+
Římsa
Římskokatolická farnost Přibyslav 1. května 2016 | XVI. ročník | květen
Slovo kněze
Krásnou cestou nejistoty Prožíváme měsíc květen tradičně zasvěcený úctě k Panně Marii. Newyorský kardinál Timothy M. Dolan uvádí ve své knize Kněží pro třetí tisíciletí pozoruhodná slova o Bohorodičce. Maria nás učí, že služba jejímu synu přináší nejistotu. Svým „staň se“ odevzdala Bohu všechno, včetně své budoucnosti. Tak i my, Ježíšovi učedníci, když vyjadřujeme své „fiat“ Bohu, odevzdáváme mu „tu nejvzácnější komoditu – vlastní budoucnost a zajištěné plánování svého života“. Biskup Dolan píše dále kněžím a bohoslovcům, ale věřím, můžeme si ta slova na sebe vztáhnout všichni: „Připravte se na překvapení, na odměny i rány, na betlémskou radost i na občasné bezradné hledání Ježíše
Z OBSAHU
Slovo kněze
1
Pastorační plán
2
Liturgický kalendář 3 Papež František
5
Úvaha Svátek matek 8 Fotogalerie
10
Vzděláváme se
13
Pozvánky
16
Pořad bohoslužeb 18 Apoštolát modlitby 20
ztraceného v chrámu. Připravte se na nejistotu. Maria nás učí, že není tak důležité, co se nám stane, ale v čí blízkosti se nám to stane. Podstatné je, že u jeslí i u kříže směla být blízko Ježíšovi. To je věrnost.“ Buďme tedy věrni Ježíši Kristu s Marií. K tomu připomíná autor text papeže Pavla VI. Ten navrhl čtyři zkoušky, kterými se můžeme ujistit, že naše úcta k Marii je zdravá a zralá. Předně je mariánská úcta vždy christologická, zaměřená na Ježíše (Ad Jesum per Mariam). Nejspolehlivější cestou ke Kristu je jít s Marií. Svými vlastními slovy: udělejte všechno, co vám řekne, se sama Maria vzpírá tomu, abychom ji stavěli nad nebo před Ježíše. Pravá mariánská úcta je biblická. Není závislá na exotičtějších prvcích různých zjevení a zázraků. Je v prvé řadě založena na Písmu. Je také liturgická a církevní. Nejbohatší úcty se Marii dostává ve veřejném kultu liturgie církve. Dobrá mariánská úcta je také ekumenicky otevřená. To znamená, že toužíme, abychom s našimi odloučenými bratry sdíleli bohatství úcty k ní. Budeme se scházet v kostele, abychom uctili Ježíšovu i svou matku modlitbou litanií, zpěvem i poezií či darovanými květy. Ona nám dobře poradí, má nás ráda a dovede nás ke svému Synu. Udělejte všechno, co vám řekne! Tak se přijďte radovat s Marií ze Zmrtvýchvstání Krista. P. Pavel Sandtner
Pastorační plán
Akce na měsíc květen 1.-7. 5. 6.-7. 5. 7. 5. 8. 5. 14. 5. 2
Farní pouť do Itálie Ministrantský kurz XL (16-18 let) v Nížkově (P. Foltán) 10.00 Ministrantská schůzka 16.00 pouť v Dolní Jablonné (o. biskup Josef Kajnek) Jarní úklid kostela; 19.00 vigilie Seslání Ducha Svatého
19. 5. 20. 5. 21. 5. 27. 5. 28. 5. 29. 5.
Biblická hodina (po mši sv. na faře) 19.30 promítání o cestě do Ekvádoru P. Pavla Sandtnera (zasedací sál radnice v Přibyslavi) Diecézní setkání dětí v Hradci Králové; 10.30 májová pobožnost ve Dvorku (společný odchod pěších poutníků od kostela v 9.30) Setkání PR a ER farnosti (po mši sv.) 9.00 mše svatá v DPS; 19.00-21.00 adorace v kostele Slavnost Těla a Krve Páně; 15.00 děkovná mše sv. při příležitosti 60. narozenin P. Antonína
Liturgický kalendář
Sv. Ondřej Bobola Ondřej Bobola se narodil na konci 16. století v Polsku, ale rod Bobolů pocházel z českého rytířského rodu. Památku úmrtí sv. Ondřeje Boboly si připomínáme 16. května. Jeho otec dbal na jeho výchovu a tradici předků. Ještě v mladickém věku se Ondřej rozhodl pro duchovní život, aby byl blíže Bohu a bližním. Roku 1611 v 19 letech vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. O 11 let později přijal po teologických studiích i kněžské svěcení. Působil ve Vilně, vedle kazatelské činnosti se věnoval i studentům, nemocným. Svoji službu Bohu i nemocným vykonával s pokorou a láskou. V době morových epidemií se staral o postižené morem, od kterých už všichni ze strachu utekli, přesto se nikdy nenakazil. Několik jeho spolubratrů na mor zemřelo. Od roku 1633 byl poslán představeným do běloruského města Mozaika sv. Ondřeje Boboly Bobrujsk, kde působil jako obětavý na kostele v Sopotech 3
Pozvánka
misionář. Posledních dvacet let putoval po oblastech Litvy a Běloruska. Byl velmi oblíbený, mnoho pravoslavných věřících Promítání přestoupilo na katolickou víru. Ondřej byl o cestě do horlivý, ale trpělivý. Pečoval Ekvádoru o druhé, ale sám žil asketickým životem. Byl vynikajícím řečníkem. To všechno pudilo 20. 5. řadu jeho odpůrců. Ti Ondřeje Bobolu nazývali „dušechvatem“. od 19.30 V Bělorusku se bojovalo, situace na radnici v zemi byla neklidná a katolíci sjednocení v Přibyslavi s Římem byli pronásledováni. Když kozáci dopadli oblíbeného misionáře, nelidsky ho týrali a nutili odřeknout se víry. Ondřej Bobola zůstal statečný a své víry se nevzdal. Když ho zmučeného odvlekli na smetiště, kde se k umírajícímu dostalo několik katolíků na pomoc, vrátil se kozácký setník a rozťal mu hlavu. To byl rok 1657. Jeho ostatky byly několikrát převezeny (roku 1808 v Polocku uloženy do skleněné rakve, neboť tělo bylo shledáno neporušené, Rudá armáda ho převezla roku 1922 do Moskvy, poté papež do Říma) a 1938 po Ondřejově kanonizaci se dostalo jeho tělo zpět do Polska. Ondřej Bobola je přímluvce za jednotu východní a západní církve. PŘEDSEVZETÍ A MODLITBA Má sounáležitost s Církví Kristovou je velkým darem, kterého si budu vždy a za všech okolností vážit. Svou víru, naději a lásku chci osvědčovat v každodenním životě a praktickým úkonem modlitby je často vzbuzovat. Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával svatému Ondřeji Bobolu sílu, aby statečně snášel utrpení pro Krista a věrnost jeho Církvi potvrdil mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen Eva Bártová 4
Papež František
Zatvrzelé srdce používá Boží Slovo proti Božímu Slovu Učitelé litery soudí druhé tak, že používají Boží Slovo proti Božímu Slovu, zavírají srdce před proroctvím, nezajímá je život lidí, nýbrž pouze jejich vlastní schémata tvořená slovy – konstatoval papež v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Středem papežova kázání bylo první čtení ze Skutků apoštolů (6,8-15), kde učitelé Zákona pomluvami obvinili Štěpána, protože nemohli obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Navedli falešné svědky, aby říkali, že slyšeli Štěpána mluvit rouhavé řeči proti Mojžíšovi a proti Bohu. „Srdce uzavřené před Boží pravdou – poznamenal papež – lpí pouze na pravdě Zákona či přesněji spíše na liteře než na Zákonu, a nenachází jiné východisko než lhaní, falešné svědky a smrt. Ježíš jim tento postoj vyčetl, když říkal, že jejich otcové zabíjeli proroky, kterým oni stavějí pomníky. A tito učitelé Zákona odpověděli spíše cynicky než pokrytecky: kdybychom žili
v té době, nejednali bychom tak. Myli si ruce – pokračoval papež – a mysleli si o sobě, že jsou čistí. Jejich srdce je však zavřené před Božím Slovem, zavřené před pravdou, je zavřené před Božím poslem, který přináší proroctví, aby vedl Boží lid.“ „Bolí mne, když čtu onu krátkou pasáž Matoušova evangelia, kde Jidáš zalitoval a šel k velekněžím, aby jim řekl, že zhřešil, a vrátil jim peníze. Co je nám do toho! odpověděli oni. To je tvá věc. Zavřeli srdce před tímto litujícím ubožákem, který nevěděl, co si počít. A on šel a oběsil se. A co udělali, když Jidáš odešel a oběsil se. Řekli: Ubohý člověk? Nikoli. Hned se starali o peníze: Nesmíme je dát do chrámové pokladny, protože ty peníze jsou odměnou za krev... podle toho a toho předpisu... Učitelé litery.“ A papež František pokračoval: „Nezajímá je život člověka, nezajímá je Jidášova lítost. Evangelium praví, že se v něm hnulo svědomí (Mt 27,3). Zajímá je pouze jejich zákonické 5
schéma a spousta slov a věcí, které vytvořili. A toto je tvrdost srdce. Toto je tvrdost srdce, hloupost srdce těchto lidí, kteří proto, že nemohli obstát před Štepánovou pravdou, jdou hledat falešná svědectví a falešné svědky, aby jej odsoudili.“ Štěpán – řekl dále papež – končí jako všichni proroci, končí jako Ježíš. A to se v dějinách církve opakuje. „Dějiny mluví o mnoha lidech, kteří byli souzeni a zabíjeni, ačkoli byli nevinní. Jsou souzeni za pomoci Božího Slova, proti Božímu Slovu.
Pomysleme na hon na čarodějnice nebo na svatou Johanku z Arku. A mnozí další byli upáleni, odsouzeni, protože se – podle soudců – nepodřídili Božímu Slovu. Vzorem je Ježíš, který pro věrnost a poslušnost Otcovu Slovu končí na kříži. S jakou něhou říká Ježíš učedníkům z Emaus: Jak jste nechápaví a váhaví v srdci. (srov. Lk 24,25). Prosme dnes Pána, aby se stejnou něhou pohlédl na malou i velkou nechápavost našeho srdce, pohladil nás a řekl nám: Jak jsi nechápavý a váhavý v srdci, a začal nám ty věci vysvětlovat.“
Zatvrzelé srdce používá Boží Slovo proti Božímu Slovu. Dostupné z
[cit. 2016-04-17]
Nabídky, prosby, oznámení
Farářoviny Májové pobožnosti Od neděle 1. 5. budou májové pobožnosti, v nichž vzýváme o ochranu a pomoc svou duchovní matku Pannu Marii. Májové se budeme modlit každý den v 18.00 následujícím způsobem. Přede mší svatou bude modlitba růžence jako obvykle. Při mši svaté májové kázání. Po mši svaté modlitba litanií, básničky, písně a přímluvy. Pokud v daný den nebude večerní mše svatá, pomodlíme se v tuto hodinu obvyklou pobožnost bez modlitby růžence. 6
Poslední nebo první? Tradičně se někdy svátost nemocných udělovala vážně nemocnému v ohrožení smrti a to těsně před tím, než zemřel. Na jednu stranu se proti tomu nedá nic namítat. Jistě tak pomůžeme člověku vplynout do náruče Kristovy. Jenže ne vždy se to stihne včas, ne vždy se na to pamatuje dostatečně v předstihu. Zároveň je třeba říci, že svátost nemocných není nutně „posledním“ pomazáním. Kněz při něm vzývá jménem církve Boha a prosí o uzdravení. Zpovídá, může udělit plnomocné odpustky a podat Ježíše eucharistického. Svěřuje tak nemocného do rukou Božích, aby On udělal, co je dobře pro nás. Někdy by to odkládání mohlo zavánět nedůvěrou Bohu. Jako bychom dopředu ztráceli naději v uzdravení a využívali svátosti jen jako přípravu před bezprostředním setkáním s Ježíšem. Ovocem této svátosti je ale i uzdravení srdce, smíření s Bohem, ospravedlnění, síla k narovnání vztahů, odpuštění, přijetí stavu i nový pohled na život a chce-li Pán i uzdravení těla. Z těchto plodů bychom mohli bohatě čerpat, pokud věříme. A mohli bychom z nich čerpat mnohem dříve než až na smrtelné posteli, kde už sotva vnímáme a sotva se usmíříme s druhými a nějak využijeme všech těch plodů svátosti. Pomazání by mělo být při vážném ohrožení života tím prvním úkonem a ne posledním! Vzpomeňte prosím na to u svých blízkých, a když je s nimi zle a nějak se necítí na to přijmout svátost, zkuste jim alespoň nabídnout mou návštěvu, rád je uvidím. Ale moc to neodkládejte, mohlo by být pozdě. Pastýřská obíhačka V evangelním obraze o dobrém pastýři se zdůrazňuje důležitost vzájemného vztahu mezi pastýřem a ovcemi. A tak bych pro vás měl takový návrh. Asi je to docela odvážný plán, ale rád bych obešel farnost a trochu se seznámil. Zastavil bych se na návštěvu, na kus řeči, na kávu nebo oběd, či jen tak. Ne proto, že bych potřeboval kávu, oběd či dlouze vysedávat, ale rád bych vás víc poznal. Prosím, pokud by vám to přišlo jako dobrý nápad, domluvme se po emailu, telefonicky nebo osobně. Kontakty na mě jsou na poslední straně tohoto listu dole. (Pro starostlivé hospodyňky: piju a jím všechno a s chutí, a když nejím a nepiju, nestane se vůbec nic.) P. Pavel Sandtner 7
Úvaha
Svátek matek Svátek matek, svátek maminek, přesahuje svým významem naše běžná každodenní hašteření. Připomíná nám nejvznešenější a nejvyšší poslání ženy jako matky. Žádný jiný životní úkol se mu nemůže vyrovnat. Za své životy vděčíme našim maminkám a často si tento dar málo uvědomujeme. Možná až někdy v pozdní dospělosti, kdy jsme sami prožili na našich dětech obavy i radosti při jejich výchově a vzdělávání, úzkost při jejich nemocech. Zní to jako fráze, ale snad jen proto, že je to tak evidentní: Mateřství je nejvyšší kvalifikací ženy. U nás se na to zapomíná. Nikdo soudný nepochybuje o tom, že ženy jsou schopny se vyrovnat mužům téměř ve všem, kde není důležitá jejich fyzická síla: známe skvělé lékařky, houslistky i trombonistky, spisovatelky i herečky, umělkyně i badatelky, … Žijeme ve světě, kde mnoho věcí je zcela naruby: nemilosrdné a masové zabíjení nenarozených dětí, jejichž počet mnohanásobně přesáhl počet obětí četných etnických genocid a válek, se vychvaluje jako praktické uskutečňování práva ženy, asistovaná sebevražda se pokládá v terminologii kultury smrti za dobro, v politických duelech vítězí drzost a lež, která se vydává ze pravdu, existuje ženské hnutí, jehož cílem je vyrovnávat se ve všech ohledech mužům… Ve skutečnosti by to měli být muži, kteří by měli zahájit boj o svá práva. Vždyť dnes ve všech ohledech ztrácejí své nezasloužené dominantní postavení, které získali na počátku dějin a drželi po tisíciletí beztak jen proto, že byli fyzicky silnější a svou moc nad ženami udržovali násilím. Tato epocha skončila. Nám, mužům, nezbývá než si to přiznat. Žena je nezastupitelná ve svém poslání matky, dárkyně a nositelky života, bytosti schopné se darovat a obětovat bez naděje na zisk a slávu… Žena je vyšší a dokonalejší stvoření než muž. Musí tomu tak být a je to tak dobře. Tím spíše, že mateřství je jedinečnou výsadou žen a bezesporu také velkou a jedinečnou obětí. A zdánlivé, ničím neodůvodněné sebevědomí mužů, založené na sebeklamu, je tím 8
pošetilejší, čím hlouběji domýšlíme, jakých ambicí se ženy – matky vzdávají, pokud dávají přednost mateřství před profesní kariérou a vyděláváním peněz. Ani nejmodernější technologie, ani stále více propagovaná kultura smrti, ani lež povýšená na pravdu, ani falešná interpretace dějin nemůže nic změnit na prostém poselství Písma, které nám připomíná trvale platnou a nesmírně důležitou pravdu, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Po tisíciletí byl svazek ženy a muže, požehnaný potomstvem, považován za posvátný. Dnes je tradiční rodina – v důsledku lží povýšených na pravdu - na pokraji zániku. Statistiky, které zjišťují, že se v těchto časech v bohatší části lidstva rodí málo dětí a ty, které se navzdory tomuto trendu narodí, se již v nadpoloviční většině rodí mimo manželství, se nedají odbýt mávnutím ruky. Naše bohatá část světa pracuje ze všech sil na svém sebezničení. A těch, kdo se pokoušejí tomuto vývoji čelit, je stále méně. To klade vysoké nároky zejména na nás, kdo chceme a usilujeme žít jako křesťané, abychom nejen slovy, ale především příkladem ukazovali bloudícímu světu kolem nás dobrodiní úplné rodiny a pomohli vrátit důstojnost a zaslouženou úctu ženství a mateřství. Pavel Jajtner, D. G. Fotogalerie
Immaculata Na štítu průčelí našeho kostela se nachází socha Panny Marie Immaculaty. V současné době je postaveno lešení, aby mohla být socha zkoumána, popř. sňata, a restaurována. Mnozí si sochy všimli až nyní. Immaculata znamená bez poskvrny. Jedná se o zobrazení Panny Marie Neposkvrněné, které odkazuje na církevní dogma o neposkvrněném početí Panny Marie, tedy na skutečnost, že Maria nebyla již od početí zatížena prvotním dědičným hříchem. Eva Bártová 9
Ohlédnutí …
Velikonoční pondělí 28. 3. 2016 foto Jan Bárta ml.
Žehnání pokrmů 27. 3. 2016 foto Marie Zrzavá
Socha Immaculaty 13. 4. 2016 foto Pavel Sandtner
10
Úprava prostranství kolem kostela 16. 4. 2016 foto Pavel Sandtner
Pouť k Bráně milosrdenství do Žďáru nad Sázavou 16. 4. 2016 foto Pavel Sandtner/Jan Bárta
11
Život ve farnosti
Slavkovice 2016 Pouť přibyslavské farnosti do slavkovické kaple Božího milosrdenství a jedna pamětnická vzpomínka. V sobotu, 9. dubna 2016 se uskutečnila pouť naší přibyslavské farnosti do Slavkovic. Soudím, že stojí za to tuto krásnou událost touto cestou krátce připomenout, zejména všem těm, kdo se jí nemohli zúčastnit. Otec Pavel nám ve svém kázání objasnil a zdůraznil, že Kristovo umučení a zmrtvýchvstání nebylo jen historickou událostí, která se stala před dvěma tisíciletími, ale že tento nejvyšší projev Kristovy milosrdné lásky se děje od těch časů stále a nepřetržitě. Pro Boha není žádné včera, dnes a zítra. Čas je něčím, co vnímáme my jako smrtelné lidské bytosti, ale pro Boha je pouze teď. Jeho milosrdenství trvá nyní a navěky. To je myšlenka, kterou bychom si měli stále připomínat. Při pohledu na velký obraz Božího milosrdenství, jak jej popsala svatá Faustina a který je zavěšen na pravé straně oltáře, se váže jedna moje živá vzpomínka na rok 2006, kdy se na mě obrátil otec Pavel Habrovec, který byl jedním z iniciátorů stavby slavkovické kaple, s prosbou, zda bych nemohl zařídit, aby svatý otec Benedikt XVI. požehnal tento velký obraz Božího milosrdenství, který byl právě dokončen a měl být do již téměř hotového interiéru kaple instalován. Bylo to v době, kdy jsem působil v Římě jako velvyslanec České republiky při Svatém stolci. Navštívil jsem kardinála Sandriho, který organizoval program Svatého otce. Při vědomí přeplněnosti programu Svatého otce jsem šel do vatikánského paláce s určitými obavami, zda se nejedná o nepřiměřený požadavek. Tím víc jsem byl překvapen vlídným přijetím i rychlostí, s jakou se podařilo najít vhodný termín. Oficiální odpověď byla kladná a neoficiálně jsem se dozvěděl, že Svatý otec tak učiní s radostí. Mám za to, že Svatý otec chtěl dát najevo, jak silně je třeba podpořit katolíky v České republice, která je považována za jeden z nejateističtějších států světa. 12
Citát měsíce
Ze Slavkovic a mnoha dalších míst brněnské diecéze záhy mohl přijet plný Když ty autobus poutníků i s obrazem. Nejsem si už jist, zda dokonce nepřijely autobusy dva. prokazuješ Obraz byl pak nesen ve slavnostním dobrodiní, průvodu přes náměstí svatopetrské baziliky ať neví tvá při generální audienci, které se účastnily zástupy poutníků z celého světa, až pravice, k vyvýšenému místu před jejím průčelím, co činí levice. kde jej Svatý otec před zraky tisíců slavnostně požehnal. Byla to velká sláva Mt 6,3 a radost a vzpomínka na tyto chvíle je stále živá, silná a nezapomenutelná. Tak jsem se nezaslouženě stal „delegátem“ přibyslavské farnosti na této slavnosti a rád touto cestou doplňuji jeden příběh do historie slavkovického kostela. Nejen knihy, ale i obrazy mají své osudy. Pavel Jajtner, D. G.
Vzděláváme se
Kdo se v kostele nudí? Náhodný turista vstupuje do kostela jinak než my na nedělní mši. Turista se rozhlíží po uměleckých památkách. Pro nás je to místo, - kde se setkáváme s ostatními věřícími a uskutečňujeme bratrské společenství, jak to chtěl Pán Ježíš; - kde společně děkujeme Bohu a upevňujeme se ve víře, naději a lásce; - kde se orientujeme podle věčných hodnot a učíme se zvládnout svůj život. Proto se neptáme, zda do kostela v neděli jít musíme, ale jsme rádi, že jít můžeme. Tak je nám to jasné v teorii. A jak to vypadá v praxi? 13
„Mami, dneska jdi do kostela sama, nemám nějak náladu na vstávání!“ „Nálady si nech na jindy!“ odpovídá maminka a tahá rezolutně pokrývku z pana syna. „Jsi jednou křesťan, tak jsi povinen jít v neděli na mši.“ „A copak nemohu být dobrý křesťan, i když každou neděli do kostela neběhám?“ Položme si tuto otázku všichni, abychom v tom měli jasno a mohli druhým správně odpovědět. Proč v neděli do kostela? Copak svatý Pavel, když v listě Galatským (5,22) vypočítává, co je v duchovním životě podstatné, nemluví výhradně o tom, co děláme venku? Nepíše tam: musíš každou neděli do kostela, ale spíše: buď laskavý, trpělivý, pokojný! – Duch svatý chce skrze nás působit ne za zavřenými zdmi kostela, ale venku, mezi lidmi! Na tyhle názory jste si už jistě odpověděli sami: my nejsme správní křesťané proto, že sem každou neděli chodíme. Je to přece naopak! Proto sem chodíme, abychom se učili, jak žít venku jako správní křesťané. My víme, že naše bohoslužba v kostele není cílem sama sobě. Že je to škola té lásky, která vidí v člověku vedle mne bližního. My víme, že naše nedělní bohoslužba není už proto dobrá, když je to slavnostní pastva pro oči a uši, ale že je tehdy dobrá, když nás naplní silou, elánem, chutí do dalšího všedního dne. Že je to naše tankovací stanice, kam jdeme načerpat energii a milost, abychom ze síly Ducha Kristova, který nás zde oslovuje, zvládli zákruty života venku. Jak dopadl ten spor maminky se synem? „Jsem už velký, ty už nemáš právo nutit mě do toho, co se mi nechce,“ vyhlašoval líný spáč. To už maminku dohřálo a prohlásila: „Milý synu, kdybych tě nebyla nutila do toho, co se ti nechtělo, tak bys ještě dnes dělal do plínek. Kdybych tě nebyla honila do učení, neuměl bys dodnes číst a počítat. Dokud mladý člověk nepochopí sám, co je pro něj dobré, je sním ještě dobře, když má někoho, kdo ho k tomu dotlačí.“ Ta maminka nakonec dosáhla svého a líný syn s ní do kostela šel. Ale jestli ten mládenec zde v kostele nepochopí, že se tu odehrává „ten největší příběh lásky ve světě“, že se tu jedná i o jeho osobu a jeho život, pak brzo přes maminčin nátlak chodit přestane. 14
Slovo bohoslužba znamená nejen, že my sloužíme Bohu, ale především to, že Bůh slouží nám. A tu nelze někoho nutit, aby se dal zahrnout láskou a láskou oplácel. Není snadné, zvlášť mladému člověku, pochopit, co jsou chvilkové nálady člověka a co jsou naléhavé lidské potřeby. Není snadné ubránit se v kostele pocitu zevšednění, když tolik modliteb, zpěvů, úkonů je pořád stejných. Zevšední stále stejná práce, zevšední si manželé, kteří se s láskou brali. A kde je zevšednění, tam je nuda a pocit: to už všechno znám. Už autor žalmu o tomto nebezpečí asi věděl, protože nabádá: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Vyzýval to snad jen ke skládání nových písní, modliteb? To jistě ne. Vyzývá nás, abychom zpívali nově, s hlubším pochopením, s větším zápalem. A kdo se dá touto cestou, ten nalézá stále nové hloubky v biblických a liturgických textech, ten se dna nedobere. Ten se pak v kostele nenudí. A také ten se v kostele nikdy nenudí, kdo se naučí spojovat s nedělní bohoslužbou v kostele svou službu Bohu venku, tedy bohoslužbu svého všedního života. Tato bohoslužba všedního života venku není ohrožena nudou, ta je rušná někdy až příliš. Ale také je ohrožena, hlavně dvěma věcmi: jednak pokušením zavírat oči před potřebami bližních, pokušením z lenosti a sobectví. A za druhé pokušením strachu. Strachu ze zklamání v druhých, strachu ze zlých lidí, strachu z vlastní slabosti, ze zklamání v sobě samém. Lidé, kteří tato dvě pokušení plně zvládli, vynikají ve své generaci jako velké osobnosti, které každý obdivuje: kněz Martin Luther King, Matka Tereza. A kde se v nich nabrala ta síla? Kde se naučili jednat s tak naprostou důvěrou v Boha? Kde jinde než v kostele. Když na počátku 4. století chtěl císař Dioklecián vymýtit ve své říši definitivně křesťanství, vydal zákon, kterým pod trestem smrti zakázal účast na nedělní bohoslužbě. Věděl, že by tím smrtelně zasáhl samo centrum církve. Když se soudce v Kartágu ptal křesťanů polapených při bohoslužbě, proč tam chodí, když jde o život, odpovídali: „My bez nedělní bohoslužby nemůžeme žít.“ Tak to platí dodnes. Nedělní mše má i v našem životě nenahraditelné místo. Přičiňme se 15
všichni společně, aby byla živým a radostným setkáním s naším Pánem Ježíšem, abychom tu vždy znovu prožívali největší příběh lásky. Simajchl, Ladislav. Naše role při nedělní bohoslužbě. Dostupné z ˂http://www.knihovna.net/KNIHA/0011_t.htm˃ (přejato se svolením správce farnosti) P. Pavel Sandtner
Pozvánky
Oslava narozenin Vážení farníci, rád bych Vás pozval na slíbené pohoštění k mému jubileu 60. narozenin, které se bude konat v neděli 29. května 2016 odpoledne. Začneme děkovnou mší svatou v 15.00 v kostele a budeme pokračovat pohoštěním na farním dvoře. Všichni jste srdečně zváni! P. Antonín Pavlas, kaplan
První pouť v Dolní Jablonné Pouť v Dolní Jablonné v neděli 8. května k prvnímu výročí vysvěcení kaple sv. Floriána -
16
mše sv. v 16.00 celebrující kněz Mons. Josef Kajnek po bohoslužbě bude připraveno pohoštění na parketě u Strašilů
Mariánské putování do Dvorku Putování do Dvorku v sobotu 21. května -
-
společný odchod pěších poutníků od přibyslavského kostela v 9.30 májová pobožnost ve Dvorku u obrazu Panny Marie v 10.30 pohoštění zajištěno
Aktivita pro děti
Květnové snažení pro děti Milé děti, jak jistě víte, v měsíci květnu se konají májové pobožnosti, při kterých máte možnost říkat básničky nebo zazpívat písničku. A aby byla vaše snaha oceněna, připravili jsme si pro vás květnové snažení. Na nástěnce v kostele bude připravena tabulka, do které napíšete svoje jméno a vedle do řádku budete zapisovat, kdy jste byly na májové pobožnosti a kdy jste říkaly básničku nebo zpívaly písničku. Na konci května bude vyhodnocení. symboly: májová pobožnost
písnička / básnička
Před každou mší svatou budete mít možnost si půjčovat básničky v sakristii, kdybyste neměli možnost sehnat je jinde. Marie Blažíčková 17
Bohoslužby ve farnosti Přibyslav
Květen L. P. 2016 2. 5.
7.30
3. 5.
18.30
4. 5.
7.30 18.30
5. 5. 6. 5. 7. 5.
8. 5.
9. 5. 10. 5. 11. 5. 12. 5. 13. 5. 14. 5.
8.00 18.30 18.30 7.00 8.00 9.30 11.00 11.00 18.30 7.30 18.30 7.30 18.30 18.30 18.30 7.00 19.00
15. 5. 18
8.30
Památka sv. Atanáše, biskupa a učitele církve Za rodiče Filipovy, jejich rodiče a sourozence Svátek sv. Jakuba a Filipa Za Vlastu a Miloslava Kasalovy, dceru Ludmilu, syna Miloslava a celý rod a za rod Řezníčků a duše v očistci Nové Dvory Slavnost Nanebevstoupení Páně Za rod Landů, Sobotků, Niklů a Fišarů Památka sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka Za Martu Močubovou, oboje rodiče a sourozence Za farnost 7. neděle velikonoční Za rodiče Rázlovy, syna, snachu a duše v očistci Za Josefa a Marii Bencovy a celý rod Stříbrné Hory Žižkovo Pole Za Magdalénu Krčálovou, dva manžely, jejich rody a duše v očistci Za rodiče Ledlovy, syny Jiřího a Karla a celý rod Za Josefa a Marii Musilovy a Zdeňka Tesaře Olešenka Za Františka Šímu a jeho rodiče Za rodinu Šmídovu a na poděkování Svátek sv. Matěje, apoštola Za manžele Matějů, Sejkorovy, Miškovský a Trodlerovy Za farnost Slavnost Seslání Ducha svatého Za Marii a Josefa Strašilovy a tři syny
9.30 11.00 11.00 18.30 16. 5. 17. 5.
7.30 18.30 7.30
18. 5. 19. 5.
18.30 18.30
20. 5.
18.30
21. 5.
7.00
22. 5.
23. 5. 24. 5. 25. 5. 26. 5.
8.00 9.30 11.00 11.00 18.30 7.30 18.30 7.30 18.30 18.30
27. 5.
18.30
28. 5.
7.00
29. 5.
9.00 18.30
Za Jaroslava Hánu Stříbrné Hory Žižkovo Pole Svátek sv. Jana Nepomuckého, hlavního patrona Čech Za rodiče Svobodovy, dva syny a snachy Za živé i zemřelé z rodin Linhartů, Nováků a Zadáků Za Marii Rázlovou, sestru, bratra, švagra a rodiče z obojí strany Dolní Jablonná Za Jana a Růženu Dejmalovy Za Ludmilu a Bohuslava Gričovy, syny Bohuslava a Jiřího Za Jana Macha a celý rod Slavnost Nejsvětější Trojice Za Marii Syberovou a celý rod Za živé i zemřelé členy Živého růžence Stříbrné Hory Žižkovo Pole Za farnost Za rodinu Kubíčkovu Za živé i zemřelé z rodů Hladíků a Macků Poděkování za dar manželství Česká Jablonná Památka sv. Filipa Neriho, kněze Za rodiče Sobotkovy a Kamarádovy a celý rod Za Jaroslava a Vlastu Mášovy, jejich rody a duše v očistci Za Viléma Podrázkého, rodiče a Stanislava Coufala Slavnost Těla a Krve Páně Za farnost: Boží Tělo – Eucharistický průvod městem Za Františka Bořila, rodiče a duše v očistci Změna bohoslužeb vyhrazena.
19
Apoštolát modlitby
Úmysly na květen 2016 Náš nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším Ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení, ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mně silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc: 1. všeobecný úmysl: Aby ženám ve všech zemích světa byla prokazována vážnost a úcta a jejich přínos pro společnost byl náležitě oceňován. 2. misijní úmysl: Aby se v rodinách, společenstvích a skupinách rozšiřoval zvyk modlit se růženec za šíření evangelia a za mír. 3. úmysl našich biskupů: Ať nás mariánská úcta vede k hlubokému duchovnímu životu, modlitbě, naslouchání Božímu slovu a bezvýhradné ochotě vytrvale hledat a ochotně plnit vůli Boží. Eva Bártová Vydává Římskokatolická farnost Přibyslav, Kostelní 267, 582 22 Přibyslav, www.farnostpribyslav.cz, bankovní spojení: Č.S. 1120706379/0800 Kontakty: fara: 569 484 672; P. Pavel Sandtner: 605 727 555; P. Antonín Pavlas: 604 170 227; e-mail: [email protected]; Redakce Římsy: P. Pavel Sandtner, Eva Bártová, Zdeněk Matějka. Příští číslo vyjde 29. 5. 2016 (uzávěrka pro toto číslo je 20. 5. 2016). Příspěvky do Římsy můžete zasílat na adresu [email protected] nebo je předat na farním úřadě v Přibyslavi. Určeno pro vnitřní potřeby farnosti. Neprodejné. Vychází za technické podpory firmy ACO Industries k.s., Přibyslav 20
