Politika zaměstnanosti
Motto: zaměstnanost nevytváří stát, ale zaměstnanci a zaměstnavatelé; stát jim v tom může pouze pomáhat nebo překážet
Politika zaměstnanosti patří mezi ty oblasti, na které je nejvíce soustředěna pozornost nejen politiků a vlád, ale všech občanů, celé společnosti. Nezaměstnanost, jeden z nejhorších jevů moderní společnosti, představuje problém, se kterým se více či méně, ale rozhodně stále potýkají vlády všech zemí nejen Evropské unie, ale celého světa. Možnost zapojit se aktivně do společnosti, tedy být zaměstnán, nalézt své místo, být prospěšný, mít možnost pracovat a vydělávat. Vedle základních lidských práv a svobod je právě zaměstnanost jednou z hodnot, na které se právem soustředíme. Každý chceme být ve svém životě užitečný a úspěšný, chceme se prosadit, zajistit sebe a svou rodinu. Nezaměstnanost snižuje životní úroveň každého občana, zpomaluje růst a rozvoj společnosti a zatěžuje sociální systémy. Zaměstnanost si kladou za cíl všechny vlády a samozřejmě také Evropská unie. Lisabonská agenda, o které tak často slyšíme, kterou citujeme i kritizujeme, si za jeden ze základních cílů staví právě „plnou zaměstnanost“. Není sporu o tom, že i frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu staví zaměstnanost na vysoké místo na žebříčku svých cílů. Podpora zaměstnanosti jako obecný cíl není evidentně problémem pro nikoho, pro žádného politika, politickou stranu či frakci. K prvním problémům přicházíme, jakmile začneme hovořit o konkrétních krocích na podporu zaměstnanosti či proti nezaměstnanosti. Záhy se ukazuje, že názory na jednotlivá řešení se velice liší jak uvnitř frakce EPP-ED, tak samozřejmě mnohem více uvnitř Evropského parlamentu. Jednotná politika zaměstnanosti Evropské unie neexistuje. Existuje ale konkrétní dokument frakce EPP-ED věnovaný politice zaměstnanosti (v příloze tohoto textu). Snažíme se, aby vznikl dokument Politika zaměstnanosti Evropských demokratů, menší a celistvější skupiny, neformální „subfrakce“ EPP-ED. Pokud takový dokument vznikne, bude mít i on velký význam při konkrétních rozhodování jak v Evropském parlamentu, tak na jiných úrovních. Existují desítky zpráv a usnesení, desítky dalších dokumentů Evropského parlamentu i jiných institucí. Existují také závazné legislativní dokumenty, nařízení a směrnice, které se přímo či nepřímo politiky zaměstnanosti dotýkají. Není ani v možnostech této publikace ani jejím cílem postihnout celou šíři problematiky, jak a v kterých dokumentech je zmíněna. To by mohlo být cílem velmi zajímavé vědecké práce. Budeme se společně zabývat základními principy politiky zaměstnanosti a cestami k její realizaci.
Politika zaměstnanosti musí být postavena na poznání přirozených zájmů všech aktérů a na podpoře jejich naplnění. Stát a EU nesmí především svými legislativními normami překážet zaměstnancům a zaměstnavatelům při naplňování těchto zájmů. Pokud se již společnost rozhodne do vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel zasahovat, měli bychom dávat přednost nezávazným doporučením a podpoře možností. Pokud již bude společnost v nezbytných případech zasahovat přímo, musíme dávat přednost pozitivním motivacím před restrikcemi a regulacemi. V oblasti zaměstnanosti působí zaměstnanci a zaměstnavatelé. Je důležité uvědomit si a před každým rozhodnutím si připomínat, že zaměstnanost nevytváří stát, ale vždy a pouze zaměstnanci a zaměstnavatelé společně. Obě tyto skupiny občanů mají své přirozené zájmy. Práva a povinnosti obou těchto skupin občanů musí být v rovnováze, trváme na rovnosti všech občanů před zákonem. Stát musí chránit svobodnou smlouvu mezi občany, tedy i mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a nesmí jí bránit. Vnější zásahy do svobodného smluvního vztahu musíme omezit na nejmenší možnou míru. Musíme si být vědomi, že každým zásahem do této svobodné smlouvy omezujeme občanskou svobodu jedněch nebo druhých, často obou. K omezení svobody občana musí být vždy závažný důvod. Zájmem každého občana naší společnosti je získat peníze, zajistit potřeby své a své rodiny. Obecně lze získat prostředky buďto vlastním podnikáním, nebo zaměstnáním. Existují i další cesty, jako je dědictví či výhra v loterii, ale těm se v tuto chvíli a na tomto místě věnovat nehodlám - přesto prosím akceptujme, že jsou ve společnosti i ti, kdo získávat peníze nepotřebují. Pomiňme prosím v tomto sdělení také osoby v mimo produktivní věk, tedy děti či důchodce. S uspokojováním jejich potřeb jim pomáhají v rámci solidárního chování (dobrovolného či vynuceného) jejich spoluobčané v produktivním věku. Zaměstnanec uzavírá pracovní smlouvu se zaměstnavatelem. Zaměstnanec nabízí svou práci a požaduje odměnu - mzdu. Zaměstnanec i zaměstnavatel mají samozřejmě i jiné zájmy. Pojďme se nad nimi zastavit. Zaměstnanec má zájem získat zaměstnání, které odpovídá jeho vzdělání, kvalifikaci, a které pokládá za důstojné. Zaměstnanec má zájem o stabilní zaměstnání. Dále chce mít zaměstnanec perspektivu svého rozvoje, dalšího vzdělávání, kariérního růstu. Zaměstnanec samozřejmě chce mít i možnost z pracovního poměru odejít, změnit zaměstnání. Zaměstnavatel má zájem získat kvalitní a kvalifikované zaměstnance, má zájem o stabilní zaměstnance, nízkou fluktuaci. Zaměstnavatel očekává pracovníky se stabilní a vysokou efektivitou práce. Zaměstnavatel chce zaměstnávat pracovníky se zájmem o vlastní rozvoj a další vzdělávání. I zaměstnavatel požaduje mít možnost pracovní poměr ukončit. Zaměstnavatel se také zajímá o cenu práce a náklady spojené se zaměstnáváním zaměstnanců. Společnost má zájem na tom, aby všichni občané, kteří mohou a přejí si pracovat, nalezli odpovídající zaměstnání. V zájmu společnosti je, aby její členové byli vysoce vzdělaní a kvalifikovaní, aby nabízeli kvalifikovanou pracovní sílu. Společnost má současně zájem na tom, aby ti, kdo chtějí a jsou toho schopni, vytvářeli kvalitní a stabilní pracovní místa. 2
Lidé dělají to, co dělají rádi, co se jim vyplatí a k čemu jsou donuceni. Dobře dělají především to, co dělají rádi a co se jim vyplatí. Pojďme vytvořit takové podmínky, aby se zaměstnavatelům vyplatilo vytvářet kvalitní a stabilní pracovní místa a aby se zaměstnancům vyplatilo být zaměstnaný a pracovat. Potom můžeme věřit, že mnozí z nich své podnikání a svou práci budou mít rádi. Motivace k práci – pracovat s vyplatí Pokud chceme, aby občané pracovali, musí se jim práce vyplatit. Pracovat se nevyplatí, pokud je možné uspokojit své potřeby, tedy získat peníze, jinak než prací. Samozřejmě nechci hovořit o kriminalitě. Chci hovořit o špatně nastavených pravidlech systémů státní podpory. Státní podpora je výrazem solidarity. Solidarita musí být ale opravdovou solidaritou, solidaritou odpovědných. Zneužívání solidarity v případech, kdy ten, kdo pomoc dostává, ji skutečně nepotřebuje, je vážný problém, který poškozuje celou společnost. Pokud společnost vytvoří situaci, ve které se některým občanům nevyplatí pracovat, můžeme právem předpokládat, že těchto pravidel využijí a pracovat nebudou. Praxe samozřejmě tento předpoklad potvrzuje. Lidé jsou chytří (i ti málo kvalifikovaní) a vždy si zvolí tu cestu, která jim nejvíce vyhovuje. Pokud dávky v nezaměstnanosti či sociální podpory poskytnou příjem srovnatelný s příjmem ze zaměstnání a pokud přístup k těmto dávkám není dostatečně omezen, zvolí určitá část občanů, často s nižší kvalifikací, raději dávky než práci. Zvláštní skupinou jsou mladí občané, kteří ukončili kvalifikaci a hledají si své první zaměstnání. Špatně nastavený systém podpory jim bere motivaci k hledání zaměstnání. Vytváří se tak chybný model, podle kterého se pracovat nevyplatí a život „na sociálních dávkách“ je přijatelnou a obvyklou alternativou. Řešením je vytvořit takový systém dávek v nezaměstnanosti a sociálních dávek, ve kterém se v žádném případě nevyplatí nepracovat. Solidární pomoc těm, kdo nepracují, nemůže být srovnatelná s mzdou těch, kdo pracují. Právě s respektem k těm, kdo svou práci ztratili a skutečně se odpovědně pokouší nalézt nové uplatnění nesmíme připustit, aby systém, který jim má pomáhat vypořádat se se složitou životní situací, byl zneužíván neodpovědnými. Podpora v nezaměstnanosti musí být směřována k opětovnému nalezení práce a proti tendenci k dlouhodobé nezaměstnanosti. Závěry: • solidarita odpovědných • dávky nesmí být srovnatelné se mzdou • přístup k dávkám musí být přísně regulován
3
Kvalifikace - být vzdělaný a kvalifikovaný se vyplatí Přejeme si postavit úspěch naší společnosti na znalostech. I každý jednotlivý zaměstnanec, který nabízí na trhu práce svou pracovní sílu, musí postavit svůj úspěch na své vysoké kvalifikaci. Čím kvalitnější a kvalifikovanější pracovní sílu nabídne, tím vyšší mzdu, kvalitnější a stabilnější pracovní místo a větší možnost vlastního růstu může získat. Každý je manažerem vlastního úspěchu. Každému musí být jasné, že být vzdělaný a kvalifikovaný se vyplatí. Každý musí mít motivaci k dosažení, udření a zvyšování vlastní kvalifikace. I pro to musí společnost vytvořit podmínky, především upustit od rovnostářství v odměňování, dosud běžného především ve veřejném sektoru. Nejlepší investicí, kterou může společnost vložit do podpory zaměstnanosti, je investice do vzdělání. Zaměstnanost podporuje jak kvalitní vzdělání před vstupem na trh práce, tak další vzdělávání během celého života. Vzdělaná společnost bude mít při spolupráci zaměstnanců a zaměstnavatelů šanci vytvářet, udržet a obsadit kvalitní pracovní místa a být konkurenceschopná. Zvláštní kapitolou s narůstajícím významem je změna kvalifikace během pracovního života. Dynamika vývoje společnosti je hlavní příčinou toho, že na rozdíl od minulých generací musíme být připraveni změnit svou kvalifikaci i několikrát během pracovního života. Někteří svou kvalifikaci zvyšují, jiní se musí kvalifikovat ve zcela jiném oboru. Závěry: • motivace ke vzdělání • podpora základního, středního a odborného školství • podpora vysokého školství • podpora celoživotního vzdělávání • podpora rekvalifikace Zaměstnávání – vytvářet pracovní místa se vyplatí Pracovní místa nevytváří stát ale zaměstnavatelé. Čím více je vláda levicová, tím více se stát pokouší vytvářet pracovní místa nebo nejrůznějšími pobídkami indukovat jejich vznik. V této souvislosti je třeba vždy připomenout, že obojí je realizováno z prostředků vytvořených jinými podnikateli a vede pouze k nerovnosti – zatímco cena práce jedněch je zatížena vyššími daněmi, práce druhých je z těchto daní placena nebo podporována. Zaměstnavateli se musí vyplatit vytvářet pracovní místa. To, zda se vytvoření pracovního místa vyplatí, je ovlivněno především cenou práce a její produktivitou a výší daní. Produktivitu ovlivňuje kvalifikace pracovníka a organizace práce. Cenu práce ovlivňuje výše mzdy a výše dalších nákladů spojených se zaměstnáváním zaměstnance. Pokud předpokládáme svobodný smluvní vztah zaměstnavatele a zaměstnance, je mzda výsledkem vyjednávání, rovnováhou mezi nabízenou pracovní silou a poptávanou prací. Zaměstnavatel dává zaměstnanci tak vysokou mzdu, aby si jej udržel, pokud je 4
kvalitní, ale nemůže mu dát vyšší mzdu, než jakou si může dovolit vzhledem k příjmům podniku. Podstatný vliv na cenu práce má výše daní, zdravotního a sociálního pojištění a dalších nákladů spojených se zaměstnáváním zaměstnance. Vysoké daně a další platby zvyšují cenu práce a brání vzniku pracovních míst. Minimální mzda hraje negativní roli v systému. Pokud je stanovena příliš blízko sociálním dávkám, bere motivaci k práci. Vysoká minimální mzda na druhé straně brání zaměstnávání osob s nejnižší kvalifikací a zvyšuje jejich nezaměstnanost. Specifický vliv má stanovení minimální mzdy na vznik pracovních příležitostí osob se změněnou pracovní schopností, například v chráněných dílnách a podobně. Minimální mzda v tomto případě brání zaměstnávání těchto osob, protože produktivita jejich práce takové minimální mzdě neodpovídá. Společnost, která chce podporovat vznik kvalitních a stabilních pracovních míst, musí vytvářet rovné podmínky pro podnikatele. Je třeba upustit od nesystémových a nespravedlivých dotací, investičních podmínek a dalších zvýhodnění, která pouze brání přirozenému úspěchu úspěšných a zvýhodňují neúspěšné. Promítnuto do trhu práce toto umělé nespravedlivé přerozdělování brání vzniku pracovních míst, která skutečně potřebujeme a podporuje vznik pracovních míst nekvalitních a nestabilních, pracovních míst která nevznikají na základě přirozené potřeby, ale pouze jako odpověď na nabídnuté zvýhodnění. Zásadní význam mají obecné podmínky pro podnikání. Zakládání podniku, administrativa spojená s jeho provozem, narůstající byrokracie, další a další regulace a předpisy komplikují a prodražují podnikání a tím i vytváření nových pracovních míst. Často jsme svědky toho, že se státní správa snaží na podnikatele spíše přenášet své problémy a zatěžovat je požadavky souvisejícími spíše s naplněním volebních programů levicových stran, než s opravdovým zájmem o snížení nezaměstnanosti. Závěry: • zaměstnanost vytváří zaměstnanec a zaměstnavatel • nižší daně a odvody sníží cenu práce, podpoří vznik pracovních míst a umožní vyšší mzdy • investiční pobídky zakládají nespravedlnost a brání vzniku kvalitních a stabilních pracovních míst • zásadní revize právního prostředí, rázné omezení byrokracie Mobilita – volný pohyb se vyplatí Změna kvalifikace je vlastně i projevem mobility pracovní síly. Tak, jak se mění společnost a svět, musí se měnit i podniky a jejich zaměstnanci. Mobilita ve smyslu změny kvalifikace je jen jedním z projevů mobility. Naše společnost je v pohybu. Pohybují se jak podniky, tak jejich zaměstnanci i ostatní občané. Po vstupu České republiky do Evropské unie se pohybujeme více a v rámci 5
celé EU. Právě volný pohyb zboží, kapitálu, občanů a služeb jsou základními pilíři, na kterých je budoucnost EU postavena. Jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci musí být připraveni na změnu. Přesouvá se výroba i služby, mění se struktura zemědělství. Zaměstnavatelé musí být připraveni přemístit své podniky. V rámci Evropské unie probíhá poměrně velký přesun podniků ze zemí s vysokou cenou práce do zemí s nižší cenou práce. Stejně tak zaměstnanci musí být připraveni stěhovat se za prací. Právě to není v českém prostředí příliš obvyklé. Podmínkou stěhování za prací je mimo jiné existující a fungující trh s byty. Pokud se zaměstnanec chce stěhovat za prací, musí mít možnost prodat svůj stávající byt a koupit si byt v místě zaměstnání. Zdánlivě přirozený postup blokuje tuhá a nesmyslná regulace nájemného, která zablokovala trh s byty a tak i mobilitu pracovní síly. Dalším okruhem problémů je volný pohyb zaměstnanců a služeb v rámci Evropské unie. Volný pohyb zaměstnanců je jedním z pilířů Evropské unie. Po přistoupení deseti nových členských zemí 1. května 2004 byl však většinou starých členských zemí právě volný pohyb zaměstnanců občanů nových zemí výrazně omezen. Většina starých členských zemí využije všech možností pro odklad vstupu pracovníků nových členských zemí na pracovní trh. Důvodem je především obava z jiné ceny práce v nových a starých členských zemích. Ze stejného důvodu se stejné členské země brání v uvolnění pohybu služeb, které navrhuje právě dramaticky projednávaná Směrnice o službách na vnitřním trhu. Volný pohyb, který by bezpochyby pomohl zvýšit zaměstnanost v rámci EU je blokován z důvodu ochranářského přístupu řady zemí. V přímém protikladu je tak deklarace o podpoře zaměstnanosti v EU a úporná ochrana vlastního trhu práce. Závěry: • uvolnění trhu s byty, deregulace nájemného • odstranění bariér pro přesun podniků • uvolnění pohybu zaměstnanců a služeb v rámci EU Právní prostředí – vyplatí se vyjít zaměstnanosti vstříc Zaměstnanost jako důležitý společenský jev nemá žádné jednoduché, jasné a konečné řešení. Každá společnost a každý jednotlivec se bude vždy snažit více či méně úspěšně nalézt své vlastní řešení. Úkolem společnosti, tedy i politiky, je především nepřekážet přirozeným společenským procesům a vývoji. Stát, přeneseně EU, nemá za úkol vytvářet pracovní místa či dokonce zaměstnávat. Jediným úkolem státu je vytvářet pravidla. Správná pravidla musí být spravedlivá a musí zaručovat rovné postavení všech před zákonem. Pokud stát podniká aktivní kroky ve prospěch zaměstnanosti či proti nezaměstnanosti, měly by tyto kroky být ve vyváženém souladu se zájmy zaměstnavatelů i zaměstnanců.
6
Vážným úkolem je udržet různost a vzájemnou konkurenci trhů práce uvnitř Evropské unie. Je třeba se důrazně bránit snahám o unifikaci daňových či sociálních systémů. Tak jako v jiných oblastech, tak i v oblasti daňových a sociálních systémů je konkurence prospěšná a konkurenční tlak vede k pozitivním změnám. Země s vysokou cenou práce se zatím pokouší cestou evropských regulací a nařízení zdražit cenu práce v jiných členských zemích, země s vysokými daněmi se snaží dosáhnout zvýšení daní i v ostatních zemích. Takové postupy nejsou prospěšné pro občany ani pro zaměstnanost. Namísto snahy zhoršit podnikatelské prostředí v jiných zemích by se tyto země měly snažit zlepšit podnikatelské prostředí ve své vlastní zemi a vyrovnat se tak této konkurenci. Prospěch z toho budou mít především jejich vlastní občané. Stejně tak je nesmyslné a krátkozraké pokoušet se zabránit přesunu podniků ze zemí pro podnikání nevýhodných do zemí, ve kterých jsou pro podnikání lepší podmínky. Bohužel často jsou lepší podmínky pro podnikání v zemích mimo EU a podniky se tak stěhují mimo společenství. Jediným smysluplným řešením je vytvořit konkurenční prostředí a nabídnout podnikatelům podmínky srovnatelné s podmínkami mimo EU. V některých případech to zřejmě není reálné (čínský textil a podobně), nicméně i s touto realitou globalizovaného světa se musíme umět poprat a namísto šití triček se zaměřit na špičkové technologie založené na vysoké úrovni vědy a techniky a na špičkové kvalifikaci pracovníků. Závěry: • stát nesmí překážet a bránit přirozenému vývoji • rovné postavení zaměstnanců a zaměstnavatelů • zachování různosti systémů v členských zemích EU • konkurence zvyšuje kvalitu Zaměstnanost je a zůstane výzvou, na kterou budeme my i další generace muset reagovat. Je velmi užitečné mít k disposici principy, na kterých se jako pravicoví politici shodneme a kterými se budeme řídit při rozhodování. Tento text usiluje o to stát se jedním z podkladů pro takovou diskusi a jedním z východisek pro formulování takových principů. Děkuji všem za příspěvky a reakce na tento text.
7
Příloha
Politika zaměstnanosti Evropské lidové strany – Evropských demokratů v Evropském parlamentu Vytváření nových a kvalitnějších pracovních příležitostí a snížení příliš vysoké úrovně nezaměstnanosti je i přes znatelné úspěchy v některých zemích EU stále hlavní prioritou klubu ELS-ED, protože nezaměstnanost na jakékoliv úrovni nejenže je nepřijatelná a zpomaluje tempo růstu a snižuje životní úroveň každého jednotlivce, ale také znamená, že systémy sociálního zabezpečení jednotlivých států nejsou nadále schopny se s danou situací vyrovnat. Nejde o to využívat evropské programy zaměstnanosti k zaretušování chyb členských států, ale o to, aby se uplatňoval a dále rozvíjel koncept koordinované strategie zaměstnanosti jako prostředek dosažení technologické obnovy v Evropě, která pomůže vytvářet pracovní příležitosti. Na summitu v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 vytyčila EU nový strategický cíl pro příští desetiletí. Je jím dosáhnou toho, aby se EU stala nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou založenou na znalostech na světě. Pro dosažení tohoto cíle byly k vytvoření globální strategie spojeny tři linie: zintenzivnění procesu budování ekonomiky založené na znalostech, modernizace modelu evropské společnosti a uplatnění mixu makroekonomické politiky s cílem vyhovět měnícím se požadavkům na plnou zaměstnanost, vysoce kvalitní pracovní příležitosti, produktivitu na pracovišti, sociální soudržnost a sociální integraci. Předpokládá se, že přechod k ekonomice založené na znalostech přinese silný podnět pro růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost. Máme za to, že nezbytná infrastruktura je přístupná všem a že uživatelé jsou přesvědčeni, že budou ochráněny jejich zájmy při používání nových nástrojů komunikace. Proto se ELS-ED snaží zajistit, aby podniky a občané měli za přiměřenou cenu přístup ke komunikační infrastruktuře a aby jejich zájmy byly chráněny před porušením důvěrnosti. EU samozřejmě označila plnou zaměstnanost za hlavní cíl všech svých hospodářských a sociálních politik, avšak výše údajů o nezaměstnanosti, vysoká úroveň nezaměstnanosti mladých lidí a nižší úroveň zaměstnanosti mezi staršími lidmi velmi jasně ukazují, že potenciál pro dosažení zaměstnanosti doposud zdaleka není vyčerpán. Proto musí jít reformy politiky zaměstnanosti a trhu pracovních příležitostí dále, překážky, které brání lidem přijmout práci musí být odstraněny a musí být podporována opatření aktivní politiky zaměstnanosti s intenzivnější individuální pomocí pro nezaměstnané pro zvýšení jejich zaměstnatelnosti, aby se z nich nestali dlouhodobě nezaměstnaní. Abychom se přiblížili cílům plné zaměstnanosti a sociální soudržnosti, musí existovat vztah mezi platy a podporou 8
v nezaměstnanosti, aby lidé byli motivováni k hledání zaměstnání a k vytváření dalších pracovních příležitostí. Abychom se mohli vyrovnat s problémem stárnoucí společnosti, musí být obecně podíl pracujících lidí vyšší a pro ty starší pracovníky, kteří si to přejí, musí být jednodušší zůstat v zaměstnání. Proto se na předčasné odchody do důchodu nelze už nadále dívat jako na okamžité řešení problémů firem s restrukturalizací. Starší pracovníci musí mít možnost zůstat v zaměstnání, pomoci jim v tom může přeškolení a pružnější organizace pracovní doby. Bez zkušeností našich starších spoluobčanů se neobejdeme. Proto stejně jako výše uvedená opatření v oblasti zaměstnanosti musí být provedena také reforma systémů starobních důchodů s flexibilními ustanoveními, která mají umožnit, aby lidé odcházeli do důchodu postupně, a to tehdy, kdy chtějí, a aby se aktivně účastnili veřejného, sociálního a kulturního života, aby i ve stáří zůstali aktivní. Kromě toho se musí trh práce modernizovat, systémy sociálního zabezpečení se musí změnit tak, aby poskytovaly odpovídající ochranu a motivovaly k práci a také je nutno podporovat a podněcovat celoživotní vzdělávání, aby se společnost založená na znalostech stala skutečností. Je také třeba podporovat opatření, která vedou k vytváření pracovních příležitostí v podnicích, nikoliv mu brání. Naším cílem musí být vytváření lepších a kvalitnějších pracovních příležitostí, které lidi nedeptají, nýbrž podporují jejich osobní rozvoj. My v Evropě můžeme držet krok na globalizovaném trhu práce pouze neustálým poskytováním dalšího vzdělávání ke zlepšení kvality práce. V kontextu modernizace organizace práce, zlepšování kvality práce, odborného vzdělávání a dalšího vzdělávání a přístupu k pracovním příležitostem mají sociální partneři společnou zodpovědnost za nalezení rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou v zaměstnání a zvyšováním přizpůsobivosti podniků. Podniky jsou největším zdrojem pracovních příležitostí. Je tedy naléhavě potřeba zlepšit podmínky pro jejich působení. To zahrnuje modernizaci pravidel hospodářské soutěže a zjednodušení a zlepšení regulačního prostředí pro podniky. Společenství a členské státy musí vyvinout ještě větší úsilí než dříve, aby zjednodušily a modernizovaly právní předpisy a správní postupy, které se týkají podniků a spotřebitelů na úrovni Společenství, na úrovni členských států a na regionální úrovni. Kvůli stávajícím pravidlům a předpisům to v Evropě trvá mnohem déle než kdekoliv jinde na světě, než se z nápadu stane produkt, který lze uvést na trh. Je nutno také zvýšit motivaci k zakládání podniků a odstranit překážky související s právními požadavky na fyzické a právnické osoby, které zakládají podnik nebo poskytují služby, a přístup k rizikovému kapitálu musí být mnohem snazší. Je třeba vyvinout více úsilí při podpoře inovací, 9
výzkumu a vývoje a podnikatelského ducha, zejména v MSP, protože právě v MSP vzniká největší poptávka po pracovních silách. Právní předpisy a každodenní skutečnost jsou dvě různé věci. Ženy a muži ve skutečnosti dosud nejsou v EU ve všech oblastech života stejně zastoupeni. Ve všech oblastech života existuje právní rámec pro rovnoprávnost mezi ženami a muži, ale ve skutečnosti je toho ještě hodně třeba udělat. Dodnes ženy často vydělávají ve srovnatelných zaměstnáních v průměru méně než muži, zaměstnané ženy nadále musí nést hlavní břemeno péče o domácnost a o děti a v některých profesích jsou ženy stále nedostatečně zastoupeny a jsou nadměrně zastoupeny v nižších příjmových skupinách. Je proto třeba přijmout opatření, která ženám usnadní hledání zaměstnání a setrvání v něm a zabrání diskriminaci. ELS-ED proto požaduje: akční program na podporu pracovních příležitostí pro ženy, jak v zaměstnání, tak i v oblasti zahájení podnikání a samostatné výdělečné činnosti, opatření, která usnadní spojení rodinného života a práce, zejména zvýšením počtu zařízení pro děti a ostatní osoby vyžadující péči,více účasti v podpůrných opatřeních ke zlepšení kvalifikace a závazná ustanovení vedoucí k odstranění diskriminace žen na pracovišti. Mnoho pracovních příležitostí zanikne, když podniky převedou své provozovny mimo EU. Tlak mezinárodní konkurence si vynucuje důkladnou revizi a zjednodušení daňové politiky a politiky příspěvků. Musí se zase vyplatit jít do zaměstnání nebo na sebe vzít riziko samostatné výdělečné činnosti nebo zahájení podnikání. Chceme, aby všichni nacházeli naplnění ve své práci a aby každý, kdo chce pracovat, mohl najít zaměstnání. Musíme otevřít zkostnatělý trh pracovních příležitostí pomocí inovujících nápadů a opatření, která jsme popsali. Dejme se do práce.
10
