschopnosti“.60 Obecně se dá říci, že pro české zemědělce se SZP stávala určitým všudypřítomným zaklínadlem.
Názory zemědělců na členství ČR v EU. Zemědělské listy, ročník 1, číslo 4, 1997, str. 1. Názory na členství v EU se liší. Zemědělské listy, ročník 1, číslo 18, 1997, str. 3. 60 Posudek Evropské komise na Českou republiku. Zemědělské listy, ročník 1, číslo 34, 1997, str. 5-6. 58 59
43
4.3.7. Rok 1998 Co platilo o vývoji v českém zemědělství v předcházejícím roce, to samé je možné vnímat i v roce 1998. S blížícím se vstupem ČR do EU probíhaly ovšem všechny aktivity mnohem intenzivněji. Kromě jednání mezi ČR a EU, dochází mezi českými zemědělci i státními politiky k diskuzi o připravenosti českého zemědělství, a v rámci jednotlivých odvětví dochází k přibližování se podobě SZP. Klíčovou oblast představuje v tomto období živočišná výroba, která je vzhledem ke svému charakteru dlouhodobou záležitostí a provádění změn je zde velice náročné. O tom svědčí slova pronesená ředitelem společnosti zabývající se podnikáním právě v oblasti chovu skotu, který řekl, že „všichni máme možnost a povinnost připravit se na tuto událost (vstup do EU; pozn. autora)“, „pokud nebudeme konkurenceschopní, nepřežijeme, kdo se ještě nezačal připravovat, má nejvyšší čas, protože chov skotu je dlouhodobá záležitost“. 61 Jak je tedy patrné, čeští zemědělci si byli vědomi nutných změn, které musí provést. To bylo v tomto období v rozporu se stanovisky státních představitelů, kteří byli přesvědčeni, že postupné začleňování českého zemědělství probíhá přesně jak má a bez jakýchkoli výraznějších překážek, což dokládají slova Jaroslava Šuchmana, ředitele zahraniční sekce ministerstva zemědělství, který prohlásil, že „jsme dobře připraveni o veškerých záležitostech diskutovat a vyjednávat“; „tu největší část přípravných a monitorovacích zpráv má vyjednávací tým Mze ČR za sebou“. 62 Byl to také on, kdo prohlásil, že vstup ČR je „ve výsostném zájmu naší země, všech jejich občanů, včetně zemědělců a pracovníků v potravinářském průmyslu“.63 Pokud byla jedním z problémů tehdejšího období nízká informovanost českých zemědělců, zvyšující se počty článků věnující se SZP v různých zemědělských periodikách můžeme vnímat jako postupné zvyšování důležitosti této politiky a také jako nástroj, kterým byla informovanost českých zemědělců zvyšována. V této souvislosti není ovšem možné vnímat pouze zvyšující se počet, ale i hodnotu a hloubku jednotlivých článků. Zatímco v předcházejícím období se články věnující SZP týkaly zejména jejímu stručnému představení, v roce 1999 se objevuje již článek věnující se neformálnímu fungování SZP, zejména v souvislosti s existencí různých lobbistických a zájmových skupin.64 V českém zemědělství proběhla v roce 1998 rovněž jedna velice výrazná změna. Čeští soukromí zemědělci, kteří po dlouhá léta působili velice roztříštěně, a kteří výrazně kritizovaly AK za produkci výstupů, které nebyly v jejich zájmu, v tomto roce Pícha, V.: Přežijí jen přípravení. Zemědělský týdeník, ročník 1, číslo 12, 1998, str. 13. Sedláček, M.: Na vstup do EU jsme připraveni. Farmář, ročník 4, číslo 4, 1998, str. 4. 63 Sedláček, M.: Vstup ČR do EU je ve výsostném zájmu naší země. Farmář, ročník 4, číslo 8, 1998, str. 4-5. 64 Javůrková, J.: Ovlivňování zemědělské politiky Evropské unie organizacemi zemědělců a dalšími lobbistickými skupinami. Zemědělské aktuality ze světa, ročník 2, číslo 2, 1999, str. 15-18. 61 62
44
založili vlastní Asociaci soukromého zemědělství, která byla podporována i EU. V roce 1998 se začíná také stále více hovořit o nákladech „nové“ transformace českého zemědělství. EU signalizovala, že při začleňování českého zemědělství do SZP poskytne určité dotace, a že od roku 2000 bude vytvořen speciální předvstupní fond SAPARD 65 zaměřený právě na oblast zemědělství. 66 4.3.8. Hodnocení roku 1998 Zatímco v předcházejících letech probíhaly přípravy na začlenění českého zemědělství do SZP, dalo by se říci spíše v teoretické rovině, rok 1998 znamenal skutečné započetí tohoto procesu, jelikož Komise zahájila tzv. screening, spočívající v porovnávání kompatibility práva kandidátského státu s normami EU. 67 V tomto období dochází rovněž k posunu v důležitosti významu SZP v očích českých zemědělců, jelikož jejich přístup již nemá podobu pasivního sledování co se děje v EU, ale již se jedná o bedlivé studium materiálů, souvisejících se SZP, v souvislosti s blížícím začlenění ČR do evropské integrace. Z hlediska vývoje postoje českých zemědělců dochází v tomto období rovněž k posunu. EU začíná být pociťována jako nepřítel, který skrze dovoz ohrožuje samotnou existenci českého zemědělství. V problémech se ocitají české cukrovary, producenti pšenice, vepřového masa apod. Svůj podíl na tom, jak zemědělci vnímali EU, měla i ona sama, jelikož jejich skepse pramenila z „nepříliš vlídného postoje členských států, které dávají najevo, že budou požadovat oddálení termínu přidružení kandidátských zemí“.68 Vzhledem k vynaloženým nákladům to byla pro české zemědělce opravdu nepříjemná zpráva, jež výraznou měrou ovlivnila jejich postoj. Čeští zemědělci začali pochybovat, zda členským státům nejde spíše o krach českých podniků než o jejich přežití. To dokládá i tvrzení, narážející právě na ohrožení českého zemědělství, že „je ale sprosté vozit z Finska dva roky staré maso za silně dotované ceny. Přitom za jeden měsíc jsou k nám dovozci schopni „nacpat“ tolik laciného masa, že to položí domácí producenty“. 69 V tomto období se také projevovala kritika vyjednaných podmínek při podpisu asociačních dohod.
65
Z angl. Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development Fondy Unie pro kandidátské země. Agrární Noviny – týdeník českých zemědělců, ročník 6, číslo 39, 1998, str. 12. 67 Právní řád EU bývá běžně označován jako tzv. Acquis communautaire. 68 Havel, P.: Naši zemědělci mají z Evropy spíše skepsi. Agrární Noviny – týdeník českých zemědělců, ročník 6, číslo 41, 1998, str. 4. 69 Ve smýšlení zemědělců převažuje roztrpčení. Agrární Noviny – týdeník českých zemědělců, ročník 6, číslo 44, 1998, str. 12. 66
45
4.3.9. Rok 1999 Zatímco rok 1998 byl ve znamení „obchodních válek“ mezi ČR a EU, které vyústily v různé demonstrace a blokády, jež byly v konečném důsledku podporovány i veřejností, rok 1999 byl na svém počátku vnímán jako rok možného zlepšení situace českého zemědělství, čehož mělo být dosaženo větší ochranou agrárního trhu. V roce 1999 došlo také k tomu, po čem dlouhodobě čeští zemědělci volali – k vytvoření návrhu koncepce agrární politiky na období do vstupu ČR do EU. Neexistence takové koncepce byla jedním z důvodů, který vzbuzoval u českých zemědělců značný pocit nejistoty. Koncepce je rozdělena na dvě základní etapy, první od roku 1999 do roku 2001, počítající se zotavením a stabilizací českého zemědělství, které se v tehdejší době potýkalo s existenčním ohrožením značné části zemědělských podniků. Druhá etapa byla orientována již na samotný proces přizpůsobování se SZP, v rámci kterého by mělo dojít od roku 2001 až do období vstupu k adaptaci českého zemědělství na podmínky existující v rámci SZP.70 O postupně narůstajícím vtahování ČR do procesu evropské integrace svědčí i příprava na čerpání prostředků na restrukturalizaci českého zemědělství v předvstupním období v rámci programu SAPARD.71 I přes tyto zdánlivě pozitivní zprávy pro české zemědělce, byla situace v zemědělství stále kritická, což čeští zemědělci dali jasně najevo svou demonstrací v Praze. Čeští zemědělci kromě jiného poukazovali na dramatické snížení zemědělské produkce, která byla dokonce pod úrovní roku 1936. Ačkoli by se dalo čekat, že za viníka bude považována EU, mnohem více zemědělci kritizovali současnou vládu, která i přes různá prohlášení o podpoře českého zemědělství zůstala, dle jejich názoru, pouze u těchto proklamací.72 Zemědělci poukazovali na to, že v nové koncepci agrární politiky chybí rovněž konkrétní náplň. Mnohem více ale kritizovali dlouhodobé problémy s odbytem a požadovali právě „podporu odbytu zemědělské produkce a potravin, aby ceny pro podnikatele alespoň kryly jejich výrobní náklady“. 73 V roce 1999 se také poprvé objevuje informace, že by čeští zemědělci po vstupu do EU měli mít jiné podmínky, než starší členské státy. Proti tomuto návrhu se ostře vyhradil tehdejší ministr zemědělství Jan Fencl, který řekl, že „není možné, abychom podporovali unii v zachování kompenzačních plateb a sami bychom je po vstupu neměli mít“. 74 O situaci v českém zemědělství se vyjádřil i hlavní agronom Jaroslav Caha, který v reakci na velký počet
Přibík, O.: grární koncepce Mze míří do Evropy. Zemědělské listy, ročník 3, číslo 4, 1999, str. 1-2. Doucha, T.,: Vstup ČR do programu „S P RD“. Zemědělské listy, ročník 3, číslo 12, 1999, str. 14. 72 Přibík, O. Zemědělci budou protestovat v Praze. Zemědělské listy, ročník 3, číslo 21, 1999, str. 1-2. 73 Mařík, M.: Vláda neplní sliby zemědělcům. Agrární noviny – týdeník českých zemědělců, ročník 7, číslo 23 1999, str. 1. 74 Subvence po vstupu do EU. Zemědělské listy, ročník 3, číslo 50, 1999, str. 1-2. 70 71
46
bankrotujících zemědělských podniků prohlásil, že „doba je pro zemědělce zlá“.75 V podobném duchu se vyjádřil jeden z českých zemědělců na shromáždění AK, který prohlásil, že „než prodlužovat skomírání, tak raději krach hned“.76 4.3.10. Hodnocení roku 1999 Poslední rok druhého tisíciletí byl pro české zemědělství velice kritický, mnohdy se objevovaly dokonce úvahy o jeho pohřbu, které nastiňují situaci, v jaké se naše zemědělství v tomto roce nacházelo. Mezi základní problémy, které čeští zemědělci v tomto období identifikovali, patřilo vyřešení majetkových vztahů, nastolení nových právních vztahů, a restrukturalizace zemědělské výroby. Jak je patrné, čeští zemědělci si byli vědomi chyb v domácím sektoru a nesvalovali vše na EU. O tom svědčí i slova, která pronesl náměstek ministerstva zemědělství Tomáš Zídek, který řekl, že „ani samo členství v Unii by domácí agrární potíže nevyřešilo, pokud nejdříve neuděláme základní změny sami u sebe“. 77 I přes domácí problémy českého zemědělství ovšem probíhalo postupné přibližování k EU relativně úspěšně, o čemž svědčí, že ministerstvo zemědělství přebralo v tomto období již 75 % zemědělské legislativy EU. 78 S blížícím se datem vstupu se jedním z ústředních témat diskuzí mezi ČR a EU stávala otázka financí. Nejednalo se pouze o přímé platby, ale mnoho debat bylo vedeno i nad otázkou dotací, které byly v EU mnohonásobně vyšší. Politická elita tuto situaci vysvětlovala tak, že se jedná o důsledek rozdílného ekonomického potenciálu ČR a EU. Čeští zemědělci si rovněž stěžovali na to, že ochrana českého trhu je 2,5 krát nevýhodnější pro ČR ve srovnání s EU. 79 4.3.11. Rok 2000 První rok nového tisíciletí znamenal pro české zemědělství ukončení první fáze přípravy (screeningu) na vstup do EU v oblasti zemědělství a započetí fáze druhé, spočívající v negociaci, tj. vyjednávání mezi ČR a EU. Zároveň je rok 2000 prvním rokem, kdy čeští zemědělci měli začít žádat o finanční podporu z předvstupního programu SAPARD. To se ovšem nakonec nepotvrdilo, jelikož vývoj tohoto programu nabral na úrovni EU zpoždění
Králová, T.: Leckteré zemědělské firmy nepřežijí. Agrární noviny – týdeník českých zemědělců, ročník 7, číslo 23, 1999, str. 1. 76 Králová, T.: Zemědělci společně stupňují tlak. Agrární noviny – týdeník českých zemědělců, ročník 7, číslo 25, 1999, str. 1. 77 Mařík, M.: Dožije se české zemědělství roku 2000? Agrární noviny – týdeník českých zemědělců, ročník 7, číslo 34, 1999, str. 1. 78 Ladýřová, R.: Hlavní prioritou je naučit stát zacházet s penězi EU. Zemědělec, ročník 8, číslo 1-2, 2000, str. 4-5. 79 Ladýřová, R.: Naším cílem je přivést české zemědělství do EU v konkurenceschopné pozici. Farmář, ročník 5, číslo 12, 1999, str. 4-5. 75
47
a čeští zemědělci mohli získávat prostředky převážně až od roku 2002. Samotné české zemědělství ovšem v tomto období řešilo mnohem více otázku svého stavu, který byl žalostný, a jenž by v případě rychlého začlenění do EU mohl způsobit zánik celého českého zemědělství. Obava z vývoje agrárního sektoru byla navíc podpořena myšlenkou Evropské komise, která opět informovala kandidátské státy, že noví členové by nemuseli v prvních letech členství dostávat přímé platby.80 Hlavním argument, který Komise užívala pro možné nepřiznání přímých plateb, bylo to, že by tyto finanční prostředky mohly zpomalit nutnou restrukturalizaci zemědělství v kandidátských státech. Diskuze o přímých platbách probíhaly prakticky celý rok, vzhledem k tomu, že se jednalo prozatím jen o návrhy, čeští zemědělci jim nevěnovali přílišnou pozornost. Co naopak bylo pro české zemědělce v tomto období velice důležité, bylo řešení problémů spojených se subvencovaným dovozem. Řešením se stala liberalizace vzájemného agrárního obchodu mezi ČR a EU, známá pod označením „dvojnulka“, která de facto odstraňovala cla a vývozní subvence. Na jednu stranu umožnila českým zemědělcům vyšší vývoz, na druhou na tuzemský trh mířila opět produkce z dovozu. V roce 2000 je EU již alfou a omegou českého zemědělství, což se projevuje také v rámci zemědělských periodik, kde zemědělská politika EU získává prostor mnohdy jako samostatná příloha. 4.3.12. Hodnocení roku 2000 Rok 2000 se dá zřejmě nejlépe charakterizovat jako rok bedlivého očekávání rozvoje českého agrárního sektoru. I přes stále nepříliš lehkou situaci v českém zemědělství, je nutné zmínit, že tento rok byl pro české zemědělce mnohem příznivější, což dokládají slova předsedy zemědělského družstva Jiřího Zelenky, o tom, že „jsme (zemědělci; pozn. autora) vcelku spokojeni. Letošní rok pro nás bude příznivější než loňský“81. A to i přes to, že se české zemědělství v roce 2000 potýkalo s nepříznivými klimatickými podmínkami, zejména suchem. Ve vztahu k EU se dal u českých zemědělců vypozorovat jistý optimismus, který dokládají slova předsedy Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy Čech a Moravy. „Ale jsem optimista v tom, že když vydržíme do doby vstupu České republiky do Evropské unie, pak už se nebudeme mít čeho bát a v konkurenci obstojíme.“82 O pozici českých zemědělců vypovídá i průzkum zaměřený na názory zemědělců, provedený v rámci odborné výstavy Země živitelka. Více než 60 % respondentů se vyslovilo zcela jasně pro vstup do EU, a více než 50 % respondentů uvedlo, že se z hlediska očekávání vstupu do EU Komise stupňuje tlak na kandidátské státy. Zemědělec, ročník 8, číslo 5, 2000, str. 1-5. Králová, T.: Končící rok nebyl až tak zlý. Zemědělec, ročník 8, číslo 49, 2000, str. 12. 82 Chybí zřetelná agrární politika. Agrární obzor, ročník 2, číslo 4, 2000, str. 2. 80 81
48
domnívají, že tento krok bude pro české zemědělství přínosem. 83 Tento průzkum byl ovšem vytvořen na počátku roku 2000, takže nepřináší informace, jak bylo reflektováno českými zemědělci téma přímých plateb, či téma související s nezapočetím předvstupního programu SAPARD. 4.3.13. Rok 2001 V roce 2001 zahýbala nejen českým, ale celým evropským zemědělstvím, nemoc šílených krav, známá také pod označením BSE. Zároveň byl rok 2001, jak bylo v předchozích letech naplánováno ve stanovené koncepci agrární politiky, rokem započetí druhé fáze ve vývoji českého zemědělství. Po předcházející fází revitalizace, která měla za úkol stabilizovat situaci v českém zemědělství, započala fáze adaptace, jejímž cílem bylo zejména napomoci českému zemědělství v legislativní přípravě na vstup ČR do EU. Toto dokládají slova ministra zemědělství Jana Fencla, který prohlásil, že „stojí tak před námi úkol křehce stabilizovaný sektor připravit jak na vstup do EU, tak na mechanismus poskytování dotací systémem Evropské unie“. 84 Přechod k druhé fázi započal v pravou chvíli, protože právě v tomto roce poskytla EU kandidátským státům dlouho očekávané informace o datu vstupu, které stanovila na rok 2004. Hodnotit, zda byla první fáze vývoje českého zemědělství (revitalizace) úspěšná je obtížné. Ačkoli bylo v roce 2000 české zemědělství lehce ziskové, což bylo ovšem způsobeno státní kompenzací pokrývající ztrátu za sucho, o tom, že by české zemědělství bylo v dobrém stavu, nebylo možné mluvit. Průměrná mzda v zemědělství se stále pohybovala výrazně pod celostátním průměrem, a jako v jediném odvětví nedosáhla úrovně roku 1990. Úrovně roku 1990 nedosahovala ani zemědělská produkce a pokračoval rovněž i trend snižování počtu pracovníků v zemědělském sektoru. Prezident AK Václav Hlaváček i přes tyto charakteristiky hodnotil situaci v českém zemědělství příznivě. „Přesto je loňský výsledek daleko příznivější než v minulých letech. Přičítáme to zejména postupnému naplňování přijaté koncepce agrární politiky.“85 4.3.14. Hodnocení roku 2001 Rok 2001, jak již bylo naznačeno, byl rokem přibližování české a evropské legislativy. EU vyvíjela na český agrární sektor tlak, aby toto přibližování probíhalo co možná nejrychleji, ideálně, aby již v roce 2002 nebylo mezi českou a evropskou legislativou v oblasti zemědělství výraznějších rozdílů. Vyjednávání mezi ČR a EU postupovalo rychle vpřed, což
Kaše, J.: Průzkum názorů na vstup do EU. Zemědělec, ročník 8, číslo 9, 2000, příloha Evropská unie, str. 1. Přibík, O.: Fencl: Naše zemědělství vstupuju do fáze adaptace. Zemědělec, ročník 9, číslo 3, 2001, str. 4. 85 Tryner, M.: Celková situace se pomalu zlepšuje. Zemědělský týdeník, ročník 4, číslo 12, 2001, str. 5. 83 84
49
ovšem odkrývalo nové otazníky. Jak ze strany EU, tak ze strany ČR, se začaly objevovat obavy v konkrétních oblastech, vycházející ze začlenění českého zemědělství do evropského rámce. Evropská strana se obávala z důsledků aplikace volného pohybu pracovních sil, česká strana pociťovala obavy z možného nabývání zemědělské půdy cizími státními příslušníky. Tyto dva důvody, kromě mnoha jiných, vedly k jednání o přechodných obdobích, která by ošetřovala tyto citlivé oblasti. 86 Mnohé diskuze se vedly také o otázkách přímých plateb, které by do českého zemědělství mohly přinést zhruba 40 miliard korun. Ve srovnání s dotační politikou státu, která českému zemědělství rozdělovala každý rok pouze čtvrtinu této částky, byla vidina přímých plateb opravdu lákavá. To byl důvod proč představitelé státní moci i samotní čeští zemědělci hovořili o návrzích Komise, která uvažovala o určitých omezeních přímých plateb pro nové členské státy, velice rozhořčeně. Přesto nelze říci, že by tato problematika vytvářela vyloženě negativní postoj českých zemědělců k SZP, jelikož mnoho zemědělců vyjadřovalo názor podobný jako Marie Brodinová, která prohlásila, že „jako zemědělec přímé platby z EU stejně neočekávám, neboť jsem realista a vycházím z dosavadních zkušeností. České zemědělství nemá u nás odpovídající ekonomický a sociální význam“. 87 V roce 2001 také vznikaly nové výzkumné studie o možných dopadech a přínosech členství v EU pro české zemědělství, což svědčí a aktuálnosti příprav na vstup ČR do EU. 4.3.15. Rok 2002 Podobně jaké v předcházejících letech, byl i rok 2002 obdobím velice intenzivního a nezadržitelného vývoje směrem ke členství ČR do EU. Postupem času byla tato intenzita stále silnější a v roce 2002, předposledním roce před členstvím, již pomalu vrcholila. Vyjednávání mezi asociovanými státy a EU ovšem nevytvářelo tlak pouze na tyto státy, ale i na samotnou EU, která stále nebyla dostatečně připravena na předpokládané rozšíření o deset nových členských států. Nejméně připravenou oblastí se jevila právě SZP, jejíž finanční náročnost by po plánovaném rozšíření nebylo možné ufinancovat. Z toho důvodu se na úrovni EU diskutovalo o reformě SZP právě s ohledem na budoucí rozšíření. Otázka financování se rovněž promítla v roce 2002 do finálního návrhu Komise, jenž se zabýval problematikou přímých plateb v nových členských státech. Právě z toho důvodu může být rok 2002 nazván rokem přímých plateb, jelikož to byly právě ony platby, které se po celý rok staraly o nejvýraznější vzruch. Na rozdíl od let předcházejících, v roce 2002 již nebylo možné Tryner, M.: Evropská unie se bojí volného pohybu české pracovní síly. Zemědělský týdeník, ročník 4, číslo 17, 2001, str. 4-5. 87 Brusel odmítá přímé platby. Euromagazín, ročník 2, číslo 12, 2001, str. 8-9. 86
50
opomíjet evropskou tématiku, jelikož vstup se blížil mílovými kroky a čeští zemědělci a celý zemědělský sektor se na tento vstup musel značně připravovat, neboť nebýt dostatečných příprav, jeho budoucnost by mohla být velice rychle ohrožená. Rok 2002 byl rovněž tedy rokem zvýšených obav českých zemědělců o jejich budoucnost, které se postupně odrážely v jednání o přechodných obdobích mezi ČR a EU. Jednou z obav, která se objevovala již v minulosti, ale až teď nabývala na aktuálnosti, byla obava z nákupu české půdy cizími státními příslušníky. Čeští zemědělci často na nákup půdy prostředky neměli a poukazovali na fakt, že pro zemědělce z EU je tato půda velmi levná. 88 Jak již však bylo řečeno, klíčovým tématem tohoto roku byly přímé platby. Zatímco na začátku roku se komisař pro zemědělství Franz Fischler vyjadřoval v otázkách přímých plateb stále poněkud nekonkrétně, v průběhu času bylo stále více zřejmé, že EU bude u kandidátských státu praktikovat tzv. přechodné období, v rámci kterého bude docházet k postupnému nabíhání přímých plateb pozvolným tempem.89 Již na první návrhy Komise reagoval v lednu předseda AK Václav Hlaváček a prohlašoval, že se jedná o diskriminaci kandidátských zemí. Doslova prohlásil, že „tak jak to (podobu přímých plateb pro nové členské státy; pozn. autora) schválila Evropská komise, považujeme za diskriminační a likvidační vůči zemědělství kandidátských zemí“.90 4.3.16. Hodnocení roku 2002 Byl to právě rok 2002, který udělal z přímých plateb nejdůležitější otázku ve vyjednávání mezi ČR a EU a potvrdil se předpoklad, že právě kapitola zemědělství bude jednou z nejsložitějších, a právě její vyjednávání může samotný vstup řádné zkomplikovat. Již v minulých letech dávala EU českým zemědělcům tušit, že přímé platby budou ještě diskutovány, a že by na ně čeští zemědělci neměli příliš spoléhat. Vždyť samotný program SAPARD nabral dvouleté zpoždění a naplno se rozběhl právě až v roce 2002.91 Již to mohlo české zemědělce upozornit na fakt, že financování SZP je pro EU velice obtížné, a že v této oblasti neexistuje žádná jistota. V minulých letech čeští zemědělci předpokládali, že vstup ČR do EU a aplikované principy SZP přispějí ke stabilizaci poměrů v českém zemědělství. To vše ovšem za předpokladu, že budou mít stejné podmínky jako jejich kolegové ze starých členských států a SZP bude v ČR aplikována v plném rozsahu. Návrhy Komise však tento předpoklad velice rychle vyvrátily a čeští zemědělci začali vyjadřovat svou značnou nespokojenost. Trnem v oku jim, kromě nepřiznání veškerých přímých plateb, byly Bojí se o půdu. Zemědělský týdeník, ročník 5, číslo 4, 2002, str. 4. Návrh pozice Evropské komise k financování zemědělství v nových členských zemích EU. Euromagazín, ročník 3, číslo 3, 2002, str. 31-32. 90 Hlaváček, V.: Diskriminace kandidátských zemí. Zemědělský týdeník, ročník 5, číslo 7, 2002, str. 5. 91 Kovář, P.: Program S P RD konečně spuštěn. Zemědělský týdeník, ročník 5, číslo 16, 2002, str. 20. 88 89
51
i stanovené, resp. vyjednané produkční kvóty, které čeští zemědělci pociťovali jako unijní nástroj jak ještě více omezit české zemědělství a jak z ČR udělat v oblasti zemědělské produkce dovozce namísto současného vývozce. Problematika vyjednaných přímých plateb a produkčních kvót u českých zemědělců vedla až k úvahám, zda by nebylo lepší zůstat mimo EU.92 Ačkoli se na první pohled může zdát, že negativní postoj českých zemědělců způsobila otázka nepřiznaných financí, ve skutečnosti nevadilo českým zemědělcům to, že neobdrží tolik finančních prostředků jako jejich kolegové, ale to, že se tím vytváří značně nerovné podmínky pro podnikání. To dokládají tato slova českých zemědělců: „Nechceme peníze, chceme jen rovné podmínky“. 93 Nepříliš velký význam financí potvrzuje i fakt, že české zemědělství bylo v tehdejší době již druhý rok po sobě ziskové. 94 Argument Komise, odkazující k potřebě dalších změn v českém zemědělství a vysvětlující nepřiznání přímých plateb, nebyl českými zemědělci akceptován, jelikož české zemědělství prošlo již značnou restrukturalizací a bylo na úrovni EU. Z toho důvodu naráželi čeští zemědělci i na rozdíly mezi jednotlivými kandidátskými státy a těmito důvody podporovali svůj požadavek na přiznání přímých plateb. 95 Ačkoli byli v klíčových otázkách zajedno, jak státní představitelé, tak i představitelé agrárního sektoru, neváhali čeští zemědělci vytvářet petice a demonstrovat před ministerstvem zemědělství, protože právě státní úředníci byli odpovědní za vyjednané podmínky. Právě z jedné demonstrace pochází tento názor: “Zemědělci již nechtějí, aby to byli zase oni, kdo doplatí na další, třeba i potřebnou a nutnou, přeměnu ekonomiky související se vstupem země do EU“96. To souvisí i s obavou o samotnou existenci českého zemědělství, jelikož jeho rozměr neustále klesal a stanovené produkční kvóty a nerovné podmínky způsobené nepřiznáním přímých plateb dle českých zemědělců znamenaly „další snížení rozměru českého zemědělství přesto, že hrubá zemědělská produkce dosahuje v současné době již jen úrovně roku 1938“97. Rok 2002, jak je vidět, byl tedy na vývoj postoje českých zemědělců velmi bohatý, a způsobil do té doby nebývalou tenzi mezi EU a českým agrárním sektorem. 4.3.17. Rok 2003 Prosincový summit na konci roku 2002 konaný v dánské Kodani uzavřel vyjednávání mezi ČR a EU o kapitole zemědělství a tím stanovil konečné podmínky pro vstup ČR do Trousilová J.: Zemědělci nechtějí do EU za každou cenu. Zemědělský týdeník, ročník 5, číslo 21, 2002, str. 7. S přivíráním dlaně Bruselu zemědělci nesouhlasí. Agrární obzor, ročník 4, číslo 8, 2002, str. 2. 94 Zemědělství opět v zisku. Zemědělský týdeník, ročník 5, číslo 10, 2002, str. 7. 95 Pícha, V.: Konkurence nebo likvidace? Zemědělský týdeník, ročník 5, číslo 7, 2002, str. 22. 96 Trousilová, V.: Nechtějí být zase obětními beránky Zemědělský týdeník, ročník 5, číslo 45, 2002, str. 7. 97 Hynek, P.: Zemědělská produkce dosahuje v současnosti úrovně roku 1938. Agrární obzor, ročník 4, číslo 20, 2002, str. 2. 92 93
52
tohoto nadnárodního útvaru. Uzavření vyjednávání také nepřímo určilo dění v roce následujícím, protože z hlediska vstupu bylo nutné ještě podepsat smlouvu o přistoupení a „úspěšně projít“ vyhlášeným referendem k této klíčové otázce. O významu referenda svědčí zahájení kampaně ministerstva zemědělství, která měla přesvědčit obyvatele venkova, že vstup ČR do EU bude výhodný 98. Není překvapivé, že kromě obecné kampaně probíhající v ČR existovala i tato kampaň konkrétně v rámci zemědělského sektoru, jelikož to byly právě hlasy zemědělců, které vyslovovaly nahlas obavy a nespokojenost. Tato kampaň měla za cíl dva úkoly. Jednak přesvědčit české zemědělce, že EU, resp. SZP, je pro ně opravdu výhodná, jednak měla zabránit potenciálnímu šíření skepse týkající se vstupu mezi veřejností. Rok 2003 se stal rokem dolaďování posledních detailů před vstupem a rovněž rokem příprav a očekávání. O tom svědčí slova tehdejšího ministra zemědělství Jaroslava Palase, který prohlásil, že „poslední rok před vstupem do unie musíme soustředit všechny síly a všechny dostupné finanční prostředky k maximální možné přípravě jak jednotlivých zemědělských podniků, farem či zpracovatelů, tak i systému a lidských zdrojů ze strany státu“99. Rok 2003 byl také posledním rokem, kdy čeští zemědělci mohli žádat o finance v rámci předvstupního programu SAPARD. O jeho úspěšnosti svědčí i fakt, že čeští zemědělci patřili, v porovnání se zemědělci z ostatních kandidátských států, mezi velmi úspěšné s vysokým počtem schválených projektů 100. Mnohé přípravy a vyjednávání probíhaly rovněž na úrovni EU, jejich námětem ovšem nebylo již samotné rozšiřování, ale reforma SZP. Ve velmi složitém procesu vznikala tzv. Fischlerova reforma, pojmenovaná po tehdejším komisaři pro zemědělství EU.101 Pro české zemědělství byl vznik nové reformy SZP velice klíčovou otázkou právě v době vrcholících příprav, jelikož se opět začalo o SZP hovořit jako o pohyblivém cíli. Čeští zemědělci tak váhali, zda se přibližovat spíše podobě současné SZP nebo podobě, která vycházela z reformních návrhů. 4.3.18. Hodnocení roku 2003 Poté co vyprchaly emoce, které českými zemědělci cloumaly na konci roku 2002, a které vycházely z vyjednaných podmínek pro české zemědělství v rámci jednání o přistoupení, začaly se objevovat i hlasy zemědělců, uznávající slova ministra zemědělství, který českým zemědělcům vysvětloval, že bylo vyjednáno opravdu maximum. To dokládají slova prezidenta AK Václava Hlaváčka, který v této souvislosti prohlásil: „Vím, že naši
Přibík, O.: gitace pro EU začíná. Zemědělec, ročník 11, číslo 5, 2003, str. 2. Králová T.: Co zvládneme za rok. Zemědělec, ročník 11, číslo 1-2, 2003, str. 1. 100 Alterová, L.: Sapard mnohé ukázal. Zemědělec, ročník 11, číslo 43, 2003, str. 4. 101 Více viz kapitola 2.4.7 98 99
53
vyjednavači předvedli v Kodani úctyhodný výkon a domluvili pro české zemědělství maximum, ale přesto je to hluboko pod potřebou na předválečné úrovni“102. Nebyl to však jediný hlas ze strany českých zemědělců. V dozvucích reakcí na vyjednané kvóty se objevovaly i kritické hlasy, že „vláda ČR zaplatila naši společnou budoucnost v Evropské unii zemědělstvím“103. Postoj českých zemědělců k SZP se v tomto období utvářel také na základě stavu českého zemědělství, které se potýkalo se složitou ekonomickou situací tohoto resortu, pramenící z nízkých výkupních cen v posledních letech, které spolu s dalšími okolnostmi uvrhly české zemědělství v roce 2003 do ztráty.104 Na základě této situace byl vstup viděn některými zemědělci velice optimisticky, o čemž svědčí jedna z myšlenek, že hlavní je přežít období před vstupem do EU.105 Na utváření postoje českých zemědělců se v tomto období podílela i otázka financování, konkrétně přímé platby. Čeští zemědělci požadovali po státu záruky, že je nenechá hospodařit pouze se čtvrtinou přímých plateb, ale že jim, jak mu EU umožnila, dorovná tyto platby až na úroveň 55 %.106 Úloha přímých plateb nebyla ani v tomto roce ovšem na utváření postoje tou nejdůležitější, ačkoli bylo poprvé možné kalkulovat, kolik financí čeští zemědělci po vstupu do EU obdrží. Mnohem větší obavy pociťovali zemědělci v důsledku zvyšování dovozu, pramenícího z otevření hranic a konkurenceschopnosti českého zemědělství. 107 Z důvodu posílení českých produktů vznikla před vstupem do Unie národní značka kvality potravin, která měla právě napomoci konkurenceschopnosti českého zemědělství. Ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce Jakub Šebesta prohlásil, že tato „značka umožní spotřebiteli orientaci ve výrobcích“. 108 Blížící se červnové datum, kdy mělo proběhnout referendum, poskytlo prostor pro vyjádření názorů českých zemědělců v souvislosti se vstupem ČR do EU. Ačkoli nebyli zemědělci spokojeni s vyjednanými podmínkami, z hlediska postoje převažoval názor, který pronesl zemědělec z Podkrkonoší, když prohlásil, že „ať to beru z kterékoli strany, bude lepší být u toho“109. O opačné názory samozřejmě nebylo také nouze a jeden takový prezentoval Jiří Holý, zemědělec z Hodonínska, který v této otázce prohlásil: „Vidím víc záporů než kladů, pro vstup do Unie ruku nezvednu“.110 Obecně se dá říci, že v českém zemědělství zvítězil rozumný pragmatismus s lehkou dávkou optimismu. Nejvíce charakteristické je následující prohlášení Jelínková, S.: Co čeká zemědělce v unii? Zemědělský týdeník, ročník 6, číslo 8, 2003, str. 4. Podpora zemědělství po vstupu do EU stoupne o 8,5 mld. Kč. Euromagazín, ročník 4, číslo 1, 2003, str. 3. 104 Přibík, O.: Zadluženost roste. Zemědělec, ročník 11, číslo 18, 2003, str. 1. 105 Sedláček, M.: Dočkat se unie. Zemědělec, ročník 11, číslo 17, 2003, str. 3. 106 K požaduje po státu neodvolatelné záruky. Zemědělský týdeník, ročník 6, číslo 11, 2003, str. 4. 107 EU neohrozí zemědělce kvótami a dotacemi, ale dovozem. Euromagazín, ročník 4, číslo 6, 2003, str. 2. 108 Línková, E.: Kvalitní domácí potraviny se znakem Klasa. Agrární obzor, ročník 5, číslo 11, 2003, str. 1. 109 Sedláci jsou pro vstup do Evropské unie, ale mají vážné výhrady. Euromagazín, ročník 4, číslo 4, 2003, str. 3. 110 Tamtéž 102 103
54
Zemědělského svazu (ZS). „Druhá nabídka ke vstupu nemusí v dohledné době existovat. Objektivně nemáme jinou volbu než vstoupit a začít řešit problémy jako rovnoprávní členové“.111
4.4.
Shrnutí vývoje postojů českých zemědělců v předvstupním období Čeští zemědělci začali vyjadřovat své postoje vůči SZP již v první polovině 90. let.
Přesto je nutné zmínit, že se v tomto období jednalo spíše o výjimky, protože dominantní záležitostí byly zejména problémy vyplývající z procesu transformace. Přestože se zemědělci v tomto období převážně seznamovali se samotným konceptem SZP a získávali o podobě evropské zemědělské politiky první informace, vyjádřili již v tomto období ve svých postojích značnou kritiku. Nebyli spokojeni zejména s pronikáním zemědělských produktů EU na náš trh a se systémem a výší dotací na evropské úrovni. Přesto měli čeští zemědělci v počátečním období i určitá pozitivní očekávání. Celkově je možné jejich postoj hodnotit jako neutrální a realistický, jelikož si byli vědomi možných úskalí i možných přínosů. Naopak státní představitelé v tomto období prezentovali pouze postoj optimistický. Od druhé poloviny 90. let dále, v souvislosti se stále intenzivnějšími kontakty českého zemědělství s EU, resp. SZP, se začal vyvíjet i postoj českých zemědělců. Zatímco státní představitelé vnímali připravovaný vstup ČR do EU stále jako jednoznačné pozitivum pro české zemědělství, u samotných zemědělců začínal postupně převládat postoj negativní. Tento postoj byl způsoben tím, že stále neměli dostatek informací a také tím, že se před jejich očima SZP měnila a čeští zemědělci nevěděli, co od ní mohou očekávat. Postupem času přibývaly i další, mnohem více konkrétní, obavy. Jednalo se např. o to, jak se čeští zemědělci vypořádají s náročnou administrativou, jak si poradí s konkurenceschopností, či jak zvládnou podnikat v systému plném nejrůznějších omezení. Ve druhé polovině devadesátých let se ovšem na zhoršujícím se postoji českých zemědělců vůči SZP podílel také stále významnější dovoz a aktivita starých členských států oddalující možný vstup. Vzhledem k těmto důvodům začala být pro české zemědělce SZP částečně nepřítelem. Po roce 2000, kdy je vstup ČR do EU prakticky již na spadnutí, začíná hrát v postojích českých zemědělců velký význam otázka financí, reprezentovaná přímými platbami. Největší vliv, alespoň co se počtu reakcí českých zemědělců týká, měl ovšem opětovně dovoz, který byl vnímán jako ohrožení českého zemědělství. Postoj zemědělců byl utvářen rovněž
Trousilová, J.: I přes zklamání doporučuje Zemědělský svaz vstoupit do EU. Zemědělský týdeník, ročník 6, číslo 10, 2003, str. 4. 111
55
v souvislosti s vyjednáváním podmínek vstupu. Čeští zemědělci nebyli příliš spokojeni např. s možností nabývání půdy cizími státními příslušníky. Celkově u nich panovala nespokojenost s vyjednanými podmínkami, které vnímali jako vytváření nerovností mezi starými a novými členskými státy. Přesto, že čeští zemědělci vyjadřovali stále větší kritiku k podobě SZP, na konci roku 2003 převládla v jejich postojích pragmatická dimenze, a došli k přesvědčení, že i přes veškeré nevýhody bude lepší do EU vstoupit, než zůstat mimo toto integrační uskupení.
56
5. Období členství 5.1.
Rok 2004 Rok 2004 znamenal pro ČR dokončení dlouhodobé procesu, který probíhal de facto již
od roku 1989, a který byl často označován jako „návrat do Evropy“. V tomto roce, konkrétně v květnu, se ČR po dlouhém období příprav stala členem EU a započal rok plný změn, které nemohly minout ani oblast zemědělství. V tomto sektoru představovalo zřejmě největší změnu (samozřejmě kromě samotného zapojení českého zemědělství do SZP) vytvoření dvou nových dotačních programů, na jejichž základě mohli naši zemědělci získávat finance z evropských strukturálních fondů. Jednalo se o „Operační program Rozvoj venkova multifunkční zemědělství“, který byl zaměřen převážně na podporu zemědělské prvovýroby, a o „Horizontální plán rozvoje venkova“. Oba tyto programy měly za cíl rozvoj multifunkčního zemědělství a trvale udržitelný rozvoj venkova. To, že se české zemědělství začlenilo pod SZP znamenalo postupný přechod k tzv. evropskému modelu zemědělství, jehož cílem byla podpora „trvale udržitelného rozvoje venkova spojeného se zachováním zemědělské výroby jako významného prvku stabilizace venkovského prostoru“112. Hlavní otázkou bylo, jak se s tím naše zemědělství vyrovná, jelikož toto přizpůsobování v sobě neslo potřebu opětovné restrukturalizace českého zemědělství, aby v budoucnu splňovalo požadovanou mimoprodukční, krajinotvornou a environmentální funkci. V souvislosti s tím došlo k vytvoření nové koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013). Tato koncepce navazovala na koncepci předvstupní, která měla za cíl zastavit snižování rozměru českého zemědělství, což se, i přes jeho opětovný pokles, částečně podařilo. Potřeba nové koncepce vycházela zejména z nutnosti reakce na celosvětové a evropské vývojové trendy. Nová koncepce byla rozdělena do tří základních fází. První etapa na roky 2004 – 2006, nazvaná jako etapa vstupní, měla sloužit zejména jako období aklimatizace a období příprav na očekávané změny po roce 2006. Druhá etapa, označená jako etapa přizpůsobení, stanovená na období let 2007 – 2010, počítala již s provedením hlavních změn nutných pro restrukturalizaci sektoru. Poslední etapa, končící v roce 2013, měla české zemědělství připravit již na podmínky reformy SZP schválené v roce 2003. Není překvapivé, že období, na které byla navrhována tato agrární koncepce, je víceméně shodné jako období víceletého finančního výhledu EU. Obecně se dala tato agrární koncepce shrnout do jedné
Hrabánková, M.: Přizpůsobení českého zemědělství trendům Evropské unie. Euromagazín, ročník 5, číslo 3, 2004, str. 8-9. 112
57
věty. „Jde o podstatné posílení environmentálních, sociálních a ekonomických principů trvale udržitelného českého zemědělství.“113
5.2.
Hodnocení roku 2004 Ačkoli se čeští zemědělci na vstup do EU velice intenzivně připravovali, začlenění
českého zemědělství do rámce SZP stále představovalo pomyslný krok do neznáma. Krátce před vstupem ilustroval nejlépe vyhlídky našich zemědělců Josef Kubiš, ředitel Agra Jesenice, který prohlásil: „Uvědomme si, že vstupujeme do společnosti Evropské unie, kde budou vládnout tvrdé podmínky vzájemné konkurence a od nikoho nemůžeme očekávat, že nám dá něco zadarmo“. 114 Tento názor je zcela jasným dokladem toho, že EU nebyla vnímána jako jakási spása, ačkoli i takové hlasy se občas objevily. Mnohem více však převažoval zmíněný realistický názor. Zástupci českého agrárního sektoru rovněž neskrývali obavy. Mezi největší patřily opět obavy z dovozu konkurenčních produktů ze zahraničí v důsledku otevření hranic a vzniku jednoho velkého společného trhu. Strach z dovozu se objevoval napříč všemi dílčími části zemědělského sektoru. Nejvíce se ozývali čeští zelináři, kteří se obávali o ekonomiku svých podniků po vstupu ČR do EU. Jako největší hrozbu chápali potenciální dovoz polských výrobků.115 Jak již bylo řečeno, podobné obavy pociťovali i producenti z jiných oblastí zemědělství. Např. čeští bramboráři, kteří dokonce prohlašovali, že „dovozy pro nás mohou být zničující, do republiky se jistě povalí polské brambory“.116 Nejistotu u zemědělců nevzbuzovala pouze EU, ale na klidu jim nepřidával ani stát, který dlouho váhal s vytvořením platební agentury, jež měla mít na starost rozdělování přímých plateb. Dokladem toho budiž následující prohlášení. „To, že vznikla (platební agentura; pozn. autora) na poslední chvíli, považujeme za velmi rizikové, a obáváme se, abychom o část evropských prostředků nepřišli.“117 Spokojenost u zemědělců nevyvolávala ani otázka přímých plateb, zejména diskuze o jejich dorovnávání z prostředků státního rozpočtu. 118 Čeští zemědělci totiž po státu, mnohem více než podporu morální, požadovali podporu finanční. V této souvislosti se vyjádřil předseda ZS, Miroslav Jirovský, který prohlásil: „Po státu požadujeme dorovnání přímých plateb z Evropské unie na 60 procent tak, jak to Česká republika vyjednala v přístupové smlouvě. Nedostatečné podpory mohou totiž ohrozit konkurenceschopnost
Koncepce agrární politiky České republiky po období po vstupu do Evropské unie. Euromagazín, ročník 5, číslo 3, 2004, str. 24-39. 114 Nic nebude zadarmo. Zemědělský týdeník, ročník 7, číslo 20, 2004, str. 13. 115 Vavřich, Z.: Zelináři se obávají dovozu z Polska. Zemědělský týdeník, ročník 7, číslo 9, 2004, str. 7. 116 Bramboráři mají obavy. Zemědělský týdeník, ročník 7, číslo 9, 2004, str. 21. 117 Přibík, O.: Obavy ministr nezahnal. Zemědělec, ročník 12, číslo 18, 2004, str. 1. 118 Jednalo se o tzv. platby TOP-UP. 113
58
českých zemědělců a zhoršit sociální situaci na venkově“119. S podobným prohlášením přišla i AK, která se nechala slyšet, že „nízké přímé platby brzdí zemědělce z nových členských zemí v konkurenceschopnosti a další opatření likvidují některá zemědělská odvětví“120. V této souvislosti je nutné zmínit požadavek AK, která se chtěla připojit k polské žalobě na EU, obsahující kritiku vyjednaných podmínek v oblasti zemědělství. O tom, jak důležitý příjem tvořily přímé platby, svědčí fakt, že již za první rok členství čeští zemědělci obdrželi 6,1 miliardy korun, což spolu se státními dotace způsobilo v roce 2004 nejvyšší zisk zemědělství od roku 1989.121 Se vstupem do EU je nutné zmínit ještě jednu důležitou věc. Od okamžiku vstupu se ČR stala plnoprávným členem a čeští zástupci se mohli podílet na vzniku evropské legislativy již od samého počátku a z dřívější pasivní role mohli přejít do role aktivní. I na to upozorňovali naši zemědělci a slova viceprezidenta AK Pavla Novotného dokládají, co si přáli změnit. „Jde o to, aby byly stejné podmínky pro všechny země a aby nebyl systém dotací postaven na vztahu k velikosti jednotlivých zemědělských podniků“122. Když se podíváme na hodnocení roku 2004, najdeme velice rozporuplné názory. Vládní představitelé, zejména ministr zemědělství Jaroslav Palas, hodnotil tento rok následovně. „Nenaplnily se tedy některé chmurné předpovědi o vytlačení a likvidaci našich producentů základních zemědělských komodit a výrobců potravin. Jednoznačným kladem po vstupu do unie je také to, že zemědělci letos dostanou historicky nejvyšší podpory v novodobé historii ČR.“ Kromě toho hovořil o výhodách začlenění do jednotného trhu. 123 Zcela odlišný názor měl předseda hospodářského družstva v Unhošti Václav Novotný, který se na konci roku vyjádřil takto. „Při nejlepší vůli si nemohu vybavit ani jeden významný přínos a je jedno, zda to posuzuju osobně, podnikově nebo oborově.“124 Tento názor byl ovšem spíše výjimečný a mnohem více převládal názor, který obsahoval jak pozitiva vstupu, tak i negativa. Autorem takového postoje byl např. předseda ZS Miroslav Jirovský, který prohlásil, že „vstup do Evropské unie přinesl rozhodně lepší podnikatelský prostor; máme přístup na trh pro 460 milionů spotřebitelů; došlo ke zvýšení podpor a dotací do zemědělství“. Kromě toho však upozorňoval i na určité nevýhody: „Nelíbí se nám ale, že podmínky pro podnikání v zemědělství nejsou v nových zemích EU-10) srovnatelné s podmínkami ve starých členských
Horák, J. Svaz požaduje slíbené dotace. Zemědělský týdeník, ročník 7, číslo 20, 2004, str. 7. Žaloba na Evropskou unii. Zemědělský týdeník, ročník 7, číslo 36, 2004, str. 18. 121 Králová, T.: Polovina se brzy dočká. Zemědělec, ročník 12, číslo 49, 2004, str. 1. 122 Přibík, O.: České zájmy v unii. Zemědělec, ročník 12, číslo 29, 2004, str. 1. 123 Spíše opatrnost než nadšení. Zemědělský týdeník, ročník 7, číslo 52, 2004, str. 6-7. 124 Tamtéž 119 120
59
zemích a nebudou do roku 2010, resp. 2013“.125 Z hlediska hodnocení roku 2004 je nutné také říci, že obavy ze skupování české půdy cizinci se ukázaly být liché. 126
5.3.
Rok 2005 Z hlediska vnitřního vývoje evropské integrace nastal v roce 2005 klíčový okamžik.
Dlouho vyjednávaná tzv. ústavní smlouva, vzhledem k neúspěšným referendům v Nizozemí a Francii, skončila fiaskem a částečně byla ohrožena celá existence EU. Přesto se vývoj v rámci SZP nezastavil ani v tomto období. Byl to právě rok 2005, kdy začala platit její nová reforma schválená v roce 2003, která obsahovala závazek na vyplácení dotací nezávisle na objemu produkce. Odstranění spojení plateb s množstvím produkce znamenalo důležitý zlom ve vývoji SZP, který byl klíčový i pro budoucí české zemědělství. Podoba tohoto vývoje byla určena přechodem ze systému jednotné platby na plochu na systém jednotné platby na farmu. Pro staré členské státy bylo povinností přejít na druhý zmiňovaný systém co nejdříve, pro nové státy to zatím bylo dobrovolné.127 Ačkoli se i v roce 2005 objevovaly čas od času hlasy o možné reformě SZP, nejen diskuze o ústavní smlouvě, ale i jednání o nové finanční perspektivě neumožňovaly jejich výraznější prosazení. Je ovšem nutné zopakovat, co již bylo řečeno dříve, že jednání o finanční perspektivě s podobou SZP velice úzce souvisí a není možné tyto dvě záležitost od sebe výrazně oddělit. Pro ČR byl rok 2005 prvním plnohodnotným kalendářním rokem členství, což v sobě zahrnovalo nutnost přizpůsobit se zcela chodu EU. Právě toto přizpůsobení ovšem neprobíhalo úplně hladce. Rok 2005 by mohl být nazván také rokem personálních změn v českém zemědělství. Poprvé v historii se v resortu zemědělství vystřídala hned trojice ministrů během jednoho roku. Jednalo se o Jaroslava Palase, Petra Zgarbu a Jan Mládka. Personální změna proběhla i v rámci AK ČR. Jejím novým prezidentem se stal Jan Veleba, který po osmi letech vystřídal Václava Hlaváčka. Po svém nástupu, když hovořil o cílech, kterých hodlá dosáhnout, prohlásil, že se bude snažit zlepšit obraz českých zemědělců v očích veřejnosti. „Je ale třeba zvednout hlavu, méně naříkat a kritizovat a zvýšit tlak na prosazení svých zájmů.“128
5.4.
Hodnocení roku 2005 Ačkoli ČR vstoupila do EU již v roce 2004 a již v tomto roce se na ni vztahovala
veškerá legislativa, ke skutečnému začlenění došlo až v roce 2005. To se projevilo Spíše opatrnost než nadšení. Zemědělský týdeník, ročník 7, číslo 52, 2004, str. 6-7. Přibík, O.: Trh s půdou zatím drží. Zemědělec, ročník 12, číslo 33, 2004, str. 1. 127 Nová SZP začala fungovat. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 5, 2005, str. 17. 128 Hlaváčka vystřídal Veleba. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 11, 2005, str. 5. 125 126
60
i v zemědělství, které sice v roce 2004 fungovalo již v rámci SZP, ale ke skutečnému zapojení došlo až v roce 2005. Ve stručnosti by se dal rok 2005 z pohledu českého zemědělství shrnout do tří slov. Dovoz, dotace a produkce. Právě tato slova symbolizují nejklíčovější procesy, které se v roce 2005 promítly v našem zemědělství. Tyto procesy již nebylo žádným způsobem možné oddělit od SZP, protože s ní velice úzce souvisely. Proto i postoje zemědělců, vyjadřované ke stavu českého zemědělství v tomto období, je možné vnímat zároveň jako postoje k SZP. Nejvíce ožehavou otázkou byl v roce 2005 zřejmě dovoz zemědělských produktů, který vedl ke zvyšování záporného salda zahraničního obchodu.129 Jednoznačným důsledkem dovozu bylo pro české zemědělství ohrožení jeho vlastní produkce. Dovezené produkty se totiž prosazovaly na úkor produktů domácích, které ačkoli byly mnohdy kvalitnější, jejich cena, pro spotřebitele nejklíčovější ukazatel, byla vyšší než u dovozu. Předseda ZS Miroslav Jirovský k problematice dovozu prohlásil: „Dovážíme zemědělskou produkci a hrozí, že naší zemědělci budou muset svou výrobu dál a dál omezovat. V konečném důsledku na to však doplatíme všichni“. 130 Vstup do EU je tedy jednoznačně vnímán negativně, jelikož umožnil zmíněný dovoz. Prezident AK Jan Veleba viděl jedno z východisek z této situace v „přemluvení“ spotřebitelů k nákupu domácích produktů. Právě proto apeloval na české spotřebitele: „Chtěl bych požádat české spotřebitele, aby kupovali české potraviny. Jsou v mnoha případech kvalitnější i lépe kontrolované“.131 V souvislosti s dovozem je ovšem nutné zmínit i fakt, že ačkoli mnoho zemědělských činností bylo v důsledku zapojení na jednotný trh ohroženo dovozem, našly se i takové, které dokázaly tohoto trhu využít. Mezi takové pařili např. chovatelé vepřového masa. „Jsou také výrazně konkurenceschopní, protože nemají tak vysoké náklady jako jejich kolegové v zahraničí. Je to dáno nejen nižšími platy v zemědělské prvovýrobě než v ostatních zemích společenství, ale též nižšími náklady na krmivo apod.“132 Jednou z interpretací rostoucího dovozu produktů mohla být špatná konkurenceschopnost českého zemědělství. Nejtíživější byly pro české zemědělce polské produkty, které na rozdíl od starých členských států nedisponovaly odlišnými dotacemi než české zemědělství, ale přesto jim stát zajišťoval nesporné výhody, které v konečném důsledku umožnily polským producentům vyrábět mnohem levněji. Nelze tedy jednoduše říci, že by české zemědělství bylo nekonkurenceschopné bez těchto širších souvislostí.
Nelze vyvážet jen suroviny. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 15, 2005, str. 20. Dovozy ohrožují zemědělství. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 12, 2005, str. 20. 131 Přibík, O.: Dovoz snižuje produkci. Zemědělec, ročník 13, číslo 12, 2005, str. 4. 132 Vavřich, Z.: Nabídka a poptávka se vyrovnala. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 2, 2005, str. 7. 129 130
61
Zatímco v předvstupním období byly dotace viděny mnohdy jako jedna ze světlých stránek SZP pro naše zemědělství, stačily dva roky členství a názor se zcela proměnil. Ačkoli čeští zemědělci nabyli dobré zkušenosti při čerpání prostředků z programu SAPARD, a nebyl pro ně zásadní problém přizpůsobit se novým dotačním programům, mnohem větší problémy představovalo jejich praktické fungování. Je nutné si uvědomit, že evropské dotace jsou vždy vypláceny zpětně zhruba s ročním zpožděním. Nespokojenost českých zemědělců s vyplácením těchto dotací pramenila v tomto období také z hlediska nedostatku hotovosti, která dle jejich slov byla pro zemědělské podniky velice tíživá. 133 Snahy o získání těchto peněz dříve, než je obvyklé, byly ovšem nerealizovatelné. Celkovou problematiku dotací v tomto období shrnul jeden ze zástupců regionální AK takto. „Dotace paradoxně způsobují farmářům velké problémy, protože jejich výplata s ročním zpožděním zemědělským podnikům narušila finanční toky. Situace českého zemědělství se příliš nezměnila, je stále bez peněz.“134 Vize, že evropské peníze zachrání české zemědělství, se příliš nenaplňovaly, a jak bude vidět dále, v budoucnu přinášely také mnohé problémy. Poslední problém, ne však z hlediska významu, představovala pro naše zemědělství otázka spojená s produkcí. České zemědělství řešilo v tomto roce nerudovskou otázkou týkající se přebytku obilí z loňského roku, kterou nevyřešil ani jeden z nástrojů SZP – intervenční nákup, což českým zemědělcům také příliš optimismu o fungování SZP nepřinášelo. 135 Kromě této konkrétní záležitosti byla věnována pozornost také zemědělské produkci obecně. Zejména otázkám snižování rozměru produkce a jak s českou produkcí naložit. K prvnímu se vyjádřil prezident AK Jan Veleba takto: „Pokles domácí zemědělské produkce je třeba zastavit, protože ČR nevyužívá své přírodní zdroje a navíc začíná v některých komoditách ztrácet soběstačnost“. 136 Z hlediska nakládání s českou produkcí se jevila zcela zřejmou potřeba spojování při odbytu, vytvoření silných a velkých odbytových celků, které soustředí nabídku. Velice trefně se vyjádřil předseda zelinářské unie. „Jsme v jednotném evropském trhu a je nutné se tomu přizpůsobit.“137 Otázky spojené s produkcí českého zemědělství tak zcela jasně ukázaly potřebu jeho nutné restrukturalizace. Jako obvykle se při příležitosti hodnocení roku objevil rozpor mezi zástupci politické sféry a samotnými zemědělci. Ministr zemědělství Petr Zgarba hodnotil rok 2005 veskrze Zemědělcům chybějí peníze. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 39, 2005, str. 4. Ohlédnutí po roce v EU. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 42, 2005, str. 4. 135 Králová, T.: Trvají na plnění slibů. Zemědělec, ročník 13, číslo 25, 2005, str. 1. 136 Pokles je třeba zastavit. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 14, 2005, str. 4. 137 Králová, T.: Zelináři v kleštích. Zemědělec, ročník 13, číslo 6, 2005, str. 1. 133 134
62
pozitivně. „S odstupem jednoho roku od vstupu České republiky do Evropské unie mohu konstatovat, že tento historický krok se projevil jednoznačně kladně ve zlepšení ekonomické bilance zemědělců.“138 O úspěšném začlenění českého zemědělství do SZP hovořil i tehdejší ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. „I když nespokojenost mezi zemědělci stoupá a stěžují si, že jim vázne tok hotových peněz, je nesporné, že přistoupení k EU bylo úspěšné.“139 Názory zemědělců bylo ovšem diametrálně odlišné. Negativní postoj českých zemědělců ilustrovaly hlasy dvou jejich zástupců. Umírněnější postoj prezentovala Yvonne Urbanová, ředitelka AK Znojmo, která prohlásila, že „pro zemědělce není snadné podnikat, prosperovat a být schopen konkurovat, při uplatňování současného nespravedlivého dotování zemědělství v zemích, které přistoupily v letošním roce do společenství“. 140 Mnohem radikálnější byl ve svém názoru soukromý zemědělec Jaroslav Kopista, který prohlásil následující. „Podle mého názoru u nás dochází k ničení hospodářského sektoru. Už přes deset let se k nám dováží víc agrárních produktů, než sami vyvezeme. Zemědělství je v zoufalé situaci.“141 Postoj zemědělců byl patrný také z ankety v časopise Zemědělec, kde 33 % respondentů uvedlo, že není spokojeno s vyjednanými přístupovými podmínkami, a že by ČR měla usilovat o jejich revizi. Podobný počet respondentů, 32 %, uvedlo, že by přivítalo zásadní změnu SZP. Jeden názor z této ankety hovoří za vše. „Vstoupili jsme do Evropské unie jako kdysi do JZD. Za ponižujících podmínek v zemědělství – z donucení.“142 Obavy o české zemědělství vyjadřovala i veřejnost, která při šetření Eurobarometru 143, vyjádřila svůj skeptický postoj. 73 % respondentů uvedlo, že v souvislosti s členstvím ČR v EU nastanou českým zemědělcům spíše těžkosti. 144
5.5.
Rok 2006 V květnu skončila dlouhodobá a náročná jednání o finanční perspektivě na období
2007 – 2013. K definitivnímu přijetí došlo v květnu tohoto roku po hlasování v Evropském parlamentu. ČR by na základě této perspektivy měla za toto sedmileté období získat z EU zhruba 31 miliard EUR (v přepočtu zhruba 900 miliard korun). Vzhledem k tomu, že i v rámci této perspektivy znamená „položka“ zemědělství cca 40 %, je nutné vnímat finanční
Jak hodnotím naše zemědělství a potravinářství po roce v Evropské unii. Euromagazín, ročník 6, číslo 6, 2005, str. 16-19. 139 Králová, T.: Které farmy u nás vítězí. Zemědělec, ročník 13, číslo 47, 2005, str. 3. 140 Budou protestní akce? Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 41, 2005, str. 4. 141 Tamtéž 142 Králová, T.: Většina je pro změnu politiky. Zemědělec, ročník 13, číslo 49, 2005, str. 3. 143 Eurobarometr je série průzkumů veřejného mínění vypracovávané Evropskou komisí a prováděné ve všech členských státech EU. 144 Obavy o zemědělce trvají. Zemědělec, ročník 13, číslo 8, 2005, str. 4. 138
63
perspektivu jako klíčovou i pro české zemědělství. Vždyť v tomto období by mohli čeští zemědělci obdržet až 110 miliard korun v rámci přímých plateb, a až 73 miliard korun na financování programů spojených s rozvojem venkova.145 Ve srovnání s minulým obdobím se jedná o jednoznačné navýšení finančních prostředků, které může naše zemědělství získat. V tomto roce docházelo také k dalším vyjednáváním ohledně liberalizace světového obchodu v rámci tzv. katarského kola WTO. Právě oblast, týkající se zemědělské obchodu, způsobovala mnohé spory mezi tzv. vyspělými a rozvojovými zeměmi. Z hlediska vnějších okolností, mající vliv na zemědělství, je nutné zmínit i propuknutí tzv. ptačí chřipky, která se na vývoji v oblasti zemědělství výrazně projevila. Zajímavostí tohoto roku je další změna na resortu zemědělství, kdy post ministra zemědělství, poprvé v české historii, obsadila žena, Milena Vicenová.
5.6.
Hodnocení roku 2006 V roce 2006 se české zemědělství potýkalo s přibližně stejnými problémy jako v roce
předcházejícím. Největší novinkou bylo zřejmě zahájení příprav na čerpání prostředků z fondu EAFRD, který byl schválen v rámci finanční perspektivy, a se kterou bude mít shodné období platnosti. ČR byla nucena zpracovávat národní plány pro tento program a také čeští zemědělci byli nuceni se s ním podrobně seznámit. 146 Podobně jako v předchozím roce znamenal jednu z nejdůležitějších otázek dovoz a sním spojená konkurenceschopnost českých producentů. Zásadním problém bylo také to, že naši zemědělci se z hlediska vývozu zaměřují na produkty s nízkou mírou přidané hodnoty, a to byl také jeden z důvodů záporného salda zahraničního agrárního obchodu. Podobně, jako v předcházejícím období, se jako řešení nabízela nepochybně integrace, spolupráce, sdružování, shoda na prioritách a koncepcích mezi jednotlivými producenty. Rok 2006 by se dal označit také jako rok poklesu. Opětovně poklesla zemědělská produkce, poklesly ceny, zemědělské příjmy apod. Co naopak postupně rostlo, a na co si čeští zemědělci stěžovali, byla byrokracie spojená s realizací SZP. Jeden ze zemědělců se vyjádřil takto: „zato papírování je neuvěřitelně mnoho. Různých zákonů a nařízení je tolik, že se v nich již téměř nikdo nevyzná, často ani ti, co je vydávají“. 147 V souvislosti s klesající zemědělskou produkcí se stále více objevovala také otázka soběstačnosti. Prezident AK, Jan Veleba, kriticky prohlásil, že „Česká republika není již soběstačná v produkci většiny potravin. Nejhorší situace je u ovoce a zeleniny“. 148 Dalším Kubilová, V.: Finanční perspektiva EU. Euromagazín, ročník 7, číslo 7, 2006, str. 1. Králová, T.: Nový fond s obavami. Zemědělec, ročník 14, číslo 33, 2006, str. 1. 147 Strnad, F.: Komu slouží dotace. Zemědělec, ročník 14, číslo 6, 2006, str. 9. 148 Česko není soběstačné. Zemědělský týdeník, ročník 9, číslo 35, 2006, str. 5. 145 146
64
problémem, také dlouhodobým, byla zadluženost českého zemědělství, která velice úzce souvisela se získáváním financí z evropských dotací. Veleba se k otázce zadluženosti vyjádřil následovně. „Trend se zlepšuje, ale dynamika poklesu zadluženosti je pomalá“; „podniky nemají stabilitu danou dostatkem finančních prostředků, což působí řadu problémů, například při přechodu na evropské dotace, které se vyplácejí až koncem roku“149. Dotace tedy představovaly jednu z možných cest jak se zbavit zadluženosti, ale skrývaly v sobě také mnohé problémy. O těch se vyjádřil např. předseda jednoho zemědělského družstva, který pronesl, že „dotace v dnešní době plní několik funkcí proti zemědělcům. V první řadě vytvářejí ve veřejnosti v té veřejnosti, které vlastně slouží) negativní pohled na zemědělce. Udržují zemědělce v nejhůře placené kategorii společnosti a v neposlední řadě rozdělují jednotu zemědělců“. 150 V této fázi je patrné, že kritika SZP nevychází pouze z nepřístupnosti takové výše dotací, kterou mohou využívat zemědělci ze starých členských států, ale i z jejich praktického fungování a samotné existence. Hodnocení roku 2006, a zároveň postoj k SZP, vyznívá v očích našich zemědělců velice negativně. V důsledku začlenění českého zemědělství do rámce SZP se nepodařilo „stabilizovat a optimalizovat rozměr českého zemědělství, podpořit agrární export s cílem snížit záporné saldo agrárního obchodu, podporovat nepotravinářské využití zemědělské produkce“.151 Navzdory proklamacím státních představitelů, že členství v EU přineslo do českého zemědělství stabilitu, samotní zemědělci tento postoj nesdíleli. Dokladem toho je i anketa v týdeníku Zemědělec, kde 64 % respondentů uvedlo, že EU stabilitu do českého agrární sektoru nepřinesla. Pouhých 23 % se domnívá, že ano. Jako zásadní problém vidí čtenáři klesající produkci, úbytek zemědělců, dovoz a přechod z potravinářství na údržbu krajiny. Naopak pro pozitivní odpověď hovoří např. ustálení výkupních cen.152 Ačkoli české zemědělství skončilo i v tomto roce v zisku, je nutné si uvědomit, že to bylo pouze v důsledku evropských dotací, což se projevovalo v průběhu roku v nedostatku hotovosti. O vztahu českého zemědělství a evropských dotací se již v roce 2005 vyjádřil předseda AK, Jan Veleba takto: „České zemědělství je čím dál více závislé na dotacích a před tímto trendem je třeba varovat“.153 O rok později byl tento fakt stále aktuálnější. Vztah českých zemědělců a SZP, resp. EU, nejlépe vystihuje následující tvrzení. „Převládá spíš pocit jisté nerovnoprávnosti
Zadluženost klesá. Zemědělský týdeník, ročník 8, číslo 12, 2006, str. 20. Strnad, F.: Komu slouží dotace. Zemědělec, ročník 14, číslo 6, 2006, str. 9. 151 Zemědělství potřebuje podporu. Zemědělský týdeník, ročník 9, číslo 21, 2006, str. 20. 152 Králová, T.: Průzkum: EU stabilitu nepřinesla. Zemědělec, ročník 14, číslo 33, 2006, str. 5. 153 Alterová, L.: Rostou dotace i závislost na nich. Zemědělec, ročník 13, číslo 50, 2005, str. 1. 149 150
65
a zařazení do „druhé kategorie“.“154 Postoj našich zemědělců k EU je tedy do značné míry nezávislý na financích z EU, jelikož se vyjadřují k SZP a jejím nástrojů značně kriticky i v období, kdy je české zemědělství výrazně ziskové.
5.7.
Rok 2007 V roce 2007 došlo v EU k zásadnímu rozhodnutí ohledně dříve neratifikované ústavní
smlouvy. Lídři zemí se po dlouhém vyjednávání rozhodli tuto smlouvu „pohřbít“ a započali vyjednávat o nové reformní smlouvě. Touto smlouvou se později stala, dnes platná, tzv. Lisabonská smlouva, která ukončila vnitřní krizi EU. Z hlediska vývoje SZP je důležité zmínit, že v tomto roce se, poprvé od Římských smluv, v návrhu rozpočtu na následující rok, kapitola věnovaná zemědělství neumístila z hlediska výše výdajů na prvním místě. Rok 2007 je také rokem, kdy začalo nové programovací období, a z hlediska vývoje SZP bylo důležité započetí fungování fondu EAFRD a s tím spojený postupný nárůst významu rozvoje venkova v evropském zemědělství. V roce 2007 také ČR dostala od EU pokutu (oficiálně nazývanou jako poplatek) za to, že před vstupem do EU docházelo k hromadění zásob zemědělských produktů, které dle EU způsobily nerovnováhu na vnitřním trhu. 155 Poněkud ironická záležitost, když vlastně nejvyšší nerovnováhu na trhu, alespoň dle názoru zemědělců, způsobovala sama EU odlišnými dotacemi pro nové a staré členské státy. České zemědělství bylo nuceno přizpůsobit se novému programovacímu období EU, stanoveného na rozmezí let 2007 – 2013 a zároveň bylo nutné řešit jeho budoucnost vzhledem k vývoji v samotné SZP.156 EU v tomto období kladla důraz na změnu a čeští zemědělci byli nuceni se přizpůsobit novým trendům vedoucím k rozšíření nepotravinářské výroby, užití nových technologií a většímu významu ekologického zemědělství. Prezident AK, Jan Veleba v této souvislosti prohlásil, že se vzhledem k vývoji a neutěšenému stavu českého zemědělství domnívá, že ČR nemá žádnou agrární koncepci. 157 To je jasným důkazem přesvědčení zemědělců, že české zemědělství nebylo na takové změny připravené. V roce 2007 se objevil, v souvislosti se schválením novely zákona, která opět usnadnila prodej zemědělské půdy cizincům, z minulosti známý a tíživý problém. Stejně jako v minulosti upozorňoval zástupce ZS, že „nemají (čeští zemědělci; pozn. autora) takový dostatek finančních prostředků na
Tuček, P.: Evropský jednotný trh a česká konkurenceschopnost. Euromagazín, ročník 8, číslo 12, 2006, str.20. 155 ČR dostala pokutu za nadměrné zemědělské zásoby. Měsíčník EU aktualit, ročník 3, číslo 44, 2007, str. 3. 156 Vavřich, Z.: Výhled českého zemědělství. Zemědělský týdeník, ročník 10, číslo 6, 2007, str. 6. 157 Přibík, O.: Chybí koncepce agrární politiky? Zemědělec, ročník 14, číslo 1, 2007, str. 5. 154
66
nákup půdy, kterou jako základní výrobní prostředek nezbytně potřebují“. 158 Nemizejícím problémem, spíše stále více eskalujícím, zůstával dovoz. Prezident AK, Jan Veleba, se v této souvislosti vyjádřil následovně. „Vývoj agrárního obchodu svědčí o propadajícím se českém zemědělství“. 159 Zemědělci svou nespokojenost nevyjadřovali ovšem pouze slovně, ale také i činy. Z toho důvodu měli v úmyslu blokovat dálnice, skrze které k nám právě produkty ze zahraničí míří. Jednou z aktivit podobného charakteru byly i protesty zemědělců před obchodním domem Interspar, který měl na svých pultech nejvíce zboží ze zahraničí. Veleba odůvodnil tyto protesty následovně. „Chceme, aby na pultech obchodních řetězců, přes které se v české republice obchoduje skoro 80 procent produkce, bylo více českých potravin.“160 Tyto protesty nenechaly v klidu ministra zemědělství Petra Gandaloviče, který se snažil zemědělce uklidnit a vyřešit nastalou situaci. Byl to právě on, kdo pronesl na adresu českých zemědělců následující slova. „Budeme podporovat výchovu českého spotřebitele, který je obětí cenové války obchodních řetězců, v tom, aby se nedíval pouze po ceně.“161 Z hlediska konkrétních oblastí, kde docházelo k vyjadřování negativních postojů českých zemědělců k EU, byla oblast administrativy, jejíž zabezpečení bylo pro drobné zemědělce příliš náročné. Jeden z menších zemědělců se v této souvislosti vyjádřil takto: „Spoustu problémů mají i velké podniky, ale ty na to mají lidi, které my nemůžeme zaměstnávat, protože jsme malí“.162 Zřejmě největším ohniskem sváru byl v roce 2007 ovšem návrh Komise, který tlačil na změnu podoby českých doplňkových plateb. Prezident AK Veleba se k tomu návrhu vyjádřil takto: „Já to hodnotím jako podraz ze strany Bruselu, když nás v tomto období, ještě před přechodem k platbě na farmu, nutí ke změně, ačkoli to nebylo dopředu vyjednáno.“163 Rozvoj programu EAFRD znamenal pro české zemědělství další důležitý moment. Naši zemědělci mohli žádat o finanční prostředky z tohoto programu od července za pomoci domácího programového dokumentu, kterým byl „Program rozvoje venkova“. 164 Zemědělci tento fond začali využívat velice rychle a hned v prvním kole bylo podáno přes 1300 žádostí. 165 Součástí nového evropského fondu byly i peníze na rozvoj ekologického zemědělství, k jehož rozvoji v českém prostředí docházelo již několik let a v roce 2007 činil podíl tohoto zemědělství na celkové výměře orné půdy 7,4 %.166 Jak bylo zmíněno, pro české zemědělství se nabízely Zemědělci nesouhlasí. Zemědělský týdeník, ročník 10, číslo 9, 2007, str. 20. Schodek agroobchodu stoupne. Zemědělský týdeník, ročník 10, číslo 2, 2007, str. 20. 160 Zemědělci protestovali u Intersparu. Zemědělský týdeník, ročník 10, číslo 27, 2007, str. 5. 161 Další protesty neplánují. Zemědělský týdeník, ročník 10, číslo 14, 2007, str. 5. 162 Horák, J.: Ministr navštívil zemědělce. Zemědělský týdeník, ročník 10, číslo 14, 2007, str. 7. 163 Přibík, O.: Doplňkové platby jinak. Zemědělec, ročník 15, číslo 13, 2007, str. 2. 164 Začnou přijímat žádosti. Zemědělec, ročník 15, číslo 25, 2007, str. 2. 165 Přibík, O.: O dotace z PRV je velký zájem. Zemědělec, ročník 15, číslo 40, 2007, str. 7. 166 Ekozemědělství se rozšířilo. Zemědělec, ročník 15, číslo 24, 2007, str. 3. 158 159
67
rovněž nové výzvy. Zejména oblast pěstování energetických plodin se jevila jako velice zajímavá. Předseda ZS Miroslav Jirovský se k této formě pěstování vyjadřoval velice pozitivně, jelikož to zemědělcům mohlo zajistit odbyt produkce a zvýšení cen zemědělských produktů. Právě v souvislosti s využitím řepky pro výroby bionafty se vyjádřil následovně. „Bylo to potřebné a každopádně je to krok správným směrem.“167 Od roku 2007 se také stále více a více začíná diskutovat o obnovitelných zdrojích energie a je možné pozorovat jejich pozvolný rozvoj.
5.8.
Hodnocení roku 2007 Rok 2007 znamenal pro české zemědělství skutečně úspěšný rok, alespoň co se
ziskovosti toho sektoru týče. Právě v tomto roce, také díky vysokým výkupním cenám, skončilo naše zemědělství výrazně v plusu. I přes tento pozitivní indikátor, který je možné popsat jako ukazatel skutečného rozmachu českého zemědělství, nelze hovořit o vývoji zemědělství pouze pozitivně. V tomto duchu se vyjádřil tajemník AK Jan Záhorka. „Je troufalé mluvit o renesanci českého zemědělství v situaci, kdy dlouhodobé tendence vývoje tohoto odvětví jsou opačné než tendence v ostatních odvětvích ekonomiky jako celku.“168 Naopak optimismem ve svém prohlášení nešetřil prezident této organizace Jan Veleba, který se vyslovil, že „v našem zemědělství nastal zlom a sedlák dostane po dlouhé době za svou práci řádně zaplaceno, přichází nová doba, kdy naše práce bude doceněna, a ten, kdo bude mít v rukou potraviny, bude mít určitý trumf“. 169 Na rozdíl od minulosti, kdy názory politických představitelů byly ve svých hodnoceních českého zemědělství mnohem více pozitivní než názory zemědělců, ministr zemědělství Petr Gandalovič v hodnocení aktuálního roku vyjádřil jak optimismus, „Jsem přesvědčen o tom, že se dokázalo odrazit ode dna a poprat se s tak velkými změnami, jako byla transformace začátkem 90. let, pád cen, pád spotřebitelského zájmu a nakonec vstup do Evropské unie spojený s obrovskými nároky na splnění hygienických, veterinárních a dalších podmínek“, tak i obavy z budoucího vývoje. „Evropské zemědělství se bude opět transformovat a je celá řada pokusů, aby tato transformace opět nahrávala zemím staré evropské patnáctky.“170 Méně optimismu ovšem vyjadřovali respondenti (převážně zemědělci) v anketě týdeníků Zemědělec v odpovědích na anketní otázku, zda vstup do Unie pomohl českému zemědělství. Mezi mnohými odpověďmi převažovaly spíše ty negativní. Respondenti upozorňovali na známé a ožehavé problémy Alterová, L.: Na startu je bionafta. Zemědělec, ročník 15, číslo 36, 2007, str. 1. Přobík, O.: Renezance českého zemědělství? Zemědělec, ročník 15, číslo 49, 2007, str. 7. 169 Fialová, Z.: Naše zemědělství je na vzestupu. Zemědělec, ročník 15, číslo 39, 2007, str. 5. 170 Ministr zemědělství hodnotí rok. Zemědělec, ročník 15, číslo 48, 2007, str. 2. 167 168
68
dotací, kvót, dovozu a přílišné administrativy. Nejvíce kritickou odpověď prezentoval jeden z respondentů, který prohlásil, že „pomáhá, ale do hrobu“. 171 Rok 2007 znamenal pro české zemědělství skutečně nejlepší rok od roku 1989. Zemědělci dosáhli rekordního zisku téměř 15 miliard korun a od roku vstupu do EU v roce 2004 vykazovalo české zemědělství neustálý zisk. Jak již bylo řečeno, tento zisk byl po celou dobu členství založen výhradně na příjmu financí z evropských dotací. Právě z důvodu této závislosti, byl návrh evropské komisařky pro zemědělství Mariann Fischerové-Boelové, zaměřený na reformu přímých plateb, počítající s jejich omezením pro velké podniky, pro české zemědělce velice důležitý.172 ČR se k tomu návrhu vyjádřila takto: „Opakovaně zdůrazňujeme, že opatření, které dopadne selektivně jen na některé členské státy, mohou negativně ovlivnit konkurenceschopnost agrárního sektoru v těchto zemích“. 173 Návrh na omezení plateb souvisel s vyjednáváním Health Checku, kterého se účastnila i ČR a prezentovala zde své představy. České straně šlo převážně o zachování systému SAPS, snížení výdajů na SZP a snížení celkového objemu přímých plateb. 174 Rok 2008 byl pro ČR rokem dalšího intenzivního připravování. Česká republika totiž již vyhlížela první pololetí roku 2009, kdy by se měla stát předsedajícím státem celé EU. Tato příprava by se dala, vzhledem k náročnosti, téměř srovnat s přípravou na vstup ČR do EU. Význam předsednictví EU spočívá v tom, že předsedající stát je jakýmsi koordinátorem celého dění v EU a navíc může částečně prosazovat i své vlastní zájmy.
5.9.
Rok 2008 Významným procesem, který probíhal v ČR v roce 2008, byl proces vedoucí k přijetí
jednotné evropské měny. ČR se totiž již v přístupových smlouvách zavázala, že euro přijme, ale nebylo stanoveno žádné závazné datum. Euro hrálo význam i v českém zemědělství, jelikož evropské dotace přicházely v této měně, a vzhledem k nebývale posilující české měně, bylo těchto prostředků logicky méně. Posilující koruna byla rovněž nevýhodná i pro zemědělský export. Rok 2008 byl ovšem hlavně ve znamení dvou slov, která se týkala jak českého, tak i evropského zemědělství. Těmito slovy byla reforma a finance. Již zmíněná, tzv. zdravotní prověrka SZP Health Check, přinesla krácení dotací pro velké farmy, což se dotklo Alterová L.: Unie pomáhá i škodí. Zemědělec, ročník 15, číslo 27, 2007, str. 7. Budoucnost sektrou ovlivní reforma dotací. Zemědělský týdeník, ročník 11, číslo 2, 2008, str. 5. 173 Protest proti krácení plateb. Zemědělský týdeník, ročník 11, číslo 13, 2008, str. 20. 174 Převod finančních prostředků. Zemědělský týdeník, ročník 11, číslo 5, 2008, str. 4. 171 172
69
i některých velkých českých farem. Před prezentací postojů českých zemědělců k této reformě je nutné si uvědomit, že právě české zemědělství bylo, na rozdíl od starých členských států, typické značným zastoupením velkých zemědělských podniků. Průměrná obhospodařovaná plocha na jeden zemědělský podnik byla v ČR v roce 2005 131,7 ha, což ve srovnání se všemi členskými státy znamenalo pomyslné druhé místo v tomto žebříčku. Před ČR bylo již pouze Slovensko. Mnohem zajímavější je ovšem tento údaj srovnat s průměrem států evropské sedmadvacítky. Tento průměr totiž činil pouhých 20,7 ha.175 Nemůže tedy překvapit názor předsedy ZD Velká Chyška, což byl jeden z podniků, kterého se krácení přímých plateb mělo dotknout: „To je usnesení, které spíš pomůže Německu a Rakousku, ne nám“.176 V této souvislosti také neopomněl zmínit, že čeští zemědělci mají výrazně horší podmínky pro své podnikání, než zemědělci ve starých členských státech. Anketa v týdeníku Zemědělec přinesla ovšem jiné výsledky. Naprostá většina respondentů, zhruba 75 % se záměrem Bruselu, spočívajícím v krácení dotací pro velké podniky, souhlasila. Zbylý počet tento návrh za správný nepovažuje. Mezi argumenty, které podporovaly ono krácení přímých plateb, patřily např. tyto: „mají lepší vyjednávací pozici“; „mají výhody ze své velikosti, až o 30 % nižší ceny vstupů i výhodnější úvěry“. Opačný názor nejlépe ilustrují tyto odpovědi respondentů: „Myslím, že by to byla diskriminace“; „Jsem pro stejné podmínky všem“; “Proč věčně někoho zvýhodňovat“. 177 Jako důsledek reformy, ovšem té předcházející, je nutné vnímat v tomto roce i očekávání spojená se zaváděním nutnosti splňovat od 1.1. 2009 podmínky cross-compliance (kontroly podmíněnosti), tj. systém nařízení environmentálního charakteru, které musí zemědělci splňovat, aby obdrželi evropské dotace v plné výši. „Ty zemědělce, kteří opakovaně podmínky nesplní, čekají sankce v podobě nižších dotací.“178 Plnění těchto podmínek se českým zemědělcům příliš nezamlouvalo a objevovaly se rovněž úvahy, že se jedná o další znevýhodnění zemědělců v konkurenčním boji. V tomto duchu se vyjádřil prezident AK Jan Veleba, který prohlásil, že „rozdílné podmínky, se kterými jsme vstupovali do EU, se budou místo stírání dále prohlubovat, čímž budou čeští zemědělci více znevýhodněni. Nebudeme dostávat srovnatelné dotace, ale budeme muset plnit stejné normy“.179 V roce 2008 proběhla i jedna z reforem, zaměřená na jeden konkrétní sektor, a to trh s vínem. 180 V této souvislosti je dobré představit její hodnocení ústy předsedy Svazu vinařů ČR Jiřím Sedlem, který se vyjádřil takto: „Obecně lze říci, že od reformy se čekalo, že se po ní budeme mít lépe. To se Co se zemědělskou politikou? Rozpory přetrvávají. Měsíčník EU aktualit, ročník 4, číslo 61, 2008, str. 3. Změny v zemědělské politice. Zemědělský týdeník, ročník 11, číslo 48, 2008, str. 5. 177 Alterová, L.: Velké podniky mají jiné výhody. Zemědělec, ročník 16, číslo 20, 2008, str. 5. 178 Systém Cross-compliance. Zemědělský týdeník, ročník 11, číslo 35, 2008, str. 20. 179 Přibík, O.: Kontroly už napřesrok. Zemědělec, ročník 16, číslo 5, 2008, str. 3. 180 EU schválila vinařskou reformu. Zemědělský týdeník, ročník 11, číslo 19, 2008, str. 20. 175 176
70
nestane, nebudeme se mít ale ani výrazně hůře“. 181 Ačkoli to není v tomto názoru příliš patrné, čeští zemědělci vnímali reformy SZP jako nástroj, který prohlubuje diskriminaci mezi starými členskými státy a státy novými, tzv. EU-12. Reformu zemědělské politiky, spočívající v rozvoji českého zemědělství, ovšem představil v tomto roce i ministr zemědělství Petr Gandalovič. Jak sám prohlásil: „její podstatou není státní podpora produkce, ale odstraňování překážek pro její nárůst, pomoc při investicích do konkurenceschopnosti a vyrovnání podmínek českého zemědělství v rámci EU“. 182 Přijetí této reformy českými zemědělci bylo hodnoceno podobně jako reforma evropská. AK tuto reformu odmítala, protože dle jejího názoru reforma nepodporovala zemědělskou produkci jako takovou. 183 Právě v tomto postoji našich zemědělců je možné vidět i přístup k SZP. Zemědělci totiž nechtěli a nechtějí přijít o produkční rozměr českého zemědělství a přesunout se se svými aktivitami pouze do oblasti rozvoje venkova. Podobně jako v předchozích letech i v roce 2008 hrály důležitou roli finance. Zemědělci nelibě pozorovali plánované škrty v rozpočtu ministerstva zemědělství na další rok, které počítaly s omezením prostředků pro zemědělství zhruba o 5 miliard. Stínový ministr zemědělství Michal Hašek v této souvislosti prohlásil: „To osobně považuji za likvidační ve vztahu k českému a moravskému zemědělství“. 184 Plán takovýmto způsobem omezit rozpočet ministerstva zemědělství byl pro zemědělce velice klíčový, jelikož mohl ohrozit i čerpání evropských dotací, které fungují na principu spolufinancování. O tom, že by se to výrazně projevilo na snížení konkurenceschopnosti českého zemědělství, promluvil i prezident AK Jan Veleba. „Bez srovnatelných finančních podmínek ze zdrojů Evropské unie a státního rozpočtu se dá jen obtížně konkurovat a bez výrobní základny není možné zdravě ekonomicky hospodařit.“185 Je nutné si rovněž uvědomit, že v roce 2009 již měli čeští zemědělci dostávat, včetně TOP-UP plateb 90 % toho, co zemědělci starších států. I samotná otázka TOP-UP plateb byla delší dobu otevřená a došlo to až do takové fáze, že zemědělci měli v plánu protestovat. Na poslední chvíli však obdrželi od premiéra písemný závazek, že jim TOP-UP platby budou dorovnány na maximální úroveň. Ke konci roku 2008 se i v ČR začala projevovat hospodářská a finanční krize. Ačkoli nejvýrazněji zasáhla český průmysl, bylo zřejmé, že se nevyhne žádnému odvětví, tedy ani zemědělství. O důsledcích krize pro české zemědělství byla přesvědčena také drtivá většina respondentů ankety týdeníku Zemědělec. Přibík, O.: Unie schválila reformu. Zemědělec, ročník 16, číslo 19, 2008, str. 2. Fialová, Z.: Nesouhlasí s reformou. Zemědělec, ročník 16, číslo 22, 2008, str. 1. 183 Odmítli zemědělskou produkci. Zemědělský týdeník, ročník 11, číslo 21, 2008, str. 5. 184 Fialová, Z.: Rozpočet ohrozí dotace. Zemědělec, ročník 16, číslo 34, 2008, str. 2. 185 Fialová, Z.: Optimismus se ztrácí. Zemědělec, ročník 16, číslo 35, 2008, str. 1. 181 182
71
86 % z nich uvedlo, že světová finanční krize bude mít na české zemědělství negativní vliv, a objevovaly se různé názory: „Míň se vyrobí i prodá, a tím bude menší zisk“; „menší kupní síla zahraničních firem znamená i menší možnost vývozu“; „Nebude tolik volných prostředků na investice“. 186
5.10. Hodnocení roku 2008 I přes zmíněné záležitosti bylo hodnocení roku 2008 vcelku pozitivní. Mluvčí ministerstva zemědělství Petr Pavlíček se v souvislosti s proběhnutým rokem vyjádřil následovně. „Celkově hodnotíme dosažený hospodářský výsledek zemědělství za rok 2008 jako příznivý, zejména s porovnání s roky 2005 a 2006, které jsou porovnatelné, a kdy byl dosažen hospodářský výsledek na úrovni 7 miliard.“187 I zástupce českých zemědělců, prezident AK Veleba označil rok 2008 jako „doběh úspěšného roku 2007“.188 Podobný názor posléze prezentoval i předseda ZD František Švadlena. „Rok 2008 přes všechna jeho úskalí řadím mezi ty úspěšnější“. 189 Předseda ZS Miroslav Jirovský se ovšem mnohem více soustředil na vyhlídky našeho zemědělství v budoucnu. V této souvislosti prohlásil: „Zemědělství se dostane v roce 2009 do nelehkého období daného dramatickým růstem cen vstupů, poklesem cen zemědělských surovin zčásti dané jejich snížením na světovém trhu, ale i významným posilováním české koruny vůči euru“. 190
5.11. Rok 2009 Počínaje prvním lednem roku 2009 se ČR stala předsedající zemí Rady Evropské unie, tj. jedné z nejdůležitějších institucí. Dalo by se také říci, že začalo šestiměsíční období, kdy ČR předsedala celé EU. Institut předsednictví nespočívá pouze ve formálním zajištění chodu EU, ale jedná se zejména o jeden z nejdůležitějších instrumentů, který mohou využít členské státy (zejména ty menší) pro prosazení svých zájmů v procesu evropské integrace. ČR se na předsednictví intenzivně připravovala a hlavní priority českého předsednictví se odrážely již v samotném mottu předsednictví: „Evropa bez bariér“. 191 Toto motto symbolizuje snahu ČR odstraňovat nadbytečné bariéry bránící fungování jednotného vnitřního trhu. Jak již bylo zmíněno v předcházející části textu, toto odstraňování bariér se mělo týkat i SZP. České předsednictví se oblasti SZP významně věnovalo a vytvořilo pro tuto oblast čtyři priority. Jednalo se o: 1) Budoucnost SZP a rozvoje venkova, 2) Zjednodušování SZP, 3) Politiku Krize nás nejspíš nemine ani v resortu zemědělství. Zemědělec, ročník 16, číslo 50, 2008, str. 7. O téměř třetinu nižší zisk. Zemědělský týdeník, ročník 12, číslo 10, 2009, str. 20. 188 Přibík, O.: Zisk odvětví loni klesl. Zemědělec. Zemědělec, ročník 17, číslo 11, 2009, str. 2.. 189 Obavy z dalšího vývoje. Zemědělský týdeník, ročník 12, číslo 2, 2009, str. 6-7. 190 Jirovský, M.: Zemědělství čeká nelehké období. Zemědělský týdeník, ročník 11, číslo 44, 2008, str. 18-19. 191 Česká republika a předsednictví v Radě EU. Měsíčník EU aktualit, ročník 5, číslo 64, 2009, str. 12-16. 186 187
72
kvality zemědělských produktů a potravin, 4) Rozvoj venkova a vymezení méně příznivých oblastí (LFA).192 České předsednictví tedy bylo vnímáno jako příležitost i pro české zemědělství. Názor veřejnosti byl ovšem mnohem skeptičtější. V rámci ankety týdeníku Zemědělec byla čtenářům položena otázka, zda si myslí, že toto předsednictví pomůže českému zemědělství. Zhruba 80 % respondentů uvedlo, že nikoli. Mezi mnohými názory vysvětlující tuto odpověď můžeme uvést např. tyto: „Za půl roku se nestačí nic změnit“; „Malý stát, byť momentálně předsedající EU, stěží něco změní na politice unie“; „Protože vláda nemá žádnou koncepci a představu o našem zemědělství“. 193 Samotné české zemědělství již na počátku tohoto roku očekávalo velice krutý rok, zejména v důsledku dopadů hospodářské krize. Tyto předpovědi se velice rychle naplnily a kritická situace nastala zejména v sektoru mléka, který se kvůli nízkým výkupním cenám ocitl ve značném ohrožení. 194 Byl to právě český dojný skot, který byl jedním ze dvou hlavních důvodů, které později vyústily v jeden z největších protestů českých zemědělců. Tím druhým důvodem, podobně jako v mnoha dřívějších protestech, byla role EU, resp. podoba SZP. Bylo to v březnu, kdy se sjelo do Prahy až 8 tisíc, nejen českých, zemědělců, kteří protestovali jak proti agrární politice české vlády, tak i proti politice EU. Hlavním problém v očích zemědělců byly dramaticky rozdílné podmínky pro podnikání mezi starými a novými členskými státy. Jeden z demonstrantů v rámci pražské demonstrace např. prohlásil: „netušili jsme tenkrát, co s námi udělají podmínky, které podepsal tehdejší premiér Vladimír Špidla“.195 Je zcela zřejmé, že tato slova směřovala k výrazně snížené zemědělské produkci českého zemědělství. V rámci této demonstrace vystoupil i předseda ZS Miroslav Jirovský, který ve stejném duchu poukázal na fakt, že ČR pod vlivem politiky EU ztratila soběstačnost v mnoha zemědělských odvětvích (cukrovarnictví, lnářství, škrobárenství, ovocnářství, zelinářství a v produkci vepřového masa). „Nerovnoprávné postavení našich zemědělců na společném trhu vedlo a stále vede k výraznému snižování rozměru českého zemědělství.“196 Čeští zemědělci v souvislosti s těmito nerovnými podmínkami požadovali jejich narovnání. Nikoli ovšem v roce 2013, jak bylo naplánováno, ale již od roku 2010. Tajemník AK Martin Fantyš se ve spojitost s nerovnoměrnými dotacemi vyjádřil následovně „Vzhledem k nerovným podmínkám nemáme možnost jim (starým členským státům; pozn. autora) Pracovní program českého předsednictví. On-line text. Dostupný na WWW: 193 Předsednictví zemědělcům moc nepomůže. Zemědělec, ročník 17, číslo 16, 2009, str. 6. 194 Perník, V.: Problémy s mlékem snad nikdy neskončí. Zemědělec, ročník 17, číslo 25, 2009, str. 8. 195 Markovička, Z.: Tisíce zemědělců protestovaly. Zemědělský týdeník, ročník 12, číslo 12, 2009, str. 6-7. 196 Nestejné podmínky. Zemědělský týdeník, ročník 12, číslo 17, 2009, str. 20. 192
73
konkurovat. Zatímco produkce komodit v nových zemích klesá, ve starých je na stejné úrovni nebo roste“.197 Komisařka pro zemědělství Mariann Fischer-Boelová ovšem při své návštěvě v Praze neměla pro české zemědělce příliš dobré zprávy, když prohlásila: „Nevěřím, že by změna současného stavu byla před rokem 2013 možná“; „Čeští zemědělci i jejich kolegové z nových zemí budou muset vydržet“. 198 Otázka nerovných podmínek se stala v průběhu roku ještě více aktuální v důsledku návrhu ministra financí Miroslava Kalouska, který v souvislosti se škrty ve státním rozpočtu navrhl zrušení dorovnávání přímých plateb ze státního rozpočtu. Tento návrh vyvolal samozřejmě u zemědělců značnou nevoli. Předseda ZS Miroslav Jirovský se k tomuto návrhu vyjádřilo následovně. „Co prosazuje exministr Kalousek by vedlo k dramatickému znevýhodnění českých zemědělců. Už tak máme daleko nižší podpory, než jaké jsou nyní v případě farmářů starých zemí“. 199 Prakticky stejný názor vyjádřil i prezident AK Jan Veleba, který prohlásil následující. „Pokud se nebudou přímé platby dorovnávat, jak je rozvrženo v přístupových dohodách na jednotlivé roky až do roku 2013, naši zemědělci dál budou jen ztrácet na konkurenceschopnosti a končit se svým podnikáním.“200 Jak je zřejmé, otázka přílivu peněz do českého zemědělství byla v tomto roce dominantní a zemědělci během celého roku podnikli řadu protestů, některé symbolické, jako např. výstup na Sněžku, některé mnohem více omezující, jak např. blokády dálnic, či protesty v Chlumci nad Cidlinou u památníku selského povstání. Naši zemědělci pociťovali své členství v EU jako členství druhé kategorie. Tlak zemědělců na narovnání podmínek, přímé platby a dotace z národního rozpočtu byl tak silný, protože v tomto roce se dalo očekávat, že poprvé v historii by se české zemědělství mohlo, i s příjmy z evropských dotací, propadnout do ztráty. 201 Ačkoli mnoho protestů bylo vedeno právě základě otázek spojených s financováním, nebyl to jediný „problém“ českých zemědělců. Stále přetrvávaly otázky spojené se soběstačností. V této souvislosti se velice trefně vyjádřil prezident AK Jan Veleba, který našel paralelu se zastavením dodávek ruského plynu na počátku tohoto roku. „U plynu je jasně vidět, co se děje, když klíčová komodita není vyřešena.
potravina je klíčová komodita.“202 V roce 2009
také započala otevřená diskuze o podobě SZP po roce 2013. Na setkání ministrů zemědělství
Fialová, Z.: Za srovnání podmínek. Zemědělec, ročník 17, číslo 19, 2009, str. 3. Budou muset vydržet. Zemědělský týdeník, ročník 12, číslo 12, 2009, str. 5. 199 Ne rušení dorovnání přímých plateb. Zemědělský týdeník, ročník 12, číslo 20, 2009, str. 20. 200 Tamtéž 201 Rozpočet se musí zvýšit. Zemědělský týdeník, ročník 12, číslo 41, 2009, str. 5. 202 Potravinová soběstačnost je nutná. Zemědělský týdeník, ročník 12, číslo 4, 2009, str. 20. 197 198
74
v Paříži 10. prosince se řešily otázky spojené se samotnou budoucí existencí SZP, rozvojem venkova, trvalou udržitelností a bezpečností potravin. 203
5.12. Hodnocení roku 2009 Předseda ZS Miroslav Jirovský při hodnocení roku prohlásil, že „hospodaření tuzemských zemědělců loni skončilo dvou až třímiliardovou ztrátou“. 204 Vzhledem k tomu, že ZS používal odlišnou metodiku, české zemědělství nakonec ve ztrátě neskončilo, ačkoli k tomu mělo velice blízko a černých čísel bylo dosaženo jen díky nejrůznějším finančním operacím. I tak byla situace v českém zemědělství za poslední období jedna z nejhorších. V tomto duchu se vyjádřil i prezident AK Jan Veleba. „Podle mého názoru je to nejhorší možná pozice za posledních 15 let, respektive od doby transformace českého zemědělství. “205 Stejný názor vyjádřil i předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů. „Loňský rok je nejhorším rokem vývoje zemědělství za pětileté období od vstupu země do EU.“206 O tom, že nespokojenost českých zemědělců nebyla pouze nespokojeností chovatelů skotu, svědčí i názor předsedy ovocnářské unie ČR Martin Ludvík. „Uplynulý rok se mi nehodnotí dobře. Pro ovocnáře to byl jeden z nejhorších roků za posledních dvacet let.“207
5.13. Rok 2010 Rok 2010 byl ve znamení příprav na reformu SZP, kde nejdůležitější roli hrála podoba rozpočtu SZP, otázka modulace, potenciální hrozba renacionalizace zemědělské politiky, systém přímých plateb, zjednodušení opatření souvisejících se SZP a posílení role evropských farmářů. Nový rumunský komisař pro zemědělství Dacian Cilos vzhledem k budoucí podobě SZP prohlásil: „Společná zemědělská politika není jen záležitostí odborníků. Je politikou všech Evropanů. Evropským občanům je třeba naslouchat. Musíme věnovat čas tomu, abychom ode všech členů společnosti získali nějaké nápady a zjistili, jaká mají očekávání“.208 O možnostech nového komisaře zrovnoprávnit postavení zemědělců v EU byla i anketa v týdeníku Zemědělec, kde se 85 % dotázaných vyjádřilo, že se to novému komisaři nepodaří. Mezi mnohými názory respondentů uveďme pouze několik následujících. „Své výhody nebudou chtít staré členské státy unie ztratit“; „není zájem cokoliv měnit a případnou snahu
Pařížská deklarace k SZP. Zemědělský týdeník, ročník 13, číslo 1, 2010, str. 18. Zemědělství ve ztrátě. Zemědělský týdeník, ročník 13, číslo 7, 2010, str. 5. 205 Přibík, O.: Rozhovor s Janem Velebou, prezidentem grární komory ČR. Zemědělec, ročník 18, číslo 1-2, 2010, str. 2. 206 Fialová, Z.: Pohledy na české zemědělství. Zemědělec, ročník 18, číslo 1-2, 2010, str. 5. 207 Fialová, Z.: Pohledy na české zemědělství. Zemědělec, ročník 18, číslo 3, 2010, str. 5. 208 Alterová, L.: Bitva o evropské zemědělství začíná. Zemědělec, ročník 18, číslo 17, 2010, str. 6. 203 204
75
o změnu zmaří přebujelá byrokracie“; „podlehne tlaku Německa a Francie“. 209 Tyto názory nevznikaly ovšem bez souvislosti. Komise totiž právě v tomto období představila formální návrh podoby SZP po roce 2013 nazvaný „Společná zemědělská politika do roku 2020“. Tento návrh obsahoval myšlenky nediskriminace farmářů nových členských zemí, nestanovoval žádné další přechodné období, ale místo toho se objevila snaha stanovit horní limit u přímých plateb pro velké farmy. Reakce českých zemědělců byla v první fázi vcelku kladná. O tom svědčí názor předsedy ASZ Josefa Stehlíka, který řekl: „Vítáme, že bude ukončeno přechodné období pro nové členské země a že v rámci přímých plateb dojde ke spravedlivějšímu vyrovnání, bez účasti soutěže národních rozpočtů“.210 Největší problém představovalo tzv. zastropování přímých plateb, ale kromě tohoto bodu převládala u českých zemědělců spíše spokojenost. Ne ovšem na dlouho. Kladnou reakci na návrh reformy SZP je nutné vnímat také z toho důvodu, že poskytovala určitou naději na vyřešení problémů zemědělství v nových členských státech, které byly víceméně podobné. Klesající zemědělská produkce, klesající zaměstnanost v zemědělském sektoru, ztráta soběstačnosti a s tím související závislost na dovozu. V souvislosti s názorem prezidenta AK Jana Veleby, který prohlásil, že „naší snahou je, aby zemědělci v nových členských zemích měli stejné podmínky jako ti ve starých zemích, naproti tomu naši západní kolegové by si rádi současné historické výhody ponechali“211, je tedy logické, že návrh reformy byl z počátku vnímán pozitivně. Mnohem větší výtky měli čeští zemědělci k obecnému rámci navrhované SZP. Kamenem úrazu bylo posilování environmentální role v rámci SZP. Dle názoru ZS je již nyní „SZP nejvíce environmentální politikou na světě a již nyní to způsobuje nekonkurenceschopnost evropského zemědělství“.212 Environmentální role SZP se příliš nezamlouvala ani předsedovi AK Janu Velebovi, který v ní viděl konkurenta produkční funkci zemědělství. To dokládají následující jeho slova. „Zatím jsou evropská a v jejich rámci i naše pravidla nastavena antiprodukčně
a
s mnoha
omezujícími
opatřeními,
s podporou
krajinotvorných
a environmentálních funkcí. Nic proti nim, ale stejný důraz se musí dát i na produkci.“213
5.14. Hodnocení roku 2010 Jak je tedy patrné, čeští zemědělci nevnímali posilování environmentální role SZP příliš kladně. Mnohem více upřednostňovali potenciální produkční rozměr evropské zemědělské politiky. V souvislosti s návrhy podoby SZP po roce 2013 se také objevovaly Alterová, L.: Nevidí moc nadějí na změnu. Zemědělec, ročník 18, číslo 25, 2010, str. 9. Příbík, O.: Komise představila návrh. Zemědělec, ročník 18, číslo 48, 2010, str. 1-2. 211 Přibík, O.: Chceme jediné – rovné podmínky. Zemědělec, ročník 18, číslo 9, 2010, str. 5. 212 Stanovisko ZS ČR. Zemědělský týdeník, ročník 14, číslo 1, 2011, str. 18-19. 213 Línková, E.: Nejhorší rok od vstupu. Zemědělec, ročník 18, číslo 13, 2010, str. 8. 209 210
76
u českých zemědělců myšlenky vztahující se k roli české strany při vyjednávání této reformy. Předseda zemědělských odborů Bohumil Dufek se k této roli vyjádřil zcela jasně, když prohlásil: „Jsme přesvědčeni o tom, že ČR musí však hrát velice aktivní roli, protože schválená Lisabonská smlouva nám poskytuje určité možnosti. Pokud bychom jich nevyužili, mohli bychom na to doplatit tak, jako jsme doplatili na špatné dohody z Kodaně, kdy jsme podepsali něco, co českým zemědělcům uškodilo.“214 Jak již bylo několikrát naznačeno, existuje značná souvislost mezi vývojem zemědělské politiky na evropské a domácí úrovni. Ačkoli české zemědělství mělo platnou koncepci až do roku 2013, vzhledem k měnícímu se prostředí, zejména z důvodu nutnosti reagovat na aktuální reformu SZP, došlo k vytváření koncepce nové.215 V tomto období je rovněž nutné zmínit, že v českém zemědělství panoval trend rozšíření nezemědělské činnosti farmářů, což je možné rovněž popsat jako důsledek podoby SZP.216 Dalo by se říci, že české zemědělství se vrací do období před rokem 1989, kdy jeho součástí byla rovněž nezemědělská, tzv. přidružená výroba. Prakticky každoroční tahanice o platby TOP-UP se nevyhnula ani roku 2010. Opět v souvislosti s návrhem, že platby TOP-UP budou rovny nule. Nespokojenost českých zemědělců byla značná a vycházela z výpočtů, že i kdyby čeští zemědělci obdrželi v tomto roce plné dotace TOP-UP, stejně by příspěvky na hektar půdy činily mnohem méně než u starých členských států. Z toho důvodu se viceprezident AK Bohumil Belada vyjádřil následovně. „Dotace top-up jsou jednoznačně mandatorní výdaj, a přijde mi nedůstojné, že o něj musíme každý rok usilovně bojovat. Je to stejné, jako by museli důchodci každý rok bojovat o to, aby dostali penzi.“217 Kromě zmíněných důvodů byl hnacím motorem připravovaných demonstrací rovněž neutěšený stav oboru a nevýhodné podmínky, zejména ve vztahu dodavatel – obchodní řetězec.218 Na rozdíl od předchozího roku nebyl však tento rok pro české zemědělství tak kritický, což se projevilo v opětovném nárůstu zisku, který se pohyboval okolo šesti miliard korun.219
5.15. Rok 2011 Rok 2011 byl z hlediska vnitřního vývoje EU ve znamení stupňujících se problémů jednoho z členských států - Řecka. Jeho neschopnost splácet dluhy se stala, vzhledem k účasti Řecka v eurozóně, problémem celé EU. O tom, že tento problém nebyl v žádném případě Falová, Z.: Sešli se s premiérem. Zemědělec, ročník 18, číslo 8, 2010, str. 1-2. Přibík, O.: Koncepce už v květnu. Zemědělec, ročník 18, číslo 5, 2010, str. 2. 216 Fialová, Z.: Zemědělci diverzifikují výrobu. Zemědělec, ročník 18, číslo 5, 2010, str. 7. 217 Belada, B.: Dejme zemědělcům, co jim patří. Zemědělský týdeník, ročník 13, číslo 4, 2010, str. 19. 218 Farmáři chystají demonstrace. Zemědělský týdeník, ročník 13, číslo 8, 2010, str. 5. 219 České zemědělství 2010. Zemědělský týdeník, ročník 14, číslo 36, 2011, str. 18-19. 214 215
77
marginální, svědčily i objevující se úvahy o možném rozpadu celé EU. Kromě tzv. řeckého problému ovšem pokračovala diskuze o budoucí reformě SZP. Na evropské zemědělství v roce 2011 navíc velice výrazně upozornila kauza salátových okurek, které byly původně označeny za možný zdroj epidemie krvácivých průjmů, jež si vyžádaly několik úmrtí. Ačkoli původcem, jak se později prokázalo, byly pravděpodobně luštěninové klíčky, celá záležitost měla velký podíl na otevření otázek týkajících se produkce a zejména bezpečnosti potravin. Další klíčovou událostí tohoto roku bylo vytváření reformy dílčí části SZP, Společné rybolovné politiky. Jak tato dílčí reforma, tak celková reforma SZP, obě byly projednávány pod předsednictvím dvou nových členských zemí. V roce 2011 totiž vykonávaly předsednictví EU Maďarsko a Polsko, a zejména pro druhého z nich, představovalo zemědělství velice důležitou oblast. A byl to právě institut předsednictví, který mohly tyto státy využít k prosazení svých představ ohledně budoucí podoby SZP.
5.16. Hodnocení roku 2011 Čeští zemědělci vyjadřovali v roce 2011 své postoje opět převážně k návrhům budoucí reformy SZP. Tentokrát, na rozdíl od předcházejícího roku, reagovali zemědělci na konkrétní návrh budoucí reformy, který předložila Komise v polovině října. Svou nespokojenost vyjádřili zejména s plánovaným „ozeleněním“, necháním půdy ladem a zastropováním přímých plateb. Kromě toho opakovaně vyjádřili nelibost k posunu významu zemědělství od produkční k mnohem více environmentální roli. 220 Extenzifikační tendence, na které kladla Komise značný důraz, byly vnímány jako příčina zhoršující se pozice sektoru zemědělství. Další kritiku českých zemědělců prezentoval tajemník ZS ČR Martin Pýcha, který prohlásil, že „návrh nesplňuje naději na slibované rovné podmínky pro všechny farmáře v EU“. 221 Zřejmě nejvíce diskutovanou otázkou bylo, již zmíněné zastropování, které by mohlo české zemědělce připravit o značnou část finančních prostředků. Ministr zemědělství Ivan Fuksa se v reakci na plánovaný návrh reformy, a rovněž v reakci na kritiku českých zemědělců vyjádřil k této problematice následovně. „Konstatovali jsme, že je pro nás prioritou zachování celkového objemu peněz, který jde do celého zemědělství.“222 O velkém významu svědčí i ministrova aktivita na půdě Bruselu, kde se mu podařilo vyjednat blokační koalici proti zastropování přímých plateb spolu se Slovenskem, Rumunskem, ale také i s Velkou Británií, Německem a Itálií. 223 Reformní návrh Komise měl ovšem i jeden pozitivní dopad na české Nerovné podnikatelské podmínky. Zemědělský týdeník, ročník 14, číslo 43, 2011, str. 18-19. Alterová, L.: Návrh reformy nevyvolal nadšení. Zemědělec, ročník 19, číslo 44, 2011, str. 13. 222 Fialová, Z.: Reformy nesníží obálku. Zemědělec, ročník 19, číslo 16, 2011, str. 1. 223 České farmy nebudou trestány. Zemědělský týdeník, ročník 14, číslo 9, 2011, str. 20. 220 221
78
zemědělství. V jeho důsledku se totiž podařilo nalézt kompromis napříč celým českým agrárním sektorem. Všechny zemědělské organizace, ministerstvo, poslanci i senátoři došli ke shodnému názoru ohledně priorit českého zemědělství, což je klíč k úspěšnému vyjednávání v Bruselu.224 Pokud se zaměříme na postoje zemědělců, které se netýkaly konkrétně návrhu reformy, opět se projevovala obava z rostoucí závislosti na dotacích. Vždyť dotace v přepočtu na jednoho pracovníka v zemědělství představovaly více než 260 tisíc korun ročně. 225 Podobně jako přetrvala obava ze závislosti na dotacích, tak přetrvala i obava z nadměrného dovozu. Dokládají to i slova Andreje Babiše, generálního ředitele společnosti Agrofert, která představuje významného hráče na tuzemském zemědělském trhu potravin i v zemědělské prvovýrobě. „Ten trh (jednotný trh; pozn. autora) je jednosměrný – sem se dováží často nekontrolovaně obrovské množství potravin z celého světa a pro nás je export na západ de facto nemožný.“226 Celkově je možné říci, že čeští zemědělci se cítili v důsledku SZP ohroženi, jelikož pro ně znamenala, mimo jiné, neustálé změny, tvrdé požadavky, či přísné kvóty. 227 Přes vše výše zmíněné patřil rok 2011, alespoň z hlediska čísel, mezi rekordní. Zisk zemědělství, tažený zejména dotacemi, se pohyboval ve výši zhruba patnácti miliard korun. Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí v této souvislosti prohlásil: „Skutečně se ukazuje, že rok 2011 byl pro zemědělce velmi dobrý, a to jak po stránce vlastní úrody, tak úrovní cen, které jim platí odběratelé“. 228 I prezident AK Jan Veleba hodnotil uplynulý rok jako úspěšný: „Rok 2011 se zařadí mezi menší část dobrých roků.“229 Jak je tedy patrné, ekonomický stav českého zemědělství, které se oproti minulosti dostalo do nebývale vysokých a zejména černých čísel, nevedl k pozitivnímu postoji českých zemědělců k SZP. Dokonce by se dalo říci, že právě finance, pramenící z evropských dotací, vedly k jejich negativnímu postoji.
5.17. Shrnutí vývoje postojů českých zemědělců v období členství Od roku 2004, okamžiku vstupu ČR do EU, započalo pro české zemědělce velice klíčové období. Zatímco v předvstupním období byla SZP chápána stále jako cosi vzdáleného, Alterová, L.: Konečně táhneme za jeden provaz. Zemědělec, ročník 19, číslo 18, 2011, str. 6. Závislost zemědělců na dotacích. Zemědělský týdeník, ročník 14, číslo 35, 2011, str. 5. 226 Přibík, O.: Společný trh je jednosměrný. Zemědělec, ročník 19, číslo 12, 2011, str. 4. 227 Platby jako staří členové. Zemědělský týdeník, ročník 14, číslo 41, 2011, str. 5. 228 Loňský zisk zemědělství rekordní. Zemědělský týdeník, ročník 15, číslo 3, 2012, str. 4. 229 Pohled nazpět a vpřed. Zemědělec, ročník 20, číslo 1, 2012, str. 8. 224 225
79
počínaje prvním květnem roku 2004 se SZP stala alfou a omegou pro zemědělce v deseti nových členských zemích, ČR nevyjímaje. Nutnost bezpodmínečně fungovat v rámci SZP se významně odrazila i v postojích českých zemědělců. Zatímco v předvstupním období bylo možné hovořit o postojích neutrálních, či částečně negativních, ve kterých hrála značnou úlohu pragmatická a realistická dimenze, po celé období členství můžeme, až na výjimky, spatřovat prohlubování postojů negativních. Přesto, podobně jako v předvstupním období, byl tento postoj diametrálně odlišný od postojů představitelů státní správy, zejména vrcholných představitelů ministerstva zemědělství. Pokud se zaměříme na to, co utvářelo zmíněný negativní postoj, nejedná se oproti předvstupnímu období o nic zásadně nového. Spíše se předpokládané obavy českých zemědělců projevily po vstupu ČR do EU v praxi. Mezi tři nejdůležitější faktory, které utvářely postoj českých zemědělců od vstupu ČR do EU až do současnosti patřil dovoz zemědělských produktů, vývoj v oblasti přímých plateb a otázka stavu samotného českého zemědělství. V této souvislosti je nutné zmínit, že vývoj postoje českých zemědělců byl do určité míry nezávislý na financích, jelikož se jejich negativní postoj utvářel v období, kdy se české zemědělství vymanilo po dlouhých letech ze ztrátovosti. Od roku 2004 je totiž zemědělství soustavně v zisku a černých čísel je dosahováno zejména v důsledku zisku financí z evropských dotací. Jsou to právě i dotace, které se výraznou měrou podílely na utváření postoje zemědělců. Nejen, že panovala nespokojenost nad jejich samotnou existencí, rovněž i samotné fungování bylo pro české zemědělce nepříliš příjemnou zkušeností. S otázkou dotací souvisí další faktor, který můžeme identifikovat jako příčinu negativního postoje. Tímto faktorem byla nerovnost mezi starými a novými členskými zeměmi, projevující se nejvíce v oblasti přímých plateb. Čeští zemědělci vnímali své členství jako členství druhé kategorie, které způsobuje jejich nekonkurenceschopnost. Právě nekonkurenceschopnost, nedostatečná stabilita českého zemědělského sektoru, snižování jeho rozměru, ztráta soběstačnosti apod. byly další důvody, proč čeští zemědělci vnímali SZP značně negativně. Jako posilování nerovných podmínek vnímali zemědělci i návrhy na reformu SZP, ať se jednalo o tzv. Health Check, či o v současnosti diskutovanou reformu SZP. Když se k tomu v období členství připojila i náročná administrativa, bylo logické, že se zemědělci rozhodli svolat několik protestů a demonstrací, aby vyjádřili svou značnou nespokojenost s domácí zemědělskou politikou a také se zemědělskou politikou realizovanou na úrovni EU.
80
6. Závěr Cílem této práce bylo vyřešit základní výzkumnou otázku, která byla jejím úvodu definována následovně: Jaký byl v minulosti postoj českých zemědělců k SZP, jaký je v současnosti a jaké jsou předpoklady pro jeho budoucnost? Tento postoj byl zkoumán, jak bylo rovněž předesláno, v rámci dvou časových období. Jednalo se o období předvstupní, které bylo vymezeno jako období od první poloviny devadesátých let do okamžiku vstupu ČR do EU, a období členské, probíhající od vstupu do současnosti. V předvstupním období, tak jak bylo definováno, nepředstavovala, alespoň v jeho počátku, SZP pro české zemědělství klíčovou otázku. Tou byl pro zemědělství mnohem více proces transformace, který započal po pádu komunistického režimu v roce 1989. Ačkoli již v první polovině devadesátých let můžeme pozorovat první kontakty mezi ČR a EU, jednalo se převážně o nepříliš smělé snahy o navázání diplomatických styků. Pro české zemědělství v tomto období evropská rovina takřka neexistovala a přinejlepším mohli o tehdejší podobě SZP získávat informace. Přesto, jak bylo ilustrováno, již v tomto období bylo možné nalézt první postoje českých zemědělců reagující na narůstající dovoz, či na existenci zemědělských dotací v rámci SZP. Evropská rovina získávala na významu od druhé poloviny devadesátých let, kdy se začaly objevovat první úvahy o brzkém začlenění ČR do EU, což právě pro oblast zemědělství představovalo značnou výzvu. S procesem intenzivního přibližování ČR a EU souviselo i přibližování národní a evropské zemědělské politiky. V jeho důsledku se začali zemědělci vůči SZP vymezovat stále více a své názory rovněž stále více prezentovali. Pokud se zaměříme na samotný postoj českých zemědělců v předvstupním období, je možné ho charakterizovat jako neutrální, či lehce negativní. Tento postoj vycházel u zemědělců ze značně realistického a pragmatického pohled na SZP. Po vstupu ČR do EU již pro české zemědělce nebylo před SZP úniku, stala se nedílnou součástí jejich života. Právě z tohoto důvodu je období členství tak bohaté na postoje českých zemědělců k SZP. Oproti předchozímu období došlo v jejich k určitému posunu. Počínaje vstupem ČR do EU převážil postoj značně negativní, který přetrvává dodnes. Došlo totiž k naplnění obav z předvstupního období a nepřevážil ani fakt, že se české zemědělství po dlouhé době ocitlo v zisku. Pokud bychom tedy měli odpovědět na otázku, zda se změnil postoj českých zemědělců po vstupu do EU, musíme konstatovat, že ano. Došlo totiž v kontinuální prohloubení jejich negativního postoje.
81
Mnohem zajímavější je ovšem otázka, čím byl tento postoj zemědělců způsoben. Obecně se předpokládá, že klíčovým faktorem, který měl vliv na utváření tohoto postoje, byly finance. V rámci této práce ovšem bylo identifikováno mnoho dalších faktorů, které se na postojích českých zemědělců podílely a předpoklad financí jakožto nejdůležitějšího a jediného faktoru byl vyvrácen. Velký význam, jak v předstupním období tak v období členství, sehrál v postojích českých zemědělců dovoz produktů z EU, obavy o stavu českého zemědělství, či nerovné podmínky členství. Otázku financí nelze rovněž přehlížet, jelikož přímé platby, základ evropských dotací, vzbuzovaly u českých zemědělců značnou nespokojenost. Kromě jejich samotné existence nebyli zemědělci spokojeni s jejich výší i tím, jak celý systém fungoval. Na negativní postoj měly vliv i navrhované reformy SZP, které neodbourávají nerovné podmínky mezi zemědělci ze všech členských států, ale spíše je naopak vytvářejí. Nelze tedy identifikovat jediný dominantní důvod, který by měl vliv na negativní postoj českých zemědělců. Jedná se spíše o vliv mnoha různých faktorů. Postoj zemědělců byl rovněž utvářen aktuálními událostmi. Nejednalo se tedy o žádný historický pozůstatek, který by ovlivňoval jejich názory, či vnímání SZP. Již od předvstupního období reagovali zemědělci na aktuální situaci a v jejich postojích se výrazně odrážela faktická stránka. Negativní postoj zemědělců k SZP nebyl rovněž důsledkem subjektivního přístupu, ale naopak by se dalo říci, že se jednalo o výrazně přístup objektivní. Důkazem toho je i reflexe současných návrhů budoucí reformy SZP. Pokud se zamyslíme nad současným stavem a vyhlídkami českého zemědělství, není důvod
pro
velký
optimismus.
Jeho
rozměr
se
neustále
snižuje,
ztrácí
svou
konkurenceschopnost a soběstačnost, stává se závislým na evropských dotacích. Přesto můžeme jako určité pozitivum vnímat fakt, že se všichni klíčoví aktéři zemědělského sektoru v současnosti shodují na jeho prioritách. Navíc celkové přání všech současných zemědělců, politiků i veřejnosti vyjádřil velice trefně současný prezident ČR Václav Klaus, který prohlásil: „Nepřál bych si, aby nejúspěšnější plodinou na českých polích byly solární panely“. 230 Jaká však bude skutečná podoba českého zemědělství za několik let, zůstává otevřenou otázkou…
230
Fialová, Z.: Závislost na dotacích. Zemědělec, ročník 19, číslo 35, 2011, str. 7.
82
7. Použitá literatura a ostatní zdroje Primární zdroje: Zemědělské časopisy Agrární noviny : týdeník českých zemědělců. Praha : Strategie, 1998-1999. ISSN: 1211-3816. Agrární obzor : moravský čtrnáctideník : informace ze zemědělství, zpracovatelského průmyslu a potravinářství. Olomouc : Okresní agrární komora Olomouc, 1999-. ISSN: 12141291. Agronet Magazín ČR : aktuality českého zemědělského trhu : magazín pro zemědělskou veřejnost. Praha : Agronet, 1997-. ISSN: 1211-6246. Euromagazín : odborný měsíčník. Praha : ČZT, 2000-2006. ISSN: 1213-7774. Farmář : informační měsíčník pro zemědělce. Praha : Martin Sedláček, 1995-. ISSN: 12109789 Měsíčník EU aktualit. Praha : Česká spořitelna, 2003-. ISSN: 1801-5034. Sigi : signální informace ze světa zemědělství. Praha : Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1990-2000. ISSN: 1210-1346. Zemědělec : Týdeník moderního hospodáře. Praha : Zemědělec, 1993- . ISSN: 1211-3816. Zemědělské aktuality ze světa. Praha : Ústav vědeckotechnických informací, 1965-1988, 1998-. ISSN: 0862-2310. Zemědělské listy : hospodářský informační týdeník časopisu Farmář. Sedláček, 1997-1999. ISSN: 1211-6556.
Praha : Martin
Zpravodaj AGRObase : informační noviny Agrární komory České republiky. Praha : Agronet, 1991- . Zemědělský týdeník. Praha : Vydavatelství ZT, 1998- . ISSN: 1212-2246
Ostatní Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství. On-line text. Dostupný na www: < http://www.euroskop.cz/gallery/2/754-smlouva_o_es.pdf> EU
budget
2012.
On-line
text.
Dostupný
na
WWW:
83
Pracovní program českého předsednictví. On-line text. Dostupný na WWW:
Sekundární zdroje: Monografie BAŠEK, Václav. České zemědělství šest let po vstupu do Evropské unie. 1. vyd. Praha : Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2010, 77 s. ISBN 9788086671819. BIČÍK, Ivan; JANČÁK, Vít. Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, 2005, 103 s. ISBN 8086561194. BERANOVÁ, Magdalena; KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha : Libri, 2010, 430 s. ISBN 9788072771134. BUTLER, F. The EC’s Common Agricultural Policy (CAP). In Lodge, J.(ed.), The European community and the Challenge of the future. New York: St. Martin’s Press, s. 112-130. FAJMON, Hynek; KUCHYŇKOVÁ, Petra. Čeští zemědělci a Společná zemědělská politika Eropské unie : informační příručka europoslance Hynka Fajmona. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006, 127 s. FAJMON, Hynek. Současnost a budoucnost českého zemědělství v EU : informační příručka europoslance
Hynka
Fajmona.
On-line
text.
Dostupný
na
WWW:
FIALA, Petr; PITROVÁ, Markéta. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 9788073251802. FOJTÍKOVÁ, Lenka; LEBIEDZIK, Marian. Společné politiky EU : historie a současnost se zaměřením na Českou republiku. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2008, 179 s. ISBN: 9788071799399. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2008, 407 s. ISBN: 9788073674854.
84
JANDA, Karel. České zemědělství a Evropská unie : Předpoklady českého zemědělství z hlediska vstupu České republiky do Evropské unie. Praha : Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, 1998, 32 s. ISBN: 80-7105-163-2. KRAUS, Josef. Předpoklady českého zemědělství z hlediska vstupu České republiky do EU : nezávislé stanovisko skupiny výzkumných pracovníků VÚZE). Praha : Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 1997, 102 s. ISBN: 80-85898-55-1. KROFTOVÁ, Věra. Vědecké zemědělské časopisy vydávané v ČR a jejich postavení ve světových
databázích.
On-line
text.
Dostupný
na
WWW:
KUCHYŇKOVÁ, Petra. Společná zemědělská politika Evropské unie a český venkov : informační příručka europoslance Hynka Fajmona. Praha : Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2007, 159 s. ISBN: 9788073259990. LUKÁŠ, Zdeněk: Společná zemědělská politika EU : Regionální a strukturální politika EU. Vyd. 1. V Praze : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000,139 s. ISBN: 8024500647. MACHÁLEK, Emil.: České zemědělství v podmínkách reformy SZP EU a nástroje k její realizaci : přímé platby a cross-compliance, zvyšování konkurenceschopnosti Program rozvoje venkova, VaV). Vyd. 1. Praha : IREAS, 2008, 82 s. ISBN: 978-80-86684-52-9 NEUMANN, Pavel. Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace. Vyd. 1. Praha : Oeconomica, 2004, 65 s. ISBN: 80-245-0814-1 VINOHRADSKÝ, Karel. Konkurenceschopnost českého zemědělství při vstupu do Evropské unie - předpoklady a možnosti. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita MZLU, 1999, 5 s. Vědecké články AGGELOPOULOS, S., PAVLOUDI, A., MANOLOPOULOS, I.: The Attitudes and Views of Farmers on the New Common Agricultural Policy and the Restructuring of Crops: the Case of Greece. American-Eurasian Journal of Agricultural & Environmental Sciences. 2008, vol. 4, no. 4, p. 397-404.
85
BAUN, M.: Evaluating the Effects of the EU Common Agriculture Policy in a New Member State: The Case of the Czech Republic. Journal of Contemporary European Studies. August 2009, vol. 17, no. 2, p. 271–292.
DAUGBJERG, C.: The visibility of agricultural subsidies and market illusions in the Common Agricultural Policy: Some evidence from farmers’ views in Germany, Portugal and the United Kingdom. European Journal of Political Research. October 2005, vol. 44, no. 6, p. 749-766.
GORTON, M.: Attitudes to Agricultural Policy and Farming Futures in the Context of the 2003 CAP Reform: A Comparison of Farmers in Selected Established and New Member States . Journal of Rural Studies. Jule 2008, vol. 24, no. 3, p. 322–336. SANTOS, M. J. P. L.: Attitudes of the Portuguese farmers to the EU Common Agricultural Policy. gricultural Economics Zemědělská Ekonomika). 2010, vol. 56, no. 10, p. 460–469.
Ostatní České zemědělství na prahu třetího tisíciletí : sborník prací z mezinárodní konference. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1998, 206 s. ISBN: 80-7157-336-1
86
