Spartakovci, aneb 40 HP proti času

Spartakovci, aneb 40 HP proti času

ŠESTÁ K APITOL A Koupit SPARTAKA je jednoduché. Najde se, prohlédne se, zaplatí se a odveze se. Zaparkuje se do garáže, dá se trošku do pucu a může se jezdit na srazy. Trošku problém může nastat, není-li garáž. Trošku velký problém může nastat. Obrovský problém může nastat, není-li garáž.

Poslední město je za zády, široká silnice se stáčí mírně doleva a mezi svahy terénního zářezu se otvírá pohled na milou krabatinu shora porostlou listnatými lesy a dole pokrytou mozaikou oranisek, strnišť a trávy, která se šplhá zpátky k lesům. Trávy, která se ještě nestihla vzpamatovat z prošlé zimy a v barevné paletě preferuje špinavý okr. „Tady odbočte,“ dozvídá se řidič, přibrzďuje a opatrně se rovná do úzké okresky, na níž je zima také vidět a určitě toho už dost prožila. Dozadu ubíhá stromořadí a před autem zatáčka přes potok, kde se silnička rozpomněla na své mládí, svlékla rozbitý asfalt a na zubatém slunci si vyhřívá stále ještě pečlivě srovnané žulové kostky lemované nefalšovanými kamennými patníky natřenými na bílo. Lehčí o pár tisíc korun se blíží novopečený majitel veterána ke svému cíli. Dlouho sháněný SPARTAK se mírně pohupuje na plošině odtahovky. Je dobře připoután a těší se na suché bezprašné místečko a zejména péči, které se mu zase po létech dostane. Po létech, kdy zapomenut stál v rohu zahrady po přístřeškem, se už nemůže dočkat doteků lidské ruky. Těch pár okamžiků, kdy mu pustili čerstvý vzduch do klikovky, napojili chladič potřebnými šesti litry vody, dali napít benzínu z PETky a vodičům dovolili klást odpor akumulátoru a pak i probuzenému 200 W dynamu, tak ty okamžiky si chtěl znovu užít. Co užít? Užívat! Začíná pršet a na zaprášené karosérii přibývají tečky, aby 54


se později v náporu větru slily v šikmé špinavé stružky. „Takhle jsem tenkrát vypadal o žních, když mne odstavili na dva dny nedaleko pracující mlátičky. Moudrá stará dáma. Pamatovala ještě pradědu Populára. A jak ta uměla poslouchat moje povídání o cestách. Smála se, až se zakuckala a museli z ní snopy tahat po kouscích,“ povrzává si SPARTAK a rozhlíží se z nezvyklé výšky po zmoklé krajině tak podobné té z jeho mládí. Nový páníček sedí vedle řidiče trajleru a rekapituluje si už po několikáté činnost na nejbližší dny. „Snad pod tu šopu nějak zajedem. Když, tak zatlačí soused. Babička sice brblala, ale nakonec jsme tam to místo s tátou udělali. Jenomže to mám nanejvýš na dva, tří měsíce. Strejda tam začne stavět. Musím něco sehnat. Blíž baráku a na dýl,“ kolují neradostné myšlenky hlavou JUNIORA.

55


Vítej SPARTAKOVČE. To, že jsi volil SPARTAKA mezi všemi značkami , Tě ctí. Tobě je určena tato knížka, Tebe chceme utěšit v této těžké chvíli. Těžší o to, že je třeba najít azyl pro SPARTAKA! Náš JUNIOR právě zažívá modelovou situaci, na kterou narazí značný počet KANDIDÁTŮ v okamžiku přerodu. „Kdo má můku, nemá stodolu, kdo má stodolu, nemá můku,“ zní moudrý výrok mého dědy a vystihuje pocity většiny začínajících veteránistů. I Neruda měl podobný problém, i když pouze se starým slamníkem. Jak je to malicherné oproti starostem našeho JUNIORA! Co ale dělat, když výhodná1 koupě přišla tak brzy, že zbylo jen pár dní na prozatímní řešení? V náhlém okouzlení SPARTAKEM a v usilovném pachtění se za vytouženým cílem a při neustálém prověřování zpětné vazby mezi peněženkou a nabízenou cenou mu stále nějak nedochází, že od okamžiku koupě to už bude napořád. „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal, “ pravila liška2. Ony ty dva měsíce psychologického odkladu utečou, aniž by se musela objevit lukrativní nabídka na garáž nebo aspoň parkování za plotem a do idylického hudebního podkresu juniorské euforie začnou pronikat disharmonické tóny. Nebohému KANDIDÁTOVI před koupí nedochází, že se koupí veterána může dostat na kluzký okraj finančního toboganu, jehož konce by nedohlédla ani kněžna Libuše. Pár tisíc stálo auto a jen jeho případné komerční garážování na první rok, první roky může stát více a tak znemožnit další záměry. Ale řešit se to vše musí a ač jsme teprve na začátku a už to vypadá na neradostný konec. Zde se musím dopustit toho, že se poprvé uchýlím k porovnání textu mého literárního vzoru se současností a budu 1

2

Výhodná je přívlastek popisující okamžité pocity kupujícího, nikoliv objektivní realitu. Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry)

56


citovat začátek deváté kapitoly na str. 116: Není lehké ušetřit na SPARTAKA. Těžší je získat naň poukaz. Ale nejtěžší bývá najít proň garáž. Ve všech větších městech republiky garážují stovky a tisíce motorových vozidel na ulicích. Majitelům těchto dopravních prostředků bez domova se nepodařilo objevit někde nepoužívanou kolnu, dřevník, ba ani prostor chráněný alespoň plotem. V týchž městech existuje mnoho skutečných garáží, v nichž jsou uskladněny brambory, uhlí, zahradnické náčiní nebo stavební hmoty, nikoli však automobily. Jedině druhá věta dokazuje, že text popisuje stav před padesáti čtyřmi lety. Odstranit za takovou dobu pouze jedinou překážku na cestě ke SPARTAKU není možno pokládat za důkaz pokroku. Historie se opakuje, ocitáme se o jeden závit pomyslné spirály vývoje výše a naše pocity jsou spartakovsky zcela autentické! V tomto případě ale nejde mluvit o nějakém nadšení. Zkrátka, máme stejné problémy jako naši prapředci. Na venkově je kde postavit autu přístřešek, či dokonce... nepředbíhejme děj! Zkrátka na venkově, tam je hej a také náš úvodní příběh na venkově došel dočasného přerušení v příznivém okamžiku. Je tedy souzeno všem zájemcům o veterána bydlet mimo město a nebo prostě na takového koníčka zapomenout? Určitě to není špatná myšlenka, ale život je nucen se ubírat daleko klikatějšími cestičkami. Na venkově žije jen 30% obyvatelstva a z toho by se vzhledem k věkové struktuře a jinému způsobu života pouze menšinová část mohla nakazit spartakokokem. V rodinných domcích žije dle statistik 36% obyvatel, takže z toho odhadem okolo 5-6% žije ve městech a na jejich okrajích. Řady SPARTAKOVCŮ se proto nutně musí rekrutovat i z té části obyvatelstva, která podle těchže zdrojů obývá byty v činžá57


cích a proslulých panelácích a to tedy v této hrubé matematice reprezentuje 64% rodin. Důvod této malé demografické sondy je nabíledni. Z vložené citace je patrné, že již RANÍ3 SPARTAKOVCI měli potíže s garážováním a parkováním a kultovní film Hlavní výhra je v tomto směru naprosto dokumentární klasikou. Tehdejší zákony nepovolovaly parkování mimo vyhrazená místa a samozřejmě nejlepší ochranou pro vzácného SPARTAKA byla garáž, která se dala zavřít a zamknout. Někdy dokonce nedopatřením i s majitelem, to pro znalce uvedeného filmu. Dnešní zákony již musely ustoupit realitě a tak se plasťáky perou o místa na sídlištích a ulicích měst, někdy na hraně, nebo i za hranou platné vyhlášky. A do toho si obyvatel takto moderním vozovým parkem obklíčeného domu pořídí veterána. Zaparkovat jej před domem je vzhledem k všemožným obavám jen a jen otázka nutnosti a noční vstávání k oknu nikterak nepřidá na ranní svěžesti. Určitě existují i otrlí majitelé, kterým zdravý spánek SPARTAK před domem nekazí. Znám jich taky pár. Pouhé parkování ovšem není v dnešní době ten pravý důvod touhy ukrýt své staré autíčko pod střechu. Snaha schovat před zraky okolního světa svůj skvost má daleko prozaičtější důvody. Jak praví okřídlená věta: „Modří již vědí.“ Pro ostatní to trošku rozvedu. Shora zmínění obyvatelé rodinných domků, ať již na vesnici nebo ve městech, mají většinou velkou výhodu. Žijí za plotem, jsou schopni někde obětovat těch minimálních4 6,504 m², ale nejlépe více. Jsou schopni lépe zabezpečit auto před počasím, ale hlavně se mohou lépe vypořádat s úkolem uvedení SPARTAKA do očekávaného stavu a v tomto stavu 3 4

raný – časný, brzký, počáteční, na rozdíl od ranní – cokoliv, co má souvislost s ránem 1600 x 4065 mm, vyčnívající zrcátko zanedbáváme. Fakt mne to napadlo jaro na Ranchinezávisle na kultovní knížce, kde je tatáž hodnota.

58


jej udržovat. To je meritum problému! Parkovat, opravovat, renovovat, skladovat ... Pro tyto činnosti je princip klasického dramatu, tj. jednota místa a času ideálním řešením. Příroda prý k ideálu sice směřuje, avšak současně v ní všude rostou klacky, které jsou házeny pod nohy. Proto tvrdím, že Platon neměl pravdu. Takže se podíváme na tu garáž. Nečekejte ovšem radu kde ji sehnat. Neexistuje. Toto je jen pokus o osvětlení naprosto jasné věci. Musím se proto snažit, abych následující snímky nepřeexponoval. Úderníka jsme nechali naposledy na dvoře malého podnikatelského areálu a např. citovaná Kniha jízd ukazuje, že jej i opustil. Opustil, aby se tam vracel až do doby, kdy se areál rušil. Trvalo to déle, než dva měsíce v úvodním příběhu, ale skončilo to stejně neodvratně. Život potemněl. Kde najednou ve velkoměstě zaparkovat, když je zima na krku? A víte, co mne zachránilo? Manželka. Poptala se a během týdne jsme vyváželi ze zdarma zapůjčené garáže tři plné vozíky krámů, zbylé rozestavovali do důmyslných soustav podél zdi a Úderník měl za to bydliště na jeden rok. Takže když se ruka k ruce vine, tak se s trochou štěstí dá vždy něco sehnat. Toto jednoduché schéma se šťastným rozuzlením však není úplné. Zamlčuje dvě věci. Bohužel se jednalo jenom o bydliště. O nějakém výrazném pokračování ve zvelebování technického stavu se bez elektřiny mluvit nedalo. V daném místě pak navíc sousedské milice naprosto potírali jakoukoliv podobnou činnost, jak jsme byli upozorněni. Odklad byl ale určitě příjemný a poskytl potřebný čas na definitivnější uspořádání. Tou druhou položkou, o které jsme dosud nemluvili ve spojitosti s vlastnictvím SPARTAKA je potřeba ubytovat hromady tzv. náhradních dílů. Tak zvaných. Bude o nich ještě řeč, ale přiznejme si již nyní, že se jich časem dovede nahromadit na náklaďák a přitom toho potřebného je tak do 59


malého vozíku. Je ovšem jistou výhodou, že tato komodita může být rozstrkána po všech koutech, příbuzných a známých, nebo jimi může být bydlící auto celé ohleduplně zaskládáno. Tak se i stalo. Po otevření vrat by člověk neměl okamžitě dojem, že jde o garáž, ale spíše o filiálku zrušeného Kovošrotu, či vetešnictví. Auto je v tomto případě jen spolubydlící. Vyjet z takového příbytku ven, například na sraz, byla velmi zajímavá rozcvička, kdy se před garáž vynášely hromady nesmyslně vypadajících věcí, sedadel, přepravek a papírových krabic, jejichž objem byl pro kolemjdoucí opravdu překvapivý a byl jsem dotazován, jestli se stěhujeme. Poté, co se uvolnila skulina pro pootevření dveří SPARTAKA se řidič pracně nasoukal za volant, aby zjistil, že sice nacupoval pumpou benzín do karburátoru, ale nakonec zapomněl připojit ten pól baterie. Takže nezbylo znovu se stát štíhlým a ještě štíhlejším a s odřeným hrudníkem se vysoukat ven. Vyndání zapomenutého klíčku už vyřešilo otevřené okénko, stejně jako kontrolní pokvedlání šaltrpákou, zda je tam neutrál. Z optimistického scénáře, sednu, nastartuji a vyjedu, je zvolen Plán B. Sytič je povytáhnut ručně ze strany od motoru, na páku startéru tlačí násada kladiva a motor se po chvíli rozvrčí a stále ochotněji spolupracuje s ručně přidávaným plynem. Vydechnout, vsoukat se do kabiny, znovu nastartovat, zařadit rychlost, překonat malý odpor, při kterém se auto mírně zhouplo, vystoupit před garáží... Vystoupit před garáží nešlo. Ulička z vynesených věcí tomu naprosto účinně zabránila a před kapotou už je branka, kterou jsem ještě neotevřel. Pokus vymanipulovat přepravky jednou rukou skrze otevřené okno nebyl úspěšný. Zpět? Nikdy! A tak se skoro dvoumetrové tělo souká ven z kabiny dveřmi pro spolujezdce. Snad díky té výšce mi tato ústupová cesta do volného prostoru došla trošku opožděně. Venku zjišťuji, že malé zhoupnutí způsobilo cosi kovového, co se zakutálelo pod 60


levé přední kolo a prořízlo mi gumu. V té zmíněné hromadě vynesených krámů se samo-zřejmě nalézá i náhradní kolo. Ti, kteří očekávali, že si pro rezervu půjdu primárně do kufru se toho nedočkají. V kufru je 16“ kolo z Tudora, se kterým jsem sice dojel svou první jízdu, ale nyní je řada na výměnu za 15“. Jenže kolo je úplně na spodku hromady přepravek a na výměnu levého není z boku vůbec místo. Škatule hejbejte se a neb „Vědro má ve dně díru, milý Lojzo,“ znáte to, ne? Nekonečný příběh, jehož opakování nás čeká při návratu. Bez ladu a skladu vše do garáže, vyměnit kolo, smráká se. Nestihneme sraz kolony, je zima, začíná poletovat sníh a je teprve začátek listopadu! Takhle to přeci dál nepůjde! To chce radikální řešení!

Jaro na Ranchi znamená vždy návrat člověka k půdě. Tentokrát však po zoufalém pokusu o totální sebezničení při práci s lopatou, kolečky a krumpáčem, nebo krompáčem(?), rozhoduji z posledních sil, že musí pomoci mechanizace.

61


Půda, se kterou má být vybojována bitva o místo pro garáž je totiž nejméně třicetileté smetiště ve svahu, kam se celá vesnice rozhodla zbavovat se velmi pestrého souboru zbytečností. Z nám blízkých a rozeznatelných zgarbů stojí za zmínku nález kostry staré čezety, ještě se zadními kluzáky, disk 16“, pákový tlumič a klika, zjevně z Tudora, nějaká ta svíčka, neidentifikovatelný karter z motocyklu, kostry ze tří bicyklů, stejně jako nějaký ten ráfek a sedlo, oko z vlečky atp. Nic k užitku, jen k novému zakopání do pro tyto účely vyhloubené jámy, kde skončilo vše, co se při závěrečných terénních úpravách vylouplo ze zeminy. Kopátko udělalo hrubou jámu a hlavní figury, lidské ruce, neboť můj tchán má i přes svou nadlidskou výkonnost v zemních pracích, obyčejné lidské ruce, dokončily novou tvář okolí garáže. Na betonovou desku pak po krkolomném patkování autojeřábu dosedla prefabrikovaná garáž i s vraty okamžitě k nastěhování. Ve vedlejším městečku musela ustoupit výstavbě a vývěsková inzerce na náměstí nám ji přihrála v okamžiku největší nouze. Nebýt geniálního organizačního talentu manželky Dáši, parkuju ještě před domem. To je mi jasné. Takto se na vzdálenost coby brzdovým prasátkem dohodil od chalupy zaskvěl obestavěný prostor, jenž zval do své náruče jak Úderníka, tak i smysluplnou část jeho syslátů. Neudržel jsem to! Chtěl jsem se tomu slovu vyhnout, ale je příliš vžito a frekventovaně užíváno. A tak Ti, kteří nevědí, co to syslát je, musí počkat na kapitolu jim věnovanou. Vím, že takových nevědomých již moc není, a ti ostatní mohou zatím popustit uzdu své představivosti, co se dá nashromáždit. Police, závěsy od stropu, háky na stěnách, sucho a hlavně mluno či síla blesková a proudní silina. Pro ty, kterým obrozenecká čeština dělá po letech od školy již problémy, jde o elektřinu a elektrický proud. To vše je již dostačující, ba přímo komfortní, místo pro další postup renovace. Zvláště, když

62


vedle garážové kostky vzniklo stejně široké místo na parkování, nebo práci pod širým nebem a do dílny se svěrákem je to čtyřicet metrů. Zkrátka pohoda, pohodička. Pohoda, pokud nemusíte od auta k ponku jít ten den již po dvacáté. Na těch čtyřiceti metrech se musí vystoupat o cca tři metry, pak dva seběhnout a pak zpět. Tahle elementární fyzika součinu velikosti složky síly ve směru pohybu a délky dráhy je pro stokilového ouřadu nezvyklého pohybu dost vražedná. Takhle to přeci dál nepůjde! To chce radikální řešení! Úderníčku uhni, sem se musí vtěsnat aspoň malý pracovní stůl se svěrákem, pákovýma nůžkama.

Prefabrikovaná garáž je požehnání promítnuté do rychlosti výstavby a solidnosti konstrukce, ale podlahovou plochou moc nepřekypuje a proto individuální výstavba domečku pro SPARTAKA má mnoho příznivců. Těch, kteří tyto stavby a stavbičky umisťují na rekreačních chalupách je kupodivu dost. Odpovídají tak na naše statisticko-demografické pochybnosti, kam se lid panelákový může se svou úchylkou 63


uchýlit. Materiální varianty jsou různé a kopírují jak možnosti finanční, tak i řemeslné a logistické. Plechovky, tvárnicovky i prknovky se snadněji či obtížněji prosazují vůči ostatním uživatelům pozemku a lépě, či hůře zapadají do celkové architektury krátce střiženého trávníku, velkých placatých šutrů a záhonků růží, krokusů neb mrkve. Ale vítězí a to je to, co je důležité. Tam, kde se chalupou stala větší zemědělská usedlost k níž patří nějaké to hospodářské stavení, nastává souboj mezi vytouženou letní kuchyní s krbem a dřevníkem proti garáži s dílnou. Klasická stodola je v tomto případě snem a jsou doloženy případy, kdy rodina kupuje stodolou obdařenou usedlost právě pro existenci tohoto užitečného stavení a kvality obytné části a poloha nejsou tím hlavním. To, co jsme zmínili u chalup má samozřejmě vysokou platnost i při návodu jak vykořistit nějakého majitele rodinného domku. U SPARTAKOVCŮ mi to vychází na následovné pořadí: majitelem je rodič a zbláznil se syn, majitelem je prarodič a zbláznil se vnuk, majitelem je přímo postižený SPARTAKOVEC a tudíž jde o vnitřní rodinný souboj, který si podrobněji probereme v následující kapitole. I kdybych se dostal k údaji o počtu rekreačních objektů stejně by pokus o výsledek musel stále ještě vykazovat deficit potřeb garáží a těchto možností. Čísla naštěstí částečně vylepšují následky bouřlivé motorizace, která započala právě s příchodem SPARTAKŮ. Ony známé kolonie řadových gará ží, které lemují sídliště, zaplňují proluky průmyslových zón a hranic měst s extravilánem. Výsledky činnosti svépomocných družstev a individuálních stavebníků většinou nepředstavují žádnou urbanistickou krásu a navíc, jak bylo řečeno, se nenachází v bezprostřední blízkosti bytů. Proto se čas od času některá z těchto garáží uvolní, neboť pohodlí plasťáku před barákem, do kterého mohu okamžitě skočit, je nad všechnu ochranu před zloději. Garáž se chvíli stává skladištěm sezónních potřeb, nábytku, který se může ještě hodit a 64


podobných „potřebných“ věcí ale nastane okamžik, kdy přijde popud na návrat k původnímu určení garáže. Je výborné, nastane-li taková situace u nějakého známého nebo příbuzného. Je však daleko častější, kdy takový okamžik zachytíme v inzertní rubrice Nemovitosti-pronájem. Důvodem změny myšlení majitele ale není touha pomoci veteránskému hnutí. Je motivován prostou snahou vydělat a bohužel slevové kupóny pro SPARTAKY zatím nikdo nevydává a zřejmě ani nebude. Cenové relace nabídek jsou velmi rozdílné, ale je pravidlem, že garáž, o které se dozvíme od známého je daleko blíže našim možnostem, než garáž vyhledaná v inzerci. To se bavíme o pronájmu. Samozřejmě, že investice do koupě, jako alternativy nájemního vztahu, je většinou „návratná“ do osmi, deseti let. Ale psychika prostě nedovolí schovat desetitisícové auto ve stotisícové skořápce. A nejenom psychika, hlavně ekonomika. Přesto ale znovu připomínám, že obsazováním těchto lokalit zde dochází k pomyslnému předávání štafety mezi prvními motoristy a námi. Oblíbenou historku ze života si nemohu odpustit ani nyní. Když jsem se na okraji Prahy přistěhoval ke kamarádovi do podnájmu, byl jsem rád, že v hlavním městě bydlím levně a dobře. Kousek od přechodného bydliště se nacházela jedna ze starších řadových garážových lokalit postavených v letech 1960-61. Když jsem se tam šel projít, tráva a lebeda mi šeptaly, že mnohá vrata se neotevřela již dlouhou dobu a jiná vrata byla naopak otevřena prokazatelně pomocí nástrojů jiných, než určených k řádnému otevření, jak praví řeč pojistných podmínek. Jedna z garáží mne takto pootevřenými dveřmi zlákala k nahlédnutí. Jen nějaká ta stará veteš a jinak prázdno. Na garážích bylo číslo, pozemková mapa je na Internetu a odtud je link na vlastníka, respektive jeho jméno a adresu. Jaká však bohyně Náhody stála při mně, když jsem obratem našel jinde na Internetu i telefonní číslo. „Líná huba, hotové neštěstí a neb za optání nic nedám,“ pravím sám sobě, 65


neb jsem k hovoru hodlal použít služební bezdrátové pojítko. „Ano, vím, že se tam někdo vloupal, ale my už ji nepoužíváme, máme to daleko. Ono se tam má někdy stavět, tak to ani neopravujeme. ... ale klidně, za tři stovky na měsíc si tam dělejte co chcete,“ pravil pán a druhý den jsem po převzetí klíčů opravil dva stávající zámky, přidělal masivní závoru a technika může bydlet. Zatím to trvá rok a nikdo se o nepovolenou návštěvu nepokusil. Zatím to trvá rok a o plánované výstavbě se nemluví. Zatím to trvá rok a já každým měsícem šetřím nejméně šest stokorun. To máme přes sedm tisíc ročně! Kam se mi ty peníze poděly? Ehm, chtěl jsem říci něco jiného: „Pak, že nerostou!“ Inu i slepé kuře zrno občas najde. Je zajímavé, že další tři možné tipy, které jsem hodlal oslovit též, už vyzněly do ztracena. Když už jsme v putování za garážemi opustili obytné zóny a ocitli se v nevábných končinách předměstí, opuštěných průmyslových podniků ba dokonce opuštěných kasáren, dospěli jsme k poslednímu významnému nalezišti místa pro bydlení ale i zvelebování SPARTAKŮ. Lze jen těžko vlastní výstavbou konkurovat prostorově tomu, co Vám nabídne bývalá garáž, či dvougaráž pro nákladní vozidla, jakých bylo ve výše jmenovaných lokalitách překvapivě hodně. Na takovou příležitost se sdruží dva, tři kamarádi a brzy se nevyčerpatelně obrovská plocha, tak se jevila při prvním otevření vrat, začíná zaplňovat a je potřeba se nějak dohodnout, kde a kdy se bude opravovat, rozebírat, skladovat a vůbec spolunažívat. Je však pravda, že nájemní podmínky pro ty, kteří včas našli ten správný areál, mohou patřit k těm přijatelným. Nespornou výhodou je, že většina takto obhospodařovaných a pronajímaných areálů má navíc jistý stupeň ostrahy. Tím značně vyčnívá nad onou zmíněnou řadovkou, která je obvykle přes půl dne bez jakéhokoliv pohybu a tudíž i otevřená nekalým úmyslům nenechavých jedinců. Žádná mechanická zábrana neodolá úsilí tvora práce se štítícího! 66


Navštívil jsem několik kamarádů, kteří měli to štěstí, tu možnost a ty finance na to, aby si mohli dovolit demontovat karoserii od podvozku a renovovat tyto části každou zvlášť a obě vedle sebe pod jednou střechou. Je to určitě vize každého, avšak vyvolených je přeci jen menšina. Je potřeba si však přiznat, že ne všude je pronajímatel nadšen z případných efektů provázejících práci s rozbruskou, bruskou či dokonce svářečkou a díky místním omezením se potom trošku komplikuje plánované využití prostor. Přiznejme si taky objektivně, že zbavit auto laku mechanickou cestou je činnost, která poznamená široké okolí a je ji možno provádět opravdu jen ve výjimečně situovaných garážích. Proto řada těchto vhodných prostor slouží převážnou část roku jen jako odkladiště chráněné před povětrnostními vlivy a nejde-li o pouhé přístřešky, pak i jako skladiště zásob dílů, částí vyvrakovaných aut a podobně. Mnohdy však i dobrý přístřešek, a že jich zejména v kasárnách bývá, je pravým požehnáním a s ostrahou doplněnou jednoduchým plotem z pletiva vymezí potřebný a zužitkovatelný prostor. Nelze totiž zapomenout na nešťastníky natolik potentní, že jednoho SPARTAKA či jiné staré autíčko nepovažují za konec snažení. MNOHONÁSOBNÍ tyto lokality s výhodou užívají jako depozitář. Úplně nakonec tohoto průřezu řešení bytové otázky pro našeho miláčka musím zmínit ty, kteří vyčnívají ve všech směrech. Nijak je to nevyřazuje, prostě se starali a nyní mají, ale přesto je SPARTAKOVEC – majitel autoservisu neb malé provozovny podobných parametrů ve všech směrech naprostým zavodistou mnohdy pak nechápajícím dosud popsané problémy. Je proto dobré se takovému kamarádovi čas od času připomenout jako chudý (na místo) příbuzný a trošku se přihřát na úspěchu jeho pracovitosti a organizačních schopností. Nejsem tvor nespolečenský a přijmu takové pozvání i v případě, že zatím dotyčného šťastlivce neznám. Tato kapitola je jedna z těch, které již povahou probíraného tématu nemohla skončit happyendem. Nebyl to ani účel, ale 67


pokud se do ní začtou již KANDIDÁTI a nebo čerství JUNIOŘI, budou aspoň vědět, do čeho jdou a další kroky již podnikají na vlastní nebezpečí. Já jsem je tímto varoval. Tedy milí KANDIDÁTI, nejen, že se z přečteného nemůžete zbavit dojmu, ale je to opravdu tak, že konečně zajet se SPARTAKEM do garáže a nebo pod přístřešek není žádnou zárukou toho, že SPARTAK po nějakém čase vyjede na denní světlo zrenovovaný a zářící barvami, chromem a povinně rozsvícenou předepsanou elektrickou výbavou. Přesto se to dá dokázat a jako autor Vám to ze srdce přeji. Na cestě k cíli ještě čekají četné překážky a mnohá příkoří.

68

Spartakovci, aneb 40 HP proti času

Recommend Documents