Odsouzení a jejich vztahy s rodinou Jakým způsobem se projeví nezájem rodiny u odsouzených ve výkonu trestu? A jaké jsou naopak kladné odezvy na styk s rodinou? To jsou otázky, které by přiblížily základ problému a hlavní myšlenku tématu: Vliv rodiny na chování a jednání odsouzených ve výkonu trestu. Vzhledem k tomu, že tato problematika je poměrně obsáhlá a zahrnuje snad většinu dílčích částí výkonu trestu, zpracovala jsem pro specialisty oddělení VVaVT dotazník, pomocí kterého mi sami přiblížili, ze svého pohledu, toto téma: • U jakého procenta odsouzených jsou návštěvy rodiny a její zájem znatelný při výkonu trestu (zlepšení chování odsouzeného, zmírnění psychických problémů ve výkonu trestu…)? Na tento dotaz mi odpovídali pedagogové, vychovatelé, psychologové a sociální pracovnice ze svého pohledu, Byl to jejich odhad a názor, který vychází z dlouholeté zkušenosti. Procentuelně se ale shodli mezi 40-60%. •
Jaký způsob kontaktu s rodinou se zdá být nejefektivnější ? (písemný, návštěva ve věznici, přerušení výkonu trestu, povolení opustit věznici…). Popřípadě předložte nějaký jiný návrh, který by se vám zdál přijatelnější.
Všichni specialisté se shodli na osobním kontaktu a to jak během návštěv ve věznici, tak při povolení opustit věznici spojené s vycházkou a jako nejvyšší možná odměna pak přerušení výkonu trestu. U poslední jmenované formy odměny je viditelný výrazný efekt a působení rodiny a následně se to projeví na chování odsouzeného, na jeho psychickém stavu a na motivaci jak pro výkon trestu, tak samozřejmě po ukončení výkonu trestu s tím, že pokud je zájem rodiny, sami odsouzení toto zázemí hodně pociťují a motivuje je. •
Existuje případ, že by intenzivní působení rodinných příslušníků mělo výrazný vliv na chování odsouzeného? Pokud ano, jakým způsobem?
U odsouzených věkově mladších , ze sociálně nenarušených rodin, je snaha působení jak ze strany rodičů, tak prarodičů,. U odsouzených věkově starších má rozhodující vliv manželka a děti. Mgr. Fráňa mi popsal konkrétní případ, kdy chování odsouzeného řešil během návštěv s rodiči i prarodiči. Po zásahu ze strany členů rodiny se chování odsouzeného výrazně zlepšilo. …………………………………. Před třemi lety jsem při rozhovoru s panem farářem Plíškem, který do znojemské věznice pravidelně dochází, .o této problematiku také hovořila. A položila jsem mu následující otázku: Člověk ve vězení – jak vnímáte výchovný efekt výkonu trestu. Určitě jste se už setkal za tu dlouhou dobu co věznici navštěvujete, že se sem lidé „vrací“. Zamyslel jste se proč tomu tak je, má vůbec práce s člověkem v této podobě nějakou výchovnou cenu? Setkal jsem se samozřejmě s tím, že se sem člověk vrátil. Ukázal tím vlastně, že ho znovu přemohlo něco silnějšího, třeba drogy a proč tomu tak je, to musí posoudit někdo jiný. Co tomu člověku dává výchovný systém ve věznici, nakolik ho dokáže změnit a ovlivnit tak, aby tam ten výchovný efekt byl a nakolik dokážou psychologové zakomponovat ve svých
programech lidskou přirozenost, která by měla být zdravá a normální? Nemyslím si, že je vždy všechno ideální a že někdy je charakter člověka takový, že není síla, která by ho změnila, je to mnohdy už to, co si přinese z rodiny. Někdy myšlení zůstane stejné a ani výkon trestu ho nezmění. Já nemám právo chodit mezi vězně, jsem zde jenom proto, abych jim duchovně posloužil, a jestli si z božího slova a duchovní útěchy vezmou alespoň kousek, který je může napravit, tak je to potom další střípek do stavebnice, kterou skládají specialisté věznice a která se někdy podaří a zůstane i po opuštění bran vězení celá, už neporušená. (pan farář Plíšek) Další konkrétní případ i se zpětnou vazbou po ukončení výkonu trestu, mi popsal pan Graclík, který pracuje v organizaci Podané ruce Jednalo se o toxikomana, který byl ve věznici Znojmo na oddělení TOXI-oddělení pro léčbu drogově závislých mužů. Po celou dobu výkonu trestu za ním rodina stála a podporovala ho. Je potom zajímavé sledovat osudy těchto lidí, když opustí bránu věznice. Já jsem se pana Graclíka ptala jak zvládají odsouzení návrat do běžného života? Graclík: Dalo by se říct, že u 50-ti % víme, že to zvládají. Naše péče po ukončení výkonu trestu je nabízena na dobu půl až jednoho roku a zájem je umístit klienty následně do jiné služby. Nechceme suplovat služby, které se touto další péčí zabývají. A mě napadla následující a navazující otázka: Máte nějaký konkrétní životní příběh? Graclík: mám, je celkem čerstvý. Jedná se o muže jménem Jirka. Vystoupil z vězení na podmínku a hned druhý den po výstupu, přesto, že neměl nařízený následný dohled probační a mediační službou, přišel i s matkou s tím, že mají obavy, jestli zvládne návrat zpět do běžného života. Vídáme se každý týden a v kontaktu jsme skoro 2 měsíce. Díky rodině získal práci, má koníčky, přítelkyni a nyní si zařizuje i vlastní bydlení. Postupně získal zpět důvěru rodiny i v práci. Nyní s námi pojede na výjezd do Koryčan, kde budeme dělat hyppoterapii. První tři týdny byly náročné na uvědomění si vlastních sil, neměl životní energii a odvahu k návratu. Ten návrat byl rozdílným oproti situaci ve vězení. Proto jsme se zpočátku soustředili na nabrání životní energie, síly vrátit se a odvahy zařadit se a špatnou životní zkušenost nechat za sebou s tím, že si z ní vezme ponaučení do budoucna. . ………………………………………… V dotazníku pro specialisty věznice jsem pokračovala následujícími dotazy: •
A naopak, zaznamenali jste případ, kdy nezájem rodiny ztížil práci specialistů při výkonu trestu? Jak se to projevilo u odsouzeného a jak ve vaší práci s odsouzenými?
Všichni dotazovaní se shodli, že nezájem rodiny způsobuje ztrátu zázemí, odsouzení se nemají kam vrátit a ztrácejí motivaci již během výkonu trestu a o to je práce s nimi obtížnější.
•
Jak vysoké procento rodin ztratí zájem o odsouzeného, umístěného ve výkonu trestu? Jaké jsou k tomu nejčastější důvody? Jakým způsobem se s takovým odsouzeným pracuje? Zaznamenali jste i případ pokusu o sebevraždu z tohoto důvodu, popřípadě vyhrožování sebevraždou?
Odhadem asi 20 % rodin ztratí zájem o odsouzeného. Ty důvody mohou být různé, může to být sociální nouze, psychické vyhoření a rezignace. U odsouzených se tento nezájem projeví psychickými problémy, nezájmem o kladné chování během výkonu trestu. Pokus o sebevraždu, v poslední době, zaznamenán nebyl. • V případě nezájmu rodinných příslušníků o odsouzeného, je možné na tyto rodiny nějakým způsobem působit? Jakým? Jak je tento způsob efektivní? V tomto případě se musí pracovat v duchu motta: „Naděje umírá poslední.“ Působení na rodiny odsouzených je samozřejmě omezené a vězeňská služba nemůže nikoho nutit. Je celkem pochopitelnou lidskou reakcí, že pokud vám někdo hodně ublíží, těžko se mu odpouští. Potom hodně záleží na tom, proč je odsouzený ve výkonu trestu. Pokud svojí trestnou činností rodině ublížil, velmi těžko je přesvědčíte, aby mu vytvářeli pevné rodinné zázemí a pomáhali mu. Specialisté mohou působit v rámci svých možností, ale nejsou všemocní. Lze si s rodinami promluvit, například během návštěv, nebo i telefonicky. Otázkou pak je, zda měl pohovor pozitivní efekt.
•
Jakým způsobem mohou do styku s rodinnou zasahovat nevládní organizace, které do věznice dochází? Jak moc je tento zásah, pokud probíhá, efektivní?
Z těch nevládních organizací jsou to například Podané ruce, Charita. S rodinou ale také spolupracuje probační a mediační služba, která pak následně vykonává dohled nad osobami, propuštěnými z výkonu trestu.
•
Napomáhá styku rodiny s odsouzeným také církev? Jak?
Ve znojemské věznici je to paní kaplanka. Víra je pro věřícího člověka naděje a pro ty, kteří jsou ve výkonu trestu představuje motivační prvek. V rodinách, kde je víra hluboce zakořeněna je kontakt s blízkými velmi důležitý. Po této linii ho zajišťuje také pan farář Plíšek, který za odsouzenými dochází.
•
Máte nějaký konkrétní případ pozitivního působení rodiny na odsouzeného? Jakým způsobem se projevil ve výkonu trestu? (Jestli máte zpětnou vazbu, jak se projevil po opuštění výkonu trestu?).
Příklad pozitivního působení rodiny na odsouzené je zcela jasně znatelný v níže uvedených rozhovorech se dvěma odsouzenými, kteří jsou momentálně ve výkonu trestu ve Znojmě.
•
Napište konkrétní případ negativního působení rodiny na odsouzeného.
Odsouzený, kterému během telefonického rozhovoru manželka sdělila, že ho i s dcerou opouští. V tom okamžiku se mu zhroutil svět a upadl do apatie. Proto s ním musela následně velmi intenzivně pracovat psycholožka.
Rozhovory se dvěma pracujícími odsouzenými na téma: Jejich vztah k rodině . Prvním z nich je muž, 56 let, který byl odsouzený k trestu odnětí svobody na délku 5-ti let. Konec trestu má určený na rok 2013. •
Jak často za vámi chodí Vaši rodinní příslušníci?
„2 krát za měsíc, je to vlastně maximum, co české vězeňství umožňuje.“ •
Kdo Vás navštěvuje?
„Manželka, ta pravidelně, dva synové a čtyři vnoučata.“ •
Jak je to pro Vás důležité?
„Nesmírně důležité, posiluje mě to při výkonu trestu a dává mi to sílu vydržet. Bez nich by to bylo všechno těžší.. Musel bych to ale překonat. Podpora je to nejen psychická ale také materiální.“ •
Již jste měl také přerušení výkonu trestu? Pokud ano, kde jste jej trávil?
„Ano, Byl jsem doma, dvakrát. Jednou na pohřbu matce a podruhé to bylo již běžné přerušení výkonu trestu. Bylo to na čtyři dny.“ •
Co pro Vás znamená slovo rodina?
“Jak se říkalo dřív, je to základ státu, od rodiny se všechno odvíjí. Má obrovský vliv na děti. Mladá generace má v rodině vzor a pokud rodinné zázemí funguje tak, jak má, je v pořádku všechno ostatní.“ •
Kam se vrátíte po ukončení výkonu trestu?
„Domů. Bude to všechno tak, jako před výkonem trestu.“ •
Jak Vám v návratu pomůže rodina?
„Psychicky i materiálně. V prvních měsících se budu o rodinu maximálně opírat. Počítám s jejich podporou, pomocí. Moji nejbližší mi návrat z vězení usnadní.“ •
Bude pro Vás návrat jednodušší pokud cítíte podporu z jejich strany?
„100% jednodušší. Pokud mluvím s ostatními a nemají se kam vrátit, mají obavy, je jim jedno, jestli jim výkon trestu skončí dřív nebo ne, neví co budou po opuštění věznice dělat, kde budou bydlet.“ •
Na závěr jsem použila citát Dave Logana: „“Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky: práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.“ Co si pod každým z těch míčků přetavíte ve svém žonglérském životě Vy?
Práce: „Uspokojení finančních potřeb pro sebe a rodinu.“ Rodina: „Zázemí“ Zdraví: „Základ všeho, např. úspěchu.“ Přátelé:“ Jsou důležití.“ Smysl života: „Rodina, přátelé, zdraví, práce.“ Děkuji za rozhovor.
Druhým odsouzeným je muž ve věku 43 let, také ve výkonu trestu pracuje. Délka jeho trestu byla vyměřena na 11 let a konec bude mít v roce 2014. •
Jak často za vámi chodí Vaši rodinní příslušníci?
„Pravidelně, pokud se nevyskytnou nějaké nenadálé okolnosti.“ •
Kdo Vás navštěvuje?
„Manželka, děti. Svůj čas věnuji jen těm nebližším. I když by za mnou chodilo určitě i víc známých.“ •
Jak je to pro Vás důležité?
„Je to pro mě alfa a omega, abych výkon trestu zvládl.“ •
Již jste měl také přerušení výkonu trestu? Pokud ano, kde jste jej trávil?
„První opuštění věznice bylo s pedagogem na vycházce. S rodinou jsem měl již tří hodinovou vycházku. Přijela manželka, zašli jsme si na oběd a prošli historické Znojmo.“ •
Co pro Vás znamená slovo rodina?
„Obrovské zázemí, podpora. Nemít rodinu, nevím, jak bych trest zvládal. Je to pro mě naděje do budoucna.“. •
Kam se vrátíte po ukončení výkonu trestu?
„Zpátky k manželce a dětem a chci navázat na můj tehdejší rodinný život.“ •
Jak Vám v návratu pomůže rodina?
„Vytvoří mi zázemí a to jak manželka tak tchán s tchyní. Podpoří mě také finančně. Od známých mám přislíbenou práci. To jsou pro mě ty nejdůležitější body.“ •
Bude pro Vás návrat jednodušší pokud cítíte podporu z jejich strany?
„Samozřejmě. Když si vezmu dobu ve výkonu je to obrovská podpora: Nedokážu si představit, že bych byl propuštěný a neměl bych kam jít.“
•
Na závěr jsem použila citát Dave Logana: „“Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky: práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.“ Co si pod každým z těch míčků přetavíte ve svém žonglérském životě Vy?
Práce: „Přináší mi finanční zabezpečení potřebné k životu.“ Rodina: „Základ života, radost, podpora.“ Zdraví: „Je velmi důležité a patří k základnímu bytí.“ Přátelé:“Zábava s nimi i podpora v případě potřeby.“ Smysl života: „Určitá cesta, na které bych chtěl potkat své přání, sny a cíle, které jsem si stanovil, něco, bez čeho by byl život prázdný.“ Děkuji za rozhovor.
Každý, komu záleží na svých blízkých, a opustí je, byť jen na čas, si uvědomí, jak moc mu chybí, co pro něho znamenají. Bohužel v některých případech je pozdě na návrat, není cesty zpět. Pro člověka, který spáchal trestnou činnost a má rodinné zázemí, je toto uvědomění asi trestem nejvyšším. Snad alespoň pár lidem, takto potrestaným, zabrání toto uvědomění k návratu zpět do vězeňských cel. Mgr. Kurdíková Ludmila Tisková mluvčí Věznice Znojmo
.
