Žoldákův příběh Hele kámo, teďka večer u pivka je chvíle času, a jestli chceš tak ti povím, co se tady v tomto městě za posledních pár dnů událo, ale připrav se, že je toho hafo...... Tak kde začít, na začátku asi těžko, tak třeba tak kde začaly problémy........ Všichni žoldáci jsme se sešli ve městě, kam jsme byli pozváni na divadelní hru, která komicky ztvárnila historii města Khorinis. Byla to vskutku groteska. Někteří z nás se připojil k publiku a zbytek z nás čekal a jen tak klábosil Když v tom se uprostřed divadelní scény objevil pravý Xardas!!! Vážně, jeho bych si s nikým nespletl. Varoval lidi před drakem a dračím vejcem, vysmál se mágům za jejich pošetilost a zmizel stejně rychle, jak se objevil. Jako by tomu bohové nahráli, se ve městě objevila další z řad početných tlup skřetů a další havěti. Tahle tlupa byla ovšem hodně početná a dokonce se jim i podařilo dostat skrz městskou bránu a do města. Ovšem v tom momentě jsme a své ohrožení odpověděli mi žoldáci a vypomohli skoro vyřízené městské stráži i té tak zvané bílé gardě, což je zas jen banda plechovek, kteří si myslí že jim patří svět pche...kdyby si ať jedni či druhý zkusili jak tvrdej je žoldáckej život plný nebezpečí a nástrah, tak by svojí práci děla snad líp (pokud by přežili). Jakmile byl zase sjednán pořádek a mi pochopitelně dostali nějakou tu minci, nemělo smysl vysedávat ve městě( přece jenom na nás čekají další kšefty)vydali jsme se do našeho tábora na Onarvě farmě. Farmář Akil nám platil příjemnou sumičku za ochranu jeho pozemků. Ovšem co to? Po návratu na nás čekalo nemalé překvapení, co jsme neviděli, jen tak z čista jasna se tam objevil dopis a ne jen tak ledajaký. Byl od toho, kterého jsme moc dobře znali. Lee napsal, a co tak asi chtěl? Tak samozřejmě že to nebyli jen pozdravy a info. jak si žije....jako by nestačilo že nás tu nechal napospas všemu a ještě nás žádá o pomoc..pche.. Údajně v jednom dole blízko farmy se má nacházet jakási šifra, kterou od nás potřebuje ke splnění svých cílů. Samozřejmě že jsem byl proti, jen tak kvůli němu riskovat život a nic z toho nemít? TO SNAD NE!!!! Ovšem Jarvis má Leeho jako svůj vzor či co a tak přemluvil mužstvo k nalezení šifry. I přes mé protesty a brumlání některých dalších jsme tedy vyrazili v doprovodu kováře k tomu zatracenému místu. Samozřejmě co se mohlo na just stát, po otevření dolu, nejenže tam byla nejrůznější havěť, které jsme se museli zbavit, ale co hůř vylezl od tamtaď nějakej nekromant a než jsme ho stihli nadobro zbavit, tak na nás všechny žoldáky seslal silnou kletbu.
Od toho okamžiku šlo všechno špatně, všichni žoldáci jsme na sobě cítili neznámou tíhu prokletí nepříjemnou jako sliz stékající z trollovy huby. Než jsme se stačili vrátit na farmu tak se to už stihlo projevit, někteří z nás zčista jasna začali napadat bratry ve zbrani se šíleností berserka a nám nezbylo nic jiného než tyto záchvaty u nás hlídat a uklidňovat. I přes takovýto průser byl Jarvis spokojený že jsem šifru pro Leeho získali a následně utíkal zajistit, aby se dostala k Leemu. Mezi tím jsme si lízali rány a uklidňovali naše záchvaty. Chvíli jsme se dohadovali jak se vypořádat s kletbou a kde začít, vyslali jsme skupinu inteligentnějších žoldáků (prostě uměli číst) do knihovny hledat nějaká vodítka jak z naší šlamastiky. A byli úspěšní, v knihovně „zabavili“ tzv. Knihu prokletí, ve které byla zmínka o jedné z cest jak se zbavit našeho prokletí. Ovšem mělo to háček, člověk se musel podvolit moci Beliára což bylo nepřípustné a ne jen pro mě. Ovšem náš Jarvis ve snaze co nejrychleji, odčinit problém který způsobil oddaností osobě, která nás tu nechala napospas, se upnul k této, podle něj účinně nejrychlejší cestě. Vůbec mu nedocházelo že Beliár za to bude něco chtít a on tu cenu bude muset dát. Však jsem se mu to snažil nejrůznějšími prostředky vysvětlit, ale marně. Nakonec naše hádka vygradovala až v nekontrolovatelnou rvačku a nevím, jak by to dopadlo, kdyby nás neodtrhli. Poté i s lidmi, kteří uvěřili jeho vizi, odešel stranou a začali kout pikle. Ti věrní jenž taktéž neuvěřili, že temnota je jediná cesta pro naší záchranu, jsme se rozhodli dále pátrat. Nakonec jsem vyslal skupinku, aby se optala arcimágině Loret, když jsme jim sem tam ku prospěchu, jisti by nám nepomohla. Bohužel jediné co nám dokázala říct, bylo pár informací o dříve žijícím mágovi, který prý dokázal takováto prokletí prolomit. Avšak svá tajemství se bohužel vzal do hrobu, ale svůj zápisník ukryl neznámo kde. Tak jsme tedy začali pátrat po zápisníku.... Ukázalo se, že pro pár lidí je mágovo jméno povědomé takže nám za nejrůznější službičky dali informace, kde zápisník může nacházet. Zápisník jsme opravdu nalezli. A opravdu zvěsti nelhali! Byly tam informace jak docílit prolomení prokletí. Hned nám bylo líp, tedy do chvíle než jsme zjistili, jak obtížný úkol se nachází před námi. Bylo zapotřebí sehnat mnoho magických předmětů a lektvarů. Nelenili jsme a při všech ostatních povinnostech žoldáckého života jsme nepolevili v hledání magických předmětů. Postupně jsme tahali za všechny nitky, abychom se dostali k potřebným předmětům nebylo to lehké, ale postupovali jsme. Získali jsme obě ohniska a následně i Inosovy kameny. pak ale začalo všecko selhávat, informace došli, skřetí výpady byli početnější a nebezpečnější, ve městě někdo likvidoval stráže a ještě ke všemu se mezi žoldáky začalo intrikařit takže jsem si u mnohých nemohl bejt jist, co mají za lubem. Ale přeci jenom nešlo všechno jen do „kytek“ ten blázen Jarvis se připlazil zpátky i s i s tou svojí skupinkou, a co myslíte? Našli způsob jak se vyléčit?
Našli, ale když zjistili za jakou cenu.... tak to té duté hlavě konečně došlo že Beliár je jen tak neosvobodí. To si představte, že cena za vyléčení byla každý den jedna lidská oběť, to si pište, kdyby s tím souhlasil učinil bych s nim krákej proces. Na druhou strnu nemělo smysl Jarvise odstrčit když žádal o pomocnou ruku tak jsem ho zas přivítal jako bratra, ale to víte už to ve mě zůstalo.Chvíli na to k nám přišli poslové z města, že se schyluje k velké události, dračí vejce je před vylíhnutím! A nás chtěli na ochranu při líhnuté páč bylo známo že Xardas má velký zájem o vylíhnutého draka. Taky že jo, při vylíhnutí se tam objevil Xardas se vším možným co mu slouží. Vrhli se na nás se vší zuřivostí jim vlastní, ale My žoldáci i s drakobijci jsme vylíhlé mládě bránili a nepustili je za naše záda. Byla to tvrdá, nelítostná řež a jsem hrdej, že jsem tam měl po boku právě takové chlapy a ženské z našeho cechu. Za nic bych je v ten okamžik neměnil. Hlavně jsme díky nim draka uchránili před Xardasem a to se cení, takovýto úspěch dodal žoldákům nový elán do žil při snaze o vyléčení a nejen elán i mince. Večír po líhnutí Xardas se svým neúspěchem nesmířil a zkusil to jinak. Požádal všechny magické frakce v okolí o diplomatické jednání. Mágové vody požádali mě a Jarvise o ochranu při cestě za vyjednáváním. Naštěstí se jednání, krom výhružek obešlo bez potíží. Xardas se snažil ostatní rozhádat, aby si navzájem nevěřili a on tak měl jednoduší cestu k drakovi (snad se mu ti nepodařilo). Po tomto divadélku jsem byl požádán o soukromou poradu s vůdci ostatních frakcí, kde jsme řešili zhoršující situaci v okolí a jak s tím naložit. (tyto informace ovšem pořád podléhají utajení) Následující den jsme zase pátrali po artefaktech, ovšem co se nestalo… během noci se bůhví komu podařilo téměř vyvraždit městskou stáž a město tak přišlo o svojí ochranu... Ovšem jako vždy, jsme tu byli my, žoldáci a náš aktivní Jarvis. Vzal žoldáky a šel si hrát na velitele městské stráže, pche… blázen! Tímto krokem ovšem ohrozil nejen naše tábořiště na Onarově farmě, ale i naší snahu o zbavení se prokletí. Samozřejmě co se stalo, když všichni žoldáci byli na hradě a nás na farmě bylo po málu. Přitáhli skřeti a jen tak jsme vyvázli se zdravou kůží, ovšem farmář Akil takové štěstí neměl a skřeti ho unesli. Od té doby jsem ho neviděl, jen jeho vidle se mezi skřety tu a tam mihli patrně jako trofej. To si pište, že jakmile jsem našel Jarvise tak jsem si to s ním vyřídil takovým způsobem, že si to v životě nedá za rámeček!! V tu dobu nám ke zbavení oho prokletí chybělo pár věcí, nějaké ty lektvary a ještě poslední ohnivý kámen. Což by neměl bejt takovej problém. Lektvary se seženou u alchymistů, ale co ten zpropadenej kámen? A do toho se snad celej svět zbláni!!!!! Skřeti, nekromanti, vrazi, zloději a vše jaká verbež začali dělat potíže. V takovémhle bordelu se prostě nedá pracovat..... Ovšem tak jak se začalo všechno hroutit, tak i získání lektvarů byl zřejmě problém, lektvary jsme sice získali, ale v zápětí jsme byli o ně oloupeni, no hrůza a tak znova, ale to nás mělo přijít draho... Aspoň o tom kameni jsme se doslechly, že trol v pustině hlídá nějaký magický kámen. Po důkladné výměně názorů s Jarvisem se vydal z města zlikvidovat trola, i s většinou žoldáků.
Co mělo bejt zase tohle? Já už nemůžu, myslel jsem, že v okolí má bejt jen jeden trol a teď jde nějakej další v čele skřetí hordy blížící k městu. Ted rozum do hrsti, ve městě je absolutní brdel, nikde žádná domobrana, žádá stráž ani žoldák, nikde na dohled a z města se už nedostanu co s tím? Ještě že ve městě bylo pár „hrdinů“ které jsem zrekrutoval do provizorní domobrany a poslal do brány vstříc smrti, no co aspoň skřety zpomalím. Samozřejmě, že se přes ně dostaly až do města, tam ovšem už jejich řady prořídly a se štěstím jsme je dostali i toho trola. Má nálada dosahovala bodu mrazu, mam já tohle zapotřebí?.... Po nějaké době se Jervis a spol. vrátili do města a s blaženým úsměvem mi ukazoval ten zatracený kámen, když jsem mu řekl, co se stalo když si venku hrál, tak se nasral, že přišel o takovou legraci... Ovšem už jsme měli vše, co jsme k rituálu potřebovali, tak jsme si šli zas si vzít naši farmu. Jaké překvapení, že jsme se nesetkali s žádným odporem? Podezřelé... Cestou jsme požádali pár mágů o pomoc s rituálem, dokonce arcimágině Loret vedla rituál, pane jo. Mágové provedli rituál přesně podle popisků v deníku a vše se stalo, jak mělo, takže paráda...... a zde přišli na řadu ty lektvary, které se museli vyrobit narychlo, a zřejmě nám byly podstrčeny pouhé náhražky. Prokletí jsme zlomili, ale malá část z nás stále pociťovala příznaky a nikdo nevěděl co s tím. Na oplátku jsme měli mágům pomoci při očištění draka na farmě, ovšem jsme si nemohli bejt jisti, kolik beliárovců je v našich řadách, takže to byl zmatek tam tak stát a nevědět, kdo z tvých bratří ti vrazí kudlu do zad. No hrůza. Po několika střetech se to stalo. Pár mích lidí se oddělilo a pokusilo se o svržení, ale tady se projevila oddanost jednoho důstojníka Ruma, kterého chtěli za nového vůdce, on však stál po mém a Jarvisově boku a rebelie byla zažehnána. Díky tomu se Xardasovi, nepodařilo zmršit rituál a drak získal svého jezdce a byl prohlášen za dobrého. Tak a to je asi všechno co bych vám chtěl o uplynulém období říci, jo a mimochodem Myrtana padla takže je o problém s králem miň...... Veverka
