Spartakovci, aneb 40 HP proti času

Spartakovci, aneb 40 HP proti času

PÁTÁ K AP ITOL A V minulé kapitole jsme málem dospěli ke konci. V této kapitole bychom se ale měli postavit znovu na start. Koupě je jednoznačně nový a rozhodující začátek. I koupě SPARTAKA jménem Úderník, kterému je veškeré toto povídání věnováno, byla tím Velkým třeskem. Takže to bude i o ní.

Pamatujete na jednu z předchozích kapitol, ve které u podzimním sluncem iluminované zdi rozvážně přistál desítky let při životě pečlivě udržovaný SPARTAK? Náznak hřbitovní scenérie nebyl záměrný a nemá ani nyní sloužit k podkreslení atmosféry této kapitoly. Jen jsme se svezli s oblíbeným klišé tzv. svátečních šoférů, kteří svá auta vytahují právě jen na Dušičky. Takže pesimismus stranou a naopak věřím, že po dokončení si po sobě přečtu povídání plné pozitivních názorů a pohledů. . Vraťme se k oné hřbitovní zdi. Jen a jen z didaktických důvodů jsme dotyčnému majiteli nepřiznali hrdý titul SPARTAKOVEC. Naprosto neprávem! Ten starý pán mohl být, a zřejmě i byl, jeho nositelem od let padesátých a byl jmenován přímo Karlem Stanislavem. Takže se starý pane na nás nezlobte a zahrajte si s námi chvilku. Zahrajeme si třeba na koupi SPARTAKA od prvního majitele. Pro Vás to bude ovšem prodej. Že nechcete? Ani se Vám nedivím a chápu to. Chápu, i když to má velice nepříznivý dopad na naše Spartakovské snažení. Každému je jasné, že vztah starých lidí k jejich autu je zcela jiný, než tentýž dnes. Kdo jste měli to obrovské štěstí jednat o koupi auta s prvním nebo opravdu dlouholetým majitelem, víte o čem je řeč. Považuji to za štěstí i v případě, že k vlastnímu aktu koupě nedošlo. Jde o neopakovatelnou sondu do doby, kdy na SPARTACÍCH usychala voda po prvním setření jelenicí a první plstěná vložka byla jen slabě nažloutlá 40


protékajícím olejem. Důvod obtížnosti jednání s prvním majitelem je jasný. Našetřit potřebné peníze a vlastně i sehnat auto bylo do konce sedmdesátých let opravdu natolik významnou událostí pro běžnou rodinu, že hlavně majitel si při prodeji často vytrhává pomyslný kus masa z těla. A my chceme koupit auto z let padesátých! Na dokreslení použiji jeden dobový vtip, který koloval. „Tak rodinko, loni jsme si koupili SPARTAKA a letos si konečně můžeme koupit chleba s máslem.“ Neměl jsem to štěstí osobně. Kupoval jsem od dědiců. Znal jsem však pána, který svou hýčkanou IFu z roku 1957 nehodlal ani ve svých 90 letech prodat, přestože posledních patnáct let nevyjela a měli jsme přitom spolu velmi dobré vztahy. “Spolu jsme prožili mládí, to prostě nejde, to se nesmíte zlobit,“ nešlo o peníze, šlo o princip. Nezlobil jsem se, chápal jsem a chápu. Navíc, to nebyl SPARTAK, ale IFA, takže jsem naprosto nevykonával žádný nátlak. Smůla, že jsem osobně nepoznal ani rodinu ani pána, kte-

41


Koupit takové auto, je koupit je s historií. Nic nemůže být víc. Snad jen, když koupíte auto s historií a ještě jde o zachovalý kus. Já vím, že koupit zachovalý kus o jehož historii nevíte nic musí potěšit také, ale SPARTAKOVEC PRAVÝ je prostě tvor dost mimo. Jeho žebříček hodnot se občas liší od normálu. Koupit od prvního majitele je vzácnost, ale ještě se může udát. Od roku prvního SPARTAKA uplyne v době tohoto povídání již 55 let. Ti nejlepší, kteří mohli dostat SPARTAKA na poukaz mají o 55 let více. Stát se nejlepším nešlo v příliš raném věku, aby těm nejmladším RANÝM SPARTAKOVCŮM nebylo přes osmdesát. Jak často tedy už nepotkáme toho pravého majitele, ale setkáme se s dědici. S dědici, kteří nechtějí být pokračovateli. S dědici, kteří nabídnou auto světu. Světu fandů i světu překupníků1. Bohudík se tak často nepotkáme s dědici, kteří auto nechají odvézt do šrotu. Nepotkáme, neznamená, že vůbec neexistují. Prostě se o tom, radši, nedozvídáme. A tak ta většinová společnost dědiců znamená mnohdy pro starého vysloužilce naději na další život a nebo na obohacený život jiného SPARTAKA. Nejen po přímé linii, ale i z druhé ruky se může kupec dostat k úplné historické dokumentaci k vozu. Obdrží originální fakturu z Mototechny, má doklad o vinkulaci, má dokonce i dopis od ZV ROH, že mu bude přidělen poukaz. Účty prvních nákupů náhradních dílů, první pojistku. A ač je to naprosto nelogické, může dokonce vlastnit vstupenku na kterou bylo auto vyhráno. I to se stalo a svědčí to o tom, že účetnictví pořadatele v tomto případě selhalo a pečlivost schovávání všech výdajových dokladů na straně šťastného majitele zvítězila. 1

Překupník nemusí být chápán pouze v pejorativním smyslu slova. Často právě systematická vyhledávací činnost těchto jedinců vytahuje na světlo kousky, které by se nikdy neobjevily.

42


Ohmataný sešitek ve tvrdých deskách je plný cifer a poznámek o životopisu autíčka. Tehdy se měnil olej a filtr, tehdy jsme jeli do Tater a brali v Popradu benzín po dvou korunách čtyřiceti haléřích. K tomu pár kontaktních fotek šest krát šest z Flexarety právě z tohoto výletu. To vše zvyšuje cenu zakoupeného SPARTAKA. Není v lidských silách popsat všechny způsoby koupě, není v lidských silách je ani zobecnit. Proto se uchýlím k několika situačním příkladům. Auto stojí na dvorku, venku se stmívá, venku je chladno. Ve vyhřáté kuchyni popíjím kávu ze čtvrtlitráku, přikusuji výbornou bábovku a povídáme si s oběma sestrami, dědičkami, o životě, o jejich bratrovi, jemuž SPARTAK patřil a jenž prodat nechtěl. Uvědomuji si, že pro vyřizování pozůstalosti bude nutné vybavit obě staré dámy nějakou písemností a tak propiskou na narychlo sehnaném papíře píši ve dvou vyhotoveních kupní smlouvu. Netřeba velkých formalit, ale tato je nutná i v tomto vztahu plném důvěry. Obě paní jsou milé, není spěch, ale účel návštěvy je jasný. Podepsáno a na voskované plátno kryjící stolní desku jsou pečlivě odpočítávány tisícikoruny a v okamžiku posledního kontaktu poslední bankovky s mojí rukou, rukou kupujícího, v okamžiku, kdy tento vjem ještě doznívá na nervové dráze od palce a ukazováčku do příslušné mozkové polokoule, přestává auto být majetkem prodávajících. Koupeno! Nahoře je malá fotka a dole větší obrázky SPARTAKA. Snad stokrát za těch devět dní prohlédnuté, vše bylo rozhodnuto, vše závisí jen na tom správném okamžiku. Pohled do pravého dolního rohu obrazovky počítače, teď naskočila změna minut. „Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet ... dvaapadesát,“ klik, přihozeno, konec přihazování. Odklepnuto. Je to mojeeee! Tak toto se mi u auta sice nepodařilo, přesto i onen již popsaný Sofort Kaufen Helmutha má stejné atributy.

43


V obou popsaných případech lze koupi auta matematicky vyjádřit jako časový úsek blížící se svou délkou limitně k nule. Nemohu se ale zbavit pocitu, že tak lze stručně definovat jen vlastní akt koupě. Ovšem toto nemá být povídání o aktech, ale o SPARTACÍCH. Koupě auta z hlediska jazykového, tedy ono vlastní slovo – sloveso – koupit, může být posouzena a zpracována i gramaticky. Teorie praví, že sloveso v českém jazyce má sémantickou schopnost rozlišit vztah k plynutí času a ukončenosti děje pomocí vidu. Z tohoto hlediska se slovesa dělí na dokonavá a nedokonavá. Dokonavá slovesa nemají schopnost vyjádřit přítomnost, jejich přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Začínáte rozumět tomu rozdílu, že? Ne? Vždyť je to tak prosté. Koupil - dokonavé, č. min. - toto konstatování gramaticky nic o přítomnosti nevypovídá, budoucnost se z toho věštit nedá. Prostě významově skončilo v minulosti a KONEC. Aha, myšlenka vidu vypadala nadějně, ale toto jsem dokázat nechtěl. Z dosud uvedeného je zřejmé, že jsem tedy zatím popsal a dokonce zdůvodnil variantu konec, ačkoliv jsem ji již dříve zavrhoval. Variantu, kde koupí vše končí, budoucnost nemusí přehazovat výhybku do nějaké paralelní dimenze, vše běží plynule po jedné a té samé koleji. Existence pár desítek kilogramů plechu, drátů, aluminia a mořské trávy a latexu jakoby neměla na život kupujícího žádný vliv. Je potřeba se tím vůbec zabývat? Takto může žít nanejvýše SPARTAKOVEC NETEČNÝ. Koupil, má. Nejen na konci minulé kapitoly jsme však tento způsob nazírání na svět zamítli a proto zkusme jiný náhled. Auto stojí na dvorku, venku se stmívá2, venku je chladno. Přesto se ještě před tím, než půjdeme vše uzavřít chci podívat na předmět mých předchozích traumat i nadějí na první naši pětačtyřicítku. Auto na tom dvorku totiž na mne čekalo od 2

Ovšem stmívá se ještě trochu méně, než při prvním použití té samé věty o stránku dříve. Celé se to totiž odehrává o hodinku dříve.

44


mé poslední návštěvy dva měsíce. Pod plachtou. Je již trošku šero, ale na sítnici se mi promítá superprojekce viděného a fotek z minulé návštěvy. V některých detailech to nesouhlasí. Hodně nesouhlasí. Pan majitel byl prostě ši kula. V tom dobrém slova smyslu. Udržoval SPARTAKA v slušném technickém, ale i estetickém stavu. Dva měsíce pod plachtou vstřebávané vlhkosti však oddělily zrno od plev. Tedy plech od Eprosinu a nátěry od barvy. Hle! Nálezový stav číslo dvě.

Před touto návštěvou jsem si dělal malinko naději, že do auta zainvestuji trošku úsilí a sezónu po absolvování tzv. renovace bez legrace odjezdím a není co řešit. Odhalený loupáček se odrazil i na mé tváři. To nebyla profesionální skepse veteránského handlíře. To bylo zhroucení se snu. Pohádková babička se však rozhodla, že dobrých skutků nebylo ještě dost a že prodá za každou cenu. „To je mi jasné, že to včil vypadá

45


jináč, ale já o tom opravdu nevěděla. A kdybych ještě slevila ..., vezmete si ho?“ „... ano, “ zašeptám. Proč to zde líčím? Protože koupě opravdu není okamžik, ale je to proces plynule navazující na všechny ty krize vedoucí k závěrečné peripetii – rozhodnutí o koupi. A tak jako onen citovaný KANDIDÁT z Hodonína nakonec nekoupil SPARTAKA v Plzni, ač chtěl, tak i na jiné může čekat zásadní zvrat v poslední chvíli. Nebo také zvrat po. Koupí zkrátka nic nekončí a ví a zná to každý, kdo zná... Pro zobecnění vezměme znovu na pomoc všemocnou matematiku. Pro lepší pochopení myšlenky vynesme všechny podstatné události a činnosti od okamžiku, kdy jsem se dohodli s prodávajícím na koupi, na časové ose jako body. Takto znázorněnou množinu nazýváme omezený interval. Slovo omezený nelze chápat jako někoho omezující, nebo dokonce naznačující omezenost duševní, přestože náznak právě toho posledního výkladu se nám již v textu objevil a ještě objeví. V našem konkrétním případě jde matematicky o interval zleva uzavřený, zprava otevřený. To už musí pochopit každý! Zleva, tedy směrem do minulosti3, je uzavřeno. Bylo rozhodnuto. To co bylo před tím již nemá vlivu. Zprava, tedy přes současnost do budoucnosti, je vše otevřeno. Koupili jsme a ocitáme se ve vleku následných událostí. SPARTAK je náš a teprve nyní nastává čas na to, abychom zjistili, co jsme to vlastně získali a co z toho vyplývá a ještě vyplyne. Nic tedy nekončí. Jsme na začátku a konec může nastat pouze následným prodejem! Prodejem z rozumu, nikoliv prodejem z přinucení! Ten je obyčejně základem pro recidivu historie. Mateřský jazyk v psané formě a s použitím základní teorie při přímém důkazu podobné úvahy už jednou selhal. Čeština je však dostatečně ohebná a je samozřejmě schopna 3

Upozornění pro překladatele: Pro arabské vydání je potřeba zaměnit v textu strany.

46


dokázat a podpořit cokoliv. COKOLIV. Známe to všichni jednak z prohlášení politiků a článků novinářských elévů4. Politiků, kteří dovedou včera vyřčená slova dnes vyložit naprosto opačným významem a pisálků, kteří zkompilují jakoukoliv informaci s jinou a aniž by rozuměli nebo věděli, prostě napíší. Vím, nepatří to sem, ale někam jsem to napsat musel a tak je to právě zde. I já se tedy vracím k aparátu české gramatiky a, ejhle, nacházím oporu. Vezměme to z jiné strany. Kupuje – nedokonavé, č. přít. – nyní se zabývá procesem kupování, ale současně si zakládá na budoucnost. „A je to v bedně,“ jak říkají filmaři! Přesto musím s lítostí konstatovat, že v tomto případě čeština nemá například na angličtinu s jejím předpřítomným časem a jeho definicí: „Vyjadřuje děj, který se stal někdy v našem životě, událost se stala v minulosti a je ukončena, ale účinek je stále cítit; není důležité, kdy se děj odehrál.“ Toto je ono příslovečné uhození hlavičkou o hřebíček! Auto stojí na dvorku, poprchává. Vystoupil jsem z plasťáku v uličce vilové čtvrti a otevřenými dřevěnými vraty jej z boku vidím. Na šedomodré karosérii jiskří neslité kapky deště a lákají k prohlídce. Tuhle barvu asi původně měla Anežka, než ji strejda dal po havárii nalakovat na červeno. Tak si ji pamatuji z dětství. Obcházím auto, poslouchám povídání prodávajícího, jak koupil nedávno v autobazaru, ale potřeboval by větší i když taky chce veterána. Motor se zdá být podle zvuku dobrý a brzdy dělal před měsícem. Rekapituluji si v paměti obsah těch dvou mailů, které jsme si po odpovědi na inzerát vyměnili. Auto vidím poprvé na vlastní oči Poprvé mám i představu, jak celkově vypadá. Tehdy se digitální fotky jako přílohy vyskytovaly jen sporadicky. 4

Obě tyto skupiny spoluobčanů se kolem nás vyskytují v množství větším než obrovském. Bohužel.

47


V inzerátu malý snímek zepředu, tu masku pamatuji, chci to! Psal se začátek roku 2001 a já pod vlivem jednoho již zaniklého diskusního internetového fóra a po mnoha marných mailech a telefonátech osobně navštěvuji první auto, které mělo slušně vypadat, být pojízdné a v plně legálním provozu. Můj veteránský život, respektive jeho KANDIDÁTSKÉ období se počítá teprve v měsících a já již asi před sebou vidím svou vytouženou Octávii „59“. Motor naskočí okamžitě. Sedím a dívám se na palubku, která ve mně kupodivu neevokuje vzpomínky na náš první rodinný vůz, který jsme dostali od starého strejdy. Strejda byl opravdu z rodiny a říkalo se mu tak. Strejda. Přesto, že to byl bratranec mojí babičky. Příbuzenský poměr ovšem není zdaleka tak důležitý jako to, že to byl široko daleko jediný příbuzný, který od roku 1959 jezdil ve svém autě. Byl proto předmětem úcty a přirozenou autoritou celé přízně. Jeho žena se jmenovala Anežka. Jedna z těch kouzelných tet, které vždy provoněly mládí synovců a neteří dárkem, či milým slovem. Nedočkali se dětí. Snad proto to auto. Již žádná jiná odnož rodiny nebyla tak přičinlivá, aby dokázala našetřit obnos, jenž představoval průměrný čistý plat za dva roky. A nikdo nebyl tak přičinlivý, aby k tomu ještě dostal poukaz. Strejda ano. Motor bručí a já se rozhlížím po interiéru vozu. Kouřilo se v něm. Čalounění není úplně na konci života, ale žádná paráda. Pamatuji ten vzor z Anežky? Tak jsme pojmenovali strejdovu Octavii, když začala sloužit v roce 1982 v naší rodině. Snad je to ta látka, její barva ano, ale palubní deska naprosto nesouhlasí! „To je divné, že to má jinou palubku,“ pravím prodávajícímu, když vylezu ven a odpovědí mi je vcelku nic neříkající věta, že to takhle koupil. Ukazuje se tak, že na koupi tohoto auta vyjel někdo absolutně bez znalosti věci. Někdo, komu ročník výroby 1958 a pojem Škoda 970, jasně uvedené v mailech, nic neříkaly. Já si jel pro Octávii a ona je tady nějaká Škoda 440. Maska sice souhlasila, ale na 48


blatnících kovové šipky s reliéfem, který luštím jako „Š440“ a totéž napsáno v techničáku. Prodávající na tom nebyl se znalostmi historie škodovek o moc lépe. Ale přesto vyslovil poprvé ono magické: „To je SPARTAK, pane.“ Tehdy ovšem spíše řekl: „To je spartak, pane.“ Bylo to totiž před začátkem světa, před Velkým třeskem, před první koupí. „Kde tady máte bankomat,“ ptám se a z náměstí přivážím za půl hodiny celý můj bankovní limit 5000 Kč. Jako zálohu. Já to totiž koupil. Nevěděl jsem co, nevěděl jsem ani valně proč zrovna tohle, ale věděl jsem, že to orosené autíčko je přesně to pravé a že s ním pojedu na svůj první sraz. To autíčko mne prostě očarovalo. Auto stojí na ulici. Vystupuji z dost ojeté Volhy 21 Combi, se kterou mne čekal majitel na autobusovém nádraží. Nekupujte nikdy auta za deštivého dne. Dočkáte se zklamání. SPARTAK stojí na ulici. Tohle auto je sice naprosto určitě to samé, co jsem před dvěma týdny vlastně koupil, ale je takové nějaké omšelé a taky fleky na laku jsou vidět a ... a tohle je snad i rez. Ale dva týdny pilného studia a konzultací mi stejně říkají, že to není špatná koupě. Kupuji za cenu z faktury Autobazaru a k tomu mi pán přidává sadu nových poklic a nějaké ty, tenkrát ještě náhradní díly, dnes již bych je nazval sysláty. Tedy nad cenu auta za další litr, neb tisíc korun. Ty nové police se mi pak v budoucnosti moc hodily. Věnoval jsem je, za už nevím jakou protislužbu, kamarádovi, Byly totiž na litra, neb tisíc embé. Cítím povinnost uvést, že prodávajícího naprosto neřadím mezi výše zmíněné překupníky. Byl to prostě fanda, který něco chtěl a věděl o tom autě jen o trošku víc, než tehdy já. Koupil. Ale rozhodl se jinak. Dva týdny po prodeji na nátlak rodiny koupil dalšího SPARTAKA! Nasedám a odjíždím na prvních společných 181 km jako čerstvý majitel Spartaka. Auto déšť zjevně přitahuje, protože v půli cesty do něj vjíždím a zjišťuji, že stírač nestírá, ani když mu domlouvám. Na mne si nepřijde. To se spraví. Ne49


spravilo. A dojíždím do Brna v dešti bez stěračů. Později je nouzově přestavuji na systém PAT a MAT na ruční pohon – stačí po odklopení víka s popelníkem odšroubovat to revmatické táhloví z osky motorku5 a – šup sem, šup tam, stěrače stírají. Teď ovšem ještě žmourám přes kapky na skle. Stěrače nestírají, blinkry, blinkry tím prostředním čudlem stále zapomínám vracet, blinkry svítí a pozor! Teplota vody je někde na 105°C! Zastavuji, neb dolévat vodu býval můj úděl na Anežce, Tady je snad vody dost, jen se mění ve skupenství plynné, jak zjišťuji po odklopení kapoty. Pamětliv opařeného rukávu bundy a pod ní i flanelky nasáklé ještě pořád dost horkou párou uchopuji opatrně víčko chladiče z boku sikovkami, odklopím a ono nic. Zážitek z jedné zimy, kdy mi v Octavii zamrzl ledový špunt v systému se neopakoval. Inu přetlakový chladič Octavie a atmosferický chladič SPARTAKA vypadají skoro stejně, ale jen skoro. V tomto případě se jako příčina ukázala vytažená roletka před chladičem. Auto jelo naposledy v zimě a máme teprve duben. No a pak už nic nebrání tomu, aby se Úderník dostal do svého přechodného domova, na dvůr taťkovy firmy. Když jsem se podíval do tehdy ještě na stránkách pečlivě vedené Knihy jízd, tak shledávám, že na nezapomenutelné stěrače ani na vodu jsem v popisu nezapomněl. Kniha dává heslovitý přehled o tom, jak šel život po koupi. Ovšem jen pokud byl spjat s jízdou.

5

stav koncový

počátečníStav

Co se stalo, přihodilo

Ujeto

Kam

Odkud

Datum

Kniha jízd – Úderník – první záznamy.

Šlo o model 1958, tedy s jedním motorkem. U starších modelů tento trik neuplatníte.

50

Brno Komárov Havlíčkův Brod

Jedeme s autíčkem domů po koupi. Prší, stěrač nejede, Se spojkou to neumím, Věčně nechávám zapnutý blinkr! On se nevrací! Postupně si zvykám na spojku. Po cca 20km zjišťuji, že se mi kouří zpod kapoty. Hřeje se motor. Benzinka je na dosah, destilka. Ještě, že to 181 není přetlakové. Po otevření kapoty je vše jasné. Vytažená roletka! To už dnešní auta nemají....Pak už to jede jak po másle. Mám i pár zářezů na pažbě = předjel jsem několik náklaďáků!

43.457 43.638

Vzdálenost 100m tam a 100m zpět. Přezouváme gumy na originální disky (Pozor! Čerstvě natřeno!). Najet na tu jejich zvedací plošinu byl dost horor. Furt mne vracel a rovnal. Už jsem si připadal, že neumím řídit. Pak se ukázalo, že jsem najel přesně po vnitřních okrajích nájezdu. Holt dnešní auta jsou 1 širší. "Pane, když to zvednu, tak se ty kola sklopí, že?". "Jo. To Spartaci dělají." "Aha, tak to uděláme na dvoře."….začalo pršet. To má za to, že nemá nastavovací rampu :o). A ještě mi ušmudlal disky! GRRRR!!!

Dvůr Králové n.L.

17.4.2001

Základna

Autíčko dostalo první soustavnější péči. S vyleštěnou částí karoserie a odmontovanou maskou se vydáváme na Ranč, abychom využili svátků k 76 dokončení přestavby na Spartaka. Cesta proběhla bez problémů. Bylo to boží!

2.7.2001

Brno Líšeň

43.638 43.639

Dlouhá Loučka

43.639 43.715

S novou maskou , světly a bez většiny lišt se vydáváme k poslední fázi první etapy přestavby. V kopci za Sebranicemi získáváme dokonce skalp Forda Escorta, jemuž se motor zdaleka nezachoval v ta71 kové kondici. O málo okamžiků se ukázalo, že si mladý řidič jen špatně odřadil :o). Parkujeme náš skvost na hlídaném parkovišti a budíme zaslouženou pozornost obsluhy..

Pneu servis

43.715 43.786

Brno Komárov

Brno-Start VC Brno-Líšeň

43.786 43.804

Dlouhá Loučka

Už zbývá jen domontovat lišty. Takže šup na základnu . ( Sponky na lišty byly vyrobeny podomácku z drátu na hřebíkovém forychtunku a 18 zakaleny nad plynovým sporákem.) Policie ČR si nás zatím nevšímá!

Brno Komárov

43.836 43.962

8.7.2001

Celkem se ukazuje, že v kopcích taktak stačíme tempu :o(. Troják a DOST plynu. Jenže to řve tak, že se bojím přidat. Zvyknu si. Začíná pršet. Stěrače 126 zase jedou na ruční pohon spoljezdcem. Jedem na akci Kachlička 2001

4.7.2001

9.7.2001

13.7.2001


Jak jsem již napsal, motivem pořízení si staré škodovky byla chuť zúčastnit se srazu, na který mne nalákalo jedno diskusní fórum. Bez tohoto dokumentu bych si již dávno nepamatoval, že se první cesta konala 17. dubna 2001. Naopak si pamatuji, že teprve týden před akcí nastalo dlouho odkládané závěrečné horečné strojení, před nímž byl ovšem zakoupen 51


VRAKOUŠ, dárce originální přední masky. Proč to píši právě sem? Protože je té tabulce vidět, že teprve okamžikem koupě a první jízdy se začalo něco dít. Během těch dvou týdnů od spatření a rozhodnutí se autu dostalo té cti, že získalo jméno. K vysvětlení jeho genealogie použiji opět text z jeho prvních webových stránek: „Proč Úderník a proč (druhým jménem) i Tupolev? Toto auto bývalo kdysi k přednostnímu prodeji na tzv. Údernickou knížku. Navíc práce na jeho renovaci bude vyžadovat nasazení vpravdě Stachanovské (najdi si ve slovníku). Každý úderník má mít svoje jméno. SPZ TU 49-42 evokovala jednoho současníka éry vzniku nejkrásnější tváře (masky) Škodovky - slavného konstruktéra Tupoleva.“ Tupolev se postupně z názvosloví vytratil a Úderník se stal novým členem rodiny a prvotním hybatelem toho všeho, co následovalo. A právě Úderník je ten, kdo si zaslouží veškeré toto povídání. Až dočtete do úplného konce, pochopíte, že klaďas je právě on. Pokud jsi čtenáři, přežil a dočetl až sem a pokud si pamatuješ, co zde bylo dosud napsáno, asi jsi teď na rozpacích. Nikde žádné touhy po SPARTAKU, nikde ta pravá a shora popsaná KANDIDÁTSKÁ muka. Ano, je to tak a přiznal jsem se k tomu i dříve a veřejně. Stal jsem se SPARTAKOVCEM omylem a může mi být vyčítáno, že do tohoto omylu jsem s vysokou pravděpodoností uvedl mnoho dalších. Jak již však bylo deklarováno, jsem SPARTAKOVCEM NÁHODNÝM a oni pomýlení jedinci se následkem toho stali SPARTAKOVCI INSPIROVANÝMI. Vidíte, jak je dobré si hned na začátku roztřídit pojmy? Hned to vše vypadá jako promyšlené a pod kontrolou. Strašně moc bych to nyní chtěl dovysvětlit pomocí jednoho 52


podobenství z aktuální politické scény. Kdo si ale za padesát let vzpomene na jistou stranu, jednu bývalou squatterku, co nevěděla nic o biomase a jednoho otce jejího dítěte, který, ač na začátku netušil která bije, se pak statečně a kvalifikovaně za biomasu bil. Zkrátka to musíte chápat i bez pomůcek. Takže konec. Vlastně začátek.

53

Spartakovci, aneb 40 HP proti času

Recommend Documents