SOUSTRUŽENÍ KOVOVÝCH MATERIÁLŮ

SOUSTRUŽENÍ KOVOVÝCH MATERIÁLŮ Ing. Miroslav Soukup 23-022-H-Soustružení kovových materiálů

1. ÚVODNÍ SLOVO Dostáváte do ruky pracovní sešit, který Vás seznámí s možností dalšího vzdělávání formou, která bude přijatelná pro úspěsné získání či zvýšení kvalifikace pro Vaše zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce. Tým autorů Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov připravil přehledného průvodce možnostmi i studiem, které je zakončeno certifikovanou zkouškou a získáním osvědčení dle zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.

Záměrem práce Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, jako kvalitního poskytovatele vzdělávacích služeb regionu Karlovarského kraje, je rozšíření a inovace vzdělávací nabídky dalšího vzdělávání (DV) v návaznosti na potřeby zaměstnavatelů (zejména malých a středních podniků) v Karlovarském kraji (KK). Záměr řeší v první vlně potřeby účastníků DV - zaměstnanců podniků v KK prostřednictvím tvorby 9 kurzů Dílčích kvalifikací (v návaznosti na NSK), a to v podobě komplexního vzdělávacího obsahu (prezenční vzdělávání s podporou tištěných materiálů, eLearningové vzdělávání, mobilní aplikace) s dopomocí webového vzdělávacího portálu. Kurzy jsou orientovány na obory stavební, strojní a elektrotechnické. Zásadním záměrem je rozšíření vzdělávací nabídky pro vzdělávání lektorů dalšího vzdělávání v oblasti specifik vzdělávání dospělých a využití nových forem vzdělávání (IT technologie).

Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov je školou státní, která 1. 9. 2012 oslavila 55 let své existence. Škola poskytuje vzdělávání v oborech elektrotechnických, strojírenských, stavebních, veřejnosprávních a ekonomických. Škola dlouhodobě produkuje kvalitní absolventy, kteří nachází u regionálních zaměstnavatelů otevřené dveře. ISŠTE Sokolov prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 400 000 000 Kč, která ze školy udělala nejmodernější střední školu Karlovarského kraje s významným architektonickým akcentem, který hlavní budově vtiskl významný český architekt doc. ing. arch. Roman Koucký. Škola od roku 2006, po optimalizaci školství v Karlovarském kraji, nabízí ISŠTE Sokolov i obory stavební, pro které je výborně vybavena materiálně i personálně. Programy dalšího vzdělávání jsou pro Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou Sokolov příležitostí pro posílení vzdělanosti v regionu.

1|

2. OBSAH 1.

Úvodní slovo.............................................................................................. 1

2.

Obsah ..................................................................................................... 2

3.

Představení autora ...................................................................................... 3

4.

Regionální zaměstnavatelé v oboru .................................................................. 4

5.

Soustružení kovových materiálů ...................................................................... 5

6.

profil absolventa ........................................................................................ 7

7.

Průvodce studiem ....................................................................................... 8

8.

Studijní opory ............................................................................................ 9

9.

Učební text pro samostudium ........................................................................10

10.

Zkoušky dle hodnotících standardů ..................................................................56

11.

Studijní zóna ............................................................................................60

12.

Rozpočet.................................................................................................60

13.

Materiál ..................................................................................................60

|2

3. PŘEDSTAVENÍ AUTORA Ing. Miroslav Soukup je absolventem VŠSE fakulty strojní v Plzni, kde v roce 1989 absolvoval. V tomtéž roce nastoupil do firmy Amati Kraslice, kde působil v různých technických funkcích. Od roku 2004 je zaměstnán v ISŠTE, zpočátku jako vedoucí mistr odborného výcviku a poté jako učitel odborných technických předmětů. V roce 2008 absolvoval studium Pedagogické minimum.

3|

4. REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNAVATELÉ V OBORU Název firmy

Adresa

Telefon

E-mail

URL adresa

Amati-Denak, s.r.o.

Dukelská 44, 352 309 102 kraslice 35801

[email protected]

www.amati.cz

Astos Aš a.s.

Selbská 746/18, 354 401 011 Aš 35201

[email protected]

www.astos.cz

BMP-Obrábění kovů s.r.o.

Krátká 879, 352 666 983 Chodov 35735

[email protected]

www.bmpchodov.cz

Důlní strojírenská společnost, s.r.o.

Luční227, 352 467 150 Královské poříčí 35601

[email protected]

www.dsssvatava.cz

NADE, s.r.o.

Hlavní 560, 352370920 Krásno 35731

[email protected]

www.nade.cz

Plastmetalchem, s.r.o.

Tovární 2093, 352 614 486 Sokolov 35601

plastmetalchem@ www. plastmetalchem.cz plastmetalchem.cz

Rotas strojírny, s.r.o.

Nejdecká 183, 352 668 192 Rotava 35801

info@rotasstrojírny.cz

www.rotasstrojírny.cz

Strojírny Cheb, a.s.

Podhradská 446/5,Cheb 35002

[email protected]

www.strojcheb,cz

Svatavské strojírny, s.r.o.

PS 356, Svatava 352 467 370 35703

[email protected]

www.svssro.cz

Witte Nejdek, s.r.o.

Rooseveltova 359 016 111 1299, Nejdek 36221

[email protected]

www.witteautomotive.cz

354 502 123

|4

5. SOUSTRUŽENÍ KOVOVÝCH MATERIÁLŮ Soustružení kovových materiálů (kód: 23-022-H) Autorizující orgán:

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Skupina oborů:

Strojírenství a strojírenská výroba (kód: 23)

Povolání:

Obráběč kovů

Doklady potvrzující úplnou profesní kv:

Osvědčení o profesní kvalifikaci

Kvalifikační úroveň NSK - EQF:

3

Úplnou profesní kvalifikaci Obráběč kovů (kód: 23-56-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací:

Obsluha CNC obráběcích strojů

(kód: 23-026-H)

Soustružení kovových materiálů

(kód: 23-022-H)

Vrtání kovových materiálů

(kód: 23-025-H)

Frézování kovových materiálů

(kód: 23-023-H)

Broušení kovových materiálů

(kód: 23-024-H)

Závěrečnou zkoušku z oboru Obráběč kovů (kód: 23-56-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací:

Vrtání kovových materiálů

(kód: 23-025-H)

Obsluha CNC obráběcích strojů

(kód: 23-026-H)

Broušení kovových materiálů

(kód: 23-024-H)

Soustružení kovových materiálů

(kód: 23-022-H)

Frézování kovových materiálů

(kód: 23-023-H)

5|

Toto je dílčí kvalifikace oboru Obráběč kovů a zahrnuje tyto odborné způsobilosti:  Dodržování bezpečnosti práce, správné používání pracovních pomůcek.  Orientace v normách a v technických podkladech pro provádění obráběcích operací.  Volba postupu práce a technologických podmínek soustružení, potřebných nástrojů, pomůcek a materiálů.  Měření a kontrola délkových rozměrů, geometrických tvarů, vzájemné polohy prvků a jakosti povrchu.  Upínání nástrojů, polotovarů a obrobků a ustavování jejich polohy na různých druzích soustruhů a vyvrtávaček.  Obsluha soustruhů a vyvrtávaček.  Ošetřování a údržba soustruhů a vyvrtávaček.  Určování výchozích technologických základen polotovarů před jejich obráběním.  Ruční ostření jednobřitých nástrojů z RO a SK.

|6

6.

PROFIL ABSOLVENTA

Absolvent získá dílčí kvalifikaci učebního oboru „Obráběč kovů“. Úplnou profesní kvalifikaci Obráběč kovů lze získat absolvováním zbývajících dílčích kvalifikací:  Frézování kovových materiálů.  Broušení kovových materiálů.  Vrtání kovových materiálů.  Obsluha CNC obráběcích strojů. Absolvent získá tyto odborné kompetence:  čte výkresovou dokumentaci, využívá číselné a slovní údaje uvedené na výkrese, vyhledává údaje v normách,  provádí pomocné výpočty, pořizuje náčrtky zhotovovaných dílů, využívá základní vědomosti a dovednosti ze základů zpracování kovů,  rozlišuje obráběné materiály podle norem a obrobitelnosti,  určuje vhodný typ a druh stroje pro výrobu,  provádí celkové seřízení, obsluhu a běžnou údržbu stroje,  správně upíná obrobky s ohledem na tvar a velikost,  volí správné nástroje, upínací prostředky, měřidla a měřící pomůcky podle postupu výroby,  nastavuje řezné podmínky,

 obrábí technologicky nesložité výrobky na základních druzích konvenčních obráběcích strojů nebo CNC strojích včetně provádění korekce programů,

 kontroluje rozměry, tvar, jakost povrchu obráběných a zhotovených součástí,  dodržuje bezpečnost práce a používá správné pracovní pomůcky Pracovní náplň: úkolem soustružníka je obrábět většinou rotační součásti s použitím těchto pracovních činností – čtení a používání technických výkresů a dalších podkladů, určování podmínek obrábění (volba otáček, posuvů a hloubek řezu), určování nástrojů, upínání obrobků a nástrojů, seřizování obráběcích strojů, obrábění rotačních součástí nejrůznějších tvarů i povrchů na předepsané rozměry, přesnost i jakost povrchu, řezání závitů, ošetřování a údržba obráběcích strojů a nástrojů. Tuto dílčí kvalifikaci lze uplatnit v obráběcích dílnách a provozech strojírenských podniků, ale i v drobnějších výrobních, či servisních firmách.

7|

7. PRŮVODCE STUDIEM 7.1 Pouze zkoušky Postup zájemce o jednotlivé zkoušky. Zájemce projeví zájem podáním přihlášky ke zkoušce, která je volnou přílohou sešitu. Poskytovatel zkoušky (ISŠTE Sokolov) určí frekventantovi v daném termínu „mentora“, který provede zájemce zkouškou. Předá informace o podmínkách a zkoušce, seznámí zájemce o zkoušku se členy zkušební komise, určí rozsah sledované a hodnocené látky v rozsahu NSK (www.narodni-kvalifikace.cz). Zkouška je komisionální a dle pravidel daných standardem.

Pokud frekventant nezvládne byť jen jednu část předepsanou hodnotícím standardem Soustružení kovových materiálů (kód: 23-022-H), nesplnil základní podmínku pro získání Osvědčení.

7.2 Kurzy a zkoušky Pokud se zájemce rozhodne pro přípravu ke zkoušce dle Hodnotícího standardu, podá přihlášku k tzv. „Kurzu“, který zájemce připraví na zkoušku dle Hodnotícího standardu. Stanovený rozsah kurzu je v případě kódu „23-022-H Soustružení kovových materiálů“, 120 hodin, které probíhají v termínech před samotnou certifikovanou zkouškou dle Hodnotícího standardu před komisí. Výuku v kurzu lze provádět pouze kvalifikovanými učiteli odborných předmětů a odborného výcviku, popř. může část „Kurzu“ proběhnout na smluvních pracovištích partnera. Po absolvování kurzu podá frekventant, zájemce o komisionální zkoušku k získání Osvědčení, přihlášku ke zkoušce dle Hodnotícího standardu. Zkouška pak proběhne podle pravidla vymezeného Hodnotícím standardem.

|8

8. STUDIJNÍ OPORY 8.1 Literatura J. ŘASA, V. GABRIEL. STROJÍRENSKÁ TECHNOLOGIE 3: Metody, stroje a nástroje pro obrábění. Praha: Scientia, spol. s r.o., 2005. ISBN 80-7183-337-1. DR. OTAKAR BOTHE. Strojírenská technologie IV. Praha: Sobotáles, 1996. ISBN 80-85620-30-1. JAROSLAV KLETEČKA PAVEL FOŘT. Technické Kreslení. Brno: Computer Press a.s., 2007. ISBN 978-80-251-1887-0.

8.2 Normy ING. JAN LEINVEBER, Ing. Pavel Vávra. STROJNICKÉ TABULKY. Úvaly: ALBRA, 2003. ISBN 8086490-74-2. ČSN EN ISO 23125. Obráběcí stroje – Bezpečnost – Soustruhy. Hradec králové: Technor, 2010.

9|

9. UČEBNÍ TEXT PRO SAMOSTUDIUM 9.1 Dodržování bezpečnosti práce, správné používání pracovních pomůcek. 9.1.1 Základní ustanovení bezpečnosti práce při obrábění Základní povinnosti pracovníků jsou určené zákoníkem práce. Pracovníci jsou povini:  Dodržovat předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byli seznámeni. Zároveň dodržovat stanovené pracovní postupy.  Používat při práci ochranných zařízení a osobních ochranných pracovních prostředků.  Účastnit se školení v zájmu zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, podrobit se stanoveným zkouškám a lékařským prohlídkám.  Oznámit nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví při práci. Oprávnění k obsluze stroje:  Práci na strojích mohou vykonávat pouze pracovníci k tomu určeni, zdravotně způsobilí, starší 18 let.  Pracovník musí absolvovat všechny povinné školení, lékařské prohlídky a seznámení s návodem na obsluhu stroje, vše musí být prokazatelně evidované. Ustrojení pracovníka  Pracovní oděv musí být nepoškozený, nesmí mít volně vlající části. Manžety nohavic a rukávů musí přiléhat. Blůza musí být zastrčena.  Nesmí se používat pracovní zástěra, či plášť (pokud není udělena výjímka např. z důvodu znečištění).  V případě prací hrozící zachycením vlasů je povinná pokrývka hlavy.  Nebezpečí zachycení představují prstýnky, řetízky, náramkové hodinky, kravaty, apod. musí být sejmuty.  Musí být používaná vhodná pracovní obuv. Ochrana před odletujícími třískami.  Pokud na stroji není ochranný štít, je povinnost používat ochranné brýle, či štít. Odstraňování třísek  K odstraňování třísek nepoužíváme rukou, nebo ofukování ústy, ale předepsané pracovní pomůcky – háčky, smetáky, štětce apod.  Čištění strojů tlakovým vzduchem je zakázané, vzduch lze použít pouze k očišťování obrobků apod. pistolí s vzduchovou clonou.

| 10

Další zásady bezpečné obsluhy obráběcích strojů: Před započetím práce je nutné:  Prohlédnout a zkontrolovat stroj, případné závady nahlásit.  Zkontrolovat, doplnit stav oleje a mazadel.  Zvolit správné nástroje a zkontrolovat stav otupení. Při práci:  Dodržovat pokyny z návodu stroje.  Za chodu stroje se neměří, nečistí a nemaže.  Do upínacího zařízení upínat pouze obrobky k tomu určené.  Používat nepoškozené upínací nářadí.  Pracovní rukavice lze používat pouze v klidu stroje (upínání).

Po skončení práce:  Uklidit pracoviště, odstranit třísky a zbytky řezné kapaliny.  Čisticí prostředky ukládat do nádob k tomu určených.  V případě poruchy, musí být stroj označen na spouštěcím zařízení – Nezapínat – oprava stroje.

11 |

9.1.2. Bezpečnost práce při práci na soustruzích. Upínání obrobků a upínací zařízení  Upnutí musíme věnovat pozornost, protože nedokonale upnutý obrobek, nebo upínací zařízení může uvolněním způsobit úraz.  Upínací zařízení musí být pojištěno proti náhodnému vyšroubování nebo uvolnění Upínání do univerzálního sklíčidla:  Lze upínat jen takové obrobky, které nedovolí vysunutí čelistí přes povolenou hodnotu. To je na čelistech vyznačena ryskou odpovídající maximálnímu rozevření čelistí.  Po upnutí se utahovací klíče nesmí zanechávat v tělese upínače. Upínání mezi hroty:  Středící důlky musí být navrtány správnými nástroji a musí odpovídat upínacím hrotům.  Dlouhé obrobky podpíráme lunetou, uby vlivem deformace nedošlo volnění obrobku.

Spouštění vřetena soustruhu  Musí být jištěno proti náhodnému spuštění.  U klasických soustruhů je ovládáno spouštěcí pákou. Ta je jištěná pomocí blokovacích čepů. Rotující upínací zařízení a obráběný materiál

 Pokud jsou rotující zařízení opatřena kryty, nesmí se demontovat.  Při obrábění tyčového materiálu musí být konec přesahující ze stroje uzavřen v trubkovém vedení. Odletující třísky při obrábění  K zamezení rozletu třísek je třeba používat ochranných krytů proti třískám.  Pokud stroj nemá ochranné kryty, musí pracovník používat ochranné pomůcky – brýle.

9.2 Orientace v normách a v technických podkladech pro provádění obráběcích operací. 9.2.1 Orientace v normách a v technické dokumentaci (viz odkaz)

Technická normalizace umožňuje  Usnadňují sériovou a hromadnou výrobu.  Zrychluje práci konstruktérů.  Zlevňuje výrobu a tím cenu výrobku.

| 12

 Vzájemnou vyměnitelnost normalizovaných součástí.  Mezinárodní kooperaci. Druhy norem  Státní normy (ČSN) - platí na území České republiky  Celoevropské normy (EN) – platí ve státech EU  Mezinárodní normy (ISO) – celosvětová platnost Druhy technických výkresů Technický výkres je základním dokumentem pro návrh a výrobu nového výrobku. Dle způsobu vytvoření známe:

náčrt originál kopie

Dle určení: výrobní výkres – obsahuje všechny údaje pro výrobu. Výkres sestavy – využívá se pro montáž výrobku.

Formáty výkresů – skládání výkresů, měřítka. Druhy čar na technických výkresech. Známe čáry tenké, tlusté a velmi tlusté, pro něž platí: tenká čára: tlustá čára: velmi tlustá čára = 1 : 2 : 4 příklad: 0,25mm : 0.5mm : 1,0mmě;

Příklad použití čar:

13 |

Technické zobrazování Známe dva základní typy technického zobrazování:  Plošné zobrazování – 2D – na výkres promítáme pohled na součást v určitém směru.  Prostorové 3D.

Z hlediska dokumentace vhodné pro strojní obrábění, používáme pravoúhlé promítání. Známe dva způsoby pravoúhlého promítání:

Používáme pravoúhlé promítání ISO-E.

| 14

Pravidla pro zobrazování na výkresech (viz odkaz). Pohledy, které nejsou sdružené:

15 |

Řez a průřez V řezu zobrazujeme ty části tělesa, které leží v rovině řezu a za ní. V průřezu zobrazujeme pouze části tělesa ležící pouze v rovině řezu.

Druhy řezů (viz odkaz)

Kótování Je důležité pro čtení výkresů, určení rozměrů součásti a její výrobu. Základní pojmy a pravidla kótování

– (viz odkaz), - (viz odkaz 2).

Pravidla kótování geometrických a konstrukčních prvků součástí – (viz odkaz 3), - (viz odkaz 4).

| 16

Lícování  Přesnost, životnost a správná funkce strojů a mechanismů vyžaduje, aby jednotlivé součásti strojů byly vyrobeny s předem danou přesností.  Také požadavek na snadnou vyměnitelnost poškozených, či opotřebovaných součástí si vynutily zavedení systému vzájemných uložení součástí.  Přesnost výroby jednotlivých součástí závisí na určení stroje. Menší požadavky na přesnost bude u těžkých zemědělských strojů, důlních a zemních mechanismů větší požadavky budou u výrobků přesné mechaniky, leteckého a automobilového průmyslu.  Předepsaná přesnost se požaduje především u tzv. funkčních ploch – to jsou plochy, které se stýkají s plochami jiných součástí a jejichž tvar a velikost souvisí s rozměry druhé součásti.  Netolerované rozměry (volné rozměry), kterých je u strojních součástí většina (80 až 90%) se musí vyrobit s určitou přesností.  Dovolené odchylky neobrobených ploch výkovků, odlitků, válcovaných a tažených polotovarů jsou stanoveny zvláštní normou.

Jednotná soustava tolerancí

 Skutečný (naměřený) rozměr leží mezi horním mezním rozměrem HMR, hmr D max (d max ) a dolním mezním rozměrem DMR, dmr D min (d min ). Skutečný rozměr může mít u díry maximální horní úchylku ES (u hřídele es) a maximální dolní úchylku EI (u hřídele ei) od jmenovitého (teoretického) rozměru JR.  Jmenovitý rozměr JR je předepsán na výkresu.  Mezní úchylky mohou být kladné, záporné, či nulové.

17 |

 Poloha tolerančního pole IT je určena základní úchylkou – je to úchylka bližší k nulové čáře Druhy vzájemného uložení

a) Uložení s vůlí (hybné) -Uložení zaručující smontovaným součástem pohyb. Sem patří i uložení, kde dolní mezní rozměr dutiny totožný s horním mezním rozměrem hřídele b) Uložení přechodné - Může se vyskytnout vůle i přesah. Toleranční pole hřídele a díry se překrývají. c) Uložení s přesahem -Hřídel je vždy větší než díra. Spojení vznikne nalisováním za tepla, či za studena a je zaručen vždy minimální přesah p min . V jednotné soustavě tolerancí a uložení má 19 stupňů přesnosti (01, 0, 1 až 17). Na stupni přesnosti závisí velikost základní tolerance IT.

| 18

Velikost tolerance je závislá na:  Na stupni přesnosti lícování.  Na jmenovitém rozměru součásti.  Poloha tolerančních polí vzhledem k nulové čáře je popisována písmeny latinské abecedy (28 tol. polí - i, l, o, q, w se nepoužívají) – malá písmena se používají pro hřídele, velká pro díry.  Velikost tolerance, tj. výška tolerančního pole, není závislá na poloze tolerančního pole a u stejného rozměru a při téže stupni přesnosti je pro všechny hřídele a díry stejná.

Soustava uložení Ačkoliv lze obecně spojovat součásti s libovolnými tolerančními poli, doporučují se z konstrukčních, technologických a ekonomických důvodů pouze dva způsoby sdružování děr a hřídelí a to v soustavě jednotné díry a soustavě jednotného hřídele. V praxi se z ekonomického hlediska používá více soustava jednotné díry, protože přesné zhotovení přesné hřídele je výrobně snazší než výroba otvorů.  Lícovací soustava jednotné díry Požadovaných vůlí a přesahů v uložení se dosahuje kombinací různých tolerančních polí hřídele s tolerančním polem díry "H". V této soustavě tolerancí a uložení je vždy dolní úchylka díry rovna nule. Horní úchylka je rovna toleranci.

Uložení s vůlí, přechodné, s přesahem.

19 |

Příklad uložení a grafické znázornění – pr. 20 H7/p6. Úchylky 20 H7 =

a 20p6 =

-

uložení s přesahem

 Lícovací soustava jednotného hřídele Požadovaných vůlí a přesahů v uložení se dosahuje kombinací různých tolerančních polí díry s tolerančním polem hřídele "h". V této soustavě tolerancí a uložení je vždy horní úchylka hřídele rovna nule, dolní úchylka je rovna toleranci. Uložení s vůlí, přechodné, s přesahem. Příklad uložení pr. 10 G7/h6 Úchylky

10 G7 =

a

10 h6 =

uložení s vůlí

Tolerování rozměru. Každá součást má určitou funkci, aby tuto funkci mohla plnit, musí být vyrobena s určitou přesností. Podle předepsané přenosti potom volíme technologii obrábění, která je tuto přesnost schopna dodržet. Přesnost rozměru určíme tolerancí rozměru, čili určením mezí, v kterých se daný rozměr může pohybovat. Tolerování – (viz odkaz). Struktura povrchu – drsnost povrchu.

| 20

Funkce součásti vyžaduje nejen přesnost rozměru, ale také její kvalitu povrchu (drsnost povrchu). Hodnocení struktury povrchu – (viz odkaz). Strojní součásti, konstrukční prvky a spoje (viz odkaz). Šrouby a šroubové spoje.

Kolíky, čepy pojistné kroužky.

Pera a klíny

Hřídele

21 |

Ložiska

Ozubená kola

| 22

Svarové spoje

23 |

9.2.2 Konstrukční dokumentace Výkres součásti

Obsahuje: 

Okótovanou součást.



Drsnost povrchu.



Tolerance rozměrů a geometrické tolerance.



Technické požadavky (povrchové úpravy, tvrdost, zkoušky, …)



Popisové pole, včetně všech údajů.

Výkres sestavy

| 24

Osahuje:  Výkres dané sestavy.  Kóty hlavních a funkčních rozměrů.  Odkazy na jednotlivé pozice.  Údaje o svarech, pájených, lepených spojích.  Popisové pole, bez údajů o materiálu.  Kusovník umístěný na výkrese nebo odděleně na samostatném listu.

25 |

Popisové pole Je umístěné v pravém spodním rohu kreslící plochy. Obsahuje: Identifikační část, která má tyto údaje:  Číslo výkresu.  Název výkresu.  Název firmy. Další části:  Značka použitého promítání (ISO-E).  Hlavní měřítko.  Materiál konečný s doplňkovou číslicí, pokud je materiál upravován, uvedou se úpravy nad popisovým polem.  Polotovar, jeho druch a rozměr.  Hmotnost jednoho kusu.  Přesnost – např. m.  Kdo kreslil, kontroloval a schválil.  Číslo nadřazené sestavy.  Kusovník.  Změny s popisem změny a kdo ji provedl.

Kusovník Je umístěný na výkrese – vyplňuje se zdola nahoru. Je umístěn na zvlštním listě – vyplňuje se zhora dolu. Obsahuje seznam položek (jednotlivé pozice na výkrese). Každá položka obsahuje:  Číslo položky (pozice)  Název a označení položky.  Číslo výkresu u nenormalizovaných součástí nebo označení normalizované součásti.  Polotovar a materiál u vyráběných součástí.  Množství pro jeden výrobek.  Hmotnost jednoho kusu dané položky.

| 26

9.3 Volba postupu práce a technologických podmínek soustružení, potřebných nástrojů, pomůcek a materiálů. 9.3.1 Sestavení optimálního sledu operací technologického postupu na rotační součást vyráběnou z tyče, na přírubovou součást a na hřídelovitou součást.

Součásti vyráběné z tyče  Polotovar - tyčový materiál (dodává se 3 až 6 m) – většinou se dělí na kratší délky – z důvodu volného konce tyče (vyšší otáčky – chvění, nebezpečí).  Upnutí většinou do univerzálního sklíčidla, či kleštinově. Obecný sled operací: 1) 2) 3) 4) 5) 6)

Úprava polotovaru (rovnání, broušení tyče). Soustružení – hrubování, “na čisto”, vnitřní i vnější rozměry na volném konci obrobku, upíchnutí. Soustružení – hrubování, “na čisto”, vnitřní i vnější rozměry z druhé strany (ze strany od zápichu. Frézování – opracování rovinných vnějších prvků – drážky, plochy. Vrtání – mimoosé otvory. Obrážení, protahování – vnitřní rovinné prvky – vnitřní drážky, čtyřhrany.

4 až 6 lze zaměňovat a dle velikosti ostřin, či otřepů lze vkládat ruční operace zkosení hran, ruční řezání závitů, apod. 7) 8) 9) 10) 11) 12)

Tepelné zpracování – cementování, kalení. Soustružení “na čisto” – u těch prvků, které byly chráněny před cementováním. Broušení – vnitřní, vnější, čelní. Obrábění vnějších závitů. Obrábění vnitřních závitů. Povrchové úpravy.

10 a 11 zařazujeme jen v případě, že nejdou zhotovit v 2 a 3.

27 |

Přírubové součásti  Součásti, kde většinou platí L/D < 1 – kroužky, víka, ozubená kola, vyrábějící se z kusového polotovaru (přířez, výkovek, odlitek, svařenec).  Většinou se upínají do univerzálního sklíčidla (výjimka – upnutí na trnu např. při obrábění ozubení). 1) Úprava polotovaru (dělení tyčového polotovaru). 2) Soustružení – hrubování – vnější, vnitřní, na méně složité straně, vytvoření základny pro bezpečné upnutí. 3) Soustružení – hrubování – vnější, vnitřní, na složitější straně. 4) Soustružení na čisto z jedné strany. 5) Soustružení na čisto z druhé strany. 5 – 6 lze zaměňovat. 6) 7) 8)

Frézování vnějších, čelních prvků – drážky, plochy, ozubení, per, … Vrtání, zahlubování, vystružování, závitování. Obrážení, protahování vnitřních prvků – drážky, vícehrany, vnitřní ozubení.

6 až 9 lze zaměňovat a vkládat ruční operace. 9) 10) 11) 12) 13) 14)

Cementování. Obrábění prvků k odstranění cementační vrstvy. Tepelné zpracování. Broušení vnějších vnitřních prvků. Tepelné zpracování (nitridace). Povrchové úpravy.

V reálu jsou postupy jednodušší, některé vynecháme, menší přesnost a přídavky – sloučeni hrubování a načisto Hřídelové součásti   1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

Součásti kde L/D > 3 – hřídele, pastorky, čepy, šrouby, apod. Většinou upnuty na obou stranách, nebo alespoň podepřeny koníkem, delší součásti – nebezpečí průhybu – luneta. Úprava polotovaru (zarovnání čel, navrtání středících důlků, soustružení jednoho konce pro upnutí, kde nesmí být středící důlek – přídavek, který se na závěr odstraní). Soustružení – hrubování. Na delší straně od max. průměru – větší úběr. Soustružení – hrubování. Na kratší jednodušší straně. Tepelné zpracování – žíhání, zušlechťování. Rovnání. Obrábění “na čisto” čelních ploch – úprava středících důlků. Soustružení “na čisto” z jedné strany.

| 28

8) Soustružení “na čisto” z druhé strany. 9) Frézování vnějších prvků – ozubení, drážky, mazací drážky. 10) Vrtání a vystružování mimových děr. 9 až 10 lze zaměňovat, a vkládat ruční operace. 11) 12) 13) 14)

Druhé tepelné zpracování (kalení, cementování, popouštění). Broušení. Třetí tepelné zpracování – nitridace. Broušení vnějších prvků, ozubení, drážkových profilů.

15) Povrchové úpravy.

9.3.2 Volba správného typu nástroje z hlediska příslušné operace s vhodným řezným materiálem včetně geometrie.

9.4 Měření a kontrola délkových rozměrů, geometrických tvarů, vzájemné polohy prvků a jakosti povrchu. 9.5 Upínání nástrojů, polotovarů a obrobků a ustavování jejich polohy na různých druzích soustruhů a vyvrtávaček. 9.6 Obsluha soustruhů a vyvrtávaček. 9.7 Určování výchozích technologických základen polotovarů před jejich obráběním. 9.8 Ruční ostření jednobřitých nástrojů z RO a SK.

29 |

MĚŘENÍ A ORÝSOVÁNÍ  Základní operace ručního opracování.  Při měření musíme zachovávat čistotu jak měřidla, tak měřené součásti. 1. Měření skutečných hodnot  Měříme univerzálními měřidly, na nichž přímo odečítáme absolutní hodnoty,  Posuvné měřítko, mikrometr. 2. Měření porovnáváním  Porovnáváním zjišťujeme, nepřesahují-li rozměry součásti mezní hodnoty, neměříme skutečné rozměry součásti, ale mezní hodnoty skutečného rozměru.  Kalibry, číselníkový úchylkoměr, parameter. Měření lze rozdělit na měření délkových rozměrů, úhlů a tvarů. Při měření se dopouštíme těchto chyb:

Systematické Nahodilé

Systematické chyby jsou nebezpečné, protože opakovaným měřením stejným měřidlem chybu nezjistíme. Mohou být způsobeny:     

Měřidlem Normálem, etalonem Metodou měření Prostředím Pracovníkem

Chyby měřidla – nepřesná výroba měřidla. Chyba etalonu – porovnávací měření – jmenovitá hodnota se liší od skutečné. Chyba metodou měření – nesprávný měřící tlak. Chyba prostředí – teplota, vlhkost. Chyba pracovníka

– většinou nedokonalostí lidských smyslů. - Chyba „ paralaxa“ – nepozorujeme stupnici měřidla kolmo k rovině stupnice.

Nahodilé chyby – částečně odstraníme opakovanými měřeními – výsledná naměřená hodnota je aritmetický průměr naměřených hodnot.

| 30

Rozptyl způsoben  Změnou osvětlení.  Únavou pracovníka.  Znečištěním dotekům měřidla.

Přesnost a druhy měřidel

Ocelová měřítka – plochá se šikmou hranou, ohebná, Hmatadla – obkročná, dutinová  tam kde nejde použít posuvné měřítko (zápichy, vybrání),  vyrábějí se i se stavěcím šroubem, či stupnicí.

31 |

Posuvné měřítko  nejčastější  přesnost 0,1

0,05

a

0,02 mm

| 32

Přesnější posuvná měřidla bývají vybavena stavítkem – přesnější odečítání rozměrů Lze měřit – vnější, vnitřní rozměry, hloubky, osazení

Mikrometry

33 |

 Přesná měřidla – přesnost 0,01 mm.  Hlavní stupnice na bubínku -1 dílek odpovídá posunutí pohyblivého dotyku o 0,01mm.  Vedlejší stupnice na trubce - 1dílek na trubce odpovídá 1 úplné otáčce mikrometrického šroubu a posunutím dotyku o 0,5mm.

Měření úhlů  pevná měřidla – úhelníky – nejčastěji 90°,  úchylka – světelná štěrbina mezi předmětem a plochou měřidla,

| 34

 přestavitelná měřidla – obloukový úhloměr – lze odečítat stupně, minuty odhadovat, - univerzální úhloměr - lze odečítat stupně i minuty

35 |

9.2 Specifické Soustružení  Je to obrábění rotačních ploch (vnější i vnitřní), zpravidla jednobřitým nástrojem.  Soustružením lze obrábět válcové plochy, kuželové plochy, tvarové plochy a obecné plochy (soudkovité, podsoustružené zuby fréz, vačky).  Kromě soustružení lze vrtat, vystružovat, řezat závity.  Pomocí přídavných zařízení lze brousit, frézovat. Podstata soustružení  Hlavní pohyb při soustružení – otáčivý pohyb obrobku.  Vedlejší pohyb koná nástroj - podélný posuv – rovnoběžný s osou otáčení obrobku – výsledkem tohoto posuvu je válcová plocha, - příčný posuv – kolmý k ose obrobku- výsledkem tohoto posuvu je čelní rovinná plocha, - koná-li nástroj oba posuvy najednou, vzniká obecná válcová plocha.  Kromě posuvu koná nástroj ještě přísuv – tim se nastavuje hloubka řezu.

 Obvodová rychlost obrobku je řeznou rychlostí.

| 36

Soustružnické nože Rozdělení soustružnických nožů  dle materiálu břitu. Nože s břity z nástrojových ocelí (většinou rychlořezné), ze slinutých karbidů, cermetů, řezné keramiky, diamantu, kubického nitridu bóru  dle druhu obráběcího stroje. Soustružnické, revolverové, automatové  dle charakteru obrábění. Hrubovací, hladicí  dle způsobu obrábění. Ubírací, zapichovací, upichovací, vyvrtávací, tvarové, závitové,  dle tvaru tělesa nože. Přímé, ohnuté, osazené  dle polohy hlavního ostří. Pravé, levé, souměrné  dle konstrukce. Celistvé nože, nože s pájenou břitovou destičkou, s vyměnitelnou břitovou destičkou.

37 |

Použití břitových destiček Z rychlořezných ocelí Destičky jsou k tělesu nože většinou přivařené, či přiletované.

Ze slinutých karbidů Mají různý počet ostří (od jednoho do několika ostří). Destičky jsou k tělesu nože připájené, nebo mechanicky upnuté. Dle použitého mechanismu jsou destičky upínány pomocí:  přitlačení pomocí upínky,  klínem, přes vložený utvařeč třísky,  u destičky s průchozím otvorem, o destička je přitlačována šroubem k dosedací ploše, o kolíkem k bočním stěnám vybrání.

| 38

Výhody vyměnitelných destiček  Odpadá nutnost na seřizování a broušení nástrojů – tím se radikálně snižují výrobní náklady.  Destička se pouze pootočí, anebo vymění, nemusí se vyjímat celý nožový držák. Tvarové nože     

Tvar ostří nože odpovídá tvaru obráběné plochy. Většinou se vyrábí z RO. Úhel čela je zpravidla nulový, jinak se musí ostří korigovat. Aby se nezměnil tvar profilu nože, brousí se pouze na čele. Nevýhoda – složitější konstrukce a výroba nožů.

Známe nože Radiální – mají posuv do řezu v radiálním směru buď kolmo, nebo šikmo k ose součásti. Známe radiální nože:  Ploché – výrobně jednoduché, snesou pouze malý počet broušení.  Prizmatické hranolové – ustavení a upnutí je v rybinovitém vedení držáku, počet ostření je velký.

 Kotoučové - používají se jako vnitřní i vnější, jsou méně tuhé než prizmatické. Prstencový tvar umožňuje mnohonásobné ostření.

39 |

Tangenciální nože  Tvarem se neliší od prizmatických, liší se posuvem do řezu. Není radiální k ose součásti, ale je tangenciálně k jejímu povrchu.  Vhodné pro soustružení mělkých tvarů na povrchu, protože v průběhu záběru dochází k velkým změnám pracovních řezných úhlů.

| 40

Řezné podmínky při soustružení Řezná rychlost Měřítkem pro hlavní pohyb Optimální řezná rychlost závisí na:  mechanických vlastnostech materiálu (na jeho obrobitelnosti),  druhu materiálu nože (na jeho řezivosti),  velikosti průřezu třísky (na posuvu a hloubce záběru),  geometrii břitu nástroje (α, , æ),  na druhu soustružnické práce,  tuhosti stroje,  chlazení.

Posuv s  Závisí na požadované jakosti povrchu, na tuhosti a velikosti obrobku  Velikost posuvu - u hrubování - 0,4 až 5 mm - práce na čisto – 0,06 až 0,3 mm - jemné soustružení – 0,005 až O,05 mm

41 |

Hloubka řezu t Závisí na mechanických vlastnostech materiálu, na jeho tuhosti a na způsobu obrábění. Hrubování – 3 až 30 mm. Práce na čisto – 0,5 až 2 mm. Jemné soustružení – 0,03 až 0,3 mm. Vzhledem k využití břitu nástroje používáme menší posuvy a větší hloubky třísky (používá se poměr s:t = 1:3 až 1:10).

Dosahovaná přesnost při soustružení Závisí na volbě řezných podmínek (hlavně posuv), tuhosti soustavy stroj – obrobek – nástroj, na geometrii břitu (æ, æ´, R), způsobu chlazení a mazání. Hrubování

IT 11 až 14,

R a = 12,5 až 100

Práce na čisto

IT 9 až 11,

R a = 1,6 až 12,5

Jemné soustružení

IT 5 až 8,

R a = 0,2 až 1,6

RO, SK RO, SK SK, diamant

Upínání obrobků na soustruzích Způsob upnutí závisí na:    

Tvaru obrobku (poměr jeho délky a průměru). Hmotnosti obrobku. Požadované přesnosti soustružení. Druhu soustruhu.

Upnutí má zajistit spolehlivé přenesení krouticího momentu z vřetene na obrobek. Upnutí má být tuhé, jednoduché a rychlé.

Nejpoužívanější upínací zařízení na soustruhu – universální sklíčidlo  používá se jak pro letmé upnutí kratších obrobků, tak upnutí delších kusů, kdy je druhý konec opřen koníkem, či opěrou,  v tělese sklíčidla se pohybují tři, nebo čtyři čelisti,  sklíčidlo nejen upíná, ale i středí – lze obrábět jen soustředné rozměry.

| 42

Universální sklíčidlo a upínací deska Hlavní díly universálky –

1) kuželový pastorek 2) Talířové kolo (na jedné straně má kuželové ozubení, na druhé straně drážky ve tvaru spirály), 3) Čelisti

Čelisti lze dle potřeby otočit – lze upínat zhruba stejný průměr jako je průměr sklíčidla.

43 |

Upínací deska  Má zpravidla čtyři samostatně stavitelné čelisti ovládané samostatnými šrouby.  Pro obrobky těžší, rozměrnější, nepravidelných tvarů.  Má další upínací drážky pro případné upnutí nepravidelné součásti pomocí upínky, či přípravku. Upínání mezi hroty  Delší součásti (s větším poměrem l/d) se upínají mezi hroty. Před upnutím se obrobek zarovná na délku a do čel se navrtají středící důlky. Druhy a velikost středícího důlku jsou normalizované. Úhel na středícím důlku běžně bývá 60°, u těžkých obrobků - 90°.  Ve vřetenu stroje se používá pevný hrot, v koníku obvykle otočný. Kroutící moment je přenášený pomocí unášecího srdce.  Rychlejší výměnu umožňuje kuželový unášeč.  Na poloautomatických strojích se k zajištění polohy v axiálním směru používá odpružený doraz.

Pevný hrot

Otočný hrot

| 44

 Kroutící moment lze přenášet i unášecími kolíky, které jsou v čele obrobku zhotoveny ještě dva otvory.  Štíhlé obrobky s velkým poměrem l/d se podepírají opěrami – lunetami. Lunety

– pevné – upnuty na loži soustruhu - posuvné – upnuty na suportu proti nožové hlavě – posouvají se spolu s nástrojem

Pevné lze použít i na zarovnávání čel, vrtání, vnější soustružení. Opěrné pinoly – kluzné vložky, opěrné kladky.

45 |

Upínání do kleštin  Pro upínání tyčového materiálu menších průměrů s kvalitním povrchem (hlazený) se používá kleštinové upínání.  Kleština je přesné upínací pouzdro rozříznuté podélnými drážkami, které je vtahováno do kuželové dutiny čímž dojde k sevření kleštiny a upnutí material.  Nesmí být velký rozdíl mezi průměrem kleštiny a průměrem upínaného material.  Kleštiny se ovládají mechanicky, pneumaticky, hydraulicky.

| 46

Obrobky s přesným otvorem upínáme na soustružnické trny. Trn má mírně kuželovitý povrch (1:2500), na který se obrobek nalisuje a upne se do hrotů. Pro díry s větší tolerancí a tenkostěnné obrobky používáme rozpínací trny.

Upínání nástrojů Soustružnické nože upínáme do nožových hlav – jsou otočné a lze do nich upnout až 4 nože. U revolverových soustruhů upínáme pomocí držáků do revolverových hlav (svislá, nebo vodorovná osa otáčení) U NC strojů se nože upínají do speciálních držáků, umožňující upnutí, seřízení a naměření nástroje v držáku předem mimo stroj. Výměna nástroje (automatická, či ruční) probíhá rychle.

47 |

Druhy soustruhů Soustruhy dělíme na hrotové, čelní, svislé, revolverové, poloautomatické, automatické a číslicově řízené.

Hrotové soustruhy  Používají se v kusové a malosériové výrobě Vyrábějí se ve dvou provedeních Hrotové soustruhy univerzální – bohatší odstupňování otáček a posuvů, vodící šroub pro řezání závitů, přesnější provedení. Hrotové soustruhy produkční – robustnější konstrukce, hrubší odstupňování otáček a posuvů, vyšší příkon elektromotoru, nemají vodící šroub, používají se převážně na hrubování.

Velikost soustruhu je dána největším průměrem a největší délkou obrobku (oběžný průměr nad ložem a vzdálenost hrotů). Dle velikosti jsou soustruhy: a) lehké – oběžný průměr 100 až 300 mm b) střední - oběžný průměr 300 až 800 mm c) těžké - oběžný průměr nad 1000 mm Hlavní část hrotových soustruhů: lože, vřeteník, suport, koník, převodová skříň pro změnu otáček, posuvová převodová skříň, electromotor.

| 48

Lože  Základ stroje – spojuje jednotlivé části stroje, na jeho provedení závisí tuhost a přesnost stroje.  Na loži jsou dvě dvojice vodících ploch – jedna na vedení suportu, druhá vedení koníku a upínání nepohyblivé lunety.

Vřeteník  V ložiskách je uloženo vřeteno – přesnost uložení ovlivňuje přesnost soustruhu.  Na vřeteno se upínají upínací hlavy.  Vřeteno je duté – možnost obrábění tyčového material. Suport  Umožňuje pohyb nástroje v podélném a příčném směru.  Je tvořen podélným a příčným suportem a nožovým suportem, na kterém je umístěna nožová hlava.  Podélný posuv je odvozen od tažného hřídele nebo vodícího šroubu.  Příčný posuv je odvozen od tažného hřídele. Koník  Slouží k podepření delších obrobků nebo k upnutí nástrojů pro výrobu otvorů.  Skládá se ze základního tělesa, posuvné pinoly. Čelní soustruhy  Používají se v kusové výrobě pro soustružení přírubovitých součástí (oběžná kola parních turbín, lanové kotouče).  Obrobek se upíná na lícní desku.  Lože se suportem tvoří samostatnou jednotku.  Většinou nemají koník.  Nevýhody – obtížné upínání a vyrovnávání obrobků.

49 |

Svislé soustruhy (karusely)     

Používají se k obrábění těžkých a velkých obrobků. Osa otáčení je svislá. Základní části – otočný stůl, jeden nebo dva stojany, příčník, suporty. Otočný stůl – u menších strojů uložen valivě, u větších uložen kluzně. Na suportech – revolverové hlavy.

Revolverové soustruhy  Používají se v sériové výrobě při obrábění rotačních součástí, k úplnému opracování je třeba několika operací (soustružení, vrtání, vystružování).  Charakteristická část – revolverová hlava – umožňuje upnutí více nástrojů a pootáčením této hlavy je možno součást postupně opracovávat při jednom upnutí.

| 50

 Velikost revolverového soustruhu určujeme velikostí průměru tyče, která projde vřetenem (malé – 12 až 25 mm, střední 32 až 63 a velké – nad 80 mm).  Podle polohy osy revolverové osy máme: - S vodorovnou revolverovou hlavou. - Se svislou revolverovou hlavou. Revolverové soustruhy s vodorovnou osou revolverové hlavy  Revolverová hlava má tvar plochého kotouče s 12 až 16 dírami pro upnutí nástroje.  Hlava je upnuta na hřídeli, na jehož konci je narážkový kotouč, nebo buben. Každá narážka omezuje délku pracovní dráhy jednoho nástroje.  Lze podélně a příčně soustružit, zapichovat, upichovat, …

 Při opakované výrobě lze vyměnit celou hlavu i s nástroji.

Revolverové soustruhy se svislou osou rev. hlavy

 Hlava nejčastěji šestiboká, nástroje se upínají na boční plochy revolverové hlavy.  Výhoda – možnost současné obrábění nástrojem v nožové i revolverové hlavě.  Nevýhoda – menší počet nástrojových poloh.

51 |

Poloautomatické soustruhy  pracovní cyklus probíhá zcela automaticky, k opakování pracovního cyklu je třeba zásahu obsluhy,  dle způsobu práce nástrojů dělíme poloautomatické soustruhy: - kopírovací, - revolverové, - vícenožové,  dle způsobu řízení automatického cyklu lze poloautomaty rozdělit na: - tvrdě automatizované, - poloautomaty s programovým a číslicovým řízením. Kopírovací poloautomatické soustruhy  Kopírujeme pomocí šablony, či vzorkového kusu.  Mají jeden nebo dva kopírovací suporty, jeden je umístěný nad a jeden pod obrobkem, pracují zpravidla protiběžně – jeden směrem k vřeteníku, druhý od vřeteníku. Tím je možno obrobit oboustranně odstupňovanou součást obrobit na jedno upnutí mezi hroty.  Kromě kopírovacích suportů bývá soustruh vybaven pomocným suportem pro zápichy.  Přesnost obrábění závisí na přesnosti nastavení nožů a přesnosti vyrobené šablony, či vzorkového kusu.

Revolverové poloautomatické soustruhy  Vychází z klasických provedení strojů.  Mají automatickou výměnu nástrojů (otáčení revolverové hlavy), automatické řazení otáček a posuvů, automatický posuv příčného a pracovního posuvu.  Řídící systém je zpravidla tvořen vačkovým a narážkovým ústrojím.

| 52

Několikanožové (suportové) poloautomatické soustruhy

 Jsou hrotové, či sklíčidlové.  Mají dva suporty – podélný (přední) a příčný (zadní), pracují současně.

Svislé poloautomatické soustruhy

    

Mohou být jednovřetenové, či několikavřetenové. Vícevřetenové jsou automatizované pomocí vačkového mechanism. Vícevřetenové mají 6 i více pracovních vřeten. Jedna poloha slouží k upínání a vyjímání obrobku. Suporty se pohybují po centrálním sloupu stroje.

53 |

Automatické soustruhy  Uplatňují se ve velkosériové a hromadné výrobě.  Polotovarem jsou nejčastěji tyče, jejichž obrábění, včetně podávání a upínání probíhá plně automaticky.  Pro automatické upínání přířezů, výkovků, odlitků musí být vybaveny přídavným zařízením. Dle použitého systému automatizace dělíme na křivkové (všechny funkce jsou ovládány pevnými, či výměnnými vačkami umístěnými na hlavním podélném hřídeli) a bezkřivkové (pracovní cyklus řízen narážkami, stykačů).

Dle konstrukčního uspořádání dělíme na revolverové a zapichovací. Dle počtu vřeten na jednovřetenové a několikavřetenové. Zapichovací soustružnické automaty  Určené pro práci z tyčoviny.  Jsou buď s pevným, nebo posuvným vřeteníkem.  Na strojích s pevným vřeteníkem obrábíme většinou krátké součásti tvarovými noži.

U automatů s posuvným vřeteníkem (tzv. dlouhotočné) je materiál veden v pevném pouzdru. Podélný posuv je vyvozován vřeteníkem, v jehož kleštině je materiál upnut. Nože zabírají v blízkosti vodícího pouzdra – umožňuje vyrábět melé průměry poměrně velkých délek.

| 54

Revolverové poloautomatické soustruhy  Dělíme na křivkové a bezkřivkové.  Nástroje upínáme do revolverové hlavy. Křivkové revolverové automaty  Pracovní cyklus revolverové hlavy a dvou až tří příčných suportů (přední, zadní, svislý) je řízen křivkovými bubny a vačkami. Bezkřivkové revolverové automaty    

Použití pro obrábění větších průměrů z tyčového material. Po doplnění vkládacího a vyjímacího zařízení vhodné pro obrábění odlitků a výkovků. Stroj má příčný a zadní suport a hydraulicky ovládaný koník. Stroj je řízen systémem narážek a koncových stykačů.

Číslicově řízené stroje       

Vychází z konstrukce klasických soustruhů. Pružná automatizace – umožňuje rychlejší přechod na výrobu jiné součásti. Různé druhy řídicích system. Pomocí programu řídíme veškeré činnosti stroje. Podavač – většinou tyčový material. Zásobník nástrojů. Kontrola otupení nástrojů

55 |

10. ZKOUŠKY DLE HODNOTÍCÍCH STANDARDŮ 10.1. KRITÉRIA HODNOCENÍ PO – Písemné ověření PP – Praktické předvedení PPST - Praktické předvedení s vyhledáním ve strojnických tabulkách, normách. PPVO - Praktické předvedení nad různými výkresy obrobků.

Ve zkoušce musí frekventant splnit tyto kritéria a způsoby hodnocení. Dodržování bezpečnosti práce, správné používání pracovních pomůcek. a) Popsat základní ustanovení bezpečnosti práce při obrábění.

PO.

b) Předvést a popsat použití osobních ochranných pracovních pomůcek, používaných při obrábění kovových materiálů. c) Popsat bezpečnost práce při obrábění kovových materiálů.

PP. PO.

Je třeba splnit všechna kritéria. Orientace v normách a v technických podkladech pro provádění obráběcích operací a) Orientovat se v normách a v technické dokumentaci, včetně výkresové dokumentace (normalizované součásti, lícování součástí, materiály, sestavy, výrobní výkresy).

PPST.

b) Vyhotovit jednoduchou skicu při dodržení zásad promítání dle ISO-E, případně ISO-A (Zvolit vhodný systém kótování a skicu zakótovat).

PP.

c) Popsat popisové pole v závislosti na volbě polotovaru a potřebného tepelného, či chemicko-tepelného zpracování součásti, dodržet sled operací.

PP.

Je třeba splnit všechna kritéria.

| 56

Volba postupu práce a technologických podmínek soustružení, potřebných nástrojů, pomůcek a materiálů a) Sestavit optimální sled operací technologického postupu na rotační součást typu „hřídel, čep, příruba“.

PP.

b) Zvolit správný typ nástroje z hlediska příslušné operace s vhodným řezným materiálem včetně geometrie.

PP.

c) Zvolit (vypočítat) otáčky a posuvy podle normativu.

PP.

d) Zvolit postup výroby kužele na stroji včetně výpočtu.

PP.

e) Navrhnout (vypočítat) výrobu závitu pomocí tabulek.

PP.

f) Zvolit pomůcky a pomocné hmoty (řezné kapaliny, olej).

PP.

Měření a kontrola délkových rozměrů, geometrických tvarů, vzájemné polohy prvků a jakosti povrchu. a) Určit vhodné měřící metody a vhodné měřící a kontrolní prostředky podle výkresu obrobku.

PP.

b) Změřit správnost délkových rozměrů a geometrického tvaru pomocí posuvného měřítka, mikrometru, mezních kalibrů včetně kontroly jakosti povrchu. c) Vyhodnotit na výrobcích dodržení úchylek tvaru a vzájemné polohy.

PP. PP.

Je třeba splnit všechna kritéria.

Upínání nástrojů, polotovarů a obrobků a ustavování jejich polohy na různých druzích soustruhů a vyvrtávaček a) Upnout polotovary, ustavit zvolené nástroje ve stroji.

PP.

b) Zvolit vhodný upínač obrobků či polotovarů, ustavit a správně upnout.

PPVO.

c) Upnout nerotační polotovary v lícní desce nebo úhelníku.

PP.

d) Upnout polotovar pomocí dílenského přípravku.

PP.

Je třeba splnit všechna kritéria.

57 |

Obsluha soustruhů a vyvrtávaček a) Nastavit otáčky a posuvy podle normativu.

PP.

b) Nastavit výrobu kužele na stroji.

PP.

c) Nastavit výrobu závitu pomocí tabulek.

PP.

d) Zhotovit obrobek s vnějšími a vnitřními válcovými plochami s přesností IT 7, včetně kuželu a závitu.

PP.

Je třeba splnit všechna kritéria. Ošetřování a údržba soustruhů a vyvrtávaček. a) Ošetřit stroje podle technologických a bezpečnostních norem.

PP.

b) Provést údržbu stroje pomocí jednoduchých oprav a seřizování.

PP.

c) Připravit stroje podle technologických a bezpečnostních norem (kontrola stavu oleje, mazací plán, kontrola klínových řemenů). d) Provést kontrolu a prohlídku stroje, upozornit na vzniklé závady.

PP. PP.

Je třeba splnit všechna kritéria. Určování výchozích technologických základen polotovarů před jejich obráběním. a) Určit podle výkresu plochu vhodnou jako technologickou základnu (TZ) pro daný obrobek. b) Stanovit způsob upnutí polotovaru.

PP. PP.

Je třeba splnit obě kritéria. Ruční ostření jednobřitých nástrojů z RO a SK. a) Popsat základní části nástroje, plochu čela, hřbetu.

PP.

b) Zvolit geometrii nástroje v závislosti na druhu obráběného materiálu, způsobu práce, požadavků na jakost povrchu. c) Zvolit materiál brousicího kotouče pro RO, SK.

PP. PP.

d) Vybrousit utvářeč třísky. Praktické předvedení. Je třeba splnit všechna kritéria.

| 58

10.2. SLOŽENÍ KOMISÍ - PERSONALISTIKA Složení komisí určí ředitel školy samostatným písemným rozhodnutím, dle aktuálního stavu odborně způsobilého personálu.

10.3. KRITÉRIA HODNOCENÍ Hodnocení úspěšnosti je pouze v rozpětí SPLNIL / NESPLNIL. Nesplnění jediné položky bere frekventantovi možnost úspěšného ukončení zkoušky a získání Osvědčení. Celková doba trvání vlastní zkoušky (bez času na přestávky a na přípravu) je 8 až 12 hodin (hodinou se rozumí 60 minut). ZKOUŠKA MŮŽE BÝT ROZLOŽENA DO VÍCE DNŮ. Celková doba přípravy na zkoušku (včetně případných časů, kdy se uchazeč připravuje během zkoušky) je 30 až 60 minut. Do doby přípravy na zkoušku se nezapočítává doba na seznámení uchazeče s pracovištěm a s požadavky BOZP a PO.

Výsledné hodnocení Zkoušející hodnotí uchazeče zvlášť pro každou kompetenci a výsledek zapisuje do záznamu o průběhu a výsledku zkoušky. Výsledné hodnocení pro danou kompetenci musí znít „vyhověl“ nebo „nevyhověl“ v závislosti na stanovení závaznosti, resp. nezávaznosti jednotlivých kritérií u každé kompetence. Výsledné hodnocení zkoušky zní buď „vyhověl“, pokud uchazeč splnil pro všechny kompetence, nebo „nevyhověl“, pokud uchazeč některou kompetenci nesplnil. Při hodnocení „nevyhověl“ uvádí zkoušející vždy zdůvodnění, které uchazeč svým podpisem bere na vědomí.

Počet zkoušejících Zkouška probíhá před jednou autorizovanou osobou; zkoušejícím je jedna autorizovaná fyzická osoba anebo jedenautorizovaný zástupce autorizované právnické osoby.

10.4. VZORY VÝKRESOVÉ DOKUMENTACE Neveřejná verze schémat

59 |

11. STUDIJNÍ ZÓNA Informace o dalších studijních materiálech, webech, zkušenostech…

12. ROZPOČET Rozpočet je volnou přílohou k Rozhodnutí a vychází z formy přípravy či získání Osvědčení, počtu frekventantů a materiálovými nároky akce.

13. MATERIÁL Pracoviště odpovídající bezpečnostním a hygienickým předpisům. Hrotový soustruh, revolverový soustruh, svislý soustruh, vyvrtávačka. Soustružnické nože vnitřní, vnější, závitové nože, upichovací nože, vrtáky, zapichovací nože. Posuvná měřítka a mikrometrická měřidla, mezní kalibry, včetně závitových, sinusové pravítko, koncové měrky, stojánek a číselníkový úchylkoměr, etalon. Výrobní dokumentace včetně potřebného materiálu. Stanoviště pro hotové výrobky, kontrolu a neshodné výrobky. Strojnické tabulky, normy, kalkulačku. Psací potřeby.

Materiál: dle zadání úkolu. Zdroj elektrické energie. Projektová dokumentace související s hodnocenými činnostmi, předepsané technologické postupy a informační materiály (např. technické listy).

Pomocný personál Frekventant Ruční nářadí, pracovní oděv a obuv, osobní ochranné pracovní prostředky odpovídající prováděným pracím.

| 60