, , LodnI denik aneb brožura proti skleróze...
Vodácký zákoník 1) Kormidelník má vždy pravdu a práva, narozdíl od háčka což je osoba bez jakýchkoliv práv. 2) Háček je vždy vinen. 3) Háček je vždy povinen. 4) Právo kormidelníka je soubor norem, jejichž zachování a dodržování lze vynutit mocí, vyplývající z historického vývoje. 5) Háček plní rozkazy svého kormidelníka bez přemýšlení a vždy odpovídá: "PROVEDU". 6) Háček je povinen odstrkávat a vláčet loď po souši i vodě. 7) Háček je v případě otočení povinen svým počínáním nenarušovat záchranu lodi, držet se svého pádla a v případě, že kormidelníkovi nehrozí utonutí, zabezpečit to, aby sám neutonul. 8) Háček je povinen po otočení svého kormidelníka odprosit a nabídnout mu posilující a uklidňující doušek. 9) Háček je povinen v době kormidelníkova zaslouženého odpočinku loď usušit, vyčistit a vyleštit. 10) Háček je povinen provádět veškeré hrubé a ponižující kuchařské práce a mytí nádobí. 11) Háček je povinen kapitánovi před ulehnutím předehřát spacák a nejméně hodinu po jeho usnutí odhánět obtížný hmyz. 12) Právo kormidelníka je jeho dobrá vůle povýšená na zákon.
Termín : květen (ledový muži) 2002 Účastníci : Jarda Ryjáček, Lukáš Gibiec, Míša Jurassic, Netu, Bukač, Péťa Černý, Pavel Černý, Martin Petroušek, Beránek, Petr Čudka Návštěvy : Lucka Pavlová, Hanka Exot Začátek : Vyšší Brod Konec : Boršov Půjčovna : Staník a.s. Typ lodě : Vydra a Vertex - laminát Autor textu : Bukač + Jarda Překlad do češtiny : Jarda + Verča Příprava : Jelikož jsme tu řeku opravdu chtěli jet na lodích museli jsme si je opravit. Jaroušek s Netíkem se tedy vydali zmíněné Titaniky snýtovat. Tedy: Vybaveni kilovkou dvousložkového lamina a asi třemi m2 laminační textilie, se plni elánu a nechutě dali do práce. Plně přesvědčeni, že maximálně do půl hod. budou hotovi. Po dvou hodinách odporně činorodé práce jsme měli ruce od samého laminování tak vytahané, že už jsme prakticky nepotřebovali pádla. Místo oprav jsme opouštěli bez lamina, bez laminační textilie, bez elánu a znechuceni prací. Ruce nám lepily
takovým způsobem, že jako mucholapky na sebe uzmuly vše s čím se setkaly. Domů jsme se vrátili tak obaleni sajrajtem, že nás doma vlastní akvarijní rybky nepoznaly. Dohoda zněla: Jaroušek s Netíkem přivezou do V.B. lodě, zbytek dorazí vlakem pod velením JÁ (to jako Káťa..). Kapitola I. – Odjezd : Sekce A : V Č. B. se bohudík zrovna na potvoru konal závod míru. Jaroušek z Netíkem vyrazili terénní škodou 120 (jméno Pegas a za 500 benzín - celková cena vozidla 1500 Kč) pro lodě. Dojeli ke Staníkovi pro lodě, tři šoupli na káru a dvě na zahrádku, která se pod jejich váhou začala stávat pevnou součástí střechy. S tímto nákladem a funící škodou optimisticky vyrazili gerade aus Center. Po pouhopouhé hodině zjistili, že po městě to nepůjde. S výkřiky linoucími se otevřeným okýnkem: zkurvený mír a zasraný cyklisti, zvolili jinou trasu… Sekce B : V Č. B. byla naložena skupina jedoucí z Prahy. Plán dne byl jasný: historická část Budějovic. Avšak skupina si vynutila návštěvu: DM, papírnictví( nákup igelitových pytlů 120 cm dlouhých), Prior - sekce mobilní telefony, Julius Meinel. A to danou skupinu natolik vyčerpalo, že trvala na návratu na vlakové nádraží. Věci byly komprimovány, ale hořčice musela být nesena odděleně-mnou! Sekce C : V zastávce Kaplice naložena další skupina. Bylo pokoušeno vzít sebou nebohou cestující z
vlaku, ale bránila se. Teprve později mi bylo vysvětleno, že to prý bylo proto, že měla nejmenší zavazadlo. Spolucestujícímu Peťovi Černému bylo vysvětleno, že Máchovo jezero se v jižních Čechách nenachází. Peťovi byla 5x ukázána Kleť ( pokaždé z jiné strany ) pokaždé stále stejnou otázkou: Je to Kleť????? Kapitola II. – Ubytování : Jaroušek pro nás nechtěl dojít na nádraží. Průvodčí ve vlaku vykládal nevhodné vtipy: Jaký je rozdíl mezi ženskou a vínem?…..výsledek zde nebude citován, hořčice ještě žije. Postaveny stany, shlédnut dívčí tábor. Závěr: žádné z nich není nad 15 let…….tabu! PS: vedoucí ujde. Další dění: nácvik držení pádla, plavba po proudu i proti. Jsme ráda, že nejen já zde budu mít plovací vestu. Hořčice ještě žije. -
nalezena hospoda, nenalezen Lukáš ztracen Lukáš ( pivo ještě máme ) všichni začínají být opilí Jaroušek chce krást půllitřík Zapomněli jsme foťák, ale máme deníček hurá
Konec zápisu, ten hostinský začíná být nějaký divný. Peťa málem zmlácen domorodým obyvatelem o velikosti vodácké konve ( nakonec si to ale rozmyslel ). Lukáš stále nenalezen. Kaplice hraje fotbal ve V. B. Jediný otevřený podnik tou dobou v celém V. B. je Night club a herna. Kapitola III. – Ach ta rána : Hvězdný čas 7.30. Někteří jedinci se snaží vstávat - amatéři. Jarda si chce čistit zuby! A dobrovolně! Kaplice stále spí. Navrhuji jí
vzbudit, aby neměla moc elánu jako naposledy turbo myš. 7.50 Jarda a Netík jdou hledat Lukáše….měli jsme Jardu a Netíka. Hořčice už není. Beránek se v ní v rámci osobní hygieny vykoupal. Netík jakožto háček veterán, ale poprvé jako zadák…..známé komické duo Netík + Medicopter brother. Jako první šli do vody Netík s brother, oprava Jaroušek ( nutno dodat, byl v tom nevinně - překážel mu nějakej blb ). Odejzd z V. B. v 10.30. První jez Vyšší Brod. U jezu na břeh vystupují Míša a Jaroušek. Beránek se ptá z vody jestli se to dá jet… Jaroušek odpovídá : " Za hupem doleva.." Peťa Černý se ptá svého zadáka : "Co je to hup"? Odpověď je jasná : "Pozdě Peťo" ovšem pohotově dodává : " že Máchovo jezero se v jižních Čechách nevyskytuje". Jez sjíždí všechny lodě až na rudou potápku (Netík + Pavel Černý). Ty zbaběle přetahují….Od této doby se datuje naše potřeba na ně čekat… Druhý jez Herbertov : - Beránek sjíždí (má lehkou loď kanec a nemusí brzdit a ty 4 promile taky dělaj svoje) - Ostatní přenáší - Posádky Jarouška a Netíka se koupou.. Příjezd do Brané v 16.35. Jaroušek močí do vody za jízdy, Peťa nadává. Peťa se snaží ubít chudáka kachnu pádlem a to přes mou hlavu……nepovedlo se, i když pak měla menší problémy se startem. Peťa chce později utlouct i volavku…….vzdává to. Zdá se mu moc velká a daleko. Prý má dlouhé nohy.
Dnes jsme si s Michalem vyměnili role, byla jsem chvíli vzadu…..od té doby si svého kormidelníka vážím mnohem více... Večer jsme měli návštěvu (motorizovaná jednotka Hani + Lucka)….Jarda se nechal učesat. A když návštěva odjela, vše začalo...... Lukáš nalezen... doplul k nám s cizím raftem a cizími lidmi, který si stopnul ve V.B. , ale když jsme mu připomněli, že je náš, tak vystoupil. S posádkou onoho raftu se během večera seznámili téměř všichni…..říkejme tomu kulturní seance. Beránek chtěl pomočit (o tom že při diktování byla použita jiná citace nemusím nikoho dlouho přesvědčovat. Obzvláště pak řeknu-li, že mi to vyprávěl Jaroušek ) borce spícího na posteli na terase hospody, ale prý mu to bylo rozmluveno. Ostatně po shlédnutí místních záchodků se mu vůbec nedivím. Jarda hrál natolik intenzivně, že všichni v okruhu několika km museli přestat, neměli šanci ( a to i o dvou kytarách ). Broučky zahrál až když jsem šla spát, měli úspěch ostatně jako vždycky. Příchod do stanů: Jaroušek vlezl do cizího stanu a druhý den zkoumal komu patřil. Ale jelikož v dohledu nebyli žádné pěkné slečny přišel na teorii že ten spacák byl prázdný, budeme mu to tedy věřit. Lukáš potkal v náručí cizí strom a Peťa Kaplice zase cizí auto....
Kapitola IV. – neděle : Milý deníčku, dnes budou všichni střízliví. Alespoň to tak zatím vypadá. Martin již od rána pije vodu. Dnešní ráno všichni řekli, že už nebudou pít…..ale do půl hod. to porušili téměř všichni. Strahov a já vedeme rozcvičku ( pro velký zájem ve dvou lidech ). Dnes nás opustili Peťa Čudka a Pavel Černý, jelikož máme tuto dvojici (Petr a Pavel) ještě jednou můžeme si to dovolit. Z Brané jsme hbitým tempem vyrazili již po 11 hod. A nechali se volným tempem unášet směr Větřní. A tam milý deníčku zvolali jsme ti třikrát hurá, neboť zde ses narodil resp. vyskytl…..to byl ale smrad. Bylo to poprvé za celý zájezd, co jsem byla vděčná za svojí rýmu. A hned poté co vzdali jsme ti hold jsme vyrazili dále až se nám od pádel kouřilo. Možná to bylo právě tam, co ho Pavel rozpůlil podél. A tak se pak sešněrovalo izolepou ( věrnou kamarádkou ), sežvejkanou žvejkačkou a kilometrem provázků. A hurá na Krumlov. V Krumlově byla spousta krásných jezů. A tam jsem možná pochopila, proč by ti vzadu nepotřebovali háčky, kdyby měli vepředu plexisklo. Po přejetí jednoho z nich jsme si všichni mi přední připadali jako vyndaní z pračky ovšem bez programu ždímání. A naše loď byla vyjma podvodních rostlinek a hejna ryb ( i když kdo ví) nápadně podobná našemu 100 l akváriu. V Krumlově jsme potkali další kamarády, byli to kajakisti a byli divní. Připomínali potápky a
vypadali, že chtějí jez vyjet proti proudu. Byli dva malej a velkej. A tady nám začalo svítit sluníčko. Míša mi nechtěl zastavit a vyndat z konve kapesníky a krém na opalování. Takže se všichni spálili a až do Zlatky jsme jeli bez zastávky. Jarda nám sice půl cesty sliboval odpočinek v hospodě v Krumlově, ale pak nás dotáhl až do Zlatky. Jo, a dnes se nikdo nevykoupal, jen já dvakrát. Jednou při vystupování z lodi a podruhý v umyvadle,protože sprchy se náhodou rozbily, alespoň to tak říkal ten divný pán. Dnes jsme se vešli se svým kormidelníkem do jedné konve……včera tu byla Hani a odvezla: radiátor, plesové šaty, deštník atd. Pozn.: myslela jsem si, že Jaroušek nemá rád kachny, ale není to pravda. Každou kachnu co jsme potkali ihned hlásí a navíc očividně radostně větou: ááá už jsou tu zas! První den potopil svůj chleba a sám navrhoval, že ho použije jako krmení pro kachny (moc mi nechutnal ), ale pak ho vyhodil. Z Peťi Černýho se vyklubal perfektní ornitolog. Úryvek z jeho názvosloví: volavka = pterodaktyl, racek = přerostlá pěnkava a sojce říkal sojka, jenom mu bylo divné, že kukala. Pozn. pro Peťu Černého: u Máchova jezera má sídlo nová ornitologická skupina doporučujeme osobní návštěvu, přihlášku jsme již poslali. Ubytovali jsme se ve Zlatce. Našli jsme krásný kemp s příjemným a tichým prostředím, otevřeným kioskem a teplou sprchou. A pak jsme zjistili, že 20m od nás je most, který při každém přejetí auta vydává zvuky natolik autentické s hromobitím, že se všichni jdou hned
schovat před bouřkou. Auta zde jezdí v rozmezí cca 10min. Kiosek má na starosti zvláštní protivnej chlápek, co zavírá v 10 a otvírá odpoledne a to jen v případě, jeli vhodná konstelace Saturnu s Merkurem. Teplá voda taky netekla. Jaroušek se snaží svojí energii soustředit na odchyt ryb. Hledá žížaly. Nachází spoustu suchého dřeva. Nakonec i žížaly. Ryby mají švédské stoly…..nezbyla ani jedna žížala, nemáme ani jednu rybu. Lukáš hledá dřevo. Začal s tím na stromě přímo nad řekou. Byl velmi úspěšný. Připomínal opici. Druhý den připomínal Usama Bin Ladina. Chyběl mu jen kalašnikov. Peťa chce vylézt na májku…….23.00 zjišťuje, že je příliš suchá. Večer: Jarda opět nechce hrát medvídky. Já na nich opět trvám. Prý až bude opilý. Jdu Jarouškovi koupit pivo…..v půl 11 už je hraje. A jelikož čistě náhodou všechny sprostonárodní písně začínají od stejné tóniny chytá se zde i Jarda i když předtím pěl jenom své oblíbené blablabla… Jaroušek s Míšou se málem prali o pivo z nezletilými základoškoláky…..ještě že tu není Beďa…..byl by konflikt. U ohně se velmi dobře spí, jak zjistil Beránek poté co ho chtěla sežrat místní dobrmanka. Kapitola V. : V pondělí ráno mi složil Jára kompliment : prý každé další ráno vypadám méně hrozně.. Lukáš okusuje místní vrbu a hledá v ní acylpyrin.
Jaroušek jde plavat v mojí vestě (ostatně jediný kdo to vyzkoušel). Krém opalování rozdělován na příděl. Všichni se namazali. Poprvé zvenčí. A celý den bylo pod mrakem. Dnes poprvé vidím Beránka střízlivého. Už jsem skoro zapomněla jak se tento stav u něj projevuje. Necháváme se unášet až na Dívčák. Vysedáme a jako terénní kozy sešplháme vzhůru. Hrad se všem velmi líbí, jen kolega Petr Černý nám tvrdí, že na jejich Přimdě mají originální záchod (to je tam u nich na západě ). Netík jede celou cestu sám. Má novou přezdívku: Netu - Vinnetou. A vážně tak i vypadá. Kolegovi Peťovi Černému bylo vysvětleno, že Vinnetou se netočil na Máchově jezeře. Bez větších problému jsme dojeli až do Boršova, kde jsme byli postupně nalezeni a odvozeni…… A tímto můj milý deníčku končím zápis. Jezy : Vyšší Brod : U jezu na břeh vystupují Míša a Jaroušek. Beránek se ptá z vody jestli se to dá jet…Jaroušek odpovídá : " Za hupem doleva.." Peťa Černý se ptá svého zadáka : "Co je to hup"? Odpověď je jasná : "Pozdě Peťo" ovšem pohotově dodává : " že Máchovo jezero se v jižních čechách nevyskytuje". Jez sjíždí všechny lodě až na rudou potápku (Netík + Pavel Černý).Ty zbaběle přetahují….Od této doby se datuje naše potřeba na ně čekat… Herberťák : - Beránek sjíždí (má lehkou loď kanec a nemusí brzdit a ty 4 promile taky dělaj svoje)
- Ostatní přenáší - Posádky Jarouška a Netíka se koupou.. Rožmberk : - výstup u hospody , která tam už 5 let není - pijeme samoser (Samson) - první dotyky sluníčka - sjeta šlajsna (docela pohodářská) - potápka přenáší Větřní : - retarder sjíždějí všichni Jez u počmárané skály : - pod jezem jsme našli otočenou loď a jejího kapitána s rozbitou hlavou - po krátké poradě sjíždějí všichni , ale bez háčků… Český Krumlov : 1. jez - Beránek sjíždí ostatní přenášejí (klepe se mu prdelka) 2. jez - Sjíždíme aniž bychom opustili loď 3. jez - všichni sjíždí (háčci se koupou) 4. jez - na ten fakt nemáme….!!! 5. jez - už bohužel v Krumlově není!! Zlatá Koruna : - sjíždíme všichni posádky Jarouška a Netíka v plném počtu , ostatní bez háčků Zátkovy těstoviny : - Při přenášení panuje veselá atmosféra a smrad z místní fabriky! I Peťa přestává mít chuť na špagety!!! Poznatky : - voda se nejlépe sjíždí na neutrál - pijete-li donesený alkohol pod cedulí zákaz konzumace doneseného alkoholu, který není zakoupen u nás, ignorujte vrchního
- horolezcům je dobré zpívat horolezci a horolezčata pouze z dostatečné vzdálenosti ( vypadali fakt rozzuřeně ) - Beránkovi se nepůjčuje deníček, hledá v něm hrubky - Za Jarouškovo bolení hlavy může Lucky víno. Nikoliv flaška hruškovice. - Ponožky v lodi nevydrží příliš dlouho suché - Háček nevydrží příliš dlouho suchý Utopeno, namočeno, nebo jinak znehodnoceno : - toaletní papír( každý šestý útržek ) - utopen chleba ( dvakrát ) - spáleny boty ( moje ) - spotřebovány veškeré papírové kapesníky - namočeni všichni háčci Další dny byly bez větších ztrát. Pozn.: velmi pomalu se opékám……..jsem škrtnuta z jídelníčku….. ještě že nám zbývá jehněčí( nebo skopový) - beránek.
ˇ Termín : květen (ledový muži) 2003 Účastníci : Jarda Ryjáček, Lukáš Gibiec, Míša Jurassic, Netu, Bukač, Péťa Černý, Pavel Černý, Martin Petroušek, Dan Čabrada + Hanka, Jirka Pašík, Sochy, Medvěd, Jelen Návštěvy : Pepa Novák (přivezl stan), Chmelák (přivezl bratry Černé) Půjčovna : Staník a.s. Začátek : Majdalena Konec : Dráchov Typ lodě : Vydra a Vertex - laminát Před touto vodou jsme se důkladně připravili a to zejména v oblasti unifikace garderoby, což mělo bohužel neblahý dopad na Neta, který si po převlečení zapomněl své původní tričko kdesi v lese. Avšak ne všichni, co si objednali tričko jeli……… Poznatky : - do Staníkových lodí teče rok od roku více!! - Dan s Hanka se přesvědčili o tom, že mít pádla na stejné straně lodi je kravina - Sochy už s námi asi nikdy nepojede – prý jsme mu zkazili žaludek
- zvířátka (Jelen s Medvědem) se mezi sebou ne příliš snášejí - v konibaru natírají podlahy vyjetým olejem - medvěd chce Kačenku - nalezena nová loď - Plaváček Trička
Termín : květen (ledový muži) 2004 Účastníci : Jarda Ryjáček + Hanka, Lukáš Gibiec, Míša Jurassic, bratři Netušilové, Monča + Honza Bouma, Martin Petroušek, Bukač, Lamy (Čanda) Návštěvy : Adi Půjčovna : Staník a.s. Začátek : Radešov Konec : Sušice (někteří již kousek pod Anínem) Typ lodě : Vydra, Štika a Vertex - laminát Tato voda se zapsala do dějin zejména tím, že při odjezdu z Ramešova byl II. povodňový stupeň. Polovina účastníků si zaplavala a namočila si tak věci, také Plaváček (loď nalezená na Lužnici) měl velké problémy….. Plavba skončila prvním dnem a zbytek jsme „dojeli“ na chatě na Rudolfově……..
ˇ Termín : třetí týden v srpnu 2004 Účastníci : Jarda Ryjáček + Hanka, Lukáš Gibiec, Míša Jurassic, Net, , Bukač + Tonda, Dan + Bára, Roman, Tomson, Vébr a tři psi, Karinka Půjčovna : Dronte, Vyhnálková (Bára sestra) Začátek : Tršnice u chebu Konec : Vojkovice Typ lodě : Vydra – plast, Vydra - laminát - PRVNÍ LETNÍ VODA!!
…….aneb reparát! Termín : květen (ledový muži) 2005 Účastníci : Jarda Ryjáček, Lukáš Gibiec, Míša Jurassic, Net, Bukač, Dan + Bára, Jirka pašík + Lenka, Adi, Verča, Martin Petroušek, Beďa, Honza Bouma Půjčovna : Ontario Začátek : Radešov Konec : Katovice Typ lodě : Vydra – plast Autor textu : Jarda Tahle voda byla zajímavá, třeba už jen tím, že na ní bylo vypůjčeno mnohem víc lodí než kdykoliv před tím, avšak ze 14 vypluvších dojelo pouze 9 lidí. Vše začalo tradičně v Radešově. Jako první dorazili Jarda, Jurrasic, Martin Petroušek a Honza Bouma se svým slaměným kloboukem s nápisem slaměný vdovec. Kdybychom tak věděli, když jsme mu ho dávali k narozeninám, že ho hned první den plavby spolu s kruhem (s nápisem Titanic) a litrovkou Rumu utopí………. asi by byl Honza bez
daru. Později přijel Net, Dan, Bára a Lukáš. Zbytek výpravy se měl připojit druhý den ráno, nebo až cestou. Ráno přivážejí lodě….Dan rozpoutá obvyklou anarchii a nechá odhlasovat převoz lodí pro ty co se bojí až do Anína, takže z Radešova odjíždí pouze tři lodě Jarda s Netem, Petroušek s Boumou, Jurrasic s Lukášem. Jediná loď, která se cestou do Anína necvakla je Michal a Lukáš. Jarda s Netem se potupně cvakli při nastupování, hned potom co preventivně vylili loď. Pravdou zůstává, že se k tomu přiznali až po letech. Petroušek s Boumou hází krysu na oblíbené peřeji s třemi vykřičníky, topí kruh, klobouk, ale hlavně 1litr RUMU!!! Nevím, co to bylo za nápad z petlahve s rumem před tím vymačkat vzduch, takže Rum klesá nenávratně až na dno. Škoda určitě nám bude chybět. V Aníně jsme se zase všichni spojili a pokračovali směrem k Sušici, kde nás čekal zbytek výpravy. Ubytovaní proběhlo klidně vedle místního kiosku v parku. Sušíme věci…Beďa zjišťuje, že mu ale brutálně barví boty. Mimo jiné přijíždí Kačule a Verča. Večer probíhá v hospodě na nábřeží, je zde probírána hustota piva a taktika další plavby. Při návratu z hospody, kterou zase a nepochopitelně nad ránem zavřeli, si Lukáš všímá opuštěného dětského hřiště. Houpeme se na konících a točíme na pivotoči…paráda. Ráno, ach ty má hlavo…většina účastníků včerejší hospodské anabáze chladí své lebky a skelným pohledem sleduje rozjíždějící se zip stanu, za kterým je Adi!! Tento dobrotivý syn Šumavy nás budí vůní čaje, míchaných vajíček, čerstvého pečiva a dokonce i denního tisku. Tímto bych chtěl před ním ještě jednou hluboce smeknout
a poděkovat. Kačule ukazuje sexy froté deku, nevím bez ní by jí to asi slušelo víc, ale nepochybuji o tom, že zahřeje (teda ta deka). Přijíždí Jirka Pašík s Lenkou. Od tohoto místa nás už bude pouze ubývat……… Nasedáme do lodí vyplouváme směrem k Horažďovicím. Je pravda o tom, že to budou až Horažďovice jsme tenkrát ještě nevěděli, ale vzhledem k tomu, že nás navigoval Bouma podle mostu, který odnesla povodeň, dalo se to čekat. Pod vedením Adiho, místního rodáka, proplouváme Sušicí. Michal uvěřiv svému háčkovi, který tvrdí, že v Sušici není žádný jez, sjíždí hned dva a pod třetím se koupe. Většina z nás chce Adiho zabít, ale vzpomínáme si na ráno a jeho snídani a odpouštíme mu. Cesta k Horažďovicím ubíhá vcelku dobře, řeka teče, soulodíme, popíjíme rum (alespoň ten, co nám zbyl). Od dnešního rána jede Jarda s Verčou. Verča taky pije Rum. Souloděním řeka krásně utíká, přijíždíme k prudké zatáčce, čas se rozpojit! Verča silně posilněná rumem odmítá tuto skutečnost akceptovat a drží lodě stále při sobě. Lodě narážejí v plné rychlosti do břehu, a jedna za druhou se převrací, jako domino! Plaveme. Petroušek, jedna z mála nepřevrácených lodí, se pokouší o záchranné akce. Už plave i Petroušek! Chytáme věci i Petrouška. S vypětím posledních sil vylézáme na břeh. Verče je zima. Bouma nabízí Verče ferneta. Verča pije ferneta s takovým fortelem, až se v láhvi dělají bubliny. Honza už nemá ferneta, za to Verča jí má jak z praku. Kousek pod první skupinou se koupe i Lenka s Jirkou. Vyléváme lodě, vzpamatováváme se a znovu nasedáme. Přijíždíme k jezu po Rábím, po krátké poradě ho sjíždíme, ale raději bez háčků. Jarda se
pokouší dostat svého háčka, totiž Verču, z lodi. Ukazuje se to jako problém. Nejprve se Verča motá do koňadry, pak do pádla, pak do smrčku na břehu. Naštěstí je tu všudypřítomný Net a lapá (toto slovo bude ještě pro tuto vodu důležité) Verču a odkládá jí na lavičku pod jez. Jarda sjíždí jez a jde se prsit před ostatníma nad jez. V tom kdosi zvolá : „Jardo, ty vole, utekl ti háček“! Skutečně Verča mizí kdesi v kopřivách. Zbytek zadáků sjíždí jez, Jarda nachází Verču. Plujeme dál. Dobrosrdečný Net odnímá Verče pádlo a ujíždí s ním pryč, aby nadále na háku neškodila. Jarda je mu velice vděčný. Od této chvíle Jardův hák už jen leží. Přijíždíme do Horažďovic. Rozbíjíme tábor na zdejším fotbalovém hřišti. Je s podivem, jak mohou být tribuny praktické, sušíme si na nich věci a někteří z nás tam budou dokonce spát. Večer jsme se vydali do víru maloměsta. Po krátkém (cca hodinovém) hledání byla nalezena hospoda…zabíráme salónek, pivo teče proudem.. Celá zábava končí tradičně, zase tu zavírají, inu hospod, kde vydrží nonstop je málo. Beďa ukecává vrchní, neúspěšně, leč ukecávání trvalo asi 45min = 2 piva! Někteří jdou spát – amatéři! Zlaté jádro : Jarda, Net, Beďa, Lukáš, Petroušek a Verča pokračují v krasojízdě v místním nonstopu. Cestou z hospody se ještě pro pořádek vymočíme do středového kruhu místního fotbalového hříště a jdeme spát. Ráno nás vzbudilo pískání a funění, že by Adi? Blbost ten přeci včera spolu s Danem, Bárou, Lenkou a Jiříkem odjel ne? Rozepínáme zip …. místní dorost hraje fotbal a to tak dobře, že míč brzy končí v řece. Bouma se rozbíhá zachraňovat míč, ale ten už je pod jezem. Trenér dorostu volá na Honzu : „nebojte MRSKOŠI HO LAPNOU!“ ???? V
našem táboře se okamžitě rozhořela debata o tom, co je to Mrskoš. Shodli jsme se na tom, že to asi bude prazvláštní vodní tvor s podběrákem místo držky, aby mohl lapat míče. Ale kde se tu vzal? Voda je tu poměrně ještě čistá, takže náhodné mutace jsou vyloučeny, leda by pil Nektar, musíme té záhadě přijít na kloub!! Také nás zajímalo, kde je ten pán, co měl ráno otevřít záchody! Nedalo se nic dělat, museli jsme do města. Bohužel jediný otevřený podnik byla cukrárna…všichni jsme si koupili tu malý tu větší zákusek, ale jen a pouze proto abychom mohli použít místní záchod. Po znesvěcení místní cukrárny jsme sbalili stany, věci a vše naložili do lodí. Dnes to bude zajímavé, až na Jardu s Verčou a Kachny s Petrouškem pojedou všechny lodě na singla! Vypluli jsme směrem na Strakonice a tom se to stalo!! Připlováme k 3metrovému jezu, po pravé straně je jakási budova s nápisem : Mlýn s kroupárna Mrskoš!! Záhada vysvětlena. Přenášíme jez a pokračujeme v plavbě. Kačule se naváží do Honzy, jakej je levák, když se tolikrát cvaknul a ona ani jednou. Petrouškovi se Honzy zželelo a od této chvíle se Kačule koupe snad na každém rohu. Připlouváme do Katovic a rozhodujeme se zde přenocovat. Katovice, milý deníčku je zvláštní městečko, hlavně o pouti, těžko zde potkat někoho střízlivého!! Vcelku sem zapadnem…Večer trávíme pitím Nektaru, fuj, a taky na pouti. Beďa vyhazuje malé děti a zabírá autodráhu, ostatní ho hbitě následují. Noc byla dobrodružná, hlavně pro ty co spali ve stříbrném paneláku, jmenovitě pro : Jardu, Verču, Neta a Beďu. V noci přišel ukrutný vítr a ti co spali na krajích (Jarda, Net) byli ráno tolálně promočeni a každý z jiné příčiny. Bylo
moudré postavit si stan romanticky směrem k jezu, bohužel vítr přišel právě z této strany, a tak když se ráno Jarda vzbudil měl na sobě shrnutou podstatnou část stanové plachty, které ovšem na druhé straně chyběla Netovi a zvlhli oba. Ráno se nikomu do lodí nechtělo, a tak bylo voda odpískána, stejně nás čekalo už jen 6km. Tak zase příště………Ahoj!
´ Termín : třetí týden v srpnu 2005 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net, Bukač + Tonda, Pascal, Maruška, Honza Půjčovna : A1 (Újezd nad lesy) Typ lodě : Raft – Matylda Autor textu : Bukač Začátek : Morava – Hanušovice Sázava první úsek – Mrzkovice (Světlá nad Sázavou) Sázava druhý úsek – Týnec nad Sázavou Konec : Morava – Řimice (těsně před Litovlí) Sázava první úsek – Ledeč nad Sázavou Sázava druhý úsek - Pikovice
Morava : Jednou, patrně po úspěšném zdolání řeky Ohře a to i s mou 10-tiletou sestřenicí se Jarda nadchnul pro splavení nějaké slovenské řeky a to dokonce na raftu. Rok uběhl jako voda a po Slovensku jako by se slehla zem a teď nemyslím Mečiarovy snahy.... Až se znenadání v srpnu začal tvořit seznam dobrovolníků. O peripetiích ještě před odjezdem svědčí obrovské srpnové účty za telefon, týden maximálních zmatků a změn, povolání Medvěda ze záloh, z čehož jsem vždycky blahem bez sebe apod. Konečný verdikt čítal 9 lidí, z toho jeden můj bratranec, jedna Tomkova sestřenice, Verči soused s autem a spousta starých nových telefonních čísel v telefonním seznamu. Ze Slovenska jsme slevili na Moravu, z divoké vody na občas se pohybující (občas rychle) kaluž. Jediné co zůstalo podle původního plánu byly ony rafty. O jejich historii jsme se většinu dozvěděli až cestou ... jako první nás do ní nechal nahlédnout vlastně úplně první vodák, kterého jsme potkali - na kajaku. Byl celkem pěkné a urostlé postavy, fešného vzezření a tajuplných očí a nebo, jak svorně tvrdil Toník s Jardou: frajer libovej, ... a další výrazy se sem už nehodí. Kajakář na náš vodní pozdrav Ahoj s ohromnou vervou zvolal: Jéjej, stará Matylda, no tu už jsem neviděl..." „Miláčku, slyšelas, jak ti říkal? Neřád jeden, já si to sním vyřídím...." Ozvalo se ze zádi. Teprve později nám kajakysta vysvětlil, že Matylda už se od nepaměti říká našemu plavidlu - a také, že jej používají hasiči při kladení norných stěn a při záplavách. Po tomto krátkém rozhovoru se na nás ještě pokoušel vyloudit rum se slovy, že večer nám ho vrátí....
Pak se ztratil. A sním ještě velká spousta mladých dívčin - v ten čas ještě považované za normální. I večer jsme se skutečně setkali. Po té, co jsme shlédli celou kolekci vodního kajak prádla, exhibiční koupel též s vlasovou kosmetikou, se už našemu rumovému dlužníku neřeklo jinak než buzík a homokláda. Na místě se někteří z nás snažili vyvíjet činnost podobnou shánění dřeva na oheň. Tedy na společný oheň. Abych vás uvedla do souvislostí: pan kajakář dělal doprovod dívčímu evangelickému vodáckému táboru vedeného jednou starou rašplí připomínající všechno, jen ne milou bytost boží a několika vedoucích - párů 4%tních menšin s vtipným tričkem „Pizza go home" ještě za tepla. Zatímco my se bavili s kofolou a nejen s kofolou v místní restauraci v prvorepublikové vilce, onen dívčí tábor postavil týpý, nasbíral dřevo a rozdělal oheň. Naštěstí Tomáš už předem domluvil s pannou přísnou, že oheň budeme dělat společně – teda že my přineseme nějaké dřevo, a oheň bude tímto brán za společné dílo nás všech. Prozíravý to muž. No, vlastně jsme na louce přistáli asi tak o5 minut dříve, než ona dívčí skupinka. I přestala nás bavit kofola a tak jsme se vydali zpátky na naši „společnou" louku nad jezem. Oheň již plápolal a evangelická „zábava" byla v plném proudu. Všech 43 evangelických slečen, 2 páry homosexuálních vedoucí, 1 kajakář a 1 paní vedoucí seděli kolem dokola a patrně se bavili. I my jsme se vydali ke „společnému" pyromanskému dílku. A jak jinak než s kytarou a když s kytarou tak jak jinak než s veselou písničkou. Než se všichni připravili a rozhoupali, dělali jsme s Netíkem takzvaný předvoj. Tak ani nevím, koho napadlo, že ten dostatečně zábavný popěvek bude od skupiny Kabát
a sice „Denně vožralej".... Nu, patrně nebyl. Když jsme sešli a vytvořili jakýsi zástup nad nic neříkající, absolutně konsternovanou dívčí skupinou, ozvalo se otřeseným hlasem: „ kdybyste byli tak laskaví, posadili se a chovali se tiše, zatímco my si doděláme večerní modlitby". Oněmělí úžasem, jsme se opravdu posadili a ještě úžasněji koukali dalších cca 20 minut. Naše oblíbená paní přečetla asi tři stránky poděkování a po té nastala „volná zábava". Resp. Volná zábava pod přímým a přísným dohledem. Dalších 50 minut jsme se společně pokoušeli zpívat a hrát na kytaru. Tedy v hraní se střídala pani vedoucí s Jardou a Lukášem. Zajímavé je, že jsme měli velké problémy ve shledání společného repertoáru. Večerní evangelické písně měly dopad i na jindy nemluvícího Lukáše - začal mluvit, nikdy si neodpustil procedit mezi zuby: „A co je zase tohle?" „Kam na to probůh chodí?" a několik dalších písní se snažil, nicméně marně, najít pointu. I paní velitelka milým, leč přísným hlasem řekla: „Děvčata, již je 10:30 hodin. Kdo CHCE, MŮŽE jít spát. Po téhle větě se zvedla všechna dítka včetně kajakáře. Ten se ale vzápětí vrátil se slíbenou lahví rumu. Ne tak již jeho svěřenkyně. Ty zůstaly už v TýPý. Společně jsme tedy zapěli pár písní, dopili, kajakář Ondra přinesl Banjo, Jarda se opakovaně ztratil a Verča ho musela jít opakovaně hledat. Teprve ráno jsme se (i s Jardou) dozvěděli, že si prý šel zaplavat do splavu. Díky naší náročné výpravě stále převážející dvě auta, a také díky nákupu ve výborné Leštinské pekárně dostali naši evangeličtí bratři, resp. Sestry ráno velký náskok. Ti na nic nečekali. Po ranním popěvku
hlavní paní připomínající skomírající boj posledního útočícího hejna komárů nad Třeboňskými rybníky v 9:00 hodin hbitě vyskočili ze stanů, provedli rozcvičku pod vedením jednoho z velkých teplých bratří, zbořili Tý-pý, nasadili záchranné plovací vesty, kamennou tvář a po ranním zhodnocení včerejšího večera, modlitbě a důrazného varování aby se vždy vyhýbali společnosti jako byla ta naše, neb skončí jako zhýralci, vyrazili. I my jsme byli bohužel probuzeni ranním nápěvkem, i když mnozí ho dodnes nazývají jinak. Nicméně k ranní kávě ani modlitbě jsme již pozváni nebyli když ona „éterická" vedoucí bytost opouštěla naše společné tábořiště, v očích měla vypsanou prosbu, aby nás už nikdy nepotkala nevím, za co všechno prosila, ovšem vím, že ne všechny její prosby byly vyslyšeny. Celý den byla voda klidná až nudná, narazili jsme jen na jez, který vzal spousty vody a již nikdy ji do řeky zpět nevrátil. Naši první rozepři jsme zaznamenali u rozvodí. A protože skončila mapa, začalo demokratické hlasování. I vybrali jsme si to rameno, kam šlo více vody. O to větší bylo překvapení, že skončil v náhonu na elektrárnu. Ještě že u ní naštěstí postávala a zevlovala dobrá duše, která nám otevřela jedny dvířka (kam jsme se jen tak vešli s přesností tak na 2-3 cm z každé strany) a pustila „trochu" vody. Do 10ti minut přišla opravdová elektrárna. I tam byla duše, ale už ne tak dobrá, aby nám pustila vodu, ale aspoň dost dobrá na to, aby nás nechala přenést Matyldy přes dvorek, a také tak dobrá, aby nám ukázala zařízení elektrárny, včetně vysvětlení celého principu chodu. A od té doby věřím tomu, že jednou budeme bydlet v elektrárně pod rybníkem hned vedle ordinace
dětského lékaře. Po krátké exkurzi jsme opět nasedli do Matyld, kterým jsme dopřály procházku v místní chatové a zahrádkářské kolonii a jak vzteklí (blbí) pádlovali pryč. Cestou se nic převratného nestalo, jen Toník našel rybářský stojánek na prut, ne tak jeho majitele, ale naše rychlost se musela ztrojnásobit. Špatně skončily mé rybářské začátky. Vyzbrojena půjčeným prutem a milionem dobrých rad, zasedla jsem na zadní stranu Matyldy a jala se cestou rybařit snažíc se pochopit gryf a hlavně smysl tohoto tajuplného sportu. Moje první a zároveň poslední radost začala i skončila v jednu chvíli, kdy jsem na první záběr neměla sumce, ale kus klacku na dně řeky. Tímto jsem s rybařením skončila a být to můj prut, s radostí bych ho pověsila na hřebík, ještě hůř - hodila do vody. Leč nebyl a my se dokonce vraceli proti proudu, abychom osvobodili zaseklej háček. I neosvobodili. náhražkem toho, ale Toník těsně před cílem našel skoro novou rybičku. Tedy, on našel ještě jednu, kterou jsme se pokoušeli sundat přímo z Matyld z na břehu rostoucí břízy. Všichni si to zkusili, všichni se málem zkoupali. Vrcholným dílem při sundvavání oné rybičky z listů břízy bylo Tondovo uklouznutí na lejně a následné zapadnutí na samotné dno Matyld. A kde že se Matyldě vzalo? To se ještě dozvíte... Každopádně dnešním dnem vím, že rybaření není sport pro mě, ani nevím, kde se ve mně vzala ta naivní myšlenka, že bych se mohla vyžívat v tak bezeslovném sportu! Ale jak je vidět, jak rychle se objevila, tak rychle se vytratila zavržena. Pro Tondu na štěstí. Aspoň j sem se v klidu vrátila k rozečteným novinám -notabene na mě přišla řada v hlasitém předčítání. Ono, s tím
rybařením - to máte věru těžké. První úlovky jsme očekávali již v pondělí. Tedy v den, kdy jsme přijeli. Jenže: to nebyly žížaly. Druhý den to bylo mraky žížal, ale byly příliš hubené, pak jsme byli na mělké vodě, později příliš hluboké, klidná se střídala s bouřlivou, mnoho a málo kamenů, málo slimejšů, špatnej chleba... Ect. Ect. I když - co se týče návnady, to už bylo zvládnuté téma. To se totiž projevilo Tondovo několikaleté působení na UK LF Plzeň, nejvíce hodiny patologie. Všechny nás ochromoval ohromnou zručností a rychlostí, jakou dokázal vypreparovat slimejší střeva a umístit je na háček. Žel Bohu, ryby k tomu takový obdiv nechovali za týden jsme tedy měli jednoho Jardovo duhového pstruha, kterého jsme si směli prohlédnout před tím, než byl posvátně znovu vhozen do řeky, a později se Tonda vytáhnul 12-ti cm okounem. Jenže taková typická Nerudovská otázka: „ Kam na Matyldě s jedním okounem? ". Ještě že jsme měli pytlík od brambůrek (Bohemia Chips paprikové). Mělo to své výhody, neboť milí líni (tenkrát jsme ještě naivně věřili, že jich bude víc) se večer po celodenní cestě mohli vyndat již nasolení a mírně napaprikovaní. Koho by ale napadlo, že živý lín dokáže pohybovat s celým pytlíkem, takže ho Tonda jako správný ustaraný rybář strachující se o líní smrt udušením, musel zabít. No, zabít - dá-li se tak říci umlácení pádlem do hlavy přes pytlík brambůrků Bohemia chips...., pak ho tedy zabil. Jistě by se čertil, tak abych to snad uvedla na správnou míru: rány to bylo jen dvě: jedna vedle a druhá smrtelná. Ty ostatní, ty už byli cíleně mířeny na Matyldino sedátko a to v místech mezi Tomášem a již mrtvým okounem. Tom totiž seděl s hlavou ve dlaních a tiše trpěl s každou ránou.
Ale když on tak roztomile trpěl.... A vydržel to celých pět minut. A když už jsme u toho uvádění věcí na správnou míru, určitě už víte, jak to bylo s tím okounem Když večer bylo jasné, že lín bude opravdu sám, musela se celá rybí situace přehodnotit a to včetně ranního cíle. Byl změněn na chycení jakékoliv ryby a její pozdější použití jako návnady. POZN: Později - tzn. nejméně druhý den a v to v ten okamžik, kdy v ní bude co možná nejvíc červů. A tak jsme milého lína převáželi s sebou z Moravy na Sázavu. Možná, že těch červů tam bylo málo, nebo nevím, ale první, co se dělo, když jsme vystoupili na stvořidlech, se Toník vrhnul na rybí hlavy a ocasy, co se váleli v ohništi a vykazovali už velký stupeň rozkladu. A tak s námi cestovaly i všechny rybí zbytky i cestou posbírané. Od toho slavného uklouznutí jsme neuháněli dlouho, protože za chvíli se objevil poslední jez, který jsme potkali na Moravě. Jez, který byl natolik krásný, že stál za to, aby se několikrát vytáhnul nahoru a opakovaně se sjížděl. A bylo to místo, kde jsme naposledy viděli naši oblíbenou hitler.dámu. což o nás ani tolik nešlo, ale její výraz během večerní modlitby (tedy v čase, kdy jsme dorazili - ona totiž naše plovoucí a vůbec časová morálka nebyla na tak vysoké úrovni jako u bratří (sester) evangelíků ráno jsme tedy vstávali až jsme se vzbudili žádné budíky s kytarou a lahodným zpěvem vyjížděli jsme pravidelně po snídani (tzn. Kakaíčko a čerstvé koblížky) - a dojížděli až nás proud dones - a že toho proudu zas tak moc nebylo). Sem jsme tedy dorazili, když se smrákalo. A když k tomu připočteme ještě dvoje vynošení matyld zpět nad jez, jen pro ten požitek ze sjezdu ... byla už litá tma. Ne ovšem tak litá, abychom
neviděli, jak se naše oblíbenkyně dívá. Kdežto kovboj Ondra byl evidentně rád, že vidí jakštakš normálně nemorální osádku (i když otázka normy je v našem případě velmi diskutabilní). K úžasu celého dívčího vodáckého tábora jsme se ale nezdrželi dlouho. Jak už jsem poznamenala ze začátku, na Moravě došla voda. A asi jsme taky nechtěli spát pod dálnicí, koneckonců i bobrů už jsme viděli dost. Byla na čase takříkajíc změnit lokál. .... Takže jsme se spojili s informační podporou a kontaktovali help line Martina, toho času v Malé Turbě, aby nás informoval o stavu vody na Sázavě. A taky že jo. Bylo o 6cm víc, než norma. Následoval bleskový přesun z Moravy na Sázavu. Tak jsem vyzvedla auto na vedlejší louce a kluci si párkrát sjeli onen jez. Byla už tmatmoucí, když jsme začali sfukovat Matyldy a nastalo balení a skládání sebe i všech věcí do aut. Za svitu úplňku a dvou párů světelných reflektorů značky ford a renault jsme všechno vybalili, zabalili a zase, naskládali zpátky. A my se rozloučili s Moravou a s tou méně komerčnější částí našeho celého výletu. Posádka našeho vozidla - minibusu byla tvořena mnou, Toníkem, Maruškou a Honzou. Tomášovými kopiloty byli jmenováni: Net, Jarda, Verča a Lukáš. Po vydatné večeři jsme vydali na cestu necestu. Dokud řídil Tomáš, sledovali jsme první posádku bez větších problémů. Pak se ale k pilotování dostal Net a to jsme byli hodně vzadu. Za prvníma serpentýnama nám ukázal naposledy své zadní brzdové světla. Tom to později komentoval tak, že bylo lepší spát a nevidět. A zatímco Maruška s Honzou nerušeně pospávali na zadních sedadlech, já přistupovala pomalu k modlení s mapou v klíně. Ačkoliv hvězdné spojení Toníka se mnou považuji za to nejideálnější,
nejoptimálnější a nejharmoničtější v širokém, dalekém okolí, jakmile dostanu funkci navigátora, pokoušejí se o mě mrákoty a náš vztah trpí jako pes. Ovšem ne Artík. Artík, ten totiž netrpí, maximálně bolestmi kloubů. O to větší radost pak ale byla v cíli, když jsme mohli společně zkonstatovat, jak jsme to výborně zvládli a že jsme dorazili v pořádku. No, ono s tím navigováním, to máte věru těžký. Jestli oni se totiž ty mapy automaticky nerozbijí, když mě vidí, už z dálky. Již cestou tam jsem pojala toto podezření. Těsně před Hradcem Králové jsme se totiž vyměnili s řízením s Netíkem. Takže já důležitě usedla na sedadlo vedle řidiče a naivně si myslela, že budu odpočívat. Teď můžu suše konstatovat, že místo řidiče je mnohem méně stresující, než pracovat jako navigátor. Nepomohlo ani rozdání přebývajících map ostatním členům posádky. (Co nemám v navigaci nahrazuji počtem nošených a vožených mapových listů a průvodců). Po té, co jsme projeli Hradec Králové ze všech stran a to křížem krážem včetně historického náměstí a některé domy a křižovatky už se i mě zdáli trapně okoukané, jsme jako by zázrakem (tuším, že se Pavel - to je Netík, přestal řídit mými zasvěcenými rady), dostali přesně na to místo, kam jsme chtěli - do nákupního centra. To bylo asi tak v době, kdy první posádka, která vyrazila z Prahy déle a to ještě ke všemu vlakem byla na místě určení a hledala vhodnou hospodu a my se teprve oddávali nákupním „radovánkám" jak pravil billboard omračující všechny hned u vstupu. Jen ten kopec zážitků, legrace a užívání jsme jaksi mezi regály nenašli. Musela to spravit Svíčková na smetaně v přilehlém bufetu McDonaldího stylu. Na Sázavě nám první posádka našla úplně úžasný ubytování
na nějaké louce u vody za továrnou na cosi kdesi u ... teď přesně nevím. Na ubytování jsme měli vůbec štěstí. 1. noc - louka na začátku Moravy - moc z ní nemáme. V krátkém mezičas, kdy přestalo chvíli pršet jsme rychle rozdělali oheň, chytli onoho pstruha (tedy Jarda), zapěli pár písniček, spořádali domácí sekanou skupovanými kyselými okurkami a začalo pršet. Skončilo až druhý den kolem poledne. A to už jsme stejně byli dávno na cestě. 2. noc - Leština - Jo, v Leštině, tak tam by po nás snad i chtěli platit, jenže ráno, když přišel pán vybírat, jen tak mezi řečí se zeptal, jestli jsme měli klíče od sprchy a pak se zhrozil jak to, že tam jsme a kdo nás tam ubytoval. A když mu Tonda řekl, že může být rád, že to takhle skvěle funguje i bez něj, byl patrně hodně rád. Hned totiž odešel a už se nikdy nevrátil. A už po nás nikdy nic nechtěl. My ráno vyzvedli rafty ze zahrady, kam nám je ubytoval jeden důchodce a mazali pryč. A tam na mě spadl ten úžasný stan Czechia 3. noc - louka u teplých bratří a studené panně při přechodu 4. noc - přesun a louka u Sázavy 5. noc - Ledeč nad Sázavou - l.noc, kdy platíme za ubytování, kam se ovšem vracíme proti proudu! 6. Noc - poslední a nejkomerčnější záležitost - fronty na záchodkách (do této doby žádné záchodky nebyli) - takže jsme se koupali v řece a zuby si čistili po hospodách (někteří zelenou, někteří kartáčkem a zubní pastou) Naší dovolenou jsme trávili v plátěném stanu značky Czechia, z roku raz dva - resp.1988. bylo to klasické áčko a Tondy se natolik dotkla moje
lehká nejistota, když jsem zjistila, kde že to spíme, že až do konce týdne jsem ho musela přehnaně chválit. Pravda je, že do stanu Czechia nám nikdy nezapršelo. Jen jednou jsme měli takový malý konstrukční problém a sice, když nám spadnul na hlavu. Blbý bylo, že bylo asi čtyři hodiny ráno a spadnul na mě. Ale jinak byl naprosto úžasný - jak jinak. Ráno jsme opět naskákali do raftů, akorát Net se obětoval a jel autem, aby celou situaci přesunování aut ulehčil. I tak jsme ale ráno nějak moc nezvládli počítání vodních kilometrů a tak jsme si naplánovali cca 35 km víc, než jsme byli schopni a ochotni ujet. Původní zastávka Rodidla, kde končil Tomáš, se zdála jako mnohem výhodnější cíl, ale auto čekalo mnohem, ale mnohem dál. On vlastně celý ten úsek do Stvořidel byl nejúžasnější na celém týdnu. To bylo přesně to prostředí, pro které byla Matylda stavěna (a ne pro Gangu, jak nám později tvrdil ten důchodce na Sázavě). Kličkovali jsme mezi kameny, občas někam narazili, občas se vykoupali, zaplavali se ve vestách v proudu, no prostě zážitek, který se nedá na papír ani vylíčit.... Přímo ve Stvořidlech nás opustil Tomáš a přidal se k nám zase Net. Po obědě jsme se chtěli vydat na další putování. Ono se řekne po obědě, jenže oběd v kempu? To byl trošku oříšek. Ti, co chtěli pořádné jídlo, jako já, Toník, Honza a Maruška jsme se vydali podle instrukcí na druhou stranu 3km kempu, kde jsme si z bohatého výběru nakonec stejně podlehli párku s hořčicí. Druhá skupina čítající ten zbytek bez Tomáše, který nás opustil natrvalo, zavzpomínala na staré časy a vyzkoušela jídelnu přímo u vody. Proč zavzpomínala na staré časy? Obědy ohřívali na kamnech na dřevo, všude se blyštil jednu dobu
moderní hliník, paní mající oblečky jak ze seriálu o majoru Zemanovi, se chovala jako v 50.letech, tedy v době, kdy o kapitalismu a podnikání neměl nikdo ani ánung. V polévce jste v lepším případě našli vlasy, v tom horší dokonce sponu ze železného kartáče (jako Lukáš - ty vlasy - ty měli všichni ostatní). Obsluhující personál sbírající a myjící použité nádobí zase poukazoval na feudální období, když ještě neplatil zákaz zaměstnávání malých dětí. Rychlost při placení a vydávání obědů by možná konkurovala slimejšímu závodu, pokud by slimejši utíkali před Tondou a jeho pověstným háčkem. I po tak strastiplném obědě naskákali jsme zpět na Matyldy a pokračovali v putování. Olej ale střídal jen olej, takže nám to zrovna moc rychle neutíkalo. O zpestření se nám staral Net, když nám celou cestu líčil jez, který již odpoledne vyhlídnul v Ledeči nad Sázavou, a který prostě bude super a musíme ho jet. Cestou druhá posádka nasbírala brambory, vyměnila háčky za kormidelníky a ještě spoustu další, co už si ani nepamatuju. Po několikahodinovém celoodpoledním vysilujícím pádlování jsme ale změnili plán a chtěli zůstat nocovat v Ledeči. Dokonce krásný kempík jsme cestou viděli. A z Ledeče? To bylo ještě takových 15 vodních kilometrů k autu. Takže přišel kompromis - pojedeme na ten tolik slýchaný jez a uvidíme, co bude dál. Jez přišel a my přenášeli. Od poslední ranní návštěvy tohoto místa totiž klesla voda asi tak o 30 cm, což už bylo hodně znát. Rozkmitali jsme tedy, vzali to útokem přímo do šlajsny a zasekli jsme se. Následovalo už tolik známé naklánění a skákání atd. atd. atd. vysněný jez nás vyloženě .... Vypekl :o). ale co se dalo dělat. Ani ne vím j ak j sem se k tomu dostala - jo,asi mi chtěli naučit pádlovat
nebo něco takového. No, prostě jsem tenhle jez jela s druhou posádkou. Když jsme pod jezem zaparkovali u strany, kochali jsme se pohledem na můj domovský raftík, jak se zasekl uprostřed a nemohl ni tam, ni tam. Prej to takhle dělali celej tejden parkovali opodál a čekali, co vymyslíme.... Ještě, že jsme tady skončili a pokračovali až další den. Teď už jen stačilo přivést auto. Auto, které bylo zaparkované asi 4 vesnice před námi, před starou klasickou samoobsluhou připomínající dobu tvrdé normalizace. Jen kontejnery pro tříděný odpad připomínal počátek 21. Století. A vedle zaparkovaný náš pojízdný bleší autobus. V té době auto už totiž smrdělo tolik, že se nedalo jezdit se zavřenými okny a myslím, že nejen blechy byli uvnitř. I když bylo i hůře, když jsme ve 2. Kempu vyháněli mouchy, které tam nalítali z ne vzdáleného kompostu, hrubým násilím. Po výčtu toho, co kdo vypil vypadl jako jediný provozuschopný řidič (měl jen jedno pivo) Net. Chudák, řídil ráno i večer. Doprovod mu dělal Jarda v trenkách. Stejně jako malé děti sledují Krtečka a jeho kalhotky, my byli zvědaví, kam se Jarda a jeho trenky dostanou. Zachránilo ho asi jen to, že ve vlaku byl ještě větší vágus v mnohem horších hadrech. Vedle něho vypadal Jardovo obleček jako luxusní, (nutno dodat, že ho doplnil ještě o košili s dlouhým rukávem). No, z dálky vypadal, že jsme si nebyli jisti, jestli má na sobě hoooodně krátkou minisukni nebo ještě kratší trenky. Prostě mu i půlky vykukovaly. Naštěstí to kluci zvládli a auto přivezli. My, jakožto druhá skupina, vyzbrojeni kapesní kabelkou (malý 35litrový sud) a plovacími vestami na sobě jsme zabrali místo v hospůdce na druhém břehu. Byla i s vyhlídkou na Matyldy a při pivu
a kofole (pro Honzíka, kterýmu jsem nesměla říkat Honzík, ale už jen Honza) na zahřátí jsme pozorovali zděšené výrazy kolemjdoucích, cože to za krám parkuje na zákazu zastavení. Ještě, že nešli kolem žádní policajti a nesnažili se nás pokutovat. Vlastně jsme měli na zahřátí víc věcí. Když se ochladilo ještě více a od vody začalo řádně táhnout, podělili jsme se o zbylé oblečky z kabelky. Takže když Toník navlečen v mém sexy přilehlém (tedy na mě volném) černém tričku a svůdné vestě procházel onou čtyřkou bez ubrusů na toaletu, dobrovolně jsem šla s ním i tak se ale nevyhnul spoustě zkoumavých pohledů. Jen se divím, že nedostal žádnou lákavou nabídku. Když se ochladilo ještě více a my neměli co přiobléknout, jali jsme se zahřívat pohybem -sice jsme opět naskákali do Matyld a pádlovali nejen proti proudu, ale též ji tlačili vzhůru do jezu. Naštěstí, když už jsme se vraceli pro tu druhou, že s ní uděláme to samé, stačili se vrátit kluci s modrým drakem. Cestou jsme se domluvili na tom, že znovu zopakujeme stvořidla, protože to byl asi jeden z nejlepších úseků. Jenže: znovu sfukovat matyldu, znovu ji nafukovat.. Tak už den do předu - místo plavby proti proudu jsme vyzkoušeli s druhým plavidlem jinou variantu. Na auto s ní. A taky že jo. Tentokrát to bylo velmi provizorní a v podstatě za roh, takže se to obešlo bez velkých přivazování. Ale důležité bylo zjištění, že to technicky šlo. Takže ráno se jedna Matylda sfoukla (ta co byla naprasklá) a všechna bagáž sbalila najednou větší než obrovskou hromadu na parkovišti. A zatímco holky čekaly na stejném parkovišti, já se vydala i s klukama nahoru na to samé místo, kde jsme včera ráno nasedali. Technické problémy jsme vyřešili raz dva. Nafouknutá matylda šla
nahoru na střechu na volno, přivázaná byla stejnýma popruhama, kterýma nám byla předána v matyldo-půjčovně. Ty popruhy ještě zajišťoval Lukáš zevnitř, který se na ně víceméně pověsil celou svou vahou, aby nám ze shora ten malý drobeček neuletí. Jen nejdříve museli všichni nastoupit a teprve potom nastalo velké utahování - no jak jinak byste také chtěli zavázat uzel kolem střechy přes otevřená okénka. I to jsme zvládli. Při nastupování jsme ovšem zjistili, že nás je šest na pět sedaček. Nu, nebyl to příliš ideální počet. Naštěstí Honzík je útlé sportovní postavy a příliš hlasitě neprotestuje. Vyfasoval tedy sedátko z naprasklé Matyldy do kufru a moji bundu, aby se jí mohl přikrýt pro případ náhodné policejní kontroly. Honza měl sice ze začátku nějaké impertinentní připomínky, že při náhodném setkání s příslušníkem státního orgánu, bude křičet zpoza bundy něco jako: „ne, já nejsem bílé maso" atp. ale v zásadě to říkal jen do první zatáčky. Protijedoucí vozidla při pohledu parkovali do příkopu. No, vlastně ani ne tak vozidla, jako ta paní cyklistka. No, paní - to snad už ani nebyla paní. Hlavně, že jsme dorazili v pořádku, (my určitě) Den předem dávali Netovi dokonce dýchat. Ještě že tak, protože v Tomášovo autě jaksi chyběl techničák, protože ho prostě Tomáš nemohl najít a tak jezdil s ošuntělou fotokopií velkého techničáků, který vypadal jakkoliv, ale ne jako technický průkaz o původu vozidla. Než jsem se vrátila, stačily se holky vy sprchovat. Takže jsme naházely zbytek bagáže do auta, což nám při tom množství zabralo asi dvě hoďky. Předtím bylo rozloženo po celém parkovišti a Maruška s Verčou je hlídaly. Pak jsme vyrazily do ulic, vstříc novým zážitkům, no prostě něco jako malá Damen fahren. Na Ledečském zámku - na
druhém nádvoří, jsme našly akorát jednu stodvácu, starého kostelníka a spoustu zvonků se jmény. Takže je asi obydlený ze všech stran. Žádného mladého a krásného kastelána jsme neobjevily. Odpoledne jsme pak trávily, po krátké procházce městem, v přilehlé restauraci a oddávaly jsme se lahodnému jídlu s vyhlídkou na hejno malých kačenek. To vám bylo takové malé kachní drama. Smíchaly se totiž dvě hejna dohromady s různě starými mláďaty. A stará kachna - tedy resp. dvě staré kachny si mezi sebou vyříkávaly účty, patrně nějaké dvě staré drbny, co si něco dlužili už od dětství, a měnily si navzájem svá malá kachňata. Tedy být malým kachnětem, co se zatoulalo do cizí rodiny, to bych vážně nechtěla. Stará kačena ho vždy tak sjela svým zobákem, až chudátko kničelo bolestí až do druhého patra říční restaurace, kde jsme obědvaly. Při dalším přesunu - tedy z horní Sázavy na dolní Sázavu jsme se zase rozdělili. Těžko říci, jestli byla horší jízda vlakem, který přesně kopíroval řeku a posunoval se 40-ti km rychlostí a nebo jízda bleším autobusem. Byli jsme rádi, že se do auta vedle všech věcí vešli ještě aspoň dva lidi. S Toníkem jsme cestou stihli nakoupit a po dojezdu na místo samotné postavit všechny tři stany (včetně naší výborné Czechia), zaplatit poplatek, připravit večeři, začalo pršet a ostatní přišli z vlaku no prostě něco jako all excllusive. Nákupní seznam čítal párky na oheň, hořčici a víno. Ve finále všechno bylo - kromě ohně. Protože v Pikovicích bylo tolik lidí, že místo zběsilého hledání dříví v lese, což bylo podobné jako hledat jehlu v kupce sena jsme se spokojili s pánvičkou a propanbutanovou bombou. A samozřejmě přilehlou suchou hospodou s výborným zmrzlinovým pohárem, a další ráno nám utekl Net.
Jak se čas vyvíjel a naše cesta se chýlila ke konci, měnil se i ráz krajiny. Bobry jsme vyměnili za vodáky a původní pohostinný kraj, plný králíků, hroznového vína a paprik jsme vyměnili za nehostinný kraj chatové kultury plné Pražáků, co zuřivě hájili i sousedovo kadibudku. A to už jsme se nezadržitelně blížili ke konci našeho výletu. Vývoj krajiny kopíroval i vývoj počasí. Když v Cechách prudce pršelo a na horním toku Vltavy začínaly první povodňové stupně, ujeli jsme na Moravu, kde nám po většinu času dokonce i svítilo sluníčko, takže to bylo aj na plavky. I když nastupovali jsme ve slušivých pláštěnkách. Naštěstí jsme je potřebovali jen pro první den a to pro první cca 2 hodiny. A když už se na Moravě začalo pomalu zatahovat a dojeli jsme k té dálnici, kde už to nebylo ani trošku vtipný, vrátili jsme se zpátky do Čech jmenovitě na Sázavu, kde už se vypršelo, takže bylo opět hezky. Shrnuto a podrženo: v celých prázdninách byl jen jeden jediný hezký týden a ten jsme si sice náhodou, ale vybrali. I když upřímně: vyjížděli jsme vybaveni s několika deštníky. Úplně poslední den jsme byli už i bez Neta zbaběle ujel vlakem. Honza se obětoval pro ostatní a jel místo na raftu v autě. Jako řidič se vystřídal Tonda s Jardou, takže s Tondou chvíli rybařil, pak se začetl do jeho konečné diagnózy a s Jardou pak vytuhnul pod mostem v závěrečné vesnici. V závěrečné cílové rovince jsme zaparkovali na takovém liduprázdném plácku mezi prvními, ale ne posledními.... Takže jsme si došli pro Jardu, Honzu a auto, opět všechno vykrámovali (a že jsme toho měli ....), vyskládali na onu prázdnou louku veškeré naše věci, začali sfukovat Matyldy a najednou kde se vzalo, tu se
vzalo strašná spousta dalších lidí, kteří dorazili po nás. Už vím jak si připadají cikáni. Ostatní vodáci mezi námi chvíli zmateně pobíhali (my občas taky), přeskakovali nějaké ty plesové šaty, radiátor a deštníky a radši se uhýbali dále do luk. Ne nadarmo se říká, moudřejší ustoupí. Bohužel toto bylo poslední balení, a teď byl před námi jen návrat do Prahy. Druhá Matylda už se tento poslední den jen vezla v autě. Ono jí vlastně ani nic jinýho nezbývalo. Švy byly rozešité, sedátko ucházelo a zbývalo jen chvilička k celkovému protržení. Taky, než jsme ji vraceli - to už jsem jela jen s Jardou a Honzíkem, rozdělili jsme si pečlivě své role. Já byla jako řidič, do dvora jsem nacouvala tak, aby kluci mohli obě Matyldy rychle vynést ven, Jarda se potom ještě rychle postaral o vrácení zálohy, podepsání smlouvy, že jsme obě plavidla předali v pořádku, a rychle naskočil do auta a už už byl za námi vidět jen dým a trochu toho smradu, který jsme si v autě pěstovali a pečlivě převáželi už od druhého dne v Leštině. Nejenže jsme tam zaparkovali přímo na hromadě hnoje, a nad modrým autobusem začalo kroužit hejno much a mušek, ale tyhle hnusná stvoření udělali přímo atak na vnitřní útroby autokabiny, jakmile k tomu měly šanci. Zbavovali jsme se jich těžce. Ještě o dva dny později při přesunu na Sázavu jsme museli celou cestu větrat a větrat a větrat. A to byl konec, místo dopitné se konal jen týdenní individuální sběr sil a celková regenerace celkově unaveného organismu. Otřepali jsme se poměrně rychle, protože asi do dvou týdnů mi přišla další zpráva: že prý se otevírají pražské jez vypouští nějaké přehrady či co………..
Sázava :
´ Termín : květen (ledový muži) 2006 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net + Ajka, Bukač, Pascal, Martin Petroušek, Sochy, Dan, Seďa, Jirka Pašík + Lenka, Míša Jurrasic Návštěvy : Vébr Půjčovna : Kanak Začátek : První úsek – Horní Vltavice Druhý úsek – Vyšší Brod Konec : První úsek – Pěkná (Nová Pec) Druhý úsek – Pískovny Typ lodě : První úsek – Vydra - plast Druhý úsek – Raft
ˇ Termín : třetí týden v srpnu 2006 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net, Gkač, Pascal, Beďa, Luboš (Nádražák) + Jana, Dan + Bára, Míša Jurrasic + Jana, Lukáš + Hanka, Petr + Petra, Pascalka(ani Pascal neví její jméno) Návštěvy : RAS, Tonda + Bukač Půjčovna : Dronte Začátek : Tršnice u Chebu Konec : Karlovy Vary Typ lodě : Vydra – plast
Termín : květen (ledový muži) 2007 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net, Bukač + Edo, Dan + Bára, Míša Jurrasic, Seďa, Medvěd, RAS, Martinka (Jurrasic), Půjčovna : Ontario Začátek : Vyšší Brod Konec : Boršov Typ lodě : Vydra – plast
Termín : třetí týden v srpnu 2007 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net, Bukač + Edo, Dan + Bára Půjčovna : Votus Začátek : Nemecká Konec : Lovča Typ lodě : Vydra – plast
ˇ Termín : květen (ledový muži) 2008 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net + Ajka, Dan + Bára, Míša Jurrasic, Seďa, RAS, Martinka (Jurrasic), Gkač Půjčovna : Dronte Začátek : Tršnice u Chebu Konec : Vojkovice Typ lodě : Vydra – plast
ˇ aneb džungle sem, džungle tam……… Termín : třetí týden v srpnu 2008 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net + Ajka, Breky, Seďa, Beďa + Katka Půjčovna : Ka-servis Začátek : Nová Ves Konec : Veselí nad lužnicí Typ lodě : Vydra – plast, kajak
ˇ aneb lodí na Honzovu Svatbu….. Termín : květen (ledový muži) 2009 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net, Breky, Míša Jurrasic, Martina (Jurrasic), Cebi (Honza Jakubec) Návštěvy : Cestou jsme navštívili oslavu Boumové svatby, popili, pojedli a s plným žaludkem a mírným bolehlavem pokračovali v plavbě. Půjčovna : půjčovna lodí Dušan Jakubec Začátek : Dráchov Konec : Bechyně Typ lodě : Vydra – plast
´ Termín : třetí týden v srpnu 2009 Účastníci : Jarda Ryjáček + Verča, Lukáš Gibiec, Net, Míša Jurrasic + Gkač, Pascal, Jirka pašík Půjčovna : Hiko sport Začátek : Pilchowice Konec : Szprotawa Typ lodě : pálva, baraka
Termín : 7. – 9. květen (ledový muži) 2010 Účastníci : Jarda Ryjáček, Lukáš Gibiec, Net + Ajka, Míša Jurrasic + Gkač, RAS, Honza Bouma, Pascal, Jirka pašík, Dan Čabrada Catering : Lenka, Verča + Jaroušek Půjčovna : KH sport Začátek : Jesenný Konec : Svijany Typ lodě : Samba, baraka
Termín : 14. – 18. srpna 2010 Účastníci : Jarda Ryjáček, Lukáš Gibiec, Net + Ajka, Míša Jurrasic + Gkač, Breky, Michal Černý Půjčovna : Hiko sport Začátek : Sromowce Wyzne Konec : Novy Sacz – Kurow (někde mezi) Typ lodě : pálva, baraka Poznatky : - v Polsku se večer dá dost obtížně hrát na kytaru, téměř vždy se najde nějaký blb, který prý ráno musí chodit po horách a hra ho ruší! - na Dunajci jsou poměrně vymaštěné kempy - když padají kroupy velikosti holubích vajec je dobré se ukrýt v plzeňské restauraci - při přívalovém dešti je dobré mít pláštěnku - zásadně nevěřte Ajce, že tohle nemůže být Poprad - je až s podivem, jak se nechá člověk ukolébat malými vlnami a pak ho ty velké překvapí - jez na 116 km příště za vysoké vody zásadně přenést!
(Tichá Orlice – Orlice) Termín : 6.-8. května 2011 Účastníci : Jarda + Verča, Lukáš + Marcela, Ras, Martinka, Net, Michal Kubát, Míša + Gkač(návštěva) Půjčovna : Vodácká škola záchrany - Metuje Začátek : Újezdec u Chocně Konec : Svinary (Sejkotovic chata) Typ lodě : Vydra – maku, Samba - železník, Turan Poznatky : - Lukáše nepouštět na stromy! - V Chocni se zásadně neptat na poštu (nikdo neví, kde je) - Místo kempování v tábořišti U třpytky je lepší usadit se o 1km dřív, pod dubem s gaučem
ˇ Termín : 4.-6. května 2012 Účastníci : Jarda, Míša, Ras+Martinka, Marti+Kuře, Lukáš, Zuzka, Cedrice, Máma Katka, Dana Půjčovna : Vokotůr Začátek : Stráž pod Ralskem Konec : Heřmaničky (co není most) Typ lodě : Vydra – maku Nocleh : - 1.noc – kemp Hamr na jezeře s hospodou Klondajk (ochotný hospodský) - 2.noc – cca 2km pod Borečkem, vlevo s ohništěm a převisem Poděkování : - Rasovi za lexikon ptactva(sýkorek a konipasů – pozn. Do příště doplnit o páva skalního!) - Tetě a mámě za to, že Jarda s Michalem nemuseli jet v jedné lodi. Poznatky : - Nevěřit majiteli Vokotůr (odhady časů zkracovat na polovinu) - Martinu nenechat psát deník, po větším množství piva a rumu neručí za gramatiku - Na horní úsek přivést vlastní vodu (dře to)
- V lužních nivách se nachází divoká prasata a domácí psi vzájemně se lovící - Pozor na zrádné bahno! - Seďa zvládá zpívat a cpát se vrbičkami najednou - Každé ráno minimálně jednou komická výstup/nástup - Průrvu jet za malé vody vpravo - Na ploučnici je vždy dostatek erárních petlahví, pneumatik, kol, součástí trabanta a sem tam mrtvých ryb - Rozšířit „Já pivničku“, aby se nemuselo hrát podle googlu
Termín : 15.-19. srpna 2012 Účastníci : Jarda, Net, Lukáš, Sochy, Breky, Jirka pašík Půjčovna : Boatpark Začátek : Kdesi pod Lubaní (Nawojów Lužyck cca 74 říční km) Konec : Žagaň (řeka Bóbr) Typ lodě : Pálava, Baraka Nocleh : - 1.noc - kdesi pod Lubaní (Nawojów Lužyck cca 74 říční km) na statku za 10zlt/osoba - 2.noc – kdesi pod Zebrydowou (cca 53-55 říční km), pastvina s krávama - 3.noc – Lawszowa – tábořiště - 4. Noc – 0,5km nad Trzebowem Poznatky : - Řeka je plná opálů (pazourků) - Při skákání 2m jezu schovat foťák - Ohniště lze vykopat klackem (Sochy) - Krávy vstávají v 9:00 - Žádné narážky!!! (pánská jízda) - Vodu vozíme pouze v uzavřeném kanistru!!
Termín : 10.-12. května 2013 Účastníci : Jarda, Míša, Ras+Martinka, Marti+kuře, Lukáš, Zuzka, Dana, Pavel, Netík, Luboš (nádražák) Půjčovna : vodácká škola záchrany-Metuje Začátek : Dvůr Králové nad Labem Konec : Předměřice Typ lodě : 2×Samba, 4×Vydra Nocleh : - 1.noc – v kempu v obci Velký Vřešťov (probíhá tu sraz kabrioletů –ne, nepatříme k nim, tzn. Bohužel nemáme nárok na guláš) - chčije a chčije - Luboš a Michal: „takovou dobu trvá, než si to člověk prosadí, a hned je to pryč!“ (o písni „Nosorožec“ od Plíhala) - Oběd v hospodě ve Stanovicích (nad jezem) – vyjedli jsme jim minimálně polovinu jídelního lístku - 186km – Heřmanice – hned u jezu stavba, hlídač nás vykazuje z areálu, kluci se rozhodujou, že nám lodě svezou, než abychom je táhli bahnem přes stavbu, během sjíždění nám snižují jez - Další jez je rozpadlý a projelo ho jen 50% posádek (nebudeme jmenovat)
- Ještě kilák lovíme zásoby (kofoly, vody a vino jsme našli, ale zelená a rum padly za vlast) - Kempujeme před Jaroměří v nejbližší hospodě mají celé 4 sady příborů!!
Termín : 21.-25. srpna 2013 Účastníci : Jarda+Verča, Míša Jurrasic, Net+Ajka, Dana, Breky, Lukáš Návštěvy : Gkač+Eliška Půjčovna : Boatpark, Jarda, Net Začátek : Chmelnica (Stará Lubovna) Konec : Piwniczna Zdrój Typ lodě : Pálava, Baraka Nocleh : - 1.noc – kaplička u Chmelnice - 2.noc – pod Orlovem (pozn. Od orlova je nás ožná o jednoho víc) - 3.noc – Malý Lipník - 4. Noc – Čiervený Kláštor (viz. Dunajec 2010) Poznatky : - Místo křídlatky tu roste křen - I velké promile se dá rozchodit (Breky) - Pozor na nechtěné těhotenství!!!!
ˇ Termín : 7.-11. Května 2014 Účastníci : Jarda+Verča, Marti+Kuře, Míša Jurrasic, Ras, Maruška+mirek (novomanželé Nepivodovi) Půjčovna : půjčovna lodí Přerov Začátek : loděnice Valašské Meziříčí Konec : Lobodice (řeka Morava) Typ lodě : Vydra maku(fungl nové) Pozn.1 – škoda, že je ve stejném stavu nemůžeme vrátit! Pozn.2 – (Pro)aktivní jsou tu všichni, ladíme v Hustopečích kytaru a hospodský už se ptá, jestli nemá vypnout rádio. Nocleh : - 1.noc - loděnice Valašské Meziříčí - 2.noc – Hustopeče – areál rekreačního zařízení u štěrkopískovny - 3.noc – louka před Týnem nad Bečvou - 4.noc – skládka pod Přerovem Poznatky : - Týn nad Bečvou-Helfštýn stál za - Pozor ve Smetanově ulici Motyčkovou“! – láká vodáky chodníku (chce si pokecat) - V místní hospůdce nabízí místního pivovaru Parník –
návštěvu na „paní na pletí speciality jmenovitě:
zapřené seno (Maják), siláž (Pirát), popelník (Perla) a jediné pitelné pivo (Námořník) - Přerov je vlemi „pěkné“ město - Malá Bečva je lepší než Bečva - Musím zapsat, že Martina dokázala zachránit 2 (slovy 2) hlavy – Michalovu (půjčila mu šátek – rukáv) a Jardovu (tomu půjčila šátek zavazovací) – tímto děkujeme!!
Termín : 21.-27. července 2014 Harmonogram : 21.7. – noční odjezd z ČR 22.-23.7. – pobyt u moře (Krk – Stará Baška) 24.7.-26.7. – splutí Korany 27.7. – návrat do ČR Účastníci : Jarda+Verča, Net, Breky, Irča+Michal, Maruška+Mirek, Holendu+Iva Půjčovna : Jarda, Net, Boatpark Začátek : Slunj – koupaliště nad kaňonem Konec : soutok Mrežnice a Korany (Karlovač) Typ lodě : Baraka, Pálava („Nová“ Pálava) Nocleh : - 1.noc – kemp Duga Resa (Mrežnice), posádka Oktávie – Stará Baška-molo (Holenda pod fíky) - 2.noc – Stará Baška – kemp Škryla - 3.noc – Sluj - koupaliště - 4.noc – cca 4km nad Veluní u pana plukovníka (heslo Rakija) - 5.noc – kousek pod Barilovičem na kukuřičném poli - 6.noc – koupaliště – soutok Korana a Mrežnice (Karlovač)
Poprvé byl během plavby vytvořen otvor do nafukovací lodě – v kaňonu do Baraky, patrně o nějaký kovový bordel na dně! Poznatky : - TESA páska drží!! - Nasedat se dá až pod kaňonem - Startovní vodočet 39cm Slunj (sjízdnost na hraně) - Cca 4km, před Veluní navštívit p. plukovníka (možno dojet traktorem) - Úsek Barylovič – Karlovač je nechutný olej – příště vynechat!
Termín : 07.-10. Května 2015 Účastníci : Jarda+Verča, Míša + G-kač, Marti+Honza, Maruška + Mirek, Net + Dáša, Martin + Adéla, Marek + Kristýna, Dana Půjčovna : Půjčovna lodí Přerov (agilní) Tentokrát nás prvních pár kilometrů sleduje Začátek : Široká Niva Konec : Vávrovice Typ lodě : Vydra MAKU (tentokráte už nové rozhodně nejsou) Nocleh : - 1.noc – TJ Sokol Brantice (po dohodě se starostou) - 2.noc – TJ Sokol Brantice (po dohodě se starostou) - 3.noc – louka u Skrochovic Poznatky : - První dvě noci kempíme na kluzišti v Branticích. Mají tu ranč U Vojty, kde překvapivě dobře vaří a mají širokou nabídku. - Vedle kluziště je dětské hřiště. Houpačka přežila i Jurassica - Dana dostala „výborný“ nápad uakázat TV štábu jak se koníčkuje jez. Znamenalo to zdržení 2 hodiny.
- V novém Heřmínově dávají na pizzu kde, včetně tvarůžků a křenu (kupodivu to nechutná špatně) - Nejen Martina má problémy s rozlišováním Lotyšska a Litvy. A Praděd měří 1492 m.n.m.
