+
Římsa
Římskokatolická farnost Přibyslav 2. října 2016 | XVI. ročník | říjen
Slovo kněze
Žijeme s Marií Milí farníci! Vzhledem k bohatému obsahu říjnového listu se omezím jen na pár vět úvodu. Se svatořečením Matky Terezy se vynořily různé komentáře o tom, že používala homeopatické léky, a v jejím svatořečení by někdo rád viděl stvrzení této přinejmenším pochybné nebo až okultní metody léčení. Toho se dotkneme ve dvou textech Římsy. Druhým nosným tématem tohoto vydání bude zasvěcení měsíce modlitbě růžence. Nebojme se spolu s Pannou Marií odevzdávat Ježíši docela všechno, v čem se angažujeme, co děláme, se svými slabostmi i přednostmi a dary. Růženec je výjimečná příležitost ke spočinutí v Boží náruči spolu
Z OBSAHU
Slovo kněze
1
Pastorační plán
2
Liturgický kalendář 3 Farářoviny
5
Život ve farnosti
6
Úvaha
12
Fotogalerie
14
Život křesťana
16
Pořad bohoslužeb 25 Apoštolát modlitby 28
s Matkou Marií. Ve jménu Ježíš máme vítězství, na kterém se podílíme za mateřského přispění Panny Marie. Ona je naší matkou, učitelkou a spolupoutnicí na cestě víry. Je nám vzorem spolupráce s Boží milostí. V jejím příběhu se i nám ukazuje, že taková spolupráce je možná a nesmírně plodná. Zkusme spolu s Ní přijmout Boží milost, abychom i my mohli zpívat: velebí má duše Pána, neboť shlédl na své nepatrné služebníky. Byla by veliká škoda zříkat se Matky, kterou jsme dostali pod křížem, vždyť i to je jedna z milostí, kterou jsme byli obdarováni. V říjnu vás každou sobotu zvu do kostela, abychom se společně pomodlili „noční“ růženec. V jeho vedení se budeme střídat s otcem Antonínem. Můžeme ho obětovat na své úmysly i se společně modlit za obnovu naší farnosti v listopadu (5.-13. 11.). P. Pavel Sandtner
Pastorační plán
Akce na měsíc říjen 1. 10. 2. 10. 6. 10. 7. 10. 8. 10. 14. 10. 15. 10. 16. 10. 20. 10. 2
Farní zájezd Náchodsko 10.45 schůzka pěveckého sboru; Pouť Žižkovo Pole; Sbírka na restaurování sochy Immaculaty 19.30 biblická hodina na faře 18.30 mše svatá s dětským kázáním; 19.30 setkání na faře s rodiči dětí jdoucích k 1. sv. přijímání 10.00 setkání ministrantů na faře; 18.00-20.00 adorace před NSO v kostele Setkání PR a ER s misionářem Setkání s misionářem a odpolední pouť do Želiva (13.00-19.00) Nedělní bohoslužby – příprava na misie 19.30 biblická hodina na faře
22. 10. 23. 10. 24. 10.
9.00 mše svatá v DPS; Od 16.30 vikariátní setkání mládeže Přibyslav; 20.00 misijní most modlitby v kostele Misijní neděle 9.30 mše sv. s dětským kázáním; sbírka na misie; 16.30 P. Jan Linhart: promítání o Ekvádoru Setkání členů ER v Hradci Králové
Návštěvy nemocných P. Pavel město a vesnice; P. Antonín DPS a okolí 30. 9. P. Pavel město a vesnice; P. Antonín DPS a okolí 7. 10. P. Antonín DPS a okolí 14. 10. 21. 10. P. Pavel DPS; P. Antonín DPS a okolí Poznámky k osobnímu diáři kněží Studijně formační kurz pro práci s mládeží 10.-14. 10. v Blansku (administrátor) 27. 10. Neformální setkání kněží na faře V měsíci říjnu se každou sobotu od 20 hodin modlíme „noční“ růženec.
Liturgický kalendář
Sv. František z Assissi František se narodil roku 1181 nebo 1182 v Asissi ve střední Itálii, v rodině bohatého obchodníka s látkami. Matka byla původem z Francie. Byl pokřtěn Giovanni (Jan), ale otec mu jméno časem změnil na Francesco (František). V dětství a dospívání si užíval života v bohaté rodině, byl velice živý, rozpustilý, veselý, bezstarostný, rozmařilý a mezi svými vrstevníky byl „král zábav“. Jeho snem bylo stát se udatným rytířem. Vlivem osudových událostí nastala vnitřní proměna jeho osobnosti. V roce 1201 bojoval dle svých rytířských vzorů v bojích války 3
Pozvánka
mezi Perugií a Assisi. Byl ale zajat a uvězněn. Ve vězení onemocněl a velmi pomalu a zdlouhavě se uzdravoval. „Noční“ V nemoci měl často živé sny a vidění. Na růženec jejich základě ztratil veškerý odpor k malomocným a začal jim aktivně pomáhat. každá říjnová V roce 1207 při modlitbě sobota v polorozpadlém kostele sv. Damiána slyšel hlas, který pravil: „Františku, jdi a oprav v kostele můj dům.“ Vlivem tohoto zážitku prodal od 20 hodin František část otcova majetku, aby měl peníze na opravy. Otec se rozhněval a syna vyhnal. František opravil kostel a poselství chápal tak, že má opravovat a budovat kostely. Nejdůležitějším dnem ve Františkově obrácení byl patrně 24. únor 1208, když během mše slyšel z úst kněze kázání o chudobě apoštolů a jejich úkolu hlásat radostnou zvěst. Pochopil, že jeho posláním je absolutní chudoba a nabádání k lásce k Bohu. Definitivně se zřekl otce, který mu jeho cestu chtěl rozmluvit. František se obklopil nevelkou skupinkou bratří, které nazýval „menšími bratry“ na základě pokory. Po předchozím odmítnutí „ústně“ schválil papež Inocenc III. reguli Řádu menších bratří (později řád františkánů). Stalo se tak roku 1210. Františkánský řád byl ryze evangelický, základem byla pokora, chudoba a čistota. V roce 1212 založil s řeholnicí Klárou řád klarisek, řád proslulý svou extrémní zbožností. Členkou Řádu sv. Kláry byla i naše Anežka Česká. Roku 1218 založil František třetí řád pro věřící, kteří ho chtěli následovat, ale nechtěli nebo se nemohli zříci světského života. Byli to tzv. terciáři. Po sepsání nové regule Řádu menších bratří kolem roku 1223, schválil definitivně tyto zrevidované stanovy papež Honorius III. V tomto roce patrně poprvé postavil na Vánoce první betlém a zinscenoval scénu narození Páně ve chlévě s živými zvířaty. Roku 1224 se František stáhl do ústraní, na horu La Verna. V této době se začal podobat Kristu nejen způsobem svého života, ale i utrpením – na 4
těle se mu objevily stigmata. Do Assisi se vrátil těžce nemocen, oslaben a vlivem oční choroby postupně ztrácel zrak. Dle legend kázal nejen lidem, ale i ptákům a jiným zvířatům. Svými bratry a sestrami nazýval lidi, zvířata, nebeská tělesa i přírodní síly. Existuje legenda o tom, jak napravil zlého vlka, který původně lidem škodil. Je patronem ekologů a ochránců přírody. Před svou smrtí požehnal městu Assisi a se slovy: „Buď vítána, sestro Smrti.“ Zemřel 3. října 1226 (44 let) v Porciuncule v Itálii. Pro své zásluhy a uznání církví již za svého života byl nedlouho po smrti svatořečen (16. července 1228) papežem Řehořem IX. MODLITBA SV. FRANTIŠKA Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje, abych přinášel lásku tam, kde je nenávist, odpuštění, kde je urážka, jednotu, kde je nesvornost, víru, kde je pochybnost, pravdu, kde je blud, naději, kde je zoufalství, radost, kde je smutek, světlo, kde je tma. Sv. František. Dostupné z
[cit. 2016-09-20]
Zdeněk Matějka
Nabídky, prosby, oznámení
Farářoviny Za vaše dary děkuji Děkuji vám za projevy spoluúčasti při financování restaurování sochy Immaculaty na průčelí kostela. Do uzávěrky listu máme na tento účel k dispozici 35 600 korun (23 %).
5
Kaplan pro mládež a zástupci Pan biskup mně opět pověřil péčí o mládež ve vikariátě Havlíčkův Brod, tak doufám s pochopením přijmete i mou občasnou nepřítomnost v rámci cest po vikariátě i na občasných školeních pro práci s mládeží v rámci Studijně formačního kurzu České biskupské konference. Po dva roky se ho budu účastnit. Biblické hodiny na faře Rád bych vám připomněl možnost zúčastnit se jednou až dvakrát měsíčně ve čtvrtek uvažování nad Písmem Svatým na faře. V tomto školním roce probíráme pašijový příběh v průřezu všech čtyř evangelií. Povídání je otevřené všem.
P. Pavel Sandtner
Život ve farnosti
MISIE, MISIE, MISIE Drazí bratři a sestry, asi se k vám již dostala zpráva, že se ve vaší farnosti uskuteční Vincentinské Lidové Misie. Probíhat budou od 5. 11. do 13. 11. 2016. Co jsou to lidové misie? Slova jako „misie“ nebo „misionář“ nejčastěji spojujeme s představou nějakého kmene v Africe, jehož lidé neumí ani číst, ani psát a nikdy neslyšeli o Ježíši Kristu. To by byl ovšem jen povrchní pohled. Misie potřebují všichni, věřící i nevěřící. Nevěřící kvůli tomu, aby se jim mohla ohlásit naděje, kterou přináší Ježíš, naděje na věčný život. Radostná zpráva o tom, že Bůh nepřináší jenom strach a bázeň, ale touží po něčem víc. Bůh touží po tom, aby si vytvořil s člověkem vztah, aby ho člověk nazýval otcem. No a proč jsou misie důležité i pro nás věřící? Především proto, abychom prohloubili svůj vztah k Bohu, aby se náš duchovní život nestal rutinou, která nás jenom ubíjí a nevidí to krásné, aby naše 6
nadšení pro život s Kristem neochladlo, ale právě naopak, dodávalo nám odvahu a posilu do našeho života. Prostřednictvím misií si můžeme uvědomit, že náš život s Bohem není jenom o povinnostech, o tom, co všechno musíme – chodit do kostela, modlit se a nehřešit. Misie nás povedou k zamyšlení nad tím, jak víra obohacuje náš život. Prožíváme Svatý rok milosrdenství. Čas misií ať je pro nás časem, ve kterém intenzivně zakusíme milosrdenství Boží. Možná si ještě kladete otázku, proč „vincentinské“. Naším zakladatelem je sv. Vincenc de Paul, který žil v 17. století v Paříži. Ve Francii je znám jako otec vlasti, protože se zasloužil o různá charitativní díla. Staral se o žebráky, o pohozené děti, které jejich matky nechtěly nebo se o ně nedokázaly postarat, vypomáhal provinciím postiženým válkou. Je známý nejen materiálním, ale také duchovním pozvednutím tehdejšího obyvatelstva. Posílal své kněze, aby šli po vesnicích, vyučovali katechismus a zpovídali lidi, aby nezůstávali ve svých hříších. A Bůh žehnal jejich dílu. Lidé se navraceli zpět k Bohu i k sobě samým. Neboť jak říká sv. Jan Evangelista: „Není možné milovat Boha a nenávidět svého bližního.“ Drazí bratři a sestry, najděte si čas, misie jsou obdobím nesmírných milostí. Kéž nepromarníme to, co se nám nabízí. Využijme šanci ke změně našeho života, šanci ke změně pohledu na Boha. Těšíme se na vás. o. Ján Jakubovič, CM
Misie a oběd V souvislosti s konáním misií v naší farnosti bych vás chtěl požádat o pohostinskou službu. Misionáři přijedou v týmu a my se o ně postaráme. Pokud byste stáli o to, aby k vám některý den přišli na oběd, prosím, nahlaste se v sakristii. Misionáři požehnají domovy a rádi s vámi pohovoří. Ve farnosti budou působit tři misionáři (dva 7
kněží a řeholní sestra). Co se týče obědů, jedná se o dny od 6. 11. do 11. 11. včetně. O víkendu (12. a 13. 11.) je přijedou podpořit bohoslovci a počet misionářů v naší farnosti vzroste na 9 osob. Nevím, jestli si budete chtít pozvat až tak velkou návštěvu, ale nechci vám tu možnost předem upřít . Případně bez problémů zajistíme oběd na faře. Misijní program bude k dispozici ve zvláštním tisku v půli října a v listopadovém Občasníku města Přibyslav. P. Pavel Sandtner
Restaurování sochy Immaculaty Na základě žádosti duchovního správce farnosti a po zpracování restaurátorských záměrů schválených odbornými institucemi – tj.: NPÚ ÚOP Telč a MěÚ HB, odbor rozvoje města – po vystavení závazného stanoviska (po důkladném ohledání objektu – tj. sochy Panny Marie a soklové části a úchytů kotvení) bylo přistoupeno k restaurování. Protože byl objekt dlouhodobě neudržován (doba vzniku sochy se datuje kolem roku 1750), byla nynější podoba sochy ovlivněna velkým úbytkem pískovce na celé plastice. Postava Immaculaty má výšku 130 cm bez svatozáře. V roce 1954 byla Immaculata celoplošně pozlacena plátkovým zlatem včetně kovové svatozáře. Po 62 letech bylo z tohoto zlacení nalezeny jen mikrozbytky v některých záhybech draperie. Byly zničeny obrysy tváře, hlavy, sepjatých ruk, detaily draperie. Velká koroze kamene setřela modelaci hlaviček dvou andílků, oblaků i měsíce, na kterém má Panna Maria položenou pravou nohu. Kovový podpůrný prut jistící Pannu Marii byl zcela uvolněný. V obrysové kompozici však socha působila dobře. Z bohatě řaseného roucha zbylo popraskané torzo s hloubkovým úbytkem pískovce až několika cm výšce.
8
Restaurování se skládalo z pozastavení degradačních procesů. Bylo provedeno čištění, mytí parou, biocidní ošetření, galerijní doplňování hmoty. Několikanásobné chemické zpevňování organohořečitami, injektování trhlin a jejich následné tmelení sourodým materiálem. Proces pokračoval anatomickou modelací sepjatých ruk, tmelení soklových i styčných spár, doplňky žulového soklu v umělém kameni, vyčistění, zpevňování a nové vyzdění uvolněné podezdívky soklu pod žulovou deskou speciálními materiály. Gloriola s dvanácti šesticípými silně pozlacenými hvězdami i prutem byla celoplošně pokryta 24 karátovým zlatem. Po sejmutí staré korozivní svatozáře nová osazena na plastiku Immaculaty. Po vyzrání restaurátorských materiálů bylo za příznivého počasí přistoupeno k finálním nástřikům biocidem a dvousložkovou bezbarvou kapalinou, zajišťující hydrofobizaci pískovce i žuly, tj. kámen nepřijímá srážkovou ani odstřikovanou vodu s dalšími zplodinami z ovzduší. Průběh prací byl v celém procesu průběžně dokumentován fotograficky i písemně. Petr Máša, restaurátor
SDM Krakov, krátké ohlédnutí Na konci července proběhly Světové dny mládeže v Polsku. Setkání se Svatým otcem se zúčastnilo okolo dvou miliónů mladých lidí. Z naší farnosti nás odcestovalo společně s dalšími poutníky Královehradecké diecéze na předprogram do Zabkowic třináct. Předprogram byl velice pestrý. Seznámili jsme se s historickými krásami městečka, jako je Šikmá věž či Stará radnice. Každý večer byl kulturní program na náměstí, v chrámu sester klarisek, kde se sloužily denně mše, probíhala neustále přístupná adorace. Předprogram byl 9
zakončen poutí a těsně před odjezdem se konala v diecézním městě Swiednice mše svatá s místním biskupem. V Krakově jsme se setkali se všemi poutníky z České republiky v našem českém centru. Krom kulturního programu v areálu kláštera cisterciáků zde probíhaly mše, katecheze a adorace. Z hlavního programu v Krakově jsme se zúčastnili poutě k chrámu sv. Jana Pavla II. a chrámu Milosrdenství, zahajovací mše s polským kardinálem a přivítací mše s papežem Františkem. Na zlatý hřeb setkání, tedy večerní vigilii a následnou ranní mši s Františkem, šli všichni poutníci v drsných podmínkách zástupů statisíců lidí. Setkání se Svatým otcem Františkem bylo pro všechny účastníky velkou duchovní posilou. Bylo krásné vidět tisíce lidí na jedné vlně, na vlně Božího Milosrdenství. Rád bych poděkoval všem dobrovolníkům, jak z polské, tak z české strany, za naprosto skvělou organizaci, která nesmírně přispěla k celkovému prožití i tak náročných dní, všem účastníkům za vytvořené společenství a Vám všem za podporu a modlitbu. Jan Ledvinka
Říjen, měsíc růžence
Modlitba růžence Měli bychom se zmínit o jedné formě modlitby, která platí za „typicky katolickou“, a to o růženci. To, o čem jsme dosud mluvili, bude moci dělat každý nábožensky cítící člověk. Ale růženec – jak se často říká – je přece velmi mechanická „modlitba mnoha slov“, která si vlastně již nezaslouží název modlitba. Připomíná pohanské modlitební formule. Zvláště když se přitom používá také modlitební šňůra. Budete překvapeni, ale růženec je meditativní modlitba. Ve skutečnosti se totiž říká jen docela málo slov, která se neustále 10
opakují, tak jako i Ježíš na Olivové hoře opakoval stejnou prosbu. Opakování je řečí milujících – a zápasících. Těmi málo slovy, které se stále opakují, jsou kromě Otčenáše andělský pozdrav Marii a chvalozpěv Alžběty (Lk 1). Avšak myšlenky se nezaměřují na tato slova, nýbrž na události z Ježíšova života, do kterých modlící se člověk v myšlenkách stále hlouběji proniká. Růženec je tedy modlitba zaměřená na Krista. Ale proč potom tolik slov, proč ta šňůra? Zbožná slova jsou jako řečiště, ve kterém se myšlenky pohybují vpřed, ale zároveň jsou drženy pohromadě. Absolutní ticho může někdy rozptylovat víc než stejnoměrný zvuk. Představte si zurčení potůčku. Když jsme úplně potichu, můžeme snadno upadnout ve snění. Slova stále stejné modlitby jsou ale jako břehy, ke kterým se naše těkavé myšlenky stále rozbíhají a od kterých jsou vraceny zpět do středu proudu rozjímání. A modlitební šňůra? Má jen jednu funkci. Má „svázat“ naše podnikavé ruce. A perly nám ukazují konec určitého úseku. Určují tak rytmus a míru střídajících se námětů meditace. Šňůra pokládá myšlenky takříkajíc do řady. Když se nemůžeme přes veškerou snahu soustředit, pak náhle ucítíme perlu v ruce a vrátíme se zpátky k modlitbě. Růženec je tedy formou meditace vhodnou pro lidi, pro něž je těžké zklidnit a soustředit se. Pomáhají mu k tomu ty zavrhované vnější předměty. Předem by však mělo být vyloučeno jedno nedorozumění: kdo si myslí, že po padesátém opakování modlitby podal před Bohem padesátinásobný výkon, tedy jakoby se vychloubá množstvím modliteb, toho modlení je od začátku bezcenné. Ne všechno se hodí pro všechny. Tento způsob modlení je nabídkou. Mladí katolíci k němu často již nemají žádný vztah. Snad 11
proto, že jim růženec nikdo nevysvětlil. Snad proto, že našli jiné formy, zvláště formy meditace. Každý si rád hledá svou formu. Růženec. Dostupné z ˂http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Ruzenec-KGI.html˃ [cit. 2016-09-19]
Úvaha
Na peklo stačíme sami Tento verš jsem našel v jedné básni loni zesnulého Karla Vysloužila, básníka, kterého komunistický režim nespravedlivě uvrhl na dlouhá léta do svých hrozných žalářů. Na pravdivosti myšlenky, že na peklo stačíme sami, se ani v čase, kdy máme větší politickou svobodu, nic nemění. Naopak, plynutí času a změny ve světě kolem nás, téměř bez výjimky k horšímu, nás jenom utvrzují o hloubce této myšlenky. Opravdu, není nic snazšího, než si navzájem udělat peklo, již na této Zemi. A nemusí to být války či teroristické útoky. Stačí sousedova závist. Jak to, že k vítězství zla stačí, když dobří lidé nebudou dělat nic? Jak to, že zašlápnout brouka umí každý hloupý kluk, ale nikdo na světě neumí brouka udělat? Jak to, že o dobro je třeba stále usilovat? Jak to, že nekonat to, co máme konat, je již provinění. A odkud se dozvíme, co máme konat? Přírodní zákony musíme respektovat. Opak vede ke katastrofám. Gravitace, zemská přitažlivost, se nás neptá, zda ji naše ideologie připouští. Most, který bude ignorovat její působení, spadne. Úkolem fyziky je přírodní zákony popsat a najít matematický vzorec, který stanoví, jak postavit most, aby nespadl. Úkolem filosofie a náboženství je popsat přirozený mravní zákon a přesvědčit lidi, že jeho dodržování je v jejich zájmu. Úkolem politiky je tvořit, prosazovat a vynucovat zákony, které jsou s ním v souladu. Totalitní komunistická ideologie ignorovala přirozené hospodářské zákony, zejména soukromou iniciativu a soutěž. Po necelém století krátkého vzestupu a dlouhé agonie se za cenu milionů lidských obětí zhroutila. 12
Je nepochybné, že přirozený mravní zákon, který stanoví, jak se chovat, aby lidé mohli žít na této planetě v pokoji a prosperitě, existuje stejně, jako gravitace. Přirozený mravní zákon, zformulovaný v Desateru a završený Evangelii má lidstvo k dispozici po tisíciletí. Jak to, že gravitaci jakž takž respektujeme, zatímco přirozenou mravnost nikoli? Rozdíl je v tom, že důsledky ignorování fyzikálních zákonů nastávají ihned, zatímco u mravních zákonů přicházejí pomalu a plíživě. A pak, na popírání mravnosti se vydělává. Ideologie, které hlásají, že vše je dovoleno, jsou už předem odsouzeny k zániku. Vědí to i jejich šiřitelé. Jsou stejně nebezpeční jako šiřitelé omamných drog. Přesto dál za naší lhostejné nečinnosti vydělávají na lidské bídě, hlouposti, nevzdělanosti, lenosti a chamtivosti. Počítají jednoduše s tím, že délka historických procesů není srovnatelná s délkou trvání jejich života. Oni si vydělají, oni si užijí. A po nich potopa. Jak by se asi chovali tito šiřitelé drog, kdyby žili pod svědomím, tedy s pomyšlením, že ze všech svých činů budou jednou skládat účty? Domnívat se, že sami stačíme na všechno, je pošetilé. Cožpak historie dostatečně a v bezpočtu příkladů neprokázala, že zatím stačíme právě jen na to peklo? Jeden gram heroinu znamená možná deset vykradených aut nebo jednu vraždu. A podobnou úměru bychom mohli najít mezi počtem hodin vysílání brutálních seriálů v televizi a počtem spáchaných kriminálních činů. Na peklo stačíme sami. To považuji za prokázané. Přesto věřím, že jej většina z nás nechce: ani pro sebe, ani pro své syny a dcery. Dětem našich dětí nebude nic platné, zjistí-li, že v pekle, které jsme jim zde zanechali proto, že jsme přirozené mravní zákony ignorovali, musí žít. Právě proto musíme přestat s oním „nedělat nic“. Právě proto se musíme vydat namáhavou a skoro zapomenutou cestou zpátky, proti proudu, k pramenům. Bez živé vody pravdy a lásky, které z nich tryskají zcela zdarma, nezmůžeme nic. Protože sami na víc než právě jen na to peklo, nestačíme. D. G., Pavel Jajtner 13
Fotogalerie
Ohlédnutí za zářím Restaurování sochy Immaculaty červenec-září 2016 foto Petr Máša
14
Mše sv. s požehnáním školních pomůcek / 4. 9. 2016 foto Jan Zrzavý
15
Život křesťana
Homeopatie – logické rozpory? Dobrý den. Mnoho se dnes mluví o homeopatii. Můžete mi prosím o tom něco podrobnějšího napsat? Není to podvod a nesmysl? Jaké jsou její východiska a jaké údajné logické rozpory? Děkuji. Homeopatie - základní informace Homeopatii vytvořil jediný člověk, Samuel Hahnemann (1755-1843). Narodil se 10. dubna 1755 v Míšni, vystudoval na knížecí škole Sankt Afra a medicínu studoval v Lipsku, Vídni a Erlangemu. Jako 22 vstoupil do řádu svobodných zednářů. Do tohoto řádu byl uveden baronem Samuelem von Bruckenthalem, kterému Hahnemann sloužil jako domácí lékař a knihovník. Svou doktorskou disertační práci vypracoval pod vedením svobodného zednáře profesora Schrebera. V této práci se poprvé zmiňuje o Mesmerovi, vynálezci tzv. živočišného magnetismu, jehož názory silně ovlivnily Hahnemanna… Duchovní pozadí homeopatie je esoterní. Sám Hahnemann totiž mluví ve svých dílech mnoho o „bohu“, který jej uvedl do tajemství nové léčebné metody a homeopatii označuje za „božskou cestu“ léčení. Mohli bychom se tedy mylně domnívat, že Hahnemann byl věřící křesťan a že léčebná metoda, kterou nám zanechal, je „božím darem“ pro nás. O tom, jak daleko byl Hahnemann ve svém myšlení od křesťanství, mohou svědčit například jeho slova, která napsal v dopisu svému žáku Stapfovi. Jeho vzorem je východní učitel Konfucius. Hahnemann ho označuje jako „dobrodince lidstva, který ukázal cestu k moudrosti a k bohu“. Ježíše Krista pak pojmenoval jako blouznivce a jeho spásné působení jako bajku a pověru. Základní principy svého učení o homeopatii pak přebral z pohanských náboženství Číny, Tibetu, Arábie a z pohanských kultů. Např. při léčení nemoci mozku používali čínští léčitelé vlašské ořechy, protože jejich vzhled připomínal svou podobou mozek. Princip podobnosti se vyskytuje také u známého středověkého mága Paracelsa, který při svém léčení využíval astrologie. Tvrdil, že každá určitá 16
rostlina vykazuje vnější podobu k určitému orgánu lidské neduhy. Bodláky měly pomáhat při píchání v boku, blín, který nese podobu zubu, doporučoval pro léčbu zubů. Hahnemann se už ve svém mládí věnoval studiu účinnosti různých léků. Mezi jinými zkusil na sobě i účinek kůry z chinovníku, která byla v té době používána jako lék na malárii (tak byly tehdy nazývány všechny epidemické horečky včetně chřipky). S překvapením na sobě pozoroval příznaky podobné příznakům malárie, tedy horečku a zimnici. Byla to ovšem, jak dnes víme, zcela neobvyklá reakce, daná zřejmě Hahnemannovou přecitlivělostí, idiosynkrazií. Z této výjimečné reakce Hahnemann mylně odvodil základní princip homeopatie s obecnou platností – léčení podobného podobným (similia similibus curentur), tj. nemoci se mají léčit takovým lékem, který u zdravého člověka vyvolává podobné příznaky jako choroba. Při zkoušení jiných preparátů Hahnemann došel k závěru, že jejich léčebný efekt je tím větší, čím větší bylo jejich zředění. Vysvětloval si to tím, že lék obsahuje léčivou duchovní esenci, potlačenou hmotou. Tato esence se může uplatnit teprve po odstranění hmoty ředěním. Čím větší je ředění, tím větší je účinek. Tak se zrodil druhý, opět mylný princip homeopatie, princip minimálních dávek, infinitesimálního ředění. Ten ovšem odporuje všem poznatkům chemie a farmakologie, která tvrdí, že účinek s ředěním zákonitě klesá, ale i tento Hahnemannův omyl lze pochopit. Koncem 18. století neměla medicína k dispozici téměř žádné účinné látky a používala jen drastické, pacienta poškozující sloučeniny a metody. Když se léky vysadily nebo se podaly vysoce ředěné, mohlo to pacientům jen pomoci. Postupně Hahnemann vymyslel nebo převzal další principy, které se staly součástí disciplíny, kterou nazval homeopatií: Život řídí duchovní síla. Choroby mají vznikat působením tzv. miasmat, vnějších vlivů duchovní povahy. Léky se připravují postupným ředěním, tzv. potenciací. Jejich účinnost se kromě ředění musí zvyšovat protřepáváním, tzv. dynamizací. Léčit se má individuálně nebo podle konstitučních typů, kterým odpovídá specifický, tzv. konstituční lék. Ten se vyhledává porovnáním souboru subjektivních příznaků s tzv. 17
obrazem léku, zjištěným zkoušením (tzv. provingem) u zdravých osob. Choroby se nesmějí potlačovat. Jiné léky se aplikují na orgán levostranný, jiné na pravostranný (zákon laterality). Dávat se má jen jeden lék v jednom čase. Homeopat musí mít zvláštní vztah k pacientovi atd. Hahnemann tak vytvořil ve svém základním díle Organon der rationellen Heilkunde (z roku 1810) novou léčebnou metodu, založenou na souboru zcela kuriózních principů. Homeopatie však narazila od samého začátku na kritiku, vedenou z několika směrů: byly zpochybňovány principy homeopatie; byly objeveny logické rozpory uvnitř samotné homeopatie; účinnost homeopatie byla ověřována a zpochybněna experimenty a klinickými studiemi. Principy homeopatie Ukázalo se, že všechny základní principy, na kterých stojí homeopatie, jsou chybné. Dobře to lze demonstrovat analýzou principu minimálních dávek. Homeopatické preparáty se připravují postupným ředěním z účinné mateřské substance, kterou mohou být různé minerály a sloučeniny, výtažky z rostlin nebo živočichů apod. Jeden díl roztoku mateřské substance se ředí deseti díly (ředění decimální, označované písmenem D – Dr. Peithner) nebo stem dílů (ředění centesimální, C nebo také CH – Boiron) etylalkoholu nebo vody za stálého pravidelného třepání. Ze vzniklé směsi se opět odebere jeden díl a ten se zředí znovu stejným způsobem. Tento postup se mnohonásobně opakuje a lék, homeopatikum, se pak podává pod označením např. C10 (desetkrát postupně ředěný), C30, C200 nebo D6, D30 apod. Znamená to, že počet molekul původní substance se postupně zmenšuje. Abychom měli představu, kolik molekul konečný výrobek obsahuje, je nutno vědět, kolik molekul je obsaženo v původní tinktuře a kolikrát se preparát ředil. Vyjdeme z počtu molekul v jenom molu, tedy počtu gramů látky, odpovídajících molekulární váze látky. Tento počet je znám, je to 6.922 x 1023, známé Avogadrovo číslo. Je to obrovské, téměř neuvěřitelné množství molekul. A jak je tomu při centesimálním ředění homeopatik? Při prvním ředění se zmenší počet molekul původní substance na setinu, při druhém na desetitisícinu, 18
třetím na miliontinu. Po více než deseti Citát měsíce ředěních přesáhne ředění hranici Avogadrova čísla. Přesný výpočet by musel vycházet z chemického složení účinné látky a velikosti V Ježíšově její molekuly i z koncentrace látky slově byla v mateřské tinktuře, ale obecně platí, že při ředění (potenciaci) kolem C10-C12, resp. moc. D20-D24 nenajdeme v balení homeopatika s největší pravděpodobností už ani jedinou Lk 4,32 molekulu výchozí látky. A protože víme, že všechny chemické, tedy i biochemické reakce v lidském těle jsou reakcemi mezi molekulami, nemůže být homeopatikum účinné. V jakém prostoru bychom takovou molekulu museli hledat, ukáže další výpočet: při běžném homeopatickém ředění C30 bychom jedinou molekulu původní látky museli hledat v 1 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 molekulách vody, což odpovídá velikosti nádrže více než 30 miliardkrát větší než je velikost Země. Při tom se u nás prodává proti nachlazení preparát Oscillococcinum s potencí C200. Angloamerická homeopatická škola používá ředění (potencí) ještě daleko vyšších, až milionových. Takový preparát ovšem nelze ani vyrobit, stačí výpočet: kdyby se při každém kroku směšoval jeden díl tinktury s 99 díly vody a musel se podle předpisu 100x protřepat, pak by tento krok trval nejméně 5 minut. Milion kroků by se dal uskutečnit za 10 let, miliarda za dobu tisíckrát delší. Potence se dělí na: 1. nízké: od 0 do D3, 2. střední: od D6 do D 12, 3. vysoké: od D30 do D 1000. Druhy homeopatických léků: 1. tablety – lisované tablety mléčného cukru, v nichž je obsažen lék, 2. globule – kuličky třtinového cukru napuštěné tekutou potencí, 19
3. ampule – do ampulí se sterilizují lékové potence s izotonickým roztokem, 4. masti – vyrábějí se v poměru 1:10 základní tinktura k alkoholovému masťovému základu. Homeopaté se pokusili obejít překážku, kterou představuje Avogadrova hranice, nápadem, že se molekuly mohou v roztoku otisknout a že účinná duchovní esence se předává a potencuje dále, snad do nekonečna, dalším množením otisků i za nepřítomnosti původní molekuly. Otisk si představují tak, že molekuly roztoku, tedy vody, jsou uspořádány podle vzoru účinné substance specifickým způsobem. Pravda sice je, že molekuly vody vytvářejí shluky, tzv. klastry, které jsou přítomností jiných molekul ovlivňovány, ale po odstranění těchto molekul jakýkoli otisk okamžitě mizí v neuvěřitelně krátké době. Molekuly vody jsou totiž v neustálém pohybu a její klastry se rozpadají během pikosekund, a znovu se vytvářejí jiné. Možnost trvalého uchování jakékoli informace ve vodě je tedy vyloučena, nehledě k tomu, že se homeopatika většinou podávají ve formě bezvodých granul nebo tablet. Stejným způsobem, rozporem s poznatky přírodních věd, lze zpochybnit i ostatní principy homeopatie. Uvedu jen několik příkladů. 1. Život má řídit duchovní síla tzv. dynamis: fyzika ovšem zná jen 4 základní síly, všechny materiální, se kterými plně vystačí k výkladu všech přírodních fenoménů. Žádnou sílu duchovní fyzika nezná. 2. Příčinami chorob jsou duchovní miasmata: nic takového nebylo objeveno. Mezi spektrem různých příčin chorob, vrozených, infekčních, metabolických, způsobených úrazy nebo vlivem prostředí atd. nefigurují žádná duchovní miasmata. 3. Princip léčit podobné podobným: otravu třeba rtutí nelze léčit dávkou jiného jedu s podobnými účinky, spáleninu neošetřujeme horkovzdušným fénem. Příznaky se mohou při aplikaci podobného faktoru vždy jen sumovat. Cílem léčby musí být naopak potlačení, odstranění příčiny nemoci nebo alespoň příznaků. Hahnemannův slavný 20
princip simile je ve skutečnosti jen kopií prastaré magické představy o tzv. signaturách (srdčité listy jsou dobré k léčení srdce, léky z raka působí příznivě na rakovinu, bodlák na píchání v boku atd.). 4. Dynamizace protřepáváním: protřepávání nemůže změnit účinnost chemické substance. Vzájemný pohyb molekul jen mírně zvyšuje teplotu roztoku a může změnit třeba jeho viskozitu, ale po vychladnutí se roztok vrací k původním vlastnostem. Neexistuje žádná třepací fyzika, při které by v roztoku docházelo k přeměně hmoty v energii. Podle fyzikálních zákonů se hmota opravdu může přeměnit v energii, ovšem při této změně dochází k přiměřenému úbytku hmoty, což ale u homeopatik neplatí! 5. Proving: obraz léku, tedy soubor jeho účinků, zjišťují homeopaté na základě subjektivních, nepřesných údajů zdravých dobrovolníků po podávání léku. Proto se v homeopatickém lékopise dočteme, že podání i léků zcela nerozpustných, jako je oxid křemičitý nebo živočišné uhlí, vyvolá stovky nejrůznějších příznaků. Exaktní farmakologický průzkum ukazuje, že tyto látky s tělesnými tekutinami nereagují, žádné příznaky se neobjevují a že celý homeopatický lékopis je jen fantazií. 6. Mezi lidmi však existují falešné představy, že se jedná o přírodní medicínu a dále o léky bez vedlejších účinků. Mnozí tvrdí, že pokud tyto léky už nepomohou, pak alespoň neuškodí. Přírodní medicína to v mnoha případech není, protože obsahuje látky ze skupiny anorganických sloučenin, dokonce těžkých kovů a jiných jedovatých látek. V literatuře byly například popsány otravy rtutí u dětí léčených homeopatickými preparáty pro opruzení. Mnohé preparáty jsou na bázi alkoholu a někteří homeopaté nemají nejmenší zábrany předepisovat tyto léky kojencům! U těchto medikamentů se rovněž nedočtete nic o vedlejších účincích a přitom některé přípravky mohou obsahovat i jedovatý arzén. Logické rozpory Homeopaté s výše uvedenými vědeckými argumenty nesouhlasí, tvrdí, že se věda v minulosti mnohokrát mýlila, mnoho věcí 21
ještě neznáme atd. Proto je možná vhodnější opírat se při vyvracení homeopatie o logické argumenty a rozpory uvnitř homeopatie. Uvedu opět jen několik příkladů, resp. otázek, na které homeopaté jen těžko najdou odpověď:
22
•
Proč se při přípravě homeopatika potencují a dynamizují jen molekuly zvolené látky a ne molekuly ostatní? Vždyť k mateřské substanci se při postupném ředění přidávají opakovaně spolu s vodou nebo alkoholem i obrovská množství molekul stovek nejrůznějších sloučenin anorganických i organických.
•
Proč žádají homeopaté přijetí homeopatie do rámce vědecké medicíny, jestliže operují duchovními silami? Věda se zabývá jen silami materiálními.
•
Proč se homeopatie rozštěpila v celou řadu variant, zatímco vědecká medicína spěje k unifikaci a standardizaci?
•
Jak je možné, že různé homeopatické školy udávají stejné léčebné úspěchy, když používají jiné přípravky a často i protichůdné postupy?
•
Jestliže platí princip simile, proč penicilin nevyvolá u zdravého angínu a vitamin C kurděje?
•
Hahnemann měl za to, že síla (energie) „ruky“, která se při tření nebo ředění spotřebovává, přechází do léku a propůjčuje mu sílu, kterou dříve neměl, že jej potencuje (oduševňuje). Hahnemann tedy věřil, že síla léku protéká tajuplným způsobem z osoby výrobce do homeopatického medikamentu. Jak si ale tento jev vysvětlit v dnešní době, kdy naprostá většina léků je vyráběna v továrnách automaticky, často bez jediného doteku lidské ruky? Neexistuje tudíž žádné rozumové vysvětlení pro údajnou účinnost této metody. Pokud chceme homeopatii uvažovat, musíme se tedy přeladit do úplně jiného
světa – světa magie, magických rituálů (potenciace) a tajuplné kosmické energie, o jejímž původu nikdo nic neví. V naši zemi se setkáváme se třemi výrobci homeopatických léků: Boiron (Francie), Dr. Peithner (Rakousko), NHL ZDRAVÍ (ČR). Každý lék, dříve než se dostane na náš trh, musí projít tzv. registračním řízením sestávajícím se ze zkoušek na jakost, bezpečnost a účinnost. Jedinou výjimkou ze zákona jsou právě homeopatika, u kterých se nestanovuje účinnost, neboť je neprokazatelná. Jediným vysvětlením, proč homeopatická léčba stále přežívá, je její velká ekonomická výnosnost. Tyto léky jsou často dražší než běžná léčiva, byť neexistuje žádný seriózní výzkum a vývoj preparátů je finančně velmi nákladný. O tom, že homeopatie je metodou neúčinnou, není ve vědeckých kruzích pochyb, jenže vysoké zisky z prodeje lacino vyrobených „léků“ umožňují masivní propagaci a nátlak, kterému ustupují i zdravotnické a lékařské instituce, které se obávají vyjádřit jednoznačné stanovisko. Pro zajímavost jsou zde údaje z roku 2004 o firmě Boiron, jejíž kapitál byl 18 672 000 eur a obrat činil 313,15 milionů eur. Homeopatika – logické rozpory? Dostupné z ˂http://www.vira.cz/otazky/Homeopatielogicke-rozpory.html˃ [cit. 2016-09-21]
Homeopatie a křesťanství (odpověď V. Kodeta) Otázka: Z čeho usuzujete, že homeopatie má okultní pozadí? Léčebná metoda homeopatie je ve vatikánském dokumentu z r. 2003 na téma New Age zařazena mezi terapie, které jsou dnes propagovány v souvislosti s myšlenkami a duchovním pozadím tohoto hnutí. Tato metoda je v naší republice velmi rozšířená a naděje, které se do ní vkládají, se často vztahují i k tomu, co může člověku dát
23
jenom Bůh. O homeopatii se diskutuje již od jejího objevu (od roku 1807), ale se současnou okultní vlnou se její popularita ještě zvýšila. Zakladatelem této léčebné metody je německý lékař a esoterik Samuel Hahnemann (1755-1843), který byl zapojen do esoterickoiniciační tradice svobodného zednářství, byl silně ovlivněn gnostickým učením a měl pohrdavý vztah k Ježíši Kristu. On sám ve svém díle Organon tvrdí, že homeopatie je „božská“ metoda a označuje ji za „spásnou pravdu“, kterou mu prý zjevil samotný bůh, kterého nazývá „Velký duch“, „Stvořitel“ a „Pramen Lásky“. Tím ovšem nemíní Boha křesťanů. Ve svém díle deklaruje svoji blízkost s Konfuciem a Ježíše nazývá snílkem a fanatikem. Kromě toho se Hahnemann inspiroval také tzv. magnetismem, metodou léčení svého přítele F. A. Mesmera (1734-1815), který zastával panteistický obraz světa, spojený s vírou v astrologii. Také jeho „magnetické“ teorie byly inspirovány tajemnými zednářskými doktrínami. Hahnemann této metodě, které se také podle jeho zakladatele někdy říká mesmerismus, připisoval stejný božský původ jako homeopatii. Mesmerismus následně umožnil vznik hypnózy, přičemž hypnotický trans má podobné rysy změny mysli jako při praktikování transcendentální meditace, jogínské meditace, Silvovy metody a z ní vycházející Modré alfy. Všechny tyto metody včetně homeopatie slibují uvedení do harmonie s přírodou a kosmickými silami, včetně smíření člověka se smrtí. Tím se stávají jakýmsi náboženským systémem bez Boha. Homeopatie tedy není přirozenou a přírodní metodou léčby, ale uceleným filozoficko-náboženským systémem s okultními rysy. Český propagátor homeopatie Jiří Čehovský na svých stránkách otevřeně píše, že právě religiózní podstata homeopatie je nejlepší zárukou toho, že se tato metoda bude dál šířit a zlepšovat život stále většího počtu lidí. Sami zastánci homeopatie přiznávají, že homeopatie se nachází mimo myšlenkový rámec uznávaných přírodních věd. Princip 24
podobnosti, který dal této metodě jméno (homeos v řečtině znamená podobný, pathos je nemoc) a který je základním zákonem homeopatie, je spojen s magickým simile antické a magické lidové medicíny a pochází z „magického, kosmického obrazu světa“. Hahnemann tvrdí, že člověk je zevnitř ovládán duchovní životní silou (autokracií), která řídí i jeho hmotné tělo. Narušení této síly se v těle projeví jako nemoc. Proto směřuje homeopatická léčba k ovlivnění této životní síly, jejíž uzdravení má následně vést i k uzdravení hmotného těla. Učení o ředění a potenciaci léku má také okultní pozadí. Do roztoku má při jeho přípravě vstupovat kosmická síla, která pak působí uzdravení. Mnozí homeopati často nezůstávají u samotné léčebné metody, ale připojují k ní i jiné okultní praktiky. Poněvadž je homeopatická typologie, podle níž se předepisují homeopatické konstituční léky, rozvinuta na základě astrologické a horoskopické symboliky, každý lékař, který předepisuje homeopatickou konstituční léčbu tím samým, používá astrologii. Také Jiří Čehovský uvádí, že homeopatie v mnohém připomíná astrologii. Mezi lékaři homeopaty jsou jistě i poctiví a svědomití lidé, kteří hledají způsob použití homeopatie odděleně od jejích tajemných praktik. To ovšem neznamená, že tím samým vliv temných sil okultismu, které jsou ze své povahy skryté, jen tak zmizí. Žádná z vědeckých teorií nemůže tento okultní vliv zneutralizovat jenom tím, že v něj nevěří. Z tohoto pohledu je homeopatie opravdu nebezpečná a duchovně škodlivá. Dlouhodobé užívání homeopatie vede k závislosti na silách okultního původu. Z hlediska duchovního může dojít až ke spoutání konkrétním démonem homeopatie, ze kterého musí být člověk osvobozen modlitbou za rozvázání. Právě zkušenost s konkrétními případy spoutanosti a následného osvobození jsou pro mne subjektivně nejjasnějším důkazem okultního pozadí této léčebné metody. Homeopatie a křesťanství. Dostupné z ˂http://www.vojtechkodet.cz/temata/okultismus/homeopatie-a-krestanstvi-odpoved-naotazku.html˃ [cit. 2016-09-19]
25
Bohoslužby ve farnosti Přibyslav
Říjen L. P. 2016 3. 10. 4. 10.
7.30 18.30 7.30
5. 10. 18.30 6. 10.
18.30
7. 10.
18.30
8. 10.
7.00
9. 10.
10. 10. 11. 10. 12. 10. 13. 10. 14. 10. 15. 10.
8.00 9.30 11.00 18.30 7.30 18.30 7.30 18.30 18.30 18.30
7.00
8.00 16. 10. 9.30 11.00 26
Za Vladimíra Zacha a jeho vnuky Romana a Martina Památka sv. Františka z Assissi Za živé i zemřelé z rodu Zábranových Za rodiče Velínovy a děti a za rodiče Močubovy a syna Františka Nové Dvory Za Jiřího Hladíka, rodiče, rodiče Šmidrkalovy a rod Grubauerů Památka Panny Marie Růžencové Za Boženu a Jindřicha Prchalovy, jejich děti, celý rod a duše v očistci 28. neděle v mezidobí Za Františka a Ludmilu Holcmanovy, oba rody Za Stanislava Hájka, Josefa a Růženu Tománkovy a oba rody Stříbrné Hory Za farnost Za rodinu Kubíčkovu Na dobrý úmysl Olešenka Za Věru Martínkovou, syna, sestru Hanu a celý rod Za živé a zemřelé členy Živého růžence Památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve Za Vladimíra Omese a za živé i zemřelé z rodu Omesů 29. neděle v mezidobí Za Josefa Doležala, rodiče, sestru Marii a Josefa Landsmana Za Marii a Jana Němcovy, syna Václava a celý rod Stříbrné Hory
11.00 18.30 17. 10. 7.30 18. 10. 19. 10. 20. 10. 21. 10. 22. 10.
23. 10.
24. 10. 25. 10. 26. 10. 27. 10. 28. 10. 29. 10.
30. 10.
18.30 7.30 19.00 18.30 18.30 7.00 8.00 9.30 11.00 18.30 7.30 18.30 7.30 18.30 18.30 18.30 7.00
8.00 9.30 11.00 18.30
Žižkovo Pole Za farnost Památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka Za Viléma Podrázkého a rodiče z obojí strany Svátek sv. Lukáše, evangelisty Za Jana Němce a ten rod Dolní Jablonná Za živé i zemřelé z rodu Linhartů, Nováků a Zadáků Za všechny živé i zemřelé z Keřkova Za Jana Štědrého, rodiče Slámovy 30. neděle v mezidobí Na dobrý úmysl Za Josefa Pokorného, rodiče a sourozence Stříbrné Hory Za farnost
Česká Jablonná Na poděkování 50 let společného života s prosbou o požehnání do dalších let Svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů za Annu a Josefa Matouškovy a celý rod PŘECHOD NA ZIMNÍ ČAS (3.00 2.00) 31. neděle v mezidobí Za Františka a Miluši Matějkovy Za farnost Stříbrné Hory Za Magdalénu Krčálovou, dvě manželky a duše v očistci Změna bohoslužeb vyhrazena.
27
Apoštolát modlitby
Úmysly na říjen 2016 Náš nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším Ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení, ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mně silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc: 1. všeobecný úmysl: Aby novináři při výkonu svého povolání byli vždy obdařeni úctou k pravdě a vytříbeným smyslem pro etiku. 2. misijní úmysl: Aby Světový den modliteb za misie obnovil ve všech křesťanských společenstvích radost a odpovědnost za zvěstování evangelia. 3. úmysl našich biskupů: Ať se náš národ vrátí ke svým křesťanským kořenům a naši biskupové ať mají odvahu jasně se svým slovem vyjadřovat k problémům ve společnosti. Eva Bártová Vydává Římskokatolická farnost Přibyslav, Kostelní 267, 582 22 Přibyslav, www.farnostpribyslav.cz, bankovní spojení: Č.S. 1120706379/0800 Kontakty: fara: 736 513 352 (kancelář); P. Pavel Sandtner: 605 727 555; P. Antonín Pavlas: 604 170 227; e-mail:
[email protected]; Redakce Římsy: P. Pavel Sandtner, Eva Bártová, Zdeněk Matějka. Příští číslo vyjde 30. 10. 2016 (uzávěrka pro toto číslo je 21. 10. 2016). Příspěvky do Římsy můžete zasílat na adresu
[email protected] nebo je předat na farním úřadě v Přibyslavi. Určeno pro vnitřní potřeby farnosti. Neprodejné. Vychází za technické podpory firmy ACO Industries k.s., Přibyslav 28
