1. číslo Jaro 2015
Úvodník Jaro ještě nestačilo pořádně vystrčit své růžky ze zimní ulity a my jsme již stihli přispěchat s jarním číslem Vinohradského věstníku. Poslední teplé dny nás jen utvrdily v tom, že je ten pravý čas podělit se s vámi o další ze série zajímavých článků, které nás začaly napadat stejně rychle, jako se letos objevily první petrklíče a prvosenky. Když jsme do minulého čísla Věstníku připravovali úvodník, měli jsme k dispozici mnoho novinek z nejrůznějších oblastí. Nejinak tomu bude i nyní – opět se můžete těšit na spoustu pořádaných akcí, které budou o to příjemnější, že je možné oprášit kabát a vylézt na sluníčko beze strachu z nachlazení. Mnoho z vás také v nejbližší době oslaví rozličná životní jubilea. Samozřejmě myslíme i na naše oslavence, a tak se můžete těšit z oslav v rámci našeho Narozeninového klubu. Jistě jste si všimli, že se v poslední době hodně opravovalo a rámusilo; to bylo jistě trochu mrzuté. Nyní však můžeme s klidem říci, že se pomalu blížíme ke zdárnému konci, který pomůže ke zvýšení kvality poskytovaných služeb, a tím i ke zvýšení vašeho pohodlí v našem Domově. Doufáme, že si tak budeme moci společně a v klidu vychutnat toto roční období, jež je – podle nás – nejhezčím obdobím v celém roce. Nyní vás již nebudeme zdržovat a pojďme se společně podívat na to, co jsme pro vás přichystali. Gabriela Zunová
Jak jsme čekali na jaro Vánoční shon ustal, silvestrovské radovánky utichly, Nový rok se přehoupl a je tu rok 2015. Rok 2015, který nám bezpochyby přinese spoustu nových zážitků, o kterých si budeme ještě dlouho vyprávět a vzpomínat na ně. I přesto, že už se nějakou dobu potkáváme, ráda bych se Vám představila. Jmenuji se Lenka a jsem nová posila na aktivizaci. Ačkoliv jsem se na střední škole připravovala na práci zahradnice, vítr mě nakonec foukl na jinou stranu a přinesl právě k Vám. A kdy se to vlastně stalo? Moje cesta k Vám začala loni v létě, kdy mě Karolina pozvala, abych připravila ochutnávka čajů a podělila se s Vámi o mé zkušenosti z práce čajovnice, kterou jsem nějakou dobu po škole vykonávala. Čajové odpoledne se mi líbilo natolik, že jsem se rozhodla pro změnu povolání. Díky tomuto kroku se můžeme setkávat každý den na aktivitách. A co už jsme spolu za tu krátkou dobu prožili a vyráběli? Na dílnách jsme se naučili tzv. decoupage - ubrouskovou techniku, drátování, vyzkoušeli jsme práci s organzou, vyrobili masopustní a velikonoční dekorace, ušili nespočet broží a spoustu dalších výrobků. Při pečení se nám také dílo dařilo, upekli jsme mnoho sladkých dobrot, z nichž největší pochvaly se dočkal perník, kokosová bábovka či masopustní koláče. Každý měsíc jsme také jedno úterní odpoledne vyhradili zpívání. Je to velmi oblíbená činnost, při které jste se nejenom Vy ode mne, ale i já od Vás naučila některé lidové písně. Ani letos jsme nezapomněli na naše úterní kavárny. První letošní kavárna nesla téma – rok 2014. Prohlédli jsme si fotografie z jednotlivých akcí, nad kterými jsme zavzpomínali, co vše jsme v loňském roce prožili. Další kavárna by se dala nazvat „literární“. Povídali jsme si o životě a dílu Karla Čapka. U šálku kávy a sladké tečky jsme prodiskutovali naše oblíbené knihy jednoho z našich nejvýznamnějších spisovatelů.
Velký zájem byl o kavárnu, kterou provázel náš kolega Radek, který si pro nás připravil povídání o koních. Sám Radek má ke koním velmi blízký vztah a z jeho poutavého vyprávění nám bylo jasné, že koně jsou pro něj, jak se říká „srdcovka“. Pro velký úspěch se kavárna opakovala ještě jednou a všichni jsme si užili jak Radkovo vyprávění, tak i krátké videoukázky z rytířských soubojů na koních, kde účinkují zkušení kaskadéři. Poslední úterý v měsíci patří jako tradičně oslavencům. V lednu nás navštívili bratři Pobudové, kteří nám svým zpíváním a hraním zpříjemnili odpoledne. Budovou se linuly zvuky kytary a harmoniky, které nás doprovázely při zpívání našich oblíbených lidových písní. Únorové narozeniny probíhaly v duchu hazardu, hráli jsme Bingo! Po velmi napínavém a vyrovnaném souboji se ozvalo Bingo! - a měli jsme prvního výherce. Pak už šlo vše rychle, hráli jsme na tři první místa, ale výherci byli nakonec čtyři. Bylo dobojováno, ceny rozdány a po výborné kokosové buchtě se jen zaprášilo. Tak zase příští měsíc! Jsem ráda, že tu mohu být s Vámi, budu se snažit vymýšlet stále nové a nové činnosti, které Vás budou bavit, protože to je pro mě to nejdůležitější! Lenka Ratajová
Vystoupení pěveckého sboru Kakofon O jednom lednovém víkendu proběhlo vystoupení pěveckého sboru Kakofon, který přišel našim obyvatelům domova v Máchově ulici, zazpívat koledy. Nejprve jsem si říkala, že bych vzhledem ke krásnému počasí využila víkendový den jinak,než v práci, ale vystoupení bylo dech beroucí a už po první písničce jsem přestala litovat. Sbor zazpíval krásné české, východoslovenské, francouzské, ukrajinské a anglické koledy a jeho členové byli celkově velmi milí. Obyvatele svým vystoupením také nadchli, a to dokonce i naší operní zpěvačku, která opravdu slyší to, co my ne. Pochválila členy sboru za čistý zpěv a dobrou pěveckou techniku. Od vystoupení uběhly dva měsíce, a přesto na něj stále vzpomínáme.
Taneční vystoupení skupiny SIDEREA Velký zájem byl o návštěvu tří tanečnic, kteří nám zatancovali temperamentní cikánské tance a swing. Po vystoupení nám velice poutavě povídali o životě a tancování.
Historie swingu Lindy hop je swingový tanec, který vznikl ve 20. letech minulého století v newyorském Harlemu. Vyvinul se smíšením několika stylů s výrazným vlivem jazzového tance, stepu, breakaway a charlestonu. Lindy hop je párový tanec, který se neomezuje pouze na naučené figury, ale dává prostor vlastní tvořivosti a improvizaci. Svůj největší rozmach zažil ve 30. letech v proslulé tančírně Savoy velké jako celý jeden obytný blok. Živá hudba zde hrála každý den, většinou dokonce 2 bigbandy!!! Nutno dodat, že v době přísné rasové segregace v Americe to bylo místo spojující jak "černé", tak "bílé" obyvatele New Yorku. Zároveň v době bez televize bylo tancování v klubech nejdostupnější zábavou. To se změnilo ve 40. letech s nástupem televize a zároveň uvalení až 30% daně na taneční kluby v důsledku získávání prostředků pro válku. Měnila se hudba, bigbandy se rozpadaly, tančírny zanikaly a lindy hop byl postupně převálcován dalšími tanečními styly jako např. boogiewoogie a rock'n'roll. Do Evropy se dostal již v meziválečném období, ale během 2. světové války byl, kvůli své "přehnané nadšenosti, která nectí památku vojáků a nerespektuje pesimistický tón doby", zakázán. Po válce se vrátil v jiné podobě a to v provokativnějším Rock'n'Rollu. V současné době se lindy hop stává opět velmi populárním po celém světě. Koná se čím dál více swingových festivalů jak v cizině, tak i v České republice.
Masopust Masopust a hlavně jeho poslední dny, bývaly pro věřící svátkem hodování, tancovaček, hostin a zabijaček. Byly to vlastně takové dny bez odříkání, kdy se člověk mohl naposledy do sytosti najíst. Končil v noci před Popeleční středou. Po něm pak následoval čtyřicetidenní půst, při kterém se lidé připravovali na Velikonoce a Kristovo Vzkříšení, jakožto největší křesťanský svátek. V našem domově jsme se na masopust připravovali také pilně už čtrnáct dní dopředu. Navštívili jsme s dobrovolníky masopustní trhy na Tylově náměstí, kde jsme si prohlédly pestrou nabídku lahodných nápojů a pokrmů. Ochutnali jsme tu dokonce i víno z černého rybízu, takže nás ani studený vítr tolik netrápil. Na dílnách jsme vyráběli z barevných ubrousků velké ozdobné koule, květiny z krepových papírů a masky, které hýřily všemožnými barvami. Každý z nás vložil do tvorby něco ze sebe. Těmito dekoracemi jsme si vyzdobili jídelnu, kde se celá oslava masopustu 17.února odehrávala. Přivítali jsme zde milé bratry Pobudy, se kterými je vždy veselo. A to má přece na masopustu být! Ráno jsme napekli sváteční masopustní koláče a přichystali zabijačkovou hostinu podle tradičních zvyků.
Naši věrní muzikanti nás jako vždy dobře naladili, my je podpořili svým zpěvem, společně si užili masopustní pochoutky a dobrá nálada panovala celé odpoledne. Věřte nevěřte, dokonce mezi nás zabloudila i mlsná Beruška, která naše veselí mile povzbudila. Že by ji probudili první jarní paprsky?
Návštěva dětí ze ZŠ Integrál Opět nás navštívily dětičky z družiny základní školy, tentokrát dokonce i s jejich paní ředitelkou. Úkolem bylo vytvořit společný obraz a tématem byl les. Naše klientky společně s dětmi kreslily a vystřihovali jednotlivé lesní komponenty, které paní učitelka lepila na velkou čtvrtku. Zajímavá byla rozmanitost kreseb – přes různé stromy, zajíce, lišky a srnky, se dostalo i na houby, půlku jelena a myslivce. Všichni zúčastnění se dobře bavili a děcka nám konečný výtvor nechali na památku.
Od našich klientů Jedna z našich klientek se s námi chtěla podělit o svou oblíbenou básničku, která se velmi hodí k nastávajícímu jaru.
Zase přišla radost velká, sníh nám opět padá. Děti oči rozevřené, je to sen? Obléci a rychle ven. Užijem si ještě chvíli, než nás slunce zahřeje. Pojedeme třeba míli, pokud sníh nám dopřeje. Zítra už je první duben, pondělí těch Velikonoc. S mrskačkou zas chodit budem, úsměv dětí, radosti moc. Říkanku tu dobře znají, panimámu vymrskají. Dejte vejce malovaný, slepička, Vám snese jiný. Je to velká tradice, jaro k nám už přichází, vítáme ho mezi námi, Morena, už odchází.
O našich aktivitách - Klub Louskáček Že je to ale trefný název? Naši milí klienti se scházejí v jídelně, kde si „bystří mozek“ luštěním křížovek, rébusů, hlavolamů či osmisměrek – prostě co koho baví.
A koho by zajímalo zabrousit do historie křížovek – prosím: Křižování slov je sice známé již od starověku, ale historie křížovky začíná prakticky až rokem 1899, kdy Mlada Antošová publikovala ve Sborníku hádanek Zlaté Prahy první doloženou křížovku. Počátek 20. století zaznamenal velký zájem o hádanky a křížovky, což se projevilo vznikem hádankářských a křížovkářských kroužků. Masového rozšíření u nás se křížovka dočkala až ve 20. letech. Kroužky mezi sebou soutěžily, pořádaly se různé přebory, později i soutěže korespondenční. Tento stav trvá dodnes. V roce 1968 byl založen Svaz českých hádankářů a křížovkářů. Křížovka od svého vzniku prošla významným vývojem. V českém prostředí byla propracována teorie křížovek, jaká ve světě nemá obdoby. Nejvýznamnějším dokumentem jsou Směrnice pro tvorbu křížovek, existují také Kritéria kvality křížovek a řada dalších dokumentů, zpracovávajících problematiku pramenů, opsaných chyb, římských čísel atd. Svaz českých hádankářů a křížovkářů myslí jak na začátečníky a běžné řešitele křížovek, tak na řešitele nejnáročnější. Pro nejširší veřejnost zveřejnil například návody jak řešit křížovky či jak tvořit křížovky. Oblíbené jsou i Pomůcky pro křížovkáře, Každý si může vybrat z pestré nabídky autorských a řešitelských soutěží. Správné hodnocení účastníků těchto soutěží zajišťuje propracovaná Metodika porotování a Zásady hodnocení správnosti křížovek. Zatímco v zahraničí (s výjimkou Slovenska) se spokojují s publikováním omezeného počtu různých typů křížovek, podle české klasifikace křížovek existuje na dvě stovky různých druhů a forem křížovek a křížovkářských odrůd, což je světově unikátní databáze. Velká část těchto křížovek jsou českými vynálezy. Křížovka je fenoménem s dlouhou historií a tradicí. O Češích a Slovácích se říká, že jsou to národy křížovkářů – a je to pravda. Křížovka je nejen zábavou, ale i zdrojem poučení, duševním sportem a uměním. A konec konců, je významným prvkem duševní hygieny.
Kulturní okénko - Netopýr Zimní pochmurné počasí vede často k smutku. Člověk tuto dobu může překonat i touhou po kultuře, po něčem, co nás rozptýlí, pobaví a dá dobrou náladu. Pro nás to byla opereta „Netopýr“, která se promítala v biografu Illuzion v salonu Herbert. V této opeře hrála celá plejáda známých českých herců. Populární dílo Johanna Strausse ml. je stálým hitem operetních scén. Nespočet hudebních nahrávek a hvězdné obsazení svědčí o tom, jak rádi si i ti nejrenomovanější dirigenti v čele s Herbertem von Karajanem "odskočili" k operetě. Stejně tak pěvci. Mezi hosty hraběte Orlowského najdeme například Marii Calas, nebo Renatu Tebaldi. Netopýr by prostě bez kvalitních pěvců, vídeňského valčíku, půvabného víru tanečníků a sladkých úsměvů nebyl tím pravým. Režisér František Filip vytvořil před lety televizní inscenaci plnou vtipu, úsměvného nadhledu a leckde i mírně parodického nádechu. Ve spolupráci s dirigentem Františkem Vajnarem byl natočen playback s první garniturou pěvců Národního divadla, s L. M. Vodičkou, J. Jonášovou, J. Zahradníčkem, J. Součkem, M. Blahušiakovou, L. Márovou a dalšími, které doprovázel Symfonický orchestr Čs. rozhlasu a Kühnův dětský sbor se sbormistrem Pavlem Kühnem. Pro obrazové pojetí díla zvolil režisér umělce, z jejichž hry vyzařuje neskrývané potěšení, v čele s J. Abrhámem, V. Preissem, H. Maciuchovou, K. Macháčkovou, J. Somrem a dalšími osobnostmi našeho divadelního života.
Pro inspiraci – masopustní koláče
Potřebujeme: 1 kostka droždí 450 ml mléka 100 g cukru moučka 500 g hladké mouky vanilkový cukr
3 vejce 100 g másla Maková náplň: 250 g mletého máku 60 g cukru krupice 1 lžíce másla 1 lžíce kandované pomerančové kůry 100 g loupaných mandlí Tvarohová náplň: 250g tvarohu 1vejce Brusinky Postup: Z rozdrobeného droždí, trochy vlažného mléka a lžíce cukru necháme vzejít kvásek. Mouku prosejeme do mísy, přidáme zbylý cukr, vanilkový cukr, kvásek, dva žloutky, 1/4 l mléka a rozehřáté máslo. Vařečkou vypracujeme těsto, poprášíme ho moukou, zakryjeme a necháme asi hodinu kynout. Umletý mák svaříme se 200 ml mléka, cukrem a máslem a jemně nasekanou kandovanou pomerančovou kůru. Smícháme tvaroh s vejcem. Troubu předehřejeme na 180 °C. Těsto rozdělíme na pomoučněný vál na větší kuličky, necháme je vykynout, skleničkou vytlačíme důlky, naplníme mákem a ozdobíme rozpůlenými mandlemi. Okraje koláčů pomažeme rozšlehaným vejcem a pečeme 25 minut ve vyhřáté troubě.
Dobrovolnictví - odpoledne za zvuků africké hudby Jedno únorové sobotní odpoledne strávili klienti Domova pro seniory ve znamení africké hudby. Pan Janout, který hraje na africké hudební nástroje, navštívil naše klienty obou domovů a tyto, pro nás netradiční, nástroje jim představil. Dámy a pánové měli možnost si je nejenom prohlédnout a poslechnout, ale mohli si na ně i zahrát. Pan Janout nám věnoval svůj čas a energii bez nároku na odměnu, stejně jako jeho dcera Lucie, která k nám pravidelně chodí vypomáhat jako dobrovolnice. Oběma jim patří velké díky za to, že nám zpestřili volné chvíle!
Pro pobavení - Různé příhody z kanceláří (kde se nejen kafe vaří)
Příběh první : Co nikdy ženské neodpustí V jednom podniku pracovala už druhý rok úřednice Karolína. Byla většího vzrůstu, typ takové té Junone. Karolína byla velmi sebevědomá, ctižádostivá a zakládala si zvláště na svém vzhledu a někdy se chovala nepřiměřeně věku - jako takový ten „diblík“… Ten rok, ve kterém se odehrává náš příběh právě měla slavit své 33 narozeniny – Kristova léta. Padesátník, inženýr Arnošt, který organizoval rád oslavy, se šel zeptat sekretářky Květy, kolik je Karolíně roků, aby byl v obraze. Květa, zvyklá když se jí někdo zeptal na roky, většinou odpovědět rok narození, zvedla hlavu od zapisování pošty a řekla Arnoštovi pouze „Padesátšest“. Arnošt
spokojeně odešel ke Karolíně, aby od ní vysondoval, co by si tak přála koupit k narozeninám, aby mohl v předstihu vybrat dárek a peníze od spolupracovníků. Karolína měla v té době jeden ze svých diblikovských záchvatů a tak, když se začalo mluvit o slavení jejich narozenin, se koketně zeptala: „A kolik byste mi hádal pane inženýre?“. Arnošt se sebevědomě usmál, v duchu si honem připomněl, co mu říkala Květa…tedy 56 – říkal si, když jí uberu deset let, bude polichocena, a tak nahlas Karolíně sdělil: „46“. Karolinou toto číslo trhlo, zrudla, zbledla, opět zrudla a vyběhla ven…Arnošt nechápal její reakci: „Vždyť jsem jí ubral deset let“??, až mu přítomná kolegyně vysvětlila, že Karolína je sice ročník 56, ale slaví 33 narozeniny. Od té doby neměl Arnošt větší nepřítelkyni, než Karolínu. Příběh druhý: Jak se někdy vyplatí fingovat svou práci Znáte to taky určitě – když se rozdělují odměny – ne každý je s částkou spokojený a obzvláště ženy uvažují „Jak to, že ta druhá dostala o pětistovku víc?“. Nedělejme si iluze, že to, kolik kdo dostal odměn, je důvěrný údaj… Vždycky to někdo vykecá a málokdo si řekne – „Ano – Věra pracuje líp než já – zasloužila si to“. V úřadě, o kterém se zmiňuji, pracovala Jarka už deset let a mezi vedením byla uznávaná jako výborná pracovnice. Byla vdaná, ale bezdětná a takový ten typ, o kterém se říká – na jazyku med, v srdci jed. Byla to velmi zákeřná, chladná a vypočítavá potvora. Většinu dne prokecala v různých kancelářích. Její stůl byl vždy „zavalen“ papíry, aby vcházející viděl, jak je vytížená. Pokud ji někdo nenašel v kanceláři, tak mu pak řekla, že něco pracovního vyřizovala… Protože neměla děti, nemusela spěchat domů a věděla JAK NA TO.
Když chodili spolupracovníci domů, měla většinou otevřené dveře na chodbu a z její kanceláře bylo slyšet pilné klapání psacího stroje. Ředitel, který chodil jako poslední, si všímal, jak tato jedinečná pracovnice je tu dlouho po pracovní době a jak pilně pracuje… a na odměnách jí to dal znát…Sotva odešel, Jarka ihned shrnula papíry do stolu, zamkla a šla domů, spokojená, že opět udělala dobrý dojem na šéfa a že se jí to vyplatí…
Procvičme si paměť – přesmyčky pražských částí IŽŽOVK DYHRAVINO ŠORVVICE UNLES RÉSTA TOMĚS ĎLIBÁCE CHSMÍOV VIDEJCE ŠOHOLECEVI
Procvičme si paměť – jak zní správně přísloví? 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.
Na malý pytel, malá záplata Kdo chce sem, pomozme mu ven Kdo jinému jámu kopá, zbytečně se nadře Nový smeták dobře uklízí Dvakrát běž, jednou lež Lež má dlouhé běhy Kdo pozdě chodí, o nic nepřijde Bez práce nejsou prémie Boží mlýny nemelou rychle, ale ani pomalu Co se v mládí naučíš, ve stáří stejně zapomeneš Co tě nezabije, to tě určitě zraní Darovanému koni zkontroluj zuby Jak se do lesa volá, tak ti nikdo neodpovídá Kam nemůže čert, tam může Lucifer Kdo chce s vlky žíti, musí se to naučit My o vlku a vlk nikde Odříkaného chleba nikdy neokusuj Výsledky procvičování paměti
Přesmyčky pražských částí – Žižkov, Vinohrady, Vršovice, Nusle, Staré město, Ďáblice. Smíchov, Dejvice, Holešovice Jak zní správně přísloví – 1. Na hrubý pytel, hrubá záplata 2. Kdo chce kam, pomozme mu tam 3. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá 4. Nové koště dobře mete 5. Dvakrát měř, jednou řež 6. Lež má krátké nohy 7. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí 8. Bez práce nejsou koláče 9. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě
10. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš 11. Co tě nezabije, to tě posílí 12. Darovanému koni na zuby nehleď 13. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá 14. Kam nemůže čert, tam nastrčí bábu 15. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti 16. My o vlku a vlk za dveřmi/ za humny 17. Odříkaného chleba největší krajíc
Konečně se objevují i slunečné dny, které dávají naději, že jaro je opravdu za rohem. Jen co opravdu přijde, začneme opět trávit čas na terase a procházkami do Grébovky. Koncem března se vydáme na Vyšehrad, v dubnu nás čeká také výlet do kostela svaté Ludmily a na velikonoční trhy. Jaro přivítáme velkou oslavou se zpěvem a dobrým jídlem. Hodně radosti a zdraví Vám přejí Lenka Ratajová, Radek Hušek, Gabriela Zunová a Karolina Tumlířová.
