CHALUPA. Gabriela BrÛÏiãková

CHALUPA

CHALUPA Gabriela BrÛÏiãková

© Gabriela BrÛÏiãková © Milo‰ Palatka – ALMI, 2013 ISBN 978-80-87494-08-0

Díl první

MARIE

1. kapitola

/

V‰echno zaãalo tím, Ïe manÏel pfii‰el jednoho dne domÛ z práce a oznámil mi: Koupíme si chalupu… MÛj manÏel – MUDr. Filip Faltejsek, vûk 37 let – je lékafi na Klinice soudního lékafiství a soudní znalec z oboru „Soudní lékafiství“. Jinak velik˘ sportovec a milovník váÏné hudby. ZboÏÀuje cestování a poznávání cizích zemí. AÏ do tohoto památného dne bylo na‰e manÏelství rÛznorodé, protoÏe víkendy a dovolené jsme pfieváÏnû trávili na kolech, na horách ãi s báglem a obytn˘m vozem na cestách. Za pût let spoleãného souÏití jsme toho procestovali uÏ celkem dost, nav‰tívili jsme spoustu zajímav˘ch míst jak v Evropû, tak ve skandinávsk˘ch zemích. Pravda, i kdyÏ jsme si kaÏd˘ rok zaletûli do Asie nebo do Ameriky, bylo toho je‰tû spoustu, co jsme chtûli vidût. Mezi na‰e nejzajímavûj‰í záÏitky zcela jistû patfiila náv‰tûva Peru a jejích siln˘ch energetick˘ch míst, kam jezdili turisté z celého svûta, aby obdivovali historii a záhady této zemû. V poslední dobû se roz‰ífiily náv‰tûvy ‰amanÛ v oblasti Amazonie, kde jste se mohli zúãastnit jejich obfiadÛ a vypít nápoj Ajahuasku. Jednalo se o pfiírodní drogu s léãiv˘mi úãinky, která mûla zpravidla kaÏdého pofiádnû vyãistit a navodit mu pocity, které byly mnohdy dost zvlá‰tní, jako napfi. oddûlení du‰e od hmotného tûla, putování mimo tûlo. My tuto zku‰enost osobnû nezaÏili, coÏ mû docela mrzelo, ale mÛj manÏel byl v tomto smûru dost striktní. Byl pragmatik a racionalista, a proto nevûfiil, Ïe by mu poÏití právû této drogy mohlo navodit jiné záÏitky neÏli LSD narkomanÛm. Byl pfiesvûdãen˘, Ïe je zcela zbyteãné v Ïivotû vyzkou‰et v‰e a tedy vypít nápoj Ajahuasku povaÏoval za hazard se zdravím. Ale i pfiesto byla pro nás tato dovolená úÏasná, i kdyÏ jsme byli po‰típaní komáry a dennû se koupali ve vlastním potu, a to kvÛli vysoké vlhkosti, která tam je. I kdyÏ miluji pohodlí a kaÏdodenní sprchu, coÏ na‰e cestování nûkdy postrádalo, byla jsem za to Filipovi vdûãná, protoÏe jsem vûdûla, Ïe s ním mám moÏnost poznat spoustu vûcí, které bych sama nedokázala zorganizovat, zejména na to nemûla potfiebné nad‰ení pro vûc a dÛslednost v‰e dotáhnout aÏ do konce. NበÏivot tedy byl bohat˘, smyslupln˘ a já se v nûm cítila velice dobfie. V t˘dnu, pokud manÏel nemûl sluÏbu v nemocnici, jsme nav‰tûvovali koncerty filharmonie a operu. Filip mi

/7/

fiíkal, Ïe pokud zrovna pitval, k práci si pou‰tûl váÏnou hudbu, protoÏe se mu tak mnohem lépe na ni soustfiedilo. Pokud dûlal administrativu nebo zpracovával znalecké posudky, mûl rád klid, hudba jej naopak rozptylovala. Doma ale bylo zpravidla ticho, protoÏe kdyÏ se vrátil ze zamûstnání a ze sv˘ch ve‰ker˘ch dal‰ích aktivit, chtûl „sly‰et ticho“, jak tomu fiíkával. Mnû to bylo osobnû zcela lhostejné, zda hrála hudba, televize nebo jsme poslouchali to jeho ticho. Pokud tomu nebylo tak jako v rodinû jedné mé kolegynû ze zamûstnání, jejíÏ manÏel si pou‰tûl tvrd˘ rock tak nahlas, Ïe pravidelnû dostávali pokuty od pofiádkové komise pro naru‰ování obãanského souÏití, byla jsem zcela adaptabilní. KdyÏ bylo ‰karedé poãasí a my nemohli do terénu, hráli jsme squash nebo badminton, prostû cokoliv, dokázali jsme se zabavit a uÏívat si, jak se to dalo. Filip byl obrovsk˘ poÏitkáfi a nበakãní styl Ïivota byl velmi ãasto proloÏen˘ veãefií pfii svíãkách s dobrou lahví vína, obãasn˘m leno‰ením a ãast˘m milováním. Pokud bych mûla struãnû charakterizovat na‰e manÏelství, fiekla bych, Ïe bylo Ïivé, a to ve v‰ech jeho smûrech. ManÏelé jsme byli ãtyfii roky a doposud jsme nemûli dûti. ManÏel byl okouzlující muÏ, obdivovan˘ a milovan˘ sv˘m okolím, zejména jeho Ïenskou ãástí. Byl vtipn˘, ‰armantní, galantní a mnohá mi jej závidûla, Ïe pr˘ mám doma hotov˘ poklad. Já jsem byla spokojená, byl to skuteãnû krásn˘ chlap – vysok˘, atletické postavy, blonìák se ‰ibalsk˘ma modr˘ma oãima a odzbrojujícím úsmûvem. Byl inteligentní a nápadit˘ a mnû vyhovovalo, Ïe on byl tím skuteãn˘m vÛdcem na‰í – doposud dvouãlenné – smeãky. Byl velice cílevûdom˘ a snaÏil se to v Ïivotû nûkam dotáhnout, coÏ ov‰em bylo vykoupeno notnou dávkou jeho sobectví a egoismu, které rovnûÏ charakterizovaly jeho povahu, a pfiedpokládám, Ïe tyto vlastnosti by mnû jeho fanynky zase aÏ tak moc nezávidûly. I kdyÏ kdo ví, pokud to chcete nûkam dotáhnout, tak asi na druhé moc ohledu brát nesmíte. Já se mu tedy ve v‰em pfiizpÛsobila, dobrovolnû a ráda, coÏ ãinilo na‰e manÏelství harmonick˘m. JenÏe mnû to v té dobû skuteãnû nevadilo, byla jsem ráda, Ïe ve‰kerá iniciativa je na Filipovi a Ïe je tak spokojen˘. Svého manÏela jsem velice milovala.

/8/

Já, Leona Faltejsková, vûk 32 let, jsem knihovnice v Univerzitní knihovnû J. A. Komenského. OdjakÏiva jsem ráda ãetla, knihy miluji, takÏe ve své práci se cítím b˘t na svém místû. Pracovní dobu mám do 16.00 hodin, coÏ mi umoÏÀuje starat se o svého ambiciózního a úspû‰ného manÏela. Asi se budete ptát, jak to, Ïe po ãtyfiech letech manÏelství nemáme dûti… Po pravdû jsme tomu doposud nechali voln˘ prÛbûh a domluvili jsme se, Ïe pokud se nám poãít potomka nepodafií do m˘ch 35. narozenin, obrátíme se na odborníky. ManÏel je velik˘ estét a je rád, kdyÏ jsem vÏdy a za v‰ech okolností upravená a tzv. ‰ik. KdyÏ jsme byli jeden rok v létû v kempu pod ledovcem v Itálii a ráno museli vyrazit v pût hodin, abychom v˘stup i sestup za svûtla zvládli, já vstávala je‰tû o nûco dfiíve neÏli v‰ichni ostatní z na‰í skupiny. Filipovi by se nelíbilo, kdyby na vrcholku mûl vedle sebe „lesní Ïenu“. To byl totiÏ jeho v˘raz pro dámy, které nevûnovaly valnou energii na péãi o sebe samotnou. Podle Filipa bylo povinností Ïeny, aby dobfie vypadala za v‰ech okolností. „My jsme ‰ediví samci, nezajímaví, ale vy Ïeny jste krásná stvofiení, a proto ten dar pfiírody musíte rozvíjet,“ fiíkával. Byl dost vysazen˘ na takové ty typy Ïen s dlouh˘mi neupraven˘mi vlasy, staÏen˘mi do culíku, jenom aby nepfiekáÏely, které v Ïivotû nevidûly kosmetiku, mûly paty se zatvrdlou kÛÏí (to vyloÏenû nesná‰el), obleãené byly pouze proto, aby jim nebyla zima a uÏ jim bylo docela jedno, jak v tom vypadají. A pokud navíc tyhle typy je‰tû „vonûly tzv. pfiírodním parfémem, kter˘ voda a m˘dlo doposud nepfiehlu‰ily“, pak na sobû svÛj odpor nechával znát zcela nezastfienû. Na druhé stranû neobdivoval ani typ tzv. panenek Barbie, umûle vytvofien˘ch krásek, takÏe já jsem byla prostû nûco mezi tím. V tomto smûru musím podotknout, Ïe by to ale byla i moje vlastní iniciativa, b˘t pûknou, tohle skuteãnû nebyla jen vÛle mého manÏela. „Co bys dûlal, kdybys byl tfieba gynekolog a nûjaká taková dáma, neupravená, by k tobû pfii‰la?“ zeptala jsem se ho jedenkrát. Na to mûl snadnou odpovûì: „Proto jsem patolog a kaÏdého si umyji, neÏli se do nûho pustím.“ Filip vyÏadoval, abych byla vÏdycky tip top, ale na druhé stranû byl velkorys˘ a snaÏil se mi umoÏnit, abych se jeho pfiedstavám mohla pfiiblíÏit.

/9/

Mûl oblibu v tom, aby mû zahrnoval rÛzn˘mi dárky, které – podle nûho – zvy‰ovaly lesk krásy jeho manÏelky. Na stfiední ‰kole jsem mûla spoluÏaãku, se kterou jsem se obãas vídávala, jmenovala se Hanka. Ta mûla manÏela, kter˘ rovnûÏ vyÏadoval, aby jako jeho manÏelka byla krásná, ale Hance na matefiské dovolené se dvûma mal˘mi dûtmi nedal na její krásu ani korunu. PoniÏoval ji, i pfied ostatními, jak má po porodech vytahaná prsa a bfiicho, ale na moji otázku, proã ji tedy nepo‰le na plastickou operaci, aby byl její problém vyfie‰en˘, na mû vykulil oãi, jako kdybych po nûm chtûla, aby ty silikony zaplatil mnû. „Co bych jí mûl platit? Tak aÈ se trochu h˘be, ne?“ obofiil se na mû. SnaÏila jsem se mu vysvûtlit, Ïe cviãit mÛÏe klidnû 5 hodin dennû, ale Ïe to stejnû k niãemu nebude, ale to sly‰et nechtûl. On chtûl hlavnû Haniãku trápit. KdyÏ jsem se dozvûdûla, Ïe se s ním roze‰la, vÛbec jsem se jí nedivila. Tak takov˘ mÛj Filip rozhodnû nebyl. Ten mû zahrnoval svojí velkorysostí jak jen mohl a pfied pfiáteli si pochvaloval, jak se dobfie oÏenil, coÏ mû samozfiejmû hfiálo na srdci ze v‰eho nejvíc. Jak uÏ jsem fiekla, doposud mezi námi nevznikl Ïádn˘ konflikt, takÏe jsem nemûla moÏnost si vyzkou‰et, jak by mÛj manÏel reagoval na nûco, kdy bych nejednala v souladu s jeho pfiedstavou. Asi jsem byla hodnû poddajnou manÏelkou a on zase vÛdãím typem manÏela, kter˘ nikdy nezklame ve své roli krále. A právû v tomto smûru nás mûla koupû chalupy vychovat. Bylo to stejnû nepochopitelné, jak mÛÏe takov˘ dÛm, kam chcete jezdit trávit víkendy a nic víc od nûho neoãekáváte, zamotat vበÏivot, do této doby perfektnû fungující a striktnû nalinkovan˘. TakÏe tedy já – jak jste asi správnû usoudili – jsem upravená dobfie vypadající Ïena, která nad rámec zamûstnání, spoleãn˘ch aktivit s manÏelem má je‰tû dal‰í hobby, a to udûlat se sv˘m fyzick˘m tûlem maximum, co to jenom v rámci dan˘ch moÏností jde. Nûkdy mû napadlo, jak aÏ daleko bych byla ochotná zajít, abych se pfiizpÛsobila Filipov˘m pfiedstavám o kráse, protoÏe zatím jsem jednala v souladu se sv˘m a jeho pfiáním. Napfiíklad kdyby po mnû chtûl, abych se podrobila nûkolika plastick˘m ope-

/ 10 /

racím, tfieba abych se podobala nûjakému jeho idolu z filmového plátna a zmûnila tak svoji pÛvodní podobu, protoÏe i o takov˘ch muÏích jsem sly‰ela. Jeden jeho znám˘ se oÏenil a touÏil, aby se jeho manÏelka podobala Salmû Hayek, která se mu líbila a pfiedstavovala pro nûj idol Ïenské krásy. Problém byl v tom, Ïe jeho vlastní Ïena byla drobná blond˘nka, která ze sebe spí‰e mohla udûlat kfiehkou éterickou vílu, ale nikoliv sexbombu. Ale i pfiesto byla donucena nechat si zvût‰it poprsí o tfii velikosti, obarvit si vlasy, provést operaci rtÛ, aby byly plné, chodit 5x t˘dnû do posilovny, kde jí najal vlastního trenéra, aby mûla atletickou postavu s ideálními mírami 90 – 60 – 90. Nakonec to dopadlo tak, Ïe jej manÏelka opustila s trenérem z fitness, se kter˘m byla, díky manÏelovi, nucena trávit vût‰inu svého volného ãasu. Filip mi ale tvrdil, Ïe si mû vzal takovou, jaká jsem, a nechce, abych se mûnila podle obrázkÛ z filmového plátna, a Ïe takovéto nápady mÛÏe mít jedinû muÏ, kter˘ je naprosto nevyzrálá osobnost s podprÛmûrn˘m inteligenãním kvocientem, coÏ tedy on rozhodnû není. Tak to je dobfie… Bydlíme v bytû, protoÏe Filip nechtûl dÛm, abychom se o nûj nemuseli starat a mûli dost ãasu na na‰e zájmy. Zcela nám vyhovuje nበ4 + kk v novostavbû, kde si v‰echny sluÏby zaplatíme, nemáme Ïádné povinnosti, o v‰e se postarají druzí a my jen zaplatíme roãní vyúãtování. Máme velikou terasu, ze které se díváme z na‰eho 3. poschodí na les, kter˘ je hned za domem. Bydlíme tak na jedné stranû v pfiírodû, ale na druhé stranû je kousek od nás zastávka autobusu a nákupní stfiedisko. Na‰e bydli‰tû snoubí dohromady jak pfiednosti velkomûsta, tak i pobyt na zdravém vzduchu. KdyÏ se rozhodneme, Ïe vyrazíme na procházku do pfiírody, staãí jenom vybûhnout pfied dÛm a jsme u rozcestníku turistick˘ch znaãek. Na‰i sousedi nám dokonce fiíkali, Ïe vidûli u lesa hned za domem divoãáky, coÏ mohla b˘t pravda, protoÏe jsme tam objevili rozrytou zem, typickou právû pro divoká prasata. Domov jsme si zafiídili útulnû, modernû a oba jsme se v nûm cítili dobfie. Pfiedstavoval pro nás takové to pomyslné bezpeãí, kam se ãlovûk mÛÏe jít schovat. Já miluji kvûtiny a nበbyt a terasa jsou natolik prostorné, Ïe i v této zálibû se mÛÏu vyÏít, jak jen chci. TakÏe v kaÏdé místnosti je spousta kvûtináãÛ a spousta zelenû. Dokonce i venku se mi po-

/ 11 /

dafiilo vypûstovat bfieãÈan, kter˘ se plazí po celé domovní stûnû. Moje kvûtinová záliba neznamená, Ïe bych byla dobr˘m a úspû‰n˘m zahradní-kem, to rozhodnû ne, ale kdyÏ nám nûjaká kvûtina „odejde“, coÏ se dûje dost ãasto, pofiídíme si na její místo novou. V bytû se ale rostlinám dafií, i kdyÏ moje péãe není dokonalá. UvaÏovali jsme o i tom, Ïe si pofiídíme nûjaké to zvífiátko, aby nás bylo víc, ale zatím jsme od tohoto nápadu upustili, protoÏe doposud jsme byli dost ãasto mimo domov a taky jsme doufali, Ïe to nebude trvat uÏ moc dlouho a budeme v bytû tfii.

Proto mû manÏelova vûta – koupíme si chalupu – docela zaskoãila a pfiekvapila, protoÏe jsem si Filipa nedokázala pfiedstavit, jak kaÏd˘ t˘den v pátek odjíÏdí nûkam na venkov, aby zde zveleboval svoji nemovitost (coÏ jej aÏ doposud bytostnû nebavilo), jezdí se sekaãkou po trávníku a mû nutí, abych sázela sazenice na zahrádce. No tak to mi váÏnû ne‰lo na rozum…

2. kapitola

/

Prosím tû, a co tû k takovém nápadu vede? zeptala jsem se nejistû. Já jsem tu chalupu vidûl a je úÏasná. Takovou moÏnost v Ïivotû mockrát nedostane‰. Jak to, Ïe jsi vidûl? A kdy? Rodiãe od Jany Pacákové od nás z práce ji koupili kdysi dávno a udûlali z ní kouzelné hnízdo. Hroznû na ní lpûli, bylo to takové jejich dûcko. No, neÏ se rozvedli. Pak uÏ tam jezdil jenom tatínek. A ten umfiel, takÏe teì není, kdo by se o tu chalupu staral, takÏe ji prodávají. KdyÏ je tak úÏasná – ta chalupa – tak nechápu, proã se o ni nestará ta tvoje Pacáková, namítala jsem. MUDr. Jana Pacáková byla Filipova kolegynû z práce. Podle toho, jako o ní hovofiil, to byla Ïena, která milovala nade v‰e svého manÏela, svoje dvû dûti, coÏ na ní oceÀoval. To právû nejde, protoÏe oni uÏ jednu chalupu mají, nûkde v Jeseníkách. Proto mi ji nabídla.

/ 12 /

A kdy jsi ji vidûl, kdyÏ jsi ji teda vidûl? zajímala jsem se. Zastavili jsme se tam, jak jsme jeli minul˘ t˘den z kongresu v Havlíãkovû Brodû, v‰ak v퉅 Nechtûl jsem ti o tom fiíkat, dokud si to v‰echno nenechám projít hlavou. Aha, takÏe mÛj manÏel cestou z kongresu jezdí s nûjakou Pacákovou na chalupu, nemohla jsem se ubránit bodnutí Ïárlivého ostnu. Já jenom nechápu, jak jsi mohl tak najednou zmûnit svÛj názor, divila jsem se, vÏdyÈ ses nikdy nechtûl na nic vázat? A kolik by ta paráda mûla vlastnû stát penûz? Milion a pÛl, odpovûdûl mi na to manÏel. A kde na to vezmeme? Vezmeme si hypotéku, jak jinak, odvûtil mi. I kdyÏ Filip vydûlával slu‰né peníze a já jsem svojí tro‰kou rovnûÏ pfiispûla do na‰eho spoleãného prasátka, pfiece jen jedna hypotéka, kterou jsme spláceli za byt, pro nás byla aÏaÏ. Pokud bychom se je‰tû více zadluÏili, tak uÏ bychom si asi stûÏí mohli dovolit na‰e cesty do zahraniãí, jak jsme na nû byli zvyklí. Ale to Filipa netrápilo, on se momentálnû nadchl pro to, Ïe budeme majitelé realit. Ví‰, fiekl mi, aÏ to místo pozná‰, tak si myslím, Ïe pochopí‰, proã tu chalupu chci koupit. Je tam skuteãnû krásnû a nic moc se tam nebude muset spravovat. Neboj, já taky nechci trávit víkendy se zedníky. Okolí je kouzelné, mÛÏeme tam jezdit na kole, dûlat v˘lety a v zimû jezdit na bûÏkách. Myslím, Ïe i ty bude‰ nad‰ená. A to místo má i svoji historii… Fakt, montérky si kupovat nebudeme, zasmál se.

A tak jsem mûla poznat místo, které pro nás do budoucna v na‰em Ïivotû mûlo znamenat moÏná mnohem víc, neÏli nás zpoãátku vÛbec napadlo.

/ 13 /

3. kapitola

/

Chalupa byla na Vysoãinû a od na‰eho domu jsme to mûli daleko asi tak hodinu cesty. Poprvé jsem ji vidûla na jafie v dubnu, kdy v‰echno kvetlo, tráva byla svûÏí a pfiíroda se probouzela ze zimního spánku, coÏ umocÀovalo první dojem. Pfiijeli jsme sem v jednu sobotu, abych i já mohla uzfiít to, co mého manÏela tak nadchlo, Ïe se rozhodl od základu zmûnit nበstávající Ïivot. Pfiíjezd k domu byl velkolep˘ – vedla k nûmu úzká silnice lesem asi dva kilometry od poslední vesnice, kde je‰tû bydleli lidé. Pak uÏ nebylo nic, jen jehliãnaté stromy. KdyÏ jsme z lesa vyjeli, pfied námi se otevfiela obrovská louka, rybník, pole a kolem dokola opût – lesy. Chalupa v záfii odpoledního slunce vypadala jako pohádková chaloupka str˘ãka Toma – velice romanticky a idylicky. K samotnému stavení vedla ze silnice polní cesta. Kromû tohoto stavení tady ‰iroko daleko nebylo uÏ vÛbec nic, co by pfiipomínalo civilizaci. Bylo to krásné a romantické, to zcela jistû ano. Musela jsem to pfiipustit i já, i kdyÏ jsem byla podvûdomû v opozici, neboÈ se manÏel rozhodl beze mû, a to na základû prohlídky s jakousi svojí kolegyní, která se potfiebovala zbavit starého baráku po tatínkovi. Chalupa byla pÛvodnû selské stavení – byla rozdûlena na dvû ãásti, tak jak uÏ to v minulosti b˘valo – ãást, kde se bydlelo, a ãást, kde byly stáje. PÛvodní majitelé z hospodáfiské ãásti udûlali obytnou místnost, nicménû i tak byla budova rozdûlená prÛchodem, tzv. vorhausem, jak se tomu tady fiíkalo. V jedné polovinû nad prÛchodem byla kuchyÀ, obytná místnost a loÏnice a na druhé stranû byl velk˘ pokoj s krbem, pfiedûlan˘ z b˘valé stodoly. Pr˘ zde, za ãasÛ pana Pacáka, zpravidla spávaly náv‰tûvy. Vedle byla koupelna a záchod. PÛda byla neobydlená a uchovávalo se zde nepotfiebné haraburdí, asi jako v‰ude jinde na chalupách. âásti domu, kde se nacházela kuchyÀ a obytná místnost, vévodila obrovská stylová kachlová kamna, která prakticky vytápûla v‰echny tfii místnosti. Celá chalupa byla zafiízena velice pûknû a pohodlnû. KdyÏ jste do ní vstoupili, d˘chla na vás atmosféra období pfied více jak sto lety – byla vystavûná v roce 1820. Zafiízení domu bylo vkusnû seskládané z dobov˘ch solitérÛ a nábytku, kter˘ byl

/ 14 /

vyroben na míru a v retro stylu. Mûli jste tedy dojem, Ïe jste ve staré chalupû pfied sto padesáti lety, ale jinak jste byli v luxusu a pohodlí 21. století. Je pravda, Ïe rodiãe, pozdûji jiÏ jen tatínek, Filipovy kolegynû Pacákové, do domu vloÏili hodnû penûz a nemovitost v˘znamnû zhodnotili. S ohledem na to, Ïe souãástí prodejní ceny byla i obrovská zahrada, která konãila aÏ u rybníka, ãástka 1 500 000 Kã, kterou za to v‰echno chtûli, se mi nezdála b˘t nijak pfiehnaná. Pokud nám nûjak˘ odborník z oboru stavebnictví nesdûlí nûco jiného, my laici jsme byli názoru, Ïe do domu se uÏ skuteãnû nemusí nic investovat. Kolem dokola toho v‰eho se rozkládal hlubok˘ les, kter˘ jako by to tady v‰echno ukr˘val pfied svûtem a chránil. KuchyÀ, která byla s ob˘vací místností pravdûpodobnû centrem v‰eho dûní v domû, mûla moderní kuchyÀskou linku se sporákem, ledniãkou a kuchyÀsk˘mi roboty. Prodávající nám tady zanechali úplnû v‰echno – talífie, sklenice, ozdobné pfiedmûty. Bylo vidût, Ïe pan Pacák byl sbûratelem, protoÏe jsme se tak stali vlastníky hrneãkÛ a talífiÛ ze zaãátku 19. století, ale i dobov˘ch pánviãek, na kter˘ch byste dnes uÏ asi nic neusmaÏili, smaltovaného nádobí, stylov˘ch kofienek. KuchyÀské pfiedmûty doplÀovaly v˘robky zakoupené v Ikei, doplÀované asi bûhem doby podle potfieby, a to v návaznosti na ztrátu nebo zniãení pÛvodního zafiízení. V kuchyni byl velik˘ dfievûn˘ stÛl se Ïidlemi a na oknech byla petrolejová lampa, která byla, jak jsme zjistili, doposud funkãní. Nahofie na kamnech stály kameninové hrnce, podnosy, smaltované dobové nádobí, prostû v‰echno, co se zachovalo. Na oknech byly vy‰ívané záclonky, které perfektnû doplÀovaly atmosféru, ale pfii bliωím zkoumání jste zjistili, Ïe pÛvodní zcela jistû nejsou. V‰echno dohromady to pÛsobilo velice útulnû a zabydlenû, jako kdyby pÛvodní majitelé ode‰li z domu pfied pár dny. Proã nám tady nechávají i spotfiebiãe? zeptala jsem se. Co by s nimi dûlali? Svoji chalupu mají zafiízenou, tak co s tím…, odpovûdûl Filip. Podle mû to chce jenom vymalovat a dát si sem svoje pefiiny. Vedle kuchynû byla loÏnice, která byla vyhfiívána z kachlov˘ch kamen a nadto zde je‰tû byly radiátory. Tahle místnost pr˘ byla pÛvodní – vévodila jí obrovská manÏelská postel a nad ãelem postele na stûnû byl povû‰en˘ pÛvodní obrázek Panny Marie. U postele stály noãní stolky a na nich

/ 15 /

napodobenina dobov˘ch lampiãek z Ikei. Na stropû byl lustr, kter˘ v‰ak skuteãnû mohl b˘t z dob pÛvodních obyvatel. U stûny stála skfiíÀ a komoda a pod oknem kfiesílko a velká lampa na ãtení. Podlaha byla dfievûná a na ní byl vybledl˘ koberec, pr˘ to byl persk˘ koberec, ale nyní uÏ hodnû om‰el˘. Místnost s krbem byla veliká a prostorná, byla zde dvû mohutná kfiesla, pohovka a stÛl s lavicemi. I zde nám pÛvodní majitelé zanechali porcelánové kusy starého nádobí a petrolejku. Podlaha byla z dlaÏby a byla hodnû studená. Ona celá chalupa byla dost syrová, protoÏe její zdi byly ‰iroké a vlhké, pÛvodní, vybudované z kamene. Pokud byste sem pfiijeli v zimû, trvalo by vám cel˘ den, neÏli byste ji vytopili, abyste se zde cítili dobfie, a to i pfiesto, Ïe i tady byly nainstalovány radiátory s topením. Zato koupelna byla zcela moderní a pohodlná, coÏ jsem ocenila. V rohu stál obrovsk˘ sprchov˘ kout, umyvadlo, záchod a poliãky na toaletní vûci. Na stûnû viselo veliké zrcadlo, takÏe zde bylo v‰echno potfiebné. Kolem domu byla zahrádka, na které bylo moÏné pûstovat jak kvûtiny, tak i zeleninu, podle momentálního nápadu ãi potfieby. Zbytek pozemku byl zatravnûn˘ a sekat jej bylo moÏné jedinû traktÛrkem, jinak to pfii té rozloze ani moÏné nebylo. Pr˘ je tady hodnû divok˘ch prasat, která v zimû pfiijdou aÏ k domu, fiíkala Jana, informoval mû Filip v rámci prohlídky, a taky je tady hodnû srn, v létû rostou houby a rybník je chovn˘ a jsou v nûm kapfii. Tak jsme tady jako v zoologické zahradû, zabrblala jsem. Z tûch divoãákÛ moc velkou radost nemám, obrátila jsem s k Filipovi. Pr˘ se jich nemusíme vÛbec bát, protoÏe se lidem vyh˘bají. Nebudeme o nich vÛbec vûdût, jen pr˘ mÛÏeme vidût rozrytou pÛdu, to je v‰echno. Asi jako u nás doma. Co to pÛvodnû bylo za stavení, k jakému slouÏilo úãelu? zeptala jsem se. Pfii‰lo mi podivné, Ïe by nûkdo v roce 1820 stavûl dÛm daleko od vesnice na úplné samotû. PÛvodnû pr˘ to bylo nûco jako hájenka a dÛm porybného. Bydleli tady ti, co se starali o les, lesní zvûfi a ryby. Taky tady chovali nûkdy kaãeny, no

/ 16 /

prostû starali se o to, aby v‰ichni mûli v zimû co jíst, ale to uÏ je dávno. Rybník je ná‰, takÏe pokud se s místními nûjak nedomluvíme, tak se o nûj budeme muset nûjak postarat sami. V rybníku je spousta Ïab, fiíkala Jana, a to je pr˘ známka toho, Ïe je tady ãistá voda. Podívej, tady je vstup do vody, v létû se tady dá koupat, ukázal Filip k místu, kde se dalo pohodlnû vejít do „na‰eho pfiírodního koupali‰tû“. A ti lidé sem jezdili cel˘ rok? zeptala jsem se. Myslela jsem tím pfiedchozí majitele. Dá se sem jezdit cel˘ rok, ale oni pfiece jen v zimû radûji zÛstali ve mûstû. Velká nev˘hoda, co tady je, je to, Ïe nemበsignál na mobilu. A silnice se v zimû taky nijak moc neudrÏuje, takÏe kdyÏ zÛstal tatínek od Jany sám, bál se, Ïe kdyby se mu náhodou nûco stalo, nedovolá se pomoci. To se mu ani nedivím… Navíc v zimû tady není co dûlat a musí se hodnû topit. Ale to abychom si sem pofiídili psa, kdyÏ je to taková samota, napadlo mû. JenÏe Filip byl hned hotov˘: Prosím tû, co bychom dûlali se psem. Vûfi tomu, Ïe sem zlodûji nepfiijdou. Tady je to jako za dávn˘ch ãasÛ – Jana fiíkala, Ïe kdyÏ tatínek ‰el na houby, tak dÛm klidnû nechal odemãen˘ a nikdy se nic neztratilo. Ví‰, mû Filipe napadlo, obrátila jsem se k nûmu s otázkou, jak to, Ïe to v‰echno stojí jenom milion a pÛl – vÏdyÈ ten dÛm je v bezvadném stavu, ãlovûk by se sem mohl hned odstûhovat a bydlet tady. Proã je tak lacin˘? Nevím, ale myslím, Ïe se ho chtûjí rychle zbavit. âím déle se o nûj nebude nikdo starat a jezdit sem, tím víc bude chátrat a ztrácet na cenû. Chtûjí to mít rychle vyfie‰ené a nemít starosti. To mi pfiipadalo logické, a proto jsem zanechala sv˘ch dal‰ích pochybností, v ãem Ïe je zakopan˘ pes, Ïe cena je tak pfiíznivá. Pak se Filip ode‰el podívat kolem domu, zkontrolovat, co je v‰e na dvorku u chalupy, a já se ocitla v domû sama. Nemohla jsem se ale ubránit pocitu, Ïe tady sama nejsem, Ïe je tady je‰tû nûkdo dal‰í. Nikoho jsem samozfiejmû nevidûla ani nesly‰ela, ale mûla jsem ten pocit, a i kdyÏ jsem si rozumovû vysvûtlovala, Ïe to není moÏné, Ïe si to tak jenom namlouvám, prostû to tak bylo. Radûji jsem rychle zanechala podobn˘ch úvah a vyra-

/ 17 /

zila jsem za Filipem ven, na sluníãko. V chalupû byla dvojitá dobová okna, která byla malá, asi jak se v roce 1820 dûlala kvÛli minimálním tepeln˘m ztrátám, a tak v budovû nebylo moc svûtla. Jednak to bylo tûmi okny a jednak na chalupu z jedné strany vrhal stín i les. Ale ze strany od rybníka byl dÛm naopak prozáfien˘ sluncem, coÏ zcela napravilo pochmurn˘ dojem, kter˘ jste snad tady mohli mít. Musela jsem uznat, Ïe Filipovo nad‰ení bylo oprávnûné. DÛm byl krásn˘ a na úchvatném místû. Za tu cenu, kterou za nûho prodávající chtûli, by asi byla ‰koda jej nekoupit, i kdyÏ to pfiedstavovalo na‰i dal‰í finanãní zátûÏ. Ale ani jeden z nás jsme nepfiedpokládali, Ïe bychom mûli pfiijít o svá zamûstnání, a pokud se uskromníme v na‰ich jin˘ch aktivitách, máme reálnû na to, abychom chalupu koupili. Jen já jsem se pofiád nemohla zbavit pocitu, kter˘ jsem v tu chvíli nedokázala popsat, proã se na té chalupû cítím tak trochu nesvá. Ale na to jsem mûla záhy pfiijít.

4. kapitola

/

Chalupu jsme tedy koupili a tím se zaãala nová etapa na‰eho dal‰ího Ïivota s m˘m manÏelem Filipem. Pokud jsme o na‰em zámûru hovofiili s Filipovou maminkou a mojí milovanou tchyní Irenkou, ta nás v na‰em nápadu jenom podpofiila, protoÏe moje tchynû, na rozdíl od mé matky, byla pozitivní ãlovûk, kter˘ do v‰eho ‰el po hlavû, v‰echno chtûl vyzkou‰et a zejména projevoval nad‰ení z celého Ïivota a ze v‰eho, co nabízí. Zcela bezpochyby zde existovala povahová podoba mezi matkou a synem, tedy mezi Irenkou a Filipem, a asi proto jsem je oba tak milovala. No to je úÏasné, nad‰enû horlila tchynû Irenka, já uÏ se nemÛÏu doãkat, aÏ se tam podívám! Budu se vám tam starat o zahrádku, chcete? AÈ si tam mÛÏete jezdit jenom uÏívat… Leono, pfiedstav si tu romantiku, aÏ bude venku sníh a ty bude‰ sedût u krbu, popíjet svafiáãek a koukat, jak padají snûhové vloãky…

/ 18 /

KdyÏ sem s námi poprvé pfiijela, její nad‰ení nebralo konce, zejména zahrada ji uchvátila. Tady mÛÏe‰ nasázet rÛÏe, sem mÛÏete zasadit nûjak˘ ovocn˘ strom, no a tady bys mohla mít trochu zeleniny, nemyslí‰? Ví‰, jak to bude fajn, si ráno zajít na zahrádku pro ãerstvé rajãe? Není s tím moc práce. Nebo nasází‰ sazenice a ãeká‰, co se z toho vyklube. Mû to teda aspoÀ baví, vidût, jak se to pomalinku líhne ze zemû a dostává to nûjakou podobu, to uÏ je jedno jakou… Inu, Filip skuteãnû zdûdil hodnû genÛ po své mamince. Jiné uÏ to bylo s mojí máti. Tak jak jsem správnû oãekávala, její slova byla následující – Leonko, prosím tû, co vás to jenom napadlo za hloupost? Co tam budete dûlat? Bude to starost navíc, ach jo, máte to zapotfiebí, vy jste ale nevyzrálí, takhle si ale úplnû zbyteãnû komplikovat Ïivot… Máte to vÛbec zapotfiebí? Po takov˘ch v˘levech mé maminky jsem mûla chuÈ jí fiíct… no, co asi myslíte? Ale jako vzorná dcera jsem zaÈala zuby a procedila: Uji‰Èuji tû, Ïe tebe na‰e chalupa rozhodnû zatûÏovat nebude, ty se tam bude‰ moct jet jenom slunit. No je‰tû to tak, lomila rukama máti, je‰tû abych tam nûco dûlala! To je mi jasné, Ïe jste si pofiídili barák, abyste si ze mû udûlali otroka. Ale to já, Leonko, váÏnû nemÛÏu, vÏdyÈ si uvûdom, v jakém jsem zdravotním stavu. Po mnû pfiece nemÛÏe‰ nic chtít. Copak bych se tam mohla nûkde ztrhat, uvûdom si, jaké mám zjizvené srdce a v jakém stavu je moje pátefi. Ne, ne, ne, s tím rozhodnû nepoãítej… Ale hned mi bylo jasné, Ïe berete jako samozfiejmost, Ïe já tam budu dfiít, protoÏe vy jste si usmysleli nûjak˘ nerozumn˘ rozmar… A slunit se tedy rozhodnû nebudu, jako bys nevûdûla, jak je to ‰kodlivé. Ty si vÛbec nedበfiíct, to já vím, ty bys na slunci byla pofiád, ale já nemám zapotfiebí se pak dívat, jak umírበna rakovinu kÛÏe. A kdo by se pak o tebe staral? No samozfiejmû Ïe by to zase bylo na mnû. TvÛj manÏel o tebe peãovat nebude, s tím nepoãítej. Ten tû opustí a najde si jinou. VÛbec nechápu, jak on mÛÏe s nûãím takov˘m souhlasit. Takhle si maminka vedla monolog je‰tû dal‰ích deset minut, ale to uÏ jsem ji neposlouchala a odporouãela jsem se pryã. Umûla vÏdy povzbudit. Pokud bych byla psychicky hodnû na dnû a potfiebovala tu pomyslnou

/ 19 /

poslední kapku, abych se rozhodla pro radikální fie‰ení, staãilo nav‰tívit moji milující maminku. Milující matka, tak to tedy ona rozhodnû byla, ov‰em já pak nevûdûla, co si pod tím pojmem vlastnû pfiedstavit. Jednou jsem mûla v noci takov˘ divn˘ sen, nebo spí‰ hodnû hnusnou noãní mÛru. Zdálo se mi, Ïe ze zoologické zahrady unikl had – hrozn˘‰ královsk˘, obrovsk˘ a nebezpeãn˘ ‰krtiã. A dostal se nûjak˘m zpÛsobem, jak uÏ to ve snech b˘vá, k nám domÛ. Nejprve jsme z nûho mûli v‰ichni strach a volali odchytovou sluÏbu a pfied hadem se snaÏili nûkam zdekovat. JenomÏe pak nás had zaãal pronásledovat. Bylo to hrozné, protoÏe mûl obrovskou sílu a byl velmi zdatn˘ a inteligentní. Zamkli jsme se pfied ním v nûjaké místnosti, jenÏe se dostal i tam. Nakonec zamûfiil svoji pozornost v˘hradnû na mû. Pamatuji se, Ïe jsem pfied ním vylezla nûkam na skfiíÀ, ale on mû pofiád pronásledoval. Mûla jsem ‰ílen˘ strach, jektala zuby a hystericky kfiiãela, aÈ nûkdo nûco udûlá. A pak jsem uvidûla svoji matku, jak tam stála se zaloÏen˘ma rukama a ‰kodolibû se smála. Ona mûla skuteãnû ohromnou ‰kodolibou radost z mého vydû‰ení. A mû v tom snu napadlo – kam aÏ by ta její radost z mého ne‰tûstí za‰la? Smála by se tak pobavenû, aÏ by mû had zaãal omotávat sv˘m tlust˘m tûlem, já se zaãala dusit a praskaly by mi kosti? Ona je urãitû hodnû zvlá‰tní, ale Ïe by tû tak nenávidûla, to si nemyslím, fiekl mi na to tenkrát Filip, kdyÏ jsem mu vyprávûla o svém ‰karedém snu. To já nefiíkám, odpovûdûla jsem mu, jen mû to v tom snu napadlo, ví‰? Ve skuteãnosti jsem váÏnû nevûdûla, kam aÏ by byla schopná zajít a radûji jsem o tom moc ani nepfiem˘‰lela, protoÏe jsem mûla obavy, k jak˘m závûrÛm bych o té své milující matince mohla dospût. Moje tchynû a moje matka – obû byly vdovy, ale obû byly úplnû rozdílné. Zatímco pfied mojí mátí kaÏd˘ radûji prchal, coÏ ona nikdy nepochopila proã, tchynû byla jako perpetuum mobile. PfiestoÏe jí bylo pfies ‰edesát let a byla objektivnû nemocná (nikoliv zjizvené srdce a ‰patná pátefi v dÛsledku obezity a nicnedûlání), pofiád mûla potfiebu b˘t aktivní. Na stará kolena si koupila zahrádku, která pokaÏdé, kdyÏ jsme ji pfiijeli nav‰tívit, vypadala úplnû jinak. Záhonky jste tedy rozhodnû nena‰li na místû, na kterém se nacházeli pfied mûsícem. Ale tchyni to bavilo a byla spokojená a mûla neukojitelnou potfiebu mít stále nûjakou tvÛrãí ãinnost. Proto,

/ 20 /

kdyÏ vidûla dal‰í potenciální prostor pro kreativní tvorbu u nás na chalupû, byla hned ve svém Ïivlu. ProtoÏe uÏ byla dÛchodkynû, v rámci brigád si chodila pfiivydûlávat jako prodavaãka do butiku s luxusním obleãením, kter˘ vlastnila její kamarádka. Jednak mûla nûco málo penûz navíc, ale my jsme si s Filipem mysleli, Ïe chce b˘t zejména mezi lidmi.

5. kapitola

/

TakÏe se nakonec uskuteãnil prodej a my mûli strávit na‰i první noc na chalupû. Nakoupili jsme si víno a ‰ampaÀské, dovezli gril, zapálili jsme svíãky, prostû chtûli jsme si to uÏít, jak to jenom jde. VÏdyÈ uÏ to byla NA·E chalupa!! ByÈ zatíÏená hypotékou… Veãer jsme mûli ulehnout do postele, která asi skuteãnû byla dobová, moÏná aÏ z roku 1820, a pokud tomu tak nebylo, tak i pfiesto byla hodnû stará. Ona to nebyla Ïádná napodobenina – mûla totiÏ i pravého ãervotoãe. Pefiiny zÛstaly nejspí‰ rovnûÏ po nûkter˘ch z mnoha pÛvodních majitelÛ – byly to takové ty typické venkovské péfiové duchny s pruhovan˘m povleãením s krajkov˘mi motivy. Anebo se jednalo o vydafienou napodobeninu star˘ch ãasÛ. V takové posteli a v takov˘ch pefiinách jsme je‰tû nikdy na Ïádné dovolené nespali, to byla pro nás pro oba premiéra. Pozdûji jsme se dozvûdûli, Ïe z pÛvodního lÛÏka zbyl jenom rám a ãelo a pefiiny pofiídil aÏ pan Pacák za doby svého kralování v tomto domû. Veãer, poté, co jsme v‰e vybalili a umístili po domû, jsme sedûli na dvorku pfied chalupou, grilovali a popíjeli víno. Pfiíjemnû nás pfiekvapilo, jak je jasné nebe nad na‰imi hlavami – tolik hvûzd jsme vidûli jenom na horách a teì právû tady. Nad lesem se vyloupl mûsíc a my si pfiipadali jako v pohádce. Byl pfiíjemn˘ tepl˘ kvûtnov˘ veãer roku 2006. To je romantika, Ïe? podívala jsem se na Filipa. No vidí‰, a tys sem nechtûla… Jeho poznámku jsem radûji nechala bez pov‰imnutí a kochala se hvûzdnou oblohou a pak tím neskuteãn˘m tichem, které tady bylo. Tady totiÏ bylo takové ticho, Ïe jste je mohli sly‰et, a taky taková tma, Ïe jste ji mohli

/ 21 /

vidût. Kdekoli jsme pfiedtím trávili na‰e dovolené, v‰ude více ãi ménû byla nûjaká civilizace, nûjací lidé, jenomÏe tady ne, tady se ãas zastavil a v‰echno bylo úplnû jiné. Ti‰e jsme sedûli u ohnû a poslouchali, jak praská dfievo. No prosím, tak z nás jsou chalupáfii…, poznamenal Filip. KéÏ by nám to pfiineslo potû‰ení a pohodu, pfiála jsem si. Vtom jsme najednou usly‰eli, jak kousek od nás praskají suché vûtviãky na zemi. Co to je? vyjekla jsem vydû‰enû. Filip beze slova vstal, vzal petrolejku a ‰el se podívat, jestli nemáme neãekanou náv‰tûvu. To nic, fiekl po chvíli, kdyÏ se vynofiil ze tmy, to tady asi bûÏelo nûjaké zvífiátko. Leono, vÏdyÈ jsme na samotû a kolem nás jsou jenom samé lesy… Asi si na ty zvuky budeme muset zvyknout. Filip mûl zcela jistû pravdu, byli jsme sami, ‰iroko daleko – tedy alespoÀ dva tfii kilometry – Ïádní lidé, je to nûco jiného neÏli ve mûstû a budeme si na to muset zvyknout, ale stejnû… Po zádech mi pfiebûhlo takové nûjaké chladné zamrazení. Ví‰, co je hrozné? obrátila jsem se k manÏelovi. Îe kdyby nás tady nûkdo pfiepadl, tak se nedovoláme pomoci. Miláãku, prosím, mÛÏe‰ mi fiíct, proã by nás mûl nûkdo pfiepadávat? Pokud by chtûl nûkdo nûco ukrást, tak by to asi udûlal v dobû, kdy tady nikdo není, ne? Filipova argumentace byla logická, nicménû… Ví‰, co jsem ãetla? obrátila jsem se k nûmu. Îe hromadní vrazi se dûlí na masové vrahy a sériové vrahy. A jak˘ je v tom rozdíl? Ty to ví‰, Ïe jo, jako soudní patolog to musí‰ vûdût, útoãila jsem na chudáka Filipa. Samozfiejmû Ïe to vím, a co? Rozdíl mezi masov˘m vrahem a sériov˘m vrahem byl ten, Ïe masov˘ vrah zabil najednou nûkolik lidí a sériov˘ vrah postupnû, v zásadû náhodnû vybrané jedince. Pfiíkladem masového vraha byla Olga Hepnerová, která zavraÏdila na tramvajové zastávce spoustu lidí, aniÏ by nûkterého z nich osobnû znala. Jenom tak, protoÏe se jí chtûlo nûkoho zabít. A pfiíkladem sériového vraha byl tfieba ten Kalivoda, znám˘ jako lesní vrah, kter˘ postupnû náhodnû zastfielil nûkolik obûtí. A taky nikoho neznal

/ 22 /

a nemûl Ïádn˘ motiv k vraÏdû. TakÏe chci jenom fiíct, Ïe ne pokaÏdé musí b˘t násilí logicky vysvûtlitelné. V té tmû, daleko od lidí, mi moje obrazotvornost zaãala pracovat na plné obrátky – co kdyÏ zrovna nyní kolem na‰í chalupy jde náhodn˘ vrah, kter˘ má potfiebu zabíjet… Leono, prosím tû, uÏ toho nechej, dÛraznû mû uÈal Filip. Byl zjevnû otráven˘, Ïe se chystám nበprvní veãer tady na na‰í chaloupce pokazit tím, Ïe zaãnu vym˘‰let fantasmagorické nesmysly a kolem nás nechám vyrojit v‰echna moÏná skuteãná i neskuteãná individua. Procento, Ïe by se naplnily tvoje obavy, je tak minimální, Ïe skuteãnû není dÛvod se tím vÛbec trápit. A navíc jsme na venkovû, moje milá, takÏe tady kdyby se nûkdo potloukal, tak za chvíli o tom ví uÏ celé okolí. Zde se Ïije jinak neÏli ve mûstû. Mበpravdu, uznala jsem, je to tady jako v pohádce a já vym˘‰lím, jak tady z toho udûlat horor. Ale stejnû by mû zajímalo, kdo tady bydlel pfied Pacákov˘ma, vÏdyÈ je to pfiece velice star˘ dÛm a musí mít svoji bohatou historii, nemyslí‰? ManÏel se jenom usmál, vzal mû kolem ramen a tak jsme sedûli, dokud nám nezaãala b˘t zima. Byl kvûten, takÏe se brzy ochladilo a nás studen˘ vzduch zahnal dovnitfi do chalupy. Neboj se, lásko, se mnou jsi v bezpeãí, v‰ude. Já tû ochráním pfiede v‰emi, za‰eptal mi do ucha. Tenkrát jsem Filipovi vûfiila v‰echno, co mi fiekl, a nenapadlo mû, Ïe nebude v jeho silách právû tenhle slib dodrÏet. Byli jsme tady skuteãnû jako na konci svûta, protoÏe jsme nemûli signál na mobilních telefonech, nefungoval tady internet ani tady nebyla televize. Vrátili jsme se tak o sto let zpátky, kdyÏ lidé veãer posedûli, pobesedovali a odebrali se ke spánku, aby druh˘ den brzy zrána vstali a vûnovali se sv˘m povinnostem. Stejné to bylo u nás, kdyÏ nebylo co dûlat, tak jsme se odebrali do hajan, tedy pfiesnûji fieãeno do postele, která pamatovala jak na‰e pfiedchÛdce, tak i nûkolik pfiede‰l˘ch generací, které se tady pfied námi ukládaly ke spánku.

/ 23 /

KdyÏ jsme se zabofiili do pefiin a zhasli jsme lampiãku, byla kolem nás naprosto neproniknutelná tma. VÛbec jsem si nedovedla pfiedstavit, Ïe bych v takovéto tmû mûla vstát a jít tfieba na záchod. Tak to, Filipe, to by ne‰lo, ozvala jsem se ze tmy. BoÏe, copak je zase za problém? vzdychl si manÏel. BûÏ prosím tû rozsvítit vedle do kuchynû, aÈ je tady nûjaké svûtlo. Jinak neusnu. S brbláním nûco jako o uboh˘ch a t˘ran˘ch manÏelích Filip poslu‰nû rozsvítil lampiãku a ‰el vedle do kuchynû rozsvítit svûtlo. Musím fiíct, Ïe jsem se hned cítila o hodnû lépe. Chvíli jsem je‰tû hledûla do stropu a snaÏila se zachytit zvuky, zda se k nám nechce nûkdo vloupat, ale pak jsem usnula a spala jsem aÏ do rána, kdyÏ mû probudilo sluníãko, které se snaÏilo vloudit do okének v na‰í loÏnici. Jen jedno mi pfiipadalo divné – v noci se mi zdál takov˘ sen, pofiádnû jsem si ho nepamatovala, ale jedno na nûm bylo dost dÛrazné. Vidûla jsem Ïenu, která byla v dlouhé ko‰ili bez rukávÛ, mûla dlouhé ãerné rozpu‰tûné vlasy, které jí vlály kolem hlavy. Nic nefiíkala, jen se na mû pofiád dívala. Byla hroznû bledá a o to v˘raznûj‰í byly její tmavé vlasy a oãi. Vedle ní stála malá holãiãka, která mûla naopak modré oãi a blonìaté dlouhé kudrlinky. V náruãí drÏela panenku a také vÛãi mnû upínala svÛj pohled. Tak co, miláãku, jak ses vyspala? usly‰ela jsem vedle sebe. Tak to nebyla Ïádná vidina, to byl mÛj manÏel z masa a z kostí a já byla moc ráda, Ïe tomu tak bylo. Fajn, dobfie, a ty? Já jsem byl jak po narkóze, uÏ dlouho jsem tak dobfie nespal. Myslím, Ïe se nám tady bude líbit. ManÏel se spokojenû protáhl, asi jako kocour na kachlov˘ch kamnech, které jsme tady mûli. Závidûla jsem mu – Filip byl totiÏ naprost˘ realista a vÛbec se netrápil tím, co by se mohlo stát… Jeho ani nenapadlo, Ïe jsme na chalupû, kde není ‰iroko daleko ani Ïiváãka, a pokud by kolem putoval tfieba ten sériov˘ vrah nebo náhodná skupina narkomanÛ, tak jsme pro nû velmi snadnou kofiistí.

/ 24 /

Pofiád mnû nebylo jasné, proã se tady cítím tak zvlá‰tnû – bylo to nûco mezi strachem, úzkostí, nejistotou a obavami z nûãeho neznámého, nûãeho, co tady nemûlo b˘t. Rozumovû mi bylo jasné, Ïe pokud by se nûkdo rozhodl na‰i chalupu vykrást, urãitû by to nedûlal zrovna o víkendu, kdy jsme tady byli my. Na stra‰idla jsem tenkrát taky nevûfiila. Ze strany pfiírody nám rozhodnû Ïádné nebezpeãí nehrozilo, tak co by to jenom mohlo b˘t… Ale ãas ‰el postupnû dál, my na chalupu jezdili témûfi kaÏd˘ víkend a já jsem si zaãala zvykat na svÛj stísnûn˘ pocit, kter˘ jsem zde mûla. UklidÀovalo mû, kdyÏ jsem vidûla, Ïe Filip moje chiméry ani náznakem nesdílí. Ten tady byl naopak ‰Èastn˘, protoÏe to pro nûho bylo zase nûco nového, nûco doposud nepoznaného. On byl ve své podstatû vûdec, bavilo jej stále o nûãem novém bádat a teì zrovna zkoumal tajemství chalupafiení a v‰eho, co s tím souviselo. Byl nad‰en˘ v‰ím, co mu zdej‰í pobyt pfiiná‰el – aÈ uÏ to bylo pfiehrabávání starého haraburdí na pÛdû domu, chození po lese, koupání v rybníku spoleãnû se Ïábami, nebo seznamování se s místními. Ti se mu líbili zejména proto, Ïe mûli úplnû odli‰nou mentalitu od lidí, se kter˘mi jsme se doposud pfieváÏnû st˘kali. Vesmûs to byli obyãejní lidé, ktefií se veãer po práci scházeli v místní hospodû a probírali v‰e, co den dal. AÈ uÏ to byla politika, místní drby, sport, nebo poãasí. Pokud se s nimi ãlovûk spfiátelil, byli ochotní pomoct, jak to ‰lo. Tady na venkovû totiÏ byli je‰tû pofiád zvyklí na to, Ïe jeden druhého potfiebují, a je fajn vûdût, Ïe Pepa spravuje stfiechu a Franta zase obstará dfievo. My jsme byli zvyklí, Ïe si kaÏdou sluÏbu mÛÏeme zajistit pfies internet, a tady jsme se zaãali uãit, Ïe si ji mÛÏeme objednat i v hospodû. KaÏd˘ kaÏdého znal a kaÏd˘ se s kaÏd˘m pfii potkání zdravil. Lidé tady je‰tû neÏili v anonymitû sv˘ch domÛ, ze kter˘ch ráno odcházeli, aby se do nich veãer zavfieli pfied svûtem tam venku, aby svÛj ãas trávili ve spoleãnosti televize, která jim do bytu pfiivedla politiky, sportovce a lidi z druhého konce svûta, zde je‰tû pofiád platilo pravidlo alespoÀ chvíli spolu navzájem poklábosit. Pfiipadalo nám, Ïe tady není taková honiãka za penûzi a kariérou jako ve mûstû, i kdyÏ to mohlo b˘t jenom zdání. Ale alespoÀ navenek to vypadalo, Ïe zdej‰í lidé na sebe navzájem mají víc ãasu.

/ 25 /

6. kapitola

/

Chalupu jsme koupili na jafie, v kvûtnu, a ãas se postupnû pfiehoupl pfies léto do podzimu. Bûhem té doby jsme poznávali okolí a byli jsme nad‰ení – Vysoãina nám zcela uãarovala, a pokud bych byla umûlecky nadaná, mûla bych tady spoustu námûtÛ, co malovat nebo o ãem psát. Podnikali jsme v˘lety pû‰ky nebo na kolech a pokaÏdé nás pfiíroda nûãím nov˘m dostala. Tady je‰tû nezasáhl turistick˘ ruch a kromû nûkolika vyhlá‰en˘ch stfiedisek jste tady mûli spí‰ opaãn˘ problém – pfii na‰ich dlouh˘ch v˘letech jsme zpravidla nenarazili na otevfienou hospodu, coÏ nám docela vadilo, protoÏe tahat s sebou vychlazené pivo v baÈÛÏku na zádech byl celkem nerealizovateln˘ úkol. V mnoh˘ch vesnicích hospody vÛbec nebyly, coÏ nás udivovalo – co tady ti lidé veãer dûlají? –, anebo se otvíralo nejdfiív v pût hodin odpoledne. Zkrátka v‰echno mûlo svoje pro i proti. Mnû se nejvíc líbil asi typick˘ obrázek pro Vysoãinu, a to ‰irokánská louka nebo pole uprostfied lesÛ a v samotném stfiedu se tyãil osamocen˘ strom, nejãastûji to b˘vala bfiíza. Zpravidla u takovéhoto stromu stávala BoÏí muka a vedla k nûmu polní cesta. Tûch kfiíÏÛ s motivem ukfiiÏování JeÏí‰e Krista – BoÏí muka – tady vÛbec bylo velice mnoho. Vysoãina b˘vala chudobn˘ kraj, ale vûfiících zde musela b˘t spousta. Byli jsme zvyklí poznávat svût a najednou jsme zjistili, Ïe mÛÏeme objevovat nové a nové vûci na okruhu asi 50 kilometrÛ od na‰eho domu. Jednou nám tfieba uãaroval lán pole, na kterém byl vysázen˘ mák, a mohli jsme obdivovat, jak bílé kvûty ve vûtru tanãí a vlní se jako bíl˘ koberec, a jindy jsme hledûli na jednolitou kanárkovû Ïlutou plochu, rozkládající se ‰iroko daleko – a to byla fiepka olejka. Zaãali jsme se sbliÏovat i s na‰ím okolím – veãer jsme za‰li do vedlej‰í vesnice na pivko (tam na‰tûstí hospoda byla) – a seznamovali jsme se s místními obyvateli. Filip byl s nimi za chvíli kamarád, já jsem pfiátelské vztahy nedokázala navazovat tak lehce jako on, ale byla jsem tomu ráda. Byli k nám vstfiícní a bylo to fajn, Ïe o nás vûdûli, a tak nám tak nûjak bûhem t˘dne chalupu i pohlídali. Pomalu jsme se tady zaãali cítit jako mezi sv˘mi.

/ 26 /

7. kapitola

/

Jednou se u nás zastavil hajn˘ – na ‰tamprli – a vykládali jsme si cel˘ veãer. Samozfiejmû Ïe nezÛstalo u jednoho panáka, ale padla skoro celá láhev slivovice, ale alespoÀ jsme se dozvûdûli nûjaké ty drby z místního okolí. A jak dlouho sem vlastnû Pacákovi jezdili? zajímala jsem se. Dlouho, Leonko, dÛvûrnû mû oslovil pan hajn˘ po ãtvrté skleniãce, aspoÀ ãtyfiicet let. Koupili to, kdyÏ byli o nûco star‰í neÏ vy, a jezdili sem, dokud to ‰lo. Tedy aspoÀ star˘ pan Pacák, ten to tady miloval. Paní fiíkala, Ïe se tady nûkdy bojí. A pak se stejnû rozvedli, dlouhou dobu tady b˘val sám. Îádnou jinou Ïenskou si uÏ nena‰el. Ale mûl to tady moc rád a fiíkával, Ïe ho ta chalupa drÏí pfii Ïivotû, Ïe se má o co starat. No, to já se tady taky bojím, poznamenala jsem. Oni tu chalupu koupili od star˘ch Vápenick˘ch, ale to byla tehdy hrozná ruina, to byste ani nepoznali. Pacákovi to tady dali v‰echno dohromady, moc se tady nadfieli, ale sami vidíte, Ïe se jim to podafiilo, pokraãoval pan hajn˘. V‰ak jsme jim tady se spoustou vûcí pomáhali. Jo, Pacákovi, to byli moc fajn lidi. Pán tady byl je‰tû pfiedminul˘ rok v létû a krátce nato umfiel, skoro to vypadalo, Ïe se sem pfiijel rozlouãit… A kdo tady bydlel pfied Pacákov˘ma? zeptal se Filip. Asi to tady bylo dlouho opu‰tûné, kdyÏ to bylo takové zbofienisko, jak jsi fiíkal. Dlouho tady nikdo nebydlel. Vlastnû podle místní kroniky je to tak, Ïe v roce 1820 to tady vystavûla obec jako hájenku a dÛm pro porybného dohromady. To byl nûjak˘ Pe‰ek. DÛm slouÏil vÏdycky stejnému úãelu, to uÏ urãitû víte, a stfiídali se tady jenom hajní a porybní. To bylo aÏ do nûjakého roku 1924 a od té doby to bylo opu‰tûné a pomalu to chátralo. Leopold Vápenick˘ to nakonec koupil, ale zase to hned prodal, neudûlal tady témûfi vÛbec nic. Nikdo z vesnice to nepochopil, co to mûlo vlastnû za smysl, moÏná, Ïe se tady nelíbilo manÏelce, Ïe je to moc na samotû. To uÏ tady nikdo nedûlá hajného? zeptal se Filip. Ale jo, dûlá, jenomÏe tady nikdo nechtûl bydlet, to víte, lidé jsou povûrãiví…

/ 27 /

Tady se nûco stalo? nejistû jsem se zase zeptala já. No nevím, ani bych vám to, Leonko, nemûl fiíkat, abyste sem nepfiestala jezdit, to by byla pfiece ‰koda. Ale uÏ jste to jednou naãal, tak byste to mûl dokonãit, nebo nebudu spát, ráznû jsem ho pfiimûla pokraãovat. Tak jo, jak chcete. Od roku 1918, teda po první svûtové válce, sem nastoupil na místo hajného nûjak˘ Josef Camrda. Byl to váleãn˘ veterán, a tak to místo dostal jako v˘sluhu za bojové zásluhy. JenomÏe – to se fiíká – to nemûl v hlavû tak docela v pofiádku, protoÏe na frontû to tam dostal. Byl to hodn˘ chlap a dfiíã, ale nûkdy zkrátka nad sebou ztrácel kontrolu a pak – jako kdyby to byl nûkdo úplnû jin˘. Krátce poté, co se tady usadil, se oÏenil a vzal si nûjakou Marii Kuãerovou, ta byla z vedlej‰í vesnice. On mûl kolem ãtyfiicítky a ona byla mladinká – mûla 18 rokÛ, kdyÏ se vdávala. Tenkrát to bylo asi normální – takov˘ velik˘ vûkov˘ rozdíl – ale dobrotu to dûlat nemohlo, to dá rozum. Jak to asi mohlo vypadat – mladá holka se star˘m chlapem tady na samotû. A on navíc nebyl úplnû normální. A taky Ïe jo. Krátce po svatbû se jim narodila dcera. JenomÏe star˘ Camrda byl ãím dál tím víc divnûj‰í, zaãal hodnû pít a svoji Ïenu hroznû mlátit. ¤íkalo se, Ïe ona se pak zamilovala do místního mládence a chtûla s ním utéct, ale to uÏ se jí nepodafiilo, protoÏe Camrda ji zabil a jejich holãiãku taky. V‰em se snaÏil navykládat, Ïe mu Marie utekla s cizím chlapem, a nûjakou dobu mu to místní vûfiili. JenomÏe pak se po Marii zaãali shánût její rodiãe a nakonec ohlásili ãetníkÛm, Ïe jejich dcera zmizela. A co na to Camrda? Asi nic, nejspí‰, pokrãil rameny pan hajn˘, jinak by ‰el na ãetnickou stanici manÏel, Ïe? âetníci zaãali pátrat po Marii a po AneÏce – myslím, Ïe tak se ta holãiãka jmenovala –, udûlali domovní prohlídku a na‰li je ve stodole, jak visí na trámu. Obû dvû. Pfiedstavte si, jak to asi muselo po té dobû vypadat a ten ‰ílen˘ smrad. JenomÏe Camrda uÏ byl úpln˘ blázen a asi to v‰echno vidûl trochu jinak neÏ normální lidé. Pr˘ se s Marií a AneÏkou nechtûl rozlouãit, chtûl je mít pofiád u sebe. A jak tam dlouho visely? zeptal se Filip a mnû bylo jasné, Ïe to v‰echno zaãíná zkoumat ze svého pohledu soudního patologa. To ti pfiesnû nefieknu, pr˘ tak nûjak dva mûsíce. A bylo léto, nebo zima?

/ 28 /

Mûlo to b˘t na podzim. Já se ptám proto, protoÏe pokud to bylo del‰í dobu, tak uÏ by tûla nedrÏela pohromadû. Ale i tak je to hrozné… Prostû mÛj manÏel, v‰echno chtûl mít racionálnû dokladované. Ta Marie a i AneÏka jsou pochované na místním hfibitovû u kostelíka, mÛÏete se tam jít podívat, upozornil nás je‰tû pan hajn˘, je to smutn˘ pfiíbûh. Franto, fiekni mi, obrátil se k nûmu je‰tû s dotazem Filip, proã se sem nikdo nechtûl nastûhovat, pfiece ne kvÛli tomu, co se stalo? Dûlat hajného bylo pfiece dobré zamûstnání, ne? A ta chalupa není k zahození. ProtoÏe se fiíkalo, Ïe tady stra‰í. Tak to bylo nûco na mû. Dost na tom, Ïe se tady nûkdy stala vraÏda, ale je‰tû tady mûlo stra‰it… Pozdûji jsem se dozvûdûla, Ïe mrtvoly nevisely na trámu ve stodole, kde se Filip snaÏil rozklíãovat stadium tûlesného rozkladu, ale hajn˘ je mûl u sebe v posteli. Tedy v na‰í posteli, ve které my teì spíme. Ale to jsem se na‰tûstí mûla dozvûdût aÏ o nûjakou dobu pozdûji. Nikdo se sem tedy nechtûl stûhovat z prozaického dÛvodu, Ïe mrtvoln˘ rozklad byl natolik pokroãil˘, Ïe i kdyÏ se v domû uklidilo, vymalovalo, podlaha se vytrhala a dala se nová, ten zápach tady pofiád byl. DÛm tak postupnû chátral, a to aÏ do doby, neÏli jej koupili Pacákovi od Vápenick˘ch. Pomalu mi zaãalo docházet, proã Vápeniãtí dÛm tak rychle prodali. KdyÏ se majiteli stali Pacákovi asi ãtyfiicet let poté, co zde do‰lo k tûm pfií‰ern˘m vraÏdám, tak z domu uÏ ve‰keré pachy staãily vyprchat. Ti Vápeniãtí, co to prodali PacákÛm, ti je‰tû Ïijí? Dalo by se s nimi nûjak potkat? zeptala jsem se pana hajného. A proã? vykulil na mû oãi. ProtoÏe by mû zajímalo, jestli ten barák neprodali tfieba kvÛli stra‰idlÛm, odpovûdûla jsem. Tak pfiijìte veãer do hospody, jejich syn tam chodí celkem dost pravidelnû, takÏe jste ho tam uÏ stejnû museli vidût, pokrãil pan hajn˘ rameny. Filip ke mnû vzhlédl a z jeho pohledu jsem cítila, jak se zaãíná bavit m˘m smyslem pro odhalování zloãinu. Zítra jdeme do hospody, obrátil se k hajnému s úsmûvem na rtech.

/ 29 /

KdyÏ nám pan hajn˘ povykládal tento hrÛzostra‰n˘ pfiíbûh, sebral se a vratk˘m krokem se odporouãel k domovu. Já mûla do rána se spánkem vystaráno. Hledûla jsem do tmy a ãekala jsem, kdy se tady objeví ty ne‰Èastné Ïeny. Neobjevil se nikdo a já ráno stala do nového dne s ãerven˘ma oãima a bolavou hlavou. Druh˘ den mi to nedalo a vyrazila jsem na místní hfibitov. Nemusela jsem hledat dlouho, protoÏe hfibitÛvek byl mal˘ a já jsem se zamûfiila na staré hroby. Neubûhlo tedy mnoho ãasu a objevila jsem hrob se star˘m pomníãkem s nápisem „Zde odpoãívá navûky Marie Camrdová 7. 1. 1900 – 30. 10. 1924 a AneÏka Camrdová 6. 4. 1919 – 30. 10. 1924. Dej jim Pán BÛh vûãné blaÏené spoãinutí“. KdyÏ jsem se podívala na zaÏloutlé fotografie, na chvíli se mi zastavilo srdce – byly to ty dvû postavy, které jsem vidûla ve snu.

8. kapitola

/

Myslí‰, Ïe to ta tvoje Pacáková vûdûla, kdyÏ nám dÛm prodávala? zeptala jsem se Filipa. Myslí‰, Ïe nebyl vÛbec drah˘? Ale kdyby to vûdûla, tak by ho rad‰i prodala nûkomu cizímu, ne? JenÏe cizí by se tfieba tady ve vesnici zajímal, co to bylo za dÛm a tak. Pokud vím, tak sem Jana nikdy moc nejezdila. Jako malá se tady nudila, protoÏe tady nemûla kamarády, a jako star‰í uÏ vÛbec nemûla zájem o rodiãe a samotu. Pak se vdala a s Pavlem si pofiídili svoji vlastní chalupu. Nûco o tom asi vûdût musela, ale nemyslím si, Ïe by v tom byl z její strany nûjak˘ zl˘ úmysl, vÏdyÈ sem pfiece její tatínek jezdil tak rád – a to tady fiíkají místní, ti by si nic nevym˘‰leli. Mበpravdu, pan Pacák do toho tady dal spoustu práce a penûz, ale co by asi k tomu fiekla jeho manÏelka? Ta teì asi nic, kdyÏ je mrtvá. Ale oni se rozvedli, protoÏe si nerozumûli, ne kvÛli chalupû! v˘znamnû se na mû podíval. O tom by se Jana zcela jistû nûkdy v práci zmínila. Sama chápe‰, Ïe by to byl absurdní dÛvod, ne?

/ 30 /

Asi mበpravdu, odpovûdûla jsem mu nejistû. Bylo to hloupé, Filip se tady cítil dobfie, chápal, Ïe se tady udála obrovská tragédie, ale nemínil to nijak fie‰it, protoÏe – zcela racionálnû – stejnû nebylo co k fie‰ení. Jen já jsem mûla jakousi intuici, Ïe tenhle víkendov˘ dÛm nám do Ïivota moc ‰tûstí nepfiinese. Ale byly to jen moje neurãité pocity, o kter˘ch nemûlo smysl se s Filipem bavit. I kdyby se snaÏil sebevíc, nikdy by to nedokázal pochopit, on byl v tomto smûru naprosto jin˘ neÏli já. MoÏná proto nám manÏelství aÏ doposud tak klapalo. Jana Pacáková, jak jsem se pozdûji dozvûdûla, vûdûla, co se tady stalo, ale skuteãnû se s tím nikdy nijak nezab˘vala. Tatínek tady byl ‰Èastn˘ a maminka po urãité dobû nebyla ‰Èastná s tatínkem, aÈ by byli spoleãnû kdekoliv. Takto také chápala její v˘hrady k chalupû a to, Ïe se jí sem nechtûlo jezdit. A ruku na srdce, kdyby lidé mûli pfiestat bydlet tam, kde nûkdy do‰lo k násilné trestné ãinnosti, asi bychom mûli hodnû prázdn˘ch domÛ a bytÛ. Mnû to v‰ak nedalo, a protoÏe jsem byla pfiímo u zdroje – v univerzitní knihovnû – vyhledala jsem si ve‰kerou dostupnou literaturu, která se jednak vázala k historii kraje, ve kterém jsme chalupafiili, a jednak k soudnímu procesu, kter˘ se v roce 1924 konal s dvojnásobn˘m vrahem Josefem Camrdou. A tak jsem pomalinku rozkr˘vala kousek po kousku pfiíbûhy ãlenÛ rodiny Camrdov˘ch.

9. kapitola

/

Josef Camrda se narodil v roce 1882 ve vesnici Poliãka. Pocházel z chudé rodiny ze sedmi sourozencÛ jako tfietí nejstar‰í syn. Jeho otec byl tesafi, maminka zemfiela ve sv˘ch 32 letech na souchotiny, jak se tenkrát fiíkalo tuberkulóze. Sedm porodÛ, kdoví kolik potratÛ a vûãn˘ nedostatek penûz, jídla a pohodlí udûlaly svoje. V té dobû bylo Josefovi sedm let a smrt své maminky nesl dost tûÏce. I kdyÏ se otec staral, jak to ‰lo, matku sv˘m dûtem nahradit neumûl, a proto se záhy po její smrti znovu oÏenil – se svojí ‰vagrovou. V té dobû to nebylo nic aÏ tak mimofiádného – Lenka s Fran-

/ 31 /

ti‰kem, jak se otec jmenoval, se znali, vûdûli v‰e o svém zdravotním stavu a vyznání a zejména dûti znaly Lenku a mûly ji rády. A tak k sedmi dûtem pfiibyly záhy dal‰í tfii. Otec Franti‰ek byl velice pracovit˘, a to nejen za stolafisk˘m ponkem, ale i co se t˘kalo plození potomstva. Lenka se dokázala dobfie postarat o hospodáfiství, ale také vedle sv˘ch vlastních tfií dûtí vychovat i svoje netefie a synovce. Josef sice byl z chud˘ch pomûrÛ, ale rodina, do které se narodil a posléze v ní i vyrÛstal, byla slu‰ná a tû‰ila se v okolí dobré povûsti. Do uãení nastoupil ke svému otci, mûl po nûm pfievzít fiemeslo, ale nakonec vstoupil do armády, kde byl po celou dobu, neÏli vypukla 1. svûtová válka, a kde slouÏil u dûlostfielcÛ. V té dobû mu bylo 32 let, jako jeho mamince, která ve stejném vûku zemfiela. Ironií osudu byla skuteãnost, Ïe v tomtéÏ vûku, tedy kdyÏ zaãala válka, sv˘m zpÛsobem zemfiel i Josef, alespoÀ co se jeho psychického zdraví t˘ká. Jako zku‰en˘, vycviãen˘ voják byl nasazen do první linie, kde stateãnû bojoval po celou dobu první svûtové války, a byl vyznamenán za stateãnost. Nûkolik dnÛ pfied koncem války v‰ak byl zranûn a zbytek vojny strávil v polním lazaretu. Jeho zranûní nebylo nijak váÏné, lékafii jej hodnotili jako „trochu vût‰í ‰krábanec“, nicménû ve skuteãnosti se jednalo o po‰kození mozku, které z nûj sice neudûlalo mrzáka, jehoÏ zranûní jsou zfiejmá pfii prvním pohledu, ale o to vût‰í bylo jeho po‰kození zdraví psychické, neviditelné prost˘m pohledem. Váleãné útrapy na Josefovi v‰ak zanechaly svoji daÀ a po návratu z války a po zapojení se do obãanského Ïivota u nûho vypukla schizofrenie a pfiestával rozli‰ovat, co je realita a co je jenom v˘tvor jeho nemoci, tzv. blud. Mûl období, kdy na nûho mluvily hlasy jeho padl˘ch spolubojovníkÛ, které mu vyãítaly, Ïe nese vinu za jejich smrt. Josef se tomu nejprve snaÏil odolávat, s nemocí stateãnû bojovat, ale marnû. Doufal, Ïe kdyÏ bude Ïít jako kaÏd˘ druh˘, oÏení se a bude mít rodinu, jeho potíÏe se tím spraví. KdyÏ se vrátil po válce domÛ, ovûnãen˘ vyznamenáními, vesnice byla hrdá na svého stateãného vojáka a pfiidûlila mu hájenku a místo hajného. Josef umûl zacházet se zbranûmi, dokázal se postarat i o lesní zvûfi a nakrmit ryby v chovném rybníku, to v‰echno pro nûho byla, po létech stráven˘ch v armádû, jednoduchá záleÏitost. V roce 1918 poznal Marii, které tehdy bylo 18 let. Marie byla ze sedlácké rodiny, nicménû ãást jejího pfiíbuzenstva bydlela v Jihlavû a patfiila

/ 32 /

k tzv. lep‰í spoleãnosti. Pro Josefa byla dobrou partií. Zaãal se jí dvofiit a jeho láska byla opûtována, respektive byla zejména opûtována ze strany jejích rodiãÛ. VyslouÏil˘ voják s vojenskou v˘sluhou, která mu byla pfiiznána do konce jeho Ïivota, váleãn˘ hrdina, pro mladou dívku znamenal jistotu, tzv. definitivu materiálního zabezpeãení a pro její rodinu zlep‰ení ekonomické prosperity a dobrou partii, a tudíÏ pfiispûl k vzestupu na Ïebfiíãku váÏnosti a úcty ve vsi. Z dochovan˘ch materiálÛ nebylo zfiejmé, jak˘ byl skuteãn˘ vztah Marie k Josefovi, ale obecnû se pfiedpokládalo, Ïe byla poslu‰ná vÛli sv˘ch rodiãÛ a muÏe, kter˘ byl více jak o dvacet let star‰í neÏli ona sama, si za manÏela bez odfiíkání vzala. Krátce po svatbû se narodila AneÏka. ManÏelství asi nebylo nijak zajímavé, z tehdy vyslechnut˘ch svûdkÛ nikdo nijak nekomentoval první období jejich vztahu. Tedy aÏ do doby, kdy nemoc byla u Josefa natolik progresivní, Ïe ji jiÏ nebylo moÏné pfiehlédnout. To mûl období, kdy byl buì zavfien˘ na hájence a nevycházel (a kdo ví, co se tam tehdy odehrávalo), nebo naopak vyráÏel do vesnice a dûlal ostudu. Pfiíznaky nemoci byly takové, Ïe bezdÛvodnû zaãal napadat svoje okolí a to nejenÏe provokoval k hádkám, ale byl i fyzicky nebezpeãn˘. V takovémto pfiípadû jej chlapi naloÏili na povoz a odvezli zpátky domÛ, kde na nûho ãekala jeho mladá Ïena. Josef vykfiikoval, Ïe celá vesnice mÛÏe za smrt jeho kamarádÛ v boji, Ïe se jim v‰ichni pfiijdou pomstít, budou se smaÏit v pekle, a pfiitom rozbíjel nádobí a demoloval nábytek v hospodû. I kdyÏ se snaÏil prát, byl vÏdy pfiemoÏen, a proto nikdo nefie‰il, Ïe by Josef mûl jít na léãení, protoÏe je nebezpeãn˘ jak sám sobû, tak zejména svému okolí. Nikdy nikomu cizímu totiÏ neublíÏil, proto nikdo nemûl dÛvod se tím váÏnûji zab˘vat. V osudném dni – 30. fiíjna, kdy do‰lo k dvojnásobné vraÏdû – mûl Josef období relativního klidu, alespoÀ dva t˘dny na vefiejnosti neudûlal Ïádnou ostudu. Do vesnice docházel tak jako dfiíve, jenomÏe za nûjakou dobu si zejména Mariini rodiãe zaãali uvûdomovat, Ïe k nim del‰í dobu jejich dcera nepfii‰la na náv‰tûvu, coÏ v té dobû ãinila pomûrnû ãasto. I kdyÏ Marie b˘vala vût‰inu ãasu zavfiená na samotû, pfiece jen se i ona obãas mezi lidmi ukázala. Své matce si jiÏ v minulosti posteskla, Ïe ji Josef trápí, bije ji a zavírá do svûtnice, ale s tím jí nikdo nemohl pomoct, jednou byla Camrdova Ïena

/ 33 /

a to bylo svaté – co BÛh spojil, ãlovûk nerozdûlí. Co se t˘ká jejího vztahu s jin˘m muÏem, pak v rámci soudního fiízení, které s dvojnásobn˘m vrahem Camrdou probíhalo, nebylo nikdy spolehlivû zji‰tûno, Ïe by Marie byla svému muÏi nevûrná a s nûk˘m jin˘m by jej chtûla opustit. Byl vyslechnut jist˘ Ale‰ Pokorn˘, kter˘ bydlel v Jihlavû, ale ten k celé vûci uvedl pouze to, Ïe jej Marie poÏádala o pomoc, kdyÏ od svého manÏela skuteãnû chtûla utéct, protoÏe jeho t˘rání uÏ pro ni bylo nesnesitelné. On sám byl znám˘ její rodiny v Jihlavû a mladé Ïeny mu bylo líto, proto jí nabídl, Ïe ji odveze ze samoty do mûsta, kde jí pomÛÏe obstarat si práci a bydlení. KdyÏ ale Marie ani její dcera na sjednanou schÛzku nepfii‰ly, domníval se, Ïe se manÏelé usmífiili. TotéÏ fiekl i jejím rodiãÛm, ktefií zaãali pátrat po své dcefii a vnuãce. Camrda sám v‰em tvrdil, Ïe od nûho manÏelka utekla, coÏ bylo okolím akceptováno, ale jiÏ v té dobû svûdci uvádûli, Ïe je zaráÏelo, Ïe Camrda velice silnû páchne, ale domnívali se, Ïe moÏná poráÏel hospodáfiská zvífiata nebo nûco podobného. Poté, co bylo nahlá‰eno zmizení a oficiálnû provedena prohlídka domu, v loÏnici byly dne 28. 11. 1924 nalezeny dvû mrtvoly ve znaãném stadiu rozkladu, uloÏené na manÏelském lÛÏku v loÏnici stavení. Bylo zfiejmé, Ïe se jedná o Marii a její dceru AneÏku. Camrda se k vraÏdû pfiiznal a uvedl, Ïe mu nûjaké hlasy fiíkaly, Ïe jej manÏelka chce opustit, coÏ on rozhodnû nechtûl dovolit. Takto mûl alespoÀ jistotu, Ïe mu ani jedna, ani druhá nikdy neodejde, a mûl je u sebe nablízku – pfiímo ve své posteli. Obûti pr˘ nejprve omráãil a potom je obûsil na trámu ve stodole. KdyÏ uÏ byly mrtvé, sundal je dolÛ a uloÏil si je k sobû. Camrda byl odsouzen ke smrti obû‰ením a trest byl vykonán 15. 6. 1925. Tak to byla fakta, která nelhala a která se vázala k na‰í chalupû. Ale to mi nestaãilo, chtûla jsem pochopit a procítit, co se tenkrát stalo. Vûfiila jsem, Ïe pokud se mi Marie objevila ve snu a pokud jsem mûla zjistit to, co jsem právû objevila, pak moje pátrání zcela jistû má smysl. KdyÏ jsem se zeptala na názor svého manÏela, v‰echno mi vysvûtlil ze svého pohledu lékafie: Ví‰, lidé, ktefií zaÏili válku, tedy myslím tím, Ïe byli pfiímo na frontû, kde se bojovalo, mûli zpravidla do konce Ïivota velké psychické problémy, tzv.

/ 34 /

poststresov˘ syndrom. I kdyÏ byl Camrda v armádû dlouho, a tak se pfiedpokládá, Ïe mûl vojensk˘ v˘cvik, útrapy boje jsou velikou psychickou zátûÏí. Vojáci ve válce byli kaÏd˘ den konfrontováni se smrtí, vidûli umírat svoje kamarády, a to mnohdy docela dost brutálnû. Taková vyhfiezlá stfieva nebo vystfielen˘ mozek, utrÏené ruce a nohy, to bylo tenkrát na denním pofiádku a kaÏd˘ z nich se s tím musel nûjak srovnat. Nûkdo mûl hrozn˘ strach, kter˘ jej svazoval, nûkdo byl naopak o to více agresivnûj‰í a zabíjel, jak mohl. Ale to byla obrana organismu. No a kdyÏ to skonãilo a vojáci se vrátili domÛ, tak pro nû vlastnû nic neskonãilo, protoÏe teprve potom, kdyÏ byli pryã z pekla, které proÏívali – a muselo to b˘t skuteãnû pfií‰erné –, tak jim ty hrÛzy, co proÏili, zaãaly docházet. U kaÏdého ãlovûka se to projevuje jinak, ale u Josefa to byla pravdûpodobnû schizofrenie a bludy. Války se nedokázal zbavit, nedokázal ji vytûsnit ze svého podvûdomí, a proto mûl dojem, Ïe sly‰í hlasy padl˘ch vojákÛ. ProtoÏe tenkrát byla psychiatrie úplnû v plenkách, nikdo jej neléãil, on o tom s nik˘m ani nemohl mluvit, protoÏe by mu stejnû nikdo nepomohl a nejspí‰ by ho zavfieli do blázince a jistû chápe‰, Ïe tam se tenkrát neléãilo, tam se zavíralo. U Josefa se jeho nemoc rozvinula aÏ do té fáze, Ïe svoji manÏelku i dítû zabil, moÏná, Ïe z jeho pohledu, aby mu neode‰ly. On mohl mít skuteãnû pfiedstavu – pro nûho naprosto reálnou –, Ïe si je uloÏil do postele, kde jsou pro nûho pofiád a s ním. Ten smrad vnímal úplnû jinak neÏli zdrav˘ ãlovûk, on mûl svoji pfiedstavu. Kdyby to byl vrah, kter˘ by zabil tfieba ze Ïárlivosti, tak by mrtvoly nûkam odklidil, zakopal, zniãil. Ale Josef byl ne‰Èastn˘ nemocn˘ ãlovûk. A to se u nûho ta nemoc neprojevila tfieba uÏ dfiív, je‰tû neÏli ‰el do armády? zeptala jsem se. To uÏ nikdo nezjistí, tfieba tam byly genetické pfiedpoklady, ale to se tenkrát nezkoumalo. Ale já si osobnû myslím – je to mÛj názor –, Ïe se u Josefa schizofrenie rozvinula aÏ po válce na základû záÏitkÛ, které mûl. Potom je Ïivot s takov˘mto ãlovûkem samozfiejmû pro nejbliωí okolí utrpením, a pokud s ním jeho Ïena Ïila odlouãenû od lidí, pak mohla mít ãasem i ona sama psychické problémy. Ale já si myslím, Ïe to byl jejich osud a nás se to nemÛÏe nijak dotknout, ne? usmál se na mû. Pfiece kvÛli tomu chalupu neprodáme? Navíc dÛm byl cel˘ zrekonstruovan˘, takÏe tam uÏ není ani stopa po tûch tfiech ne‰Èastnících.

/ 35 /

Tak mi fiekni, proã se mi o nich zdálo? povzdechla jsem si. VÏdyÈ jsi ve snu vidûla nûjakou Ïenu a dítû a ty fotky na náhrobku… Ví‰ pfiece, jaké byly fotografie ze zaãátku minulého století. To je pfiece nesmysl, aby za tebou ta Ïena chodila, to fakt nemá Ïádné rozumné vysvûtlení, prosím tû, miláãku, vûfi mi to, snaÏil se mû Filip uklidnit. Nakonec jsem mu musela dát za pravdu – ten pfiíbûh sice byl moc smutn˘, ale my s tím uÏ nic nenadûláme, nikomu nepomÛÏeme a chalupu, kterou jsme si zamilovali, kvÛli tomu taky prodávat nebudeme. A pak se mi vloudila my‰lenka – skuteãnû jsme si ji zamilovali, nebo si ji zamiloval Filip a já se s ním snaÏila pouze ztotoÏnit, ostatnû jako vÏdy? Poslední víkend, co jsme strávili na venkovû, neÏli jsme chalupu tzv. zazimovali, jsme se v hospodû potkali s panem Vápenick˘m, synem manÏelÛ Vápenick˘ch, ktefií prodali kdysi chalupu Pacákov˘m. Pan Vápenick˘ b˘val zamûstnan˘ jako traktorista v místním zemûdûlském druÏstvu a nyní uÏ byl v dÛchodu. Co se t˘kalo historie vesnice, pak jsme asi narazili na toho pravého. V‰echno, co vûdûl, by nám ochotnû povûdûl a je‰tû spoustu k tomu navíc, ale to bychom s ním museli u toho piva sedût aÏ do rána. Museli jsme tedy jít striktnû k vûci a nenechat jej odbíhat od tématu. KdyÏ se oprostím od v‰ech nepotfiebn˘ch informací, kter˘mi nás zahltil, co se t˘kalo chalupy a jeho rodiãÛ, bylo to asi takhle: Na‰i koupili dÛm, protoÏe mûli zájem zejména o pozemek, chtûli to tam zbourat a postavit nové stavení. Ale tenkrát neexistovaly stavební firmy, které by vám to udûlaly v‰echno najednou, tak se do toho chtûli pustit sami. JenÏe to bylo hroznû moc práce, takÏe se to muselo dûlat postupnû. No dobfie, ale proã nakonec dÛm prodali? To vûdûli hned na zaãátku, Ïe to bude moc práce. Byla jsem zvûdavá a ob‰írné povídaãky, jak se míchá malta, mû hroznû znervózÀovaly. Otec mûl úraz, tak uÏ nemohl, obrátil se na mû a pokrãil rameny. A proã to prodali? VÏdyÈ vám to povídám, otec mûl úraz. On byl hybn˘m motorem toho v‰eho, ale kdyÏ nemohl, tak nemohl… Pan Vápenick˘ do sebe naklopil asi páté pivo a nevûfiícnû nade mnou kroutil hlavou, co po nûm vlastnû chci vûdût. Filip se vedle mû jenom smál, ale nakonec se mu mû zÏelelo a vmísil se do na‰í debaty:

/ 36 /

Víte, moji Ïenu by zajímalo, jestli va‰i rodiãe dÛm neprodali, protoÏe tam stra‰í. Coo? podíval se na mû, jako kdybych to stra‰idlo byla já sama. Ale to víte, Ïe tam stra‰ilo…, proã by tam nestra‰ilo? VÏdyÈ v‰ude stra‰í, haha… Obrátila jsem oãi v sloup a pochopila, Ïe tady se dnes jedinû opiju, ale nic, co bych chtûla, se nedozvím. Radûji jsem uÏ mlãela, a jak to ‰lo, tak jsme se zvedli k odchodu. KdyÏ uÏ jsme stáli u dvefií, pan Vápenick˘ na mû zavolal: Mladá paní, poãkejte! Otoãila jsem se k nûmu a on mi fiekl: Ono tam skuteãnû stra‰ilo, maminka se tam hroznû bála a byla ráda, Ïe si táta tenkrát zlomil tu svoji haksnu a barák prodali, ale…, vûtu uÏ nestaãil dokonãit, protoÏe mu padla hlava na stÛl. To jsme se toho moc nedozvûdûli, Ïe? smál se mi Filip cestou z hospody na na‰i samotu. Mnû to staãilo aÏaÏ, odpovûdûla jsem mu ponufie. Ale protoÏe byl konec chalupáfiské sezóny, nechtûla jsem o tom uÏ dál diskutovat a tû‰ila se, Ïe celou zimu budu mít klid.

10. kapitola

/

Pfies zimu jsme na chalupu nejezdili, protoÏe pfiece jen nesk˘tala takov˘ komfort, na kter˘ jsme byli zvyklí. UÏ jenom to, Ïe se do koupelny muselo jít pfies studen˘ prÛchod, bylo pro mû hodnû nepfiíjemné. Filip v zimû dal pfiednost „velik˘m horám“, a tak jsme jezdili na lyÏe k sousedÛm do Rakouska a chalupu nechali na pÛl roku odpoãívat a Ïít si sv˘m vlastním Ïivotem, a mnû se ulevilo. To jsem dost tûÏko dokázala sama v sobû akceptovat, protoÏe chalupa nám mûla slouÏit k radosti a k odreagování, a ne k tomu, abych byla ‰Èastná, Ïe udefiila zima a já tam nemusím, protoÏe ani mÛj manÏel netouÏil jeden den roztápût kamna, abychom dal‰í den jeli zpût do mûsta. Tak v ãem je teda problém? kladla jsem si otázku a dost dobfie jsem v tomto smûru nevûdûla, co si se sebou poãít.

/ 37 /

Na Marii i na AneÏku jsem ãasem pozapomnûla, nechala jsem je b˘t a naivnû se domnívala, Ïe tím se mi moje pomyslná vazba na obû Ïeny zpfietrhala. V‰echno ale bylo jinak, ale na to jsem mûla pfiijít aÏ pozdûji. Koneãnû jsem byla zase spokojená, cítila jsem se bezpeãnû v na‰em bytû 4 + 1 nebo nûkde v hotelu na horách. St˘kali jsme se s kamarády, veãer po práci popíjeli v teple na‰eho domova víno nebo jsme za‰li na koncert, nበÏivot se na nûjakou dobu vrátil zase do normálu. Bylo mi tak fajn, Ïe mû napadlo, Ïe teì pfii‰la ta nejvhodnûj‰í doba pro to, abych uÏ koneãnû otûhotnûla nebo abychom s tím zaãali nûco intenzivnûji dûlat. A tak jsme oba nav‰tívili odborníky, abychom se dozvûdûli, Ïe jsme v pofiádku a Ïe prozatím nám pomohou stimulovat na‰e hormony, ale nic víc (mûli tím na mysli umûlé oplodnûní) by lékafii je‰tû nûjakou chvíli nedoporuãovali dûlat, protoÏe to je zatím zbyteãné. SnaÏili jsme se poãít na‰eho potomka, coÏ nám pfiineslo spoustu krásn˘ch chvil, ale prozatím marnû. Tak co myslí‰, fiekla jsem Filipovi, necháme tomu je‰tû nûjak˘ ãas? Dávám tomu dva mûsíce a pak nám nezbude nic jiného neÏli IVF. Ale pak zase zaãalo v‰echno ‰patné, protoÏe jsme se na jafie opût chystali vyrazit na Vysoãinu a já si náhle uvûdomila, Ïe budu muset spát v posteli, kde se nûjakou dobu rozkládala dvû zavraÏdûná lidská tûla. Ta pfiedstava pro mû byla tak neúnosná, Ïe tím zaãaly na‰e první hádky s Filipem, protoÏe jsem pfiestala b˘t poslu‰nou Ïenu‰kou a mûla na nûco svÛj vlastní názor a poÏadavek. Nechtûla jsem sdílet domácnost s mrtv˘mi. I kdyÏ to moÏná byla jenom moje pfiedstava a mÛj strach, ale já jsem opravdu nechtûla. Nechtûla jsem se hádat s Filipem, protoÏe jsem vûdûla, Ïe by vÛbec nechápal, o ãem mluvím. Chtûla jsem jako dfiív sdílet v‰e se sv˘m muÏem. Tak co jsem teì, do háje, teda mûla dûlat? Filipe, fiekla jsem manÏelovi, kdyÏ jsme se v dubnu vypravili na chalupu, já v té posteli spát nebudu. Proã, prosím tû? ProtoÏe tam byly ty dvû? Ale to je pfiece blbost. Pro mû ne. Tobû to nevadí, Ïe tam tfieba nûco mohlo zÛstat?

/ 38 /

ZÛstal tam jenom rám a ãelo z postele, nic víc. Mrtvoly leÏely na matraci a nikde jinde. Je to ‰koda, postel vyhazovat, je stylová a hodí se tam. Ale já v ní spát nebudu, odporovala jsem. Co se to s tebou dûje? Já tû nepoznávám, nikdy jsi tak paliãatá nebyla. Ano, protoÏe jsem vÏdycky dûlala jenom to, co jsi chtûl ty, a teì jednou chci, abys udûlal to, co chci já. Já nemám problém ti vyhovût, pokud bude mít tvé pfiání nûjakou logiku, ale nezlob se, toto je nesmysl, ukonãil Filip diskuzi. Rozhodla jsem se tedy, Ïe budu trucovat a budu spát v místnosti, kterou jsme mûli pro na‰e pfiípadné náv‰tûvy. Asi po pÛl roce jsme opût pfiijeli na chalupu. Byla vymrzlá, v‰ude byly pavuãiny a moc vlídnû nás nevítala, ale to se velice rychle spravilo – staãilo zatopit a provést úklid, kter˘ nám zabral jeden den, a z na‰í chalupy se opût stalo pfiívûtivé obydlí. AlespoÀ navenek. Veãer jsme si otevfieli láhev vína, zapálili dfievo v krbu a dívali se do ohnû. Byla to romantika, která ov‰em skonãila v momentû ukládání se ke spánku. Filipe, já zÛstanu spát tady. Do loÏnice k mrtvolám nepÛjdu, oznámila jsem manÏelovi. Ví‰ co, dûlej si, co chce‰, mnû to pfiipadá hodnû hysterické, ale k niãemu tû nebudu nutit. Nakva‰enû ode‰el do loÏnice. Ustlala jsem si v místnosti s krbem, ale moc jsem si tím tedy nepomohla. Celou noc jsem mûla zapnutou lampiãku, protoÏe jsem se bála té neproniknutelné tmy a v‰eho, co se k ní váÏe – alespoÀ v mé fantazii. Jestli jsem spala dvû hodiny, tak to bylo moc, a ráno jsem mûla ãervené oãi a bolela mû hlava. Byla jsem vzteklá a na‰tvaná, na sebe, Ïe nedokáÏu jednou prosadit svÛj názor, a na Filipa, Ïe je tak sobeck˘ a ignoruje moje pocity. Ale od problému, kter˘ jsem mûla s Marií, jsem stejnû neutekla. Jak jsem totiÏ leÏela na posteli a zírala do stropu a vztekala jsem se, mûla jsem dojem, jako bych ji i tady cítila, jako kdyby byla tady se mnou. A AneÏka taky. No aby nebyla, napadlo mû, vÏdyÈ tady v té místnosti byla dfiív stodola a tam mûly obû viset na trámu. NedokáÏu popsat pocity, které ve mnû ty Ïeny vzbuzovaly – byl to strach, to urãitû, ale pak i zvûdavost a soucit, co si tady musely proÏít.

/ 39 /

Pfiem˘‰lela jsem, co se tady muselo odehrávat po celou tu dobu, co zde Ïila Marie a posléze i AneÏka. Jak asi Marii bylo, kdyÏ se nastûhovala k Josefovi, milovala jej, nebo to byla svatba z rozumu? Jak˘ byl Josef milenec a otec? Dokázal milovat, nebo byl jenom obûtí své nemoci? Hledûla jsem do tmy, nebyla jsem ani vzhÛru, ale ani jsem nespala, potácela jsem se v podivném stavu mezi vûdomím a nevûdomím a najednou jsem vidûla Marii, jak tady kleãí v této místnosti, která b˘vala dfiíve stodolou, kleãí na zemi, pláãe a prosí Josefa, aÈ jí a AneÏce neubliÏuje, aÈ má slitování a uvûdomí si, Ïe nikoho jiného na svûtû, neÏli jsou ony dvû, nemá. Pak jsem vidûla Josefa, kter˘ se usmívá a fiíká, Ïe to on právû ví, a proto udûlá nûco, aby mohli b˘t v‰ichni na vûky spolu. Vidûla jsem ho – byl to statn˘ muÏ, ‰lachovit˘, svalnat˘, s ãepicí s k‰iltem, zarostl˘ a neupraven˘. Ale kdyby o sebe alespoÀ trochu dbal, byl by to pûkn˘ chlap, to tedy ano. A pak jsem vidûla jeho oãi – modré, studené a ‰ílené oãi vraha, které nemûly s nik˘m slitování. Stodola byla zavfiená, nebylo z ní úniku. Pak jsem spatfiila AneÏku – byla pfiivázaná za noÏiãku k jednomu sloupu, kter˘ podpíral stfiechu, a jenom ti‰e plakala a volala maminku. Obraz se mi zaostfioval a pfiede mnou byla kleãící Marie a Josef, kter˘ jí hodil provaz kolem krku a zaãal utahovat oprátku. Marie se zaãala zbûsile bránit, ale nebylo jí to vÛbec nic platné, protoÏe Josef byl velice siln˘ muÏ. Nakonec stáhl smyãku kolem krku a táhl ji k jednomu z mnoha trámÛ, které tady byly. Marie se uÏ zaãínala dusit, obliãej jí modral, ale ãím víc se snaÏila z oprátky vymanit, tím víc se utahovala a ona pomalu pfiestávala mít sílu k zápasu. ·ílen˘ muÏ ji dotáhl za provaz k trámu, provaz pfies nûj pfiehodil a Marii zaãal tahat vzhÛru. V tuhle chvíli uÏ nemûla ‰anci a pomalu zaãala ztrácet pÛdu pod nohama, a to obraznû i doslova. Josef dopravil její tûlo do v˘‰e nohou asi dvacet centimetrÛ nad zemí a pak provaz upevnil na trámu. Poté, co svoji práci dokonãil, slezl z trámu a posadil se pfied Marií, která svádûla poslední minuty boje o svÛj Ïivot. Obliãej se jí zaãal mûnit, byl promodral˘ a jazyk jí vylezl ven. SnaÏila se lapat po dechu, ale ‰lo to ãím dál tím ménû. Oãima prosila Josefa, aby to utrpení uÏ skonãil, ale ten si to divadlo naopak uÏíval – zniãehonic se zaãal smát a objímat Mariino tûlo – teì uÏ bude‰ jenom moje, teì uÏ mi tû nikdo nevezme – smál se a smál… Marie se dusila nekoneãnû dlouhou dobu a nakonec uÏ zcela ztratila svoji podobu, její obliãej byl jedna oteklá modrá hmota s na-

/ 40 /

bûhl˘m vyplazen˘m jazykem. Pak si ji koneãnû milosrdná smrt vzala k sobû a její tûlo zÛstalo klidnû viset, jako kus hadru. KdyÏ se Josef nabaÏil svého ‰íleného rituálu u umírající Marie, obrátil se k AneÏce. Ty oãi, které jsem vidûla, to nebyly oãi lidské bytosti, ty patfiily do jiného svûta, nikoliv do svûta lidí. AneÏka byla v ‰oku, byla tak vydû‰ená, Ïe uÏ ani neplakala, jenom se celá tfiásla. Neboj se, maliãká, zaãal k ní mluvit Josef, ale ãím více se k ní blíÏil a ãím více hovofiil, tím se AneÏka víc klepala. Josef ji pohladil po vlasech a pokraãoval ve svém monologu – teì uÏ budeme jedna rodina, ty bude‰ s maminkou a já budu s vámi obûma. A tak to zÛstane napofiád a napofiád. Hladil jí vlásky a potom mu ruka sjela na její dûtsk˘ krãek, potom zatlaãil trochu víc, pfiidal druhou ruku ke svému smrtícímu objetí a AneÏka vydechla jako ptáãek. Hlaviãka jí spadla na bok a bylo po v‰em. Josef vûdûl, jak zabíjet, aby to nebolelo, kdyÏ chtûl… Potom omotal smyãku provazu kolem krku AneÏky a povûsil ji na trám vedle Marie. Pak usedl pfied obû k˘vající se tûla a spokojenû hledûl na v˘sledek své práce. Vtom mi obraz zmizel a já byla vzhÛru. Bylo mi hroznû, protoÏe jsem to v‰echno nevnímala jako dûj, kter˘ se odehrává nûkde ve filmu, na kter˘ se jdeme podívat do kina, ale jako kdybych já sama byla souãástí celé té hrÛzy, která se tady kdysi skuteãnû udála. Vnímala jsem vydû‰enou Marii, která má strach o svÛj Ïivot, moc dobfie ví, Ïe Josef je blázen a Ïe ji neu‰etfií. Vnímala jsem její hrÛzu, co se stane s AneÏkou, co provede Josef jí. Dokonce jsem proÏívala chvíle, kdy se chci nadechnout, nutnû potfiebuji kyslík a nejde to, dusím se, lapám po dechu, nemÛÏu d˘chat, bojuji o kaÏdou trochu Ïivota, hroznû se mi chce Ïít, nechci skonãit tady na trámu, nechci umfiít, nechci, aby se dûlo to, co právû proÏívám, ale nemÛÏu tomu zabránit, jsem proti tomu úplnû bezmocná, je to jinak, neÏ chci já. Blázen, kter˘ rozhodl o mé smrti, kter˘ se rozhodl mû popravit, teì tady stojí a smûje se… To není pfiece moÏné, on mû musí uÏ koneãnû osvobodit, udûlám v‰echno, co bude chtít, jenom aÈ uÏ mû odfiízne, aÈ uÏ to peklo skonãí. Dívám se na AneÏku, na holãiãku pfiivázanou za noÏiãku jako pes, jak pláãe a prosí tatínka, aÈ uÏ toho nechá, ale tatínek se jenom smûje. Stra‰nû to bolí, nedostatek kyslíku mi rve plíce, mám pocit, Ïe uÏ to dál nemÛÏu vydrÏet, BoÏe, aÈ uÏ to skonãí, uÏ dál nemÛÏu…

/ 41 /

A najednou je klid, uÏ mû nic nebolí, proÏívám obrovské uvolnûní, tûlo zavû‰ené na provazu uÏ mû netíÏí, jsem lehounká a vidím sama sebe, blázna a AneÏku, ale uÏ se mû to net˘ká, já uÏ tam nepatfiím. Bylo to pro mû hodnû zvlá‰tní – to nebyl ani sen, protoÏe jsem nespala, to nebyla Ïádná vidina nebo halucinace, protoÏe jsem nebyla vzhÛru, takÏe – co to bylo? Pfiem˘‰lela jsem, s k˘m se o tom mám poradit a promluvit si. Filip byl sice lékafi a zcela jistû by na‰el nûjaké vysvûtlení, ale mûla jsem obavy, Ïe bychom se jenom pohádali, protoÏe na nûjaké jeho bláboly o noãních mÛrách jako chemické reakci na pfiejedení se a pfiepití se ãi co by inteligentního vymyslel, jenom aby shodil mÛj problém, jsem skuteãnû nemûla náladu. A tehdy jsem si poprvé uvûdomila, Ïe svého manÏela jiÏ tak zcela bezv˘hradnû a zboÏnû neobdivuji.

11. kapitola

/

Tak co, jak ses vyspala? s okouzlujícím úsmûvem mû zdravil u snídanû, kterou nachystal. Leono, nechci se hádat, mrzí mû to. A bylo mnû bez tebe smutno, tak uÏ mi to prosím tû nedûlej, lísal se ke mnû. To na mû samozfiejmû platilo. Mûl jsi pravdu, spánek nestál za nic, odpovûdûla jsem mu. Co kdybychom vysvûtili tu postel svûcenou vodou? najednou mû napadlo. Je tady kostel, tak pÛjdeme za panem faráfiem, tfieba nám pomÛÏe. Jak chce‰, klidnû to provedeme, aÈ mበklid, ale co by mûl svûtit? Matrace jsme koupili v Ikei, nespal na nich ani pan Pacák, uÏ se zase snaÏil moje pfiání shazovat. Postaãí, kdyÏ posvûtí to, co z pÛvodní postele zÛstalo, to mû zcela uspokojí. Ikeu mÛÏe vynechat, odpovûdûla jsem kousavû, kdyÏ uÏ tam nekoupíme celou postel. Jak chce‰, miláãku. Koupíme postel, aÈ jsi spokojená, ano? A copak budeme dûlat? PÛjdeme na v˘let? Naplánoval jsem uÏ trasu, takovou, která se ti bude urãitû líbit. To uÏ byl zase mÛj star˘ dobr˘ Filip, kterého jsem milovala a se kter˘m se mi hned spravila nálada.

/ 42 /

12. kapitola

/

Na v˘letû, kdyÏ jsme ‰lapali na Devût skal, jsem mu nakonec o svém záÏitku fiekla. Kupodivu se mi nesnaÏil namluvit, Ïe jsem se opila nebo nûco podobného, ale snaÏil se mi to vysvûtlit – podle mû – rozumnû: Myslím si, Ïe problém je v tom, Ïe jsi hodnû empatická, v zásadû Ïeny jsou mnohem vnímavûj‰í neÏli muÏi. Proto se asi já celou rodinou Camrdovou trápím mnohem ménû neÏli ty, respektive já se tím netrápím vÛbec. Ale chlapi jsou racionalisti, jsou vûcní a Ïeny jsou mnohem citlivûj‰í, coÏ je v pofiádku. Proto si myslím, Ïe ten pfiíbûh tebou hodnû otfiásl a prostû ses nacítila do té Ïeny, která tady umfiela. Zcela urãitû to bylo nûco pfií‰erného a zÛstala z toho spousta negativní energie, kterou já nevnímám, ale ty ano. MoÏné je taky to, Ïe já jsem na mrtvoly zvykl˘, je to moje práce. Ale já si myslím, Ïe jde o to, aby sis tady na tu chalupu zvykla a pfiijala ji i s tou její historií a pak to bude v‰echno v pofiádku. Klidnû aÈ sem pfiijde faráfi nebo kdo bude‰ chtít, ale myslím si, Ïe to niãemu nepomÛÏe, ale budiÏ, aÈ jsi spokojená. Ty ví‰, Ïe se tady nûco stalo, protoÏe nám to opil˘ hajn˘ fiekl, kdybys to nevûdûla, tak bys nemûla Ïádné vidiny nebo noãní mÛry. Je pfiece spousta míst, kde nûkdo umfiel, musí‰ to brát takhle. Hlavnû si nesmí‰ zkazit pobyt tady. V tu chvíli mû napadlo – nebo nesmí‰ zkazit mnû pobyt tady? Asi mበpravdu, odpovûdûla jsem, musím si zvyknout… … Ale jinak, tak jak jsi mi popsala, Ïe Camrda zabil Marii, jak jsi fiíkala, Ïe jí omotal oprátku kolem krku, tak tak se skuteãnû popravovalo a byla to dost hrozná smrt, která trvala mnohem déle neÏli tfieba smrt klasick˘m obû‰ením na ‰ibenici. My tfieba, kdyÏ pitváme sebevrahy, ktefií se obûsili, tak hroznû záleÏí na tom, jak to udûlají. Mohou si zlomit vaz, nebo se dusit, a ta druhá varianta není nijak pfiíjemná. Jak to myslí‰? To mi tady chce‰ udûlat pfiedná‰ku o ‰krcení a popravách? Po tom, co si tady proÏívám kaÏdou noc? Jenom proto, abych ti udûlala radost? nevûfiícnû jsem na nûho hledûla. Já myslel, Ïe tû to bude zajímat, odsekl mi nakva‰enû, Ïe ta tvoje pfiedstava nebyla nereálná, Ïe se to tak mohlo skuteãnû stát.

/ 43 /

Tak se nezlob a vysvûtli mi to, poprosila jsem ho, vÏdyÈ ví‰, Ïe mi nedûlá dobfie bavit se o smrti. Asi zaãnu víc studovat buddhismus, snaÏila jsem se odlehãit to téma. Já tû nechci dûsit, ale ty mበdojem, Ïe smrt je nûco, co se zrovna tebe, Leono, net˘ká. Ale vûfi mi, t˘ká. Teì ses dozvûdûla, Ïe tady nûkdo umfiel, a jsi z toho ‰patná, protoÏe ten nûkdo umfiel právû v tvojí chalupû a ne moc pûknû. Kdyby to bylo u sousedÛ, tak by tû to tak neznervózÀovalo. ¤ekla bys jenom, Ïe je to smutné, a tím by to pro tebe skonãilo. KdyÏ se jenom zmíním o tom, Ïe se lidé takhle skuteãnû zabíjeli, tak ti dûlám pfiedná‰ku. JenÏe tohle v‰echno je realita a ty mÛÏe‰ b˘t jenom ráda, Ïe ses nikdy nestala obûtí lynãování. Chvíli jsem mlãela, Filip mûl pravdu. Utrpení druh˘ch vezmeme na vûdomí, ale dál se tím nechceme zab˘vat, nechceme o tom sly‰et, protoÏe bychom si pak pfiipadali jako morbidní, divné bytosti. Proã se lidé rozhodnou se právû obûsit? zeptala jsem se ti‰e. ProtoÏe uÏ nevûdí, jak dál, beznadûj jim zahltí pud sebezáchovy. Myslí si, Ïe to budou mít hned odbyté, ale tak to zpravidla není. A takov˘ch ne‰Èastn˘ch lidí je mnohem víc, neÏli si myslí‰. MoÏná mû tehdy mohlo napadnout – proã si mám zvykat já, proã mého manÏela nenapadne, Ïe chalupu prodáme, kdyÏ se tady necítím dobfie. On byl se smrtí konfrontován kaÏd˘ den, byla to jeho práce. Navíc byl lékafiem na soudním lékafiství, takÏe jeho náplní bylo pitvat zavraÏdûné, sebevrahy nebo ty, u kter˘ch bylo podezfiení, Ïe k násilné smrti do‰lo. VraÏdy tam byly na denním pofiádku, ale proã nedokázal pochopit, Ïe u mû v knihovnû je to jinak? A Ïe si na to nedokáÏu jen zvyknout, Ïe pár let pfiede mnou se na stejném místû roztekly dvû mrtvoly? ProtoÏe máme fixaci hypotéky a protoÏe bychom museli hlavnû sehnat nûjakého kupce, odpovûdûla jsem si sama sobû na otázku, proã ten zatracen˘ barák neprodáme. Dal‰í noci jsem radûji strávila v posteli po Marii a Josefovi, ale alespoÀ ve spoleãnosti mého Ïivého manÏela. JenomÏe pfii‰la chvíle, kdy i mému racionálnímu Filipovi bûhal mráz po zádech. Samozfiejmû, Ïe to potom nikdy nepfiiznal, ale bylo tomu tak.

/ 44 /

Stalo se to v létû, pfies den bylo horko a veãer b˘valy boufiky. Na jeden víkend jsme pfiijeli v pátek, celkem dost pozdû. Vybalili jsme, nachystali nûco k jídlu, zkrátka takové ty normální obyãejné ãinnosti, které zrovna nemusím, ale jsou pfii chalupafiení nutné. Asi kolem sedmé hodiny se náhle zatáhlo, byla témûfi tma a pfiihnala se silná vichfiice a za chvíli pfii‰el prudk˘ liják provázen˘ hromy a blesky. Hm, byla to docela romantika a já si vzpomnûla na pohádky od BoÏeny Nûmcové, kdyÏ popisovala, jak lidé dávali do oken hromniãky, aby je nezasáhl blesk – posel BoÏího hnûvu. My si hromniãku zapalovat nemuseli, protoÏe jsme mûli hromosvod. Ale kdyÏ kousek od nás silnû zahfimûlo a oblohu osvûtlil blesk, moc dobfie mi nebylo, pfiece jen, co kdyby… Boufika byla silná a jeden blesk stíhal druh˘ a pfiitom se oz˘valy hrozivé rány. Najednou byla tma – boufika vyhodila elektfiinu. Jak jsme se dozvûdûli pozdûji, nebylo to jenom v na‰í chalupû, ale i v na‰í „sousedské vesnici“, musela to b˘t pûkná rána, protoÏe vyhodila cel˘ jistiã. Zaãali jsme hledat svíãky a petrolejku, která tady zbyla moÏná je‰tû po Camrdov˘ch, abychom mûli alespoÀ trochu svûtla. Jak uÏ to pfii takov˘ch boufikách b˘vá, nebe se zatáhlo a byla tma jako v noci. A ta nakonec pfii‰la také. No vidí‰, to jsme tady je‰tû nezaÏili, usmál se na mû Filip. Nejistû jsem mu úsmûv opûtovala, ale dobfie jsem se rozhodnû necítila. Znamenalo to, Ïe nebudu moct mít rozsvíceno v noci svûtlo z vedlej‰í místnosti, navíc, pokud budu muset vstát, tak budu sloÏitû hledat baterku nebo zapalovat svíãku. Pfiipadala jsem si teì skuteãnû jako v dobách Marie, protoÏe tenkrát elektfiina nebyla a oni si zcela bûÏnû museli svítit svícemi nebo lampou. Je to nepfiíjemné, kdyÏ ãlovûk najednou nemá k dispozici nûco, na co je bûÏnû zvykl˘ a co povaÏuje za naprostou samozfiejmost. Pfii petrolejce jsme se najedli a potom se chystali pomalu na kutû. VÛbec se mi nelíbilo, Ïe jsem musela sama s baterkou jít pfies studen˘ a nehostinn˘ prÛjezd do koupelny, ale nedalo se nic dûlat. KdyÏ jsme si lehli do postele, najednou jsme usly‰eli hroznou ránu z kuchynû a vzápûtí

/ 45 /

kousek od na‰í postele. Filip okamÏitû vystartoval z postele podívat se, co se pfiihodilo – v kuchyni a v lampû na stolku na‰í loÏnice praskly Ïárovky, rozbily se a stfiepy se rozlétly v‰ude kolem dokola. Pokud praskne Ïárovka, tak na tom není nic divného, ale pokud vám Ïárovka praskne, kdyÏ nûkolik hodin nejde elektrick˘ proud a Ïárovka je uÏ chladná, je to minimálnû podivné. Proboha, co se to stalo? ptala jsem se. Praskly Ïárovky, v‰ak jsi vidûla, ne? podráÏdûnû mi odpovûdûl Filip. JenomÏe vzápûtí nato se ozvala dal‰í rána a praskla Ïárovka v místnosti, kde byla kachlová kamna. To není normální, vydechla jsem. Mበpravdu, je to divné. Filip mi vÛbec neodporoval. Hlas se mu chvûl a já jsem na nûm poznala, Ïe se bojí. Tady byl totiÏ krátk˘ se v‰emi sv˘mi teoriemi, Ïe v‰e je moÏné racionálnû vysvûtlit. Toto ne. V noci jsme mûli zapálenou petrolejku, ale i pfiesto jsme se necítili dobfie. Filip byl cel˘ nesvÛj, Ïe na nûjakou záhadu nemá odpovûì, a mnû bylo ouvej, kdyÏ jsem pomyslela na to, Ïe pfied zlodûjem z masa a kostí se mÛÏete ochránit – mÛÏete si nechat zabudovat alarm, mÛÏete mít speciální zámky a fólie na oknech, prostû cokoliv. Ale pfied duchem, kter˘ prochází skrze zdi, se neuchráníte, pfied tím jste zcela bezmocní. Co kdyÏ je to Marie nebo Josef a chtûjí nám nûco fiíct, ‰pitla jsem k Filipovi. Tak aÈ nám to fieknou, ale nemusejí u toho dûlat takov˘ randál, nervóznû mû odbyl. Z jeho hlasu jsem poznala, Ïe je nervózní. No tak to je opravdu dobré – mÛj vÏdy pohotov˘ manÏel, kterého nikdo a nic nezaskoãí, se prostû bojí duchÛ, tak to je nûco. Mohla jsem mít sice ‰kodolibou radost, jenomÏe já jsem se bála o to víc, protoÏe jsem cítila, Ïe pokud je vydû‰en˘ Filip, dûje se tady asi skuteãnû nûco mezi nebem a zemí. A taky Ïe se dûlo. V tu chvíli totiÏ Marie jasnû dala najevo, Ïe potfiebuje nûkoho, ke komu se nastûhuje její du‰e, která aÏ doposud bloudila po svûtû, aniÏ by na‰la svÛj klid a pokoj. Kdo ví, kde se toulala du‰e Josefa, moÏná uÏ byl nûkde na druhé stranû anebo bloudil v místech, kde byl popraven. Ale Marie zÛstala tady, nedokázala pochopit, Ïe zemfiela a Ïe její místo a domov uÏ je nûkde jinde. Její smrt pfii‰la pfiíli‰ rychle a nenadále, a proto se-

/ 46 /

trvávala právû v tûchto místech, kde proÏila nejvût‰í utrpení svého Ïivota. JenomÏe mnû se od té doby obrátil cel˘ Ïivot naruby a zaãal konec mého manÏelství s Filipem.

13. kapitola

/

Filip nakonec v noci usnul, boufika na nûj pfiece jen asi neudûlala aÏ takov˘ dojem. Já opût hledûla celou noc do stropu s v˘jimkami chvil, kdy jsem ve tmû vidûla bílou postavu. Nic nedûlala, nic nefiíkala, jenom tam byla, záfiila do té jinak neproniknutelné tmy jako mûsíc. Tak mi fiekni, co se ti stalo, ti‰e jsem na ni mluvila, fiekni mi, jak ti já mÛÏu pomoct.

14. kapitola

/

Marie ke mnû zaãala mluvit, zaãala mi vyprávût svÛj pfiíbûh a já jsem se pomalu zaãala stávat souãástí Marie a ona se zaãala stávat mnou. To byl zaãátek fatálních zmûn v mém Ïivotû. Vyprávûla svÛj pfiíbûh tak, jak jej vnímala právû ona sama… Nejprve se mi o ní zdálo a proÏívala jsem její Ïivot, jako by to byl mÛj vlastní. Pak jsem ji zaãala u sebe cítit a vnímala jsem její fieã, i kdyÏ byl den, rozumûla jsem, co mi fiíká. A nebylo to jenom na chalupû, i kdyÏ tam byly vjemy nejsilnûj‰í. Marie mû zaãala provázet v‰ude, byla mojí nedílnou souãástí. V té dobû se mÛj Ïivot, stejnû jako Ïivot mého manÏela, v‰echna láska a jistota na‰eho vztahu zaãaly bortit jako domeãek z karet. Ani jeden z nás tehdy netu‰il, jak mrtví dokáÏou obrátit Ïivot nás Ïiv˘ch a v‰ech, se kter˘mi jsme my dva mûli co do ãinûní, naruby. Prokletá chalupa… Moje velká Ïivotní láska, mÛj manÏel, kter˘ pro mû znamenal cel˘ svût a stejnû tak snad i já pro nûho, tak o toho jsem mûla nekompromisnû pfiijít, protoÏe mÛj Ïivot zaãala fiídit zloba a zá‰È, o kter˘ch jsem ze zaãátku ne-

/ 47 /

mûla ani zdání, a co zejména jsem dlouho nedokázala pochopit, odkud se vlastnû vzaly. Mûla jsem si proÏít temnotu v celé její nejbizarnûj‰í podobû. A to v‰echno pro jeden blb˘ nápad – „koupíme si chalupu“. Tak, jak si osud zahrál s Marií, tak si rozehrál svoji hru i se mnou.

15. kapitola

/

Marie byla mladou dívkou, byla stejná jako spousta ostatních. Byla veselá a líbilo se jí, kdyÏ se po ní chlapci otáãeli. Byla dokonce i zamilovaná – jejím vyvolen˘m byl Tomá‰, pomocník správce z místního pivovaru. Byl ry‰av˘, ale mûl kouzeln˘ úsmûv a Marii nosil kvûtiny a fiíkal jí, jak je pûkná. Byl vesel˘ a mezi vesnickou omladinou byl vÏdy stfiedem pozornosti, ale jeho oãi se obracely jenom k Marii. Marie se tetelila blahem na v˘sluní paprskÛ, které její Tomበvyzafioval. Byla spokojená, ba co víc, ona byla ‰Èastná, kdyÏ s ním mohla trávit spoleãnou chvilku. V jeho pfiítomnosti pociÈovala asi to stejné jako kaÏdá zamilovaná Ïena, bez ohledu na vûk – vzru‰ení a nepojmenovanou a nepopsatelnou touhu. Ona v tu chvíli nevûdûla, co si s tím má poãít – vÏdyÈ jí bylo sotva osmnáct let –, a aÏ teprve o mnoho let pozdûji pochopila, Ïe se jednalo o milostnou touhu, tak naprosto pfiirozen˘ pocit v‰ech zamilovan˘ch lidí v láskyplném oãekávání. KdyÏ na Tomá‰e jenom pomyslela, zmocnilo se jí vzru‰ení, nechápala proã právû v tu chvíli cítila ‰imrání v podbfii‰ku a obrovskou chuÈ jej líbat a hladit jej. V noci nespala a tû‰ila se na dal‰í setkání s ním. A Tomበ– s ním to nebylo o nic jiné, alespoÀ roztouÏené pohledy, které k ní vrhal, o tom nasvûdãovaly. Ona vûdûla, Ïe by jí rodiãe nikdy nedovolili si Tomá‰e vzít za muÏe – vÏdyÈ to byl jenom pomocník, pohÛnek, kter˘ nemûl ‰anci, Ïe by si v Ïivotû mohl nûjak polep‰it. Ale pfiece jen…, co kdyby, tû‰ila se nadûjí a pfiedstavovala si, jak by s Tomá‰em Ïili v jeho malé chaloupce v areálu pivovaru. VÏdyÈ by pfiece nic moc nepotfiebovali k Ïivotu, Marie byla skromná a vystaãila by s tím málem, co by Tomበvydûlal. Ale rodiãe to vidûli jinak. Jednou kdyÏ ji její maminka vidûla, jak spolu druÏnû klábosí, vzala si Marii stranou a promluvila jí do du‰e:

/ 48 /

Na toho, Marie, zapomeÀ, moc dobfie ví‰, Ïe k takovéhle svatbû by tatínek nikdy nedal svolení. Ale já ho mám ráda, namítala. To vÛbec není dÛleÏité, moje milá. Vezme‰ si toho, koho ti urãíme my, a uvidí‰ ãasem, jak bude‰ spokojená, Ïe jsme ti bránili namlouvat si Tomá‰e. Maminko, vy jste tatínka milovala, kdyÏ jste mûli svatbu? Ne, ale láska se dostavila bûhem doby, v manÏelství. Je to hodn˘ a slu‰n˘ ãlovûk, pracovit˘, svûdomit˘, to je pro Ïivot to nejdÛleÏitûj‰í, to si pamatuj. Taky ti takového najdeme, neboj se. Marie byla smutná, ale byla vychovávána k poslu‰nosti a úctû ke sv˘m rodiãÛm, a proto vûfiila, Ïe jí skuteãnû najdou takového Ïenicha, kter˘ pro ni bude tím nejlep‰ím. Ale i pfiesto dál Ïila svojí láskou k Tomá‰ovi a doufala, Ïe Pán BÛh to nûjak zafiídí, aby to byl právû on, kdo si ji odvede k oltáfii a komu porodí jejich spoleãné dítû. Tenkrát jsem vidûla ve sv˘ch vidinách mladou dívenku, plnou Ïivota a radosti v srdci. âekala, Ïe v Ïivotû pfiijde „to“, pro co stojí Ïít a co ji uãiní ‰Èastnou. Tû‰ila se, Ïe jednou bude mít manÏela a bude paní svého vlastního domu. Tû‰ila se, jak bude svému muÏi chystat veãefii, jak spolu po celém dlouhém dni pohovofií, spoleãnû usnou, aby se druh˘ den ráno spoleãnû probudili do nového dne. Tû‰ila se na v‰echno, co ji v Ïivotû ãeká, a vûfiila, Ïe to bude jenom to nejlep‰í. Byla tak naivní, Ïe uvûfiila své mamince a dou-fala, Ïe rodiãe mají vÏdy pravdu a pro své dítû chtûjí jenom to nejlep‰í a nakonec se o to postarají. A pak se na scénû objevil Josef – veterán z války, vyznamenan˘ a s penûÏní v˘sluhou aÏ do konce Ïivota. VáÏen˘ obãan ve vsi, kterého si v‰ichni pfiedcházeli. Starosta Josefovi pfiidûlil chalupu u rybníka na samotû, aby zde vykonával práci hajného a staral se o chov ryb. Hajn˘ a porybn˘, to nebylo ‰patné spoleãenské postavení a navíc bylo dobfie honorované s podílem na honitbû a na zisku z prodeje vyloven˘ch ryb. KdyÏ Marie uvidûla Josefa poprvé v kostele na m‰i, docela se jí zamlouval – byl to fe‰ák chlap, urostl˘, vysok˘, s ostfie fiezan˘mi rysy, s krásn˘ma modr˘ma oãima a bujnou k‰ticí vlasÛ. A navíc byl uÏ takov˘ zral˘ muÏsk˘, ne jako chlapci, na které byla Marie zvyklá. Jenom byl takov˘ chladn˘

/ 49 /

a nepfiístupn˘ – nikdy nikdo jej snad nevidûl upfiímnû se zasmát, poplácat nûkoho po rameni. Z oãí mu ‰el chlad a velikánsk˘ smutek, nebyla tam ta srdeãnost jako tfieba u Tomá‰e. KdyÏ se Tomበna Marii usmál, mûla najednou dojem, Ïe svítí sluníãko a pod jeho tepl˘mi paprsky roztává sníh a bude jaro. Ale Josef byl jin˘ – u nûho naopak rozkvetlá kvûtinka pod jeho pohledem zvadla. Po vsi se o Josefovi leccos ‰u‰kalo, mnohá dívka by se nebránila stát se paní hajnou a Ïít po boku tohoto zajímavého muÏe. ProtoÏe Josef zcela jistû zajímav˘ byl. Byl to pûkn˘ chlap, mûl charisma a navíc sk˘tal záruku dobrého Ïivobytí a to, Ïe jeho Ïena nebude nikdy strádat, tedy alespoÀ, co se majetku t˘ká. KdyÏ tedy Marie Josefa uvidûla poprvé v nedûli v kostele na m‰i, aniÏ by mu tehdy byla pfiedstavena, nikdy by ji bylo b˘valo nenapadlo, Ïe právû tenhle muÏ se stane jejím manÏelem. Îe to bude právû ona, kterou si on vybere ze v‰ech dûvãat ve vsi, která byla k mání jako potenciální nevûsty. Josef se vrátil z války a hledal si nevûstu, to bylo vefiejn˘m tajemstvím. Otázkou bylo pouze to, která se stane jeho vyvolenou, která bude tou ‰Èastnou, která bude poÏádána o ruku. A tak kdyÏ jednou pfii‰la Marie domÛ a uvidûla Josefa, jak sedí s jejími rodiãi u stolu a pfiipíjejí si, vûdûla, Ïe se nûco stalo, a tu‰ila, Ïe to nûco se t˘ká právû jí. A kdyÏ si ji pak zavolali, aby ‰la za nimi, bylo jí jasné, co se stalo. Pojì za námi Marie, vyzval ji její otec. Marie poslu‰nû pfiistoupila ke stolu. No tak, posaì se a neupejpej se, povzbuzoval ji tatínek. Usmál se na ni a pokraãoval: Pana Josefa Camrdu urãitû zná‰? Znám, ‰pitla v odpovûì. Pfii‰el nás poÏádat o tvoji ruku, opût se usmál. Proã? nechápala Marie. Myslím, proã si zrovna vybral mû, vÏdyÈ je tady mnoho mlad˘ch a nezadan˘ch dûvãat. Tak buì ráda, vyvolil si tebe, vysvûtlil jí otec situaci. Marie se podívala na svého otce, potom na matku a nakonec na Josefa. Otec se spokojenû usmíval, maminka klopila oãi a Josef na ni zvûdavû pohlíÏel. Nakonec ale promluvil:

/ 50 /

Pfii‰el jsem poÏádat právû o va‰i ruku, protoÏe jste krásná Ïena, dobfie vychovaná a z dobré rodiny. Jste zdravá a myslím, Ïe spolu mÛÏeme mít hodnû dûtí. Mám peníze a chci rodinu, poskytneme si tak navzájem to, co oba potfiebujeme. No tak vidí‰, fiekl jí otec. Josef chce, abys byla ‰Èastná, snaÏila se ji povzbudit maminka. Já si velice va‰í nabídky váÏím, váhavû odpovûdûla Marie. Ale? usmál se na ni Josef. V tu chvíli uvidûla muÏe, kter˘ zhojil jedinou vadu na kráse, kterou mûl – jeho oãi rozzáfiil lidsk˘ tepl˘ úsmûv. A pfiijímám ji, vydechla Marie. No tak vidíte, fiíkal jsem vám to, obrátil se na Josefa otec, je to poslu‰ná dcera a bude vám dobrou Ïenou. Marie v tu chvíli cítila, Ïe se o ni handluje jako o krávu nebo kobylu. Josef a otec se dohodli na vûnu, které dostane, a o termínu svatby – smlouva byla uzavfiená, hospodáfiské zvífie bylo prodáno. KdyÏ Josef odcházel, poÏádal Marii, zda by s ní mohl mluvit o samotû. Nejsem v namlouvání zbûhl˘, tak se nezlobte, jestli jsem to udûlal jinak, neÏli jsem mûl. Ona jenom sklopila oãi a nevûdûla, co mu na to odpovûdût, co od ní vlastnû chce sly‰et. To je v pofiádku, ‰pitla nakonec. Ale ne, to není v pofiádku, chci, abyste byla ‰Èastná, protoÏe pak mÛÏu b˘t ‰Èastn˘ i já, vûfite mi, znovu se na ni usmál a Marie se pod jeho pohledem uvolÀovala. Dûkuji vám, odpovûdûla mu a ode‰la zpátky do místnosti ke sv˘m rodiãÛm. Ti uÏ byli v plné rozpravû o tom, jak se zabezpeãí svatba, koho pozvat a tak dále a tak dále. Marie to nevnímala a vÛbec ji to nezajímalo, protoÏe se musela srovnat s my‰lenkou, Ïe do konce Ïivota bude Ïít s muÏem, se kter˘m dnes poprvé pronesla o samotû asi tfii vûty. Jak˘ asi je? Po vesnici se vyprávûlo, Ïe to byl velice stateãn˘ voják, ocenûn˘ nejvy‰‰ími vojensk˘mi poctami, ale to bylo v‰echno, co o nûm vûdûla. Co ji ãeká po svatbû? S kamarádkami si vykládaly, Ïe muÏ a Ïena, kdyÏ spolu jako manÏelé ulehnou na spoleãné loÏe, dûlají vûci, ze kter˘ch se pak narodí dítû. Co to ale znamená? lámala si hlavu Marie.

/ 51 /

Josef ji pfiitahoval, a kdyby se u nûho neprojevila jeho nemoc, asi by se do nûho opravdu zamilovala a byla mu oddanou Ïenou. Byl skuteãnû jin˘ neÏli ostatní mládenci, protoÏe to byl zral˘ muÏ a Ïena by v nûm mohla najít jistotu a oporu. ProÏil si úskalí Ïivota a zcela jistû vûdûl, co od nûho oãekává a co on ãeká od Ïivota a od druh˘ch lidí. Pokud by v nûm nehlodala mrcha, která mu uÏírala jeho mozek, mohl udûlat manÏelku ‰Èastnou, mohl jí poskytnout pocit zázemí a bezpeãí. V tomto zcela jistû mûli Mariini rodiãe pravdu, jenomÏe tenkrát nikdo netu‰il, Ïe se jedná o nebezpeãného psychopata, kter˘ záhy bude ohroÏovat sebe i svoje okolí a nejvíce svoji nejbliωí rodinu. To tenkrát nevûdûl ani samotn˘ Josef, byÈ jiÏ trpûl sv˘mi halucinacemi, ale doufal a mûl silnou víru, Ïe nemoc pokofií a Ïe klidn˘ Ïivot udûlá divy a on bude zcela v pofiádku. Zcela jistû nebyl zl˘ a nechtûl nikoho trápit, a proto byl pfiesvûdãen˘, Ïe Marie s ním bude spokojená, protoÏe jí dá v‰echno, co bude potfiebovat. JenomÏe bylo nutno dodat, Ïe i ve sv˘ch svûtl˘ch chvilkách mûl Josef velice zkreslené pfiedstavy o tom, co mladou Ïenu mÛÏe uãinit spokojenou, a nechápal, Ïe jeho budoucí mladá manÏelka od nûho bude potfiebovat zejména lásku, kterou právû on moc nedisponoval. AÈ uÏ to bylo jeho dûtstvím, zaÏit˘mi hrÛzami na váleãném poli, ãi povahou, to bylo celkem lhostejné, Josef milovat nedokázal. V tom zmatku, kter˘ Marie proÏívala, si najednou uvûdomila, Ïe pokud se stane Ïenou Josefa Camrdy, znamená to, Ïe navÏdy ztratí Tomá‰e, Ïe jeho úsmûvy uÏ nemohou patfiit jí, ale bude se z nich tû‰it jiná dívka. Nenapadlo ji, jak moc její sÀatek Tomá‰e zasáhne, ale ãekala, Ïe její mil˘ jí její rozhodnutí bude mít hodnû za zlé, coÏ se ukázalo jako správn˘ úsudek. Je‰tû ten veãer, co se uzavfiela manÏelská smlouva, ji Tomበvyhledal. Jak jsi to mohla udûlat? udefiil na ni. Jak jsi mohla svolit k tomu, Ïe si vezme‰ nûkoho jiného? Já za to pfiece nemÛÏu, bylo to rozhodnutí m˘ch rodiãÛ, bránila se Marie. Ale jeho si vzít nemÛÏe‰, vÏdyÈ s ním bude‰ ne‰Èastná. A co mám dûlat, Tomá‰i, obrátila k nûmu svoje krásné uslzené oãi, kdyÏ si Camrdu nevezmu, tak co se stane, co myslí‰? Vezmi si mû, Marie, prosím, naléhal na ni zoufal˘ Tomá‰. Rodiãe mi nedají Ïádné vûno, nesouhlasí s tím, abych si s tebou nûco zaãala. Maminka mi to fiekla jasnû.

/ 52 /