Sociální kognice_2013. Gabriela Seidlová Málková, Ph.D

Sociální kognice_2013 Gabriela Seidlová Málková, Ph.D.

Sociální kognice  Způsob, jakým lidé získávají, zpracovávají, organizují a používají znalosti a informace  Klíčové aspekty sociální kognice: pozornost, vnímání, paměť, myšlení a jazyk v sociálním kontextu Např. čeho si lidé všímají, o co se starají a co si pamatují o druhých lidech

 Definice soc.kognice: způsob., jakým interpretujeme, analyzujeme, uchováváme v paměti a používáme informace o sociálním světě

Prototypy Schémata Atribuce Formování dojmu

Základní komponenty sociálního myšlení Schémata Prototypy V obou případech se jedná o mentální struktury (rámce), které nám umožňují organizovat velké množství různých informací efektivním způsobem Oboje jakmile jsou utvořené jsou spíše stabilní, stálé a ovlivňují způsob, jakým zpracováváme nové informace

Aspekty sociální percepce Kategorizace Když máme vyplnit nějaký formulář, kategorizujeme sami sebe podle pohlaví, národnosti, etnicity, věku, rodinného stavu atp. KATEGORIE – uskupení dvou či více různých objektů, ke kterým je přistupováno podobně

Prototypy Součásti nějaké kategorie představují kontinuum od typických k atypickým součástem ( členům) kategorie (př. kategorie pták: vrabec, kos, tučňák)

Prototypy  Prototypické charakteristiky určité skupiny lidí nám umožňují rychleji zpracovat informace o jednotlivých jejích členech a předvídat jejich chování Hell´s Angels (motorkáři)

 Vytváříme, uchováváme a používáme mentální modely odlišných aspektů lidí: rasové skupiny, profesionálové (akademici, právníci), psychologové, homosexuálové…  Prototypy jsou „ideální typy“  Jsou výrazně ovlivňované sociálními, kulturními i vývojovými faktory

schémata  Mentální rámec, který obsahuje informace důležité pro „já“, druhé osoby, specifické situace a události  Ustavují se na základě předchozí zkušenosti, kulturních a sociálních norem nebo na základě předem vytvořeného porozumění  Hotová schémata nám pomáhají interpretovat nové situace a vedou naše chování

Typy schémat (Taylor 1991) Self-schéma Schéma lidí Schéma událostí Schémata rolí

Self schéma  Kognitivní zobecnění sebe sama na základě předchozí zkušenosti  Jsou součástí self -image, utváří se okolo specifických znaků, které považujeme pro sebe sama za důležité Specifické znaky jsou ty, které používáme pro definici sebe sama (kdo jsem) Pro každého z nás jsou zpravidla důležité jiné znaky, resp. jiné znaky tvoří jádro sebe pojetí každého z nás Př. Linda a Jana

Self schéma  schématičnost x neschématičnost  ? Máme každý jedno schéma které užíváme ve všech situacích nebo máme více odlišných schémat,která používáme v různých situacích? Zaměstnané matky Složitost self ( míra s jakou vnímáme sebe sama odlišně nebo víceméně podobně v různých životních situacích nebo rolích: pokud spoléhám jen na jedno schéma, mám nízkou složitost self)

 Markus (1986): máme nejen schémata „teď a tady“, ale i schémata, která se vztahují k naší budoucnosti ( jak si představujeme, že budeme žít/vypadat v budoucnosti) Výrazný motivační aspekt (Ruvolo, Markus 1992) Higgins (1997) rozlišuje tři typy schémat:  Aktuální s.  Ideální s.(jací bychom chtěli být)  „Měl bych“ schéma (jací si myslíme, že bychom měli být)

Schémata lidí Představují mentální struktury, které representují znalosti o vlastnostech nebo cílech určitých lidí či jedinců Jaký je X (Y)?... On je takový extrovert….

Schémata rolí Struktury znalostí,které máme o normách a o chování, které očekáváme, že by měli mít lidé s určitým postavením ve společnosti Připisované: věk, gender, etnicita Dosažené: nabýváme prostřednictvím tréninku nebo osobního úsilí

Často jsou považovaná za určitou formu stereotypu- zejména ty připisovaná

Schémata událostí Vztahují se k určitým situacích nebo událostem Jakési „scénáře“ typu: co je očekáváno, že se stane v určitém uspořádání situace Ovlivňuje naše rozhodování ve věcech jako: co si obléci na večírek, jak vypadá svatba a co se na ní dělá Př. mentální schéma prvního rande

Atribuce  Přirozeně usiluje porozumět tomu, proč se lidé chovají jak se chovají  Pro tato vysvětlení se užívá označení atribuce, teorie, které popisuje proces jejich vzniku a fungování se označují atribuční teorie  Přisuzujeme příčiny chování jak vlastnímu tak i chování druhých lidí- jde o vykonstruované vztahy….tzv. KAZUZÁLNÍ ATRIBUCE

Slouží k redukci nejistoty

Atribuce příčin chování

Jak lidé vyhledávají a používají informace v procesu atribuce Lidé jako „naivní vědci“

Druhy atribucí F. HEIDER (1958): Rozlišil dva druhy atribucí Osobní ( vnitřní) –vlastnosti aktérů určité situace, příčina chování spočívá v osobnostních faktorech Situační ( vnější) –vynucené okolnostmi příčina chování spočívá v okolnostech Příadně kombinace obou – jde o to, jak my sami příčiny vnímáme.

KDY PROBÍHÁ ATRIBUCE? Pokud se stane něco neočekávaného či překvapivého Pokud nedosáhneme požadovaného výsledku (neudělám řidičák) Když máme špatnou náladu Když ztrácíme kontrolu

Jak atribuce vznikají  Spontánně Jana přichází domů ve špatné náladě ( interní- externí atribuce příčiny: příliš mnoho nároků na ni ten den-velmi stresující a náročné okolnosti) Častěji jsou tyto spon. atribuce dispoziční (interní)

 Na základě získaných/existujících informací Pokud je jednání nejednoznačné, neobvyklé…pak máme tendenci zvažovat i další informace, např. předchozí zkušenost (jak víme, že se typicky Jana chová)

Kellyho atribuční teorie ( 1967)  Lidé si vytvářejí atribuce logicky, na základě tří kritérií:  KONSENZUS (shoda, jak na tentýž podnět reagují jiní lidé)  DISTINKTIVNOST (příznačnost, tedy jak stejná osoba reaguje na jiné podněty)  KONZISTENCE ( co se stane při další příležitosti, stejná osoba a podnět)

 Představuje náročný myšlenkový proces vyžadující čas, kognitivní schopnosti a potřebu, proto se často lidé uchylují k tzv. mentálním zkratkám  vytvoříme pro naši kulturu přijatelnou domněnku… rychlé, ale živná půda pro předpojatost a neobjektivnost.

Základní atribuční chyba Když se lidé snaží vysvětlovat chování druhých lidé, často přeceňují roli osobnostních faktorů a podceňují roli a vlivy situačních faktorů Typické pro klinickou psychologii? viz Milgram: před svým experimentem oslovil psychiatry, odhadovali 1% respondentů překročí životu nebezpečné elektrošoky

Proč funguje z.atribuční chyba?  Gilbert a Malone (1995): problém je v tom, jak přiszujeme: Nejprve rozpoznáme chování a provedeme rychlou atribuci Následně se snažíme upřesňovat a upravovat podle situačních vlivů ( tady už je třeba myšlenku, pozornost, námahu) Př. Televizní soutěž tazatelé vymýšlí otázky a jsou následně hodnoceni diváky jako znalejší, nadprůměrně znalé.

OSOBNOST A ATRIBUČNÍ STYL J. ROTTER Místo kontroly (locus of control)

INTERNALISTÉ

EXTERNALISTÉ

Formování dojmu Efekt primárnosti pořadí osobnostních charakteristik není nevýznamné: začíná-li výčet vlastností člověka pozitivními vlastnostmi, ostatní ho spíše hodnotí pozitivně ?proč: jakmile si o někom vytvoříme dojem, začneme být méně pozorní k dalším informacím Jakmile si uděláme dojem, vysvětlujeme si i další informace ve světle tohoto dojmu

Rosenthal:sebenaplňující předpovědi Viz kniha prof. Heluse