ZÁŘÍ
2005 MĚSÍČNÍK
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVI. č. 9
4. září 2005
Cena 7 Kč
16. září slavíme svátek sv. Ludmily, patronky učitelů a vychovatelů. Je vzorem křesťanských maminek a babiček, je naší první národní světicí a mučednicí. Ludmila byla manželkou knížete Bořivoje a spolu s ním ji pokřtil sám sv. M etoděj. Nejstarší legendy vyprávějí o její horlivosti při šíření evangelia v tehdy pohanských Čechách. I její jméno Ludmila, tzn. lidu milá, bylo v jejím případě skutečně na pravém místě pro její lásku k chudým. Po smrti manžela rozdala většinu svého majetku a za vlády svého syna Vratislava se věnovala zbožnému životu. Když Vratislav v roce 916 zemřel, pověřila ji šlechta výchovou vnuka Václava. A právě ona z něho vychovala světce tím, že jej vedla a učila lásce k Bohu. Tím si ale znepřátelila svou snachu Drahomíru, která zatím vládla – do té doby, než bude Václav dospělý a sám se ujme vlády. Aby předešla rozbrojům v rodině, uchýlila s e Ludmila na hra d Tetín v naději, že ji Drahomíra přestane podezírat a nenávidět. Ale ona v ní i nadále viděla nebezpečnou sokyni a její zášť vyvrcholila tím, že Drahomíra najala vrahy a nechala Ludmilu zavraždit (uškrtili ji jejím vlastním závojem. Po smrti bylo její tělo pochováno v blízkosti hradu a nad jejím hrobem se začaly dít zázraky. Jakmile se to Drahomíra doslechla, nechala zde rychle vystavět kapli zasvěcenou sv. Michalovi, aby se věřilo, že původcem těchto zázraků je sv. Michal a ne sv. Ludmila. Její tělo zde neodpočívalo. Jakmile se Václav ujal vlády, nechal ostatky sv. Ludmily slavně přenést do Prahy a uložit v bazilice sv. Jiří. Prosme vroucně sv. Ludmilu za naše maminky a babičky, aby dovedly svým dětem a vnoučatům vštěpovat víru a lásku k Bohu i k lidem. Začal nám také nový školní rok, p roto nezapomeňme, že je i naší povinností umožnit dětem, aby se dál vzdělávaly ve víře v hodinách náboženství. A tak, jak zpíváme v jedné písni, … nezhyne rod, jenž věřit neustane, dědictví otců zachovej nám, Pane. jáhen Karel
z obsahu
Svatá Ludmila
Svatá Ludmila jáhen Karel Novák
1
Drogy a Medjugorje příběh, který napsal život
2
Darovaná cihla a přání do nového školního roku
3
Skautská hlídka a Třebíčané na pouti v Mariazell
4 - 5
Naše pouť na kolech a zprávy z farností
6 - 7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život Drogy a Medjugorje Na okraji města je půvabná a pečlivě udržovaná zahrada. V zeleni stromů je ponořená kaple z vápencových kamenů, určená k tiché modlitbě a meditaci. Nazývají ji „oáza pokoje“ a pečují o ni narkomani. Jejich areál je hned vedle zahrady. Komplex přízemních budov je zase z vápencových kamenů – všechno precizní práce. Žije zde 70 mladíků, kteří se tu léčí z nejhoršího zlozvyku naší doby. Pozvou nás dovnitř do jídelny a mluví k nám třicetiletý Ital. Mluví italsky, mladý Chorvat překládá do chorvatštiny a paní Olga nám do slovenštiny: „Narodil jsem se v bohaté rodině. Měli jsme velký dům, já v něm svůj pokoj a svou televizi. Před ní jsme proležel s bradou v rukách mnoho hodin. Nikdy jsem nemusel nic dělat. Ani uklízet, ani zametat, ani umývat nádobí. Měl jsem od rodičů všechno, co jsem chtěl. Na mě však měli málo času. Když měli hodně práce nebo se chtěli dívat na televizi, strčili mě do mého pokojíku a zapnuli mně televizi. Mezi mnou a rodiči narůstala propast. Ve dvanácti letech jsem poznal heroin. A pak to začalo: přestal jsem se učit, přicházely stížnosti ze školy, špatné známky, vytýkání a křik doma, nervozita rodičů i moje. Já jsem uklidnění nacházel v drogách. Když mně rodiče přestali dávat peníze, obstaral jsem si je krádeží. Potom jsem kradl všechno, co jsem chtěl mít nebo co se mně líbilo. Ve třinácti letech už na mě rodiče neměli žádný vliv. Když jsem viděl lidi propadlé drogám, myslel jsem si: „To jsou chudáci, proč to nedělají s rozumem tak, jako já. To já takový nikdy nebudu. A byl jsem na svůj rozum a sám na sebe hrdý. A za devět let jsem byl takový, jako oni. A matka mě vyhodila z domu, což bylo pro mě štěstí. Musel jsem se sám živit, obstarat si peníze na drogy a na život, hledat místo k odpočinku, k vyspání. Propadl jsem všem zlům světa. Byl jsem nešťastný, viděl jsem, že žiji život bez smyslu, ale nevěděl jsem, jak ho změnit a ani jsem k tomu neměl sílu. A pak jsem jednou přišel sem, abych se vyléčil. Ale oni mně místo léku poslali do kaple modlit se. Já jsem protestoval: „Přišel jsem se léčit, ne se učit knězem!“ Ale požadavek byl nekompromisní. Mohl jsem odejít, ale neudělal jsem to, protože jinak mně tu bylo dobře. A trvalo dosti dlouho, než jsem se naučil mít v modlitbě zálibu. Modlitba a práce byl jediný lék, který jsem tu užíval. A takových jako já je tu sedmdesát. Nikdo z nás nekouří, nepijeme ani pivo, nemáme tu ani televizi a vidíte sami, co všechno krásné jsme si tu vybudovali a udržujeme si to.“
...
Když skončil, dali jsme mu otázku, co by nám radil, jak zacházet s dospívajícími dětmi, aby nás nepotkalo to, co jeho a jeho rodiče. „Cože, po mně chcete, abych vám poradil? To já nedokážu. Ale buďte hodně s dětmi, mluvte s nimi, pracujte s nimi, přikazujte jim práci, nedávejte jim všechno, učte je něco si zasloužit, neusnadňujte si život tím, že zapnete televizi, abyste od nich měli pokoj. To vám říkám jen tak, ale poradit, to vám opravdu nedokážu. podle Hornolhotského občasníku
Je žvanivá hloupost hřích? Stalo se že v jednom domě žili otec, matka, jejich devítiletá dcera Evička a nemocná, všemi milovaná teta. Přišel čas prázdnin a Evička odjela na tábor, jela smutná protože tetě bylo hůř. Po Eviččině odjezdu se tetě přitížilo a během několika dní zemřela. Rodiče věděli, jak moc má Evička tetu ráda a jak je citlivá, tak hledali nejlepší způsob, jak smutnou zprávu Evičce sdělit, po poradách s příbuznými, přáteli a dětským lékařem se rozhodli počkat těch pár dní do víkendu, kdy se jezdí na tábory na návštěvu, Evičce to šetrně sdělit, ponechat ji na táboře ve společnosti ostatních dětí v naději, že se lépe zabaví než doma při přípravách na pohřeb, a z tábora ji vyzvednout až na pohřeb samotný. V neděli rodiče oběhli kostely, kam by mohli přijít lidé, kteří tetu znali, a požádali kněze, aby smutnou zprávu lidem sdělili spolu s datem jejího pohřbu. Potom šli domů, a po obědě vyrazili za Evičkou. Evička je přivítala smutná a zamlklá, ukazovat tábor rodičům se jí moc nechtělo. „Jak je tetě?“ ptala se „Je jí dobře, už nemá bolesti.“ „A to je doma sama, když jste tu oba?“ ptala se Evička dál. Po delším rozpačitém tichu Evička vyhrkla: „Jedna paní mi řekla že je teta mrtvá, je to pravda?“ „Ano je, ale Evičko, pověz, kdo ti to řekl?“ A Evička začala vyprávět: „Byly jsme s holkama před stany a hádaly, kdo za kým přijde, když za Julčou přišla babička, ptala se Julči, kolik tu má kamarádek a kdo v kterém stanu bydlí. Julča ukazovala a jmenovala, když řekla mé jméno, tak to babičku zaujalo a zeptala se na jméno mé maminky a tety a pak mi řekla „teta je mrtvá.....” - sm -
STRANA 3
DAROVANÁ CIHLA
Vévodo České země,
Oblastní charita Třebíč pořádá již druhým rokem sbírkovou akci Darovaná cihla, na rekonstrukci a vybavení budovy na ul. G. Sochora v Třebíči pro stacionář Úsměv a Domovinka. Darovaná cihla bude zahájena v neděli 18.září 2005 v 18.00 hodin koncertem skupiny Bagr na Karlově náměstí v Třebíči, vstup je zdarma. Od 19.-23. 9. 2005 lze přispět a podepsat cihlu na stanovištích v Třebíči na náměstí a u Hypernovy, v Moravských Budějovicích na náměstí a v Náměšti nad Oslavou u Jednoty. Zeď z těchto darovaných cihel zůstane v jedné z místností neomítnutá a budete ji moci zhlédnout v rekonstruované budově při Dnu otevřených dveří Charity dne 11.10. 2005 od 9.00 do 17.00 hodin. P řispět může také každý, kdo vlastní mobilní telefon od 17.8. do 31.12. 2005 zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS DAROVANACIHLA na číslo 87777. Cena SMS je 30 Kč + DPH, z níž nejméně 27 Kč bude připsáno na účet pro rekonstrukci. Tuto službu zajišťuje Fórum dárců. Rekonstrukce budovy začala probíhat v březnu 2005, k přestěhování obou stacionářů do nové budovy dojde v září letošního roku. V okolí objektu je ještě třeba provést mnoho dokončovacích prací a pořídit vybavení pro práci s klienty. Po přemístění stacionářů budeme moci vyhovět mnoha občanům, kteří mají o naše služby zájem. Získáme prostory pro jednotlivé dílny, větší jídelnu, tělocvičnu, knihovnu, místnosti pro individuální terapii, včetně sociálního zařízení pro vozíčkáře. Okolí je vhodnější než stávající, protože k budově přiléhá prostorný travnatý areál vhodný pro posezení, je v klidné části města, v blízkosti zastávek, nákupního komplexu a polikliniky. Více informací získáte na www.trebic.charita.cz. Děkujeme za finanční podporu Nadaci České spořitelny, Nadaci Duhová energie, Nadaci Divoké husy, všem firmám, městům a obcím a také všem ochotným dárcům. Vámi darované finanční prostředky pomohou mnoha postiženým lidem usnadnit jejich těžký život. Marcela Blažková koordinátorka akce Darovaná cihla
jenž s mečem v srdci od brány chrámu již tisíc let pohlížíš na svůj lid! Nač se ptají Tvé vznešené oči, zářící smrtí a nesmrtelností? Zda můžeš se svými Čechy poznati nepřátele své? Co odpoví smrt otázce té a co jí odpovídá věčnost? Nebeské jest dvorstvo krásné, kde Ty jsi knížetem stále, jako jsi byl mezi námi, kníže náš! Ach, Ty, jehož krev myje nás dosud jak oheň jasný, utěš smutné, odžeň vše zlé! Statečný reku, jenž holou dlaní zbraň nepříteli vykrucuješ z ruky a sám za nás hyneš, jen Ty, Ty jsi dědic České země! Jaroslav Durych
Přejeme dětem plnost darů Ducha svatého a také aby jim školní rok utekl aspoň tak rychle, jako prázdniny, a obohatil je poznáním a moudrostí, rodičům, aby trpělivě se svými dětmi spolupracovali a prožívali radost z jejich učenlivosti i mravního vzestupu! všem p evnou naději, že budoucí generace budou nacházet s vé z o d p ovědné místo v národě i v Božím království!
Chceš vědět...? C h c e š s e d o z v ě d ě t a k t u á l n í i n formace z třebíčských farností? Nevíš, kdy přesně je mše svatá? Víš, jaké větší akce se chystají? Chceš si prohlédnout a objednat některé ze šesti set fotografií křesťanských akcí? Chceš si znova poslechnout promluvu v kostele Proměnění Páně, nebo stáhnout některé s tarší číslo Našeho společenství? Četl jsi už nové Kompendium katechismu katolické církve? Víš, kdy bude příští Effatha? Chceš se zamyslet nad žhavými tématy (celibát, kultura smrti apod.)? Víš, co je to Mladifest? Víš, že drtivá většina známých vědců je věřících? Ř í k á T i n ě c o „ Ro k farnosti“? Ještě nevíš o připravované soutěži pro mladé zpěváky Canto alegre? Četl jsi už svědectví o exerciciích otce Eliase Velly v Třebíči? Ne? Tak to čti rychle dál.... Vše máš totiž připraveno na jednom místě, na internetových s t ránkách „Křesťanské akce Třebíčska“ www.kratr.cz, k teré dosahují návštěvnosti již přes pět set přístupů za měsíc.
STRANA 4
Skautská hlídka S kautská hlídka S kautská h Noční host Kagaj, Pulda a jejich rádceHadrář se vydali o prázdninách do Velké Fatry. Na kraji lesa narazili na mohutný strom, na kterém visel na dřevě namalovaný obrázek Panny Marie pomocnice. Posvačili pod ním. Kolem šel bača, a tak se ho zeptali, jestli něco neví o historii obrázku. Bača se nedal dvakrát pobízet a vyprávěl: „Zdejší hajný se vracel od fořta domů a zde ho přepadli dva maskovaní muži a hrozili mu dlouhými noži. Chtěli na něm klíče od hájenky. Vědělo se v kraji, že má v hájence mnoho peněz, které zdědil po svém bohatém bratrovi. Hajný jim dal klíče, ale od pily, a doufal, že jeho žena jim neotevře, nikomu neotvírala. Lupiči ho přivázali k tomuto smrku a šli za kořistí. Hajný věděl, že mu v této pustině může pomoci jen všemohoucí Bůh. Hlasitě se modlil tak, jak nikdy v životě. Najednou cítil, že provazy povolily. Osvoboditel ale nikde nebyl k spatření. Rychle popadl ručnici a spěchal k hájence. Zastihl chlapy, jak se marně snaží klíčem otevřít dveře hájenky. Hajný na ně křikl a když viděli namířenou ručnici, rozklepali se strachem. „Upalujte domů a už se tu neukazujte, peníze odnesu do záložny hned zítra.“ A hajný pak z vděčnosti zavěsil obrázek na tento strom. A ještě něco, hoši, jestli tu chcete stanovat, toulá se tu medvěd, už mně potrhal dvě ovce.“ Kagaj a Pulda si na horském paloučku nedaleko potoka postavili stan. Hadrář je opustil a vydal se sám na horu Kopu, kde prý roste vzácný „muchovník“. Ale těm dvěma se na horu nechtělo. Domluvili se, že se sejdou zítra večer u „Černého kamene“. Nastala noc. Tu se najednou oba současně ve stanu probudili. Za stanem se ozvaly nelidské zvuky, funění a bručení. Oba rozespalí, vyděšení, mysleli na rozzuřeného medvěda. Kagaj to nevydržel a rovněž nelidsky zařval. Slyšeli pak prudké skoky a nastal tísnivý klid. Oba usnuli až k ránu. Mají se přestěhovat někam na bezpečnější místo? Hadrář by se jim vysmál. Pro vodu a dřevo chodili spolu. Pošilhávali po okolí. V tom se ozval ze křoví praskot. Objevil se Hadrář. Měl v ruce větévku s podivuhodně kulatými listy. Podával jim ochutnat černé, sladké plody. Hele, to je ten muchovník. O překot mu vyprávěli o nočním dobrodružství.Hadrář nevěřícně kroutilhlavou. Postavil si stan vedle nich a únavou hned usnul. I ti dva šli spát a strach z medvěda z nich opadl. Ale najednou Kagaj budí Puldu: „Je to tady zas, já se zblázním.“ Opravdu, bylo slyšet funění, sípání, mručení. Děsné zvuky se blížily. Stanové plátno se začalo nadouvat. Pak se dovnitř sunulo cosi hnědého. Oba na to strnule hleděli. Byl to papír s velkými písmeny. Ve svitu baterky četli: „Smilujte se stateční skauti nad ubohým medvídkem…“ Pulda vyletěl ze stanu, ale bylo pozdě. Hadrářův ďábelský smích dozníval už někde v kosodřevině. A nastala třetí noc. A opět známé zvuky. Pulda zlostně rozepínal stan.
Vedle sebe měl připravený kotlík s vodou. Hadrář musel být těsně za stanem. Pulda se vysunul tiše jako had i s kotlíkem, pak prudký výkřik a zvuk vylité vody. Pulda vpadl zpět do stanu bílý jako křída a koktal: „Ne ne nebyl to Hadrář, bylo to me me medvěd.“ – „To nám to pěkně začíná, ještě že ten medvěd utekl, asi se bojí vody. Nejhezčí tábořiště na Slovensku a my abychom každou noc polejvali medvědy.“ Ale Pulda přece asi nahnal medvědovi strach, protože po celé dva týdny se už neobjevil.
Zkus na výpravě Vezírův holandský řízek pro 7 lidí, 300 g strouhaného sýra, 1 vejce, malý ešus vloček, sůl, koření, malá paštika, olej. Sýr smíchej s předem namočenými vločkami, vejcem a paštikou. Osol, přidej trochu majoránky, oregana, okořeň. Prohnětni ve velkém ešusu, vyválej šišku zvící knedlíku, krájej kolečka a smaž na oleji v pánvi. Příloha: brambory, chléb nebo nic.
Stává se častokrát, že někomu podáte ruku a on vám ji začne mačkat a drtit. Druhou ruku sevřete v pěst, palec schováte do dlaně a přejedete klouby svých prstů přes protivníkovy zápěstní kůstky. A řádně při tom přitlačte. Je to velice bolestivé a uvidíte, že svou ruku osvobodíte nečekaně brzy a bez použití velké síly.
Motto: „Zapišme si do svých srdcí i do diáře, úsměv a smích jsou drahokamy lidské tváře.“ Začala škola, a tak jsme vybrali perličky z dětské hlavičky: Bacil, když má nápad, napadne člověka. Šachista je atlet, který jednou rukou zvedne i koně. Blouma si zlomil nos. Vypadá to, že je to ten nos, co si zlomil loni. „Já mám s naší třídní neustálé rozpory.“ – „A co na to ona?“ – „Nic, já jí to ještě nikdy neřekl.“ „A teď obruš hrany smirkem.“ – „Prosím, Mirek do naší třídy nechodí.“ „Na švestky raději nepůjdu, aby mne neobklíčil hlídač.“ „Tužku nemám, ve starostech se školou jsem ji nechal doma.“ „Kdopak by mi dovedl říci větu s použitím slovesa douti?“ – „Prosím já. Douti dobře hodinky?“ „Prosím, já jsem hrušky netrhal. Já jsem vylezl na strom za klukama jenom proto, abych jim to rozmluvil.“ „Jezdím na koloběžce po sestřenici.“
STRANA 5
lídka S kautská hlídka „Ivo, opisoval jsi ve škole,“ – „Jasně, proč si myslíš, že dodnes šilhám?“ „Nevíš, Boříku, jaké hlásili počasí?“ – „Že ve dne bude jasno a v noci tma.“ „Bolesti zubů jsem utěšoval televizním seriálem.“ „Rodiče mám pořád stejné. Jiní bývají jen tehdy, když se vrátí z třídní schůzky.“ „Letos jsme byli na dovolené na Balkóně.“ „Doma máme psa, kočku a mražené kuře.“ „Naši sousedé se už tři dny nebili. Možná, že se na sebe pohněvali.“
Zprávy Skautské časopisy čeká od září tohoto roku velká změna. Časopis pro děti SKAUT nahradí současné časopisy Světýlko a Skaut-Junák. Bude atraktivnější, celobarevný, na křídovém papíře, zvětší formát na A4 a zůstane měsíčníkem. Je určen dětem od 9 – 12 let. Tiskový zpravodaj zašle hromadnou objednávku s předplatným (naše středisko přispěje) a seznamem zájemců, kterým pak bude časopis pošta dodávat přímo předplatitelům. Pro starší je určen internetový časopis, který bude vycházet od ledna 2006. Třetím časopisem zůstává Roverský kmen a pro činovníky Skauting. Pro rodiče a příznivce je určen SKAUTSKÝ SVĚT, který má za úkol vytvářet pocit sounáležitosti mezi členy organizace i jejími příznivci a přitažlivou formou informovat o bohatém dění ve světě skautingu. Je to celobarevný dvacetistránkový dvouměsíčník formátu B5. Můžete si ho objednat na bezplatné infolince České pošty tel. 800 10 44 10, nebo písemně: Postservis, odd. předpl., Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, nebo faxem: 284 011 847, ingernet: www.skaut.cz/casopisy
Tábor našich nejmladších – vlčat a světlušek u Uhřínova dopadl dobře, finančně i zdravotně, nikomu se nic nestalo. Zaplať Pán Bůh všem vedoucím, kuchařkám a příznivcům, kteří se zdarma přičinili o zdar tábora. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
Třebíčané na pouti do Mariazell Minimálně jedno a půl století vycházelo koncem srpna z Třebíče procesí do 225 km vzdálené Mariazell ve Štýrsku. Tam došlo šestý den, pouze dvě noci strávili poutníci v Mariazell a vydali se na zpáteční cestu, zastavili se ještě u P. Marie Tabulkové a Třídubské. Tehdy pouť trvala 14 dní, celá pěšky se naposled uskutečnila ve válečném roce 1918. Účast na ní patřila mezi životní zážitky. Bohužel následoval rozpad společného státu a později se Mariazell ocitla na opačné straně „železné opony“. Tradice mariazellské pouti v Třebíči nezanikla a konala se alespoň symbolicky. Leto s - tak jako v posledních létech - vyjely poslední srpnovou sobotu dva autobusy poutníků z Třebíče do Mariazell. Za Sv. Hypolitem se odklonili od obvyklé trasy podél řeky Traisen a jeli podél řeky Pielach, aby se mohli zastavit se v Rabensteinu a potěšit svou duši v krásně opraveném gotickém kostele Sv. Vavřince a Sv. Floriána. Připomněli si zde kardinála Franze Königa, který byl právě v tomto kostele před 100 lety pokřtěn a mnohokrát zde na sklonku svého života pobýval. Místní duchovní správce P. Christian poutníkům udělil požehnání na další cestu. Před polednem poutníci přijeli do Mariazell a rovnou se vydali na křížovou cestu. Od 13 hodin měli reservovánu mši v basilice u milostného oltáře. Jejich krátký pobyt v Mariazell natáčela Česká televize pro 14. díl cyklu Poutní místa II., který se bude vysílat v neděli v 16.30 na ČT2 (první díl cyklu bude vysílán 11. září). Přítomni byli komentátoři cyklu herci Josef Somr a Ladislav Lakomý. Na zpáteční cestě navštívili poutníci družební farnost Paudorf - Göttweigh, prohlédli si farní centrum Hellerhof (velký dík patří Rakušanům za připravené malé pohoštění) a opravený kostel Sv. Blažeje v nedaleké Malé Vídni - někdejší kostel göttweighských benediktinek. Zde obdivovali základy románského kostela, které jsou vidět pod podlahou stávajícího přes skleněné dlaždice. Farář P. Udo zdůrazňoval příbuzenské vztahy jedné göttweighské benediktinky se zakladateli třebíčského kláštera. Vše ukazuje na to, že velmi dobré vztahy křesťanů žijících na trase Mariazellské pouti trvají téměř tisíc let - po nepříznivých obdobích se vždy znovu rychle obnovily. Ostatně v Mariazell za prvního poutníka považují Moravského markraběte Jindřicha Vladislava, který tam doputoval již v roce 1200. J. Maxa na str. 8 fotografie z pouti
STRANA 6
Naše pouť na kolech
Příjemný pán
s otcem Jiřím na Turzovku ve dnech 24. – 30. 7. 2005
Prohlížel jsem jemné pletivo zlatého náramku, když se někdo postavil vedle mne. Ne náhodný chodec, ale NĚKDO. Odtrhl jsem pohled od výlohy. Korektně oděný muž se vlídně usmál: „Výnosné umění, což?“ Povzdechl jsem. Muž vytáhl peněženku. Samé tisícovky! „Měl jsem, zdá se, mimořádné štěstí v obchodě. Vyberte si – pro manželku!“ – „Ale… to přece…“ vykoktal jsem a viděl v duchu Aničku, jak blaženě otáčí náramkem. Po chvilce přátelského handrkování jsme vstoupili. Když jsme vyšli, hřál mě už šperk v kapse. „Zvu vás na večeři. Žena jela k sestře, jsem sám. Uděláte mi radost!“ – „V tom případě nemohu říci ne,“ usmál se příjemný pán. Číšník přispěchal jako blesk. Objednal jsem si řízek, můj nový přítel si dal uzené. „Jako děti jsme říkávali uzenému ’maso z čerta’ a já ho dlouho nemohl jíst,“ zasmál jsem se. „Jak k tomu ten ubohý čert přijde?“ řekl trochu méně vlídně příjemný pán. „Eh – věříte v ďábla?“ zeptal jsem se zvídavě a hned jsem se zastyděl. „Vím, že existuje,“ odvětil strnule pán. To mě potěšilo. Dnes se tahají nejhlubší tajemství víry odbornými bulvárními plátky a hle – zde se člověk setkává s věřícím. Náhodou. Když jsme pojedli a dali si kávu, můj příjemný společník se zase usmál a rozhlédl se. „Chodíváte sem čas? Znáte to tu?“ zeptal jsem se. „Ovšem. Znám všechny lidi. Lépe, než oni znají sebe.“ Hleďme – psycholog. Asi pracuje u města a má o všech záznamy. Ta zázračná paměť! „Vidíte tu hezounkou dívenku?“ mávl ke stolku pod oleandrem. „Slušná rodina – až moc! Děvčeti jde na nervy. A tak se odreagovává – každou chvíli má jiného milence. Matka nemá tušení, že děvče chodí k nám…“ Zarazil jsem se. Má snad tento příjemný pán veřejný dům? „Číšník – mrštný jako úhoř – a za ploutvemi mu zůstávají peníze jeho šéfa. Bude náš!“ Ach – můj příjemný známý je od polici. „Nebo ty dvě rozkynuté paničky! Pomluvy z nich jen kouří! Cítím dobře jejich odpornou vůni.“ Kdepak policie! Jasnovidec je to. Ovšem – vesta, hůlka v ruce. Jasnovidec! Když mě jasnovidec seznámil ještě s jinými lidmi – znal přesně jejich myšlenky, činy i to, co měli udělat a neudělili, dopili jsme kávu a vyšli na náměstí. „Jsem rád mezi lidmi,“ řekl jasnovidec, „před sto lety to nebylo vůbec tak zábavné. Darebáků bylo také dost, ale téměř vždy nám unikli. Te ď s koro nikdy!“ – „Dnes pracuje policie nejmodernější technikou. Vím to z televize.“ – „Televize je výbornou pomocnicí, výbornou. Viděli jste včera ten film o homosexuálech?“ Pokrčil jsem rameny: „Film je film. Pro ten nemůže policie nikoho stíhat, že?“ – „Policie ne. Ale my ano.“ Hrome – snad není členem tajného hnutí? Ale jakého? Uvažoval jsem a ani jsem nepozoroval, že kráčíme alejí. „Upřímně řečeno,“ pokračoval příjemný pán ve stínu stromů, „měl byste si dávat lepší pozor na manželku. Je svůdná, rozkošná. Víte, jakou pověst má její šéf. Říkal jste, že jela k sestře? Jste si tím úplně jist? Příjemný pán se líbezně usmál a několikrát zamrkal. Zrudl jsem. Moje
Pouť začala v neděli, kdy jsme vyjížděli z vlakového nádraží a pokračovali vlakem do Brna. V Brně jsme vyrazili na kolech a jeli až do Kroměříže, kde jsme dojeli do průjezdu, kde byl archív. V pondělí jsme se vydali do Rožnova pod Radhoštěm a slavili tam mši svatou. V úterý jsme po poledni dorazili do cíle naší pouti – na Turzovku. Udělali jsme si oběd a byla mše svatá. Potom jsme jeli dál, abychom si najeli nějaké kilometry navíc a v pátek mohli odpočívat. Dojeli jsme až do Bytče. Ve středu jsme měli mši svatou s místními obyvateli, po snídani jsme pokračovali v cestě dál. A to už jsme byli zpět v České republice, ve Stráni a přespali jsme na hřišti u vody. Ve čtvrtek vedla naše cesta do Otnic. Tam jsme počkali na místního pana faráře Pavla Buchtu, který měl ve vedlejší vesnici mši svatou. Potom náš otec domluvil, že budeme mít mši svatou a taky táborák na páteční večer. V pátek jsme dojeli k Mohyle míru u Slavkova, pak následovala prohlídka slavkovského zámku a návštěva koupaliště. Večer byl táborák a taky mše svatá. Povídali jsme si o minulosti a četli knížku Dědictví. V sobotu jsme se rozdělili do dvou skupin – kdo pojede celou trasu až do Třebíče na kole a kdo jen do Brna a zase vlakem domů. Přálo nám pěkné počasí a bylo nás 13 cyklistů. Děkujeme za krásnou pouť, kterou jsme prožili, za každou mši svatou, kterou jsme mohli mít, taky za modlitbu sv. růžence a P. Pavlovi Buchtovi. Za cyklisty Monča
dokončení na str. 8
N AA 77 SSTTRRAA N
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ V našem děkanství Jejkov Pondělní mše sv. v kostele na Jejkově nebudou - m š e s v. pro studenty jsou přesunuty do auly KG.
Sv. Martin V kostele začínají pravidelné středeční adorace p řed vystavenou Nejsvětější Svátostí a zpovídání od 8 do 10 a od 14 do 16 hodin. Více v Informacích.
Bazilika Katecheze pro předškolní děti začnou v neděli 11. září a budou vždy při mši sv. v 10 hodin v opatské kapli.
Pozvánka na pouť Co nejsrdečněji Vás zveme na pěší pouť Třebíčanů do Přibyslavic v sobotu 10. září. Vycházíme ve 14.00 hodin od baziliky – po požehnání poutníkům. Dobré počasí je pro nás objednáno. Je i zaručeno, ale neříká se, kde. Pojďme prosit za naše rodiny a za naše město. Růženec začíná v 17.00, pak litanie a mše svatá. Stejně velké pozvání platí i pro Farní den 18. září od 14.30 hodin u Kostelíčka. Mši sv. v 18.00 hodin bude sloužit P. Martin Holík z křesťanského radia Proglas.
Milí sourozenci v Kristu, opět Vás zveme na další Effathu, která se koná 15. 10. 2005 v 8.45 hod. v kostele sv. Martina. Naše pozvání přijala sestra Marie Kristýna z Institutu Schonstattských sester Mariiných. PhDr. Marie Brichcínová posobí v psychologické poradn krizového centra Naděje v Novém Městě nad Metují. Téma její promluvy má název „Naděje“. Těšíme se na Vaši účast Sdružení Ageus
Oblastní charita Třebíč hledá vedoucího do nízkoprahového zařízení Klub Zámek zabývající se prací s ohroženou mládeží. Požadavek na vzdělání - VOŠ, VŠ - obor sociální, pedagogick ý i humanitní. Kontakt: Oblastní charita Třebíč, L. Pokorného 15, 674 01 Třebíč, mail:
[email protected], tel.: 568 821 290
vycházejí kalendáře n a rok 2006. K dostání budou v zákristiích třebíčských kostelů, v prodejně Agnes a v prodejně hraček u p. Svobodové na Jejkově.
Hledá se domov Holky a kluci, babičky a dědečkové a vy všichni ostatní, chcete mít milého zvířecího společníka? Nechcete se ujmout malého, roztomilého, téměř černého koťátka, kterému se ztratila máma? Jestli ano, zavolejte na mobil č. 723 624 363 nebo řekněte přímo Libuši Bublanové v sakristii kostela sv. Martina.
Děti se naučí tomu, v čem žijí Jestliže děti žijí obklopeny kritikou, naučí se odsuzovat. Jestliže děti žijí obklopeny nepřátelstvím, naučí se bojovat. Jestliže děti žijí obklopeny strachem, naučí se být bázlivé. Jestliže děti žijí obklopeny zesměšňováním, naučí se být stydlivé. Jestliže děti žijí obklopeny žárlivostí, naučí se, co to je závist. Jestliže děti žijí obklopeny zahanbováním, naučí se cítit vinny. Jestliže děti žijí obklopeny tolerancí, naučí se být trpělivé. Jestliže děti žijí obklopeny podporou, naučí se mít důvěru. Jestliže děti žijí obklopeny přijetím, naučí se mít rády samy sebe. Jestliže děti žijí vítány, naučí se nacházet ve světě lásku. Jestliže děti žijí obklopeny sdílením, naučí se být štědré. Jestliže děti žijí obklopeny poctivostí a upří m ností, naučí se, co je pravda a spravedlnost. Jestliže děti žijí v bezpečí, naučí se důvěřovat sobě i ostatním. Jestliže děti žijí obklopeny přátelstvím, naučí se, že je na světě pěkně. Jestliže děti žijí obklopeny klidem, naučí se pokoji mysli. V čem žijí vaše děti?
- an -
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov NE
7.30, 9.00
Svatý Martin 8.00, 10.30, 18.00
Bazilika 7.00, 10.00
PO
---
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
7.15, 16.00 pro děti
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
PÁ
18.00 pro děti
7.15
16.30
SO
7.00
19.00
8.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši sv. modlitba Večerních chval. Denně před mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příjemný pán
- d o končení
žena je hluboce zbožná a má mě ráda. Co je tomu floutkovi do mého manželství? „Nechci se míchat do vašeho vztahu,“ pokračoval sametovým hlasem příjemný pán a zapálil si cigaretu, „ale u sestry není. Zde je telefonní budka!“ kývl hlavou. Vrhl jsem se k budce a za chvíli jsem vyletěl rudý jako rak. Vytáhl jsem krabičku s náramkem a mrštil jí o zem. Náhle se příjemný pán upřeně podíval na konec aleje. Blížila se k nám temná postava. „Ten vám neublíží,“ řekl jsem, když příjemný muž couvl, „je to náš kněz. Svatý člověk. Kam utíkáte? Haló! Pane!“ Příjemný pán prchal písčitou cestou k městu. Kněz došel ke mně. „Dobrý večer, otče. Proč se vás ten člověk bojí?“ ukázal jsem na menšící se postavu. „Jaký člověk? Nikoho nevidím. Ale rád bych, abyste mě doprovodil – nesu Tělo Páně nemocné stařence. Byla u ní přes noc vaše paní, teď pro mne poslala, že stařenka umírá. Dala si konečně říci, chce se smířit s Bohem. Hledáte něco?“ „Ne… ne… vlastně, vypadla mi před chvílí krabička, nebylo v ní nic zvláštního… a teď tu není, zmizela. Divné. Ovšem, rád vás doprovodím!“ Kráčel jsem několik kroků za knězem a tiše jsem děkoval Tomu, kterého choval kněz na prsou. Onen obchod příjemnému pánovi nevyšel – proto nedostala moje žena svou odměnu. Podle Pierre l’Ermitte
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo vyjde v neděli 2. října, příspěvky prosíme do pondělí 26. září. E-mailová adresa:
[email protected]
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1.nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e–mail:
[email protected].
