MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky
Sociální vztahy ve sportovním tanci a jejich specifika Bakalářská práce
Brno 2011
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D.
Lenka Kohnová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen těch informačních zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu literatury. Souhlasím, aby moje práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne
2011
_____________________ Lenka Kohnová 1
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce PhDr. Mgr. Tomáši Čechovi, Ph.D. za odborné vedení a za cenné rady. Dále bych chtěla poděkovat všem tanečníků, kteří mi poskytli rozhovory. Bez nich by moje práce nemohla vzniknout. A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat svému tanečnímu partnerovi za konzultaci mé práce a za trpělivost.
2
Obsah Úvod…………………………………………………………………………………......5 1
Sportovní tanec jako volnočasová disciplína……………………………….…7
1.1
Tanec……………………………………………………………………………..7
1.2
Sportovní tanec…………………………………………………………………..7
1.3
Standardní tance………………………………………………………………....9
1.4
Latinskoamerické tance………………………………………………………...10
1.5
Historie tance…………………………………………………………………...11
1.6
Soutěţní systém………………………………………………………………...12
1.7
Volný čas……………………………………………………………………….13
2
Taneční klub jako sociální skupina…………………………………………..15
2.1
Sociální skupina………………………………………………………………...16
2.2
Malá sociální skupina…………………………………………………………..17
2.2.1 Sekundární skupina……………………………………………………………..17 2.2.2 Formální skupina……………………………………………………………….18 2.2.3 Členská a referenční skupina……………………………………………….…..18 2.3
Struktura sociální skupiny………………………………………………….…..18
3
Taneční pár………………………………………………………………….…20
3.1
Interakce………………………………………………………………………...20
3.2
Komunikace…………………………………………………………………….21
3.2.1 Verbální komunikace…………………………………………………………...22 3.2.2 Paralingvistické aspekty verbální komunikace…………………………………23 3.2.3 Neverbální komunikace………………………………………………………...24 3.3
Vztahy……...……………………………………….…………………………..25
3.3.1 Dimenze vztahu…………………………………………………………….…..26 3.3.2 Udrţování vztahu………………………………….……………………………27 3.3.3 Ukončení vztahu…………………………………………………………….….28 4
Empirické šetření sociálních vztahů mezi tanečníky……..…………………29
4.1
Výzkumný cíl…………………………………………………………………...29
4.2
Výzkumné otázky………………………………………………………………29
4.3
Kvalitativní výzkum……………………………………………………………30 3
4.4
Výzkumný vzorek………………………………………………………………31
4.5
Výzkumné prostředí…………………………………………………………….32
4.6
Rozhovor pomocí návodu………………………………………………………33
4.7
Otevřené kódování……………………………………………………………...33
4.7.1 Postup otevřeného kódování……………………………………………………34 4.8
Kategorie………………………………………………………………………..34
4.8.1 Dobré a intenzivní vztahy v tanečním klubu…………………………………...35 4.8.2 Překáţky ve vztahu mezi tanečními partnery…………………………………..37 4.8.3 Podmínky pro dobrý vztah mezi tanečními partnery…………………………...40 4.8.4 Intenzita a intimita vztahu mezi tanečními partnery……………………………43 4.8.5 Intimní přítel – ideálně z tanečního prostředí…………………………………..46 4.8.6 Tanec omezuje ostatní vztahy…………………………………………………..59 4.9
Interpretace výsledků a odpovědi na výzkumné otázky………………………..50
Závěr…………………………………………………………………………………...54 Použité zdroje…...……………………………………………………………………..56 Resumé…………………………………………………………………………………58 Přílohy………………………………………………………………………………….59
4
Úvod My lidé jsme společenské bytosti, které jiţ od pradávna ţijí ve skupinách a pro které jsou sociální vztahy velmi důleţité. Aţ na řídké výjimky vztahům ve svém ţivotě přikládáme důleţitou roli a velká část našeho ţivota se točí právě kolem nich. Já sama si myslím, ţe jsem společensky zaloţená a vztahy jsou pro mě velice důleţité. A proč zrovna ve sportovním tanci? Důvod je naprosto jednoduchý, sportovnímu tanci se jiţ několik let intenzivně věnuji a tvoří tak velkou část mého ţivota. Sportovní tanec pro mě představuje sportovní odvětví, které se snoubí zároveň i s estetikou a uměním. Je na něm krásné propojení muţského a ţenského elementu, ladný pohyb tanečníků, jejich vztah a komunikace na parketě (nejen mezi nimi, ale i s diváky), hudba, noblesní prostředí apod. Bohuţel si myslím, ţe se tomuto krásnému sportu u nás věnuje velmi malá pozornost. Propojením dvou pro mě velmi důleţitých oblastí tak vzniklo téma mé bakalářské práce – „Sociální vztahy ve sportovním tanci a jejich specifika“. Jak jsem jiţ uvedla, tanci se věnuji intenzivně několik posledních let, tudíţ mám se vztahy v tomto prostředí poměrně bohaté zkušenosti. Denně si na trénincích uvědomuji, jak je vztah mezi tanečními partnery komplikovaný a tolik odlišný od všech vztahů v běţném ţivotě. A to nemluvím pouze o svém vtahu mezi mnou a mým tanečním partnerem, ale i o vztazích ostatních tanečníků s jejich tanečními partnery, se kterými se velmi často vídám a se kterými jsme naše vztahy jiţ tolikrát probírali. Všude okolo sebe pozoruji, jak jsou i vztahy uvnitř tanečního klubu pro tanečníky důleţité. Také se všichni často potýkáme s obtíţností mít zároveň s tancem i osobní ţivot (nemluvím jen o intimním partnerovi, ale i o dobrých kamarádech mimo taneční svět). To jsou mé hlavní důvody, proč jsem si zvolila právě toto téma, vztahy v tanečním světě mě velice zajímají a myslím si, ţe si rozhodně zaslouţí, aby jim byla věnována dostatečná pozornost. Celá práce je rozdělena na dvě části – na teoretickou, kde a na empirické šetření. V teoretické části se věnuji tématům, která jsou dle mého názoru důleţitá pro pochopení celého tématu a následně výzkumu. V první kapitole je uvedena stručná charakteristika sportovního tance, jeho historie, soutěţní systém apod. Ve druhé kapitole se zabývám sportovním klubem jako sociální skupinou, chci zde sportovní klub vhodně popsat jako
5
sociální skupinu. Ve třetí kapitole teoretické se věnuji tanečnímu páru – popisuji zde interakci, formy komunikace a vztahy samotné (jejich průběh, charakteristiku). V empirickém šetření nejprve popíšu pouţité výzkumné metody a v další části interpretuji výsledky. Výzkum je zaměřen na aktivní tanečníky, kterých jsem se v rozhovorech dotazovala na jejich zkušenosti a názory na sociální vztahy ve sportovním tanci. Zajímaly mě vztahy mezi tanečníky v jejich tanečním klubu, mezi tanečními partnery v páru i vliv tance na jejich osobní vztahy. Cílem celé práce je popsat specifika sociálních vztahů mezi sportovními tanečníky. Chci se zabývat vztahy nejen mezi tanečními partnery, ale i mezi tanečníky uvnitř tanečního klubu a v neposlední řadě i tím, jaký má tanec a intenzivní trénování vliv na osobní ţivot, na vztahy s intimním přítelem a na kamarádství mimo taneční svět.
6
1
Sportovní tanec jako volnočasová disciplína
1.1 Tanec Tanec je společenská, pohybová činnost. Jeho základní znak je pohyb lidského těla. K tomu, aby byl pohyb opravdu taneční, ovšem nestačí jakýkoli pohyb; taneční pohyb musí být rytmický. Tanec si tyto nejrůznější pohyby určitým způsobem upravuje podle svého charakteru tak, aby výsledek měl smysl a uměleckou hodnotu. Pomocí tance vyjadřuje tanečník nejrůznější emoce, jako je láska, nenávist, strach, hněv.(Krapková, Šopková, 1991) Uţ od samého počátku je tanec pevně spjat s hudbou. „Navzájem se ovlivňují a jejich účinek se stupňuje. Je to rytmus, který je spojuje v jeden celek. Tak jako hudebník myslí v tónech, myslí tanečník v gestech, pohybech a postojích. Ovšem hudba by neměla být pro tanečníka jen pomocnou doprovodnou sloţkou, se kterou je třeba docílit rytmickou shodu a předvést své technické dovednosti. Měl by vloţit do tance celou svoji osobnost, aby se mu podařilo vytvořit nové, svébytné dílo.“ (Krapková, Šopková, 1991, str. 4)
1.2 Sportovní tanec Sportovní tanec má své kořeny ve společenském tanci, při kterém se lidé scházejí na různých zábavách a baví se tancem, nejčastěji párovým. V naší zemi jsou velmi rozšířené taneční kurzy, kde se mladí lidé učí základy společenského tance (tzv. taneční se nejčastěji týkají středoškolské a učňovské mládeţe). Mimo samotný tanec je zde věnována pozornost i společenskému chování. K některým tanečním školám patří i taneční kluby, kde se lidé mohou tanci věnovat na soutěţní úrovni. (Balaš, 2002) Jedná se „ sportovní disciplínu, níţ se prolínají aspekty výkonnostní, umělecké i relaxační.“ (Degen, Návratová, 2010, str. 41) Na rozdíl od většiny ostatních sportovních disciplín není v tanci ţádané vidět fyzickou námahu, přílišnou snahu, vše má vypadat přirozeně a snadně, nic nemá působit uměle a křečovitě. 7
Co představuje taneční sport pro diváka? Pro něj je to zejména příjemná, estetická podívaná, při které vidí spoustu mladých, krásných lidí, kteří jsou upravení, mají na sobě krásné kostýmy, příjemně vystupují a hlavně na parketě předvádí tanec se vším, co k němu patří. Sportovní tanec má s ostatními sporty spoustu společného, je fyzicky i psychicky náročný, tanečníci se setkávají s výhrou i neúspěchem apod. Ale jsou zde skutečnosti, které tento sport od většiny ostatních naprosto odlišují. Významným rozdílem je, ţe se nejedná ani o individuální, ani o týmový sport. „Základní jednotkou, která tento sport provádí, je pár. Tedy ţena a muţ, kluk a holka. Tento „mini tým“ se sice objevuje i v řadě jiných sportů, smíšené čtyřhry jsou ale většinou jen doplňkovými soutěţemi individuálních sportů.“ (Odstrčil, 2004, str. 7) Právě tato skutečnost dělá sportovní tanec psychicky velmi náročnou disciplínou. (Odstrčil, 2004) Další aspekt, který taneční sport odlišuje, je úzké spojení s hudbou. Ačkoli i v jiných sportech je hudba vyuţívána, často jde jen o doprovod nebo synchronizaci. I v krasobruslení mají sportovci hudbu předem vybranou a svou choreografii na ni natrénovanou. Sportovní tanec je jediná disciplína, kde si tanečníci musí umět poradit s neznámou hudbou. Hudba má vţdy mírně odlišné tempo, melodii, charakteristické prvky a atmosféru. Tím vším se nesmí tanečníci nechat znervóznit, ale naopak toho co nejvíce vyuţít a předvést svůj tanec, jak nejkvalitněji v danou chvíli mohou. (Odstrčil, 2004) Třetí významná odlišnost je ve způsobu soutěţení. V jiţ zmiňovaném krasobruslení, které je z ostatních sportů nejpodobnější sportovnímu tanci, krasobruslaři předvádějí své choreografie na ledě vţdy jednotlivě. V tanečním sportu je tomu jinak na parketě vţdy soutěţí několik párů zároveň. Důvodem je zachování původní atmosféry společenských tanců. Tento způsob přináší spoustu výhod jako je vzájemné soupeření, vzájemné povzbuzování tanečníků, atraktivnější podívanou pro diváky, ale bohuţel i nevýhod. Jedna z těch největších je skutečnost, ţe porotci nemohou sledovat kaţdý taneční pár po celou dobu jeho tance; na rozhodnutí, zda pár postoupí do dalšího kola, mají pouze několik vteřin. (Odstrčil, 2004) Je zde celá řada dalších aspektů, které odlišují sportovní tanec od ostatních sportů. Významnou roli zde hraje i vzhled jednotlivých soutěţících, image párů, jejich vystupování. Důleţitá věc, která dále odlišuje tanec jako sportovní disciplínu, je způsob hodnocení. Přestoţe jsou daná kritéria, podle kterých mají porotci hodnotit (hudba, 8
technické provedení tance atd.), je hodnocení z velké části subjektivní. Vítěz se nedá určit podle nejrychlejšího času, ani podle největší dosaţené vzdálenosti, nedá se najít ani podle přesně obodovaných prvků ani podle ţádných dalších objektivních způsobů hodnocení. Je jen na porotci, zda podle něj má konkrétní pár postoupit do dalšího kola. Díky tomu, ţe je tanec jiţ nějakou dobu povaţován i za sportovní disciplínu (sportovní tanec, jinak téţ taneční sport), je zde snaha o zařazení sportovního tance do programu olympijských her. Ale díky výše popsaným odlišnostem a zejména kvůli subjektivitě hodnocení se to zdá být pouze zboţným přáním.
1.3 Standardní tance Standardní tance jsou typické uzavřeným postavením tanečníků. Partnerka má staţené vlasy a oblečenu dlouhou róbu, k partnerovi v těchto tancích neodmyslitelně patří frak. Při standardních tancích pár provádí švihový pohyb po celém tanečním parketě (ve směru tance, coţ je proti směru hodinových ručiček). Standardní tance prodělaly nejbouřlivější vývoj v meziválečných letech, čemuţ odpovídají kostýmy, prezentace páru a samozřejmě i hudba. Mezi standardní tance se řadí pět tanců: waltz, tango, valčík, slowfoxtrot a quickstep. Waltz patří k pomalejším tancům, je pro něj charakteristický švih, měkkost a přísun. Waltz obvykle doprovází romantická hudba. V soutěţním pořadí je druhým tancem tango, které je z této skupiny nejodlišnější. Jako jediné nepochází z Evropy, ale z Argentiny, díky čemuţ má odlišný charakter. Tanečníci tančí více introvertně, více pro sebe a je v něm plno vášně a napětí. Průběh pohybu i drţení v páru jsou odlišné. Valčík je nejstarší ze soutěţních tanců. Říká se mu také vídeňský, protoţe jeho kořeny lze nalézt právě ve Vídni. Zajímavé je, ţe byl svého času kvůli blízkosti tanečníků povaţován za hříšný a byl zakazován. Repertoár valčíku není příliš široký, tančí se pouze několik málo figur. Slowfoxtrot je povaţován za nejklasičtější anglický tanec. Pohyb v něm, stejně jako hudba, neustále plyne. Přestoţe vypadá jednoduše, je povaţován za technicky nejnáročnější tanec, jehoţ správné provedení vyţaduje značnou vyspělost tanečního páru. 9
Nejenergičtějším tancem ze standardní skupiny je quickstep. Jeho hudba je velmi rychlá a ţivá, a tak taneční pár musí nepřetrţitě jít vpřed. Neustále se v něm poskakuje, pobíhá a pár se ani na chvíli nezastaví. (Odstrčil, 2004)
1.4 Latinskoamerické tance Latinskoamerické tance jsou podstatně mladší neţ standardní tance, jejich program se ustálil aţ v 60. letech minulého století. Většina latinskoamerických tanců pochází z Latinské Ameriky, kdyţ ale porovnáme původní tanec, předváděný místními obyvateli, a tance předváděné na soutěţích, nalezneme aţ překvapivě mnoho odlišností. Aby se latinskoamerické tance mohly tančit v Evropě (byly pro Evropu příliš ţivočišné) a na soutěţích, musely se standardizovat (byly popsány figury, přesné kroky, technika). Přesto si ale tyto tance ponechaly jiţní temperament, dravost a vášeň. Oblečení tanečníků jiţ není tak svázané jako u standardních tanců. Partnerky bývají často velmi spoře oděné a i partneři mají větší volnost ve výběru svého oblečení. Hudba, která k těmto tancům patří, je rytmicky i melodicky velmi rozmanitá. Do této kategorie, stejně jako do předchozí, patří pět tanců. Samba, chacha, rumba, paso doble a jive. Samba, chacha a rumba pochází z Latinské Ameriky. Sambu známe především z karnevalu v Riu de Janeiro v Brazílii. Přestoţe soutěţní podoba je hodně změněná, zachovala si soutěţní samba typický pohyb pánví, obrovský náboj energie a ţivočišnosti a postupový charakter. Chacha je bezstarostná, svěţí, je pro ni typický flirt a škádlení mezi partnery. Pro hudbu doprovázející tanečníky je typické, ţe v kaţdém taktu je slyšet zvláštní přeměna, která zní jako „čačača“; tento zvuk vydává nástroj, kterému se na Kubě říká giro. Díky této přeměně získal tento tanec svůj název. Rumba, stejně jako chacha, pochází z Kuby. Pro hudbu na rumbu je příznačný zejména zvuk nástroje, kterému se u nás říká rumba koule. V rumbě panuje odlišná atmosféra neţ v chache, rumba je vzrušivý a opojný tanec, někdy se říká, ţe je to tanec milenců. Paso doble je jediný tanec z této skupiny, který pochází z Evropy, přesněji ze Španělska. Má naprosto odlišnou atmosféru a techniku. Partner při tanci představuje toreadora, který zápasí s býkem. Partnerka po většinu tance zastupuje muletu toreadora, 10
chvílemi je ale i v roli býka. Napětí během tance podtrhuje pro paso doble typická hudba. U tohoto tance je zajímavé, ţe se často tančí na jednu jedinou skladbu - „Espaňa Cani“, kterou mají tanečníci jednoduše nejraději. Posledním tancem této skupiny je jive. Ani v tomto tanci není důleţité postavení muţ - ţena. Postavení partnerů v jivu je rovnocenné, coţ se nedá říct o ţádném jiném tanci. Jive vychází zejména ze swingu a rock and rollu. Je velmi rychlý, plný nejrůznějších poskoků a téměř aţ akrobatických prvků, proto je velmi důleţité, aby tanečníci byli v dobré fyzické kondici. (Odstrčil, 2004)
1.5 Historie tance „Tanec provázel člověka jiţ od nepaměti. (…) Člověk různými pohyby nejprve znázorňoval např. dobrý lov nebo vyhranou bitvu. Teprve tanec dal lidskému pohybu krásu. Pomocí tance uctívali lidé i určité symboly ţivotního a ročního cyklu, jako např. narození dítěte, svatbu, úmrtí apod., ale i příchod slunovratu nebo dobrou úrodu.“ (Balaš, 2002, str. 3) Z archeologických nálezů je zřejmé, ţe tanec provázel všechny historické kultury od afrických kmenů, přes starověké Řeky, Kelty aţ po středověké obyvatelstvo. Jeho původní, vyloţeně funkční účel byl postupem času vystřídán rolí zábavnou a volnočasovou. (Odstrčil, 2004) Společenský tanec, jak ho známe dnes, vznikl v 19. století. „Taneční zábavy začaly být nepostradatelnou součástí společenských setkání jakéhokoli druhu. Otevíraly se taneční sály, vznikaly taneční orchestry a i ti nejvýznamnější hudební skladatelé neopomněli připravit skladbičky pro tancechtivé publikum. K radosti z pohybu a hudby se přidalo i dlouho zakazované kouzlo párového tancování. Tance se zmocnily široké vrstvy obyvatel a polka s valčíkem se staly představiteli této epochy.“ (Odstrčil, 2004, str. 9) Na počátku 20. století začaly do Evropy pronikat nové taneční styly ze Severní a Jiţní Ameriky. Začaly se tak prolínat bělošské, černošské a původní americké kultury. V této době se také tance začaly nejen tancovat na zábavách, ale i vyučovat v tanečních školách. Přesto ještě dlouho trvalo, neţ se taneční styly sjednotily. Kaţdá škola vyučovala a propagovala své pojetí, a tak se tanečníci z různých tanečních škol nemohli na parketě shodnout. Aţ ve dvacátých letech 20. století angličtí učitelé sjednotili různé 11
styly a vznikl tzv. internacionální styl. Vybraly se nejcharakterističtější tance, popsaly se nejčastější figury a vhodná doprovodná hudba. Tato standardizace zpřístupnila tanec nejširší veřejnosti. Poslední historický mezník pro společenské tance bylo období mezi světovými válkami. V této době k nám začal pronikat jazz a latinskoamerické rytmy. Po druhé světové válce se do Evropy dostala i chacha a k latinskoamerickým tancům se přiřadilo paso doble. K tomu, aby se taneční kruh uzavřel, chyběl jiţ poslední krok – jive; ten vznikl v době rock and rollu, který byl jeho inspirační sloţkou. „První taneční soutěţe sice vznikly jiţ počátkem minulého století, ale k plnému rozmachu došlo aţ ve 30. letech s definicí internacionálního tanečního stylu. Vzniká řada národních i mezinárodních organizací soutěţních tanečníků. V roce 1935 je v Praze zaloţena International Amateur Dancers Federation (FIDA). Následují první mistrovství Evropy a mistrovství světa.“ (Odstrčil, 2004, str. 10) „Vlna sportovního a soutěţního tancování byla tak silná, ţe ovlivnila v devadesátých letech (pozn. minulého století) náš tradiční Český svaz společenského tance, který se po vzoru jiných evropských tanečních svazů přejmenoval na Český svaz tanečního sportu, čímţ se i z našich společenských tanečníků stávají sportovci.“ (Balaš, 2002, str. 6)
1.6 Soutěžní systém „Soutěţe v tanečním sportu tvoří ucelený systém, který dává tanečníkům moţnost soutěţit v odpovídajících věkových a výkonnostních skupinách a motivuje je k soustavné a cílevědomé sportovní kariéře. Jasně vymezuje jednotlivé disciplíny a umoţňuje jak specializaci, tak i všestranný přístup.“ (Odstrčil, 2004, str. 18) Soutěţí se ve třech disciplínách, ve standardních tancích, v latinskoamerických tancích a 10 tancích (kombinace obou předchozích disciplín). Pár se můţe sám rozhodnout, které disciplíně se bude věnovat. Existuje několik druhů soutěţí, kterých se mohou páry účastnit. Nejprestiţnější jsou mistrovství, která se konají jednou za rok a kterých se účastní pouze páry nejvyšších tříd v dané věkové kategorii. Vítězové jsou mistři. 12
Další stupeň tanečních soutěţí je Taneční liga. Je to seriál soutěţí pro páry s nejvyšší amatérskou třídou (M – mezinárodní třída). Kaţdoročně jsou vyhlašováni vítězové Taneční ligy. Chtějí-li, mohou páry mezinárodní třídy odejít mezi tzv. profesionály, pro které se vypisují soutěţe zvlášť a platí pro ně poněkud odlišná administrativní pravidla. Většiny tanečních párů se týkají postupové soutěţe. Na těchto soutěţích se taneční pár snaţí získat vyšší třídu. Vyšší třídu pár získá, kdyţ nasbírá 200 bodů a 5 finále. Tyto soutěţe jsou pro tanečníky tříd D (nejniţší) - A (nejvyšší). Pokud pár třídy A splní podmínky k postupu do vyšší třídy, získává třídu M - mezinárodní třídu. Soutěţe jsou vypisovány pro jednotlivé věkové kategorie a pro jednotlivé výkonnostní třídy (viz tabulka). V niţších věkových kategoriích nemohou páry získat všechny výkonnostní třídy, v tabulce jsou uvedeny třídy, které v dané věkové kategorii mohou páry získat. Věková kategorie
Věk
Třída,
kterou
mohou
v dané
věkové
kategorii
páry získat Děti I
Do 10 let
D
Děti II
11-12 let
D, C
Junioři I, II
12-13 let, 14-15 let
D, C, B
Mládeţ
16-18 let
D, C, B, A, M
Dospělí
Nad 18 let
D, C, B, A, M, P (profes.)
Senioři I-III
Nad 35 let
D, C, B, A, M, P (profes.)
Tab. č. 1: Soutěţní řád ČSTS – Český svaz tanečního sportu, www.csts.cz
1.7 Volný čas Přestoţe je sportovní tanec oblíbený a věnuje se mu celá řada lidí, jen pro málokoho je tanec (ať uţ pro profesionální tanečníky, porotce nebo trenéry) hlavním povoláním. Většina i velmi úspěšných tanečníků se věnuje ještě jiné profesi, která je pro ně hlavním zdrojem příjmů. Bohuţel v našich končinách je prozatím sloţité
13
a téměř nemoţné se tímto sportovním odvětvím uţivit. A tak je pro většinu tanečníků sportovní tanec „jen“ jejich volnočasovou aktivitou. „Volný čas lze v souhrnu definovat jako dobu, časový prostor, v němţ jedinec nemá ţádné povinnosti vůči sobě ani druhým lidem a v němţ se pouze na základě svého vlastního svobodného rozhodnutí věnuje vybraným činnostem. Tyto činnosti ho baví, přinášejí mu radost a uspokojení a nejsou zdrojem trvalých obav či pocitů úzkosti.“ (Slepičková, 2005, str. 14) „Kaţdé věkové skupině je činnost ve volném čase nějak prospěšná a získáváme při ní takové hodnoty, se kterými se v běţné kaţdodenní činnosti mnohdy pro nedostatek času nesetkáváme. U dětí a mládeţe mají různé aktivity velký podíl na tvořivosti a celkovém formování člověka. Dospělí se mohou touto činností přirozeně seberealizovat, upevňovat zdraví a případně i bojovat s narůstající obezitou. Senioři pomocí aktivit drţí krok s dobou, udrţují si zásobu fyzických a duševních sil a zbavují se údělu samoty pozdního věku.“ (Balaš, 2002, str. 2) Způsob, jakým vyuţíváme volný čas, je ukazatelem našeho ţivotního stylu. „Ţivotní styl lze charakterizovat jako paletu prakticky všech lidských aktivit od myšlení přes chování aţ po jednání a to takových, které zaujímají v ţivotě trvalejší místo, většinou se opakují, jsou typické a předvídatelné. Nejčastěji se posuzuje podle názorů, postojů a chování.“ (Slepičková, 2005, str. 14) Kaţdý člověk má vlastní hodnotový ţebříček, který se utváří formou aktivit a ţivotními podmínkami jedince. Další důleţitou součástí ţivotního stylu jsou sociální interakce a vztahy s lidmi. Z volnočasového hlediska je důleţité, s kým volný čas trávíme, zda ho raději trávíme o samotě nebo v nějaké skupině. (Pávková, Hájek, Hofbauer, 2002)
14
2
Taneční klub jako sociální skupina Taneční klub představuje pro závodní tanečníky sociální prostředí, kde tráví
velkou část svého volného času. Větší taneční kluby mají obvykle několik sloţek, do kterých se členové řadí na základě dosaţené výkonnostní třídy. Kluby, popř. jejich jednotlivé sloţky představují malé sociální skupiny. Jde o skupiny relativně trvalé, zejména jedná-li se o tanečníky s vyššími výkonnostními třídami. Obvykle se taneční páry snaţí získat vyšší taneční třídu i z důvodu, ţe chtějí postoupit do vyšší sloţky tanečního klubu, protoţe zde zpravidla bývají lepší podmínky pro trénování a kvalitnější trenéři. Taneční kluby jsou primárně zakládány za účelem zajištění kvalitního tréninkového zázemí pro páry. Jejich cílem je vychovat co nejkvalitnější taneční páry, které by je reprezentovaly na tuzemských i zahraničních soutěţích. Je zde daná pevná struktura, podmínky pro postup výš, pravidla, která musí páry dodrţovat (harmonogram tréninků, chování na trénincích, včasné placení příspěvků apod.). Obvykle klub řídí nějaké vedení, které rozhoduje o případných změnách, o financích a o podobných formálních záleţitostech. Členství v tanečních klubech je dobrovolné, není povinností párů, aby byly členy nějakého klubu. Chtějí-li, mohou tančit samy za sebe. Přesto ale drtivá většina párů tančí za nějaký klub. K tomu je vede zejména to, ţe taneční klub ulehčí fungování tanečního páru. Zajistí mu prostory pro trénování, trenéry, kteří v jednotlivých klubech trénují. Navíc páry téměř vţdy uvítají nějaké zázemí a skupinu, se kterou trénují a se kterou jezdí na soutěţe apod. Protoţe je členství, jak jiţ bylo řečeno, dobrovolné, mají páry zájem, aby se stanovená pravidla dodrţovala (vědí, ţe jejich následování bude mít pro ně pozitivní přínos). V klubech tudíţ zpravidla nebývají ţádné problémy s dodrţováním norem, zejména jedná-li se jiţ o tanečníky zkušenější, vyspělejší. I kdyţ je tedy taneční klub formální skupina, vznikají zde velmi často přátelství i partnerské vztahy. Tanečníci k sobě často cítí silnou sounáleţitost, podporují se na soutěţích, pomáhají na trénincích a není výjimkou, ţe spolu tráví spoustu času i mimo taneční parket. Dalo by se říci, ţe členové klubu nemají mezi sebou pouze formální vztahy, ale převaţují zde právě přátelské vztahy, a tak tvoří jednu velkou partu. 15
Tato přeměna z formálního prostředí na neformální je obvyklá a často i ţádaná. Je způsobena i tím, ţe se členové klubu vídají velmi často, tráví spolu čas na soutěţích a na tanečních soustředěních. Společným cílem všech členů sportovního klubu je tanec, zejména pak dobré výsledky v něm. „Bylo prokázáno, ţe ve společnosti dalších lidí proţívají jednotlivci uměleckou činnost silněji a procítěněji, neţ kdyţ je vnímají sami. Společný záţitek estetických reakcí posiluje skupinovou kohezi a vědomí skupinové příslušnosti.“ (Králová, Čech, 2007, str. 86) Vzhledem k tomu, ţe se jedná o sport, kdy často páry soupeří na stejné soutěţi mezi sebou, jsou vzájemné vztahy ovlivněny i výsledky soutěţí. Na vyšší úrovni ve společenském ţebříčku stojí úspěšnější páry. Často se stává, ţe začínající páry nebo páry s niţšími třídami obdivují úspěšné páry nebo k nim vzhlíţejí a touţí být jako ony. Samozřejmě, ţe v oblíbenosti nehraje roli jen výkonnost, ale i osobní sympatie apod.
2.1 Sociální skupina Kaţdý člověk je po celý svůj ţivot členem alespoň jedné sociální skupiny. „Z hlediska sociálních vztahů tvoří skupiny prostředí, ve kterém ţijeme. Prakticky od narození jsme členy přinejmenším jedné skupiny. Skupiny, jejichţ jsme členy a do kterých jsme zařazováni, jsou součástí našeho ţivota a ovlivňují ho často rozhodujícím způsobem.“ (Výrost, Slaměník 2008, str. 321) Sociální skupinou se zabývá velké mnoţství psychologů a sociologů, proto v literatuře nalezneme velké mnoţství jejich definic. Podle Hadj-Moussové (2003, str. 21) je „sociální skupina základní sociální jednotkou, ve které se odehrává většina našeho sociálního ţivota. Skupiny nejsou jen souhrnem určitého počtu lidí, jsou to organizované systémy, ve kterých jsou vztahy mezi členy strukturovány a podřízeny určitým vzorcům. Členství v sociální skupině uspokojuje dvě základní psychické sociální potřeby: potřebu pozitivního přijetí (emocionální uspokojení - někam patřit) a potřebu sociální prestiţe (dosáhnout uznání, zároveň souvisí se seberealizací).“
16
2.2 Malá sociální skupina „Malá sociální skupina je příznačná tím, ţe vzájemné vztahy mezi členy jsou bezprostřední (tj. nezprostředkované, „tváří v tvář“). Malá sociální skupina má z hlediska socializace zvláštní význam, protoţe jde o prostředí s vysokou intimitou vztahů a proto i ovlivnění skupinou je zásadní.“ (Řezáč, 1998, str. 191) Malá skupina se obvykle vymezuje dvěma způsoby - kvantitativně a kvalitativně. Z kvantitativního hlediska se dá říci, ţe malou skupinu tvoří nejvíce 30-40 osob (ovšem ani toto určení není jednoznačné; podle jiných autorů je horní limit 12-15 osob). Dolní limit pro skupinu jsou 2, podle některých autorů 3 členové, horní hranice se, jak je uvedeno výše, určuje obtíţněji. (Trpišová, 2007) Z kvalitativního hlediska lze podle M. Nakonečného (2009, str. 384) malou sociální skupinu vymezit následujícími znaky: Skupina je integrované sdruţení dvou a více osob, které mají některé společné cíle; Vzájemně se znají; Komunikují tváří v tvář; Vytvářejí společné normy, závazné pro chování členů skupiny; Vzájemná závislost sociálních rolí, která podmiňuje organizaci sociálního ţivota, dělbu úkolů a činností, která odpovídá tradicím a normám skupiny a je předpokladem dosahování společných cílů
2.2.1 Sekundární skupina „Sekundární skupiny se vyznačují náhodnými vztahy a jsou spíše důsledky určitého zájmu o úkol, o určitou práci. V sekundárních skupinách se také mohou vytvořit intenzivní citové vazby.“ (Trpišová, 2007, str. 42) Tyto skupiny obvykle působí na jedince selektivněji neţ primární skupiny. V sekundárních skupinách jsou uspokojovány obvykle konkrétní potřeby jedinců nebo rozvíjeny jejich konkrétní schopnosti, jako příklad lze uvést zájmové oddíly. (Řezáč, 1998)
17
2.2.2 Formální skupina „Formální skupiny jsou záměrně vytvářené, zpravidla jsou oficiálně ustanoveny a formalizovaným způsobem je ustanovena i jejich struktura a pravidla vnitřního ţivota. Zdroj skupinové struktury je vlastně mimo skupiny. Příkladem formální skupiny je organizace. (…) Ve formálních skupinách vznikají i neformální vztahy a na jejich základě neformální struktura.“ (Výrost, Slaměník, 2008, str. 326)
2.2.3 Členská a referenční skupina „Členská skupina je ta, které je jedinec faktickým členem.“ (Trpišová, 2007, str. 43) Naopak pokud jedinec není členem určité skupiny, ale touţí po tom se jím stát, jedná se o referenční skupinu. Tato skupina jedince přitahuje svým klimatem, normami, prostředím, moţnostmi apod. Tato skupina jedince také ovlivňuje, často stejně jako členská skupina. (Řezáč, 1998)
2.3 Struktura sociální skupiny „Strukturou skupiny míníme rozloţení, uspořádání pozic jednotlivých členů ve skupině a skladbu vzájemných vztahů mezi nimi. Rozloţení pozic vypovídá o dělbě moci ve skupině, o tom, jak je jednotlivec přijímán, hodnocen, posuzován. Vyjadřují, jaký vztah k němu mají ostatní členové skupiny a jak vnímají jeho přínos skupinovému ţivotu. Místo jedince, které zaujímá ve struktuře pozic, vyjadřuje rovněţ stupeň jeho integrace do skupinových vztahů.“ (Řezáč, 1998, str. 160-161) Postavení jedince ve skupině můţeme určit z hlediska sociální přitaţlivosti nebo z hlediska osobní moci (přitaţlivosti). Z hlediska sociální přitaţlivosti se rozlišují tyto osoby: Populární (přitaţlivé pro většinu členů) Oblíbené (přitaţlivé pro mnohé členy) 18
Akceptované (preferuje je část skupiny) Trpěné (preferuje je malá část skupiny) Mimo stojící (nepreferuje je nikdo ze skupiny) Z hlediska míry osobní moci se rozlišují tyto kategorie: Vůdci Pomocníci Souputníci Pasivní Periferní role (Trpišová, 2007)
19
3
Taneční pár Základní jednotkou pro sportovní tanec je taneční pár, který je tvořen muţem
a ţenou (případně chlapcem a dívkou). Pro tanec samotný je důleţité propojení muţského a ţenského elementu, coţ se týká nejen vzhledu, ale i celkového vystupování během soutěţí. I kdyţ to můţe pro někoho být komplikované, je nutné, aby v páru byl alespoň na soutěţích hlavní muţ, který pár řídí a vede. Protoţe spolu tráví téměř veškerý svůj volný čas, je nutné, aby se partneři vzájemně respektovali, byli tolerantní a uměli dělat kompromisy. Často je to velmi těţké, ale nezbytné pro co nejlepší a nejefektivnější fungování páru. Stejně jako ve všech vztazích je v tanečním páru důleţitá komunikace. Partneři musí umět spolu mluvit o svých problémech, pocitech apod. Bez správné komunikace můţe mezi partnery vznikat napětí, které hrozí nečekaným výbuchem. Nezanedbatelná sloţka taneční komunikace je ta neverbální. Za zmínění stojí zejména doteky, které jsou při tanci běţné. Tanečníci jsou si fyzicky velmi blízko, tudíţ musí být hodně tolerantní a přijmout tento fakt za svůj. Vztahy v tomto sportu nejsou vůbec jednoduché a jsou velmi rozmanité. Můţeme se setkat s páry, které mají ryze pracovní vztah. Fungují spolu pouze za účelem splnění úkolu – dosáhnutí úspěchu v tanci. V dalších tanečních párech převládá spíše přátelství a v jiných párech přeroste vztah aţ do intimní roviny. Ani o jedné z moţností se nedá říci, ţe by byla špatná nebo ideální, kaţdému jednoduše vyhovuje něco jiného. Nejdůleţitější ale je ujasnit si, jak si oba partneři svůj vztah představují a dohodnout se na kompromisu.
3.1 Interakce „Pojem interakce vyjadřuje skutečnost, ţe se mezi lidmi při společné činnosti utvářejí mezilidské vztahy a ţe na sebe prostřednictvím svých aktivit (činností i chováním) vzájemně působí (a ovlivňují se). Znamená to, ţe jejich činnosti jsou nějak propojeny a jejich vztahy jsou nějak strukturovány.“ (Řezáč, 1998, str. 79)
20
Mezi znaky sociální interakce patří vzájemnost, to znamená, ţe „jsou-li dva či více jedinců v interakci, pak jakýkoli projev jednoho je ve vztahu k druhému. Jejich kontakt je vzájemný, to znamená, ţe dochází k výměně obsahů a propojování aktů chování.“ (Řezáč, 1998, str. 79) „V interakci se individuální činnosti a aktivity mění na součinnost, individuální projevy a chování se vřazují do struktury interpersonálních kontaktů - vazeb, vzniká vzájemný vztah. Interakce, to je zároveň i proces poznávání druhého a také vlastní sebereflexe. Vztah není něco „mezi jedinci“, je to jejich setkání, je to něco, co je jim společné.“ (Řezáč, 1998, str. 80) Další pojem, který interakci popisuje, je stimulace. Vztah dvou a více lidí je plný neustálého vzájemného podněcování. Zjednodušeně řečeno se účastníci interakce musí neustále snaţit udrţet si vztah, vzájemným podněcováním se ho přikrmovat. Pokud přestane vzájemné podněcování (stimulace), začne interakce a s ní i vztah skomírat. Z těchto dvou pojmů (vzájemnost a stimulace) logicky vyplývá, ţe účastníci interakce se i navzájem ovlivňují. Tím, ţe jedinci na sebe působí, podněcují se vzájemně ke změnám v chování, postojích, názorech. V důsledku interakce se kaţdý jedinec (ať uţ více či méně) mění, zároveň s těmito změnami dochází i ke změnám vzájemného vztahu (jedinci se mohou více sblíţit nebo naopak oddálit). „Mohli bychom to říci také tak, ţe mezilidská interakce, to jsou lidé při společné činnosti a jejich vztahy.“ (Řezáč, 1998, str. 81)
3.2 Komunikace „Komunikace je povaţována nikoli jen za pouhý přenos informací mezi sdělujícím a příjemcem. Jde o mnohem více, jde o sebeprezentaci, o sebepotvrzování. Jde o vyjádření postojů k předmětu (ke komuniké), ale i k příjemci informace. Jde o různou úroveň působení, ovlivňování, znesnadňování, či usnadňování porozumění. Veškeré naše chování je komunikací. Nelze nekomunikovat.“ (Mikuláštík, 2001, str. 12) S pojmem sociální komunikace souvisí pojem sociální interakce. „Sociální komunikace se dá více specifikovat jako interakce prostřednictvím kódovaných symbolů verbálních nebo neverbálních. Sociální komunikace je interakční proces 21
mezilidského dorozumívání. Touto cestou si lidé sdělují významy pomocí konvenčních znaků. Tyto dva pojmy, tedy sociální interakce a sociální komunikace, lze označit také jako dva aspekty jednoho procesu.“ (Mikuláštík, 2002, str. 13) Aby komunikace mohla vůbec probíhat, musí se v ní účastnit následující činitelé (tato struktura komunikace je vţdy stejná, bez ohledu na obsah sdělovaného): Komunikátor – zdroj komunikace, ten kdo komunikaci zahajuje a vysílá komuniké Komunikant – příjemce sdělení (komuniké) Komuniké – informace, které mezi komunikátorem a komunikantem probíhají Komunikační kanál – prostor mezi komunikujícími (Trpišová, 2007) V dialogu se pochopitelně role komunikátoru a komunikanta neustále mění, coţ je pro komunikaci velmi důleţité. Navzájem si tak oba komunikující potvrzují, ţe správně rozumí obsahu komuniké a poskytují si zpětnou vazbu. (Hadj-Moussová, 2003)
3.2.1 Verbální komunikace Verbální komunikace je formou komunikace, která probíhá prostřednictvím mluvené nebo psané řeči. „Dorozumívání pomocí řeči umoţňuje jazyk, který je v dané kultuře sdílen. Verbální komunikace je specificky lidským druhem komunikace. Uţitá slova zastupují jednotlivé reálné nebo abstraktní objekty, člověk se tak od těchto objektů můţe fyzicky odpoutat, můţe s nimi nejen bezprostředně nakládat, ale můţe tak činit i zprostředkovaně, manipulovat jimi, aniţ vstupuje do bezprostředních kontaktů. Verbální komunikace je v převáţné míře úmyslná, neúmyslnými jsou jen některé chybné úkony, které mohou v průběhu verbální komunikace vystupovat.“ (Kliment, 2002, str. 46) „U verbálních obsahů rozlišujeme: Smysl – individuální chápání slova, závislé na kontextu osobní historie jedince, jeho proţitcích, představách a postojích, je jím ovlivněna interpretace verbálních 22
sdělení; jde o konotativní funkci slova, která vyjadřuje vnitřní stav jedince, jeho zkušenost a vztah k označovanému, obsahuje rovněţ hodnocení; Význam – slovníková definice slova, kulturně sdílená; jedná se o denotativní funkci slova, má objektivní popisný charakter, slova zastupují konkrétní realitu.“ (Hadj – Moussová, 2003, str. 56) Jak jiţ bylo řečeno, komunikace souvisí s interakcí. Ale ve verbální komunikaci existují výjimky. Interakce je o setkávání „tváří v tvář“, ale ve verbální komunikaci existují formy komunikace, které osobní setkání nepotřebují. Jedná se pak o komunikaci nepřímou, zde hovoříme zejména o psané formě (knihy, noviny, dopisy; dále je ještě vhodné zmínit rozhlas a televizi, kde také dochází k nepřímé komunikaci, protoţe komunikátor není v přímé interakci s komunikantem). (Hadj – Moussová, 2003)
3.2.2 Paralingvistické aspekty verbálního projevu „Jedná se o nelingvistickou součást verbálního projevu. (…) Jde o mimořádně důleţitou součást komunikace, protoţe upřesňuje, jak máme komunikovanému sdělení rozumět.“ (Hadj–Moussová, 2003, str. 59) „Paralingvistické projevy lze klasifikovat do čtyř skupin: Hlasové projevy - výška hlasu, jeho intenzita, zabarvení, skřípavost hlasu, oddechování, smích, pláč, nářek; Časové charakteristiky - rychlost řeči, trvání projevu, rytmus, přestávky, kontinuita, k jejímuţ nejčastějšímu narušení přispívá váhání, omyly, opakování, zajíkání, zakoktání; Interakční charakteristiky - skákání do řeči, nenechání domluvit, dominance v řeči; Verbální stylistické charakteristiky - volba výrazů, jejich vytříbenost, pečlivost výslovnosti, zvláštnosti dialektu.“ (Kliment, 2002, str. 48)
23
3.2.3 Neverbální komunikace Neverbální komunikace je nejstarší forma komunikace, přesto ale není jednoduché jí správně porozumět. Pomocí neverbální komunikace vyjadřujeme nejčastěji své emoce a postoje. Některé výrazy neverbální komunikace jsou vrozené a chápeme je všichni bez kulturních rozdílů; mezi ně patří smích, pláč, údiv, vztek. (srov. Hadj – Moussová, 2003, Trpišová, 2007) „Neverbální projevy při komunikaci většinou nebývají tak pod kontrolou, jako řeč, jak uţ bylo zmíněno výše. Většina řeči těla se odehrává na nevědomé úrovni. Můţe doplnit verbální projev, zesílit jeho účinek, regulovat jej a za určitých okolností jej můţe plně zastoupit. Někdy stačí pouze mimika nebo gesto, není potřeba říkat ţádná slova. Pokud řekneme slova, která nesouhlasí s neverbálním chováním, posluchači věří spíše neverbálnímu chování, neţ řeči. „Neverbální komunikace je, zrovna tak, jako komunikace verbální, ovlivněna kulturními vlivy. (…) Vzdálenost - proxemika je rovněţ odlišná v různých kulturách. Arabové nemají rádi velký distanc na rozdíl od Švédů.“ (Mikuláštík, 2001, str. 109-110) Prostředků pro neverbální komunikaci je nepřeberné mnoţství. Mezi základní formy patří: Mimika – jsou to pohyby svalů v obličeji. Mimika patří mezi nejvýraznější oblast neverbální komunikace, její pomocí dáváme najevo své emoce. Některé výrazy jsou vrozené, velká část je ale naučená v průběhu socializace a je kulturně podmíněna. Pohledy očí – oční kontakt je při komunikaci a interakci velmi důleţitý. Pomocí očního kontaktu lze navázat kontakt s druhou osobou, vyjádřit emoce (oči fungují jako „vysílače“), neustálým přerušováním očního kontaktu dáváme najevo nezájem apod. Proxemika – je to prostor mezi komunikujícími, jeho zvětšování nebo zmenšování. Při komunikaci automaticky nastavujeme vzdálenost od druhého tak, aby nám byla příjemná. S osobami, které jsou nám sympatické, udrţujeme kratší vzdálenost. Proxemika je odlišná kulturně, v místech, která jsou méně zalidněná, se vyţaduje větší osobní prostor. 24
Kinezika – jsou to spontánní pohyby celého těla. Jde o rychlost a pomalost pohybů, drţení celého těla apod. Gestikulace – jedná se o pohyby částí těla (rukou, hlavy, nohou). Gesta jsou odlišná od ostatních forem neverbální komunikace, protoţe mají konkrétní význam. Pouţívají se při verbální komunikaci, aby posluchač lépe pochopil sdělovanou informaci. Gesta jsou podmíněna kulturně a sociálně. Haptika – doteky; je to pravděpodobně nejstarší forma komunikace. Doteky mají pro komunikující velice silný význam, ať uţ v negativním nebo pozitivním významu. (srov. Hadj – Moussová, 2003, Mikuláštík, 2001, Trpišová, 2007)
3.3 Vztahy „Lidé mají obecnou potřebu sdruţovat se s druhými, podstatnou část ţivota tráví ve společnosti ostatních lidí.“ (Hewstone, Stroebe, 2006, str. 420) Pro vznik intenzivnějšího vztahu je důleţitá přitaţlivost. Přitaţlivost vyvolává „pozitivní pocity směřované k druhému jedinci včetně tendence vyhledávat jeho přítomnost.“ (Hewstone, Stroebe, 2006, str. 429) Interpersonální přitaţlivost ovlivňují zejména tyto faktory: podmínky prostředí a podobnost postojů. Je větší pravděpodobnost, ţe se spřátelíme s lidmi, se kterými trávíme velkou část svého času. To je zapříčiněno i tím, ţe je to pro nás jednodušší, protoţe spřátelení stojí v cestě méně překáţek, např. informace o jedinci získáváme automaticky. Ovšem je nutné zmínit, ţe pouhá blízkost ke vzniku přátelství nestačí a ţe můţe zapříčinit i větší nesympatie k druhému jedinci, protoţe jeho vlastnosti, které nám vadí, jsou více vidět. „Podobnost postojů je velmi silný faktor podporující přitaţlivost a přátelství. Při výzkumu přátelských vztahů se zjistilo, ţe přátelé jsou si podobnější neţ lidé, kteří se neznají. Sledovanými faktory byly věk, stav, národnost, povahové vlastnosti a inteligence.“ (Hewstone, Stroebe, 2006, str. 431) Pro vztah je důleţitá zejména podobnost postojů, coţ je dáno tím, ţe jedinec, který má při rozhovoru podobné názory
25
jako my, v nás vyvolává pozitivní emoce. Na vztah samozřejmě také významně působí podobnost volnočasových aktivit. (Hewstone, Stroebe, 2006) Tyto dva faktory, zejména pak podobnost postojů, jsou velmi důleţité pro to, aby vzájemná přitaţlivost mohla přerůst v dlouhodobý vztah. K dlouhodobým vztahům se řadí přátelství a láska. Oba dva typy vztahů jsou pro naše existování velmi důleţité. Pro dlouhodobý vztah (ať uţ pro přátelství nebo lásku) je důleţitá teorie sociální směny. „Podle teorie sociální směny si vybíráme, do kterých vztahů vstoupit a z kterých vystoupit, podle poměru zisků a ztrát, které tento vztah přináší.“ (Hayesová, 2003, str. 88) Teorie směny ovšem neplatí obecně, existují i vztahy, které jsou, zejména ze strany pozorovatele, nevyváţené a ve kterých přesto jedinci zůstávají. (Hayesová, 2003) Teorie rovnosti navazuje na teorii směny. Podle teorie rovnosti je zejména důleţité jak jedinci vnímají „férovost“ vztahu. Vztah je stresový pro jedince, kteří mají pocit, ţe víc dávají, neţ dostávají, i pro jedince, kteří mají pocit, ţe víc dostávají, neţ dávají. Pro oba jedince je nejlepší, kdyţ mají pocit, ţe vztah je relativně vyrovnaný. (srov. Hayesová, 2003, Hewstone, Stroebe, 2006) „Kaţdé přátelství se projevuje reciprocitou, vzájemnou závislostí a intimitou, která je důleţitá především pro ţeny. Milenecké vztahy jsou podněcovány fyziologickou aktivací a tělesnou přitaţlivostí, přičemţ muţi věnují značnou část pozornosti „známkám“ mládí a zdraví u ţen; ţeny více sledují status muţe.“ (Hewstone, Stroebe, 2006, str. 447)
3.3.1 Dimenze vztahu „R. A. Hinde (1987) navrhl osm dimenzí, ze kterých můţeme vycházet při popisu a vysvětlování vztahů. Mají poskytnout základní rámec pro práci badatelů v této oblasti.“ (Hayesová, 2003, str. 90) K těmto dimenzím patří: Obsah - co lidé spolu ve vztahu dělají Rozmanitost - různost činností účastníků vztahu. Některé vztahy jsou více vyhraněné a orientované např. na splnění daného úkolu, jiné jsou zase všestranné (obvykle u hlubších vztahů). 26
Kvalita - přístup účastníků ke vztahu Frekvence a organizace - kdy se lidé setkávají a zda je jejich konání systematické Reciprocita a komplementarita - zda vztah zahrnuje střídání rolí nebo vzájemně se doplňující chování (v některých vztazích je jeden účastník vůdčí, druhý submisivní, v jiných vztazích se role spíše střídají). Intimita – jak si účastníci sdělují svá tajemství a hovoří o osobních věcech Závazek – jak silně se účastníci cítí být sobě navzájem oddáni (Hayes, 2003)
3.3.2 Udržování vztahu Účastníci vztahů musí vyvíjet určité úsilí, aby vztah udrţeli. U velmi dobrých přátelství bývá obvykle toto úsilí nejmenší, ale i dobrá přátelství, manţelství či jiné vztahy vyţadují určité úsilí k udrţení těchto vztahů. „Argyle a Henderson (1984) zjistili, ţe existují jistá pravidla, která by přátelé měli dodrţovat. Zastat se druhého v jeho nepřítomnosti Podělit se s ním o zprávy o všech svých úspěších Poskytnout emocionální podporu, kdyţ ji druhý potřebuje Věřit si a svěřovat se navzájem Dobrovolně pomáhat druhému, kdyţ to potřebuje Usilovat o to, aby se dobře cítil v naší společnosti Agryle a Henderson zjistili, ţe velmi dobrá přátelství mohou přeţít mnoho problémů, ale porušení jednoho z těchto pravidel často vede k ukončení vztahu.“ (Hayes, 2003, str. 92)
27
3.3.3 Ukončení vztahu I kdyţ se budeme snaţit ze všech sil vztah udrţet, můţe se stát, ţe uţ nic nepomůţe a vztah se rozpadne. S. W. Duck (1988) vytvořil model průběhu dezintegrace blízkého vztahu. Tento model zahrnuje čtyři následující fáze: Intrapsychická fáze - to je váze, kdy si jeden z partnerů uvědomí, ţe je v situaci, kterou uţ dál nemůţe snášet. Zváţí si všechna pro i proti, kdyţ dojde k názoru, ţe vztah uţ nemá smysl zachraňovat, přejde do další fáze. Dyadická fáze - v této fázi dá partner, který chce ze vztahu odejít, najevo své pocity druhému partnerovi. Buď ho o nich informuje, nebo je k němu chladný a vyhýbá se mu. Pár se můţe ještě rozhodnout, ţe dá vztahu druhou šanci. Pokud k tomu nedojde, přesouvá se do další fáze. Sociální fáze – v této fázi musí své úmysly pár dát najevo svému okolí a čelit jejich následkům. Pár se můţe ještě pokusit po rozmluvě s přáteli a rodinou pokusit vztah zachránit, pokud k tomu nedojde, přesune se do poslední fáze. Fáze úpravy hrobu – v této fázi se bývalí partneři snaţí zvládnout rozchod. (Hayes, 2003)
28
4
Empirické šetření sociálních vztahů mezi tanečníky V předchozích kapitolách jsem se zabývala základními poznatky, které jsou
důleţité pro můj výzkum. Uvedla jsem základní informace o sportovním tanci, díky kterým si lze představit, co to sportovní tanec je a jaké nároky jsou kladeny na tanečníky. Často se stává, ţe si veřejnost sportovní tanec představuje jako mnohem jednodušší a méně náročnou činnost, neţ ve skutečnosti je. Druhá a třetí kapitola byly věnovány vymezení pojmů sociální skupina, interakce, komunikace a vztahy. Všechny tyto pojmy byly vymezeny s ohledem na zkoumaný jev - tedy na sociální vztahy ve sportovním tanci. V následujících kapitolách se budu věnovat samotnému výzkumnému šetření, které se týká jiţ zmiňovaných sociálních vztahů ve sportovním tanci. V první části vymezím výzkumný cíl a výzkumné otázky, popíšu výzkumné nástroje, způsob a podmínky pro výběr zkoumaného vzorku. V další části se budu věnovat analýze zjištěných údajů.
4.1 Výzkumný cíl Základem kaţdého výzkumu je určení výzkumného cíle, který bude směrovat celý výzkum. Cíl mého šetření zní následně: Popsat specifika sociálních vztahů mezi sportovními tanečníky
4.2 Výzkumné otázky Výzkumné otázky vymezují hranice, co se bude zkoumat. Důvod je ten, ţe není v silách ţádného výzkumníka pojmout komplexně celý zkoumaný problém. (Strauss, Corbin, 1999)
29
Pro své výzkumné šetření jsem si stanovila následné výzkumné otázky: Jak vnímají tanečníci kvalitu sociálních vztahů v rámci tanečního klubu? Co tanečníci očekávají od svého tanečního partnera z hlediska schopnosti kooperovat na intenzivním tanečním tréninku? Jak se promítá tanec osobního ţivota tanečníků?
4.3 Kvalitativní výzkum Mé výzkumné šetření je kvalitativní. Tato forma je v sociálních vědách hojně pouţívána (v poslední době si vydobyla rovnocenné postavení s kvantitativním výzkumem), coţ je zapříčiněno tím, ţe pomocí kvalitativního výzkumu lze získat hloubkový popis případu, podrobně popsat daný fenomén. (Hendl, 2005) „Významný metodolog Creswella (1998, s. 12) definoval kvalitativní výzkum takto: Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění zaloţený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“ (Hendl, 2005, str. 50) Důleţité je, ţe se data při kvalitativním výzkumu nezpracovávají statisticky nebo jinak číselně. V těchto výzkumech se obvykle jedná o ţivoty lidí, příběhy, chování či chod organizací apod. (Strauss, Corbinová, 1999) Kvalitativní výzkum má 3 hlavní sloţky: Údaje - nejobvyklejší zdroje jsou pozorování a rozhovor Různé analytické a interpretační postupy - v této části se výzkumník věnuje kódování a následně dochází k závěrům výzkumu Písemné a ústní výzkumné zprávy (Strauss, Corbin, 1999)
30
Kvalitativní výzkum jsem si pro svůj výzkum vybrala, protoţe pomocí něj lze lépe proniknout do hloubky problematiky, komplexněji ji popsat a více se věnovat jednotlivým případům, coţ je pro dosaţení mého výzkumného cíle důleţité.
4.4 Výzkumný vzorek U kvalitativního výzkumu je na rozdíl od kvantitativního ţádané, aby byl výběr respondentů záměrný, aby všichni respondenti splňovali předem daná kritéria. Můj
výzkumný
vzorek
je
tvořen
4
tanečníky
a
3
tanečnicemi
ze stejného tanečního klubu. Všichni respondenti byli ve věku 19 aţ 28 let, to znamená, ţe všichni jiţ tančí v kategorii dospělí. Důvod, proč jsem zvolila jiţ dospělé tanečníky, byl ten, ţe jsem nechtěla, aby vzájemné vztahy byly ovlivněny rodiči. V mladších kategoriích je totiţ obvyklé, ţe do tancování svých potomků rodiče velice často zasahují. Dokonce není ani výjimečné, kdyţ rodiče své děti proti sobě poštvou. U dospělých tanečníků jsem dále předpokládala, ţe budou jiţ rozumní, budou mít na vztahy nějaký názor a nebudou při rozhovorech na sebe zbytečně „házet špínu“. Všichni vybraní tanečníci tančí jiţ delší dobu a mají vytančenou vyšší třídu. Tyto podmínky měly zajistit to, aby se tanečníci pohybovali v tanečním prostředí jiţ delší dobu, měli s ním zkušenosti a dobře ho znali. To ţe mají vytančenou vyšší třídu ukazuje to, ţe vybraní tanečníci umí se svým tanečním partnerem efektivně spolupracovat, tudíţ ví, co je z jeho pohledu pro taneční vztah důleţité. Zde jsou uvedeny všechny podmínky, které musí vybraní tanečníci splňovat: Jiţ několik let tančí aktivně Tančí v kategorii dospělí Intenzivně trénuje/trénoval (s tanečním partnerem tráví/trávil značnou část svého volného času) Má vytančenou vyšší výkonnostní třídu (alespoň v jedné kategorii třídu B)
31
Všichni respondenti se do mého výzkumu zapojili dobrovolně a ochotně. Motivací jim bylo pro ně zajímavé téma, které je jim zároveň velmi blízké, protoţe se jich dotýká kaţdý den. Všem respondentům byla zaručena anonymita, jejich jména jsou v přepsaných rozhovorech změněna. Jméno
Věk
Doba
Výkonnostní
Počet
Počet
aktivního
třída
tanečních
tréninkových
tančení
(STT/LAT)
partnerů
dnů/hodin týdně
Aleš
23
6 let
A/B
3
5/15
Marcela
19
2 roky
C/B
3
4-5/15
Aneta
28
11 let
B/B
6
4-5/12
Zbyšek
27
10 let
C/A
9
2/4 (dříve více)
Filip
22
4 roky
A/B
3
3/7 (dříve více)
Milan
28
10 let
B/D
9
4/10
Iveta
22
6 let
A/B
3
4-5/15
Tab. 2: Vybraní respondenti Vysvětlivky: STT – standardní tance, LAT – latinskoamerické tance
4.5 Výzkumné prostředí Výzkumným prostředím je brněnský taneční klub. Protoţe pod klub spadá poměrně velké mnoţství tanečních párů, je rozdělen do 3 sloţek (+ sloţka pro děti a juniory). Tanečníci z mého výzkumu působí ve sloţce pro páry s nejvyššími třídami (B, A, M). Sloţka je určena pro tanečníky kategorie mládeţ a dospělí, nejmladší členové mají tudíţ 16 let a horní věková hranice není omezena.
32
V této sloţce se trénuje velmi intenzivně, 2x týdně jsou vedené lekce po 2 hodinách, dále je zde kaţdý týden kondiční příprava na soutěţe, která trvá také 2 hodiny. Taneční páry na této úrovni se musí tanci věnovat i mimo vedené lekce, tudíţ je obvyklé, ţe pár trénuje 4-5x týdně několik hodin. Protoţe všechny páry trénují ve stejných prostorách, tráví spolu velké mnoţství času. Mimo obvyklé tréninky tyto páry jezdí často i na soutěţe, které se konají po celé České republice, a na soustředění, kde spolu stráví i týden v kuse.
4.6 Rozhovor pomocí návodu „Návod rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jeţ je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajistit, ţe se skutečně dostane na všechna témata. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém. Zůstává mu i volnost přizpůsobovat formulace otázek podle situace.“ (Hendl, 2005, s. 174) Rozhovory byly zrealizované během ledna a února 2011. Na začátku kaţdého rozhovoru jsem respondenta informovala o tom, čeho se budou rozhovory týkat, jak budou probíhat, ţe budou nahrávány a posléze doslovně přepsány. Všechny rozhovory probíhaly v klubovém bufetu, kde obvykle nikdo není a kde jsme měli na rozhovor klid a čas. Vzhledem k tomu, ţe jsem všechny respondenty znala osobně, neměla jsem problém, ţe by se někdo z nich styděl mluvit o svých zkušenostech a pocitech. Přesto někteří respondenti byli sdílnější a jiní více strozí. Délka rozhovorů se pohybovala mezi 20 min a 50 minutami. Průběh jednotlivých rozhovorů jsem nahrávala na diktafon. Tento způsob se mi zdál být nejpřijatelnější, diktafon zachytil všechny informace a nepůsobil rušivým dojmem. Poté jsem rozhovory doslovně přepsala. Přepisy jsou dlouhé 2-3 strany a jsou součástí přílohy. Pro rozhovory jsem měla stanovené následující okruhy: Vztahy v tanečním klubu - jaká je atmosféra mezi tanečníky, průběh soutěţí
33
Vztah mezi tanečními partnery - co je pro něj důleţité, k jakému vztahu by se dal přirovnat, přitaţlivost v rámci páru, vliv stresu Osobní vztahy - z jakého prostředí mít přítele, chodit/nechodit se svým tanečním partnerem, omezování osobních vztahů kvůli tanci
4.7 Otevřené kódování Kódování obecně „představuje operace, pomoci nichţ jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a opět sloţeny novými způsoby.“ (Strauss, Corbin, 1999, s. 39) Samotné otevřené kódování je potom „část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů. Bez toho prvního a základního analytického kroku by nemohl proběhnout zbytek analýzy ani následná komunikace. Během otevřeného kódování jsou údaje rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány, porovnáním jsou zjištěny podobnosti a rozdíly, a také jsou kladeny otázky o jevech údaji reprezentovaných. Během tohoto procesu jsou zvaţovány a zkoumány naše vlastní i cizí domněnky o jevu, coţ vede k novým objevům“ (Strauss, Corbin, 1999, s. 43)
4.7.1 Postup otevřeného kódování Označování jevů - neboli konceptualizace údajů, rozbor části pozorování nebo odstavce a přidělování jména (něčeho, co bude tento jev reprezentovat) Určování kategorií - seskupování pojmů kolem určitých jevů Pojmenování kategorií - kategorie musí být nazvána pojmem, který je abstraktnější neţ pojmy, které zahrnuje Rozvíjení vlastností a dimenzí kategorií - vlastnosti kategorií jsou rozloţeny na jednotlivé dimenze (vlastnosti - charakteristika jevu, dimenzionální profil konkrétní vlastnosti jevu za daných podmínek) (Strauss, Corbin, 1999)
34
4.8 Kategorie V předchozí kapitole bylo popsáno otevřené kódování a tvorba kategorií. Já jsem si všechny přepsané rozhovory vytiskla. Vytištěné rozhovory jsem řádek po řádku pečlivě prostudovala a zvýrazňovačem jsem si zatrhávala jednotlivé jevy, které jsem si pojmenovala. Následně jsem podobné jevy seskupovala, pro jednotlivé seskupení jsem poté vymyslela vhodné názvy, které by jevy vhodně popsaly a shrnuly. Tímto postupem jsem došla k následujícím kategoriím: Dobré a intenzivní vztahy v tanečním klubu Překáţky ve vztahu mezi tanečními partnery Podmínky pro dobrý vztah mezi tanečními partnery Intimita a intenzita vztahu mezi tanečními partnery Intimní přítel – ideálně z tanečního prostředí Tanec omezuje ostatní vztahy
4.8.1 Dobré a intenzivní vztahy v tanečním klubu První kategorii dobře vystihují následující pojmy: hloubka, přátelství, seberealizace, podpora, ale i rivalita. Všichni tanečníci se shodli na tom, ţe v klubu jsou velmi dobré a přátelské vtahy. „U nás si myslím, že je atmosféra velmi dobrá. Děcka se spolu kamarádí, pořádaj spolu i akce mimo tancák.“ (Aleš) „Co se týče vztahů potom dál, myslím, že u nás je hodně přátelská atmosféra a říkají to i páry, který přijdou k nám, odejdou nebo měly možnost být v jiným klubu.“ (Zbyšek) „Myslím, že u nás v klubu máme nejpřátelštější a nejvřelejší vztahy mezi lidma, tady nejde tak jako o to tancování jako o ty lidi. Hodně si spolu rozumíme, mně to přijde takový normální.“ (Filip) 35
„Myslím, že vztahy u nás v klubu jsou hodně dobrý, že tady máme spíš přátelskou atmosféru.“ (Iveta) Marcela do našeho klubu přestoupila teprve nedávno, dříve tancovala v jiném klubu. Tudíţ má zkušenosti s více kluby a s více tanečními prostředími. I té se zdá být atmosféra v našem tanečním klubu velmi dobrá a přátelská. Do kolektivu zapadla bez problému, přestoţe z toho měla obavy. „Já si myslím, že třeba tady je atmosféra lepší, než když jsem byla v jiným klubu, protože tam je to takový, že tam ti lidi mezi sebou víc soupeří. A tady to je víc v pohodě. Tady je ta atmosféra příjemná a v pohodě. Trochu jsem se bála, jaký to bude, když jsem sem přecházela.“ (Marcela) Pro některé tanečníky je dobrý kolektiv v klubu i jeden z důvodů, proč tancovat. „Osobně to je pro mě jeden z důvodů, proč tancuju, ta skupina lidí, se kterou se tady setkávám, protože mezi něma mám docela dost kamarádů.“ (Milan) „Pro mě osobně je tady ten kolektiv hodně důležitej, protože když jsem přemýšlela, jestli nemám už s tancováním skončit, tak právě ty lidi tady byli pro mě velkej důvod, proč to ještě nevzdat“. (Iveta) Tanečníci zmiňovali, ţe jsou pro ně vztahy uvnitř klubu velmi důleţité. Pro některé představují hlavní skupinu lidí, se kterou tráví volný čas (i mimo tréninky). „Takže se hlavně realizuju tady v tomto kolektivu, protože až tancování mi pomohlo se nějakým způsobem se otevřít a odhalit nějakou druhou stránku mýho já, to že jsem taky trochu extrovert. To tancování je srdcová záležitost, vyrůstáte spolu, řešíte problémy, prožíváte lásky, rozchody, občas zajdete na pivo. A to je strašně dobrý.“ (Aneta) „Určitě tady trávíš spoustu času, máš tady kolektiv, se kterým se vídáš. Jseš nasměrovanej na tyto kámoše, často s něma pořádáš nějaký akce, chodíš s něma do hospody.“ (Milan) „A pro mě ty lidi tvoří takovou širší rodinu.“ (Aneta) Velký význam kladli tanečníci na podporu uvnitř klubu. Vyzdvihovali, ţe je vţdy někdo utěší, pomůţe, kdyţ je nejhůř. „Jsou tady aji různý emocionální stavy, když se stane něco emocionálně těžkýho, tak to ten vztah utuží. Třeba když jsem na tom špatně kvůli partnerovi, tak si můžu u vás postěžovat, ulevit si. A taky ty lidi kolem pomůžou, aby to člověk vydržel, aby se choval k partnerovi líp, aby nevybuchl.“ (Aneta) 36
„Mně ty lidi tady hodně pomáhají, protože vždycky, když mi je nejhůř, najde se někdo, kdo mě utěší a povzbudí, nebo s kým zajdu někam posedět, zanadáváme si a hned je nám líp.“ (Iveta) „Myslím, že u nás v klubu je spíš hodně podpora mezi sebou navzájem.“ (Milan) Tanečníci mluvili o podpoře v kontextu se soutěţí. Byli rádi, ţe se páry navzájem podporují a fandí si, zejména v niţších třídách. Na domácích soutěţích je podpora vţdy obrovská, podpořit páry chodí často i ti tanečníci, kteří se soutěţe zrovna zúčastnit nemohou. „U nás si myslím, že je to hlavně podpora, zvlášť v těch nižších kategoriích si myslím, že je to obrovská podpora. V těch vyšších B, A, M to už není takový. I když i tam je veliká podpora.“ (Filip) „Tak určitě mezi sebou si třeba fandíme. Když je nás tam dost, tak je tam vždycky pořádnej kotel, že jo, viz třeba soutěže u nás.“ (Milan) Protoţe se jedná o sportovní odvětví, byla zde zmíněná i lehká forma rivality mezi tanečními páry. Podle tanečníků je rivalita ve větší formě aţ ve vyšších třídách, kde jde uţ o víc neţ ve třídách D, C i B. Od třídy A mohou páry kvůli nedostatku nasbíraných bodů spadnout do niţší třídy, tudíţ je zde výraznější touha dopadnout co nejlépe a samozřejmě i větší rivalita. „V těch áčkách je to už trochu jiný, tam už jde o trochu víc, protože ta třída už padá, tak každej chce nasbírat dost bodů, aby si tu třídu obhájil. Už i tam celkově ta atmosféra není jako v D, C i ‚B.“ (Iveta) „Na soutěžích je ta rivalita přirozená.“ (Zbyšek) Shrnutí: Všem tanečníkům se zdá být atmosféra v jejich tanečním klubu příjemná a přátelská. Jako kolektiv tanečníci fungují dobře, podporují se a povzbuzují na soutěţích apod. Tráví spolu i volný čas a díky tancování (častému fyzickému i psychickému vypjetí) jsou jejich vztahy intenzivnější a hlubší. I kdyţ tanečníci zmiňovali lehkou rivalitu, necítila jsem z rozhovorů, ţe by to vzájemným vztahům ubliţovalo a ţe by ji vnímali výrazně negativně, rivalita ke sportu jednoduše patří.
37
4.8.2 Překážky ve vztahu mezi tanečními partnery Druhou kategorii dobře vystihují následující pojmy: obtíţnost nalezení vhodného partnera, časté konflikty, stres, rozdílný talent, neopětovaná láska. Tanečníci zmiňovali, ţe je vztah mezi tanečními partnery komplikovaný a je natolik specifický, ţe je pro lidi, kteří se sportovním tancem nezabývají, těţko pochopitelný. „Myslím, že vztah dvou lidí uvnitř páru je něco, co je těžko pochopitelný pro člověka, co se tím nezabývá. Je to dost specifický v tom, že jsou to dvě opačný pohlaví, který mají spolu stabilně nějak kooperovat a vytvářet spolu něco smysluplnýho. Dohodnout se není někdy úplně snadný.“ (Aleš) „Tak to je občas taky oříšek, to vím z vlastní zkušenosti. Dost často se může stát, že si ty povahy prostě nesednou.“ (Milan) „To je podle mě celkem komplikovaná věc.“ (Iveta) V rozhovorech byl zmíněn i fakt, ţe je těţké najít vhodného tanečního partnera. Není snadné najít partnera, který by tanečníkovi vyhovoval zároveň jako člověk a zároveň splňoval taneční poţadavky. A protoţe v tomto vztahu jde především o tanec, většinou tanečníci upřednostní jako partnera někoho, kdo jim vyhovuje tanečně. Potom se můţe často stát, ţe je pro partnery těţké spolupracovat a vycházet spolu. „Takže možná je docela problém najít někoho, kdo chce tancovat a zároveň je v pohodě.“ (Milan) „Jsme pořád spolu a kolikrát si ty lidi nesednou, ono to není jednoduchý najít tanečního partnera.“ (Iveta) Dalším zmiňovaným problémem v tanečně-partnerských vztazích byly časté konflikty a hádky. I kdyţ se tanečníci shodli na tom, ţe občasné hádky jsou dobré a pročistí atmosféru, jejich příliš velká intenzita páru významně škodí. Problém je, ţe v těchto vztazích je potřeba dobře spolupracovat a intenzivně trénovat, tudíţ příliš časté hádky omezují trénink a jsou výrazná překáţka. „Když se ten pár jenom hádá, tak je ten vztah asi odsouzenej k zániku. Takhle se totiž nedá trénovat, takhle se totiž nedá ani fungovat, každej trénink se v podstatě prohádat. To nemá smysl.“ (Iveta) 38
„Můžeš se občas kvůli něčemu pohádat, ale pokud se s taneční partnerkou hádáš každej druhej trénink, tak je docela na pytel a nemá to moc budoucnost. To jsem třeba zažil s další bývalou partnerkou, že jsme se víc hádali, než trénovali.“ (Milan) „Ve chvíli, kdy budou oba dva dominantní, tak to bude určitě hlučnější pár, kdy se budou víc hádat, víc si vyměňovat hlasitě názory. To samozřejmě neznamená, že takovej pár nemůže vydržet. Spousta takových párů je a funguje, ale myslím si, že většinou budou mít problém a budou na hranici rozpadnutí, zvlášť když se pohádají.“ (Zbyšek) Stres je něco, s čím se kaţdý sportovec setkává, sportovní tanečníci rozhodně netvoří výjimku. Stres mohou způsobovat samotné soutěţe nebo neúspěchy na nich. Někteří jedinci se stresují i z nezdarů z tréninku apod. Právě ale stres můţe způsobovat komplikace ve vztahu mezi tanečními partnery. „Jo, určitě, je to z tohoto hlediska úplně plnohodnotnej vztah, že projdeš všema možnýma fázama a musíš to nějak sdílet a zvládnout, jestli chceš dál tancovat. Rozhodně tancování bude z psychologickýho hlediska silně trénovací na osobnost, člověk musí překonat spoustu různých neúspěchů, nepříjemných pocitů.“ (Aneta) „Tak to bych osobně řekl, že ten stres z neúspěchu může mít vliv. Když jsi na soutěžích, kde se porovnáváš s ostatníma, někdo musí být prostě ten horší a bude ti nějakou dobu trvat, než se dostaneš do druhýho kola, sám jsem toho příkladem, že nerostu nějakým rychlým způsobem.“ „A pravda je, že tam asi může být největší stres z těch neúspěchů, prostě se nedaří a je to takovej začarovanej kruh.“ (Milan) Pro Milana představoval velký problém ve vztahu mezi tanečními partnery rozdílný talent. Podle něj pár nemá téměř ţádnou šanci zvládnout to, kdyţ je jeden z partnerů výrazně talentovanější neţ druhý. Důvod je ten, ţe méně talentovaného partnera to můţe frustrovat a talentovanějšímu partnerovi můţe připadat, ţe tancuje pod svoje moţnosti. „Samozřejmě je často problém, že jeden je lepší než druhej a chce jít víc nahoru a často se hledá takový to, já bych chtěl lepší partnerku, než mám, protože já jsem lepší, to taky často může být.“ (Milan) Jako velmi výrazný problém v tanečním páru, který zmínila velká část tanečníků, je neopětovaná láska jednoho z partnerů. Tento jev není vůbec ojedinělý, coţ není vůbec zvláštní. Partneři spolu totiţ tráví velké mnoţství času, při tanci se sebe navzájem dotýkají, jejich vztah je velmi intenzivní a výrazně se rozlišuje muţská 39
a ţenská role. Tato neopětovaná láska byla vnímána negativně z obou dvou stran a podle tanečníků můţe negativně ovlivnit vztah mezi partnery a dokonce můţe vést aţ k rozpadu páru. „Tady je blbý to, když jeden chce a druhej ne. Bohužel musím dodat, že jsem to i zažil. To pak stojí strašně moc psychických sil, aby se ten taneční pár na té profesionální úrovni udržel, aby to ty lidi neovlivnilo do toho negativního směru. Právě mluvím o tom, když jeden vzplane a druhej ne, je to takový špatný.“ (Aleš) „Byla to moje první partnerka ještě hnedka po tanečních, ale ona mi to neopětovala. Na začátku to fungovalo, ale pak to totálně zruinovalo tancování a bylo to buď jedno, nebo druhý. A nešlo to.“ (Filip) „Jo, narušilo to ten taneční vztah a bylo to nepříjemný. Tak nějak nakonec pochopil, že já nechcu.“ (Marcela) „Jako jeden pár mě napadl, na kterým tahle věc byla přímo vidět, že to vážně tancování škodí a kvůli tomu se rozpadli.“ (Milan) Shrnutí: Podle
dotazovaných
tanečníků
můţe
vztah
mezi
tanečními
partnery
zkomplikovat spousta faktorů. Jedná se o velmi specifický vztah, kdy dva lidé musí velmi intenzivně spolupracovat. Najít si partnera, který by jim vyhovoval jako člověk a zároveň jako tanečník, je velmi obtíţné, někdy dokonce nemoţné. Často tudíţ dochází ke konfliktům a hádkám, které mohou taneční vztah velmi narušit a někdy dokonce znemoţnit kvalitní trénování. Další faktor, který k závodnímu tanci patří, je stres, se kterým se tanečníci musí často potýkat. Zejména pokud se jedná o stres vzniklý z dlouhodobějšího neúspěchu, mohou z něj vzejít jiţ zmiňované hádky. Specifický faktor, který není v ostatních sportech (aţ na výjimky jako je krasobruslení) obvyklý, je neopětovaná láska. U tanečních partnerů není nic neobvyklého, ţe díky intenzivní spolupráci na jedné nebo na druhé straně „přeskočí jiskra“. Pokud to ovšem je jen jednostranné, přináší to do vztahu problémy, které někdy končí aţ rozpadem páru.
40
4.8.3 Podmínky pro dobrý vztah mezi tanečními partnery Třetí kategorii dobře vystihují následující pojmy: kompromis, společné cíle, pochvala, podpora, rovnocenné postavení, nadhled, vyhovující si osobnosti, vztah pro tanec, neobviňovat se navzájem. Někteří tanečníci zmínili, ţe je důleţité, aby si partneři vyhovovali jako osobnosti. Pokud spolu budou tancovat dva lidi, kteří jsou naprosto odlišní, bude pro ně mnohem sloţitější spolu dobře vycházet. „Strašně otázka toho, jaký k sobě přijdou povahový rysy. To ovlivňuje vlastně úplně všechno.“ (Zbyšek) „Tak za prvé si myslím, že musí být relativně povahy, co si sednou.“ (Milan) Tanečníci se v rozhovorech shodli, ţe je podle nich důleţité mít v tancování stejné nebo podobné cíle a být schopní se na nich domluvit. Stejnými cíli mysleli to, ţe budou mít podobné ambice do budoucna, budou chtít stejně často a intenzivně trénovat, investovat do tance podobné mnoţství peněz, obětovat tanci stejné mnoţství času. Pokud se na těchto cílech a poţadavcích od tréninků shodnou, značně jim to ulehčí vzájemnou spolupráci. Splnění této podmínky je i z mých vlastních zkušeností pro dobré fungování párů moţná i nejdůleţitější. „Myslím, že je důležitý, aby si hned oba partneři ujasnili, co je pro ně důležitý, co jsou tanci ochotni obětovat. Tím myslím, jak moc chcou trénovat, jak moc chcou jezdit na soutěže, kolik peněz jsou ochotni do tancování investovat.“ (Aleš) „Aby měli podobný cíle, aby se na těch cílech dokázali domluvit.“ (Marcela) „Jeden chce trénovat moc, druhej málo, jeden chce mít M a jezdit zahraniční soutěže, druhej chce trénovat jen dvakrát týdně a nepotřebuje nikam jezdit. Takže za předpokladu, že si ti dva sedli na začátku té společné taneční cesty a ujasnili si nebo se aspoň shodli na základních věcech a chcou trénovat atd..“ (Zbyšek) Pro jakýkoli vztah jsou rozhodně velmi důleţité následující pojmy: kompromis, tolerance, respekt, nadhled. Pro vztah dvou tanečních partnerů to platí ještě výrazněji, protoţe zde častěji dochází vyhroceným situacím, k rozdílným názorům věc a k vyřešení těchto situací jsou velmi důleţité jiţ zmiňované vlastnosti. „Každopádně ten vztah potřebuje hodně tolerance a kompromisů. Je potřeba pořád dělat kompromisy.“ (Iveta) 41
„Třeba moje současná partnerka je jiná povaha, než jsem já, ale já to toleruju, ona toleruje to moje. My spolu vycházíme úplně v pohodě, i když je úplně jiná.“ (Filip) „Jinak je podle mě pro ten pár nejdůležitější tato trojice – komunikace, kompromis, respekt. A pak asi ještě upřímnost, i když to asi už ne tolik.“ (Aleš) „A někdy sklouznou do těch svých žabomyších problémů, že nevidí ten nadhled, když mají problémy v páru.“ (Aneta) Zvlášť bych zmínila podporu, která je velmi důleţitá. Tanečníci by si měli být schopni pomoct, povzbudit se, kdyţ vidí, ţe ten druhý na tom není dobře. Měli by se umět namotivovat, ale i pochválit. S tím souvisí i umět uznat svoji vinu a nesvalovat kaţdý neúspěch, kaţdou chybu na svého partnera. „Když z druhýho cítí nervozitu třeba na soutěži, nebýt na něj hnusnej, když přijde nějakej neúspěch, nesvalovat vinu jeden na druhýho, protože si i myslím, že je to většinou vina obou dvou.“ (Iveta) „Musí být schopni jeden druhýho podporovat v tom, protože když se nějaká ta vášeň pro to vytratí a nejsme schopni si v tom pomoct, tak to jde pomalu do kytek, nemá to takovou intenzitu, jaká je v těch vyšších kategoriích potřeba.“ (Filip) „A jako poslední věc, která je třeba pro mě hodně důležitá, je, že by se v páru měli partneři občas navzájem pochválit. I když třeba jenom za maličkosti.“ (Aleš) „Jak jsou schopni oddělit to, že oni sami jsou bez chyby a vždycky za to může ten druhej, od toho, jak vyřešit ten danej problém, protože z 99%, když se řeší nějakej problém v páru, něco někomu nevychází, tak je chyba oboustranná a nikdy tu chybu nemůže odstranit jenom jeden.“ (Zbyšek) Velký důraz byl také kladen na dobrou komunikaci (a umění tomu druhému naslouchat) a schopnosti vyřešit problémy a konflikty. Podle tanečníků by měli být partneři schopni promluvit si o kaţdém problému a včas ho vyřešit. „Tanečníci by měli spolu probírat všechny věci, který s tancováním souvisí. Aji třeba jen okrajově. No a k té upřímnosti, myslím, že zatajování problémů v rámci páru není dobrý, protože se to nemůže vyřešit a ten pár, i když třeba nevědomě, tím trpí.“ (Aleš) „Aby dokázali řešit konflikty mezi sebou, aby se dokázali nějak vhodně navzájem kritizovat, říkat si chyby.“ (Marcela)
42
„Já si myslím, že je potřeba, aby člověk naslouchal tomu druhýmu a nenechal se prostě vykolejit. Ten vztah je založen na společné důvěře a na tom, aby člověk naslouchal druhýmu a být otevřenej názoru toho druhýho.“ (Filip) „Musí být schopní spolu konstruktivně mluvit, řešit problémy.“ (Iveta) „Tak příklad, když máš s něčím nějakej problém, tak to nedusit, říct to. A samozřejmě slušným tónem, aby se vyřešilo. Protože když tutlá, tak pak vybuchne.“ (Milan) Trochu z jiného soudku, ale přesto pro taneční pár důleţitá, je vzájemná přitaţlivost. Vzhledem k tomu, ţe na parketě, zejména při latinskoamerických tancích, se musí partneři svádět a dotýkat se sebe navzájem, je velké plus, kdyţ se doopravdy přitahují. Přestoţe se tanečníci shodli, ţe přitaţlivost pomáhá, uváděli, ţe není nutná, lze ji totiţ na parketě zahrát a pro tanečně vyspělejší páry by to nemělo představovat problém. „Tak já si myslím, že je to důležitý, aby ta přitažlivost byla oboustranná, určitě, ale taková akorátní.“ (Marcela) „Jo a zejména když to vezmeme čistě technicky, na tom tancování je to podstatný. A když je člověk šikovnej herec, tak to svatý není, ale mě to většinou dělá problém.“ (Aneta) „Samozřejmě, že je dobrý, když se nějakým způsobem aspoň nehnusí. Ale nemusí se nějak přitahovat, dokonce se mohou až odpuzovat. Ve chvíli, kdy to berou profesionálně, přistupujou k tomu tak, tak v podstatě tohle je úplně eliminovaný, to nakolik se přitahujou, protože tanec je divadlo.“ (Zbyšek) „Mezi mužem a ženou ta přitažlivost bude vždycky. Myslím, že to bude u každýho, tím pohybem a tak.“ (Filip) „Myslím, že je asi dobrý, když tam je. Ale není to nutný, protože tancování je jedno velký divadlo.“ (Iveta) Shrnutí: Podle dotazovaných tanečníků je pro vztah mezi tanečními partnery dobré, aby spolu tancovali dva lidé, kteří si povahově vyhovují. Taneční partneři by se měli shodnout na společných cílech, to je pro společné tancování jedna z nejdůleţitějších věcí. Často se stává, ţe mezi partnery vyvstanou nějaké problémy a konflikty nebo rozdílné názory. Je tudíţ dobré, kdyţ jsou partneři tolerantní, umí dělat kompromisy, 43
respektují se navzájem. Pro řešení problémů je nutná dobrá komunikace, mluvit o problémech a naslouchat názory druhého. Pro taneční partnery je pro předvedení kvalitního tance výhodou i vzájemná přitaţlivost. Ovšem pokud jsou partneři dobří herci a dostateční profesionálové, lze se bez ní obejít.
4.8.4 Intimita a intenzita vztahu mezi tanečními partnery Čtvrtou kategorii dobře vystihují následující pojmy: pracovní vztah, paralela s osobním vztahem, důleţitost vztahu, intenzivní rozchody Vzhledem k tomu, ţe vztah mezi tanečními partnery je zaloţen především na plnění určitých úkolů, přirovnávali jej někteří tanečníci k pracovnímu vztahu. „Jestli mám vybrat z normálního života, tak bych si asi vybral pracovní vztah. Třeba takový ty vztahy jako ve filmech a seriálech v televizi, třeba nějaký kolegové v kriminálkách. Něco jako ve Sběratelech kostí. No a důvod je ten, že si ten pár jde za nějakým cílem, za nějakou metou.“ (Aleš) Přesto ale toto přirovnání nebylo obvyklé, většinou tanečníci vnímali svůj vztah s partnerem jako přátelství. Pravděpodobně i proto, ţe se přece jen tanci věnují dobrovolně a s partnerem tráví velké mnoţství času, čímţ vzniká i velká šance, ţe se partneři spřátelí. „A teď je to takový lepší kamarádství, můžu se na něj spolehnout a věřit mu.“ (Marcela) „Je to takový hluboký přátelství, když to klapne.“ (Milan) Zřejmě protoţe se jedná o spolupráci muţe a ţeny, kteří spolu tráví velké mnoţství času a mají k sobě poměrně blízko (během tance i fyzicky), byl vztah tanečních partnerů svým průběhem i intenzitou často přirovnáván ke klasickému vztahu dvou intimních partnerů. Samozřejmě se vztahy podobají jen některými aspekty (zejména jiţ zmiňovanou intenzitou, frekvencí, jak často se partneři vídají, potřebou řešit konflikty apod.) „Já v tom třeba vidím hodně paralelu mezi tanečním vztahem a partnerským vztahem, protože člověk kolikrát s tanečním partnerem tráví víc času než se svým 44
partnerem nebo přiměřeně stejně. A můžou si začít lízt na nervy nebo si začít vyhovovat, jako v tom normálním páru.“ (Zbyšek) „Dalo by se asi říct, že se dá možná aji trochu přirovnat k nějakýmu osobnímu vztahu, i když samozřejmě bez těch věcí, které k tomu intimnímu vztahu patří. Myslím, že je podobně intenzivní, má podobnej průběh, člověk tam musí řešit podobný problémy.“ (Iveta) „Asi že tancování spolu je něco jako chodit spolu.“ (Filip) Aleš tanečně-partnerský vztah přirovnal k bezdětnému manţelství. Zmíněné přirovnání mně osobně přijde velmi výstiţné a zajímavé. „Druhý vztah, kterej mě napadl, je bezdětný manželství. Taková úzká spolupráce, která je docela náročná, ale dobrovolná.“ (Aleš) Protoţe taneční partneři spolu tráví velké mnoţství času, není ţádným překvapením, ţe mají hluboký a intenzivní vztah, ve kterém o sobě navzájem ví spoustu informací a při problémech by si navzájem bez váhání pomohli. Tanečníci uváděli, ţe se na sebe mohou spolehnout, důvěřovat si, popřípadě se svěřit s problémy, coţ je pro ně důleţité. I kdyţ vztah mezi tanečními partnery není zdaleka ideální, nedají na sebe partneři dopustit. „Můžu se na něj spolehnout a věřit mu. Je ten vztah takový bližší a ti lidi o sobě ví hodně osobní věci. Když tě něco štve, tak si o tom můžete promluvit.“ (Marcela) „Je to jinej vztah než třeba s rodinou nebo než ke svýmu klukovi, ale je podobně intenzivní, je jeden z nejintenzivnějších vztahů. Tím by se dal dát na úroveň rodiny nebo toho kluka, se kterým je.“ (Aneta) Vztahu samotnému potom tanečníci přikládají velký význam, protoţe partner je člověk, kterého vidí téměř kaţdý den a který jim umoţňuje dělat jejich oblíbenou činnost - tanec. Jak bylo uvedeno v předchozích odstavcích, jedná se o poměrně hluboký a intenzivní vztah. S tím souvisí, ţe rozchody tanečních partnerů nebývají jednoduché. Na rozdíl od přátelství, kdy přerušení vztahu obvykle bývá nenásilné, pozvolné, je rozchod tanečních partnerů radikální záleţitost. Jejich rozchod lze přirovnat k rozchodu intimních partnerů, kdy se ze dne na den přestanou vídat, a přestoţe si dříve byli blízcí, naráz nemají téměř nic společného. Samozřejmě, ţe obvykle rozchod tanečních partnerů není tak intenzivní a bolestivý jako rozchod intimních partnerů. Přesto ale taneční rozchod na sebe váţe ještě jeden nepříjemný důsledek, kterým je přerušení taneční 45
kariéry (někdy i na delší dobu), neţ si najdou nového tanečního partnera, coţ je pro většinu tanečníků velmi nepříjemná situace. „Když se dokážou domluvit, proč by se nemohli rozpadnout normálně v dobrým. Myslím, že to dopadá úplně stejně jako normální vztah.“ (Filip) „Ale podle mě jseš zvyklej, že se s tím člověkem vídáš, ať si už sedíte nebo nesedíte, tak pořád tam nějakej ten vztah je a je to takový, že se prostě najednou přestanete vídat.“ (Milan) „Je podle mě podobně intenzivní, protože rozpad tanečního páru a rozpad dvou, co spolu chodí, je tak, že se řekne tak, teď už spolu nejsme. Je to stejně radikální.“ (Iveta) Shrnutí: Vztah dvou tanečních partnerů je podle dotazovaných tanečníků hodně intenzivní a hluboký. V některých aspektech ho lze přirovnat k intimnímu vztahu nebo k manţelství. Zároveň se jedná i o vztah pracovní, kdy se oba jedinci snaţí dosáhnout určitého cíle (úspěchu v tanci). Mezi tanečníky se jedná o vztah, kterému přikládají velký význam. Vědí, ţe se na sebe navzájem mohou spolehnout, v případě potřeby si pomohou a mohou spolu mluvit i o problémech, které se netýkají tance. Stejně jako intenzivní vztah je intenzivní i samotný rozchod, který je pro tanečníky nepříjemný. Rozchod je radikální a často i emotivní a má vliv i na samotné tancování, které je tím na nějaký čas omezeno nebo přerušeno.
4.8.5 Intimní přítel – ideálně z tanečního prostředí Pátou kategorii dobře vystihují následující pojmy: obtíţnost vztahu s netanečním přítelem, tolerance, nemít intimní vztah s tanečním partnerem, umět oddělit taneční vztah od osobního. Z rozhovorů s tanečníky vyplynulo, ţe jako intimní partner je nejlepší někdo z tanečního prostředí. Hlavní důvod je ten, ţe někdo z tanečního prostředí bude lépe 46
chápat a tolerovat tancování jako takové, nebude tolik ţárlit na tanečního partnera, na jeho doteky během tance, na čas, který tanečník věnuje tréninkům a soutěţím. Dále se dotazovaným tanečníkům líbilo, ţe si budou moct o tanci s přítelem povídat, tanec pro ně bude něco, co mají společné, něco velkého, co je pojí, coţ je vţdy výhoda. A protoţe bude dobře znát taneční prostředí, bude umět lépe tanečníka podpořit a motivovat v tanci. Navíc pokud je přítel ze stejného klubu, mají na sebe více času, vídají se na trénincích atd. Sami tanečníci navíc uváděli, ţe vzhledem k tomu, ţe velkou část svého volného času tráví na trénincích, je taneční prostředí nejsnadnější moţnost, někdy dokonce prakticky jediná, kde si najít přítele. Většina dotazovaných tanečníků uváděla, ţe sami v současné době mají přítele z tanečního prostředí. Někteří dokonce uváděli, ţe nikdy neměli vztah s někým, kdo nemá s tancem nic společného. „Jinak já osobně si myslím, že je asi lepší chodit s někým z tancování, už kvůli času.“ (Aleš) „Z tohodle hlediska to je přirozený prostředí, jak někoho potkat, začít s někým chodit nebo si s ním jen něco začít.“ (Aneta) „Myslím si, že to úplně ideální, jak to mám teď, že chodím s holkou z tancování, pokud netancujeme spolu. Když netancujeme spolu, tak si dokážeme dobře rozumět, máme další společný téma, hodně intenzivní společný téma, takže to si myslím, že je úplně super.“ (Filip) „Chápe mě a podporuje v tancování. Třeba loni, když jsem trénovala hodně, a chodila bych s někým mimo tancování, tak by to byl asi problém, protože bysme se skoro vůbec neviděli.“ (Marcela) „Já jsem nikdy neměla nic s nikým, kdo netancoval nebo neměl něco společnýho s tancováním.“ (Aneta) Podle všech dotazovaných tanečníků (výjimku tvořil Zbyšek) ale není dobré, kdyţ je intimní partner zároveň i taneční partner. Jako hlavní důvod tanečníci uváděli, ţe by v osobním vztahu měli zbytečné problémy z tancování. Většina párů, která má spolu zároveň intimní vztah, totiţ nedokáţe oddělit tanec a osobní ţivot, coţ způsobuje značné problémy. Další skutečnost, která mluví proti, je to, ţe při ztroskotání jednoho ze vztahů v návaznosti ztroskotá i druhý vztah.
47
„Protože si myslím, že ty problémy z tancování se můžou přenést i do osobního života.“ (Iveta) „Já osobně si myslím, že je lepší mít někoho jinýho, než s kým tancuju a v zásadě je asi líp, když je to někdo jinej, kdo taky tancuje. To je podle mě nejlepší varianta, protože když spolu chodíte, což jsem sám už jednou zažil, tak jste furt na tréninku a řešíte pořád tancovací věci a ten vztah podle mě tím trpí.“ (Milan) „Obvykle to je asi to, že viděli na tréninkách negativní příklady, kdy se tam dva strašně pohádali a pak spolu šli domů. Nebo taky to, že dva spolu tancovali a chodili, pak se rozešli a i to tancování šlo do kytek. Většinou preferujou to být v klidu s někým a tancovat s někým jiným.“ (Aneta) „Je samozřejmě i riziko v tom, že když člověk spolu chodí a tancuje, musí umět oddělit, respektive nepřenášet problémy z tancování do vztahu a ze vztahu do tancování.“ (Zbyšek) Na vztahu s partnerem, který není z tanečního prostředí, neviděli dotazovaní tanečníci mnoho výhod. Jediné, co by údajně mohla být výhoda, je to, ţe by si se svým přítelem tanečník odpočinul od tance a od všeho, co se tance týká. Komplikace přináší to, ţe tanečník nemá moc času a se svým tanečním partnerem tráví často i víc času neţ se svým přítelem. Tudíţ musí být přítel z netanečního prostředí velmi tolerantní, musí chápat, ţe je pro tanečníka tanec velmi důleţitý a nesmí na tanec, případně tanečního partnera ţárlit. Tanečník by přitom měl svému příteli dávat dostatečně najevo, ţe pro něj není tanec důleţitější neţ jeho přítel. „Sice někdo není odsud, je pro toho tanečníka docela dobrej z toho důvodu, že je to jakási propustka do normálního světa, ale pro toho netanečníka moc výhod nevidím. Leda snad to, že může poznat toto zajímavý prostředí.“ (Aleš) „Ale většinou, co jsem tak slyšela, tak kladli nároky na toho člověka. Protože když holky chodily s někým z netanečního prostředí, tak ten kluk nechápal, proč se lepí tělem na někoho jinýho, strašně žárlil a pak ta holka musela i skončit s tancováním. Nebo se s ním rozejít.“ (Aneta) „Ten člověk, co je partnerem toho tanečníka nebo tanečnice musí být hodně tolerantní. A naopak ten tanečník naopak musí dávat hodně najevo, že to tancování není pro něj na prvním místě.“ (Zbyšek)
48
„Mohl by třeba žárlit na čas, kterej věnuju tancování, nebo na partnera nebo na cokoli jinýho. Je to komplikovaný. Ale když to ten druhej pochopí, tak si myslím, že je to dobrá forma toho chození.“ (Iveta) Shrnutí: Intimní partner je podle dotazovaných tanečníků nejlepší z tanečního prostředí. Výhody to přináší z hlediska času a pochopení. Ideální je, kdyţ to není zároveň taneční partner, protoţe si tak partneři mohou nosit problémy z tréninku do osobního vztahu a naopak. Pokud uţ taneční partneři mají spolu zároveň i intimní vztah, musí umět dobře tyto vztahy od sebe oddělovat. Intimní partner z netanečního prostředí musí být velmi tolerantní a zároveň musí tanečník dávat svému příteli dostatečně najevo, ţe je pro ně přednější neţ tanec. Podle respondentů to ale není ideální moţnost, protoţe je podle nich velmi náročné takový vztah udrţet a je velká šance, ţe bude přítel tanečníka ţárlit.
4.8.6 Tanec omezuje ostatní vztahy Šestou kategorii dobře vystihují následující pojmy: nedostatek volného času, pokud se chce, jde to. Podle dotazovaných tanečníků má tanec a kaţdodenní trénování výrazný vliv na vztahy mimo taneční svět. Podle některých je tanec natolik omezující a časově náročný, ţe se ve volném čase vídají zejména s kamarády z tancování a mimo taneční svět mají minimum nebo dokonce ţádné kamarády. „Můj vztah se spolužáky z vysoké školy je neexistující. Nikdy jsem se neúčastnil žádných akcí, pařeb, protože jsem dal přednost tady tomuto. Prostě se realizuju tady. Mám skupiny lidí, se kterýma se stýkám, ale vidím se s něma nárazově, jednou, dvakrát ročně. Problém je, že toho času je málo.“ (Aleš) „To si prostě pamatuju, jak to bylo. A obětoval jsem prostě všechno tomu tancování a bylo mi to tak celkem jedno.“ (Filip) Někteří dokonce uváděli, ţe jim časová náročnost tréninků přerušila i vztahy, které dřív měli. 49
„Zpřetrhalo to i vztahy s lidma, se kterýma jsem se vídal dřív. Třeba s děckama z gymplu, kde jsem měl dobrý kamarády, tak s těma se taky vídám málo.“ (Aleš) Přesto se ale našli tanečníci, podle kterých lze zvládnout intenzivně trénovat a zároveň si i udrţet vztahy mimo taneční svět. Uznávali, ţe to vyţaduje poměrně velké úsilí, ale kdyţ prý člověk chce, lze stihnout všechno. Důleţitá je ale zároveň i tolerance ze strany tanečního partnera a schopnost domluvit se na eventuálním přesunutí tréninku. Zaznělo i to, ţe se díky menšímu mnoţství volného času člověk naučí dobře zorganizovat si denní harmonogram a efektivně vyuţít veškerý volný čas. „Když je nějaká důležitá akce, tak si to vždycky zařídím a udělám si čas na ně.“ (Marcela) „Je pravda, že je to hodně omezující. Ale zase se člověk asi díky tancování naučí líp rozvrhovat čas, efektivněji. Takže si myslím, že to nějak zvládnout jde, když člověk chce.“ (Iveta) „Samozřejmě je tady potřeba i ta tolerance ze strany partnera, kterej musí pochopit, že občas jsou pro mě i jiný důležitější věci než trénink, tak trénink posuneme na nějakou jinou dobu.“ (Iveta) Shrnutí: Podle dotazovaných tanečníků je časová náročnost tréninků velkým omezením pro udrţení vztahů mimo taneční svět. Pokud ale tanečníci chtějí a jsou schopni se domluvit v páru, lze to zvládnout. Zároveň se člověk naučí efektivně vyuţít veškerý svůj volný čas.
4.9 Interpretace výsledků a odpovědi na výzkumné otázky V tomto kvalitativním výzkumu jsem se zabývala zkoumáním vztahů sportovních tanečníků a to jak z hlediska tanečního klubu, tanečního páru a vlivu na osobní vztahy. Po analýze rozhovorů jsem dospěla k závěru, ţe sportovní tanec na výkonnostní úrovni (to znamená, ţe se mu páry věnují velmi intenzivně, trénují téměř kaţdý den a spoustu víkendů tráví na soutěţích) se promítá do všech zmíněných dimenzí vztahů. 50
Na začátku výzkumu jsem si stanovila 3 výzkumné otázky, na které v následujících odstavcích odpovím.
Jak vnímají tanečníci kvalitu sociálních vztahů v rámci tanečního klubu? V této části se respondenti shodli nejvíce, coţ je nejspíš dané tím, ţe jsou z jednoho tanečního klubu a tím pádem i ze stejného prostředí. Respondenti vnímali vztahy mezi tanečníky ve svém tanečním klubu velmi kladně. Podle nich výrazně převaţují přátelské vztahy, přičemţ celý klub tvoří výborný kolektiv, který se setkává i u jiných příleţitostí, neţ jsou taneční události. Velká část respondentů uvedla, ţe se sociálně realizuje zejména v tomto prostředí a ţe zde má dobré kamarády. Pro některé respondenty byl dokonce dobrý kolektiv v klubu jeden z výrazných důvodů, proč tancovat. Vzhledem k tomu, ţe během tréninků a soutěţí často nastávají situace, které jsou psychicky velmi náročné, znají se tanečníci i ve vypjatých situacích. Kdyţ je nějaký tanečník na tom zle, vţdy se najde někdo, kdo ho podpoří a utěší. I proto jsou vztahy mezi tanečníky intenzivní a hluboké. K intenzitě vztahů samozřejmě přispívá i to, ţe se tanečníci setkávají téměř kaţdý den a mimo tréninky spolu absolvují i taneční soustředění, ze kterých mají spoustu společných záţitků. Podle respondentů je mezi tanečníky v jejich klubu výrazná podpora. Na soutěţích se vzájemně povzbuzují a na trénincích radí a pomáhají. Není nic neobvyklého, kdyţ zkušenější taneční pár na tréninku (případně i na soutěţi) radí méně zkušenému tanečnímu páru. Ale protoţe se jedná o sportovní prostředí, kde se páry vzájemně setkávají na tanečních soutěţích, na kterých poměřují svoje dovednosti, je přirozené, ţe se v klubu vyskytuje i menší forma rivality. To se týká zejména tanečních párů ve vyšších třídách, pro které jsou soutěţe a výsledky jiţ důleţitější neţ pro taneční páry, které začínají. Přesto ale nikdo neoznačil tuto rivalitu jako negativní, jednoduše ke sportu patří a ve zdravé míře posouvá taneční páry dopředu.
51
Co očekávají tanečníci od svého tanečního partnera z hlediska schopnosti kooperovat na intenzivním tanečním tréninku? Respondenti označili vztah mezi tanečními partnery za velmi komplikovaný a obtíţný. Všichni měli poměrně jasnou představu, co musí oni sami a jejich partneři splňovat, aby mohli dobře spolupracovat a efektivně trénovat. Jako jedna z nejdůleţitějších podmínek pro dobrou spolupráci byla uvedena dohoda na cílech v tanci a na očekávání od tanečního tréninku (četnost, finanční náročnost). To aby měli oba partneři podobná očekávání a podobné představy o své taneční kariéře, je jediná moţnost, jak docílit toho, aby byli oba v tanci a na trénincích spokojeni. Jinak bude mít vţdy jeden partner pocit, ţe se tanci jako pár věnují málo intenzivně, a druhý si bude zase připadat pod příliš silným tlakem. Díky tomu budou mezi partnery s největší pravděpodobností vznikat časté konflikty a taneční pár se můţe rozpadnout. V tanečním páru se často stává, ţe se setkají osobnosti, které si příliš nerozumí. Ale i tak je nutné, aby spolu partneři dokázali dobře vycházet a spolupracovat. Proto je podle respondentů nutné, aby tanečníci uměli dělat kompromisy, byli tolerantní a navzájem se respektovali. Bez toho budou mezi partnery opět s největší pravděpodobností vznikat konflikty. I přestoţe se budou taneční partneři snaţit dobře spolu vyjít, konfliktům a problémům se nejpravděpodobněji nevyhnou. Proto je podle respondentů velmi důleţité umět spolu komunikovat. Dobré je řešit problémy hned, jak se vyskytnou, a nenechat je zajít do krajních mezí. Partneři musí umět zvolit vhodnou formu, jak problém řešit, aby kvůli nepřiměřenému způsobu nevznikla hádka. Další důleţitou podmínkou pro efektivní řešení problémů, je umění naslouchat druhému a být ochoten případně přijmout jeho názor. Aby se taneční pár mohl co nejrychleji výkonnostně zlepšovat, je nutné, aby si tanečníci uměli vzájemně sdělovat chyby, které dělají a zároveň musí umět tuto kritiku přijmout. Kritika musí být ovšem podána přijatelným způsobem a musí být konstruktivní. Rozhodně také nesmí tanečník kaţdou chybu svalovat na svého tanečního partnera, měl by se zamyslet i nad tím, zda to není i jeho chyba. Je důleţité, aby si taneční partneři uvědomovali, ţe kaţdá chyba je téměř vţdy zapříčiněna oběma stranami. 52
Pro respondenty byla důleţitá i vzájemná podpora. Taneční partneři by měli být schopni na sobě navzájem poznat nervozitu, trému a nejistotu. Ve chvílích, kdy se jejich partner necítí dobře, by měli být schopni ho podpořit, namotivovat a uklidnit. Protoţe spolu taneční partneři tráví spoustu času, je pro efektivní trénink důleţitý i vzájemný vztah. Ideální je podle respondentů vztah přátelský, ve kterém si partneři mohou o čemkoli povídat a vzájemně si důvěřovat. Podle některých respondentů je moţný i vztah intimní, ale to se většinou týká aţ starších párů, kdy je menší pravděpodobnost rozchodu. Jako velkou překáţku v efektivním trénování viděli respondenti neopětovanou lásku, která můţe oba partnery znejistit, způsobit mezi nimi bariéru a znemoţnit jim spolupráci, coţ můţe vést aţ k rozpadu páru.
Jak se promítá tanec osobního života tanečníků? Tanečníci jsou běţní lidé, kteří jako ostatní touţí mít i osobní ţivot. Ale stejně jako i další výkonnostní sportovci nebo pracovně vytíţení lidé s tím mohou mít problémy. Navázat intimní vztah podle respondentů není pro tanečníky jednoduché. Roli zde hraje několik faktorů, jeden z nich je nedostatek času. Tanečníci většinu času tráví ve škole nebo v práci a na trénincích, tudíţ mají velmi omezené moţnosti, jak se s někým seznámit. Další negativní faktor je, ţe taneční partneři spolu tráví spoustu času (často i víc neţ se svým přítelem), během tance se sebe navzájem dotýkají a mají k sobě fyzicky blízko (zejména u latinskoamerických tanců). Nelze se proto divit, ţe tanec u přítele můţe vzbudit ţárlivost - můţe ţárlit na čas, na tanečního partnera, na tanec samotný. S přihlédnutím k uvedeným faktorům je logické, ţe respondenti uváděli jako nejideálnějšího intimního partnera někoho z tanečního prostředí, který tak bude mít pro tanečníka pochopení. Zároveň ale respondenti byli proti moţnosti, ţe by se intimním partnerem stal jejich taneční partner. Propojení těchto dvou vztahů by podle nich totiţ přinášelo komplikace a problémy, protoţe většina lidí neumí zcela oddělit taneční partnerství od intimního partnerství a přenáší si problémy z jednoho vztahu do druhého. Respondenti se shodli, ţe co se týče ostatních vztahů mimo taneční svět, jsou tancem velmi omezené. Spousta z nich uváděla, ţe díky intenzivním tréninkům nemají 53
čas na téměř nikoho mimo taneční prostředí, tudíţ se realizují převáţně v něm. Přesto se ale našli respondenti, kteří uvedli, ţe je tanec sice do jisté míry omezuje, ale kdyţ se chce, lze si udrţet vztahy i mimo taneční prostředí. Záleţí jen na vlastních potřebách, prioritách a také na schopnosti dohodnout se v páru.
54
Závěr Mého výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 7 respondentů (tanečníků z jednoho tanečního klubu), se kterými jsem hovořila o vztazích ve sportovním tanci, konkrétněji řečeno o vztazích v tanečním klubu, mezi tanečními partnery v tanečním páru a v neposlední řadě o vlivu tance na osobní ţivot. Cílem mé práce bylo popsat specifika sociálních vztahů mezi sportovními tanečníky. Domnívám se, ţe se mi tento cíl podařilo splnit. Zjistila jsem, ţe vztahy v konkrétním tanečním klubu jsou velmi dobré. Mezi tanečníky v něm převaţují přátelské vztahy, tanečníci se především podporují a vzájemně si pomáhají. V tanečním páru jsou vztahy komplikované, coţ pro mě nebylo ţádné překvapení. Pro to, aby taneční pár fungoval co nejefektivněji, jsou důleţité stejné cíle, tolerance, respekt, umění dělat kompromisy. Důleţitá je také dobrá komunikace mezi tanečními partnery, zejména při řešení konfliktů a problémů. Vztahy mimo taneční svět jsou intenzivním tréninkem značně omezeny, ale přesto, pokud tanečník chce, si je lze udrţet. Pro tanečníka je nejideálnější mít intimního partnera z tanečního světa, ale ne svého partnera. Ve své práci jsem dospěla k závěru, ţe intenzivně se věnovat sportovnímu tanci, tak jako nejspíš i u ostatních aktivit, je nutné, aby se mu tanečník hodně přizpůsobil, hodně mu obětoval. To se týká i sociálních vztahů. Na jedné straně díky tanci tanečníci potkají spoustu nových lidí, získají spoustu nových kamarádů, na druhou stranu kvůli nedostatku času mohou o nějaké naopak přijít. Díky spolupráci se svým tanečním partnerem se naučí zvládat konflikty, intenzivně spolupracovat na dosaţení určitého cíle. Osobní ţivot do jisté míry tancem také trpí, na druhou stranu z rozhovorů vyplynulo, ţe si spousta tanečníků najde svého přítele právě v tanečním prostředí. V seniorských kategoriích je dokonce obvyklé, ţe většina tanečních párů je tvořena manţely. Tudíţ si myslím, ţe tanec má na sociální vztahy tanečníka pozitivní i negativní vliv. Podle mě záleţí uţ jen na konkrétním tanečníkovi, jak se k úskalím postaví, a jestli dovolí, aby převáţila negativa, nebo jestli z toho vytěţí co nejvíce.
55
Myslím, ţe by tato práce mohla být přínosná pro všechny lidi, kteří se pohybují v tanečním prostředí. Pro samotné tanečníky, aby si ujasnili své názory, zjistili, ţe podobné problémy nemají sami a aby zjistili, jak tyto problémy (nebo překáţky) řeší jiní tanečníci a tím získali nové informace. „Netanečníkům“, kteří se stýkají s tanečníky, můţe tato práce pomoct lépe taneční svět a vztahy v něm, tudíţ i svého přítele tanečníkaI mě osobně tato práce obohatila a přiměla se důkladněji zamyslet nad sociálními vztahy ve sportovním tanci, zejména potom nad vztahy mezi tanečními partnery.
56
Použité zdroje Literatura BALAŠ, R. Prospěšnost využívání volného času. 1. Vyd. Brno, 2003. 23 s. BALAŠ, R. Tance 20. Století. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2003. 43 s. ISBN 8085783-40-1 DEGEN, M.; NÁVRATOVÁ J. Společenský tanec. In Návratová, J. a kol. Tanec v České republice. 1. vyd. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2010. s. 41-45. ISBN 978-80-7008-241-6 HADJ-MOUSSOVÁ, Z. Sociální psychologie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2003. 66 s. ISBN 80-7290-118-4 HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 3. vyd. Praha: Portál, 2003. 165 s. ISBN 80-7178-763-9 HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2 HEWSTONE, M.; STROEBE, W. Sociální psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2006. 776 s. ISBN 80-7367-092-5 KLIMENT, P. Sociální psychologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 95 s. ISBN 80-244-0488-5 KRÁLOVÁ, L.; ČECH, T. Role tance a působení v irském tanečním souboru v životě člověka a při kultivaci jeho osobnosti. In Čech, T. (ed.) Výchova a volný čas 2. 1. vyd. Brno: MSD, 2007. s. 85-90. ISBN 978-80-86633-97-8 KRAPKOVÁ, H.; ŠOPKOVÁ, J. Lidový a společenský tanec. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1991. 103 s. ISBN 80 -7067-049-5 KUČEROVÁ, M. Maminkou ve „20 letech“ a co na to dnešní společnost: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2010. 67 l., 14 l. příl. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D. MIKULÁŠTÍK, M. Interpersonální komunikace. 1.vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, Fakulta managementu a ekonomiky, 2001. 187 s. ISBN 80-7318-047-2 57
NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Academia, 2009. 498 s. ISBN 978-80-200-1679-9 ODSTRČIL, P. Sportovní tanec. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 116 s. ISBN 80247-0632-6 PÁVKOVÁ, J.; HÁJEK, B.; HOFBAUER B., Volný čas. In Pávková, J. a kol. Pedagogika volného času. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. s. 13-32. ISBN 80-7178711-6 PROKOPOVÁ, Z. Vztahy mezi tanečními partnery. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Katedra antropomotoriky a sportovního tréninku, 2010. 48 l., 3 l. příl. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Michal Šafář, Ph.D. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 268 s. ISBN 8085931-48-6 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas: Vybrané kapitoly. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 115 s. ISBN 80-246-1039-6 STRAUSS, A.; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metod zakotvené teorie. Boskovice: Albert & Brno: Sdruţení podané ruce, 1999. 228 s. ISBN 80-85834-60-X TRPIŠOVÁ, D. Sociální psychologie (vybraná témata). 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007. 156 s. ISBN 978-80-8672330-3 VÝROST, J.; SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. 408 s. ISBN 978-80-247-1428-8
Elektronické zdroje Český svaz tanečního sportu [online]. Soutěžní řád. [cit. 20. února 2011]. Dostupné na: < http://www.csts.cz/www/legislativa/download/SO__1011.pdf>.
58
Resumé Cílem bakalářská práce s názvem „Sociální vztahy ve sportovním tanci a jejich specifika“ je popsat specifika sociálních vztahů mezi sportovními tanečníky. Tato práce je rozdělena na dvě části – na teoretickou a na empirickou část. V teoretické části se věnuji vymezení pojmů, které jsou pro tuto práci klíčové, mezi ně patří sportovní tanec a jeho charakteristika, sociální skupina, sociální vztahy, interakce, komunikace. Empirická část je věnována kvalitativnímu výzkumu. Cílů jsem se snaţila dobrat pomocí otevřeného kódování rozhovorů vytvořených pomocí návodu, které jsem uskutečnila se 7 aktivními tanečníky. Při interpretaci výsledků se mi podařilo odpovědět na všechny výzkumné otázky.
Summary The aim of this bachelor thesis entitled ”Social relationships in dancesport and their specifics“ is to describe the specifics of relationships between active dancers. This thesis is divided in two parts – the theoretical part and the empirical part. In the theoretical part I attend to determinate the components which are crucial for this thesis, such as dancesport and its characteristics, social group, social relationships, interaction, communication. The empirical is devoted to qualitative research. I tried to draw the goals by using the open coding method of half-structured interviews that I conducted with 7 active dancers. When interpreting the results, I managed to answer all reaserch questions.
59
Přílohy Aleš Věk: 23 Aktivní tančení: 6 let Výkonnostní třída: A/B (STT/LAT) Počet tanečních partnerů: 3 Počet tréninkových dnů/hodin týdně: 5/15 Co si myslíš o vztazích uvnitř páru? Myslím, ţe vztah dvou lidí uvnitř páru je něco, co je těţko pochopitelný pro člověka, co se tím nezabývá. Je to dost specifický v tom, ţe jsou to dvě opačný pohlaví, který mají spolu stabilně nějak kooperovat a vytvářet spolu něco smysluplnýho. Dohodnout se není někdy úplně snadný. Jsou to dvě různý osobnosti, který by měly mít něco fakt společnýho, ale často je to tak, ţe ty priority jsou někde úplně jinde a hledání kompromisů není úplně jednoduchý. Člověk se při tom učí dělat ty kompromisy a hledat ty střední cesty, protoţe nemá smysl, aby jeden byl diktátor a druhý submisivní. A co pro tebe osobně ten vztah znamená? Mně osobně ten vztah ukázal, kam aţ jsem schopný zajít v té negativní stránce. Protoţe dřív, ještě na střední, si všichni mysleli, jakej jsem slušňák, jak je všechno dobrý a tak. Ale od té doby, co víc tancuju a víc se konfrontuju s tím člověkem, tak občas zjišťuju, ţe dokáţu být arogantní, uzurpátor, ošklivej, škaredej. Za pozitivní povaţuju to, jak mě ten člověk ovlivnil v dobrým směru. Protoţe jsem dřív býval strašně introvertní, ţil jsem ve svým vlastním světě a měl takový strašně vyhraněný zájmy, který mě vlastně definovaly a bylo pro těţký pro mě navázat nějakej smysluplnej vztah, takovej normální. Tak jsem zapadal mezi takový podivíny. Ještě na jednom z prvních soustředění jsem místo toho, abych se s děckama bavil, chodil do hospy třeba nebo hrál hry, tak jsem spoustu času proleţel v nějakých kníţkách nebo něco takovýho. Ten druhej člověk mě socializoval, abych pravdu řekl. Co si myslíš, že je pro taneční vztah důležité, aby mohl dobře fungovat? Myslím, ţe je důleţitý, aby si hned oba partneři ujasnili, co je pro ně důleţitý, co jsou tanci ochotni obětovat. Tím myslím, jak moc chcou trénovat, jak moc chcou jezdit na soutěţe, kolik peněz jsou ochotni do tancování investovat. Jinak je podle mě pro ten pár nejdůleţitější tato trojice – komunikace, kompromis, respekt. A pak asi ještě upřímnost, i kdyţ to asi uţ ne tolik. A jako poslední věc, která je třeba pro mě docela dost důleţitá, je, ţe by se v páru měli partneři občas navzájem pochválit. I kdyţ třeba jenom za maličkosti. Tanečníci by měli spolu probírat všechny věci, který s tancováním souvisí. Aji třeba jen okrajově. No a k té upřímnosti, myslím, ţe zatajování problémů v rámci páru není dobrý, protoţe se to nemůţe vyřešit a ten pár, i kdyţ třeba nevědomě, tím trpí. A jako poslední věc, která je třeba pro mě hodně důleţitá, je, ţe by se v páru měli partneři občas navzájem pochválit. I kdyţ třeba jenom za maličkosti. 60
Jaký tomu vztahu přikládáš význam? Vzhledem k tomu, ţe můj osobní ţivot mimo tancování není moc slavný, tak se tady v tom vztahu, bohuţel, projevilo to, ţe tomu vztahu, na rozdíl od mého partnera, přikládám větší důleţitost, neţ bych měl. Takţe se strašně moc realizuju tady v tom vztahu a je to špatně, já si to uvědomuju, ţe je to špatně. Ale strašně těţko se proti tomu bojuje. Jak bys ten váš vztah definoval? Oscilující. Oscilující, to je divný pojmenování, uţ z toho jde poznat, jakej jsem mimoň. Oscilující v tom smyslu, ţe jsou dny nebo týdny, kdy si vyloţeně kápneme do noty, bavíme se, daří se nám na tréninku, povídáme si i o běţných věcech, který jsou mimo. Pak jsou dny, nejenom dny, ale i týdny, kdy se často neshodneme, nechci říct hádáme, ale i se hádáme, diskutujeme o věcech, který ve skutečnosti nemají takový význam a trošku si tak jako kdyby, já nevím, jak to říct. Prostě strašně tvrdohlavě si stojíme za svým a udělat ten kompromis bylo jednak účinnější a jednak lepší. K jakému vztahu bys tento taneční vztah přirovnal? Jestli mám vybrat z normálního ţivota, tak bych si asi vybral pracovní vztah. Třeba takový ty vztahy jako ve filmech a seriálech v televizi, třeba nějaký kolegové v kriminálkách. Něco jako ve Sběratelech kostí. No a důvod je ten, ţe si ten pár jde za nějakým cílem, za nějakou metou. Prostě oba v tom páru chcou něčeho dosáhnout v tancování, na parketě, tak i přes odlišnosti musí spolupracovat. Druhý vztah, kterej mě napadl, je bezdětný manţelství. Taková úzká spolupráce, která je docela náročná, ale dobrovolná. A taky stejná věc je, ţe se v obou vztazích setkává muţ a ţena, coţ má pak za následek podobný fungování toho vztahu. Co osobní život? Jaký vliv na něj má tancování? No tak, myslím si, to ţe tančím mě na jednu stranu trochu zatraktivnilo v tom smyslu, ţe přece jenom dělám něco, co druhý lidi můţou trochu obdivovat. Na druhou stranu to člověka hlavně teda časově strašně omezuje. A pakliţe nemá energie na rozhazování, jako třeba moje partnerka, tak to strašně omezuje ten osobní ţivot. Je to strašně těţký. Proto jsem i vypozoroval nebo nejen vypozoroval, ale zastávám i názor, ţe pro člověka tady z toho tanečního prostředí musí být těţký třeba si najít někoho mimo tady ten kolektiv, mimo ty lidi, co se tomu soutěţnímu tancování věnují. Protoţe jednak je tady ten faktor, ţe ten člověk tráví spoustu času s někým jiným opačnýho pohlaví, ne-li víc neţ s člověkem, se kterým chodí. Kdyţ ten partner ţivotní bude mimo taneční prostředí a nepochopí to, tak si myslím, ţe to můţe být docela velká komplikace. A asi samostatná kapitola je, co si člověk myslí o tom, kdyţ ti dva lidi spolu chodí a zároveň spolu tancují. Myslím si, ţe je to taková otázka, která se v této činnosti táhne dlouho. A jsou takoví zastánci, kteří tvrdí jo, chodit, a druzí ortodoxní ne, nechodit. Já si třeba myslím, ţe je to strašně individuální. Jsou lidi, kterým to jde a je to pro ně to nejlepší moţný řešení. Znám spousty příkladů lidí, kteří spolu začli tancovat, pak spolu začli chodit, teďka jsou manţelé, mají děti a jsou šťastní. Na druhou stranu jsou lidi, kteří se třeba i vzali, měli děti a pak se rozešli absolutně nechutným způsobem. Tady je blbý to, 61
kdyţ jeden chce a druhej ne. Bohuţel musím dodat, ţe jsem to i zaţil. To pak stojí strašně moc psychických sil, aby se ten taneční pár na té profesionální úrovni udrţel, aby to ty lidi neovlivnilo do toho negativního směru. Právě mluvím o tom, kdyţ jeden vzplane a druhej ne, je to takový špatný. Jinak já osobně si myslím, ţe je asi lepší chodit s někým z tancování, uţ kvůli času. Asi by bylo lepší ne se svým partnerem, ale i se svým partnerem je podle mě furt lepší neţ s někým z netanečního prostředí. Sice někdo, kdo není odsud, je pro toho tanečníka docela dobrej z toho důvodu, ţe je to jakási propustku do normálního světa, ale pro toho netanečníka moc výhod nevidím. Leda snad to, ţe můţe poznat toto zajímavý prostředí. Jaká je atmosféra v klubu? U nás si myslím, ţe je atmosféra velmi dobrá. Děcka se spolu kamarádí, pořádaj spolu i akce mimo tancák. Ale je teda pravda, ţe to tancování s tím můţe hodně zamíchat. Znám i příklady kamarádství, který se přerušily, neskončily dobře právě kvůli tomu, ţe se pár rozpadl a na to se nabalili další lidi. Třeba kdyţ se ten pár rozpadne, tak se často stává, ţe se to rozdělí, ti partneři jsou na sebe alergičtí a to je škoda. Co taneční soutěže? O tanečním prostředí mezi kluby zas tak valné mínění nemám, upřímně řečeno. To ani ne tak z toho, jak se k sobě lidi chovají na soutěţi. I kdyţ i tam je to leckdy patrný – agresivita, arogance na parketu, v šatnách. Hlavně kluby mezi sebou soupeří, hlavně ty velký. Lidi ţárlí na páry, který mají úspěch. A navíc tanečníci jsou strašný drbny. A závidí se všechno, úspěch, peníze, lepší šaty, porotující trenéry prostě všechno. Konkurence je hlavně mezi těma velkýma klubama. Co vztahy mimo taneční svět? Můj vztah se spoluţáky z vysoké školy je neexistující. Nikdy jsem se neúčastnil ţádných akcí, pařeb, protoţe jsem dal přednost tady tomuto. Prostě se realizuju tady. Mám skupiny lidí, se kterýma se stýkám, ale vidím se s něma nárazově, jednou, dvakrát ročně. Problém je, ţe toho času je málo. Ale musím říct, ţe ta interakce od těch ostatních i z toho tancáku není taková, aby mě uspokojila sociálně. Tak je v tomto takový to strádání. Ještě jsem asi nenašel nějaký spolehlivý řešení, jak to vyrovnat. Zpřetrhalo to i vztahy s lidma, se kterýma jsem se vídal dřív. Třeba s děckama z gymplu, kde jsem měl tam dobrý kamarády, tak s těma se taky vídám málo. Dřív jsem se hodně věnoval teraristice, hodně jsem chodil do přírodovědných krouţků a měl jsem tam hodně kamarádů, s těma se uţ taky nevídám. Ovlivnilo to můj vztah s rodičema, rodinou. Dřív byli rádi, ţe se něčemu věnuju, ţe jsem si našel koníček takhle s lidma, protoţe si sami všimli, ţe nejsem moc sociálně aktivní. Ale nakonec i rodičům začalo trochu vadit, ţe se v tom realizuju tak moc. Dřív jsem s mamkou chodil do divadla a teď uţ ne, coţ oslabilo vazby.
62
Marcela Věk: 19 let Aktivní tančení: 2 roky sportovní tanec, od dětství jazz Výkonnostní třída: C/B (STT/LAT) Počet tréninkových dnů/hodin týdně: 4-5/15 Počet partnerů: 3 Jaký si myslíš, že jsou vztahy v tancování? V tanečních klubech? Já si myslím, ţe třeba tady je atmosféra lepší, neţ kdyţ jsem byla v jiným klubu, protoţe tam je to takový, ţe tam ti lidi mezi sebou víc soupeří. A tady to je víc v pohodě. Tady je ta atmosféra příjemná a v pohodě. Trochu jsem se bála, jaký to bude, kdyţ jsem sem přecházela. Jak to máš s kamarády? Vídáš se s nějakýma i mimo tancování? Loni jsem trénovala daleko víc neţ letos, to je daný aji tím, ţe letos maturuju a víc se učím. Tak loni jsem neměla na kamarády moc čas. Myslím si, ţe kdyţ chceš, tak tě to neomezuje. Kdyţ chceš, tak si ten čas uděláš. Máš kamarády mezi tanečníky? Mám. Aji ještě z minulýho klubu. A co tvůj přítel? S tím se znám taky z tancování. A tady v tom bych se nechtěla vůbec omezovat. Jak probíhají soutěže? Bavím se aji s tanečníky mimo Brno. A nemyslím si, ţe je tam nějak velká rivalita, je to poměrně upřímný. Co vztah uvnitř páru? Jaký to máš teď? Jaký to bylo s minulými partnery? Tak já si myslím, ţe teďka je to nejlepší, jaký jsem to kdy měla. Protoţe ten první byl takovej, ţe já jsem měla v tom páru navrch, já jsem tam byla v takové muţské roli, kdy on má nejvíc podporovat a utěšovat a třeba motivovat, protoţe ta holka je taková, ţe se snadněji rozbrečí, ţe se snadněji nalomí. A to mi úplně nevyhovovalo tady tato úloha. A pak s tím druhým partnerem to bylo zase na opak, protoţe on byl tak nade mnou a ţe mi nic nedovoloval a pořád mě kritizoval, to mi taky nevyhovovalo. Teď je to takový napůl. My třeba aji tím, ţe bydlíme hrozně blízko u sebe a jezdíme sem spolu, coţ je tři čtvrtě hodiny, tak se bavíme aji o jiných věcech neţ je tancování, coţ je podle mě důleţitý.
63
Co je pro ten vztah podle tebe důležitý? Aby měli podobný cíle, aby se na těch cílech dokázali domluvit, aby dokázali řešit konflikty mezi sebou, aby se dokázali nějak vhodně navzájem kritizovat, říkat si chyby, aby se dokázali nějak podporovat a motivovat. Co hádky? S Davidem se nehádáme. A s předchozími partnerama jsme se moc nehádali, nekřičeli jsme na sebe. Ale byly tam konflikty, ale řešili jsme to asi jinak. Proč jste se rozpadli? S prvním partnerem jsem se rozpadla, protoţe nechtěl moc trénovat a já jsem se chtěla zlepšit. A druhý partner si našel partnerku s vyšší třídou. Myslíš, že je výhoda, že tvůj přítel je z tanečního prostředí? On teďka přestal v září tancovat. A chápe mě a podporuje v tancování. Třeba loni, kdyţ jsem trénovala hodně, a chodila bych s někým mimo tancování, tak by to asi problém, protoţe bysme se skoro vůbec neviděli. Co kamarádi ze školy, vídáte se? Jo, vídáme. Kdyţ je nějaká důleţitá akce, tak si to vţdycky zařídím a udělám si čas na ně. Co si myslíš o přitažlivosti v rámci páru? Tak já si myslím, ţe je to důleţitý, aby ta přitaţlivost byla oboustranná, určitě, ale taková akorátní. Rozhodně bych nechtěla chodit se svým tanečním partnerem. Ţádným. Nemyslím si, ţe je to dobrý. Protoţe si myslím, ţe se vidí mockrát a řeší takový věci, který v tom normálním vztah se třeba neřeší a vznikají takový konflikty, který ten normální vztah můţe narušit. Zažilas, že by s tebou chtěl nějaký taneční partner chodit? Jo, narušilo to ten taneční vztah a bylo to nepříjemný. Tak nějak nakonec pochopil, ţe já nechcu. Dá se nějak taneční vztah připodobnit normálnímu vztahu? Určitě, hlavně třeba někomu, kdo třeba netancuje a chodíte spolu, protoţe můţe ţárlit na toho tvýho tanečního partnera a na dotyky, který jsou docela osobní. A proto mi přijde, ţe v tancování se musíš naučit vnímat takový dotyky jinak neţ v normálním vztahu, protoţe kdybys to vnímala stejně, tak by to bylo takový zvláštní. Takţe se to musíš naučit trochu odfiltrovat ty svoje emoce, ale na druhou stranu tam nějaký emoce musí být. Aji tím jsou ty vztahy v tancování trochu jiný, protoţe kdyby se tě dotýkal někdo 64
jinej, třeba spoluţák, tak by to bylo divný. Ale v tancování je to takový normální. To jsou určitý zvyky spojený s tím tancováním. K čemu bys ten vztah připodobnila? S tím druhým partnerem to byla taková profesionální spolupráce. A teď je to takový lepší kamarádství, můţu se na něj spolehnout a věřit mu. Je ten vztah takový bliţší a ti lidi o sobě ví hodně osobní věci. Kdyţ tě něco štve, tak si o tom můţete promluvit. A nevylívat si na tom partnerovi zlost, muset to nějak podrţet. A myslím, ţe mě to hodně posunulo, naučí tě to vycházet s lidma, řešit konflikty, hledat kompromisy. Teďka se dokáţeme vţdycky nějak domluvit. A třeba ten partner před tím byl takovej, ţe jsem se mu vţdycky bála říct, ţe chcu jednou do divadla, ţe se bude zase tvářit. A já jsem toho nechtěla nechat nebo vůbec netrénovat. To neznamená, kdyţ tam jednou nejdeš, ţe tě to nebaví nebo ţe to vzdáváš. Taky jsme se mohli domluvit a jít trénovat někdy jindy. A tohle je důleţitý, aby ten partner pochopil a mohli jsme se nějak domluvit. A třeba aji ten partner před tím měl strašně málo pochopení, ţe se potřebuju učit. Protoţe on do té školy nedělal nic a já jsem chtěla mít aji dobrý známky a aji úspěchy v tancování. A to on nechápal. Já myslím, ţe ti to rozhodně pomůţe v chápání psychiky toho druhýho pohledu nebo ţe se seznámíš s jinýma lidskýma typama, charakterama. A v tancování se určitě řeší docela často nějaký konfliktní situace nebo i na soutěţi je to hodin o stresu, takţe po tom zjistíš, jak se lidi chovají v takových vyhraněnějších situacích v tom běţným ţivotě,. Protoţe spoustu lidí, kamarádů potkáváš jen v klidu, kdyţ mají dobrou náladu. A nevíš, jak se chovají, kdyţ nemají dobrej den, neznáš tu jejich odvrácenou stranu.
65
Aneta Věk: 28 let Aktivní tančení: 16 let, závodně 11 let Výkonnostní třída: C/D, dřív B/B (STT/LAT) Počet tréninkových dnů/hodin týdně: 4-5/12 Počet partnerů: 6 Co si myslíš o vztazích mezi tanečníky? Jak to je u nás v klubu nebo v nějakých jiných klubech? S jinými kluby nemám zkušenosti, celou dobu tančím tady u nás. Myslím, ţe vztahy mezi tanečníky jsou důleţitý a jsou taky hodně různý. Samozřejmě jsem měla ráda, kdyţ jsem měla s někým dobrý vztahy. Jsem nekonfliktní člověk, takţe většinou se všema. Samozřejmě byli nějaký lidi, který jsem neměla ráda, většinou spíš holky. Ale to jsou takový jednotlivý případy, který tě třeba naštvou. Poslední dobou, co v tancování vnímám je to, ţe jsem hrozně ráda, ţe se s těma lidma můţu vídat. To je pro mě největší přínos. Hlavně kdyţ tancuju s tím, s kým tancuju. Takţe mi nedává takový uspokojení ten vlastní tanec, ale mám největší radost, ţe se můţu vídat s lidma a mít z toho sociální uspokojení. Oproti normálním vztahům se liší nějakou pravidelností, kdyţ to srovnám s kolegama v práci nebo děckama ve škole, ten kontakt je hodně častej, v našem případě v podstatě denní. A pro mě ty lidi tvoří takovou širší rodinu. Se svýma spoluţákama jsem nikdy neměla nějaký bliţší proţitky, kromě nějakýho školního výletu, tak jsou tady ty vztahy takový osobnější. Protoţe spolu strávíte strašně moc času a protoţe spolu zaţijete i spoustu na nějakých pařbách, soustřeďkách. Jsou tady aji různý emocionální stavu, kdyţ se stane něco emocionálně těţkýho, tak to ten vztah utuţí. Třeba kdyţ jsem na to špatně kvůli partnerovi, tak si můţu u vás postěţovat, ulevit si. A taky ty lidi kolem pomůţou, aby to člověk vydrţel, aby se choval k partnerovi líp, aby nevybuchl. Co si myslíš o vztazích mimo náš klub, třeba na soutěžích? No, rivalita je přirozená, já se povaţuju za člověka, kterej se povaţuje v tomto směru nad věcí. Protoţe jsem tancovala s dvěma klukama, kteří to brali s nadhledem. Taky se mi nikdy nelíbily takový ty barikádní názory jako, ţe my jsme hvězdy, a ty, hajzle, jsi nám zdrhl, tak se s tebou nebudeme bavit. Ale zas takový ty věci, který kdyţ to přenesu, zaţívá i můj přítel od přítele své bývalé taneční partnerky. Přenesená vztahy kvůli tomu, kdo s kým chodí a kdyţ se tam náhodou něco takovýho stane. Jako kolektiv nás to hodně stmeluje, a proto jsme jako rodina, kdyţ se opakuju. Těch důleţitých záţitků, ten čas, kterej tomu věnujeme místo toho, abychom byli někde jinde během téhle fáze svého ţivota, tak jsme prostě spolu. Co mimo taneční svět? Máš nějaký podobný kolektiv? Ne, nemám. Já nikdy nebyla takový sociální typ. Znala jsem jen děcka ze školy, musela se hodně učit, rodiče totiţ oba maturovali za 4, mají červený diplomy. Takţe se hlavně realizuju tady v tomto kolektivu, protoţe aţ tancování mi pomohlo se nějakým způsobem se otevřít a odhalit nějakou druhou stránku mýho já, to ţe jsem taky trochu 66
extrovert. To tancování je srdcová záleţitost, vyrůstáte spolu, řešíte problémy, proţíváte lásky, rozchody, občas zajdete na pivo. A to je strašně dobrý. Třeba oproti práci, kde se sice taky vídáme kaţdej den, ale není to takový osobní, takhle se nepopovídáme. To tancování mi tak sedí, holka, kluk, provází to sex, to je něco, co víc vyhovuje mý osobě. Co si myslíš o chození v tancování? Z tohodle hlediska to je přirozený prostředí, jak někoho potkat, začít s někým chodit nebo si s ním jen něco začít. Nemůţu to soudit objektivně, protoţe z mýho hlediska jsem vţdycky cokoli měla nebo chodila jen s lidma z tancování. Přirozený prostředí je to i pro samotnou podstatu tance, ţe prostě kluk s holkou tancují a v původním kontextu to mělo sexuální podtext. Já jsem nikdy neměla nic s nikým, kdo netancoval nebo neměl něco společnýho s tancováním. Ne ţe by nikdo z venku nechtěl, ale já jsem nechtěla. Na druhou stranu, kdyţ spolu ti dva tancují, tak je to oddělený, ti dva si vytvářejí nějakou bariéru spolu, ţe kdyţ spolu tancujou, tak spolu nechcou chodit. Proč? Asi jsou různý způsoby, zkušenosti. Obvykle to je asi to, ţe viděli na tréninkách negativní příklady, kdy se tam dva strašně pohádali a pak spolu šli domů. Nebo taky to, ţe dva spolu tancovali a chodili, pak se rozešli a i to tancování šlo do kytek. Většinou preferujou to být v klidu s někým a tancovat s někým jiným. Mně se osvědčilo chodit s někým z tanečního prostředí. Ale určitě se jiným i podařilo chodit s někým cizím, jako s někým z netanečního světa. Ale většinou, co jsem tak slyšela, tak kladli nároky na toho člověka. Protoţe kdyţ holky chodily s někým z netanečního prostředí, tak ten kluk nechápal, proč se lepí tělem na někoho jinýho, strašně ţárlil a pak ta holka musela i skončit s tancováním. Nebo se s ním rozejít. Většinou to kluci mimo tancování nechápali. Asi bysme měli zmínit i to, ţe existuje i druhá skupina lidí, většinou trochu starší, kteří spolu tančí, chodí a nakonec se i vezmou. Většinou teda standarťáci, asi jsou rodinnější typy. A poslední důležité téma je vztahy uvnitř páru. Co si myslíš o nich? Jasně ţe k tanečnímu partnerovi má člověk určitej vztah. Je takovej, no prostě se liší od vztahu kluk a holka, ţe se mají rádi, kdyţ spolu chodí. Ale jistým způsobem máš toho tanečního partnera ráda, máš k němu nějakej vztah. Je to jinej vztah neţ třeba s rodinou nebo neţ ke svýmu klukovi, ale je podobně intenzivní, je jeden z nejintenzivnějších vztahů. Tím by se dal dát na úroveň rodiny nebo toho kluka, se kterým je. Má ho člověk svým způsobem rád, kdyby přišlo na problém, tak by ho ochraňoval nebo něco. Na druhou stranu se to určitě se to liší v závislosti na tom, kdo to je nebo jaký vztah k tomu má. Jeden kamarád říkal, ţe by nemohl tancovat s holkou, která je mu ošklivá. Jistým způsobem tam něco takovýho musí fungovat. A pak uţ záleţí na člověku, jakej je herec, jestli to v tom tanci zahraje, ţe s tím druhým chce něco mít, ţe jo v latině nebo ne. A tohle mi zrovna nejde, protoţe můj partner se mi z tohoto hlediska docela hnusí. Na druhou stranu si ho strašně váţím, protoţe je to strašně hodnej člověk a mám ho ráda, protoţe on pro mě udělá všechno a já se k němu chovám tak hnusně občas, ţe z toho mám výčitky aji doma. Ke kaţdýmu partnerovi jsem nějakej vztah měla. Nějakej různej, 67
vţdycky mi zůstali leţet na srdci, kdyby mě dneska o něco poţádali, tak většinou bych jim vyhověla. Takže ta přitažlivost v tom páru je pro tebe důležitá? Jo a zejména kdyţ to vezmeme čistě technicky na to tancování je to podstatný. A kdyţ je člověk šikovnej herec, tak to svatý není, ale mě to většinou dělá problém. Zažila jsi někdy, abys ty nebo ten druhý v páru chtěla s tím druhým chodit – neopětovaně? No tak trochu asi jo. Kdyţ vezmu svoje začátky, neţ jsem si ujasnila, ţe není dobrý chodit s tanečním partnerem, pak můj bývalý taneční partner na to udělal akci, ţe udělal postoj, ţe nikdy nebude chodit s nikým z tanečního světa. Ale nevím, jestli teda do teď někoho pořádně má, chudák. Myslíš si, že by se tento taneční vztah dal připodobnit k nějakému jinému vztahu? Napadá mě, ţe se dá připodobnit, ţe mi na tom člověku záleţí. Kdyby on měl problém, tak ţe bych se ho snaţila podpořit, chránit. Nebo kdyby si chtěl popovídat, tak poskytnout morální podporu, většinou se to řeší, ţe se po tréninku zajde do hospody třeba pokecat nebo něco takovýho. Připodobnit ke vztahu se dá i z hlediska frekvence, jak často se vídáte. Těţko říct, jak to porovnat s ostatními vztahy. Ale někdy se vidijou častěji taneční partneři neţ se svýma soukromýma partnerama. Já osobně se svým jsem třeba svého přítele na tréninku a pak jsme se viděli doma, ale často jsem měla pocit, ţe se častěji vidím s tanečním partnerem. Myslíš, že nějak ten taneční vztah ovlivňuje třeba to, že pár často prochází stresem? Jo, určitě, je to z tohoto hlediska úplně plnohodnotnej vztah, ţe projdeš všema moţnýma fázama a musíš to nějak sdílet a zvládnout, jestli chceš dál tancovat. Rozhodně tancování bude z psychologickýho hlediska silně trénovací na osobnost, člověk musí překonat spoustu různých neúspěchů, nepříjemných pocitů. Ale pořád ví, ţe to chce dál překonat, napravit. Takţe tam bude něco takovýho pozitivního a posiluje to osobnost. Já si myslím, ţe tanečníci se ne vţdycky všechno z toho uvědomujou a někdy sklouznou do těch svých ţabomyších problémů, ţe nevidí ten nadhled, kdyţ mají problémy v páru. Obecně si myslím, ţe jsou rádi, ţe to dělají a dělají to víceméně dobrovolně. Je to velice specifický druh sportu, který sama hodnotím strašně pozitivně. Je to takovej strašně komplexní druh sportu, nevím, jestli to je i v jiných sportech, tím ţe to působí jistým způsobem i na osobnost člověka a na jeho vývoj, je to docela intenzivní způsob ovlivnění ţivota. Ale je to dobrovolný a spousta lidí si pak rozmyslí, ţe jim to za to nestojí. Často v době, kdy přejdou ze školy do práce. Práce a tanec dohromady jsou hodně náročný. Myslím, ţe dnešní generace, co tancuje, bude víc tancovat aţ do seniorů neţ dneska.
68
Zbyšek Věk: 27 let Aktivní tančení: 10 let Výkonnostní třída: C/A (STT/LAT) Počet tréninkových dnů/hodin týdně: 2/4 (dřív trénování mnohem intenzivnější) Počet partnerů: 9 Co si myslíš o vztazích mezi tanečníky v rámci jednoho klubu? U nás to má výhodu, ţe celkově jsme menší taneční klub, co se týče vysokých tanečních tříd, i kdyţ členská základna je dost široká. Celkově si myslím, ţe tady vycházíme spolu dobře, protoţe tady nejsou ţádný tlaky za strany vedení klubu nebo něčeho takovýho, který by štvalo ty páry proti sobě nebo třeba preferovalo určitou skupinu párů oproti ostatním. Coţ tady by šlo lehko, protoţe standarťáků je tady většinou, spousta vysokých tříd A, M. Takţe by to nebylo ani nic zvláštního. Co se týče vztahů potom dál, myslím, ţe u nás hodně přátelská atmosféra a říkají to i páry, který přijdou k nám, odejdou nebo měly moţnost být v jiným klubu. Protoţe celkově i to vedení klubu se snaţí dělat pro děcka hodně, coţ si někteří uvědomují víc nebo míň. V jiných klubech se preferují zejména páry od třídy A výš a musíš dodrţovat přísný pravidla, musíš plout v proudu, který ti oni určujou, jinak máš problém a v podstatě tě vyšoupnou z klubu. Navíc tady v klubu se nikdo nad nikoho nepovyšuje, to znamená na tréninku výměna hudby, my máme jenom jeden sál, latina, standard, spousta lidí trénuje, takţe to probíhá v pohodě. Takţe myslím si, ţe celkově u nás v klubu jsou vztahy mezi párama nadprůměrný i ve srovnání s ostatními klubama. Co kluby mezi sebou? Co se týče Brna, tak ostatní kluby vznikly z párů, kteří odešli od nás z klubu kvůli vedení, byli v podstatě vyštvaní z klubu. Takţe tam uţ historicky asi od 90. let, kdy se náš klub skoro rozpadl, tak je vůči našemu klubu velká averze, hlavně ze strany těch starších párů, kteří to přenášejí na mladší páry. Navíc náš klub má pořád obrovskou tradici a dokáţe zaujmout hodně lidí, uţ i kvůli atmosféře u nás, tak se asi bojí, aby k nám od nich nikdo nepřešel. Co se týče rivality tak je to asi hlavně vůči Starletu, protoţe si myslím, ţe Starlet s ostatníma takovej problém nebo takovou nenávist. I kdyţ u těch vyšších párů to taky tak neřešej, řekl bych, ţe největší rivalita je mezi páry v třídách C, B moţná A. Jak probíhají soutěže? Na soutěţích je ta rivalita přirozená, to znamená, ţe se tam bavěj, jen kdyţ se znají. A taky ne moc, protoţe tam se soustředí na tu soutěţ. Samozřejmě kdyţ tam je někdo, koho znám leta, tak s ním pokecám, prohodím pár slov. Ale v rámci té soutěţe člověk myslí na jiný věci. Takţe si myslím, ţe tam ta rivalita je znát moţná víc, ale je to spíš taková umělá, ţe kaţdej chce být nejlepší a kaţdej chce porazit ty ostatní. A soutěţ není jenom na tom parketu, ale souvisí s tím i příprava, rozcvičení, kdy na ostatní páry působím tak, ţe tu soutěţ určitě vyhraju, tak kdyţ se se mnou potkají na parketě, coţ kaţdej sleduje, s kým jde na parket. Nebo si to pak uvědomí po několika soutěţích, 69
zvlášť kdyţ ty lidi trochu zná, tak ho můţu porazit i tím svým přístupem, ţe já to vyhraju, líp stojím, líp se prezentuju, ta image páru je lepší, tak on automaticky počítá s tím, ţe ho porazím a můţe to shodit i jeho výsledek. Ovlivňuje tancování vztahy mimo taneční svět? Vztahy mimo tancování určitě tancování ovlivňuje. Je to poznat i na špičkových tanečnících, kteří kdyţ obětovali ten čas tancování, tak to bylo na úkor vztahů. Partnerské vztahy určitě trpí tím tancováním, ten netaneční partner musí být hodně, hodně tolerantní, aby to překousl. Je to lehčí, kdyţ oba dva tancujou, ideálně spolu. Je to tak půl na půl, je spousta případů, kteří se vzali a jsou spolu šťastní. Pak jsou lidi, co se rozvedli, ale to si myslím, ţe nebylo aţ tak tancováním, ţe by se to stalo tak jako tak. Kaţdopádně je spousta lidí, co to dělali vrcholově spoustu let, tak třeba aţ do dneška mají problémy ve vztazích, protoţe se naučili ten vztah nějakým způsobem omezit natolik, aby měli volnost pro trénink, a jsou třeba sami. Můţou pak mít problémy v těch vztazích. Ten člověk, co je partnerem toho tanečníka nebo tanečnice musí být hodně tolerantní. A naopak ten tanečník naopak musí dávat hodně najevo, ţe to tancování není pro něj na prvním místě. Ve chvíli, kdy si bude myslet, ţe to tancování je na prvním místě, ten vztah bude trpět a moţná se rozpadne. Takže chodit nebo nechodit spolu v rámci tanečního páru? Je to riziko, záleţí v jakým věku. Pokud je to ve věku do 25 nebo 23, tak je velká pravděpodobnost, ţe to nevydrţí. A tam je pak velký riziko, ţe to nedokáţí ustát ten rozpad v tom vztahu a rozpadnou se i jako taneční pár. U těch starších je velká šance, ţe jim to nějakým způsobem nenaruší ten taneční vztah. Protoţe tam se hodně měnijou priority, kdyţ člověk dokončí výšku nebo nastoupí do práce. Proti těm v 17, kdy chce být mistrem světa. Záleţí na věku. Je samozřejmě i riziko v tom, ţe kdyţ člověk spolu chodí a tancuje, musí umět oddělit, respektive nepřenášet problémy za tancování do vztahu a ze vztahu do tancování. Coţ není jednoduchý, jsou na to dva a musí to dělat oba dva. Co vztahy uvnitř tanečního páru? Strašně otázka toho, jaký k sobě přijdou povahový rysy. To ovlivňuje vlastně úplně všechno. Ve chvíli, kdy budou oba dva dominantní, tak to bude určitě hlučnější pár, kdy se budou víc hádat, víc si vyměňovat hlasitě názory. To samozřejmě neznamená, ţe takovej pár nemůţe vydrţet. Spousta takových párů je a funguje, ale myslím si, ţe většinou budou mít problém a budou na hranici rozpadnutí, zvlášť kdyţ se pohádají. Je dobrý, kdyţ aspoň jeden z těch lidí zná tu hranici, aby ty hádky byly konstruktivní. Třeba si i hlasitě vyměnit názory a pak dokázat trénovat dál. V případě, ţe jeden z nich je dominantní a jeden ne, tak je to lepší. I kdyţ i tak tam můţou být problémy, těţko říct, to ovlivňujou ty povahový rysy nebo vůbec povahy atd. I to jak daleko se chtějí v tancování dostat, jaký málo cíle. Tady toto všechno si musí sednout, ve chvíli, kdy to nesedne, jsou tam problémy. Jeden chce trénovat moc, druhej málo, jeden chce mít M a jezdit zahraniční soutěţe, druhej chce trénovat jen dvakrát týdně a nepotřebuje nikam jezdit. Takţe za předpokladu, ţe si ti dva sedli na začátku té společné taneční cesty a ujasnili si nebo se aspoň shodli na základních věcech a chcou trénovat atd., coţ by měl udělat kaţdej, tak potom je to uţ na tom, jak jsou schopni oddělit třeba svoje ego nebo 70
to, ţe oni sami jsou bez chyby a vţdycky za to můţe ten druhej, od toho, jak vyřešit ten danej problém, protoţe z 99%, kdyţ se řeší nějakej problém v páru, něco někomu nevychází, tak je chyba oboustranná a nikdy tu chybu nemůţe odstranit jenom jeden. Vţdycky musí zapracovat oba dva, jinak to akorát přejde v to, ţe jeden to třeba zlepší a začne obviňovat toho druhýho. Nekonečná smyčka v tom, ţe jeden začne chyby házet na druhýho bez toho, aby oba dokázali posoudit, jestli je to chyba toho nebo toho. V tom můţe dost pomoct třeba trenér. Je taky na hranici, na kolik mají společný zájmy mimo tancování. To pak můţe vyústit v to, ţe spolu začnou chodit nebo ţe jeden chce a druhej ne, coţ si myslím, ţe proběhne u většiny párů, ţe jeden o druhýho začne mít zájem. Zvlášť kdyţ spolu tráví většinu volnýho času, zvlášť kdyţ trénujou aktivně. No a pak je otázka, jestli to ten druhý opětuje nebo ne. A pak je otázka, ať uţ opětuje nebo ne, nakolik to ovlivní to tancování. Myslíš, že je přitažlivost v páru důležitá? To s tím souvisí. Samozřejmě, ţe je dobrý, kdyţ se nějakým způsobem aspoň nehnusí. Ale nemusí se nějak přitahovat, dokonce se mohou aţ odpuzovat. Ve chvíli, kdy to berou profesionálně, přistupujou k tomu tak, tak v podstatě tohle je úplně eliminovaný, to nakolik se přitahujou, protoţe tanec je divadlo. To znamená, ţe herci na jevišti můţou mít k sobě dokonce antipatie, můţou se nesnášet a budou tam předvádět aţ milostný scény, coţ v tom tancování na parketě je úplně to stejný. To znamená, ovlivní to natolik, nakolik jsou ti tanečníci profesionálové nebo nejsou, coţ zase souvisí s tím, jak dlouho tancujou a jak jsou staří, jaký mají zkušenosti. Dá se tento vztah připodobnit k nějakému jinému vztahu? Jo, určitě. Taneční partnerský vztah prochází úplně stejným vývojem a krizema a problémama paralelně, jakýma můţe procházet vztah klasickej partnerskej. Coţ znamená, ţe člověk můţe podlíhat nějaké depce, ponorce, můţe v sobě dusit problémy, který najednou vyplavou na povrch, a uţ to člověk najednou nezvládneš, vybouchne. Já v tom třeba vidím hodně paralelu mezi tanečním vztahem a partnerským vztahem, protoţe člověk kolikrát s tanečním partnerem tráví víc času neţ se svým partnerem nebo přiměřeně stejně. A můţou si začít lízt na nervy nebo si začít vyhovovat, jako v tom normálním páru. Takţe si myslím, ţe je to hodně, hodně podobný.
71
Filip Věk: 22 let Aktivní tančení: 4 let Výkonnostní třída: A/B (STT/LAT) Počet tréninkových dnů/hodin týdně: 3/7 (dřív trénování mnohem intenzivnější) Počet partnerů: 3 Co si myslíš o vztazích mezi tanečníky u nás v klubu? Já si myslím, kdyţ třeba srovnám ty ostatní brněnský kluby, já jsem ještě v ţádným jiným nebyl, ale třeba moje taneční partnerka byla dřív jiných klubech. Nebo aji ty lidi, co potkávám na soutěţích, tak si myslím, ţe u nás v klubu máme nejpřátelštější a nejvřelejší vztahy mezi lidma, tady nejde tak jako o to tancování jako o ty lidi. Hodně si spolu rozumíme, mně to přijde takový normální. I kdyţ to můţe být zkreslený. Třeba v jiným klubu jde o to, jak máš peníze, jak se oblíkáš, je to hodně o image. V dalším klubu jde hodně o úspěch, je to všechno udělaný na postupu, jde tam hodně o motivaci, kdyţ nehodíš na tréninky, je to hodně špatný, ţe tě třeba neberou ostatní. I oni se vídají mimo tréninky, ale je to tam zaloţený na něčem jiným. Třeba u nás jsou nejlepší vztahy právě u těch párů s niţší třídou, protoţe tam není ţádná rivalita, protoţe jsou tam na tom všichni tak stejně. A kdyţ se objeví někdo fakt dobrej, tak jde rychle do K1 a ostatní ho uţ moc nevidí. Tak protoţe je to relativně stejná úroveň, tak spolu všichni vychází dobře. A pak kdyţ postoupí dál a všichni to umí, kdyţ to řeknu tak blbě, tak je to víc o tý rivalitě. Všichni to uţ strašně moc řeší. Ono uţ potom asi není tolik času udrţovat ty vztahy, kdyţ jsou všichni víc zaměření na to tancování. V K3 všichni uţ nad tím mávnou rukou a jdou na pivo. U nás si to uţ ani nikdo nedovolí zrušit tréninky a jít jinam, protoţe to je uţ prostě jiná úroveň. Jak si myslíš, že je to na soutěžích? Jaká je tam atmosféra, jak se k sobě páry chovají? U nás si myslím, ţe je to hlavně podpora, zvlášť v těch niţších kategoriích si myslím, ţe je to obrovská podpora. V těch vyšších B, A, M to uţ není takový. I kdyţ i tam je veliká podpora. A v ostatních klubech to bude asi to stejný. Co si myslíš o vztahu v tanečním páru? Já si myslím, ţe je potřeba, aby člověk naslouchal tomu druhýmu a nenechal se prostě vykolejit. Ten vztah je zaloţen na společné důvěře a na tom, aby člověk naslouchal druhýmu a být otevřenej názoru toho druhýho. Kdyţ je třeba nějakej problém v tom páru a já ho potřebuju vyřešit a vím, ţe můj názor na ten problém není nejlepší, tak si podřebuju o tom promluvit, poradit, vyslechnout názor toho druhýho. Potřebujem se domluvit, tak jednou je to pár, tak máme fungovat dohromady a ne kaţdej sám za sebe. Já si myslím, ţe důleţitý je v tom páru být přátelé a rozumět si, protoţe na tom to je celý. Koneckonců o tom je celý to tancování, být přátelé. Protoţe kdyţ to nefunguje, tak to nejde. Třeba moje současná partnerka je jiná povaha, neţ jsem já, ale já to toleruju, ona toleruje to moje. My spolu vycházíme úplně v pohodě, i kdyţ je úplně jiná a já těm 72
jejím móresům prostě nerozumím. Ona je taková, ne výbušná, ona je spíš. Nevím, jak to říct, no, to je jedno. Co třeba konflikty v páru? Jak se řeší? Hádky jsou určitě dobrý, ale musí to mít nějakou kontrolu a úroveň. Já teda neřeším věci hádkou, nikdy to nedělám. Co si myslíš, že je pro ten pár důležitý, aby mohl dobře trénovat? Musí mít pro to oba vztah a musí být schopni jeden druhýho podporovat v tom, protoţe kdyţ se nějaká ta vášeň pro to vytratí a nejsme schopni si v tom pomoct, tak to jde pomalu do kytek, nemá to takovou intenzitu, jaká je v těch vyšších kategoriích potřeba. Myslíš si, že je v páru důležitá nějaká fyzická přitažlivost? Mezi muţem a ţenou ta přitaţlivost bude vţdycky. Myslím, ţe to bude u kaţdýho, tím pohybem a tak. Kaţdej si to tam najde, najde na tom druhým něco. Hlavně teda v latině se dokáţou zvýraznit takový ty sexy prvky, co má kaţdej. Zvýrazní, co je na něm sexy a druhej to prostě uvidí. A je potřeba si to taky říct. Myslíš si, že se taneční vztah dá přirovnat k nějakému běžnému vztahu? Jako k takovýmu vztahu, co neklape úplně ideálně. Je potřeba pořád řešit nějaký problémy. On by ten postup bez toho ani nemohl probíhat. Tak to beru, ţe kdyţ je v tom vztahu potřeba něco vyřešit, tak to stejný je aji v tom tancování. Tak to beru jako vztah. Myslíš, ţe spolu můţou tancovat i lidi, kteří si úplně nerozumí. Určitě, ale musí si naslouchat, aby to zvládli. Chodit spolu v páru nebo nechodit? Klidně chodit, ale je to o to sloţitější, protoţe musí být potom schopni oddělit ten tanec od osobního ţivota. Spíš si myslím, ţe to není vhodný, myslím ale, ţe to jde, pokud jsou to lidi schopni oddělit a zvládnout spolu, potom to můţe být dobrý. Spíš to vidím ale u nějaké salsy nebo něčeho pro odreagování, neţ u závodního tancování, protoţe to přináší spoustu stresu a je to zbytečný vnášení do osobního ţivota. Myslíš, že každodenní trénování má nějaký vliv na osobní život? Pokud bych trénoval kaţdý den, coţ jsem ještě nedávno dělal, tak to má vliv na to, ţe pokud bych hledal holku, tak to mám v podstatě ztíţený, protoţe nebudu mít čas chodit někam pařit. To si prostě pamatuju, jak to bylo. A obětoval jsem prostě všechno tomu tancování a bylo mi to tak celkem jedno. I kdyţ teď, to. No, prostě to je jedno nebo druhý. Ale jde to, i kdyţ je to zase o nějaké té toleranci v tom páru. Je potřeba se na tom všem domluvit, jak to budou brát.
Myslíš si, že je lepší chodit s někým z tancování nebo s někým odjinud? 73
Myslím si, ţe to úplně ideální, jak to mám teď, ţe chodím s holkou z tancování, pokud netancujeme spolu. Kdyţ netancujeme spolu, tak si dokáţeme dobře rozumět, máme další společný téma, hodně intenzivní společný téma, takţe to si myslím, ţe je úplně super. Protoţe kdyby to byl třeba fotbalista. Co nesnáší tanec, tak je to celkem velká nevýhoda. A myslím, ţe potom těţko najdou to pochopení, protoţe tím tráví hodně času. Myslíš, že by tanec mohl vzbuzovat žárlivost? Myslím, ţe jo. Aspoň jsem se s tím někdy setkal. U jiných teda. Ale hlavně u lidí, co tomu nerozumí. Protoţe to tancování musí být o pocitu. Stalo se ti někdy, že bys s někým tancoval a ať ty nebo ten druhý chtěl něco víc bez opětování? Ano, stalo, to byla moje první partnerka ještě hnedka po tanečních, ale ona mi to neopětovala. Na začátku to fungovalo, ale pak to totálně zruinovalo tancování a bylo to buď jedno, nebo druhý. A nešlo to. No a to jsem se tak nějak poučil, ţe pokud tancuju, tak nic víc. Co si myslíš o rozpadu páru? Já si myslím, ţe je to hodně o těch lidech. Kdyţ se dokáţou domluvit, proč by se nemohli rozpadnout normálně v dobrým. Myslím, ţe to dopadá úplně stejně jako normální vztah. Asi ţe tancování spolu je něco jako chodit spolu.
74
Milan Věk: 28 let Aktivní tančení: 10 let Výkonnostní třída: B/D (STT/LAT) Počet tanečních partnerů: 9 Počet tréninkových dnů/hodin týdně: 4/10 Co si myslíš o vztazích u nás v klubu? Já si myslím, ţe zrovna u nás v klubu spolu docela vycházíme. Osobně to je pro mě jeden z důvodů, proč tancuju, ta skupina lidí, se kterou se tady setkávám, protoţe mezi něma mám docela dost kamarádů. A myslím, ţe jsou tady většinou vztahy přátelské. Aţ na pár výjimek, kteří jsou povaţovaní za takový mimo stojící. Myslíš, ţe je tady nějaká rivalita nebo naopak podpora mezi jednotlivými tanečníky? Myslím, ţe u nás v klubu je spíš hodně podpora mezi sebou navzájem. Věřím tomu, ţe v jiných klubech bude větší rivalita. Ale u nás jsem s ní moc nesetkal. Jak je to tady s tím kamarádstvím, přesahuje i rámec klubu? Tak třeba já se kamarádím i s děckama, co odešli z klubu. Nebo některý, co jsem potkal jen tak na soutěţích a vím, ţe je potkávám, tak jsou mezi něma i kámoši. I kdyţ asi ne tak dobrý, protoţe přece jenom člověk ztrácí kontakt. Třeba mám jednoho kamaráda, ketrýho pořád povaţuju za hodně dobrýho kamaráda, i kdyţ odešel do jinýho klubu. Jak myslíš, že probíhají soutěže? Jak se tam k sobě chováme? Tak určitě mezi sebou si třeba fandíme. Kdyţ je nás tam dost, tak je tam vţdycky pořádnej kotel, ţe jo, viz třeba soutěţe u nás. Jinak jak jsem říkal, občas se s některýma děckama seznámíš právě na těch soutěţích, to podle mě vypovídá o té komunitě celkově, tady o děckách z jiţní Moravy. Spoustu z nich znáš, ţe je potkáváš, občas se ale stává, ţe některý nesnášíš. Třeba kdyţ víš, ţe jsou na soutěţích řezníci, tak si říkáš, jeţiš, to je zas ten řezník. Takţe i tam vznikají vztahy. I kdyţ bych řekl, ţe tam nebudou jen dobrý, jak jsou třeba tady, protoţe tam přece jenom ta rivalita je uţ větší a není tam ta solidárnost, většinou se snazíš porazit aspoň ty ostatní. Jako nejlíp, ať jsou na vršku všichni od nás a pod náma všichni ostatní. Co si myslíš o chození? Chodit s tanečním partnerem, s někým tancujícím nebo s někým tancem nedotčeným? Já osobně si myslím, ţe je lepší mít někoho jinýho, neţ s kým tancuju a v zásadě je asi líp, kdyţ je to někdo jinej, kdo taky tancuje. To je podle mě nejlepší varianta, protoţe kdyţ spolu chodíte, coţ jsem sám uţ jednou zaţil, tak jste furt na tréninku a řešíte pořád tancovací věci a ten vztah podle mě tím trpí. A můţe být, ale to jsem nikdy nezaţil, ţe by nějaké mé přítelkyni vadilo, ţe tancuju, ale slyšel jsem, ţe některým to můţe vadit. Ale to uţ si myslím, ţe není tak strašnej problém, podle mě nejhorší je, kdyţ spolu chodí a tancujou zároveň. To mi přijde nejhorší. Jsem jako, je vidět, ţe někdy se to 75
podaří, ale to jsou jenom ty nejlepší páry. Ale pokud nejseš nadprůměrně talentovanej a nedaří se ti víc jak ostatním, tak si myslím, ţe takovej vztah nemá budoucnost. Takže si myslíš, že chodit s někým z tanečního prostředí je lepší varianta? Asi jo, to uţ je tak. To je spíš o tom, ţe tady máš spoustu příleţitostí potkávat další lidi. Třeba já pracuju v IT, kde pracujou samí chlapi, takţe tam třeva já nikoho nepotkám. Takţe si myslím, ţe je to spíš o té příleţitosti se s někým potakat a seznámit se. A co vztahy uvnitř tanečního páru? Taneční vztah. Tak to je občas taky oříšek, to vím z vlastní zkušenosti. Dost často se můţe stát, ţe si ty povahy prostě nesednou. Kdyţ prostě jeden je rapl a druhej ne, tak je to problém. Kdyţ jsou oba rapli, tak je to taky na pytel. Takţe to můţe často skřípat a můţou se i hádat. Zaţil jsem i v pohodě partnerky. Je pravda, ţe partnerky, se kterýma jsem byl víc v pohodě, tak byly většinou míň ambiciózní, ţe jakoby míň trénovaly. Třeba moje současná partnerka je relativně docela výjimka, ţe s ní vycházím v pohodě a aji relativně dost chce trénovat, teda aţ teď na to zranění. Takţe moţná je docela problém najít někoho, kdo chce tancovat a zároveň je v pohodě. Samozřejmě je často problém, ţe jeden je lepší neţ druhej a chce jít víc nahoru a často se hledá takový to, já bych chtěl lepší partnerku, neţ mám, protoţe já jsem lepší, to taky často můţe být. Třeba tohle byl zásadní problém s jednou mojí bývalou partnerkou, protoţe jí se nelíbila moje latina, já nejsem latinář. A ona chtěla strašně něčeho dosáhnout. Co myslíš, že je pro pár důležité pro jejich taneční růst? Tak za prvé si myslím, ţe musí být relativně povahy, co si sednou, dál si myslím, ţe by měli být oba dva přibliţně stejně talentovaní, protoţe kdyţ jeden bude doopravdy víc talentovanej, tak druhej z toho bude vydeptanej a druhej si bude říkat, jestli nemá jít pryč a najít si někoho lepšího. A řekl bych aji stejná chuť trénovat. Pokud to budou oba takový pohodáři a nebudou to řešit, tak můţou jít nahoru pomalu dlouhou dobu a můţou to spolu vydrţet. Kdyţ bude jeden, co chce hodně trénovat a druhej, co nechce, tak to taky nebude klapat. A co hádky? Já jsem docela nekonfliktní člověk, ale holt s některýma povahama to jinak nejde a někdy to třeba pročistí vzduch. Ale zase pokud to přesahuje příliš, tak uţ jsem se sám poučil, ţe se to nevyřeší. Můţeš se občas kvůli něčemu pohádat, ale pokud se s taneční partnerkou hádáš kaţdej druhej trénink, tak je docela na pytel a nemá to moc budoucnost. To jsem třeba zaţil s další bývalou partnerkou, ţe jsme se víc hádali, neţ trénovali. Myslíš si, že je v tanci důležitá přitažlivost partnerů? No, já myslím, ţe jo. Ale problém je, to je problém asi spíš většinou partnerek, protoţe my chlapi nejsme tak vybíraví jako ţenský. A je pravda, ţe tady v tancování jsou pěkný baby, coţ je taky důvod, proč to dělat. A určitě to pomáhá, kdyţ tam aspoň trochu něco jiskří. 76
Stalo se ti někdo, že by jeden z partnerů neopětovaně toužil po druhým? No tak popravdě s většinou nebo většina partnerek jsem po nějaké době měl k nim nějakej kladnější vztah, kdyţ z toho nic nebylo. A samozřejmě jsem to zaţil s tou partnerkou, se kterou jsem chodil, pak jsme se rozpadli, to ukončení bylo z její strany. Rozpadli nebo rozešli? Nebo takhle, my jsme se rozešli a pak spolu dál tancovali. A jako překonal jsem to, ale byl to ze začátku docela problém překousnout to, vzhledem k tomu, ţe kdyţ se s někým rozejdeš, tak ho nějakou dobu nevídáš a soustředíš se na něco jinýho. A tady to bylo tancování, coţ v tu chvíli byl trošku problém. Myslíš, že to pro pár představuje nějaký problém, když by jeden chtěl od vztahu víc? Tak já myslím, ţe jo. Osobně jsem ze svý zkušenosti tohle nezaţil. Já jsem spíš člověk, kterej se ovládá. Myslím, ţe teď jsem díky tancování spíš takovej otevřenější, ale dřív jsem byl uzavřenější. Aspoň ze začátku. Takţe jsem většinou tady takový věci moc neprojevoval. Jako jeden pár mě napadl, na kterým tahle věc byla přímo vidět, ţe to váţně tancování škodí a kvůli tomu se rozpadli. Co partnerský rozchody? Na jednu stranu je to asi lepší neţ normální rozchod, ale na druhou stranu je i tohle docela dost nepříjemný. Většinou jsem to zaţil tak, ţe to partnerky oznámily mně. Jen jednou jsem se partnerkou rozešel já. A i to, vzhledem k tomu, ţe to vzala velmi emotivně, nebylo moc příjemný. Ale je pravda, ţe po čase se to vystříbřilo a asi po měsíci, dvou jsme spolu vycházeli. Ale podle mě jseš zvyklej, ţe se s tím člověkem vídáš, ať si uţ sedíte nebo nesedíte, tak pořád tam nějakej ten vztah je a je to takový, ţe se prostě nejdnou přestanete vídat. Po pravdě já kdyţ jsem s tou partnerkou, se kterou jsem i chodil, tak ten rozchod byl sice nepříjemnej, ale v zásadě jsme byli dobří kámoši. Ona dělala takový různý zajímavý věci, který dělají většinou kluci, a byla to prostě skvělá kámoška. Takţe kdyţ s tím potom sekla i kvůli času a nebyl tam ţádnej problém, ale prostě pak mi chyběla. Prostě kdyţ člověk byl zvyklej se takhle dva roky s někým vídat, tohle byla přece jenom jedna z mých dlouhodobějších partnerek. Myslíš, že se tento taneční vztah dá přirovnat k nějakému vztahu z normálního života? No tak pokud spolu nechoděj, tak je to takový hluboký přátelství, kdyţ to klapne. V některých aspektech jako chození, samozřejmě bez toho chození jako takovýho. Ale o to je ten vztah těţší ho zvládnout, protoţe tam nemáš takovej ten udobřovací efekt, coţ je to chození. Je to těţký, ale zase se z toho můţe vyvinout dobrý přátelství. Co je podle tebe nejdůleţitější pro udrţení dobrého tanečního vztahu? Osobně bych teďka řekl, ţe otevřenost a upřímnost. A samozřejmě taky slušnost, řekl bych. Tak příklad, kdyţ máš s něčím nějakej problém, tak to nedusit, říct to. A samozřejmě slušným tónem, aby se vyřešilo. Protoţe kdyţ tutlá, tak pak vybuchne. 77
Nebo kdyţ to říká hnedka s tím tónem, tak se člověk taky pohádá. To oboje je podle mě špatný. Myslíš, že na ten vztah má nějaký vliv stres např. z neúspěchu, ze soutěží apod.? Tak to bych osobně řekl, ţe ten stres z neúspěchu můţe mít vliv. Kdyţ jsi na soutěţích, kde se porovnáváš s ostatníma, někdo musí být prostě ten horší a bude ti nějakou dobu trvat, neţ se dostaneš do druhýho kola, sám jsem toho příkladem, ţe nerostu nějakým rychlým způsobem. A je to v zásadě i tím, ţe jsem dost střídal partnerky. Dlouho mi trvá neţ se stancuju a často se mis stalo, ţe neţ jsem se stancoval, uţ jsme se dostali do nějakýho kritickýho bodu, kdy hádky přerostou určitou hranici. A pravda je, ţe tam asi můţe být největší stres z těch neúspěchů, prostě se nedaří a je to takovej začarovanej kruh. Ale zase bych řekl, ţe kdyţ člověk chodí na soutěţe často. Podle mě je spousta lidí nerváci, řekl bych, ţe určitě víc jak polovička. A ta soutěţ je prostě stresuje. A na to je dobrý lék chodit na soutěţe co nejčastěji. A kdyţ je to taková běţná rutina a víš, ţe dopadáš v druhým kole, prostě víš, ţe to první kolo zvládneš a pak v druhým prostě zamakáš, aby ses třeba jednou dostal třeba i do třetího. Myslíš, že tanec může vzbuzovat u přítele/přítelkyně vzbuzovat nějakou žárlivost? No na to můţu uvést jeden příklad, kdyţ jsem chodil s holkou, která taky tancuje, tak tam ţárlil taneční partner na ni, ţe věnuje nějaký čas i mně a ne jen tanci. A řekl bych, ţe obráceně to můţe být daleko víc. Chceš být s někým, koho máš rád. Ale kdyţ to tancování děláš pořádně, jseš tak 4x týdně na tréninku aţ 5x, coţ je hafo času. Takţe tak pak máš málo času, kdy můţeš být s tím svým, takţe na to pak můţe spousta lidí ţárlit. Myslíš, že naše tancování může nějak ovlivňovat i náš normální život? Já jsem si 100% jistej, ţe musí, protoţe kdyţ trénuješ takhle často, ovlivňuje ti to harmonogram. Já třeba osobně díky tomu chodím včas z práce. Prostě musím utýct a neřeším to. Kdyţ ale nemáme trénink, tak jsem tam klidně i o hodinu dýl a řeším nějaký problémy. Kdyţ vím, ţe za hodinu prostě musím jít pryč, tak se snaţím ten problém dostat do takové fáze, ţe můţu odejít. Určitě tady trávíš spoustu času, máš tady kolektiv, se kterým se vídáš. Jseš nasměrovanej na tyto kámoše, často s něma pořádáš nějaký akce, chodíš s něma do hospody. Takţe to určitě ovlivňuje všechny moţný sloţky. Je to hodně náročný.
78
Iveta Věk: 22 let Aktivní tančení: 6 let Výkonnostní třída: A/B (STT/LAT) Počet tanečních partnerů: 3 Počet tréninkových dnů/hodin týdně: 4-5/15 Co si myslíš o vztazích u nás v klubu? Myslím, ţe vztahy u nás v klubu jsou hodně dobrý, ţe tady máme spíš přátelskou atmosféru. Nikdo po nikom nejde, spíš si navzájem pomáháme a podporujeme se. Třeba i chodíme do hospody po trénincích, organizují se občas i akce, který nejsou v rámci tréninku. Pro mě osobně je tady ten kolektiv hodně důleţitej, protoţe kdyţ jsem přemýšlela, jestli nemám uţ s tancováním skončit, tak právě ty lidi tady byly pro mě velkej důvod, proč to ještě nevzdat. Mně ty lidi tady hodně pomáhají, protoţe vţdycky, kdyţ mi je nejhůř, najde se někdo, kdo mě utěší a povzbudí, nebo s kým zajdu někam posedět, zanadáváme si a hned je nám líp. Nevím, jak je to v ostatních klubech, nikdy jsem v ţádným jiným nebyla, ale co jsem slyšela, myslím, ţe i v jiných klubech jsou docela dobrý kolektivy. I kdyţ je pravda, ţe v našem klubu dřív nebyly ty páry tak výkonnostně dobrý, v poslední době se to hodně zlepšilo, takţe třeba jsme tady nebyly tak orientovaný na výsledky a tak. Spíš to asi bylo zaloţený na tý zábavě, takţe moţná i proto je tady pořád taková uvolněná atmosféra a v podstatě o nic nejde, nikdo se nějak výrazně nestresuje, nikdo se nad nikým nepovyšuje, ţe má třeba vyšší třídu nebo něco podobnýho. Myslím, ţe je to tady příjemný. Neměnila bych. A jak probíhají soutěže? Jak se tam k sobě tanečníci chovají? Na soutěţích si myslím, ţe se navzájem jako páry podporujeme. Hlavně v těch niţších třídách. V těch áčkách je to uţ trochu jiný, tam uţ jde o trochu víc, protoţe ta třída uţ padá, tak kaţdej chce nasbírat dost bodů, aby si tu třídu obhájil. Uţ i tam celkově ta atmosféra není jako v D, C i ‚B. D a C jsou v tomto nejlepší, tam si všichni fandijou, pokřikujou na sebe. Podle mě si i docela upřímně přejou ty výsledky a úspěchy. Jenţe čím je člověk ve vyšší třídě a začne to brát váţněji. Tam uţ je cítit to napětí a člověk bere ty výsledky váţněji. Ono to je těţký, kdyţ člověk jede přes půl republiky a tam vypadne v prvním kole. Je pravda, ţe v našem klubu chodijou páry vyšších tříd i na soutěţe niţších tříd, kde fandijou a třeba i radijou, co se dá ještě během té jedné soutěţe zlepšit a na co si mají dát pozor. Takţe je tam hodně cítit podpora těm niţším, míň zkušeným párům od těch zkušenějších. I u nás na soutěţi ti otrkanější pomáhají těm, co jsou ve třídě teprve chvilu. Takţe je tady váţně dobrej kolektiv. Co si myslíš o chození? Odkud si myslíš, že by bylo dobré, kdyby partner byl (z tancování nebo ne) nebo jestli je dobré chodit se svým tanečním partnerem? Já jsem teda osobně nikdy nezaţila, ţe bych chodila se svým tanečním partnerem a osobně si myslím, ţe to není moc dobrý. Protoţe si myslím, ţe ty problémy z tancování se můţou přenést i do osobního ţivota. Třeba kamarádi, kteří spolu 79
tancovali i chodili, říkali, ţe kdyby spolu netancovali, tak by snad neměli ani ţádný problémy. Ale tím, ţe se prostě dohádali na tréninku, tak si to přenesli i domů a bylo to takový komplikovanější. Ale jsou i tací, kterým to vydrţí. Ale musijou umět oddělit ten osobní ţivot od tanečního. Kdyţ se třeba něco nepovede na tréninku, tak kdyţ přijdou domů, měli by být uţ v pohodě a neřešit to. Přestat být taneční partneři, ale být jenom osobní partneři. Coţ si myslím, ţe je hodně těţký. A taky si myslím, ţe na tom hodně párů ztroskotá, ţe kdyţ se rozpadnou v jednom, tak i ten druhý vztah nevydrţí. Ale jsou tací, kterým to vyjde. A chození s někým z tancování jsem teda zaţila. A někteří říkají, ţe tato moţnost je ideální. Ale já si to úplně nemyslím, protoţe z vlastních zkušeností vím, ţe jsme byli oba dva pořád na trénincích a nešlo ty naše tréninky úplně sjednotit. A i tím, ţe jsme se viděli třeba na tréninku, tak jsme neměli takovou potřebu se vídat i mimo taneční prostředí. A tím byl podle mě ten vtah taky hodně ochuzenej. I kdyţ to taky záleţí na lidech. Ale je pravda, ţe zase ten druhej měl pro mě pochopení. Tím, ţe jsme oba tancovali, tak jsme to tolerovali, měli pro to pochopení, mohli se podporovat a radit si. Jako svým způsobem je to poměrně dobrá moţnost, jak vyřešit to chození s někým. A chození s někým z venku podle mě vyţaduje velkou toleranci od toho druhýho. A podle mě by bylo dobrý, kdyby dělal nějakej jinej sport nebo měl nějakej jinej výraznej koníček. Myslím si, ţe by jinak mohlo vznik spousta zbytečných konfliktů, mohl by třeba ţárlit na čas, kterej věnuju tancování, nebo na partnera nebo na cokoli jinýho. Je to komplikovaný. Ale kdyţ to ten druhej pochopí, tak si myslí, ţe je to dobrá forma toho chození. Ten druhej člověk bude totiţ nezatíţenej tancováním, a tak je větší moţnost odpočnout si od toho tancování. Já osobně mám toho tancování občas plný zuby, tak jsem ráda, kdyţ přijdu domů a tam můţu dělat něco jinýho, myslet na něco jinýho neţ na tancování, probírat tréninky a nevím, co všechno. Třeba radši bych zašla do lesa nebo tak, prostě radši bych se věnovala aji normálním věcem. Jaké jsou podle tebe vztahy uvnitř páru? Co je důležité, aby pár mohl dobře fungovat? To je podle mě celkem komplikovaná věc. Záleţí na tom asi, jaký lidi spolu tancujou a na jaký úrovni jsou. Třeba kdyţ spolu tancujou dva kliďasi, tak to bude asi v pohodě, nebudou tak výbušní. I kdyţ to v sobě třeba dusí, to asi taky nebude dobrý. Kaţdopádně ten vztah potřebuje hodně tolerance a kompromisů. Je potřeba pořád dělat kompromisy. Jenţe je to někdy hodně těţký, člověk je kolikrát unavenej aji psychicky aji fyzicky. A myslím si, ţe čím je ten pár vyspělejší, tím víc chce dosáhnout nějakých úspěchů, a tak to chce vţdycky nějak urovnat. Snaţí se nějak to urovnat, aby mohl dobře trénovat. Kdyţ se ten pár jenom hádá, tak je ten vztah asi odsouzenej k zániku. Takhle se totiţ nedá trénovat, takhle se totiţ nedá ani fungovat kaţdej trénink se v podstatě prohádat. To nemá smysl. Myslím, ţe ten vztah je podle mě takovej intenzivní, protoţe my s partnerem spolu trávíme skoro všechen svůj volnej čas. Jsme pořád spolu a kolikrát si ty lidi nesednou, ono to není jednoduchý najít tanečního partnera. A o to víc musí být člověk tolerantní a trpělivej. Musí být schopní spolu konstruktivně mluvit, řešit problémy, podpořit se. Kdyţ z druhýho cítí nervozitu třeba na soutěţi, nebýt na něj hnusnej, kdyţ přijde nějakej neúspěch, nesvalovat vinu jeden na druhýho, protoţe si i myslím, ţe je to většinou vina obou dvou. Je to sloţitý, tyto vztahy jsou hodně sloţitý. Já osobně se svým tanečním partnerem mám vztah spíš takovej, teď nevím, jak bych to úplně řekla, asi spíš takovej profesionální. Trávíme spolu hodně času, víme o sobě hodně věcí, ale ve svým volným čase spolu uţ moc nejsme, netrávíme spolu čas mimo 80
tréninky. Já osobně se ráda věnuju i jiným kamarádům, který mám. Taky se kolikrát máme plný zuby, ţe si od sebe potřebujeme odpočnout. Myslíš, že je důležitá přitažlivost v páru? Myslím, ţe je asi dobrý, kdyţ tam je. Ale není to nutný, protoţe tancování je jedno velký divadlo. Lidi mají mít pocit, ţe kdyţ jste na parketě, ţe se svádíte, ţe po sobě touţíte. A to nemusí být vůbec pravda, kolikrát jsou ti partneři aji rozhádaní. I tak se dá podle mě zahrát ta přitaţlivost, člověk se od všeho musí oprostit, brát to jako hereckej výkon a dát ze sebe všechno. I kdyţ já osobně s tím mívám občas problém. Ale je dobrý, kdyţ tam ta přitaţlivost je. Myslíš, že se dá vztah mezi tanečními partnery přirovnat k nějakému vztahu v normálním životě? Dalo by se asi říct, ţe se dá moţná aji trochu přirovnat k nějakýmu osobnímu vztahu, i kdyţ samozřejmě bez těch věcí, které k tomu intimnímu vztahu patří. Myslím, ţe je podobně intenzivní, má podobnej průběh, člověk tam musí řešit podobný problémy. Protoţe třeba s kamarádama nedochází k takovým vyhroceným situacím, jste spolu u činností, který vás baví, jste spolu v době volna, kdy odpočíváte. A nedochází tam k nějakýmu napětí a stresu, bylo tam míň krizových situací. Teda aspoň u mě to tak bylo. Vím, ţe jsem u chození a u tanečního vztahu vţdycky řešila podobný věci, aspoň jsem to tak cítila. A je podle mě aji podobnej průběh toho rozpadu. Je podle mě podobně intenzivní, protoţe rozpad tanečního páru a rozpad dvou, co spolu chodí, je tak, ţe se řekne tak, teď uţ spolu nejsme. Je to stejně radikální. Navíc je to taky někdo, s kým trávíte hodně času a najednou tady uţ není. A navíc s rozpadem tanečního páru jde často do háje i tancování, coţ je další taková rána. Je podle mě stejně bolestivá věc jako ten rozchod. Protoţe přátelství spíš tak vyšumí, asi to není taková radikální změna, je to postupný. Aspoň většinou teda. Má tancování nějaký vliv na normální život? Je pravda, ţe je to hodně omezující. Ale zase se člověk asi díky tancování naučí líp rozvrhovat čas, efektivněji. Takţe si myslím, ţe to nějak zvládnout jde, kdyţ člověk chce. Je to sice občas náročný jít hned po tréninku za kamarádama, ale je to potřeba. Já mám takovej názor, ţe kamarádství je hodně důleţitý a musí se o něj pečovat, hýčkat ho. Já si svých kamarádů hodně cením na to, abych je odbývala. Samozřejmě, ţe chápou, ţe tancuju a nemám čas úplně vţdycky. Myslím, ţe to tancování aţ tak váţně do normálního ţivota nevstupuje, je to prostě součást mýho ţivota a jsem schopná stihnout všechno, co chcu. Myslím, ţe kdyţ člověk chce, tak to zařídit jde. Samozřejmě je tady potřeba i ta tolerance ze strany partnera, kterej musí pochopit, ţe občas jsou pro mě i jiný důleţitější věci neţ trénink, tak trénink posuneme na nějakou jinou dobu.
81
