10VNIKA ASU.
.J&5.
SLEZSKÉ ÍSLO.
*aze. nakl. <;em
e.
asu
.
beauforta.
CENA KORUNA.
SLEZSKÉ ÍSLO.
V PRAZE, Nákladem »asu«. — Tiskem 1903.
E. Beauforta.
P
ervený kvt. temným oknem, v kvtníku sivém hrubý a špiatý mrail se kaktus. Jednoho jitra ervený z lodyhy vyrazil kalich, ervený kvt.
.Za
nás básnili, co jiné ml oi. rád vonné a nádherné rže. Distichem zvuným
Byl co
u
ml
pochválil ten rudý
rži a odsoudil pyšn kvt.
Jsou duše drsné, co temnou šly cestou, hroty a ostny je zalily vrchem. Co mly v srdci? Kvetly-li jednou a kvetly-li v noci. byl rudý to kvt.
BÁSNÍK V CIZIN. Básník lovství.
V
žil
v cizin, na družné
srdci
svém
dv
nesl
Morav
rány
z
i
v krá-
domova
—
pohrdnutou lásku a utrpení slezského lidu. Poznával, jak rodí se v echách nový smr. na Morav ohnivými Slováky; ale žil mezi bohatými Hanáky sám, mlád. neúastnil se radovánek nikdy. i
a
Hanácká
Domky na
patro jak
ves.
ady
bílých
lehkým dechem
sotva vánek
pták,
ornže.
Hanák
Ticho jako krev
tee Romže.
Xa
svých gruntech jsou eedláci klidní.
Dobrý císa žije kdes ve Vídni, Nmci pod horami, v mstech židé.
erné
lány
rusovlasé ví.
epy
dve
že jednou
jak pruh smoly, kope v poli.
muž
Hoch hanácký
si
pro
n
pijde.
práce hledí a dbá. dveti zapáli, ví, že jednou pijde žena za práh. ti dni a ti noci bude svatba. sotva v díle po
Hrubý*) sedlák, osmáhly a rudý, trochu pyšný proti mstským lidem. nikdy ze své neuhne ti pudy. Jak. jak jest jinak pod Iiezkydem
•)
Hrubý
=
mohutné postavy. --
8
—
!
Kyjov.
Ej, ztepilí šuhaji v
ižmách
—
dvata
vy.
v suknici rudé vždy veselo bývalo v Kyjov, vždy veselo v Kyjov bude.
ej,
Tak jako
to táhne z
tak jako ty kypíš
tak
hoí
ta
má
vonných ev, sluku
—
ohnivá slovácká krev.
tak ret pálí a srší oko.
Kdo
My
chce nás bít, kdo chce nás nevíme o pánu žádném
—
jak vesele dovedeni žít a pít.
tak vesele na poli
padnem.
9
-
urazit
:
Národní maškaráda.
V
únoru nikdy jsem
sebe nerobil blázna, a teskný jak zái. šastnjší národ nech karneval miluje a zná. ty ti mi to z tváí. Tšín mi hledl v kolébku ze
plnoc
mtij život tich byl jak
—
Maškarní
ples
oknem jsem zadarmo
jednou
spatil
Sokol a hasi a v gázových šatekách dcko, Španlka, Polka, s níž ervený kozák se bratil, n, andlé, víly a ert ví co všecko.
Msteka
hlavy ti spanilé dcerky sem hledí: ta tetí? plynou pospolu,
echie. Morava. to bwte dve
ržovou
V
sukni
—
z
—
Tšínská? Xu
má
a
ernou
únoru nikdy jsem
Mj -
to
aspo vdí:
k ní kamizolu.
sebe nerobil blázna. a teskný jak zái. néjší národ nech karneval miluje a zná. mi hledl v kolébku ty teš mi to z tváí. život tich byl jak
zt
plnoc
—
-
10
-
Pod Lysou dvuchy
.
.
.
uzdu jsem zpomínkám pustil
chvly
se
zimou
a
ped okem ohnivým
—
Do týdne budeš ty kur ... já v zem oi neml\' prsu a z ret jim plakala bída.
11
—
žida. spustil,
Jedna melodie.
Lasem špatné verše píšu, na štstí mne tou jen mál v
poloshaslý plamen dýšu, se mi panstvo smál
teba
>.
— —
asem tichou píse zpívám odpuste mi špatnou notu erný kovkop v práci bývám od soboty po sobotu.
V bounou idejí
dobu. kdy jez
huí
a fantasie,
jednotvárným tonem zvuí jedna u
mne
melodie.
mého jeden drak tri, pst mu hrdlo svírá, a z mých verš jeden daktyl. jeden smutek ve svt zírá.
Z
lidu
jedna
\i
Jamb po Labi v tanci skáe, spondej Hanou kráí s klidem, u
mne poád
daktyl
pláe
jako šalmaj pod Beskydem.
bs mj národ hlklá, mu hlavu sklání,
Jeden
jeden kat
pod Beskydem jedna
bída,
iedno dlouhé umírání.
asem
zní
to
ve sluch hranou,
bych stál nad 'bratra rovem jak kdybych šel Modrou stranou Huínem a Benešovem. jak
;
Tednou skonou hrát vám budu. to bude píse jiná marno, už zas smutnou hudu, protože jsem od Tšína.
—
Snad
V
Belgií když Frank despot Britem v boj se srazil rudý. skotský pluk mel šavlí vespod, dudák hrál jim k tomu v dudy. s
To
jen
tak jsem zpíval málo, jsem pl svým lidem,
to jen tak
bv
se
nám
lip
za
hudby pod Beskydem.
to
-
umíralo
13
-
Jen jedenkrát. li nevím, kdy a kde jsem slyšel jednou vypravovat povs. Kdes na severu zem je smutné údolí, sevené vrchy; to smutné jest a temné. neb žádný den tam nezasvitne slunce. Tam smutný žije národ vném snhu v zaouzených jurtách, I
li
ohn sedí muži. jimž zlata dražší bývá každé slovo, za nimi teskné ženy. a v zad se tisknou v kožešiny dti. Tu nevím, jak se stalo, i -nad se vynikla ze své dráhy zem. v den jeden svitlo slunce: kol
A
celý
národ podšený záí
v ráz prchl v
erné
jurty
halvanv zavalil každý východ, a tváí klesl k zemi.
a
—
14
-
!
k
démonu neznáma
by šetil jejich A zatím venku
své prošij}- sýlal.
žití
.
.
vné
slunená záe sžehla a
pda
.
snhy
nedotknutá
—
pod rety slunce dala fial kvt. slunený když vidl to mrtvé ticho a bázlivé prosby.
Bh
pes údol pešel. nepohledl stranu. -
a nikdy víc v tu
A
když strach pešel.
a ze a
stan
se odvážili lidé,
zeli vlahou zemi.
kvt neznámý a zeli, že se
a
vni
dobrý
n
fial
ili.
bh
na podíval, jimi uražený. a vidli v své duši. že nikdy den ten nevrátí se zpátky, tu
smutek hlubší
žití
v ráz schýlil hlavy zasmušilých a šíje
a v
neb
muž.
teskných žen,
dvojnásobném dále cítili,
jas žití šel kol jejich
a jejich
žili
smutku.
že jednou
pešel vinou
mrané zem,
—
a víc se nenavrátí
*
Jen jedenkráte kolem mne Mas erný pad jí k pasu.
—
15
šla láska.
—
:
sladkým hlasem hovoila ke
mn:
Vy dobrého jste srdce, a s Vámi bude šastna každá
žena
a
—
krátký plachý pohled. jenž více ek než její sladká >luva. jež ekla sladkým tónem. jak mluví se v mé vlasti u Tšína. a
sel
A
s
její
!
—
kvasnice ís svého
hoké
až v a z
eí
jenž dávno vypil
já.
knihy
žití
bílé
vytrh
žití
listy,
ekl drsným tónem. erných muž hoe tam pod Ostravskou plání Bez konce, sleno, s oním pjde štstí, jenž bude YaŠím mužem. já
tak jak mluví dav
—
však na strom zvadlý nepipí.nám rži.
A
miloval a ona se mi vdala! krb vyhas, v srdce lehly stíny, a smutek bez konce zde mojím žitím. když vzpomenu si asto. já
ji
A mj
že
sladkým krokem kolem mne
a já pirazil a
nikdy
dvée
svojí chaty.
víc se nevrátí
*-
zpátky!
1G
-
šla
—
láska.
MÁVRAT DO
VLASTI.
Touha hnala jej zpt do Slezska. Vystoupil na temeno Lysé Hory a zíral na Frýdlant, Místek, Frýdek, Tšín a vidl v kou zahalenou Ostravu, Vítkovice, Frýštát. Zjevil se mu duch Ondrášv, duch onoho studovaného muže, jenž 1712 vzbouil sedláky bezkydské proti panstvu, aby pomstil pohanného otce i zneuctnou sestru. Sestupuje do vesnic prožíval hrozné dojmy zpustošení národního pána, jehož smrteln nemravního. Potkal i
i
návidí.
17
Ondráš. Hasly hvzd}', bylo k ránu, do mrak se Lysá zdvihla.
vže
v dáli
Tatry obzor kosi zdvihli já šel
Ratiboru, zastínily,
píse v sosnách
dol do
Frýdlantu.
Cestou velký stín se mihl. ty oi, co se svítí,
Znám
jak železo rozpuštné;
znám ty pocuchané vlasy, etyna pes kmen znám ty hrubé, tžké ruce,
bem
jak
co se o kyj podpírají
Ondráš
z
Lysé
—
—
brate Ondro
Velikán se zaškaredil,
hned
se
Lysá pomraila,
kosi v sosnách dozpívali,
mraky
srazily se
k
;
bokm. 19
!
tu skoro z rána rol
Též
jeden
ty's
-
z cizích chl
>p,
co zelené šaty mají, co
dvuchy vyhánjí
—
eí ondzum
a co cizí
ert sám v mé
bory?"
je nasel
z tvé jsem krve, ojizny od Tšína, písniky tiché zpívám
Brate Ondro, z tvé
já
.
..A co
.
.
národ nezpívá už?"
Vyhynuly naše písn.
dvuše
zalkne v hrdle
se
zlým když okem ti co zelené šaty mají a co cizí
—
eí ondzum
ert sám v Jediná
zmí.
ji
tvé je
nám
nasel borv
zbyla
a tož: žol, žol, žol
píse mi bedže
nám naše školy. pobrali nám naše hory. salaše nám pohubili Pobrali
.
„Po zákonu
.
.
tak se dalo?"
Po zákonu, brate Ondro! ..A
kdo dává
cizí
-
školy?" 20
-
.
.
!
Ten. kdo boha, kdo niá hut.
Po našemu po ddinách :iiu gorali ondzum. ale v hutích cizí
mluva,
a pro ty se školy staví
„Po zákonu
tak
se
.
.
.
dje:"
Po zákonu, brate Ondro! Po našemu slovo boží ješt slýchat na Borové ješt zavzní v Janovicích. ale péro paterkovo nesmí písat po našemu Víš, kdo pánem je ve Frýdku a kdo pánem ve Yraclavi ? .
..Po
zákonu tak
se
.
.
dje?"
Po zákonu, brate Ondro
Ye Frýdku
nás podávili,
kde kdo zapel svoji mluvu, jako jednou zradil Juráš .
..Po
svdomí
tak se
.
.
dje?"
Po svdomí, brate Ondro!
A
j
už nevím, jak to bylo.
Smích
se trhl
knírem Ondry,
divný smích a nekonený,
-
21
—
i
h >ra hoe -
vracela
jej,
hory chytala
jej),
matky v ecké báji, padlo sedm syn, sedm dcerek padlo
.-mích té
když jí když jí smích jak by
—
racku Paskovskými nad rybníky.
A
já
jsem
se
to
od
.-ta
zasmál také.
-Myslím, též se cosi trhlo tjchýin smíchem v boku I.
vcn
tiché,
mlelivé,
co se dívá pres sto roku
na ten útisk pi Bezkydu smje horská matka, když chlop kdesi v dolech shasl, když chce živit sedm ptáat, a kobzole dávno došly; dtem dávnou poví báji místo kobzol o Ondráši :
jak se
.
-
22
—
.
.
Návrat.
Po
letech,
vrací
Mj
mne krok
hoelo
po letech v rodnou
ves
—
krok
dvete
na prvý
ples,
slunce, kos zpíval.
starý kostel a ten erný d arniky se pod strání hrbí,
Ten
pod brvou roztála vzpomínek na ece ty staré vrby!
Pejdu
mou
života píval.
jen; nevím,
les,
rez,
kam nohu bych
nes
—
do cizích rukou grunt kles náš Nehryzeš? Ach tys-je Dombrovských pes! .
Vi,
synku, že
mne
.
.
juž neznáš.
Zdráv fará? Zdráv rektor? Každý mne býval jsem ertovo kvítí, zdráv starý gróf je-li? Byl Nmec, byl, v pokoji nechal nás
žíti.
23
bil
V
drahou mi školu zím, pud okna rám, se
•srdce
zachvlo
kei:
v
dti. ty dti. ty modlí se tam
eí.
protivnou panskou mi
Utíkám
díme
k hbitovu.
—
Co jsem
ml
rád,
ne v duši mojí; co jsem byl v cizin, kdo šel v zem :ý kiž v hlavách mu stojí.
tam,
V portále zámku vryt dravý zobákem rovná si péro. Kdo
koupil panství, a
Mrtvi jsme.
To
í
je to
je
znal
markýz Gero.
Šest židu v ddin, burmistr žid, barevna žlutá u eky. Tak kles už hluboko. Pane, ten že jsi ho proklel na vky?
Test otázka; ta nechtla ven, by kol šíje šla smyka, by mi dávila poslední sen
jak
zdráva-li
.
.
.
crórna*)
—
Maryka?
Milý byl v cizin. Tož zaprosil atec. jakých poídku pravda, že od rána do noci pil. ml z eho, ten barví z Frýdku. .
*)
pták.
Z hoejšího stavení.
—
24
—
.
.
lid.
-
sehnutý muž, chvl, v brázdu se díval. Za hory slunce se sklánlo juz,
Ze
ret
vsi šel sešlý a
se
vonla zem, kos
zpíval.
Sešlý muž, sehnutý, z ddiny v srdci cos tžkého nese .
.
šel,
.
V
komické vrásky tvá nabranou vydrž ... až sám budeš v lese.
— v vidíš — a
Vidíš jak by (
ti
vyl bys jak spráskaný pes.
a
maso
rval
klešt
ped
— —
jediná ves Tšínem ješt!)
je to jen
sto jich
ml
25
Rektor Halfar. Rektor Halfar byl hoch dobrý, bvl hoch tichý, byl hoch hezký ale i
v
ml
chybu
mluvil
esky
škaredou
Tšín
ped okresním A když tak se Víš, jsou
:
inspektorem.
híchy
—
rektor spustí v katechismu,
co se nikdy neodpustí.
Léta táhnou, vlasy ídnou jako listí ped jesení. Halfar poád za mládence!
Pro Halfara místa není. •
V krme
zazní
Práv
v
co by
mlo
ekat
kapli
dve
skoná hudba. dalo slovo
deset
rok
Halíarovo? 26
—
l
!
Pijdou páni: Škola polská! Burmistr v klín ruce složí. Ale zpurný Halfar uí, jak mu káže zákon boží.
Tich po mezích chodí rektor, bez úsmvu, bez myšlenky, v v noci sám za stolem hledí k zemi, hledí sklenky.
krm
V horký veer na klekání, kdvž se jednou ve vsi zvoní. vrazí
dve
Rektor
visí
v ernou jizbu: na jabloni
Bez modlitby, bez slzy ho. jak pi híšné duši jisto, v roh hbitova zakopali, a tak dostal Halfar místo.
Ti
Setkání.
Na emeni za
lan»kasterku,
kloboukem
tak
mne
sivé péro
borového
v srdci lesa
potkal
markýz Gero.
Polské
knze
dal do fary,
eskou
školu
ponmil
—
mi.
>dpoal si drahou pušku pehodil pes haluz jilmy. (
Prokletý vrah mojí mluvy (ale horskou rád má dcerku) dvacet kroku stál ode mne
—
doma nechám
lankasterku.
28
putovaní tšínském. Tu hmí
Xmcm a s
básníkova
struna
Polákm. Školu
a
národní
—
proti
chrám popolšuje uitel
knzem: svobodného
uje.
Mšáctvo
uje.
A
tak
sedláka panstvo cizí zotroFrýdecké nejrychleji se odnárocl-
strážné
sunují se k západu, ku
ohn
slezských
behm
na hranicích moravskoslezských.
29
-
Moravc
po-
Ostravice, jež proudí
:
70.000.
Sedmdesát
tisíc
je
nás
ped Tšínem, ped Tšínem. Sto
tisíc
nás ponmili,
sto tisíc nás popolštili,
y srdce pad mi svatý klid. zbylo sedmdesát, tisíc jen sedmdesát
Když nás smíme
žít?
Sedmdesát kopají
tisíc
asem nkdo pomoci
hrob
nám ped Tšínem. k nebi vzlykané,
se nedovolá,
bh smích ve tvá stikne, tup díváme se v davu, jak nám k špalku kladou hlavu jak vl na porážku vola. cizí
'ó\
Markýz Dej
Pdy
(.éro tak je bohat:
nám beek sedmdes se
ti
ponmíme,
póly se ti popolštíme, vstíc ti zahmí ret stero:
Hoe, hoe,*) markýz Gero! Ale prve nežli zhynem, robka s dcerkou, chlop se synem nech ss zpijem rudým vínem ped Tšínem, píed Tšínem.
)
Hoe =
a
žije!
-
32
-
:
Koniklec.
Bylo z vesny, asn z vesny. do Vidn na práci ze Smilovic dve táhlo, doved jsem je ke štaci. Prvý teplý paprsk bžel kamenité po stráni fialové zvonky stonky
A
ty
chlupaté vyhání.
A na kopce vzhru bží pšina, nepšina
—
trhali ty prosté kvítky
židé,
S
kupci z Tšína.
Bohem
vraceli se
po nich
dve
Na
!
kupíci
—
kvítí utržené
zašlapané
silnicí.
33
—
Sasiivku
Dva
hrobníci.
zajdi do Tšína Tšína pod Li pinku.
Z Bošky a z
Snad se cosi udá vidt, co já asto vídal, synku. Já chudobný goral z Beskyd chodil v parnu, v zimní slot. Já vidl dva velké pány za hrobníky pi robot. Plni zlata,
bie
v botách,
na otroky v ruce jamo, jed a slinu na nás na rtech
Však Vy nejste
se nií koukol rudý, co v obilí zlatém bují
Jak
poád kohos poád kohos
—
bijí
—
Modré darmo!
z
rýem,
zahrabují.
-
34
—
—
a pec Nechce umít když se trápí páni tací
pi robot Kdo Vás Žil
s
ml
Dy,
bídným chlopem.
najal na tu práci?
bych bohat jako Midas,
bez starosti jako negr,
jenom
umt
jen mít
kohos
šlapat,
jméno?
Chodil bych jak krásné jitro, jako kos bych sob hvízdal, jenom kdybych pišel z Modré a
ml
jméno?
Tžká mluva našich ddu neumí dva rýmy íci. Snad je najde porobená haluz tam za Ostravicí ?
35
-
!
:
:
Ddina nad Jak když
—
ped dlouhým
blesk horo
bil
zoufalá zena na
prachem
Ostravicí.
jej
vlek surový
a
žlutým tím
ze
klesla skrání
—
msta
padlého obránce
ek
Jak když pud kopytem ímského jezdce
devným
štítem a
kamenným
nadarmo máchna vstíc kles
My (
s (
'
oceli
meem
tžké
do prachu barbar
do prachu
klesli a
zámku
hryžeme zemi.
Byl krásný to jezdec vlajícím chocholem, blýskavohelmý?
rrófe ze
rrófe ze rrófe ze
múrem
v otce a rozrazil matku,
!
zámku! Já za pluhem šel jsjm. zámku, tys kolem mne jel.
36
-
!
Blendovice.
Blendovským hbitovem jednou jsem
šel.
polské jsem poítal kíže.
Nech moravský Xoc
táhla.
knz
lid,
bude tak do nebe
polský tak chtl,
blíže.
Polák od východu
sníh padal
a
mrzlo
Co vidím? erstv pi nm plakalo
a
lile
—
Co
.pleteš,
Kéž by t chachare*
Co na
co teštíš?
mj
)
svt
,
ztra jsem
milenka nespala *)
Tulácké
—
vem,
..Tvj synek jsem
sám,
v noc temnou já žen v nemám
se
—
se
si
táto!"
erný bs
políbil
dl
kopaný
dít.
Sepjalo ruky: ..Své dcko !" než bude snhem zaváto
Bezrucí Pete,
dul,
lít.
—
mnou.
dít.
-
B7
-
..Žal
moje
máma
tesknota, bída
mé
—
tvj
potky
!"
slezský jsem
—
Dlo boga svientego! zaal jsem což jsem se napil moc vodky?
m
klít,
skoil jak bázlivý pes,
když nad ním fií knut volský. Do hrobu erného synek kles. jeden víc pibyl kíž polský.
mj
**)
Potka
= kmotra. —
38
-
lid,
;
Tošonovice. šel jsem do Tšína. srpnu bylo, horko bylo, na silnici dohonil jsem hezké z Tošonovic.
Z Frýdku
V
dve
S Panem Bog", dževuška švarná. S Panem Bog', dže dobrý, pane.
Z kun, do
kaj idžeš?
eszyna
Tys
Do
fabriky
Tošonovic.
z
Polka? Xi, Moravka. bílé zoubky, zle se na mne podívalo z Tošonovic hezké je
Vyhrnulo
dve
to jen u nás rektor
ten
nám dává
ale
my
jen po
ondžimy
Polák
polské knížky,
moravskv
co z Tošonovic.
-
39
—
e
naše znla íarasovských, Tošonovských.
Folvarkem*) 1
Dávno tomu. mluví
Až
te
se zase
eí
Cizí
Tluk
Tošonovic.
z
domu
vrátím,
pjdu
z
Pjdu
kolem polské
Frýdku do Tšína, pejdu Dobrou, Yojkovice, pjdu kolem Tošonovic. školy,
vzpomenu, jak hnvalo se, když jsem myslil, že je Polka, švarné
*)
dve
Folvark
z
Tošonovic.
panský dvr.
-
40
-
Maryka Magdónova. Šél starý
Magdóri
z
Ostravy
harend veer se lebkou do píkopy
v bartovské s
rozbitou
Plakala
Vz
dom. stavil.
pad.
Maryka Magdónova.
plný uhlí se v koleje zvrátil. shasla Magdónova vdova. Starých Hamrech pt vzlykalo sirot.
Pod vozem
Xa
nejstarší
Maryka Magdónova.
Kdo
se jich ujme a kdo jim dá jísti? Budeš jim otcem a budeš jim matkou? Myslíš, kdo doly má, má srdce taky
tak jako ty,
Maryko Magdónova?
Bez konce jsou lesy markýze Gera. Otcové když v jeho pobiti dolech, smí si vzít sirotek do klínu drva, co pravíš,
Maryko Magdónova? 41
Maryko, mrzne
a není co
jísti
.
.
.
horách, na horách plno je deva Burmistr Hochfelder vidl t sbírat,
Na
.
má mlet, Maryko Magdónova? -
to za ženicha vybrala
sob?
Bodák má k rameni, na apce peí, drsné má elo, ty jdeš s ním do Frýdku,
pjdeš
s
ním,
Maryko Magdónova?
Cos to za nevstu? Schýlená hlava, frtoch máš na oích, do nho tekou
hoké
a
co je
ti,
krpje s lící. Maryko Magdónova?
ohnivé
Frydetí grosbyr^n, dámy ze Frýdku budou se smáti ti eí. ze síky uzí t Hochfelder žid. Jak je ti. Maryko Magdónova? jízlivou
V
mrazivé chýši, tam ptáata zbyla, se jich ujme a kdo jim dá jísti? Nedbá pán bídných. Co znlo ti v srdci po cest, Maryko Magdónova?
kdo
Maryko, po stran ostré jsou skály, podle nich kypí a utíká k Frýdku šumivá, divoká tstravice. Slyšíš ji. rozumíš, dvucho z hor? (
-
42
-
Jeden skok na
erné
leva,
po všem
je.
po všem.
tvé vlasy se na skále chytly,
bílé tvé ruce se zbarvily krví. s
Bohem
bud,
Xa
starých
bez
kíž,
Tam Tam
Maryko Magdónova
!
Hamrech na hbitov pi
bez kvítí
krí
se hroby.
leží
bez víry samovrazi.
leží
Marvka Magdónova.
43
zdi
Bernard Žár.
Z Frýdku
— Má
je
Bernard Žár.
Proto
svj
zapírá
národ
Bernard Zor. rád svoji ženu.
má
rád svoje dti.
do kostela chodí a nedle svtí. k dobrému vede svj kmen, dbá. aby prokletých pári eí dum nebyl znesvcen. jí aby nemluvil krom pacholka tvor, tak to
porouí
Bernard Žor.
Z Frýdku
je
Bernard Žár.
Proto
svou zapírá
matku
—
Bernard Žor. Když bosti do domu ven
z
domu
s
si k hostin pozve. matkou! Ráda se ozve
—
44
-
!
—
puokktých páriu eí Nemluví, neumí lepších do krve Bernard Zor za Což žít bude. což
vn
prokletých v
dom
a
kde
pari
e
e
lidí,
ni se stydí
vn
na rynku, kde cností
je
znít
—
bude
je sbor
pánem
Bernad Zor? Zlý host pišel do domu. Xa loži zmítá jím horeka tžká a fantas ho chytá,
nadarmo mužové moudí u lože žena a dti
mu
léí.
jej
kleí,
dvoe matika pláe): horece proklatých páriu eí zpovídá, louí a modlí se cho. Bernard Žor (na
v
Zvoní a hlaholí Jfrýdecké zvony, do zem spouštjí rakev a eí panskou modlí se sbor. Kíž eí panskou lže mrtvého slávu. po skonené pouti tam mdlou složil hlavu Bernard Žor. .
.
Kdo
.
v zadu stoji a pláe a kleí u hrobu, pán když odešel sbor? Tichounko modlí se bázlivým retem matika proklatých pári eí.
—
45
—
(nemže
jinak, není to vz
nemluví jinak, kdo z Bezkyd a z h aby se nevzbudil, nehnval v hrub syn dímající P.cmard Žor.
její
- 46
-
Ptvald.
Z Poremby Dombrovský Petr dvucha bžela ped ním. Kdosi
jel
mžikem
z
Ptvalda.
a
v prach klonil
se dal.
kde kdo se
stál,
jedním.
Koníky erné, ej kopyta buch. zlacená uzda ej svítí. Pul kroku ješt, a zachra té Bh. mohlo po dveti býti. D mbrovský k dévuši piskoil bled, náru strh ji a schvátil. Panský bi hluboko do tváe sed, —
v
Pete, což abys
ji
vrátil?
Uhni. ve Fryštát byla by zlá. bud tichý a krotký! Krvavá rýha ti do duše plá Dombrovský. dost už je vodky. uhni.
—
—
47
—
Hodina pijde, den. velký den. obzor je plameny súžen. vozu ven Zadržte kon! Psa krev, tbrovský, vrat, eu jsi dlužen! /.
-
-18
_
Chycený drozd.
Mj
stryk byl ptáníkem vášnivým. Chytal a prodával drozdy. Pes kvten nedbaje zákaz bezkydské prosmýil hvozdy.
Vybral ta stapatá ptáatka. když se jim kabátek shustil, sameci poali zpívati, kaky do svobody pustil.
—
potkám ho s ptáetem Jak jde emeslo? A spchám. Ni, to je koist má poslední, toho si pro stáí nechám. Sestárl
—
Za msíc pišel jsem do stryka. tich a vážný jak baa Stryku, to ptaisko vysmyte. nzpive bedže to Kaa.
—
Pták
—
-
49
-
4
Mu dr
zobák
I
jak se ten
]
erný pruh stáá
—
Chceš uit starého ptáníka? lék
Po z
letech
—
nimo
:::
že
)
m
si:
Kaa. navštívil.
jak myš. ticho hledí, dýmeky obláky vypouští,
krotký drozd na stole
sedí,
sivý a tichý jak starý stryk. a hrubý **) jak baa
—
vážný
—
Stryk se za ušima poškrabal Synku. mTs pravdu je Kaa.
—
Do
nlza víc. Ptáátku hlaviku jemnou: Ghoc*** Kaa. choc mi nic nzpive. lesu
pohladil
)
nech už tu dožije
Tak
se
mnou.
také dožij ou básníci. ven pošlou,
Do svta písn
smutek si nesou za výslužku v samotu v budoucnu došlou.
= není pravda. = tlu~ Choé = nech. Mimo
M) Hrubý **)
>0
—
:
Paskovské rybníky.
Xa Frýdlant bylo jít z Ostravy náklad jsem ml trochu tžký pt hodin šlapat do únavy,
—
feniky ty tam
—
tož
—
pšky.
Promite, každý z nás býval mlád. horká krev, ret vždycky prahnul v parném dni na cest já si rád hluboko ze- džbánku nahnul.
chd jak devnou vží.
Hrabovský beh .'leviiý
s
my. Chrám
Dale-ko do nedozíráma
Paskovské rybníky bží.
Sklánly hlaviky šikmo
behu
své,
metlice ru rybáky, lysky a rackové chechtali v jednom se kuse.
na
51
má
Nemám
rád
smíšku.
Mn
protiven
—
ženský ten zvyk je a dcky Mít svoji pušku s sebou jen, smet bych vás do vody všecky. Šest na ráz: Pt na ráz? uta, robte si záv.
i
dv
jen
se mi chechtala rouhav bloperutná ta hav.
Tak
Dalo
hrom
se
do dešt.
bije.
blesk
Tžký je strom, asem svitne —
A co mi voda je. co mi je hrom. Káera dešt se nechytne. -Mladí mi ulétlo tak jak dým. jak když se vlaštovky zvednou Zdali pak ješt vás uvidím.
Paskv>v.-ké
rybníky jednou?
-
52
.
.
.
MEZI KOVKOPY. Struna sociální. Z ohromujících verš básníkopomsta. Sestoupil do dol vých bouí hoe, vztek sám horník s kladivem v ruce a tím krvavji vrývalo se mu do srdce, co vidl bídy svých pokrevenc a co poznával nelítostné panstvo jak na doi
lech, tak
v hutích.
~
53
Ostrava.
Sto
rok
v šacht
mlel
žil,
jsem,
roku kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo stuhly. sto
Uhelný prach sed mi do oí, rubíny ze ze vlas, z visí
rt mi vous
uhly. a z
mi rampouchy
oboí
uhlí.
Chléb s uhlím beru si do práce, roboty jdu na robotu, pi Dunaji strmí paláce z krve mé a z mého potu. z
Sto
rok
v
kopaln mlel jsem,
kdo mi tch sto rok vrátí? Když jsem jim pohrozil kladivem, kde kdo se zaal mi smáti. 55
;
Abych
ml
;
!
rozum, šel v kopalnu zas, pro pány del se jak prve ráz teklo v nápah jsem kladivo na Polské Ostrav krve!
—
Vv na Vám Petr
Všichni
a
—
Slezské, všichni
Vy
dím,
neb Pavel, mjž prs kryt krunýem ocelovým, tisícm k útoku zavel je
všichni
Vy
na
Slezské,
56
-
Vy
všichni
hlubokých páni Vy dol pijde den, z dol jde plamen pijde den, sútujem spolu
a
dím,
dým,
;
Z Ostravy do Tšína. Z Ostravy jdu do Tšína, robotnice se mnou z do\, šachta vzala muže, syna. k Blendovicím jdeme spolu.
A ddiny
plny žid,
cizí
dráhy,
jen
motyka
cizí
chrámy,
Markýz Gero
Muž
doly,
cizí
vlastní lidu, cizí školy.
— nž v
.
.
.
!
Vyhneme mu.
srdce vrazil bys mu,
zlatou botku líbá jemu slezský vzor byzantinismu.
Zelené byls výspy host-li, lid horší v bídy stanu ale z toho lidu pošly svaté maitkv Fénian.
zels
57
—
!
Michálkovice.
Caesam
Dloul
žil.
Ticetkrát krví jsem arénu smyl. Ted sám proti dvma. Neb na horu na kíž. Vol prvý Thrák Germán a Éthíop Pól.
biem mne
Lanista v arénu
tam sedl Cae>ar kol
nho
—
dvátek ržový
rriatróny,
mj
Zoufalý pohled na smrt bylo brzo
V
pilbu zuto
Thrák
hnal
—
jakoby spal šlechtic bez konce ad, sad.
v hledišt pad,
—
já byl
ješt mlád.
Thrák meem mi spl. sí v ruce Éthio,p ml.
a ve štít
a
pedu
ved se, kižoval klýskavý me. ze zadu po se toí v té uhelné masce dv pardalí oi z
em
se
mn
Ó8
.
.
!
mn
Žlu
na všecky strany vaí a kypí, vztek jak žhavý ještr mi vyskoil z chí Ethiop trojzub mi zarazil v týl,
peal mi po
nm
žíly; já bolestí vyl,
jsem skoil, vztek zaslepil zrak. pe- hlavu meem mne udeil Thrák. \ písek jsem kles. noc vpila se v na rty mne líbá Medusa. Nálet, jam naber ve luza
—
59
Leonidas.
utskách Thermopyl, vstíc hled záhub
-
jisté
plkruhu postoupil tm. zadu zaskoen zrádcem,
barbar ze
stál
v
Leonidas.
Ped cimbuím stojím
Sto
já.
sudlic. sto
tisíce
Tšína, na behu Olzv
me sahá mi k
íhavých oí
jak
hrudi,
pochodn
svítí,
krev tee mi z ela. krev tee mi z oí, krev utíká z šíje. krev ubíhá z prsou, nohy mi klouzaji v erveném moi. na ruce prší ervená Xiaghára stojím tu v ohromném lánu vlího máku stoupá to rudý dým od zem k nebi, i spustila obloha ervenou záclonu k zemi
—
;
?
erveno. Helmu jsem pes oi stáhl rudé jsou oštpy, rudé jsou mee.
Všecko
je
-
60
-
na rudých komoních v zadu
znám
já
vás,
hrabata,
pt jezdc
znám
hlete
—
vás,
já
knížata,
znám.
—
a Xerxés, v šarlat Xerxés šepce to komonstvu, co zdvihají ze zem. co zvoní, co chestí, co zní mi to v Bluch? tebe zatra, chceš zas jít pres Bospor? !
Co
Bh
Ze zadu na nohou peali šlachy zpomnli Poláci na punský vzor rudý mne políbil andl, štít z ruky do
—
—
-
zem
padá. já stojím
—
ped Tšínem,
probodnutými boky o Lysou Horu open, jak zákony kázal v mn.
61
—
Kdo na moje místo? Tak málo z
mám
krve a ješt mi tepe
úst.
Až bude rst nade mnou tráva, kdo na moje
až
budu
hnít,
místo..
muj
lvihne
štít?
oí, plam z nozder mi zahalen vítkovských peci jsem
zela mi
dým nech záilo
v
z
slunce,
nech veer
vái,
se
imknutou brvou jsem vrahy ty,mil; lv bohaté židy, ty grófy ze šlachty. p, jak vyskoil z šachtv. Nech díadém jednomu na skráni svítil, každý z nich upjatý pohled cítil. zaatou pes. vz
mj
mj
—
hnv kovkopa z Bezkvd a z hor. Tak málo mám krve a ješt mi tee z úst.
Až bude rst nade mnou tráva, až budu místo mne na stráž, :dvihne
muj
hnít.
štít?
-
02
-
NA OPAVSKU. kovi
Poutnika Hraby na okamžik vybavila básnívzpomínku z dtství. Tu na opavské stran
Slezska
nebyl
by
život
národa tak dsivý, kdyby
Pruské
nebyly tak blízké. Postrach jde k Modré, z té krajiny totiž, jejíž barva úední je modrá. Odtud pechází válená posila úkladníkir v rodné zemi. A co za hranicemi v Modré moravského lidu. to už ie hbitov národní. hranice
i
03
Hraby. Tak s
leckdy,
topol
kdy lehké topasv
v cestu a ve 5ny mi
tak leckd}' se
prší srší,
mihnou pobožné rady
korouhví naped a dojemným zpvem. Ctím tvoji víru, ty staíku sivý,
s
ctím vaši víru. vy
dvata
ze vsí.
Dávno je tomu, tenkrát jsem býval hezounký hoch po cest jsem zpíval, korouhev naped, za ruku otec vedl dolem a vedl horem, borem, poli a vedl vedl až pišla Hraby, vysoká Hraby. mohutný kostel s Marií Pannou, poutníkm žehnal pan fará Bóhm.
—
m
m m
m
Bvli tu z bvli
Modré
od Váhu a
a byli tu z Polské,
my od Tšína,
nabit byl kostel, sladkými zory 65
hledla na nás Hrabynská Panna. ped ní kázal pan fará Bohm. Bílé jsem el) do prachu chýlil, andlu zástup srdcem mi pílil, sladkými zory hledla na mne a
Hrabynská Panna, a pan fará Bohm.
í
ped
ní
kázal
synku? Za ruku vzal mne, vodil, 'hladil mi vlasy, ví. co všec/ko mi v Hra/byni koupil pan fará Bohm. jsi
je
krámy mne
Bh
Dávno je tomu. Z duše mi prchla víra. Mrak škaredý sedl 'mi v elo, hích oko skalil a stáhl mi rty.
Bh
nežije pro mne. Ale když žloutnou vrby pi ece a jablon dolu se nahnou, pobožné zástupy „na odpust" táhnou:
shýbám já celo, híšný kíž zrotúm, by se na mne dívala Hraby. na konci Hraby, vysoká Hrabv. jak by se na mne sladkými zory dívala Panna. Hrabynská Panna, a ped ní kázal pan fará Bohm. jak
66
-
Opava. Víš, jak to bývá,
když dychtivá krve zem rozepne žíznivé rety, když pozdvihnou prapor a pohnou se v útoku
vzhru ty nejprvší
polehnou
—
ady.
nejprvší
ty
žatva
dl
—
elem pak pes
zástupy
do zem,
n
kráí k vítzství pítel.
Zdá se a zdá se. polehnem jedenkrát do
že
že poletí že s
erný
pták
s
zem kolem tch murú, blavým zobákem pes nás,
blýskavým soudruhem kdosi ze severu pijde,
ale
ne pítel.
Vidím vát prapory na vžích bílého msta.
-
67
-
Huín. Odru jsem pešel. A na Stebovice, na Dhylovo a Dobroslavice, Zultý lán epíky mi zalehl cestu, skiváncích písní jsem poítal ke stu, zdráva, má zem Tiše svou dýcháme
bu
!
eí, sekyru v ruce kdos za stromem kleí, na modré stran je Huín.
Vi, moje zem, my mli se rádi. Xa rtech a v oích mi smálo se mládí, daleko, daleko za hory pešlo.
Svadlých co
kvt
a list se vešlo
mn
podjese žití! Ticho a teskno je ve iak veer pod Beskydem. Vi, moje zem? N?. modré stran je Huín.
v
Tam rostlo
nad Tšínem, kde Lucyna mé dve, co rozbilo v rumy
-
68
-
šumí,
komusi Já
ml
život.
(Ty vzpomínky
jen srdce a trochu
tísní
tch
)
písní,
dm
ve Frydiku a prsteny zlaté, on koho si vzala? A co se mne ptáte na modré stran je Huín.
Kam
—
to šlo všecko,
kam
se to
dlo?
cizin žiju. V dál uletlo do nevrátima mé mládí, má láska, v popelu sivém juž poslední praská jiskra vzpomínky. Daleko jsou Stebovice, v dáli Dhylovo, Dobroslavice, na modré stran je Huín.
V
.
-
69
BÁSNÍK.
ech
Jako škaredý zjev chce budit svdomí jako šílený, strašlivý bard svého vlastního lidu po Bezkvdem chce chránit poslední pí zem slezské svým tlem. ..Jak pozdvihli do výše ímané Spartaka vdce? Tak budu já stát dávno zahyne národ sto rok stát budu elem ku obloze, vzpímen, ubitou šíjí se azuru dotknu, já Petr Bezru, Ahasver svdomí ech, škaredý fantom a a
—
—
zašlého národa bard."
—
-
71
mj
Já.
I.
Já, já toho
Bh
vštec od Bezkydu
lidu.
dbá zem. kde zlaté obilí k obzoru bží. kde fialky voní a pomnnky kvetou, kde zYotaí cymbál a pi tarici housle, kde šírá jsou msta a nádherné hrady, bohaté chrámy a loky na ece. 'dvra v nebe a radost a ples!
mne jim
nedal.
Ten
té jen
Bh
Ten, jelhož zatratil v sirnatou rokli. ipes jehož tuhé rty nepešla prosba, na skále sedl, s ním odvký vzdor.
ten,
erným jak noc okem pohledl jednou pod mlící Bezkydy, pod Lysou Horu. Stoletý útisk, pod kterým se sehla 73
šíje jak nahnutá vtev, urputná cizá'ku pst, která z ret dtem rve shasínající tón mluvy, znamení zrady a sepjatých rukou,
kovkopa
za sto let 'které se
do oí
vtisklo,
pohnulo démonem.
Udeil ze skály z
v balvan.
vyskoil škaredý vštec,
poroby vyrostlý, ze zrádné krve.
k msíci zaštkal a do slunce zaklel, sevenou pstí se k azuru rozmach', všecky ty vrahy, nech záili zlatem, nech ped nimi kleeli jako ped bohy tatn peid
do
vnem ze
Tšínem
prachu
ti
smýknul
to, jež
mu
skály vyskoil
dal
otroci
dol.
svým hnvem, svým do
žití
vzdorem, démon,
—
já!
II.
Rudým
a svislým pod paprskem slunce srpnu když balvany dýchají žáry, bystina Moravky v lože se vpije, horníci pod zemí zdvihají rám, kovái v ervené železo buší, na dlani pole na Krásné, na Pražm v úžehu slunce jich kloní se ženy: já z toho tichého národa vzešlý, v
—
74
-
poroba jemuž pi kolébce
dcko
robota
stála,
ruky
juž za
ohytla,
nezdárný 'kdvfkoip, ková synek z Ostravy prchl jsem, Vítkovic, z
z Bašky. Frýdlantu, z Orlové, z Dombrové, z Laz.
kladivo,
matku
ddovy já
na
motyku
v kopalnu hodil., jsem na poli nechal. housle jsem >s hebíku strhl,
a sestru
n
zahrál.
Snad jednou
nich
z
znly
veselé tóny, tož mládí a láska.
Nevím, už nevím.
Ti
—
Je
tomu dávno.
struny praskly.
Cizího knze jsem vyhodil z chrámu. rektora z cizácké udeil školy, les. co mi pobrali, zapálil v noci,
panského ušáka na poli skolil, smýkli mnou v Tšín, zmátl mi smysly. Pod Lysou kosm a veverkám hrál jsem, pod rudým jeábem na vtvi vrabcm. Z ddiny k ddin chodil jsem horkem. horkem a zimou a snhem a deštm. Za ploty hrál jsem a pod okny hrál jsem. jedinou strunu mají mé skipky.
Bh
tžký dech sedmdesáti tisíc, co hasli pod Lysou, pi Bohumín. v borových urvaných hájích co hasli. v urvaných Bezkydách pomalu hasnou,
-
75
-
:
-
.nmbarku
sfrasli
v
Datyních hasnou
\
Poremb
Lutyni
a v
shasli a v
shasli,
Dtmarovicích. Dombrové hasnou.
a
v
Strhnte stany a za'ha>te ohn! Hnulo se sedmdesáte tisíc. na Olze ped lety rozbit byl daleko uhli jsme za Lucynu.
táfboT,
pefjdem na Moravskou, za Ostravici, mlící národ a vyhaslý kmen.
Ped ja*k
nimi taní jak David
trhlý
ped
archou,
chestýš pi píšaly zvuku,
komický rapsód tch sedmdesáti tisíc, don Quijote z Bezkyd, má z jalovce kopí, brnní z mechu a ze šišek helmu, z Lysé hib za štít a ze šišek helmu. chytit chce úporné rameno suby, erný rytíe v krunýi zlatém
me
Já Petr Bezru. od Tšína Bezru. toulá vý šuma a bláznivý g-ajdoš. šílený rebel a napilý zpvák, zlovstný sýek na tšínské vži. hraju a zjpívám. co kladiva duní z Vítkovic, z Frýdlantu, pod Lipinami.
Kolem
jdo>u 'bohatci cizí
mi
víry,
(Bdzrui Pete, jafc je máš rád!), mužové slavných a vznešených názvii. skvli jak bozi a hrdí jak hvzdy.
;
,
Bezrui Petre, kdo ubil svou ves ? kolem jdou v hedbáví, v atlasu dámy, kolem jdou mužové, vážní mocní, na Dunaji mocní, ve zlatém mst., kolem j"dou básníci z vltavských co milují ženy,, jak kázala Paíž. pod smycem zoufalá chvje se struna. j
)
i
bdh
tžký dech sedmdesáti tisíc, kamením -zpívám a balvanm hraju a zpívám
—
tož -dáte
hraju,
mi krejcar?
III.
Já prvý jsem z toho od Tšína lidu, bard prvý z Bezkyd, co promluvil. Jdou za cizím pluhem, jdou rabové dol, mléko a voda jim utíká z žil. Má každý z nidh na nebi jednoho boha, druhého vtšího na zemi. tomu, co hoe je, v kostele platí, druhému krví a dlanmi.
Da
hoe, k žití dá chleba a motýlu kvt. Ty, ty co jsi vyrostl v Bezkydských horách, tob dal pod Lysou ten boží svt. On dal ti ty hory a dal ti ty lesy, vni, již z háj van rozstele ten druhý ti vzal všecko jediným rázem, Ten, ten co
vodu
biž
a
dal
je
ryb
pla
k
tomu tam v
kostele.
Mj
vivhn syneku z Bezkyd, ctíš boha dobré to ponese ovoce. Z tvých les t vyhání andlé strážní, ty se jim kloníš tak hluboce! „Ty zlodji z Krásné! Je tvoje to devo? Padni a zem polib v pokoe ven z panských lesu a hoe do Frýdku i
!
!*'
Co tomu íkáš Ty nahoe?
A
škaredá rážné
Zaho
ji,
e
tvoje uráží vrchu
andly
tvj synek teprv
Ták dje
se.
uráží.
povede tob.
lépe se
to uváží.
Pán
chce.
Xoc táhne nad
mým
lidem,
záhynem,
Y
nežli
se
rozední.
noci já modlil se k démonu prvý bard z Bezkyd a poslední. té
Pomsty,
tenái verš. života prosy a bodláí když sob's na Parnas vyšel. zbožný-lis a když ti nestaí. jen slyšel; aby t Pán když dve švarné máš jako kvt a když si pýcha tvá žádá. aby se dovdl celý svt,
Z
Bh
ie ti dá hubiku ráda bez srdce ukrutné déve-li, v podpatky tebe si lepí. dnes aby všici to vdli. že je tvé štstí na stepy: když ti do kadeí prvá šed :
vplížila krokem se hadím, kde kdo nech pomže tob ted plakat nad ztraceným mládím dvojité veselí nadchne t. :
a bol se nese tak krásn jen když jsou dob raci na dobráci, kteí tou básn.
—
:
—
79
-
svt,
:
Nžnosti jadérka v život stou, nejsou to tykve jen prázné, šlechetni lidé, co verše tou,
Bezrui možná, když
Petre, ty blázne,
asem
tep srdce v
tvé písn tou, okamžik stichne,
v dla tená hlavu mdlou, vzdychne potichu do Jak hasnou bezkydští g-orali
podepe
ádk
:
—
zvuk verš tak krásn Co chceš ty rapsode zoufalý Jsou lidé. kteí tou básn. za
80
Xa kmen svj
myslíš hynoucí a
Co. vypovíš ten útisk
tlící.
nekonený,
jak hraje všemi borvami a vidmy?
Šlechetnými se
setkáš
v
s
lidmi
žití
—
81
nemáš
víc
co
íci.
Vysvtlení í,
—
bem mluví,
žultý
—
—
nkterých modín, kobzole
orcové
—
slov:
—
etyna
—
jehli-
brambory, ondzum na pou, rodie, na odpust
žlutý.
82
-
—
OBSAH: Strana
ervený kvt
3
Básník v cizin.
Hanácká
ves
7
Kyjov Národní maškaráda Jedna melodie Jen jedenkrát
£>
10 12
14
Návrat do vlasti. Ondráš Návrat Rektor Halfar Setkání
19 23
26 28
Putování Tšínském. 70.000
31 7
Koniklec
S-
Dva hrobníci
31
Ddina nad
Ostravicí
.
36
Blendovice Tošonovice
37
Maryka Magdónova
4"
Bernard Žár
44
39
-
83
-
Strana
Ptvaid Chycený
47
drozd Paskovské rytmiky
Mezi kovkopy. Ostrava Z Ostravy do Michálkovice Leonidas
Kde
je
49 5]
55 57 38 60 62
Tšína
moje místo
Na Opavsku.
Hraby
65
Opava
67
Huín
68
Básník.
Já
73;
tenái verš
79
u
.
:
.
.
J.S. IVtaiar: Knihy Feuilleton (Stati literárné-politické.)
I.
Cena K 3
Knihy Feuilleton (Stati literárné-pclitické)
II.
Prof.Dr
literáta.)
5'
—
5. Machar)
(J.
—=
Boží bojovníci. Vlastenecká historie
z XV.
váné vydání, velká 16°
F.
Skvostné
století
132 stran. Cena K 3
illustro
—
M. Dostojevský
IróA
I—
3—.
III.
Cena K
. Folklór
—
==
Cena K
Knihy Feuilleton (Konfese
=====
Román. (Ze zápisk mladého lovka). Pel V.
Prach. 219 stran. Cena pouze K I.—.
AflmiDistrace
„far
Prala
Jangmannova t.
21.
II.,
>
í
c
BRATR JAN PALECE šašek krále
Jifiiio
pkná
•
illustrov.
knížka pro mládež, psal
ji
JAN HERBE:
DR.
a
obrázky opatil
Jaroslav Panušk Stojí
1
pouze
feourcLn^L-La..
Lze dostati ve všech vtších knihkupec^ jakož
i
t aíráistraia asu, Prai-JL, JonsiiisnniTS » Autor spisu ilJralr Jan Paleek* osvd dobrym_ rnátelem b a umleckých teb nr^ší mládeže. >Uit. Novin] »L"ž iste. o slyšeti, o tom šaškovi, í jfcál králi Jiímu >brate« a královn >-estro králo^ pravdu povdl? To n a kíerý jim vždycky
se
nm
—
byl es.;ý bratr, a
pravdy
!
Mžeme
knížku
srden
šiitel
s'
doporuit *M1.
K
> Veselá to -cníiKa! Bratr PaleJek není všal žertu, neuf to njaký nezbedný odperuuje ho mnoho dobroty a ušle Ioši, se kterou zastává se ubohých a potebn má v povaze analogický rys s povahou na
milovníkem
špigl,
Honzy.
>Skola našeho venkova.
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 V35S49
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Vladimir D Slezské cislo
c Vasek,
POCKET
LIBRARY
