+
Římsa
Římskokatolická farnost Přibyslav 28. února 2016 | XVI. ročník | březen
Slovo kněze
Postní příležitost Vypráví se někdy podobenství o naplňování času. Představte si velkou pětilitrovou sklenici od okurek. To je čas, který je nám dán jako dar. A tuto sklenici máme den co den naplňovat. Když do ní naskládáme velké kameny, brzy bude plná. Anebo ne? Mezi velké kameny se vejde ještě celá spousta menších kamenů. A nádoba se znovu jeví plná. Ale ještě můžeme přisypat úctyhodné množství štěrku. A pořád není plná, protože se do ní ještě vejde písek. A docela dost písku. A konečně, když už se zdá, že ji nelze naplnit více, byli bychom překvapeni, kolik vody se do sklenice ještě vejde. Tímto způsobem bychom tedy sklenici
Z OBSAHU
Slovo kněze
1
Pastorační plán
3
Liturgický kalendář 3 Papež František
4
Farářoviny
7
Úvaha
10
Fotogalerie
12
Vzděláváme se
14
Pořad bohoslužeb 22 Apoštolát modlitby 24
naplnili opravdu až po okraj. To když plníme svůj čas nejprve podstatnými a velkými „kameny“ jako je víra, láska, práce a odpočinek. Doplňujeme záležitostmi, které jsou důležité, ale ne nutné každý den, jako třeba koníčky a záliby. Pokračujeme štěrkem, který může představovat velký hlad po informacích, obrazech a vjemech, není třeba se jimi přesytit. Pokračujeme pískem zábavy, a když zbude čas, dolijeme vodu neplánovaných potěšení a radostí. Kdybychom to udělali obráceně, nevešlo by se do sklenice skoro nic. Když bychom do ní nalili nejprve vodu, byla by hned plná. Kdybychom začali naplňovat svůj čas zábavou a potěšováním se a plně se jim oddali, zjistili bychom, že nám utekla práce. Kdybychom naplnili sklenici rovnou malými kameny, už by se tam nevešly ty velké a pro své záliby a koníčky bychom nedostáli své víře, vztahům, odpočinku… Známe tu situaci všichni. Nějak je sklenice pořád plná a my si na to stěžujeme. Postní doba je příležitost nově poskládat nejen svůj čas, ale svůj život vůbec. Podívat se na to, jestli děláme to, co je třeba, a ne něco jiného, čím před sebou utíkáme. Ježíš na sebe na kříži vzal naši ošklivost a dal nám nový život z vody a z ducha. Podejme se životu z ducha a zkusme nově uspořádat svůj život. S Jeho pomocí a z Jeho milosti. Abychom mohli život naplnit. Hříchy odpouští, dává svou milost a my můžeme znovu a znovu začínat plnit svou sklenici. Ten největší kámen už je vložený. Tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna. A On je tím základním kamenem, bez kterého všechno pozbývá smyslu, i člověk a jeho život. Ale s Ním všechno smysl získává. I naše toporné snahy, lásky, pády. Bůh vám žehnej v postním snažení. P. Pavel Sandtner 2
Pastorační plán
Akce na měsíc březen 4. 3. 4.-5. 3. 6. 3. 10. 3. 11. 3. 12. 3. 13. 3. 17. 3. 18. 3. 19. 3. 20. 3. 24. 3. 25. 3. 26. 3. 27. 3.
Návštěva kněží u nemocných 17.15 Křížová cesta rodičů za děti 24 hodin pro Pána Ministrantský kurz XL (16-18 let) v Nížkově (P. Foltán) Kostelní sbírka na setkání mládeže Krakow 2016 17.15 Křížová cesta s knězem (akolytou) za mír ve světě Biblická hodina Křížová cesta dětí Setkání PR a ER na faře 9.00 mše svatá v DPS 10.00 ministrantská schůzka 18.00 setkání starší mládeže na faře 15.00 Farní káva (host PhDr. Milan Novotný) 17.15 Křížová cesta s knězem/akolytou za jednotu církve Biblická hodina 17.15 Křížová cesta mládeže Diecézní setkání mládeže v Hradci Králové 13.30-17.00 Svátost smíření pro farnost 17.15 Křížová cesta s knězem/akolytou za děti a mládež Poslední večeře na faře 15.00 Velkopáteční křížová cesta o Božím milosrdenství 20.00 Velikonoční vigilie Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
Liturgický kalendář
Sv. Perpetua a Felicita Svátek sv. Perpetuy a Felicity si připomínáme 7. března. Obě ženy žily v severní Africe (dnešní Tunisko). Sv. Perpetua pocházela z urozené rodiny v Kartagu, ale skončila ve vězení, protože se stala 3
křesťankou a připravovala se na křest. Ve vězení měla i nějakou dobu své několikaměsíční dítě. Otec se Perpetuu snažil od křesťanské víry odvrátit, ale marně. Jasně mu odpověděla, že je a zůstane křesťankou. Svoje dítě si mohla ponechat ještě nějakou dobu ve vězení, pak si je převzala její rodina. Spolu s Perpetuou byla ve vězení kvůli své víře zavřena i sv. Felicita, otrokyně, která ve vězení i porodila. Ve vězení s nimi na rozsudek čekali další Sv. Perpetua odsouzení křesťané. Po vyšetřování byli všichni a sv. Felicita, jejich častým odsouzeni ke kruté smrti. Poprava byla veřejná atributem je právě a konala ve v cirku, starověkém závodišti, kde na kráva obě ženy byla vypuštěna divoká kráva, která je vláčela po cirku. Ostatní odsouzení byli také předhozeni šelmám. Smrt přinášel až gladiátor, který zmučeným odsouzeným pořezával hrdla. Perpetua psala po dobu svého vězení zápisky, které se dochovaly. PŘEDSEVZETÍ A MODLITBA Dnes se budu obzvlášť snažit, aby má řeč odpovídala mému křesťanskému přesvědčení. V lásce k Tobě, Bože, nacházely svaté mučednice Perpetua a Felicita sílu, aby se nezalekly svých mučitelů a překonaly smrtelná muka; na jejich přímluvu posiluj i naši lásku, aby stále rostla. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen Eva Bártová
Papež František
Papežské poselství k postní době Skutkům milosrdenství v rámci probíhajícího Svatého 4
roku věnoval papež František své poselství k postní době. Svatý otec
Pozvánka:
hned v úvodu Velkopáteční připokřížová cesta míná, že letošní 25. 3. příprava na v 15.00 velikov kostele noce má být v silném slova smyslu zaměřena na Boží milosrdenství. Církev se v tom má inspirovat Marií, která v Magnifikat zpívá o milosrdenství, v němž ji Bůh vyvolil. Papež poukazuje také na to, že slovo milosrdenství je etymologicky příbuzné s výrazy pro mateřské lůno (rahamim) a velkorysou, slitovnou dobrotu (chesed). Tajemství Božího milosrdenství se ukazuje v dějinách smlouvy mezi Bohem a Izraelem. I v dramatických okamžicích, kdy vyvolený národ smlouvu porušuje, Bůh znovu ukazuje své slitování a vždy znovu ji potvrzuje ve spravedlnosti a pravdě. Jde o skutečné drama lásky, v němž Bůh hraje roli zrazeného. Toto drama vrcholí v Synu, který se stal
člověkem a v němž Bůh zjevil bezmeznost svého milosrdenství. „Boží Syn je ženichem, který činí vše pro to, aby získal lásku své nevěsty, k níž jej pojí bezpodmínečná láska,” píše papež František. Právě toto je jádrem apoštolského kerygmatu, v němž se potvrzuje zcela zásadní postavení Božího milosrdenství. „Boží milosrdenství proměňuje lidské srdce, dává mu zakusit věrnou lásku a tím je uschopňuje k milosrdenství.” V tom je proměňující síla Božího milosrdenství, jež v člověku probouzí lásku k bližnímu a vede jej ke konkrétním gestům, které církevní tradice nazývá skutky milosrdenství. Papež František připomíná své přání, vyjádřené už v bule Misericordiae Vultus vyhlašující Svatý rok milosrdenství, aby se křesťané během tohoto Jubilea vrátili k reflexi nad těmito tělesnými i duchovními skutky milosrdenství, které budou také kritériem, podle něhož budeme souzeni. Svatý otec v poselství k postní době opakuje pobídku k probuzení svědomí, které často uvyklo pohledu na bídu. „Neslýchané a pohoršlivé 5
tajemství utrpení Nevinného Beránka, které pokračuje v dějinách, je hořícím keřem nezištné lásky, před nímž nezbývá než spolu s Mojžíšem zout sandály (srov. Ex 3,5), a to tím spíše, když oním ubožákem je bratr či sestra v Kristu, kteří trpí pro svou víru,” dodává papež František. Před touto láskou silnou jako smrt (srov. Pís 8,6) se však ukazuje, že zdaleka největším ubožákem je ten, kdo se sám za takového nepovažuje, do otročí hříchu, neužívá své prostředky ke službě Bohu a bližním, ale k tomu, aby sám v sobě utišil hluboké vědomí své nedostatečnosti. Čím větší je moc a bohatství, které má k dispozici, tím větší se může stát tato lživá zaslepenost. „Může dojít tak daleko, že nechce vidět chudého Lazara, žebrajícího u dveří jeho domu (srov. Lk 16,20-21), který je obrazem Krista, jenž v chudých žadoní o naše obrácení. V Lazarovi se nám nabízí možnost obrácení, které 6
nám Bůh nabízí a kterou možná nevidíme” – zdůrazňuje František. V této zaslepenosti se ozývá ďábelské pokušení „budete jako Bůh, které je kořenem každého hříchu“ a „může nabýt také sociální a politickou formu, jak to ukázaly totality 20. století a jak to dnes ukazují ideologie uniformního myšlení (pensée unique) a technověda, které se snaží činit Boha zbytečným a snižovat člověka na použitelný materiál.“ Totéž se projevuje také v modelech falešného pokroku založených na modloslužbě peněz, které František nazývá – stejně jako Jan Pavel II. – „strukturami hříchu”, vedoucími k naprosté lhostejnosti jednotlivců a společností vůči osudům chudých lidí. „Postní doba tohoto Jubilejního roku – píše papež – je tedy příhodným časem k tomu, abychom konečně vyšli ze své existenciální odcizenosti skrze naslouchání Božímu slovu a skutky milosrdenství. Jestliže se prostřednictvím tělesných skutků
dotýkáme Kristova těla v bratřích a sestrách, kteří potřebují být nasyceni, oděni, ubytováni a navštěvováni, v duchovních skutcích – jako je rada, učení, odpuštění, napomenutí a modlitba – se dotýkáme bezprostředněji skutečnosti, že jsme hříšníci. Tyto tělesné a duchovní skutky se proto nikdy nemají oddělovat,” zdůrazňuje Svatý otec. Právě, když se hříšník v ubožáku dotýká ukřižovaného Ježíšova těla, může dostat darem vědomí své vlastní ubohosti. Pyšní, mocní a bohatí tak dostávají možnost povšimnout si toho, že i oni jsou nezaslouženě milováni Ukřižovaným Kristem, který zemřel a vstal z mrtvých také pro ně. Jedině v této lásce je
odpověď na nekonečnou žízeň po štěstí a lásce, kterou člověk často marně hledá v bůžcích vědění, moci či vlastnictví. Zůstává nicméně nebezpečí – varuje papež František – že pyšní, bohatí a mocní v důsledku stále neprodyšnější uzavřenosti před Kristem, jenž v chudém klepe na bránu jejich srdce, odsoudí sami sebe do oné propasti věčné samoty, kterou je peklo. Petrův nástupce v závěru vybízí všechny, aby se v tomto činném naslouchání připravili na oslavu definitivního vítězství nad hříchem a nad smrtí, na vítězství Ženicha, který již vstal z mrtvých a který touží očistit svoji Snoubenku, očekávající Jeho příchod.
Zveřejněno papežské poselství k postní době. Dostupné z
[cit. 2016-01-29]
Nabídky a prosby
Farářoviny 24 hodin pro Pána Postní iniciativa 24 hodin pro Pána vyhlásil pro celou církev papež František (2015). Podle papeže tak má vzniknout nová tradice, která proběhne každoročně před 4. nedělí v postním období. Více informací v ohláškách. 7
Připomínka putování obrazů milosrdenství (Římsa 1/2016) Do farnosti nám dorazili putovní obrázky Božího milosrdenství. Připomínám informace z letošní lednové Římsy. Putovní obraz Božího milosrdenství putuje v rámci okruhu deseti (nebo i méně) rodin. U každé zůstává cca tři dny (jednou měsíčně) na důstojném místě v domácnosti, kde se rodina běžně přes den vyskytuje. Po dobu návštěvy se rodina i jednotlivci snaží najít si chvíli čas na Boha, nejlépe společně. K obrázku je také brožurka, která se předává spolu s ním, a v níž jsou návrhy modliteb i podrobné vysvětlení spirituality této duchovní „poutě“. Máte-li zájem, zapište se v sakristii. Během února dáme dohromady okruhy rodin a v březnu domluvíme systém předávání obrázku. Po domluvě je možné se do okruhu zapojit i z něho vystoupit.
Půjdem spolu do kostela (ke zpovědi) dudlajdá Byl jsem vícekrát svědkem toho, jak je krásné, když se celá rodina chodí pravidelně zpovídat. Aby svorně mohli svůj život stavět na Bohu a drželi krok jeden s druhým ve svých povoláních před Bohem. A tak bych vás chtěl v postní době povzbudit. Přijďte za Pánem a společně si nechejte odpustit. On je spravedlivý a všechny hříchy potrestá – ale sám na sobě. Pro vás má jen odpuštění. Pokud vnímáte svou vinu, chcete z ní vyjít a přijmout očištěným srdcem jeho dotek. Přijďte za Pánem a nechte si odpustit, platí to, i když kněz nemá vždycky dobrou náladu… P. Pavel Sandtner
Velikonoční obřady Milí farníci, Velikonoce jsou největší křesťanské svátky v roce. Zvu vás k účasti na modlitbách, bdění i bohoslužbách. A to všechny mladé 8
i starší. V tichu klanění před Nejsvětější Svátostí můžeme přemýšlet, odpočinout a svěřit Bohu svoje starosti. V radosti bohoslužeb se těšit z podílu na Ježíšově vítězství. Zvláštní příležitost bude „den pro Pána“, jak ho papež vyhlásil a ve kterém můžete přijít adorovat, zpovídat se a kát. Podrobnosti se dovíte v ohláškách. Několik poznámek k obřadům. Na Zelený čtvrtek budou obřady začínat v 18.00 hodin. Prosím muže, kterým budu v rámci obřadu ve čtvrtek mýt nohy, aby se dostavili do kostela v 17.45 hodin. Po čtvrteční bohoslužbě bude večerní adorace v Getsemanské zahradě do 22.00 hodin. A večeře na faře, jak jste zvyklí. Na Velký pátek začneme křížovou cestou v 15.00 hodin (nové státní volno nám to umožnilo). Členové pastorační a ekonomické rady se sejdou už v 14.45 k přípravě pobožnosti křížové cesty. V 18.00 hodin začnou obřady. Po obřadech bude možnost večerní adorace u Božího hrobu do soboty do 15.00 hodin. Vigilie Vzkříšení začne v 20.00 hodin na venkovním prostranství u kostela při žehnání ohně. Na Vzkříšení v neděli budeme světit pokrmy. Setkání ministrantů bude v době velikonočních obřadů ve čtvrtek a v pátek 17.30, v sobotu v 19.00 hodin. Od čtvrtka do soboty včetně nebudu přede mší svatou zpovídat, prosím přijďte zavčas předtím a nenechávejte svatou zpověď na poslední chvíli. Po osobní domluvě se vám budu snažit vyjít vstříc, ale i tak zkusme vejít do Velikonočních oslav připravení a ne tam vběhnout popadajíce. P. Pavel Sandtner 9
Úvaha
Svatý Josef Trvalou inspirací pro nás křesťany jsou životy svatých. Ukazují, jak často bývá cesta ke svatosti obtížná. Nic lidského nebylo svatým cizí. Ale ukazují také, že kde je vůle, tam je i cesta. Josef bývalo za mého mládí nejčastější chlapecké křestní jméno. Sotva najdeme v naší českomoravské dolině rodinu, kde by se někdo nejmenoval Josef. Je to důkaz o tom, že svatý Josef byl pro naše předky silnou inspirací. Proč tomu tak bylo? Kterých ctností si povšimnout nad jiné? Neuděláme chybu, vyzvedneme-li Josefovu víru, která jakoby stála proti logice a proti rozumu. To je důležité v době, kdy je pravidlem o všem pochybovat. Nebo snad statečnost? Vzít jen to nejnutnější a odebrat se neznámými cestami přes poušť do dalekého Egypta. Nová doba, která si – možná trochu pozdě – uvědomila, jak důležitý je svět práce, si všímá skutečnosti, že Josef byl především dělníkem, poctivým řemeslníkem, který byl ve všech ohledech příkladem Ježíšovi, synu Mariinu, Synu Božímu. Příkladem otce rodiny, který koná svou povinnost. Tvrdě pracuje, aby rodinu uživil. Snáší dobré i zlé, jak přísluší jeho i našemu lidskému údělu. Jako tesař se podílí na budování domů a příbytků, které nemají rozměr jen materiální, nejsou jen úkryty před nepohodou, ale které nabývají rozměru toho, co nás přesahuje. Tím, že se stávají skutečnými lidskými domovy, místy kde žijí rodiny v pospolitosti a lásce. Víme toho pramálo o skrytých třiceti letech Ježíšova života. Můžeme se právem domnívat, že se vyučil tesařskému řemeslu. Tesařina vyžaduje prostorovou představivost, přesnost, trpělivost i fyzickou sílu. Je to práce pod širým nebem za každého počasí, která se neobejde bez vnitřní kázně. Tesařina je povolání, kdy je často třeba opustit vlastní dílnu a domov a vydat se na cesty. Na cestách se setkávají lidé s lidmi. Tam se vypráví po práci příběhy v družném kruhu nad nekvašeným chlebem, kouskem ryby a pohárem vína ve stínu olivovníku, kdy se žár slunce pomalu slábne a přichází mírný a svěží vánek od galilejského moře. Příběhy, které se skutečně 10
staly. Kolik z Ježíšových podobenství bylo inspirováno příběhy ze skutečného života? Rozsévač, zlí vinaři, milosrdný Samaritán nebo marnotratný syn? Nic se nezměnilo od Josefových dob na skutečnosti, že nejlepší příběhy nelze vymyslet. Nejpravdivější příběhy píše sám život. Je legitimní si představit, že tesař Josef se svým tovaryšem a pomocníkem Ježíšem stavěli a opravovali také rybářské bárky, které byly v městečkách a vesnicích kolem Genezaretského jezera hlavním nástrojem obživy četných rybářů. Nepřekvapí, že většina Ježíšových učedníků byli rybáři. Možná, že mnozí ho znali ještě z časů jeho jinošství, kdy se oháněl širočinou a kdy pod jeho rukama klády z poražených stromů dostávaly tvar lodí, které pod nimi každý den vyplouvaly na jezero. Nebylo pro ně těžké jít za tímto mladým mužem, jehož nezapomenutelný pohled zachytili už v dobách, kdy byl ještě chlapcem. Měli ho rádi už v časech, kdy ctil a na slovo poslouchal svého mistra a za dlouhých večerů naslouchal jejich příběhům. Jaké je Josefovo poselství pro dnešek? Inspiruje nás dnes ještě jeho smysl pro rodinu, pro povinnost, odpovědnost a preciznost nebo se v dnešní době tyto hodnoty spíše ztrácí? Uvědomujeme si, že jsou tajemství, která můžeme odhalit pouze prací rukou, pouze nástrojem? Dokážeme si vážit dobré a svědomité řemeslnické práce? Matka je pro rodinu nepostradatelná, ale nelze podceňovat ani úlohu otců. Úlohu dobrých otců, kteří jsou schopni dávat příklad svými činy, svým postojem k práci a povinnostem. Snažme se příklad svatého Josefa následovat a uvádět v život. Kde je vůle, tam je i cesta. A každá z cest, i ta veliká a dlouhá, začíná prostým vykročením. Pavel Jajtner, D. G. Prosíme tě, Pane, by nám zásluhami Snoubence tvé přesvaté Rodičky bylo pomoženo, aby čeho naše síly dosáhnouti nemohou, jeho přímluvou nám bylo uděleno. Jenž žiješ a kraluješ. Amen. 11
Fotogalerie
Ohlédnutí za únorem
Duchovní obnova s Janem Špilarem 21. 2. 2016
foto Blanka Sedláková
12
Dětský karneval na faře 7. 2. 2016
foto Milan Kachlík
13
Farní karneval 2016 V sobotu 6. února přibyslavská fara hostila už 5. farní karneval. Sál postupně zaplnilo 50 nápaditých masek. Na úvod nás přišel pozdravit o. Filip, který zdatně zastoupil našeho o. Pavla. Je dobré si (nejen dětem) připomínat, co je smyslem karnevalu, proč a kdy ho slavíme. Celé odpoledne nás písničkami z pohádek provázel p. Sejkora. Pro větší i menší děti jsme nachystali hry a bohatou tombolu tak, aby se letos dostalo na každého a nikdo neodešel s prázdnou. Za přinesené dobroty do občerstvovacího koutku také patří všem, kdo se na nich podíleli, velký dík. Věřím, že všichni, kdo na karneval přišli, si ho pěkně užili. Za organizátory Karin Jajtnerová Vzděláváme se
Průvodce Velikonocemi (podle K. Richtera, J. Bradáče a dalších) Svatý týden KVĚTNÁ NEDĚLE Šestá neděle postní má v římském misále název: KVĚTNÁ NEDĚLE O UTRPENÍ PÁNĚ. Tímto názvem je naznačen hlavní motiv začátku Svatého týdne, daný dvěma částmi, které dohromady tvoří jedno velikonoční tajemství: vítězství, a oslava Páně (symbol palmových ratolestí) i utrpení a smrt (četba pašijí). Obě témata jsou nerozlučně propojena v tom, co tento den charakterizuje: v památce Kristova slavného vjezdu do Jeruzaléma a v eucharistické slavnosti. Vyjadřuje se zde to, co je základem křesťanského života: Pán nikdy není jen trpící nebo jen oslavený. Je trpící, ukřižovaný, ale zároveň ten, který vstal z mrtvých. Oslava tzv. Svatého týdne, který začíná Květnou nedělí, vyžaduje slavnostní vstup, v němž se symbolicky naznačuje, že 14
následujeme Pána na jeho cestě utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom měli též podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. Tato myšlenka se nejlépe vyjádří průvodem s požehnanými ratolestmi. Ty se žehnají s prosbou: „požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem“. Když průvod (v mnoha farnostech jen požehnání ratolestí) skončí, začíná bohoslužbou slova druhá část liturgie Květné neděle. VELIKONOČNÍ TŘÍDENÍ (TRIDUUM) Vrcholem a středem křesťanské liturgie je slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně. Toto třídenní začíná večerní eucharistií na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o velikonoční neděli. Svátek Velikonoc je tedy tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání. Mnohdy se bohužel pozornost v těchto dnech soustředí především na Ježíšovo utrpení a smrt a oslava vzkříšení se dostává do pozadí. Velký pátek a Velikonoční noc jsou ale dvě stránky téže skutečnosti: bez smrti není zmrtvýchvstání, smrt je jen bránou do slávy. Proto tvoří tyto svaté dny ve skutečnosti den jediný. ZELENÝ ČTVRTEK Obsahem liturgie tohoto večera jsou dvě události: 1. Ježíšova večeře na rozloučenou, při níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy, 2. Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí... * Při chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu se mohou rozeznít zvony, jež utichnou až do Sláva na výsostech Bohu velikonoční noci. * Po přijímání se odnáší Eucharistie na vyzdobené místo v kostele (tzv. Getsemanská zahrada, Boží hrob), kde se uloží. Alegorie v tom vidí Ježíšův odchod z večeřadla do Getseman. 15
* Po eucharistické slavnosti se podle prastarého zvyku z oltáře odnášejí plachty a kříž. Je to znázorněním toho, že této noci byl Ježíš zrazen, opuštěn od svých přátel a nakonec byl zajat. Mší, která se slaví večer, si církev připomíná poslední večeři, při níž Pán Ježíš v noci, kdy byl zrazován, ukázal všechnu svou lásku. Obětoval Bohu Otci svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína a předal je apoštolům. Velikonoční večeře – pascha, při které Ježíš ustanovil památku na své utrpení a smrt, se slaví ve věřících židovských rodinách dodnes. Je připomínkou mocného Božího činu záchrany ze zajetí v Egyptě. My křesťané žijeme stále v plnosti Hospodinovy paschy (přejití) z mnohých otroctví, majících svůj vrchol ve smrti. Beránek, jehož krví jsme, tak jako Izraelité v Egyptě, chráněni před věčnou smrtí, je Beránek Boží, Ježíš. A ujištění o naší ochraně Beránkovou krví můžeme a máme prožívat v každé Eucharistii. Eucharistie má být večeří, kterou, obrazně řečeno, máme také jíst s přepásanými bedry a holí v ruce, tak jako Izraelité před vyjitím – paschou z otroctví Egypta. Máme ji jíst a být připraveni na cestu. Od této večeře je třeba se neprodleně vyd(áv)at na cestu za naším Pánem, protože on je cesta do naší zaslíbené země. Je to ovšem také cesta přes poušť utrpení a smrti, ale též cesta přes vzkříšení, cesta se zaručeně dosažitelným koncem. Totiž se vstupem do „země“, ze které nebudeme vyhnáni, do „nového nebe a nové země“ nebeského království. Večeře Páně byla paschálním hodem. VELKÝ PÁTEK Obsahem velkopátečních obřadů je zpřítomnění spásonosného Kristova utrpení a smrti. Obřady nejsou pouhou památkou Kristovy smrti, ale jsou oslavou velikonočního tajemství, skrze které Kristova smrt dochází svého smyslu ve zmrtvýchvstání. Skrze toto tajemství Vykupitel zlomil moc hříchu, pekla a smrti. 16
Podle prastaré tradice dnes církev neslaví eucharistickou oběť. Liturgické obřady začínají obvykle kolem třetí hodiny odpolední, kdy byl Kristus umučen, a mají tří části: 1. bohoslužbu slova, zakončenou přímluvami za celý svět, 2. uctívání kříže, 3. přijímání. Kněz je oblečen do roucha červené barvy a na počátku obřadů zdraví oltář hlubokou úklonou nebo se vrhne na tvář (prostrace) a chvíli se tiše modlí. Oltář je zbaven plachet, svící a kříže. Velký pátek je postním dnem závazně zachovávaným v celé církvi, a to postem od masa a újmy v jídle. Ježíš zemřel v době, kdy byli v Jeruzalémském chrámě obětováni velikonoční beránci. „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku.“ (Iz 53,7) Těžištěm velkopáteční bohoslužby slova jsou pašije podle Jana: V nich se líčí proces proti Ježíšovi tak, aby se vyjevila pravda. Tématem Janova evangelia je cesta Božího Syna k Otci, po které ho můžeme následovat. Janovy pašije neukazují Ježíše jako pasivně trpícího, ale jako aktivně jednajícího. Kříž je v Janových pašijích zobrazen jako vítězné znamení vykoupení. Ježíšovo „dokonáno jest“ na kříži je jeho triumfem. Nápis na Ježíšově kříži, napsaný v hebrejštině – židovském jazyku, v řečtině a latině – tehdejších „mezinárodních“ jazycích, zdůrazňuje fakt, že Ježíš je králem spásy pro všechny národy, pro jednoho každého člověka na této zemi. Nepatrným projevem naší spoluúčasti na Kristově utrpení za naše hříchy je dnešní půst (od masa a újma v jídle). BÍLÁ SOBOTA Na Bílou sobotu trvá církev na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smrti, a také o jeho sestoupení mezi mrtvé. V modlitbě a postu očekává vzkříšení. Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se dnes zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a případně svátosti smíření. Dle starodávného zvyku, vycházejícího ze židovského (resp. orientálního) počítání času, začíná nový den již po západu slunce 17
(předešlého dne). Oslava význačných svátků a událostí tak začínala již v předvečer příslušného svátku – tzv. vigilie. Oslava vzkříšení tak tedy začíná (dle našeho počítání) večer na Bílou sobotu, anebo v noci. (Stejně jako například o Vánocích, kdy je hlavním svátkem 25. 12., se slaví Štědrý večer již večer 24. 12.). VELIKONOČNÍ NOC, VIGILIE V modlitbě velikonoční preface se mluví o Kristově vítězství v jeho utrpení, neboť on „svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život“ (I. velikonoční preface). Veliká noc má zvěstovat smrt a vzkříšení v jediném celku. Slavnost Veliké noci je podle prastarého podání nocí bdění pro Pána (srv. Ex 12,42), v níž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je. Tato oslava se v prvních křesťanských dobách konala celou noc a končila teprve společným stolováním za rozbřesku, když se „noc rozjasnila zmrtvýchvstáním našeho Pána“. Podle evangelia přišly ženy ke hrobu, „když uplynula sobota a začínal první den týdne“ (Mt 28,1). Slavnost Velikonoční vigilie byla tedy od pradávna (a je na mnohých místech i dodnes) slavností ne večerní, nýbrž noční. Oslava Veliké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty velikonoční „přechod“ (pesach) ze zajetí utrpení, omezenosti a smrti do života svobody a plnosti. Tato oslava má přehledně členěnou strukturu: - Oslava velikonočního světla (velikonoční oheň, velikonoční svíce) - Symbolika a význam velikonoční svíce – paškálu. Název velikonoční svíce paškál pochází z latinského paschale – velikonoční. Svíce je znamením vzkříšeného Krista, „pravého světla, které osvěcuje každého člověka“ (Jan 1,9). V úvodní části slavnosti velikonoční noci se paškál zapaluje od ohně, který je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Do paškálu se vyrývá kříž, letopočet a řecká písmena alfa (nad kříž) a omega (pod kříž). Přitom se říká: „Kristus včera i dnes (kněz vyrývá do svíce svislé břemeno), začátek i konec (vyrývá příčné břemeno), alfa i omega. Kristus je Pánem všech věků (první číslice), on vládne dějinám (druhá). Jeho je království i moc i sláva (třetí) po všechny věky věků (čtvrtá). 18
Citát měsíce: Amen.“ Pět kadidlových zrn ve svíci naznačuje patero ran Ježíšových. Zapálení svíce ohněm vysvětlují slova: Jdi se „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění“. Svíce se pak přináší napřed do ztemnělého kostela s trojím zvoláním: smířit. „Světlo Kristovo“ a věřící nato odpovídají: „Sláva tobě Pane“. Postupně Mt 5,24 si pak věřící zapalují od paškálu své svíce. Křesťan, který je včleněn do Krista – světla prorážejícího veškerou temnotu, se také sám stává celou svou bytostí pramenem světla pro ostatní (srv. Mt 5,14). - Poté následuje velikonoční chvalozpěv (Exultet). Ten je chválou světla, které dává Bůh svému lidu: „Pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty“, protože, „to je ta noc, o které je psáno: Noc jako den se rozjasní.“ - Bohoslužba slova. V této části velikonoční oslavy věřící uvažují o podivuhodných skutcích, které Bůh od počátku činil. - Křestní obřady (svěcení vody, obnova křestních slibů, křest) Je možno říci, že jádrem velikonoční oslavy je právě křest. Je vyvrcholením naší účasti na Kristově utrpení, smrti a vzkříšení. Proto se přednostně slaví (nebo obnovuje) právě o Velikonocích. Tajemství a dar křtu vyvěrá právě z Velikonoční události. „Křtem jsme s ním byli pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus – byli vzkříšeni z mrtvých slavnou mocí svého Otce a vstoupili tak na cestu nového života.“ (srov. Řím 6,4) Křest v řečtině znamená ponořovat. Křest v Krista Ježíše znamená osobní, pevné spojení s Ježíšem. Křest není něco, co se s člověkem děje – je to navázání osobního pouta s Ježíšem, které znamená pro člověka ochranu, péči, vysvobození z neodvratné moci zla. (P. Aleš Opatrný), /KT č. 26-96/
19
Eucharistie je zpečetěním a dalším napojením na Ježíšův triumf. Je pokrmem na cestu k branám našeho Domova. (Vizte Zelený čtvrtek.) NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“. Každá neděle v roce je tedy „oslavou Velikonoc“ – zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu. Jedině z něho můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání. Průvodce Velikonocemi. Dostupné z ˂http://www.pastorace.cz/Tematicketexty/Pruvodce-Velikonocemi-polotovar-Podle-K-Richtera-J-Bradace-adalsich.html˃ (redakčně upraveno)
P. Pavel Sandtner
Pozvání
Jubileum Milí farníci, blíží se mé životní jubileum, které bych s vámi rád oslavil. Po postní době bych vás rád pozval na oslavu. Přesné datum oslavy bude ještě upřesněno. Děkuji vám také za vaše blahopřání. Váš P. Antonín Pavlas
20
Pozvánka
Pašije ve Žďáře nad Sázavou Už tradiční pozvánka na pašijové hry, které pořádají žďárští farníci již po několik let. Pašije budou hrány v úterý 22. března 2016 od 20.00 na kopci. V případě nepřízně počasí je vždy náhradním prostorem kostel sv. Prokopa na náměstí. Eva Bártová
Připravujeme se na velikonoční radost Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl mít strach. Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolů a ženám: „Nebojte se!“ Tato slova potřebujeme dnes možná více než kdy jindy. Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa. A tento někdo je Láska… Jen on se může plně zaručit za slova „Nebojte se!“ Jan Pavel II.
Pro pobavení
U svaté brány Ozve se zaťukání na nebeskou bránu. Svatý Petr otevře, ale tam nikdo. Zavře a jde si sednout. Sotva dosedne, ozve se znovu zaťukání. Svatý Petr se znovu zvedne a jde otevřít a za bránou zase nikdo. Nazlobeně zavře s tím, že není nikomu pro legraci. V tu chvíli se znovu ozve zaťukání. Petr otevře a tam stojí malá duše a povídá: „Promiň, svatý Petře, ale oni mě tam dole stále křísili.“ 21
Bohoslužby ve farnosti Přibyslav
Březen L. P. 2016 29. 2. 1. 3. 2. 3.
7.30 18.00 7.30 18.00
3. 3.
18.00
4. 3.
18.00
5. 3.
7.00
10. 3. 11. 3. 12. 3.
8.00 9.30 11.00 11.00 18.00 7.30 18.00 7.30 18.00 18.00 18.00 7.00
13. 3.
8.30 9.30
6. 3.
7. 3. 8. 3. 9. 3.
14. 3. 15. 3. 16. 3. 22
11.00 18.00 7.30 18.00 7.30 18.00
Za Vladimíra Kalinu a rodiče Nové Dvory Za rodiče Bělouškovy, snachu Marii, zetě Jiřího a rod Sokalů Za Marii a Františka Štohanzlovy a jejich rody Za Jaromíra a Annu Rezničenkovy, Ludmilu Rezničenkovou a celou rodinu 4. neděle postní Za Albína Syberu a celý rod Za Lukáše Lehrla Stříbrné Hory Žižkovo Pole Za farnost Za rodinu Kunstárovu Za živé a zemřelé z rodin Linhartů, Nováků a Zadáků Za rodiče Filipovy, jejich rodiče a sourozence Olešenka Za rodiče Křížovy, syna Václava a jeho manželku Za Josefa Beránka, rodiče Kopeckých a syna Jiřího Za Františka a Marii Rutovy, rodiče a sourozence 5. neděle postní, výroční den zvolení papeže Františka Za Josefa Sejkoru, živé i zemřelé toho rodu Za rodinu Křesťanovou, Hejkalovu a Tonnerovu a duše v očistci Stříbrné Hory Za farnost Za živé i zemřelé z rodu Zábranových Dolní Jablonná
17. 3. 18. 3.
18.00 18.00
19. 3.
8.00
8.00 20. 3.
21. 3.
9.30 11.00 11.00 18.00 7.30
22. 3.
18.00
23. 3.
7.30 18.00
24. 3.
18.00
25. 3.
15.00 18.00
26. 3.
27. 3.
20.00 8.00 9.30 11.00 11.00 18.00
Za rodiče Sobotkovy, jejich rodiče a sourozence Za živé i zemřelé z rodů Fišarů, Chalupů a Karlů Slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie Za P. Josefa Malého, P. Jana Bártu a za P. Jana Cimburka Květná (pašijová) neděle Za rodiče Pospíchalovy, zetě Jaroslava a snachu Růženu Za Josefa Pelikána, za živé i zemřelé toho rodu Žižkovo Pole Stříbrné Hory Za farnost Pondělí svatého týdne Za Josefa Musila a celý rod Úterý svatého týdne Za Václava Henzla, rodiče z obojí strany a sourozence Středa svatého týdne Česká Jablonná Zelený čtvrtek Na poděkování za dar eucharistie a svátostného kněžství Velký pátek Křížová cesta Velkopáteční obřady Bílá sobota Za farnost Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Za Emílii Mokrou, snachu a rod Lemperů a Janáčků Za Josefa a Růženu Zychovy a ten rod Žižkovo Pole Stříbrné Hory Na úmysl dárce Přechod na letní čas Změna bohoslužeb vyhrazena. 23
Apoštolát modlitby
Úmysly na březen 2016 Náš nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším Ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení, ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mně silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc: 1. všeobecný úmysl: Aby rodiny v obtížných situacích dostávaly nutnou podporu a děti mohly vyrůstat ve zdravém a klidném prostředí. 2. misijní úmysl: Aby křesťané, znevýhodňovaní a pronásledovaní pro víru díky neutuchající modlitbě celé církve zůstali pevní a věrní evangeliu. 3. úmysl našich biskupů: Ať se k matkám, které podstoupily interrupci a nesou v srdci výčitky, lítost a bolest, umíme stavět s citlivostí, milosrdenstvím a soucitem. Eva Bártová Vydává Římskokatolická farnost Přibyslav, Kostelní 267, 582 22 Přibyslav, www.farnostpribyslav.cz, bankovní spojení: Č.S. 1120706379/0800 Kontakty: fara: 569 484 672; P. Pavel Sandtner: 605 727 555; P. Antonín Pavlas: 604 170 227; e-mail: [email protected]; Redakce Římsy: P. Pavel Sandtner, Eva Bártová, Zdeněk Matějka. Příští číslo vyjde 27. 3. 2016 (uzávěrka pro toto číslo je 19. 3. 2016). Příspěvky do Římsy můžete zasílat na adresu [email protected] nebo je předat na farním úřadě v Přibyslavi. Určeno pro vnitřní potřeby farnosti. Neprodejné. Vychází za technické podpory firmy ACO Industries k.s., Přibyslav 24
