Deník
PERU 2005 Po návštv Nepálu se Peru na našem indexu míst na zemkouli, která bychom rádi navštívili, dostalo na první místo. Nejsou doležité dovody – jsou stejn jenom pocitové. V potu tyY lidí (Jana a Pepa – rodiové, Iva a Standa) jsme postupn pYipravili cestu a to i vzdor tomu, že náš byt zel prázdnotou (Jana by radji investovala do chybjícího nábytku). Rok pYedem jsme se zaali trochu vnovat Španlštin, což nelze než doporuit, výbru míst, které chceme vidt, a vobec celému itineráYi. Nakonec jsme objednali letenky u KLM (Iberia byla sice lacinjší, ale znamenala zkrácení celkového pobytu v Peru). Nakonec pYišel vytoužený den. 28.7. 2005 - tvrtek Odlet má být s SA sice v 7.00, ale je o 15 min. opoždn, v Amsterodamu jsme v 8.35, v 11.05 pokraujeme s KLM do Limy pYes Bonaire. Letadlo do Limy je McDonnell Douglas MD 11 pro 282 lidí, max. rychlost 880 km/hod., vzletová hmotnost 280 t, dolet 11.400 km. Servis je skvlý. Pohodlí v letadle se nedá srovnat s letem do Nepálu. PYedpokládaný pYílet na Bonaire je 14.25 místního asu. Bonaire je malý ostrovek v Karibiku patYící Nizozemí, které na sever odtud má jedinou hranici s Francií. PYistává se kvoli doplnní pohonných hmot a výmn posádky. ást cestujících vetn nás vystoupila si protáhnout tla, ást cestujících zde svoj let koní a tráví zde zYejm dovolenou. Linka do Limy je pln vytížena – po nasednutí zpt, je letadlo opt plné.Teplota byla 32 st. C, na sluníku asi 50 st. C a vlhkost skoro 100%, fouká silný vítr. Asi za hodinu jsme pokraovali do Limy. PYelet And byl krásný – prales se jevil jako na krátko stYižený trávník a bílé ostré vrcholky hor vypadaly jako maketa. To už sluníko zapadalo, takže v 18.14, když jsme pYistávali v Lim, byla už tma a asi 18 stupHo. asový posun do Limy ml být 6 hod., ale hodina letního asu fakticky znamená 7-mi hodinový rozdíl proti našemu. Z Prahy pYes internet zajištný hotel i hotelové taxi – vše klaplo, jak mlo. Jen pro nás poslali taxíky dva místo jednoho – po 12 USD (pozdji jsme uinili lepší cenovou zkušenost). Pro pYíšt to znamená i takové detaily dohodnout pYedem. Hned na letišti jsme vymnili njaké peníze - za 1 USD 3,20 Solu. Hostel Incahaus ve tvrti Miraflores po 30 USD za pokoj pro dva, je solidní – istý s vlastní koupelnou. Mladí si ale stžovali na hluný pokoj (. 8) do ulice. Náš (. 14) nebyl zcela tichý, ale nebylo to špatné. Protože jsme letli proti asu, mli jsme poYád tvrtek, když jsme pYiletli do Limy byla fakticky 1hod. po polnoci našeho asu již v pátek, v Lim ale stále tvrtek. PYiletli jsme v dob oslavy osvobození (Peru se osvobodilo r. 1821 pod vedením Simóna Bolívara). Celá Lima slavila a slavilo celé Peru, jak jsme se pozdji pYesvdili. Ješt veer jsme vyrazili do parku pYed hotelem. I zde probíhaly oslavy. Park byl plný lidí, ti tancovali pYi hudb (která nevyYvávala do okolí), jedli místní pochoutky a bavili se mezi sebou. Proti pravidlu o opatrnosti pYi stravování ve stáncích jsme si dali žemli s nkolikerým druhem masa, cibulí a hoYicí. Výborná. Pozdji jsme mli zjistit, že v Peru se vobec dobYe a ne draho jí. Je možné si vybrat od vyložen místních specialitek až po bžné evropské jídlo. Peruánci sami jsou velmi pYívtiví a pYátelští, v žádném pYípad však vlezlí (až na malé kluky, kteYí se pYiživují jako istii bot i prodavai pohlednic). 29.7. 2005 – pátek Poasí ráno nic moc - bylo zataženo, v noci pršelo. V Lim vobec je hrozný smog. Sluníko pod úhlem tak 45° nad obzorem není nebezpené pro oi, tak hustý smog v té dob byl. Den jsme strávili v Lim, upYímn Yeeno, není to pYíliš zajímavé msto. To neznamená, že však se nenajdou pro stYedoevropana zajímavá místa, i nkterá místa v okolí Limy nejsou bez zajímavosti (ty jsme však nenavštívili). V Lim samotné je asi šedesát muzeí. Taxíkem jsem jeli do centra na nám. Plaza Mayor (kdo by nenavštívil centrální námstí) – je zde proslulá katedrála, vládní budova, v okolí Yada kostelo a další. Jeden z kostelo trochu stranou jsme navštívili - kostel San Francesco – barokní to chlouba, i když trochu zašlá. Možná to ani dlouho nebude trvat a kostel zmizí zakryt holubím trusem. Kostel sv. Františka (San Francesco) byl založen 1546 a dostavn 1674. Je zajímavý svojí knihovnou (s cca 20.000 uchovanými díly, pYiemž nejstarší jsou z cca r. 1400) a svými katakombami. V nich byli pochováváni mrtví do poloviny 18. století ve "studních". Odhaduje se, že zde bylo pochováno 70.000 lidí. Dovodem k tomuto zvláštnímu zvyku byla skutenost, že do poloviny 18. stolení nemla Lima hYbitov. Také dYevné konstrukce a Yezba stojí za pozornost. Z muzeí jsme si vybrali archeologické na Plaza Bolívar (též Plaza de la Inquisición nebo del Congreso) – budova s http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
atriem, kolem kterého jsou jednotlivé místnosti se sbírkami z pYedincké doby – keramika, textil, mumie, kamenné a jiné nástroje a zbran. Muzeum velmi pkn a systematicky dokládá bohatost pYedinckých kultur. Odtud jsme zamíYili podívat se na Tichý oceán – šedivý jako obloha, nepYívtivý. TaxíkáY se kroutil, 16 Solo se mu zdálo málo, za které nás vezl od muzea, k moYi, tam 10 min. ekal a pak ješt k hostelu. Ale protože hned za ním stálo další taxi, nakonec souhlasil. I pYes vlny hrozící botám a kalhotám jsme neodolali a ponoYili do moYe své ruce – no moYe jako každé jiné. Na pobYeží bylo velké množství rybáYo, nkolik odvážných surfisto (ti jak tuleni s hlavami nad vodou neustále vyhlíželi vlnu, po které by se mohli svézt), na pobYeží hodn postávajících lidí a hrajících si dtí. Všichni peliv ist obleení. 30.7. 2005 – sobota PYesun do Arequipy (2325 m n.m.). V 10.30 na letišti, odlet ve 12.30 byl zpoždn o 45 min. Cesta na letišt pYišla na 25 Sol (na pYíšt je to "naše cena"). Šedivá Limo adieu! V cca 14.40 vystupovali z letadla (spolenosti LAN Perú) v Arequip. PYivítala nás jiskYivá modrá obloha, hYející sluníko, i když prý bylo jen 16 st. C, a fantastický svží vzduch. Jaký rozdíl proti Lim! Vítají nás dva Indiáni v místním kroji. Teprve o pár okamžiko pozdji zjišeujeme, že jsou z betonu. Nad mstem se tyí témY ideáln symetrická sopka El Misti – 5822 m – s bílou epikou - krása. Sopka nad mstem v nás vzbudila pYedstavu Pompeí. No snad ješt poká. Vybrali jsme si jeden taxík (za 6 Solo) a nechali se odvézt do njakého cenov dostupného hotelu. Od taxikáYe jsme se dozvdli, jméno msta složeno ze tYí keuánských slov Are qui pai. Což prý znamená erné spodní prádlo. Inu, Yekli jsme si, jiný kraj jiný mrav. TaxikáY ml asi zkušenost, že dostane více, když sdlí turistom njakou podrobnost. Pro echy byla asi tato nejvhonjší - usoudil taxikáY. Nutno však pYiznat, že u nás v tomto smru moc nepochodil – dostal jen smluvenou cenu. V echách však platí nkteré zákony, které si vozíme s sebou. Zde máme na mysli ten o krátkých nohách a lži. Pozdji, když jsme si povídali s jedním provodcem, který hovoYil (možná) keuánsky, se ukázalo, že erný se Yekne "jana" (šp. transkripcí llana). To ale bylo v rozporu s tím, co jsme vdli od taxikáYe. Pravda se má prý takto: Když nejvyšší incký (správn by se mlo Yíkat keuánský, ale indiány z dob Inko nazývají historikové zcela nelogicky Inkové. Inka byl jen jeden – incký vládce) boh Inti se procházel po zemkouli (pYesnji jen po Jižní Americe) potkal jej velký Inka a Yíká, že hledá místo pro velké msto. Na to mu Inti odpovdl: "Are qui pai!" Tedy: "Zde zostaH!" Která z verzí platí, nevíme, ale vYíme té druhé, aniž jsme zkoumali pravdivost jakékoliv z nich. Arequipa, pYesnji okolí dnešního msta, se zdá, že má bohatou historii. Jsou zde pozostatky osídlení z doby asi pYed 7.000 lety, neboe místní krajina byla velmi úrodná. Asi se o ní tahali rozní vládci. My víme o Amayarech, nepYátelích Inko a Incích samotných. Vlastní msto z našeho hlediska bylo založeno Španly r. 1540 – my jsme zde vlastn byli bez 8-mi dno o 465 let pozdji. Ubytovali jsme se v hostelu Gobernador po 60 Solech za dvouložkový pokoj. Vybavení hotelu velmi pkné, místo tiché. V uritém smyslu pYipomínal luxusní hotely z první republiky. Odpoledne jsme vyrazili do msta sehnat spojení do Chivay a kaHonu Colca. Hlavní nám. Plaza de Armas (snad ve všech mstech je námstí La Plaza, nkdy de Armas nkdy Mayor, ale chcete-li na centrální námstí není tYeba hledat, jak se jmenuje) je v tzv. koloniálním stylu, je opravdu krásné – uprostYed park s palmami, po obvodu sice silnice, ale lemovaný domy s podloubím a v patYe arkády – vše z bílého vulkanického kamene sillaru (z nho byla vystavna snad celá Arequipa, ta má pro tento kámen pYezdívku La Ciudad Blanca (Bílé msto). Námstí vévodí katedrála (nazývaná jak jinak než La Catedral). Do ní jsme se podívali. Nutno pYiznat, že jsme byli zklamáni, vobec jsme byli zklamáni takovýmito památkami, prostý neobeznámený divák jsa zhýkán evropskými skvosty bude asi tžko hledat zalíbení ve stavbách, které po sob zanechali Španlé (omluvte názor amatéra). Sillar není (asi) vhodný pro jemné opracování, na které jsme uvyklí. Možná hraje svou roli i to, že Španlé vtrhli do osobité kultury, která byla ve své podstat o mnoho tisíc let zpoždna. A tak na kostelech i jinde jsou reliéfy svým obsahem kYeseanské, ale formou jsou incké – ploché, bohaté na tvar, ale jednoduché. Odpoledne jsme se vydali na pYedbžnou prohlídku msta spojenou se sehnáním jízdenek do dalšího místa: Chivay. Autobusové nádraží je jako velká tržnice. Prodavai jízdenek vyvolávají napY. "Lima, Lima, Lima. - Arequipa, -quipa, quipa. - Cuzco, ..." Bez Španlštiny tam nekoupíte ani verejší rybu. Naproti stánkom s jízdenkami na autobusy jsou krámky s potravinami, bonbóny, hrakami, zeleninou, ovocem a boh ví ím vším. Vše je však isté, mnohé je zabalené. Když upadne chléb (jako naše houska), tak se prost pYidá k ostatním. Lidé se motají všude, ale jsou ohleduplní. Jsou zde prostí lidé i ti lépe obleení, chudí i ti pYi penzích. Respektují se všichni navzájem. Možná, kdyby se tito lidé dostali k nám, a vidli by na našich nádražích bezdomovce, žebráky, smradlavé lidi válící se ve vlastních výkalech, zlodje okrádající na pokání i bezostyšn pYepadající cizince, asi by si pomysleli, jak jsme chudá zem. Jakou autobusovou spolenost vybrat? Pro našince je tu celé rozptí sazeb. Zvolili jsme zlatou stYední cestu – spolenost Reyna. Zde jsme si poprvé koupili bonbóny s kokou (pYesnji Standa, který je koupil na pYípadné problémy s nadmoYskou výškou, se kterou jsme se mli potýkat hned následující den). Nekoupili jsme chléb – ješt jsme moc nedovYovali místní istot. Udlali jsme chybu. Pozdji jsme po Arequip lítali a hledali, kde koupit pan (chléb). Ten se prodává spolu s cukráYskými výrobky. Bohužel cukrovinky zostaly, chléb byl vyprodán. Místní cukráYské výrobky jsme však vyzkoušeli. Stálo to zato – v tomto smru pYedí nejednu evropskou zemi (krom té naší). http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
Na veeYi jsme byli ve velmi hezké hospodce s místní stravou: dámy si daly brambory se sýrovou omákou, Pepík plátek z lamy, Standa kuYecí steak. PYekvapením je, že pYílohou jsou hranolky. V Peru jsou tisíce druho brambor a my dostaneme hranolky! Tento fakt jsme ocenili až pozdji. K pití erstvé džusy z ananasu, papayi, Standa ochutnal Incacolu – chutná jak rozpuštné bonbóny - vzpomínka to na limonády v dtství (rodio). Mla být i peruánská muzika, ale my jsme opustili hospodu dYíve, než muzikanti dokonili své dlouhé pYípravy. Škoda! Po pozdjších zkušenostech lze Yíci, že nabízená jídla byla asi tak typická jako typická eská kuchyn v Interkontinentálu. Po návratu do hotelu jsme byli obvinni, že jsme zaplatili neplatnou bankovku – 100-solovku (zpoátku jsme si mysleli, že myslí falešnou – billete falso). Na jejich Yei, že nám to v bance vymní i snadno udáme jinde, jsme nepYistoupili (a udlali jsme dobYe – asi by nás s ní v bance pYinejmenším vyhodili. Jim samotným prý hrozily tresty – gesto jako povšení, ale toto slovíko jsme ve Španlštin neznali). Pokud jsme jim skuten dali neplatnou bankovku, pak to mli reklamovat hned, resp. než jsme opustili hostel, ne až po 4 hodinách. Závada na bankovce byla totiž tak zYejmá, že místní ji absolutn nemohou pYehlédnout. To jen balíci cizinci ano. Bankovka navíc byla znan zmuchlaná na rozdíl od tch, které jsme dostali. Asi na nás nco zkoušeli. V každém pYípad nám to zkazilo náladu a dovru v hotel jsme ztratili. Tak jsme se rozhodli se do nj již nevracet. Nutno však pYiznat, že jinak jsme tam byli spokojeni. Nicmén jsme na této epizod vydlali. Ješt pYed odjezdem do Chivay jsme si zamluvili jiný hotel a za poloviní cenu. 31.7. 2005 – nedle Jedeme do Chivay (3633 m n.m.), odtud totiž plánujeme výlet na Cruz del Kondor a kaHon Colca. Do Chivay vyjíždíme ve 12.00 se 1 hodinovým zpoždním. Autobus je neskuten nacpaný, ješt že máme místenky. Z poátku je cesta dobrá – asfaltovaná, jede se pohodln, ale asi po hodin jízdy vjíždí autobus na prašnou kamenitou cestu, k tomu se projevuje nadmoYská výška (pYekonáváme 4800 m), nedýchatelný vzduch v autobuse a k tomu všemu všude pYítomný prach ze silnice. Modlili jsme se, kdy už konen pYedjedeme to auto pYed námi – každé auto zdvihalo tolik prachu, že za ním z pohledu zezadu nebylo vidt auto pYed námi. Asi by to probudilo i mrtvého. Do Chivay pYijíždíme pYed 4. hodinou. Nechali jsme se zverbovat místním taxikáYem, který nás odvezl do jakési haciendy evidentn místní podnikavá rodina se jala vydlávat na turistickém ruchu. Paní byla docela sympatická a tak jsme si Yekli, že jí, jako zaínající podnikatelce, necháme vydlat. Cenu vyslovila hodn potichu – ve vedlejší místnosti bydlela dv dvata z USA – platila 60 Solo (ale za dv osoby). Paní domácí to s cizinci umí. Z ásten vydláždného dvorku je vchod jednak do pronajímaných místností, do vlastní obytné ásti a do jídelny, možná i do njakého chlívku. Na dvoYe se promenuje malá lama spolu s dalším domácím zvíYectvem. Ubytování máme ve tyYložkovém pokoji po 45 Solech s vlastním sociálním zaYízením, ale studenou vodou (druhý den se ukázalo, že alespoH trochu teplá tee, když se otevYe pYívod). Tady poprvé poznáváme velké rozdíly mezi teplotou ve dne a v noci, v Arequip to ješt nebylo moc patrné, i když i tam jsme se veer museli obléknout). Objednali jsme si veeYi po 13 solech. NedovaYené špagety s rajským protlakem – nepoživatelné, omeleta se zeleninou s rýží byla poživatelná, hranolky a fazolkami. Vše bylo to hlavn studené. Nejlepší asi byl pstruh s rýží a hranolky. Polévka byla zeleninová, nejspíše z pytlíku, ale hlavn byla teplá. Nejlepší byl mouník: banán s medem. Ukonili jsme to freanem becherovky a šli jsme spát. Paní podnikatelka asi v kuchyni nebyla jak doma – velký to nedostatek v této branži.
1.8. 2005 – pondlí Vstáváme v 3:45, protože v 5.00 jede autobus (po 3 Solech) smrem na kaHon Colca. Jenže má zpoždní. Když jsme ztratili trplivost, Yekli jsme si, že zakoupené jízdenky vrátíme a pojedeme nejbližším autobusem (jezdilo jich tu hodn – asi na této trati je nejlepší se podívat, který autobus pYijel a koupit si do nj lístky a rovnou jet). Místní dohlížitel poYádku si vyslechl stížnost a požadavek. Pak se podíval do dálky a Yekl, že už to nestojí zato, že už jede a ukázal do temnoty na pár svtýlek klikujících po neviditelných serpentinách silnice klesající z výšky 4200 m. Takových autobuso již z výšky 4200 m pYijelo noní tmo nkolik. Považovali jsme to za neochotu nco mnit. Nutno však pYiznat, že když svtýlka se proklikovala až na nádraží, byl to opravdu náš autobus. Teprve v tu chvíli nám došlo, že každý autobus (i spolenost) má svoje svtýlka rozmístná po autobusu. Asi to má své praktické dovody. Konen vyjíždíme v 5:35 jsme poYádn vymrzlí - bylo odhadem mínus 5 - 10°C. Opt po prašné silnici. Dorážíme kolem 7. hodiny na Cruz del Condor, kde nás eká nemilé pYekvapení v podob vstupného po 7 USD ( v provodcích se píše 2 USD) – hádání je nad naše síly – podle našeho to byli podvodníci, ale nabitá pistole místního policisty budila respekt u jednoho lena týmu. Colca canyon – nejhlubší kaHon svta (kam se na nj hrabe Grand Canyon). Je dlouhý 100 km a promrná hloubka je 3400 m. To se uvádí na Internetu. Je však nutné vdt, jak je hloubka mYena. To se však na internetu neuvádí. Nicmén v míst, kde jsme byli, je hloubka opravdu neuvYitelná – 1200 m prakticky kolmo dolo. Cruz del Condor je vyhlídka nad kaHonem Colca. Lze zde pozorovat kondory. Vyhlídka je krásná, kondoYi se skuten objevují, plachtí a pYedvádjí se. Jsme ve výšce 3200 m, kaHon má hloubku 1200 m, alespoH to píší v provoci. PYijeli jsme hodn brzo. Je nás tu jen pár. Kdyby nebylo vidt protjší stnu kaHonu, lovk by snadno uvYil, že je na konci svta. Z prostoru kaHonu se neozývá žádný zvuk. Náš vlastní hlas i zvuk v kaHonu mizí, ozvna neexistuje. Ranní sluníko maluje nejroztodivnjší barevné efekty. Dohlédnout na dno není vobec jednoduché. KondoYi však tak brzo nevstávají (asi mají více rozumu). Jejich rozcvika, nebo spíše kondiní let, zaíná kolem osmé, ale letecký provoz zYejm zaíná až kolem deváté. Nebylo nám http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
jasné pro to dlají. Teprve pozdji jsme se dozvdli, že kondory drží v míst potrava. Potrava pYipravená lovkem, poražená ovce i nco podobného. Ten lovk asi také nemá ráno moc nachvat. kolem desáté je zde každý metr vyhlídky a svaho obsazen turisty – tch tu je mnoho autobuso. Pšky jsme pak pokraovali po okraji kaHonu do Cabanaconde. Po stranách kaHonu jsou terasy, kde žije indiánské obyvatelstvo. Jsou patrná políka na terasách zbudovaných o 1000 m výše nad vesnicí. Pohodlnou chozí jsme kolem 13. hodiny došli do Cabanaconde – vesniky s prašnými ulikami, istým a úhledným vydláždným námstíkem s fontánou. Protože jsme ekali do 14 hodin na autobus, z nedostatku asu jsme navštvovali místní obchodky s ovocem. Zde jsem pYišli na chue banánom, pomeranom a pYedevším vynikajícím mandarinkám. Ty jsme pozdji všude kupovali. Po návratu do Chivay jsme v nedaleké (cca 3 km) La CaleYe navštívili termální lázn. Vstup po 10 solech (sin guía = bez provodce). Bylo skvlé umýt se v teplé vod a pak se vachtat v horkém bazénu. PYekvapením bylo, jak je únavné plavat v horké vod, dále pak i to, že po vystoupení z bazénu, když jsme se ješt osprchovali a pak oblékali, nepocítili jsme žádný chlad, a to již byla tma, tudíž pod nulou, tlo si poYád drželo pYíjemné teplíko. Jeho zásoby jsme vyerpali až v místní restauraci. Vybrali jsme si restauraci na námstí – paní podnikatelka náš odklon od její kuchyn kvitovala slovy ve smyslu, že hledáme zmnu. To jsme jí odsouhlasili, jen jsme nemli odvahu Yíci, že ta zmna musí být opravdu radikální. Nutno však Yíci, že jsme mli trochu obavu, že jsme zavítali dále od civilizace (naší) a že si budeme muset na místní blafy, když ne zvyknout, tak alespoH akceptovat. Po pYedchozí veeYi jsme si spravili chue pstruhem na esneku (pstruzi z Chivay jsou uznávaní), kuYecím steakem s rýží a omeletou se žampiony. V 9 hod. jsme ulehli. 2.8. 2005 – úterý PYesouváme se zpt do Arequipy. V 9.45, opt se zpoždním (1/4 hod.) vyjíždí zcela pYeplnný autobus. Je s podivem, že se na prašné a hodn rozbité silnici nerozsype. Trochu zázrak techniky. Teprve po dvou hodinách jízdy vjíždí na asfaltovou silnici a po 13. hodin pYijíždí do Arequipy. Zamluvené ubytování na námstí na první pohled se zdálo nic moc (hroza, jak jsme stále zhýkaní) - nebylo uklizeno po pYedchozích hostech, neboe pYedpokládali, že pYijedeme pozdji (asi komunikaní šum - anglitin nerozumli a naše španlština také nevynikala vysokou vytYíbeností, takže rozptzl nkolika hodin byl výsledkem), ale nakonec bylo ubytování dobré. a byli jsme spokojeni. Pohled na v noci osvtlenou katedrálu z balkonu restaurace, která k hotelu patYila, byl opravdu nádherný. Konec konco pokoje jsou po 30 solech, což je dost levné. Dalo se pYeprat prádlo a na stYeše usušit. Protože pokoje byly do vnitYního traktu, byl tam klid. Odpoledne jsme navštívili klášter Santa Catalina. Je to takové msto ve mst (ulice se jmenují po španlských mstech), dodnes jako klášter funguje, i když už jen menší ást. Zvláše atria jsou krásná. Klášter je vystavn opt z bílého kamene. Každá ulice je obarvena jinou barvou, pojmenována po njakém španlském mst a v jeho duchu také upravena. Monasterio de Santa Catalina – klášter ostavený v 16. století zaujímá plochu 20 426 m2. Žilo v nm asi 450 jeptišek izolovaných zcela od okolního svta. Samy si zajišeovaly vše potYebné, nadbytky vymHovaly za vci, které nebylo možné vyrobit v klášteYe. Se vstupem do objektu musel souhlasit biskup, který ml vstup povolen. Styk s okolím byl jen skrze zamYížovaná okna. Jednotlivé ulice jsou pojmenovány podle španlských mst, pYiemž si do vtší i menší míry ponechávají charakter msta, po kterém byly pojmenovány. Jsou zde místnosti pro spaní s tím neprostším vybavením (pouhé pryny) až po pohodlné postele a s pomrn luxusním vybavením pokojo. V obrazárn jsou obrazy kuskenijánské školy. Po 400 letech byl v roce 1970 z ásti zpYístupnn veYejnosti. PoveeYeli jsme v otevYené restauraci na námstí. Domy mají v prvním patYe nad podloubími, kde jsou nejroznjší krámky, arkády a v otevYených prostorech jsou restaurace. V dom, kde jsme ve druhém patYe bydleli, byla o patro níže taková restaurace – Seranata des Balcones. Byl odtud krásný výhled na osvtlené námstí, který jsme si pak ješt zopakovali pYi snídani, ale to už bylo ozáYeno ranním sluncem. Na veeYi jsme si pochutnali, mli jsme rybu corvinu, s omákou z krabo nebo z jakých potvor, sdce z lamy s bramborem a smetanovou omákou. 3.8. 2005 – stYeda PYesun k Titicaca. Odjíždíme do Puna dle jízdního Yádu v 8.30, fakticky opt se zpoždním spoleností Sur Orientál po 25 Solech. Mli jsme zájem o v provodci doporuenou spolenost Cruz del Sur, ale ta mla již vyprodáno. Ve výbru jsme neudlali chybu. Cesta byla zajímavá, poznali jsme jihoamerickou pampu zpoátku sušší, pozdji se objevily potoky a pampa byla zelenjší, míjeli jsme jezero Salinas. Po 3,5 hodinách jízdy jsme vjeli do msta Juliaca, hodn rozestavné, hlavní ulice betonová, vše ostatní prašné V tom prachu se všichni popelí, hroza. Vše šedivé, špinavé, odpadky všude, tak hrozivé msto jsme nevidli. Celé msto je ve výstavb. PYi cest do a z msta jsou vidt tisíce malých cihelen, které zásobují celou Juliacu. Možná, že každý, kdo chce si postavit dom v Juliace, musí mít svoji cihelnu. http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
Po další cca 1 hodin vjíždíme do Puna (3800 m), které leží na bYehu jezera Titicaca (8500 km2). Máme msto jako na dlani. Na svazích okolních kopco se rozkládají všechny stejné ervenošedivé domy. Jsou totiž vtšinou z nepálených cihel, z venku neomítnuté. Ty lepší domy v centru jsou již omítnuté a obarvené. V betonové konstrukci jsou místy nepálené cihly místy již pálené. Cihlám v Peru padne za obe hodn pody – netží se, ale sbírá se horní vrstva asi 40-ceti centimetro pody, míchá se s trávou a nohama zašlapává do forem. Pak se suší na slunci. Pak pYípadn vypalují. V autobuse se nám vnutil njaký místní obchodník s ubytováním s nabídkou na ubytování. Z toho, co nabízel, jsme kývli na hostel Vylena, protože byl i v provodci a odpovídal našim pYedstavám. Pokud ho vezmeme, zaplatí taxi. Jenže hostel byl obsazen, tak jsme jezdili po okolí, taxikáY byl zjevn otráven a nakonec jsme zakotvili v hostel San Antonio na ulici Huancané, kousek od centra – prostý, ale istý, máme vlastní koupelnu s teplou vodou po 40 solech. Obchodník si také nakonec oddechl a byl nakonec rád, že jsme pYispli na taxi. Asi s námi nakonec neudlal velký kšeft. Vyrazili jsme do msta sehnat lístky na výlety na jezero: za 30 Solo/osobu máme zajištn výlet na ostrovy Uros a Taquile. V cestovní kanceláYi Kingdom travel jsme sehnali cestu autobusem do Cuzca po 25 USD a výlet do Copacabany v Bolívii jako východiska na Slunení ostrov po 35 USD. S uvedenou cestovkou máme opravdu dobré zkušenosti. Sice nkteré vci organizan nebyly dotaženy, ale k domluv staí anglitina a španlština naprosto bohat.
4.8. 2005 – tvrtek Vstáváme v 5.45, protože v 6.40-7.00 nás má vyzvednout taxi a odvézt do pYístavu. Klaplo to, vždy je to nervák a sázka do loterie. PYeci jen neznalost místního prostYedí vyvolává pocit nejistoty. Jezero Titicaca – 3.827 m.n.m. Podle incké mytologie toto jezero dalo vznik Inkom – syn boha slunce Manco Capac se svojí setrou vyskoili z jezera, aby založili Cuzco – srdce pozdjší Yíše Inko. Jezero prý též posloužilo jako úkryt zlata (pYedevším zlatého Yetzu Inky Huascara 2 tuny tžkého pYed tím uloženého v Korikanov chrámu v Cuzcu) pYed chamtivými Španly. PYed Inky zde žili Aymarové, kteYí jezero považovali za posvátné (centrum aymarské Yíše bylo na bolívijských bYezích jezera). O geologickém vzniku se vedou diskuze. Snad vzniklo jako glaciální jezero, snad bylo souástí njakého Yíního systému. Geologové dokonce tvrdí, že pYed 100 lety snad zde zaala i sopená innost (to by mohlo být vysvtlením úbytku ryb). Puno – msto založené Španly 1668 na bYehu Titicaca. Své velikosti vdí objevu stYíbrných dolo nedaleko (Gasparem a Jose Salcedo v r. 1657) – stalo se velice bohatým centrem obchodu.
Když jsme pYišli na molo, vidíme jednu lo vedle druhé – je jich nejmíH padesát. Která pak je naše? Kupodivu se doptat nebylo tžké. No ale jak se vymotáme z té záplavy plavidel? To také kupodivu nebyl problém. Umjí to. Motorovou lodí pro cca 30 lidí jsme zamíYili k ostrovu Uros. Ostrovo Uros je pYes tyYicet. Jde o unikátní plovoucí ostrovy stavné z rákosu, kde indiáni žijí v chýších z rákosu a vše je z rákosu. Na dvou z nich jme vystoupili. Pohybujeme se po mkkém mírn se pohupujícím pYíjemn vonícím podkladu. Provodce vysvtlil, že každý den se ostrov upravuje – pYidávají novou vrstvu rákosu, neboe ostrov se trvale potápí, a tak je nutno neustále nahrazovat zetlelou ást novou plovoucí. Vysvtlil i stavbu lodí. Ale i sem pronikají nové materiály a s tím vznikají i nové technologie stavby - dnes s využitím PET lahví a igelitu. Na místním voru rovnž z rákosu se pYeplavujeme na další z tchto ostrovo. Mají zde hezké upomínkové pYedmty: koupili jsme si lodiku z rákosu a kobereek na ze. V provodcích se píše, že zde indiáni již trvale nežijí, jen sem dojíždjí, aby se pYedvádli turistom. Provodce tvrdil, že to není pravda, že zde žijí trvale, tedy i v období dešeo, proto se ostrovy smí navštvovat do 10 hodin dopoledne, aby indiáni mli as pro sebe. Tžko Yíci. Jeden indián zde drtil obilí jen, když ho nkdo fotil (a to nebylo zadarmo). Musíme pYiznat, že i zde je vše zkomercializováno. Plují zde lodi, které zde nikdy nebyly – pro turisty je potYeba vždy nco vymyslet. Dle provodce se na ostrovy Uros uchýlili Indiáni, kteYí prchli pYed Aymary na jezero. Ti zjistili, že "ostrované" jsou tak chudí, že nemá smysl je vobec dál pronásledovat a vobec se o n zajímat. Dnes ale jezero Titicaca nedává takové množství obživy – ryby témY vymizely, introdukované se také neosvdily. Takže indiánom z ostrovo Uros hrozí zkáza. Ta již konec konco zaala – z povodních as 2000 rodin jich dnes žije na ostrovech necelých 500. Poslední istokrevný obyvatel Uros byla žena, která zemYela v roce 1959. Odtud míYíme k již pevnému ostrovu Taquile. Ostrov vybíhá pomrn vysoko na hladinu. Stoupáme na témY úplný vršek ostrova – na centrální námstíko, kde jsou stánky se zbožím a fixními cenami (možná jediné v celém Peru). Ostrov má zvláštní tradici. Každý oban má své právo na práci a tím i na vše potYebné pro život. Odmalika obyvatelé neustále pracují. Asi nejvíce se živí pletením a veškerými innostmi s tím spojenými. Ae muži i ženy neustále pletou a touto innost pYeruší jedin njakou jinou doležitjší inností. Prý zde není policie ani armáda. Vláda asi oleruje Yadu vcí mj. i odvod daní. Ostrov si žije sám jako samostatný suverénní stát. Xídí ho na rok volená rada (prý se tím pYedchází nemoci z touhy po moci). Ostrov není závislý jen na turistech, ale má vlastní zemdlskou výrobu na terasovitých políkách. Jejich pYedmty, které nabízejí na prodej, nás ale neoslovily: místní apky, svetry, pásy. Smyslem je provést turisty pYes ostrov, dát jim obd po 10 solech a nechat je sestoupit na druhé stran ostrova opt k moYi. K obdu byla ryba na grilu, hranolky, rýže a dobrá zeleninová polévka. Na závr aj z muni – podobný mát s léivými úinky na žaludek. Tento ostrov nebyl nijak mimoYádný. Snad jen ukázka, jak také vypadá život na jezeYe Titicaca – asi stejný po mnoho desetiletí i století. Ve 14.20 jsme odpluli zpt do Puna. PYebalili jsme vci do jednoho batohu na cestu do Bolívie a v 21.30 zapadli do postele. 5.8. 2005 – pátek Vstáváme již v 5 hodin, protože už v 6 nás má vyzvednout taxi k autobusu „Tour Peru“ do Copacabany. Ješt pYedchozí den veer po 8. hodin došli Standa s Pepíkem do cestovky ovYit pYedchozí informace a zjistili, že odjezd je o 1 http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
hodinu dYíve. Nicmén taxikáY pYijel stejn pozd, odvezl nás na autobusové nádraží, kde ale nebyl žádný autobus (na informace, které ml vdt, se ptal nás). Znan jsme znervóznli. Asi v 6.45 pro nás kdosi pYibhl, že autobus je cca 200 m od nádraží. ekali na nás 30 minut - nutno pYiznat, že pYes nkteré organizaní nedostatky se organizátoYi opravdu starají o své "lidi". Cesta kolem jezera Titicaca byla nesmírn zajímavá. Jde o náhorní plošinu, v jedné ásti oddlenou od jezera nízkou pahorkatinou, dost obdlávanou, domky jsou pYívtivjší. Krajina není již tak šedivá a zaprášená, je zYejmé, že je zde voda. Na hranicích nás však šokovala situace – minimáln kilometrová fronta vozidel všeho typu pYed hranicí (tu autobus naštstí nekompromisn pYedjel) a silnice lemovaná v prachu se ztrácejícími stánky, ve kterých prodávali kdeco vetn chleba v otevYených koších i pyramidách. Hranici jsme pYešli pšky. Odevzdali jsme migraní lístky z Peru a vyplnili nové do Bolívie. Po 8 km od hranice a celkem 3,5 hod. jízdy (z Puna) pYijíždíme do Copacabany. Hotel Colonial je velmi pkná stavba, ale taková zašlá „koloniální sláva“. Máme pokoj s krásnou vyhlídkou jak na jezero, tak i na msto, jedno svtlo nesvítí, obložení obas chybí, voda stYíká ze sprchy ven, takže na záchod stojí voda a páchne (naštstí v druhém pokoji nikoliv - tam zase páchne podlaha prý od leštidla na parkety, podle nás je to spíše vepYové sádlo), zámek do koupelny zapadl naštstí až ráno. Pokoj má tyYi okna na tYi svtové strany, záchod je spojený se sprchou. Hned vedle mísy je od stropu až k zemi okno poskytující pkný výhled na námstí doslova plného lidí (naštstí je tu záclona, takže podobný výhled nemají smrem dovnitY). Pokoj mladých má okno jen na jezero, jinak je asi tak stejný, sprcha mla závs takže voda netekla všude (a nesmrdla). Ve mst byla slavnost – šlo o významné náboženské svátky na poest panny Brunetky (de honor a la Virgen Morena), všude zácpy lidí, ucpáno prodávajícími všeho možného od jídla, prádla, alkoholu i nealko, upomínkových pYedmto – vše na zemi v prachu, i stolecích. Zajistili jsme si lístky na Slunení ostrov, kde podle inckých povstí vznikl lovk. Odpluli jsme ve 13.30, pYipluli na Isla del Sol v 15.45 s tím, že v 16.40 se odplouvá. Mli jsme mít dle informací 2 hodiny asu, zbyla sotva hodina. Vybhli jsme nahoru, žádné incké svatyn nevidli a bželi zpátky. Ostrov je obydlen, jsou zde hostely, etné restaurace. Pkná procházka, nebo i trek, ale chtlo to víc asu. Škoda. Tady, podobn i na ostrov Taquille a vlastn celou cestu kolem jezera jezero pYipomíná Jadran. A kvoli tomu se plahoíme na druhou polku zemkoule. Koupat jsme se ale nezkoušeli. Den jsme ale ukonili v restauraci hotelu: všichni jsme mli rybu, brambory byly ohavné – zlaté hranolky, bolívijské víno (to bylo výborné), pak ješt jednu omeletu s ovocem a tradin koka aj. Bylo to až na ty brambory skvlé za 213 boliviáno B. V noci byl strašný rambajs: jakási hudba až do 5 do rána (všechny asy jsou o hodinu posunuté dopYedu proti Peru). V 7.30 houkání lodi z pYístavišt. Ješt jedna poznámka k Bolívii: na každém kroku se nás snažili okrást. Za vstup do zem se platí 1 B za osobu. Na 20 B vrátil dotyný výbrí 15 v drobných a zmizel dYíve než to Standa pYepoítal. V hotelu nám dali voucher na Slunení ostrov, na lodi ale tvrdili, že za zpátení cestu musíme zaplatit 16 B. Nakonec jsme ale jeli bez zaplacení díky Standovi, který se rozhorlil a diskutoval tak dlouho, až provodce pYesvdil (nebo ml dost španlsky vypadající mluvy?). PYi ekání na lo jsme si v restauraci dali džusy po 8 B. Na 100+2 B pYinesl íšník zpt pouze 68 B, na Standovo upozornní okamžit 2 B vylovil z kapsyl. Veer v restauraci byl souet 223 B, ale obratem jsme zjistili, že správn je pouze 213 B. Tu desítku jsme jim nechali, ale pYepoítat jsme je to nechali, aby ji na druhém konci svta neYekli, že v té Evrop jsou blbci. Další trik, který používají, že si sjednáte cenu a pak pYi placení Yeknou, že cena není v Boliviánech, ale je v Solech (ili dvojnásobná). Bolívie byla docela zajímavá zkušenost. 6.8. 2005 – sobota Z Bolívie jel autobus ve 13.30, takže po ranní obvyklé snídani (aj, housky, máslo, marmeláda, džus) jsme bloumali po ucpaném mst a koupili njaké upomínkové pYedmty. Iva odrazila snahu kapsáYky dostat se Standovi do kapsy, když pYedtím na nj šplíchla vodu, aby odpoutala pozornost. Zbylý as jsme strávili v zahradní restauraci hotelu Colonial pYi aji, džusu a sendvii. Asi nejvtším zážitkem z Bolívie byl ananas. Pod okny hotelu Colonial prodávali ananasy z hromady snad 34 metry široké a 2-3 m vysoké. Ananasy byly taky obrovské, cca 30-40 cm (možná více). Na ulici je mistrn loupali a prodávali koleka po 1B. Neodolali jsme. Byl bájený. Po návratu do hostelu San Antonio v Punu jsme v místní tržnici nakoupili housky a moc dobré a velké mandarinky. Na veeYi jsme byli v pkné restauraci v ulici Lima. Za 212 solo jsme mli opt pstruhy, jen Pepa si dal brambory v jakési omáce. Pstruh tentokrát nebyl moc dobrý. 7.8. 2005 – nedle PYesun do Cuzca. Vlastn máme výlet z Puna do Cuzca. Nutno uznat, že Kingdom travel to má dobYe zorganizované. V 7.00 je taxi pYed hostelem a pracovník cestovky nás dovezl k autobusu a usadil. Pepík zjistil, že neodevzdal klí od pokoje, takže obratem jel zpt. PYes naši nervozitu to zvládl ješt pYed pYíjezdem posledních cestujících. PYesun = výlet znamená, že jsme mli provodce údajn mluvícího anglicky. Naštstí španlsky uml dobYe. Po cest bylo nkolik poznávacích zastávek. Cesta z Puna (3827 m) do Cuzca (3400 m) mYí 380 km a trvala cca 9 hodin (v. zastávek). První zastávka byla v PokaYe (3879 m) po 100 km, kde je muzeum s monolity z doby 0-400 n.l. s vyobrazeními zvíYecích motivo. Dále jsem jeli http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
bezútšnou krajinou s rozpadajícími se domky z nepálených cihel, v tom lamy, ovce, popelící se dti. Tak jsem vystoupali do prosmyku La Raya cca 178 km od Cuzca do výšky 4313 m. Ob hory Santa Tereza a Santa Barbora jsme pouze tušili v mracích. Poasí bylo dost špatné, obas pršelo a okolní strán mly snhový poprašek. Nicmén dokumentární snímky jsme udlali. Prosmyk oddluje správní oblast Puna a Cuzca. V této výšce byla nesouvislá pokrývka snhu. I zde dti staví snhuláky tvéYené tyYmi koulmi ne tYemi jako u nás. Dále jsme se stavli na bufetový obd - byla k obdu pYipravena zelenina, hustá polévka s bramborem, kuYecí, pYíp. lamí maso s rýží, njaké nudle, jako mouník hruška v karmínov erveném hustém sirupu (bylo to dobré) a aj, káva, koka aj. DobYe jsme se najedli. Abychom nco utratili zastavili jsme v njaké vesnici, kde prodávali umlecké pYedmty, podle nás dost drahé, ale pkné, a chovali alpaky a vikun. Jde o to zavést turisty i do odlehlých míst a nechat místní lidi vydlat. Tak pkný „obrázek“ z vlny jako tam jsem pak už nikde nebyl vidt - za 30 solo se nám zdál drahý (stejn ho vykoupila njaká Japonka dYíve než jsme se rozhoupali). Další zastávka byla v Raqchi mezi Sicuani a Urcosem u zYícenin chrámu boha Virakoi – zbylo znj málo - stYední ze, kde v dolní ásti je patrné charakteristické incké zdivo – do sebe pYesn zapadajících opracovaných balvano, tady sopeného povodu, dále ruiny domo a kruhových staveb (jakési sýpky), kam se ukládaly plodiny – vždy se dávala jedna vrstva napY. kukuYice, pak vrstva muni, opt vrstva kukuYice atd. MuHa (pYipomínalo nám to mátu), se kterou jsme se setkali už na ostrov Taquile, chránila plodiny pYed hnitím a zvíYecími a hmyzími ujídai. Protože jsme už vdli, že dobYe posobí na žaludek, schovali jsem si ji na horší asy. Poslední zastávka byla v Andahuaylillas asi 45 km pYed Cuzcem v katolickém chrámu s restaurovanými obrazy malíYo tzv. cuzqueHské školy ze 17. století. Ve srovnání s našimi barokními chrámy byl ošklivý a zanedbaný, ale evidentn byly již zapoaty práve na restauraci této památky. V tak malém míst celkem podle našich mYítek nepatYin i neúmrn honosný. Celá cesta od prosmyku La Raya vedla krajinou údolí Yeky Vilcanota (dále v okolí Machu Picchu nazývaná Urubamba), zpoátku úzkým, pozdji se rozšíYilo. PYibylo zelen, domky už byly lepší, obdlávaná políka, stromy. Domy jsou poYád z vepYovic, neomítnuté, takže splývají s cestami, poYád máme pocit tak 18. století u nás. Do Cuzca jsme pYijeli po 16-té hodin. Mli jsme vytipované hostely, zaali jsme v hospedaje Turistico San Blas, tam mli sice plno, ale poslali nás do ulice Choquechaca za rohem, kde byl hostel téhož jména s poYadovým íslem II. Máme pokoje po 25 USD (80 solo), tj asi 2x dražší než v Punu, ale podle provodce jde o nižší stYední kategorii – je to isté a má to vlastní koupelnu s teplou vodou, což jsou naše jediné požadavky. Nachází se ve tvrti San Blas, kousek od centra, námstí Plaza de Armas v míst, které je považované za bezpené. Ješt veer jsme vyrazili do blízkých ulic. Jsou to úzké vydláždné uliky s hostely, restauracemi, obchody s umleckými a upomínkovými pYedmty – spíše obrazy, katolické pYedmty, „hadry“, nicmén je to úpln jiná úroveH, než jsme vidli v Punu nebo i Arequip. Kolmá k ulici Choquechaca a kousek od našeho hostelu je nejslavnjší incká ulika Hathun Rumiyoq. Býval zde palác Inky Roca, ze kterého sice zbyla jen ze, ale v ní je tzv. incký kámen, tj. obrovský balvan opracovaný do dvanáctiúhelníku, který perfektn zapadá do zdiva, na kterém je dnes v bývalém šlechtickém sídle Museo de Arte Religioso del Arzobispado. Ta ze je ale skuten úžasná. Obdivovali jsme ji ale až druhý den za svtla. U jmenovaného kamene stojí pYitlouslý muž v indiánském kroji (tžko Yíci, zda je ušit dle originálu i dle fantazie). Asi jeho hlavní funkcí (krom focení) hlídat, aby zase nkdo nezasprjoval známý kámen. Deky, které jsme dostali ke spaní (3 ks/ osobu) nejsou moc praktické, tak jsme dali pYednost vlastním spacákom. 8.8. 2005 – pondlí Je zima, venku je dost oblano. Snídan byla ponkud jednotvárná: aj, pYíp. káva, dv housky (nebo spíše houstiky), máslo, marmeláda – po celý pobyt stejné. Jdeme se podívat po mst, cestou zjišeujeme možnosti zorganizování treko. Nejlepší se nám zdála nabídka z Mollepaty na Machu Picchu – ptidenní za 200 USD jen pro naši skupinu od spolenosti Sunrise. Odpoledne jsme jej objednali. Pak jsme bloumali po mst podle provodce. 9.8. 2005 – úterý Zdá se, že jsme aklimatizováni již na Cuzco, okouníme ješt trochu po Cuzcu. Trochu jsme zmatení, protože Plaza Regocijo se jmenovalo jinak (nebo je chyba v provodci), uprostYed nebyla avízovaná socha, ale nad muzeem vlála duhová incká vlajka. Zakotvili jsme po poledni v restauraci Los Sabores del Inca kousek od Plaza de Armas. Byla to pkná restaurace. Mladí si dali pizzu peenou v peci pYímo v restauraci, Jana s Pepíkem omeletu a všichni polévku a okoládový dort, k tomu koka aj, ananasové džusy, gin-tonic. Prost jsme si dali, co nám v následujících dnech v horách asi bude chybt. Balcon de Cuzco v místech bývalé pevnosti Waypar, kde r. 1536 Inkové obklíili španlskou posádku a pYes mnoho násobnou pYevahu ji neporazili, dnes stojí budova s podloubím a arkádami, kde sídlí muzeum Inka (navštívíme ho po treku). Pak jsme šli k bývalému paláci Qorikancha – z nj zbyly opt jen základy a kámen použitý na kostel San Domingo – je tam muzeum vhodné k navštívení (po treku). Na Avenida del Sol jsme Standovi koupili prášky noelis proti projmu (zkušenosti Yíkají - kupuj proti takovýmto potížím místní medikamenty). Zabraly. 10.8. 2005 – stYeda http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
Vstáváme ve 3.30, protože ve 4.30 nás má vyzvednout provodce. Ješt veer si pYišel ovYit, koho dostal na krk, aby zYejm posoudil, jak to s námi pojde. Jedeme místním autobusem do Mollepaty. Autobus je konstruován na výšku Peruánco. Pepík má sedadlo pYed sebou mezi koleny, jedno koleno trí do uliky, což pYímo vyzývá místní si na nm poshovt (což se dlo) - autobus pYeplnn místními, vzduch strašný. Autobus odjíždl v cca 5.30, z ásti se jelo po prašné silnici po tYech hodinách jízdy dorazili do Mollepaty. Tam jsme v jedné z místních hospodek dostali snídani. Mohli jsme si vybrat, takže jsme krom Standy, aby nepokoušel stYeva, zvolili šunku s vejci, fakticky volské oko v housce. Byla to opravdu pochoutka. V cca 9.45 jsme vyrazili po cest vesnicí, která je bžnou venkovskou vesnicí. Jsme docela slušná výprava - provodce + syn, mezko-vodi (podkoní) s pomocníkem a kuchaY. Dále tyYi mezci a jeden emergency horse. Dalijsme se do pohodlného stoupání krásnou krajinou, ješt zalesnnou (napY. hojný je z Austrálie introdukovaný eukalyptus, který je zde považován za nežádoucí, protože rychle roste a vytlauje místní stromy. Je však zdrojem "rychlého" stavebního dYeva). PYed námi se tyí štít Humantay, pod njž míYíme, abychom se mu vyhnuli a proklouzli nakonec sedlem pod Salkantayem.
Až po 4 hodinách ve 14 hodin máme obd. Je moc dobrý: hustá zeleninová polévka, špagety se sósem z mrkve, rajat a cibule a heYmánkový aj. V 15 hod. vyrážíme na druhou ást. Cesta je pohodlná po úboí, pak se pYed námi ukazuje další zasnžený štít Salcantay (6272 m), druhý nejvyšší vrchol v Peru. Na náhorní plošinu pod štíty místních velikáno, kde pYenocujem jsme dorazili v 16.45 ješt pYed karavanou. Ješt pYed setmním jsme se zvládli alespoH trochu se umýt v umývadle s tekoucí vodou a splachovacím záchodem, vše ukryto v kamenné stavbice. Umožnila nám to místní rodina za drobný peníz. Náš provodce leccos uml. Ameriani, kteYí byli o kousek dál tento komfort nemli. K veeYi máme zeleninovou polévku, kuYe s rýží a bramborem a aj. Je zima, eká nás studená noc, kdosi tvrdí až -10 st. C. Jsme totiž ve výšce 3700 m, místu se Yíká Soraypampa. Ješt pYed tím, než jsme v 8 hodin vlezli do spacáku, nám provodce ukázal Jižní kYíž. Je to vcelku nenápadné souhvzdí tyY hvzd, bylo nízko nad obzorem a zapadlo za hory. 11.8. 2005 – tvrtek Noc jsme pYežili bez úhony. Ve spacácích bylo teplo. Když jsme v 6 hodin vylezli ze stanu, bylo zataženo, ale bhem 15-20 minut se vyjasnilo a štíty se zaleskly ve slunci. Po snídani v 7:25 jsme vyrazili. ekalo nás stoupání prosmykem do sedla pod Salcantay. Než jsme zaali stoupat, uinili jsme jakousi úlitbu horským božstvom. Od provodce jsme každý dostal lístky koky, tYi jsme uložili pod kámen, aby naše cesta byla úspšná, a pak nám ukázal, jak se koka "žvýká". Dámám se okamžit obrátil žaludek. Nicmén koka aj jsme ten den pili hodn a žádné problémy s výškou jsme nemli. Ono se pozdji ukázalo, že náš výklad o žvýkání je mylný – lístky se udržují mezi dásní a tváYí a jen se cucají. Stoupání do sedla ve výšce 4600 m nebylo pYíliš namáhavé, protože po relativn pYíkrém stoupání po úboí pYišla náhorní plošina s jezírkem a trávou a teprve potom následovalo stoupání do prosmyku. Je odtud krásný rozhled, fotíme. Pro místní lidi má hora Salcantay jakýsi mystický význam, náš provodce i se synem odchází stranou, co dlají, nevíme, ale prý udlali njaký obYad horskému a nejvyššímu božstvu. Po krátké pauze zaínáme sestupovat, ve 12.45 obdváme na bYehu horského potoka, velmi idylické, ale co je tady odpadko!! Náš provodce je nechal posbírat do pytle s tím, že je zase pošle njakému mocipánovi, aby se problémem odpadko na turistických trasách zabýval. K obdu máme zeleninovou polévku s nudlemi, bramborovou kaši politou masovou šeávou a rýži. Po obd nás eká sestup ješt cca 900 m a speciální veeYe – sele – provodce nám navrhl, že za 50 Solo pYipraví kuchaY selátko (dle vzdálenosti mezi dlanmi asi tak 50 cm). Sestupovali jsme do výšky 2900 m, nikoli serpentinami, ale pYímo, což bylo dost únavné, i když krajina byla krásná, hory „chundelaté“. Když jsme sestoupili, pYešli most, pYišli do kempu, tj. do jakéhosi Chaullay (2950 m), tj. místní indiánská osada s placem pro stany. Prakticky jsme se ocitli ve stYedovku jen mírn upraveném pro cizince, pYiemž místní s oblibou oblékají tepláky. Nco jako koupelna bylo ve výstavb: sprcha se studenou vodou, ale bez odtoku. Naštstí Pepík nalezl prkno, abychom se nevrátili špinavjší než pYed mytím a nestáli v 5 cm vody na hlinné, nebo možná i betonové podlaze. AlespoH jsme se umyli z celodenního prachu a potu. Na place pro stany pobíhali psi, kohouti, podsvinata a jiná have. Záchod nebyl v provozu, jen latrína, tj. z klacko ohrádka pokrytá igelitem, uvnitY díra. Za tmy do toho akorát tak spadnout. Pokud jde o sele, když jsme pYicházeli, místní vesniané nás již z dálky zdravili, mli ho práv u pumpy, kde se myje vše, boty, nohy, nádobí atd. Sele bylo 2x vtší než provodce Yíkal, tj. místo 50 cm asi 100 cm. Cítili jsme se ponkud podvedeni. Že se má najíst celá osada, nám bylo jasné a ani nám to nevadilo, ale nemusí z nás dlat blbce. Je fakt, že i provodce z toho byl vyveden z míry. Nakonec jsme dohodli, že zaplatíme avízovaných 50 solo. Když jsme veer v 9 hodin dostali jídlo, byl to zážitek. Masa bylo pramálo a i to málo bylo tuhé jako podešev. Bylo to stejn jako brambory peené v ohni v rozehYátých kamenech. Maso nebylo ani osolené, ani jinak ochucené. Prý je to pro místní lidi pochoutka - snad jedin to, že vobec mají maso. Najedli jsme se do polosyta (nebo hladova?), jak to zhodnotil Standa, a šli spát. 12.8. 2005 – pátek Vstáváme v 6.30 po teplé noci, když nás ale vzbudili kohouti , kteYí se snad zbláznili, už pYed šestou. V umývárn http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
zjišeujeme, že ani koryto s kohouty nemá odtok, tak alespoH nabíráme vodu do lahví na umytí oblieje. Ješt vtší zážitek byla latrína, ještže jsme ji v noci nenavštívili, asi by to neskonilo dobYe. Byla totiž na okraji strže. K snídani máme krupinou kaši, omeletu s marmeládou, aj, kávu, housky. Odcházíme kolem 8. hodiny. Asi po 1 hodin scházíme k Yece, do které se vlévá termální pramen Colpabamba. Ješt pYed tím ale vytváYí malé jezírko (nevíme, zda jeho vytvoYení nebylo pomoženo) a zároveH, jak padá pYes skálu, i velmi teplou sprchu. Tam cca 1,5 hodiny relaxujeme. Dále pak pokraujeme podél Yeky Lluscanayo až do osady La Playa. Cesta není nároná, ale cítíme únavu tYetího dne. Údolí bylo z poátku úzké, kolem vysoké zalesnné hory, ty zostaly, jen údolí se postupn výrazn rozšíYilo. Po obd v malé osad (moc dobré rizoto) dorážíme kolem 3. hodiny do La Playa. Osada je opt stYedovk, ale už pozdjší. Louka pro stany je istší, ale záchod zase jen díra v zemi, jsou tady prodejny potravin a v místním baru drní CD (od 6-ti hodin rána do 10 veera). Tady už mají elektYinu. U pumpy se asi opt dlá vše, snad krom potYeby. Mýt jsme se šli do Yeky - do malé toHky. Bájen jsme se umyli. Zbytek odpoledne trávíme odpoinkem, kartami (ty zde budí velký zájem). Cestou do La Playa jsme ochutnali ovoce „grenadina“ – chutná trochu jako angrešt, konzistencí je jako granátové jablko. Prý dobYe posobí na žaludek. 13.8. 2005 – sobota Vstáváme v 6 hodin, protože nám to už trvá déle, musíme totiž vyrazit pYesn, aby nám neujel náklaák = autobus. V 6.45 je snídan – výborný ovocný salát, housky s máslem a marmeládou a aj. Hned potom vyrážíme pšky s batohy a po cca 10 minutách pYicházíme na prostranství, kde jsou jednak opt místa pro stany, jednak budovy, co by se dalo nazvat jako turistické centrum, ale kdo ví. Vše nakládáme na náklaák v. sebe a následuje asi hodinová jízda po prašné silnici vysekané v džungli do úboí kopce. Míjíme banánovníky, divokou kávu, mandarinky, jen koka chybí - ta je pYísn regulována jak do velikosti pole, tak i místa, kde se smí pstovat. Koníme v osad pod Santa Terezou, dál pYes Yeku silnice nevede. Na druhou stranu se pYesouváme lanovkou, tj. vozíkem zavšeným na lano. Prý se zde lano pYetrhlo asi pYed tYemi roky a pasažéYi (místní indiáni) zahynuli. Njakou chvíli jsme si mysleli, že lanovku obsluhuje odborný personál – pohánl ji po našem pYíchodu evidentn zruný mladík. Pak ale naskoil také do korbiky a zmizel na druhé stran. Ostatním to už tak moc nešlo – šlapali si po tažném lanu a to i pYi jeho rozvíjení. Docela byl div, že to nkoho nechytlo za nohu a neshodilo o njakých 30 metro do vyschlé ásti pokryta pod námi. Ale indiánský boh je asi milostivý, ba dokonce hrdý na zdatnost svého lidu, a tak nechal prohYešky proti bezpenosti provozu nepotrestány. Šeastný to lid v Peru žije. Pak jsme asi 10 minut pokraovali pšky s batohy na zádech do další osady, kde se stavl most pYes jiný pYítok Yeky a kde jsme nechali batohy i s provodcem, koupili banány (2x5 banáno za 2 soly) a dále pokraovali pšky po prašné silnici k hydroelektrárn, kde je i vlaková stanice - pozdrav to civilizace. Cesta byla podobná tomu, co jsme vidli, když jsme jeli z osady La Playa na náklaáku. Je horko. Dohnali jsme njaké Ameriany, které jsme v pYedchozích dnech pYedcházeli (stavli si stany vždy o kousíek dál než my). Jeden dlouhán se v pYedchozích dnech vezl na koni – zdálo se, že mu nesvdí výška, ale ani zde, kdy už šel pšky, mu choze njak moc po vodorovné silnici a o 2000 m níže nešla. Cestou jsme obdivovali místní kvtenu – banánovníky, kávovníky, mandarinky a boh ví, co co jsme vlastn vidli. Když jsme asi po hodin dorazili na nádraží, bylo obsypáno i dalšími turisty, kteYí se tak jako naše batohy svezli na náklaáku. Na nádraží nám kuchaY ve velmi primitivních, zejména hygienických, podmínkách pYipravil poslední obd – rožového pstruha s rýží a njakou tmavou polévku. Jako tradin jeho jídlo bylo výborné (ale radji jsme moc nesledovali technologické postupy a taje jeho kuchaYského umní). Vlak ml odjíždt až v 15:30, takže jsme šli k Yece Urubamba, kde jsme strávili as cachtáním nohou ve vod. Vlastní nádraží svou výbavou odpovídá našim nádražím bez stálého personálu. Nicmén podél kolejí si krámkaYi rozprostYeli svá fidlátka a nabízeli pYedevším ovoce, ale i pití, dokonce jsme koupili film. Sedt lze v místní "restauraci", protože je nutno popustit místo dalším hladovcom, není vlastn možno sedt dolouho.
Oekávaný boj o místo ve vlaku nebyl ani moc velký. Snad všichni cizinci sedli (o oddlných vagónech). Ve vagónech pro místní to asi tak nebylo. Nutno však místním pYiznat velkou míru ukáznnosti a trplivosti - v Evrop se s tím snad nelze setkat. Když se vlak rozjel, nejdYíve šíboval cik, cak, dopYedu, dozadu, vždy vystoupal o nco výše. Do Aguas Calientes (v provodci i Machu Picchu Pueblo) jel asi hodinu. Ubytováni jsme byli v hostelu Bromelias na malém námstí, kterému vévodila ne moc vrohodná socha Inky. Pokoje mli vlastní koupelnu, ale tu jsme tentokrát nevyužili, protože jsme hned odešli do termálních koupelí (po 10 solech), kde jsme se potom i umyli. Termální koupele pYedstavuje nkolik bazénko s teplou vodou, která byla po celodenní únav pYíjemná. Lidé se zYejm myjí až po koupeli, protože voda v bazéncích se jevila ponkud špinavá. Dovodem mohlo být i to, že dno je štrkové, a možná i vodou. Ale na stnách byl špinavý nános. Tam jsme strávili asi hodinu a pak šli s provodcem na veeYi. PYišel pozd (ne v 8, ale asi až po 20 minutách), ale veeYe probhla v pYátelské atmosféYe, dal nám lístky na Machu Picchu i zpátení vlak, poslední informace. Ten den s námi konil, protože další den ml rodinnou akci, na Machu Picchu nás doprovodí jeho kolega a tam budeme mít provodce. Na spropitném všech lidí, kteYí se o nás bhem treku starali, jsme utratili 100+50+3x30 solo, tedy dalších 80 USD. Ale starali se o nás opravdu dobYe. Aguas Calientes jsme si moc neprohlédli. Vlak od hydroelektrárny zastavil uprostYed msteka, vystoupili jsme a kolem http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
na perón byly restaurace a obchody, na druhé stran betonový násep, vystoupali jsme po schodech a tam opt obchody. Odtud jsme ulikou prošli na námstíko, kde byl hostel. Z námstí stoupala ulika do termálních lázní opt po obou stranách lemovaná obchody, hotely a restauracemi. 14.8. 2005 – nedle Vstáváme ve 3.15, ve 4 hodiny je snídan v restauraci, kde jsme byli pYedchozí veer u výstupu z vlaku, a tam rovnž necháváme baeohy. V cca 4.35 vycházíme. Protože je tma, ani moc nevnímáme, jak je dlouhá cesta k mostu pYes Yeku Urubambu. Od ní zaínáme stoupat. Nejdeme po serpentinách silnice, ale pYímo po kamenných schodech. Je to dost nároné, protože schody jsou alespoH vysoké a tempo zpoátku rychlé. Nicmén v 5.50 jsme nahoYe. Problém je, že provodce pYijde až v 7 hodin. Pohled na okolní hory v oparu vycházejícího slunce byl krásný. Než jsme se s provodkyní shledali bylo 7.25. Když jsme vstoupili do areálu, objevil se pYed námi impozantní pohled na ruiny. Z pohlednic, filmo apod. si lovk pYedstavu neudlá. To se musí vidt. Vše ozáYené vycházejícím sluncem, je to prost úchvatné. Provodkyn nám ukázala a vysvtlila to podstatné, nicmén to trvalo skoro 3 hodiny. Tžko Yíci, zda je to výklad dnešních vdco, tch, co je interpretují, i zda to odpovídá pravd, ale všemu si pYikládá mystický význam. Nicmén asi mlo Machu Picchu njaký obranný význam, když ho stavli v nepYístupném terénu ve výšce 2400 m, zemdlský – spousty terasovitých políek, astronomický, kulturní i politický i jiný. Po prohlídce, která nás ponkud unavila, protože slunce už poYádn pálilo, jsme pojedli a popili (i když se v areálu nesmí jíst, což je pochopitelné, protože by tam byl nepoYádek jako všude), jsme se vydali k hoYe Huayna Picchu. Jenže hned na vstupu pYišlo zklamání – kapacita 400 lidí za den byla již vyerpaná a to bylo teprve poledne. Tak jsme se vydali do jiných míst. Po úzké stezce taky se srázem po stran jsme se vydali k „Inka mostu“. Asi po 20 minutách choze po západním úboí hory Machu Picchu vidíme na kolmé skále pokraování stezky: z kameno postavené pilíYe a pYes n zYejm klády. Tam se ale nechodí, jen se na nj dívá. Obdivujeme odsud pohled do hlubokého údolí Yeky Urubamby, terasy na severní stran, které zYejm nesloužily k zemdlským úelom, ale zpevHovaly strmý svah (kdo to mohl stavt!?) Pak jsme se vrátili a asi 3 hod. šli po východní stran do sedla Intipunka do výšky 2920 m. Z druhé strany pYichází Inka trail a odtud se poprvé pYíchozím objevují ruiny Machu Picchu. Po návratu do areálu jsme se již rozhodli pro návrat do Aguas Calientes. Tak jsme v 15.05 jsme vyrazili, opt pšky po schodech. Do Aguas Calientes jsme sestoupili v 16.10, cesta od mostu mi už pYipadala nekonená. Když uvážíme, že msteko je v 2000 m, Machu Picchu v 2400 m, prosmyk Intipunko v 2900 m, máme za sebou solidní výkon. V restauraci jsem poveeYeli za 152 solo (výborná cibulaka) a šli na vlak. Vlak jel z jiného nádraží, než jsme pYijeli. Poslali nás do kopce, kde jsme prošli tržištm plném pYedmto z vlny, upomínkových aj. Škoda, že jsme už nemli as si ho prohlédnout. Na jízdenky nás vpustili do nádraží, kde jsme zase sešli dolo ke stejné trati, na které jsme minulý den vystupovali, ale kousek dále po trati. Vlak jel jen do Ollantaytambo, kde nás mla vyzvednout slena z cestovní kanceláYe Sunrise a odvézt do Cuzca. Byli jsme zvdavi, zda ji ve tm (vlak pYijel v 19.35 – 30 km jel skoro dv hodiny) najdeme. Byly tam davy lidí smYujících do Aguas Calientes, prodejco, taxikáYo aj. Hledali jsme ji podle cedule, ale Pepík ji nakonec spatYil zcela náhodn a ona ho poznala. Prost to k našemu pYekvapení klaplo. Jeli jsme mikrobusem a asi v 1 10. dorazili do Cuzca. I hostel s námi poítal, takže jsme se rychle ubytovali a po aji šli spát. Tento trek tedy vyšel. Pokud jde o zhodnocení Machu Picchu: je s podivem, co a pro stavli Inkové v takových výškách, kde nám dlalo problémy se jen pohybovat. Pohled na ruiny s bizarními vrcholky kolem pYi vycházejícím slunci je zážitek, který na každé pohlednici vypadá jako ký. Posloucháte-li nejen vlastního provodce, dozvíte se i další verze. Zdá se, že toho mnoho krom rozných povr a dohado moc o Incích a i Mach Picchu nevíme. 15.8. 2005 – pondlí Dnešek byl odpoinkový. Do ulic Cuzca jsme vyrazili asi v 10 hodin. Zaali jsme v cestovce Sunrise objednáním treku na úterý a stYedu za 70 USD na osobu v. návštvy Pisaqu, kde si ale musíme zaplatit vstup. Potom jsme se pYejedli v Los Sabores del Inka: výborná cibulaka i esneka a pizzy (jejich velikost jsme špatn odhadli). Pak jsme se vydali na prohlídku paláce Qorikancha. Podle makety to byly stavby jako "vesnické domky" se slámovou stYechou – incké to chrámy - obehnané vysokými hradbami, na zahrad prý stávala zvíYata, rostliny apod. ze zlata. Stavby ale byly z kamenných do sebe zapadajících bloko, které odolávaly zemtYesení. Po vpádu Španlo byly rozebrány a použity na kostel a klášter Santo Domingo. Nkteré ásti incké stavby byly použity, resp. zostaly souástí. V r. 1950 byl komplex ponien zemtYesením a pYi rekonstrukci se již pYihlíželo k inckému povodu. I zemtYesení pYinese dobrodiní – díky nmu v základech kYeseanského kláštera byla objevena kronika, která popisuje incké zvyky, náboženské pYedstavy a popisuje základní architektonické stavby. Byla napsáno sto let po dobití incké Yíše. Zbytek dne jsme strávili nakupováním dárko. http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
16.8. 2005 - úterý Vstáváme v 5 hodin, v 6 hodin mla být snídan, jenže dotyný pracovník neml housky. AlespoH nám uvaYil aj. Naštstí jsme njaké housky a sýr mli od pondlní veeYe, takže jsme posnídali alespoH trochu. V 1 7. pYijel mikrobus a odvezl nás do Puca Pucary nad Cuzcem, kde zaínal náš druhý trek. Jela s námi i slena z cestovní kanceláYe, která našim provodcom teprve vysvtlovala, kudy se má jít. Máme provodce, který to prý dlá už 35 let. Potšilo nás, že máme stejného kuchaYe jako na Salcantay. Jednomu z nosio není dobYe. Po 10 minutách choze stojíme u trosek inckého chrámu vody Tambomachay – jde opt o typickou dokonalou inckou ze s nkolika nikami a kanálkem vody. Potom už pokraujeme do hor – jde o oblé travnaté hory pYipomínající nám Nízké Tatry, ale o 2000 m výše. Cesta vede pšinkami po úboích, zdoláváme dva prosmyky a sestupujeme k jezeru Quricocha, kde nás eká obd. Je ale teprve 11 hodin, takže nevíme, pro tak brzy. Provodce taky neví, pro jsme zakotvili práv tady - ukázalo se, že si s kuchaYem špatn rozumli (alespoH to nelze svést na naše jazykové dovednosti). Je krásn, obloha bez jediného mráku, ale žádné teplo. Na druhé stran jezera je již zYejm neobydlená vesnice. Dále jsme pokraovali po náhorní plošin, pak sešli k jakési „stYedovké“ vesnici, vystoupali do dalšího prosmyku a pokraovali po jednom úboí, pak po dalším a to se ješt nkolikrát opakovalo. Pepík pojal podezYení, že provodce neví, kam nás vede. Doprovod byl daleko za námi - holt jeden nosi chybl. Nicmén kolem 4. hodiny se hluboko pod námi objevily jakési ruiny na planin. To byl cíl naší cesty. Ale dostat se tam, bylo dost nároné. Prašné serpentýny nám daly ješt zabrat. Ale planina je krásná, kolem ruiny Huycho Qosqo – incké sídlo, které užíval Inka v dob ohrožení Cuzca. Vzhledem k míYe informací, které máme (jako lidstvo) o Incích to kdlidn mohla bý t víkendová královská haciuenda. Mýt se jdeme už za tmy k potoku, který v tch místech vytváYí vodopád a toHku. Bylo to dost nároné. Protože jsme pYišli dost pozd, dostáváme odpolední aj až po 7. hodin a veeYe je až v 9 hodin. Po ní provodce prý velmi zajímav vykládal o inckých zvycích, kultuYe a plitických záležitostech. Kolem 10. zalézáme do stanu, venku je vlezlá zima. 17.8. 2005 – stYeda Ale v noci nám zima nebyla, spacáky i podložky se vyplatily. Je krásné ráno, sluníko už hYeje, ve stínu je ale poYád jinovatka. Okolní hory jsou v mlžném oparu. Snídan je v 8 hodin – dvojitá kaše, omeleta, ovocný salát. Pak následoval výklad provodce pYi obchozce památky, opt velmi zajímavý. Cca v 10. zaínáme sestupovat opt po prašných serpentinách do Lamay na Yece Urubamb, kam pYicházíme v 11 hodin. V místní hospod paní Rodriques (sestry našeho provodce) na dvorku umožnili našemu kuchaYi uvaYit obd: hovzí polévku, rýži, zeleninu. Po obd jedem veYejnou dopravou do Pisaqu. Jsme tam za chvíli. Taxíkem pokraujeme 9 km nad msto k citadele, kde je vstup po 40 solech. Opt obdivujeme incké zdivo, symboliku, terasovitá políka, vodovod… Už rozrznáváme staby sami - dvoje dveYe – jde o chrám hvzd, jedny dveYe – chrám msíce, atd. (co je na tom pravdy?), dveYe jsou jako všude lichobžníkové, aby stavby odolávaly zemtYesení. V r. 1950 došlo v oblasti k zemtYesení. Výklad provodce byl opt velmi zajímavý, vysvtlil nám symbol Cuzca: chacanu, což jsou vždy tYi vrcholy na tyYech pomyslných stranách tverce, trojice vždy vyjadYuje njaké symboly: podzemí+zem+nebe, had+puma+kondor, vera+dnes+zítra. Pomyslný tverec je úhlopYín rozdlen na tyYi ásti, tj. tyYi departementy incké Yíše s Cuzcem ve stYedu. Tento symbol je asto se opakujícím motivem na upomínkových pYedmtech. Dolo jsme sešli pšky po úboí vrchu, kterému vévodí citadela, ve strmém vrchu jsme vidli domeky, které prý sloužily jako sýpky, rozsáhlá terasovitá políka, která byla ostatn i všude na svazích, které jsme míjeli minulý den. Prost incká Yíše existovala na strmých tžko pYístupných terénech zYejm z dovodu obrany. Zpt do Cuzca jsme jeli taxíkem asi v 16 hodin a již za hodinu jsme byli opt v hostelu. Po umytí jdeme na veeYi opt do restaurace Los Sabores del Inka kousek od námstí. Gin s tonikem mli jen pro dva (asi jsem jim vyerpali pYídl), budeme muset zmnit lokál. Pak už jdeme spát. 18.8. 2005 – tvrtek Máme pYed sebou poslední den. Vyšli jsme po obvyklé snídani, kterou si vylepšujeme z vlastních zdrojo (sýr, štrúdl) kolem 10. hodiny po nákupech dárko. Dnes jsme se rozhodli navštívit trh umleckých pYedmto v Cuzcu – poYád dolo po Avenida del Sol. Cestou jsme se zastavili v každém tržišti. Nakonec jsme nakoupili pro všechny blízké a známé. Radost nám udlalo zvlášt album s chacanou – symbolem Cuzca v koži z lamy. Po hodin jsme ale byli již ponkud utrmáceni, takže jsme se vrátili do centra, abychom poobdvali. Restaurace na námstí de Armas, a jsou velmi malebné, mají dost vysoké ceny, takže jsme zamíYili do jedné z postraních uliek, jídla jsou v podstat všude stejná. Dárky jsme odnesli do hostelu a šli navštívit muzeum Inka v paláci del Almirante, který je vystavn na základech bývalé incké pevnosti Waypar. V muzeu je hodn keramiky z pYedinckého období. Zaujaly nás mumie ve skrené poloze pohYbené zYejm do nik snad njakých chrámo. VeeYe byla z vlastních zdrojo – housky, sýr, aj. 19.8. 2005 – pátek http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
Dnes odlétáme do Limy. Ale ješt chceme navštívit Sacsayhuaman (pro turisty, aby si lépe zapamatovali jméno, Sexywoman). Takže jsme dobalili ješt pYed snídaní a hned po kolem 10 vyrazili ulicí Choquechaca až nahoru, zahnuli doleva a dostali se až ke vstupu (po 40 solech) k pevnosti Sacsayhuaman. NahoYe jsme byli po 1 hodin. Jedná se o obrovskou planinu, kde na jedné stran jsou zbytky zmínné pevnosti, na druhé stran pak obrovská socha Krista. Je zde spousta lidí, hlavn dtí, kteYí sem zdaleka nepYišli jen se podívat na inckou pevnost, ale tráví tu asi volný as, dti pouštjí draky. Dti sem doslova proudí po zástupech. Jedné holice jsme se asi zalíbili. Chytla se Pepíka za ruku a chvíli s námi šla. Pak se naše cesty ale rozdlili. My jsme tady ale kvoli incké pevnosti, je to nco jiného než Machu Picchu nebo Pisaq. Jde o obrovské kamenné hradby ve tYech Yadách nad sebou, nikoli rovné, nebo do oblouku, ale „zubaté“. Proto jsou považovány zuby pomyslné pumy, která pYedstavovala Cuzco v incké dob. Pevnost Sacsayhuaman prý byla hlavou pumy. PYed hradbami je plošina, naproti vrch, ml pYedstavovat druho elist pomyslné tlamy. Kamenné bloky sestavené do hradeb jsou impozantní. Pak jsme sebhli dolo, abychom se ješt pYed odletem naobdvali. V ulici Choquechaca už ml Standa vyhlídnutou malou restauraci v prvním patYe s balkonky, kde jsme se dobYe a celkem levn najedli: výtená zeleninová polévka a lasagne. Pak už jsme si jen vyzvedli v hostelu batohy a odjeli na letišt. Ve 14.10 jsme Airbusem 320 odletli do Limy, kde jsme po hodin vystoupili opt pod šedivou oblohu. Cesta z letišt za 25 Sol byla zdlouhavá, protože msto bylo ucpané. Ubytovali jsme se opt v hostelu Inkahouse po 30 solech za pokoj. Vyšli jsme do msta: nejdYíve jsme si dali v Chef´s kafe kávu, pak se vydali hledat supermarket, aby Standa koupil karamel pro známé. Museli jsme od centrálního parku a kruhového objezdu jít nkolik bloko po Avenida Arequipa. Tam jsme bloumali, jako bychom byli poprvé v supermarketu. Nakonec jsme i karamel našli. Mladí si veeYi dali u Mc Donaldu, my si dali housky se sýrem. Veer byly na programu karty. 20.8. 2005 – sobota Protože odlétáme až veer, vyvstává otázka, jak strávit den v Lim.Hned „vedle“ centra tvrti Miraflores, kde je hostel, se nachází trhy umleckých pYedmto, jdeme tam. Je to ale krajn únavné, už nás to vlastn nebaví, i když jsme tam nakoupili ješt pár drobností. Vlastn jsme nanašli nic zajímavého. Pak jsme se vrátili na kruhový objezd a v jedné z postraních uliek zasedli do venkovní restaurace – zahrádky na obd. Byly tam jedna vedle druhé a personál nás nahánl mohutn. DobYe jsme se najedli, ale trvalo to dost dlouho, takže Pepík už nestail odjet do Museo de Oro, protože jen cesta taxíkem by prý trvala hodinu. Vytáhl nás tedy podívat se k moYi. Po asi 1 hodin jsme došli na vysoký násep, který se zvedá nad silnicí, která vede podél moYe. Byl tam park, kam chodí mládež randit, ale taky prostranství, které hojn využívají ti, kdo provozují paraglyding. Na moYi jsme pozorovali surfaYe. Strávili jsme tam pYíjemný zbytek odpoledne. Kolem páté jsme odjíždli na letišt, kde jsme prakticky všechen as do odletu ve 20.25 strávili odbavováním. Zatímco do Limy jsme letli „proti“ asu poYád do dne, zpt to bylo opan. Cestu jsme trávili klimbáním a jídlem. Do Amsterodamu jsme pYiletli po páté, ale už v nedli, dali si aj, resp. kávu, navštívili duty free obchody (prodávali zde výborný sýr) a v 19.25 pokraovali do Prahy. Dorazili jsme v 21 hodin, v pohod, ale Iv nepYiletl batoh. Nicmén již mli na letišti hlášku, že zostal v Amsterodamu a dopraví ho v pondlí. Zdrželi jsme se sice, ale byla to asi jediná vada na kráse našeho putování.
http://pebu.wz.cz - cesty
Powered by Mambo
Generated: 10 July, 2016, 08:55
