Gabriela Preissová: JEJÍ PASTORKYÒA

Gabriela Preissová: JEJÍ PASTORKYÒA

OSOBY STAØENKA BURYJOVKA, výminkáøka a hospodynì ve mlýnì LACA KLEMEÒ ŠTEVA BURYJA nevlastní bratøi, vnuci Buryjovky KOSTELNIÈKA BURYJOVKA, vdova, staøenèina snacha JENÙFA její pastorkynì STÁREK RYCHTÁØ RYCHTÁØKA KAROLKA jejich dcera SELKA KOLUŠINA BARENA služka ze mlýria JANO pasák DVÌ TETKY TØI DÌVÈATA Muzikanti, vesnický lid. Mezí I. a II. dìjstvím ulplyne doba pùl roku, mezi II. a III. dva mìsíce.

PRVNÍ DÌJSTVÍ Podveèer. Osamìlý pohorský mlýn. Vpravo pøed domovním stavením síòka z døevìných sloupù. – Stráòka, køoviny, nìkolik pokácených døev, vzadu struha. Staøenka sedí v síòce vybírajíc brambory z vrchovatého koše, vykrajuje oèka a hází do nùše. – Vlevo na pokáceném stromì sedí tmavovlasý Laca, oøezává køivákem bièišté. – Jenùfa, kvìtináè rozmaryje v ruce, stojí na vyvýšeném místì u struhy a zpod dlanì pohlížído dálky. 1. výstup. STAØENKA, LACA, JENÙFA, pozdìji PASÁK JANO. JENÙFA (k sobì): Už se veèer chýlí a Števo se ještì nevrací! Hrùza se na mne vìšala celou noc, a co jsem se sotva rána doèkala – znova... To j e zlé znamení... {Zoufale.) Ó Panno Maryjá – jestlis mne oslyšela – jestli mi frajera na vojnu sebrali – naši svatbu pøekazili – život si musím vzít – hanba mne dožene k zatracení duše! STAØENKA: Jenùfka, poøád tì jen od práce šídla honìjí! Moje staré ruce to mají všecko pokrájet? Žádný nedbáte. Ty bývᚠjindy tak, pilná a rozumná, a dnes jsi jaksi celá zjinaèená. Laca si poví, že mu to nepatøí, že je on mládkem; stárek, že musí cosi spravovat, pacholek s dívkou si popravují dobytek. A tak každý jen výmluvu – a ještì ty mi odbíháš? Zítra se pùjde pod louky sázet a oèek je sotva pùl nošky! Ke všemu na to staré oèi špatnì vidí. LACA (jizlivì): Vy, staøenko, už tak na všelicos špatnì vidíte! A mne také zvete k pomahaji, nerobíte vždycky ze mne zbyteèného èlovìka, kterému se dáte za to mládkovství a obhlížení hospodáøství najest? Však já vím, že nejsem vᚠ– vᚠvlastník vnuk. Pøipamatovaly jste mi to po každé, když

jsem se chlapèisko siré za vámi pøikradl, když jste mazlivaly Števu na klínì a hladily jeho vlasy, že „žluté jak slunéèko!“ Mì jste si nevšimly – já byl; tøeba už výrostek o ètyry leta starší; také sirota. Kdybyste mi vyhodily tìch dvanáct set rýnských, co mám upsáno otcovského podílu na Števovém mlýnì, mohl bych si jít, kam by mne oèi nesly – viïte? JENÙFA (kleèíc od struhy se obrátí): Ty, Laco, vždy tak neuctivo k staøence mluviš, potom tì mají mít rády! STAØENKA: Baže. Beztak jsem u nìho jen výminkáøka – nepovažuje mne za žádnou hospodyni, natož rodinu! LACA (k staøence): A Jenùfu voláte dnes k práci, když èeká Štefka od asenty? Nebýt dnes pátku, že co chvíla. dojde tetka Kostelnièka pro máslo, už by mu bìžela naproti. JENÙFA (pro sebe): Kterak to poznal? On vidí èlovìku až do srdce tìma pronásledujícíma oèima. Ani mu odpovídat nebudu – zlochovi – (K staøence.) Staøenko, nehnìvejte se, já to všecko vynahradím. Vzpomnìla jsem si na rozmaryju, že mi usychá – šla jsem ji omoèit k vodì. (S povzdechem.) A kdyby mi uschla – viïte, staøenko, øíká se, že uschne potom všechno štìstí v svìtì. PASÁK JANO (pøibìhne k Jenùfì): Jenùfka, ej – už znám èítat, už jsem to potrefil! Narysajte mi zas jiný listok. JENÙFA: Doèkaj, Jano, až pùjdu do mìsta, pøinesu ti èítanku a v té si budeš øíkat. Aji psát tì nauèím, aby z tebe byl lepší èlovìk. Vèil si jdi po práci, aby nás staøenka nehubovaly. JANO (ubíhá): Ej – èítat umím, èítat – Jenùfka mì nauèily! STAØENKA: Co to, dìvèico, mᚠza radost? Barenu jsi také nauèila vyšívat a èítat. Ty mᚠmužský rozum po té tvojí pìstounce a uèitelem jsi mìla být. JENÙFA (s povzdechem): Ba, ten mùj rozum, staøenko; už dávno mi tu nìkde do vodìnky spadl.

2. výstup STÁREK, pøedešlí: STÁREK (v mìstských, moukou pobílených šatech kráèí kolem a zastaví se u Lacy): Co to robíš, mládku? Mùže být pìkné bièištì! LACA: Mám tupý køivák, abych se s tím dvì hodiny páral. Nabrus mi ho. STÁREK: Nabrousím. (Vytáhne z kapsy brousek a ostøí nùž. Zatím Laca koncem bièištì chce strhnout Jenùfì šátek s hlavy.) JENÙFA (neohlédnuvši se): To ty, Laco – tys odjakživa takový divoò... LACA: Kdyby ti to Števa uèinil, to by nevadilo, viï? JENÙFA: On by to tak neuèinil. LACA: Protože se mu postavíš vždy hodnì nablízko. JENÙFA: Ty znᚠšpièkovat! Zato tì nemùže žádný vystát! Co je ti po nás – o sebe se starej! (Odchází síòkou do jizby, po chvilce vyjde, posadí se ke koši a pilnì vykrajuje.) LACA (k stárkovi; dívaje se za odcházející): To bude pìkná švagrina – že? Všeho dobrého mi nachystá! STÁREK: Což, pìkná je, až se z toho èlovìku hlava mate. Nese se jako holba máku a tìma sivýma oèima by dušiz tìla vytáhla. Onehdy mi øíkal mlynáøùv z Vrchního, že k nám dojde na šlahaèku. A jáøku, však tu máme jen ty dvì mladé ženské, Jenùfu a kravskou dívku. A on povídá: Však Jenùfa za sto jiných stojí!... Ale naè to tobì vykládám–však tys tìch jejích oèí také zkusil – viï? LACA: Iha – já? (Posmìšnì.) Mohi jsi vèil se pøesvìdèit, kterak ji lúbím. Naøíkala si tu nad rozmaryjou. Netuší, že jsem jí k ní do hlíny zahrábl dvì žížaly, aby jí zrovna tak povadla jako ta její svatba se Štefkem, ke které se již chystají.

STÁREK: Vidíš, Laco – to je mi divné, co to z tebe robí takového zlocha.. Však ty – nezapíraj – nemᚠvìru takové srdce. A pozdává se mi, že vždy tak pøed Jenùfou mìnívᚠbarvu. LACA: Hlúpoty; – bìž si po svém. STÁREK: Což, ty dobøe víš, že já jsem vždycky na tvé stranì. Vidíš, já mám dodnes oba rodièe; nejsem sirota, ale odstrèený jsem byl podobnì tobì; proto zase, že prý jsem byl nejmladší, že na mne nièeho nezbylo. Nebýt, tebe tady, že to všecko držíš, jak by to zde dopadalo s hospodáøstvím a øemeslem? Števo se jmenuje mlynáø, ale nièemu se nenauèil, dokud byl mlýn pronajatý, jen zbùhdarma lajdal a utrácel. Volají ho hospodáøem, ale on zná jen hospodaøit v hospodách. V nedìli o muzice platil zase za všecky šohaje rekruty útratu LACA: To staøenka ani Jenùfka nevidí. STÁREK: On je už z takové lehkovážné krve. Jeho otec, do kterého se pobláznila o patnáct let starší vdova, tvoje matka, že i mlýn dala na nìho upsat, zaèal už také rozhazovat, štìstí, že ještì tak brzy za ní umøel. A jeho bratr, Kostelnièèin muž, to byl lunt, že mu nebylo roveò – klobouk s hlavy propil. LACA: Jenùfa o nìm nikdy špatnì nepromluví. STÁREK: Otec je otec. Jenùfèina matka, jeho první žena, ještì ostudy s ním nezažila – byla s ním jenom rok, a tu se ještì držel – ale druhá žena, Kostelnièka, s ním zkusila oèistec. No – nepatøí se to, mrtvých pomlouvat, ale toho se ještì doèkám, že tenhle mlýn, až ho Števo k židùm odnosí, pøevezmeš jednou ty. LACA: Jenùfa z nich není. STÁREK: Není. Ta je asi,po matce. A potom ji vychovávala Kostelnièka.

LACA: Ona Jenùfa Štefka pøi poøádku drží. Není nadarmo tak hospodáøská a rozumná. STÁREK: Èerta naplat! Kostelnièka také muže neudržela a tvoje mamièka také ne. LACA: Mojí mamièky chyba byla, že byla do otèima tak silnì zalúbena. STÁREK: A Jenùfa Štefka silnì nelúbí?! Láska jako láska. LACA: Ale, stárku – on ji ještì nemá. Jestli ho dnes pøi poslední asentì odvedli, bude po svatbì. STÁREK: Neodvedli! Potkal jsem u strouhy poseláka; je’ jich odvedeno všeho všudy jen devìt, a Števa ne. LACA (vyskoèí: Neodvedli! To je potom spravedlnost! On, šohaj jako skála – já byl v jeho letech slabší a mu sel jsem se tam tøi roky soužit. STÁREK: Ba, už tak mu štìstí odjakživa pøeje; má on lepší planetu než ty. Kdyby mìl rodièe, bránili by mu, aby si vzal chudobnou sestøenicu. Ale ta vaše staøenka, co s ní – už jsou slabá na rozum. Ona jen poèítá, že Jenùfka je také její vnuèka a odchovaná od Kostelnièky, která je taková vynikavá ženská, že jí samotné pan faráø kaplièku obstarávat svìøili, lidem od bolesti a smrti pomáhá, že tu moudrost Jenùfa všecku zdìdí. LACA: A vìru, Štefko na ní nic jiného nevidí, než tu strojnou hlavu. To už je jeho tøetí frajerka, ty prvnìjší dvì nechal tak! Ej, stárku, moji hlavu za to, kdyby tak dnes dostala Jenùfa neštovice, až by jí porapaly tváøe, že v tu chvíli Štefa ji nechá a zas si najde ètvrtou. STÁREK: Na, køivák; zdá se mi, že se nedá dobøe brousít. Hle, Kostelnièka a rychtáøka s ní. (Pozdraví a odejde.)

3. výstup KOSTELNIÈKA, RYCHTÁØKA, pøedešlí. LACA (mlèky sòal klobouk a zabývá se dál bièištìm). JENÙFA (se odtrhla od práce a políbí pìstounce ruku): Vítajte, mamièko! (K rychtáøce.) A vy také? Pán Bùh raè dát dobrý veèer! (Zase odbíhá k práci.) RYCHTÁØKA: Dejž to Pánbùh, dìvèico! Nenadáli jste se mojí besedy. Byla jsem se dívat na vršíèku, jak nám tam kdosi pøižal ozimku, a ida zpátky, sešli j sme se s Kostelnièkou. Tož bych se s ní ráda vrátila, bude nám po cestì veseleji. – (K Lacovi.) A co ty, Laco, porád sám jak múdrý? Vzkazují ti naše dìvèata, abys k nám nìkdy došel na besedu. LACA: Pìknì dìkuju, rychtáøko, Ale kdybych k vám. došel na besedu, lidé by nadìlali klebet, že jste mne pozvaly za dcerama. STAØENKA (povstane): Och, to je kmotøenka rychtáøka. No, pojïte se zatím posadit. RYCHTÁØKA: Když Kostelnièka spìchá. Ona je vždycky jako vítr – nikde nemá stání. KOSTELNIÈKA (mluví a pohybuje se vznešenìji než obyèejné vesnièanky): Nerada postávám, bývají z postání klebety. Potom je mi hájit živobytí. Vèera ke mnì zašel na housek obìda vandrovníèek a ptá se tak všeteèno: Mnoho-li nese vašemu muži kostelnictví? Jáøku, nemám muža – to mi øíkají Kostelnièka, že mám pod dozorem kaplièku a vodívám družky na funusy i proceství. Ale. nemám z toho leda tu èest. To je pravda, že se tìchto rukou z vdìènosti a považování lidé víc nalíbají (uèiní rukama posunek), než kdybych byla nìjaká velkomožná paní. Ten se divil, od èeho jsem živa.

RYCHTÁØKA: Však vám za vaše múdré rady nanosí lidé dost; nemusela byste k tomu ani krosnaøit. KOSTELNIÈKA: Vám se to snadno poví. (K Jenùfì) Koupila jsem ti dnes, dìvèico, od Nìmkynì kousek kanafasu – nese se jako hedbáv. Zrovna takový jsem vidìla,.jak za tím prodajem chodím, v mìstì u velkých pánù. Penìz ti nepøidám, ale za tvoju výbavku by se nemusela žádná bohaèka stydìt. Netøeba se ti zastesknout za vlastní marnou v hrobì. JENÙFA: Zapla vám to Pánbùh, mamièko. STAØENKA: Však ona tì, dcero moja, ctí jako vlastní. Jenom se s tebou vždycky pýší. RYCHTÁØKA (štiplavì): Potom sa myslí jen tak: Kostelnièèina èi krosnaøèina pastorkyòa – a ony se moje dcery musí za ní ve všem schovat. Tou zdejší mlynáøkou že prý už Jenùfa bude. Znáte vy si to zaonaèit, nejste nadarmo múdrá. KOSTELNIÈKA: No, já jakživa na sprosté øeèòování neodpovídám, ale každý a se stará o svoje dcer, moja pastorkyòa obstojí všude. Vy nám nemusíte chudobu pøedstírat. Já pocházím ze spoøádaného domu, dostala jsem peníze a šest tìžkých formanek za mnou do mužova statku dovezli – a jestli mne mùj nebožtík ožebraèil – k nikomu jsem si ještì nechodila stýskat. Sama jsem si svoji bídu pøetrpìla, pro živobytí krosnaøení se chytila – bar mi to z poèátku tìžké pøicházelo, obcházet po prodaji jako židovka nìjaká… Ale mojí Jenùfì netøeba chudobu snášet; – ona sem po právu do mlýna patøí spíše než nìkterá cizá! RYCHTÁØKA: No – však jsem jen pravdu povìdìla. Honem jste ji sem pøed vánocemi vypravila – co jen poruèník – mùj rychtáø – z dobrého srdce vymohl Števovi plnoletost, aby mohl ujmout mlýn. – a tu Laca už se také z vojny vrátil... Že

se to dìvèeti nepatøilo stavìt se na oèi dvìma svobodným chasníkùm! KOSTELNIÈKA: Nepatøilo – v rodinì?! Jenùfa je Števova vlastní sestøenice a staøenèina vnuèka; rodina se znala od malièka. Števo, o tøi roky starší, chodil s Jenùfkou do jedné školy a Laca – ten si ji na zádech pøes struhu nosíval a vlastnì ten se s ní už co dìcko zaslíboval. Vždycky jen: Já si vystavím pìkný dùm a jenom ty, Jenùfko, tam se mnou smíš bývat! Býval u nás na samotì více než doma, tøebaže jsem tu moji u vody odlouèenou chalupu lacino koupila od divoòa ranhojièa, a školáci si proto mysleli, že tam strašívá... Srdce by s ní býval chlapec odjakživa rozdìlil a ještì než šel na vojnu... LACA (vzrušenì vyskoèí a zamávne rukou): Kostelnièko! KOSTELNIÈKA: Však se za to, Laco, stydìt nemusíš – zastihla jsem ho, jak jí v noci pøed okno stavìl pìknou máji, co pro ni pìt hodin do lesù musel jít. No – no, Pánbùh jinak usoudil. Já Jenùfce Števa za štìstí nepoèítám, ale (pohrdlivì se smìje) vy mne, rychtáøko, nebudete uèit, co se patøí. Jenùfa se zaslúbila jenom po své hlavì – z lásky. A její bohatství: Vychovala jsem ji spoøádanou a èistou jak ten liliový kvítek – kníže pán by se za takovou manželku nemusel hanbit. JENÙFA (si uleknutì pøikrývá oblièej). STAØENKA: To já také po tobì, dcera moja, øíkám... A co ses dnes tak opozdila? KOSTELNIÈKA: Shledávala jsem ve Voboøe družky na funus kováøové dìvèici. Mìla záškrt, byla jsem tam do poslední chvíle. STAØENKA: Jaj, Bože, tys tak stateèného ducha. Dobøe tì to ten tvùj nebožtík výminkáø nauèil. Cos už všelijakých nemocí a smrtí pøehlídla.

KOSTELNIÈKA: Och, já se nebojím žádného mrtvého a bar noc bych na krchovì mohla strávit. Dnes ta kováøova dìvèica tak tìžko umírala – dusila se. Matka se na to nemohla dívat. No, ještì dobøe, že kováøka má tìch dìvèic jako schùdkù. STAØENKA: Ale nic naplat; lítost pøece matce zùstane. KOSTELNIÈKA: Soudìná-li èlovìku chudoba a panížení – není–li tisíckrát lépe nebýt mu na svìtì? RYCHTÁØKA: Ale vlastní krev je vlastní krev. Vám Pánbùh, milá Kostelnièko, dìti nedal – ale já dvì pochovala. KOSTELNIÈKA: Nedal... Ale když jsem vídala naši vyhublou koèku, jíž po každé nìco na hùøe snìdlo koata, plížit se po domì a žalostnì si stýskat, vždycky jsem si myslívala: To je také máma! Kdyby jí ta koata byla zùstala, odchovala by to, nauèila je svému øemeslu a pustila na vlastní staros. LACA: Copak tím chcete povìdìt? Že ženské jsou koèky? KOSTELNIÈKA: Ne... ale že èlovìk je nad zvíøetem jen duší, dobrou vùli a rozumem. (Ukáže na Jenùfu pozdviženým hlasem.) Tu já jsem si vychovala! Nebyla to moje krev, kus mne samé – ale já s ní noci probdìla, pro ni si upírala každé lepší sousto, za ni se modlila, ji trestala, žehnala, ku cti dochovala. A mnì øekli pan faráø, když jsem jednou radìji svùj mariánský køestný tolar; jejž jsem po tu dobu pøes celou svou bídu udržela na živobytí prodala, než abych se hnula do práce od choré pastorkynì, tu mnì øekli pan faráø: Buryjovko, pøed takovouhle matkou já smeknu. (Tišším hlasem.) Je posud na živu; mùžete se ho jit na to zeptat. RYCHTÁØKA: Vážnosti vám nikdo neupírá; však.jsem to zle nemyslila. KOSTELNIÈKA: Ale zdržuji se tady – zdržuji. Èekají míle u hajných jako nebeského posla. Hajná má zlou vùli na noze,

nesu jí mazání. Mnoho-li jste mi nachystati másla k roznesení? STAØENKA: Pìt liber másla a tøi libry tvarohu, a ti to Barena vynese ze sklepa. A v troubì mᚠnachystaný kousek tvarohové štrudle, to Jenùfa dnes nachystala pro Štefka. KOSTELNIÈKA: Zapla Pánbùh. Nejsem hladova a jídlo mne jakživo neudrží od pospìchu s pomocí. Jenom co si seberu to máslo. (Vejde do stavení.) 4. výstup STAØENKA, JENÙFA, RYCHTÁØKA. STAØENKA: Co ty, Jenùfo, ani dnes za mamièkou ne vejdeš? Jsi snad rozhnìvaná, ještì od minulého pátku, jak ti vymluvila, proè jsi zapomnìla dojít s ostatními dìvèaty strojit Pannì Marii v kapli na oltáø zahrádeèku? JENÙFA: Och ne – však jsem zasloužila. Ale proboha vás prosím, staøenko, neposílejte mne za ní! STAØENKA: Dìvèico – div nás mi jaksi. No, každé frajerce prý se musí devìtkrát rozum poplést, než dojde k oltáøi. (V pozadí slyšet úryvek skoèné, hrané od muzikantù a zpìv): Všeci sa ženijá, vojny sa bojijá, a já sa nežením, vojny sa nebojím. Který je bohatý, z vojny sa vyplatí, a já, neboráèek, musím být vojáèek. (Vyjde stárek, pozdìji Števa, vyprovázen muzikanty s rychtáøem:) Všeci sa ženijá, vojny sa bojijá, a já se nežením, vojny sa nebojím.

Kerý je bohatý, z vojny sa vyplatí, a já, nebojáèek, musím být vojáèek. (Vyjde stárek, pozdìji Števa, vyprovázen muzikanty s rychtáøem.) 5. výstup STÁREK, RYCHTÁØ, LACA, STAØENKA, JENÙFA, pozdìji KOSTELNIÈKA. STÁREK: Oj, Števa se nechá doprovázet a pøi kuráži je, že ho neodvedli? Pozna to na nìm zdaleka! JENÙFA (vyskoèí): Neodvedli! Bože mùj, tys mne pøece vyslyšel! Staøenko moja (líbá staøenku) Števa neodvedli! (S levé strany objeví se Števa se ètyømi muzikanty, houslisty. – Števa má být vesele napilý, nikoliv protivnì opilý. – Jenùfa mu bìží v ústrety.) Števuško mùj! ŠTEVA (rusovlasý se kšticou do èela, napilý, drží se nejistì na nohou, klobouk plný kvítí zdvíhá vysoko nad hlavu, pravicí si dává takt k popìvku): A já tím vojákem musím být, konec milování! Juchej! KOSTELNIÈKA (se objeví na prahu stavení). RYCHTÁØ, (ve veselé náladì; ale nikoliv opilý, mává též kloboukem a smìje se). RYCHTÁØKA (k nìmu): Co ty, rychtáøi, s nimi! Je tebe, starého, tu také tøeba? RYCHTÁØ: Však vyprovázím pøece našeho rekruta. Beztak kvùli mnì ho nesebrali. Já za ním stál, a páni už mne znají. (Usmívá se.) Nechali jsme se z naší dìdiny vidìt, pùl vìdra

starého vína dali jsme na propijnú! Já jsem rychtáø z Oboran, já jsem oboranský úøad; tož a to lidé vidí, že dáme na propijnú! RYCHTÁØKA: Ty nepotøebuješ, chmula starý, peníze utrácet. Doèkaj, uvidíš doma! On se bude vodit s takovým rozhazovaèným chlapèiskem – se Števou, no, doèkej! RYCHTÁØ: Už jenom dej pokoj hubì – když jsi hlúpá! (Usmívá se.) To pøece on, Števa, všechno platil – já nekòuba, moula, utratil – co jen ètverku za tabák a ještì jsem se sám s nima dobøe napil. Och, ty hlúpá, ty budeš, baba jedna – rychtáøe – úøada uèit? RYCHTÁØKA: Tož už jenom ale pojï dom! Nemíchej se mezi chasu, to se pro tì nepatøí. A já už také pospíchám. Na Kostelnièku èekat nebudem, ona si už vždycky myslí, že je nìco lepšího než já. (Vezme muže za ruku.) Mívajte se tu dobøe. Dobrou noc – vespolek! (K muži.) Hybaj – hybaj! RYCHTÁØ (odcházeje): Ale hubì dej pokoj! 6. výstup PØEDEŠLÍ, bez RYCHTÁØE a RYCHTÁØKY. JENÙFA (s výèitkou): Števo, duša moja, tys zase už napilý! ŠTEVA: Já napilý? To ty mnì, Jenùfka? Víš, že já sa volám Štefan Buryja, že já mám pùllánový mlýn? Mnì poèká na dvì míle každý, co jen budu chtít? Jak to øekl – že to øekl – (obrat se k muzikantùm) Rótbégr na šenku? Páni to také všecko vìdí, že možem platit, proto mne pustili a dìvèata se všude na mì smìjú. Tuhle vonièku (ukazuje kytièku) jsem dostal, jak jsme jeli Oborany, od tej jednej. (Obrátí se k muzikantùm.) Co nehrajete? Zahrajte tu Jenùfèinu:

Daleko široko do tìch Nových Zámkù, stavijá tam vežu ze samých šohajkù... Mojého milého na sám vršek dali, zlatú makovìnku z nìho udìlali. Zlatá makovìnka dolù s vìže spadla, moja galaneèka do klína ju vzala. Ona ji má ráda, dušièka. Já vám mohu zaplatit. Tu máte, hladoví zajíci! (Rozhazuje obìma rukama z kazajky peníze, jež muzikanti sbírají, potom poènou hrát a ostatní s nimi zpívají. K Jenùfì.) Pojï sem, Jenùfka, pojï! (Vezme ji kolem pasu.) Takto pùjdem na zdavky s muzikou, celou cestu musí nám hrát! KOSTELNIÈKA (zarazí kývnutím ruky rozehrané muzikanty): A tak bychom šli celým životem – a ty, Jenùfa, bys mohla ty rozhazované peníze sbírat. Celý mùj nebožtík s velkým statkem! Vìrná jste si rodina! Aji on byl tak žlutohøívý a pìknì vzrostlý – k srdci mi pøirostl, že jsem po nìm toužila, už než se po prvé oženil, a za vdovca znovu... Matka mi zrazovaly, že už se tehdy zaèal chytat svìta – ale já neposlechla! Ale potom jsem si jim nešla,postesknout, když se mi týden co týden a pozdìji co chvíla opíjal, dluhy robil, peníze rozhazo-

val. (Števa zaražen – Jenùfa pláèe.) Poèala jsem mu pøedhazovat; a tu mne bijával, že jsem mnoho nocí prožila po polích schovaná. Já to už dávno tu cítím (okáže na srdce), že tøeba voboranský mlynáø, ještì není hoden se podle mojí pastorkynì postavit. JENÙFA (ji prosebnì pøeruší): Mamièko, nehnìvejte se! KOSTELNIÈKA: Poøád jsem ještì mlèela; to tvému srdci kvùli, Jenùfo, ale vèil budu jednat za tvoji mladou hlavu, a aby lidé vìdìli, že se k takovému štìstí nedereš. Zítra ráno mi odsud pùjdeš dom. Sebrala bych tì hned, ale chci, aby ses se Štefkem rozlouèila, až bude pøi rozumu, a ve vší dobrotì, jak se na zaslibenicu sluší. Povíš mu, že já to nedovolím, abyste se prv sebrali, až po zkoušce jednoho roku, když se Števo po celý rok neopije. Jste oba mladí – èekejte s trpìlivostí. Neposlechneš-li, Jenùfo, dáš-li jeho slovùm pøednost pøed mýma, Bùh tì tvrdì ztrestá – uvidíš. Mívajte se tady dobøe! ŠTEVA (zaražen si položí hlavu na sloup). LACA (vdìènì): Kostelnièko, upadl vám šátek – a já bych vám ruku také políbil. KOSTELNIÈKA (odejde). 7. výstup STAØENKA, LACA, JENÙFA, ŠTEVA. STAØENKA: Kostelnièko, dcera moja – ale je to pøísná ženská! Vždy on ten nᚠšohájek není tak zlý ani ten její nebožtík – mùj syn – nebyl už tak nejhorší. Co jí to napadlo? No, on se aji panáèek nìkdy pøenáhlí. Jdi se vyspat, Števuško, jdi. Zapomnìl jsi se, jseš mladý, kamarádi tì svádí. – Muzikanti, vy jdìte dom, co vy také chlapce svádíte – (muzikanti

odejdou) a ty, Jenùfka – neplaè – všechno se to zase napraví, každý párek si svoje trápení musí pøestát. LACA (k sobì): Jen pohlaïte šohájka, pohlaïte! JENÙFA (tiše k Števovi): Števo, já vím, žes to urobil jen z té radosti dnes – ale jiinda – Števuško mùj, polepši se, nehnìvej mamièku, víš, jak jsem bìdná! Srdce se mi úzkosú porád v tìle tøese, že by mamièka aj lidé mohli poznat moji vinu. Bojím se, že na mne padne kdesi trest – celé noci nespím. Pamatuj se, duša moja, když nám vèil Pánbùh tím odvodem pomohl, abychom se mohli honem sebrat. Mnì je tak hroznì úzko – beztoho bude pak ještì výèitek od mamièky dost. Víš, kterak si na mnì zakládá – vèils ju mìl slyšet. Nevím, co by pak udìlala, kdybys ty si mne vèas nesebral – nevím, co bych udìlala taky já! Ach, Kriste Ježíši – – ŠTEVA: Neškleb se, vidíš, tetka Kostelnièka mne pro tebe dopaluje – a to všecko za moji lásku k tobì. Mohly byste ‚se dívat, jak o mne všechny dìvèata stojí! JENÙFA (podráždìna): Ale vèil už na nì hledìt nemᚠ– jenom jámám veliké právo k tobì – smr bych si musila urobi! (Chopí jej rukama za ramena a zalomcuje jím.) Ty mi takovým nesmíš být – Bože mùj slabým, smìšným! ŠTEVA (chlácholivì k Jenùfì): Však tì snad nenechám také. (V pozadí objeví se Laca.) Už pro ty tvoje jablúèkové líce jsi ty, Jenùfo – vìru vždycky ze všech nejpìknìjší. STAØENKA: Nechte hovorù – až zítra, až bude mít èistou hlavu. Bìž si, chlapèe, lehnout – bìž! (Števa odchází, staøenka též. Jenùfa se znovu bere ke koši a poène se sklopenou hlavou vykrajovat.).

8. výstup LACA, JENÙFA, pozdìji BARENA, STÁREK, STAØENKA. LACA (pøichází dopøedu s bièištìtem a køivákem v ruce): Jak rázem pøed Kostelnièkou všechno to Štefkovo vypínání schlíplo uši! JENÙFA: Pøesto zùstane on vždycky stokráte lepší než ty! LACA (chvìjnì, horeènì): Zùstane... zùstane... (Shýbne se pro pohozenou kytièku.) Jenùfa – tuhle mu upadla ta vonièka, co dostal od nìkteré z tìch, co prý se na nìho všude smìjú. Okaž – já ti zastrèím za kordulku... (Dìveèka Barena vyjde, na práh.) JENÙFA (povstane, hrdì): Dej ji sem! Takovou kytkou, kterou dostal mùj frajer na poèes, mohu se pýšit! LACA (k sobì): Budeš se jím pýšit – a on na tobì nevidí nic jiného než ty jablúèkové líca. Pøesto zùstane stokrát lepší nežli já. (Podívá se na nùž. Horeènì.) Tenhle køivák by ti je mohl pokazit, a o tvoji duši, o tvou sladkou, mnì dávno zaslíbenou duši on nestojí...! (K Jenùfì.) Oj, dívèo, vlaštovièko – tady mᚠto své pohozenél kvítí. (Blíží se k Jenùf ì, v pravici drží vonièku a køivák stále zimniènì rozèilen.) Ale zadarmo tu vonièku ti nedám. (Chce ji obejmout.) JENÙFA: Opovaž se, Laco – uhodím tì! LACA (v jejím bránìní‚ jak se k ní shýbá, pøejede jí køivákem tváø pøi slovech): Co mᚠproti mnì? JENÙFA (vykøikne): Ježíš Maryja! Tys mi probodl nožem líco! (Pøitiskne si na tváø fìrtošek.) LACA (klesá u ní na jedno koleno, obestíraje ji náruèí): Co jsem to urobil! Jenùfka – Jenùfka – vlaštovièka moja –– já a

lúbil… od malièka lúbil! Vodu dejte sem vodu! (Barena lomí rukama, Jenùfka utíká do jizby. Stárek a staøenka pøibìhnou.) STÁREK: Co to? Co se dìje? LACA (vyskoèí a drží si hlavu obìma rukama). BARENA: Neštìstí se stalo. Laca s Jenùfkou laškovali o hubièku, on si podržel køivák v ruce a tak, vìru nechtìja, ji poškrábl nìjak líce. Zapla ještì Pánbùh, že netrefil do oka! (Stárek bìží za Jenùfou do jizby.) STAØENKA: Samou žalost mi jen vyvádíte, chlapci! Co je to za rozum laškovat s nožem v ruce! A kde je ta dìvèica? STÁREK (vyjde): Staøenko, pojïte k Jenùfì, ona mùže z toho zamdlít. A pošlete pro Kostelnièku, a dojde hojit. STAØENKA: Kriste Pane, je to zlé? STÁREK: No, ještì z toho neumøe – ale dìvèica je poznamenána do smrti. (Staøenka pospíchá do jizby; zdrcený Laca se vzchopí a utíká.) STÁREK (volá za ním): Laco, neutíkej, tys jí to urobil naschvál – ale já na tì svìdèit nepùjdu!

DRUHÉ DÌJSTVÍ Slovenská jizba. Stìny pokryty obrázky a soškami; u dveøí kropenka. Kamna, ustlaná postel, truhla, bidélko na šaty, polièka s nádobím, nìkolik židlic. U okna je zavìšen obraz Bohorodièky. 1. výstup JENÙFA, KOSTELNIÈKA. (Jenùfa v domácím obleku s pobledlou tváøí; na níž se zraèí slabá nepøíliš temná jizva, sedí na židli u stolku a se sklonìnou hlavou šije.) KOSTELNIÈKA (se blíží k postranním dveøím komory, jež otevøe): Nechám ještì dveøe otevøeny, aby ti tam našlo dost tepla. A co se chodíš k té okenièce modlit jako bludná duše? To ti není zdrávo, ty se mᚠpoøádnì vyspat. JENÙFA: Nemohu si pomoci, nemám pokoje v hlavì. KOSTELNIÈKA (s povzdechem): To ti vìøím – aj já ztratila pokoj! Už od té chvíle, co jsem tì dovedla dom hojit si tu ránu na líci, napadlo mnì z tvého naøíkání neštìstí. Když potom Števa nikdy k nám za tebou nevyšlapal cesty a já tì napadla, jak sis pro tu zradu chtìla zoufat, a když jsi se mi pøiznala se svým pokleskem myslila jsem, že i mne to musí do hrobu sprovodit. Ale zatím tys mi pøirostla už dávno k srdci, že jsem ti musela život zachránit. Schovávala jsem tì s úzkosou a trápením v tvojí hanbì, øíkajíc lidem, žes na službì ve Vídni – až do té chvíle, co Štefkùv chlapèok uvidìl svìt; a hodný jeho otec snad ani ve snu se o to nestará! (Bere s kamen hrneèek.) Svaøila jsem ti trochu makoviny, abys nabyla pevnìjšího spánku. Vždy už jsi z tìch bezesných nocí jako stín. Pamatuj

se – neutra si zdraví – mᚠteï pro koho žít, dítì tì bude potøebovat. Bude beztak jenom na tobì jediné viset, otce – chlapa bezectného nepozná. (Laskavìjším hlasem.) Eh, nechci na lunta už myslit. (Podává dívce hrneèek.) JENÙFA (trochu upije a spìšnì vrací Kostelnièce hrneèek; spìchajíc ke dveøím komory, nahlíží do nich): Tu ším, že sebou Števuška zahýbl! A ne... spí tiše... KOSTELNIÈKA: Poøád se jen s tím dìckem mažeš, místo abys Pánaboha prosila, aby ti od nìho radìji odlehèil. JENÙFA (vrací se zase ke stolku k práci): Však on je tak milý a tichúèký; co je tìch osm dní na svìtì, nikdy nezaplakal. KOSTELNIÈKA: Ale bude se ozývat – bude domrzat – krve; rozumu mnì to upíjí – prozradí se to, že tì s tou hanbou schovávám a lidi jsem klamala, žes ve službì ve Vídni. JENÙFA: Proè jste mì nepustila nìkam daleko odejít? Nemusela byste nás mít na oèích a sužovat se. KOSTELNIÈKA: Aby sis byla opuštìná zoufala ne? Anebo nìco nerozvážného vyvedla, tøeba odebrala se za Števou – a lidé se dozvìdìli. JENÙFA: Sekla jste jednou sama ve mlýnì, že nìkdy je èlovìku lepší mrtvému. KOSTELNIÈKA: Co si myslíš, kdybys aj nìkde v cizinì se svìta se uklidila, že by sem hanba nedošla? Lidé, noviny a úøadové všecko vypátrají a kraj svìta donesou. JÉNÙFA: Mamièko, však já už sama tisíckráte nahlédla svoji vinu, a povìdìt se to nedá, co jsem za ni vytrpìla, ale když už se stalo, tøeba radìji nìjaké nápravy, než abyste se za moji.vinu vy tak trápily. KOSTELNIÈKA: Nápravy! Kdo to mùže napravit, že jsem v tobì, vychovaja tì, všechnu èest a pýchu skládala a doèkala

se této hrùzy! Já si na tobì tak zakládala! (Povzdychne si.) Och, Bože mùj! JENÙFA: Však jen kdyby Števa chlapèoka vidìl, bylo by nám spomoženo! KOSTELNIÈKA: Však se toho doèkáš, aj toho mého ponížení, že ho musím ještì poprosit, aby si tì vzal – a potom teprve si tì nevezme. Och – Co by jen toho dítìte nebylo! JENÙFA: Ten ubohý èervíèek za nic nemùže. KOSTELNIÈKA: Baže, je to èerv, pravý èerv, co mi srdce užírá! Celý ten tvùj hodný frajer tomu hledí z oèí. JENْFA: Kdyby Števa to milé dìcko spatøil, musel by se ustrnout. KOSTELNIÈKA: Abys se v nìm jen nemýlila! Celý èas nedošel se na tì zeptat, co v té Vídni dìlᚠ– jenom Laca porád sem cestu šlapal, abych mu o tobì vyprávìla. Bylo to od Štefka svìdomí, když vìdìl, v èem jsi? JENÙFA: Snad se vás, mamièko, obával. KOSTELNIÈKA: Kdo se z nás mohl spíše pokoøit on, chasník nevážený, anebo já, které se už dost lidí ruce nalíbalo? JENÙFA (odloží šití, povstane): Je mi tak mdlo, mamièko. Pùjdu už do komory si lehnout. KOSTELNIÈKA (jí podává znovu hrneèek): Ale prve si to všechno vypij, aby se ti alespoò ve spánku odhlehèilo. Ustláno již mᚠa kahánek jsem ti také rozžala. JENÙFA (vypije a odchází): Dobrou noc, mamièko!

2. výstup KOSTELNIÈKA (sama) KOSTELNIÈKA (zavírajíc za Jenùfkou dveøe): Ba, ta tvoje okenièka, dìvèico, už je pøes dvacet nedìl zabednìna, ten tvùj hodný frajer nenašel k ní cesty. Jen doèkej – nevíš, že jsem ho’ dnes pozvala – rozhodne se to. A to dìcko, to dìcko, celý bleïoch Števa, zrovna se mi tak protiví. (Zoufale.) Och, co jsem se namodlila, napostila, aby to svìta nepoznalo – a všechno marno. Dýchá to už týden a k smrti se nepodobá. Nezbývá mi než Štefkovi dát Jenùfu k utrápení – a ještì snad se musím pokoøit. (U dveøí šramocení.) Už jde! (Zavírá komoru na klíè a jde otevøít dveøe u jizby.) To jste vy, Kolušino? 3. výstup KOSTELNIÈKA, KOLUŠINA. KOLUŠINA (vchází): Dej Pánbùh šastný, dobrý veèer. A co se, Kostelnièko, zavíráte na klíè? Však jste ty dveøe mívala vždycky jen na petlièku, tøebaže jste tu na samotì. Vás by si vìru žádný netroufal okrást, že vaše moudrá hlava všecko hned uhádne. KOSTELNIÈKA: Okradou oji na faøe, tož co by si také ke mnì netroufali? Tahle truhla by jim za to stála. Podívejte se! (Otvírá naplnìnou truhlu.) Plná výbavky pro Jenùfu – samý vzácný orkaf. Má tady jen dvanáctery rukávce, a nìkteré až po desinì. KOLUŠINA: Jaj, Bože, to potom, že je pastorkyòa. Když si vzpomenu, jak kolikrát ženské vás poklebetily ale už dávno,

ještì za vašeho nebožtíka, když jste ještì nebyla tak rozhlášena. – Smály se, že prý chodíte po poutích, abyste si vyprosila dìti, a povídaly si: Však on tøeba Pánbùh ví, proè jí je nedává... A na Jenùfce vždycky by byly rády nalezly chyby – ale nemohly. Jenom co pomlúvaly, že jste ji dala na pomahaj staøence do mlýna mezi mužskou chasu. Takovou pìstounku ale aby pohledal – mezi tisíci! KOSTELNIÈKA: A pro co jste došla, Kolušino? Jestlipak pomohl vaší podruhyni od kašle ten svaøený slad, který jsem jí donesla? KOLUŠINA: Libuje si; ulevilo se jí a dìkuje vám vstávajíc lehajíc. KOSTELNIÈKA: Mnì netøeba díkù. Jen když se mi podaøí nìco obrátit k dobrému, to je mojí nejvìtší potìchou. KOLUŠINA: Dnes se k vám ale, milá Kostelnièko, utihuji o dobrou radu – ale zrovna je mi tìžko vykládat div že mi není hanba. Co tomu øíkáte, mùj muž, stará chmula, tøebaže už má vlasy probìlené, poøád se pøed každým zmiòuje, jak je ta naše nová šenkýøka pìkná a  zboží šikovná, a dívá se vám na ni jako na obrázek... Patøí to? Hanba je mi nad tím... KOSTELNIÈKA: Utrácí tam v šenku peníze? KOLUŠINA: Nenechám mu jakživ víc než šesták v kapse – to ještì, aby utrácel! Ale povídám vám, tíhne se tam dívat jako na oltáø. KOSTELNIÈKA: Tož ho nechte dívat a øeknìte si vždycky jen rozumnì pro sebe: „Je to chudák stará, už mi pitomí...“ A sejde z vás ta závist samou moudrostí a nikdo se vám nebude moc vysmát... Oh, Kolušino, jen lidé a vám nenakouknou do úzkosti a hanby – nikdo vám nepomùže, jen to roznáší...

KOLUŠINA: Ulevilo se mi nìjak. Zapla vám to Pánbùh, Kostelnièko. Pošlu vám pìknou slípku. A co vy jste nìjaká pøepadlá – smutná? KOSTELNIÈKA: Už na mne jdou léta: v tom vìku jeden rok za deset. Potom se sužuju pro Jenùfu. KOLUŠINA: A kde je v té službì? KOSTELNIÈKA: Ve Vídni! Píše mi, že je porád chorlavá, má zimnici. Psala jsem o ni – ale ta bude vyhlížet pøepadlá. KOLUŠINA: Však vy jí pomùžete. A tož ve Vídni že je? Vykládaly súsedy, že je v Brnì. KOSTELNIÈKA: Ne – ve Vídni. To je velké mìsto, èlovìk se tam ztratí jako kapka v moøi. Ale ona pøišla do služby k velikým pánùm a dobøe si ji tam považovali. KOLUŠINA: Aby ne! Takovou zdárnou, šikovnou dìvèici! Ten Števa ze mlýna má høích na svìdomí; že ji nechal pro ten šrám na líci. KOSTELNIÈKA: On že ji nechal! Co jsou to za hlúpé klebety. Doèkejte jen chvíli; možná, že dnes zase dojde mne prosit. Jenom to každému.vykládejte, a že já jsem je rozvedla – já! Však to dobøe lidé vìdí, že už si chtìl ohlášky obstarávat – ale já jsem mu tenkrát, jak se vrátil od odvodu – a to bylo – jen a se lidé dobøe pamatují – ještì pøed tím neštìstím – nakázala, že rok se musí zkoušet, aby se ani jedenkrát neopil... Neposlechl – dobøe. Moje Jenùfa také bez nedbalce obstojí. Poslala jsem ji do Vídnì, aby zapomnìla. KOLUŠINA: Števa vèil chodí za tou nejmladší rychtáøovou; už prý jsou zaslíbeni. KOSTELNIÈKA: Tak... No nech... Však ten jeho nevlastní bratr Laca je spoøádanìjší chasník. A on den co den se chodí na Jenùfu ptát. Vždycky ho to holí, že jí tu chybu na lícu urobil. A jak rád by si ji vzal! A slyšíte – to sem jistì jde Števa.

Tak to jen, prosím vás, každému vykládejte, jak sem chodí prosit. KOLUŠINA: Však já budu. Šastnou dobrou noc. (Odejde.) KOSTELNIÈKA (otevøe dveøe do komory a podívá se na lùžko): Spí – tvrdo spí. Dobøe jsem jí dala napít se té makoviny, nebude aspoò vidìt moje ponížení. (Vstoupí Števa) 4. výstup ŠTEVA, KOSTELNIÈKA. ŠTEVA (stísnìnì): Tetko Kostelnièko, poslala jste mi cedulku, abych k vám došel, když nedojdu, že se stane hrozné neštìstí. Co mi to máte povìdìt? KOSTELNIÈKA (ukáže na dveøe komory): Vejdi dál... (Števa váhá.) No, co váháš? ŠTEVA: Mnì je úzko... Stalo se nìco – Jenùfì? KOSTELNIÈKA: Ona už okøála a dítì je také zdrávo. ŠTEVA: Už je na svìtì? KOSTELNIÈKA: Už týden. (S hlubokou vyèitkou.) Ty ses jedinkráte nedošel na ni zeptati ŠTEVA: Já si na to mnohokrát vzpomnìl a mrzelo mne to dost. Ale když vy jste se, tetko, na mne tak osápla pronásledovat jste mne chtìla – a zrovna k tomu se Jenùfì krása pokazila – nemohl jsem za to. KOSTELNIÈKA: Tož jenom vejdi. ŠTEVA: Já se bojím. Ona tu èeká? Dojela už z Vídnì? KOSTELNIÈKA: Jenùfa spí. (Otevøe dveøe do komory.) Sem po pìt mìsícù nikdo nevešel... Jenùfa nebyla ve Vídni – tu se schovávala. Tam se podívej na svoje dítì, chlapèok, také Štefan; – sama jsem ho okøtila.

ŠTEVA: Chuïato… KOSTELNIÈKA: Ba, chuïato. Ale stokrát bìdnìjší je Jenùfa. Já byla porád tak jista, že to dítì umøe, že bude tím jejím trápením slabé – neduživé – že bych to v tichosti do svìcenì zemì mohla uklidit a nikdo by se jakživ o tom nedozvìdìl. Ale ono je zdravé, silné, chce žít a proto, jenom proto jsem tì zavolala. ŠTEVA: Já budu na nì platit, tak jako se spoøádal Jano Kapicù se svou frajerkou. Jen to, proboha vás prosím; tetuško, mezi lidmi nerozhlašujte, že je to moje. KOSTELNIÈKA (ho chytí køeèovitì za ruku a táhne ke dveøím): Podívej se taky na ni – na Jenùfu. Èím ti, bìdná duša, ublížila, žes ji uvrhl do té hanby a vèil ji nechceš pomoci? Když tys ani jedenkráte nevyšlapal k nám cesty, když pøestala doufat, že jen za mou pøísnos se hnìváš, chtìla se mi jednou otrávit; naškrabala si sirek do mléka. Ale j á na to j oko j ej í strážný andìl došla a tehdy, v ten hrozný veèer, se mi na kolenou pøiznala ku své hanbì. Števo, v tu chvíli mi mùj hoøký osud podal život – ale já se utíhnu ráda se svìta jen co by se té nìjak ulehèilo. Vždy já to mám na zodpovídání, že jsem ji k vám do mlýna dala! ŠTEVA: Ale, tetuško – však je takových ženských tisíce na svìtì; bar se s tím, když má nìjakou pomoc, ještì provdat mùže… KOSTELNIÈKA: Ale za koho – jenom za, tebe! Víš, ona, chudera, mnohonáckrát chtìla tì volat nebo za tebou jít, ale já nedopustila, prorokujíc stále, že to dítì umøe, že tì nebude za co prosit. Už toho ponížení jsem se bála, dát ti Jenùfu pøes vlastní svou zápovìï – však nešastná s tebou bude dost – z tebe jakživ dobrý, spoøádaný muž nebude.

ŠTEVA: Zas už mne chcete pronásledovat! Však u rychtáøù se mne nebojí, dají mi pøece tu nejpìknìjší dceru. A kmotøenka rychtáøka povídaly, že ze mne, až se vybouøím, bude teprve spoøádaný muž. KOSTELNIÈKA; Není jiné pomoci – není; musím tì uprosit – aè lidé si prstem na mne budou okazovat: To je ta nadnášlivá Kostelnièka, jak ještì byla ráda, že si Števa svou nepoctivou frajerku sebral!... Ta si tu svou pastorkyni vychovala a uhlidala, mìla se s èím chlubit dobøe jí Pánbùh vlastních dìtí nesvìøil! Svìøí dìvèici do mlýna pod dohlídku dìtinské staøenky – Števovi do rukou. ŠTEVA: Ale, tetuška, však to není tak veliké neštìstí, jenom když se to lidé nedozvìdí. Horší by bylo, kdyby to bylo Jenùfu život stálo, jako jsem se zprvu – lekl. Vèil. by bylo nejlépe; kdybyste se nìkam do jiné krajiny odstìhovaly. KOSTELNIÈKA: Samy – bez tebe, Števo? Vždy pøece vidíš, že ten chlapèok žije – je celý po tobì. Pojï se pøece naò podívat, Števo! (Padne na kolena.) Na kolenou se toho vèil musím dožadovat, já, pøed níž pan faráø povìdìli, že smeknou... Števo, seber si je oba svatým zákonem – (Števa si zakryje rukama tváøe) – neopus moji pastorkyòu – moji dceru radostnou – a si již s tebou snáší všechno neštìstí – jenom a v té hanbì nezùstane – ona a moje jméno... Ty pláèeš? (Vstane, berouc ho za ruku.) Pojï k nim, Števo, vezmi svého chlapèoka na ruce, potìš Jenùfu! ŠTEVA (se jí vyvine z ruky): Tetuško, kameò by se ustrnul, a já nejsem zlý èlovìk. Povìzte, abych jí dal polovic svìho majetku – já bych si na mlýn vypùjèil; co byste jen chtìly – povìzte, abych si sebral život já to spíš urobím – ale vzít si ji nemohu, to by bylo neštìstí nás obou. KOSTELNIÈKA: Proè také tvoje?

ŠTEVA: Protože – já za to nemohu – protože se jí bojím. Ona bývala prv taková milá, veselá, a najednou – už ve mlýnì – mnì pøed oèima poèala se mìnit byla cosi na vás podobná – prudká – žalostná. Takové smutné oèi mívala, co já nemohu snést, a když jsem ji tehdy po tom odvodì ráno uhlídal, jak mìla to líco rozaté – a s tìma smutnýma oèima – zprotivila se mi, chudera – všechna láska k ní mnì odešla. Nemohu za to, nemohu, jak Bùh nade mnou. A vás, tetko – nehnìvejte se za mou upøímnos – také se bojím, vy mi pøipadáte tak divná, strašná – jako nìjaká bosorka, která by za mnou chodila a mne pronásledovala. Potom jsem už znova zaslíben s tou rychtáøovou Karolkou – už je všemu konec. KOSTELNIÈKA (vzkøikne hrùzyplnì): Števo! JENÙFA (v komoøe ze spaní): Mamièko, kámen na mì padá! ŠTEVA (sebou trhne a polekanì utíká ze dveøí jizby, ven.) KOSTELNIÈKA: Obudila se? To se jen ze spaní nazvedla na lùžku a Števa to vidìl... Znovu spí. (Zavírá zase dveøe u komory na klíè.) Utekl, duša bídná! K dítìti se ani nepøiblížil – a vlastní to jeho krev! (V nej vyšším rozèilení.) Oh, byla bych v stavu toho èervíka unièit a hodit mu ho k nohoum. „Na, ty to mᚠna svìdomí!“ (Klidnìji rozvažuje.) Ale co vèil? Kdo ji zachrání? Oh, já to pøedvídala!.. (U jizby se otvírají dveøe. Vstupuje Laca.)

5. výstup LACA, KOSTELNIÈKA. LACA: To jsem já, tetko. Obcházel jsem zde kolem, víte, jak rád k vám docházím se s vámi potìšit. Ale vidìl jsem vcházet sem nìjakou súsedu a potom, co odcházela, šohaje. A byl to Števo – poznal jsem ho, jak vèil odsud utíkal. Co zde hledal? Vrátila se snad už Jenùfa? KOSTELNIÈKA: Vrátila. LACA: A bude pøece jeho? KOSTELNIÈKA: Ne... Ona s ním ani nehovoøila. LACA: A mnì ji dáte, tetuško – mnì, jak jste mne. vždycky tìšívaly, že se to ještì mùže stá! Øíkala jste, že on nedbalého života nenechá – a zase byl, tetuško, vèera napilý a v hospodì hrál karty až do pùlnoci. A øíkala jste, proto že mu ji nedáte, že on je její vlastní bratranec, až z Øíma by museli mít dovolení, a to že nebývá šastné manželství. Se mnou bude šastná, já si ji budu považovat – tøebaže ten šrám na tváøi mìla bude ze mne spokojený èlovìk. KOSTELNIÈKA: Dala bych ti ji, Laco, a kdybych ji u tebe mìla zaopatøenu, ráda bych potom umírala. Ale až ti všechno povím, ty o ni potom nebudeš stát... LACA: Oh, nepopustím– od ní, nepopustím za nic na svìtì! A co by už nepìkná – starúèká byla jako vìchýtek – nebo jinému se pøece dostala – já bych k jiné srdce pøiložiti nemohl. Proè jsem si jenom na ni tak od malièka zvykl, nevím – ani bych to nedovedl povìdìt. KOSTELNIÈKA: Laco, ty mᚠvšecko vìdìt – a potom zkoušej svoji lásku. Tobì prvnímu to svìøuji, lidé se to nesmìjí dozvìdìt, radìji smr. Jenùfa, bìdná dìvèica, nebyla jakživa

ve Vídni, já ji po celý èas tu v komoøe schovávala. Ona pøed týdnem dostala chlapca, s ním – se Štefkem. LACA: Tetko – to, že by se stalo?... Vy mne jen zkoušíte! KOSTELNIÈKA: Jak Bùh nad námi, èistou pravdu ti v té tìžkosti povídám; protože vím, že to s ní dobøe smýšlíš. LACA (temnì): Och, tetko – tìžkos jste mi urobila tak – jako by mne do hlavy kamenem... A já bych si mìl sebrat to její – Števovo dìcko? KOSTELNIÈKA (vzrušenì pøejde jizbu a chopí hlavu do rukou. Temnì a zimniènì): Laco – – vìru – už to dítì nežije. – On ten chlapèok – zemøel... LACA: On to Števa vìdìl? KOSTELNIÈKA: Vìdìl. LACA: Proto on tu zase byl… Chce si nadejít zas. Jenùfu a nechat rychtáøovy Karoly. KOSTELNIÈKA: Snad… Já ho už neznám, jenom pomstu bych na nìj svolala, nacelý jeho život! LACA: Kde je Jenùfa – doveïte mne k ní... Když bych jen to dítì nemusel mít na oèích, a zví, co že jsem si pøedsevzal – dokonám. Mne ani ta její vina od ní neodvrátí. KOSTELNIÈKA: Doèkaj – já sama jí to musím všechno døíve povìdìt – ona je tak smutná ještì, truchlivá. Vèera teprve jí ten chlapèok umøel a já ho sama pochovala. LACA: Kam? KOSTELNIÈKA: Na høbitov pøede dnem. Zemi jsem vykropila svìcenou vodou a dítì v takové truhélce tam schovala. Alespoò se nad ním lidská hanba nepostaví. Také jsem ho sama okøtila – to se všechno smí v èas potøeby. LACA: Dobøe jste uèinila, to jsem rád, že to nikdo neví, to jsem rád. Chudák Jenùfka.

KOSTELNlÈKA: Števa, ten to nikomu nebude povídat, a já mu ani nepovìdìla, co se s dítìtem stalo. LACA: Ale vèil už bych mohl mluvit s Jenùfkou; nebojte se, já už s ní budu mluvit pøívìtivo – øeknìte jí to napøed – a se mne nebojí – a že jsem ji od malièka vìrnì lúbil… KOSTELNIÈKA: Ještì ne. Teï bìž a dozvìï se døív najisto, kdy bude mít Števa veselí s tou rychtáøovou. LACA: Víte, že já s ním už pøes rok mluvím jen to, co musím. KOSTELNIÈKA: Však nemyslím jeho se zeptat. Bìž tøeba do dìdiny k rychtáøovùm. (Se stupòující se horeèností.) Bìž – bìž a dozvìï se tam, kdy chystají svatbu. Já to musím vìdìt – bìž! LACA: Tož ano. Mívajte se zatím dobøe – co chvíla budu zpátky. (Odejde.) 6. výstup KOSTELNIÈKA (sama). KOSTELNIÈKA: Co chvíla... a já si mám zatím pøejít celou vìènos, snad celé spasení... Což kdybych radìj dítì nìkam zavezla na chování?... Ne... Jenùfa by to nedopustila a lhát ona také nedokáže. Jen ono je na pøekážku, hanbou pro celý život... já bych tím její život vykoupila… a Pánbùh – ten nejlépe ví, jak to všecko stojí a co má takový, èervík na svìtì. (Sebere se závìsky vlòák a zaobalí se do nìho.) Já Pánubohu chlapce zanesu... Bude to kratší a lehèí tìžkost, nežli mají dìti, které dlouho se trápí, než je psotník èi záškrt unièí. K Pánubohu dojde, dokud to ještì nièeho není. Do jara, než ledy odejdou, památky nebude. Dorostlý život tím vykoupím.

Jenùfèinu i svoji èest... (V nejvìtším rozèilení pomíjejíc se smysly.) To by se lidé na Jenùfu – na mne sesypali – vidíte je – (krèíc se okazuje pronásledovaná prstem) vidíte ji, Kostelnièku! (Plíživì chvátá do komory a vrátí se s dítìtem, jež zaobalí do šátku.) Z høíchu vzešel a vìru i Števova bídná duša! (Vybìhne ze dveøí, zavrouc je na klíè. – Jenùfa vejde do svìtnice.) 7. výstup JENÙFA (sama). JENÙFA: Mamièko, to mám tìžkou hlavu, jako samý kámen; – pomozte! Kde jste, mamièko? (Rozhlíží se –zvolna.) To je její jizba... Já... (mne si èelo) zùstávám. v komoøe – musím se tam schovávat, (strachuplnì) a mne nikdo nespatøí. Porád mamièka vyèítají – trním to bodá do duše. Už je veèer – smím odbednit okenièky. Všude tma, jenom mìsíèek bìdným lidem záøí a plnièko hvìzd... Števa ještì nejde – zas už nedojde! Kdyby tak chlapèoka uvidìl... jak modré oèi otvírá... A kde je Števuška – nepláèe – tak jako by se ozval. Kam jste mi ho dali? (Bìží do komory a zase pøibìhne zpìt.) Kde je mùj synek, mùj chlapèok radostný? (Pøevrací peøiny. Pláèe, slabúnko sténá, ale já ho pøece slyším. – Neubližujte mu, lidé dobøí, to já všechno zavinila a Števa. Kam jste ho položili – spadne – spadne tam! Zima mu bude – zima ukrutná? Neopúštìjte ho – já ho pøijdu bránit – (Vzkøikne.) Doèkajte… (Upadá na zem, po chvilce se dotáhne ke dveøím a zatapá na nì prsty. Klidnì.) Kde to jsem? To je maminèina jizba – dveøe jsou zamknuty. (Potìšenì.) Že ho šly mamièka okázat do mlýna! Aha – do mlýna – Števova synka? (Starostlivì.)

Ale modlít se za nìho musím – tu u mariánského oltáøku. (Sundá si sošku se steny na stolek a poklekne.) Zdrávas; královno – matko milosrdenství – živote sladkostí – tys nadìje naše! Buï zdráva, k tobì voláme, vyhnaní synové Evy, k tobì vzdycháme, lkající a plaèící v tomto slzavém údolí. Obral k nám své milosrdné oèi a Ježíše, který je plod života tvého, nám po tomto putování ukaž – ó milostivá, ó pøívìtivá, ó pøesladká Panno Maria! A Števuška mi ochraòuj, neopouštìj ho, matko milosrdenství! (Ke konci modlitby šramot u dveøí. Nyní zabušení na okno.) 8. výstup JENÙFA; KOSTELNIÈKA JENÙFA (vyskoèí): Kdo je to? KOSTELNIÈKA: Jenùfko – tys to? Ty jsi vzhùru?! Otevøi okno – otevøi. (Mluví ustrašenì; tìžce oddychujíc a tetelíc se.) JENÙFA (pootvírá okno): Co chcete, mamièko, nesete Števuška? KOSTELNIÈKA (u okna uleknutì): Tys mne vidìla? JENÙFA: Nevidìla, ale myslela jsem si to, když ho tu není. KOSTELNIÈKA: Tu mᚠklíè; otevøi dveøe, já nemohu otevøít, ruce se mi tøesou – zimou… Byla jsem nasekat – kousek ledu ještì na zítra – na prádlo. JENÙFA (pøivøela okno ne na celo; jde ke dveøím a odemkne): Kde je Števuška – vy jste ho nechaly ve mlýnì? (Radostnì.) Snad k nám s ním dojde Števa na besedu – viïte, mamièko – pro to roztomilé dìcko? KOSTELNIÈKA: Dìvèico, ty blouzníš... Potìš tì Pánbùh – ale ty ještì o tom neštìstí nevíš. Dva dny jsi spala v horeè-

ce… A ten tvùj chlapèok umøel a já ho dnes – zticha – pochovala. JENÙFA (klesá u Kostelnièky na kolena, opírajíc si hlavu o její klín): Tož umøel – umøel mùj chlapèok radostný! (Zajíkne se.) Mamièko, srdce mi bolí, ale vy jste vždycky øíkávaly, že by mu to bylo k pøání –– že co mu Pánbùh nachystá, já bych bìdná nemohla. Tož už mi umøel; už je andìlíèkem – ale já jsem tak sirá bez nìho, tak tìžko je mi – k pláèi…. KOSTELNIÈKA: Podìkuj Pánubohu, podìkuj! Tobì se odlehèilo. Jsi zase svobodná a mùžeš být ještì šastna. JENÙFA: Daly jste mu obrázky do truhélky a za moji bezvládnou ruku køížek jste mu udìlaly?... A což Števa, mamièko, slibovaly jste mi, že pro nìho pošlete. Ten to musí také vìdìt, bude se mnou tesknit. KOSTELNIÈKA: Nevzpomínej ho – leda kletbu mu pøej. Což jsem ho dobøe neznala! Byl tady, když jsi ležela v tom spánku, dítì vidìl – já pøed nìho na kolena padla, ale on to všecko chtìl jen zaplatit, všechno jen zaplatit. JENÙFA: Och, Pánbùh mu odpus – Pánbùh!... KOSTELNIÈKA: Tebe že se bojí, že mᚠlíco pošramocené, a mne že se také bojí, že jsem bosorka. A s tou rychtáøovou už je zaslíben. Nelámej si pro slotu opíjavého hlavu a važ si radìji Lacy... On už to o tobì všechno ví… já mu všechno povìdìla a on ti odpustil. To mᚠpravou, spolehlivou lásku. To zrovna jde...

9. výstup LACA, pøedešlí. LACA (ke Kostelnièce): Tetuško, nebyli u rychtáøù doma. (Spatøí Jenùfu.) Jenùfka! (Blíží se k ní, podávaje jí ruku.) Potìš tì Pánbùh. Jenùfka – jak jsi pøepadlá. Nepodᚠmi ruky? JENÙFA (podává mu ruku): Dìkuji ti, Laco, za všecko dobré, co jsi se o mnì nasmýšlel po celý èas, co jsem ti byla s oèí. Já jsem tì mnohokrát z komùrky poslouchala, jak jste tu s mamièkou o mnì hovoøili. Vidíš – já jsem tak bìdná. LACA: Však zase okøeješ. To svoje dìcko oželíš a Števa – ten by si tì jakživ vážit nedovedl. Ale bez nìho mùžeš být šastnìjší. JENÙFA: Víš, Laco, já jsem si ten život na svìtì zcela jinak myslila, než je – vèil už jako bych stála u konce. LACA (smutnì): A za mne bys nešla, Jenùfo? KOSTELNIÈKA (zimniènì): Pùjde za tebe, Laco, pùjde... Ona vèil už ztracený rozum našla a musí být ještì šastná na svìtì. Já vám požehnám. Och, ona neví, jak tìžko jsem to postavila. (Klesne na židli.) JENÙFA: Mamièka tak dìtinsky hovoøí... Jak by sis to mne vzal, Laco, když lásky k tobì nemám, a jsem tak bìdná – oj, už nepohledná. LACA (mìkce): Jenùfka – já nelúbil jen tvoji postavu – ale tak jako by dávno Pánbùh mou duši k té tvoji pøivázal... Tak se mi to zdávalo na vojnì, když jsem veèer, co druzí ještì hømotili, zavøel oèi. Bývalo mi do pláèe, že mne tak daleko od tebe odtrhli, a skládal jsem si v hlavì všechno, co ti, až dojdu domù, povím... Ale dojda – tys už jenom Štefka vidìla. Tu mne po-

padla závis – vztek a tìžko mi bývalo, duša moja – vìø – tak jako ztracenému èlovìku. JENÙFA: Vidíš, Laco, tys tak divný èlovìk. Øíkávali o tobì, žes prudký a zlý – ale ty mᚠ– snad – dobré srdce. LACA: Nemám; Jenùfko, nemám – ale mohl bych ho mít, kdybys ty byla se mnou. JENÙFA: Když o mne stojíš ještì vèil – vìøím už v tvoji lásku – a ta mamièka si toho tak velice pøeje ona už dost pro mùj nerozum zkusila. Já bych za tebe šla a chtìla bych ti být hodnou, vdìènou ženou – rozvaž si to dobøe! Majetku a poèestnosti nemám, krásy jsem pozbyla – a lásky – té pìkné – nad všecko na svìtì té také už nemám. Chceš mne takovou? LACA: Chci, Jenùfka – jen když budeš se mnou! (Schvátí ji do náruèí a políbí na tváø.) Hle, ta jízva, kterou já ti pøipravil – i s ní jsi líbezná, duša moja! JENÙFA (pohnutì): Pak budu s tebou už ráda snášet všechno dobré i všechno zlé... A viï, Laco, že mne nìjaký èas nechᚠ– tak samotnou… Já bych byla, vìø tak ráda trochu sama… LACA: Však já to chápu, Jenùfka. Nechám tì, jak dlouho budeš chtít. JENÙFA: Však se už potom stane mamièce k útìše že nám bude moci požehnat. KOSTELNIÈKA (namáhavì se vzchopí a bere se k nim): Vidíte – že jsem to tak pøece dobøe uèinila! A já vám už vèil žehnám z toho tìžkého srdce a vás Pánbùh vytrhne z každého trápení, a vám požehná na zdraví, spokojenosti i majetku... ale jemu – té pøíèinì všeho neštìstí – kletbuju, aby ta jeho žena, která si ho s takovým srdcem vezme, spíše rozumu pozbyla, než pøekroèí jeho práh! (Klesne na židli.) Bìda

jemu se mnou! (Po krátké – pomlèce – mezitím prùvan otevøe okno a zasviští vítr.) Co to venku huèí – neøíká? (Vykøikne.) Držte mne! Stùjte pøi mnì! LACO (jí soucitnì obmyká rameno): Co je vám, tetuško? JENÙFA: Drobí vás zima? (K Lacovi.) Ona se už po tolik nocí se mnou nevyspala a ve dne se znaví – je tím pøemožena, chudera. KOSTELNIÈKA: Stùjte pøi mnì! Laco, zùstaò! (Rozhlíží se ustrašenì.) Zavøete to okno! JENÙFA (jde zavírat okno): Zaobal ji, Laco, do šátku, a já hodnì zatopím. Zdá se, chudera, zle chorá. Hu jaký je tam vítr a mráz – ale nebe samá jiskra… Och, lépe je ti tam, chlapèok mùj, než na tom smutném svìtì… KOSTELNIÈKA (opírajíc se, povstává): Vidíš – vidíš – lépe je mu – dobøe je mu! (Znovu se ustrašenì kroutí.) Jenùfo, Laco – držte mne – jako by sem smrt naèuhovala!

TØETÍ DÌJSTVÍ Jizba Kostelnièky z druhého dìjství. Na stole bílé prostìradlo a kvìtináè s rozmaryjí, nìkolik proutkù opentlené rozmaryje na talíøi. Láhev vína, nìkolik sklínek a talíø koláèù 1. výstup KOSTELNIÈKA, JENÙFA, LACA, STAØENKA, KOLUŠINA. (Jenùfa sedí na židli, sváteènì ustrojená; modlitby a šátek v ruce. Kolušina jí pozadu uvazuje šátek na hlavì. U Jenùfy stojí Laca. U stolu na židli sedí staøenka ze mlýna. Kostelnièka pøechází, jevíc horeèný nepokoj a vnitøní muka; jest velmi pøepadlá a zchvácená. Jenùfa vyhlíží svìžeji než v dìjství druhém,ale vážnì.) KOLUŠINA: Není ti teskno, Jenùfko? JENÙFA: Není. LACA: Proè by jí bylo tesklivo, však já jí jakživ neublížím. KOLUŠINA: To už ale tak bývá, že je dìvèici líto svobody. Bože, co já byla tak hlúpá – já se naplakala a dostala jsem zatím dobrého, spoøádaného èlovìka. Jen žádné strachy z vdavek s hodným èlovìkem. KOSTELNIÈKA (uleknutì): Co to šramoce za dveømi? Kdo to jde? KOLUŠINA (otvírá dveøe novým pøíchozím): Vítajte! Nelekejte se, Kostelnièko, to je rychtáø s rychtáøkou.

2. výstup RYCHTÁØ, RYCHTÁØKA, pøedešlí. KOSTELNIÈKA: To vy jste došli? Vítajte! RYCHTÁØ (jí podává ruku): Dej Pánbùh štìstí… Což nás jste se polekala? KOLUŠINA: To je její nemoc, že se všeho tak leká. RYCHTÁØ: Došli jsme oba za pozvanou. Karolka už také – jen co se doèká Števy – pøijdou spolu. JENÙFA (povstane): Vítajte! LACA: Zdrávi došli! KOLUŠINA (u stolu): Nevím, co se patøí spíše. Pøišpendlit rozmaryju anebo podat zavdanou. Já jsem tu dnes na pomahaj. Kostelnièka je poøád ještì po nemoci nìjaká slabého ducha. (Podává zavdanou a potom rozmaryju.) RYCHTÁØ: Vidìt to po ní – hyne jaksi! Co vy jste bývala za ženskou stateènou, jen na vás všecko hrálo. (Pøipíjí si.) No – a už nenaøíkáte a všecko je v poøádku! KOSTELNIÈKA: Vypravuju dnes Jenùfce svatbu s hodným èlovìkem mnì není do náøku Ale cítím to hynu. Myslíte, že už brzy bude tomu konec? (Okáže na òadra.) RYCHTÁØKA: Stonáte snad na prsa? KOSTELNIÈKA: Také. Ale ještì víc v hlavì mi to vìzí. (chopí se za hlavu.) Och – bývají to muka! Spánek nikdy neodlehèí – musím být vzhùru – musím, abych to všechno zažila. JENÙFA: Mamièko, však dá Pánbùh, že se ještì uzdravíte! KOSTELNIÈKA: Nechci se uzdravit – nechci.. Dlouhý život by byl hrùzou – a jak tam... (Vzpamatuje se.) Dnes je tvá veselka, Jenùfo – já se z ní tìším.

JENÙFA: Kvùli vám jsme ji také urychlili, jak jen jste si pøála. RYCHTÁØ,KA (k muži): Když nìkdo špatnì vpadá, to se mu nemá do oèí povídat. (Ke Kostelnièce.) Však nevyhlížíte tak zle... a kterak jste se nastrojila! Nový fìrtoch.z pìkného hedbávu – vìru nad nevìstu! Co si to jen Jenùfa vzala do hlavy, že jde ku zdavkám nastrojená jen tak jako múdrá vdova? KOSTELNIÈKA: Ona... moje Jenùfa? Zrovna tak jednoducho chodívají k oltáøi nejvìtší páni. Vidìla jsem purkmistrovou dceru z Belovce v kostele u zdavek, mìla jen takové popelavé šaty na sobì a èerný klobúèek bez kvítkù. Tož co by jen na obyèej nastrojená nemohla jít Jenùfa? RYCHTÁØKA: Páni si dìlají všecko po módách – ale my tady na dìdinì! No, já bych byla bez vìnce a pantu k oltáøi nešla, kdyby mi to byl nìkdo tisícem rýnských nahradil – nešla! KOLUŠINA: Proto ona pøece zùstane poøádná a šikovná ženská. KOSTELNIÈKA: Pojïte se podívat na její výbavku! Rozložila jsem ji v komoøe, aby vyvìtrala. Sama jsem to všechno poøádala; takovou výbavku hned tak nevidìt... (Všichni odejdou do komory, zùstane jen Jenùfka s Lacou.) 3. výstup LACA, JENÙFA. JENÙFA: Vidíš, Laco, já to tušila, že to každému napadne, jak jsem to na zdavky ustrojena. LACA (vytahuje z kapsy kazajky kytièku): Jenùfka, já ti pøece vonièku donesl... Je až z Belovce od zahradníka, tu by sis také nevzala?

JENÙFA: Dìkuji ti, Laco! (Pøipne si kytièku na kordulku.) Och – Laco – takovéto nevìsty ty sis nezasloužil! LACA: Dìtino, už mi o tom nemluv. Mne to jen ranou udeøilo v tu první chvíli, jak mi to tetièka Kostelnièka øekly – ale potom hned jsem ti to odpustil. Však já se na tobì také dost provinil, celý život ti to musím vynahrazovat. Já vím, žes Števa nade všecko lúbila, ale jenom když vèil už naò nemyslíš. A já se budu s tebou pýšit s takovou, jakou jsi! JENÙFA: Mnì tak dnes srdce tluèe – ale není mi do pláèe. Tak mi je líto tebe. Tys pøi mnì stál v neštìstí ty, místo Števa. Ale viï, Laco, my brzy se odtud odstìhujeme! Daleko, do jiného kraje – však mamièka také porád touží odsud pryè – že se jí spíše v jiném kraji na zdraví odlehèí. LACA: To víš, že všecky ty prvìjší hloupé plány pro tebe zahodím. Ve mnì nebylo døíve nic dobrého. Já nosil jen v srdci závist na Števa – a o všechno bych ho byl nejradìji pøipravil. Ale tys mi nakázala, bych se s ním udobøil – a já už jsem to zlé všechno v sobì pøekonal všechno, že tys se mnou. Števa jsem, jak se patøí, pozval na naši svatbu; slíbil, že dojde jako bratr i s Karolkou. A hen – už jsou tu. (Vstoupí Števa a Karolka.) 4. výstup ŠTEVA, KAROLKA, pøedéšlí. KAROLKA: Pánbùh raè dát dobrý den. Števa se tak dlouho zdržel se strojením, jako kdyby se mu nohy k zemi lepily. Už j sem myslela, že zmeškáme. Vinšuju vám, Jenùfo a Laco, aby vám dal Pánbùh štìstí a Božího požehnání. Já se budu dnes na tebe, Jenùfo, zkormoucenì dívat, že už to na mne také brzy dojde jít k oltáøi. No, ale pøece se zase tìším, že

se n’a ten den alespoò hodnì vytancuj u, každý musínevìstu provést. Škoda; že vy jen tak jako staøí múdøí to odbydete bez muziky! To není žádná veselka! JENÙFA: My jsme, milá Karolko; nᚠzáslíb nepostavili na radovánkách. Za všecko dobré, co nám pøeješ, dìku jem KAROLKA: A vèil, Števo, vinšuj ty! ŠTEVA (v rozpacích): Já to tak neznám odøíkat jak Karolka JENUFA: No, neškodí, Števo – tu s bratrem si podejte ruce. Však každý z vás má nìco pìkného. Ty Števo, pìknou tváønost – a tu Laca – dobrou boží duši. KAROLKA: Jenom ještì ty Števovi napovìz, že je pìkný, on už beztoho proto neví, co vyvádìt. JENÙFA: Taký dìtina by ještì byl? Zakládat si na pohledné tváøi, která se co chvíli mùže pokazit, povraštit, v zemi shnít? To by bylo tak smìšné a nerozumné, jako když já ještì pøed rokem jsem se shora ze mlýna dívala do dìdiny na støechu naší kaplièky a pøitom si myslela, že tam k oltáøi v štìstí mohou chodit jen dva pìkní a nastrojení. LACA: Kdy vy budete mít veselí? ŠTEVA: Projdouli v ty dva svátky dvì ohlášky, zrovna za ètrnáct dní. KAROLKA (žertovnì): Iha, budu-li já jenom chtít. Tøeba tì ještì odpravím! Beztoho mne lidé strašejí s tebou! ŠTEVA: Ty bys to odpravila – život bych si musel vzít! Však já už vèil kolik nedìl kvùli tobì se držím spoøádano. JENÙFA: Vidíš, Števo, to je tvoja pravá láska! Bodaj by tì nikdy nezabolela! (Rychtáø, Kostelnièka a ostatní se vracejí.)

5. výstup RYCHTÁØ, KOSTELNIÈKA, ostatní. RYCHTÁØKA: Poøádnì jste ji vybavila, ta èest se vám jako jen nevlastní matce musí dát. KOSTELNIÈKA: Však já také mou. Jenùfu nedala ledajakému rozkazovaènému chlapèisku! ØYCHTÁØKA (k sobì): To mi pøipomíná, že jsem tak jednou povìdìla o Števovi. Chorlavá je, ale nadnášlivá porád ještì dost. RYCHTÁØ: Ale bylo to v té komoøe nìj akého prohlížení! Kdybych si byl nezapálil cigárku, už by mne to hrabání dopálilo. KOSTELNIÈKA: Števa je tu – Števa. Došel zas urobit nìjaké neštìstí! (K Lacovi.) Uprosili jste mne s rychtáøovýma ho pozvat, ale nemohu ho vidìt. LACA: Když Jenùfa se toho dožadovala, abych se s ním udobøil. On je pøece po matce mùj bratr. A beztoho se brzy rozejdeme, až se odsud odstìhujeme. KOSTELNIÈKA: Ano, jen daleko odsud; Laco – já se toho už doèkat nemohu. 6. výstup Pøedešlí, BARENA (s tøemi dìvèaty pøináší kytici z rozmaryje a kvìtu muškátu, ovìšenou barevnými stužkami). BARENA: Pán Bùh raè dát dobrý den! Nepozvali jste nás, my vás dlouho zabavovat nebudem – ale bar žádného veselí nestrojíte, nemohly jsme se zdržet, abysme Jenùfce nešly vin-

šovat a zazpívat. Však ona bývala naša první zpìvaèka – naša uèitelka a každý ji mìl rád. Tož my vám, Jenùfka aji Laco, vinšujeme tolik štìstí, co je kapek v hustém dešti, a zazpíváme vám tu pìknou veselou písnièku. Anešo, zpívaj! ANEŠA: Ej, mamko, mamko, mamìnko moja! Zjednejte mi nové šaty, já sa budu vydávati, mamìnko moja! Ej!... OSTATNÍ TØI: Ej, dcerko, dcerko, dceruško moja! Nechaj toho vydáváòa, však si ešèe hrubì mladá, dceruško moja! Ej! ANEŠA. Ej, mamko, mamko, mamìnko moja! Také jste vy mladá byly, ráda jste sa vydávaly, mamìnko moja! Ej!... (Ostatní tøi celý verš opakují.) BARENA (podá Jenùfce kytici): A to si od nás vezmi, Jenùfka! JENÙFA: Dìkuju vám, dìvèata, z celého srdce! Tak milo mne to dojalo! RYCHTÁØ: No, hezky jste to zazpívaly, ale nic naplat, už jde na devátou hodinu. LACA: Pan faráø nakázali pøijít do kostela zrovna v devìt. RYCHTÁØ: Tož si jen popilte s požehnáním – už aby se šlo. (Laca s Jenùfou pokleknou pøed staøenkou.) LACA: Uctivo vás prosím o požehnání jako staøenku za mou rodinu. STAØENKA: Tož já vám žehnám ve jménu Otce, Syna aj Ducha svatého. Ty, Laco, mne zle nevzpomínej! (Snoubenci líbají staøence ruce.) RYCHTÁØ: A vèil vy, Kostelnièko, vy to asi dokážete odøíkat jako velebníèek. (Snoubenci pokleknou pøed Kostelnièkou; ona zvedne ruce. Venku hluk, Kostelnièka couvne podìšena. Zvenèí je rozeznati z hluku dva hlasy.)

PRVNÍ HLAS: Chuïato! Tak unièila nìjaká bestyje, dítì! DRUHÝ HLAS: Která jen bezbožnica to urobila? KOSTELNIÈKA: Dítì – co s dítìtem tam køièejí? RYCHTÁØ: A cože – cože to?! 7. výstup PASÁK JANO, ostatní. JANO: Rychtáøi – hledají vás. RYCHTÁØ: Co? Co je? ŠTEVA: Co se dìje? JANO: Vy to tu ještì nevíte? Sekáèi z pivovaru našli pod ledem pøimrzlé dítì. (Všichni pøítomní: Ó, hrùza!) Nesou ho na desce. Je tak celé chuïato jako živé dítì zabaleno v peøince a povijáku, na hlavièce èervenou pupinu. To je hrùza, lidé nad ním naøíkají – pobìžte! (Odbíhá.) (Za ním rychtáøka, rychtáø, dìvèata, Kolušina, Laca, Jenùfa a Karolka. Jen Števa ztrnule stojí a u postele Kostelnièka se staøenkou.) 8. výstup KOSTELNIÈKA, STAØENKA, ŠTEVA KOSTELNIÈKA: Jenùfa – neodbíhaj – držte mne braòte mne – to jdou pro mne! (Klesne na pelest postele a drží se køeèovitì lenochu, ustrašenì dìj pozorujíc.) STAØENKA: Ale, dcero moje – dcero moje – ty zase už z nemoci fantazíruješ! Dolekalas se. (Števa odbíhá u dveøí do nìho vrazí Karolka.)

9. výstup Pøedešlí, KAROLKA, pozdìji JENÙFA, LACA. KAROLKA (chopí Števu za ruku): Števo, to je ti strašné... Svatba tak pokažena... Já být nevìstou, plakala bych. ŠTEVA: Já zùstal celý ztrnulý. Jak by mi ten køik byl nohy podal. A úzko je mi ještì vèil. JENÙFA (zvenèí): Bože mùj – Bože – to je mùj chlapèok. LACA (ji táhne dovnitø): Jenùfka, Jenùfka – vzpamatuj se! Co tì to hrozného napadlo! Lidé to slyší. Vzpamatuj se! JENÙFA (se mu vytrhuje): Pus mne – to je Stevuška, mùj chlapèok – mùj! (Vstoupí rycht ø, v ruce povijan a èervený èepèáèek. Za ním ostatní. Dveøe ostanou dokoøán. Nazírá a vrhne se sem lid.) 10. výstup RYCHTÁØ, ostatní. JENÙFA: Ha – vidíte – jeho poviják – jeho èep èáèek. Sama jsem mu ho ze’ svých pantlí popravila! Mùj Števuška: –– mùj chlapèok radostný! Ej, lidé, kterak jste ho dopravili – bez truhélky – bez vìneèku! PØÍTOMNÍ: Ježíši Kriste! JENÙFA: Co mu pokoja nedáte! Kdesi ve snìhu a ledu s ním gúlali! Števo; mlynáøi, bìž za nima – honem bìž – je to tvoje dítì. LACA: Jenúfka, pamatuj se, to nemùže být tvoje dítì! JENÙFA: Ej, mamièko, kterak jste ho to dochovaly!

RYCHTÁØKA: Slyšíš, rychtáøi! To oni s Kostelnièkou o tom vìdí! RYCHTÁØ: To už jsem snad – bar bez pánù – na stopì. Já musím být zatím první úøad – a – (utírá si pót s èela) radši bych se nevidìl. To se to tu za chvílu pøevrátilo! PRVNÍ TETKA ZE ZÁSTUPU: Kriste Ježíši! Tak utratila dítì! DRUHÁ TETKA ZE ZÁSTUPU: Dovezla si to z Vídnì. Kamením po ní. LACA (hrozivì): Jenom se odvažte se jí dotknout! Život vás to bude stát! Pìstí vás dobiju! RYCHTÁØ: Jenom všechno po spravedlnosti – však páni se pravdy dozvìdí. LACA: Jenùfa to neurobila – já vím! Ona mìla s bratrem Števou dítì, ale to umøelo Kostelnièka ho pochovala. Duší, hlavou vám za to stojím. Mne odveïte za ni, než se to dokáže. RYCHTÁØ: Ona snad pùjde dobrovolnì. Však vidíš, že nezapírá. KOSTELNIÈKA (namáhavì se vzchopí): Ještì jsem tu já! Vy všickni nièeho nevíte! To je mùj skutek – mùj trest boží. Netrestejte Jenùfu; Bùh jen mì volá k soudu. HLASY: Kostelnièka! KOSTELNIÈKA: Já jsem dítì Jenùfèino se Števou unièila – já samotná – Jenùfèin život – její štìstí jsem tím chtìla zachránit, a pak sebe. Tiskla se na mne hrùzou ta hanba pøed lidmi, že j sem si pastorkyni do zkázy dochovala. (Klesne na kolena.) Tys, Bože, to vìdìl, že to nebylo k snesení, že by se bývaly místo toho dítìte utratily životy dva… Jenùfa ani nebyla ve Vídni, já jsem ji v komoøe schovávala a toho veèera byla náhodou omámena, že jsem jí makovinou chtìla pomoci k lepšímu spánku, dítì jsem jí vzala, k øece zanesla, u bøehu byl v ledu prosekaný otvor, tam jsem dítì vstrèila.

KOLUŠINA: Ježíši Kriste – to že Kostelnièka! KOSTELNIÈKA: Bylo to veèer. Ono se nebránilo... ani nezapíplo... Jen jako by mne na rukou pálilo – aj v hlavì mojí byl oheò... a bez sebe jsem musila být... A teprve, když bylo dokonáno, pocítila jsem, že jsem vražednice – od té chvíle nastaly muka... Jenùfì jsem potom udala, že dítì umøelo v jejím bezvìdomí. Och – slitujte se nad ní – nehaòte jí – netrestejte jí – ona je nevinná... Mne odveïte – mne suïte – mne kamenujte – bídnou! JENÙFA: Ej, mamièko – pod led – och! (Zuøivì.) Nechte mne! LACA: Jenùfko, och Bože mùj, už ta kletba Kostelnièky došla. Já byl ta první pøíèina, já ti to líce naschvál zohavil, aby tì Števa nechal, a tak to potom všechno došlo na neštìstí. Och – ty mi pøece ujdeš, Jenùfka kletba mi tì uchytí – než pøekroèíš mùj práh! A já tì nad svùj život lúbil, já bych se byl stal tak hodným èlovìkem! (Zaštká.) KAROLKA (k Števovi, jenž se zdrcen podpírá o okno): To ty mᚠna svìdomí, Števo? (Vrhajíc se matce kolem šíje.) Och; mamièko moja, mnì je z toho tìžko k zamdlení. Vyveïte mne ven – a já za Števa nepùjdu, radìji bych do vody skoèila. Pojïme dom! – Pojïme dom! (Dere se ven, za ní matka.) RYCHTÁØKA: Karolka moja, Karolko! (Odejde.) KOLUŠINA: To je na nìho trest! Žádná dìvèica za nìho nepùjde, co by jen poctivá cikánka byla! ŠTEVA (zakrývaje si rukama tváø, dere se ven). (Zdrcenou staøenku vyvádí Kolušina ven.)

11. výstup JENÙFA, LACA, KOSTELNIÈKA, RYCHTÁØ; ostatní (bez rychtáøky, Karolky a Števa). JENÙFA (se samostatnì povznese ke Kostelnièce) Vstaòte, pìstounko moja… Dosti smrtelného ponížení a muk vás ještì èeká. Já vás nezatracuju, ale vy jste mi život zachránila, aby mi byl až do smrti tìžkým. (Pozdvihuje Kostelnièku.) KOSTELNIÈKA: Kam mne pozdvihuješ?! Víš, že mne povedou? (Hrùzyplnì.) Och! (Dobìhne ke dveøím komory.) Ne!... Já nesmím! Oni by tebe soudili, Jenùfo! JENÙFA: Nech soudí – pìstounko moja. Není už na svìtì bolesti, která by mne mohla po druhé k zoufání pøivést – – není. LACA: Jenùfka – ty hovoøíš rozumnì – neušel ti rozum s cesty? JENÙFA: Neboj se, Laco... Pánbùh neposlechne slabého èlovìka – a ten èlovìk zase by jakživ neuvìøil, co mùže snésti, co pøetrvá! Já nièeho proti boží vùli neurobím – odejdu nìkam daleko – a povleèu život dál. Dá ale Pánbùh, že hodnìjší než dosud. Já, vám dokážu, že se ze své viny povznesu... A ta moje pìstounka už to chápu – ona není proklínání hodna. Nezatracujte jí... Dopøejte jí èasu k pokání! Aji na ni Spasitel pohlédne! KOSTELNIÈKA: Jenùfo – moje dcerko bolestná, však jen kvùli tobì jdu... Mohla bych jen zabìhnouti do komory – vždycky jsem si to tak myslela; kdyby ta chvíle došla... a tam udìlat všemu konec. Ale já musím k soudu, vždy tebe také budou volat! Mohli by tì podezøívat a – to je ta nejvìtší obì, co jsem

pro tì, pastorko moja, byla v stavu. Odpus mi jenom ty – vèil už vidím, že jsem sebe, milovala více než tebe. Já dokázala pro tebe všecko si, upírat, jen svoji pýchu ne. Vlastní matka by byla dovedla hanbu i pokoøení pro tì snášet. Dobøe vèil už nemùžeš povìdít: Mamièko! Aj, mamièko! Tys nemohla dìdit moji povahu, moji krev – ale já z tebe vèil beru sílu... a z té nadìje, pro niž chci trpìt – chci! Aji na mne Spasitel pohlédne! Pojïte, rychtáøi – veïte mne! JENÙFA: Pánbùh vás potìš, mamièko! (Rychtáø podepøe Kostelnièku v rameni a odchází. Za nimi se hrnou všichni, zùstane jen Laca s Jenùfou.) 12. výstup JENÙFA, LACA. JENÙFA: Odešli... Laco, jdi také... Však vèil vidíš, že s mým bídným osudem svùj spojit nemùžeš. Buï sbohem – a pamatuj si, žes byl nejlepší èlovìk, jehož jsem potkala na svìtì. Žes mi zúmyslnì poranil líco, to jsem ti už dávno odpustila. To jsi høešil jenom z lásky, jako já kdysi. LACA: Ty odejdeš do svìta za hodnìjším životem a mì nevezmeš s sebou, Jenùfka? JENÙFA: Víš, že mne budou volat také k soudu, že každý se na mne s opovržením podívá? LACA: Jenùfo, já i tu zkoušku pro tebe snesu. Co je, nám do svìta, když my dva si budeme na útìchu? JENÙFA: A víš-li, Laco, že vidìní toho mého dìcka muèedlníèka nikdy se mých oèí nespustí? (Temnì.) Dej si pozor, Laco, – byl by to se mnou smutný život… LACA: Budeš trpìt ty – budu trpìt s tebou!...

JENÙFA: Laco – duša moja – (pøekonána) pojï! Vèil teprve mne k tobì dovedla láska – ne taková – co oèima mne k Števovi poutala, ale ta vìtší, pro celý život, co sám Pánbùh je s ní spokojen. Co jen to všecko ještì pøetrváme, stanu se tvojí vìrnou ženou, a až pùjdu vèil mezi lid a bar k tomu soudu, tvoje ruka musí moji vést. Tu budu vìdìt k posile: já nejsem bídná ––– mùj muž stojí pøi mnì!