Smyčka Rivel Arosis
Twilight Sparkle se ve své honbě za poznáním dopustí té největší chyby v životě a ztratí nejen to, co jí bylo nejcennější. Podaří se jí napravit vše dříve, než bude příliš pozdě? Rozpracováno
Pokažený ples Na malé městečko tam dole v údolí křižovaném malou dovádivě zurčící horskou říčkou se pozvolna snášela vlahá letní noc zdobená tou nejkrásnější třpytivou hvězdnou oblohou a plná drobounkých dovádějících světlušek, které radostně tančily v stříbrné záři prvních paprscích měsíčního svitu zlehounka klouzajícího po střechách a listoví pozvolna usínajících stromů. Přišel zkrátka již ten nejvyšší čas odebrat se do příjemného objetí svých lůžek a oddávat se tam spokojenému snění, ale dnes se tam nikomu z místních poníků ani trošičku nechtělo. A ani bych se jim nedivil, vždyť tu totiž zas po roce právě probíhal tradiční velkolepý Ponyvillský ples, který si rozhodně nikdo z místních nehodlal jen tak nechat ujít. Však se na něj už všichni několik týdnu nesmírně těšili. A to jak dospělí, tak i ti úplně nejmenší. Z vršku radnice, která stála přímo v samém středu všeho dění a která byla od shora až dolů ozdobená voňavými květinami a pestrobarevnými stužkami, se napříč celým náměstíčkem táhly dlouhatánské šňůry plné zářících lampiónů, jenž ozařovaly scénu pod sebou svým příjemně teplým oranžovým světlem. A že bylo co osvětlovat. Kam se oko poníka podívalo, tam spatřilo nějaký ten šťastný tančící pár zamilovaně kroužící v rytmu hudby linoucí se z pódia osázeného těmi nejlepšími místními muzikanty doplněnými ještě několika dalšími téměř světoznámými tvářemi až ze samotného Canterlotu, odkud je na dnešní večer přizvala samotná princezna Twilight. Pro ty nešťastníky, kteří už měli od tance svá kopýtka úplně bolavá a dočista ošoupaná, tu na okraji náměstíčka již čekaly připravené stolky obklopené lavičkami a spoustou měkoučkých podušek, kde mohli poníci složit svá unavená těla a trošičku si od toho divokého kolotoče tam vprostřed odpočinout. Každý takovýto stolek měl na sobě přes desku uvázanou malou mašličku, jež měla dle tradice držet všechny poníky stále pohromadě, a na malém květinovém
ubrusu v jeho středu vždy svítil maličkatý svícínek poskytující tak akorát dost světla, aby si poníci viděli do tváře a aby zároveň nebyla narušena ta sladká intimita, která tu panovala. Nesmíme samozřejmě také zapomenout na všelijaké ty stánky rozeseté tu a tam po celém náměstíčku a plné převážně těch nejvybranějších dobrot, na nichž si všichni přítomní radostně pochutnávali. Tedy až na naši mladou princeznu, která se už nějakou tu chvíli tvářila pěkně nesvá a nervózně se rozhlížela po okolí. „Děje se něco, cukříku?“ zeptala se starostlivě Applejack, která si k ní na chvilku odskočila právě od jednoho takového stánku, kde nabízela ty nejlepší lahůdky ze své farmy, a která byla oblečená do těch úplně nejkrásnějších světle zelených šatů doplněných lehounce hnědou sukýnkou a botičkami. Klobouk na její hlavě samozřejmě nemohl chybět, ale ty malé náušnice ve tvaru červených rubínových jablíček byly úplnou novinkou. „Ne, nic,“ zavrtěla hlavou Twilight, které to v tmavě modrém spolu s množstvím kobaltových hvězdiček také moc slušelo, a zkoumavě se zadívala do svých prázdných kopýtek. „Jen mi dělá starosti Spike. Zaběhl si jen pro něco před chvílí do knihovny a už tu měl dávno být.“ „No, tak se za nim běž kouknout,“ usmála se přátelsky ta oranžová kobylka svýma zelenýma očima. „Ples ti jen tak neuteče a vostatnim to taky určitě vadit nebude, i když seš dnes ta naše hlavní organizátorka.“ „Díky, Applejack,“ opětovala Twilight ono vřelé gesto, ale ne zrovna dvakrát přesvědčivě. „Hned budu zpátky,“ houkla ještě na svou kamarádku a zanedlouho už zmizela v jedné z postranních uliček vedoucích ke knihovně. „Stalo se s Twilight něco?“ zeptala se právě se zjevivší Rainbow Dash, která si zkrátka nemohla jen tak něco nechat uniknout a která na sobě samozřejmě neměla nic jiného než své oblíbené duhové šaty sepnuté zlatavou sponou ve tvaru okřídleného blesku. „Ale kdepak,“ uklidňovala ji Applejack. „Jen je ňáká nervózní, ale já se jí vůbec nedivim. Vždyť toho taky musela dnes tolik zařídit.“ „No jen aby,“ zamračila se Rainbow až nezvykle vážně. „Nějak mě svrbjej křídla a to obvykle nebejvá zrovna dobrý znamení.“ „Ale prosim tě,“ odbyla ji Applejack. „Že zrovna vod tebe slyšim něco takovýho? Nepřeháníš to trochu? A vůbec, co si takhle spolu dát něco dobrýho?“ navrhla nakonec s úsměvem. „To všechny ty tvý chmury rychle zažene.“ „No, kapka jablečnýho cideru by určitě bodla,“ zazubila se ta odvážná pegasí kobylka vyzývavě. „Ale musí to bejt ten tvůj.“ „Neboj,“ ujišťovala ji Applejack. „Pár džbánků jsem si tam pro tebe nechala.“ „Super,“ zaradovala se Rainbow Dash. „Seš fakt skvělá. Jen si musíme dát pozor na Rarity. Už mě několikrát napomínala, že bych to s tim pitim dnes neměla přehánět. Prej si mám vzpomenout, jak sem dopadla loni.“ „He, he,“ zasmála se oranžová farmářka, ale to už obě dvě byly na cestě k jejím stánku s pitím a občerstvením, které všechno ona sama vlastnokopytně připravila. A tak ta dnešní veselka radostně pokračovala a prakticky vůbec nic v celé Equestrii nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo odehrát něco zlého. Jen ty
drobounké lehounce namodralé zářící jiskřičky líně přeskakující po hřebenech střech byly předzvěstí věcí příštích, ale jich si nikdo v tom divokém shonu tam dole ani trochu nevšímal. Teprve až když se o nějakou tu chvíli později odkudsi přihnal až nezvykle silný vítr, který v jediném svém poryvu zhasil všechna ta překrásně zářící světélka a který k Raritině hrůze nelítostně strhl většinu jí navrhované výzdoby, poníci zpozorněli a všechen tanec i s hudbou se v té nenadálé temnotě dočista zastavil. „Asi se žene ňáká bouřka,“ sdělila Applejack všem, kteří jí byli ochotni naslouchat, zatímco opatrně sbírala ze země věci, které jí tam ten drzý vítr smetl. A ještě než se stihla po svých slovech opět nadechnout, už se poprvé oslnivě zablesklo. Teď už zbývalo počkat, než dorazí i hrom… Ale to se kupodivu nestalo. Místo toho se krátce na to zablesklo podruhé a ještě mnohem jasněji. Vlastně se téměř zdálo, že to prudké světlo přichází odkudsi ze samotného Ponyvillu. „Podívejte,“ zvolal náhle někdo a všechny oči se pozvedly k obloze, která teď už byla doslova plná doběla rozžhaveným podivných světélek divoce spěchajících ke svému jedinému cíli, kterým byla Twilightina stromová knihovna hrdě se tyčící vysoce nad ostatní domky a v jejíchž oknech se tu a tam objevil podivný lehce namodralý záblesk. „U dvouch sester,“ zaklela Applejack s očima doširoka rozevřenýma překvapením. „Co se to tam zas děje? Vždyť…“ Nic víc už však vyslovit nestihla, protože se zablesklo potřetí a Ponyvillem projela tak silná rázová vlna, že se celý ten dnešní slavnostní večer v jediném okamžiku proměnil v hotové peklo. Nejprve se země divoce roztřásla jak při tom nejhorším zemětřesení a několik domků, které stály Twilightině knihovně nejblíž se prostě proměnilo v ohromnou letící hromadu ostrých třísek a kamení. Jaké štěstí, že už to ta druhá řada alespoň jakž takž ustála a odrazila většinu té hrozné a zcela jistě i smrtící energie vzhůru k nebesům. Kdo ví, jak by to dopadlo pak. I tak však byli nebozí a stále ještě dočista oslepení poníci sfouknuti jak nějaká drobounká peříčka a nelítostně vláčeni po prašné zemi hustě zasypávané deštěm dopadajících trosek. Ani Applejack se svýma silnýma nohama neměla tu nejmenší šanci udržet se a než se nadála, už ležela celá odřená a špinavá na jediné veliké hromadě plné potlučených poníků, stolů, židlí a všelijakých dalších převážně rozbitých věcí. To pegasové, kteří v onu nešťastnou chvíli zrovna dováděli ve vzduchu, skončili ještě hůř a bylo až s podivem, že si nikdo z nich při tom drtivém bolestivém pádu nesrazil vaz. Zlámaných kostí a natržených vazů však i tak bude zcela jistě požehnaně. Nikdo se tím teď však ani trošičku nezabýval a jen s hlavami skrytými pod kopýtky čekali, až se to hrozivé krupobití přežene a svět se zas uklidní. Naštěstí to už netrvalo dlouho a všechno zas náhle utichlo úplně stejně rychle, jak to celé začalo. Jen ten prach se líně převaloval sem a tam a alespoň tak milosrdně ukrýval pohled na tu nejhorší zkázu. „S-ste v pohodě?“ ozvala se jako první Applejack, která se jako první
vyškrábala na své poněkud nejisté nohy a která se nemohla zbavit dojmu, že něco podobného na svůj vkus zažívá až příliš často. „Já myslím, že ano,“ vynořila se odkudsi Rarity, která vypadla sice ještě zbědovaněji než kdy jindy, ale alespoň byla víceméně v pořádku. Ostatní poníci se již také pomalinku zvedali, i když našli se i tací, kteří potřebovali pomoc ostatních. „Mám asi zlomený křídlo, ale jinak dobrý,“ přidala se k nim Rainbow Dash a netvářila se při tom kdoví jak šťastně. „Mě nic není,“ pípla Fluttershy, která na rozdíl od ostatních až na několik drobných oděrek opravdu vypadala, že se jí nic nestalo. „Ahh,“ zasténala zmateně Pinkie Pie. „Myslím, že bych to už neměla přehánět. Nějak mě z toho vždycky bolí hlava.“ „Tentokrát jsi to nebyla ty, drahoušku,“ uklidňovala ji Rarity a několika drobnými kouzly uvedla své kamarádky do alespoň maličko vzhlednějšího stavu. „No, a co Twilight?“ zeptala se, když si uvědomila, že jí tu přeci jen někdo chybí. „Twilight?“ zamrkala Applejack nechápavě a až teprve pak jí v očích zablesklo děsivě poznání a s výkřikem: „Twilight!“ vyrazila divoce vpřed a zdálo se, že jí ani ty největší hromady trosek nemají šanci zastavit. Jenže když se zbytkem kamarádek v závěsu dorazila až do míst, kde by dle všeho měl stávat ten veliký starý v knihovnu proměněný strom, ukázalo se, že tu po něm prostě nezbylo prakticky vůbec nic. Jen dosedající prach a několik ohořelých bílých listů, jenž ještě před chvílí tvořily Twilightiny oblíbené knihy, se pozvolna snášelo do míst, v nichž podle všeho před chvílí zmizela i jejich nejlepší kamarádka. „Twilight?“ vzlykla beznadějně Pinkie a její načechraná hříva byla ta tam. „Spiku?“ přidala se Rarity a zdálo se, že se na místě rozpláče. „Ticho!“ napomenula je Applejack a tvářila se nesmírně přísně. „Ještě není všemu konec! Hledejte!“ Sama se pak nehledě na nebezpečí vrhla oddaně do nejbližší hromady ještě doutnajících trosek a v zoufalé naději pátrala byť po té sebemenší stopě, která by jí ukázala, že Twilight a její věrný dráček jsou stále ještě mezi živými. Ale nebylo tam zkrátka nic. Ani ta smrt.
Neobyčejné hodinky „Twájlájt?!“ vybízel úpěnlivě jakýsi zpola nesrozumitelný hlas doprovázený podivným třesením. „Vzbuď se, prosím!“ „C-cože?“ pokusila se zmatená Twilight o první slůvko, ale místo něj z jejího hrdla uniklo jen nepříjemně suché zachrčení, jež ji okamžitě rozdráždilo až k divokému kašli. A nebylo se čemu divit, vždyť v krku i na jazyku měla jak ve vyprahlé poušti a těch několik posledních slin, které tam přeci jen zbyly, chutnalo odporně železitě. „Vodu!“ vysoukala ze sebe zoufalou prosbu a pomalu otevřela oči, což se však naneštěstí již brzy ukázalo jako veliká chyba, neboť skrz ně okamžitě schytala do hlavy prudkou ohnivě bolestivou ránu způsobenou jasnými slunečními paprsky pronikajícími nedalekým oknem.
„Jasně, Twilight,“ přitakal ten někdo, o němž si byla Twilight celkem jistá, že ho nejspíš zná, ale to nepříjemné otupující bušení ve spáncích jí v přemýšlení zrovna moc nepomáhalo. Naštěstí se tím nemusela nijak dlouho trápit. Vzápětí totiž ucítila, jak ji někdo nesmírně něžně podepřel hlavu jakýmsi polštářkem a jak se k jejím popraskaným vyschlým rtům toužících jak seschlá růže po kapce deště přitiskl příjemně chladivý pohárek, jenž zaplavil to její téměř na troud vyschlé hrdlo osvěžující vláhou, kterou všechnu okamžitě žíznivě spolykala. „Ach,“ oddychla si úlevně a cítila, jak se jí do žil vrací ztracené síly. I to myšlení teď bylo o poznání snazší, i když pořád si nějak nebyla jistá tím, co se vůbec stalo a proč se vlastně probouzí rady dole na tvrdé prkenné podlaze, která ji tak nepříjemně tlačila do lopatek. Pokusila se tedy vstát, ale ani jedna její noha ji dosud ještě zrovna moc neposlouchala. Naštěstí tu byl onen tajemný kavalír, který se o ní postaral. „Ukaž, Twilight, pomůžu ti,“ řekl zcela jistě Spikovým dračím hlasem a pomohl jí zpátky na všechny čtyři. „Díky, Spiku,“ zaskuhrala ještě poněkud chraplavě, ale už to bylo mnohem lepší. „Co se vlastně stalo?“ „No já nevím,“ odpověděl jí ten její věrný malý dráček, zatímco s ní opatrně manévroval na nedalekou pohovku. „Už od večera jsi dělala na těch svejch divnejch hodinkách a pak se před chvíli ozvala odsud zezdola hrozná rána, tak jsem se sem okamžitě za tebou běžel podívat.“ „Od večera?“ podivila se Twilight, která si ještě moc dobře pamatovala ty nedávné ostré a nepříjemně oslepující sluneční paprsky. „Vždyť už je nejspíš ráno. To jsem nespala?“ „No,“ pokrčil Spike rameny a tvářil se dost nejistě. „Asi ne.“ „Hmm,“ zabručela Twilight, která byla přesvědčená, že ten její současný stav o tom dostatečně vypovídá. „A o jakých hodinkách to vůbec mluvíš?“ zeptala se vzápětí, neboť měla neustále pocit, že jí něco velmi důležitého uniká. „Páni, Twilight,“ zavrtěl Spike hlavou a tvářil se o to starostlivěji. „Ta rána musela bejt fakt hrozná, když si na ně úplně zapomněla. Vždyť už na nich děláš skoro celej rok.“ „Rok?“ zděsila se Twilight. „A mohl bys mi je podat, ať se na ně podívám?“ „Proč bych to dělal?“ pokrčil Spike nechápavě rameny. „Vždyť je máš celou dobu pověšené kolem krku.“ „Aha,“ pronesla Twilight a rozpačitě se začervenala. Teprve pak sklopila svůj zrak a zadívala se na konec dlouhého řetízku, kde se houpalo cosi malého stříbřitě zlatého. „Jo tyhle hodinky!“ zvolala nadšeně, když jí vlak vzpomínek konečně dostihl. Jak vůbec na ně mohla zapomenout? Divila se sama sobě. Vždyť s nimi měla v posledních dnech tolik práce. A to jí ještě musela s lecčím pomoci i Rarity, která jako jediná dokázala svou neskonale precizní telekinetickou magií vytvarovat tak malinkatá ozubená kolečka, jež se teď tichounce otáčely za nádherně broušeným safírovým sklíčkem obratně vloženém do stříbrného těla, které po otočení na svém rubu odhalilo několik podivných ze zlata utkaných magických symbolů, jenž se
neustále zdánlivě přesouvaly sem a tam. To však nebyla zdaleka jediná zvláštnost, kterou tyhle hodinky nad všemi ostatními vynikaly. Už jen to, že místo obvyklých dvou ručiček měly rovnou čtyři, napovídalo o jejich podivnosti, ale to by přeci nebyla Twilight, kdyby vytvářela jen obyčejné věci. Ta první dvojice, která trpělivě ukrajovala minutu za minutou a která právě ukazovala něco kolem devíti a pěti minut, se zdála celkem normální a ničím neobyčejná, což rozhodně neplatilo o té druhé, jež vypadala spíše jen jako nějaký částečně neurčitý a lehounce zářící odraz jiných ručiček v samotném sklíčku, které tam však vůbec nebyly a kdyby ano, tak by právě nejspíš ukazovaly někam na pár minut po dvanácté. A tam úplně dole až na samém dně se za vší tou mechanikou, sklem a ocelí v podivné barevné symfonii pomalinku otáčel podivný magický vír. Ale ony to vlastně doopravdy nebyly žádné hodinky. Byl to… „Twilí!“ ozval se náhle děsivě pištivý výkřik a do knihovny vtrhlo cosi růžového, co vyrušilo naši Twilight z přemýšlení a co se ani neobtěžovalo zaklepat. „Ahoj, Pinkie,“ usmála se Twilight přátelsky a pustila zas hodinky ze svých kopýtek. „Přeješ si něco?“ „Mám pro tebe ty balónky,“ vybreptla ze sebe ona skotačivě poskakující růžová kobylka tak rychle, že jí nikdo další téměř nerozuměl. „Balónky?“ podivila se Twilight. „Proč?“ „No přeci na ten dnešní ples,“ zazubila se Pinkie Pie nadšeně. „Už se na něj hrozně těším. Určitě to bude suprácký, když to letos organizuješ ty.“ „Ples?“ zeptala se Twilight, jejíž zmatení stále jen tak neutichalo. „Nebyl náhodou už včera?“ zeptala se značně nejistě, neboť nevěřila už ani svým vlastním slovům. „Včera?!“ zhrozila se Pinkie a prakticky při tom zamrzla na místě. „Včera?! To jsem ho jako zmeškala? To je…“ „Klid, Pinkie,“ vložil se do toho diplomaticky Spike dřív než se stalo něco zlého. „Ten ples je dnes večer. Twilight měla jen těžkou noc a není jí zrovna dobře.“ „To jsem ráda,“ oddychla si Pinkie, ale ještě než k tomu stihla říct něco dalšího, zarazila se a opravila: „Tedy ne, že bych byla ráda, že Twilight něco bolí. Jsem jen ráda, že bude ten ples, ale jestli ty cokoliv potřebuješ, tak stačí jen říct. Třeba nějaké dobré ovocné košíčky. Ty mě vždycky pomůžou. Obzvláště ty…“ „Já vím, Pinkie,“ uklidňovala ji Twilight. „Jsi moc hodná, ale už teď je to mnohem lepší. Jen mám pořád takový divný pocit, jako bych už tohle všechno někdy zažila.“ „Jo tohle,“ přikývla Pinkie Pie vědoucně. „To se mi stává každou chvíli. Třeba včera, když Applejack s Fluttershy…“ „Nemyslím si, že by to bylo to samé,“ skočila jí Twilight do řeči dokud ještě mohla. „Ale jsem ráda, že jsi to zmínila, protože nás všechny dnes čeká ještě spousta práce a já bych vám všem nejprve chtěla něco ukázat.“ „Ukázat?“ zeptala se Pinkie a oči jí zazářily zvědavostí. „A co to je? Můžu to už vidět? Prosím!“ „Snad počkáš na ostatní, ne?“ napomenula ji Twilight.
„Ach jóó,“ vzdychla Pinkie a zklamaně sklopila hlavu. „Čekání je pěkná otrava.“ „No, tak bys mohla všechny naše kamarádky oběhnout a dovést je sem,“ navrhla Twilight. „To je skvělej nápad,“ vypískla Pinkie a stejně tak jak se objevila, se zas bez rozloučení vypařila kamsi do ztracena. „No, Spiku, my bychom se taky měli pustit do práce,“ sdělila Twilight svému věrnému dračímu společníkovi a pomalinku se zas začala zvedat z pohovky, kam se s jeho pomocí před chvíli usadila. Ten zvláštní pocit déjà vu však stále přetrvával, a i když se soustředila sebevíc, tak z té své dnes poněkud zmatené hlavy nic jiného nedostala.
Překvapivé odhalení Děkuji madA12345 za pomoc s výběrem toho správného encyklopedického termínu. „Tak co máš tak hrozně důležitýho, žes mě kvuli tomu musela vyhnat vod pečení?“ zeptala se farmářka Applejack poněkud zamračeně a se špetkou výčitek ve svém jindy tak klidném hlase. „Apple Bloom je tam teď na to ouplně sama a já nevim, jestli to všecko zvládne.“ „Ano, Twilight. Applejack má pravdu,“ přidala se Rarity a i nadále si upravovala kopýtkem svou naprosto dokonale načesanou indigově zbarvenou hřívu. Nejspíš měla pocit, že se tím spěchem sem za Twilight poněkud rozcuchala. „Dnes večer nás čeká veliký ples a ještě toho musíme všechny tolik stihnout. Mě třeba ještě zbývá dokončit pár objednaných šatů a pak bych ráda trošičku dohlédla na výzdobu toho našeho náměstíčka.“ „Klid, holky,“ uklidňovala je naše purpurová princezna. „Bude to jen chvilka a slibuji, že vám pak všem se vším moc ráda pomohu. Uvidíte, že s tímto mým novým vynálezem nám půjde všechna práce hezky od kopýtka,“ dodala a vystavila na obdiv ty své podivné hodinky, které se i nadále houpaly na jejím krku. „Jůůů,“ zajásala Pinkie a naklonila se k Twilight tak zeširoka, že by se při tom každý jiný poník musel okamžitě svalit na zem, ale takovými věcmi se tahle růžová a věčně rozverná kobylka nikdy netrápila. „Doufám, že to bude něco hustýho,“ ozvala se Rainbow Dash. „Slíbila sem prckovi… tedy Scootaloo, že budem dneska oblohu čistit spolu, a já bych…“ „Nebojte se,“ zarazila ji Twilight. „Slibuji, že něco takového ani jedna z vás ještě nikdy neviděla.“ „A n-nebude to nebezpečné?“ pípla tichounce Fluttershy ukrytá z větší části za tělem Applejack, které to však ani v nejmenším nevadilo. Ba naopak byla ráda, že ji má na blízku. „Klid, Fluttershy,“ usmála se Twilight vlídně na svou kamarádku. „Už jsem to zkoušela a přísahám, že žádné z vás nehrozí vůbec žádné nebezpečí.“ „No dobrá,“ přikývla Applejack, ale v očích jí i nadále plála drobná zelená jiskřička podezření. Magii sice nerozuměla ani za mák, ale moc dobře věděla, jak
nebezpečná může být. A navíc nebyla hloupá, a tak poznala, že její kamarádka přeci jen něco skrývá. „Tak jdeme na to,“ zazubila se Twilight nadšeně jak malé hříbátko před cukrárnou a zamířila si to ke svému stolku, kde už ležela nachystaná jedna z knížek. „Vidíte tento svazek?“ zeptala se svých kamarádek, a když všechny přikývly, pokračovala: „Je to poslední vydání veliké Equestrijské encyklopedie, kterou mi sem Derpy doručila teprve včera na večer, takže jsem dosud neměla čas si ji přečíst. Proto si myslím, že nejlepší bude, když vám to ukážu na ní.“ „A co?“ zeptala se Pinkie netrpělivě a byla z toho čekání už tak napnutá, že vlastně už stála jen na pouhých dvou kopýtkách. „Tak se koukej,“ usmála se Twilight, když vzala ty své zvláštní hodinky do kopýtek a pak s tichounkým cvaknutím zmákla maličké tlačítko ukryté na jejich boku. „Pěkné, že?“ pronesla jen o setinku vteřinu později, když je zas pustila. „He?“ pronesla Applejack poněkud nechápavě. Zdálo se totiž, že tu právě někomu přeskočilo a Pinkie to rozhodně nebyla. „No, nechci ti kazit radost, Twilight,“ vložila se do toho Rainbow Dash, „ale nějak si nejsem jistá tím, že by to zrovna fungovalo.“ „Myslíš?“ mrkla na ni Twilight vyzývavě. „Tak si tu knížku vezmi a z něčeho mě vyzkoušej.“ „No tak dobrá,“ pokrčila Rainbow Dash rameny, popadla onu nabízenou knížku a nalistovala v ní jednu úplně náhodnou stánku, kde si vybrala ten úplně první termín, který jí padl do oka. „Co je to v astronomii apsida?“ zeptala se. Twilight se pobaveně usmála a pak bez jediného zaváhání odříkala celý text naprosto bez chybičky. „Apsida je bod dráhy kosmického tělesa, v němž se nachází buď nejblíže, nebo nejdále od ohniska dráhy, který představuje centrální těleso soustavy, přesněji hmotný střed popisované soustavy kosmických těles“ zněla její slova. „Páni,“ poskočila Pinkie Pie samým nadšením až skoro ke stropu zatímco zbytek ji jen nechápavě sledoval. „To bylo super.“ „Ty to snad chápeš?“ zeptala se jí Applejack podezřívavě. „Ne,“ zavrtěla Pinkie Pie nevině hlavou. „Ale to slovo, které Rainbow vybrala, bylo úžasňácký.“ „Aha,“ poškrábala se Applejack po hlavě a pak se otočila zpátky na Twilight. „Myslim, že asi budu mluvit za všechny, když řeknu, že ani za mák nerozumim tomu cos, nám tu právě předvedla. Nemluvě vo tom, cos právě řekla.“ „Hmm,“ zamyslela se princezna Twilight. „Možná to s tou knížkou nebyl zrovna dobrý nápad, ale stejně jsem si ji ráda přečetla.“ „Tak prr, holka,“ zarazila ji Applejack. „Neřeklas nám právě, žes ji ještě nikdá neviděla?“ „Tak přeci jen to začínáš chápat,“ usmála se na ni Twilight tajemně. „Možná ale bude lepší, když předvedu ještě jednu ukázku,“ dodala vzápětí a zamyšleně se rozhlédla po své knihovně a kamarádkách. Nakonec její oči spočinuly na Rainbow Dash.
„Co kdybychom si spolu trošku zazávodily?“ navrhla jí. „No jasně!“ zazubila se ona duhová pegasí kobylka bez zaváhání nadšeně. „Ale je ti jasný, že to prohraješ na celý čáře?“ „To teprve ještě uvidíme,“ poškádlila ji Twilight. „Nemyslíš, že si nějak moc věříš?!“ blýskla po ní Rainbow Dash vyzývavě svýma fialkovýma očima. „A jak ten závod vlastně bude probíhat?“ zeptala se posléze. „Nebude to nic složitého,“ pousmála se Twilight a pomalinku si to zamířila ke své soupeřce. „Prostě jen zaletíme do sadů k Applejack pro jedno jablíčko a tak, která z nás dvou to stihne dřív, tak samozřejmě zvítězí.“ „Skvěle“ zaradovala se Rainbow Dash a s lehkým zakřupáním si opatrně protáhla své nohy a křídla. „Můžeme klidně začít hned teď.“ „Výborně,“ pronesla Twilight a otočila se na Pinkie Pie, která jim byla nejblíž. „Mohla bys nám to, prosím, odpočítat?“ zeptala se jí. „No jasně!“ vypískla ona růžová kobylka radostí. „Tak můžeš začít,“ pobídla ji Rainbow Dash netrpělivě a spolu s Twilight se bok po boku postavily k otevřeným dveřím vedoucím ven z knihovny. Jenže na rozdíl od Rainbow Dash, která tam stála napnutá jak struna s křídly připravenými k okamžitému vzlétnutí, tam Twilight jen tak posedávala, jakoby se vůbec nic nedělo a kopýtkem si pohrávala s těmi svými hodinkami. „Dneska to máš v kapse,“ pomyslela si Rainbow Dash sama pro sebe, ale více se už raději nerozptylovala, neboť se právě Pinkie pustila do počítání. „Tři! Dva! Jedna!“ odříkávala s až neuvěřitelným nadšením. „Teď!“ zvolala na závěr a Rainbow Dash vyrazila bleskově vpřed. Jen rozmazaná duha tam po ní zůstala. Ještě ale ani pořádně nevzlétla a už se jí za zády ozvalo nadšené: „Hotovo!“, na což Rainbow Dash zareagovala tak prudkým zabrzděním, že bylo až skoro s podivem, když se kolem ní nezajiskřilo. „Cože?!“ zvolala nechápavě, zatímco se otáčela zpátky směrem k Twilight, která v jednom ze svých kopýtek držela překrásně červené jablíčko. „Jak? Vždyť já jsem přeci ta nejrychlejší,“ povzdechla si smutně a snesla se pomalinku zpátky na zem. „A pořád jsi,“ uklidňovala ji Twilight. „To jen díky tomuhle svému vynálezu jsem tě mohla překonat,“ řekla a ukázala opět na ty své hodinky. „Víte, sice to tak vypadá, ale žádné obyčejné hodinky to rozhodně nejsou,“ pustila se konečně do vysvětlování, v čemž jí jako obvykle pomáhal její nikdy neutuchající zápal pro sdělování informací. „Říkám tomu Chronom a je to přístroj, který dokáže pro svého nositele až na celých dvanáct hodin zastavit všechen okolní čas.“ „Tak na tohle byla všechna ta zvláštní ozubená kolečka,“ ozvala se Rarity. „Už jsme si se Sweetie Belle říkaly, k čemu je vůbec potřebuješ.“ „Ano máš pravdu,“ usmála se na ni Twilight. „A ještě jednou bych ti za tu tvou práci moc ráda poděkovala. Bez tebe bych to nikdy nedokázala.“ „Ale to přeci nemuselo být, drahoušku,“ začervenala se Rarity rozpaky. „Jsme přeci kamarádky.“
„Takže když zmáčkneš to divný tlačítko, tak máš celejch dvanáct hodin k dobru a nic jinýho se za tu dobu nezmění?“ vložila se do řeči i Applejack, která v tom už konečně začínala mít trochu jasno. „Ano, máš úplnou pravdu,“ otočila se k ní Twilight s pochvalou. „Tak doufám, že víš, co děláš,“ pokračovala Applejack. „Dvakrát bezpečný se mi to zrovna nezdá“. „Cože?“ zhrozila se Pinkie Pie. „Vždyť je to úžasný. Víte kolik oslav, koláčků a dortů bych s tímhle dokázala připravit. A jak moc…“ „Obzvlášť, když to dáš jí,“ doplnila Applejack lehce kousavě a lehce tak zchladila to růžové nadšení. „Neboj,“ uklidňovala ji Twilight. „Zatím se je nechystám dát nikomu jinému. Stejně ke svému běhu potřebují celkem dost magie, takže by je nikdo z vás nejspíš ani nemohl použít.“ „Ach jó,“ vzdychla Pinkie zklamaně. „A nemohla bych to alespoň někdy zkusit s tebou?“ zeptala se špetkou naděje ve svém posmutnělém hlase. „Moc ráda, Pinkie,“ usmála se na ni ona milá princezna přátelsky. „Hned co je pořádně vyzkouším.“ „Paráda!“ zajásala Pinkie Pie a začala radostně poskakovat sem a tam. „Už se těším! Určitě to bude legrace!“ volala zvesela, dokud se náhle přímo vprostřed výskoku nezarazila. „Moje košíčky!“ zajíkla hrůzou, když si vzpomněla na tu planoucí pec, kterou zanechala v pekárně bez dozoru, a zmizela v obláčku narůžovělého kouře kdesi venku. „No, máš to moc pěkný,“ ozvala se opět Applejack. „Ale myslim, že už taky budu muset běžet, abych to všecko stihla.“ „Neboj se Applejack,“ ujišťovala ji Twilight. „Určitě se za tebou stavím a pomůžu ti. Koneckonců mám času, kolik jen budu chtít.“ „To by bylo fajn,“ usmála se ta naše oranžová farmářka a se slovy: „Tak se tu mějte,“ odklusala zpátky na svou milovanou farmu za městem. Sotva však zmizela za zatáčkou, objevila se na scéně jiná jen o trošičku tmavěji zbarvená kobylka. Tedy vlastně ještě klisnička. „Máš už na mě čas, Rainbow?“ zeptala se Scootaloo trošičku nervózně, když zjistila, kolik dospělých kobylek se na ni dívá. Její vlastní pohled však i nadále patřil pouze té nejskvělejší z nich. „Jasně, prcku. Už letim,“ ozvala se oslovená, popadla bez meškání tu malou věrnou klisničku do náruče a zmizela s ní jako střela kdesi v oblacích. „J-já už asi také půjdu,“ pípla na to Fluttershy. „Tedy pokud ti to nevadí,“ dodala nejistě. „Mí ptáčci budou mít večer představení, tak musíme ještě trošičku trénovat.“ „To je v pořádku, Fluttershy,“ ujišťovala ji Twilight. „Jen za nimi běž. Určitě se dnes ještě uvidíme.“ „Asi jsi teď trošku zklamaná, že skoro žádná z nás nemá z toho tvého vynálezu zrovna velikou radost, co?“ ozvala se Rarity, na kterou Twilight už málem zapomněla, když tu zůstala jako poslední. „No, tak trochu,“ přiznala princezna a sklopila svou hlavou posmutněle k zemi.
„A divíš se jim, když sis na tu ukázku vybrala zrovna takovýto čas, kdy všechny mají plná kopýtka práce?“ „Ani ne,“ odpověděla Twilight. „Ale když já jsem tím byla tak hrozně nadšená a chtěla jsem se pochlubit.“ „Já vím Twilight,“ usmála se Rarity vlídně a položila své kamarádce kolem ramen jedno konejšivé kopýtko. „Tak co kdybychom to spolu u mě v butiku pořádně vyzkoušely? Ještě toho musím spoustu udělat a bojím se, že ani ve dvou bych to nezvládla v čas.“ „To by bylo moc hezké,“ usmála se na ni Twilight už opět spokojeně. „Pomohu ti moc ráda.“ A tak obě dvě bok po boku opustily Twilightinu knihovnu a spolu se Spikem, který trval na tom, že je bude stůj, co stůj doprovázet si to zamířily k Raritině domovu, kde, jak se Twilight těšila, konečně ukáže, že ten její vynález přeci jen stojí za všechnu tu námahu, kterou do něj vložila. Jen z nějakého důvodu ji cosi pořád našeptávalo, že to není poprvé, ale ona tomu hlásku stejně téměř nenaslouchala. Vždyť taky, co by se mohlo stát, že? Konec
