Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Exekuce jako prostředek výkonu rozhodnutí v podnikání
Bakalářská práce
Autor:
Milena Soukupová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Ing. Marek Andrášek
2016
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Milena Soukupová V Teplicích dne …........................
Anotace
V bakalářské práci se věnuji velmi diskutovanému tématu „Exekuce“, nyní v souvislosti s uspokojením pohledávek z podnikání. Rozdělena je do tří kapitol.
V první části se zabývám vysvětlením pojmu exekuce, její vykonatelností, historií, statistikou a též organizací soudních exekutorů, abych přiblížila, o čem výkon rozhodnutí je a čemu se věnuje. Druhá část je věnována celkové analýze exekuce (příčina vzniku, zahájení a průběh řízení, způsoby provádění, ukončení) a vymáhání práva exekuční cestou. V poslední kapitole popisuji další způsoby výkonu rozhodnutí a vztah k insolvenčnímu řízení.
Klíčová slova: Exekuce, Exekuční řízení, Pohledávka, Výkon rozhodnutí, Dlužník, Věřitel
Annotation
The thesis is devoted discussed topic " Execution ", now in connection with the satisfaction of claims from the business. It is divided into three chapters .
The first part deals with the explanation of the concept of execution, its enforceability, history, statistics , and also the organization of bailiffs , approached me , what is the enforcement of the decision and what it pays . The second part is devoted to analyzing the overall execution (the cause of the creation, launch and operation of procedures , methods of implementation , termination) and law enforcement execution path . In the last chapter I describe other enforcement methods and relationship to insolvency proceedings .
Keywords: Execution , Execution proceedings , claims, Enforcement , debtors, creditors
Obsah Úvod....................................................................................................................................................................................... 1 1Základní pojmy ............................................................................................................................................................... 2 1.1Exekuce...................................................................................................................................................................... 2 1.1.1Mobiliární exekuce........................................................................................................................................ 3 1.1.2Vývoj exekučního práva.............................................................................................................................. 4 1.1.3Statistika exekucí v ČR................................................................................................................................. 5 1.2Druhy exekuce......................................................................................................................................................... 6 1.2.1Exekuce prováděna soudním exekutorem.......................................................................................... 6 1.2.2Správní exekuce............................................................................................................................................. 7 1.2.3Daňová exekuce............................................................................................................................................. 8 1.3Legislativa a justice............................................................................................................................................. 10 1.4Organizace soudních exekutorů.................................................................................................................... 10 1.4.1Členství a povinnost exekutora ............................................................................................................ 13 1.4.2Činnost exekutora ...................................................................................................................................... 14 2Analýza exekuce........................................................................................................................................................... 15 2.1Předpoklad vzniku exekuce............................................................................................................................ 16 2.2Příčina vzniku exekuce..................................................................................................................................... 18 2.3Exekuční titul........................................................................................................................................................ 20 2.3.1Evropský exekuční titul............................................................................................................................ 21 2.3.2Rozhodčí nález............................................................................................................................................. 21 2.3.3Exekutorský zápis....................................................................................................................................... 22 2.3.4Vykonatelnost exekučního titulu.......................................................................................................... 23 2.4Exekuční návrh..................................................................................................................................................... 24 2.5Pověření provedením exekuce...................................................................................................................... 25 2.6Způsoby provedení exekuce........................................................................................................................... 25 2.6.1Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů...................................................................................... 26 2.6.2Exekuce přikázáním pohledávky.......................................................................................................... 27 2.6.3Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí ............................................................................ 28 2.6.4Exekuce postižením podniku................................................................................................................. 29 2.7Skončení exekuce................................................................................................................................................ 31 3Vztah exekuce k jiným způsobům výkonu rozhodnutí................................................................................. 32 3.1Soudní výkon rozhodnutí................................................................................................................................. 33 3.2Výkon rozhodnutí prostřednictvím exekutora........................................................................................ 34
3.3Úpadek..................................................................................................................................................................... 34 3.4Způsoby řešení úpadku..................................................................................................................................... 36 3.4.1Konkurs........................................................................................................................................................... 36 3.4.2Reorganizace................................................................................................................................................ 37 3.4.3Oddlužení – insolvenční řízení.............................................................................................................. 38 Závěr.................................................................................................................................................................................... 41
Úvod Toto téma bakalářské práce jsem si vybrala na základě aktuálnosti řešení současného problému celé společnosti, jelikož „exekuce“ je ožehavým tématem v České republice již několik let a v poslední době se stala i tématem politickým. A to zejména v souvislosti s bulvárními případy dlužníků, kterým exekutoři dokáží znepříjemnit život. Také řada politiků vyhlásila v této souvislosti veřejný boj exekutorům a to nejen mediálně, ale i legislativními úpravami a regulacemi. Patří nyní mezi nejsledovanější úřady. Není divu, když v říjnu roku 2015 bylo v ČR téměř 731 tisíc dlužníků „potenciálních voličů“. Exekuce je často spojována s vymáháním finančních prostředků, ale existují i jiné oblasti týkající se výkonu rozhodnutí. Dotýká se celé společnosti, od běžného občana České republiky, po soukromé osoby podnikatele či firmy. Jde o vynucení práva rozhodnutím soudu, vedoucí určitým mechanismem k jeho naplnění a je mnohdy nutným řešením k vymáhání dluhů. Tento systém exekučního práva pochází již z naší historie a prošel stejným vývojem jako celá právní soustava a jeho využití je třeba i v dnešní době. Právě počátku exekučního práva jsem věnovala část kapitoly, jelikož je důležité znát cesty minulé, abychom mohli jít po správných cestách budoucích. „Ten, kdo má historii, má snazší budoucnost“ (Bradáčová, 2011) Jednotlivé činnosti a způsoby provádění exekuce, kterými je třeba se řídit a jsou zvlášť závazná, uvádí zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, který nabyl účinnosti 28. února 2001, pro potřeby zvýšení efektivnosti vymáhání na základě výkonu rozhodnutí, jelikož stát a zejména soudní exekutoři v této problematice zaujímají významné postavení. Cílem mé bakalářské práce je představit exekuci jako prostředek výkonu rozhodnutí, který vede k uspokojení pohledávek z podnikání. Vysvětlit základní pojmy, které se dotýkají a souvisí s exekučním řízením. Zároveň provést analýzu exekuce v souvislosti s jinými možnými způsoby výkonu rozhodnutí. V závěrečné části kapitoly se budu věnovat insolvenčnímu řízení a jeho vztahu k exekuci.
1
1 Základní pojmy V této kapitole se pokusím vysvětlit jednotlivé pojmy související s celým procesem exekučního řízení, popsat postupy a subjekty, které do procesu vstupují a zejména legislativu a justici, jež jsou v této problematice důležitým článkem. Zaujímají významnou roli, jelikož právě na zákonech, rozhodnutích a postupech závisí další vývoj a zvláště směr, jakým lze dosáhnout uspokojení věřitelů. Je důležité, pochopit smysl a význam „exekuce“, aby nedocházelo k jejímu zneužívání a zároveň nevzbuzovala strach a obavy. Pohlížet na ni jako na nástroj, kterým lze vymoci právo.
1.1 Exekuce Pod pojmem exekuce si lze představit vykonávací řízení, jedná se o nucený výkon určitého rozhodnutí nebo jiné listiny vydané orgánem k tomu oprávněným, pokud nebyla dobrovolně splněna povinnost. Tuto listinu či rozhodnutí nazýváme exekučním titulem, předchází samotné exekuci a musí být vždy vykonatelný. Samotný pojem „exekuce“ je řazen do kategorie práva. Subjektivní právo určitého subjektu, soubor právních norem, zákon, který přikazuje, zakazuje nebo dovoluje. Je výsledkem vykonávacího řízení, které následuje po řízení nalézacím, ve kterém se rozhodlo o právech a povinnostech. Exekuce slouží jako prostředek k donucení ke splnění povinnosti, většinou vymožení peněžité částky od povinného, kterým je dlužník, ve prospěch oprávněného, kterým je věřitel, poté, kdy nedošlo k dobrovolnému plnění toho, co bylo právem shledáno. Tedy pohledávka oprávněného vůči povinnému určena exekučním titulem. Systém exekucí je v mnoha případech nespravedlivý a to vzhledem k předražení. Zdá se být nelogické, když z dluhu, řádově deseti tisíc, musí dlužníci uhradit až téměř pětinásobnou sumu. V současnosti existuje mnoho dlužníků zatížených exekucí, o kterých je zřejmé, že jejich závazky jsou nevymahatelné. Ovšem náklady řízení dosáhnou až sta tisíc korun. „Smyslem exekucí by měl být návrat dlužné částky, nikoli byznys pro advokáty a exekutory“
2
(Bartošek, 2014). Do exekucí by proto neměly být přijímány zbytečné pohledávky, které rozmnožují počty řízení. Věřitel, jako subjekt, má odbornou kapacitu na to, aby se domáhal prostředků sám, či postoupením pohledávky renomované inkasní agentuře a tím nevytvářel nevymahatelné náklady exekutorské kanceláři. Měl by nést svou finanční a společenskou odpovědnost.
1.1.1 Mobiliární exekuce V praxi běžně používaný pojem „mobiliární exekuce“, je pro mnohé otázkou, co se za ní skrývá? Jedná se o efektivní a účinný prostředek k donucení dlužníka uhradit nařízené plnění ve prospěch oprávněného, nebo-li terénní vymáhání pohledávky spočívající v soupisu movitého majetku dlužníka. Jejím cílem je dohledání majetku dlužníka v místech jeho podnikání či bydliště a exekutor má ze zákona oprávnění vstoupit do tohoto prostoru či bytu bez přítomnosti dlužníka i policie. Podstata mobiliární exekuce spočívá v zabavení nebo zadržení movitých věcí povinnému ve prospěch oprávněného, jemuž vzniklo právo na peněžité plnění a následný prodej těchto věcí, vedoucí k uspokojení pohledávky. Soupis provádí vykonavatel exekutora a od 1. ledna 2013 je v novele zákona č. 120/2001, exekučního řádu zakotvena povinnost pořizování zvukově obrazového záznamu při výkonu mobiliární exekuce. Při soupisu exekutor aktivně nezjišťuje, kdo movité věci vlastní, ale vychází z právní domněnky, „Kdo movitou věc fakticky ovládá, je považován za vlastníka, dokud není prokázán opak“. Dokáže-li se na místě, že povinný není vlastníkem, exekutor je povinen vyškrtnout tuto věc ze seznamu. Zároveň nesmí být zabaveny věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly, a které dlužník potřebuje k uspokojení hmotných potřeb a k plnění pracovních úkolů. Přestože se exekutor má řídit určitými pravidly, především je ctít a za všech okolností je dodržovat, dochází k velkému množství neoprávněných mobiliárních exekucí na majetku nedlužících příbuzných a blízkých dlužníka. Poškození sice mají právo podat žádost o vyškrtnutí věcí ze soupisu, ale o tom rozhoduje právě exekutorský úřad, který věci zabavil a teprve po zamítnutí se dotčené osoby mohou obrátit na soud.
3
1.1.2 Vývoj exekučního práva Jako celý právní systém, tak i exekuční právo postupně prošlo určitým vývojem. Počátky exekuce vychází z římského práva, konkrétně ze zákona dvanácti desek, deska třetí. Týká se postupu vymáhání dluhu. Již v římském právu byla stanovena lhůta třiceti dnů, kdy měl odsouzený dobrovolně splnit svůj závazek. Neměl však právo na odvolání, rozsudek ihned nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Pokud nedošlo k plnění, nastoupila exekuce, tedy donucení státem. Nejstarší postup ze Zákona dvanácti desek dával věřiteli právo k fyzickému ovládnutí dlužníka, jestliže se za něj nikdo nezaručil a neuhradil jeho dluh. Mohl jej držet po dobu šedesáti dnů, během této doby třikrát předvést před prétora, oznámit dlužnou sumu a pokud nebyl vykoupen, stal se dlužník věřitelovým otrokem. Měl právo jej zabít i prodat do otroctví. Teprve později roku 326 před naším letopočtem byl vydán Poeteliův zákon (Lex Poetelia Papiria), který stanovil zákaz prodat dlužníka do otroctví, zákaz držení v okovech a zákaz usmrcení. Díky tomuto zákonu již dlužník za své dluhy neručil životem, ale svým majetkem a dovoloval odpracovat dluh nucenými pracemi. V nejstarším procesním právu je zmínka o ediktu prétora Publia Rutilia v souvislosti s exekucí majetkovou. Byla využita zejména v případech veřejného práva a spočívala v možnosti odejmutí věci z majetku dlužníka ve výši dluhu. Uplatňovala se univerzální majetková exekuce, jejíž podstatou bylo odejmutí celého jmění. Exekuční proces ve středověkém soudním řízení byl ovládán zásadou formálnosti, kdy docházelo u majetku k rozlišení věci movité a nemovité. Celý exekuční proces byl velmi složitý a sestával z šesti na sobě závislých stádií. V roce 17 před naším letopočtem byl vydán Juliův zákon (Lex Julia), který dlužníkovi umožnil postoupit své jmění věřiteli. Jestliže tak učinil dobrovolně, jeho občanská čest byla zachována a odsouzení vedlo jen k základní výživě bez strádání. Vývoj občanského soudního řízení ovlivnil Obecný soudní řád, vydaný v roce 1781 za vlády císaře Josefa II., kdy došlo zejména k rozlišení trestního a civilního řízení a zásada rovnosti v procesu civilním. Během své účinnosti byl několikrát upravován.
4
Další etapou, která ovlivnila exekuční právo, se stal rok 1895, kdy byl vydán nový exekuční řád s uvozovacím zákonem, účinný od ledna 1898, a celá řada předpisů upravujících složení a organizaci soudů.
1.1.3 Statistika exekucí v ČR Systém exekučního vymáhání je stále více zatěžován nevymahatelnými pohledávkami. Padesát procent nových exekucí se týká dlužníků s deseti a více exekucemi. Čtyři a více exekucí má již 380 tisíc lidí v České republice a počet dlužníků stále roste. Podle odborníků byl rok 2011 rekordním rokem v počtu nařízených exekucí a neměl by se již opakovat, jelikož ústavní soud postupně vydal řadu omezení, týkajících se „byznysu s dluhy“. Soudní exekutoři se dostávají do ekonomických problémů z důvodu snížení vymahatelnosti pohledávek, a to minimálně za 60 % případů nedostanou zaplaceno. Přestože počet občanů v exekuci klesá, zvyšuje se počet zatížení na jednoho dlužníka. Dle údajů Exekutorské komory ČR se za poslední dva roky počet exekuovaných snížil o 27%, ale současně vzrostl počet exekucí vedených na tyto osoby o 29%. Nyní má v průměru jedna exekuovaná fyzická osoba 5,8 exekuce. „Exekutoři aktuálně zpracovávají 4,5 mil. případů a vymáhají jistinu ve výši 302 mld. Kč, což je jedna čtvrtina státního rozpočtu. Pokles vymahatelnosti pohledávek může ohrozit celou ekonomiku.“ (Fučíková, 2015). Hlavní příčinou je nerozumné chování věřitelů, kteří zneužívají služeb soudních exekutorů a možnosti podat exekuci zcela zdarma, i v případě nedobytné pohledávky. Tím zatěžují nejen dlužníka, dalším dluhem plynoucího z exekučního řízení, ale i celý systém. Pokud je dlužník nemajetný, a z téhož důvodu dojde k zastavení exekuce, náklady spojené s prací exekutora hradí dle § 87 exekučního řádu, oprávněný. Exekutor nesmí věřiteli odmítnout exekuci provést, ani ji zastavit a musí učinit všechny kroky k vymožení pohledávky, i přesto, že jeho práce je marná. Exekutorská komora ČR vidí řešení v zavedení povinných poplatků exekutorům za podání návrhu a úhradu nákladů za neúspěšné exekuce. Tím by věřitelé měli možnost lépe zvážit, zda podání exekuce je smysluplné. „Stát i věřitelé si musí uvědomit, že exekuce nejsou zadarmo“ (Fučíková, 2015b). Dalším opatřením se nabízí možnost zastavení řízení ze strany exekutora, pokud je mu známa dlouhodobá nemajetnost povinného.
5
Dle ekonomů, přichází stát v důsledku dluhů ročně až o sto milion korun, jelikož v případě oddlužení, je povinným odpuštěno sedmdesát procent celkového závazku. Jde o nesplacené půjčky velkých firem nebo také nesplacené sociální odvody za zaměstnance. Pokud se neplatí dluhy, nefunguje ekonomika. (Okamura, 2011)
1.2 Druhy exekuce Výkony rozhodnutí v České republice provádějí soudní exekutoři, což jsou soukromé fyzické osoby, které stát pověřil exekutorským úřadem nebo soudy samy, dle občanského soudního řádu, prostřednictvím soudního vykonavatele, který je zaměstnancem soudu. Přičemž exekutor při své exekutorské činnosti zaujímá postavení veřejného činitele dle zákona č. 120/2001 Sb., jeho výkon je tedy totožný s výkonem soudu a je třeba si uvědomit, že slouží především spravedlnosti. „Právníci, ať už jde o soudce, advokáta nebo exekutora, by měli mít v sobě zabudován základní kodex, to znamená vědomí, že slouží spravedlnosti“ (Hulík, 2014). Rozlišujeme dva druhy exekuce a to: Výkon rozhodnutí prováděný soudem (podle občanského soudního řádu) a exekuce prováděna soudním exekutorem (podle exekučního řádu a přiměřeně podle občanského soudního řádu). Jelikož exekuci mohou provádět též finanční a správní úřady, rozeznáváme exekuci správní a daňovou.
1.2.1 Exekuce prováděna soudním exekutorem Exekuci provádí soudní exekutor, kterého oprávněný označil v exekučním návrhu a byl pověřen provedením exekuce. Musí být zapsán v rejstříku zahájených exekucí, který je neveřejný a spravován Ministerstvem spravedlnosti. Vybraný soudní exekutor postoupí exekuční návrh exekučnímu soudu, kterým je okresní soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, trvalý pobyt. V případě právnické osoby, se za místně příslušný soud považuje soud, v jehož obvodu se nachází sídlo společnosti. Pokud jsou splněny zákonné předpoklady, soud daného soudního exekutora pověří provedením. Poté soudní exekutor zasílá povinnému do vlastních rukou vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu ke splnění povinnosti. 6
Pokud povinný splní nárok oprávněného včetně nákladů exekuce dobrovolně do třiceti dnů, exekuce tím zaniká. V opačném případě ji soudní exekutor provede. Může zvolit více způsobů, pro každý zvlášť vydá exekuční příkaz, ale přednost má vždy přikázání pohledávky z bankovního účtu. Končí vymožením pohledávky ve prospěch oprávněného a uhrazením nákladů, nebo ji lze zastavit, o čemž rozhoduje soudní exekutor na základě podaného návrhu, a pokud nevyhoví, je dále postoupeno exekučnímu soudu, který rozhodne.
1.2.2 Správní exekuce Právní úprava správní exekuce se nachází v zákoně č. 500/2004 Sb. správním řádu, v ustanovení § 103 a následujících. Tento kodex správního procesu vymezuje postup správních orgánů při provádění a nařizování exekuce. Ve správní exekuci vymáhá správní orgán nepeněžitou povinnost, kterou uložil ve správním řízení, a tato nebyla respektována. Ale také jakákoliv osoba, které bylo přiznáno právo správním rozhodnutím a svůj návrh na zahájení správní exekuce podala exekučnímu správnímu orgánu, kterým může být obecní úřad obce, krajský úřad a správní úřad. Jedná se zejména o nesplnění povinnosti něco udělat, zdržet se, nebo trpět. V případě povinnosti „zdržet se“ může správní orgán nařídit omezení či zakázat činnosti, která způsobuje znečišťování ovzduší v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny. Povinností něco „udělat“ či konat, znamená provést opatření k odstranění závadného stavu. Výkon správního rozhodnutí nebo-li správní exekuce, slouží k vynucení splnění povinnosti, jestliže tato povinnost není splněna dobrovolně, a to prostřednictvím exekuce na základě vykonatelného exekučního titulu vydaného správním orgánem. Tím se příslušný orgán staví do pozice oprávněného a zároveň se stává exekučním správním orgánem a sám rozhoduje z povinnosti úřední o zahájení vykonávacího řízení. Též rozhoduje o nákladech k tíži povinnému a v případě nedobrovolného plnění, jsou finanční prostředky exekučně vymáhány. Při nerespektování vydaného rozhodnutí je povinen nařídit exekuci z moci úřední, neboť obecně je povinností správních orgánů, chránit veřejný zájem a přijímat podněty k zahájení řízení. Oprávněným je osoba, které vyplývá právo vůči povinnému z vykonatelného rozhodnutí, kdy povinný má ve prospěch oprávněného něco konat, trpět nebo se zdržet.
7
Exekuční správní řád může provést exekuci následujícími způsoby: •
náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (uloženou povinnost může místo povinného splnit někdo jiný na náklady povinného)
•
přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění (uloženou povinnost nemůže za povinného splnit někdo jiný)
•
postupným ukládáním donucovacích pokut (maximálně do výše sto tisíc)
Přestože si obce mohou dluhy vymáhat samy ve správní exekuci, často se obrací na soudní exekutory, jelikož jsou nejúspěšnějším a zároveň nejlevnějším řešením. Bez ohledu na výsledek vymožení dluhu jsou totiž veškeré náklady spojené se správní exekucí (provoz kanceláře, poštovné, výpočetní technika), hrazeny z rozpočtu obce. Je-li však využita pomoc soudního exekutora, náklady a odměna se připíší k tíži dlužníka. Pouze v případě zastavení exekuce pro nemajetnost, hradí hotové výdaje exekutora správní orgán.
1.2.3 Daňová exekuce Vymáhajícím a oprávněným orgánem je finanční úřad, tedy správce daně a zároveň může podat návrh na provedení exekuce soudním exekutorem. Řídí se dle občanského soudního řádu a právní úprava je obsažena v daňovém řádu §175 – 232 zákona č. 280/2009 Sb. Výkaz nedoplatků, sestavený na základě údajů z daňové evidence, představuje vykonatelný exekuční titul či vykonatelné rozhodnutí, ukládající plnění. Daňový správce se zajišťuje vykonatelným zajišťovacím příkazem, což představuje složení určité částky v době, kdy ještě není stanovena konečná suma. Daňová exekuce je nástrojem správce daně a jedním ze způsobů, který slouží k vymáhání nedoplatků daní a pokut, udělených při daňovém řízení. Správce daně rozhodne o zahájení daňové exekuce vydáním daňového exekučního příkazu a s nedoplatkem se současně vymáhají i náklady exekuce. Je oprávněn postihnout mzdu či jiné příjmy dlužníka včetně bankovního účtu (exekuce administrativní), movité věci (exekuce mobiliární) i nemovitosti (exekuce imobiliární). Správce daně k vymožení peněžitých plnění nesmí použít exekuci prodejem podniku či postižením jiného majetkového práva. 8
Od 1. ledna 2014 v souvislosti s legislativními změnami, není možné u exekučního příkazu podat opravný prostředek dle § 178, odstavec 4, daňového řádu. Dlužník má pouze možnost podat námitku proti úkonu správce daně při placení daně, dle ustanovení § 159 daňového řádu. Věřitelem a vymáhajícím je finanční úřad, u něhož je dlužník se svou daňovou povinností evidován, a sám rozhoduje jaký typ k vymožení své pohledávky zvolí: •
vymožení pohledávky vlastními silami (řeší sám finanční úřad)
•
prostřednictvím soudního exekutora
•
uplatněním v insolvenčním řízení
•
přihlášením do veřejné dražby
Exekuční náklady, jak ukládá daňový řád, se připisují k tíži dlužníka a je povinen je uhradit. Zahrnují mimo jiné i náklady za nařízení daňové exekuce, za výkon prodeje a za hotové výdaje vzniklé při provádění exekuce dle § 183 daňového řádu. Právo na výběr a vymáhání daňového nedoplatku se promlčuje po šesti letech a začíná běžet po uplynutím kalendářního roku, ve kterém správce daně provedl poslední úkon směřující k vymožení daňového nedoplatku a tento se stal zároveň splatným. Podnikající osoba je daňovým subjektem a má vůči správci daně daňovou povinnost. Pokud nehradí měsíční odvody na sociální pojištění vzniká dluh vůči státu. Je nutné tuto situaci řešit návštěvou příslušného úřadu, jinak situace může skončit u soudního řízení. Je doporučeno uhradit dluh v plné výši, jinak hrozí daňová exekuce. Nabízí se řešení pomocí nebankovní půjčky, vzhledem k záznamům v registru. Další možností je též půjčka oproti movitému majetku, který lze dále používat. Také je umožněno zažádat o splátkový kalendář, o posečkání daně nebo o prominutí daňového nedoplatku. Tato řešení mnohdy zachrání podnikání i samotného podnikatele. Je nutné, uvědomit si příčinu vzniklé situace a z dlouhodobějšího hlediska, vytvářet při své podnikatelské činnosti finanční rezervy.
9
1.3 Legislativa a justice Obecný termín exekuce byl v roce 1963, při přijetí občanského soudního řádu, nahrazen novým názvem „výkon rozhodnutí“, který se zdál vhodnější. Ovšem v lidovém povědomí zůstal a česká legislativa se k obecnému termínu „exekuce“ vrátila. Z pohledu právního odvětví lze rozlišit exekuci civilněprávní (upravena občanským soudním řádem č. 99/1963 Sb.), trestněprávní (upravena trestním zákonem č. 141/1961 Sb.) a správně právní (upravena zákonem č. 500/2004 Sb. správní řád a zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). V souvislosti s činností soudu v civilním exekučním řízení byl vydán „Jednací řád pro okresní a krajské soudy“ v podobě vyhlášky č. 37/1992 Sb. osmá část s pěti oddíly. Pro Ministerstvo spravedlnosti byl vydán „Vnitřní a kancelářský řád“ jako instrukce č.j. 505/2001 – Org. ze dne 3.12.2001 Hlava druhá s devíti oddíly. Vyhláška č. 418/2001 Sb. ze dne 19. listopadu 2001 o postupech při exekučním výkonu. Vyhláška ze dne 5. září 2001, č. 331/2001 Sb. o centrální evidenci exekucí a č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Důležitým zákonem o soudních exekutorech a exekuční činnosti, který vstoupil v platnost v roce 2001, je zákon č. 120/2001 Sb., ze dne 28. února 2001, tzv. „Exekuční řád“. Tento zákon do právního řádu České republiky vnesl nový institut soukromých soudních exekutorů a jeho očekáváním bylo použití v praxi a akceptovatelnost ze strany veřejnosti. Subjektům byla dána možnost, domoci se snáze svých dluhů, než prostřednictvím soudního řízení, které je ve vymáhání pohledávek zdlouhavé, nepružné a neefektivní. V roce 2002 institut získal důvěru vstupem do „Mezinárodní unie soudních exekutorů“ sídlící v Paříži, která vznikla v roce 1952 z podnětu Francie a Belgie a sdružuje okolo 21 států Evropy, Ameriky a Afriky. Zastupuje příslušníky této profese na evropské úrovni a pomocí jejího využití se zvýšila efektivnost vymožení pohledávek o polovinu.
1.4 Organizace soudních exekutorů Důležitou roli v systému exekucí hrají exekutoři. Jsou pověřeni exekutorským úřadem, tedy oprávněním provádět exekuce a další činnosti dle exekučního řádu a uplatňují zákony a
10
předpisy v souladu s Ústavou České republiky. Jsou povinni dodržovat etický kodex, pravidla profesionální etiky a při své činnosti musí postupovat dle zákonných předpisů, tedy dle zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti a dle občanského soudního řádu. Dohled nad činností exekutorů a nad řízením činnosti exekutorského úřadu vykonává Exekutorská komora České republiky dle ustanovení § 7, odstavec 5, zákona č. 120/2001 Sb. exekuční řád, původně se sídlem v Brně, ale v souvislosti s novelizací exekučního řádu bylo sídlo přesunuto do Prahy. Vede, provozuje a spravuje centrální evidenci nařízených exekucí dle zákonného zmocnění, na základě vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 329/2008 Sb. o centrální evidenci exekucí ve znění pozdějších předpisů. Centrální evidence exekucí je dálkově přístupný veřejný seznam a umožňuje zjišťovat informace o konkrétních exekučních řízeních, záznam o subjektu, jméno exekutora, druh vymáhané povinnosti, datum zahájení exekuce a též informaci o pravomocném odložení či zastavení exekuce. Neobsahuje však záznamy o výkonech rozhodnutí vedených soudy, finančními orgány, orgány státní správy a zdravotními pojišťovnami. Údaje o exekuci jsou z centrální evidence vymazány patnáct dní poté, co dojde k vymožení pohledávky a exekuční řízení je zcela skončeno. Exekutorská komora České republiky zřídila v Praze, Brně a Plzni exekutorské poradny, a to zcela zdarma, které odpovídají na dotazy občanů, kteří si nemohou z finančních důvodů dovolit advokáta. Vydává časopis „Komorní listy“, který vychází čtyřikrát ročně a prezentuje odborné články a příspěvky zabývající se problematikou exekuční činnosti. Exekutorská komora ČR je garantem kvality exekucí a právních služeb poskytovaných soudními exekutory a její organizace je upravena v exekučním řádu. Orgánem exekutorské komory jsou: •
sněm
•
prezidium
•
prezident
•
revizní komise
•
zkušební komise
•
kárná komise 11
•
kontrolní komise
Při výkonu dohledu je oprávněna: •
provádět pravidelné kontroly exekutorských úřadů
•
nahlížet do spisů, listin a evidencí exekutora
•
požadovat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření exekutora k určité věci
•
požadovat ústní vysvětlení exekutora, je-li písemné vyjádření nedostačující
•
vstupovat do prostor exekutorského úřadu po předchozím oznámení
Prezidium Exekutorské komory ČR aktivně prosazuje společensky odpovědný přístup k dluhům a jejich vymáhání. Aby došlo ke zlepšení situace, komora upozornila zejména na problémy, které se v této souvislosti vyskytují z důvodu rychlého růstu exekucí a nabídla konkrétní návrhy řešení, které cílí na dlužníky, věřitele i samotné exekutory. Mimo jiné opatření v zavedení místní příslušnosti exekutorů, chráněného splátkového řízení vedeného soudním exekutorem, vznik chráněného konta pro dlužníky a také zpoplatnění exekučních návrhů pro věřitele. „Výsledkem je sada návrhů na opatření, které chceme jako prezidium dlouhodobě prosazovat s cílem pomoci nastavit takový systém vymáhání pohledávek, který bude fungovat efektivně, eticky a s ohledem na oprávněné zájmy všech zúčastněných“ (Fučíková, 2016c). V polovině ledna 2016 se v pražském hotelu Savoy konala konference o exekutorech na téma „Teritorialita soudních exekutorů“. Diskuse probíhala před více než sedmdesáti účastníky setkání, z důvodu záměru senátní novely exekučního řádu, zavést v České republice krajskou místní příslušnost exekutorů. Jde o určení místní příslušnosti pro výkon exekucí dle soudního obvodu a rovnoměrné pověřování exekucemi v kraji, v němž sídlí jejich exekuční úřad. K těmto systémovým změnám se rozdílně názorově postavili politici, odborníci a exekutoři. Zavedením teritoriality, by došlo ke zrušení volné soutěže exekutorů a pro věřitele, zrušení možnosti výběru exekutora odkudkoliv z České republiky, tedy rovnoměrné přidělování
12
exekucí dle místní příslušnosti. Na druhé straně se změna přiblíží více k ochraně dlužníka, neboť bude mít blíže k exekutorovi.
1.4.1 Členství a povinnost exekutora Členství v komoře je pro každého exekutora povinné. Je vázán ústavou, zákony, mezinárodními smlouvami a právními předpisy a pro jmenování musí splnit následující předpoklady: •
je občanem České republiky
•
bezúhonný
•
způsobilý k právním úkonům dle zákonných podmínek
•
získal vysokoškolské vzdělání studiem na vysoké škole v České republice v magisterském studijním oboru právo a právní věda a po absolvování exekutorské praxe v délce trvání tří let, složil exekutorskou zkoušku
•
důležitým kritériem je psychologický test, posuzovaný nezávislými odborníky, který je součástí výběrového řízení na soudního exekutora a je prováděn Exekutorskou komorou České republiky.
Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti č. 120/2001 Sb. nařizuje exekutorům respektovat ústavu a měl posílit šanci na spravedlivé vymožení dluhu. Stojí však za úvahu, zda praxe splnila očekávaný cíl, a spravedlivé je opravdu spravedlivé? Novela občanského soudního řádu a exekučního řádu účinná od 1. ledna 2013 zakotvuje povinnost soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, používat označení „soudní exekutor.“ Žádná jiná osoba není oprávněna takovéto označení, ani odvozené tvary slov používat, pod hrozbou trestu v podobě pokuty, až do výše dvě stě tisíc korun. A to zejména z důvodu zneužívání postavení soudního exekutora jako úřední osoby. Exekutor jako úřední osoba, má mnoho oprávnění, ale i povinností. Zneužití pravomoci úřední osoby je považováno za trestný čin a soud může uložit i trest odnětí svobody. Pokud
13
tedy exekutor překročí svou pravomoc nebo svou pravomoc vykonává způsobem, který odporuje zákonům, je možné podat trestní oznámení. V praxi se stává běžnou záležitostí zneužívání legislativy některými exekutory, zejména zneužívání jejich pravomocí a postavení s vidinou vysokého zisku. Svou funkci sice vykonávají v souladu se zákonem, ale mnohdy je jejich činnost nemorální. Pokud z dluhu jednoho tisíce dokáží udělat až čtyřicetkrát více, lze toto jednání považovat téměř za zločinné. Nehledě na sankční úroky převyšující sazbou běžné úvěrové produkty, které se přičítají po celou dobu trvání exekučního řízení. Mnoho dlužníků si myslí, že exekutorská činnost přináší vysoký výdělek. Ano, ale jen tehdy, pokud je povinný solventní a dluh uhradí včetně nákladů. V opačném případě, jeho vynaložená práce, čas a veškeré výdaje spojené s vymáháním pohledávky jsou marné. Soudní exekutoři by si především měli uvědomit, jak svou činností a přístupem ovlivňují život občanů naší země. A měli by v sobě najít trochu lidského faktoru a určitou dávku tolerance. Žádný zákon ani etická pravidla nemohou nahradit lidskou sebereflexi.
1.4.2 Činnost exekutora Na písemný dotaz exekutora je pošta povinna oznámit potřebné údaje, zejména o počtu zásilek a jejich odesílatelích, pojišťovny jsou povinny sdělit informaci o výplatách pojistných plnění a banky informace o všech účtech a cenných papírech. V případě dražby movitých a nemovitých věcí musí dodržovat přesné zákonné postupy, zejména zveřejňování na bezplatně přístupném Portálu dražeb. Vyvolávací cena u movitých věcí je stanovena jednou třetinou z úředního odhadu, u nemovitých věcí dvěma třetinami z určené ceny nemovitosti. Činnost soudních exekutorů nelze však zaměňovat s aktivitou vymahačů různých inkasních agentur a vymahačských firem, ačkoliv se o nabytí tohoto dojmu snaží ve svých výzvách a upozorněních, které zasílají dlužníkům, aby je zmátly. Tyto společnosti nemají pravomoci zakotvené v exekučním řádu, ani oporu zákona k postihu jakéhokoliv majetku dlužníka. Nepodléhají regulaci, kontrole ani dozoru žádného orgánu. Nemají pravomoc postihovat
14
mzdu ani účet, vstupovat do bytu či na pozemek, ani provádět soupis movitých věcí, nehledě na neexistující pravidla v účtování odměn. Další činností exekutora je právní pomoc, po vydání exekučního titulu, ve vztahu k povinnému nebo oprávněnému. Činnost exekutora není financována státem. Většina exekutorů je plátcem daně z přidané hodnoty, která je odváděna státu a přičítá se k nákladům exekuce, které představují mzdu nebo-li odměnu exekutora dle ustanovení § 87, odstavec 1, Exekučního řádu a je účtována k tíži dlužníka. Při vyčíslení nákladů se exekutor řídí vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. Výše nákladů (odměny) plyne též z výše vymáhané částky, konkrétně procentuální odměna z celkového dluhu, ovšem v tomto případě není pravidlem, že „čím vyšší částka, tím vyšší zisk“, neboť vysoké sumy jsou ve většině případech ukončeny pro nemajetnost. Proti názorům veřejnosti ohledně výši platů exekutorů se staví Exekutorská komora, která odkazuje na vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb. s tím, že není příliš „štědrá“ a převážná část vyčíslených nákladů náleží věřiteli (oprávněnému). Nehledě na výdaje spojené s provozem činnosti exekutora a kanceláře. V této souvislosti vede odborný dialog Ministerstvo spravedlnosti s Exekutorskou komorou o plánované novele exekučního řádu, mimo jiné o nákladech exekuce a odměnách soudních exekutorů, kdy jejich výše musí odpovídat skutečnému výkonu. „Navrhovanými úpravami usilujeme o vybudování férovějšího prostředí v oblasti exekucí tak, jak jsme to opakovaně slíbili občanům“ (Pelikán, 2016).
2 Analýza exekuce Co exekuce je a čemu se věnuje, bylo již popsáno v předešlé kapitole. V této části bude provedena analýza exekuce jako prostředku vedoucího k uspokojení pohledávek ve vztahu k podnikání. Počínaje důvodem vzniku dluhu vedoucímu k výkonu rozhodnutí. Celé exekuční řízení lze rozdělit do několika fází: 15
•
Exekuční titul
•
Exekuční návrh
•
Pověření exekutora provedením exekuce
•
Vydání exekučního příkazu
•
Provedení exekuce konkrétním způsobem
•
Splnění povinnosti z exekučního titulu a vypořádání nákladů exekuce
2.1 Předpoklad vzniku exekuce V první řadě musí vzniknout právní vztah mezi subjekty. Individuální akt, dohoda, právo, povinnost a následné dlouhodobé neplnění závazku ze strany dlužníka. Důsledkem tohoto chování je exekuce. Tedy nástroj, kterým se věřitel snaží domoci svého práva skrze justici. Jedná se o proces, jehož postup je upraven občanským soudním řádem č. 99/1963 Sb., který je procesním nástrojem, a soudy jeho prostřednictvím poskytují ochranu ohroženému právu a chráněným zájmům fyzických a právnických osob a státu. Upravuje pravomoc soudů, způsobilost účastníků řízení, procesní úkony a opatření. Soud, v občanském soudním řízení, zaujímá rozhodující postavení a jeho výsledkem je výkon rozhodnutí nebo-li exekuce. Podnikatelská činnost sebou přináší vznik pohledávek a s tím spojené právní prostředí, tedy i právní závazkové vztahy mezi dlužníkem a věřitelem. Jelikož stát nedovoluje vymáhání svých práv vůči dlužníkům vlastními donucovacími prostředky, vztahuje na sebe odpovědnost ochrany věřitelů. Především úroveň poskytování právní ochrany práv fyzických a právnických osob ze strany státu a kvalita právního vědomí dlužníků jsou důležitým předpokladem pro vymožení pohledávky, jež patří do skupiny činností vedoucích k jasnému výsledku. Ovšem i věřitelé jsou odpovědní za nedobytnost pohledávek výběrem svých obchodních partnerů.
16
V minulých deseti letech, docházelo k nesčetným úpadkům společností a bank, čímž se projevila bezmocnost státu v garanci právní ochrany věřitelů. Neschopnost státu zajistit ochranu oprávněných pohledávek věřitelů, motivovala k přijetí zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Předpokladem pro exekuci je splnění procesních podmínek, stanovených zákonem. •
podání návrhu
•
příslušnost soudu
•
pravomoc soudu
•
způsobilost být účastníkem řízení
•
procesní způsobilost
•
průkaz plné moci
•
překážka věci zahájené nebo rozsouzené
Pokud nejsou tyto podmínky splněny, exekuce je nepřípustná. Je tedy třeba odstranit nedostatky a jsou-li neodstranitelné, exekuce nesmí být zahájena. Oprávněný, před podáním návrhu na exekuci, může požádat exekutora o pomoc při zprostředkování splnění povinnosti povinným a ten vyzve povinného k dobrovolnému plnění, navrhne dohodu a upozorní na následky. Vykonatelným rozhodnutím, jímž byla věřiteli přiznána pohledávka za dlužníkem, vymáhání nekončí. Věřitel musí zvážit, jakým způsobem bude pokračovat a zhodnotit, zda finanční a majetkové poměry dlužníka naskýtají možnost alespoň částečného uspokojení pohledávky. Ne vždy je podání návrhu na exekuci nejvhodnějším řešením, zejména při vymáhání vyšší částky a vzhledem k nákladům exekučního řízení.
17
2.2 Příčina vzniku exekuce Samotné podnikání již při založení firmy vychází z práva. Podnikatel, byť jako osoba samostatně výdělečně činná či jako firma, má povinnost vůči finančnímu úřadu, sociální správě a zdravotní pojišťovně. Nebude-li plnit své závazky, jeho dluh se značně zvýší a povede k sankcím ze strany organizace, a poté až k zatížení výkonem rozhodnutí. Ze zákona není možné prominutí pojistného na veřejné zdravotní a sociální pojištění. Není-li plátce schopen z finančních důvodů uhradit pojistné, jeho dluh v placení pojistného je téměř čtyřměsíční a nyní se jeho finanční situace zlepšila, ale přesto nemá na zaplacení celého dluhu, je třeba sepsat s příslušnou pojišťovnou splátkový kalendář. Pokud tak neučiní, pojišťovna doručí v rámci správního řízení platebním výměrem dlužnou částku včetně penále. Řeší-li podnikatel svou situaci včas, může v rámci podstatných důvodů vzniku dluhu, požádat o prominutí či snížení stanoveného penále. Rozhodnutí je na samotné pojišťovně dle vlastních vnitřních předpisů, nikoli ze zákona. Jestliže dlužník nereaguje ani na základě pravomocného platebního výměru, pojišťovna se svého nároku domáhá soudní cestou. Většina subjektů toto řeší prostřednictvím Exekutorských úřadů a náklady opět hradí dlužník. Exekutor pak může vést exekuci na podíl ve firmách, společnostech i družstvech. Dlužná jistina je pak mnohdy nižší než náklady exekutora, soudní poplatky či penále. Každý podnikatel by si měl uvědomit s jakými riziky vstupuje do podnikání, s kým bude obchodovat, s jakými partnery spolupracovat a dbát na prevenci týkající se nedobytných pohledávek. Dlouhodobé pohledávky mají vliv na likviditu věřitele, tím se dostává do existenčních potíží a mnohdy končí bankrotem. Je ekonomické, přiměřeně investovat do ochrany pohledávek, než redukovat zisk. Nedostatečná likvidita nutí podnikatele k investicím z cizích zdrojů. Banky si účtují úroky a to se odráží ve výsledku firmy. Kvůli špatné platební morálce zákazníků, zvyšuje podnikatel riziko nedobytných pohledávek, což vede ke ztrátám. K rychlé komunikaci s odběrateli ohledně pohledávek po splatnosti, je možno obrátit se na specializované inkasní agentury. Používají osvědčené postupy při komunikaci s dlužníky, provádí administrativní práci a hlídají termíny. Inkasní kanceláře připraví podklady a
18
formuláře pro soud, případně zajistí pojištění pohledávek. Znají postupy, mají zájem inkasovat a hájí zájmy firmy. Takto fungující efekt třetí strany má na dlužníka mnohdy větší vliv než věřitel. Platit a přiznat se ke svým dluhům je samozřejmě morální, ovšem důvod těchto dluhů nikdo neřeší. Dlužník, ať v podobě fyzické osoby či podnikatele, se mnohdy dostává do problémů ne vlastní vinnou, přesto je zodpovědný za své dluhy a musí této situaci čelit a především ji předcházet. Z pozice věřitele, je třeba zaměřit se na vhodnější výběr partnerů, s kterými jsou podepisovány smlouvy o vzájemné spolupráci, a též ověření platební schopnosti u nových odběratelů, neboť u firem a fyzických osob podnikatelů, situace v podobě platební neschopnosti, vede k zániku, konkursu, prodeji podniku a v neposlední řadě k ukončení činnosti. I když má dlužník zájem svou situaci řešit, nemá dostatek finančních prostředků na úhradu nákladů spojených s právní pomocí. Nabízí se několik rad: •
Nejúčinnější ochrana před exekucí či exekutorem znamená plnění svých splatných závazků řádně a včas a především hlídání jejich splatnosti. A pokud se nedaří pohledávku plnit, rozhodně je třeba být v kontaktu s věřitelem a dohodnout splátkový kalendář.
•
Je vhodné vést si podrobnou evidenci o všech svých závazcích a platbách, zejména smlouvy, doklady o provedených transakcích a komunikaci s věřiteli, minimálně po dobu pěti let po uhrazení závazku, k případnému doložení u soudu.
•
Vždy je nutné, při každém uzavírání smlouvy či jiného závazku, uvádět své aktuální trvalé bydliště či sídlo firmy a případnou změnu oznámit druhé straně, soudům i státním orgánům, nejlépe dopisem s oznámením o doručení. Mnohé předvolání k soudnímu jednání nebo rozhodnutí exekutora jsou doručovány s fikcí, tedy, že zásilka je považována za doručenou, i když se o ní dlužník nedozví.
•
Pokud se stane, že věřitel podá žalobu k soudu, je nutné, se soudem komunikovat. Doporučením je návštěva advokáta, který ví, jakým způsobem reagovat a hájit práva před soudem, tím předejít exekuci a návštěvě exekutora.
19
Do postavení dlužníka se lidé dostávají z různých příčin, je však důležité vědět, jak se exekuci bránit a jak jí předcházet. Existuje celá řada důvodů zapřičiňujících situaci, kterou mnoho jedinců nedokáže řešit. Jedním z faktorů je zvyšující se životní úroveň obyvatel, jejich špatný odhad finančních možností vedoucí k zadluženosti a končící exekucí. Vzhledem k vysoké zadluženosti občanů České republiky se lze domnívat, že problém je především systémový a exekuce je posledním článkem v řetězci příčin zadlužení. Příčina dluhů, také pramení v mnoha případech z neschopnosti soudů, rozhodovat dle zdravého rozumu. „Bereš-li jen nejnutnější věci na úvěr a zůstáváš za přepychové nákupy dlužen, můžeš vystačit s málem.“ (Johann Nepomuk Nestroye, citát)
2.3 Exekuční titul Materiální podmínkou pro exekuci je listina, nebo-li dokument, vydaná oprávněným orgánem, v níž se ukládá povinnost něco plnit a na základě které může být zahájena exekuce. Touto listinou, je exekuční titul, může mít pokaždé jiný název, ale vždy musí být vykonatelný a pravomocný a zároveň obsahovat určité náležitosti, jak povahy materiální tak i formální. Formální náležitosti jsou uvedeny v § 161, § 162, § 171 občanského soudního řádu v rámci řízení nalézacího. Jde o určení, kdy a za jakých podmínek, nastává vykonatelnost exekučního titulu. Formální náležitosti zkoumá soud a vykonatelnost musí být potvrzena doložkou o vykonatelnosti rozhodnutí. Z materiálního hlediska musí být v každém vykonatelném rozhodnutí přesným způsobem určeny práva a povinnosti povinného a oprávněného, plnění a lhůta k plnění. Pokud rozhodnutí tyto náležitosti nemá, není vykonatelným, ani podkladem pro exekuci. Pokud v exekučním titulu není uvedena lhůta ke splnění povinnosti, je třeba splnit povinnost do tří dnů od právní moci rozhodnutí. V § 251 a v § 274 občanského soudního řádu jsou vymezena rozhodnutí, která
tvoří
exekuční titul. Rozeznáváme tituly tuzemské a
cizozemské.
20
Tuzemskými tituly jsou vykonatelná rozhodnutí v občanském soudním řízení (rozsudky, usnesení, platební rozkazy), vykonatelná rozhodnutí soudů, orgánů činných v trestním řízení přiznávající právo a postihující majetek, vykonatelná rozhodnutí státních notářství, poplatků a nedoplatků na daních, sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění. Cizozemskými tituly jsou rozhodnutí orgánů cizího státu, týkající se práv rodinných, majetkových a osobních. Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě, jejichž předpokladem je uznání českými soudy. V rámci Evropské unie s volnými trhy a mobilitou pracovních sil je třeba intenzivní spolupráce a pro tyto účely slouží „Evropský exekuční titul“.
2.3.1 Evropský exekuční titul Jde o zvláštní druh exekučního titulu vzájemně uznávaným státy Evropské unie. Jeho prostřednictvím lze žádat o výkon rozhodnutí v jiném členském státě, bez dalšího probíhajícího řízení. Jedná se prakticky o zvláštní druh potvrzení o vydaném exekučním titulu, kdy dle národního práva splňuje požadavky a může být vykonán i v jiném členském státě. Ovšem vztahuje se pouze na určité případy, zejména musí jít o nesporný nárok, občanský nebo obchodní peněžní, na konkrétní splatnou částku. Evropský exekuční titul neřeší otázku postižitelnosti, je to záležitostí úpravy státu, ve kterém bude probíhat řízení. Jeho funkce spočívá ve zjednodušení procesu a možnosti požádat o exekuci dle národního práva a cílem tohoto titulu je postihnout majetek v jiném členském státě. Exekučním titulem jsou dle zákona také rozhodčí nálezy, jako i jiná soudní rozhodnutí, na základě kterých může být zahájena exekuce.
2.3.2 Rozhodčí nález Jedná se o písemné rozhodnutí rozhodce, nikoliv soudu, má podobu rozsudku a přikazuje zaplatit bance či úvěrové společnosti dlužnou částku včetně úroků a nákladů rozhodčího řízení. Není-li v uvedené lhůtě částka uhrazena, obrací se společnost s návrhem na exekuční soud, který pověří soudního exekutora provedením exekuce na základě předloženého rozhodčího nálezu. Proti rozhodčímu nálezu nelze podat odvolání. 21
Rozhodčí řízení je výhodným řešením pro úvěrové společnosti, jelikož se při řešení sporů se svými klienty, nemusí obracet na soud, ale mají možnost přímo kontaktovat soukromého rozhodce. Rozhodčí doložka byla ustanovena v obchodních podmínkách nebo ve smlouvě, kterou podepisují obě smluvní strany. Od
prvního dubna roku 2012 došlo ze zákona
k opatření proti podvodným podnikatelům a rozhodčí doložka ve spotřebitelských sporech musí být podepsána na samostatném dokumentu, nikoliv součástí smlouvy či smluvních podmínek, v opačném případě pozbývá platnosti. Řešení formou rozhodčího nálezu je rychlejší a nezatěžuje soud. Ovšem pro druhou smluvní stranu, dlužníka, nemusí být vždy výhodné. Úroky a smluvní pokuty vyskytující se ve smlouvách mnohdy hraničí se zákonem a rozhodce při vydání rozhodčího nálezu tuto skutečnost nijak neřeší, ovšem soud lépe hájí zájmy dlužníka a výši pokut by rozporoval.
2.3.3 Exekutorský zápis Jedná se o veřejnou litinu s přímou vykonatelností, jejímž obsahem je dohoda mezi dlužníkem a věřitelem, mohou jimi být jak fyzická osoba, tak i právnická, kde se dlužník zaváže splnit dluh a v případě nesplnění své povinnosti, souhlasí s provedením exekuce. Exekutorský zápis je možno sepsat pouze za účasti exekutora, stvrzením razítka a jeho podpisem. Má charakter exekučního titulu a pokud povinný nesplní řádně svůj závazek, oprávněný má právo podat návrh na zahájení exekučního řízení. Pro věřitele je exekutorský zápis rychlejším řešením při nesplnění povinnosti dlužníka, neboť již není potřeba absolvovat soudní řízení, které je časově i finančně nákladné. Přesný obsah exekutorského zápisu je uveden v Zákoně č. 120/2001 Sb. Lze rozlišit dva typy exekutorských zápisů, kdy v prvním jde o uzavření dohody mezi dlužníkem a věřitelem, týkající se peněžitého dluhu, kdy dojde k prohlášení o existenci dluhu a jeho výši. Druhý typ se týká stavu věci, jde o stav nemovitostí, bytů, nebytových prostor a osvědčení skutkových dějů, což je stav movité či nemovité věci, například automobily, stroje, výrobní linky, pozemky, ale také osvědčení o splnění dluhu. Od 1. ledna 2013 na základě novelizace Exekučního řádu a Občanského soudního řádu, je možné prostřednictvím exekutora sepsat pouze druhý typ exekutorského zápisu a první zůstává alternativou pro notářský zápis prostřednictvím notáře. 22
Existují tři možnosti notářského zápisu a to: •
jednostranné uznání dluhu dle § 71a, odstavec 1, (dlužník se zavazuje splnit peněžitý dluh ze zakládajícího právního vztahu)
•
uznání dluhu dle § 71a, odstavec 2, notářského řádu (dlužník uznává závazek z existujícího právního vztahu)
•
dohoda mezi oprávněným a povinným dle § 71b, odstavec 1, notářského řádu (zápis o dohodě, kde jeden účastník se zavazuje splnit pohledávku druhého účastníka).
2.3.4 Vykonatelnost exekučního titulu Vykonatelnost lze definovat jako vlastnost rozhodnutí, které spočívá v jeho vynutitelnosti státní mocí, pokud nebude dobrovolně splněno. Pojí se s právem určitého plnění a v případě, že nedojde k plnění, dochází k vymožení formou exekuce. Způsob, jakým může být exekuce provedena je uveden v zákoně. V případě civilněprávní exekuce tento způsob upravuje občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších novel. Aby rozhodnutí mohlo být vykonáno soudní exekucí, je nutná vykonatelnost exekučního titulu, kterou zkoumá soud. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené, ukládá povinnému povinnosti, které lze skutečně vykonat, tedy zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce. Zároveň musí být splněny podmínky vykonatelnosti formální a materiální. Formálnost spočívá ve splnění všech zákonných podmínek, tedy vydané konkrétní rozhodnutí obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti (datum, výrok, záhlaví) a zároveň je opatřeno doložkou o vykonatelnosti, která osvědčuje datum nabytí právní moci a vykonatelnost, jež vyznačí orgán, který rozhodnutí vydal. Splnění předpokladu formální vykonatelnosti lze posuzovat ke dni, kdy návrh na zahájení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu. Materiální vykonatelnost se týká reálného vymožení. Jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Důvodem je, aby vykonávací orgán věděl, co má být 23
vynuceno a nemusel tuto skutečnost zjišťovat v průběhu vykonávacího řízení. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a, odstavec 1 Občanského soudního řádu, nebo jsou-li údaje v něm uvedené nepřesně, či neurčitě a není-li možné náležitosti doplnit, nahradit ani dovodit, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro zahájení exekuce. Nabytí vykonatelnosti exekučního titulu musí být již v době zahájení exekučního řízení. Návrh lze tedy podat až poté, kdy se titul stane vykonatelným.
2.4 Exekuční návrh Samotné exekuční řízení (exekuční návrh) se zahajuje na návrh, který podává oprávněný přímo exekutorovi, nebo příslušnému exekučnímu soudu s určením exekutora, kterého chce pověřit provedením exekuce. Musí obsahovat náležitosti dle § 38, zákon č. 120/2001 Sb. Je povinen uvést jméno exekutora, dle seznamu exekutorů, s uvedením jeho sídla, dále oprávněného i povinného a přesné označení povinnosti, která má být exekučním řízením vymožena, případně jakým způsob provedena. Podepsat jej může pouze osoba označena za oprávněnou. K návrhu je nutné předložit originál nebo ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti. Exekutor předloží návrh soudu a požádá o udělení pověření k provedení exekuce. Ačkoliv má soudní exekutor v rámci svých zákonných oprávnění mnoho možností jak zjistit majetek povinného, je doporučeno uvést existenci mzdy nebo jiného příjmu, označení plátce mzdy nebo peněžní ústav a číslo účtu, z kterého bude uhrazena pohledávka, pokud je tato skutečnost oprávněnému známa, jelikož exekutor tak může učinit, až po vydání pověření o provedení exekuce. Lze uvést též existenci nemovitostí či movitých věcí povinného, z něhož se oprávněný domáhá uspokojení. Má-li totiž věřitel informaci, že dlužník žádný exekuovatelný majetek nemá, vyhne se tak možným nákladům, ztrátě času a případnému zklamání z exekuce, která nemusí být v tomto případě úspěšná. Exekuční soud po majetku nepátrá ani neurčuje způsob provedení exekuce. Jeho povinností je prozkoumat zda jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, bezchybnost návrhu, oprávněnost věřitele a vhodnost rozsahu exekuce, aby povinný nebyl poškozen. Z tohoto důvodu zákon umožňuje zastavení exekuce z důvodu neúčelnosti. Pokud 24
shledá, že nejsou zákonem stanovené předpoklady splněny, udělí exekutorovi pokyn k zamítnutí exekučního návrhu či zastavení exekučního řízení. Zákon též zakazuje, aby exekuce ohrozila velkou měrou životní úroveň povinného. Proto stanoví, co je z majetku vyloučeno. Porušení zásady ochrany povinného je důvodem k zastavení exekuce. Novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. § 2915 a § 2916 a zákonem o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb., je upraveno společné ručení, tedy pokud je ve vztahu více společníků, každý se podílí rovným dílem a věřitel má právo svůj závazek požadovat po kterémkoliv z nich.
2.5 Pověření provedením exekuce Po doručení exekučního návrhu soudu, následuje do patnácti dnů vydání pověření exekutora vedením samotné exekuce. Ten je oprávněn vydat exekuční příkaz, ihned po zapsání exekuce do rejstříku zahájených exekucí, z něhož vyplývá, jakým způsobem bude exekuce provedena a který majetek bude postižen. Po vydání rozhodnutí o pověření provedením exekuce následuje dílčí řízení, týká se prováděných úkonů plátcem mzdy, peněžním ústavem či vykonavatelem, za účelem postižení majetku. Takto do exekuce vstupují třetí osoby. V případě exekuce srážkou ze mzdy je to plátce mzdy a v případě exekuce přikázáním pohledávky z účtu peněžní ústav. Vyrozumění o zahájení exekuce je doručeno účastníkům. Povinnému je zasláno včetně návrhu na provedení exekuce. Proti tomuto usnesení je přípustné odvolání, podané ve stanovené lhůtě a adresované dle zákonem určenému orgánu, exekučnímu soudu.
2.6 Způsoby provedení exekuce Zákonem jsou stanoveny způsoby, kterými lze přistoupit k provedení exekuce a to současně nebo postupně. Způsob určuje exekutor. Ukládá zaplacení peněžité částky (srážkou ze mzdy, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku) nebo uložení povinnosti (vyklizením, odebráním věci, provedením prací a výkonů). 25
2.6.1 Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů Tento způsob exekuce spočívá v postižení výplaty mzdy povinného a lze k němu přistoupit v případě, že příjemcem mzdy je fyzická osoba. Zaměstnavatel je oprávněn provést srážky ze mzdy pracovníka bez souhlasu zaměstnance na základě doručeného exekučního příkazu. V důsledku zatížení mzdy však nesmí dojít k ohrožení existence povinného a jeho rodiny. Nelze postihnout celou mzdu, ale pouze její část. Povinný má právo na výplatu mzdy, tedy nezabavitelné částky, která slouží k zajištění jeho základních životních potřeb a je upravena občanských soudním řádem i nařízením vlády o nezabavitelných částkách. Tvoří ji dvě části, životní minimum jednotlivce a náklady na bydlení. „Při splnění valorizační podmínky má vláda možnost nikoliv povinnost životní a existenční minimum zvýšit, na základě posouzení řady zejména ekonomických a sociálních souvislostí“ (Sulek, 2016). Mzdou se rozumí, pro potřeby exekuce, odměna za práci dle zákona č. 1/1992 Sb., náhrada mzdy při překážkách v práci, odměna dle dohody o pracovní činnosti, odměna členů družstva, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek, stipendium, hmotné zabezpečení a důchod. Srážky se provádějí z čisté mzdy, tedy po odečtení daně z příjmu a pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Dle § 278 občanského soudního řádu nesmí být z čisté mzdy sražena základní částka, tedy nezabavitelná částka připadající na osobu povinného (zaměstnance s exekučními srážkami) a částka ve výši jedné čtvrtiny z hodnoty nezabavitelné částky na osobu povinného, a to na každou osobu, které je dlužník povinen poskytovat výživné. Plátce mzdy provádí srážky ze mzdy od okamžiku doručení exekučního příkazu a výplatu musí provést počínaje dnem nabytí právní moci. Dojde-li ke změně plátce mzdy, povinností nového zaměstnavatele je, vyžádat si potvrzení vystavené minulým zaměstnavatelem o srážkách ze mzdy a zjistí-li, že byl vydán exekuční příkaz přikázáním pohledávky srážkami ze mzdy, oznámí tuto skutečnost soudnímu exekutorovi, který o tomto způsobu provedení exekuce rozhodl. Nový zaměstnavatel je tak povinen pokračovat v provádění srážek ze mzdy. U fyzických osob podnikatelů, kterým plyne příjem ze samostatné výdělečné činnosti, nelze uplatnit postižení příjmů formou srážek ze mzdy. V občanském soudním řádu je veden seznam postižitelných příjmů, ovšem nikde neuvádí výnos ze samostatné výdělečné činnosti. Jelikož v tomto případě jde o provizi z výsledku spolupráce, soudní exekutor musí přistoupit k exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky. Tím uloží společnosti, která vyplácí provize,
26
aby neprovedla výplatu podnikateli, ale na určený účet. Jelikož nejde o zaměstnance, nelze provést srážku ze mzdy, ale použije se zvláštní ustanovení § 318 občanského soudního řádu, dle kterého lze podnikateli postihnout příjem dvěma pětinami pohledávky.
2.6.2 Exekuce přikázáním pohledávky V případě exekuce přikázáním pohledávky zákon označuje třetí osobu za dlužníka povinného. Taxativně jsou uvedeny pohledávky v § 317 až § 319, občanského soudního řádu, které nepodléhají exekuci přikázáním pohledávky např. pojistná částka vyplacená pojišťovnou na opravu budovy, dávky sociální péče, dávky státní sociální podpory (dle zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře) nebo prostředky, které jsou určeny pro výplatu mezd zaměstnancům povinného, splatných ve výplatním termínu, který následuje po dni, kdy peněžní ústav obdržel exekuční příkaz. Tyto prostředky mohou být peněžním ústavem vyplaceny v případě, že povinný předloží písemné prohlášení s úředně ověřeným podpisem, kde uvede účel platby, částku a jména zaměstnanců s výší mzdy, která jim náleží za vykonanou práci. Mzdy určené k výplatě v dalších termínech, již nelze uhradit. Pohledávky podnikajících fyzických osob, které vznikly při podnikatelské činnosti, podléhají exekuci jen dvěma pětinami. Je-li exekuce navržena pro přednostní pohledávku dle § 279 odstavec 2 občanského soudního řádu (výživné, daně, pojistné na sociální zabezpečení, dávky nemocenského pojištění), podléhají třemi pětinami. Na pohledávku, která se stane splatnou až v budoucnu, je proveden zákaz výplaty ve prospěch povinného. Dle § 63 exekučního řádu lze exekucí postihnout podíl povinného jako společníka ve společnosti nebo členský podíl jako člena v družstvu. Je-li vydán exekuční titul, oprávněný podá návrh na zahájení exekuce, soud vydá usnesení a exekutor následně vydá příkaz k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti. Vydáním exekučního příkazu dochází ze zákona k zániku účasti povinného v korporaci, ale zároveň vzniká právo na vypořádací podíl ze strany společnosti dle § 150, odstavec 1, Obchodního zákoníku. Na základě ustanovení § 320a, odstavec 1, Občanského soudního řádu, postihne výkon rozhodnutí pohledávku z práva na tento vypořádací podíl.
27
Bude-li tento objekt nemajetný a exekucí se nepodaří dosáhnout kladné hodnoty ani pokrýt náklady, bude vydáno usnesení o zastavení exekuce a povinnému se obnoví účast ve společnosti. V případě, že společnost bude solventní a povinný pohledávku dobrovolně uhradí bez vynucení povinnosti, exekuce je tímto považována za provedenou. Z tohoto důvodu nelze vydat usnesení o zastavení exekuce, na základě kterého by mohla být obnovena účast povinného ve společnosti, jak stanoví § 206, odstavec 3, Zákona o obchodních korporacích.
2.6.3 Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí Jedná se o další způsob uspokojení peněžité pohledávky, kdy dojde k prodeji movité či nemovité věci ve vlastnictví povinného a z výtěžku bude uspokojena pohledávka oprávněného. Nemovitými věcmi jsou dle občanského zákoníku pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, příslušenství (trvale užívány s hlavní věcí), části staveb a byty. Ostatní věci jsou movité. Občanský soudní řád vymezuje věci, které nemohou být postiženy způsobem exekuce , neboť jejich prodej byl zakázán. Dále ty věci, které povinný potřebuje k uspokojení hmotných potřeb a k plnění pracovních úkolů. Exekutor pověřený výkonem rozhodnutí, je oprávněn provést prohlídku míst, kde má povinný svůj majetek a učinit soupis věcí, které mohou být prodány a postačí k uspokojení pohledávky. Na základě znaleckého posudku je určena cena sepsaných věcí, pokud není stanovena úředně. Předměty jsou nabídnuty institucím ke koupi za odhadní cenu a jestliže do třiceti dnů neodpoví, věci se prodají v dražbě. Výtěžek z prodeje je vyplacen oprávněnému. U movitých věcí, ke kterým vázne zástavní právo ve prospěch věřitele, je výtěžek z prodeje vyplacen nejprve tomuto věřiteli. Výhodou dražebního jednání je získání nejvyššího možného výnosu a v případě zajištěného majetku jde o nejefektivnější způsob zajištění. Dražebním titulem je: •
vykonatelné rozhodnutí soudu
28
•
vykonatelný rozhodčí nález
•
vykonatelný notářský zápis
V zákoně č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách jsou upraveny dva typy dražeb, nedobrovolná a dobrovolná. Dražba dobrovolná je prováděna na návrh vlastníka věci, tedy osobou, která je oprávněna s předmětem hospodařit. Dražba nedobrovolná se provádí proti vůli vlastníka věci, vede k uspokojení zástavních věřitelů, správců daně, zdravotních pojišťoven a předmětem je věc ve vlastnictví podle zvláštních právních předpisů, není spojena s osobou a je převoditelná, např. podíl v družstvu.
2.6.4 Exekuce postižením podniku Podnik je objekt obchodně právních vztahů a jak vyplývá z § 501 nového občanského zákoníku „hromadná věc“. Můžeme si jej představit jako soubor věcí, které náleží jedné osobě, nesou společné označení a jsou považovány za jeden předmět. Nový občanský zákoník, konkrétně § 502, nahradil dříve používaný výraz „Podnik“ za „Obchodní závod“. Je označován jako organizovaný soubor jmění, vytvořený podnikatelem a sloužící k provozování jeho činnosti. Tedy vše, co slouží k provozu. Celek, určený k podnikání za účelem dosažení zisku. Pro výkon rozhodnutí a zejména jako podklad pro určení ceny podniku, je třeba rozlišit tři složky podniku a to hmotnou, nehmotnou a osobní. Hmotná složka představuje materiál, stroje a budovy. Nehmotnou složku tvoří práva a jiné majetkové hodnoty, jedná se zvláště o polohu podniku, klientelu, prodejnost výrobků, pohledávky a závazky. Osobní složkou je především úroveň a kvalifikace řídících pracovníků a zkušenosti zaměstnanců podnikatele, kteří se podílejí na podnikání. Na základě výkonu rozhodnutí lze postihnout všechny uvedené složky, neboť je podnik postižen jako celek, tedy vše co tvoří obchodní majetek. V případě, že dojde k vydražení, všechny tyto složky přebírá vydražitel.
29
Exekuce postižením podniku je způsob zakotvený v novele občanského soudního řádu, zákon č. 30/2000 Sb. prodej podniku. K provedení exekuce prodejem podniku nebo jeho části, může exekutor přistoupit pouze tehdy, je-li podnik majetkem povinného. Vztahuje se na věci, práva a majetkové hodnoty, které jsou spojeny s provozem podniku. Důležitou podmínkou pro vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem (postižením podniku) je věcná a místní příslušnost. Za místní příslušnost se považuje místo, kde se podnik povinného, právnické osoby nachází, je sídlem společnosti a je zapsáno v obchodním rejstříku. Jde-li o fyzickou osobu podnikatele, takovým místem je místo podnikání. Exekutor ustanoví v exekučním příkazu správce podniku, tj. osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, s potřebnými předpoklady k výkonu správy a odpovědnou za škodu způsobenou porušením povinností. Po právní moci usnesení, nařídí správci sepsání majetku a je-li stanovena cena, nařídí dražební jednání formou vydání dražební vyhlášky. Výrok, nebo-li dražební vyhláška k prodeji podniku, která je rozhodnutím soudního exekutora a obsahem jsou skutečnosti ohledně času, místa, ceny a označení předmětu dražby, je doručována povinnému, osobám, které mají právo k podniku a dalším subjektům (finančnímu, obecnímu, katastrálnímu úřadu) v jehož obvodu se podnik nachází. Je zveřejněna na úřední desce exekutora, na portálu dražeb, případně prostřednictvím obecního úřadu. Dražební jednání je řízené soudním exekutorem, dražitelé činí podání, nejvyššímu podání je udělen příklep. Vydražitel má oprávnění převzít podnik následující den, po vydání usnesení o příklepu a doplacení nejvyššího podání, nejdříve však k uplynutí lhůty k podání předražku (15 dnů od zveřejnění usnesení o příklepu
na úřední desce). Následně je sepsán zápis
o převzetí, podnik je předán a soudní exekutor vyrozumí příslušný katastrální úřad. Vydražený podnik se stává majetkem vydražitele, nabylo-li usnesení právní moci a bylo zaplaceno nejvyšší podání. Náklady exekuce, které vznikly exekutorovi v souvislosti s provedením exekuce prodejem podniku, se uspokojí jako pohledávky nákladů řízení dle § 338ze, odstavec 1, písmeno a) občanského soudního řádu a částky přiznané věřitelům jsou vyplaceny dle pravomocných rozvrhových usnesení.
30
Díky novele občanského soudního řádu a § 320b je možné, aby byl podnik spravován soudem, namísto prodeje v dražbě. A to, na základě zprávy správce o ceně nebo dle jiných rozhodných hledisek a po vyjádření oprávněného a povinného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí správou podniku.
2.7 Skončení exekuce Exekuce je skončena v případě uspokojení oprávněného, což je nejžádanější způsob a znamená splnění povinnosti z exekučního titulu, tedy účel byl dosažen. Po skončení exekuce zašle exekutor všem subjektům a osobám, které vedly záznam o probíhající exekuci, oznámení o skončení exekuce. Povinného informuje vyúčtováním o výši nákladů exekučního řízení, kde je vyčíslena odměna exekutora, náhrada hotových výdajů a daň z přidané hodnoty. Námitky ze strany povinného proti příkazu k úhradě, lze podat ve lhůtě osmy dnů k rukám soudního exekutora. Zastavení exekuce usnesením předsedy senátu pro nepřípustnost, je další možný způsob, kdy může dojít ke skončení exekuce. Ke skončení může dojít v případě, pokud se jedná o bezvýslednou exekuci, která nevede k uspokojení oprávněného. Tedy výtěžek nestačí ani k pokrytí nákladů exekuce a povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu nebo její výše je nízká a není možno provádět srážky. Stejně tak končí po deseti letech usnesením exekutora o nemajetnosti povinného. Exekuce přikázáním pohledávky z účtu zaniká v případě, kdy na účtu není dostatek finančních prostředků a dojde k uplynutí šestiměsíční lhůty od doručení vyrozumění o nabytí právní moci. V případě zastavení výkonu rozhodnutí, soud rozhodne o úhradě nákladů, vzniklých v průběhu exekučního řízení, dle ustanovení § 271 občanského soudního řádu, dle toho z jakého důvodu k zastavení došlo. Častým jevem v praxi exekutorů bývá zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti a nulové aktivity dlužníka právnické osoby. Jejich statutárními orgány, společníky a jednateli jsou fyzické osoby, které zakládají nové obchodní společnosti připomínající firmu předchozí,
31
opětovně se obsazují do funkce statutárních orgánů., a výsledkem jsou nezaplacené faktury, dlouhá soudní řízení a konečným zjištěním exekutora je nemajetnost. I když věřitelé mají možnost zjistit o subjektu údaje uvedené ve veřejných listinách či obchodních rejstřících, tato data jsou mnohdy zastaralá a nevypovídají o skutečném ekonomickém stavu společnosti, tedy o schopnosti dostát svých smluvních závazků.
3 Vztah exekuce k jiným způsobům výkonu rozhodnutí Věřitel měl možnost před 1. lednem 2013, než vstoupila v platnost novela Občanského soudního řádu a Exekučního řádu, rozhodnout se o způsobu vymáhání pohledávky, zda soudním výkonem rozhodnutí či exekucí. Nyní lze aplikovat jen jeden způsob, jelikož je dán taxativní okruh situací. Rozhodne-li se k exekučnímu řízení či výkonu rozhodnutí, musí disponovat exekučním titulem. Jejich okruh je vyjmenován v § 40 exekučního řádu, nejčastěji jsou to: •
vykonatelné rozhodnutí soudu
•
platební výměr
•
rozhodčí nález
Na základě exekučního titulu má věřitel možnost vymáhat svoji pohledávku v následujících deseti letech, počínaje od data vykonatelnosti rozhodnutí. Jelikož věřitelé často vymáhání odkládají a tím narůstají úroky, byl v květnu 2013 pro věřitele a dlužníky, vynesen rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012: „Uplyne-li od právní moci rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu, jimž úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, byly přiznány, doba tří let, promlčí se v tomto případě celý nárok na úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, která se jako nárok promlčují a jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí.“
32
V tuzemsku fungují dva způsoby nuceného výkonu rozhodnutí takzvaná „dvojkolejnost“ a to „Výkon rozhodnutí soudem“ a „Výkon rozhodnutí prostřednictvím exekutora“. Existuje několik rozdílů, kterými se liší.
3.1 Soudní výkon rozhodnutí Návrh na výkon rozhodnutí je úkonem dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Soud výkon rozhodnutí nařizuje usnesením a provádí jej v omezeném rozsahu za pomoci svých soudních vykonavatelů. Týká se věcí, které jsou pouze v režimu soudů a taxativně vyjmenované v § 251 odst. 2: •
výchova nezletilých
•
návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady
•
vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným
•
výkon rozhodnutí orgánů Evropských společenství
•
jde-li o cizí rozhodnutí
•
nejde-li o exekuční titul, který lez vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu
Návrh na výkon se podává u obecního soudu povinného a je určen zákonem. Způsob, jakým bude vykonán, volí oprávněný, a to pouze jeden. Pokud navrhne plnění přikázáním pohledávky z peněžního účtu, je povinen uvést číslo účtu a název peněžního ústavu. V případě soudního výkonu rozhodnutí je oprávněný povinen uhradit soudní poplatek předem, jehož výše je určena přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Zpětnou úhradu požaduje po povinném a náklady spojené s výkonem rozhodnutí hradí stát. Výkon rozhodnutí je možné nařídit pouze v takovém rozsahu, jaký navrhl oprávněný a postačí k jeho uspokojení dle § 263, odstavec 1, zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění. Postižitelný majetek dlužníka označí věřitel v návrhu, soud jej sám aktivně nevyhledává a taktéž není možné označit více způsobů provedení výkonu rozhodnutí současně, to je pouze v kompetenci exekutorů. Prostřednictvím soudu je tedy menší naděje na vymožení pohledávky. V případě, že by dosažený výtěžek nestačil k pokrytí nákladů, soud návrh zamítne.
33
3.2 Výkon rozhodnutí prostřednictvím exekutora Exekuční návrh je úkon dle exekučního řádu a v případě provedení exekuce je exekutor pověřen soudem. Řeší většinu případů vymáhání plnění peněžitých závazků obchodních a soukromých vztahů a nuceného splnění povinnosti. Návrh na zahájení exekuce podává věřitel přímo k soudnímu exekutorovi a ten jej předkládá exekučnímu soudu. Vydáním usnesení o pověření exekutora provedením exekuce soud zahájí exekuci. Výkon rozhodnutí provádí exekutorský úřad. Způsob exekučního řízení volí sám exekutor, může kombinovat několik způsobů najednou a současně vydávat více exekučních příkazů. Věřitelům tento způsob prostřednictvím exekutora přináší velkou výhodu, zejména v dohledávání majetku dlužníka, kdy tato činnost je plně v kompetenci exekutorského úřadu. U podání návrhu na zahájení exekuce není žádná poplatková povinnost ze strany oprávněného, záleží na zvážení exekutora, zda bude požadovat finanční zálohu. Celkové odměny a náhrady se řídí vyhláškou č. 330/2001 Sb., a náklady exekuce jsou připsány k tíži povinnému. Jelikož činnost exekutorských úřadů není hrazena státem, pak v případě bezvýsledných exekucí, náklady kryje sám úřad z odměn, které vymohl z úspěšných řízení. Díky exekutorským úřadům od roku 2001 vzrostla průměrná vymahatelnost pohledávek o třicet procent, jak uvádí Exekutorská komora České republiky. Exekuce není jediným způsobem, kterým lze uspokojit věřitele v případě nesplnění závazku dlužníkem. Existují další možnosti, za předpokladu, že dlužník svou platební neschopnost řeší včas.
3.3 Úpadek Úpadek, nazývaný též jako bankrot, je definován zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, nebo-li insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o stav nestandardní finanční situace v postavení právnické osoby a fyzické osoby podnikatele či nepodnikatele. Tento zákon umožňuje rozlišit dvě formy úpadku a to insolvenci, tedy platební neschopnost a předlužení. Definuje též pojem „hrozícího úpadku“. Podnikatel se nachází v situace úpadku (platební neschopnosti) tehdy, pokud je insolventní, to znamená, že není schopen plnit své peněžité závazky vůči věřitelům, po dobu delší třiceti dnů
34
po lhůtě splatnosti. Pro oddlužení je nutné splnit podmínku mnohosti věřitelů, tedy že dlužník nemá závazek pouze u jednoto věřitele. U úpadku nejde o neochotu platit, ale o neschopnost dostát svých závazků. Je třeba postupovat aktivně a pokusit se situaci řešit. To je možné například dohodou se všemi věřiteli, buď mimo rámec nebo v rámci insolvenčního zákona, který nabízí pro dlužníka různé varianty řešení úpadku a navrhne vhodný způsob tak, aby dosáhl co největšího uspokojení věřitelů. Návrh na insolvenční řízení lze podat i v případě hrozícího úpadku, a to z důvodného předpokladu, vzhledem k okolnostem, že dlužník nebude schopen splnit větší část svých závazků. Tento včasný způsob umožní dlužníkovi dosáhnout zachování své výroby a zaměstnanosti. Informace o způsobu řešení úpadku je důležité nejen pro dlužníka a věřitele, ale též i pro zaměstnavatele, ať se jedná o podnikajícího či nepodnikajícího zaměstnance. Povinností zaměstnavatele je mimo jiné sledovat insolvenční rejstřík, jelikož by v tomto případě musel zasílat část mzdy zaměstnance, v rozsahu náležejícím do majetkové podstaty, insolvenčnímu správci. Při nesplnění povinnosti hrozí vymáhání části mzdy po zaměstnavateli, což je plně v kompetenci insolvenčního správce. Do úpadku se podnikatel může dostat i v případě předlužení, což značí situaci, kdy závazky vůči věřitelům, převyšují hodnotu jeho majetku. Případ předlužení se týká pouze právnické osoby či fyzické osoby podnikatele, nikoliv fyzické osoby nepodnikatele. Při stanovení hodnoty majetku dlužníka se přihlíží ke správě a provozování podniku, za předpokladu dalšího zachování činnosti. Úpadek organizace se dotýká též členů statutárních orgánů, jelikož člen, jako řádný hospodář, ručí za dluhy obchodní korporace a jeho povinností je usilovat o odvrácení úpadku. Důsledky a rizika plynoucí z úpadku společnosti pro členy statutárního orgánu lze nalézt v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, a též v zákoně č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, o úpadku a způsobech jeho řešení. Dle § 98 insolvenčního zákona je dlužník, člen statutárního orgánu povinen podat návrh, jakmile se o úpadku dozví, a pokud tak neučiní, ručí za škodu, kterou způsobil nesplněním
35
povinnosti. Zákon řeší odpovědnost člena v situaci, kdy úpadek již nastal. Ovšem zákon o obchodních korporacích, konkrétně § 68, odstavec 1b), řeší odpovědnost řádného hospodáře před úpadkem společnosti, jehož snahou je zamezit vzniku úpadku. A pokud učinil všechny potřebné kroky, aby úpadek odvrátil, soud nemůže rozhodnout o jeho ručení. O vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, rozhoduje insolvenční soud na základě důvodů uvedených v § 64, nebo § 65, zákona o obchodních korporacích, o vyloučení z funkce. Při posuzování vědomosti či nevědomosti členů statutárních orgánů, zda učinili všechny kroky k odvrácení úpadu, se zohledňují všechny okolnosti. Na základě výzvy insolvenčního správce dle ustanovení § 62, stejného zákona, jsou členové povinni vydat prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, za období dvou let před rozhodnutím o úpadku a tato povinnost se vztahuje i na bývalé členy, jestliže svým jednáním přispěli k úpadku obchodní korporace.
3.4 Způsoby řešení úpadku Podmínky oddlužení neboli osobního bankrotu jsou obsaženy v insolvenčním zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení a jsou posuzovány insolvenčním soudem při rozhodování o povolení oddlužení, na základě návrhu věřitele vlastnící pohledávku. V první fázi insolvenčního řízení soud rozhodne o úpadku na základě majetkových podmínek a v druhé fázi rozhoduje o způsobu řešení. Insolvenční zákon rozlišuje tři možné způsoby řešení úpadku: konkurs, reorganizace, oddlužení.
3.4.1 Konkurs O prohlášení konkursu rozhodne insolvenční soud v insolvenčním řízení. Spočívá v poměrném uspokojení pohledávek věřitelů vzhledem k výši jejich pohledávky. O tom kolik bude vyplaceno, rozhoduje insolvenční správce. Podstatou konkursu je zpeněžení majetkové podstaty podniku v úpadku, jde o převedení majetku podniku na peníze, kterými jsou uspokojeni věřitelé. K tomuto lze přistoupit po právní moci rozhodnutí prohlášení konkursu. Zpeněžením majetkové podstaty zaniká výkon rozhodnutí nebo exekuce, končí nucená správa a přerušuje se likvidace právnické osoby. 36
Provádí jej insolvenční správce, jmenovaný soudem, na kterého přechází výkon majetkových práv společnosti a oprávnění nakládat s majetkovou podstatou úpadce. Nejprve zjistí všechny závazky na základě přihlášených pohledávek věřitelů a pokračuje prodejem formou veřejné dražby, prodejem movitých věcí a nemovitostí. Po skončení prodeje podává soudu konečnou zprávu o výši částky a v případě schválení soudem, bude rozdělena mezi věřitele a budou-li všechny jejich pohledávky uspokojeny, soud konkurs zruší. Neuspokojené pohledávky však tímto způsobem nezanikají. Prohlášení o konkursu musí být zveřejněno v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu. Tímto prohlášením podnik nekončí, jeho konec je dán až prodejem podniku v rámci rozhodnutí insolvenčního soudu, po vyjádření věřitelů o uspokojení pohledávek. Konkurs může být zrušen také na základě návrhu dlužníka, se souhlasem věřitelů a insolvenčního správce, jestliže majetek dlužníka nepostačuje k uspokojení věřitelů. Důvodem pro zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu a následný výmaz dlužníka z veřejného rejstříku, je nedostatek majetku, který by pokryl náklady konkursu. Poté, co soud zprostí z funkce insolvenčního správce, je řízení společnosti opět vráceno představenstvu. Ve své činnosti však pravděpodobně pokračovat nebude, jelikož nemá žádný majetek a valnou hromadou bude rozhodnuto o likvidaci společnosti a výmazu z veřejného rejstříku. Pouze konkursem lze řešit úpadek bank, spořitelních a úvěrních družstev. Insolvenční návrh podává orgán, který provádí dohled nad jejich činností a zároveň tvrzení o úpadku musí doložit. Informaci o vydání rozhodnutí o úpadku a vyhlášení konkursu na majetek banky podává insolvenční soud. Zprávu pro věřitele a veřejnost o postupu insolvenčního řízení je povinen zveřejňovat insolvenční správce.
3.4.2 Reorganizace Reorganizací se rozumí vzájemné uspořádání vztahů mezi dlužníkem a věřitelem, přičemž dlužník může dále vyvíjet podnikatelskou činnost. Návrh na povolení podává dlužník nebo věřitel přihlášený do insolvenčního řízení. S tímto řešením je nutný souhlas věřitelů a zároveň mají právo provádět kontrolu. Tento způsob je pro věřitele výhodnější než řešení konkursem, jelikož mají naději, že jejich pohledávky budou uspokojeny ve větším rozsahu. 37
Reorganizace se týká podnikatelů, kteří nejsou v likvidaci, neobchodují s cennými papíry a jejich celkový obrat dosáhl alespoň sto milionů korun nebo zaměstnávají alespoň sto zaměstnanců. Tímto způsobem lze řešit „hrozící úpadek“ společnosti, což je situace, kdy dlužník předpokládá, že nebude schopen řádně a včas uhradit podstatnou část svých peněžitých závazků. Rozhodnutím o povolení reorganizace je určen insolvenční správce a rozhoduje v působnosti valné hromady a členské schůze. Vyzývá dlužníka, aby předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán ve lhůtě sto dvaceti dnů, vykonává dohled nad jeho činností s dispozičními oprávněními, zajišťuje dohled nad soupisem majetkové podstaty, sestavuje a doplňuje seznam věřitelů a podává zprávu věřitelskému výboru. Reorganizační plán musí obsahovat způsob reorganizace, opatření k plnění, rozdělení věřitelů, informaci o pokračování podniku a osoby, které se budou podílet na financování. Samotná reorganizace se provádí například restrukturalizací pohledávek, prodejem majetkové podstaty, převodem jmění právnické osoby na jiného společníka nebo vydáním akcií. Účinností reorganizačního plánu zanikají ze zákona práva věřitelů vůči dlužníkovi a práva třetích osob vůči majetku, náležející do majetkové podstaty a zároveň se obnovuje výkon funkce valné hromady. Splněním reorganizačního plánu, insolvenční soud reorganizaci ukončí a rozhodne o nákladech a odměně insolvenčního správce. Společnost již není v úpadku a pokračuje dál ve svém podnikání.
3.4.3 Oddlužení – insolvenční řízení Podnikatelské oddlužení je výhodné pro dlužníka i věřitele. V souvislosti s novelou zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (Insolvenční zákon), se jedná o nejvýznamnější změnu řešení úpadku v České republice. Nahradil tak zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Od 1. ledna 2008 se tento insolvenční zákon aplikuje na nově zahájená řízení o úpadku, ovšem řízení zahájená před tímto datem, se řídí zákonem původním.
38
S účinností od 1. ledna 2014 došlo v insolvenčním řízení k významným změnám, týkající se mimo jiné, úpravy vztahu mezi exekucí a insolvenčním řízením, na základě zákona č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (Insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákon 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Novým zákonem došlo k úpravě souběhu insolvenčního a exekučního řízení, z důvodu vzniku sporů v přednosti těchto řízení. Vzájemný vztah je upraven v ustanovení § 109, odstavec 1, písmeno c) insolvenčního zákona, který stanoví, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, která náleží do majetkové podstaty, nelze provést, pouze nařídit nebo zahájit. Výjimku ze zákazu provedení exekuce tvoří taxativně uvedené pohledávky za majetkovou podstatou (§168) a pohledávky jim na roveň postavené (§169), na které lze provést nebo vést exekuci či výkon rozhodnutí postihující majetek, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, vydaného dle § 203 odstavec 5, insolvenčního zákona. Novelou insolvenčního zákona tak došlo k potvrzení přednosti insolvenčního řízení před exekučním, neboť v případě probíhajícího insolvenčního řízení se jedná o kolektivní řízení a individuální práva uplatňována v exekučním řízení, jsou nahrazena kolektivními právy všech věřitelů a podléhají pravidlům kolektivního insolvenčního řízení. Provedení exekuce je v tomto případě blokováno zahájením insolvenčního řízení. Vzhledem k této skutečnosti, někteří dlužníci využívají insolvenční řízení jako ochranu před exekucemi na majetek a opakovaně podávají insolvenční návrhy. Věřitelé mají možnost, k uspokojení svých pohledávek, využít insolvenčního řízení zejména v případě, že dlužník splňuje všechny znaky úpadku a tím předejít dlouhému nalézacímu a poté exekučnímu řízení. Novela insolvenčního zákona k novému občanskému zákoníku, nově nabízí též možnost oddlužení osob, jejichž dluhy plynou z podnikání. Původní úprava toto povolovala za určitých podmínek, které však byly v reálu obtížně splnitelné. Jedním z hlavních principů insolvenčního práva je nejvyšší uspokojení věřitelů. Zákon stanovil zásady, na nichž spočívá insolvenční řízení, je to zejména ochrana práv a nejvyšší uspokojení věřitelů, spravedlnost, rychlost a hospodárnost. Je určen pro řešení úpadku všech fyzických a právnických osob, podnikatelů i nepodnikatelů. Má motivovat 39
dlužníka k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu vůči věřiteli s možností „nového startu“. K podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení přistupuje dlužník, podnikatel či fyzická osoba, poté, kdy se dozvěděl o svém úpadku ve formě platební neschopnosti a není schopen uspokojit splatné pohledávky výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Podstatou oddlužení je uspokojení části pohledávek věřitelů a odpuštění zbylé části. Věřitelům je uhrazeno minimálně třicet procent a zbytek pohledávky musí dlužníkovi odpustit. Přesto je tento způsob oddlužení ekonomicky výhodný i pro věřitele. A to zejména z pohledu výdajů, které musí věřitel vynaložit k vymáhání pohledávek a opakovaných konkursů. Neexistuje tedy důvod, proč osobám podnikatelům nebo právnickým osobám, nepovolit možnost oddlužení, neboť v případě právnické osoby po zrušení konkursu pro nedostatek majetku, je firma zlikvidována a zaniknou neuhrazené pohledávky věřitelů. Například v Německu tato možnost oddlužení existuje pro všechny osoby bez rozdílu. Insolvenční zákon nově dlužníkovi nezakazuje, v rámci oddlužení, dále provozovat podnikatelskou činnost. Pouze ji musí provozovat v omezeném rozsahu. Návrh na povolení oddlužení podává sám dlužník na předepsaném formuláři, zveřejněném Ministerstvem spravedlnosti, společně s insolvenčním návrhem. K tomuto je povinen předložit soupis majetku a závazků, údaje o příjmech za poslední tři roky a souhlas věřitele. Spoludlužníci a ručitelé dlužníka, kteří se ochotně zavázali při povolení oddlužení musí návrh spolupodepsat. V případě podání insolvenčního návrhu právnickou osobou, musí být opatřen úředně ověřeným podpisem fyzické osoby, která za tuto právnickou osobu jedná. Insolvenční řízení je pak zahájeno dnem doručení návrhu věcně příslušnému soudu podle § 97 insolvenčního zákona. Pokud soud zjistí nepoctivý záměr nebo se prokáže lehkomyslný či nedbalý přístup k plnění povinnosti v insolvenčním řízení ze strany dlužníka, má důvod takový návrh zamítnout. Jediným řešením úpadku je v tomto případě konkurs. Od navrhovatele je vyžadováno aby měl příjem nebo majetek. Z příjmu musí být schopen uhradit, dle splátkového kalendáře, třicet procent celkového dluhu, ve lhůtě pěti let. Pokud je
40
příjem příliš nízký, nebo žádný, lze řešit třetí osobou, která bude ochotna přispívat na splácení. Nejedná se o ručení, tudíž se na třetí osobu, neváží žádná rizika. Přičemž příjmy mohou plynout z jakékoliv činnosti. U majetku se jedná o prodej v rámci oddlužení, kdy výtěžek z prodeje musí pokrýt minimálně třicet procent všech pohledávek. Takovým majetkem může být nemovitost, vozidlo nebo jiný hodnotný majetek. Prodej však musí být realizován insolvenčním správcem, kterého jmenoval soud. Existuje možnost písemné dohody mezi věřitelem a dlužníkem, ohledně nižšího plnění, než třicet procent jeho pohledávky, dle výjimky § 392 odstavec 1, písmeno c) insolvenčního zákona. Insolvenční zákon umožňuje dva způsoby oddlužení, a to zpeněžením majetkové podstaty nebo formou splátkového kalendáře. Zpeněžením majetkové podstaty se jedná o prodej dlužníkova majetku, který nabyl v minulosti, nikoliv v průběhu insolvenčního řízení po účinnosti schválení oddlužení. Formou splátkového kalendáře se pohledávky věřitelů uspokojují po dobu pěti let do cílové částky třiceti procent z výše pohledávek. Jedná se o minimum a naskytne-li se dlužníkovi v průběhu splácení nečekaný příjem (dědictví, výhra) jedná se o mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře. Bez souhlasu insolvenčního správce nesmí odmítnout dar ani dědictví. Po pěti letech řádného plnění se oddlužení ukončí a dlužník je oprávněn podat návrh soudu na osvobození od placení pohledávek. Tím dojde ke smazání všech dluhů z minulosti.
Závěr V bakalářské práci jsem se věnovala „Exekuci“ jako prostředku vedoucího k uspokojení pohledávek z podnikání. Jak z pohledu fyzické osoby podnikatele, tak i osoby právnické. Popisuji jednotlivé pojmy, které jsou součástí procesu exekučního řízení vedoucí k vymožení pohledávky a bez nichž by samotná exekuce nemohla být realizována. Umožní tak čtenáři lépe pochopit celý proces exekučního řízení. Zmínila jsem počátky vývoje právního systému a jednotlivé zákony, které jsou důležitým článkem a určují směr k zachování důstojnosti při vymáhání pohledávek. V důsledku množství zatížených domácností jednotlivými druhy exekuce, jsem do své práce zařadila
41
statistiku této problematiky, z důvodu lepšího přehledu a orientace a uvědomění si této katastrofální situace, jež má dopad na celou společnost. Popisuji možnosti a jednotlivé kroky, které je třeba učinit k nalezení efektivního řešení v případě nesplnění závazku dlužníka vůči věřiteli, jak získat exekuční titul, v případě nedobytné pohledávky, na koho se obrátit, dojde-li k platební neschopnosti na straně dlužníka a jakým způsobem nalézt vhodnou cestu k uspokojení závazků. A protože, ne každý proces vede k pozitivnímu výsledku, ve své práci analyzuji i možnosti a důvody skončení samotné exekuce. V závěru práce popisuji další možné způsoby výkonu rozhodnutí, ve vztahu k exekuci a k insolvenčnímu řízení, jež je zpravidla konečným řešením úpadku společnosti a výsledkem bývá oddlužení a částečné uspokojení věřitele. Poukázala jsem na důležitost právního systému a zákonů, které je nutno využít v jednotlivých fázích exekučního řízení. Pokusila jsem se vysvětlit, jakým způsobem fungují exekutorské úřady a jaké činnosti souvisí s exekutorským výkonem, čím jsou vázáni, jaká pravidla a zákony musí dodržovat, jelikož v podvědomí společnosti stále zůstává nedůvěra k těmto orgánům. Ovšem každý exekutor má možnost, svým chováním a dodržováním určitých zásad, zvýšit v očích veřejnosti svoji morální prestiž a tuto profesi vykonávat s čistým svědomím. Jelikož exekuce ovlivňuje celou naši společnost, měla by vést k důvěře v právní systém a přinášet pocit bezpečí. V minulých letech však činnost zákonodárců a exekutorského úřadu byla postavena na obrovských ziscích a osobních zájmech na úkor společnosti a proto současná vláda provádí změny, které vedou k odstranění tohoto negativního dopadu. Exekuční úřad je nyní považován za malý exekuční soud, ale ne každý opravdu koná a snaží se vymoci práva oprávněných. Právní úprava by proto měla vytvořit rovnováhu mezi právem a povinnostmi exekutorů a zamezit nepřiměřeným, mnohdy nesmyslně vysokým nákladům, v porovnání s ostatními zeměmi. Myslím si, že je třeba hledat důvod, proč k této situaci došlo, než vykovávat úřad bez citu a lidskosti, jen proto, že nám to ukládá zákon! Každý případ je třeba důkladně zvážit, jelikož chybné jednání, vede k vyřazení ze společenského života!
42
Domnívám se, že cíl mé bakalářské práce byl splněn, jelikož obsah koresponduje se zadáním a výsledek naplnil mé představy.
43
Seznam použité literatury BARTOŠEK, Jan. In: Portál novinky.cz [online]. 2014 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/327558-premrstene-odmeny-pro-vymahace-dluhu-chtejiposlanci-zarazit.html. BRADÁČOVÁ, Lenka. Exekutorská komora funguje už 10 let. In: Komorní listy, časopis soudních exekutorů [online]. 2011, roč 3, č. 4 [cit. 2011-12-20]. ISSN 1805-1081. Dostupné z: www.ekcr.cz/admin/priloha/2011-04_Komorni_listy.pdf. ČESKO. Zákon č. 99/1963 Sb. ze dne 4. prosince 1963 občanský soudní řád. In: Sbírka zákonů České republiky. 1963, částka 56, s. 383-428. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx? q=99/1963&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 26/2000 Sb. ze dne 18. ledna 2000 o veřejných dražbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 10, s. 306-324. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx? q=26/2000&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 120/2001 Sb. ze dne 28. února 2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 48, s. 3029. Dostupné také z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp? page=0&nr=120~2F2001&rpp=15#seznam. ČESKO. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb. ze dne 5. září 2001 o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 128, s. 7470-7473. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=330/2001&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb. ze dne 19. listopadu 2001 o postupech při výkonu exekuční a další činnosti. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 156, s. 8954-8957. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=418/2001&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy.
44
ČESKO. Zákon č. 500/2004 Sb. ze dne 24. června 2004 správní řád. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 174, s. 9782-9827. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=500/2004&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 182/2006 Sb. ze dne 30. března 2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 62, s. 2130-2217. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx? q=182/2006&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 312/2006 Sb. ze dne 23. května 2006 o insolvenčních správcích. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 96, s. 3815-3824. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx? q=312/2006&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Vyhláška č. 329/2008 Sb. ze dne 25. srpna 2008 o centrální evidenci exekucí. In: Sbírka zákonů České republiky. 2008, částka 108., s. 5066-5067. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx? q=329/2008&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 3. února 2012 občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33, s. 1026-1365. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx? q=89/2012&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 90/2012 Sb. ze dne 25. ledna 2012 o obchodních korporacích. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 34, s. 1370-1482. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx? q=90/2012&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. FUČÍKOVÁ, Pavla. In: Exekutorská komora ČR [online]. 2015, 2015b [cit. 2015-10-08]. Dostupné z: http://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-media/2094-dramaticky-roste-pocet-dluznikus-vice-exekucemi-ctyri-a-vice-exekuci-jiz-ma-380-tisic-lidi-8-10-2015?w=. FUČÍKOVÁ, Pavla. In: Exekutorská komora ČR [online]. 2016c [cit. 2016-02-25]. Dostupné z: http://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-media/2112-exekutorska-komora-zverejnila-seznam-
45
opatreni-na-podporu-odpovedneho-vymahani-soudni-exekutori-chteji-hrat-aktivnejsi-roli-voblasti-odpovedneho-zadluzovani-a-vymahani-25-2-2016?w=. HULÍK, Milan. In: Parlamentní listy [online]. ©2009-2016 [cit. 2014-08-11]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Zkuseny-advokat-Hulik-Justici-tizi-mladamafie-advokatu-soudcu-a-exekutoru-v-mercedesech-Je-udesne-ze-jdou-studovat-prava-jenaby-ziskali-majetek-330270. OKAMURA, Tomio. In: Podnikatel, portál pro podnikatele [online]. 2011. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/tomio-okamura-zastrel-sveho-exekutora/. PELIKÁN, Robert. In: Justice, server českého soudnictví [online]. 2016 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=348263. SCHELLEOVÁ, Ilona a kolektiv. 2005. Exekuční řízení. Praha: Eurolex Bohemia. ISBN 8086861-46-5. SCHELLEOVÁ, Ilona a kol. 2008. Exekuce. Ostrava: KEY Publishing. ISBN 978-80-8707191-5. SULEK, Petr. In: Podnikatel, portál pro podnikatele [online]. 2016 [cit. 2016-1-04]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/exekucni-srazky-ze-mzdy-v-roce-2016exekutori-dostanou-mene/.
46
