Soudcovské a exekutorské zástavní právo jako způsob provedení exekuce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce

Soudcovské a exekutorské zástavní právo jako způsob provedení exekuce Nikola Baranová

2011/2012

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Soudcovské a exekutorské zástavní právo jako způsob provedení exekuce zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

…………………………………………… Nikola Baranová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu JUDr. Ing. Radovanu Dávidovi, Ph.D. za cenné rady a pomoc, kterou mi poskytl při vedení moji práce. Dále bych chtěla poděkovat celému týmu Exekutorského úřadu JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D. a v neposlední řadě i celé mé rodině za zázemí a trpělivost, kterou se mnou po celou dobu mého studia měli.

Použité zkratky o

ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální.

o

EŘ = zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů.

o

exekuční zástavní právo = souhrnný výraz pro soudcovské a exekutorské zástavní právo.

o

INSZ = zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

o

Katastrální vyhláška = vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.

o

Katastrální zákon = zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.

o

Novela = označení pro tisk č. 537: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.1

o

OBZ = zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

o

OSŘ = zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

o

OZ = zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon o bytech = zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon o konverzi dokumentů = zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon o střetu exekucí = zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběţně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon o zápisech = zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.

1

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 537: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: .

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1

Způsoby provedení exekuce ............................................................................................. 9 1.1 1.2 1.3

2

Historický exkurz exekučním zástavním právem ........................................................ 18 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

3

Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád) ............... 18 Zákon č. 142/1950 Sb., o řízeních ve věcech občanskoprávních .............................. 19 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád .............................................................. 20 Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (exekuční řád) ............................................................................................................ 21 Dílčí závěr .................................................................................................................. 21

Společné aspekty soudcovského a exekutorského zástavního práva ......................... 23 3.1 3.2 3.3 3.4

4

Exekuce na peněţitá plnění.......................................................................................... 9 Exekuce na nepeněţitá plnění .................................................................................... 13 Komparace exekuce na peněţité plnění vedené soudy a soudními exekutory .......... 15

Pojem exekučního zástavního práva .......................................................................... 23 Právní úprava exekučního zástavního práva .............................................................. 24 Předmět exekučního zástavního práva ....................................................................... 24 Subjekty exekučního zástavního práva ...................................................................... 25

Soudcovské zástavní právo ............................................................................................. 27 4.1 Vznik soudcovského zástavního práva ...................................................................... 27 4.1.1 Návrh na nařízení exekuce ................................................................................. 27 4.1.2 Provedení exekuce .............................................................................................. 29 4.2 Pořadí zajištěné pohledávky ...................................................................................... 34 4.3 Uspokojení zástavního věřitele .................................................................................. 36 4.4 Moţnosti vedení exekuce proti dalším vlastníkům nemovitosti ................................ 38 4.5 Zánik zástavního práva .............................................................................................. 40

5

Exekutorské zástavní právo ........................................................................................... 42 5.1 Vznik exekutorského zástavního práva ..................................................................... 42 5.1.1 Návrh na nařízení exekuce ................................................................................. 42 5.1.2 Nařízení exekuce ................................................................................................ 44 5.1.3 Provádění a provedení exekuce .......................................................................... 45 5.1.5 Připravovaná Novela .......................................................................................... 48 5.2 Zřizování exekutorského zástavního práva proti vůli oprávněného .......................... 49 5.3 Pořadí exekutorského zástavního práva ..................................................................... 50 5.3.1 Připravovaná Novela .......................................................................................... 50 5.4 Uspokojení zástavního věřitele .................................................................................. 51 5.5 Moţnosti vedení exekuce proti dalším vlastníkům nemovitosti ................................ 52 5.5.1 Připravovaná Novela .......................................................................................... 53 5.6 Zánik exekutorského zástavního práva ...................................................................... 53 5.6.1 Připravovaná Novela .......................................................................................... 54

6

Výmaz exekutorského zástavního práva z katastru .................................................... 55

7

Srovnání s německou právní úpravou........................................................................... 58

Závěr a úvahy de lege ferenda ............................................................................................... 60 Resumé..................................................................................................................................... 63 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 65 Monografie............................................................................................................................ 65 Časopisecké články ............................................................................................................... 66 Právní předpisy ..................................................................................................................... 66 Judikatura .............................................................................................................................. 67 Ostatní prameny .................................................................................................................... 68

Úvod Tématem předkládané diplomové práce je soudcovské a exekutorské zástavní právo jako způsob provedení exekuce. Oprávněný a soudní exekutor mají na výběr z několika způsobů, kterými můţe být výkon rozhodnutí či exekuce proveden. Soudcovské a exekutorské zástavní právo se uplatní při vymáhání peněţitých pohledávek. Na rozdíl od jiných způsobů slouţí k zajištění pohledávky do budoucna. Uvedenou problematikou se budu zabývat jak z pohledu řízení před soudem, tak i před soudním exekutorem. K výběru tématu mě přivedla praxe, kterou jsem vykonávala u soudní exekutorky JUDr. Aleny Blaţkové, Ph.D. Dalším důvodem, který mě motivoval k výběru, byla skutečnost, ţe jde o téma stále velice aktuální. V České republice je kaţdoročně nařizován nezanedbatelný počet soudních výkonů rozhodnutí a mnohonásobně vyšší mnoţství exekucí. Přenesením pravomoci na soudní exekutory a zavedením dvojkolejnosti výkonu rozhodnutí a exekuce se očekávalo, ţe se počet výkonů rozhodnutí nařizovaných soudy zmenší a naopak počet exekucí vzroste. Realita ovšem ukazuje, ţe se počet výkonů rozhodnutí nařízených soudy stále spíše zvyšuje.2 Exekuce naopak svému očekávání dostály a jen za rok 2011 bylo nařízeno minimálně o 200 tis. exekucí více neţ v roce 2010.3 Aktuálnost tématu znásobuje také teprve nedávné zavedení institutu exekutorského zástavního práva do našeho právního řádu. Diplomová práce má za cíl provést analýzu platné právní úpravy soudcovského a exekutorského zástavního práva. Dalším cílem práce je vyvrácení hypotézy, ţe u výkonu rozhodnutí a exekuce zřízením soudcovského a exekutorského zástavního práva nastává fáze provedení ve smyslu ustanovení § 265 OSŘ. V práci se budu také zabývat projednávanou Novelou, jeţ má přinést změny v úpravě exekutorského zástavního práva. Jako poslední si pokládám otázku, zda lze exekutorské zástavní právo zřídit proti vůli oprávněného. V souladu se zadáním diplomové práce budu v první kapitole pojednávat o jednotlivých způsobech provedení výkonu rozhodnutí a exekuce. U kaţdého způsobu vyberu pouze některé aspekty a v závěru provedu komparaci mezi výkonem rozhodnutí 2

JOHÁNEK, Tomáš. Za růstem počtu exekucí stojí nezodpovědnost dluţníků. Realit [online]. 1-2/2010 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: . 3 Exekutorská komora České republiky : statistiky [online]. [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: .

7

a exekucí z pohledu volby způsobů provedení. Druhá kapitola bude obsahovat historický exkurz mapující vývoj obou institutů od vzniku samostatné Československé republiky. V kapitole zohledním i současné moţnosti zřízení exekučního zástavního práva. Zaměřím se pouze na právní předpisy, které byly účinné na území dnešní České republiky. Hlavní část práce bude zaměřena na nejvýznamnější aspekty obou institutů, a to od okamţiku jejich vzniku aţ po jejich zánik. Kapitola třetí bude věnována jejich společným rysům, kapitola čtvrtá pak soudcovskému zástavnímu právu a kapitola pátá exekutorskému zástavnímu právu. Součástí páté kapitoly bude zohlednění stávající právní úpravy, ale také změny v ustanovení § 69a EŘ, jeţ přinese Novela. V kapitole šesté bude pojednáváno o problematice výmazu exekutorského zástavního práva z katastru nemovitostí. Zvláštní pozornost bude věnována srovnání se zahraniční právní úpravou, a to německou, které bude součástí sedmé kapitoly. V závěru diplomové práce neopomenu ani návrhy de lege ferenda. Z důvodu současných snah o celkový přenos nařizovaných exekucí týkajících se peněţitého plnění na soudní exekutory budou návrhy věnovány exekutorskému zástavnímu právu. Při psaní práce budu vycházet z odborné literatury, která byla v dané oblasti publikována, z časopiseckých článků řešících spíše praktické problémy a z judikatury, která zaujímá velice důleţité místo. Získané znalosti budu následně konfrontovat s platnou právní úpravou, v některých částech práce téţ s navrhovanou právní úpravou. V diplomové práci bude vyuţívat metodu analytickou, deskriptivní a komparativní.

8

1

Způsoby provedení exekuce

Český právní řád vyuţívá v oblasti nuceného vymáhání plnění jak soudní výkon rozhodnutí podle OSŘ, tak i exekuci prováděnou soudními exekutory podle EŘ.4 Pro účely diplomové práce opustím od jejich rozlišování a budu uţívat souhrnné označení exekuce, které má v naší zemi delší historický základ. Exekuce lze rozlišit na dva základní druhy, kterými jsou exekuce pro peněţité nebo pro nepeněţité plnění. V rámci kaţdého druhu je určen i výčet způsobů, kterými můţe být exekuce provedena. Jde o výčet taxativní,5 jelikoţ nemůţe být „v zájmu právní jistoty a ochrany povinného ponechána oprávněnému ani soudu neomezená, příliš široká a nekontrolovatelná možnost volby jakéhokoliv způsobu výkonu rozhodnutí.“6 S názorem J. Macura se zcela ztotoţňuji a doplnila bych ho pouze o tvrzení, ţe moţnost volby jakéhokoliv způsobu nad rámec taxativního výčtu nemůţe být dána ani soudnímu exekutorovi. Problematika vymáhání plnění je oblastí snadno zneuţitelnou a lze si velice jednoduše představit oprávněného, který zvolí způsob exekuce s ohledem na co největší poškození povinného, aby docílil vnitřní satisfakce. Taxativní vymezení má za cíl uvedenou libovůli odstranit a nastolit avizovanou právní jistotu a ochranu povinného. Zvlášť stojí exekuce prodejem zástavy, která je svěřená jak soudům, tak i soudním exekutorům, a to v ustanoveních § 258 odst. 3 OSŘ a § 59 odst. 3 EŘ. Exekuci prodejem zástavy předchází řízení o soudním prodeji zástavy podle ustanovení §§ 200y aţ 200za OSŘ, v jehoţ rámci je vydán exekuční titul, kterým je usnesení o nařízení prodeje zástavy. Exekuce se následně provádí podobně jako exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí.

1.1

Exekuce na peněžitá plnění

Prvním a v praxi nejčastějším druhem exekuce je exekuce na peněţitá plnění, která můţe být podle ustanovení § 258 odst. 1 OSŘ provedena pouze: sráţkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, 4

Vztah mezi oběma procesními předpisy je řešen výslovně v ustanovení § 52 odst. 1 EŘ, kde je vyjádřeno pravidlo, podle kterého se pouţijí pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení OSŘ, pokud EŘ nestanoví jinak. 5 Viz kogentní ustanovení § 257 OSŘ a § 58 odst. 1 EŘ. 6 MACUR, J. Kurs občanského práva procesního. Praha : C. H. Beck, 1998. s. 88.

9

příkazem k výplatě z účtu u peněţního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku, zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Samostatný výčet způsobů vyjmenovává pro své potřeby také EŘ, a to v ustanovení § 59 odst. 1. Po jejich vzájemném srovnání je na první pohled zjevná absence exekuce přikázáním k výplatě z účtu u peněţního ústavu, která není součástí taxativního výčtu v ustanovení EŘ. Následkem by mohly být pochybnosti, zda můţe soudní exekutor provést exekuci uvedeným způsobem. Zde souhlasím s A. Winterovou7, která tvrdí, ţe jeho absence v taxativním výčtu ničemu nebrání a soudní exekutoři mohou daný způsob exekuce vyuţívat, jelikoţ se s ním v dalších ustanoveních EŘ jiţ dále počítá. Nastíněný nedostatek lze přičíst nedůslednosti zákonodárce při přijetí novely č. 133/2006 Sb., kterou se změnil OSŘ a EŘ, a kterým byl do obou právních předpisů zaveden nový způsob provedení exekuce, jímţ byla exekuce příkazem k výplatě z účtu u peněţního ústavu. V OSŘ se změna promítla jak v ustanovení § 258 odst. 1, kde rozšířila taxativní výčet způsobů, tak i v nově vloţených ustanoveních §§ 320b aţ 320h, která obsahovala jeho podrobnou úpravu. V EŘ se změna promítla chybně pouze na jednom místě, a to v novém ustanovení § 65a bez rozšíření taxativního výčtu. Za běţných okolností bych navrhovala provedení nápravy v EŘ a rozšíření výčtu v ustanovení § 59 odst. 1. Z důvodu nadcházející novelizace OSŘ a EŘ, která daný institut zrušuje8, se omezím pouze na výše uvedený výklad. Dalším rozdílem oproti úpravě v OSŘ je nahrazení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem novým způsobem, a to exekutorským zástavním právem k nemovitostem. Exekuce srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů Provádí se pouze u fyzických osob, které pobírají mzdu nebo jiné opakující se příjmy dle ustanovení § 299 OSŘ (důchod, nemocenská aj.). Jak uvádí J. Macur: „předmětem není vyplacená mzda, ale právo povinného na mzdu, tedy jeho pohledávka mzdy vůči

7

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní : vysokoškolská učebnice. 6. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2011. s. 483. 8 Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 537: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: .

10

zaměstnavateli.“9 Vyplacená mzda můţe být postiţena jiným způsobem. Sráţky se provádějí od okamţiku doručení usnesení o nařízení exekuce nebo exekučního příkazu plátci mzdy, a to pravidelně kaţdý měsíc, coţ vyplývá z povahy mzdy, a aţ do úplného vymoţení. Vypláceny jsou aţ po doručení vyrozumění o nabytí právní moci usnesení a příkazu.10 Zvláštností provádění exekuce sráţkami je opakující se plnění a důleţitá role plátce mzdy nebo jiného příjmu, který je povinen dodrţovat zákonem stanovená pravidla nejenom při vypočítávání výše sráţek. Plátce navíc vystupuje jako dluţník povinného, coţ s sebou nese moţnost oprávněného podat poddluţnickou ţalobu. Exekuce přikázáním pohledávky a příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu Exekuce přikázáním pohledávky v sobě zahrnuje jak přikázání pohledávky z účtu, tak přikázání jiných peněţitých pohledávek a také postiţení jiných majetkových práv. Jde o přikázání pohledávky nebo postiţení jiných majetkových práv, které má povinný vůči svému poddluţníku. V usnesení nebo exekučním příkazu se povinnému zakazuje, aby se svou pohledávkou nebo jiným majetkovým právem nakládal, coţ se zakazuje shodně i poddluţníkům, a to pod hrozbou podání poddluţnické ţaloby oprávněným. Po právní moci usnesení či exekučního příkazu je poddluţník povinen vyplatit pohledávku, odevzdat jiná majetková práva nebo je plnit, a to v závislosti na jejich povaze.11 Exekuce příkazem k výplatě z účtu u peněţního ústavu je na rozdíl od exekuce přikázáním pohledávky z účtu vedena vůči nejmenovanému peněţnímu ústavu. Jak píše A. Winterová,12 jde o nový způsob, který měl zjednodušit exekuční řízení, ale díky některým nedostatkům tomu tak nakonec není. Na vině je jistě nedoručování povinnému později neţ peněţnímu ústavu, neevidování exekučního příkazu po dobu šesti měsíců ode dne doručení vyrozumění o právní moci, čímţ dojde pouze k jednorázovému postiţení prostředků na účtu povinného, nebo absence speciálního inhibitoria v exekučním příkazu. V rámci své praxe vykonávané na exekutorském úřadě jsem se s daným způsobem nikdy nesetkala. Uvedených nedostatků si byl zcela jistě vědom i zákonodárce, který jiţ s dalším trváním příkazu k výplatě z účtu u peněţního ústavu nepočítá.13

9

MACUR, J. Kurs občanského práva procesního. Praha : C. H. Beck, 1998. s. 135. Viz §§ 282 a 283 OSŘ a § 60 EŘ. 11 Viz § 303 a násl. OSŘ a § 62 a násl. EŘ. 12 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní : vysokoškolská učebnice. 6. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2011. s. 536. 13 Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 537: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: . 10

11

Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí Z obou způsobů jsou podle zákona vyloučeny věci, jejichţ prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, dále věci, které nepodléhají exekuci podle zvláštních předpisů a také některé z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného (například věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, věci nezbytné pro výkon zaměstnání). Takto jsou vyloučeny i druţstevní byty, pokud je povinný jejich nájemcem. Pro oba způsoby je specifické, ţe mají několik společných fází, kterými jsou nařízení exekuce, nařízení soupisu (a to pouze u prodeje movitých věcí), určení ceny, vydání draţební vyhlášky, draţební jednání a v neposlední řadě rozvrh výtěţku.14 K exekuci prodejem nemovitostí se zásadně přistupuje v případě, kdy je vymáhána vysoká pohledávka, a to díky poţadavku přiměřenosti, který prostupuje exekučním řízením. Exekuce prodejem podniku Předmětem exekuce prodejem podniku je soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání, jak jej definuje § 5 OBZ.15 Jde o způsob, jenţ je charakteristický tím, ţe se současně s nařízením exekuce ustavuje správce podniku, který je osobou nestrannou a nezávislou. Jeho úkolem je dbát o to, aby se nesniţovala hodnota podniku, ale naopak zvyšovala. Správce po právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo exekučního příkazu zjišťuje a sepisuje věci, práva, jiné majetkové hodnoty a závazky a sděluje výslednou cenu podniku, jeţ je základem pro usnesení o ceně. Po nabytí právní moci usnesení o ceně je vydána draţební vyhláška, na základě které proběhne draţební jednání a rozvrh podobně jako u prodeje nemovitosti. Na vydraţitele následně přechází veškerá práva, ale i závazky vztahující se k vydraţenému podniku.16 Zvláštností uvedeného způsobu je jeho teprve nedávné zavedení a také úprava, která kombinuje některé prvky konkurzního řízení a exekuce prodejem movitých věcí.17 Exekuce zřízením soudcovského / exekutorského zástavního práva O obou způsobech bude pojednáváno v dalších kapitolách práce.

14

Viz § 321 a násl. a § 66 a násl. EŘ. Definice podniku je obsaţena v § 5 odst. 1 OBZ a je jim soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. K podniku náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouţí k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu slouţit. 16 Viz § 338f a násl. OSŘ a § 70 a násl. EŘ. 17 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní : vysokoškolská učebnice. 6. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2011. s. 566. 15

12

1.2

Exekuce na nepeněžitá plnění

Dalším druhem exekuce je exekuce na nepeněţitá plnění, která můţe být provedena soudem nebo soudním exekutorem jen způsoby uvedenými v ustanovení § 258 odst. 2 OSŘ nebo v ustanovení § 59 odst. 2 EŘ. Na rozdíl od exekuce na peněţitá plnění se úprava v obou procesních předpisech shoduje a vypočítává podle povahy uloţené povinnosti exekuci: vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů. U exekuce na nepeněţitá plnění se způsob exekuce určuje podle povahy povinnosti obsaţené v exekučním titulu, coţ potvrdil Nejvyšší soud, kdyţ judikoval, ţe: „oprávněný nemůže volit mezi jednotlivými způsoby výkonu rozhodnutí vypočtenými taxativně v ustanovení § 258 odst. 2 druhá věta o. s. ř. Soud proto musí při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky mimo jiné zkoumat, zda je výkon navrhován způsobem, který odpovídá povaze povinnosti uložené vykonávaným rozhodnutím.“18 Z uvedené právní věty vyplývá, ţe oprávněný, v případě exekuce prováděné soudy nemůţe libovolně volit mezi jednotlivými způsoby, neboť je limitován povahou povinnosti. Dále nemusí v návrhu uvádět způsob, kterým by měla být exekuce pro určitou povinnost vedena a můţe ponechat určení na soudu, který bude vycházet z přiloţeného exekučního titulu. Navrhne-li přesto nějaký způsob, soud přistoupí ke zkoumání, zda odpovídá povaze povinnosti. Při exekuci na nepeněţitá plnění je vhodné neuvádět způsob exekuce přímo v návrhu a ponechat určení na soudu, čímţ se můţe zrychlit provádění exekuce. Naopak je potřeba, aby oprávněný uvedl v návrhu způsob exekuce pro případ, ţe se domáhá i úhrady nákladů, které mu byly exekučním titulem přiznány nebo mu vznikly v průběhu exekuce.19 Exekuce na nepeněţitá plnění jsou ve valné většině případů nařizovány soudy a nikoli exekutory. Existují dokonce tendence do budoucna, jeţ usilují o přenesení pravomoci rozhodovat o nich výhradně na soudy. Exekuce vyklizením Cílem je vyklidit objekt, ve kterém se povinný zdrţuje nebo ve kterém má své věci a jeho odevzdání oprávněnému. Vyklizení se týká typicky věcí nemovitých a v menší míře 18 19

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1987, sp. zn. 3 Cz 2/87. Viz § 339 odst. 2 OSŘ.

13

i věcí movitých (stavby, jeţ nejsou spojené se zemí pevným základem). OSŘ rozlišuje vyklizení bez náhrady, jehoţ účelem je vykázání povinného spolu s jeho věcmi, a dále vyklízení se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší, při kterém se stěhuje povinný spolu se svými věcmi do náhradního bydlení. V případě exekuce s bytovou náhradou můţe být exekuce provedena aţ po zajištění náhrady.20 Exekuce odebráním věci Účelem exekuce je vydání nebo dodání věci, kterou má u sebe povinný, oprávněnému. Vykonavatel je oprávněn učinit prohlídku povinného či jeho bytu, pokud existuje podezření, ţe tam povinný danou věc uchovává. Má-li věc u sebe třetí osoba, nemůţe jí být odebrána. Soud, nebo soudní exekutor, vyzve třetí osobu, aby věc vydala. Nepodaří-li se věc odebrat, vyzve se oprávněný, aby si pořídil věc stejného druhu a stejné jakosti na náklady povinného. Moţností, jak vymoci věc od třetí osoby, tj. poddluţníka, je jistě i přikázání pohledávky.21 Exekuce rozdělením společné věci Exekuce rozdělením společné věci má dvě podoby. V první dochází k rozdělení výtěţku z prodeje movitých či nemovitých věcí mezi spoluvlastníky podle výše jejich podílů. Ve druhé situaci se movitá či nemovitá věc rozdělí jinak neţ prodejem, například vytyčením hranic.22 Exekuce provedením prací a výkonů U exekuce se odlišuje mezi plněním zastupitelným a nezastupitelným. V případě zastupitelného plnění můţe oprávněný poţádat o povolení, aby práci provedla jiná osoba neţ povinný, nebo aby ji provedl oprávněný sám na náklad povinného. U plnění nezastupitelného je povinný povinen provést práci sám, a to pod sankcemi pokut. První pokuta je mu uloţena jiţ před zahájením prací.23 Úprava v ustanovení § 72 odst. 1 EŘ upřednostňuje, aby zastupitelné plnění provedl povinný. Pakliţe jej neplní, nařídí soudní exekutor jiné osobě, aby jej splnila na náklady povinného.24

20

Viz § 340 a násl. OSŘ a § 73 EŘ. Viz § 345 a násl. OSŘ a § 73 EŘ. 22 Viz §§ 348 a 349 OSŘ a § 73 EŘ. 23 Viz § 350 a násl. OSŘ a § 73 EŘ. 24 Šimka K. a Kasíková M. In KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vyd., Praha : C. H. Beck, 2010. s. 300. 21

14

1.3

Komparace exekuce na peněžité plnění vedené soudy a soudními exekutory

Obrátí-li se oprávněný se svým návrhem na soud, je plně v jeho dispozici, aby určil způsob provedení exekuce.25 V závislosti na navrhovaném způsobu je povinen uvést v návrhu zpřesňující informace, zejména o plátci mzdy povinného nebo o číslu účtu a peněţním ústavu, u kterého má povinný uloţeny finanční prostředky. Pro exekuci prováděnou soudy je charakteristické, ţe je ponecháno plně na oprávněném, aby sdělil soudu všechny důleţité informace pro nařízení exekuce. Nedisponuje-li jimi, můţe se ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce obrátit na soud, aby vyzval povinného k dobrovolnému plnění podle ustanovení § 259 OSŘ. Také se můţe obrátit na soud podle ustanovení § 260 OSŘ, aby se dotázal povinného na jeho mzdu nebo účet, a to pod sankcí pořádkové pokuty. Nakonec můţe poţádat soud, aby vyzval povinného k prohlášení o majetku podle ustanovení § 260a a násl. OSŘ, a to pod hrozbou předvedení. K nařízení prohlášení o majetku je na rozdíl od předchozích typů nutno dodat listiny, ze kterých je patrno, ţe jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být uspokojena přikázáním pohledávky z účtu. Po nařízení exekuce jiţ soud sám od sebe ţádné informace nezjišťuje, coţ je důleţitým rozdílem oproti exekuci prováděné soudními exekutory. Soud zásadně respektuje způsob exekuce zvolený oprávněným a nezasahuje do něj. Výjimkou je situace předpokládaná ustanovením § 263 odst. 2 OSŘ, kdy oprávněný navrhne několik způsobů exekuce, i kdyţ je vzhledem k okolnostem zřejmé, ţe k vymoţení plnění postačí pouze jeden z nich. Soud pak nařídí exekuci pouze způsobem, který plně postačuje k uspokojení pohledávky a ve zbytku návrh zamítne.26 Další výjimkou je situace, kdy oprávněný navrhne způsob, který je vzhledem k hodnotě plnění nevhodný. Soud pak podle ustanovení § 264 odst. 1 OSŘ můţe nařídit slyšení oprávněného, jehoţ výsledkem by mělo být uvedení vhodnějšího způsobu exekuce, který by postačoval k vymoţení pohledávky. Neexistuje-li jiný způsob, pro který by mohla být exekuce nařízena, nařídí se exekuce pro způsob uvedený v návrhu, i kdyby byl zřejmě nevhodný.27 Soudní praxe se navíc přiklonila k názoru, ţe oprávněný nemusí prokazovat vhodnost navrţeného způsobu a je pouze na povinném, aby tuto nevhodnost tvrdil a prokázal.28 Uvedené je odrazem zásady přiměřenosti, která prostupuje celým exekučním řízením.

25

Viz § 261 odst. 1 OSŘ. Vokřinková M. In DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. s. 1434. 27 Nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 1998, sp. zn. III. ÚS 416/97. 28 Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 751/2006. 26

15

Odlišná situace je u exekuce prováděné soudním exekutorem. Hlavním zdrojem informací o majetku povinného je oprávnění, které dává soudnímu exekutorovi EŘ a díky kterému můţe vyţadovat součinnost od třetích osob. Součinnost je podle ustanovení § 34 EŘ prováděna zásadně bezplatně, bez zbytečného odkladu, při nesplnění povinnosti odpovídají třetí osoby za škodu, kterou utrpěl oprávněný či soudní exekutor a můţe jim být udělena pořádková pokuta. Demonstrativní výčet třetích osob je uveden v ustanovení § 33 EŘ a jsou jimi například soudy, orgány státní správy, banky nebo pošta. Soudní exekutor můţe podobně jako soud poţádat o součinnost také oprávněného nebo povinného podle ustanovení § 50 EŘ, na základě kterého můţe oprávněný navrhnout způsob exekuce, sdělit účet povinného, plátce mzdy nebo osobu, vůči které má povinný pohledávku. Z povahy exekuce vyplývá, ţe jde o ustanovení částečně nadbytečné, neboť se exekutor nemusí návrhem oprávněného řídit. Také informace o plátci mzdy a o účtu u peněţního ústavu si opatří jiţ na začátku nebo v průběhu řízení, kdy oslovuje třetí subjekty a zjišťuje informace o postiţitelném majetku povinného. Jiná je situace v případě, kdy je oprávněný vyzván, aby sdělil, vůči které osobě má povinný pohledávku, neboť získání podobné informace je v některých případech sloţitější aţ nemoţné, a proto bývá sdělení oprávněného velmi cenné. Součinnost soudního exekutora s povinným spočívá v předvolání povinného. Pokud se povinný dostaví, je vyzván k dobrovolnému plnění nebo k prohlášení o majetku. Na rozdíl od soudní exekuce nedochází k ţádnému předvedení povinného. Soudní exekutor se následně na základě zjištěných informací rozhodne sám, jakým způsobem exekuci provede,29 přičemţ se nemusí řídit návrhy oprávněného, neboť mu zákon ţádnou povinnost neukládá. Podobně jako u exekuce prováděné soudy i zde je exekutor povinen zvolit způsob, který není s ohledem na hodnotu vymáhaného plnění zřejmě nevhodný, coţ je upraveno v ustanoveních §§ 47 odst. 1 a 58 odst. 1 EŘ. Za dodrţení dané podmínky můţe být exekuce provedena současně nebo postupně všemi způsoby.30 Dle důvodové zprávy k zákonu č. 286/2009 Sb., kterým se novelizoval EŘ, byla zavedena priorita některých způsobů exekuce. Soudní exekutor by měl nejprve provést exekuci sráţkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky nebo zřízením exekutorského zástavního práva. Pokud by uvedené způsoby nebyly dostačujícími, můţe přejít k prodeji movitých a nemovitých věcí, popřípadě i k prodeji podniku. V situaci, kdy má povinný na peněţním účtu dostatek finančních prostředků k uspokojení celého nároku, 29 30

Viz §§ 47 odst. 1 a 58 odst. 3 EŘ. Viz § 58 odst. 2 EŘ.

16

tedy nároku oprávněného a soudního exekutora, musí soudní exekutor zvolit přednostně exekuci přikázáním pohledávky.31 Soudní exekutor má volit způsob provedení exekuce přiměřeně. Při vymáhání milionové pohledávky přistoupí přednostně k prodeji nemovitosti a nebude trvat na sráţkách ze mzdy, i kdyţ je důvodová zpráva upřednostňuje. Exekuce prováděná soudními exekutory je odrazem zásady „rychle a efektivně“, díky čemuţ můţe být oprávněný uspokojen dříve a účinněji neţ u exekuce prováděné soudy.

31

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 804: Důvodová zpráva ze dne 6. 4. 2009 k zákonu č. 286/2009 Sb., změna exekučního řádu a dalších předpisů. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=804&CT1=0>.

17

2

Historický exkurz exekučním zástavním právem

První úprava vymáhacího řízení je dílem vyspělých Římanů. Pouţívali pro něj pojem exekuce, který následně převzalo mnoho právních řádů a který bývá uţíván dodnes. Římské právo rozlišovalo různé způsoby exekuce a znalo také institut exekučního zástavního práva.32 Právě zde začínají počátky soudcovského a exekutorského zástavního práva.

2.1

Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád)

Právo nově vzniklého Československa se vyznačovalo jak dualismem práva českého a slovenského, tak roztříštěností občanskoprávních procesních předpisů. Právní stav nebyl ţádoucí a trvalo dlouhou dobu, neţ se změnil. V roce 1918 upravoval občanské právo procesní zejména zákon č. 111/1895 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), zákon č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní) a zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád).33 Pro oblast vymáhání práva se pouţíval exekuční řád č. 79/1896 ř. z., který obsahoval pojem nuceného zřízení zástavního práva jako prostředku exekuce na nemovitostech pro vymoţení peněţitých pohledávek. Zákon činil rozdíly mezi zřízením zástavního práva na nemovitostech zapsaných ve veřejné knize (§ 88 exekučního řádu) a na nemovitostech ve veřejné knize nezapsaných (§§ 90-95 exekučního řádu). Věřitel měl podle ustanovení § 87 exekučního řádu moţnost navrhnout zřízení zástavního práva na dluţníkově nemovitosti. Zde (a se znalostí předchozí právní úpravy) je jasně vidět, jak se přijetím exekučního řádu změnil jeho dosavadní účel. Do jeho přijetí představovalo zřízení exekučního zástavního práva pouze obligatorní fázi exekuce na nemovitostech. Byl to předpoklad, bez kterého nebylo moţno nařídit samotnou draţbu. Ustanovení § 87 exekučního řádu dávalo nově moţnost zřídit zástavní právo na dluţníkově nemovitosti, aniţ by muselo okamţitě následovat její zpeněţení.34 Jak píše V. Hora,35 32

FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. Praha : Univerzita Karlova, 1975. s. 75-76. 33 ŠTAJGR, F. a kol. Občanské právo procesní. Praha : Orbis, 1964. s. 15. 34 FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. Praha : Univerzita Karlova, 1975. s. 79 a 82. 35 HORA, V. Exekuční právo. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938. s. 73.

18

cílem exekučního prostředku nebylo přímé zaplacení věřitelovy pohledávky, ale naopak zajištění jejího budoucího uspokojení. Zřízení nuceného zástavního práva dávalo věřiteli přednost před kaţdým následujícím věřitelem a opravňovalo ho do budoucna k vedení přímé exekuce na nemovitostech, a to formou vnucené správy nebo nucené draţby Chápání exekučního zástavního práva na počátku 20. století přetrvalo aţ dodnes a uvedené závěry jsou stále aktuální. Exekuční řád byl zrušen k 1. 1. 1951, a to zákonem č. 142/1950 Sb.

2.2

Zákon č. 142/1950 Sb., o řízeních ve věcech občanskoprávních

Výsledkem snah o odstranění právního dualismu a vytvoření jednotné kodifikace, která měla upravovat sporné, nesporné a exekuční řízení,36 byl zákon č. 142/1950 Sb., o řízeních ve věcech občanskoprávních, jenţ nabyl účinnosti dne 1. 1. 1951. Vzorem se mu stal sovětský kodex z roku 1923, ze kterého přebral hlavně některé vůdčí zásady.37 Uvedený zákon ve své části třetí hlavy druhé upravoval exekuci na nemovité věci jako jeden z prostředků slouţících k vydobytí peněţitých pohledávek. Ustanovení § 449 odst. 1 zákona rozlišovalo mezi dvěma způsoby, kterými mohla být exekuce na nemovité věci vedena. Prvním byla exekuce zřízením exekučního zástavního práva, druhým byla exekuční draţba.38 Oba instituty se od sebe lišily účinky: „zatímco exekuční zástavní právo plnilo funkci zajišťovací, exekuční dražba byla prostředkem k získání peněžitých prostředků k uspokojení pohledávky oprávněného.“39 U exekučního zástavního práva zákon rozlišoval, zda byla předmětem zřízení nemovitost zapsaná ve veřejné knize (§§ 450 a 451 zákona) nebo ve veřejné knize nezapsaná (§§ 452 – 457 zákona), coţ se projevovalo hlavně u vzniku zástavního práva. Dělení si zákon ponechal z exekučního řádu č. 79/1896 ř. z., ale obsah ustanovení pozměnil a rozšířil. Nově bylo potřeba prokázat vlastnictví k nemovitosti, zákon také stanovil pravidla pro určení pořadí exekučního zástavního práva. Úprava exekučního zástavního práva je v mnohém podobná dnešní úpravě soudcovského zástavního práva obsaţené v OSŘ. Zákon byl zrušen k 1. 4. 1964 zákonem č. 99/1963 Sb.

36

VOJÁČEK, L., SCHELLE, K., KNOLL, V. České právní dějiny. 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 633. STEINER, V. Občanské právo procesní v teorii a praxi. Praha : Orbis, 1975. s.15-16. 38 Zákon umoţňoval vést exekuci jak formou zřízení zástavního práva, tak exekuční draţbou, anebo oběma způsoby současně. 39 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006. s. 573. 37

19

2.3

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

Přípravy OSŘ byly silně ovlivněny sovětským právem, coţ mělo za následek mnoho obsahových odlišností od zákoníku z roku 1950. Ve výsledku byla některá ustanovení přenesena do jiných zákonů (např. projednávání dědictví nově upravoval Notářský řád) a některá (včetně soudcovského zástavního práva) se úplně vytratila.40 Zákon zavedl také odlišnou terminologii a nahradil do té doby pouţívaný výraz exekuce výkonem rozhodnutí. Zákon nabyl účinnosti dne 1. 4. 1964 a s četnými novelizacemi je platný a účinný dodnes. Soudcovské zástavní právo nebylo v OSŘ upravováno, a tak se na dobu téměř 30 let vytratilo z českého právního systému. Vysvětlením můţe být: „tehdejší přezíravý náhled zákonodárce na celý institut zástavního práva.“41 Původní ustanovení § 495 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v původním znění stanovilo, ţe: „zástavní práva a věcná břemena mohou vznikat jen ze zákona.“ Zákonodárce byl jediným subjektem, který mohl zřizovat zástavní právo, a to pouze ve formě zákona. Z důvodu politických změn a demokratizace společnosti vznikla v 90. letech 20. století potřeba novelizovat dosud platné a účinné právo a přizpůsobit ho novým poţadavkům. V oblasti občanského práva procesního to byla hlavně novela č. 519/1991 Sb., účinná od 1. 1. 1992, kterou se změnil OSŘ a kterou se soudcovské zástavní právo vrátilo mezi způsoby exekuce na uspokojení peněţitých pohledávek (v ustanoveních §§ 338a a 338b OSŘ). Po opětovném zavedení soudcovského zástavního práva do OSŘ začalo vznikat mnoho nejasností. Objevoval se například názor, ţe soudcovské zástavní právo je pouhým zajišťovacím institutem, který neplní funkci exekuce. Vznik názoru podpořil i sám zákonodárce, který pozapomněl uvést soudcovské zástavní právo do taxativního výčtu způsobů provedení exekuce v ustanovení § 258 odst. 1 OSŘ.42 Jistotu o jeho povaze měly pouze soudy, které ho ve své rozhodovací praxi řadily mezi způsoby exekuce.43 Pochybnosti o povaze soudcovského zástavního práva byly odstraněny aţ v roce 2000, kdy byla přijata další velmi významná novela OSŘ, kterou byl zákon č. 30/2000 Sb., účinný od 1. 1. 2001. Od přijetí uvedené novely je soudcovské zástavní právo nově upraveno v ustanoveních §§ 338b – 338e OSŘ a současně je uvedeno

40

VOJÁČEK, L., SCHELLE, K., KNOLL, V. České právní dějiny. 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 635. FIALA, Josef. Hmotněprávní a procesněprávní aspekty soudcovského zástavního práva a exekutorského zástavního práva v českém a slovenském právním řádu. Komorní listy, 2010, roč. 2, č. 3, s. 8. 42 Tamtéţ. 43 Viz například usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. 4. 1995, sp. zn. 15 Co 130/95. 41

20

i ve výčtu způsobů provedení exekuce v ustanovení § 258 odst. 1 OSŘ, coţ potvrdilo tvrzení, ţe jde o způsob exekuce. Daná novela přinesla také úpravu některých sporných otázek týkajících se zániku soudcovského zástavního práva nebo nařizování v případě, kdy je vymáhaná pohledávka příliš nízká.

2.4

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (exekuční řád)

Dne 1. 5. 2001 nabyl účinnosti EŘ, kterým byla na soudní exekutory přenesena část pravomocí týkajících se vymáhání práva. Jeho přijetím se začíná mluvit o tzv. dvojkolejnosti. Dvojkolejnost znázorňuje, ţe je v oblasti vymáhaní práva dána pravomoc jak soudům podle OSŘ, tak i soudním exekutorům podle EŘ. EŘ v původním znění neumoţňoval soudním exekutorům zřizovat zástavní právo na nemovitostech. Exekutoři se mohli pouze obracet se svými návrhy na soudy, které pak následně vydaly rozhodnutí o zřízení soudcovského zástavního práva. S účinností od 1. 11. 2009 byla zákonem č. 286/2009 Sb. provedena střednědobá novela EŘ, která zavedla do českého právního řádu institut exekutorského zástavního práva prováděného soudními exekutory. Stalo se tak v ustanovení § 69a EŘ a v ustanovení § 59 odst. 1 EŘ. Exekutorské zástavní právo tak rozšířilo výčet způsobů exekucí ukládajících zaplacení peněţitých částek. Střednědobá novela byla odrazem humanizace exekučního práva v západní Evropě a vedla ke zrychlení exekučního řízení s důrazem na posílení ochrany třetích osob.44

2.5

Dílčí závěr

Do 1. 4. 1964 bylo moţné v jednotlivých civilně procesních předpisech sledovat vývoj institutu exekučního zástavního práva. Lze jej spatřovat jak ve změně povahy exekučního zástavního práva, které se stalo prostředkem k zajištění pohledávky do budoucna, tak i v postupném zavedení poskytnutí ochrany třetím osobám prostřednictvím prokazování vlastnictví k nemovitostem, na kterých mělo být zřízeno exekuční zástavní právo. Právní úprava účinná po 1. 4. 1964 provedla v oblasti civilního práva procesního malou revoluci, kterou nemohu hodnotit kladně. Díky ní byla zrušena zavedená terminologie a byla 44

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 804: Důvodová zpráva ze dne 6. 4. 2009 k zákonu č. 286/2009 Sb., změna exekučního řádu a dalších předpisů. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=804&CT1=0>.

21

nahrazena pojmy novými, které neměly ţádné logické opodstatnění (příkladem můţe být nahrazení exekuce pojmem soudní výkon rozhodnutí, který je nepřesný, neboť se nevykonávají pouze rozhodnutí, ale i jiné tituly jako smír či dohody).45 Avšak nejzásadnější negativní změnou bylo zrušení exekučního zástavního práva. Zákonodárce úplně popřel historické opodstatnění a význam uvedeného institutu. Obnoven byl aţ s novelizací účinnou od 1. 1. 1992 a navazoval na právní úpravu před 1. 4. 1964. Samotné obnovení lze hodnotit pozitivně. Bohuţel negativní stránkou byla kusá úprava soudcovského

zástavního

práva, která

nedávala

odpovědi

na

všechny otázky

a zapříčinila vznik mnoha nejasností, které se podařilo napravit další novelizací aţ o několik let později. Od roku 2001 vyuţívali soudcovské zástavní právo i soudní exekutoři, a to prostřednictvím soudů. Rok 2009 byl pro exekutory klíčový, neboť jim umoţnil vyuţívat institut exekutorského zástavního práva. Podobně jak u soudcovského zástavního práva i zde existovalo mnoho nejasností, zejména s ohledem na zápis a následný výmaz exekutorského zástavního práva z katastru nemovitostí. Jedná se o problematiku, která není v českém právním řádu doposud zcela uspokojivě vyřešena a změnu přinese aţ připravovaná Novela.46

45

FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. Praha : Univerzita Karlova, 1975. s. 88. 46 Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 537: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: .

22

3

Společné

aspekty

soudcovského

a

exekutorského

zástavního práva 3.1

Pojem exekučního zástavního práva

Exekuční zástavní právo47 má mezi ostatními způsoby exekuce zvláštní postavení, coţ je dáno zčásti jeho historickým pozadím, zčásti jeho charakterem. Pro exekuční zástavní právo je specifické, ţe ač slouţí k vymoţení peněţitých pohledávek, tak jeho samotným zřízením k ţádnému vymoţení nedochází, coţ je výsledkem jeho zajišťující povahy. Zástavní právo obecně „od okamžiku svého vzniku do své realizace nutí dlužníka splnit závazek a v případě nesplnění závazku poskytuje možnost uspokojení nesplacené pohledávky přímo z výtěžku zpeněžení zástavy.“48 Zástavní právo působí na dluţníka, aby splnil svůj závazek, coţ je vyjádřením jeho zajišťovací fáze. Pokud není závazek splněn, nastupuje druhá fáze uhrazovací, která slouţí k brzkému uspokojení zástavního věřitele. Exekuční zástavní právo je specifické nejen ve vztahu k jiným způsobům exekuce, ale také k samotnému zástavnímu právu, neboť u něj nedochází k realizaci fáze uhrazovací.49 J. Fiala zastává názor, ţe je exekuční zástavní právo pouze jedním ze způsobů zřízení zástavního práva.50 Exekuční zástavní právo nevnímám pouze jako hmotněprávní institut zástavního práva, ale téţ jako způsob exekuce, jeţ má v exekučním řízení své nezastupitelné místo. Tvrzení podporuje také skutečnost, ţe se exekuční zástavní právo zřizuje na základě návrhu na nařízení exekuce a je výsledkem exekučního řízení. Ostatní způsoby slouţí k okamţitému uspokojení, exekuční zástavní právo naopak dává oprávněnému jistotu, ţe můţe být v budoucnu uspokojen, i kdyby došlo k prodeji nemovitosti v jiném řízení, a umoţňuje mu vyčkat s prodejem nemovitosti aţ do chvíle, kdy můţe mít nemovitost nejvyšší hodnotu. Názor, ţe jde o samostatný způsob exekuce, podpořil i Nejvyšší soud, kdyţ judikoval: „institut zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech je kladen na roveň ostatním způsobům výkonu rozhodnutí. Soudcovské zástavní právo se zřizuje nařízením výkonu rozhodnutí. Jestliže lze soudcovské zástavní právo zřídit nařízením výkonu rozhodnutí, lze i tímto gramatickým výkladem dovozovat, že 47

Exekuční zástavní právo a exekutorské zástavní právo nejsou totoţné pojmy, viz pouţité zkratky. FIALA J. a kol. Občanské právo. Meritum. Praha : ASPI, a.s., 2006. s. 137. 49 Fiala J. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník : velký akademický komentář : úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1.4.2008. 1. svazek. § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 736 a 740. 50 FIALA, Josef. Soudcovské zástavní právo - způsob zajištění, nebo způsob exekuce? Právní fórum. Praha : ASPI Publishing, 2005, roč. 2, č. 6, s. 221. 48

23

zákonodárce měl na mysli zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vytvořit další způsob výkonu rozhodnutí.“51 V úvahách o exekučním zástavním právu nelze přehlédnout skutečnost, ţe je zřizováno vedle soudů a soudních exekutorů také správci daně nebo orgány veřejné správy. Jejich střet řeší zákon o střetu exekucí.52 Na zřizování soudcovského a exekutorského zástavního práva nemá tato skutečnost ţádný vliv.53 Dokonce nemá jejich moţná konkurence vliv ani na uspokojení zástavního věřitele ze zřízeného soudcovského nebo exekutorského zástavního práva.54

3.2

Právní úprava exekučního zástavního práva

Zástavní právo obecně upravuje OZ. V části týkající se věcných práv k věci cizí je vedle věcných břemen a práva zadrţovacího upraveno téţ právo zástavní, a to v ustanoveních § 152 a násl. Stěţejním procesním předpisem, ze kterého vychází právní úprava soudcovského zástavního práva, je OSŘ, který jej v současnosti upravuje ve čtyřech paragrafech (§§ 338b aţ 338e). Mnohem méně obsáhlou právní úpravu má exekutorské zástavní právo, které je upraveno pouze v jednom paragrafu (§ 69a EŘ) a odkazuje na subsidiární pouţití OSŘ.

3.3

Předmět exekučního zástavního práva

Předmětem všech občanskoprávních vztahů bývají jak věci, byty a nebytové prostory, tak i práva nebo jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští. Zákon rozlišuje věci nemovité, kterými jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem a movité, kterými jsou a contrario všechny ostatní.55 Mezi nemovitosti se řadí rovněţ i byty a nebytové prostory podle zákona o bytech. Zástavou podle OZ můţe být podle ustanovení § 153 i podnik nebo jiná věc hromadná, která představuje výjimku ze zásady individualizace, soubor věcí, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového

51

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2270/2008. Jedním z prvních rozhodnutí, kterým bylo judikováno, ţe jde o samostatný způsob exekuce, pak bylo usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. 4. 1995, sp. zn. 15 Co 130/95. 52 Viz § 1 zákona o střetu exekucí. 53 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 20 Cdo 373/2002. 54 Srovnej § 337c odst. 1 OSŘ. 55 §§ 118 a 119 OZ.

24

vlastnictví. Při určování zástavy je potřeba dodrţet dvě pravidla. Zástavou můţe být pouze předmět, který lze zpeněţit a také musí být individuálně určitelný.56 Zástavnímu věřiteli je podle hmotného práva dána velká volnost při výběru zástav, přesto můţe být exekuční zástavní právo zřízeno pouze na nemovitostech v katastru nemovitostí zapsaných i nezapsaných, jeţ jsou evidovány v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky. Podle ustanovení § 338c odst. 1 OSŘ se exekuční zástavní právo zřizuje na nemovitostech se všemi jejími součástmi a příslušenstvím. Součást věci vymezuje ustanovení § 120 OZ: „součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila; stavba není součástí pozemku.“ Příslušenstvím věci podle ustanovení § 121 odst. 1 OZ jsou: „věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jim určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.“ Vedle toho příslušenstvím bytu podle ustanovení § 121 odst. 2 OZ jsou: „vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány.“ Ustanovení § 338c odst. 3 OSŘ vymezuje předmět negativně. Zákon vylučuje, aby byly předmětem exekučního zástavního práva: „byty nebo nebytové prostory a domy s byty nebo nebytovými prostory, nebylo-li do katastru nemovitostí vloženo prohlášení vlastníka, a to v případech, kdy k takovým bytům nebo nebytovým prostorům mají právo k výlučnému nabytí vlastnictví osoby podle § 23 a 24 zákona č. 72/1994 Sb.“ Domnívám se, ţe je exekuční zástavní právo zřizováno pouze na nemovitostech z důvodu jejich vysoké hodnoty. U nemovitostí na rozdíl od věcí movitých nedochází k tak vysokému znehodnocení a sníţení jejich ceny. Velkou výhodou je rovněţ snadnost jejich zpeněţení, jelikoţ bývají pro potenciální kupce velice atraktivní. Dalším důvodem je jistě i jejich evidence v katastru nemovitostí, jenţ je snadno a volně přístupný a je ovládán určitými zásadami, díky kterým si můţe kaţdý ověřit úroveň jejich zatíţení, vlastnické vztahy, které se k nim váţou nebo jen lokalitu, ve které se nemovitost nachází. Posledním důvodem je jistě i historická tradice zřizování soudcovského zástavního práva na nemovitostech.

3.4

Subjekty exekučního zástavního práva

Exekuční právo opouští terminologii dluţníka a věřitele a zavádí pojmy oprávněného a povinného, kterým se souhrnně říká účastníci řízení. J. Stavinohová definuje 56

Fiala J. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník : velký akademický komentář : úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1.4.2008. 1. svazek. § 1-487. Praha : nakladatelství Linde, 2008. s. 720.

25

oprávněného jako: „procesní stranu, která tvrdí v návrhu, že je osobou, které náleží určité oprávnění, vyplývající z předloženého titulu.“57 Je jim tedy osoba, která je nositelem určitého oprávnění spočívajícího ve splnění povinnosti vyjádřené v exekučním titulu, a to ve formě dare, facere, omnitere nebo pati. Povinným je podle J. Stavinohové: „osoba, jež je podle stejného titulu zavázána splněním nějaké povinnosti.“58 Exekuční titul uloţil povinnost, která nebyla dobrovolně splněna a oprávněný byl nucen vynutit ji na povinném cestou exekuce. Okruh účastníků řízení je rozšířen i o manţela povinného, pokud se exekuce vztahuje na majetek nebo práva ve společném jmění manţelů, o plátce mzdy jako tzv. účastníka pro určitý úsek a o osobu, na kterou přešla povinnost či oprávnění z exekučního titulu. Přechod práv či povinností musí být prokázán, a to listinami vydanými nebo ověřenými statním orgánem nebo notářem.

57

STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Masarykova univerzita, 2003. s. 487. 58 Tamtéţ.

26

4

Soudcovské zástavní právo

4.1

Vznik soudcovského zástavního práva

Pro exekuci zřízením soudcovského zástavního práva, stejně jako pro ostatní způsoby exekuce na peněţitá plnění, je charakteristické, ţe se zahajuje na návrh. U jednotlivých způsobů lze rozlišit dvě fáze, kterými jsou nařízení exekuce a následně i její provedení.

4.1.1 Návrh na nařízení exekuce Exekuční řízení zřízením soudcovského zástavního práva se zahajuje na návrh oprávněného.59 Na ten jsou kladeny určité poţadavky, které musí být splněny, aby mohla být exekuce nařízena. Návrh musí splňovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 OSŘ. Musí z něj být zejména patrno, kterému soudu je určen, kdo jej činí, které věci se týká, co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh na nařízení exekuce musí dále obsahovat náleţitosti návrhu na zahájení řízení vyplývající z ustanovení § 79 odst. 1 OSŘ, tedy musí jasně identifikovat účastníky řízení i jejich případné zástupce, a to v souladu s přiloţeným exekučním titulem. Dále musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, coţ si lze v exekučním řízení vyloţit jako označení povinnosti, která vyplývá z exekučního titulu a kterou povinný dobrovolně nesplnil. Rovněţ musí obsahovat označení důkazů, představované exekučním titulem a podle mého názoru i tvrzením oprávněného, ţe povinný ke dni sepsání návrhu povinnost nesplnil. Konečně z něj musí být patrno, ţe se oprávněný domáhá vykonání povinnosti uloţené v exekučním titulu. Aplikování výše uvedených ustanovení typických pro řízení nalézací je moţno díky ustanovení § 254 odst. 1 OSŘ, který říká, ţe se na exekuci: „užijí ustanovení předcházející části, není-li v této části uvedeno jinak.“ Vedle obecných náleţitostí musí být splněny i náležitosti speciální, které vycházejí z ustanovení upravujících exekuce. V návrhu musí být uveden způsob,60 pro který by měla být exekuce nařízena a rozsah vymáhaného plnění. K návrhu musí být přiloţen exekuční titul, ve kterém musí být jasně uvedena osoba oprávněného a povinného, musí zde být vymezen rozsah a obsah povinnosti a určena lhůta, ve které měla být povinnost splněna. 59

Do přijetí novely EŘ, kterou se zavedlo exekutorské zástavní právo, mohl navrhnout zřízení soudcovského zástavního práva vedle oprávněného také pověřený soudní exekutor. 60 Zákon poţaduje uvedení způsobu výslovně u exekucí na peněţité plnění, a to v ustanovení § 261 odst. 1 OSŘ

27

Exekuční titul musí mít vyznačenu doloţku vykonatelnosti. Povinnost vyznačené doloţky nedopadá na případ, kdy je návrh podáván u stejného soudu, jenţ rozhodoval v prvním stupni a exekuční titul vydal.61 V ustanoveních o soudcovském zástavním právu, konkrétně v ustanovení § 338b odst. 1 OSŘ, jsou uvedeny další náleţitosti, které musí návrh na nařízení exekuce splňovat a které zákon ukládá shodně i návrhu na nařízení exekuce prodejem nemovitosti. Oprávněný je povinen v návrhu přesně označit nemovitost, na které by mělo být soudcovské zástavní právo zřízeno, a to přesně podle poţadavků určených v ustanovení § 5 katastrálního zákona. Důvodem je skutečnost, ţe se jiţ samotný návrh posílá katastrálnímu úřadu, který na jeho základě zapíše poznámku na listu vlastnictví.62 Domnívám se, ţe jiţ samotná poznámka má důleţitý význam pro povinného, neboť ho, s největší pravděpodobností ze strachu ze ztráty nemovitosti, můţe motivovat k „dobrovolnému“ plnění vymáhané povinnosti. Nepopíratelný vliv má poznámka i na další subjekty, nejčastěji bankovní instituty, které by na jejím základě nemusely poskytnout povinnému hypoteční úvěr, coţ můţe také motivovat povinného v případě, kdy o takový úvěr usiluje. Rovněţ má poznámka vliv na případné zájemce o nemovitost, které informuje o zahájeném exekučním řízení. Naopak nemovitosti v katastru nemovitostí nezapsané se v návrhu označují podle svého účelu s identifikací pozemku, na kterém stojí. Další povinností oprávněného podle ustanovení § 338b odst. 1 OSŘ je přiloţení dokladu o tom, ţe je příslušná nemovitost ve vlastnictví povinného. Do roku 2001, tedy před přijetím novely č. 30/2000 Sb., bylo potřeba vlastnictví povinného prokázat. Dnes je potřeba jej doloţit. Vysvětlení, proč bylo dosavadní ustanovení změněno, obsahuje důvodová zpráva, která říká, ţe: „vlastnické právo nemusí být prokázáno (postaveno najisto), neboť spolehlivé zjištění v tomto směru zpravidla není možné bez provedení dokazování, které při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí zásadně nelze provádět.“63 Prokazování je mnohem procesně náročnější neţ doloţení vlastnictví, proto byla uvedená změna správným krokem dopředu, jenţ usnadnil zřizování soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Vlastnictví povinného se dokládá přiloţením listin, jeţ vydaly nebo ověřily státní orgány nebo notář a kterými mohou být nejčastěji výpis z katastru nemovitostí nebo rozhodnutí soudu, kterým bylo společné jmění manţelů vypořádáno. Jak 61

Viz § 261 odst. 1 a 2, § 261a, § 263 odst. 1 OSŘ. Viz § 9 odst. 1 písm. a) zákona o zápisech. 63 Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 257: Důvodová zpráva ze dne 1. 1. 2000 k novele OSŘ provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Zvláštní část. [cit 2012-03-10]. Dostupné z: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=257&CT1=0>. 62

28

uvádí J. Macur, nepřiloţení listin zakládá právo soudu zamítnout návrh na nařízení exekuce.64 Poţadavek přesně označit nemovitosti v návrhu na nařízení exekuce vychází z povahy soudní exekuce, při které soud nezjišťuje sám od sebe majetek povinného, ale přenechává veškerou aktivitu na oprávněném. Lze snadno vyvodit, ţe má oprávněný vlastní zájem, aby popsal nemovitost v návrhu co moţná nejpřesněji a nejurčitěji a v souladu s listinou dokazující vlastnictví nemovitosti povinným, aby soud mohl návrh odeslat co nejdříve katastrálnímu úřadu a mohl rovnou nařídit exekuci. Zanedbatelnou nevýhodou, kterou zde spatřuji, jsou počáteční náklady oprávněného spojené s obstaráním listiny prokazující vlastnictví povinného, které by podle mého názoru mohl oprávněný zohlednit v přiloţeném návrhu a vést exekuci i pro jejich vymoţení. V případě, ţe návrh neobsahuje všechny stanovené náleţitosti nebo je nesrozumitelný či neurčitý, vyzve předseda soudu oprávněného usnesením k opravě nebo k doplnění. V usnesení jej rovněţ poučí a stanoví mu přiměřenou lhůtu k nápravě. Neučiníli i přesto oprávněný nápravu, soud jeho podání pro uvedenou vadu odmítne a řízení zastaví,65 o čemţ informuje katastrální úřad, jenţ zruší poznámku o zahájeném řízení.

4.1.2 Provedení exekuce Pro nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva je podle ustanovení § 338b odst. 2 OSŘ rozhodující stav, který tu je v době zahájení řízení. Zákonodárce jasně určil, ţe pro zřízení soudcovského zástavního práva není důleţitý okamţik, kdy bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce, nebo okamţik, kdy byl návrh doručen katastrálnímu úřadu. Pro nařízení exekuce je rozhodující pouze den, kdy bylo řízení zahájeno, tedy den, kdy došel návrh soudu. Dojitím návrhu vzniká překáţka litispendence a soud zkoumá, zda jsou splněny všechny předpoklady potřebné pro nařízení exekuce. Soud se nejprve zabývá podmínkami exekučního řízení a posuzuje například, zda je věcně a místně příslušný nebo zda návrh obsahuje všechny náleţitosti. Zjistí-li, ţe nastala neodstranitelná překáţka, řízení zastaví, u překáţky odstranitelné učiní nápravu.66 Následně soud zkoumá věcné předpoklady exekuce,67 jejichţ nedostatek vede k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Například u exekučního titulu sleduje, zda byl: „vydán 64

MACUR, J. Kurs občanského práva procesního. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 1998. s. 89. Viz § 43 odst. 1 a 2 OSŘ. 66 Viz § 103 a násl. OSŘ. 67 Rozlišování na podmínky exekučního řízení a věcné předpoklady exekuce je převzato z publikace J. Macura: Kurs občanského práva procesního. 65

29

orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno.“68 Soudy naopak nejsou oprávněny zkoumat, zda je exekuční titul věcně správný, jelikoţ jsou vázány jeho obsahem a musí z něj vycházet, nikoliv jej zpochybňovat.69 Soudy také nezkoumají, zda vznikla pohledávka jiţ za trvání manţelství a vycházejí z návrhu na nařízení exekuce nebo z jiných listin či tvrzení oprávněného.70 Při posuzování návrhu na nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva soud na rozdíl od jiných způsobů nebude aplikovat ustanovení § 263 OSŘ a nebude se zabývat otázkou rozsahu navrhovaného způsobu. Z dikce ustanovení § 338e odst. 1 OSŘ vyplývá, ţe se na soudcovské zástavní právo uvedené ustanovení nepouţije.71 Soud dále nebude ze stejného důvodu zkoumat, zda jde o nevhodný způsob s ohledem na výši pohledávky podle ustanovení § 264 odst. 1 OSŘ, a to i kdyby to povinný navrhl. Důvod, podle mého názoru, vychází z povahy soudcovského zástavního práva, které představuje pouze zajišťovací institut, jehoţ cílem je pouhé stimulování povinného ke splnění povinnosti nebo jen získání lepšího pořadí při budoucím prodeji a nevede ke zpeněţení, jeţ by takovou nevhodnost mohlo zaloţit. Soud také nebude podle ustanovení § 264 odst. 2 OSŘ, při posuzování návrhu na nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva, zkoumat, zda dosaţený výtěţek postačí alespoň ke krytí nákladů a nařídí soudcovské zástavní právo i k nemovitosti, jejíţ hodnota by s největší pravděpodobností nepostačovala k úhradě nákladů. Domnívám se, ţe je důvodem shodně zajišťovací charakter soudcovského zástavního práva, které samo o sobě nevede k ţádnému zpeněţení a nelze v jeho souvislosti hovořit ani o jeho výtěţku. Rolí soudcovského zástavního práva je zajistit pohledávku oprávněného do budoucna. Navíc můţe nastat situace, kdy můţe nemovitost, jejíţ hodnota v době zřízení soudcovského zástavního práva nepostačovala ani k úhradě nákladů, zvýšit svou cenu natolik, ţe nebude potřeba uvaţovat o nepoměru. Dle mého názoru je nejdůleţitější skutečností, která se ke dni dojití návrhu soudu posuzuje, vlastnictví povinného k označeným nemovitostem. Soudy vlastnictví neprokazují, pouze vycházejí z označení v návrhu a z listin, které oprávněný přiloţil, přičemţ zkoumají, zda byly listiny vydány nebo ověřeny k tomu oprávněnými subjekty. 68

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2821/2009. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4126/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4128/2007. 70 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1054/2002. 71 Tak se nepouţije podobně ani ustanovení § 267a OSŘ umoţňující podat vůči věřiteli odporovací ţalobu. 69

30

Na judikatuře Nejvyššího soudu ukáţu, ţe případné změny, které by nastaly po zahájení exekučního řízení, nebrání nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva. V rozsudku 3 Cdon 1222/96 řešil Nejvyšší soud situaci, kdy po zahájení exekučního řízení zřízením soudcovského zástavního práva, navíc ještě v době, kdy se rozhodovalo o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, uzavřel povinný s třetí osobou kupní smlouvu, jejímţ předmětem byly nemovitosti, na kterých mělo být podle návrhu zřízeno soudcovské zástavní právo. Dovolací soud konstatoval, ţe je pro nařízení exekuce rozhodující, jestli je nemovitost ve vlastnictví povinného ke dni podání návrhu na nařízení exekuce a „přejde-li po zahájení řízení o výkon rozhodnutí vlastnické právo z povinného na jinou osobu, nebrání tato skutečnost sama o sobě vyhovění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na dotčenou nemovitost.“72 Při rozhodování soudu hrála největší roli skutečnost, ţe při zahájení exekuce byla nemovitost ve vlastnictví povinného, čímţ byl splněn předpoklad pro nařízení exekuce. Změny, které nastanou po uvedeném okamţiku, nemohou být oprávněnému na újmu a nemohou vést k nevyhovění návrhu. Soudy dále judikovaly, ţe se v případě, kdy byla smlouva o převodu nemovitosti uzavřená po zahájení řízení, nemůţe nový vlastník domáhat vyloučení nemovitosti z exekuce podáním excindační ţaloby podle ustanovení § 267 odst. 1 OSŘ.73 Důvodem je podle mého názoru zásada veřejnosti (formální publicity), kterou je katastr nemovitostí České republiky ovládán. V důsledku zásady můţe případný zájemce získat výpis z katastru, ze kterého díky poznámce o zahájení exekučního řízení vyčte, jestli je nemovitost předmětem návrhu na nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva nebo i případného prodeje nemovitosti. Nabyvatel se před uzavřením kupní smlouvy nemůţe řídit pouze svou dobrou vírou, ţe není nemovitost předmětem exekuce, ale naopak má ve svém vlastním zájmu vést takové kroky, aby si byl jist, ţe nebude nikterak zatíţena. Odlišnou situaci řeší judikát 21 Cdo 182/2000,74 ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda můţe být návrhu na zahájení řízení vyhověno v případě, kdy dojde ještě před zahájením exekučního řízení k uzavření smlouvy o převodu nemovitosti mezi povinným a třetí osobou a katastrální úřad rozhodne o povolení vkladu aţ po zahájení exekučního řízení, přičemţ se nové vlastnické právo zapíše aţ po právní moci rozhodnutí katastru se zpětnými účinky ke dni podání návrhu na vklad katastrálnímu úřadu. Podle 72

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1222/96. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1293/2003. 74 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000 nebo podobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4618/2008. 73

31

zásady, ţe je pro nařízení exekuce rozhodující stav, který tu je ke dni zahájení řízení, je pro nařízení exekuce rozhodující, ţe byl ke dni podání návrhu na nařízení exekuce vlastníkem nemovitosti stále ještě povinný a případná změna, která nastane po jeho zahájení, nemá na rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce ţádný vliv, coţ neplatí pro nového vlastníka a oprávněného.75 Nový vlastník se můţe domáhat prostřednictvím excindační ţaloby vyloučení nemovitosti z exekuce, neboť v době, kdy byla uzavřená smlouva o převodu nemovitosti, nemohl očekávat a ani se jinak dozvědět, ţe má oprávněný úmysl podat návrh na nařízení exekuce; oprávněný se můţe domáhat neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí nebo můţe odporovat smlouvě podle § 42a OZ. Na rozdíl od návrhu na nařízení exekuce pro vylučovací ţalobu platí, ţe je pro ni rozhodující stav, který je v době vyhlášení rozsudku.76 Úplně jiná situace by nastala v případě, kdy by byla uzavřena smlouva o převodu nemovitosti jiţ před zahájením řízení a o povolení vkladu by bylo pravomocně rozhodnuto rovněţ před jeho zahájením. Za takového stavu by nemohlo dojít k nařízení exekuce, neboť by nebyl splněn jeden z předpokladů, a to prokazatelné vlastnictví nemovitosti určené v návrhu povinným. Po splnění a ověření všech náleţitostí vydá soud usnesení, kterým se exekuce nařídí. V usnesení o nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva musí být uveden soud, který usnesení vydal, dále musí být vyznačen způsob, kterým bude exekuce nařízena (tedy zřízením soudcovského zástavního práva), musí dostatečně identifikovat oprávněného a povinného, vyznačit den, kdy došel návrh soudu, označit exekuční titul, ale i výši pohledávky s příslušenstvím,77 kterou oprávněnému exekuční titul přiznává. Soud dále podle § 270 OSŘ stanoví povinnost k náhradě nákladů exekuce, přičemţ oprávněnému vzniká nárok na úhradu všech nákladů, které mu v souvislosti s exekucí vzniknou. Usnesení o nařízení exekuce se od ostatních soudních rozhodnutí liší nejvíce tím, ţe v něm stanovená povinnost k náhradě nákladů exekuce postrádá určení lhůty k plnění. Domnívám se, ţe to vyplývá jak ze samotné povahy exekučního řízení, tedy nuceného vymáhání povinnosti, kdy se nepředpokládá, ţe povinný bude dobrovolně plnit, jelikoţ tak neučinil jiţ dříve, tak i ze skutečnosti, ţe je usnesení o nařízení exekuce obvykle vykonatelné jiţ jeho doručením. 75

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4618/2008. 76 Dlouhá E. In DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2574. 77 Příslušenstvím pohledávky jsou dle § 121 OZ úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (náklady nalézacího neboli předcházejícího řízení).

32

V usnesení soud označí nemovitosti povinného, a to shodně podle návrhu a v souladu s přiloţenými listinami a uvede, ţe se nařízení vztahuje na nemovitosti společně se všemi jejich součástmi a příslušenstvím bez jejich přesného vymezení. Na rozdíl od usnesení o nařízení exekuce prodejem nemovitosti není součástí usnesení o nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva tzv. speciální inhibitorium, tedy zákaz povinného, aby s předmětnou nemovitostí nakládal či ji převedl na někoho jiného nebo ji jinak zatíţil.78 Důvodem neuvedení zákazu u zástavního práva je jeho věcněprávní povaha, díky níţ se zástavní právo váţe na nemovitost a existuje nezávisle na změně vlastníka. Nakládání s nemovitostí má i nespornou výhodu. Původní povinný z návrhu nemusí být zřízeným zástavním právem dostatečně motivován k úhradě dluţné částky. Převedením nemovitosti však přejde povinnost na třetí osobu, která jiţ můţe uhradit dluh, neboť bude mít s největší pravděpodobností zájem o „očištění“ nemovitosti. Důsledkem bude uspokojení oprávněného, který nebude muset v budoucnu činit ţádné jiné kroky. Proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, o čemţ soud informuje v poučení. Součástí odvolání mohou být podle ustanovení § 254 odst. 4 OSŘ pouze důvody rozhodné pro nařízení exekuce, ostatní by vedly k odmítnutí odvolání. Takovým důvodem by byla například špatná finanční situace povinného. Naopak skutečnost, ţe povinný není věcně legitimován, jelikoţ nebyl jiţ na exekučním titulu dostatečně určitě identifikován, čímţ došlo k jeho záměně, namítat lze. Usnesení o nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva soud doručuje oprávněnému, povinnému a případně i manţelu povinného, bude-li exekucí postiţen nemovitý majetek, který tvoří součást společného jmění manţelů nebo je součástí zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění. Po řádném doručení oprávněnému a povinnému vyznačí soud na usnesení doloţku právní moci a teprve poté jej doručí příslušnému katastrálnímu úřadu, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci. Katastrální úřad jej zapíše záznamem podle ustanovení § 7 zákona o zápisech. V případě nemovitostí nezapsaných v katastru nemovitostí uvědomí soud o nabytí právní moci Notářskou komoru České republiky, která jej ve stejné lhůtě zapíše do Rejstříku zástav. Obecně platí, ţe po nabytí právní moci usnesení se exekuce provede způsobem uvedeným v usnesení. Soudcovské zástavní právo je ovšem v otázce provedení velice specifické. Z dikce ustanovení § 338e odst. 1 OSŘ vyplývá, ţe se na výkon exekuce

78

Srovnej § 335b odst. 1 písm. a) OSŘ.

33

zřízením soudcovského zástavního práva nepouţije ustanovení § 265 OSŘ, jeţ pojednává o provedení exekuce. P. Krbek k tomuto uvádí následující vysvětlení: „výkon rozhodnutí spočívají ve zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech má povahu zajištění vymáhané pohledávky a jeho provedení nepřichází v úvahu.“79 S jeho názorem zcela souhlasím. Ostatní způsoby exekuce slouţí k okamţitému uspokojení oprávněného a je u nich nezbytně nutné, aby nastala fáze provedení. Provedením dojde k uvolnění shromáţděných finančních prostředků nebo k činění kroků k draţbě a k uspokojení oprávněného. Pouhým nařízením exekuce se dá podnět třetím subjektům (zaměstnavateli, bance a jiným), aby začaly deponovat prostředky povinného. Doloţka právní moci na usnesení o nařízení exekuce je pro ně důleţitým impulsem k započetí vyplácení. Naopak soudcovské zástavní právo působí do budoucna a pouze zajišťuje pohledávku, proto u něj nepřipadá v úvahu ţádné okamţité uhrazení, tedy ani jeho provedení. J. Stavinohová napsala v podobném duchu: „nařídí-li soud výkon rozhodnutí, není třeba jej již nijak provádět, protože samotným nařízením výkonu rozhodnutí je zástavní právo zřízeno.“80 Jelikoţ nenastává fáze provedení, nemůţe být u soudcovského zástavního práva povolen ani odklad podle ustanovení § 266 OSŘ. Vznik (zřízení) soudcovského zástavního práva je shodný pro nemovitosti v katastru nemovitostí zapsané i nezapsané. Soudcovské zástavní právo vzniká nabytím právní mocí usnesení o nařízení exekuce,81 a to ke dni, kdy došel návrh soudu.82 Zápis do katastru nemovitostí nebo Rejstříku zástav je prováděn záznamem s deklaratorními účinky. Současně s ním se z katastru vymaţe poznámka dokládající, ţe byl podán návrh na nařízení exekuce soudu.83 Nejvyšší soud dokonce dovodil, ţe pro vznik soudcovského zástavního práva není rozhodující, zda je usnesení o nařízení exekuce věcně správné.84

4.2

Pořadí zajištěné pohledávky

Soudcovské zástavní právo má velkou přednost, kterou je zajištění výhodného pořadí pro oprávněného při budoucím zpeněţení nemovitosti. Úpravu nalezneme v ustanovení § 338d odst. 1 OSŘ. 79

Krbek P. In DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2204. 80 STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Masarykova univerzita, 2003. s. 552. 81 Viz § 160 odst. 1 OZ. 82 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 108/2005. 83 BAUDYŠ, Petr. Den podání návrhu. Právní rozhledy. 2002, č. 3, s. 135. 84 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1562/2009.

34

Pořadí soudcovského zástavního práva se v ţádném ohledu neváţe na usnesení o nařízení exekuce nebo na zaslání návrhu na nařízení exekuce příslušnému katastrálnímu úřadu. Podle zákona je pro pořadí rozhodující den, ve kterém došel návrh na nařízení exekuce soudu. Soud pak vydá usnesení o nařízení exekuce, v němţ datum dojití bude nebo nebude uvedeno. Pokud soud vyznačí datum na usnesení, postačí jej po nabytí právní moci zaslat příslušnému katastrálnímu úřadu nebo Rejstříku zástav. Nedojde-li k označení data doručení na usnesení, zašle se po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu nebo Rejstříku zástav usnesení společně s informací o tom, kdy došel návrh soudu.85 Spojení pořadí soudcovského zástavního práva se dnem, kdy došel návrh na nařízení exekuce soudu, je pro oprávněného velice výhodné. Pořadí oprávněného se odvíjí jiţ od prvního procesního úkonu, který byl v dané věci učiněn. Méně vhodná by byla úprava, která by pořadí vázala na den, kdy došlo příslušnému katastrálnímu úřadu vyrozumění podle ustanovení § 338b odst. 1 OSŘ, anebo den, kdy nabylo právní moci usnesení o nařízení exekuce, tedy kdy vzniklo soudcovské zástavní právo. Zákonodárce zajistil oprávněnému jistotu, ţe jej „nepředběhne“ nikdo jiný, i kdyby bylo podáno odvolání do usnesení o nařízení exekuce a řízení o něm prodlouţilo okamţik zaslání pravomocného usnesení katastrálnímu úřadu nebo Rejstříku zástav. Ustanovení § 338d odst. 1 OSŘ dále řeší situaci, kdy k soudu dorazí ve stejný den více návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva. Podle zákona platí, ţe tato zástavní práva mají stejné pořadí. Zásada je s ohledem na praktickou stránku stanovena velice rozumně. Podle mého názoru je zbytečné a pro katastrální úřady i méně přehledné evidovat jednotlivá zástavní práva jinak, neţ podle dnů, tedy s uvedením hodin, minut či dokonce sekund, navíc taková situace nastává v praxi velice výjimečně. Zřízená zástavní práva by se posléze uspokojovala poměrně.86 Poslední věcí, kterou ustanovení § 338d odst. 1 OSŘ řeší, je moţnost oprávněného navrhnout zřízení soudcovské zástavní právo na nemovitosti povinného, i kdyţ bylo v jeho prospěch zřízeno jiţ dříve zákonné nebo smluvní zástavní právo. Zřizované zástavní právo musí být nařízeno pro stejnou pohledávku a na stejné nemovitosti jako dřívější zástavní právo. Splněním uvedených podmínek získává soudcovské zástavní právo stejné pořadí jako zástavní právo vzniklé dříve a ještě více zvýhodňuje oprávněného pro případ budoucího zpeněţení. Nastíněná situace představuje výjimku z pravidla, ţe se pořadí řídí 85

Dlouhá E. In DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2578. 86 Viz § 337c odst. 2 OSŘ.

35

dnem doručení návrhu na nařízení exekuce soudu a neuplatní se, pokud se oprávněný domáhá zřízení soudcovského zástavního práva na odlišné nemovitosti. Pořadí soudcovského zástavního práva je rozhodující pro uspokojení oprávněného, ale má také význam v insolvenčním řízení, kdy můţe být oprávněný uspokojen jako zajištěný věřitel podle ustanovení § 167 odst. 1 INSZ.

4.3

Uspokojení zástavního věřitele

Soudcovské zástavní právo zřízené na nemovitosti povinného dává oprávněnému jistotu, ţe jeho pohledávka můţe být uspokojena, i kdyţ bude povinný převádět nemovitost smluvně na další subjekty. Samotné nakládání s nemovitostí jeho uspokojení neovlivní. Rozhodující je pro něj pořadí zřízeného soudcovského zástavního práva. Lze vyslovit zásadu, ţe čím dřívější pořadí oprávněný má, tím vyšší šanci na uspokojení získá. Oprávněný by neměl příliš otálet se zřízením soudcovského zástavního práva a podat návrh na nařízení exekuce co nejdříve. Soudcovské zástavní právo nemusí pokaţdé dostatečně motivovat povinného k plnění povinnosti, pro kterou bylo zřízeno a bude na oprávněném, aby učinil další kroky. Není pochyb, ţe se oprávněný můţe uspokojit podáním návrhu na prodej nemovitosti, neboť to vychází přímo z ustanovení § 338d odst. 2 OSŘ. Někteří autoři87 zvaţují i další moţnost, kterou je prodej zástavy podle ustanovení § 338a OSŘ. V neposlední řadě můţe oprávněný, který má svou pohledávku zajištěnou zástavním právem podat přihlášku do probíhajícího draţebního jednání podle ustanovení § 336f OSŘ. Za zmínku stojí, ţe OZ v ustanovení § 165a odst. 1 umoţňuje i uspokojení z veřejné draţby. Oprávněný ze zřízeného soudcovského zástavního práva podá ve chvíli, kdy bude vyţadovat splnění povinnosti přiznané exekučním titulem, soudu návrh na nařízení exekuce prodejem nemovitosti. Návrh musí obsahovat stejné náleţitosti jako návrh na nařízení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva, podkladem je shodný exekuční titul.88 Pro nařízení exekuce prodejem nemovitosti obecně platí, ţe je vedeno vůči stejnému povinnému z exekučního titulu, který je vlastníkem nemovitosti. Není-li uvedený předpoklad splněn, jelikoţ nemovitost po zřízení soudcovského zástavního práva přešla smluvně na jiného, a proto není povinný jejím vlastníkem, nebrání to nařízení exekuce prodejem nemovitosti. Ustanovení § 338d odst. 2 OSŘ říká, ţe: „lze vést exekuci prodejem 87

Například Dlouhá E. In DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 2579. 88 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2006. s. 578.

36

nemovitosti přímo i proti každému dalšímu vlastníku, který ji nabyl smluvně.“ Pro nařízení exekuce je ovšem rozhodující, zda bylo doloţeno, ţe ke dni podání návrhu na prodej nemovitosti byl smluvní nabyvatel vlastníkem nemovitosti. Také u exekuce prodejem nemovitosti platí, ţe je pro nařízení rozhodující stav, který je v okamţiku zahájení řízení.89 Soud následně nařídí exekuci na základě shodného exekučního titulu ale vůči novému smluvnímu vlastníkovi, tedy novému povinnému, jenţ není uveden v exekučním titulu. Jak uvádí judikatura, oprávněný získává v exekučním řízení prodejem nemovitosti výhodnější postavení zástavního věřitele90 a má výhodnější pořadí při rozvrhovém jednání. Domnívám se, ţe by měl toto výhodnější pořadí i bez ohledu na to, zda by byl zástavním věřitelem či nikoliv. Zákon v ustanovení § 337c OSŘ staví pohledávky oprávněného, ale i zástavního věřitele na stejnou úroveň a uspokojuje je shodně v třetí skupině. Jiná situace nastává v případě, kdy nedošlo ke smluvnímu převodu nemovitosti. Oprávněný by musel v nalézacím řízení znovu uplatit svou pohledávku a získat nový exekuční titul, na základě kterého by teprve mohla být exekuce prodejem nemovitosti nařízena.91 Druhým způsobem, jak se můţe oprávněný uspokojit, je exekuce prodejem zástavy podle ustanovení § 338a OSŘ. V řízení o soudním prodeji zástavy podle ustanovení §§ 200y aţ 200za se obrací zástavní věřitel podanou ţalobou na soud, aby vydal usnesení, jimţ rozhodne o prodeji zástavy. Samotná exekuce prodejem zástavy přichází na řadu po vykonatelnosti usnesení. Domnívám se, ţe se v praxi vyuţívá spíše uspokojení z prodeje nemovitosti, coţ potvrdil i Nejvyšší soud, kdyţ judikoval, ţe: „ustanovení § 338d odst. 2 o.s.ř dává zřetelně najevo, že k uspokojení ze zástavy zřízené soudcovským zástavním právem slouží výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (podle § 335 a násl. o.s.ř.), a že naopak s postupem nařízením prodeje zástavy v řízení podle § 200y až 200za o.s.ř. a následným výkonem prodejem zástavy podle § 338a o.s.ř. se zde nepočítá.“92 Třetím případem, jak se oprávněný ze zřízeného soudcovského zástavního práva můţe domoci svého nároku, je přihláška věřitele dle ustanovení § 336f OSŘ. Podává se v případě, kdy se jiţ ve prospěch jiné osoby začalo s prováděním exekuce prodejem nemovitosti a lze očekávat, ţe bude zahájena draţba. Přihláška musí být podle zákona podána nejpozději do zahájení draţebního jednání a musí obsahovat údaje o výši pohledávky s příslušenstvím. Navíc musí být podloţena listinami, ze kterých je patrno, ţe 89

Viz § 335a odst. 1 OSŘ. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 496/2003. 91 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2006. s. 578. 92 Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 496/2003. 90

37

je moţno pohledávku vymáhat, ale také, ţe byla zajištěna zástavním právem. Při rozvrhu bude oprávněný jako zástavní věřitel zvýhodněn a bude uspokojován jiţ ve třetí skupině podle ustanovení § 337c odst. 1 písm. c) OSŘ.93

4.4

Možnosti vedení exekuce proti dalším vlastníkům nemovitosti

Pro soudcovské zástavní právo platí, ţe povinný není nijak omezen v nakládání s nemovitostí a můţe ji volně převádět. Rozhodne-li se následně oprávněný, ţe bude chtít uspokojit svůj nárok nařízením prodeje nemovitosti, nebude mu bránit skutečnost, ţe nemovitost přešla z původního povinného uvedeného v exekučním titulu na nového vlastníka. Z dikce ustanovení § 338d odst. 2 OSŘ vyplývá, ţe lze nařídit exekuci prodejem nemovitosti vůči dalšímu vlastníku, jenţ ji nabyl od původního povinného smluvně. Nejvyšší soud judikoval: „jestliže povinný z titulu, jenž sloužil jako podklad pro nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva, již není vlastníkem zastavené nemovitosti, je oprávněnému ještě k dispozici výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti vedený proti následnému (dalšímu) vlastníku zastavené nemovitosti, a to v poměrech, kdy již titulu na plnění proti němu není třeba. Podmínkou však je, že tento povinný splňuje znaky „pozdějšího vlastníka nemovitosti“.“94 A pozdějším vlastníkem je podle soudu: „ten, kdo nabyl nemovitost od povinného z exekučního titulu poté, co soudcovské zástavní právo vzniklo.“95 U následného prodeje nemovitosti se předpokládá, ţe bude veden vůči povinnému z exekučního titulu. Dojde-li ke smluvnímu převodu, nastupuje smluvní nabyvatel jako pozdější vlastník nemovitosti na místo povinného z exekučního titulu a exekuce prodejem nemovitosti je vedena vůči němu. Důvodem je povaha zástavního práva, které jako právo věcné působí erga omnes. Nezřizuje se pouze mezi dvěma stranami, ale můţe přecházet na pozdějšího zástavního věřitele a působí proti všem dalším vlastníkům nemovitosti.96 V usnesení o nařízení exekuce není zaloţeno ani speciální inhibitorium. Zákon omezuje povinného pouze v § 163 OZ, kde mu ukládá povinnost „zdržet se všeho, čím by se zástava zhoršila na újmě zástavního věřitele“, ale pro případ, ţe by se tak stalo, mu v druhém odstavci ukládá povinnost doplnit hodnotu zástavy, aby stačila k uspokojení zástavního věřitele. U soudcovského zástavního práva můţe teoreticky nastat taková situace v případě, kdy by povinný zboural rodinný dům 93

MACUR, J. Kurs občanského práva procesního. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 1998. s. 189. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 108/2005. 95 Tamtéţ. 96 Viz § 164 OZ. 94

38

zajištěný zástavním právem, jenţ měl ve svém vlastnictví. Prakticky si ji ovšem nedovedu představit. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, které osoby spadají pod pojem pozdější vlastník. Soud dovodil, ţe osoba, která nabyla nemovitost ještě před samotným zahájením exekučního řízení zřízením soudcovského zástavního práva, jim být nemůţe, a to i kdyby následně soudcovské zástavní právo pravomocně vzniklo. Z tohoto důvodu nelze proti novému vlastníku vést ani prodej nemovitosti.97 Naopak v situaci, kdy došlo k přechodu vlastnictví nemovitosti aţ po zahájení řízení zřízením soudcovského zástavního práva, lze nařídit prodej nemovitosti i vůči pozdějšímu vlastníkovi.98 Na první pohled by se mohlo zdát, ţe ve druhém případě nebyla naplněna definice pozdějšího vlastníka, neboť jím je osoba, která nabyla nemovitost aţ po vzniku soudcovského zástavního práva. Vznik soudcovského zástavního práva nastává v okamţiku vydání usnesení o nařízení exekuce, ale váţe se ke dni, kdy byl návrh na nařízení exekuce doručen soudu. Podmínka byla tedy splněna. Sloţitější je otázka pozdějšího vlastníka, který nabyl nemovitost smluvně ve vztahu ke společnému jmění manţelů. V rozhodnutí 20 Cdo 1905/200199 pouţil Nejvyšší soud extenzivní výklad ustanovení § 338d odst. 2 OSŘ a podřadil pod pojem smluvního nabytí i dohodu o vypořádání společného jmění manţelů. Dovodil tak ze situace, ve které povinná spolu se svým manţelem vlastnila nemovitost, jeţ byla součástí společného jmění manţelů a na které bylo zřízeno soudcovské zástavní právo. Následný prodej nemovitosti byl po právu veden jen vůči povinné, která se dohodou o vypořádání společného jmění manţelů stala výlučnou vlastnicí a vystupovala v pozici nového či pozdějšího vlastníka. V daném případě existovala jednota mezi povinnou, vůči které bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, a povinnou z prodeje nemovitosti. Odlišnou situaci řešil Nejvyšší soud v judikátu 20 Cdo 496/2003.100 Povinný společně se svou manţelkou vlastnili několik nemovitostí. Jednu polovinu měla ve svém výlučném vlastnictví manţelka, druhá polovina byla součástí společného jmění manţelů. Následně bylo na nemovitostech zřízeno soudcovské zástavní právo. Manţelka se posléze stala výlučnou vlastnicí celého nemovitého majetku, ale nikoliv na smluvním základě, a proto nesplňovala definici pozdějšího vlastníka k jedné polovině. Oprávněný navrhl nařízení exekuce prodejem nemovitostí v jejím vlastnictví, a to na základě exekučního 97

Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 496/2003. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1293/2003. 99 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1905/2001. 100 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 496/2003. 98

39

titulu znějícího na povinného. Soud konstatoval: „jestliže bylo v rozporu s § 338b odst. 1 OSŘ – pravomocně zřízeno soudcovské zástavní právo na nemovitostech ve vlastnictví jiné osoby než povinného, nelze proti této osobě s poukazem na § 338d odst. 2 OSŘ vést výkon rozhodnutím prodejem těchto nemovitostí.“ Prodej nemovitosti mohl být nařízen pouze pro případ, kdy by manţelka nabyla polovinu nemovitosti smluvně, a to i formou dohody o vypořádání společného jmění manţelů a stala se pozdějším vlastníkem nemovitosti. Na polovinu, kterou měla ve svém výlučném vlastnictví, mohla být exekuce prodejem nemovitosti vedena pouze na základě jiného exekučního titulu směřujícího vůči ní nebo jinému předchozímu vlastníku a nikoliv na základě exekučního titulu proti povinnému. Speciálním případem pozdějšího vlastníka je i následný dědic povinného, kterého uvádí J. Fiala.101

4.5

Zánik zástavního práva

OSŘ do roku 2001 neupravoval zánik soudcovského zástavního práva, coţ napravila aţ novela č. 30/2000 Sb., která přinesla nové ustanovení § 338e OSŘ řešící danou problematiku. Podle zákona vedlo pravomocné zastavení exekučního řízení k zániku soudcovského zástavního práva. S ţádným jiným způsobem se v ustanoveních týkajících se soudcovského zástavního práva v OSŘ výslovně nepočítalo. Zánik z důvodu zastavení exekučního řízení není ovšem nejvhodnějším způsobem. Gramatickým výkladem ustanovení § 338e OSŘ lze dospět k závěru, ţe aby mohlo soudcovské zástavní právo zaniknout, musí být jiţ zřízeno - musí vzniknout, coţ nastává právní mocí usnesení o nařízení exekuce. K tomuto okamţiku ovšem exekuční řízení zřízením soudcovského zástavního práva končí, jelikoţ u něj jako „čistě“ zajišťovacího prostředku nenastává fáze provedení. Zákonodárce ovšem popřel uvedenou skutečnost a umoţnil jeho následné zastavení, čímţ vytvořil paradoxní situaci. J. Fiala dodává,102 ţe jde o evidentní omyl, pokud lze podle zákona zastavit jiţ ukončené exekuční řízení a dospět tak k zániku soudcovského zástavního práva. Zastavení je v OSŘ obecně upraveno v ustanoveních §§ 268 a 269. Řízení můţe být zastaveno na návrh nebo i bez návrhu, a to hlavně z důvodů uvedených v ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) aţ h) OSŘ s výjimkami pro soudcovské zástavní právo. První výjimku 101

FIALA, Josef. Hmotněprávní a procesněprávní aspekty soudcovského zástavního práva a exekutorského zástavního práva v českém a slovenském právním řádu. Komorní listy. 2010, roč. 2, č. 3, s. 11. 102 Fiala, J. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník : velký akademický komentář : úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1.4.2008. 1. svazek. § 1-487. Praha : Linde, 2008. s.751.

40

představuje vynětí písm. e), díky kterému nemůţe být řízení soudcovského zástavního práva zastaveno, i kdyţ lze z jeho průběhu odhadnout, ţe výtěţek z něj nebude postačovat ani k úhradě nákladů. Druhou výjimku představuje písm. g), které lze podle zákona pouţít pouze, pokud „zaniklo právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na nařízení tohoto rozhodnutí“. Soudcovské zástavní právo zaniká od počátku (s účinky ex tunc). OSŘ dále počítá i s moţností částečného zastavení, u kterého platí fikce, ţe jiţ od začátku bylo nařízeno pro niţší částku (s účinky ex tunc). O zastavení je potřeba vyrozumět i příslušný katastrální úřad, který na základě pravomocného usnesení, jimţ soud rozhodl o zastavení, vymaţe soudcovské zástavní právo záznamem. Bylo-li vydáno usnesení o částečném zastavení, katastrální úřad záznam upraví, vymaţe původní částku a zapíše částku niţší.103 Podobně je potřeba vyrozumět i Notářskou komoru České republiky. Dalším způsobem, jak můţe soudcovské zástavní právo zaniknout, je i nabytí právní moc rozvrhového usnesení při soudní draţbě podle ustanovení § 337h OSŘ. Ač má OSŘ o zániku soudcovského zástavního práva jasno, nelze přehlédnout způsoby uvedené v ustanovení § 170 odst. 1 OZ, podle kterého zaniká zástavní právo dvěma hlavními způsoby. První způsob vychází z jeho akcesorické povahy. Zanikne-li zajištěná pohledávka oprávněného z důvodu smrti povinného bez právního nástupce nebo jeho výmazu z obchodního rejstříku, zanikne rovněţ i zajišťovací - zástavní vztah.104 Zástavní právo také zaniká na základě jiných skutečností, kterými mohou být například zánik zástavy, uplynutí doby nebo sloţením obvyklé ceny zástavy zástavním dluţníkem.

103

Srovnej § 338e odst. 3 OSŘ a § 7 zákona o zápisech. FIALA, Josef. Zánik zástavního práva jako důsledek zániku obligačního dluţníka. Právní rozhledy. 2003, č. 6, s. 291. 104

41

5

Exekutorské zástavní právo

5.1

Vznik exekutorského zástavního práva

5.1.1 Návrh na nařízení exekuce Exekuční řízení se shodně jako řízení o zřízení soudcovského zástavního práva zahajuje na návrh. EŘ na rozdíl od OSŘ vyjmenovává výslovně, které náleţitosti musí návrh na nařízení exekuce obsahovat. Jsou jimi: označení soudního exekutora s označením jeho sídla, identifikace účastníků, označení exekučního titulu, uvedení povinnosti s údajem o tom, jestli ji povinný splnil a v jakém rozsahu, případné označení důkazů, kterých se oprávněný dovolává, a v neposlední řadě musí být z návrhu patrno, kdo jej činí, které věci se týká, co sleduje, musí být podepsán a datován.105 Rozdílem oproti návrhu podle OSŘ je označení soudního exekutora, který má být pověřen provedením exekuce s označením jeho sídla. Důvodem je skutečnost, ţe si oprávněný můţe soudního exekutora libovolně zvolit a není vázán ţádnými pravidly, kupříkladu, ţe si musí zvolit soudního exekutora v obvodu exekučního soudu. Přes to má poslední slovo exekuční soud, který vydává usnesení o nařízení exekuce, neboť nemusí soudního exekutora pověřit provedením exekuce, je-li důvodná pochybnost o jeho nepodjatosti.106 Exekučním soudem je podle ustanovení § 45 EŘ vţdy soud prvního stupně, jehoţ místní příslušnost se odvíjí zásadně od bydliště nebo sídla povinného. Dalším rozdílem oproti soudní exekuci je absence navrhovaného způsobu exekuce oprávněným, neboť si jej exekutor volí sám. Pokud oprávněný některý způsob navrhne, bude záleţet na soudním exekutorovi, zda se jím bude řídit nebo ne. Z toho vyplývá, ţe návrh nemusí obsahovat označení nemovitostí a nemusí k němu být přiloţen doklad o vlastnictví nemovitosti povinným, jak tomu bylo u soudcovského zástavního práva. Podstatnou součásti návrhu je přiloţení exekučního titulu, který musí splňovat shodné náleţitosti, jeţ jsem uváděla jiţ v kapitole o soudcovském zástavním právu.

105 106

Viz § 38 EŘ Srovnej §§ 28 a 29 EŘ.

42

Návrh se spolu s exekučním titulem podává nově107 pouze u soudního exekutora a řízení je zahájeno dnem jeho dojití. V praxi můţe nastat situace, kdy oprávněný doručí návrh místo exekutorovi exekučnímu soudu. V dané situaci postoupí soud návrh soudnímu exekutorovi podle ustanovení § 55b odst. 4, přičemţ zůstávají zachovány všechny lhůty. Exekuční řízení se povaţuje za zahájené jiţ dnem doručení návrhu soudu a nikoliv dnem postoupení soudnímu exekutorovi. Následně zkoumá soudní exekutor, zda návrh obsahuje všechny náleţitosti a je určitý a srozumitelný. Zjistí-li, ţe není bezvadný, vyzve oprávněného, aby jej podle ustanovení § 39 EŘ opravil či doplnil, přičemţ jej poučí, jak má opravu či doplnění provést a stanoví mu přiměřenou lhůtu k nápravě. Pokud oprávněný nápravu neprovede a z tohoto důvodu nebude moţno pokračovat v exekučním řízení, můţe exekuční soud sám nebo na návrh exekutora řízení zastavit. Soudní exekutor po doručení bezvadného nebo opraveného či doplněného návrhu poţádá exekuční soud o pověření k provedení exekuce, a to ve lhůtě 15 dnů. Lhůta začíná běţet okamţikem jeho doručení soudnímu exekutorovi. Ţádost o pověření provedením exekuce musí podle ustanovení § 44 odst. 2 EŘ obsahovat určité náleţitosti. Podává se na elektronickém formuláři a musí obsahovat označení a sídlo soudního exekutora, údaje o účastnících řízení, označení exekuované povinnosti a exekučního titulu společně s datem vykonatelnosti. Jediným případem, kdy nemusí být vyznačena doloţka vykonatelnosti, je situace, kdy je exekučním soudem stejný soud, jenţ vydal exekuční titul. Ţádost musí obsahovat také podpis a datum a musí k ní být přiloţen návrh na nařízení exekuce, exekuční titul a další listiny, které byly součástí návrhu. Zákon upřednostňuje odeslání ţádosti elektronickou formou, tedy pomocí veřejné datové sítě do datových schránek, coţ s sebou nese i zaslání přiloţených listin elektronicky. Poţadavek elektronizace v případě komunikace mezi soudy a soudními exekutory je dalším vyjádřením snahy o zrychlení exekučního řízení, jenţ se dále projevuje i v případě, kdy byly soudnímu exekutorovi doručeny listiny v listinné podobě. Soudní exekutor je musí odeslat konvertované podle zákona o konverzi dokumentů. Konverzí je pak podle ustanovení § 22 zákona o konverzi dokumentů „úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru, ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky nebo úplné převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě a ověření shody obsahu těchto 107

Před přijetím střednědobé novely bylo moţno podávat návrh na nařízení exekuce jak u soudního exekutora, tak i u exekučního soudu. Změna je odrazem snahy o zrychlení exekučního řízení prováděného soudním exekutorem.

43

dokumentů a připojení ověřovací doložky.“ Opravdu výjimečně je moţno zaslat ţádost spolu s listinami v písemné podobě, přičemţ zákon uvádí pouze případ, kdy není technicky moţné provést konverzi. Příkladem můţe být podle ustanovení § 24 odst. 5 zákona o konverzi dokumentů listina obsahující škrty nebo vpisky. V této fázi exekučního řízení se nezasílá návrh na nařízení exekuce příslušnému katastrálnímu úřadu za účelem zaspání poznámky o jeho zahájení. Zde je patrný další rozdíl oproti soudcovskému zástavnímu právu.

5.1.2 Nařízení exekuce Po doručení ţádosti o pověření společně s přiloţenými listinami zkoumá soud podmínky exekučního řízení a věcné předpoklady exekuce. Zjistí-li následně, ţe jsou všechny podmínky splněny, vydá podle ustanovení § 44 odst. 3 EŘ usnesení o nařízení exekuce s pověřením exekutora k provedení exekuce, a to do 15 dnů ode dne doučení návrhu nebo návrh zamítne. I v případě usnesení o nařízení exekuce stanovuje zákon jeho podstatné náleţitosti. Usnesení tedy musí obsahovat: označení exekučního soudu, označení exekutora, označení exekučního titulu a orgánu, který jej vydal nebo osoby, která jej vyhotovila, označení oprávněného a povinného, označení povinnosti včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce, podpis a datum, poučení.108 Nejdůleţitějším rozdílem, oproti exekučnímu řízení vedeném soudy je skutečnost, ţe soud v usnesení o nařízení exekuce neurčuje způsob, pro který bude exekuce vedena a nechává jej na uváţení soudního exekutora. Vydané usnesení o nařízení exekuce zašle soud exekutorovi, který jej následně doručuje oprávněnému a povinnému do vlastních rukou, přičemţ se uplatní zásada, ţe se povinnému doručuje společně s návrhem na nařízení exekuce a výzvou k úhradě. Usnesení je dále doručováno Exekutorské komoře k zápisu do Centrální evidence exekucí, katastrálnímu úřadu podle obvodu exekučního soudu, má-li povinný nemovitosti

108

Viz § 44 odst. 6 EŘ.

44

a případně i dalším institucím.109 V případě zasílání usnesení katastrálnímu úřadu jsem se setkala se zavedenou praxí, kdy se usnesení doručovalo v kaţdém případě, a to bez prvotního zjištění, zda povinný vlastní nějakou nemovitost. Uvedené je odrazem rychlosti a efektivnosti exekučního řízení. V rámci něj se také uplatní zásada, ţe musí být usnesení o nařízení exekuce zasláno povinnému později neţ oprávněnému a soudnímu exekutorovi. Důvodem je ponechání času soudnímu exekutorovi k prověření majetku povinného a vydání exekučních příkazů dříve, neţ by povinný stihl vybrat finanční prostředky na peněţním účtu nebo převést nemovitosti. Doručením usnesení je zaloţeno generální inhibitorium podle ustanovení § 44a odst. 1 EŘ zakazující povinnému nakládat se svým majetkem, s výjimkou běţné obchodní činnosti či uspokojování ţivotních potřeb, a to pod sankcí relativní neplatnosti. Neplatnosti úkonu se můţe dovolat jak soudní exekutor, tak i oprávněný nebo přihlášený věřitel. Podle důvodové zprávy110 přispívá generální inhibitorium k vyšší efektivitě exekuce vedené soudními exekutory oproti exekuci podle OSŘ. I v případě exekučního řízení je moţno podat odvolání proti usnesení o nařízení exekuce podle ustanovení § 44 odst. 7 EŘ, ve kterém musí být tvrzeny okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Po doručení usnesení o nařízení exekuce oprávněnému a povinnému poţádá soudní exekutor exekuční soud o vyznačení doloţky právní moci na usnesení k provedení exekuce.

5.1.3 Provádění a provedení exekuce Exekuce se nařizuje usnesením vydaným exekučním soudem. K vymoţení exekuce ovšem nepostačuje jeho vydání a nabytí právní moci. Aby mohla být exekuce zdárně vymoţena, je potřeba, aby soudní exekutor přistoupil k procesu provádění exekuce, tedy činil kroky směřující k jejímu provedení. Oba dva procesy rozlišuje přímo exekuční řád.111 V rámci procesu provádění exekuce vydává soudní exekutor exekuční příkazy podle ustanovení § 47 EŘ a násl. Exekuční příkaz lze definovat jako rozhodnutí sui generis, jeţ mohou vydávat pouze soudní exekutoři a proti kterému není přípustný opravný prostředek. Způsob

109

Viz § 44 odst. 4 a 5 EŘ a § 46 odst. 5 EŘ. Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 804: Důvodová zpráva ze dne 6. 4. 2009 k zákonu č. 286/2009 Sb., změna exekučního řádu a dalších předpisů. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=804&CT1=0>. 111 Kasíková M. In KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 203. 110

45

exekuce se uvádí aţ ve vydaném exekučním příkazu, který se tak přibliţuje usnesení o nařízení exekuce vydávanému v rámci exekuce prováděné soudy. Po doručení usnesení o nařízení exekuce je soudnímu exekutorovi dána moţnost, aby posoudil, jakým způsobem bude exekuce provedena, a to zejména díky součinnosti třetích osob. Na základě zjištěných informací vydá soudní exekutor exekuční příkaz, který nesmí být zřejmě nevhodný zejména k výši pohledávky a ceně předmětu.112 Soudní exekutor vydává exekuční příkaz jiţ před nabytím právní moci usnesení. Jelikoţ je exekuce vedená soudními exekutory efektivním způsobem vymáhání pohledávky, není exekutor omezen a můţe vydávat i více exekučních příkazů najednou, avšak musí respektovat zásadu přiměřenosti. Exekuční příkazy, s výjimkou exekučního příkazu, kterým se zřizuje exekutorské zástavní právo, obsahují speciální inhibitorium, díky kterému nemůţe povinný převádět nebo zatíţit majetek postiţený exekučním příkazem, a to pod sankcí absolutní neplatnosti.113 Některé exekuční příkazy obsahují dokonce i arrestatorium. Princip přiměřenosti exekuce upřednostňuje exekuční příkaz přikázáním pohledávky, sráţkami ze mzdy nebo zřízením exekutorského zástavního práva,114 přičemţ exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva se vydává téměř vţdy, pokud povinný vlastní nemovitost a je to účelné. Ve spojitosti s usnesením o nařízení exekuce má exekuční příkaz stejné účinky jako nařízení exekuce podle OSŘ,115 coţ potvrzují i P. Holešinský a P. Hladký.116 Podle jejich slov je moţné představit si usnesení o nařízení exekuce v soudní exekuci jako usnesení o nařízení exekuce a exekuční příkaz dohromady. Exekuční příkaz, kterým se zřizuje exekutorské zástavní právo, vydává soudní exekutor v případě, kdy je podle ustanovení § 338b OSŘ listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem doloţeno, ţe povinný vlastní nemovitost, přičemţ je pro něj analogicky rozhodný stav v době vydání exekučního příkazu.117 Exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva se podle ustanovení § 69a odst. 1 EŘ vydává v případě, kdy je to účelné. Neúčelným vydáním exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva můţe být situace, kdy má oprávněný na povinném vysokou pohledávku a soudní exekutor nevydá exekuční příkaz prodejem 112

Viz § 47 odst. 1 EŘ. Viz § 47 odst. 4 EŘ. 114 Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 804: Důvodová zpráva ze dne 6. 4. 2009 k zákonu č. 286/2009 Sb., změna exekučního řádu a dalších předpisů. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=804&CT1=0>. 115 Viz § 47 odst. 2 EŘ. 116 HOLEŠINSKÝ, Petr, HLADKÝ, Jan. Druhy exekuce ve vzájemném srovnání. Časopis pro právní vědu a praxi. 2000, č. 3, s. 381. 117 Viz § 69a odst. 2 EŘ. 113

46

nemovitosti, ale pouze exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva. Důsledkem je zajištění pohledávky oprávněného a případně i soudního exekutora. Nevydáním exekučního příkazu prodejem nemovitosti můţe dojít aţ k moţné ztrátě prvního pořadí, jeţ můţe vést aţ k neuspokojení oprávněného. Exekuční příkaz má téměř stejné náleţitosti jako usnesení soudu o zřízení soudcovského zástavního práva a obsahuje shodně: exekuční soud, který vydal usnesení o nařízení exekuce, exekuční titul a orgán, jenţ jej vydal nebo osobu, která jej vyhotovila, označení povinného a oprávněného, označení povinnosti vymáhané v exekuci, způsob provedení exekuce zřízením exekučního zástavního práva, označení nemovitostí, na kterých se zástavní právo zřizuje se všemi jejich součástmi a příslušenstvím, výrok, poučení, den a místo vydání a podpis. Exekuční příkaz obsahuje navíc označení a sídlo soudního exekutora, který byl pověřen k provedení exekuce a výslovné označení osob, kterým se exekuční příkaz doručuje.118 Jak uvádí S. Pazderka,119 z textu zákona v § 69a odst. 3 EŘ plyne, ţe se exekutorským zástavním právem zajišťuje totoţně jak u soudcovského zástavního práva pouze vymáhaná pohledávka a nepočítá se s náklady exekuce, které vzniknou soudnímu exekutorovi. I přes to, ţe nejsou v zákoně výslovně uvedeny, můţe je soudní exekutor uvádět v exekučním příkazu. Díky tomu má soudní exekutor moţnost uplatnit je při rozvrhu výtěţku z prodeje nemovitosti v jiném exekučním řízení ve třetí skupině, a to na základě jejich zajištění zástavním právem. Soudní exekutor podává přihlášku k rozvrhu společně s pravomocným exekučním příkazem zřízením exekutorského zástavního práva a usnesením o nařízení exekuce Obecně platí, ţe se právní mocí usnesení o nařízení exekuce provede, coţ je shodné pro exekuci vedenou soudy i soudními exekutory. U exekuce vykonávané soudními exekutory ovšem nestačí pouhé nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a je potřeba, aby nabyl právní moci i exekuční příkaz. Z tohoto důvodu se příkaz doručuje subjektům v něm uvedeným a OSŘ stanovuje, ve kterých případech se doručuje do vlastních rukou. Nepravomocný exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního 118

Viz § 48 EŘ. PAZDERKA, Stanislav. Co všechno se vejde pod zástavní právo exekutorské? Komorní listy. 2011, roč. 3, č. 4, s. 33. 119

47

práva se doručuje příslušnému katastrálnímu úřadu, oprávněnému, povinnému a případně i manţelu povinného, je-li postihována nemovitost ve společném jmění manţelů. Katastrální úřad na základě jeho doručení vyznačí na listu vlastnictví upozornění (dále jen „plomba“) podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. h) katastrální vyhlášky.120 Pro exekutorské zástavní právo je charakteristické, ţe jde o způsob, u kterého nedochází k provedení ve smyslu ustanovení § 265 OSŘ, a z tohoto důvodu jej lze jako jediný způsob zřídit ještě před nabytím právní moci na usnesení o nařízení exekuce. Exekutorské zástavní právo následně vzniká nabytím právní moci exekučního příkazu a jeho vznik se datuje ke dni, kdy došel nepravomocný exekuční příkaz příslušnému katastrálnímu úřadu. Vzniklé exekutorské zástavní právo se zapisuje záznamem podle ustanovení § 7 a násl. zákona o zápisech s deklaratorními účinky a se současným výmazem plomby121 z listu vlastnictví. V případě zřizování soudcovského zástavního práva na nemovitostech v katastru nezapsaných se zasílalo Notářské komoře aţ pravomocné usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva, ve kterém byl vyznačen den dojití návrhu soudu a na jeho základě soudcovské zástavní právo vzniklo. U exekutorského zástavního práva nelze podle mého názoru postupovat analogicky a doručovat Notářské komoře nejprve nepravomocný exekuční příkaz k určení jeho pořadí a následně i pravomocný příkaz s vyznačením dne doručení Notářské komoře, jenţ povede ke vzniku exekutorského zástavního práva. Uvedený výklad je vhodnější i s ohledem na praktickou stránku, neboť by tím nedocházelo k zatíţení Notářské komory nepravomocnými a vedle toho i pravomocnými exekučními příkazy s vyznačením dne doručení. V praxi jsem se ovšem nesetkala se situací, kdy by bylo exekutorské zástavní právo zřizováno na nemovitostech v katastru nemovitostí nezapsaných, a na základě tohoto důvodu se domnívám, ţe je jejich exekuční postihování prozatím víceméně raritou.

5.1.5 Připravovaná Novela V otázce vzniku exekutorského zástavního práva plánuje chystaná Novela několik významných změn. V novém § 69a odst. 1 EŘ je výslovně určeno, ţe se exekutorské zástavní právo zřizuje pouze pro zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného. 120

Dodatek č. 2 ČÚZK ze dne 3. 11. 2010, č.j. ČÚZK 11788/2010-22, kterým se mění Pokyny č. 39 ČÚZK ze dne 30.10.2009 č.j. ČÚZK 5234/2009-22 k realizaci zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v katastru nemovitostí. [online]. Dostupné z: . 121 Tamtéţ.

48

Zákonodárce úmyslně neuvedl, ţe se exekutorské zástavní právo zřizuje i pro náklady soudního exekutora, které mu v průběhu exekuce vzniknou. K uvedenému se stavím kriticky. Praktickým důsledkem nezřizování exekutorského zástavního práva i pro náklady soudního exekutora dochází k jeho znevýhodnění při prodeji nemovitosti v jiném exekučním řízení, kde si dosud mohl přihlásit své zajištěné náklady podle současného ustanovení § 337c odst. 1 písm. c) OSŘ ve třetí skupině. Po Novele by náklady soudního exekutora „spadly“ aţ do poslední skupiny jako tzv. ostatní pohledávky podle písm. f), čímţ by získal exekutor minimální šanci na uspokojení. Novela váţe vznik exekutorského zástavního práva zřizovaného na nemovitostech v katastru nemovitostí zapsaných na okamţik doručení exekučního příkazu katastrálnímu úřadu. Uvedenou změnu vnímám velmi pozitivně. (1) Změna bude mít za následek zrychlení procesu zřízení exekučního zástavního práva. (2) Dále téţ menší zatíţení katastrálních úřadů, jeţ prozatím musí evidovat nepravomocné exekuční příkazy na listu vlastnictví formou upozornění, které musí po právní moci vymazat a jeho vznik zpečetit záznamem. (3) Rovněţ přinese menší zatíţení exekutorských úřadů, které musely po doručení exekučního příkazu vyrozumívat katastrální úřady o nabytí právní moci. A v neposlední řadě (4) dochází: „i ke zvýšení právní jistoty veřejnosti vycházející ze stavu zápisů v katastru nemovitostí.“122 Pro nemovitosti v katastru nemovitostí nezapsané se podle navrhovaného odst. 3 stanovuje, ţe vznikají právní mocí exekučního příkazu. I v tomto ohledu vnímám navrhovanou změnu pozitivně, neboť dosud nebyla daná otázka řešena výslovně v EŘ.

5.2

Zřizování exekutorského zástavního práva proti vůli oprávněného

V exekučním řízení ponechává oprávněný veškerou aktivitu na soudním exekutorovi, který činí potřebné kroky, aby byla pohledávka oprávněného rychle a efektivně vymoţena. K tomu zřizuje i exekutorské zástavní právo, jeţ slouţí k zajištění budoucího uspokojení. Exekutorské zástavní právo bývá zřizováno pro zajištění pohledávky oprávněného ale častokrát rovněţ i pro náklady soudního exekutora. V situaci, kdy dosud nebyly vymoţeny náklady oprávněného a soudní exekutor zřizuje exekutorské zástavní právo k jejich zajištění, si nedovedu představit, z jakého důvodu by mohl oprávněný brojit proti jeho 122

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 537: Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: .

49

zřízení. Zástavní právo je zřizováno k jeho prospěchu a bylo by proti logice a účelu exekuce, kdyby s jeho zřízením nesouhlasil. Jiná situace nastává v případě, kdy byly exekutorským zástavním právem zajištěny pouze náklady exekutora, jelikoţ měl v daném okamţiku oprávněný vymoţenou celou pohledávku. Oprávněný by s uvedeným krokem nemusel souhlasit a mohl by podat návrh na zastavení co do způsobu exekuce zřízením exekutorského zástavního práva podle ustanovení § 55 EŘ. Soudní exekutor by návrhu na zastavení s největší pravděpodobností nevyhověl, coţ by mělo za následek přenesení rozhodování o něm na soud. Domnívám se, ţe rozhodování o něm by záleţelo na právním názoru soudu v otázce zajišťování nákladů exekuce zřízeným exekutorským zástavním právem. Některé soudy by návrhu vyhověly, jiné ne. Osobně se domnívám, ţe lze náklady exekutora zajistit exekutorským zástavním právem a z tohoto důvodu bych na místě soudu nerozhodla o jeho zastavení.

5.3

Pořadí exekutorského zástavního práva

Pořadí exekutorského zástavního práva závisí na dni doručení nepravomocného exekučního příkazu příslušnému katastrálnímu úřadu. V ustanovení § 69a EŘ, které upravuje exekutorské zástavní právo, je jeho otázce věnován největší prostor. EŘ zakládá stejná pravidla jako OSŘ, a proto mají exekuční příkazy doručené ve stejný den shodné pořadí a dříve zřízené smluvní nebo zákonné zástavní právo činí pořadí ještě výhodnějším. Pořadí exekutorského zástavního práva na nemovitostech v katastru nemovitostí nezapsaných se bude dle mého názoru řídit okamţikem jeho vzniku, tedy nabytím právní moci exekučního příkazu. Pořadí je rozhodující při přihlášení pohledávky oprávněného a soudního exekutora při rozvrhu výtěţku z prodeje nemovitosti a je také důleţité pro oddělené uspokojení oprávněného a soudního exekutora v insolvenčním řízení, kdy jsou uspokojeni jako zajištění věřitelé podle § 167 odst. 1 INSZ.123 V ostatním odkazuji na kapitolu věnující se soudcovskému zástavnímu právu.

5.3.1 Připravovaná Novela Předkládaná Novela přeformulovala současné ustanovení § 69a EŘ a váţe pořadí nikoli na okamţik doručení exekučního příkazu katastrálnímu úřadu, ale na den jeho vzniku. 123

Šimka K. a Kasíková M. In KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 293.

50

Prakticky se u nemovitostí zapisovaných v katastru nemovitostí nic nezmění, jelikoţ se okamţik doručení exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva a okamţik jeho vzniku rovnají. U nemovitostí v katastru nemovitostí nezapsaných povede změna ustanovení k odstranění případných pochybnosti o pořadí exekučních příkazů, neboť ani zde EŘ nedával jasnou odpověď. Z uvedeného důvodu hodnotím navrhovanou změnu pozitivně.

5.4

Uspokojení zástavního věřitele

Exekutor má při provádění exekuce na výběr mezi mnoha způsoby a oprávněný společně se soudním exekutorem nejsou odkázáni pouze na uspokojení z exekutorského zástavního práva při následném prodeji nemovitosti, jak tomu bylo podobně v případě zřizování soudcovského zástavního práva. Soudní exekutor můţe nařídit exekuci prodejem nemovitosti, u které bude uspokojení oprávněného závislé na dni doručení návrhu na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi podle ustanovení § 337c odst. 5 písm. a) OSŘ ve spojení s ustanovením § 69a odst. 2 EŘ a nebo na dni doručení exekučního příkazu katastrálnímu úřadu v případě, kdy bude přihlašovat svou pohledávku jako zástavní věřitel do exekuce prodejem nemovitosti prováděné jiným exekutorem Prodej nemovitosti můţe nařídit pouze ten soudní exekutor, jenţ má na listu vlastnictví první pořadí. Prakticky můţe nastat situace, kdy není exekuční prodej nemovitosti úspěšný, neboť byla draţena nemovitost ne příliš atraktivní pro případné zájemce. Naštěstí není zástavní věřitel omezen pouze na uspokojení z prodeje a můţe dojít k jeho uspokojení jiným způsobem provedení exekuce. Tak se můţe stát, ţe bude zástavní věřitel ze zřízeného exekutorského zástavního práva uspokojen sráţkami ze mzdy. Exekuce prodejem nemovitosti se v exekučním řízení nařizuje častokrát jiţ na jeho začátku, coţ ovšem není v rozporu se zásadou, ţe se provádí nejprve exekuce přikázáním z účtu, sráţkami ze mzdy nebo zřízením exekutorského zástavního práva. Jeho nařízení na samém začátku má za následek získání lepšího pořadí pro následný prodej. Soudní exekutor, jenţ nařídí exekuci prodejem nemovitosti a dojde aţ k rozvrhovému jednání, je uspokojen v první skupině podle ustanovení § 337c odst. 1 písm. a) OSŘ, neboť se náklady exekuce uspokojují jako pohledávky nákladů řízení podle nového ustanovení § 66 odst. 7 EŘ. Jeho přijetí mělo velký vliv na odstranění pochybností, zda se pohledávka soudního exekutora uspokojuje v první skupině nebo aţ ve třetí. Vedle toho oprávněný je uspokojen ve skupině třetí. Další moţností, jak uspokojit zástavního

51

věřitele, je i podání přihlášky do jiného probíhajícího řízení prodejem nemovitosti podle ustanovení § 336f OSŘ. Oprávněný ale i soudní exekutor vystupují jako věřitelé, kteří mají svou pohledávku zajištěnou exekutorským zástavním právem a mohou být uspokojení v rámci třetí skupiny.

5.5

Možnosti vedení exekuce proti dalším vlastníkům nemovitosti

V případě exekuce prováděné soudními exekutory je v usnesení o nařízení exekuce stanoveno generální inhibitorium, díky kterému nesmí povinný nakládat s majetkem. Exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva ţádné speciální inhibitorium nestanovuje, a proto můţe povinný s nemovitostí nakládat pod sankcí relativní neplatnosti, které se můţe dovolat soudní exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, a to v obecné promlčecí době, která začíná běţet od uzavření právního úkonu. Neplatnosti se lze dovolat vydáním exekučního příkazu, a to nezávisle na tom, zda byl vydán před učiněním převodu nemovitosti nebo aţ po něm a také nezávisle na tom, zda byl exekuční příkaz vydán dříve, neţ bylo usnesení doručeno povinnému nebo aţ posléze. Neplatnosti se lze vedle exekučního příkazu dovolat i jiným projevem vůle.124 Samotný katastrální úřad bere dovolání se neplatnosti v potaz a zohledňuje jej v řízení o povolení návrhu na vklad, díky čemuţ vklad nepovolí.125 Smluvní převod nemovitost zakládá moţnost vést exekuci prodejem nemovitosti i proti kaţdému dalšímu vlastníku nemovitosti. Smluvním převodem je i převod na základě dohody o vypořádání společného jmění manţelů. Je otázkou, zda v praxi nastane případ, kdy je exekuce prodejem nemovitosti vedena proti pozdějšímu vlastníku nemovitosti nebo se vţdy dovolá některý z oprávněných subjektů relativní neplatnosti. Převod nemovitosti po vydání exekučního příkazu prodejem nemovitosti zakládá absolutní neplatnost. Katastrální úřady jsou si toho vědomy a v řízení o povolení vkladu se obrací na soudního exekutora se ţádostí o sdělení, zda nedošlo k úplnému vymoţení ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 EŘ, ke splnění vymáhané povinnosti podle ustanovení § 46 odst. 5 EŘ, pravomocnému zrušení zákazu podle ustanovení § 44a odst. 2 EŘ, anebo

124

Kasíková M. In KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 182-183. 125 Pokyny č. 39 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 30. 10. 2009 ve znění dodatku č. 1 a dodatku č. 2, č.j. ČÚZK 5234/2009-22, k realizaci zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v katastru nemovitostí. [online]. Dostupné z: .

52

nabytí právní moci rozhodnutí podle § 44a odst. 3 EŘ. Na základě zjištění katastrální úřad vklad povolí nebo nepovolí.126

5.5.1 Připravovaná Novela Změnou týkající se převádění nemovitostí zatíţených exekutorským zástavním právem je sdělení obsaţené v odst. 1 poslední věty předkládané Novely. To zakotvuje výslovné pravidlo, ţe se na exekutorské zástavní právo nepouţije ustanovení § 47 dost. 4 EŘ, jenţ zakládá speciální inhibitorium. Současná právní úprava postupovala přiměřeně podle OSŘ, a proto nebylo podle mého názoru pochyb o moţnosti převádět nemovitost smluvně na jiného. Předkládaná Novela jiţ ovšem neřeší konflikt případného převodu nemovitosti a generálního inhibitoria podle ustanovení § 44a EŘ, jeţ je zaloţeno po doručení usnesení o nařízení exekuce, respektive podle Novely po doručení vyrozumění. Novela tedy umoţňuje převádět nemovitost povinného nebo s ní i jinak nakládat, ale zároveň nereflektuje moţnost soudního exekutora, oprávněného či věřitele dovolat se relativní neplatnosti. Ani toto ustanovení není zatím příliš dořešené a myslím si, ţe můţe v praxi nastat mnoho případů, kdy se dostane do konfliktu s generálním inhibitoriem.

5.6

Zánik exekutorského zástavního práva

Obecně platí, ţe exekuce končí okamţikem vymoţení či zastavení. Po jejím ukončení zasílá soudní exekutor podle ustanovení § 46 odst. 7 EŘ potvrzení o skončení exekuce, na základě kterého vymaţou příslušné subjekty evidovaný exekuční příkaz. Exekutorské zástavní právo by nemělo být výjimkou, ale bohuţel tomu tak není. Katastrální úřady by na základě zaslaného potvrzení nevymazaly záznam o zřízeném exekutorském zástavním právu. Soudní exekutoři tedy zasílají po vzoru ustanovení § 338e odst. 2 pravomocné usnesení o částečném zastavení, coţ je v souladu s OSŘ a v rozporu s EŘ. Otázce výmazu je věnována následující kapitola.

126

Pokyny č. 39 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 30. 10. 2009 ve znění dodatku č. 1 a dodatku č. 2, č.j. ČÚZK 5234/2009-22, k realizaci zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v katastru nemovitostí. [online]. Dostupné z: .

53

5.6.1 Připravovaná Novela Novela má podle mého názoru největší přínos v otázce zániku exekutorského zástavního práva a zavádí další dva nové způsoby. Soudní exekutoři by v budoucnu mohli podle odst. 5 vydávat usnesení, jimţ by došlo ke zrušení exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva. Dalším způsobem by byl zánik exekutorského zástavního práva skončením exekuce. Navrhované ustanovení § 46 odst. 8 EŘ navíc doplňuje, ţe oznámení o skončení exekuce zasílané katastrálnímu úřadu nebo Rejstříku zástav musí obsahovat potvrzení, ţe zanikla zajišťovaná pohledávka, coţ mělo za následek zánik zřízeného exekutorského zástavního práva. Podle mého názoru jsou oba způsoby velice vhodné a také v souladu s exekučním řízením. Je otázkou, zdali neprojde Novela ještě dalšími změnami a také, jak si s oběma způsoby zániku poradí praxe. Věřím však, ţe je to cesta k lepšímu.

54

6

Výmaz exekutorského zástavního práva z katastru

Exekuční řízení můţe být podle platné právní úpravy ukončeno pouze dvěma způsoby, a to vymoţením nebo zastavením. Z ustanovení § 46 odst. 5 EŘ společně s § 47 odst. 5 EŘ plyne, ţe vymoţením zaniká generální a speciální inhibitorium, a tím pádem zanikají i účinky vydaných exekučních příkazů. V praxi podpořené zákonem v ustanovení 46 odst. 7 EŘ dochází k tomu, ţe soudní exekutor zašle prosté oznámení o skončení exekuce povinnému, oprávněnému, pokud o to poţádá, a všem subjektům, kterým byl adresován exekuční příkaz, nebo které vedou informaci o tom, ţe probíhá exekuční řízení. Stejný postup nelze bohuţel aplikovat na exekutorské zástavní právo. S přijetím střednědobé novely EŘ vydal ČÚZK pokyny č. 39 ze dne 30. 10. 2009, č.j. ČÚZK 5234/2009-22 (dále jen „pokyny“), ve kterých upravil otázku zápisu a výmazu exekutorského zástavního práva z katastru nemovitostí. Díky tomu provázely institut exekutorského zástavního práva jiţ od samého počátku mnohé nejasnosti a výkladové potíţe, které se projevovaly ve vztahu mezi katastrálními úřady a soudními exekutory. Jiţ krátce po zavedení exekutorského zástavního práva začaly vznikat problémy s jeho zápisem, kdy katastrální úřady vracely exekuční příkazy a řízení o zápis rovnou ukončovaly. Uvedené problémy vyústily v dohodu mezi ČÚZK a Exekutorskou komorou, díky které katastry přestaly vracet exekuční příkazy a začaly zapisovat exekutorské zástavní právo záznamem. Výraznějším a hůř řešitelným problémem byla otázka výmazu exekutorského zástavního práva hlavně v případě vymoţení. Soudní exekutoři se zprvu doţadovali výmazu potvrzením o zániku pověření soudního exekutora z důvodu vymoţení nebo vydávali usnesení o zrušení exekučního příkazu. Nejasnosti v postupu vyústily v další jednání, jehoţ výsledkem byla dohoda, kdy bude výmaz exekutorského zástavního práva probíhat na základě usnesení o částečném zastavení exekuce pro způsob provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva. Dohodnutý způsob reflektoval ustanovení § 338e odst. 2 OSŘ počítajícího se zánikem z důvodu zastavení exekuce.127 Tímto způsobem je řešen výmaz i v současnosti. ČÚZK stvrdil dohodu dodatkem č. 2128, jenţ stanovil, ţe se zřízené exekutorské zástavní právo vymaţe záznamem zejména na základě: 127

PROŠEK, Jiří. Z jednání s ČÚZK ohledně exekutorského zástavního práva. Komorní listy. 2010, roč. 2, č. 2, s. 29-30. 128 Dodatek č. 2 ČÚZK ze dne 3. 11. 2010, č.j. ČÚZK 11788/2010-22, kterým se mění Pokyny č. 39 ČÚZK ze dne 30.10.2009 č.j. ČÚZK 5234/2009-22 k realizaci zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v katastru nemovitostí. [online]. Dostupné z:

55

a) potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavního práva, a to pro případ, kdy byla pohledávka vymoţena a exekutorské zástavní právo zaniklo zánikem pohledávky podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. a) OZ, náleţitosti potvrzení jsou obsaţeny v ustanovení § 40 odst. 4 katastrální vyhlášky, b) potvrzení zástavního věřitele o tom, že zástavní právo nevzniklo, protože pohledávka, která měla být zástavním právem zajištěna, zanikla dříve, než exekuční příkaz nabyl právní moci, neboli tzv. potvrzení o „nevzniku“, jeţ má podobné náleţitosti jak potvrzení o zániku, c) pravomocného usnesení, kterým se exekuce zastavuje v části, ve které byla prováděna zřízením exekutorského zástavního práva, jeţ je vydáno v souladu s ustanoveními § 69a odst. 2 EŘ a § 338e odst. 2 OSŘ, d) listin podle bodu 4. „Výmaz zástavních práv a věcných břemen zaniklých právní mocí rozvrhového usnesení“, a to na základě ustanovení § 337h OSŘ po provedeném zpeněţení nemovitosti, výmaz je proveden na základě vyrozumění soudního exekutora a má podobné náleţitosti jako potvrzení o zániku, e) ohlášení insolvenčního správce o zániku zástavních práv zpeněžením majetkové podstaty podle § 299 odst. 3 insolvenčního zákona, f) potvrzení dražebníka o nabytí vlastnictví ve veřejné dražbě nedobrovolné podle § 54 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, g) potvrzení vyvlastňovacího úřadu podle § 43 odst. 3 katastrální vyhlášky.129 Katastrální úřady v současnosti neakceptují oznámení o skončení exekuce, jelikoţ počítají se zánikem exekutorského zástavního práva pouze na základě způsobů uvedených v ustanovení § 170 odst. 1 OZ. S tím nesouhlasím, neboť je to proti logice exekučního řízení a v rozporu s ustanovením § 46 odst. 7 EŘ. Pro případ ukončení exekučního řízení vymoţením poţadují pokyny zaslání potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavního práva nebo potvrzení o tom, ţe zástavní právo nevzniklo podle písm. b). Z tohoto vyplývá, ţe v případě vymoţení nemůţe být exekutorské zástavní právo vymazáno na základě prostého potvrzení o skončení exekuce zaslaného soudním exekutorem katastrálnímu úřadu. Katastrální úřady také vyţadují potvrzení oprávněného, který se aktivně zapojuje do exekučního řízení většinou pouze podáním návrhu a následně stojí po celou dobu bokem a neakceptují potvrzení exekutora, jenţ zjistil, ţe má povinný nemovitost, navrhnul

. 129 ŠUSTROVÁ, Daniela. Výmaz exekutorského zástavního práva. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8, s. 89.

56

a následně i zřídil exekutorské zástavní právo a měl by tedy docílit i jeho výmazu. Pokyny přenechávají v tomto směru veškerou aktivitu na oprávněném, čímţ ho zbytečně zatěţují, mimo jiné i tím, ţe musí být potvrzení o ukončení v předepsané formě s patřičnými náleţitostmi. Naopak povinného staví do nejisté pozice, jelikoţ je na vůli oprávněného, kdy a jestli vůbec vypracuje potřebnou kvitanci, coţ můţe následně vyústit aţ v soudní řízení. Zcela se ztotoţňuji s názorem, ţe je: „takový postup v rozporu s exekučním řádem, zákonem o zápisech práv i s celkovým úmyslem exekučního řízení.“130 Oprávněný volí exekuci prováděnou soudními exekutory nejen z důvodu, ţe nemusí zjišťovat majetek povinného, ale hlavně z důvodu, ţe můţe stát pasivně „opodál“ a nemusí činit ţádné kroky vyjma těch, o které ho soudní exekutor poţádá. Výše uvedenou problematickou situaci lze vyřešit pouze tím, ţe budou soudní exekutoři do doby přijetí nové právní úpravy kaţdý exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva částečně zastavovat, jak se s tím počítá pod písm. c) a nebudou vyuţívat potvrzení zástavního věřitele. Soudní exekutor by vydával usnesení o částečném zastavení, doručoval jej oprávněnému a povinnému a po jeho právní moci jej zasílal příslušnému katastrálnímu úřadu k výmazu. Podle mého názoru je nastíněné řešení prozatím jediným vhodným způsobem. Pochybnosti o výmazu nevznikají v případě, kdy je exekuční řízení zastaveno. Soudní exekutor v tomto případě vydá usnesení o částečném zastavení podle písm. c), na základě kterého dojde k jeho zániku a výmazu. S tím počítá i zákon v ustanovení § 69a odst. 2 EŘ ve spojitosti s ustanovením § 338e odst. 2 OSŘ. Dalším problémem byl výmaz dosud nepravomocného exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva. Exekuční příkaz je po svém doručení zapsán na listu vlastnictví plombou. Dodatek č. 2 vyřešil i tuto situaci a katastrální úřady vymazávají poznámky buď a) na základě oznámení o ukončení exekuce, pokud obsahuje údaj o tom, ţe exekuční příkaz je dosud nepravomocný, anebo b) na základě usnesení o zrušení exekučního příkazu, jehoţ součástí je potvrzení, ţe usnesení nabylo právní moci dříve neţ exekuční příkaz.131 Lze jen doufat, ţe katastrální úřady zohlední projednávanou Novelu a problematika výmazů tak bude jednou pro vţdy vyřešena. 130

BALOUSOVÁ, Michaela. Výmaz exekutorského zástavního práva. Právní rádce. 2011, č. 12, s. 30. Pokyny č. 39 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 30. 10. 2009, č.j. ČÚZK 5234/200922, k realizaci zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v katastru nemovitostí, ve znění dodatku č. 1 a dodatku č. 2. [online]. Dostupné z: . 131

57

7

Srovnání s německou právní úpravou

Exekuce podle německého práva jsou s českými exekucemi v mnoha ohledech podobné. Prováděny jsou ovšem pouze prostřednictvím soudů a vykonavatelů a neexistují zde soudní exekutoři tak, jak je známe v našem právním řádu. Nelze tedy uvaţovat, ţe by vedle sebe mohlo existovat soudcovské a exekutorské zástavní právo. Základním hmotněprávním předpisem je Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen „BGB“), v němţ je zástavní právo k nemovitostem upraveno v ustanoveních §§ 1113 – 1203. Základním procesněprávním předpisem je Zivilprozessordnung (dále jen „ZPO”), jenţ v osmé knize, druhého oddílu upravuje exekuci na peněţitá plnění. Hlava první se zabývá exekucí na movitých věcech (§ 808 a násl. ZPO), hlava druhá exekucí na věcech nemovitých (§§ 864 a násl. ZPO). ZPO rozlišuje tři způsoby exekuce na nemovitostech, kterými jsou nucená draţba, nucená správa a nucená hypotéka.132 V tomto ohledu se ZPO podobá zákonu č. 79/1896 ř. z., coţ je dáno jistě historickým kontextem. Našemu soudcovskému zástavnímu právu se přibliţuje institut nucené hypotéky. Právní úprava nucené hypotéky je obsaţena převáţně v ustanovení § 867 ZPO. Nucená hypotéka se zřizuje shodně jako soudcovské zástavní právo na návrh věřitele (oprávněného), na základě vykonatelného titulu a pouze na nemovitostech. Povahou jde rovněţ o zajišťovací institut, který sám o sobě nevede k přímému uspokojení zástavního věřitele. Nucená hypotéka se shodně jako soudcovské zástavní právo zapisuje do katastru nemovitostí a vzniká okamţikem zápisu s konstitutivními účinky, coţ je charakteristické i pro soudcovské zástavní právo. Nucená hypotéka můţe být zřízena současně na několika nemovitostech dluţníka. Věřitel při tom určuje, jaká část z pohledávky připadne na konkrétní nemovitost. Při tom ovšem musí respektovat pravidlo vyplývající z ustanovení § 866 odst. 3 ZPO, jenţ stanovuje, ţe částka, pro kterou můţe být nucená hypotéka zřízena, musí být vyšší neţ 750 Eur. Podobné pravidlo u soudcovského zástavního práva nenajdeme. Jeho absence činí ze soudcovského zástavního práva mnohem univerzálnější prostředek. Pořadí se u nucené hypotéky řídí dnem, kdy došel návrh na jeho zřízení katastrálnímu úřadu.133 V tomto aspektu se nucená hypotéka blíţí exekutorskému zástavnímu právu.

132 133

Viz § 864 ZPO. BAUMBACH, A. a kol. Zivilprozessordnung. 66. vyd. Mnichov : C. H. Beck, 2008. s. 2406.

58

Uspokojení věřitele z nucené hypotéky se provádí formou nucené draţby častokrát společně s nucenou správou. Jejich předpoklady stanovuje § 864 a násl. ZPO. Podrobnější úprava

těchto

institutů

je

obsaţena

v právním

předpise

Gesetz

über

die

Zwangsversteigerung und Zwangsverwaltung (dále jen „ZVG”). Ustanovení § 10 ZVG stanovuje pořadí pro jednotlivé věřitele při uspokojování jejich pohledávky. Nucená hypotéka je obsaţena pod číslem 4, a to jako nárok plynoucí z práv na nemovitostech a zajišťuje věřiteli právo na přednostní uspokojení oproti jiným pohledávkám, coţ je podobné i u soudcovského zástavního práva. K zániku hypotéky je potřeba souhlasu věřitele, případně i vlastníka pozemku, a to společně s výmazem z katastru nemovitostí. Nucená hypotéka dále zaniká i uspokojením věřitele nucenou draţbou, respektive společně s nucenou správou.134 Ani v tomto ohledu se německá nucená hypotéka neliší příliš od českého soudcovského zástavního práva.

134

Viz §§ 875, 1181 a 1183 BGB.

59

Závěr a úvahy de lege ferenda Soudcovské a exekutorské zástavní právo patří neodmyslitelně mezi významné exekuční prostředky. Účelem diplomové práce bylo provést popis a analýzu obou institutů a přinést tak ucelený náhled na ně. V úvodu diplomové práce jsem si kladla za cíl provést rozbor platné právní úpravy soudcovského a exekutorského zástavního práva. Domnívám se, ţe jsem tento cíl splnila. V práci jsem se zabývala nejvýznamnějšími aspekty obou institutů, kterými byl jejich vznik, pořadí zajištěné pohledávky, uspokojení zástavního věřitele, moţnosti vedení exekuce proti dalším vlastníkům a jejich zánik. Důleţitým vodítkem k pochopení vzniku některých názorů ohledně povahy obou institutů, které přetrvávají dodnes, byl historický exkurz, který předcházel samotné analýze. Diplomová práce nebyla psána s cílem přednést komparaci obou institutů, přes to lze spatřit rozdíly, které mezi oběma instituty existují a které lze přičíst odlišnostem mezi exekucí prováděnou soudy a soudními exekutory. Dalším cílem, který jsem si stanovila, bylo vyvrácení hypotézy, ţe u výkonu rozhodnutí a exekuce zřízením soudcovského a exekutorského zástavního práva nastává fáze provedení ve smyslu ustanovení § 265 OSŘ. Exekuční zástavní právo je jediným způsobem, jenţ je z provedení vyloučen, a to přímo ustanovením zákona. Hlavním smyslem provedení je zajistit okamţitý majetkový prospěch oprávněnému. Exekuční zástavní právo naopak slouţí k zajištění vymáhané pohledávky, čímţ umoţňuje budoucí uspokojení a jeho okamţité provedení tak ztrácí smysl. Stanovenou hypotézu tedy musím vyvrátit. V práci jsem se zabývala také navrhovanou Novelou,135 která rozšíří ustanovení exekutorského zástavního práva v EŘ o otázku jeho vzniku, pořadí a hlavně zániku, a to s menšími rozdíly pro nemovitosti nezapsané v katastru nemovitostí. Připravovanou novelizaci hodnotím velice pozitivně, neboť dala odpověď na některé nepříliš dobře upravené otázky, například vznik exekutorského zástavního práva k nemovitostem zapsaným a nezapsaným v katastru nemovitostí. A některé nevyřešené otázky, například zánik exekutorského zástavního práva, upravila ke spokojenosti oprávněných, povinných, soudních exekutorů a troufám si říci, ţe i katastru nemovitostí. Součástí důvodové

135

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 537: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: .

60

zprávy136 je sdělení, ţe se na zřízené exekutorské zástavní právo pouţijí ustanovení OZ věnující se zástavnímu právu. Podobný závěr v EŘ chyběl a přijetím Novely nebude jiţ pochybností o tom, ve kterém právním předpise je potřeba hledat odpovědi na sporné otázky v souvislosti se zřízeným exekutorským zástavním právem. Jako poslední jsem si v úvodu pokládala otázku, zda lze zřídit exekutorské zástavní právo proti vůli oprávněného. Domnívám se, ţe exekutorské zástavní právo můţe být zřízeno pro náklady oprávněného a také i pro náklady exekutora. Zamýšlí-li exekutor zajistit si pouze své náklady, můţe tak podle mého názoru učinit i proti vůli oprávněného. Podal-li by následně oprávněný návrh na zastavení co do způsobu exekuce zřízením exekutorského zástavního práva, soud by mu s největší pravděpodobností nevyhověl. Řešení dané problematiky přinese ovšem aţ následná soudní praxe. Soudcovské zástavní právo prošlo od svého znovuzavedení nezbytným vývojem. Exekutorské zástavní právo na něj navazuje a s menšími odchylkami se řídí jeho právní úpravou. K současné a také k navrhované právní úpravě exekutorského zástavního práva mám několik návrhů de lege ferenda. S ohledem na historický kontext je moţno zřídit exekutorské zástavní právo pouze na nemovitostech. Jeho potenciál je tím nedostatečně vyuţitý. Exekutorské zástavní právo by mohlo být dobře tak zřizováno na jiných předmětech za předpokladu, ţe by je bylo moţno zpeněţit a individuálně určit. Takovými předměty by mohly být některé věci movité, předměty průmyslového vlastnictví, obchodní podíl nebo cenné papíry. Námitka, ţe uvedené předměty mohou oproti věcem nemovitým ztratit na své ceně, je irelevantní. Důvodová zpráva137 Novely počítá s pouţíváním ustanovení OZ na jiţ zřízené exekutorské zástavní právo, díky čemuţ by se na něj pouţilo ustanovením § 163 odst. 2 OZ. V exekučním příkazu bych následně ukládala povinnému povinnost doplnit hodnotu zastaveného předmětu tak, aby postačovala k uspokojení oprávněného nebo aby odpovídala hodnotě v rozhodném okamţiku, tedy v okamţiku zápisu do rejstříku nebo samotného odevzdání věci. Účelem exekutorského zástavního práva je zajistit budoucí uspokojení. Nepřehlédnutelným a mnohdy i důleţitějším přínosem je osobní motivace povinného, která by například v případě zřízení exekutorského zástavního práva na některých předmětech průmyslového vlastnictví jistě sehrála velkou roli. Výhodné je 136

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 537: Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: . 137 Tamtéţ.

61

i ustanovení § 164 OZ, jeţ by bylo na místě aplikovat i při zřízení exekutorského zástavního práva. Díky němu by mohlo exekutorské zástavní právo působit na pozdější vlastníky. Exekutorské zástavní právo by tak mohlo být vyuţíváno i v případě, kdy povinný nevlastní ţádnou nemovitost a přes to existuje snaha o budoucí zajištění pohledávky. Další návrh se týká projednávané Novely. Podle Novely by mělo být exekutorské zástavní právo zřizováno pouze k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného. Nejsou pochybnosti, ţe se jiţ v současné době zajišťují exekutorským zástavním právem. Pochybnosti jsou naopak o zajištění nákladů soudního exekutora. Z důvodu jejich odstranění bych uvedla, ţe se exekutorské zástavní právo zřizuje i k zajištění nákladů soudního exekutora, které by následně musely být v exekučním příkazu přesně vyčísleny. Náklady soudního exekutora by tak vystupovaly jako pohledávka vůči povinnému, jeţ by mohla být v budoucnu uspokojena z prodeje nemovitosti v jiném exekučním řízení. Novela dále výslovně počítá s nepouţitím ustanovení § 47 odst. 4 EŘ na zřízené exekutorské zástavní právo. Díky tomu by se u něj neuplatnilo speciální inhibitorium a povinný by mohl s nemovitostí volně nakládat. V tomto ohledu je nedostatkem navrhované právní úpravy zaloţení generálního inhibitoria, díky kterému můţe povinný s nemovitostí nakládat, dokud se soudní exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel nedovolá neplatnosti právního úkonu. Povinnému je tak dána moţnost nakládaní, jenţ můţe být následně omezena. Z tohoto důvodu bych v připravované Novele uvedla, ţe se pro případ smluvního převodu nemovitosti nepouţije ani ustanovení § 44a odst. 1 EŘ. Soudní exekutor, který by pak chtěl zabránit svévolnému převádění, by se mohl bránit vydáním exekučního příkazu prodejem nemovitosti. Exekutorské zástavní právo má v exekučním řízení nenahraditelnou roli. Nezbývá neţ doufat, ţe projednávaná Novela vyřeší všechny přetrvávající problematické otázky exekutorského zástavního práva, hlavně s ohledem k jeho zániku a následnému výmazu z katastru nemovitostí a ţe se časem rozšíří i na další předměty, které by mohly v exekučním řízení hrát velkou roli.

62

Resumé The diploma thesis deals with judicial and executor’s lien as a method of executing the judgment. The execution of a court decision and the enforcement of the judgment of the court are important for the enforcement of the claim in the absence of its voluntary compliance. The obligation is specified in the execution title. The entitled person and the judicial executor can choose the method in which the judgment is to be executed and satisfied. The judicial and executor’s lien apply only to the enforcement of monetary claims. The biggest advantage of the judicial and executor’s lien is to secure the claim for the future and to ensure the right order in which the claims will be satisfied. The right order is important when executing and satisfying a judgment via selling real property. This differs from other methods of execution. Both institutes have a long historical background and are currently governed by the Civil Procedure Code and the Code of Execution. In accordance with its task, the diploma thesis deals with particular means of executing judgment in the case of the execution of a court decision and the execution per se. There are two categories of the execution of a court decision and the execution per se. The first one is the execution upon a pecuniary judgment; the second one is execution upon a non-pecuniary judgment. The diploma thesis also deals with historical outline of both institutes since the establishment of an independent Czechoslovak Republic on 28th October 1918. The main part of the thesis focuses on the most important aspects of the mentioned institutes from their establishment until their dissolution. The thesis also explores the creation of a lien, the order of the secured claim, the satisfaction of claims of an entitled person, the execution upon other property owners, and finally, the possibilities and ways of the institutes’ dissolution. Judicial lien as well as executor’s lien are dealt with. Attention is aimed to the expungement of the lien from the Land Registry. The diploma thesis also makes a comparison with a foreign legislation – the German law. Finally, my legislative suggestions de lege ferenda of Judicial and Executor's Lien in the Czech Republic are included. The purpose of thesis is an analysis of both institutes and not only their comparison. There are many opinions on judicial and executor’s lien. They can be considered a type of lien, or as methods executing judgment. Both institutes are essential means of executing judgment, which do not lead to an immediate satisfaction of the entitled person’s claims. Legislature and courts consider them as specific methods of executing judgment.

63

On the other hand, Land Registry considers them an institute of substantive law. The divergence of opinions causes trouble; when introducing the executor’s lien in the Code of Execution, this became evident. The biggest and still unsolved problem is expungement of the executor’s lien from the Land Registry. My legislative suggestions de lege ferenda deal with executor’s lien. Executor’s lien can only relate to real estate; thus its potential is the under-used and it might be made better use of, if it related to other objects as well, provided they are realizable and individually determined. These objects could be tangible things, objects of industrial property or shares in business or security. The purpose of the executor’s lien is to ensure the future satisfaction of the debtor. However, what is perhaps even more important is the motivation of the debtor to fulfill their obligation; which might be greater concerning objects of industrial property. Another issue to be proposed is the question of expungement of executor’s lien from the Land Registry. I suggest that the expungement be based on the certificate of termination of the execution; or on its establishment of limited duration. Executor’s lien plays an important role in the execution proceedings. I hope that some deficiencies will be soon improved and that the executor’s lien may be extended to other objects than real estate.

64

Seznam použité literatury Monografie o

BAUMBACH, A. a kol. Zivilprozessordnung. 66. vyd. Mnichov : C. H. Beck, 2008. 3006 s.

o

DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 948 s.

o

DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2009. 1600 s.

o

DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2009. 1776 s.

o

ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník : velký akademický komentář : úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1. 4. 2008. 1. svazek. § 1-487. Praha : Linde, 2008. 1391 s.

o

FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. Praha : Univerzita Karlova, 1975. 104 s.

o

FIALA J. a kol. Občanské právo. Meritum. Praha : ASPI, 2006. 1000 s.

o

HORA, V. Exekuční právo. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938. 232 s.

o

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 658 s.

o

KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha : ASPI, 2005. 316 s.

o

MACUR, J. Kurs občanského práva procesního. Praha : C. H. Beck, 1998. 207 s.

o

STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Masarykova univerzita, 2003. 660 s

o

STEINER, V. Občanské právo procesní v teorii a praxi. Praha : Orbis, 1975. 496 s.

o

ŠTAJGR, F. a kol. Občanské právo procesní. Praha : Orbis, 1964. 420 s.

o

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006. 852 s.

o

VOJÁČEK, L., SCHELLE, K., KNOLL, V. České právní dějiny. 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. 694 s.

o

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní : vysokoškolská učebnice. 6. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2011. 712 s.

65

Časopisecké články o

BALOUSOVÁ, Michaela. Výmaz exekutorského zástavního práva. Právní rádce. 2011, č. 12, s. 28-31.

o

BAUDYŠ, Petr. Den podání návrhu. Právní rozhledy. 2002, č. 3, s. 132-135.

o

FIALA, Josef. Zánik zástavního práva jako důsledek zániku obligačního dluţníka. Právní rozhledy. 2003, č. 6, s. 290-292.

o

FIALA, Josef. Soudcovské zástavní právo - způsob zajištění, nebo způsob exekuce? Právní fórum : český právnický měsíčník, Praha : ASPI Publishing, 2005, Roč. 2, č. 6, s. 219-221.

o

FIALA, Josef. Hmotněprávní a procesněprávní aspekty soudcovského zástavního práva a exekutorského zástavního práva v českém a slovenském právním řádu. Komorní listy. 2010, roč. 2, č. 2, s. 8-13.

o

HOLEŠINSKÝ, Petr, HLADKÝ, Jan. Druhy exekuce ve vzájemném srovnání. Časopis pro právní vědu a praxi. 2000, č. 3, s. 379-385.

o

PAZDERKA, Stanislav. Co všechno se vejde pod zástavní právo exekutorské? Komorní listy. 2011, roč. 3, č. 4, s. 33-34.

o

PROŠEK, Jiří. Z jednání s ČÚZK ohledně exekutorského zástavního práva. Komorní listy. 2010, roč. 2, č. 2, s. 29-30.

o

SVOBODA, Ondřej. Zánik exekutorského zástavního práva. Komorní listy. 2010, roč. 2, č. 3, s. 14-15.

o

ŠUSTROVÁ, Daniela. Výmaz exekutorského zástavního práva. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8, s. 89.

Právní předpisy o

Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 142/1950 Sb., o řízeních ve věcech občanskoprávních, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.

66

o

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběţně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

o

Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.

o

Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.

o

Bürgerliches Gesetzbuch – Občanský zákoník SRN.

o

Gesetz über die Zwangsversteigerung und Zwangsverwaltung – Zákon o nucené draţbě a nucené správě SRN.

o

Zivilprozessordnung – Občanský soudní řád SRN.

Judikatura o

Nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 1998, sp. zn. III. ÚS 416/97.

o

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1987, sp. zn. 3 Cz 2/87.

o

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1222/96.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1905/2001.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 20 Cdo 373/2002.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1054/2002.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 496/2003.

o

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1293/2003.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 108/2005.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 751/2006.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4126/2007

67

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4128/2007.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2270/2008.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4618/2008.

o

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1562/2009.

o

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2821/2009.

o

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. 4. 1995, sp. zn. 15 Co 130/95.

Ostatní prameny o

JOHÁNEK, Tomáš. Za růstem počtu exekucí stojí nezodpovědnost dluţníků. Realit [online]. 1-2/2010 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: .

o

Exekutorská komora České republiky : statistiky [online]. [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: .

o

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 804: Důvodová zpráva ze dne 6. 4. 2009 k zákonu č. 286/2009 Sb., změna exekučního řádu a dalších předpisů.

[cit.

2012-02-27].

Dostupné

z:

< http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=804&CT1=0>. o

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 257: Důvodová zpráva ze dne 1. 1. 2000 k novele OSŘ provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Zvláštní část.

[cit

2012-03-10].

Dostupné

z:

< http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=257&CT1=0>. o

Parlament České republiky : Poslanecká sněmovna [online]. Tisk č. 537: Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [cit. 2012-03-24]. Dostupné z: .

o

Dodatek č. 2 ČÚZK ze dne 3. 11. 2010, č.j. ČÚZK 11788/2010-22, kterým se mění Pokyny č. 39 ČÚZK ze dne 30.10.2009 č.j. ČÚZK 5234/2009-22 k realizaci zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v katastru nemovitostí.

[online].

Dostupné

z:

.

68

o

Pokyny č. 39 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 30. 10. 2009, č.j. ČÚZK 5234/2009-22, k realizaci zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v katastru nemovitostí, ve znění dodatku č. 1 a

dodatku

č.

2.

[online].

Dostupné

z:

.

69