Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU

Bankovní institut vysoká škola Praha Veřejná správa a Evropská unie

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU Bakalářská práce

Autor:

Aneta Procházková Veřejná správa a EU

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Dr. Štefan Danics, Ph.D.

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 28. dubna 2013

Aneta Procházková

Poděkování Ráda bych poděkovala panu doc. Ing. Dr. Štefanovi Danicsovi, Ph.D. za odborné vedení, připomínky a pomoc při tvorbě bakalářské práce.

Anotace práce Práce se zabývá charakteristikou Společné bezpečnostní a obrané politiky EU. První část je věnována vývoji a popisu struktur a institucí. Dále se zmiňuje o změnách, které proběhly přijetím Lisabonské smlouvy. V druhé části se zabývá vztahem EU a NATO a současně jsou zmíněny postoje dvou globálních velmocí (EU a NATO). Následně se práce zaměřuje na projekt Galileo, jeho vyuţití v praxi, financování a okrajově GSA. Poslední třetí část se vtahuje k Bojovým uskupením EU (BGs). V rámci tohoto tématu je charakteristika BGs a problémy s nasazením a podkapitolu zaujímá zapojení České republiky do projektu.

Klíčová slova: Společná bezpečnostní a obranná politika, Lisabonská smlouva, Galileo, Evropská bezpečnostní strategie, Národní bezpečnostní strategie, lidská bezpečnost, Bojová uskupení EU

Annotation The work deals with the characteristics common security and defense policy. The first part is devoted to a description of the structures and institutions. It also mentions about the changes that took place the Lisbon Treaty. The second part deals with the relationship between the EU and NATO, while attitudes are mentioned two global powers (EU and NATO). Subsequently, the work focuses on the Galileo project, its practical use, financing and marginally GSA. The third and last section draws the EU Combat Command (BGS). Within this theme is a characteristic BGS, problems with deploying and subchapter occupies the Czech Republic to the project.

Key words: Common Security and Defence Policy, Treaty of Lisbon, Galileo, European Security Strategy, National

Security

Strategy,

Human

Security,

Battle

Groups

EU

Obsah Úvod ................................................................................................................................................ 6 1

2

Nástin vývoje EBOP/SBOP .................................................................................................. 8 1.1

Vznik EBOP ..................................................................................................................... 8

1.2

Struktura a instituce EBOP ............................................................................................. 14

1.3

Lisabonská smlouva a SBOP .......................................................................................... 17

Vztah SBOP k NATO .......................................................................................................... 18 2.1

Členské státy NATO a současní členové EU a jejich postoje ........................................ 19

2.2

Dohoda známá jako Berlín plus ...................................................................................... 28

2.3

Projekt Galileo ................................................................................................................ 30

2.3.1

Projekt Galileo v praxi............................................................................................. 33

Financování projektu ............................................................................................................. 36 2.3.2 3

GSA (European GNSS Agency) ............................................................................. 37

Bojová uskupení (BGs)........................................................................................................ 38 3.1

Vznik a význam BGs v rámci SBOP .............................................................................. 39

3.2

Podoba BGs .................................................................................................................... 40

3.3

Nasazení BGs .................................................................................................................. 45

3.3.1

Problémy s nasazením ............................................................................................. 46

3.3.2

Zapojení České republiky do BGs ........................................................................... 48

Závěr ............................................................................................................................................. 55 Seznam použité literatury ........................................................................................................... 57 Bibliografické odkazy................................................................................................................ 57 Oficiální dokumenty .................................................................................................................. 57 Internetové články ..................................................................................................................... 58 Seznam použitých obrázků ......................................................................................................... 63 Seznam použitých zkratek .......................................................................................................... 64

5

Úvod Za poslední desetiletí se s pomocí evropské integrace se země s autoritářskými reţimy postupně přeměnili na země se stabilní demokracií. V moderní době se svět potýká s novými druhy krizových situací. Hrozící konflikty se jiţ nevztahují pouze na území jednoho státu, nýbrţ několika regionů, přelévají se z místa na místo, a nemůţe je řešit samostatná země bez pomoci ostatních. Proto se státy začaly seskupovat v jednotlivých organizacích a společně rozvíjet vojenskou spolupráci. Primárním cílem této bakalářské práce je charakterizovat Společnou bezpečnostní a obrannou politiku EU, nástroj pro uchování míru a předcházení konfliktů. Ve třech tematických okruzích – „Nástin vývoje EBOP/SBOP―, „Vztah SBOP k NATO― a „Bojová uskupení EU (BGS)― je popsán průběh tvorby spolupráce členských států v rámci bezpečnostní a obranné spolupráce a s tím souvisejí problémy ve fungování. Nejprve je popsán obecný přehled vývoje SBOP, za jehoţ průběhu bylo uzavřeno několik významných smluv, které měnily strukturu politiky. Okrajovou část tvoří počáteční impulzy v období počátku evropského integračního procesu a změn v oblasti bezpečnosti a hrozících rizik, kdy konflikty probíhaly v rámci státu a nebyl kladen tolik důraz na lidskou bezpečnost. Po pádu ţelezné opony si členské země uvědomují, ţe na základě situace probíhající ve východní části Evropy je nutná jistá spolupráce za účelem stabilizace a nastolení demokracie. S touto otázkou souvisí i vztahy k ZEU, NATO a jiným mezinárodním organizacím. Smlouvy uzavřené mezi členskými státy mění fungování bezpečnostní a obranné politiky. Zejména Maastrichtská smlouva, jeţ zakládá pilířovou strukturu a na jejím základě vzniká SBOP, a následně Lisabonská smlouva, která ji ruší a zavádí institucionální změny. Přesto si státy pro zachování suverenity ponechávají právo veta ve formě jednomyslného rozhodování, jeţ nyní všechny procesy týkající se obrany zpomaluje. V další části je vylíčen vztah EU a NATO. V době po skončení studené války visí otazník nad smyslem Aliance. Zdá se, ţe NATO ztrácí význam a do popředí se dostává vztah mezi EU a USA. Aby Unie mohla fungovat jako rovnocenný partner USA, snaţí se budovat vojenské prostředky. Aby nedocházelo k překrývání se silami NATO, vzniká mechanismus Berlin plus, 6

který formuje kritéria nasazení a vzájemného doplňování ve vojenských operacích. Práce se zmiňuje o rozdílných postojích hlavních globálních aktérů EU a USA na řešení aktuálních problémů, jeţ jsou charakterizovány na základě dokumentů Evropská bezpečnostní strategie, Doktrína lidské bezpečnosti pro Evropu a Národní bezpečnostní strategie USA. Přesto je důleţitá určitá harmonie a transatlantická spolupráce. Aby byla EU ještě více samostatná, začala vyvíjet civilní koncept satelitní navigace Galileo, jelikoţ doposud vyuţívá vojenské systémy USA a Ruska. V poslední části je přiblíţen koncept Bojových uskupení. Součástí je tabulka, která ukazuje rotaci tvoření skupin. I toto téma se potýká s určitými problémy, jeţ ostatně doprovázejí celé fungování bezpečnostní a obranné politiky. Závěrečným bodem je zapojení České republiky do tohoto projektu.

7

1 Nástin vývoje EBOP/SBOP Společnou zahraniční a bezpečností politiku EU (SZBP) nacházíme jiţ u počátků samotného evropského integračního procesu. SZBP byla zaloţena Maastrichtskou smlouvou, ovšem její zřízení byl pouhý krok dlouhodobého vývoje evropské integrace. Tato politika byla vţdy předmětem sporů, jelikoţ existuje několik pohledů na utváření zahraniční politiky v závislosti na struktuře a funkcích konkrétních politických systémů. Proto se zde stále nachází otázka, zdali je vůbec moţné přesunout pravomoc o rozhodování zahraničně-politických otázek na nadnárodní úroveň. Evropský integrační proces byl zahájen v 50. letech 20. století. Toho času podepsalo Bruselskou smlouvu pět západoevropských zemí, a to Francie, Velká Británie, Belgie, Lucembursko a Nizozemí. Skupina se skládala z téměř všech zakládajících zemí Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva zahrnovala hospodářskou, sociální a kulturní spolupráci a kolektivní sebeobranu. Dále v ní šlo především o to, ţe pokud se stane některá ze členských zemí předmětem ozbrojeného útoku, ostatní signatářské země jí pomůţou. Západoevropské unie (ZEU) vznikla jako reakce na rozšiřující se SSSR. Vytvořila také uţší transatlantickou spolupráci, ze které později podepsáním Washingtonské smlouvy roku 1948 vzešlo NATO. Německo se zapojilo zatím pouze do ekonomicko-strategického procesu. Francie navrhla řešení této otázky prostřednictvím tzv. Plevenova plánu, tedy zaloţením Evropského obranného společenství (EOS). Z bezpečnostního hlediska byla snaha znovuvyzbrojit Západní Německo a zapojit ho do obranného procesu západu. Ani pokus o vybudování Evropského politického společenství, který měl zastřešovat ESUO a EOS dohromady, se nevydařil. A tak se snaha o vytvoření společné obrany stala politicky neprůchodnou. Evropské země nepovaţovaly za nutné, aby tato oblast byla supranacionalizována. Veškeré otázky v oblasti bezpečnosti byly přesunuty do NATO a integrační proces se pozastavil aţ do konce 90. let.

1.1 Vznik EBOP Evropské společenství (ES) začalo uvaţovat o moţnosti vyuţití schopností ZEU, a tím se snaţit vyřešit část bezpečnostních otázek v Evropě. K „oţivení― ZEU došlo na zasedání Rady ZEU v Římě ve dnech 26. - 27. června 1984. V Římské deklaraci bylo potvrzeno úsilí posílit

8

evropskou bezpečnost, harmonizovat obranné politiky členských států a ZEU vyuţít jako způsobu posílení NATO v Evropě. Dalším mezníkem bylo přijetí tzv. Haagské platformy s oficiálním názvem Platforma o evropských bezpečnostních zájmech. Tento dokument z 27. října 1987 vyjádřil přání vybudovat unii, jejíţ součástí bude i bezpečnost a obrana. Vztah NATO a ZEU specifikovala Haagská platforma jako posilování evropského pilíře aliance. Za jeden z důvodů, proč Evropa iniciovala řešení svých bezpečnostních otázek, byly povaţovány vztahy mezi USA a Evropou v průběhu 80. let. Ke stabilizaci vztahů došlo v roce 1990, kdy byla 22. listopadu podepsána tzv. Transatlantická deklarace jako záruka americké politické podpory v Evropě. Jednalo se o reakci na výzvu amerického ministra zahraničí J. Bakera k vytvoření autonomního evropského bezpečnostního pilíře. Na rozvoj evropského bezpečnostního pilíře měl přirozeně vliv také teritoriálním vymezením NATO na základě čl. 5 Severoatlantické smlouvy, který by se mohl stát důvodem nepouţitelnosti NATO v evropských konfliktech. ZEU teritoriální vymezení nemá, a proto bylo její pouţití pro řešení lokálních konfliktů povaţováno evropskými zeměmi za vhodnější.1 Toto se potvrdilo 19. června 1992 Petersberskou deklarací. Deklarace se zmiňuje o tom, ţe ZEU se zastane snahy předcházení konfliktům, zachování míru a pokojné urovnávání sporů prostřednictvím zásad, které byly ujednány na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách roku 1975 (tedy budou také v souladu s Chartou OSN). Následně vzniklo několik návrhů o propojení ES a ZEU, ovšem všechny byly odmítnuty. Roku 1991, kdy předsedalo Lucembursko, padl návrh Smlouvy o Evropské unii, který obsahoval pilířovou strukturu. Součástí jednoho z pilířů měla být i reformovaná Evropská politická spolupráce (EPS). Oproti této vizualizaci se postavilo se svým návrhem Nizozemsko, které se zastávalo unitární struktury. V průběhu roku vznikaly rozpory v oblasti jednotnosti, ať uţ z pohledu hlasování, financování a propojení ZEU a EU. Z těchto důvodů byl nizozemský návrh zamítnut a do popředí vstoupilo pilířové pojetí chrámu, které bylo kompromisem pro všechny členské země. Výsledkem bylo přijetí Smlouvy o EU na konferenci, která se konala 9. -10. února 1991 v nizozemském Maastrichtu. Smlouva byla podepsána 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Tato smlouva obsahovala tří pilířovou strukturu, jeţ oddělovala reformovanou EPS obohacenou o bezpečnostní rozměr od jiných záleţitostí spojených se Společenstvím. Tak vznikla Společná zahraniční a bezpečnostní politika. SBOP spojuje vztahy mezi EU, NATO a 1

FIALA Petr, PITROVÁ Markéta. Evropská unie. 2. vyd. Brno: CDK, 2010. s. 604. ISBN 978-80-7325-223-6

9

OSN, čímţ rozšiřuje integraci téţ o vojenskou dimenzi. Díky jednomyslnému hlasování a nadvládním institucím si státy nad ní zachovaly kontrolu.

Obrázek 1: Maastrichtský chrám

Zdroj: http://www.euroskop.cz/gallery/53 1

10

V preambuli smlouvy se státy zavazují, ţe budou „uskutečňovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně eventuální tvorby společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost, a to v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě―. V těchto slovech lze nalézt impulzy pro vznik Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP). Smlouva stanovila tyto hlavní cíle SZBP: zabezpečení společných hodnot, základních zájmů a nezávislosti a integrity EU, všestranné posílení bezpečnosti EU, zachování míru a posilování mezinárodní bezpečnosti, podpora mezinárodní spolupráce, rozvoj a upevňování demokracie a právního státu a respektování lidských práv a základních svobod.2 Smlouva rovněţ konstatuje, ţe ZEU se stala nedílnou součástí EU a má první slovo v rozhodování a akcích spojených s obranou. Spolupráci ZEU a EU konkrétněji vymezuje Deklarace o EU. Zde se ZEU zavazuje spolupracovat s EU na tvorbě evropské bezpečnostní a obranné politiky, která by byla slučitelná s NATO. Mimo jiné zavedla setkávání ministrů obrany členských zemí a jako cíl do budoucna si stanovila řešení otázek týkajících se ozbrojování a přeměnu Institutu ZEU na Evropskou bezpečnostní a obrannou akademii. V důsledku konfliktů na území bývalé Jugoslávie EU zjistila, ţe jí chybí potřebné nástroje k řešení této krize a veškerá její diplomatická aktivita přišla vniveč. EU byla stále závislá na pomoci jiných organizací, zvláště NATO a OSN. Spojené státy ovšem vyţadovaly větší podílení EU na řešení konfliktu, jelikoţ se samy chtěly věnovat pro ně přijatelnějším oblastem, jako byl Blízký východ. Následoval významný rozvoj v oblasti bezpečnostní spolupráce. V kaţdé další přeměně primárního práva docházelo i k reformě společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Roku 1997 byla podepsána další smlouva v Amsterodamu, která doplňovala Maastrichtskou smlouvu, a začala platit od roku 1999. Smlouva dále rozvíjí a prohlubuje SZBP a zavádí funkci Vysokého zmocněnce, který koordinuje jak vnitřní vztahy institucí EU, tak reprezentuje unii navenek.

2

BALABÁN Miloš, DUCHEK Jan, STEJSKAL Libor. Kapitoly o bezpečnosti. Praha: Karolinum, 2007. s. 298-299. ISBN 978-80-246-1440-3

11

V prosinci roku 1998 se uskutečnilo jednání britského premiéra Blaira a francouzského prezidenta Chirana, ze kterého vyplynula tzv. deklarace ze Saint-Malo. Cílem této deklarace bylo vytvoření společné evropské obrany a dostatečného mnoţství prostředků, které by byly potřeba v případě, ţe se NATO nemůţe na řešení konfliktu zúčastnit. Téhoţ roku na summitu ve Vídni byla následně potvrzena zbylými členskými státy. V roce 1999 se konal summit v Kolíně nad Rýnem, kde byla přijata Zpráva předsednictva o posílení společné evropské bezpečnostní a obranné politiky. Zde se nachází první zmínka o Evropské bezpečnostní a obranné politice (European Security and Defence Policy - ESDP). Ve zprávě se stanovily postupy v případě krize. Důleţitou součástí dokumentu byla také úprava, týkající se dosavadních komunikačních modelů, vytvoření nových institucí a evropských vojenských kapacit. Vznikl stálý Politický a bezpečnostní výbor se sídlem v Bruselu, Vojenský výbor skládající se z vojenských zástupců, jehoţ úkolem je předkládat návrhy Politickému výboru, a v neposlední řadě Situační centrum a jiné. Dále se ve zprávě nacházel návrh na vznik armády a vojenských stanovišť, které budou vysoce flexibilní, mobilní a udrţitelní a budou moci rychle reagovat na krizové situace. Součástí textu bylo rozčlenění alternativ moţných operací na operace vedené se souhlasem a podporou (ve formě prostředků a schopností) NATO a operace bez NATO, kde budou pouţity mnohonárodnostní síly a prostředky poskytnuté členskými státy EU. V této souvislosti dokument zdůraznil, ţe státy si ve všech případech ponechávají právo rozhodnout, zda své vojenské síly poskytnou. V dokumentu je dále uvedeno, ţe je nezbytné zajistit, aby se mohly na společných operacích plně a rovnováţně podílet všechny členské země EU, bez ohledu na příslušnost k NATO či ZEU. Podobně dokument vyzývá k dohodě s těmi státy NATO, které nejsou členy EU. Summit v Kolíně nad Rýnem byl pro SZBP mimo jiné významný tím, ţe zde byl jmenován první Vysoký zmocněnec pro SZBP. Stal se jím Javier Solana.3 Javier Solana byl jmenován za Radu ZEU, čímţ se propojily ZEU a EU téţ v personální sféře. Jeho funkční období se vztahuje na dobu pěti let. Ve dnech 10. - 11. prosince 1999 se konal summit v Helsinkách, kde šéfové členských státu ujednali Evropský základní cíl (European Headline Goal – EHG), který měl být splněn do roku 2003. V něm se pojednává o vytvoření vojenských kapacit (tzv. Síly rychlé reakce) o počtu 50-60 000 osob v rozsahu aţ 15 brigád do roku 2003, které budou schopny zasáhnout v krizové oblasti do 60 dní od rozhodnutí o vyslání a udrţení jich v prostoru nasazení aţ po dobu jednoho roku. 3

FIALA Petr, PITROVÁ Markéta. Evropská unie. 2. vyd. Brno: CDK, 2010. s. 635. ISBN 978-80-7325-223-6

12

Dále bude zahrnovat leteckou a námořní podporu a zajištění v oblasti logistiky, řízení a operačních kapacit. Určitá část těchto sil by měla být schopna zásahu do 48 hodin. Součástí cíle je i rozvoj nevojenských prostředků, které by se měly skládat jak z policejních sloţek, tak humanitární pomoci a krizové prevence, jeţ bude schopna určité formy vedení politického dialogu. Roku 2000 ve dnech 19. - 20. června. se konala konference Evropské rady v Santa Maria de Feira. Řešila se zde především problematika vztahů se Severoatlantickou aliancí. Za tímto účelem byly zaloţeny celkem čtyři pracovní skupiny: skupina se zaměřením na výměnu utajovaných skutečností a dalších bezpečnostních otázek, skupina sledující přístup EU k operačním kapacitám a prostředkům NATO podle mechanismu vytvořeného v roce 1996 a modifikovaného v roce 1999, skupina zabývající se vytvořením mechanismů plánování a jejich vlivu na síly rychlé reakce, skupina zabývající se další institucionalizací vztahů mezi NATO a EU.4 Projednával se o rozvoj civilního systému pro zvládání krizí a rozhodlo se o vytvoření policejní jednotky do roku 2003, jeţ by zahrnovala aţ 5000 osob. Jednotka by se měla účastnit na mezinárodních humanitárních a záchranných operacích. Část příslušníků by měla být schopna rychlého nasazení do 30 dnů. Na konferenci v listopadu 2000 v Bruselu členské a kandidátské země EU deklarovaly, jaké kapacity jsou připraveny poskytnout k plnění EHG. V celkovém souhrnu přislíbily 100 000 vojáků, z toho 30 000 příslušníků leteckých a námořních sil, 100 lodí a 400 letadel, a to včetně zajištění potřebné rotace.5 Velké nedostatky se nacházeli ve zpravodajské a komunikační vrstvě a také v oblasti letecké a námořnické přepravy. EU nemá vlastní snímkový satelit, vyuţívá prostředků NATO, proto je zásadní dokončit projekt Galileo. Byly vytvořeny nové orgány SZBP, a to Politický a bezpečnostní výbor (stálá instituce, zabývající se všemi hledisky SZBP, v případě krize řídí operaci), Vojenský výbor (sloţen z generálních náčelníků vojenských štábů členských zemí, poradní orgán pro Politický a bezpečnostní výbor) a Vojenský štáb EU (centrum včasného 4

FIALA Petr, PITROVÁ Markéta. Evropská unie. 2. vyd. Brno: CDK, 2010. s. 637. ISBN 978-80-7325-223-6 FRANK Libor, KHOL Radek. Evropské bezpečnostní struktury [online], 2003 [ cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/mo/obrana_a_strategie/2-2003cz/frank.pdf 5

13

varování a strategického plánování). Jejich struktura byla podrobněji definována na summitu v Nice, konajícím se 7. - 9. prosince 2000. Na zasedání v Nice došlo ke tvorbě dalších nových institucí, Satelitního centra EU a Situačního centra EU. Dále smlouva zrušila ustanovení vymezující vztahy mezi ZEU a SZBP o vzájemné spolupráci ve vyzbrojování, jelikoţ usoudila, ţe tato oblast je jiţ záleţitostí samotné EU. Stanovily se nové způsoby účastí třetích zemí a mezinárodních organizací na EBOP, zejména prohloubení vztahů s NATO. EU uznává závazky svých zemí vyplývající z uzavření Severoatlantické smlouvy. Lze říci, ţe roku 2001, kdy se staly orgány plně funkční, byl završen proces tvorby institucí EBOP.

1.2 Struktura a instituce EBOP Evropská bezpečnostní a obranná politika spadá pod rámec Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. SZBP nemá pravomoc přijímat legislativní akty v rámci EU, tudíţ veškerá rozhodnutí se vztahují jen k určitým situacím a nemají obecnou platnost. Jsou sice závazná, ale neexistují ţádné sankce, které by členské státy postihovaly v případě jejich nedodrţování. Veškeré strategické zájmy a cíle jsou vymezovány Evropskou radou, ať uţ směřujícím zemím či určitým oblastem nebo danému problému jako je šíření zbraní hromadného ničení. Jedná-li se o otázky zeměpisného či tematického charakteru, mluvíme o tzv. společném postoji Unie. Ten definuje postoj EU k dané otázce a jsou jím vázané všechny členské státy. Druhým nástrojem je tzv. společná akce, která si ţádá určité operativní činnosti. V tomto případě se EU aktivně zúčastňuje dané akce prostřednictvím vojenské nebo policejní mise. Nutno podotknout, ţe nezbytná rozhodnutí týkající se vojenství nebo obrany jsou přijímány Evropskou radou a Radou EU jednomyslně. Členský stát má moţnost zdrţet se hlasování, v tom případě se ale v zájmu solidarity vzdá i veškeré činnosti. V opačném případě by mohl být ohroţen jednotný postoj EU. Kvalifikovanou většinou lze hlasovat pouze v případě rozhodování o společném postoji či akci, jmenování zvláštního zástupce EU, nebo kdyţ si tento způsob hlasování jednomyslně odsouhlasí. Parlament a Komise mají v rozhodování pouze omezenou roli, rozhodnutí se přijímají mezivládní dohodou. Parlament má pouze moţnost klást Radě EU a vysokému představiteli dotazy nebo podávat doporučení.

14

Jak jiţ bylo zmíněno, nejen ţe po summitu v Nice byla prohloubena spolupráce s NATO a ukončení vztahů se ZEU, ale zároveň byla pro řešení specifických otázek vojenského a krizového řízení utvořena řada nových institucí a veškeré aktivity ZEU byly přesunuty do následujících orgánů EU. Základním kamenem celé EBOP je Politický a bezpečnostní výbor (Political and Security Committee - PSC, francouzská zkratka COPS) se sídlem v Bruselu. Původně Politický výbor, který vznikl roku 1999 na summitu v Helsinkách, byl hlavami států a předsedy vlád na zasedání v Nice v prosinci roku 2001 přejmenován. Je to stálá struktura Rady EU. Jeho hlavní úlohou je sledovat mezinárodní situace v oblasti EBOP, podávat stanoviska týkající se opatření Radě EU, monitorovat vedení vojenských operací a navrhovat alternativy pro řešení krize. Pod vedením Rady EU je zodpovědný za přijímání vhodných rozhodnutí týkajících se politické kontroly a strategického řízení operace. Dostává stanoviska od Vojenského výboru EU a spolupracuje s Vojenským štábem EU. Schůze se koná dvakrát týdně, podle potřeby častěji. Členy výboru můţeme přirovnat k velvyslancům členských zemí. Chybí jim specializace týkající se krizového řízení, z toho důvodu byly zřízeny dva další odborné výbory, Vojenský výbor EU a Výbor pro civilní aspekty řízení krizí. Vojenský výbor EU (EU Military Committee - EUMC) je nejvyšší vojenský orgán v rámci Rady EU. Je sloţen z náčelníků generálních štábů, které reprezentují jejich vojenští zástupci. Poskytuje rady a doporučení týkající se řešení krizí, posuzuje rizika, hodnotí cíle a jiné aspekty týkající se vojenských otázek. Výbor pro civilní aspekty krizového řízení (Committee for Aspects of Crisis Management CivCom) vznikl roku 2000 jako poradní orgán pro řešení krizí z civilního hlediska. Jeho úkolem je vytvoření nevojenských jednotek, např. policejní, záchranářské, justiční kapacity apod. Jelikoţ EU nemá ţádnou evropskou armádu, která by realizovala EBOP, musí se spoléhat na pomoc samotných členských států nebo NATO. Jediný stálý orgán v rámci generálního sekretariátu Rady EU je Vojenský štáb (EU Military Staff - EUMS). Skládá se z vojenských odborníků. Jeho úlohou je včasné varování, hodnocení situace a strategické plánování. Spadá pod vedení Vojenského výboru EU. Generální tajemník Rady a Vysoký představitel pro SZBP (Secretary-General / High Representative for the Common Foreign and Security Policy – SG/HR) zajišťuje politickou viditelnost a jednotný hlas Evropské unie v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. 15

Obě funkce zastává jedna a tatáţ osoba. Úkolem tohoto postu je přispívat k formulaci, přípravě a provádění rozhodnutí a jménem Rady EU vedení politického dialogu se třetími stranami. V současnosti funkci zastává britská baronka Catherine Ashton.6 S rostoucím počtem civilních misí vzrůstala potřeba vytvořit institut, který by posílil integrovanou povahu aktivit. Pro tyto účely byl roku 2007 zřízen Útvar schopnosti civilního plánování a provádění (Civilian Planningand Conduct Capability - CPCC). Tento útvar úzce spolupracuje s Ředitelstvím pro zvládání krizí a plánování a jednají mezi sebou na politickostrategické úrovni. Ředitelství pro zvládání krizí a plánování (Directorate for Civilian Crisis Management – DGE IX) je ze všech struktur nejnovější a má zajistit vojenský a civilní přístup ke krizovému managementu. Pro podporu Rady EU a členských států v oblasti EBOP začala vznikat řada nových institutů a agentur. Jako nejpodstatnější je třeba zmínit Evropskou obrannou agenturu (European Defence Agency - EDA), zaloţenou roku 2004 Radou ministrů. Její snahou je spolupráce na obranné politice, podpora výzkumu a technického rozvoje a tvorba konkurenceschopného trhu v oblasti vojenského vybavení. V čele agentury stojí Řídící výbor (Steering Board), kterému předsedá Catherine Ashton a 26 ministrů obrany zúčastněných zemí, kromě Dánska, které se neúčastní projektu SBOP. Institut bezpečnostních studií EU (Institute for Security Studies - EUISS) má za úkol kultivovat koncepční myšlení o roli EU v evropské a světové bezpečnosti.7 Pro odborné vzdělání v EBOP slouţí Evropská bezpečnostní a obranná škola (The European Security and Defence College - ESDC). Je to organizovaná síť vysokých škol, akademií a univerzit, mezi něţ spadá i jiţ zmíněný Institut bezpečnostních studií. Mimo odborné kvalifikace pomáhá rozvíjet profesionální vztahy mezi jedinci.

6

MINISTERSTVO OBRANY. Rozhodovací orgány v rámci SBOP. In: Army.cz.[online]. © 2004 — 2012. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=7406 7 WEISS, Tomáš. Bezpečnostní a obranná politika. In: Euroskop.cz [online]. © 2005-13. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8715/sekce/bezpecnostni-a-obranna-politika/

16

1.3 Lisabonská smlouva a SBOP Lisabonská smlouva vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009. Po komplikovaném ratifikačním procesu nahrazuje neúspěšnou Smlouvu o Ústavě pro Evropu. Je to další mezinárodní smlouva, která mění nebo doplňuje předchozí primární prameny o Evropském společenství (přejmenovaná na Smlouvu o fungování Evropské unie) a o Evropské unii. Prostřednictvím smlouvy došlo k přejmenování z Evropské bezpečnostní a obranné politiky na Společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP). V Ustanovení o společné bezpečnostní a obranné politice (čl. 42) se smlouva zmiňuje o tom, ţe SBOP je nedílnou součástí SZBP. Zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky. Unie je můţe pouţít pro mise vedené mimo území Unie k udrţení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN. Plnění těchto úkolů je zaloţeno na vyuţití schopností poskytnutých členskými státy. SBOP zahrnuje postupné vymezení společné obranné politiky Unie, která povede ke společné obraně, jakmile o tom Evropská rada jednomyslně rozhodne. Politika Unie uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci NATO.8 Dále byla zrušena tří pilířová struktura a nastalo mnoho institucionálních změn. Je mnohdy kriticky označováno, ţe k posílení pravomocí jednotlivých institucí došlo na úkor členských států. SZBP je svým rozhodováním, financováním a pravidlům natolik odlišná od ostatních politik, ţe ji integrace do vnitřní struktury EU ve větším měřítku nepoznamenala. Nadále si zachovala vlastní specifičnost. I po zrušení pilířové struktury zůstala jako způsob rozhodování jednomyslnost. Jednomyslnost lze chápat jako jednu z mála „zbraní― členských států, prostřednictvím níţ se zachovává rovnost mezi státy a také právo veta. Největší změny se udály z institucionálního hlediska. Evropská rada, která doposud vytvářela společné strategie, byla Lisabonskou smlouvou zařazena mezi sedm hlavních orgánů EU. Udává obecný politický směr a priority EU. Evropská rada nezastává legislativní funkce. Rozhoduje konsenzem, nestanoví-li smlouva jinak. Skládá se z hlav států členských zemí nebo jejich předsedů vlád, předsedy Komise a předsedy Evropské rady. Jednání se zúčastní téţ vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Zasedání se koná dvakrát za půl roku. Další změnou je pozice Předsedy Evropské rady. Tato funkce byla doposud vykonávána premiérem předsednické země. Nyní je volen Evropskou radou na období dva a půl roku. Jeho 8

LISABONSKÁ SMLOUVA. Konsolidované znění smlouvy o EU a smlouvy o fungování EU. 2. vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2009. s. 46-47

17

úlohou je vést jednání Evropské rady, po kaţdém jednání předkládat zprávu Evropskému parlamentu a především reprezentovat Unii ve věcech týkajících se SZBP, ovšem aniţ by ohroţoval pravomoci Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Smlouva ale nedefinuje, v čem toho ohroţení spočívá. Záleţí na praxi, jaké role se kaţdý z nich chopí. V současné době tuto funkci zastává Herman Van Rompuy. Podstatnou změnou bylo zřízení funkce Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Tento představitel je jmenován Evropskou radou spolu se souhlasem předsedy Komise. Ke jmenování postačí kvalifikovaná většina. V minulosti tuto funkci zastávaly dvě rozdílné osoby. Byl to Vysoký zmocněnec pro SZBP a Komisař pro vnější vztahy. Spojením těchto pozic došlo k jednotě při vystupování Unie v rámci vnějších vztahů. Mimo reprezentativní činnosti řídí SZBP, dohlíţí na implementaci této politiky a vykonává předsednickou funkci v Radě. Vysoký představitel nemá hlasovací právo, na legislativním procesu se podílí tvorbou návrhů a následně dohledem nad realizací příslušných aktů.

2 Vztah SBOP k NATO Je důleţité zmínit, ţe SBOP by neměla být náhradou NATO v EU, nýbrţ by jej měla doplňovat. Pomocí SBOP by měla EU být schopna „v případech, kdy se neúčastní NATO jako celek― provádět vlastní vojenské operace. Charakteristiku o vzájemném vztahu obou organizací uvádí dva dokumenty – Deklarace Evropské unie a NATO o Evropské bezpečnostní politice z roku 2002 a dohoda „Berlín plus― z roku 2003. Spolupráce je zaměřena na oblast vojenských kapacit, nešíření zbraní hromadného ničení, civilní nouzové plánování a terorismus.9 Vzájemně se doplňující vztah hraje významnou roli v podpoře mezinárodního míru a bezpečnosti. Snahou spolupráce je plně posílit strategické partnerství v duchu plné otevřenosti, transparentnosti, doplňkovosti a respektování k autonomii a institucionální integritě obou organizací. Je důleţité posílení praktické spolupráce v operacích během krizí, rozšíření politického dialogu, aby zahrnoval veškeré otázky společného zájmu, za účelem sdílení hodnot a perspektiv. Nutnou

9

PIKNA Bohumil. Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie (právní náhled). Praha: Linde Praha, a.s, 2006. s. 339. ISBN 80-7201-615-6

18

součástí je také spolupráce v rozvoji schopností, minimalizace překrývání a maximalizace hospodárnosti.10

2.1 Členské státy NATO a současní členové EU a jejich postoje Na problematiku vztahů EU a NATO se Evropská rada soustředila zejména na zasedání v portugalské Santa Maria de Feira v červnu roku 2000. Za tímto účelem byly zřízeny čtyři pracovní skupiny: skupina zaměřující se na výměnu utajovaných údajů a dalších bezpečnostních otázek, skupina sledující přístup EU k operačním kapacitám a prostředkům NATO, skupina zabývající se vytvořením mechanismů plánování a jejich vlivu na síly rychlé reakce, skupina zabývající se další institucionalizací vztahů mezi NATO a EU.11

10

NORTH ATLANTIC TREATY ORGANIZATION. NATO A-Z. NATO-EU: a strategic partnership [online]. 2012 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_49217.htm 11 FIALA Petr, PITROVÁ Markéta. Evropská unie. 2. vyd. Brno: CDK, 2010. s. 637. ISBN 978-80-7325-223-6

19

Podstatnou součástí bylo dohodnout společný postup a vyjasnit si vzájemné pravomoci, včetně moţnosti vyuţití zázemí NATO, i kdyţ se nebude misí účastnit. Bohuţel státy nejsou jednotné v názorech, jakou úlohu by mělo NATO v rámci spolupráce splňovat. Po skončení studené války nabývají na pozornosti i jiné otázky, neţ vojenské. Strategicky důleţitým se stal např. světový obchod a pokračující globalizace. V tomto ohledu má významnou roli EU. Do popředí se dostává vztah mezi EU a USA. Zdá se, ţe NATO ztrácí v devadesátých letech po rozpadu Varšavského paktu smysl. To potvrzuje postoj Spojených států během války v Afghánistánu, kde raději vyuţily pomoc koalice mezinárodních jednotek neţ sil NATO. Ale v poslední době se USA k NATO vrací, coţ je vidět např. na zapojení NATO do obnovy Iráku.12 V současné době hrozby komunistického reţimu nahradila rizika ze stran nestátních subjektů. Je nepravděpodobná hrozba útoku ze strany státu. Objevují se zde nové hrozby, které jsou různorodější, méně nápadné a hůře předvídatelné. To potvrzují např. útoky z 11. září roku 2001. Naskýtá se situace, kdy by si měly Spojené státy a EU vyjasnit vztah mezi NATO a EU. O pohledu na hrozby dnešního světa nejlépe vypovídají dokumenty Evropská bezpečnostní strategie (EBS) a Národní bezpečnostní strategie Spojených států (NBS). Evropská bezpečnostní strategie je dokument, který byl přijat na summitu v Bruselu v prosinci roku 2003 pod názvem „Bezpečná Evropa v lepším světě―. Deklarace se zmiňuje o těchto hrozbách: Terorismus – je propojen elektronickými sítěmi, má stále lepší finanční zázemí a nebojí se pouţít neomezeného násilí, jeţ způsobuje obrovské ztráty na ţivotech. Nejnovější vlna je globální a je spojena s násilným náboţenským extremismem. Je to problém globálního charakteru, jeţ je součástí i naší společnosti. V poslední době se teroristé zaměřují na evropské země. Byly nalezeny logistické základny buněk alKájdy ve Spojeném království, Itálii, Německu, Španělsku a Belgii.

12

EURACTIV. Evropská unie a NATO [online]. Sep 09, 2006. [cit. 2013-03-04]. ISSN 1803-2486. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-spravedlnost0/link-dossier/evropsk-unie-a-nato

20

Šíření zbraní hromadného ničení – je potenciálně největší hrozbou naší bezpečnosti. Díky reţimům mezinárodních úmluv a vývozním kontrolám se podařilo šíření zbraní hromadného ničení zpomalit, ale nyní se ocitáme na prahu nového a nebezpečného období, kdy hrozí, ţe zejména země Blízkého východu začnou mezi sebou závodit ve výrobě těchto zbraní. Nejobávanějším z moţných scénářů budoucího vývoje je ten, ţe by se teroristické skupině podařilo získat zbraně hromadného ničení. V takové situaci by malá skupina osob mohla způsobit škodu v rozsahu, jakého byly dříve schopny jen státy nebo armáda. Regionální konflikty – problémy, jeţ se vyskytují v Kašmíru, v oblasti velkých afrických jezer a na Korejském poloostrově, mají na evropské zájmy přímý nebo nepřímý vliv stejně jako konflikty, které se odehrávají blíţe evropskému území, zejména na Blízkém východě. Násilné nebo „zakonzervované― konflikty, které přetrvávají i těsně za hranicemi EU, ohroţují regionální stabilitu. Tento konflikt můţe vést k extremismu, terorismu a zhroucení státní moci. Otevírá také prostor organizovanému zločinu. Zhroucení státní moci – špatné vládnutí, tedy korupce, zneuţívání moci, slabé instituce rozkládají státy zevnitř. V některých případech vedly aţ ke kolapsu státních institucí (např. Somálsko, Libérie a Afghánistán pod vládou Talibanu). Přináší sebou terorismus nebo organizovaný zločin. Oslabuje globální vládnutí a prohlubuje regionální nestabilitu. Organizovaný zločin – činnost jeho sítí se v poslední době zaměřuje zejména na území EU. Má i významnou vnější dimenzi, protoţe velkou část činnosti zločineckých gangů zahrnuje pašování drog, ţen, ilegálních přistěhovalců a zbraní. Můţe být propojen s terorismem.13 Hlavním nástrojem k řešení výše uvedených problémů patří „měkká síla―. Tento způsob zahrnuje např. volební pozorovatelské mise a humanitární a rozvojovou pomoc. V poslední době společná prohlášení a postoje Evropské rady v důleţitých otázkách (mírový proces na Blízkém východě, Irák, terorismus, vztahy s Ruskem, Íránem, Kubou atd.) nevyjadřují nic jiného neţ nejniţšího 13

KOLEKTIV AUTORŮ. Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR, 2007. s. 8-9. ISBN 978-8087041-17-8

21

společného jmenovatele. Velké členské státy vedou dále svoje vlastní individuální diplomatické dialogy. EU by však měla mluvit jedním hlasem, aby byla povaţována za světového aktéra.14 Jak uvádí EBS, „ţádná z nových hrozeb není čistě vojenská, ani nelze ţádné z nich čelit čistě vojenskými prostředky―. Ve výše uvedených typech hrozeb můţe mít pouţití vojenské síly v její tradiční podobě často negativní účinky. Jedním z důvodů je měnící se povaha vojenského potenciálu. Lehké střelné zbraně, granáty a další zbraně zlevnily a staly se dostupnějšími, coţ vede ke zmenšení rozdílu mezi těmi, kdo mají k dispozici vyspělou vojenskou techniku, a těmi, kdo ji nemají. Západní státy nemají i přes velký rozdíl takovou převahu. Mají převahu ve vzduchu a v oblasti informační technologie. Ale vzdušné útoky mohou mít devastující následky a vyspělá technologie můţe být efektivním nástrojem proti státním reţimům. Nicméně tato technologie není nic platná, je-li potřeba nastolit nebo udrţet mír či chránit civilisty. Civilní oběti pak mohou posilovat polarizované vnímání skutečnosti, které konflikty dále prohlubuje. Proto SBOP EU zakládá na konceptu lidské bezpečnosti, a ne pouze na bezpečnosti státu. Pro realizaci EBS vznikl dokument Doktrína lidské bezpečnosti pro Evropu, která byla předloţena Javieru Solanovi v Barceloně („Barcelonská zpráva―) dne 15. září 2004. Zpráva se zaměřuje na lidský potenciál. Je zde patrný přesun z nosičů zbraní na nosič informací. Doktrína obsahuje sedm zásad, týkající se jak cílů, tak konkrétního provádění SBOP a definuje kapacity (lidské, kulturní, technologické, právní a organizační), které jsou uplatňování těchto zásad zapotřebí. Mezi zásady patří: Prvořadá důleţitost lidských práv – Přednost před suverenitou má ochrana lidských práv. Mění se přístup v řešení konfliktů tradiční vojenskou formou, která se soustředí především na bezpečnost státu. Nový přístup se soustředí především na jedince. Jasná politická autorita – Je třeba ustavení legitimní politické autority, která bude zajišťovat lidskou bezpečnost. Tuto pozici zastane nejlépe civilista (politik nebo někdo jiný), který rozumí politickému prostředí jak vysílající, tak hostitelské země. Tím se zajistí vazba mezi politikou a bezpečnostní strategií a výběr konkrétních prostředků pro dosaţení správného cíle.

14

FONTAINE, Pascal. Evropa ve 12 lekcích. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. s. 66. ISBN 97892-79-17501-5

22

Multilateralismus – Týká se nejen společného postupu s více státy, ale i těsného vztahu k legitimitě a mezinárodním institucím (NATO, OSN). Současně je záměrem dodrţování mezinárodních norem a koordinace, nikoliv duplování a vzájemná rivalita stran. Postup od nejniţší úrovně po nejvyšší („zdola-nahoru―) – Nejlepším zdrojem informací jsou lidé ţijící v oblasti konfliktu a komunikace s nimi. Dialog můţe slouţit jako systém včasného varování a vodítko k výběru strategií. Soustředění se na regiony – Nové konflikty nemají ţádné hranice, šíří se prostřednictvím uprchlíků, extremistů a zločinců. Situace váţného ohroţení vznikají na úrovni regionů. Není ţádoucí zaměřit se pouze na území jednoho státu, zatímco by se konflikt prostřednictvím uprchlíků a bojových skupin šířil přes hranice tam a zpět. Pouţití právních nástrojů – Pouţití práva není omezeno pouze na diplomatickou či rozhodovací úroveň. Primárním cílem je prosazovat právo i v rámci operace. Vojáci nezastávají jen válčící úlohu, ale spolupracují s civilní částí (např. policie). Snaţí se sbírat informace a důkazy, které napomohou k odsouzení zločinců. Zároveň by měly existovat kodexy chování pro příslušníky jednotek, ale i sankce za jejich porušení. Přiměřené pouţití síly – Vojáci musejí chránit sebe, ale zároveň civilisty jak na své, tak opačné straně. Cílem je ochrana lidí a minimalizace ztrát na ţivotech. Tuto zásadu lze přirovnat k úloze policisty, jehoţ primárním úkolem je chránit lidi, zabíjet pouze v krajních případech.15 Národní bezpečnostní strategie vznikla v září roku 2002 za vlády George W. Bushe. Definuje základní principy nové bezpečnostní strategie Spojených států. Slouţí jako prostředek k udrţení americké vojenské suverenity a rozvoji ozbrojených sil USA, které udrţí svět v bezpečí a zajistí americké strategické zájmy. Podobně jako v EBS je snahou NBS posílit spojenectví usilující o poráţku globálního terorismu a zabránit útokům proti USA, zabránit šíření zbraní hromadného ničení a rozšířit oblast rozvoje otevíráním společností a budováním demokracie. G. W. Bush v tomto dokumentu konstatoval, ţe tradiční strategie koncepce studené války (odstrašování a zadrţování) uţ neodpovídají novým bezpečnostním hrozbám. Tyto hrozby vyţadují změnu 15

KOLEKTIV AUTORŮ. Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR, 2007. s. 17-29. ISBN 978-8087041-17-8

23

myšlení, protoţe teroristy není moţné zastrašit a zároveň není moţně zadrţet proliferaci zbraní hromadného ničení do jejich rukou. Nové strategické myšlení by proto mělo být zaloţeno na aktivním boji proti všem hrozbám ještě dříve, neţ se stačí plně rozvinout.16 Ačkoliv se EU a USA shodují v definici hrozeb, názory jak čelit těmto problémům se značně rozcházejí. EU staví na tzv. multilateralismu, jenţ kombinuje politický dialog, diplomatický nátlak, mechanismy sledování a vyhodnocování situace a v nezbytných případech i donucovací opatření včetně vojenského zásahu ovšem s mandátem OSN. Naopak USA upřednostňují ideologii „rogue states― a osy zla a preferenci vojenské odpovědi na bezpečnostní hrozby (tj. svrhnout tyto darebácké státy i za pomoci vojenských sil). Oba tyto přístupy mají své výhody i nevýhody, ale z dlouhodobého hlediska a také z pohledu dodrţování mezinárodního práva má evropský přístup větší naději na úspěch. Snaţí se totiţ nereagovat na pouhé následky a vnější projevy terorismu (útoky), ale jde po kořenech a příčinách za současného zaměření na hledání dlouhodobých východisek a řešení. EU nepovaţuje současné hrozby za čistě vojenské, nachází zde nutnost kombinace nástrojů (politických, diplomatických, apod.) na jejich řešení.17 Posláním SBOP je progresivní harmonizace bezpečnostních koncepcí a kulturních tvářností jednotlivých evropských států, aby mohly převzít zodpovědnost za civilní a vojenské aspekty bezpečnosti, a rozvíjet odlišné postoje na udrţení a nastolení míru, jaké oba celky zaujímají. Pokračující a stále důleţitější role NATO má tři základní úkoly: zajistit kontinuitu mezi nízkými a středními stupni intenzity nasazení, např. eskalace dominantního postavení, zabezpečit spolupráci USA a EU ve společné snaze o celosvětovou bezpečnost, poskytovat základní obranné záruky, aby případné znovuzavedení branné povinnosti uvnitř Evropy nedestabilizovalo evropskou bázi, a chránit před nutností přípravy na nouzové situace v Evropě.18

16

KHOL, Radek. Národní bezpečnostní strategie USA. In: Mezinárodní vztahy [Online], 2005. s. 71-85. [cit. 201303-24]. Dostupné z: http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/155 17 PIKNA, Bohumil. Bezpečnostní politika Evropské unie (na pozadí bezpečnosti globální). In: Polac.cz [Online], 2007. s. 13. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.polac.cz/eu/bp_eu.pdf 18 LINDLEY-FRENCH, Julian. Vztahy, které zavazují. NATO Review [online]. 2003. [cit. 2013-25-03]. Dostupné z: http://nato.tagomago.be/files/Pages/2003/issue3/czech/art2.html

24

Vztahy EU a NATO by se mohly vzájemně posílit tím, ţe by tyto celky mezi sebou vzájemně nesoutěţily, ale více spolupracovaly na operacích při zvládání krizí. Po zvolení prezidenta Baracka Obamy vzniká konsenzus o klesající uţitečnosti jaderných zbraní tváří v tvář hrozbám a začíná být pociťována nutnost zmenšit velikost jaderných arzenálů v souladu se závazky o nešíření zbraní hromadného ničení. Nachází se zde potřeba pevnějšího partnerství a pozornosti zaměřené na konsolidaci klíčových schopností EU a NATO a lepší koordinace v oblasti obranného plánování, technologie, výzbroje a školení.19 Po teroristických útocích z 11. září 2001 přehodnotilo NATO rostoucí globální rozměr mezinárodní bezpečnosti a začalo působit i ve „vnějších― operacích, mimo euroatlantický prostor, např. převzetí velení nad misí v Afghánistánu. Tím otevřelo cestu politickému dialogu, konzultaci a partnerství s klíčovými státy za hranicemi euroatlantické oblasti, ke kterým patří např. Austrálie, Nový Zéland a Pákistán. Také EU se postupně stává aktivním aktérem na mezinárodním poli. Věnuje se řešení krizí jak ve státech hraničně nejbliţších, tak vzdálených. Mezi ně můţeme zahrnout země Balkánu, Kavkaz, východní Evropu, Středomoří a Střední východ, ale zároveň vzdálené země jako Demokratická republika Kongo a Indonésie. Operační spolupráce s geograficky vzdálenějšími státy by se tak mohla stát základem pro silné euroatlantické partnerství.20 Zástupci obou organizací se pravidelně setkávají na zasedání, kde jednají o konkrétních otázkách, aby v případě potřeby mohla EU podniknout důleţité kroky s pomocí prostředků a odbornosti NATO. Mezi evropskými státy se vyskytly neshody týkající se vztahu SBOP a NATO. Jednalo se o význam pojmu autonomní akce a toho, které duplikace jsou třeba a které nikoli. Největší problém vznikl v otázce plánování kapacit. Jednalo se o při mezi skupinou čtyř států (Francie, Německa, Belgie a Lucemburska), které navrhovaly vytvoření operačního a plánovacího centra EU, a zeměmi v čele s Velkou Británií, které se obávaly toho, ţe vytvoření centra by znamenalo odklon od NATO. Spor byl vyřešen kompromisem koncem roku 2003, kdy vznikla stálá plánovací instituce EU a v rámci Sekretariátu rady civilně-vojenská plánovací instituce, která můţe v případě jednomyslného souhlasu Rady převzít velení nad operací SBOP. Členská základna EU a 19

EVROPSKÝ PARLAMENT. Vztahy EU-NATO: Poslanci žádají užší spolupráci.[online]. 2009. [cit. 2013-0325]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=IM-PRESS&reference=20090218IPR49763&language=CS 20 POP, Adrian. NATO a Evropská unie – spolupráce a bezpečnost. NATO Review [online]. 2007. [cit. 2013-25-03]. Dostupné z: http://www.nato.int/docu/review/2007/issue2/czech/art6.html

25

NATO se z velké části překrývá, 21 států je členy obou organizací. Aby nedocházelo k duplicitě, neměla EU jednat tam, kde jiţ působilo NATO. Důvod byl ten, aby státy neplatily dvakrát za totéţ, tedy jednou pod hlavičkou NATO a jednou pod EU. Většina států disponuje jedinou armádou, kterou dává k dispozici jak NATO, tak EU. Stejné nedostatky se našly i ve výzbroji evropských sil. Do této oblasti patří zejména strategický vzdušný transport, systémy pro doplňování paliva ve vzduchu, přesně naváděná munice nebo strategický průzkum a sběr informací. Koordinaci zajišťuje Headline Force Task Plus, orgán sloţený z expertů obou organizací. Mimo to se kryjí i programy budování zvláštních jednotek rychlé reakce. Aliance má k dispozici NATO Response Force, jeţ zahrnuje 25 000 vojáků, kteří jsou schopni nasazení do 5 dnů na dobu trvání 30 dnů. Vojenskou silou EU je Rapid Response Force, která je větší a pomalejší. Spadá do ní 60 000 vojáků s moţností zásahu do 60 dnů na 1 rok. K tomuto počtu se roku 2010 přidaly „bojové skupiny― (Battle Groups - BGs), které se svou rychlostí nasazení i velikostí podobají aliančním jednotkám. Hranice spolupráce ukázala neschopnost se dohodnout na společné pomoci Africké unii při řešení krize v Darfúru. Výsledkem toho bylo vytvoření dvou oddělených leteckých mostů.21 Mezi členy z EU nepatří do Aliance Rakousko, Kypr, Finsko, Irsko, Malta a Švédsko, přesto se musí bez jakékoliv diskriminace účastnit společných zasedání EU a NATO. V oblasti obrany je kaţdá země svrchovaná, ať uţ je členem NATO nebo neutrální. Euroatlantickou spolupráci stále narušuje turecko-kyperský spor. Turecko odmítá povolit účast Kypru v misích SBOP, která zahrnuje zpravodajskou činnost a zdroje NATO. Kypr nesouhlasí se zapojením Turecka do celkového rozvoje SBOP v míře, která by odpovídala vojenské váze Turecka a jeho strategického významu pro Evropu a Alianci. Parlament proto apeluje na Kypr, aby přezkoumal svůj politický postoj ke členství v Partnerství pro mír, a vyzývají také členské státy NATO, aby nevyuţily svého práva veta k tomu, aby zabránily členským státům EU stát se členy NATO.22

21

EURACTIV. Evropská unie a NATO [online]. Sep 09, 2006. [cit. 2013-03-04]. ISSN 1803-2486. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-spravedlnost0/link-dossier/evropsk-unie-a-nato 22 EVROPSKÝ PARLAMENT. Vztahy EU-NATO: Poslanci žádají užší spolupráci. Evropský parlament [online]. 2009. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=IM-PRESS&reference=20090218IPR49763&language=CS

26

Obrázek 2: Členské státy NATO

Zdroj: https://www.euroskop.cz/751/sekce 1

Obrázek 3: Členské státy NATO

Zdroj: https://www.euroskop.cz/751/sekce

27

2.2 Dohoda známá jako Berlín plus Berlín plus je komplex dohod, který byl uzavřen 17. března 2003 pod záštitou Vysokého zmocněnce a Generálním tajemníkem NATO. Dokument odkazuje na zasedání v Berlíně v roce 1996, kde se ministři zahraničních věcí dohodli na programu Evropské bezpečnostní a obranné identity a na uvolnění prostředků Aliance. Jedná se zde i o zapojení evropských členů NATO, které ale nejsou členy unie (Island, Norsko a Turecko). Cílem dohod je zamezit duplikaci a najít nejlepší účinné řešení krizí. Obsahem jsou čtyři hlavní prvky, ke kterým můţe dojít v případě krize a následném vyvolání operace: zajištění přístupu k operačnímu plánování NATO pro EU. Můţe vyuţít SHAPE (Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě), zajištění alternativy evropského velení NATO pro operace vedené EU včetně jmenování evropského zástupce do funkce vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě, přizpůsobení systému plánování obrany NATO na vyčlenění sil Aliance pro operaci EU. poskytnutí prostředků a kapacit NATO pro EU.23 Byly zavedeny krizové konzultace, které se zaměřují na efektivní a rychlé rozhodování. Dialogu se účastní Politický a bezpečnostní výbor, Severoatlantická rada, vojenské výbory i Generální tajemník NATO a Vysoký představitel. Na základě dohody o ochraně utajovaných informací umoţňuje výměnu utajovaných dokumentů a informací. Dochází ke společným jednání velvyslanců členských států v politickém a bezpečnostním výboru (COPS) a v Severoatlantické radě. V rámci vojenských struktur většina států vysílá do Bruselu jediného vysokého důstojníka, aby je zastupoval jak ve vojenském výboru EU, tak i ve vojenském výboru NATO. Funkčnost „Berlín Plus― se poprvé osvědčila v operaci CONCORDIA v bývalé jugoslávské republice Makedonii. Historicky první vojenská operace vedená EU byla zahájena 31. března 2003. EU zde navázala na působení NATO v operaci „Allied Harmony―(ukončena 31. března 23

POP, Adrian. NATO a Evropská unie – spolupráce a bezpečnost. NATO Review [online]. 2007. [cit. 2013-25-03]. Dostupné z: http://www.nato.int/docu/review/2007/issue2/czech/art6.html

28

2003) na základě předchozí ţádosti makedonského prezidenta. Unie vyuţila schopností NATO, tj. Vojenské plánovací, komunikační a velitelské prostředky a kapacity. Velitel operace EU se stal zástupcem velitele spojeneckých sil v Evropě (DSACEUR) a operačním velitelstvím SHAPE.24 Základními cíly operace bylo demonstrací nadnárodní vojenské přítomnosti dále přispívat k utváření a zachování stability a bezpečnosti zejména v oblastech bývalé krize, přispívat k obnově důvěry mezi etniky zúčastněnými v konfliktu, zabezpečit stálý přehled o celkové situaci v zemi s důrazem na bezpečnostní situaci a přispívat k zajištění bezpečnosti příslušníků mezinárodních organizací, kteří v zemi působili. Bezpečnostní síly EU prováděly postkonfliktní operaci. K ukončení operace došlo 15. prosince 2003. Tuto operaci lze hodnotit jako úspěšnou. EU prokázala svou schopnost zasahovat v krizových situacích. Další operace, kde se vyuţily mechanismy „Berlín Plus―, je ALTHEA. Ke startu mise 2. prosince 2004 došlo po politicko-vojenských jednání mezi EU a NATO. Tehdy se rozhodlo o převzetí vojenské mise SFOR II pod hlavičkou Aliance, jeţ následně spadl pod vojenský kontingent EUROFOR. Rada schválila roční obnovy mezinárodní stabilizační síly (EUROFOR) do 15. listopadu 2013. I tato operace se označuje za postkonfliktní. Vedou se zde pravidelné konzultace s NATO, ale hlášení o postupu operace jsou předávána operačním velitelem přímo jen orgánům EU. Jedná se o vojensko-civilní misi. Hlavními cíly jsou podpora Bosny a Hercegoviny a snaha zachovat bezpečné prostředí, podpora místních orgánů a mezinárodních společností v boji proti paralelním politickým strukturám a všem, kteří brání v prosazování reforem a demokratických hodnot. Dále se jednotky snaţí bojovat proti organizovanému zločinu (korupce, praní špinavých peněz, obchod se zbraněmi, alkoholem a drogami, neoprávněné kácení lesů, daňové úniky při obchodování s palivy a surovinami). Úkolem je i eliminace projevů násilí mezi stále znepřátelenými etniky (bosenští Srbové, bosenští Chorvatové a bosenští muslimové). Dlouhodobé politické cíle směřují k vybudování politicky, ekonomicky a sociálně stabilního státu. Důleţitou součást tvoří také vytvoření mírových sousedských vztahů, které umoţňují vzájemnou spolupráci na integraci země do EU. V oblasti obrany se předpokládá přistoupení

24

CONSILIUM. EU-NATO: THE FRAMEWORK FOR PERMANENT RELATIONS AND BERLIN PLUS. In: Consilium.europa.eu [online]. May 07,2004 [cit. 2013-07-03]. Dostupné z: http://consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/03-11-11%20Berlin%20Plus%20press%20note%20BL.pdf

29

země k projektu Partnerství pro mír v rámci NATO. Operace svým rozsahem značně překonává CONCORDIA. V rámci mise se koná i civilní akce. Na území Bosny a Hercegoviny působí policejní mise EU, jejímţ úkolem je pomoci místním orgánům vytvořit vlastní policejní síly a bojovat proti korupci a organizovanému zločinu. Tato část operace však jiţ nevyuţívá prostředků Aliance. 25 Vojenské operace EU jsou důkazem funkčnosti „Berlín Plus―, který nabízí misím chybějící řídící a plánovací prostředky a schopnosti.26 Zároveň ale nad dokumentem visí několik otazníků. Za prvé proběhly zatím pouze dvě operace s vyuţitím „Berlín Plus―. Za druhé se provádějí stejné, ale zároveň oddělené operace, kde se neaplikuje „Berlín Plus―. Za třetí zde není moţnost kombinace vojenských a civilních nástrojů.27

2.3 Projekt Galileo „Pokud chce Evropa být považována za seriózního partnera ze strany Spojených států a udržet kontrolu základních funkcí pro její hospodářský rozvoj, musí ukázat, že má vůli a prostředky, které budou přítomny ve vesmíru. V tomto ohledu je Galileo pro Evropskou unii klíčovým testem.“ Carl Bildt, bývalý švédský premiér, 200128 Navigační systém Galileo je nezávislý evropský Globální druţicový polohový systém (GNSS). Nese název po významném italském vědci Galileu Galileji, který se mimo jiné zabýval i problematikou námořní navigace. Systém by se měl podobat americkému Navstar GPS a ruskému GLONASS. S výjimkou, ţe oba tyto systémy jsou vojenské a není záruka, ţe v krizových situacích budou plně funkční i pro civilní vyuţití. Navigace dnes tvoří 25

EUFOR. Fact Sheet. EU military operation in Bosna and Hercegovina. [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné z: http://www.euforbih.org/index.php?option=com_content&view=article&id=15&Itemid=134 26 PROCHÁZKA, Josef. Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR, 2007. s. 61-71. ISBN 978-8087041-17-8 27 EUROPEAN SECURITY AND DEFENCE ASSEMBLY OF WEU. The EU-NATO Berlin Plus agreements.In: SHAPE [online]. Nov 2009. [cit. 2013-07-03]. Dostupné z: http://www.shape.nato.int/resources/4/documents/14E_Fact_Sheet_Berlin_Plus[1].pdf 28 PRESSKIT. European Satelite Navigation Systéme EGNOS and GALILEO. In: Tipik multimedia [online]. 2010. [cit. 2013-07-03]. Dostupné z: http://multimedia.tipik.eu/egnos-galileo/pdf/PRESSKIT_12092011_v9.pdf

30

neodmyslitelnou součást ţivota. S rostoucím vyuţitím hrozí větší selhání. Je ohroţena finanční a komunikační činnost veřejných sluţeb, bezpečnostních a humanitních operací a pohotovostních sluţeb. Nebezpečné důsledky by se naskytly např. v případě, ţe by některá z dopravních sluţeb byla na těchto systémech plně zaloţena. EU doteď spoléhala na tyto systémy, protoţe nemá samostatný snímkový satelit. Doposud vyuţívala satelit NATO nebo komerční zdroje a disponovala pouze vyhodnocovacím a satelitním centrem. Projekt vznikl ve spolupráci Evropské unie a Evropské kosmické agentury a měl by přinést autonomii v oblasti shromaţďování dat a druţicových záznamů s multifunkčním vyuţitím. Mimo nezávislosti se jedná i o ekonomické důvody. Globální příjem z produktů a sluţeb satelitních systémů činí 124 mld. euro ročně. Předpokládá se, ţe během prvních 20 let provozu projekt do unijního hospodářství dodá přibliţně 90 mld. euro. Trh s navigačními komponenty trvale roste, coţ by zajistilo jak finanční příjmy, tak vznik nových pracovních pozic. Vedle přímých výnosů nacházíme i kladné externality v podobě efektivnější dopravních systémů, účinnějších záchranných akcí, méně znečištění apod. Galileo je do značné míry navrţen jako civilní program pod civilní kontrolou, ale uvaţuje se i o potenciálním vojenském vyuţití. To je ale otázkou politického rozhodnutí. Dohled nad provozem má zajistit Evropský úřad pro dohled nad globálními navigačními druţicemi GSA, jeţ sídlí v Praze. Absolutní zodpovědnost za řízení a financování má Komise. Technická realizace spadá pod Evropskou kosmickou agenturu (ESA). Jedná se o zatím nejdraţší společný unijní projekt. V kombinaci s GPS a mnoţstvím satelitů poskytne vyšší přesnost, dostupnost a pokrytí. Drţiteli přijímače určí aktuální polohu s přesností aţ na jeden metr. ESA zahájila ve spolupráci s Evropskou komisí výzkum a vývoj v 90. letech minulého století. Pro srovnání první satelit amerického GPS byl vypuštěn roku 1978. Jednání o evropském systému započala ve druhé polovině 90. let. Roku 1999 vyzvala Rada Komisi, aby vypracovala globální systém, který bude pod správou civilních orgánů. Spuštění projektu se neustále oddaluje. Původně měl být systém provozuschopný od roku 2010. V celkové podobě bude Galileo čítat 30 druţic, z nichţ 27 budou operační a 3 záloţní. Velký počet druţic zajistí spolehlivou funkci. Ztráta jednoho satelitu by neměla mít zřetelný vliv na uţivatele. První 2 druţice byly vypuštěny v říjnu roku 2011. V současné době je nový termín 31

zahájení provozu plánován na období 2014/2015, kdy by mělo být funkčních 18 druţic, které by zprostředkovávaly sluţby OS, PRS a SAR. Plný provoz je odhadován na období 2019/2020, kdy by jiţ mělo ve vesmíru kolovat všech 30 druţic a umoţněny i další dvě navigační sluţby. Přestoţe byla záměrem Galileo nezávislost na GPS a GNASS, systém je plně interoperabilní, coţ umoţní větší spolehlivost. Tato vlastnost zaručuje přesnější a spolehlivější určení polohy, dokonce i ve městech s výškovými budovami, které mohou zakrývat signál. Lepší pokrytí ve vyšších zeměpisných šířkách ocení především uţivatelé severní Evropy, kam signál GPS nedosahuje. Je odolný vůči rušení a odrazům. Projekt nabídne celkem pět druhů sluţeb: Základní služba (Open Service – OS) - poskytuje zdarma základní signál. Služba „kritická“ z hlediska bezpečnosti (Safety of Life service – SoL) - bude primárně zlepšovat základní sluţbu OS tím, ţe během několika sekund varuje uţivatele v případě, ţe z nějakého důvodu dojde k nedodrţení garantovaných limitů systému (přesnost atd.). Jedná se o rozšířený signál zahrnující integrovanou funkci. Sluţba je předurčena hlavně pro bezpečnostně-kritické operace v oblasti námořní a letecké navigace, které vyţadují záruku signálu. Předpokládá se, ţe bude vyuţívána v kritických dopravních aplikacích (při řízení letového provozu, automatické systémy přistávání letadel atd.). Z hlediska mezinárodních standardů Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a pravidel Otevřeného nebe (Open Sky regulations) by měla být sluţba certifikovaná. Komerční služba (Commercial Service – CS) - na rozdíl od základní sluţby vyuţívá ještě další dva signály, které jsou chráněny díky komerčnímu kódování, řízeném poskytovateli sluţeb a Galileo operátorem. Kontrola přístupu probíhá na úrovni přijímače za vyuţití přístupového klíče. Poskytuje rychlejší a ze všech sluţeb nejpřesnější přenos dat.

32

Veřejně regulovaná služba (Public Regulated Service – PRS) – by měla fungovat na základě dvou šifrovaných signálů s kontrolovaným přístupem a dlouhodobou podporou. Je přednostně určená pro státem vybrané uţivatele, především pro bezpečnostní sloţky státu. Umoţní lepší zvládání krizových situací v dopravní a záchranářské oblasti, lepší vymahatelnost práva, kontrolu na hranicích a bezpečnost mírových misí. Bude fungovat i ve chvílích krize, teroristických hrozeb nebo přírodních katastrof. Vyhledávací a záchranná služba (Search And Rescue service – SAR) - je sluţba nouzové lokalizace v rámci celosvětové druţicové záchranné sluţby COSPASSARSAT s moţností oboustranné komunikace.29 V případě nouze vyšle uţivatel signál do záchranného koordinačního centra a zpětně mu přijde informace, ţe pomoc je na cestě. Tato sluţba je inovována, doposud neposkytovala zpětnou vazbu.

2.3.1 Projekt Galileo v praxi Mnozí lidé si moţná ani neuvědomují, jak moc je pro ně spojení kosmického systému s běţným ţivotem důleţité, pro některé aţ nepostradatelné. Prostřednictvím lepší navigace se usnadní ţivot zemědělcům, manaţerům přístavů a zefektivní pomoc při mimořádných situacích. Nové nástroje přinesou mnoho sociálních, bezpečnostních a ekonomických výhod. Zajistí příjmy i pro navazující trhy. Vyuţití nalezne především v dopravě (letecké, silniční, ţelezniční, námořní a říční, městské atd.), ale také v jiných oblastech, kde zvýší bezpečnost, přesnost a komfort (pátrací a záchranářské sluţby, bezpečnost bankovních transakcí, spolehlivé dodávky elektřiny apod.). Tím učiní ţivot jednodušší a bezpečnější. Je vhodný pro řešení kritické operace ve formě navádění auta, provoz vlaků a přistávání letadel. V tomto směru se Evropská komise snaţí koordinovat členské státy a dostat veškeré aplikace do podvědomí lidí. Lokalizace Základní sluţba bude přímo zprostředkována jednotlivcům prostřednictvím signálových přijímačů v mobilních telefonech, PDA, mp3 přehrávačích, notebookách, fotoaparátů a video zařízení. Systém LBS nabídne širokou škálu aplikací, jako např. „mobilní ţluté stránky― nebo

29

ČESKÝ KOSMICKÝ PORTÁL. GALILEO – Evropský globální navigační družicový systém.[online]. 2011. [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.czechspaceportal.cz/3-sekce/gnss-systemy/galileo/

33

„blízkost sluţeb―. Uţivatel získá informace o neznámých místech a sluţbách a podnicích, které se v dané lokalitě vyskytují (turistické trasy, nákupní centra, muzea, informace o MHD apod.). Další důleţitou věcí, jeţ aplikace umoţní, jsou pokyny pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, nevidomé a špatně vidící osoby nebo sledování dětí a osob s Alzheimerovou chorobou. Civilní ochrana V humanitárních operacích, co se týče umístění záchranných týmů, topografie nebo map zobrazující nebezpečí, je nutné se spolehnout na přesné informace. V kritických situacích ale můţe být dopravní a komunikační síť nedostupná. Proto je spolehlivost systému Galileo velice důleţitá pro civilní operace. V kombinaci s Globálním monitoringem ţivotního prostředí a bezpečnosti (GMES) můţe být například pouţit ke sledování hasičských sborů zapojených do hašení lesních poţárů atd. Dále pomůţe v hledání ukradeného majetku, ztraceného domácího zvířete či jednotlivce. Urychlí záchranné akce lidí v nouzi a můţe se stát nástrojem pro pobřeţní stráţe a orgány hraniční kontroly. Věda, životní prostředí, počasí Galileo můţe pomoci při sledování znečišťujících látek, ionosféry pro rádiovou komunikaci, nebezpečných nákladů, pohybů ledovců na mapě oceánů, studii přílivů, proudů a hladin moří. Umoţní lepší monitorování atmosféry a vodní páry pro předpověď počasí a klimatická studia. Vědecká společnost bude těţit z časové přesnosti signálů, coţ umoţní přesně dodrţovat mezinárodní časové normy a kalibraci atomových hodin. Dále se stane pomocníkem pro předpověď zemětřesení a sledování pohybu populací volně ţijících zvířat. Doprava Inteligenční navigační systémy pro silniční dopravu zastávají druhou nejvýznamnější část GNSS na trhu, která tvoří téměř polovinu trţeb. Vysoce přesné a spolehlivé signály mohou slouţit k řízení vozového parku a logistiky a výběru mýtného. Stejné výhody se vyskytují i v letecké, námořní, ţelezniční dopravě, ale i pěší turistice. Efektivnější řízení dopravy bude mít příznivý vliv na palivovou spotřebu a časovou náročnost, bezpečnější lety a přistávání, vyuţití silniční infrastruktury, sníţení provozu, rychlejšímu dodání zboţí zákazníkům, větší úspoře času a paliv a menšímu vlivu na ţivotní prostředí. Díky kombinaci elektronické identifikace a umístění vozidla 34

mohou pomoci v zabezpečovacím systému nebo rekonstrukci dopravních nehod. Bude se podílet na bezpečnosti silničního provozu a tvorbě spravedlivé hospodářské soutěţe. Prostřednictvím GNSS bude moci Komise ověřovat dodrţování právních předpisů EU, např. sledování nebezpečných nákladů nebo dálkových dopravců, zda řidiči dodrţují intervaly řízení a odpočinku. Aplikace eCall umoţní záchranářům pomocí zabudovaného přístroje, který automaticky vyšle tísňové volání, lokalizovat vozidlo po nehodě. Sluţba SAR se stane klíčovou pro námořníky a rybáře. V současné době trvá aţ několik hodin, neţ záchranáři lokalizují záchranný maják. Díky Galileo dostanou záchranáři znamení téměř v reálném čase a také oběť obdrţí zprávu, ţe nouzový signál byl přijat, a ţe je pomoc na cestě. Letecké dopravě nabízí levnější a efektivní alternativu pro civilní letectví, lepší řízení letového provozu, niţší spotřebu paliva a bezpečnější přistávání. Zemědělství Integrace signálů Galileo s jinými technologiemi můţe pomoci k lepšímu monitorování distribuce a ředění chemikálií. Navádění traktorů přes satelit povede k přesnosti setí a aplikaci hnojiv, která napomůţe k ochraně ţivotního prostředí. To vše můţe vést k růstu produkce potravin a tím i výnosu z nich. Rybolov Poskytne účinnější výměnu informací mezi loděmi a stanicemi a lepší navigační pomůcky pro rybáře. Finance, bankovnictví, pojišťovnictví Díky zakódovanému systému poskytne větší ochranu proti falšování a přetíţení. Zaručí extrémní časovou přesnost. Můţe se stát jedinečným nástrojem pro ověřování a „časové razítkování― finančních transakcí. To vše zajistí bezpečnost, integritu dat, pravost a důvěrnost.

35

Energie Přesně umístěné systémy jsou nepostradatelné pro projektování, výstavbu a provoz moderních energetických sítí.30 SBOP I přesto, ţe je Galileo první civilní GNSS na světě, nic nebrání tomu, aby byl vyuţit k vojenským účelům. V této souvislosti můţe mít sluţba výrazné dopady na SBOP. Z pohledu SBOP je nejdůleţitější sluţbou systému PRS. Tento nástroj je vyhrazen pouze oprávněným uţivatelům, tj. Radě, Komisi, členským státům, popřípadě řádně ověřeným evropským agenturám EU, třetím zemím a mezinárodním organizacím. Tito uţivatelé pracují s citlivými daty, které mohou být z politického a strategického hlediska velice důleţité, tudíţ vyţadují vládami pověřené aplikace s vysokou úrovní kontinuity. Jeho uţívání bude z bezpečnostních důvodů důsledně monitorováno a kontrolováno. Dne 8. října 2010 byla přijata rozhodnutí, která charakterizují typy uţivatelů s přístupem ke sluţbě PRS, zřizování orgánů pro řízení a kontrolu výroby, drţení a pouţívání přijímačů PRS. Rozhodnutí také obsahuje rámec pro výrobu a zajištění PRS přijímačů, ustanovení o exportu a ustanovení týkající se SZBP.31 Financování projektu V rámci financování se projekt potýkal s řadou komplikací. Původně se počítalo se spojením soukromého a veřejného sektoru. První dvě fáze (definiční fáze a fáze vývoje a hodnocení) byly financované z unijního rozpočtu pro Transevropské dopravní sítě. Definiční fáze probíhající v letech 2000 a 2001 spolufinancovala Evropská komise s ESA. Náklady se vyšplhaly na cca 80 mil. euro. Roku 2003 byla pod záštitou ESA zahájena vývojová fáze. Na tuto fázi bylo pouţito 2400 mil. euro, přičemţ EU poskytla zhruba 2/3 finančních prostředků. Zaváděcí fáze proběhla zcela za financování rozpočtu EU. Suma se pohybovala okolo 3405 mil. euro, přičemţ 560 mil. euro bylo vyuţito v předešlé vývojové fázi, 2400 mil. euro pokryla zaváděcí fáze a 417 mil. euro bylo vynaloţeno na EGNOS. Poslední dvě fáze měly být financovány za pomoci soukromého sektoru prostřednictvím Public Private Partnership (PPP). Tento způsob financování veřejných 30

EUROPEAN GNSS AGENCY. Applications [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.gsa.europa.eu/galileo/applications 31 EUROPEAN COMMISSION. Satelite Navigation[online]. Mar 15, 2010 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/satnav/index_en.htm

36

sluţeb spočívá v partnerství veřejného a privátního sektoru. Společenství firem, které se na financování mělo podílet, ale ze záměru odstoupilo. Firmy se nedokázaly domluvit na výši podílu. Výsledkem bylo zdrţení systému a zvýšení nákladů. Proto se v červnu roku 2007 rozhodlo, ţe projekt EU pokryje náklady formou dodatečného jednorázového navýšení prostředků rozpočtu nad rámec výdajů původně plánovaných finanční perspektivou 2007-2013.32 Ve fázi vývoje vzrostly náklady o celkem asi 500 mil. euro. Pro zajištění kontinuity na sebe Komise tyto náklady na ţádost členských zemí vzala. V zavádějící fázi se rozhodnutí o postupu prostřednictvím soutěţe projevilo pozitivně. Předkládání konkurenčních nabídek vyvíjelo tlak na účastníky soutěţe. Na druhou stranu ale v závislosti na monopolním postavení některých účastníků vzrostly ceny. To ovlivnilo např. cenu vypouštění druţic, kdy se náklady vyšplhaly o více neţ 500 mil. euro v porovnání s původním rozpočtem. Důvodem byla rizika spojená zejména s technickými otázkami, bezpečnostními poţadavky nebo situací na trhu, která doprovázela celou realizaci projektu. Celkové náklady v období 2007-2013 se pohybují okolo 3,4 mld. euro.33 Evropská komise navrhla nový rámec pro financování a správu dvou satelitních navigačních programů Galileo a EGNOS na období 2014-2020. Jde celkem o 7 mld. euro, které by měly zaručit dokončení druţicové navigační infrastruktury a zajistit spuštění systému do roku 2020. Nadále slouţí k financování operací týkajících se kosmické a pozemní infrastruktury, nezbytných doplňkových nebo výměnných činností, certifikačních postupů a poskytování sluţeb.34 Roční náklady na provoz na Galilea činí v řádu 800 mil. euro. Příjmy se za stálých cen odhadují na 80 mil. euro ročně. 35

2.3.2 GSA (European GNSS Agency) GSA je regulační orgán pro evropské programy druţicové navigace (GNSS). Hlavním cílem agentury je poloţení základů pro plně funkční a ekonomicky udrţitelný systém Galileo a jeho zabezpečení. Zároveň se snaţí, aby se stal Galileo největším systémem satelitní navigace pro 32

FIALA Petr, PITROVÁ Markéta. Evropská unie. 2. vyd. Brno: CDK, 2010. s. 643-644. ISBN 978-80-7325-223-6 Odbor kosmických technologií a druţicových systémů. Financování programu Galileo. Český kosmický portál [online]. 2011. [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.czechspaceportal.cz/3-sekce/gnss-systemy/galileo/financovani-programu-galileo/ 34 EUROPEAN COMMISSION. Satelite Navigation[online]. Feb 10, 2010 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/satnav/galileo/index_en.htm 35 EVROPSKÁ UNIE. Galileo will boost economy and make life of citizens easier. In: Europa.eu[online]. Oct 21, 2011 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-11-717_en.htm?locale=en 33

37

civilní pouţití. Ústav zajišťuje bezpečnostní akreditaci a provoz programu. Odpovídá za marketing a komercionalizaci systémů Galileo a EGNOS a přispívá zejména k přípravě uvedení systémů na trh. Tvoří analýzu trhu a propagaci aplikací a sluţeb na trhu v oblasti satelitní navigace. Agentura byla zaloţena Společenstvím 12. července 2004 za účelem zastupování a hájení veřejných zájmů programů na trhu navigačních programů a druţicového určování polohy. Sídlo se přesunulo z Bruselu do Prahy do budovy bývalé Konsolidační agentury, kde bylo 9. září 2012 otevřeno. Česká Republika usilovala o sídlo od roku 2006. Soupeřila s Nizozemím, ale to podpořily jen 4 země, zatímco ČR měla podporu 22 členských státu, 1 stát se zdrţel hlasování. Výkonným ředitelem GSA byl v lednu roku 2011 jmenován italský kandidát Carlo des Dorides. Je to zkušený odborník, který má letité zkušenosti s Evropskou komisí a zvláště s projektem Galileo, kde byl zodpovědný za definici fáze vyuţití. Před nástupem do funkce byl vedoucím koncesního oddělení v úřadu pro dohled nad GNSS a působil jako vyjednavač pro program PPP. Zpočátku se počítá se zhruba 60 zaměstnanci, ale v rámci rozšiřování v souvislosti s novými úkoly při správě systému by měl v budoucnu personál čítat aţ 100 osob. Podmínky přijetí se řídí pravidly EU.

3 Bojová uskupení (BGs) Vzhledem k současné bezpečnostní situaci si EU uvědomuje, ţe ţádnou z dnešních hrozeb nelze řešit čistě vojenskými prostředky. Zároveň se stává nutné věnovat se prevenci krizí, nezbytné postkonfliktní obnově, a popřípadě i robustní intervenci. Primárním cílem je zabránit vypuknutí konfliktu všemi moţnými politickými nebo diplomatickými prostředky. Pokud tyto nástroje selţou, je potřeba nasadit takové vojenské síly a prostředky, které budou schopny vyřešit situaci v co nejkratší moţné době a co nejúčinněji (kvalita se upřednostňuje před kvantitou). Uskupení by mohly být velkým přínosem pro udrţení míru a bezpečnosti na mezinárodním poli. Z těchto důvodů buduje EU tzv. bojová uskupení (Battle Groups – BGs), které budou schopny: rychlého zásahu v místě konfliktu, vedení samostatné operace nebo zahájení operace většího rozsahu, udrţení se v místě konfliktu po dobu minimálně 30 dnů.

38

3.1 Vznik a význam BGs v rámci SBOP Kořeny BGs nacházíme jiţ na Helsinském summitu z roku 1999. Koncepce navazuje na ne příliš úspěšný podnět k vybudování tzv. Sil rychlé reakce EU o síle 50 000 – 60 000 osob. Roku 2003 schválila Rada pro všeobecné záleţitosti a vnější vztahy (GAERC) koncept BGs jako součást EHG. Na zasedání v Londýně roku 2003 se britští a francouzští představitelé odkázali na první samostatnou vojenskou misi EU operaci Artemis v Kongu. Tato úspěšná mise motivovala evropské lídry ke konceptu vytvoření permanentní vojenské struktury rychlého nasazení (VB – bojové skupiny, FRA – taktické skupiny). Na základě tohoto precedentu (Artemis) by měla EU prostřednictvím SBOP podobně reagovat na případné budoucí ţádosti OSN, ať uţ operace probíhající v Africe nebo jinde. Dalším cílem bylo pracovat na rozvoji schopností. Následně získal koncept také podporu ministrů obrany v Bruselu, a tak počátkem roku 2004 vypracovaly Vojenský štáb EU a Vojenský výbor EU evropský koncept bojových uskupení, jeţ vyplýval z francouzsko-britské iniciativy. V dubnu téhoţ roku byl schválen EHG 2010, jehoţ součást tvořila integrace rozvoje bojových skupin do rozvoje vojenských schopností členských států EU. Zároveň představitelé uznali, ţe původního EHG 2003 z Helsinek nebylo dosaţeno. Dne 14. června 2004 následovalo schválení konceptu bojových uskupení EU (EU Battle groups Concept). Dne 22. listopadu 2004 se konala Konference k závazkům vojenských schopností, kde byl projekt oficiálně spuštěn. V období od 1. ledna aţ 30. června 2005 bylo do pohotovosti vyčleněno britské bojové uskupení. V lednu 2007 dosáhl koncept uskupení plných operačních schopností. Od tohoto data je EU vybavená kapacitami, jeţ mohou vést dvě operace současně.36 Bojová uskupení představují základní reakční vojenskou sílu a jednu z moţností na včasné zajištění potřebných kapacit. Povaţuje se za nejdůleţitější nástroj SBOP pro řešení ozbrojeného konfliktu, který je zaloţen na kombinaci zbraní a na principu multinacionality. Ztělesňují obdobu Sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force – NRF). Vytvoření BGs by mělo umoţnit EU vést vojenské operace nezávisle na NATO (ovšem v souladu s Bezpečnostní strategií z roku 2003 přednostně s mandátem Rady Bezpečnosti OSN). Rovněţ by se měly stát podnětem k transformaci národních armád. Podstata BGs spočívá v mobilitě, flexibilitě a interoperabilitě, respektive rychlé přepravě jednotek na místo určení, kvalitním zásobování v průběhu operace a komplexní spolupráci jednotlivých sloţek ozbrojených sil (pozemních sil, námořnictva a

36

MINISTERSTVO OBRANY. Bojová uskupení EU a vztah k ČR [online]. Mar 23, 2009. [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=13642

39

letectva). Právě kvůli hrozbám a konfliktům moderní doby jsou kladeny vysoké nároky na schopnosti vojenských sil. BGs si tak kladou za cíl přispět ke zlepšení připravenosti EU v souladu s SBOP.37 Na základě koncepce se očekává, ţe se budou expediční evropské síly rozvíjet. Schopnosti BGs by měly být aplikovány v následujících operacích: oddělení znepřátelených stran pouţitím síly včetně nastolení míru a zabezpečení zásobovacích linií, operace na předcházení konfliktu včetně preventivního nasazení vojsk, odzbrojovací operace a prosazení embarga, evakuační operace v nepřátelském prostředí, asistence v humanitárních operacích včetně asistence při odstraňování následků katastrof a asistence při evakuaci uprchlíků, obsazení míst vstupů v prostoru operace (přístavů nebo letišť) a zajištění přísunu hlavních sil při operacích většího rozsahu, další případné bojové i nebojové operace k řešení situací v rozsahu tzv. petersbergských úkolů, které se týkají humanitárních a záchranných operací, akcí k udrţení míru a akcí bojových jednotek v krizových situacích, včetně prosazování míru.38

3.2 Podoba BGs Dle konceptu by mělo vzniknout 15 bojových skupin. Uskupení je konstruováno na úrovni praporu o síle zhruba 1500 aţ 2500 vojáků v poli (tj. pěší prapor, velitelství a štáb, velitelská rota, 3x pěší rota, průzkum a logistické zabezpečení), včetně sil bojové podpory (např. Ţenisté, protivzdušná obrana, komunikační a informační podpora, průzkum, zpravodajství, ochrana proti zbraním hromadného ničení apod.) a sil zabezpečení sluţeb v boji (např. zdravotní sluţba, civilně-vojenská spolupráce, vojenská policie apod.). Nejsou dané podmínky pro detailní strukturu jednotlivých uskupení (jsou definovány pouze druhy akcí), coţ zvyšuje flexibilitu pro participující státy. Přesná struktura tudíţ můţe být upravena v závislosti na konkrétním druhu 37

TUČEK, Filip. Bojové skupiny EU: čekání na „ideální konflikt“. In: On War [online]. Mar 04, 2013. [cit. 2013-0317]. Dostupné z: http://www.onwar.eu/2013/03/04/bojove-skupiny-eu-cekani-na-%e2%80%9eidealni%e2%80%9c-konflikt/ 38 PROCHÁZKA, Josef. Mise EU a Bojová uskupení EU: Významný nástroj realizace bezpečnostní politiky EU. In: Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR, s. 63-64. ISBN 978-80-87041-17-8.

40

mise. Měly by být dostatečně flexibilní, aby byly schopné neprodleně provést operaci ve vzdálených oblastech a v nepříznivých podmínkách (hory, pouště, dţungle apod.). Dále by měla být okamţitě akceschopná v rámci velení a příslušných transportních kapacit. BGs jsou podřízené operačnímu velitelství EU mimo prostor operace a které není součástí uskupení. Podstata zodpovědnosti za řízení případné mise se nachází v tzv. „framework nation― (vedoucí země), pod jehoţ vedením kaţdé uskupení provádí cvičení a přípravu jednotek. Jsou zaloţené na mnohonárodnosti, ale je moţná a přijatelná také formace tvořená jen jedním státem.39 Členské státy mohou rovněţ ke spolupráci v BG přizvat zemi, která není členem EU. Příkladem je toho např. účast Norska. BGs fungují na základě semestrální rotace. Podle EHG 2010 by měly být kaţdého půl roku připraveny dvě skupiny, které budou schopny okamţité realizace dvou probíhajících misí současně. Samotná BG přitom ve skutečnosti aţ do chvíle povolání neexistuje. Dílčí lidské i materiální kapacity jsou sice určeny, nicméně zůstávají v domovských státech. Od 1. ledna 2005 bylo do pohotovosti vyčleněno první bojové uskupení tvořené britskými silami. Jiţ od 1. ledna 2007 jsou BGs plně funkční, ale původní vizi o vytvoření dvou uskupení kaţdého půl roku se zejména z ekonomických důvodů naplnit nepodařilo. Přesto je aţ do roku 2016 na kaţdé období připravena alespoň jedna skupina. Především je preferován tzv. model 2+1, tedy přítomnost dvou menších a jednoho většího státu. Nejvíce aktivní jsou uskupení Nordic (Švédsko, Finsko, Norsko, Estonsko a Irsko) a HELBROC (Řecko, Bulharsko, Rumunsko a Kypr), které jiţ navázaly pravidelnou spolupráci. Právě navázání hlubší spolupráce mezi členskými státy v oblasti obrany a bezpečnosti je jedním ze základních záměrů konceptu BGs, Ani Česká republika nezůstává v ústraní. V roce 2009 vytvořila skupinu se Slovenskem a roku 2012 pod vedením Německa s Rakouskem a Irskem (ještě ve spolupráci se státy Chorvatskem a Makedonií, které nejsou členy EU). Na první polovinu roku 2016 je pak naplánována tzv. Visegrádská skupina.40 Přehled rotací v období 2005-2013 je uveden v následující tabulce.

39

MINISTERSTVO OBRANY. Bojová uskupení EU a vztah k ČR [online]. Mar 23, 2009. [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=13642 40 TUČEK, Filip. Bojové skupiny EU: čekání na „ideální konflikt“. In: On War [online]. Mar 04, 2013. [cit. 2013-0317]. Dostupné z: http://www.onwar.eu/2013/03/04/bojove-skupiny-eu-cekani-na-%e2%80%9eidealni%e2%80%9c-konflikt/

41

Tabulka 1: Battle groups

Semestr

Operační středisko (OHQ) 2005

1. semestr

Velká Británie Francie

2. semestr

Itálie neobsazeno 2006

1. semestr

Francie, Německo Španělsko, Itálie, Řecko, Portugalsko

2. semestr

Francie, Německo, Belgie

Francie

neobsazeno 2007 1. semestr

Francie, Belgie Německo, Nizozemsko, Finsko

Francie Německo

Itálie, Maďarsko, Slovinsko 2. semestr

(„Multinational Land Force― –

Itálie

MLF) Řecko, Bulharsko, Kypr, Rumunsko („HELBROC―)

Řecko

2008 1. semestr

Švédsko, Finsko, Estonsko, Norsko, Irsko („Nordic―)

Švédsko

Španělsko, Francie, Portugalsko, Německo 2. semestr

Německo, Francie, Belgie, Lucembursko, Španělsko Velká Británie

42

Francie Velká Británie

2009 1. semestr

Itálie, Španělsko, Řecko, Portugalsko („SILF―) Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Kypr („HELBROC―)

2. semestr

Řecko

Česká republika, Slovensko Francie, Belgie, Lucembursko 2010

1. semestr

Polsko, Německo, Lotyšsko, Litva, Slovensko Velká Británie, Nizozemsko

2. semestr

Itálie, Rumunsko, + Turecko Španělsko, Francie, Portugalsko

Itálie Francie

2011 Nizozemsko, Německo, 1. semestr

Finsko, Rakousko, Lotyšsko

Německo

(„Saxon―) Švédsko, Finsko, Estonsko, Irsko, +Norsko („Nordic―) 2. semestr

Řecko, Bulharsko, Kypr, Rumunsko („HELBROC―) Portugalsko, Španělsko, Francie, Itálie („Eurofor―)

43

Velká Británie Řecko Francie

2012 1. semestr

Francie, Belgie, Lucembursko Francie neobsazeno Itálie, Slovinsko, Maďarsko

2. semestr

(„Multinational Land Force―

Itálie

MLF) Německo, Rakousko, Česká republika, Irsko, + Chorvatsko, Makedonie

Německo

/FYROM 2013 1. semestr

Polsko, Německo Francie („Weimar―)

Francie

neobsazeno 2. semestr

Velká Británie, Švédsko*, Lotyšsko, Litva

Velká Británie

neobsazeno 2014 Řecko, Bulharsko*, 1. semestr

Rumunsko, Kypr

Řecko

(„HELBROC―) neobsazeno Belgie, Nizozemsko, 2. semestr

Německo, Lucembursko,

Německo

Španělsko Španělsko, Itálie, Řecko, Portugalsko

44

Řecko

2015 1. semestr

Švédsko*, Finsko* neobsazeno

2. semestr

Francie, Belgie*

Francie

neobsazeno 2016 1. semestr

Polsko, Maďarsko, Slovensko, Česká republika („Visegrad―) neobsazeno

2. semestr

Velká Británie*

Velká Británie

neobsazeno 2017 1. semestr

neobsazeno neobsazeno

2. semestr

neobsazeno neobsazeno

Zdroj: http://www.isis-europe.eu/sites/default/files/publications-downloads/esr56_EUBattlegroupsJune2012%20MH_2.pdf

Framework nation + třetí země * účast závisí na schválení národním parlamentem

3.3 Nasazení BGs Poţadavky kladené na schopnosti BGs přesahují charakter klasické mírové operace. Základním principem EHG 2010 je, aby EU byla schopna nasadit uskupení v případě na krizi, a to buď samostatně, nebo jako součást větší mise. Skupina musí být schopna operovat kdekoliv na světě v okruhu 6000 km od Bruselu, mimo arktického prostředí. Široký akční rádius byl zvolen zcela záměrně, jelikoţ EU měla na paměti rovněţ africký kontinent, ve kterém viděla budoucí zdroj ohroţení. O nasazení BG rozhodne Unie do 5 dnů. Vyslání skupiny do krizové oblasti musí schválit nejen všichni členové Rady EU, ale zároveň představitelé států, které skupinu vysílají. BG bude schopná rozmístění do 10 dnů od rozhodnutí Rady EU. Působnost v místě konfliktu trvá do 30 dnů, a v případě rotace nebo doplnění je moţnost prodlouţení do 120 dnů, případně do 45

příchodu stabilizačních jednotek. Tato relativně krátká doba svědčí o primárním účelu jednotek. Umoţňuje stabilizovat situaci před nasazením jednotek OSN nebo vyplnit překlenovací termín mezi mandáty mezinárodních sil.41

3.3.1 Problémy s nasazením Problém tkví zejména v tom, ţe nasazení Bojové skupiny musí jednomyslně schválit Rada a zároveň příslušné členské státy, které jsou v daném okamţiku součástí skupiny, dle domácích procedur. Procedury jsou příliš zdlouhavé a zájmy jednotlivých států jsou značně rozdílné. Ze stran států (parlamentární spolupráce v BG) došlo v rámci usnadnění a zkrácení postupů k určitému pokroku. Nicméně koordinace rozhodování a velení v rámci EU a na vnitrostátní úrovni je nadále nedostačující. Zdlouhavé rozhodování brání BGs potenciálně reagovat včas. Nepodařilo se shodnout ani ohledně nasazení v misích, kde jiţ síly EU působí. Mise v Čadu, Kongu, ani Somálsku, kde BGs potenciálně mohly hrát podpůrnou civilní úlohu, nebyly povaţovány za vhodné. Povolání BG jako rezervní síly v rámci operace Althea v Bosně a Hercegovině odmítl Vojenský výbor s obdobným odůvodněním. Pokud vznikly konečně příleţitosti, kde by byly moţné BGs nasadit, zůstává nejasné, zda byly splněny poţadované podmínky (neshody v typech úkolů). Zatím největší příleţitost pro zapojení BG představoval svou povahou konflikt v Mali. Ozbrojené skupiny teroristů relativně blízko evropských hranic vyţadovaly nasazení flexibilní mise, která by před příchodem mezinárodních jednotek Africké unie a OSN povedla k zatlačení teroristů a obnovení pořádku. Polsko, které má jednotky v Afghánistánu, a Německo, které je v rámci nasazení vlastní síly vţdy váhavé, byly předběhnuty Francií. Místo koordinovaného nasazení aktuálně připravené Výmarské skupiny tak převzal milaterálně úvodní iniciativu pouze jeden její člen Francie. Obecná nechuť evropských států zapojit se do vojenských misí je jedna z příčin, proč BG nebyla doposud nasazena. Stejné rozpory vznikly v době, kdy uskupení tvořilo Švédsko. Švédští představitelé velmi často kritizovali skutečnost, ţe dosud ţádná BG nezasáhla. Od toho se odvíjí otázka, zda by nasazování BG nemělo být flexibilnější. Obvykle neutrální Švédsko se tak

41

TUČEK, Filip. Bojové skupiny EU: čekání na „ideální“ konflikt. In: Euroskop [online]. Feb 21, 2013. [cit. 201303-25]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/22013/clanek/bojove-skupiny-eu-cekani-na-idealni-konflikt/

46

stává iniciátorem k silnější vojenské dimenzi EU. Přesto, ţe není Švédsko členem NATO, má vyspělou armádní techniku a zapojení do zahraničních operací je pro něj velice důleţité. Očekávanou přeměnu armád brzdí šetření. V roce 2010 jen tři státy vydaly na obranu více neţ 2% HDP. Mnoho národních vojsk je proto nepřipraveno na logisticky náročné operace. Tlak na systém sdílení kapacit („pooling and sharing―) zároveň často vede k preferenci jedné armádní sloţky na úkor jiných. Přestoţe v širším měřítku (např. NATO) můţe mít pozitivní následky, akceschopnosti malých BGs trend neprospívá. Neochota vydávat stále více finančních prostředků na obranu škodí evropskému zbrojnímu průmyslu a udrţuje Unii v podřízeném postavení vůči Spojeným státům, přičemţ narušuje i vztahy s Aliancí. Stále větší rozdíly mezi vojenskými potenciály EU a USA totiţ vedou k nerovnováze a z toho plynoucí nedůvěře. Dále se zde vyskytuje problém s vyčleňováním stejných jednotek pro NATO (NRF) a EU (BGs). Otázkou je, zda BGs neoslabují tradiční úlohu NATO. Jednou z výtek kritiků Lisabonské smlouvy byla právě obava ze silnější obranné politiky EU po vstupu tohoto dokumentu v platnost. Ve skutečnosti EU oficiálně stále uznává primární roli NATO při zajišťování evropské bezpečnosti. Role evropských jednotek je z tohoto hlediska spíše doplňující. V tomto ohledu dochází ke střetu dvou skupin. Zastánci evropské integrace vidí v BGs zárodek silných autonomních kapacit unie, které nebudou přímo závislé ani na Alianci, ani na Spojených státech. Ti co hájí silné transatlantické vztahy mezi Evropou a Amerikou budou naopak vţdy proti tomu, aby Unie vytvářela jakékoliv paralelní struktury vůči NATO.42 Komplikace s řízením mise můţou nastat u uskupení, kterých se neúčastní země s Operačním střediskem (Operational Headquarters – OHQ). Mezi země s OHQ patří Německo, Francie, Velká Británie, Řecko a Itálie. Bruselské operační centrum v rámci Vojenského štábu nemusí být vţdy efektivní, protoţe má omezené kapacity. EU se snaţí zaměřit na nedostatky a soustředí se na výzkum v oblasti transportních kapacit, komunikačních systémů a technologií, které budou v budoucích operacích pro řešení krizí potřebovat.

42

ŢIŢKA, Jan. Battle groups: EU není ani trpaslík, ani obr. In: Natoaktual [online]. Aug 3, 2009, 1pm [cit. 2013-0327]. Dostupné z: http://www.natoaktual.cz/battle-groups-eu-neni-ani-trpaslik-ani-obr-fgs/na_analyzy.aspx?c=A090803_132503_na_analyzy_m02

47

V rámci jednoho uskupení se mohou sejít vojáci různých evropských národností, včetně třeba tradičních historických rivalů. Jako příklad lze uvést plán německo-rakousko-české BG. Někteří politikové varovali před oţivováním historických vzpomínek. I přes výše zmíněné problémy hrají BGs v rámci SBOP významnou, nejen symbolickou roli. V rozsáhlém výzkumu německý Institut pro mezinárodní a bezpečnostní záleţitosti (EU Battlegroups: What Contribution to European Defence, 2011) dospěl k závěru, ţe případné zrušení konceptu by vyslalo fatální signál o schopnosti a vůli EU efektivně působit při řešení bezpečnostních konfliktů.43

3.3.2 Zapojení České republiky do BGs Česká republika se prezentuje v mezinárodních vztazích jako demokratický a politicky, hospodárně a sociálně vyspělý stát střední Evropy, který v souladu se svými zahraničněpolitickými zájmy sdílí odpovědnost za udrţování míru a bezpečnosti v regionálním i globálním měřítku. Bezpečnost ČR má spojitost s vývojem mezinárodního bezpečnostního prostředí. Podíl na zajišťování mezinárodní bezpečnosti a stability je proto strategicky bezpečnostním zájmem ČR. K jeho naplnění jsou v souladu se zahraničně-politickými prioritami ČR a politickovojenskými ambicemi stanovenými ve Vojenské strategii ČR nasazovány vojenské síly a prostředky do operací mimo území republiky. Zapojení ČR do konceptu BG EU vychází z usnesení vlády dne 27. Října 2004, kterým vláda schválila obecný přístup ČR k SBOP. ČR nebude vyčleňovat zvláštní jednotky pro NATO a zvláštní jednotky pro EU, jelikoţ moţnosti vlastních vojenských kapacit jsou omezené. Tudíţ jednotky určené pro EU vycházejí ze sil předurčených pro NATO. ČR svými prostředky přispěje do struktury velení a řízení BG, poskytne pěší a ţenijní rotu, četu chemické ochrany, zdravotnický prvek Role 1, četu protivzdušné obrany, skupinu geografického zabezpečení, tým pro civilně-vojenskou spolupráci, národně podpůrný prvek a skupinu Vojenské policie. Mezi silné stránky české armády patří především chemici, kteří jsou ve svém oboru dobří jiţ řadu let a

43

TUČEK, Filip. Bojové skupiny EU: čekání na „ideální“ konflikt. In: Euroskop [online]. Feb 21, 2013. [cit. 201303-25]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/22013/clanek/bojove-skupiny-eu-cekani-na-idealni-konflikt/

48

hrají klíčovou roli i v rámci Aliance. Dále mohou pomoci např. s výcvikem pilotů vrtulníků. Protoţe v současné době není znám prostor působení ani konkrétní úkol, je zvaţovaný příspěvek ČR připravován jako soubor sil, z něhoţ budou pouţity jednotlivé schopnosti v závislosti na konkrétní operaci. Rozhodování o vyslání BG do operace probíhá na mezinárodní a vnitrostátní úrovni. Z vnitrostátního hlediska je k vyslání sil a prostředků do zahraničních operací nutný souhlas obou komor Parlamentu ČR. Co se týče BG, Ústava ČR umoţňuje vyslání sil a prostředků v poţadované době reakce (tj. 10 dnů) pouze v případech, kdy o vyslání můţe rozhodnout vláda. O vyslání ozbrojených sil ČR mimo její území nejdéle na dobu 60 dnů vláda můţe rozhodnout v případě, jde li o: plnění závazků, které vyplývají z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíţ je ČR členem, a to se souhlasem přijímacího státu, účast na záchranných pracích při ţivelných pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích. Vláda je povinna ve všech těchto případech o svém rozhodnutí informovat obě komory Parlamentu ČR, jeţ můţe její rozhodnutí zrušit. Z toho vyplývá, ţe pokud by byly síly BGs vyslány do operace v zájmu míru a bezpečnosti ve světě, která nemá charakter společné obrany proti napadení, ani nejde o operaci se souhlasem přijímacího státu, musí o vyslání sil a prostředků rozhodnout pouze Parlament ČR. Jelikoţ ale nelze jeho rozhodnutí získat v poţadované době reakce (tj. do 10 dnů), musela by ČR s největší pravděpodobností uplatňovat národní výhrady při rozhodování Rady EU o nasazení BG v tom smyslu, ţe vyslání sil a prostředků rezortu MO do takové operace BG podléhá předchozímu souhlasu Parlamentu ČR. Takový postup by ovšem mohl ohrozit hodnověrnost ČR jako spolehlivého partnera a zpochybnit její závazky vůči EU. Z toho důvodu, aby se urychlilo jednání, byl např. v období, kdy vojenské síly ČR tvořily část BG, od 1. července do 31. prosince 2012 omezen souhlas Parlamentu ČR. Ministr obrany má za úkol informovat vládu jednou ročně, a to vţdy do 31. Května o nasazení sil a prostředků resortu MO v zahraničních operacích v předcházejícím roce. 49

Česko sdílí zájem o koordinaci a provázanost společného úsilí. Schvalování působení sil a prostředků Ministerstva obrany (MO) doposud probíhalo v ročním cyklu pro následující rok. Praxe ale ukazuje, ţe schvalování na jeden rok není optimální. Je třeba, aby plánování sil a akvizice techniky materiálu nezbytného pro nasazení v operacích bylo zahájeno ve značném časovém předstihu. Tím je moţné dosáhnout určitých úspor. Základním kamenem pro koordinaci uţší spolupráce je včasná komunikace se spojenci a partnery podílejícími se na misích zároveň. Finanční náklady související s působením sil a prostředků v zahraničních misích se hradí z rozpočtu kapitoly MO. Úhradu rozpočtově nezajištěných finančních prostředků mimo kapitolu MO na pokrytí případného nasazení v misích BG mimo území ČR musí zajistit Ministerstvo financí. Udrţování stability a bezpečnosti prostřednictvím zahraničních misí představuje ideální a často vůbec jediný způsob, jak sníţit dopady hrozeb na bezpečnostní zájmy České republiky a jejích spojenců.44 Ovšem pokud jde diskuzi, která se v Evropě vede na téma co nejrychlejšího nasazení BGs do akce, aby EU prokázala svoji vojenskou sílu, české ministerstvo zastává toho názoru, ţe není nutné hledat příleţitosti k nasazení BGs za kaţdou cenu. Důleţitý je fakt, ţe Unie má účinný nástroj, díky němuţ můţe rychle reagovat na krizové situace.45 Historicky první účastí České republiky na konceptu BG EU bylo utvoření bojového uskupení společně se Slovenskem. Na podzim roku 2005 bylo podepsáno Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany

ČR a Ministerstvem obrany SR o vytvoření společného česko-

slovenského bojového uskupení EU. V komuniké se ministerstva zmiňují, ţe se zřetelem na Bezpečnostní strategii EU a zdůrazňujíce své odhodlání a závazek přispívat k naplňování a dalšímu rozvoji EBOP a u vědomí toho, ţe realizace Konceptu bojových uskupení EU je jedním z nejdůleţitějších prvků procesu posilování schopností EU rychle reagovat na krizové situace a ve snaze podílet se na takovémto rozvoji vojenských schopností EU se rozhodly za tímto účelem 44

SENÁT PČR. Vládní návrh na působení sil a prostředků rezortu MO v zahraničních operacích v letech 2011 a 2012 s výhledem na rok 2013 [online]. 2010. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/56994/48354 45 ŢIŢKA, Jan. Battle groups: EU není ani trpaslík, ani obr. In: Natoaktual [online]. Aug 3, 2009, 1pm [cit. 2013-0327]. Dostupné z: http://www.natoaktual.cz/battle-groups-eu-neni-ani-trpaslik-ani-obr-fgs/na_analyzy.aspx?c=A090803_132503_na_analyzy_m02

50

spojit síly a vytvořit česko-slovenské bojové uskupení. Strany se dohodly, ţe výcvik národních kontingentů proběhne v národní odpovědnosti účastníků. Pro dosaţení interoperability komponentů BG se budou provádět společná cvičení a společný výcvik v rámci nadnárodní přípravy kontingentů. Česká účast bude zastávat roli framework nation, bude nést odpovědnost za celkovou koordinaci výstavby a přípravy a jmenuje velitele BG v hodnosti podplukovníka. Zástupcem podplukovníka bude pak slovenský účastník. Struktura BG pro konkrétní operaci bude stanovena aţ dle poţadavků Operačního plánu dotyčné operace. Národní kontingenty budou v národní podřízenosti účastníků mimo pravomocí převedených v rámci předání velení operačnímu veliteli (Transfer of Autority – TOA). Velení a řízení bude vycházet z příslušných konceptů EU a bude vykonáváno v souladu s příslušnými rozhodnutími EU a v souladu s vnitrostátními předpisy. Pracovním jazykem BG byla zvolena čeština a slovenština a v komunikaci mezi BG a vyššími stupni velení se bude uţívat angličtina. Kaţdý účastník bude odpovídat za náhradu nákladů svého národního kontingentu. Za účelem úhrady společných nákladů a nákladů vydávaných ve prospěch obou účastníků můţe být zřízeno společné financování. Ve vztazích mezi účastníky se budou nároky na náhradu škody řešit v souladu s Dohodou mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil.46 Skupina byla vyčleněna do pohotovosti v druhé polovině roku 2009. Uskupení čítalo více neţ 2500 vojáků. Z toho naprostou většinu tvořila česká část a zhruba 400 vojáků pocházelo ze slovenské armády. Základ BG tvořili výsadkáři ze 43. Mechanizovaného praporu v Chrudimi a příslušníci velitelství 4. bru ze Ţatce. V dubnu roku 2008 byla na pravidelné koordinační konferenci BG v Bruselu představena společná nabídka bojového uskupení s dobou pohotovosti v druhém pololetí 2012. Mimo ČR se na uskupení se podílelo Německo

s pozicí vedoucí země,

Rakousko, Chorvatsko,

Makedonie/FYROM a Irsko. Právě uskupení s Německem vyvolalo ostrou diskuzi na politické scéně. Především komunisté a politici ODS zastávaly názoru, ţe vojenská spolupráce vyvolá negativní historické vzpomínky. Na druhé straně panoval názor, ţe tato spolupráce by mohla 46

Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Slovenské republiky o vytvoření společného česko-slovenského bojového uskupení Evropské unie. 2005. Dostupné z: http://www.army.cz/scripts/file.php?id=4471&down=yes

51

symbolizovat uzavření dané kapitoly v dějinách mezi oběma národy. Celkový počet vojáků ve skupině z šesti evropských zemí činil 2800. Pro zmíněné uskupení nebylo předpokladem nasazení v Libyi, kde probíhala občanská válka. Vše záleţelo na vůli libyjských obyvatel, jeţ si nepřáli přítomnost západních vojsk.47 Vláda schválila návrh, aby ČR pro koncept BGs vyčlenila na období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 5 osob, kteří byli vysláni do Operačního velitelství v Německu, pro přípravu případného nasazení. V návrhu dále rozhodla o působení celkem 350 armádních příslušníků v rámci BGs v době od 1. července 2012 do 31. prosince 2012. celkem 350 armádních příslušníků, s tím, ţe o případném nasazení rozhodne vláda, která o takovém rozhodnutí neprodleně informuje obě komory Parlamentu ČR.48 Uskupení doplnila o mechanizovanou rotu doplněnou o potřebné logistické zabezpečení. Příprava proběhla ve dvou etapách – národní individuální a později i na úrovni jednotek. Na rok 2013 není naplánováno zapojení ČR do konceptu BG. Dne 4. května 2012 v Litoměřicích podepsali zástupci MO států Visegrádské čtyřky komuniké o utvoření společné BG v první polovině roku 2016. Mimo to se domluvili na intenzivnější spolupráci v regionu a snaze koordinovat své obranné plánování. Chtějí dát najevo, ţe čtyři země střední Evropy jsou schopné chopit se takové úlohy, aniţ by za nimi stála nějaká evropská velmoc. V rámci zemí V4 probíhá diskuze o společném pořizování vojenské techniky a výzbroje, od kterého si slibují zlevnění, neţ kdyby si kaţdý stát pořizoval techniku sám. Polsko má zájem na společném plánování téţ v rámci iniciativ NATO, jako např. Smart Defence. Státy V4 si jsou natolik blízko, ţe v jejich moţnostech konání záleţí jen na jejich kreativitě a nápadech. Setkání se konalo nedlouho před zásadním summitem NATO v Chicagu. Podle polského ministra obrany si chtěli představitelé MO V4 během schůze rovněţ potvrdit, ţe se na budoucnost Aliance dívají stejně. Společný hlas zástupců států V4 je pak slyšitelnější. Podle maďarského ministra obrany doprovázelo společné rozhovory vzájemné porozumění. Ani jedna strana neměla názor, který by zbylé neakceptovaly. To svědčí o ţivotaschopné spolupráci mezi zeměmi. Zmínil se také o moţné spolupráci při společném výcviku. Slovenští zástupci ocenili, ţe spolupráce mezi zeměmi 47

ČTK. Češi příští rok vyčlení 350 vojáků do bojové jednotky EU. [online]. Sep 01, 2011. [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: www.ctk.cz 48 VLÁDA ČR. Usnesení Vlády ČR č. 722 ze dne 6. Října 2010. Dostupné z: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/ADFCC98B33868514C12577B300392409/$FILE/722%2 0uv101006.0722.pdf

52

V4 zůstává nejen v politické rovině, ale přechází i do konkrétních projektů. Město Litoměřice bylo ze symbolických důvodů. V minulosti bylo významným posádkovým městem a armádní ţenisté tam dodnes cvičí. Skupinu povede Polsko a zapojí do ní 1300 – 1600 vojáků, Slovensko poskytne 400 vojáků a Maďarsko 350 vojáků. Českou republiku zastoupí asi 800 příslušníků. Počet osob v BG by tak měl přesáhnout 3000. Polsko zprostředkuje hlavní část bojových sil a specializované schopnosti, ČR je připravena vyčlenit zdravotnický a logistický modul, Maďarsko ţenijní jednotky a Slovensko jednotku ochrany proti zbraním hromadného ničení.49 Český ministr uvádí, ţe Polsko pro nás představuje nejdůleţitějšího partnera ve středoevropském regionu a zároveň v rámci V4. Dosavadní bilaterální spolupráce probíhala a pobíhá spíše na úrovni jednotlivých vojsk, v sektoru vzdělávání, logistiky a zdravotnickém výzkumu. Zájem je ale i o multilaterální spolupráci nejen v rámci V4, ale i s NATO a EU. Podstatné je se zaměřit na budoucí moţnou kooperaci v obranném průmyslu a hladký průběh přípravy bojového uskupení. Podstatnou se jeví komunikace s USA, za účelem udrţení významu středoevropského regionu v podvědomí. Hledá se odpověď na to, jakým způsobem můţou ČR a Polsko spolupracovat, aby v době, kdy USA přesouvá pozornost na asijský kontinent a stahuje své jednotky z Evropy, byla udrţena silná transatlantická vazba. Organizace a účast na mezinárodním cvičení můţe být velice přínosná pro prohloubení vzájemné spolupráce.50 V rámci uţší spolupráce je primárním cílem zaměřit se na nadnárodní obrannou kooperaci, zatímco globální finanční krize má negativní dopad na vojenské rozpočty. Snahou je dále aktivně pracovat na posílení evropských obranných schopností, které přispějí k rozvoji SBOP a posílení NATO. Hlavní výzvou je udrţení interoperability spojeneckých sil. Podporují alianční techniku výcviku, která pokrývá široké spektrum moţných vojenských operací. V této snaze by měly být NATO Response Force vlajkovou lodí. V současnosti jsou rozpočty na obrannou politiku velice omezené, proto je důleţité zaměřit se na dané oblasti, např. letectví. Podstatné je se pracovat na 49

OHA. Ministři obrany Visegrádské čtyřky schválili vznik společného bojového uskupení. In: army.cz [online]. May 04, 2012, [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ministri-obrany-visegradske-ctyrky-schvalili-vznikspolecneho-bojoveho-uskupeni-68217/ 50 HALADOVÁ, Olga. Ministři obrany ČR a Polska jednají o další spolupráci. In: army.cz [online]. Apr 26, 2013, [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ministri-obrany-cr-a-polska-jednaji-o-dalsi-spolupraci82689/

53

konkurenceschopnosti

v obranném

průmyslu

a

být

účinnější

v klíčových

vojenských

schopnostech prostřednictvím technologicky vyspělých projektů, na coţ má spojitost s podporou malého a středního podnikání.51

51

Joint statement of the Ministers of Defence of the Czech Republic, the Federal Republic of Germany, the French Republic, Hungary, the Republic of Poland and the Slovak Republic after their meeting in Warsaw. Mar 06, 2013. In. Mzv.cz[online]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/public/c1/3b/d9/966347_893420_Joint_Statement.pdf

54

Závěr Evropa je velmi často označována za ekonomického obra, ale politického trpaslíka. Za poslední desetiletí ale lze sledovat, ţe se snaţí z této pozice vymanit a SBOP toho můţe být příkladem. Bere na vědomí, ţe současné hrozby samotný stát není schopen řešit, a proto je potřeba pomoc i ostatních států a spolupráce s nimi. V rámci spolupráce má EU dobré předpoklady stát se významným strategickým aktérem v boji s krizemi a pomoci zajistit stabilní, bezpečnější a jednotnější svět. V jejím zájmu je nadále rozvíjet kapacity a prostředky, díky kterým můţe přispět k lidské bezpečnosti. Ačkoliv se můţe zdát, ţe problémy za hranicemi EU se nás netýkají, ve skutečnosti je tomu jinak. Nové hrozby, jako je terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, zhroucení státní moci a organizovaný zločin se šíří z místa na místo. Konflikty se jiţ nesoustředí na území jednoho státu, nýbrţ regionů. Do popředí se dostává bezpečnost jedince a bude stále více záviset na schopnosti zahájit mise rychle a efektivně. Konflikty nelze řešit čistě vojenskými silami, jak tomu bylo v minulosti. Jednou z evropských bezpečnostních strategií je proto vyuţití civilní síly, v čemţ je EU více neţ úspěšná. Civilní operace ukázaly, ţe EU je schopna jednat v oblasti, včetně komplexního přístupu v řešení podstatných krizí. Přesto by význam vojenských sil neměl být podceňován. Bez vojenských kapacit nemůţe EU vedle USA vystupovat jako rovnocenný strategický partner. V postoji k řešení krizových situací se navzájem velice liší. USA zastává ideologie rogue states a osy zla, tedy vojenského způsobu. Úsilím Unie je kombinace hard power a soft power, coţ spočívá ve zdokonalování vojenských schopností, větší zapojení do zahraničních misí, ale také šíření stability na jih a východ od jejích hranic. Přestoţe má EU dostatečné mnoţství vojenských kapacit, vyskytují se zde značné problémy např. s logistikou, která můţe bránit v nasazení do zahraničních misí. A proto je i přes určité rozdíly v názorech nutná spolupráce a koordinace, nevraţivé soutěţení nebo duplicita jsou neţádoucí. Díky vyspělé americké armádě a úspěšným evropským civilním prostředkům e navzájem ideálně doplňují. Není v zájmu SBOP, aby se stala náhradou za armády jednotlivých členských států či organizací, jako je např. NATO, nýbrţ stojí vedle nich a je to určitá pomoc. Realizované nebo probíhající operace potvrzují funkčnost Berlínu plus. Zároveň je zřetelné, ţe zkušenosti z nich mohou být dobrou inspirací k dalšímu budování bezpečné a obranné politiky, 55

jak tomu bylo u operace Artemis, na jejímţ základě vznikl návrh na projekt BGs. Jelikoţ BGs nebyly zatím nasazeny, nelze hodnotit, zdali je tento projekt úspěšný či nikoliv. Navzdory svému názvu není Společná bezpečnostní a obranná politika společná. Přestoţe Lisabonská smlouva zrušila pilířovou strukturu, členské státy si ponechali jednomyslné rozhodování. Toto je jedna z mála oblastí, kde mohou vyuţít právo veta a tím si ponechat svou suverenitu. Kvůli rozdílným názorům zemí tato skutečnost brání EU mluvit ve světě jednotným hlasem a zároveň zbrzďuje veškerá rozhodování. Také neochota čl. států investovat do obrany brání v rozvoji politiky. Nezbývá neţ konstatovat, ţe EU má sice velký potenciál stát se významným hráčem na poli kolektivní obrany, nicméně k tomu jí chybí ujít ještě pořádný kus cesty.

56

Seznam použité literatury Bibliografické odkazy 1. BALABÁN Miloš, DUCHEK Jan, STEJSKAL Libor. Kapitoly o bezpečnosti. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1440-3 2. FIALA Petr, PITROVÁ Markéta. Evropská unie. 2. vyd. Brno: CDK, 2010. ISBN 97880-7325-223-6 3. FONTAINE, Pascal. Evropa ve 12 lekcích. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. ISBN 978-92-79-17501-5 4. KOLEKTIV AUTORŮ. Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR, 2007. ISBN 978-80-87041-17-8 5. PIKNA Bohumil. Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie (právní náhled). Praha: Linde Praha, a.s, 2006. ISBN 80-7201-615-6 6. PROCHÁZKA, Josef. Mise EU a Bojová uskupení EU: Významný nástroj realizace bezpečnostní politiky EU. In: Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR, ISBN 978-80-87041-17-8.

Oficiální dokumenty 1. LISABONSKÁ SMLOUVA. Konsolidované znění smlouvy o EU a smlouvy o fungování EU. 2. vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2009. 2. Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Slovenské republiky o vytvoření společného česko-slovenského bojového uskupení Evropské unie. 2005. Dostupné z: http://www.army.cz/scripts/file.php?id=4471&down=yes 3. SENÁT PČR. Vládní návrh na působení sil a prostředků rezortu MO v zahraničních operacích v letech 2011 a 2012 s výhledem na rok 2013. 2010. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/56994/48354

4. Joint statement of the Ministers of Defence of the Czech Republic, the Federal Republic of Germany, the French Republic, Hungary, the Republic of Poland and the Slovak Republic after their meeting in Warsaw. Mar 06, 2013. In. Mzv.cz[online]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/public/c1/3b/d9/966347_893420_Joint_Statement.pdf 5. VLÁDA ČR. Usnesení Vlády ČR č. 722 ze dne 6. Října 2010. Dostupné z: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/ADFCC98B33868514C12577 B300392409/$FILE/722%20uv101006.0722.pdf

Internetové články 1. CONSILIUM. EU-NATO: THE FRAMEWORK FOR PERMANENT RELATIONS AND BERLIN PLUS. In: Consilium.europa.eu [online]. May 07,2004 [cit. 2013-07-03]. Dostupné z: http://consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/03-1111%20Berlin%20Plus%20press%20note%20BL.pdf 2. ČESKÝ KOSMICKÝ PORTÁL. GALILEO – Evropský globální navigační družicový systém.[online]. 2011. [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.czechspaceportal.cz/3-sekce/gnss-systemy/galileo/ 3. ČTK. Češi příští rok vyčlení 350 vojáků do bojové jednotky EU. [online]. Sep 01, 2011. [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: www.ctk.cz 4. HATZIGEORGOPOULOS, Myrto. The role of EU Battlegroups in european defence. In: European Security Review [online]. Jun, 2012. Dostupné z: http://www.isis-europe.eu/sites/default/files/publicationsdownloads/esr56_EUBattlegroups-June2012%20MH_2.pdf 5. EUFOR. Fact Sheet. EU military operation in Bosna and Hercegovina. [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné z: http://www.euforbih.org/index.php?option=com_content&view=article&id=15&Itemid=1 34

58

6. EURACTIV. Evropská unie a NATO [online]. Sep 09, 2006. [cit. 2013-03-04]. ISSN 1803-2486. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-spravedlnost0/link-dossier/evropsk-unie-a-nato 7. EURACTIV. Švédsko: EU by měla více využívat Bojová uskupení [online]. Jun 04, 2009. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-spravedlnost0/clanek/svedsko-eu-by-mela-vicevyuzivat-bojova-uskupeni-006089 8. EUROPEAN COMMISSION. Satelite Navigation[online]. Mar 15, 2010 [cit. 2013-0313]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/satnav/index_en.htm 9. EUROPEAN GNSS AGENCY. Applications [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.gsa.europa.eu/galileo/applications 10. EUROPEAN SECURITY AND DEFENCE ASSEMBLY OF WEU. The EU-NATO Berlin Plus agreements. In: SHAPE [online]. Nov 2009. [cit. 2013-07-03]. Dostupné z: http://www.shape.nato.int/resources/4/documents/14E_Fact_Sheet_Berlin_Plus[1].pdf 11. EVROPSKÁ UNIE. Galileo will boost economy and make life of citizens easier. In: Europa.eu [online]. Oct 21, 2011 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-11-717_en.htm?locale=en 12. EVROPSKÁ UNIE. Political and security Committee. In: Europa.eu [online]. Aug 19, 2011. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/foreign_and_security_policy/cfsp_and_esdp_impl ementation/r00005_en.htm 13. EVROPSKÁ UNIE. Společná zahraniční a bezpečnostní politika. In: Europa.eu [online]. Apr. 26, 2010. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisbon_treaty/ai0025_ cs.htm 14. EVROPSKÝ PARLAMENT. Vztahy EU-NATO: Poslanci žádají užší spolupráci.[online]. 2009. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=IMPRESS&reference=20090218IPR49763&language=CS

59

15. FRANK Libor, KHOL Radek. Evropské bezpečnostní struktury [online], 2003 [ cit. 201302-20]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/mo/obrana_a_strategie/2-2003cz/frank.pdf 16. HALADOVÁ, Olga. Ministři obrany ČR a Polska jednají o další spolupráci. In: army.cz [online]. Apr 26, 2013, [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ministri-obrany-cr-a-polskajednaji-o-dalsi-spolupraci-82689/ 17. KHOL, Radek. Národní bezpečnostní strategie USA. In: Mezinárodní vztahy [Online], 2005. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.mezinarodnivztahy.com/article/view/155 18. LINDLEY-FRENCH, Julian. Vztahy, které zavazují. NATO Review [online]. 2003. [cit. 2013-25-03]. Dostupné z: http://nato.tagomago.be/files/Pages/2003/issue3/czech/art2.html 19. MAREK, Vladimír. Battle Group EU s českou účastí získala certifikaci a je připravena k nasazení od počátku července. In: Acr.army.cz [online]. Jun 07, 2012. Dostupné z: http://www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/battle-group-eu-s-ceskou-ucastiziskala-certifikaci-a-je-pripravena-k-nasazeni-od-pocatku-cervence--70411/ 20. MINISTERSTVO OBRANY. Rozhodovací orgány v rámci SBOP. In: Army.cz.[online]. Apr 01, 2013. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=7406 21. MINISTERSTVO OBRANY. Bojová uskupení EU a vztah k ČR [online]. Mar 23, 2009. [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=13642 22. MZV ČR. Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP, EBOP). Jan 07, 2011. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/evropska_unie/vnejsi_vztahy_eu/spolecna_z ahranicni_a_bezpecnostni/spolecna_bezpecnostni_a_obranna_politika.html 23. NETOLICKÝ, Pavel. Vývoj společné zahraniční a bezpečnostní politiky – II. část. In: Epolis.cz [online]. May 11, 2005. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/evropska-unie/93-vyvoj-spolecne-zahranicni-a-bezpecnostnipolitiky-ii-cast.html 60

24. NORTH ATLANTIC TREATY ORGANIZATION. NATO A-Z. NATO-EU: a strategic partnership [online]. 2012 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_49217.htm 25. ODBOR KOSMICKÝCH TECHNOLOGIÍ A DRUŢICOVÝCH SYSTÉMŮ. Financování programu Galileo. Český kosmický portál [online]. 2011. [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.czechspaceportal.cz/3-sekce/gnss-systemy/galileo/financovaniprogramu-galileo/ 26. OHA. Ministři obrany Visegrádské čtyřky schválili vznik společného bojového uskupení. In: army.cz [online]. May 04, 2012, [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ministri-obrany-visegradskectyrky-schvalili-vznik-spolecneho-bojoveho-uskupeni-68217/ 27. PACHTA, Lukáš. Evropská bezpečnostní a obranná politika ve světle transatlantických vztahů. In: Europeum.org. 2005. Dostupné z: http://www.europeum.org/doc/arch_eur/LPachta_EBOP.pdf 28. PIKNA, Bohumil. Bezpečnostní politika Evropské unie (na pozadí bezpečnosti globální). In: Polac.cz [Online], 2007. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.polac.cz/eu/bp_eu.pdf 29. POP, Adrian. NATO a Evropská unie – spolupráce a bezpečnost. NATO Review [online]. 2007. [cit. 2013-25-03]. Dostupné z: http://www.nato.int/docu/review/2007/issue2/czech/art6.html 30. PRESSKIT. European Satelite Navigation Systéme EGNOS and GALILEO. In: Tipik multimedia [online]. 2010. [cit. 2013-07-03]. Dostupné z: http://multimedia.tipik.eu/egnos-galileo/pdf/PRESSKIT_12092011_v9.pdf 31. TUČEK, Filip. Bojové skupiny EU: čekání na „ideální konflikt“. In: On War [online]. Mar 04, 2013. [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.onwar.eu/2013/03/04/bojove-skupiny-eu-cekani-na%e2%80%9eidealni%e2%80%9c-konflikt/ 32. WEISS, Tomáš. Bezpečnostní a obranná politika. In: Euroskop.cz [online]. © 2005-13. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8715/sekce/bezpecnostni-a-obranna-politika/

61

33. ŢIŢKA, Jan. Battle groups: EU není ani trpaslík, ani obr. In: Natoaktual [online]. Aug 3, 2009, [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.natoaktual.cz/battle-groups-eu-neni-ani-trpaslik-ani-obr-fgs/na_analyzy.aspx?c=A090803_132503_na_analyzy_m02 34. VLÁDA ČR. Zahraniční a bezpečnostní politika. In: Euroskop.cz [online]. © 2005-13. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8916/sekce/zahranicni-a-bezpecnostni-politika/

62

Seznam použitých obrázků Obrázek 1: Maastrichtský chrám ................................................................................................... 10 Obrázek 2: Členské státy NATO ................................................................................................... 27 Obrázek 3: Členské státy NATO ................................................................................................... 27

63

Seznam použitých zkratek BGs

Battle Groups (Bojová uskupení)

CivCom

Committee for Aspects of Crisis Management (Výbor pro civilní aspekty krizového řízení)

COPS

Comité politice et de sécurite (Politický a bezpečností výbor)

CPCC

Civilian Planning and Conduct Capability (Útvar civilního plánování a provádění)

CS

Commercial Service (Komerční sluţba)

ČR

Česká republika

DGE IX

Directorate for Civilian Management (Ředitelství pro zvládání krizí a plánování)

EBOP

Evropská bezpečnostní a obranná politika

EBS

Evropská bezpečnostní strategie

EDA

European Defence Agency (Evropská obranná agentura)

EHG

European Headline Goal (Evropský základní cíl)

EOS

Evropská obranná společnost

EPS

Evropské politické společenství

ES

Evropské společenství

ESA/GSA

Evropská kosmická agentura

ESDC

The

European

Security

and

Defence

College

(Evropská

bezpečnostní a obranná škola) ESDP

European Security and Defence Policy

ESUO

Evropské společenství uhlí a oceli

EU

Evropská unie

EUISS

Institute for Security Studies (Institut bezpečnostních studií)

EUMC

EU Military Committee (Vojenský výbor EU)

EUMS

EU Military Staff (Vojenský štáb)

FRA

Francie

GAERC

Rada pro všeobecné záleţitosti a vnější vztahy

GNSS

Globální druţicový polohový systém 64

ICAO

Mezinárodní organizace pro civilní letectví

MO

Ministerstvo obrany

NATO

Severoatlantská aliance

NBS

Národní bezpečnostní strategie USA

NRF

NATO Response Force

OHQ

Operational Headquarters (Operační středisko)

OS

Open Service (Základní sluţba)

OSN

Organizace spojených národů

PPP

Public Private Partnership

PRS

Public Regulated Service (Veřejně regulovaná sluţba)

PSC

Political and Security Committee (Politický a bezpečnostní výbor)

SAR

Search And Rescue service (Vyhledávací a záchranná sluţba)

SBOP

Společná bezpečnostní a obranná politika

SG/HR

Secretary – General / High Representative for the Common Foreign and Security Policy

SoL

Safety of Life (Sluţba kritická z bezpečnostního hlediska)

SR

Slovenská republika

SSSR

Svaz sovětských socialistických republik

SZBP

Společná bezpečnostní a obranná politika

TOA

Transfer of Autority (předání velení)

VB

Velká Británie

ZEU

Západoevropská unie

65