ÚNOR
2005 MĚSÍČNÍK
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVI. č.2
13. února 2005
C en a 7 Kč
Uvidět
Postní doba je výzvou a příležitostí k (pře)hodnocení naší cesty životem...
z obsahu
O svátku Uvedení Páně do chrámu jsme slyšeli Simeonova slova: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděli tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy, světlo k osvícení pohanů a k slávě tvého izraelského lidu.“ Víme, jak je důležité dobře vidět. Naše oči jsou úžasně uzpůsobeny. Dokáží se dívat ve dne i v noci. V některých směrech není ani technikou překonáno. Lidské oko může spatřit meteority a dokonce ještě menší částečky, které jsou úlomky komet. Myslím, že se jim říká leonidy, či nějak podobně. Žádná kamera s teleskopem nedokáže tak rychle zareagovat a natočit leonid, když prolétá atmosférou. Mnozí z nás jsme viděli padat meteority, ale asi málokdo je chtěl točit na video či fotit. Můžeme žasnout nad dokonalostí lidského oka. Čím více fotím, tím více si uvědomuji, jak je lidské oko důmyslně sestrojeno. Dokáže se dívat i proti světlu. Dokáže se dívat na světlá místa v tmavém pozadí nebo naopak. Dokáže vidět zbarvenou oblohu ranním svítáním i město položené ještě do tmy - šera. Fotoaparát „uvidí“ dobře jedno nebo druhé, ale nestíhá obojí zároveň. Lidské oko je mnohem důmyslnější než nejdokonalejší technika. Věřím ale, že lidské srdce dokáže vidět ještě dále. Dokáže spojit pohled očí s pohledem rozumu. Právě proto stařec Simeon zajásal. Neviděl jen dítě. Neviděl jen syna člověka, ale uviděl naplnění příslibů. Nedokázal by to sám, kdyby mu to nebylo oznámeno. Podobně i prorokyně Anna dokázala v dítěti uvidět toho, kdo potěší celý izraelský národ. Není bez zajímavosti, že hebrejsky slovo prorok se řekne nabí, což znamená vidoucí. Prorok je ten, kdo vidí dál, ale vidí především do podstaty věcí. První, kdo byl tímto slovem označen byl Abrahám. Muž, který je nazýván praotcem víry, byl i vidoucím, protože živě viděl, jak Bůh jedná. Přeji každému, aby dobře viděl, aby mněl zdravé oči a popřípadě dobré brýle, aby oční vadu překonal. Přeji však každému, aby viděl hlouběji a dál nejen do podstaty dění ve světě, ale do podstaty svého života, aby viděl, že je milován, že je volán k lásce, že je volán do věčného života. otec Jiří Dobeš
Uvidět otec Jiří Dobeš
1
Svědectví víry příběh, který napsal život
2
Milá sestro, milý bratře pozvánka na exercicie
3
Skautská hlídka a Nokturno opět nezklamalo
4-5
Zprávy z farností a Svatomartinský sbor
7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život V tomto a následujícím čísle NS se můžete seznámit se zážitky p. Zdeňky Herzánové - děkujeme za ně!
Svědectví víry Je to historie dlouhá, ale je nutné se vrátit zpět do roku 1992, kdy byl můj muž operován v Brně na rakovinu v ústech pod jazykem a zároveň při tom odebrali lékaři část jazyka. Bylo to vše dost beznadějné, ale v tu dobu jsem se usilovně modlila za jeho uzdravení. Jiří byl ve všem odolný, pracoval pro druhé s vypětím sil a tato nemoc mu přinesla velké zklamání. Nikdy totiž nebyl nijak omezen a nyní přišel o všech 31 zubů, naprosto zdravých, špatně mluvil nejenom tím, že nemohl dlouho dostat protézu, ale kus jazyka pryč vykonalo své, neměl ani snahu se uzdravit, protože si neuměl představit, že by mohl takto žít dál, ale moje modlitby zřejmě způsobily zázrak a on se z toho dostal. V té době jsem mu hodně četla knihu Johni (možná to špatně píšu), ale jedná se o dívku, která ochrnula po skoku do mělčiny a neměla rovněž vůbec snahu se uzdravit. Ta všechna líčení jejího stavu bylo pro Jiřího tak poutavé, protože tytéž pocity měl i on. Když ještě ke všemu se neoživily ani ruce, lékaři jí navrhli, aby se naučila psát ústy, což se jí zdálo pokořující. Její mládenec ji opustil, ale začal k ní docházet její bývalý spolužák, který se o ni velice staral. Přemluvil ji posléze, aby to zkusila, a začal s ní mluvit o Bohu. Ač celá její rodina chodila každý týden do kostela, nijak se tomu nevěnovala. Bylo to děvče mladé, ještě před maturitou, ale nikdy nevěděla, co chce, ale posléze, když byla téměř všemi opuštěna, ji přítel oslovil tak, že v té nemoci to byla jediná útěcha. Konečně se i rozhodla, že zkusí naučit se psát ústy, a protože i dobře kreslila (její přítel jí to připomněl), začala malovat krásné obrázky, které vždy někomu věnovala, hlavně lidem, kteří jí nějak pomohli. K jednomu z těchto obdarovaných přišel na návštěvu jeho známý, byl to vysoce postavený šéf americké televize, zaujal jej obrázek visící na stěně a ptal se, kdo to maloval. Majitel mu vylíčil, že je to mladá ochrnutá dívka, odkázaná na vozík a na lidi kolem sebe. Televizní pracovník ji chtěl poznat, navštívil ji a nabídl jí televizní pořad, ve kterém by divákům předvedla, co dokáže. Ale ona se rozhodla jinak, Viděla velikou možnost oslovit celou Ameriku a její malování jí připadalo jako vynášení jí samé, zatímco ona už dozrála k rozhodnutí, že bude studovat Písmo svaté a potom by mohla oslovit a evangelizovat velké množství lidí. To se stalo a ona byla poté zvána do různých zemí a dokonce byla i v Brně, to jí už bylo 35 roků. Moje sestra byla na její přednášce, říkala, že ji doprovázel její přítel, toho času už její muž, a byla jejím zjevem a hlavně vystupováním tak uchvácena – a nejenom ona, ale i ostatní účastníci obdivovali, jak ji Bůh postavil v životě na takové místo, kam by se jako zdravá pravděpodobně nikdy nedostala. To byla jedna z první věcí, která Jiřího tak vzala, že chtěl, abych mu četla i jiné knihy, např. svědectví amerických kosmonautů, když letěli poprvé na měsíc, kde celá útlá knížečka byla prokládána citáty z bible. Zprvu chtěl, abych je vynechávala, ale řekla jsem mu, že by ta kniha
✎ ...
přestala mít souvislost, tak to nějak přetrpěl a něco z toho do sebe nasál. I nadále jsem se snažila ho tímto směrem vést a vzdělávat. Vypadalo to nadějně, ale jak se začal uzdravovat, moje snaha už nedosahovala velkých výsledků. Ale na jedno si přece vzpomínám. Asi před pěti léty byla zima bohatá na sníh, snad denně jsme si vyběhli na běžkách. Jednou jsme projížděli všechny možné průseky v polesí Pekelňáku a při návratu domů, kdy už se začalo stmívat, vyšli jsme na pláň a Jiří říká: „Tradá a teď rychle dům, ať úplně nezatmíme.“ Já jsem namítla, proč pořád někam spěcháme, byl tam naprostý klid, nikde už ani človíčka, okolo nás bílo a snad i tajemno, při stmívání. Jiří se mně ptá, co tam chci dělt? A já na to, že on, milovník přírody to musí pochopit, že taková vzácná chvíle by se neměla zanedbat, že já se při tom pomodlím a poděkuji za krásné odpoledne, které můžeme ještě zažít, a on ať si myslí, na co chce. On to pochopil, souhlasil, podlehl taky tomu kouzlu a v tu chvíli, jako by to někdo naprogramoval, za naprostého bezvětří a ticha začal pomalu, ale vytrval padat sníh. Po své tiché modlitbě jsem se zeptala, zda necítil něčí přítomnost, a on přisvědčil, že to normální nebylo, ale že neví, co to bylo. Já jsem řekla, že já tomu říkám Bůh, který nám tímto způsobem nejen připravil kouzelnou chvíli, ale připomněl nám svou přítomnost. Vzpomněli jsme si od té doby na tu krátkou, ale krásnou chvíli několikrát a já na ni vzpomínám dodnes. Byl to neskutečný zážitek, kousek od domova a nemuseli jsme za ním jezdit daleko do ciziny. dokončení příště
Rozhlasová univerzita V nedělním dopoledni nabízí Proglas pravidelně vzdělávací pořady. Nově jde o seriál, který pochází z archivu Svobodné Evropy. Rozhlasová univerzita vznikla v padesátých letech jako pomoc mladým lidem, kteří v komunistickém Československu nesměli z politických důvodů studovat na vysokých školách. Obnovena pak byla v roce 1985. Na přípravě přednášek této druhé Rozhlasové univerzity Svobodné Evropy se podíleli významní čeští a slovenští intelektuálové v exilu, po pádu komunistického režimu pak odborníci domácí – jmenujme alespoň Mikuláše Lobkowicze, Mons. Karla Vránu, Karla Kaplana, prof. Jana Milíče Lochmana a další. Jak za totality, tak po listopadu 1989 bylo hlavním účelem Rozhlasové univerzity zaplňovat bílá místa na mapě české kultury a historie. Některé z těchto přednášek nyní Proglas reprízuje se svolením Rádia Svodná Evropa. Uslyšíte pořady věnované osobnostem českých dějin od středověku po 2. polovinu 20. století. Nalaďte Proglas v nedělním dopoledni od 10:30 nebo v čase opakování - krátce po středeční půlnoci. Poslední lednové a další únorová vydání se věnují Petru Chelčickému, Janovi z Jenštejna a Tomáši Štítnému.
STRANA 3
Milá sestro, milý bratře,
Obraz na rozcestí
sdružení Ageus připravuje, se souhlasem otce biskupa Vojtěcha Cikrleho, posilu pro růst duše, exercicie vedené otcem Eliasem Vellou , františkánem a exorcistou z Malty. Otec Vella oslovuje všechny svou osobní svatostí, pevnou vírou, hlubokým smyslem pro modlitbu a skromností. Vede exercicie po celém světě. V poslední době je častým hostem v České republice i na Slovensku. Exercicie se uskuteční v kostele svatého Martina v Třebíči v termínu 4. - 8. července 2005. Pro zájemce bude zajištěn nocleh na internátě střední školy. Snídaně, obědy, večeře budou zajištěny v Centrální jídelně v Třebíči. Program exercicií: 1.DEN - PONDĚLÍ 4. 7. 2005 12:00 – 15:00 h prezentace a ubytování účastníků 15:00 – 17:00 h úvodní přednáška 17:00 – 18:00 h úvodní mše svatá večeře, večerní modlitba, adorace 2. - 5. DEN ranní modlitba v kostele 9:00 – 12:00 h dopolední blok 12:00 – 13:45 h přestávka na oběd 14:00 – 16:30 h odpolední blok 17:00 – 18:00 h mše svatá večeře, večerní modlitba, adorace, možnost osobní modlitby s otcem Vellou. Bez předchozího přihlášení nebude možné se exercicií zúčastnit. Proto je nutné, abyste odeslali vyplněnou přihlášku a uhradili účastnický poplatek nejpozději do 31.3.2005. Přihlášky najdete v třebíčských kostelích. a) adresy pro zaslání přihlášek, plateb v hotovosti nebo složenkou typu „C“: Marie Daňhelová, Hartmannova 1146, 674 01 Třebíč, tel.: 608 627 140 Marie Baráková, Krajinova 42, 674 01 Třebíč, tel.: 568 826 277 Prodejna AGNES v Třebíči (vedle hl. vchodu do kostela na Jejkově), tel.: 568 840 547 Po – Pá 8,30 - 11,30 a 13 - 17 h Ne 8,30 - 10,30 h b) číslo účtu pro bezhotovostí platby: 152 21 42 369/0800 – ČS a.s., Třebíč, VS = prvních šest číslic vašeho rodného čísla Nezapomeňte si s sebou vzít bibli a poznámkový blok. S přáním Božího pokoje Vás zvou
Obraz Svaté Rodiny, který namalovala malířka Helena Pražáková ze Starče, byl v neděli 2. ledna 2005 slavně požehnán v Červené Hospodě v kapli na rozcestí. Byl jsem rád, že se nás tam sešlo asi 65. Obraz, kde svatý Josef je představen jako živitel rodiny (drží chléb), Maria jako matka (drží Ježíše) a žena starající se o domácnost (džbán s vodou), je obohacen i srdcem, které je vytvořeno ze svatozáře. Kéž naše cesty okolo této kaple nás vedou k modlitbě a stejně tak i k uskutečňování tohoto ideálu. O. Jiří Dobeš
Rostislav Zahrádka, předseda Sdružení Ageus, Třebíč P. Jiří Dobeš, duchovní správce farnosti sv. Martina Marie Daňhelová, vedoucí přípravného týmu
P. Elias Vella, OFM z Malty vedl první únorový víkend v centru ČM Fatimy v Koclířově mimořádné exercicie zaměřené na vnitřní uzdravení. Každodenní program sestával z modlitby růžence, dvou dopoledních a jedné odpolední přednášky, mše svaté a večerních modliteb. Přednášky zakončoval P. Vella vždy modlitbou, při níž konal Bůh divy. Spontánní pláč dával každému z přítomných jasně najevo, kdy se Pán dotkl některé z jeho ran z minulosti. Ti, kdo se ke konci pobytu začali obávat, jak zvládnou návrat do všední reality, P. Vella upozornil: „Během těchto pěti dnů jsem se snažil přednést vodítka, abychom věděli, jak nás Bůh může uzdravit. V každém působí originálním způsobem. Jsme otevřeni tomu, co chce Bůh udělat v našem životě. Ďábel se vám bude ovšem neustále snažit našeptávat, že to nezvládnete. Avšak Ježíš nám dává řešení – Ducha svatého, skrze něhož můžeme konat i to, co bychom lidskými silami nezvládli. Často strávíme hodně času kritizováním, místo abychom něco udělali sami. Lidé, s nimiž se pravidelně stýkáme, musí nyní vidět, že jsme se změnili. Musí v nás vidět více plodů Ducha svatého. Musí být zřetelné, že v sobě máme více lásky, radosti, sebeovládání, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, věrnosti a tichosti.“ Jedna z účastnic uvedla: „Celý pobyt byl nesmírně silným a těžko popsatelným zážitkem. Už jsem zažila dovolenou na nejrůznějších místech světa. Ta poslední s Duchem svatým byla ovšem nejkrásnější. Plně souhlasím s tím, co řekl P. Vella. Nemusíme dělat nic mimořádného. Stačí držet se Boha a jeho přikázání v duchu agapé – lásky bez jakýchkoliv podmínek.“
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Buchty Schůzka družiny Delfínů probíhala jen zdánlivě normálně. Tihle kluci byli nadšeni opravdu do všeho. Bylo prostě radost vidět, s jakým zápalem se vrhají do každé hry, závodu, soutěže. Jenže dnes to trochu skřípalo, protože chyběli dva nejšikovnější kluci, Kuba a Martin. Ještě nikdy nevynechali, tak jsem z toho byl nervózní. Stalo se jim cestou na schůzku něco? Ale v polovičce schůzky konečně se dveře otevřely a ti dva byli tu. Podali jsme si ruce, omluvně zašeptali, že to dřív nestihli, a hned se zapojili do programu. Po skončení schůzky jsem jim domlouval, že by měli jít příkladem, vždyť už by mohli vést družinu sami a ne ji nechat nějakému starému škaredému skautovi napospas. Trochu se uchechtli a zmizeli. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Do klubovny vešla malá stařenka, plaše se rozhlédla: „Chlapci už tady nejsou? Tak jsem to nestihla. Jsem už prostě pomatená bába.“ – „Někdo od nás vám něco provedl?“ zeptal jsem se. „Jejdanečku, takoví andílci to jsou. Oni jediní mně pomohli, když se mně zaběhl můj pejsek Ondrášek. Hledala jsem ho marně sama, nohy už mi neslouží, už jsem si myslela, že ho nenajdu a zůstanu sama. A tu šli kolem dva hošíci s hnědýma šátkama, rozběhli se po okolí a Ondráška mi dovedli. Byl už v uličce za parkem. Tolika lidem jsem říkala o pomoc a nikdo neměl čas. Tak jsem jim donesla buchty a oni už jsou fuč. Jak já jim to jen oplatím?“ Při jejích slovech ve mně rostl známý pocit pýchy, při kterém tak náramně mrazí v zádech a rostou ramena. „Paní, já vám slibuji, že jim ty buchty donesu.“ Stařenka se rozzářila: „Opravdu byste mohl? Jmenuji se Mašková a jsem tu kousek v Domově. A kdyby se někdy zastavili, budu moc ráda. Vždyť jsem jim ani pořádně nepoděkovala.“ Netrvalo to dlouho a sešel jsem se s těmi dvěma na chodbě jejich domu. „Opravdu si je můžeme vzít, vždyť jsi sám říkal, že za dobré skutky se nic nemá brát?“ říká mně Kuba. „Nebojte se, bráškové. Té babičce by to bylo moc líto, kdybyste si je nevzali, spíš to bude další dobrý čin, až jí donesete zítra tu tašku a popovídáte si s ní. Vždyť ona už nikoho nemá.“ – „Tak jo, to bude príma. Ona je tak krásně ukecaná, je s ní legrace…“ Já nikdy nebyl sám, jako ona. Pochopil jsem tu osamělost lidí v Domově důchodců až o několik týdnů později, když jsme s kluky z Delfínů nesli Betlémské světlo právě do tohoto domu a nejen paní Maškové. Kuba s Martinem se tu halasně zdravili s různými pány a paními, všem říkali dědo a babi, zkrátka byli tu jako doma. Když jsem viděl, jaké jiskry jejich poletování po Domově zapaluje v očích těch lidiček kolem, pochopil jsem. Ano, tohle jsou andělé, co přinášejí světlo do života. Byl jsem strašně rád, že jsem byl u toho. Indy
Nebezpečí na horách Ondra byl už třetí den se školou na horách. V lyžování dělal pokroky a jeho sebedůvěra rostla. Zrovna jel na vleku společně asi se čtrnáctiletým klukem, Ondra ho už několikrát viděl. Ten kluk skvěle jezdil a taky se trochu předváděl na malém můstku vedle sjezdovky. „Ahoj, já jsem Martin. Nechceš si se mnou párkrát skočit?“ Ondra přemýšlel. Má to risknout? Ale skákání měli zakázané. Co když ho uvidí třídní? „No, chvíli bych se na tebe díval. Skoky mně moc nejdou.“ Třikrát po sobě se Martinovi povedl pěkný skok, ale ten čtvrtý… Asi se špatně odrazil a pak už se jenom koulel po prudkém dojezdovém svahu. Pak zůstal ležet bez hnutí. Ondra k němu dojel: „Co je ti?“ – „Strašně mě bolí noha a taky hlava.“ Martin byl těžký, Ondra by ho daleko neunesl. Musí přivolat pomoc. Ale nechat ho tady jen tak ležet? V panice běžel pro pomoc… Ondra udělal několik chyb. Svévolně se vzdálil od svého družstva, aniž někomu o tom řekl. Porušil zásadu – být na horách všude aspoň ve třech, jeden by mohl jet pro pomoc a druhý by zůstal s Martinem. Když už ho musel opustit, měl ho zajistit proti prochladnutí, zabalit ho ještě do své bundy, šály, navléci mu ještě svoje rukavice. Také mu mohl znehybnit zlomenou nohu přiložením lyžařských holí a upevnit opaskem, kapesníky apod.
Motto: „Tváříš-li se kysele, kdo tě může mít rád?“ Děti píší Bohu: Milý Bože, pamatuješ, jak nám odpadla škola, protože bylo hrozně moc sněhu? Nešlo by to udělat znovu? Olda Milý Bože, je to pravda, že se táta nedostane do nebe, když bude doma mluvit jako na fotbale? Anička Milý Bože? Jestli si to vřeštidlo nevezmeš zpátky, tak si neuklidím pokoj. Ivan Milý Bože, na karnevalu budu za čerta. Nebude ti to vadit? Pepík Milý Bože, mohl bys mi říct, k čemu je dobrá rýma? Tvůj Luděk Milý Bože! Když mi dáš takovou kouzelnou lampu, jako měl Aladin, tak Ti dám, co budeš chtít, ale kromě peněz a šachů. Josef Milý Bože, když se budeš v neděli v kostele dívat, ukážu ti své nové boty. Janek Milý Bože, já jsem adoptovaný. Je to stejné, jako kdybych byl opravdický? Jenda Milý Bože, když je někdo taková tlusťoška jako já, tak nebude mít žádnou kamarádku! Tvoje Martinka Milý Bože, pošli letos Milana Novotného na jiný tábor. Petr
STRANA 5
lídka Skautská hlídka Milý Bože, lidé odnaproti se pořád ošklivě hádají. Zařiď to tak, aby se ženili jenom lidé, kteří jsou na sebe milí. Adam Milý Bože, až budu velký, chci být stejný, jako táta, ale ne tak chlupatý. Štěpán Milý Bože, jsi opravdu neviditelný, nebo je to jen trik? Lucka Milý Bože, proč nikdy nejsi v televizi? Michal Proč jsi udělal nebe modré a trávu zelenou? To jsi neměl jiné barvy? Štěpánka
Na Den sesterství se narodili světový náčelník a o 30 let mladší světová náčelní – manželé Powellovi. Není mnoho manželství, v kterém by se oba životní partneři naplno věnovali skautingu a při tom se ani jeden neztrácel ve stínu toho druhého. A tak si zaslouží díky ten z manželských dvojic, který naše hnutí podporuje tím, že se skautský činovník nebo činovnice může vracet domů bez hudrování: „Už jsi se zas vozil na lodičkách, už jsi se zas coural s kluky po lese, místo abys…“ Je to dar, který ocení ti, kteří o toto zázemí přišli. Tak poděkujeme zvlášť našim manželkám a sestrám, které nám umožňují naše znalosti a zkušenosti předávat dalším skautským generacím. V Třebíči proběhne oslava Dne sesterství mší sv. v 7 hod., tentokrát v bazilice, aby si mohli hned po ní účastníci XV. valného sněmu Junáka prohlédnout tuto památku před pokračováním dalšího programu sněmu, který se koná 19. – 20. února. 18. února vzhledem ke sněmu místo tradiční besídky proběhnou oslavy Dne sesterství individuálně v jednotlivých oddílech.
Zprávy Náš dětský karneval se vydařil, z 31 masek byla nejlepší Karkulka, rytíř a čert. V soutěžích a hrách se zúčastnili i rodiče. Moderoval br. Medvěd (Zd. Poříz). Z dalších únorových podniků jmenujeme: 6. 2. uzlovací liga, 11. 2. skautský ples, 18. 2. vzpomínkový večer u pomníčku obětí komunismu, týden před sněmem výstava skautských umělců v synagoze, 22. 22. rádcovský kurz. Tábory: Skauti a skautky 2. – 16. 7., vlčata a světlušky 30. 7. – 13. 8. 2005. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
Nokturno opět nezklamalo Dnes již tradiční a hudební Třebíčská nokturna pořádaná Klubem Katolického gymnázia není potřeba kulturnímu čtenáři příliš představovat. Krásné prostředí školní auly rozeznívají pravidelně tóny skladeb různých hudebních žánrů v podání amatérských i profesionálních hudebníků nejen z našeho regionu ale v podstatě z celé republiky. V pořadí již 18. nokturno, které se uskutečnilo v pátek, 7. ledna však v mnohých směrech z řady ostatních koncertů vybočovalo. S náročným programem pro smyčcové nástroje vystoupili členové známé hudební rodiny Špačkových, původem z našeho města: Josef Špaček st. (violoncello), Josef Špaček ml. (housle) a Petr Špaček (violoncello) za klavírního doprovodu Marie Vigilante-Pospíšilové. Josef Špaček st., absolvent Konzervatoře a JAMU v Brně, kde studoval u prof. Bedřicha Havlíka, začal svoji kariéru jako komorní hráč. Stal se členem Wallingerova kvarteta, které zvítězilo v soutěži O cenu Beethovenova Hradce a v roce 1990 získalo cenu na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Evianu. V témže roce nastoupil Josef Špaček do České filharmonie, kde od roku 1997 zastává funkci zástupce koncertního mistra violoncell. Je zakládajícím členem Sexteta českých filharmoniků, které na půdě České filharmonie vzniklo před 10 lety a postupem času si získalo uznání i v zahraničí (Španělsko, Jižní Amerika, Japonsko). Doma, v rámci komorních cyklů České filharmonie, Josef Špaček pravidelně koncertuje v Rudolfinu, nahrává pro japonskou firmu Pony Canyon a české firmy Waldmann a Artesmon. Josef Špaček ml. je absolventem Hudebního gymnázia Jana Nerudy v Praze, kde studoval houslovou hru u prof. Pavla Prantla. Výborně se umístil hned v několika hudebních soutěžích Už čtyřikrát se zúčastnil sedmitýdenního studia houslové hry u prof. Stephena Shippse v americkém Meadowmountu a od roku 2002 je žákem prof. Jaroslava Foltýna na Pražské konzervatoři. V roce 2004 získal stipendium na prestižní škole Curtis Institut of Music ve Filadelfii a na jaře 2004 postoupil jako jediný z českých soutěžících do semifinále Menuhinovy soutěže v Londýně. Marie Vigilante - Pospíšilová absolvovala Pražskou konzervatoř, Akademii múzických umění. Do posledního místa zaplněný koncertní sál byl vynikající technickou a uměleckou úrovní všech účinkujících doslova ochromen. Zvláště výkon mladého konzervatoristy Josefa Špačka je velmi těžké charakterizovat jakýmikoli superlativy. Vrcholoví muzikanti zvládli i ty nejnáročnější party svých nástrojů s úsměvem na tváři. Jména skladatelů jako Suk, Kodály, Strauss, Martinů a Ravel hovoří za vše. Odměnou sympatickým a skromným hudebníkům byl doslova nekončící potlesk obecenstva, které si po koncertě „vynutilo“ dokonce dva přídavky. dokončení na str. 6
STRANA 6
STUDENTSKÝ KLUB KG
Pořád se něco děje
SDRUŽENÍ PŘÁTEL JAROSLAVA FOGLARA – pobočka Třebíč
Poděkování patří na tomto místě nejen hudebníkům, kteří v rozporu se všemi pravidly tržní ekonomiky hráli v našem městě pouze za úhradu nákladů na dopravu, ale také KG klubu a vedení Katolického gymnázia, kteří pro nás pravidelně připravují večery plné kvalitní hudby, krásného prostředí i malého pohoštění, to vše za „vstupné dobrovolné“. Příští takový večer se uskuteční ve čtvrtek, 10. března v 19 hodin, kdy se setkáme s Malým smyčcovým orchestrem ZUŠ Třebíč. K. Tomek
www.H A L A H O J.org Zveme všechny mladé i ty starší na několik akcí, které jsme připravili na měsíc únor a počátek března.
- dokončení ze str.5
Pořad s názvem ADOPCE NA DÁLKU se uskuteční v pátek 18.února od 19:30 v čajovně studentského klubu v areálu katolického gymnázia za tělocvičnou v dřevěném domečku. Zde se bude konat beseda s koordinátorkou České katolické charity se slečnou Lenkou Horákovou, která má na starosti adopci dětí na dálku z Indie, Ugandy, Litvy a Běloruska. Zveme všechny mladé na SLAVNOST SVĚTLA, která se bude konat 19.února od 19:00 v kryptě baziliky svatého Prokopa. Jedná se o hodinové duchovně-meditační setkání s písněmi, modlitbami, přímluvami a krátkou promluvou P. Františka Puchnara. 25.2. se uskuteční od 19:30 opět v čajovně studentského klubu beseda se zaměstnanci ekologického centra CHALOUPKY, kteří všechny přítomné seznámí s historií, a také se současnými aktivitami a programy tohoto známého zařízení. Na celou sobotu dne 5.března je připravena HERNÍ SOBOTA, kdy bude po celý den otevřena herna stolních a deskových her (od 9:00 do 17:00). Každý si bude moci zahrát jakoukoliv hru z naší bohaté sbírky. Pravidla her vás rádi naučíme. Herna je otevřena také každý týden a to v úterý a ve středu od 15:00 do 18:00. Otevřena bude také o jarních prázdninách.Hernu najdete v areálu katolického gymnázia za tělocvičnou. A pro všechny, kteří pracují s mládeží a připravují letní tábory nabízíme možnost zúčastnit se kurzu s akreditací MŠMT. Školení pro HLAVNÍ VEDOUCÍ LETNÍHO TÁBORA pořádáme první víkend v dubnu a to ve dnech 1. - 3. 4. Účastníci budou seznámeni s platnými právními předpisy, právy a povinnostmi organizátora tábora, hospodařením tábora, zásadami při práci s dětmi, pravidly první pomoci aj. Absolvent obdrží osvědčení s platností na pět let. Přihlášky je nutné odevzdat do 20.března. Více informací získáte na www.halahoj.org nebo na čísle 604 251 512.
Poutě 2005 1. V sobotu 14. 5. zájezd do PRAHY na věčné sliby u saleziánů naší třebíčské rodačky a kamarádky, sestry Pavly Mikyskové. Odjezd v 7.00 hod. od Úřadu práce, návrat ve večerních hodinách. Dopoledne procházka Prahou, asi v 15 hodin obřad věčných slibů. Cena 230,- Kč. 2. V sobotu 28. 5. pouť do Vyššího Brodu v jižních Čechách. Návštěva poutní kaple P. Marie, křížová cesta, opatský kostel Nanebevzetí Panny Marie, děkanský kostel sv. Bartoloměje a prohlídka kláštera. Odjezd v 5.00 hod. z autobusového nádraží zastávka č. 8, návrat ve večerních hodinách, cena 250,- Kč. Zbude-li čas, prohlédneme si Čertovu stěnu, případně se zastavíme u přehrady Lipno. Toto je letošní farní pouť. 3. V sobotu 27. 8. bude tradiční pouť do Mariazell. Odjezd v 5.00 hod. Autobus č. 1 od Úřadu práce, autobus č. 2 autobusové nádraží zastávka č. 8. Návrat ve večerních hodinách, cena 300,- Kč. 4. V sobotu 3. 9. se uskuteční diecézní pouť do Žďáru n/Sáz. Odjezd v 7.00 hod. od Úřadu práce, návrat kolem 18. hod., cena 100,- Kč. Vhodné pro rodiny s dětmi. 5. Pěší pouť do Přibyslavic bude v sobotu 10. 9. Odchod tradičně ve 14 hod. od baziliky. 6. V neděli 18. 9. bude pouť u Kostelíčka s programem pro dospělé i pro děti. Začátek bude upřesněn (pravděpodobně v 15.00 hod.). Přihlášky denně po každé ranní mši sv. v sakristii u sv. Martina u Libuše Bublanové. Přespolní se mohou přihlásit telefonicky na č. tel. 723 624 363.
STRANA 7
Z P R Á V Y Z T Ř E B Í Č S K Ý C H FA R N O S T Í Jejkov Svatomartinský sbor Křížová cesta v našem kostele bude každé úterý a pátek vždy v 17.30 hodin. Úterní pobožnost povede mládež nebo dospělí, páteční děti.
Sv. Martin
Jsem velmi rád, když něco dobře funguje beze mne. Nemusím u všeho být jako ten hlavní. Je pěkné, když v našem kostele zpívá již několik let staronový Svatomartinský sbor. Každoročně se sbor po vánočním vypětí sejde na faře, kterou rád propůjčím k dispozici, k poohlédnutí se zpět i vpřed a k malému pohoštění.
V době postní je každou neděli v 7.30 v 14.30 pobožnost křížové cesty. Též ve středu a v pátek po ranní mši svaté. V době postní - první tři týdny - bude v našem kostele výstava - plakáty z misií, které připravilo a zapůjčilo Papežské misijní dílo. V neděli 27. 2. v 16 hod. se uskuteční oblastní setkání Fatimského apoštolátu. V 18 hod. mše svatá za všechny členy FA, sloužit ji bude otec Pavel Dokládal. Jsou zváni všichni členové FA a ctitelé Panny Marie.
Fórum mládeže v Brně Píšeme vám naše zážitky z fóra mládeže v Brně na Petrínum - ve studentském domově. Zastupovali jsme zde mládež naší farnosti. Diskutovali jsme na téma: „Rodina“. Moc nás to oslovilo. Líbily se nám přednášky od manželů Pavla a Hany Kalčíkových a S. a D. Skřičkových. Zástupci mládeže Standa a Monika.
Připravuje se Letní dětský tábor Osadníci pořádá farnost Třebíč ve dne 13. - 20.8.2005 v Mrákotíně. Předběžná cena 1200 Kč. Ještě jedna akce se připravuje, a sice výlet do Nové vsi, kde působí jako umělečtí kováři bratří Lojdové. Výlet má být jednodenní, dne 12.3.2005. Sraz v 8 hodin, (místo srazu bude upřesněno v průběhu příštího týdne). Závěr akce - požehnání v poutním kostele v Přibyslavicích.
Jedno takové poohlédnutí se jsem zachytil i na obrázku. Je co pít (také víno z Rakouska z Paudorfu) a je co jíst. Ale ani na tomto posezení, jak jsem zjistil, se moc nezahálelo. Zpěváci hodnotili sami sebe na video ukázkách a mnozí si pochvalovali, že konečně slyší to, co zpívají. Vychutnávali si svůj zpěv, jednak proto, že nemuseli pracně zpívat, jednak proto, že se slyšeli jaksi z druhé strany - jako posluchači. Díky jim za zpestření svátečních bohoslužeb a už se těšíme na další program v postní době, kdy nám přiblíží jednu neděli (místo křížové cesty) utrpení a lásku Pána Ježíše. o. Jiří
Milí přátelé,
Jak plodně prožít postní dobu
nevíte o někom, kdo by se chtěl stát spolupracovníkem Katolického týdeníku za naši deicézi? Ale je potřeba už nějaká zkušenost s psaním... Těším se, že se někdo šikovný najde. M. Jandlová, tisková mluvčí brněnského biskupství
Zkus v postní době ze svého života odstranit něco, co ti bere čas a co není tak důležité a potřebné. A do uvolněného prostoru vpusť Boha. “Smiřte se s Bohem!” (2 Kor 5, 20) Postní doba bez dobré svátosti smíření by byla jako jezero bez vody. “Bez přestání se modlete!” (1 Tes 5, 17) Ani v postní době nebudeme mít více času na modlitbu než jindy. Ale modlitba není především otázkou času, ale otázkou víry. A víra, mimo jiné, roste ze slyšení Božího slova.
Poděkování Kněží a řeholní sestry z misií děkují všem, kteří věnují upotřebené známky na misie. Z takto získaných peněz již vystudovalo několik místních kněží. Děkujeme za Vaši přízeň a prosíme, zasílejte nám dále tyto známky, které vystřihnete asi s centimetrovým okrajem z došlé obálky nebo pohlednice. Modlí se za Vás a žehnají Vám vděční misionáři. Známky můžete odevzdávat v sakristii kostela sv. Martina.
Podle pastoračního střediska sv. Vojtěcha
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov NE
7.30, 9.00
Svatý Martin
Bazilika
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
PO
7.50
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
7.15, 16.00 pro děti
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
7.15
16.30
18.00
8.00
PÁ 18.00 pro děti SO
7.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Inzerce Daruji dvě starší rozkládací křesla. Informace na tel. 605 381 225.
Radio Proglas můžete naladit na frekvencích 88,7 FM z Tábora; 89,5 FM z Písku; 90,6 FM ze Svatého Hostýna; 92,3 FM z Českých Budějovic; 93,3 FM z Pradědu; 96,0 FM z Příbrami-Drahlína; 97,9 FM z Ještědu; 105,7 FM z Uherského Brodu a 107,5 FM z Brna a Nových Hradů. Vysílání rádia můžete najít také v nabídce kabelových společností po celém území naší vlasti, naladit prostřednictvím Internetu nebo skrze satelit. Pokud chcete znát podrobný program vysílání Proglasu, hledejte na internetových stránkách Radia Proglas. Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo - březnové - vyjde už normálně 1. neděli v březnu, příspěvky prosíme do pondělí před touto nedělí.
Slávek, zvoník v kapličce V Kuničkách na okrese Blansko, kde jsem se narodil, stojí na návsi kaplička. V ní působil jako zvoník Slávek, kterému se v nářečí říkalo Včelařuj. Na první pohled bylo zřejmé, že nebyl normální, zadrhával se v řeči a koktal. Nemohl být zaměstnán, a proto mu bylo svěřeno alespoň zvonit v této místní kapličce. Lidé se mu často posmívali, ponižovali ho a při každé příležitosti se ho ptali, kdy už se bude ženit a jaká by se mu líbila nevěsta.. Dodnes vidím Slávka, jak se při těchto otázkách řechtal a jak se mu všichni ostatní smáli. Zdálo se mi, že si to ani neuvědomoval. Velice toužil po nevěstě, ale to se mu nesplnilo. Asi by ani nebylo možné, aby byl oddán. Říkalo se, že za jeho onemocnění byl zodpovědný jeho otec. Byl příliš tvrdý, vyžadoval nepřiměřené výsledky ve škole a přísně ho trestal bitím a kopanci za jakékoliv nedostatky. Jako mladý chlapec se dobře učil a choval se jako ostatní chlapci jeho věku. Bylo mi ho líto a dodnes na něj vzpomínám. Slávek trpěl navíc utkvělou představou, že na kopci Ostrá najde poklad. I když již dávno zemřel, dodnes je poznat, kde ho hledal.
Zkouška z latiny Jeden můj známý studoval dálkově v Praze na teologické fakultě. Protože na gymnáziu nechodil do latiny, ale do volitelného předmětu technické kreslení, neuměl z latiny, kromě několika textů, které slyšel při bohoslužbách vůbec nic. Vyučování latiny bylo rozloženo do tří ročníků. Můj přítel vždy každý rok zahajoval výukou pro začátečníky. Ptal se svých dětí, které studovali na Katolickém gymnáziu v Třebíči, zda se vůbec latina dá naučit. Bylo mu řečeno, že ne, že se to musí nadřít. Několik dní před závěrečnou zkouškou napsal svému příteli e-mail s tím, ať mu drží palce, že se chystá na zkoušku z latiny a přitom: Scio me nihil scíre (Vím, že nic nevím). Jeho přítel ho chtěl povzbudit, a proto mu odepsal: „Neboj se, bude to Veni, vidi, vici“ (přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem). Konečně nastal den zkoušky. Přítel byl vyzván zkoušejícím, aby vstoupil do místnosti, kde probíhala zkouška. Říkal si v duchu: Alea iacta sunt (Kostky jsou vrženy). Při zkoušce dostal překlad a gramatický rozbor žalmu 24 Hospodin je můj pastýř. Přítel se zaradoval, neboť v české verzi zpíval několikrát tento žalm v rámci bohoslužby nebo při pohřbu. Dostal se přes obtíže až k verši Qouoniam Tu solus est (neboť Ty, se mnou jsi). A tehdy slyšel lahodný hlas zkoušejícího, že mu to stačí, že podmínky zkoušky splnil. A. Malach NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
