ČERVENEC
2005 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVI. č. 7
3. července 2005
Cena 7 Kč
Věrozvěstové
Dali jste nám víru, nenechte nás spát, vyproste nám sílu ve víře vždy stát. Svatí Cyrile a Metoději, národ český k vám dnes hledí, zachovejte víry Velehrad!
z obsahu
Za jasné noci vidíme na nebi hvězdy. Svítily před milióny let a budou svítit, dokud potrvá podoba tohoto světa. Také mezi lidmi se mluví o hvězdách. O hvězdách sportu, popmusic či filmu. Tyto lidské hvězdy najednou zazáří, vidíme, jak se lidé za nimi hrnou, oslavují je, jejich tváře se objevují na plakátech, v tisku, v televizi. Jenže ony brzy pohasnou. Jsou však mezi těmi lidskými blikotajícími hvězdami a hvězdičkami ještě jiné. Svítí po celá staletí. Nezáří slávou lidí, ale jinou – Boží. Kdybychom mohli v duchu zaletět přes nějakých jedenáct až dvanáct století zpět, viděli bychom, že naše vlast byla pokryta hlubokými pralesy a v nížinách bažinami. Jenom zřídka byla lidská sídla obydlena lidmi. Do jejich temnoty zazářilo světlo jako hvězda na černé obloze – záře životů dvou mužů. „Jděte do celého světa“,zní příkaz Ježíšův. A oni jej plní – Konstantin (Cyril) a Metoděj. Dodnes musíme obdivovat, jak mladý hoch Konstantin se dovedl odvrátit od her a zábav bohatého prostředí a celým srdcem se začíst do teologických spisů sv. Řehoře Naziánského. Jak jinoch Cyril uprostřed rozmařilého života na císařském dvoře dovedl čistě žít, odmítnout nabízené pocty, úřady, výhodný sňatek a zachovat si vznešený ideál. Dodnes obdivujeme, jak v neuvěřitelně krátkém čase se dovedli naučit nové řeči a mluvit ke všem v jejich rodném jazyce. Jak tělesně slabý Cyril s podlomeným zdravím vykonal obrovské cesty a stačil při nich nejen denně kázat, ale psát celou řadu spisů, přeložit a sestavit právní řád světský i církevní a zvláště v dokonalém překladu Písma sv. vykonat dílo, které by stačilo na celoživotní program celých skupin učenců. Když tedy pohlédneme na jejich život a dílo, které přetrvalo tolik věků a přežilo tolik pohrom, vidíme, že to nejsou žádné chvilkové „prskavky“, ale velké hvězdy v životě našich národů a že máme i my prosit dobrého Otce, abychom měli sílu dílo jimi započaté také v životě každého z nás dotáhnout do konce. P. Ervín
Věrozvěstové otec Ervín Jansa
1
Neodeslaný dopis příběh, který napsal život - část 2.
2
Korunu denně pro Charitu a pozvánka sdružení Ageus
Skautská hlídka a „Do školy, když už nemusím? Ale fuj!”
3
4-5
Nad školním vysvědčením To byla jízda, Dobrá zpráva
6-7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život V tomto čísle NS si přečtete druhou část příspěvku z Měsíčníku matek. Neodeslaný dopis byl určen otci Ladislavu Kubíčkovi - o jeho životě i tragické smrti jsme všichni ledacos slyšeli nebo i četli..
Neodeslaný dopis Naplánovali jsme s Tebou za půl roku svatbu a chtěli čistě prožít tento čas. Bylo to ale velmi obtížné… „možná, že cítíš, jak na Tebe a na Vás oba v těchto dnech „myslím“. Právě pro tolik darů, kterés dostala, pro svou dosavadní krásnou službu Pánu, pro Nikolku, kterou Ti poslal do cesty a které ses tak krásně věnovala – pro to všechno by byla velká škoda, kdybys to všechno hodila za hlavu a stala se slabochem a otrokem. A to víš, ďábel nespí! Tu plnou krásu si musíte nechat do manželství… Vrchol snoubenecké doby má být nejkrásnějším úsekem života. Už se nevrátí! Tak ať zůstane opravdu krásný!.. V začátku našeho manželství jsem u sebe objevila žárlivost. Neměla jsem žádný rozumný důvod, ale možná díky mému sníženému sebevědomí jsem tento problém nezvládala. Jasně a nekompromisně jsi mi radil zbavit se tohoto otroctví. … tak to patří! Otevřeně si o všem popovídat a vzájemně si pomáhat při odstraňování nedostatků na sobě… ta žárlivost je známkou nějakého komplexu méněcennosti – a přece když jsme děti Boží a máme tolik důkazů přízně a darů Božích,.. tak se toho brzy zbav, protože moc dobře víš, jak hnusná chyba taková žárlivost je! Jak často vede i k rozvodům, protože je opravdu nesnesitelná! … co se toho Tvého otroctví týče, nedá se svítit! Nezbavila by ses toho jen nějakou polovičatostí – snažit se na to nemyslet apod. Musíš mu to přát, musíš se umět i s ním na ty holky podívat a umět na nich to hezké najít – jaké mají hezké oči, účes, přeliv, výstřih, jaké boky, jak se nesou. Tím Laďovi dokážeš, že mu věříš, že se o něj nebojíš – a on se určitě bude snažit Ti zalichotit… Jakmile bys to nedokázala, tak by to mohlo časem Laďovi opravdu vadit a prohlížel by si je za Tvými zády a kdyby Tě chtěl někdy nějak potrestat, tak by měl vždycky něco po ruce. Snaž se dostat na druhou stranu svého nedostatku! A jak si na to zvykneš, jak Ti to přejde do krve, máš vyhráno! Prožíval jsi s námi narození naší Laděnky, Kristýnky a Johanky. Chlubila jsem se Ti, že Johanka měla po narození 4,40 kg a 56 cm, odepsal jsi mi: … dívka má vynikat svou něžností a krásou, ne kilogramy a centimetry. Tvoje smrt mě, stejně jako mnoho dalších lidí, zasáhla. Ale věděla jsem, že Boží plány jsou tajemné, někdy těžko pochopitelné, ale vždycky dobré. to jsi mě naučil Ty. Proto jsem přes slzy přijala… V den Tvého pohřbu jsem Ti šla koupit šest růží. Prodavačka je vázala a ptala mě, jestli na ně chci černou mašli. „Ne, dejte mi bílou.“ Po chvíli se mě zeptala: „Nejedete vy na pohřeb tomu zavražděnému knězi?“ Udiveně jsem řekla: „Jak to víte?“ – „Přišlo mi parte. Před časem jsem vážně onemocněla a psala jsem mu…“ A tak, drahý Ladislave, představuji si Tvoje shledání s Bohem Otcem podobně, jak o tom píše Lia Cerrito v knížce Z Boží kanceláře: Po smrti k Bohu přichází obyčejný, pokorný kněz, mozolnaté ruce, vybledlé šaty, trpělivý pohled. „Synu můj,“ řekne tlumeným hlasem Bůh. „Otče můj,“ odpoví starý
✎ ...
farář… Pán Bůh pozvedne ruce, aby všichni zmlkli, a prohlásí: „Připravte slavnostní přivítání tomuto „maličkému podle evangelia“. A přikáže těm napravo: „Vy připravíte osvětlení: vyberte ty nejvzácnější hvězdy, ty nejzářivější a ty, co ještě nikdo nezná, sneste komety a udělejte ten nejbarevnější ohňostroj, jaký umíte.“ Těm nalevo řekne: „A vy pak připravte průvod zástupců celého nebe: archandělů, andělů, světců, apoštolů a mučedníků, panen a vyznavačů. Zavolejte také Pannu Marii, ať přijde přivítat tohoto oddaného syna a ať si vezme i ten diadém s dvanácti hvězdami…“ U dveří se tísnila skupinka andělů s hudebními nástroji. „A vy připravte sbory,“ řekne jim Pán. „Někde v ráji musí být skladatel Antonín Dvořák. Najděte ho, ať vám pomůže. Tenhle starý kněz ho měl moc rád.“ Podél cesty, kterou půjde průvod, se shromáždily obrovské zástupy. Malá sestřička patera Ladislava, se kterou byl denně při mši svaté ve styku, mu skočila do náruče, byli tam i jeho máma s tátou, maminka šesti dětí Věrka, které tento kněz pomáhal v její nemoci i umírání, byl tam zástup těch, kterým jako kněz s láskou posloužil, kterým byl nablízku, když trpěli, byli tam svatí a světice všech dob. Jeden kardinál, který zemřel už za starých časů, ale do ráje přišel teprve před nedávnem, natahuje krk. „Kde jen to všechno měl Pán Bůh poschovávané?“ kroutí hlavou. „Když jsem přišel já, nic z téhle krásy tu nebylo!“ Našim holkám jsi psal: „Svoje sestřičky zdraví a žehná Ladislav.“ a tak: „Svého bratříčka zdraví a o požehnání prosí Laděnka, Kristýnka, Johanka s rodiči – Janou a Ladislavem. A na shledanou, bratříčku.“
Putování k Božímu Milosrdenství Je pátek 30. 4. 2005, do půlnoci chybí pár minut a z Třebíče vyjíždí autobus s poutníky do Polska. Místem prvního zastavení je městečko Wadovice, rodiště papeže Jana Pavla II. Zde se účastníme ranní mše svaté, prohlížíme si kostel, zvláště křtitelnici, kde přijal křest. Vedle kostela je dům, ve kterém se narodil a prožil své mládí, na to upozorňuje pamětní deska na domě. Zde je velká záplava květin. Druhou zastávkou je vesnička Budzow, kde stojí mariánský kostelík. Je v něm uchováván obraz Panny Marie ze starého dřevěného kostelíka, který vyhořel, ale obraz zázrakem byl neporušen. Třetí a hlavní zastávkou pouti je Krakow a v něm klášter Faustýny Kovalské a nová prostorná bazilika Božího Milosrdenství. V kapli kláštera otec Stanislav z Kamenice, který nás na pouti provází, slouží mši sv. Následuje prohlídka kláštera a baziliky, kterou r. 2002 posvětil sám Jan Pavel II. Kolem 18. hodiny se vydáváme na cestu zpět k domovu. Unaveni na těle, ale posilnění na duši. A tak na závěr už zbývá vzdát díky Bohu a Panně Marii a také všem poutníkům, kteří vytvářeli společenství spolu s organizátorkou pouti paní Molnárovou. Díky za všechny jáhen Karel
STRANA 3
KORUNU DENNĚ PRO CHARITU Vaše pomoc lidem v nouzi Vážení přátelé, chtěl bych Vás krátce seznámit s Oblastní charitou Třebíč. Jsme církevní nezisková organizace, která byla zřízena brněnským biskupstvím roku 1992. Na území okresu Třebíč pomáháme v 15-ti zařízeních lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci. Jedná se o ošetřovatelskou a pečovatelskou službu v rodinách, osobní asistenci a chráněné bydlení, pomoc seniorům a lidem s mentálním i zdravotním postižením. Zabýváme se také ohroženými dětmi a mládeží, pomáháme matkám v tísni a mužům bez domova. Tato práce není vůbec jednoduchá, ale zato velmi potřebná. Aby mohla zůstat zachována šíře naší pomoci, žádáme stát, kraj a města i obce o finanční podporu. Tu částečně obdržíme, ale za podmínky, že získáme další prostředky od firem a jiných dárců – dobrých lidí. Chtěl bych Vás proto požádat o dobrovolnou pomoc (hledáme další vedoucí skupinek a koledníky v místech, kde ještě nejsou pro Tříkrálovou sbírku v lednu 2006), duchovní podporu. Pokud to je ve vašich možnostech, budeme vděčni i za finanční podporu. Jedná se o příspěvek 1Kč denně na naši činnost, což je 365 Kč ročně, zaslané složenkou na adresu: DCHB - Oblastní charita Třebíč, L. Pokorného 15, 674 01 Třebíč nebo převodem na účet u České spořitelny 1520431319/0800. Můžete se stát členy Klubu přátel Charity, jako poděkování nabízíme při Dnu Charity návštěvu našich středisek. Při této příležitosti obdržíte drobný dárek – výrobek zhotovený lidmi navštěvující naše zařízení. Rádi Vám budeme zasílat informace o naší činnosti i pozvání na akce Charity určené pro veřejnost. Knihkupectví J. Demla, firma Fiat a Renault pro naše dárce slíbily poskytnutí slevy na své zboží. Jednou z největších akcí i nejvíc finančně náročnou je nyní rekonstrukce budovy na ul. G. Sochora v Třebíči, do níž bude umístěn stacionář Úsměv a Domovinka. Zde se staráme o seniory a osoby s mentálním a zdravotním postižením již 7 let. Stavební úpravy začaly v březnu letošního roku a k přestěhování stacionářů by mělo dojít v srpnu letošního roku. Předběžné náklady na rekonstrukci byly stanoveny na 1.700 000 Kč. Do 31.4. 2005 bylo na sbírkovém účtu shromážděno 454.900 Kč, část nákladů budeme krýt z Tříkrálové sbírky. K tomuto účelu jsme uspořádali benefiční koncert Hradišťanu 6.5. 2005 ve Fóru v Třebíči. Díky jeho realizaci a příspěvku mnoha dobrých lidí a firem bude účet navýšen o 103.874 Kč. Od 18.-23.září 2005 proběhne charitativní akce Darovaná cihla II, na niž Vás chci pozvat a zároveň Vám přeji hodně spokojenosti a lásky v dalších dnech. Mgr. Petr Jašek ředitel Oblastní charity Třebíč
Sdružení Ageus Třebíč a farnost sv. Martina v Třebíči Vás srdečně zvou na setkání s P. Eliasem Vellou, františkánem a exorcistou z Malty:
Žít dnešek s Bohem Jak máme žít – my křesťané – ve světě a být solí země, světlem světa… Na tyto otázky chceme s pomocí P. Velly hledat odpověď při jednotlivých setkáních ve dnech 2.- 3. července 2005 v kostele sv. Martina, která budou přístupná všem zájemcům. Sobota 2. července 2005 - kostel sv. Martina 15.30 I. promluva, 16.30 přestávka, 17.00 II. promluva, 18.00 medjugorská pobožnost - dva růžence , 19.00 mše svatá s promluvou P. Eliase Neděle 3. července 2005 - kostel sv. Martina 8.00 - 9.30 mše svatá s promluvou P. Eliase, 10.30 12.00 mše svatá s promluvou P. Eliase, 14.30 - 18.00 pohovor - zpověď - v učebně Páteční program plánovaný při mši svaté na Jejkově odpadá.
Nad školním vysvědčením Konec školního roku vítají všechny děti, i ty, které chodí do školy velmi rády. Radostnou náladu některým z nich pokazí snad jedině vysvědčení. Doufám, že jich letos nebude mnoho. Jak mají rodiče reagovat na vysvědčení svých dětí? Dnes většinou slyšíme či čteme rady, že rodiče mají mít porozumění pro dětské neúspěchy ve škole a raději své dítě povzbudit než pokárat. To je správné, ne však vždy, myslím, že někdy je třeba pokárat i povzbudit. Učení je hlavním pracovním úkolem školáka a křesťan má povinnost konat každou práci svědomitě a s láskou. Rodiče tedy mají v tomto duchu vést své děti. Pokud vidí, že se dítě o toto snaží, mohou pak s porozuměním přijmout i méně příznivé známky. Úspěchy je třeba vždy pochválit! Když však rodiče vědí, že syn či dcera svědomitě nepracovali, mají dítěti projevit svou nespokojenost a současně ukázat cestu nápravy. Je tu ještě třetí možnost. Rodiče jsou nuceni si upřímně přiznat, že sami špatně plnili své povinnosti v křesťanské výchově, pak jsou ovšem případné špatné známky více či méně i známkami jejich a měli by se podle toho zařídit. Děti i rodiče obdrželi v průběhu školního roku mnohé dary Ducha svatého. Je vhodné se zamyslet, jak jsme s nimi hospodařili, v každém případě pak za ně společnou modlitbou poděkovat. F. V.
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h V záři měsíce
Hesla na každý den tábora
Seděli jsme večer kolem stolu v táborové jídelně a povídali si. Naše řeči se nakonec stočily k záhadám tohoto světa. Nádherně jsme se o tom dohadovali. Do debaty se vložil náš vůdce: „Všimli jste si, že je dnes úplněk? Zde nad táborem je taková magická stezka. Jen odvážný ji dokáže celou projít. Kdo se nebojí, může na ni vyrazit pět minut po mém odchodu. Pamatujte si, že smíte jít jen po jednotlivcích, beze světla a nesmíte se ohlédnout. Po dalších pěti minutách může jít další a pak zase další. Povedou vás světýlka podél cesty. Řiďte se pokyny, které cestou naleznete.“ – „Já jdu první,“ přihlásil se Ferda. Po něm jsem šel já. Cestu mně ukazovaly svíčky v zavařovacích sklenicích. Po několika metrech jsem našel zprávu: „Vítej na magické stezce. Ještě se můžeš vrátit. Hledej červený maják. Na stezce jsi v bezpečí. Uděláš-li jediný krok stranou, zle se ti povede. Démoni podél stezky hladově číhají…“ Tohle mě určitě nezastaví. Já ti dám, hladoví démoni. Ale v lese bylo hůř vidět. Klenba listí nepropouštěla mnoho světla. Kolem cesty jakoby pořád něco šustilo. Začal jsem být celý nesvůj. V dálce blikalo červené světlo. Přidal jsem do kroku. Harašení po mém boku zesílilo. A další zpráva zněla: „Dojdi pod červené světlo. Tam chvíli postůj a přemýšlej. Buď k sobě upřímný.“ Díval jsem se do toho světla a přemýšlel o svých činech, zvlášť oddílových. Vzpomněl jsem si, jak jsem dost tvrdě klukům vyčítal nezájem o oddíl, což nebyla tak docela pravda. Vždyť tito kluci toho mají také dost. Mohl bych být rád, že je to v naší družině Káňat baví. Jiné družiny by po nich rády sáhly. A já byl na ně jako na cizí. Chtěl jsem, abychom ve všem vyhrávali, a honil jsem je, div ne klackem. A když jsem dělal prohlídky, nazval jsem je čuňaty, místo abych jim ukázal, jak si věci mají složit. Také jsem si uvědomil, že bych se mohl večer za své svěřence pomodlit. No, bylo toho víc, ale musím jít dál, po mně sem přijdou další. Byla tu další zpráva: „Sundej si boty a ponožky a dojdi bos na paseku. Tam si tiše lehni do trávy ke svým druhům, dívej se do hvězd a přemýšlej o Stvořiteli tohoto úžasného světa, o svém údělu na tomto světě, o svém oddíle, o svých přáních. Pak pro sebe vyslov to největší přání. Až uvidíš znamení, vrať se do tábora.“ Na pasece jsem položil boty vedle Ferdových, který zde už ležel, a abych ho nerušil, našel jsem si místo opodál, lehl si zády do voňavé trávy a ruce strčil pod hlavu. Díval jsem se do tisíců hvězd nad sebou, cítil jsem svit měsíce na tváři a něco ve mně mne nutilo klást si ta nejvznešenější předsevzetí. Nemohl jsem se odtrhnout od té hvězdné záplavy. Měl jsem jedno velké přání, to nesvěřím ani svému deníku. Nebo vlastně, že se alespoň někomu z nás vyplní… Najednou po obloze přelétla ohnivá čára. A hned za ní další. Znamení? Všichni se zvedali, brali si boty, ani jsem neměl chuť si je obout, a šli jsme tiše, plni svých myšlenek do tábora. „Jak jsi věděl, že budou padat hvězdy? To přece nemohla být náhoda!“ – „Zavedl jsem vás na magickou stezku,“ usmál se vůdce, „nic víc. Co se dál dělo, už není má zásluha. Já jen věřím, že vám tato pouť něco přinesla…“ Díky, bratře, za tu cestičku v měsíční záři. Ovlivnila mou další oddílovou cestu tak, jak dlouho nic před tím. Indy
1. Nevěřme zbožnosti, kterou neprovází pilné a zodpovědné plnění povinností. 2. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás pomlouvají a pronásledují. 3. Skautka i skaut nemají zloby na svém čele. 4. Náš Pán nám dá svůj pokoj v tomto životě, když se pokoříme a budeme trpělivě bojovat proti svým chybám. 5. Soucit je k ničemu, je třeba pomáhat. 6. Svého svědomí poslouchají skautky a skauti za každou cenu. 7. Příroda, to je skautské nebe. 8. Vládne v našem táboře stále Boží pokoj? 9. Dnes se nezlobím. 10. Ti, kteří žijí čistě, jsou andělé kráčející po zemi. 11. Každý hněv je šíp, který proklá nejprve naše srdce. 12. Žádný den bez odložení kousku jedné vad,y bez dobrého skutku a bez přemožení špatného zlozvyku. 13. Říkej si často: Bůh mě vidí, Bůh mě slyší, Bůh mi pomáhá. 14. Spravedlivý když klesne, zase povstane, ale hříšník zůstane ležet v hříších svých. 15. Špatný skaut a skautka, kteří znají zákon a neplní jej.
Ranní cvičení je pohromou pro lenochy, takytáborníky a pro sloní mláďata. Ale správný chlapec nebo dívka cvičí s radostí, rázně energicky, aby cvičení mělo význam. Ví, že cvičením zmohutní jeho svaly a tělo že se stane pružné a silné. Mějte touhu mít nejen ušlechtilou duši, ale mít dobře rostlé tělo, aby každý na vás hleděl s obdivem.
Pište domů aspoň jednou za 4 dny a obsažně, aby si rodiče mohli udělat představu, jak situace na táboře vypadá. Pište objektivně, nedělejte z komára velblouda, z bouřky zemětřesení, z přechodného nedostatku chleba hladomor, z naražené nohy zlomeninu. Popište cestu do tábora, aby při nedělní návštěvě nebloudili.
Soukromá odpadovka Žádný správný táborník nezahodí papírek od bonbónů, zbytek ovoce, či dokonce ohnutý hřebík do trávy. Do odpadovky desetkrát denně se běžet nechce. Měj tedy pod postelí sáček, krabici nebo plechovku, kterou však ráno před prohlídkou nezapomeň vysypat.
STRANA 5
lídka Skautská hlídka Táborové šplechty „Bratři, pamatujte si: Nikdy neztrácejte nervy, ne vždy jde za vámi poctivý nálezce…“ Na hlídce: „To je dnes krásná noc, tu bych chtěl vidět ve dne.“ „Hele, Bahňáku, nemůžu nalézt Velký vůz!“ – „Třeba už je v garáži.“ Vrchol trapnosti byl, když jsme vytáhli Boba z latriny, kam spadl, když někdo poslední den tábora nařízl prkénko, a Vindy se ho zeptal: „Jak se cítíš?“ „Štaflíku, ty prý chceš být učitelem. Z jakého důvodu?“ – „První důvod je červenec a druhý důvod srpen.“ Na putovním táboře: „Štaflíku, víš, že bych chtěl být někdy hadem?“ – „Co to plkáš?“ – „No, mohl bych chodit vleže.“ Při výstavbě tábora: „Bratře rádče, platí ještě přísloví dvakrát měř a jednou řež?“ – „Ne. Platí jen jeho první část. Dvakrát měř a pak sežeň někoho, kdo bude řezat.“ „Proč si, Žvando, bereš do lesa potápěčské brýle?“ – „Vůdce říkal, že je hluboký.“ „Cičábo, proč se díváš do zrcátka se zavřenýma očima?“ – „Já se dívám, jak vypadám, když spím.“ Skauti zadumaně sedí u dohasínajícího ohně a jeden z nich prohodí: „Proč jsme na zemi?“ Pajda to nepochopil a pronesl: „No, můžeme si vylézt na stromy.“
Táborová modlitba Pane Ježíši, chci dnes všechno konat tak, jak se sluší na Tvého táborníka, abych se Ti líbil. Budu se snažit být milý a laskavý ke svým spolutáborníkům. Chci být dnes dobrým a správným hochem (dívkou). Večer: Děkuji Ti, Pane Ježíši, za všechno, co jsi mi dnes dal. Jsem zdravý, mohu chodit, mohu si hrát. Nic se mi nestalo. A já byl dnes k Tobě nevděčný, nebyl jsem moc hodný. Mrzí mě to. Odpusť mi mé chyby a dej mi sílu k lepšímu životu. Amen. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
„Do školy, když už nemusím? Ale fuj!“ Položili jsme několik otázek Vendulce Hrůzové, Jaromíru Hlaváčovi, Laďce Ondrákové a Janě Janatové dokončení z minulého čísla: Jaké jste měli předměty a jak probíhala výuka? Byli přednášející opravdoví pedagogové? Znali jste některé? VH: Když to vezmu detailně, tak výuka probíhala vždy v sobotu, jednou za 14 dní. Vyučování začínalo v 8 hod a končilo ve 14.15. Předměty byly následující: biblistika, věrouka, morálka, liturgika, církevní dějiny, pastorální teologie, církevní právo a duchovní život. Každý předmět probíhal 2 vyučovací hodiny Přednášející byli většinou skuteční pedagogové, kteří přednáší na teologických fakultách. Opravdovými mistry-znalci ve svém oboru byli podle mého: přednášející z liturgiky - P. SLLIC. Ing. Pavel Kopeček, dále z dogmatiky - P. ThDr. Stanislav Drobný a biblistiky – P. Mgr. Jan Pacner, jehož jméno čtenářům určitě není cizí. Paradoxně nejzábavnějším předmětem byla pro většinu účastníků morální teologie. Přednášející P. Mgr. Dr. Ing. Pavel Konzbul nešetřil humorem a na jeho přednášky, zpestřené vtipnými přirovnáními, budeme určitě všichni dlouho vzpomínat. JH: Předmětů bylo hodně (viz výše), důležité byly ovšem i přestávky!!(ha, ha)..Většina pedagogů jsou odborníci a ve svém “oboru profesionálové”. Pár titulů před jménem a pár zase za jménem. Nikoho jsem neznal. LO: Výuka probíhala formou přednášek, které jsem nevnímala jenom jako tok informací, ale tak jako každé kázání, i s osobností každého z přednášejících. JJ: Výuka všech předmětů probíhala formou přednášek, někteří vyučující pro nás připravili také pracovní texty. Netroufám si hodnotit pedagogické schopnosti našich přednášejících. Důležité bylo hlavně to, že nás vedli k přemýšlení, k samostatnému uvažování a k vyjádření vlastního názoru k určitému tématu. A co závěrečné zkoušky? Byli zkoušející mírumilovní, nebo vás „dusili“? VH: Až na jednu výjimku byly všechny zkoušky písemně. Jediná ústní zkouška byla z dogmatiky (k nelibosti mnohých!). I do tohoto předmětu jsme sice dostali skripta, ale zdála se nám až příliš podrobná a jejich obsah z větší části nenaučitelný (věrouka je přece jen hodně obsáhlá a složitá). Ale zkoušející neměl v úmyslu nás „dusit“, takže pokud jsme odpověď na jeho otázku neznali, nějakým způsobem ji z nás po chvíli dostal. JH: Dalo se opisovat skoro všude (haha).Většina zkoušek mě ke dnešnímu dni ještě čeká, tak nevím. LO: Při závěrečných zkouškách – testech, byli zkoušející mírumilovní, dusili jsme vetšinou sami sebe – trémou. JJ: Závěrečné zkoušky byly písemné nebo ústní a probíhaly v klidu a míru. pokračování na str. 8
STRANA 6
CO
To byla jízda!
Co slýchávají naše děti: Nelítej, pohni se, pomalu, pospěš si, nesahej na to, dávej pozor, dojez to, nejez to, vyčisti si zuby, neumaž se, umazal ses, buď zticha, co jsem ti říkal, co jsem ti říkala, omluv se, pozdrav, poděkuj, pojď sem, nechoď sem, nemotej se pořád kolem mne, jdi si hrát, neruš, neběhej, ať se nezpotíš, dávej pozor, ať nespadneš, říkala jsem ti, že spadneš, tvoje smůla, nedáváš nikdy pozor, to nezvládneš, jsi moc malý, to udělám já, na tohle jsi už moc velký, jdi spát, vstávej, uděláš to později, mám moc práce, hraj si sám, přikryj se, nechoď na sluníčko, buď na sluníčku, nemluv s plnou pusou. Co by naše děti rády slyšely: Mám tě rád, mám tě ráda, jsem šťastná, že tě mám, pojď si povídat o tobě, najdeme si společně trochu času, jak ti je, proč jsi smutný, nemáš strach, proč se ti nechce, jsi roztomilý, jsi jemný, jsi něžný, vyprávěj mi, co jsi vyzkoušel, jsi šťastný, moc se mi líbí, když se směješ, můžeš plakat, jestli chceš, jsi nespokojený, co tě trápí, co tě rozzlobilo, můžeš říct všechno, co chceš, věřím ti, co se ti na mně nelíbí, poslouchám tě, jsi zamilovaný, co si o tom myslíš, je skvělé být s tebou, mám chuť si s tebou povídat, mám chuť tě poslouchat, kdy se cítíš velmi nešťastný, líbíš se mi takový, jaký jsi, je krásné, když jsme spolu, řekni mi, jestli se mýlím. Bruno Ferrero: Příběhy pro potěchu duše
Tarsicius, tak se jmenuje časopis pro ministranty, který mimo jiné organizuje také ministrantskou soutěž. Této soutěže se účastní kluby a několik jednotlivců z celé republiky. Mezi přihlášenými kluby byly letos dva z Třebíče. Jeden klub z farnosti Třebíč – Jejkov s názvem JaVaHa a druhý z farnosti Třebíč – město. Po celoročním soutěžení jsme se konečně dočkali výhry – víkendového pobytu v Brně pro sedm nejlepších soutěžících. Oba Třebíčské kluby se dostaly do této elitní skupiny. Akce se konala od soboty 11. 6. do neděle 12. 6. 2005 v Brně – Starém Lískovci. My, Kolíci, jsme se vydali na cestu brzo ráno. Do Brna jsme dojeli vlakem a potom nás čekala asi hodinová „procházka“ do Starého Lískovce. Díky našemu „navigátorovi“ – Tomáš Kolík – jsme bez jakéhokoli bloudění našli kostel. Nasnídali jsme se a došli k faře. Hned nás mile přivítali redaktoři Tarsicia, odhodili jsme batohy a čekali na další ministranty. Začali jsme jednoduchými seznamovacími hrami a pokračovali jsme obědem. Potom přišel vrchol tohoto víkendu. Automotodrom Brno! Nasedli jsme do aut a dojeli na Automotodrom, kde jsme měli možnost zajezdit si na motokárách. To byla jízda! My, Kolíci, jsme si připlatili další jízdu a přemluvili také Jendu, jednoho z autorů Tarsicia, a pořádně jsme se vyřádili. Motokáry nás naprosto dostaly a na tyto zážitky budeme ještě dlouho vzpomínat. Třeba jak to Jenda našil do toho sloupu… Vždy jsme vystoupili z motokár s tím pověstným úsměvem od „ucha k uchu“. Byli jsme „v sedmém nebi“! Další program se skládal z představení jednotlivých klubů, tímto děkuji našemu „mluvčímu“ – Vojta Kolík – za představení Kolíků, a seznámení se z redaktory Tarsicia. Nemohu se nezmínit o vyhlášení vítězů soutěže. Velmi stručně: vyhrál klub Těšíňáků, JaVaHa byli třetí a Kolíci skončili na krásném šestém místě. V deset hodin se šlo „spát“. Kolem půl jedné jsme se rozloučili s Jendou a šli jsme i my. Ráno jsme brzo vstávali, protože jsme se museli dostat na Petrov na mši svatou. Všechno jsme naštěstí stihli a na mši jsme přišli včas. Mši svatou sloužil vojenský kaplan Martin Vařeka, který nám po mši promítal fotky o jeho misi v Iráku. Mimo jiné jsme měli možnost seznámit se s tím, jak si Iráčané váží na hlavu šátek, viděli jsme mnoho fotek přímo z bojů jednotlivých armád a nakonec také video o životě na základně. Následoval vynikající oběd a závěrečné focení. Poté jsme se již rozprchli každý do svého koutu republiky. Akce se velmi vydařila. Celkem se nás dostavilo na faru 24 ministrantů a redakce časopisu. Příští rok se budeme muset snažit. Takovou akci si nemůžeme nechat ujít. Jednoduše: „Supa-dupa-flaj!!!“ Tonda Kolík
Už jste se dneska zasmáli? ☺ Rady a zkušenosti pro rodiče Pokud jsou děti naživu, když se manžel vrací ze zaměstnání, myslím, že svůj díl práce jsem odvedla. Roseanne Starat se o mimino je hračka – pokud nemáte na práci nic jiného. Moje děti se nikdy o nic dobrovolně nepodělily, až na jednu výjimku – bacily. Bruce Lanski Otázka: Je možné vychovávat sourozence tak, aby se milovali a chovali se k sobě navzájem s úctou? Odpověď: Jistě, ale opravdu chcete, aby vaše děti vyrůstaly v tak nepřirozeném prostředí? Joyce Armor Dávejte dětem libozvučná jména, ať se to pěkně nese, až na ně budete hulákat. Bill Cosby Uklízet v domě dřív, než děti vyrostou, je stejné jako zametat chodník, dokud nepřestalo sněžit. Phylis Diller Nedělal jsem stejné chyby, kterých se při výchově dopouštěli mí rodiče. Měl jsem plné ruce práce, abych dělal úplně nové. Když zazvoní telefon, je to pro vaši dospívající dceru. Když přijde účet za telefon, je pro vás. Bruce Lanski Rodiče: Zvláštní skupina lidí, která se nejprve ze všech sil snaží naučit děti chodit a mluvit a pak je nutí, aby seděly a byly zticha Wagsterův Slovník humoru a vtipu Z matky se stává pravá babička ve chvíli, kdy si přestane všímat těch strašných věcí, které vyvádějí její děti, protože je úplně okouzlená těmi úžasnými věcmi, které dělají její vnoučata. Lois Wyse
znak Kolíků...................................... fotografie z naší akce na str. 8
N AA 77 SSTTRRAA N
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ DOBRÁ ZPRÁVA Sv. Martin O prázdninách není ve středu mše svatá.
Úspěšné nokturno Ve čtvrtek se konalo 21. třebíčské nokturno, tentokrát v atriu Katolického gymnázia. Účinkujících nebylo málo – asi 65, vždyť zpívala Musica Animata se Smyčcovým sborem LŠU. Také návštěvníků nebylo málo, asi 150. A co že to bylo na programu? Průřez hudby jednotlivými staletími. Už se můžeme těšit na podzimní 22. nokturno. To by nás měli navštívit hosté z Rakouska. oJ.
Diecézní pouť rodin a farností V rámci Roku farnosti 2005 se bude v sobotu 3. září od 9.00 do 16.00 hodin konat Diecézní pouť rodin a farností ve Žďáru nad Sázavou. Program: 9.00-10.00. Příprava na mši – zpívání pro děti, svědectví rodin 10.00-11.00 Pontifikální mše svatá- celebruje otec biskup Vojtěch Cikrle 11.30–15.45 Program na hlavním pódiu, na zámeckých nádvořích a zahradě – divadlo, koncerty, přednášky pro rodiče a mládež, výtvarné dílny, soutěže, lukostřelba, pohádková cesta, ap. 15.45–16.00 Závěrečná modlitba, požehnání, písnička na cestu V programu během dne vystoupí: Petr Skoumal, multifolková kaplea Bezefšeho, folková skupina Svítání a další. Moderuje: Eman Míšek z Radia Proglas Po celou dobu programu je prohlídka muzeí v areálu zámku zdarma. Pro maminky s kojenci je k dispozici místnost pro přebalování. Další informace na www.crsp.cz.
Proglas pro vás postavil vysílač Obyvatelé Třebíče a nejbližšího okolí se konečně dočkali lepšího příjmu Proglasu. Rada pro R a Tv vysílání přidělila Radiu Proglas s.r.o. dokrývací FM kmitočet 96,4 MHz; Vyzářený výkon je nízký - 100W, orientace antény svislá, vysílač je umístěn s laskavým svolením a podporou farnosti Třebíč - město v kapli svatého Jana Nepomuckého na Strážné hoře (Kostelíček). Proglas je stanicí pro informovanou rodinu, stavějící na křesťanských hodnotách. Pořady si mohou vybrat jak děti, mladí, tak i rodiče i senioři. Mluvené slovo zaujímá přibližně polovinu z 24 hodin vysílání denně. Proglas vysílající už desátý rok je u nás jedinou stanicí, jejíž provoz je kryt ne prodejem reklamy, ale dobrovolným přispíváním samotných posluchačů. Pracovníky Proglasu těší, že se tak rychle od přidělení podařilo vysílač vybudovat. Zároveň doufají, že se podaří vrátit půjčky poskytnuté na jeho vybudování a také získávat pravidelně prostředky na jejich provoz a na výrobu pořadů. Pro Třebíč to znamená, že pro provoz a splacení vysílače za 5 let je zapotřebí 52 členů Klubu (splacení za 3 roky předpokládá již 73 členů). Na udržení vysílače v chodu potom stačí 19 členů Klubu, ostatní členové budou svými dary přispívat na vytváření programů Radia Proglas. Takových “programových” členů by bylo zapotřebí 57. Náklady na provoz vysílače jsou nízké díky tomu, že pronájem a elektrickou energii (do 5 kWh denně, 2000 kWh ročně) hradí třebíčské farnosti z vlastních zdrojů. Na rozšiřování rodiny posluchačů, zejména členstvím v Klubu přátel, se těší P. Martin Holík a spolupracovníci Podrobnosti o společenství přátel Proglasu najdete na www.proglas.cz nebo ve Zpravodaji Proglasu. Typickým členem Klubu přátel jsou dvě příbuzné osoby s ročním příspěvkem 1000 Kč. Čísla kont jsou v každém Zpravodaji a Vlnění. 15. 6. 2005 Prázdniny a dovolené jsou tady! Přejeme: Přiměřeně sluníčka i vody, tělo unavené od pohody a při každém prázdninovém putování, ať jde s Vámi Boží požehnání. redakce
POŘÁD SE NĚCO DĚJE
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
NE
7.30, 9.00
PO
---
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
---
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
7.15
16.30
19.00
8.00
PÁ 18.00 pro děti SO
7.00
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Jak zúročíte nabyté vědomosti ve svém životě, v „duchovní praxi“? VH: No, na to není snadná odpověď. Možná se od nás očekává, že se zapojíme do vedení katechezí malých dětí, ale já osobně na rovinu říkám, že se necítím být k tomuto povolána. Vstupovala jsem do kurzu s cílem rozšířit si náboženské vzdělání pro svou vlastní potřebu. Nemám ambice učit ani žádné zkušenosti s dětmi. A myslím si, že nemám ten dar – učit. JH: Rád bych tyto znalosti předával dál. Obzvláště dětem a mládeži kteří ještě neví co je Bůh a co všechno může udělat Nebo pomoct těm,co se právě rozhodují, hledají smysl žití či staví vlastní žebříček hodnot. LO: To se uvidí. JJ:. Získané vědomosti bych ráda uplatnila při práci s dětmi v naší farnosti. Vaše studium konči nebo budete pokračovat v dalším kurzu pro akolyty? VH: Vzhledem k tomu, že nemám ambice vyučovat děti náboženství, tak pro mě studium pravděpodobně končí. Ale „nikdy neříkej nikdy“, takže přihlášku jsem si vzala. Zatím jsem ji nevyplnila. JH: Ještě nejsem rozhodnut.Ale rád bych pokračovat v kurzu katecheta.Nevím zda to budu stíhat,takže problém zatím vidím v časovém hledisku. LO: Ráda bych pokračovala i příští rok. JJ: Dá-li Pán, chtěla bych v příštím školním roce pokračovat v kurzu pro akolyty. A vaše doporučení pro nerozhodnuté čtenáře: kurz ano nebo ne? VH: Jak bych mohla říct „ne“? Takže ANO, určitě ano. Pokud o tom jen malinko uvažujete, běžte do toho. Možná Vám některé předměty nebo někteří přednášející tzv. nesednou, ale to neznamená konec světa ani konec kurzu. Já jsem také nebyla na 100% nadšená ze všech předmětů (např. pastorální teologie mě nijak neoslovila), ale přesto jsem moc ráda, že jsem se kurzu účastnila a Bohu díky za to, že Katechetické centrum v Brně tento kurz pořádá. JH: Všem nerozhodným čtenářům přeji to aby se rozhodli správně. Já jsem se rozhodl „ano“ a jsem rád protože mi to dalo hodně znalostí a trochu mě to nakoplo k pochopení určitých věcí a také vzalo hodně času a peněz za vlaky a „šaliny“ ale stálo to za to. Ne nadarmo se teologie studuje několik let na VŠ. Třeba na tom něco je. Co? LO: Kurz ano, v každém případě, pokud to bude jen trochu možné. JJ: Máte-li alespoň trochu chuti, tak určitě ano. Není to jenom škola, ale také krásné společenství, které vás může velmi obohatit. Ptali se manž. Tomkovi
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo vyjde v neděli 7. srpna, příspěvky prosíme do pondělí 1. srpna. E-mailová adresa:
[email protected]
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
