Smutek Ledy
Ó sv dná labuti miluji t tak však odpus zeptat bych se cht la pro nemáš krk sv j dlouhý na spodu t la kde chlípnosti tvé tr ící je znak Chu ové lásky
Všechny klíny otev ít a prolíbat se teplou alejí tisíckrát ochutnat a nikdy si nevzít tu r ži rozchlíplou tu r ži - znáte ji Nad krásku podb íšku ni eho již není opovrhn te zvykem až hr za prastarým to není láska když na adrech položeni drtíte tu jež kvete pohlavím N žn se dotýkejte když nastaví štít klína chutnejte dlouze š ávy rozkroku pijte až k opilosti tato vzácná vína a chut stup ujte rok od roku Nebyl nám dán dar jazyka jen k e i otvírá jako klí rozkoše jinak zav ené až zachvívat se bude v chlípné k e i hluboko vsu te své prsty obratné Ve stínu ohanbí sešpulte ústa svá a stoupá rosa slin po lístcích její k že štvete ji doteky až bude bláznivá a vilnost srší z ráje její k že Všechny klíny otev ít pak z stat v jednom spát tisíckrát ochutnat a nikdy si nevzít jen zhlehounka a dlouze ssát
Antická scéna
Ruku kosmatou spat íš jen ze k ovin b íško napjaté snícího kozonoha k e prst a známá gesta mnohá že smíchem dusí se skrytý stín bakchant in Jak je p ekvapen a jak se horce tla í k té jež vlasem spušt ným jeho flétnu malou lechtá s um ním až touhou nenadálou ji chtivá ústa rosou lásky smá í Mile unaven kopýtky do bok ji buší a rukou zv davou ji celou prohledává drzým a obratným nezbeda se stává vsouvaje r žky tam kam nejmén se sluší Když mu zahrozí moldánky natahuje tu ona s lítostí na flétni ku mu zase zapíská a sama rozvernou se stává z klu iska obkro mo bé e ho až slastí usrkuje Nastala noc flétna ml í kdosi v dálce supí kozonoh usnul spí tvrd zmalátn lý naposled pohladí jej až zat ese se celý a do tmy odbíhá kde kentaur vášní úpí Ráno probuzen hle flétna op t hraje vstává s plá em a bloudí po lesích z v tví jej dráždí šeptání a dryad smích tu vztekle k dírce stromu p ilepen jednu z nich uml uje
P edkové
V podloubích panny ctné se tiše chichotaly vzdutým míšk m v šviháckých rozkrocích otcové v mázhauzích poklopce rozvírali krev h ebc hustá p nila se v nich a manželky ty zdatné lu ištnice v ložích napínaly tetivy k prasknutí kobyly bujné chlípné milovnice íjící v n po horkém vniknutí Vojáci po bitkách krut zas valchovali t la žen z vesnic spálených
kopy panchart po sv t nad lali z tábor stoupal smích panen helmbrechtných P edkové dávní na vaše hlavy padá stesk náš i dívek které m li jsme a máme jak vám vše kvetlo tak nám vše zase zvadá a co vy údem my jenom ústy nad láme
Dívky
Jsou ješt ploché samá k stka stín pod b íškem jim ani vid t není panenstvím voní dosud jejich ústka d sí je m sí ky že trnou v udivení Úsm vy chlapc se jim protiví když dv a dv se tisknou na procházce že každý z nich tak hloupý ošklivý a nerozumí zhola jejich lásce V úkrytu doma hrav laskají se hladí se dlouze a t la splétají svou mladou k ží slastn opíjí se a bledé r ži ky si mlsn líbají Leží pobledlé o i p ivírají ml í a sní o prvním co vezme je své údy zmok ené si vlasem otírají a na svou krásu v zrcadle se každá usm je
Bratr a sestra
Sest i ka spí a mírn dech jí zvedá drobounké prsy tolik svádící on v ohni který spát mu nedá schovává v dlani údek tr ící Strachu pln košilku z b íška jí odhrnuje
a dlouho váhá nad ní schýlený ona po o ku to všechno pozoruje tolik se bojí však myslí na své sny a obratn jako ze spánku noži ky rozevírá on hlavu svou mezi n pokládá drobné chmý í jí chtiv zuby svírá trne slastí a dech popadá Slzí rozkoší a rychle napodobí spá e když cukání prob hne sest i kou zády se oto í a ona tiše plá e že už jí nelíbá tu její mali kou
V poli
Tam kde jen krysy hlady piští a vachtání bláta jedinou písní je tam po útoku v zákopech na bojišti kde zmar nade vším panuje tam p ece touha asem rozjit ená opojným dýmem táhne nad hlavou chv je se voják a vášní sténá objímá prázdno rukou t aslavou Pak rozpíná se a chtiv drtí úd na který tém zapomn l vybíhá s díry a nevšímá si smrti vida jen fantom ženy již by cht l a za ním celý zákop t eští z živých ostn naráz p ekážka tr í tu vzlykot vášn pak zmlká v plodném dešti a úd sná chr ení je slyšet z úkrytu
D ti
Na smetisku v tráv plné prašiviny hra d tí v žhavém slunci umdlévá do istých o í prší kalné stíny Vzpomíná dít noci kdy vyd šeno probudilo se vzlykavým chropt ním a dlouho nespalo v tmu hledíc vyjeveno Svolává ostatní a už si šeptají o tom co v nocích ruší jejich sny co otcové a matky d lají Jedna z mali kých pak na znak ulehne si a chlapec pokouší se v sm šném zmítání kruh ostatních se ošklivostí d sí
Sta ec a d vky
Už hnízdo poklopce je ptákem opušt no íj trvá však a žádostivost vzteklá te slídí v ulicích ve tvá i obsah pekla a leká d v átko jež urá roztaženo Chrochtá kol hampejz a cinká zla áky b hny nejtlustší si dom odvléká o i t e se jim a stále navléká tam v houštince kde ižba na ptáky Spadlé b icho mu stále nat ásají válí se ehotem nad jeho m kkotou omdlí-li chlípností vzk ísí ho sprchou svou a hadrem prs tvá mu otírají Když zrudne do ista a raní jej mrtvice vše mu ukradnou a rychle prchají on sténá o i v sloup však ústa hledají vlhkost klína a oblost zadnice
Nezbednosti
Dosti polibk a dosti objímání te k nové h e jež neznudí š asten bu když úd už nemá stání tu jiné schopnosti se v tob probudí Srdce zadni ky nech ona zvedá od pupku tvého k úst m nahoru pak pomalu a lehce p iposedá držíc však stále zbytek praporu a uprost ed té krasojízdy umné ji náhle p itla ke rt m svým a šeptej do ní e i nerozumné až vše v ní ekne rozumím
Dobrá rada Ve sladké tísni klína nezapomínej je vedle dírka jiná tam prst sv j dej Vtla mírn v hloubku a adra lehce hn na tvém zvadlém sloupku hned za ne odbíjet
